15.2.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 48/57

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Hospodářská obnova – současný stav a praktické iniciativy (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/11

Zpravodaj: pan NYBERG

Dne 18. března se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Hospodářská obnova – současný stav a praktické iniciativy (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 146 hlasy pro, 45 hlasů bylo proti a 16 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Hloubka finanční krize roku 2008 a následující hospodářské krize byla největší od konce druhé světové války. Když se začátkem roku 2010 objevily náznaky oživení po této recesi, propukla krize státních dluhopisů, tentokrát nikoliv jako celosvětová, ale pouze evropská krize. Nutnost ulehčit veřejným rozpočtům od nákladů vzniklých podporou bank a z diskrečních opatření, rostoucí nezaměstnanost a dodatečná úsporná opatření v mnoha zemích společně představují hrozbu hospodářskému růstu. Za této situace považuje EHSV za nezbytné hledat politická opatření, s jejichž pomocí se nejen dosáhne hospodářské obnovy, ale dokonce se i zabrání tomu, aby Evropa upadla do další recese.

1.2   EU v roce 2009 vykázala záporný růst ve výši –4,1 %. Před jarní krizí státních dluhopisů byl růst pro rok 2010 odhadován na 0,7 %. Nezaměstnanost se v roce 2010 očekává ve výši přibližně 10 % a bude spojena s 2 % snížením míry ekonomické aktivity. Průměrný schodek rozpočtu byl v roce 2008 ve výši 2,3 %, v roce 2009 se zvýšil na 6,8 % a odhaduje se, že v roce 2010 naroste na 7,5 %. Během finanční krize udržovaly likviditu finančního trhu masivní veřejné platby. Před krizí probíhal rozmach soukromých úvěrů, který byl nyní nahrazen značnou potřebou veřejného úvěru. Soukromý sektor zároveň stále potřebuje úvěry ke zvýšení poptávky. Ekonomická situace se mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší. Schodky veřejných rozpočtů jsou nejvyšší v Řecku, v dalších zemích v oblasti Středomoří, ve Spojeném království a Irsku. Nezaměstnanost je nejvyšší v pobaltských republikách a ve Španělsku. Pobaltské republiky zároveň ve velmi krátké době dokázaly snížit pomocí přísných ekonomických kroků vysoké schodky veřejných rozpočtů a záporný růst.

1.3   Vstupní strategie

Rozsáhlé ekonomické změny v uplynulých desetiletích způsobily, že se nehodí mluvit o výstupní strategii. Musíme nalézt nové ekonomické a politické iniciativy, abychom vypracovali plán pro vzpamatovávající se společnost – jinými slovy, vstupní strategii.

1.4   Soukromá spotřeba je nezbytná pro celkovou poptávku

Omezující dopad, který mají na evropskou ekonomiku návrhy na snížení nejvyšších schodků veřejných rozpočtů, posouvá samovolně udržitelný růst do budoucnosti. EHSV zdůrazňuje, že pro udržení procesu růstu v chodu je důležitá celková poptávka a zejména soukromá spotřeba. Má-li mít ekonomická podpora skutečný dopad na růst, musí být zaměřená na nižší příjmové skupiny. Jelikož spotřebují větší část svého příjmu, méně se vytratí jako zvýšené úspory. Pokud bude možné obrátit přesun od práce ke kapitálu, který trvá několik desetiletí, dostaneme zdroj budoucího růstu. Investice a export jsou samozřejmě důležité, ale vzhledem k tomu, že soukromá spotřeba vytváří asi 60 % HDP, je její rozvoj pro růst rozhodující, zejména v současné situaci.

1.4.1   Odhadnutí důsledků úsporných programů

Vysoká nezaměstnanost, redukovaná pracovní síla, mírný nárůst mezd, škrty veřejných výdajů, zvýšení daní a nové úsporné programy omezí možnosti růstu. Komise by za těchto okolností měla naléhavě odhadnout negativní účinky výše uvedeného a předložit návrhy na neutralizační opatření za účelem udržení růstu. Růst je nezbytný pro další cíle hospodářské politiky. Není možné tiše sedět a čekat, až se restriktivní účinky úsporných programů promění ve skutečnost.

1.5   Měření rozvoje konkurenceschopnosti

K bilanci běžného účtu nebylo náležitě přihlédnuto jako k cíli hospodářské politiky. Dlouhotrvající schodky a přebytky v některých zemích byly neklamnou známkou, že se problémy hospodářské krize v EU z jara 2010 dříve či později objeví. EHSV by rád zdůraznil, že je zapotřebí snížit velké rozdíly v bilancích běžného účtu. Ústředním cílem se pak stává konkurenceschopnost měřená reálnými náklady na jednotku pracovní síly, které zahrnují vývoj mezd a produktivity. Během posledních deseti let klesla konkurenceschopnost Irska, Řecka, Itálie, Španělska a Portugalska v průměru o 10 %. Rozpočtové problémy se prostě musely objevit.

1.5.1   Začlenění bilance běžného účtu do Paktu o stabilitě a růstu

S ohledem na odlišný vývoj mezd a produktivity v rámci jedné měnové oblasti je jediným řešením změna relativní mzdy nebo zvýšení produktivity v zaostávajících zemích. EHSV proto navrhuje, aby Komise provedla kontrolu bilancí běžného účtu podobně, jako se provádí u schodků veřejných rozpočtů a veřejného dluhu. Tato kontrola může být formálně schválena změnou nařízení upravujících Pakt o stabilitě a růstu. Běžné účty a v pozadí ležící příčiny, vývoj mezd a produktivity, by měly být podrobně prozkoumány ve všech 27 členských státech, ale kompetence k jednání by měly být širší v zemích eurozóny. Do Paktu o stabilitě a růstu tak bude začleněna reálná ekonomika.

1.5.2   Statistiky týkající se soukromých úvěrů a podílu zahraničního dluhu na státním dluhu

Do diskuse o Paktu o stabilitě a růstu by měly být zahrnuty nové statistiky o soukromých úvěrech a podílu zahraničního dluhu na státním dluhu.

1.6   Účinnější regulace a postupy vykonávání dohledu ve finančním sektoru

Pokud jde o finanční sektor, mohlo by být účelné udržet část kapitálu bank jako veřejnou, aby existoval určitý náhled do bankovního sektoru. Finanční zkušenosti roku 2010 ukazují, že navrhovaný finanční dohled a regulace nejsou dostatečné. Je nezbytná účinnější regulace a postupy vykonávání dohledu, zejména po chování finančního sektoru během řecké krize, aby se tak toto chování změnilo a byly nalezeny nové způsoby financování veřejného dluhu.

1.7   Veřejné investice do infrastruktury a energetiky

Investice se musí zaměřit na ochranu životního prostředí a opatření proti změně klimatu. EHSV upřednostňuje daně jako nástroj, jak ovlivnit trh, aby snižoval nebezpečné emise. V období chybějících podnikových investic se musí zapojit veřejný sektor a investovat do infrastruktury a energetiky. Investice nemusí být podle revidovaného Paktu o stabilitě a růstu zahrnuty do výpočtu nadměrného schodku.

1.8   Aktivní politiky na trhu práce

Politiky na trhu práce by se měly zaměřovat na hledání nových dovedností pro nová povolání. Je také nezbytné zvýšit obecnou úroveň vzdělávání. K tomu, aby toho bylo dosaženo, je důležitá strategie Evropa 2020. Samozřejmou politikou ke zvýšení míry zaměstnanosti je kvalitní péče o děti a rodičovská dovolená, která je dostatečně dlouhá a dostatečně placená.

1.9   Vstupní strategie pro rodinnou politiku a rozvoj dovedností

Až se sníží potřeba podpory v nezaměstnanosti, měly by se tyto veřejné prostředky znovu objevit v rodinné politice a rozvoji dovedností. Výstupní politika se změní na vstupní politiku. Struktura sociálních systémů musí vést k prosperitě a zaměstnanosti, i když samozřejmě v rámci finančních možností.

1.10   Nové zdroje příjmu – daně z finančních transakcí a z CO2

Daně z finančních transakcí a z oxidu uhličitého jsou možnými novými zdroji veřejných příjmů. Tyto daně kromě toho, že zvýší příjem, jednak sníží nadměrné zaměření na krátkodobé zisky na finančním trhu, a jednak zlepší naše životní prostředí.

1.11   Nechme EIB vydávat eurobondy

Dovolíme-li EIB, aby vydávala eurobondy, či spíše EU-bondy, zahrnující všech 27 členských států, mohl by se tak pro veřejný sektor získat nový kapitál bez úplné závislosti na soukromém finančním sektoru. Finanční zdroje by měly být získány o úroveň výše, například z institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, aby se tak EIB stala rozhraním mezi těmito kapitálovými zdroji a svými investicemi. Eurobondy jsou také možnými nástroji dlouhodobého soukromého spoření.

2.   Současný stav  (1)

2.1   Hloubka finanční krize roku 2008 a následující hospodářské krize byla největší od konce druhé světové války. Když se začátkem roku 2010 objevily náznaky oživení po této recesi, propukla krize státních dluhů, tentokrát nikoliv jako celosvětová, ale pouze evropská krize. Nutnost ulehčit veřejným rozpočtům od podpory bank a dalších sektorů a náklady dalších diskrečních opatření, rostoucí nezaměstnanost a dodatečná úsporná opatření v mnoha zemích společně představují hrozbu hospodářskému růstu. Za této situace považuje EHSV za nezbytné hledat politická opatření, s jejichž pomocí se nejen dosáhne hospodářské obnovy, ale navíc se i zabrání tomu, aby Evropa upadla do další recese.

2.2   Záporný růst

2.2.1   Když se v prosinci 2008 rozhodlo o Plánu evropské hospodářské obnovy, byl odhad ekonomického růstu pro rok 2009 okolo 0 %. Ukázalo se, že to bylo –4,1 %. Plán byl založen na příliš optimistickém odhadu, avšak bez fiskálních pobídek by to bylo ještě horší.

2.2.2   Míra ekonomické podpory ze strany členských států byla vyšší než plánovaných 1,2 % HDP. Pro roky 2009 a 2010 může být až 2,7 % HDP. Potřeby vnímané v členských státech byly větší než plánovaná podpora, opatření však byla velmi nedostatečná, uváží-li se vývoj růstu.

2.2.3   Ekonomické pobídky nepocházely pouze z veřejných rozpočtů. ECB a další centrální banky snížily úrokové míry téměř na nulu a zvýšily likviditu ekonomického systému na nebývalou úroveň. Některé členské státy také použily obrovské sumy veřejných peněz k záchraně některých bank. Tyto kroky nicméně nezabránily negativnímu růstu v roce 2009, což je důkazem závažnosti finanční a hospodářské krize.

2.2.4   Před jarní krizí roku 2010 byl růst pro tento rok odhadován na 0,7 %. To je méně, než u našich hlavních světových konkurentů. Kladem je to, že ukazatele důvěry rostou, v ostatních částech světa se zvyšuje růst a světový obchod se téměř vrátil na své původní hodnoty. Záporem je to, že podnikové investice ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 stále klesaly, průmyslová produkce nevykazuje žádné znatelné zlepšení, nejnovější nárůst poptávky byl spojen pouze s vytvářením zásob, neobyčejně nízká míra využívání kapacit nedává žádný podnět pro investice, stav bankovního sektoru nedává žádný prostor vyšším investicím, a navíc na trzích státních dluhopisů panuje neklid.

2.3   Obchod

Světový obchod se ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008 zhroutil. O rok dříve narostl o téměř 20 %, teď se však o 12 % propadl. Tento propad v dalších čtvrtletích pokračoval. Nejvýraznější propad v daném čtvrtletí ve srovnání se stejným čtvrtletím předchozího roku byl okolo 30 %. Tento trend byl zvrácen ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 díky nárůstu o 4 %. Údaje za EU byly téměř totožné. Propad byl poněkud větší v případě obchodu v rámci EU než obchodu mimo EU.

2.4   Trh práce

2.4.1   Očekává se, že dopady na nezaměstnanost se ještě budou zvyšovat, protože tyto dopady pravidelně zaostávají za vývojem reálné ekonomiky. Nezaměstnanost v EU v roce 2010 bude okolo 10 %, což je nárůst o 3 % za rok, mezi členskými státy však budou značné rozdíly.

2.4.2   Nezaměstnanost je pouze jedním z dopadů, dalším je snížení míry ekonomické aktivity. Toto snížení představuje asi 2 % pracovní síly. Mnozí lidé navíc omezili svoji pracovní dobu, aby si zachránili pracovní místa, což odpovídá dalšímu snížení pracovní síly o 1 %. Tento dopad se během oživení vrátí na původní úroveň pravděpodobně jako první. Růst musí být dostatečně vysoký. Pokud ne, půjde o „růst bez pracovních míst“.

2.5   Schodky veřejných rozpočtů

Průměrný schodek rozpočtu v roce 2008 ve výši 2,3 % HDP se v roce 2009 zvýšil na 6,8 % a odhaduje se, že v roce 2010 vzroste na 7,5 %. Míra zhoršení závisí nejen na aktivních podpůrných opatřeních, ale také na vyšších výdajích a nižším příjmu z daní prostřednictvím automatických stabilizátorů. Tato sociální ochranná opatření zachránila v Evropě podle OECD více pracovních míst než v jiných ekonomikách.

2.6   Finanční trh

2.6.1   Situace na finančním trhu je i v roce 2010 nejasná. Není patrné, zda je přetrvávající nízká míra investic způsobena trvající nedostatečnou likviditou, vyhýbáním se úvěrových institucí riziku, nebo nedostatečnou poptávkou průmyslového sektoru.

2.6.2   Nezbytnou součástí udržitelné hospodářské obnovy je návrat trhu s úvěry k dlouhodobějším transakcím, místo extrémně krátkodobých. Tento názor je podrobněji zpracován ve stanovisku EHSV o zdanění finančních transakcí (2).

2.6.3   Od roku 2006 až do propuknutí finanční krize značně narůstaly soukromé úvěry (3). Soukromý dluh se jak v eurozóně, tak v USA zdvojnásobil. Soukromé výdaje byly vysoké a v některých zemích způsobily vysoké schodky běžného účtu. Tento růst úvěrů se v roce 2009 vytratil a byl zčásti nahrazen veřejnými dluhy. Vysoké schodky veřejných rozpočtů potrvají i v následujících letech. Zároveň je zapotřebí zvýšit poptávku soukromého sektoru, aby se obnova rozběhla. Pro obojí jsou nezbytné úvěry.

2.6.4   Penzijní fondy utrpěly vážné ztráty, co se týče hodnot akcií, odhadem 24 % v reálných hodnotách za rok 2009 (4). Úroveň příjmů důchodců je ohrožena, což ovlivní možnost zvýšit soukromou poptávku. Nároky z penzijních fondů jsou velmi dlouhodobé, zatímco umístění cenných papírů penzijních fondů je mnohem krátkodobější. Je proto zapotřebí, aby byly na finančním trhu nabízeny dlouhodobější finanční nástroje jak pro penzijní fondy, tak pro další penzijní instituce, jako např. pojišťovny.

2.7   Specifika jednotlivých zemí

2.7.1   Nejprudší pokles HDP mezi velkými členskými státy byl zaznamenán v Německu a Spojeném království. Mezi nejmenšími členskými státy měly v roce 2009 největší pokles všechny tři pobaltské země. K němu došlo po několika letech velmi vysokého růstu HDP. V tomto období byl velmi vysoký i růst mezd, vyšší než růst produktivity, avšak pobaltské země zareagovaly na krizi velmi rychle a mzdy snížily, zejména Litva. Nejvyšší růst mezd, bez odpovídajícího růstu produktivity, byl v roce 2009 zaznamenán v Řecku. Naprostou výjimkou bylo v roce 2009 Polsko, které mělo kladnou míru růstu ve výši 1,7 %. Mezi některé z důvodů patří růst veřejných investic a soukromé spotřeby a poměrně dobrý stav zaměstnanosti.

2.7.2   Nejvyšší pokles míry zaměstnanosti v roce 2009 byl také v pobaltských zemích, následovaných Bulharskem a Španělskem. Žádný členský stát neudržel svoji míru zaměstnanosti, v Německu však klesla pouze o 0,4 %. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2009 nejvyšší v Lotyšsku (21,7 %), poté v Litvě, Estonsku, Španělsku, na Slovensku a v Irsku.

2.7.3   Při chaosu v souvislosti se státními dluhopisy v roce 2010 se ukázalo, že schodek veřejných rozpočtů v Řecku je asi 13 % HDP, což způsobilo spekulační útoky na euro. Podobný schodek vyšel najevo i ve Spojeném království. Ve Španělsku se schodek zvýšil na neudržitelnou úroveň prakticky „přes noc“. Vysoké schodky a vysokou úroveň veřejného dluhu v těchto zemích, a mimo jiné také v Portugalsku, Itálii a Irsku, zvládají pomocí úsporných opatření.

3.   Praktické iniciativy k dosažení hospodářské obnovy

3.1   Vstupní, nikoli výstupní strategie

3.1.1   Proběhla rozsáhlá diskuse o výstupní strategii, tj. o ukončení veškeré dodatečné veřejné podpory hospodářství. Právními důvody jsou pravidlo o schodku rozpočtu nižším než 3 % a omezení státního dluhu na nejvýše 60 % HDP. Komise ve svém sdělení Evropa 2020 správně upozornila, že „by měla být podpůrná opatření stažena teprve tehdy, až bude moci být hospodářské oživení označeno za samovolně udržitelné“ (5). S ohledem na všechny nejistoty stojící před našimi ekonomikami bude velmi obtížné rozhodnout, kdy je „samovolně udržitelné“. Omezující dopad, který mají na evropskou ekonomiku návrhy na snížení nejvyšších schodků veřejných rozpočtů, posouvá samovolně udržitelný růst dále do budoucnosti. Výstupní strategie v tomto smyslu kromě toho znamená, že se po ukončení těchto podpůrných opatření můžeme vrátit k situaci před krizí. Tak to ovšem nemůže být.

3.1.2   Zaprvé, ve finančním sektoru se provádí mnoho změn, nebo se o nich jedná. Finanční sektor se snad stane transparentnějším a odolnějším krizi. Zadruhé, současný stav v ostatních částech hospodářství se také musí změnit. Jinak existuje reálné riziko, že se problémy, které jsme zažili v uplynulých letech, znovu objeví.

3.1.3   Musíme přihlédnout k hospodářským změnám posledních desetiletí a hledat nové hospodářské a politické iniciativy, které by mohly snížit riziko v ekonomice. Nemůže jít o návrh výstupní strategie, protože při přípravě jejího plánu se také rozhodujeme o vznikající společnosti, rozhodujeme tedy o vstupní strategii.

3.2   Celková poptávka

3.2.1   Teoreticky existují dva způsoby, jak dosáhnout hospodářského růstu – vyrábět více stejnou technologií, nebo zlepšit technologii, a tak lépe využít stávající výrobní zdroje. Na hospodářské situaci pak závisí, na co bude kladen důraz. V období konjunktury jsou využity všechny zdroje a jediným způsobem, jak dosáhnout vyššího růstu, je investovat do inovačních výrobních postupů. Během recese, jako je ta, která začala v roce 2008, je v ekonomice mnoho nevyužitých zdrojů, které musí být využity. Politikou by tedy musí být zvýšení poptávky. Celková poptávka již ale bohužel není chápána jako skutečný motor hospodářského růstu.

3.2.2   Mají-li opatření zvýšit poptávku, musí nejen mít přímý dopad na spotřebu a investice, ale také zvýšit důvěru spotřebitelů a investorů. Tak, jako automatické stabilizátory fungují během poklesu, může zvýšená důvěra fungovat během vzestupu. Důvěra může zvýšit dopad veřejných opatření, aby byl vzestup samovolně udržitelný. Je k tomu důležitý nejen objem podpory, ale také na jaké skupiny je zaměřena. Nižší příjmové skupiny spotřebují větší část svého příjmu než vyšší příjmové skupiny. Čím více podpory je určeno nižším příjmovým skupinám, tím méně se vytratí jako zvýšené úspory.

3.2.3   U původního plánu hospodářské obnovy mohl být dopad menší, než se očekávalo, protože mnoho opatření členských států již bylo naplánováno bez dodatečného popudu růstu. Komise na jaře 2010 správně zdůraznila, že opatření na zvýšení růstu musí být sociálně účinná. Odhaduje se, že růst pro rok 2010 bude menší než 1,5 %, což mnoho ekonomů považuje za potenciální růst pro EU. Ale ani při 1,5 % se nebudou nezaměstnanost a rozpočtové schodky snižovat dostatečně rychle.

3.2.4   EHSV chce zdůraznit, že pro nastartování růstu je důležitá celková poptávka, a poukazuje zejména na význam soukromé spotřeby.

3.2.5   Důležité je zvýšení investic. Podle revidovaného Paktu o stabilitě a růstu je možné odložit úpravu nadměrného schodku rozpočtu, pokud jsou tyto výdaje navíc určeny na investice. Investice však nejsou vždy jediným nástrojem vyššího růstu.

3.2.6   Stejně tak nestačí zvýšit vývoz. Obchod EU probíhá hlavně mezi členskými státy. Vnější obchod, tedy vývozy do ostatních částí celosvětové ekonomiky, se již delší dobu pohybuje okolo 10 % HDP EU. Obchod EU představuje třetinu světového obchodu. Vyloučíme-li však obchod v rámci EU, poklesne podíl EU na 16 %. Obchod je důležitý a je také ukazatelem celosvětové konkurenceschopnosti. Jsou patrné známky vyššího vývozu do ostatních částí světa. To je samozřejmě dobré, ale nepříliš uklidňující v situaci nedostatečných investic a upadajícího trhu práce.

3.2.7   MOP uvádí (6), že více než deset let probíhá celosvětový přesun od práce je kapitálu. Podíl na zisku v EU-27 se od roku 1999 do roku 2007 zvýšil ze 37 % na 39 % HDP. Ve druhé polovině roku 2008 se dramaticky propadl na 36 %, ale během roku 2009 se zvýšil na 37 % (7). To jsou známky zvyšující se nerovnosti v rozdělení příjmů.

3.2.8   Největší částí HDP je soukromá spotřeba. Její podíl se značně liší podle toho, co podnikají veřejné či soukromé subjekty v závislosti na politickém systému každé země. Změna tohoto podílu by nicméně mohla být také ukazatelem změny v rozdělení příjmů. Spotřeba klesla z 60 % HDP EU v roce 2005 a 61 % v roce 2000 na 58 % v roce 2008. Ačkoli jde pouze o malou změnu za dlouhé období, je to známkou toho, že pro zvýšení soukromé spotřeby jako způsobu, jak zvýšit celkovou poptávku (8), existuje prostor, což je v současné ekonomické situaci zvlášť důležité.

3.2.9   Vysoká nezaměstnanost a snížení míry ekonomické aktivity spolu s velmi mírným nárůstem mezd v roce 2010 nenaznačují žádné zvýšení spotřeby, spíše naopak. Omezení opatření veřejné podpory teď proto není vhodnou politikou. Vzhledem k tomuto závěru je současná situace (v roce 2010), vyznačující se velkými škrty ve veřejných výdajích a zvyšováním příjmů z daní, z hlediska hospodářské politiky velmi problematická. Toto nevyhnutelné snížení celkové poptávky z veřejných rozpočtů je rozhodně procyklické v tom smyslu, že omezí možnosti růstu. Jeho dopad především v podobě snížení příjmů zaměstnanců veřejného sektoru se rozšíří celou ekonomikou jako snížená poptávka. Růst nebude moci dosáhnout svého potenciálního tempa.

3.2.9.1   Je v nejvyšším zájmu EU mít odhad možných restriktivních účinků těchto nových škrtů ve veřejných rozpočtech. Tato opatření byla přijata drastickým způsobem. EU by měla mít stejný zájem na tom, aby země, které nejsou v této nesmírně obtížné situaci, přijaly neutralizační opatření, tj. aby zvýšily úroveň celkové poptávky. Komise musí bezodkladně odhadnout její rozsah a poté předložit odpovídající návrhy. Komise plánuje, že to provede v hospodářské prognóze v listopadu 2010. To je příliš pozdě. Růst se v prvním čtvrtletí roku 2010 pohyboval blízko odhadu ve výši 0,7 %, avšak to bylo před zavedením úsporných programů. Není možné tiše sedět a čekat na restriktivní účinky úsporných programů.

3.2.9.2   EHSV se domnívá, že současná ekonomická situace vyžaduje zcela novou diskusi. Měla by být zachována 3 % hranice schodků veřejných rozpočtů, musí však být spojena s diskusí o značných rozdílech deficitů, protože země s velmi vysokými schodky rozhodně musí konsolidovat své veřejné rozpočty. Požadavky pro ostatní země, které se pohybují na 3 % hranici (nebo mírně nad ní), by měly být mírnější. Pokud stále existuje možnost financovat schodky při relativně nízké úrokové míře, je v našem zájmu dočasně upustit od přehnaně restriktivních rozpočtových opatření. Z opětovného přečtení revidovaného Paktu o stabilitě a růstu z roku 2005 vyplývá, že to je skutečně v souladu se změnami provedenými v té době, zejména co se týče veřejných investic a období tlaku souvisejícího s recesí.

3.3   Bilance běžného účtu je opět součástí politické agendy

3.3.1   Cenová stabilita, hospodářský růst a plná zaměstnanost byly dlouho převládajícími cíli hospodářské politiky ve snaze o prosperitu a blahobyt. Vyrovnaný rozpočet a veřejný dluh jsou pomocnými cíli, aby se zajistilo dosažení pravých cílů. Dlouhou dobu se neuvažovalo o dvou cílech. Jedním z nich je spravedlivé rozdělení příjmů, tím druhým je bilance běžného účtu. Význam tohoto cíle se vytratil, což byla chyba. Tento cíl je v prostředí jednotného trhu s jednotnou měnou zásadní.

3.3.2   Při pohledu na bilanci běžného účtu, tj. obchodní bilanci s ostatními zeměmi, bylo velmi jasné, co se v eurozóně stane. Postupem doby se v Řecku vytvořil velký schodek běžného účtu. Německo, Nizozemsko a Švédsko měly dlouho přebytky. Naopak většina středomořských zemí má schodky, ačkoli nejvyšší schodky jsou v Bulharsku.

3.3.3   Dokonce ani velké krátkodobé schodky či přebytky běžného účtu nejsou problémem. Problémy vznikají, když to trvá několik let nebo pokud importovaný kapitál není řádně investován, což vede k závěru, že nedojde k potenciálnímu nárůstu produktivity. V rámci eurozóny měly poměrně vysoké schodky prakticky již od zavedení eura Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie a Irsko. Mimo eurozónu měly nesmírně vysoké schodky pobaltské země a Bulharsko. Ke změně vysokých schodků může dojít pouze prostřednictvím velice přísné hospodářské politiky, jako v roce 2009 v Estonsku, Lotyšsku a Litvě.

3.3.4   EHSV si všímá rozsahu rozdílů mezi členskými státy a chce zdůraznit, že je zapotřebí snížit většinu těchto rozdílů. To nás vede k tomu, že poukazujeme na konkurenceschopnost jako na hlavní cíl. Konkurenceschopnost se měří reálnými náklady na jednotku pracovní síly, které představují spojený účinek vývoje mezd a produktivity. V rámci eurozóny zvýšily svoji konkurenceschopnost snížením reálných nákladů na jednotku pracovní síly především Německo a Rakousko. Na druhou stranu v Německu rostou od roku 2008 úrovně mezd rychleji než produktivita, což oslabuje konkurenční postavení. Během posledních deseti let se snížila konkurenceschopnost Irska, Řecka, Itálie, Španělska a Portugalska v průměru o 10 % (9). Trvá-li zhoršování konkurenceschopnosti dlouho, může vést k rozpočtovým problémům. Tento účinek je v roce 2010 patrný. Základní důvod, který lze ve změnách konkurenceschopnosti nalézt, nebyl dostatečně zaregistrován.

3.3.5   Protože změny směnných kursů už nejsou součástí sady nástrojů eurozóny, je nezbytné hledat změnu relativní konkurenceschopnosti, s vyšší cenovou hladinou ve srovnání s ostatními zeměmi, v „reálných směnných kursech“. S ohledem na odlišný vývoj mezd a produktivity v rámci jedné měnové oblasti je jediným řešením problémů změna relativní mzdy mezi zeměmi nebo zvýšení produktivity pomocí investic v zaostávajících zemích. Bylo by nesmyslné požadovat po zemích s dobrým vývojem produktivity, aby ho zastavily.

3.3.6   Ze zkušeností z krize na jaře roku 2010 je patrné, že Eurostat by měl získat pravomoc k auditu národních statistických úřadů. Přesné statistiky budou ještě důležitější, pokud budou statistiky bilancí běžného účtu a vývoje mezd a produktivity základem nových politických diskusí na evropské úrovni.

3.3.7   EHSV navrhuje, aby cíle vyrovnaného rozpočtu a veřejného dluhu byly doplněny o bilanci běžného účtu. Použití jediného údaje je v tomto případě nemožné. Aktivní saldo běžného účtu některých zemí vždy odpovídá pasivnímu saldu jiných zemí. Problém vzniká, když je rozdíl příliš velký nebo k němu dojde příliš náhle, nebo když se importovaný kapitál nevyužívá k produktivním investicím.

3.3.8   EHSV proto navrhuje, aby Komise provedla kontrolu bilancí běžného účtu podobně, jako se provádí u schodků veřejných rozpočtů a veřejného dluhu. Tuto myšlenku nyní předložila i Komise ve svých směrech hospodářské politiky a v dokumentu o posílení hospodářské obnovy. Tyto otázky se nyní projednávají také v rámci zvláštní pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, v jejímž čele stojí předseda Evropské rady Herman van Rompuy.

3.3.9   EHSV chce posílit povahu těchto návrhů. S novým cílem, který se týká běžného účtu, by se mělo zacházet stejně jako se dvěma stávajícími cíli v Paktu o stabilitě a růstu. Komise by měla podrobně prozkoumat běžné účty a v pozadí ležící vývoj mezd a produktivity ve všech 27 členských státech. Pravomoce zakročit proti zemím se záporným vývojem by měly být, stejně jako u schodků veřejných rozpočtů a veřejného dluhu, větší v případě zemí eurozóny. Kroky na evropské úrovni by se měly týkat řízení změn jednotlivých politik, nikoli jejich praktického provádění. To bude v souladu se zásadou subsidiarity i nadále v pravomoci jednotlivých států. Pouhou změnou nařízení upravujících Pakt o stabilitě a růstu by do tohoto paktu mohla být zařazena reálná ekonomika, tedy jinak řečeno makroekonomické aspekty.

3.3.10   Krize ukázala, že dokonce i ostatní aspekty Paktu o stabilitě a růstu je třeba dále rozvíjet. Spolu s běžnými statistikami požadovanými Paktem o stabilitě a růstu by měly být zveřejňovány statistiky o soukromých úvěrech a podílu zahraničních půjček na státním dluhu. Tyto nové údaje by mohly sloužit jako systém včasné výstrahy a jako tlak na země s problematickou hospodářskou situací.

3.4   Další klíčové oblasti pro novou evropskou ekonomiku

3.4.1   Veřejná finanční podpora, finanční regulace

3.4.1.1   V zájmu předcházení neblahému vývoji celých hospodářských sektorů, zejména automobilového průmyslu, byla poskytnuta značná veřejná podpora. Za současné situace nebyla k zastavení této podpory použita „obvyklá“ evropská politika státní podpory.

3.4.1.2   Nejokázalejší podporu obdržel finanční sektor. Některé banky v několika evropských zemích i v USA byly částečně znárodněny. V této politice zajisté dojde k obratu, ale může to trvat několik let. Zachování části kapitálu bank jako veřejné, aby existoval určitý náhled do bankovního sektoru, by mohlo být i z dlouhodobého hlediska účinnou součástí vnitrostátní finanční politiky.

3.4.1.3   Části finančního sektoru se poté, co obdržely nebývalou podporu vlád, podílely během řecké krize na spekulativních útocích na trh státních dluhopisů v rámci eurozóny. Finanční trh se pokusil zmocnit rozhodovacích pravomocí na úkor politiků. Po rozvinutí velmi vážné krize získali politici svoji moc zpět. Politiky lze kritizovat za to, že nedokázali jednat, dokud nepřišla vážná krize, a to jak během finanční krize, tak krize státních dluhopisů. To dokládá, že navrhovaná regulace a finanční dohled nejsou dostatečné. Ke změně chování finančních institucí a nalezení nových způsobů financování veřejného dluhu je nutná účinnější regulace a postupy vykonávání dohledu.

3.4.2   Ekonomika šetrnější k životnímu prostředí

Investice se z dlouhodobého hlediska musí zaměřit na ochranu životního prostředí a opatření proti změně klimatu. Posun ve skladbě investic musí začít právě teď. Komise se domnívá, že mezi našimi mezinárodními konkurenty se pravděpodobně posiluje sklon k takovému posunu. Tento posun je zásadní nejen z environmentálních důvodů, ale také kvůli celosvětové konkurenceschopnosti Evropy. Mohou být vytvořena nová pracovní místa, která nahradí ta, jež zanikla. Takto lze spojit ekonomickou udržitelnost s environmentální a sociální udržitelností. EHSV, stejně jako Komise v návrhu hlavních směrů hospodářské politiky, upřednostňuje daně jako nástroj, jak ovlivnit trh, aby snižoval nebezpečné emise.

3.4.3   Infrastruktura a energetika

V období chybějících podnikových investic je třeba, aby se veřejnými investicemi zapojil veřejný sektor. Je to nezbytné nejen jako podnět růstu, ale i kvůli značné potřebě investic do infrastruktury a energetiky. Nová neochota bankovního sektoru brát na sebe riziko a poskytovat úvěry podnikům je zvlášť problematická pro malé a střední podniky. Navzdory současným problémům se státními dluhopisy stále platí ve většině zemí lepší úroková míra pro státní dluhopisy, což zvýhodňuje veřejné investice. Investice nemusí být podle revidovaného Paktu o stabilitě a růstu zahrnuty do výpočtu nadměrného schodku.

3.4.4   Aktivní politiky na trhu práce

Politiky na trhu práce musí být aktivní a nesmí být omezeny pouze na ekonomickou podporu nezaměstnaných. Bylo použito mnoho různých programů pro rekvalifikaci těch, kteří stále pracují, i těch, kteří jsou nezaměstnaní. Cíl „vzdělání pro všechny“ obsažený ve španělsko-belgicko-maďarském programu je slibný. Politika začlenění znamená nejen to, že lidé mohou získat práci, ale také jim musí usnadnit, aby hráli ve společnosti aktivnější úlohu.

3.4.4.1   Stanovení cíle pro vyšší míru zaměstnanosti, jako ve strategii Evropa 2020, nikdy nestačí. Má-li se zlepšit míra zaměstnanosti, musí být k dispozici některé základní politiky.

—	Mezi ně patří politiky týkající se dovedností. Celoživotní učení je nutností. Významným problémem je vyřešení otázky, kdo by to měl zaplatit: společnost, zaměstnavatelé, nebo zaměstnanci? Do financování musí být do určité míry zapojeny všechny tři skupiny.

—	Základem zde je obecná úroveň vzdělání. Evropa potřebuje zvýšit celkovou úroveň znalostí.

—	Samozřejmou politikou ke zvýšení míry zaměstnanosti je vytvoření systému kvalitní a levné péče o děti spolu s rodičovskou dovolenou, která je dostatečně dlouhá a dostatečně dobře placená, aby byla pobídkou k rodičovství.

—	Je mnoho překážek, které lidem brání v možnosti ucházet se o práci. Každé znevýhodnění může vyžadovat jinou politiku, pokud jde o míru ekonomické aktivity.

3.4.5   Sociální politiky

3.4.5.1   Ve zprávě (10) o sociální ochraně a sociálním začleňování Komise uznává, že systémy sociálního zabezpečení sehrály rozhodující roli při zmírňování hospodářského a sociálního dopadu krize. Sociální výdaje se během krize údajně zvýšily v průměru z 28 % na 31 % HDP členských států. Až se sníží potřeba podpory v nezaměstnanosti, měly by se tyto veřejné prostředky znovu objevit v rodinné politice a rozvoji dovedností. Je to příklad, jak se výstupní strategie přemění na vstupní strategii.

3.4.5.2   Podle Komise je důležitá přiměřená finanční podpora, přístup na trh práce a ke kvalitním sociálním službám. To, co může EU dělat v sociální oblasti, je pouze malým doplňkem vnitrostátních sociálních politik. Viděli jsme mnoho nástrojů EU na povzbuzení členských států, aby se učily od sebe navzájem: referenční srovnávání, vzájemné hodnocení, otevřená metoda koordinace. Žádný z nich nepřinesl očekávané výsledky. EU nemůže přinutit členské státy, aby se řídily příklady osvědčených postupů. Veřejné poukazování na problematické státy by mohlo být jedním ze způsobů, jak zvýšit povědomí veřejnosti o rozdílech.

3.4.5.3   Úsporná opatření musí být vyvážená. Nemůžeme dovolit, aby byly systémy sociálního zabezpečení obětovány ve prospěch vyrovnaného rozpočtu. Krize odhalila zbývající nedostatky sociálních systémů. Struktura sociálních systémů musí vést k prosperitě a zaměstnanosti. Sociální systémy však také mají svá omezení, musí se udržet v rámci finančních možností.

3.4.6   Nové zdroje příjmů  (11)

3.4.6.1   EHSV ve stanovisku ke strategii v období po Lisabonu zmínil jako nové zdroje státního příjmu jak daň z finančních transakcí, tak daň z oxidu uhličitého. Obě mají dvojí přínos – kromě toho, že zvýší příjem, mohou také jednak snížit nadměrné zaměření na krátkodobé zisky na finančním trhu, a jednak zlepšit naše životní prostředí. Nynějším důvodem pro hledání nových zdrojů financí je snížení velkých schodků rozpočtu. Je třeba preferovat daně z finančních transakcí a oxidu uhličitého místo zvyšování jiných daní, například daní ze mzdy nebo DPH, které by snížily všeobecnou poptávku, což nelze za současné situace doporučit.

3.4.6.2   Další novou metodou veřejného financování jsou eurobondy. Mohly by veřejnému sektoru zabezpečit kapitál bez úplné závislosti na soukromém finančním sektoru. Eurobondy by přilákaly finanční prostředky přímo od zdroje, například od penzijních fondů hledajících dlouhodobé umístění své hotovosti. Je také možné otevřít EIB dlouhodobému umisťování soukromých úspor, a tak pro EIB najít nové zdroje. EIB by se tak stala rozhraním mezi těmito novými kapitálovými zdroji a svými investicemi. Dlouhodobé úspory by pak byly k dispozici pro dlouhodobé veřejné investice například do infrastruktury. Eurobondy jsou „koncepce“, měly by však zahrnout všechny členské státy EU. I zde dosáhneme dvojího přínosu – snížil by se také prostor pro spekulace na finančním trhu proti státnímu dluhu.

---

(1)  Na základě dokumentů Komise – zpráva o pokroku v provádění Plánu evropské hospodářské obnovy a průběžná prognóza z února 2010.

(2)  Viz stanovisko k tématu Daň z finančních transakcí.

(3)  Centrum pro evropská politická studia, č. 202, únor 2010.

(4)  OECD: Pensions at a glance, 2009.

(5)  KOM(2010) 2020 v konečném znění, bod 4.1.

(6)  MOP: Global Wage Report 2009 Update (Zpráva o světových mzdách za rok 2009 – aktualizace), listopad 2009.

(7)  Eurostat, euroindicators 61/2010, 30. dubna 2010.

(8)  Čísla jsou vypočtena z údajů Eurostatu. Rozdíly mezi členskými státy jsou překvapivě velké, např. od 46 % ve Švédsku až po 75 % v Řecku. Ve většině zemí došlo k malému snížení podílu spotřeby, avšak v některých zemích byly tyto změny dramatické. Pokles ze 72 % na 60 % během osmi let ve Spojeném království je obtížné vysvětlit.

(9)  Crisis in the euro area and how to deal with it (Krize v eurozóně a jak se s ní vyrovnat). Centrum pro evropská politická studia, únor 2010.

(10)  Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Návrh společné zprávy z roku 2010 o sociální ochraně a sociálním začleňování, KOM(2010) 25 v konečném znění.

(11)  Viz stanoviska EHSV k tématu Daň z finančních transakcí, a k tématu Důsledky krize veřejného dluhu pro veřejnou správu v EU.

---