EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62009CN0173

Věc C-173/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia — grad (Bulharsko) dne 14. května 2009 — Georgi Ivanov Elchinov v. Natsionalna Zdravnoosiguritelna kasa

Úř. věst. C 180, 1.8.2009, p. 28–29 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

1.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 180/28


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia — grad (Bulharsko) dne 14. května 2009 — Georgi Ivanov Elchinov v. Natsionalna Zdravnoosiguritelna kasa

(Věc C-173/09)

2009/C 180/49

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Sofia — grad (Správní soud Sofie)

Účastníci původního řízení

Žalobce: Georgi Ivanov Elchinov

Žalovaná: Nacionalna Zdravnoosiguritelna kasa (Národní zdravotní pojišťovna)

Zúčastněná strana: Ministerstvo na Zdraveopazvaneto (ministerstvo zdravotnictví)

Předběžné otázky

1)

Je nutné čl. 22 odst. 2 druhý pododstavec nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 (1) vykládat v tom smyslu, že pokud konkrétní léčení, pro které se žádá vydání formuláře E 112, není možné podstoupit v bulharském zdravotnickém zařízení, platí domněnka, že toto léčení není hrazeno z rozpočtu Národní zdravotní pojišťovny (NZOK) či ministerstva zdravotnictví, a obráceně, pokud toto léčení je hrazeno z rozpočtu Národní zdravotní pojišťovny (NZOK) či ministerstva zdravotnictví, platí domněnka, že toto léčení může být poskytnuto v bulharském zdravotnickém zařízení?

2)

Je slovní spojení „příslušné léčení nemůže být poskytnuto dotyčné osobě na území členského státu, kde má bydliště“ v čl. 22 odst. 2 druhém pododstavci nařízení (EHS) č. 1408/71 nutné vykládat v tom smyslu, že zahrnuje případy, ve kterých je léčení prováděné na území členského státu, v němž má pojištěná osoba bydliště, jakožto druh léčení daleko méně účinné a radikálnější než léčení, které je prováděno v jiném členském státě, nebo zahrnuje pouze případy, ve kterých nelze dotyčnou osobu léčit včas?

3)

Musí vnitrostátní soud při zachování zásady procesní autonomie zohlednit závazné pokyny, které mu byly dány soudem vyššího stupně v rámci zrušení jeho rozhodnutí a vrácení věci k novému posouzení, pokud je důvod se domnívat, že tyto pokyny jsou v rozporu s právem Společenství?

4)

Nelze-li příslušné léčení provést na území členského státu, ve kterém má pojištěnec bydliště, postačuje pak k tomu, aby tento členský stát musel vydat povolení pro léčení v jiném členském státě podle čl. 22 odst. 1 písm. c) nařízení (EHS) č. 1408/71, že je příslušné léčení jako druh zahrnuto mezi výkony uvedené v právní úpravě prvně uvedeného členského státu, i když tato právní úprava neuvádí výslovně konkrétní způsob léčení?

5)

Odporuje článek 49 ES a článek 22 nařízení (EHS) č. 1408/71 vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 36 odst. 1 zákona o zdravotním pojištění, podle něhož osoby podřízené režimu povinného pojištění mají nárok na částečnou či plnou náhradu výdajů na zdravotní pomoc v zahraničí pouze tehdy, pokud jim byl k tomu udělen předběžný souhlas?

6)

Musí soud příslušnému subjektu státu, ve kterém má dotčená osoba zdravotní pojištění, uložit vydání dokumentu pro léčení v zahraničí (formulář E 112), pokud považuje odmítnutí vydat tento dokument za protiprávní, v případě, že byla žádost o vydání dokumentu podána před provedením léčení v zahraničí a toto léčení je v okamžiku vydání soudního rozhodnutí ukončeno?

7)

V případě, že bude předchozí otázka zodpovězena kladně a soud bude považovat odmítnutí vydat povolení pro léčení v zahraničí za protiprávní, jakým způsobem mají být hrazeny náklady pojištěné osoby za její léčení:

a)

přímo státem, v němž má osoba pojištění, nebo státem, v němž bylo léčení provedeno, po předložení povolení pro léčení v zahraničí?

b)

v jakém rozsahu, pokud se rozsah výkonů uvedených v právních předpisech členského státu bydliště liší od rozsahu výkonů uvedených v právních předpisech členského státu, kde je léčení prováděno; při zohlednění článku 49 ES, který zakazuje omezení volného pohybu služeb?


(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35) ve znění nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1).


Top