3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/99

1.1

Nový evropský sociální akční program je nutný, aby sociální rozvoj v EU mohl držet krok s vývojem hospodářství a trhu. S ohledem na novou Lisabonskou smlouvu, jež vytváří nové možnosti, povinnosti a cíle, je vhodné vytvořit dynamičtější sociální Evropu s větší účastí. Nový ESAP by měl hmatatelně a praktickým způsobem podporovat sociálně politické cíle a ambice EU po období 2010 a být komplexním politickým plánem činnosti.

1.2

Sociální dialog zůstává jedním z hlavních pilířů a měl by být posílen. Program by měl být znovu napojen na občany a organizovanou občanskou společnost a umožnit účastnické postupy „zezdola nahoru“, včetně občanského dialogu, aby byly ve vzájemné interakci s iniciativami EU.

1.3

Program by se měl specificky zabývat politickými oblastmi, jako jsou kvalita života, základní sociální práva, posílení úlohy občanů, sociální solidarita, zaměstnanost a práce vysoké kvality, společenské podnikání, řízení změn, podpora hlavních sociálních norem ve vnějších vztazích a zvláště v oblasti obchodu EU. Je třeba využít všech dostupných nástrojů a prostředků. Zachová-li si metoda Společenství své místo, musí být doplněna dalšími „novými metodami“. Je možné znovu rozdělit finanční prostředky ve stávajícím rozpočtu na podporu tohoto programu. Rozpočtová reforma po roce 2013 se musí zaměřit na sociální soudržnost.

2.1

Příští francouzské předsednictví EU se obrátilo na Evropský hospodářský a sociální výbor s myšlenkou evropského sociálního akčního programu.

2.2

Francouzskou žádost o vypracování stanoviska lze posuzovat v návaznosti na dřívější stanovisko Výboru na téma Posouzení stavu dnešní evropské společnosti, v němž se navrhovalo, že „Nový sociální akční program, který bude brát v úvahu jak ekonomickou realitu, tak sociální očekávání, by mohl být načrtnut s cílem poskytnout základ pro nový konsensus ohledně sociálních problémů, se kterými se Evropa setkává“ (1).

2.3

Výše zmíněné stanovisko odkazovalo na evropský sociální akční program z r. 1989, který tvořil nedílnou součást tzv. evropského sociálního modelu a prokázal realitu sociálního rozměru jednotného vnitřního trhu. Jednalo se o tříletý akční program, „ústřední podporu iniciativ Komise v sociální oblasti“ s 45 jednoznačnými opatřeními považovanými za „nezbytné k postupu vpřed, aby došlo k hmatatelnému vyjádření na úrovni Společenství k zásadám stanoveným v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků“ (2). Opatření byla legislativní a nelegislativní povahy a pokrývala činnost Společenství téměř ve všech sociálních oblastech, aby bylo možné dosáhnout cílů Smlouvy „zlepšení životních a pracovních podmínek“.

2.4

Evropské sociální acquis dosažené v důsledku sociálního akčního programu z roku 1989 nedrželo krok s aktuálními ekonomickými a sociálními výzvami spojenými s globalizací, změnou klimatu a demografickým vývojem. Tyto výzvy se dokonce staly ještě naléhavějšími z důvodu oslabení hospodářského růstu, finanční nestability a hrozící potravinové krize. Některé skupiny a někteří občané dokonce pociťují, že evropská sociální politika je v porovnání s pokrokem v politikách vnitřního trhu v patové situaci.

2.5

Posouzení společnosti prokázalo, že prosperující a rychle se měnící evropská společnost poskytuje více příležitostí, ale také se objevují nová sociální rizika. Témata jako rozdílné příjmy a rovné příležitosti, změny na trhu práce, rovné postavení mužů a žen a platové rozdíly mezi ženami a muži, dětská chudoba a sociální vyloučení, „generační zlom“, měnící se rodinné vzory, přístup k bydlení, péče o dítě, situace zdravotně postižených, migrace a integrace byla otázkami, na něž byl při tomto posuzování kladen důraz.

3.1

Politici si stále více uvědomují, že jsou nezbytné nové politické orientace, aby bylo možné řešit výzvy evropského modelu společnosti. Evropští občané očekávají nové kroky v oblasti sociální politiky, jež musejí být sociálně progresivní a ekonomicky udržitelné.

3.2

Lisabonská reformní smlouva poskytuje nové příležitosti pro uskutečnění evropského sociálního akčního programu tím, že stanovuje EU nové sociální cíle (3): „plná zaměstnanost a společenský pokrok, boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podpora sociální spravedlnosti a ochrany, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidarita a ochrana práv dítěte“.

3.3

Reformní smlouva posiluje odpovědnosti Evropské unie, aby bylo možné dosáhnout těchto sociálních cílů.

3.4

Příležitosti pro více sociální Evropu jsou především uvedeny v Listině základních práv, v povinném ustanovení „průřezové sociální klauzule“ a v Protokolu o službách obecného zájmu. Smlouva rovněž poskytuje příležitosti „prohloubené spolupráce“, kterou mohou členské státy podporovat a využít jí v sociální oblasti (4).

3.5

Smlouva potvrzuje úlohu sociálních partnerů při přispívání k Evropě hospodářského a sociálního pokroku. Prostřednictvím ustanovení o participativní demokracii rovněž poskytuje nové příležitosti a další nástroje – např. „iniciativu občanů“ – pro zapojení občanů a jejich organizací do budování sociálnější Evropy. EHSV musí hrát v tomto ohledu aktivní úlohu.

3.6

EHSV by rád odkázal na prohlášení (5) devíti vlád, které zdůraznilo potřebu posílit evropský sociální model, jelikož vedl k sociálnímu pokroku a bude moci převzít výzvy dneška. Prohlášení kladlo důraz na odpovědnost evropských institucí za nový impulz pro sociální Evropu a využití všech dostupných nástrojů při prosazování sociálního dialogu. „EU-27 nemůže být pouhou zónou volného obchodu, ale měla by zajistit nezbytnou rovnováhu mezi hospodářskou svobodou a sociálními právy, aby mohl být vnitřní trh regulován také na sociální úrovni“. Ve své zahraniční politice by měla Unie propagovat hodnoty svého sociálního modelu, aby bylo dosaženo spravedlivé globalizace a důstojné práce pro všechny.

3.7

Stručně řečeno, nový evropský sociální akční program je nutný, aby sociální rozvoj v EU mohl držet krok s vývojem hospodářství a trhu a pomáhal podporovat Lisabonskou strategii a zlepšovat sociální, hospodářské a environmentální oblasti, v nichž by se poté společně dosahovalo pokroku. S ohledem na novou Lisabonskou smlouvu je vhodné vytvořit dynamičtější sociální Evropu s větší účastí, která by odpovídala potřebám a očekáváním občanů. Z tohoto důvodu musí být evropský sociální akční program plně integrován do post-Lisabonské strategie založené na pracovních místech, růstu, sociální soudržnosti a udržitelnosti, kde bude mít sociální rozměr stejnou váhu jako rozměr hospodářský.

4.1

Nový evropský sociální akční program se musí pevně opírat o hodnoty a cíle Evropské unie, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě. Měl by být referenčním rámcem pro demokratickou, solidární, udržitelnou a konkurenceschopnou oblast blahobytu zohledňující sociální začlenění pro všechny občany Evropy, který bude založen na větším šíření životních příležitostí, nikoho nebude vylučovat a bude hlavním nástrojem pro zabezpečení práv občanů, jak je zakotveno v Listině základních práv. ESAP musí být založen na pozitivní spolupráci mezi členskými státy, nikoli na „závodu o nejhorší podmínky“ v oblasti sociálních práv, sociální ochrany a pracovních podmínek. Evropská unie takto potvrdí své ambice v oblasti lidských práv, aby byla zajištěna jejich nejvyšší úroveň.

4.2

Evropský sociální akční program podporuje vizi evropského modelu společnosti, který obsahuje jednak koncept sociálně tržní ekonomiky a jednak evropský sociální model. Reaguje na potřeby a aspirace občanů, posiluje úlohu občanů tím, že jim budou poskytnuta práva a odpovědnosti při propagaci participativní demokracie, identifikuje a mobilizuje subjekty v posíleném sociálním dialogu a účinném občanském dialogu. Nový evropský sociální akční program by měl usnadnit kreativní a inovační přístup k řešení problémů a rizik.

4.3

Nový program by měl být založen na dlouhodobých sociálních a společenských perspektivách a reagovat na nová očekávání a nové skutečnosti. Tato perspektiva dlouhodobé udržitelnosti by měla zdůraznit opatření pro děti a mladou generaci.

4.4

Program proto musí aktualizovat a znovu potvrzovat cíle sociální politiky EU, návrhy a ambice po roce 2010. Mělo by se jednat o komplexní politický akční plán na všech úrovních pro znovu aktivovanou sociální Evropu, podporovaný pravidelně aktualizovanými „sociálními agendami“ (6) na základě společných hodnot.

4.5

ESAP jde ruku v ruce s dynamickým evropským sociálním modelem (7). Síla modelu spočívá zejména v jeho schopnosti opírat se o společné hodnoty zajištěné v různorodosti situací pro vytváření společných nástrojů, postupů a akcí s legitimními partnery, což umožňuje zajistit konvergenci v pokroku. Schopnost financování Unie je rozhodujícím prvkem pro zajištění souvislého rozvoje a překonání strukturálních zaostávání některých zemí.

4.6

Program uznává, že hospodářský rozvoj a sociální pokrok se navzájem stimulují a jsou provázané. Kombinování hospodářské konkurenceschopnosti se sociální spravedlností a solidaritou je nejvhodnější způsob, jak podporovat prosperitu evropských občanů. V souladu s určitými stanovenými zárukami pro ty, kteří by jej využívali, by mohl zastřešovat kombinování soukromých a veřejných iniciativ, aby bylo také možné nalézt udržitelné finanční zdroje pro inkluzivní sociální zabezpečení. Program by měl tedy tvořit rámec pro zajištění toho, že služby obecného zájmu budou univerzální, dostupné a kvalitní.

4.7

Nový sociální akční program by měl podporovat sociální odpovědnost podniků, spravedlivou soutěž a rovné podmínky, a tím umožnit prosperitu vnitřního trhu, aniž by byl eventuálně podkopáván „sociálním dumpingem“. V tomto kontextu by se měl rovněž zaměřit zejména na kvalitní pracovní místa pro budoucnost spolu se znalostní společností, která je nezbytná.

4.8

Podpora podnikání v širokém slova smyslu jak ho definuje Komise (8) zlepší jako hospodářské, tak sociální výsledky (9). Pluralita podnikání musí být zachována a podporována, aby se využilo specifik malých a středních podniků a podniků sociální ekonomiky a jejich přispění k sociálnímu rozměru. Evropské statuty pro sdružení, nadace, vzájemné společnosti a malé podniky jsou nutné pro vytváření rovných podmínek pro všechny hospodářské subjekty.

4.9

ESAP by měl být založen na komplexním a souvislém přístupu a měl by se také zabývat konceptem sociální politiky v jiných politických oblastech. Musí se stát přirozenou součástí makroekonomické politiky, daňové politiky a politiky hospodářské soutěže, strategie pro udržitelný rozvoj, průmyslové politiky, územní soudržnosti a vnějšího rozměru EU.

4.10

Nový ESAP by zjevně zvýšil nové „životní příležitosti“ sociální vize 21. století, kterou nedávno představila Komise (10). Komise navrhuje rámec pro politiky EU a zdůrazňuje, že program příležitostí, přístupu a solidarity si žádá dlouhodobé investice do sociálního a lidského kapitálu. Tyto investice zvýší hospodářský výkon a mohou být také odůvodněné z hlediska udržitelného rozvoje. Výbor důrazně podporuje tuto myšlenku a domnívá se, že musí být zajištěny inovační způsoby financování lidského a sociálního kapitálu na úrovni EU i na úrovni členských států. Rozpočet EU by měl být řízen s ohledem na tuto skutečnost. Bylo by možné prozkoumat možnost celoevropských půjček pro rozvoj sociální infrastruktury.

4.11

ESAP by měl rovněž přispívat k dosažení spravedlivější a vyváženější globalizace prostřednictvím propagace zásad a hodnot svého sociálního modelu v oblasti vnějších vztahů EU. Měla by být nabízena partnerství s třetími zeměmi doplněná zvýšenou technickou a finanční pomocí na podporu sociálního a občanského dialogu a také politik zaměstnanosti a sociálního blahobytu. Obchodní vztahy by se měly řídit respektem k základním lidským a sociálním lidským právům stanoveným např. v zásadách a normách Mezinárodní organizace práce (11).

5.1

Instituce Evropské unie musí plnit své vůdčí postavení a povinnosti, které jim stanovuje Smlouva, aby byl dosažen sociální pokrok. Nový evropský sociální akční program je tedy dobře načasovaný. Ve skutečnosti by měly být všechny dostupné nástroje a dostupná opatření předpokládaná Smlouvou (12) za tímto účelem využita prakticky a účinně při současném uznání požadavků subsidiarity a proporcionality.

5.2

Evropský sociální akční program z roku 1989, ruku v ruce s projektem jednotného trhu z roku 1992, prokázaly hodnotu „metody Společenství“. Jelikož je tato metoda stále platná pro probíhající přezkum vnitřního trhu, Výbor se domnívá, že by též měla znovu aktivovat sociální rozměr. Existuje tedy prostor pro legislativní akce v rámci EU-27.

5.3

Bohaté a různorodé zapojení sociálních partnerů a jiných organizací občanské společnosti na různých úrovních zároveň může napomoci dosáhnout většího „osvojení“. Všechny zainteresované strany se musí zúčastnit, aby se evropský sociální akční program stal relevantním, hmatatelným, praktickým a aby reagoval na potřeby občanů. Proaktivní přístup „zdola nahoru“, jak je zde výše popsán, by tedy měl být ve vzájemné interakci s iniciativami EU.

5.4

Je třeba určit potřeby, obavy a přání občanů. Iniciativa Komise zaměřená na posouzení stavu společnosti může sloužit jako model a lze ji provádět dlouhodoběji s tím, že dosáhne i místní úrovně. Reprezentativní organizace občanské společnosti mají klíčovou úlohu, jelikož reagují na požadavky občanů a zprostředkovávají je na příslušné úrovni, včetně evropské. Musí být systematicky zapojeni do posouzení stavu a konzultací, které zahájila Komise, přičemž Výbor bude zastávat úlohu prostředníka.

5.5

V této souvislosti EHSV zdůrazňuje význam pořádání stálých diskusí na všech úrovních za účelem řešení budoucích výzev a strategických voleb v oblasti sociálních politik. Cílem diskuse by mělo být přispění k novému konsensu ohledně evropské sociální politiky, založené na společném porozumění všech zainteresovaných stran.

5.6

Meziodvětvový, odvětvový a nadnárodní sociální dialog zůstává jedním z hlavních pilířů sociálního modelu v členských státech a na úrovni EU. Zaměstnavatelé a odborové organizace hrají klíčovou úlohu při řešení sociálních výzev, jelikož jsou mocnými hnacími silami hospodářského a sociálního pokroku. Společné analytické zprávy a priority vypracované evropskými sociálními partnery budou základními prvky rámce pro vhodnou činnost jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států (13).

5.7

Občanský dialog, který musí být jasně odlišen od sociálního dialogu, bude v budoucnosti dalším významným pilířem. Zapojení občanů a jejich organizací na všech úrovních do budování sociální Evropy bude skutečnou výzvou.

5.8

Hospodářským a sociálním radám a obdobným institucím by společně s jejich vládami mělo být umožněno, aby byly pozvány k účasti na všech fází tvorby a provádění evropského sociálního akčního programu.

5.9

Stávající partnerství a dialogy v oblasti sociálních politik je třeba v praxi posílit. Pozitivní zkušenosti a modely partnerství z členských států i z politiky soudržnosti EU, které přispěly k sociálnímu zabezpečení, je třeba šířit a pokud možno dále zkoumat.

5.10

Autonomii a schopnosti sociálních a hospodářských subjektů je třeba povzbuzovat a podporovat vhodnými veřejnými opatřeními, aby bylo vytvořeno příznivé prostředí, jež zlepší jejich schopnost uplatnit přístup zdola nahoru a určí klíčové politické oblasti.

—

Bezpečné individuální životní dráhy prostřednictvím kolektivních závazků. Společné zásady pro překonání změn v průběhu celého života prostřednictvím zajištěného vzdělávání a odborné přípravy, přístupu ke službám, dodržování práv, dostatečného příjmu a státního nebo veřejného financování v souladu s proklamovaným cílem bezpečnosti, a také za účelem podpory „flexikurity“ (14). Je třeba upravit systémy sociálního zabezpečení a pokud možno je doplnit kolektivními smlouvami a vzájemně souvisejícím finančním ustanovením.

—

Zlepšení kvality života prostřednictvím charty sociální udržitelnosti (pokrývající např. základní sociální práva, sociální ochranu, sociální služby, zdraví a práva pacientů, včetně práv duševně nemocných).

—

Listina základních práv Evropské unie. Zásady a ustanovení Listiny by měly pomoci vést a podněcovat rozvoj a činnost sociální politiky EU.

—

Ostražitost při boji se všemi formami diskriminace. Dodatečné legislativní činnosti a jiná opatření pro zajištění ustanovení Smlouvy (15) za účelem pokrytí všech původů diskriminace.

—

Ratifikace mezinárodních a evropských nástrojů v oblasti lidských práv. Činnosti na zajištění právních a praktických provádění ustanovení zahrnutá v těchto nástrojích a lepší monitorování ze strany EU a členských států. Je třeba věnovat mimořádnou pozornost Úmluvě OSN o právech dítěte.

—

Evropský program na zvýšení znalostí  (16). Klíčové priority a činnosti celoživotního vzdělávání; dát jim právní základ a vyčlenit na ně dostatečné finanční prostředky.

—

Provádění Evropského paktu mládeže, zejména

—

Rámcový program Společenství pro integrační politiky. Efektivní, koherentní integrační politiky založené na právech pro imigranty, uprchlíky a menšiny podporované ambiciózními finančními zdroji. Stálá podpora navrhovaného evropského integračního fóra, jež má být zřízeno EHSV a Komisí a které by imigrantům umožňovalo vyjádřit jejich názor.

—

Vymýcení chudoby

—

Rovnost žen a mužů

—

Reakce na potřeby stárnoucí společnosti

—

Souhrnná strategie EU v oblasti zdravotního postižení

—

Lepší služby obecného zájmu

—

Ambiciózní a efektivní evropská strategie zaměstnanosti, zejména měřitelné cíle v oblasti aktivace, celoživotního učení, zaměstnanosti mládeže a rovného postavení žen a mužů, které lze srovnávat. Komise by měla mít více donucovacích pravomocí.

—

Učinit mobilitu příležitostí pro všechny. Je třeba využít výhod vnitřního trhu a v plné míře uskutečňovat volný pohyb pracovních sil v EU v kombinaci s:

—

Vysoká kvalita práce za spravedlivou odměnu

—

Potírání všech druhů diskriminace na trhu práce rovněž prováděním účinných strategií na snížení rozdílů mezi ženami a muži, proti vyloučení ze společnosti a pro životní dráhy pro začlenění.

—

Podniky, zejména sociální podniky a jiné podniky sociální ekonomiky jako cesta pro účinnou integraci do společnosti a do zaměstnání.

—

Programy Komise na podporu podnikání by měly být i nadále zaměřeny na kvalitu zaměstnání.

—

Sociální odpovědnost podniků. Učinit z Evropy centrum excelence v oblasti sociální odpovědnosti podniků prostřednictvím společných činností zaměstnavatelů, odborových organizací, nevládních organizací a orgánů státní správy při rozvíjení modelů a osvědčených postupů udržitelným způsobem za podpory pobídek EU a s tím, že je plně respektováno pracovní a sociální právo.

—

Řízení změn v rámci partnerství mezi podnikem a všemi zainteresovanými subjekty, pro něž je účast a konzultace pracovníků a jejich zástupců klíčová pro nalezení vhodných řešení.

—

Integrace environmentálního, průmyslového, hospodářského a sociálního rozměru do návrhů EU v oblasti průmyslu, změny klimatu a životního prostředí spolu se specifickými nástroji financování na podporu nových technologií a zaměstnanosti.

—

Podporovat specifika evropského sociálního modelu ve vnějších politikách EU (zejména pojem důstojná práce, sociální dialog a občanský dialog např. v politikách zaměřených na obchod, AKT a sousední země).

—

Posílit přístup Mezinárodní organizace práce (ILO)

—

Podpora sociálního a environmentálního označování

—

Učinit úmluvy systému GSP+ referenčním bodem  (18)

—

Podpora mezinárodních řídících systémů pro nové technologické a environmentální volby a pro nové mezinárodní finanční předpisy.

—

Podpora mezinárodních dohod v oblasti sociální odpovědnosti podniků

—

Rozvoj a řízení imigrační politiky ve spolupráci se zeměmi původu.

7.1.1

Je nanejvýš důležité nalézt vhodné a efektivní metody pro řešení nových výzev s cílem dosáhnout sociálního pokroku.

7.1.2

Stávající i nové prvky Smlouvy týkající se výše uvedeného by měly být plně využity a mělo by být posíleno provádění „sociálního acquis“. To samé platí pro ostatní typy činností a opatření.

7.2.1

V oblasti působnosti článků 136 a 137 Smlouvy je nezbytné rozvíjet některé legislativní činnosti, jako např.:

—

rozsudky Evropského soudního dvora a jejich dopady na sociální acquis musí být bedlivě sledovány a v případě nutnosti musí být přijata politická a legislativní opatření, aby byly znemožněny zásahy do základních práv (19);

—

musí být uvolněn plný potenciál sociálních partnerů a organizované občanské společnosti v procesu transpozice a provádění právních předpisů, akcí a programů Společenství;

—

musí se zlepšit kapacita kontroly a inspekce v oblasti zdraví a bezpečnosti na pracovišti a provádění práv pracovníků.

7.4.1

Koregulace a autoregulace (dohody, dobrovolné kodexy chování, normy atd.) může doplňovat rámcovou legislativu EU a další opatření také v sociální oblasti. Sociální dialog jako takový je jedním prvkem tohoto nástroje. Koregulace a autoregulace může být dynamickým procesem reagujícím na rychlý rozvoj sociálních skutečností. Musí však být vždy důkladně hodnocen a založen na účasti a odpovědnosti všech zainteresovaných stran a neměl by vést ke slabšímu právnímu statusu, než je dostupná metoda Společenství.

7.5.1

Probíhající společný pracovní program evropských sociálních partnerů na období 2006–2008 svědčí o tom, že evropský sociální dialog je na správné cestě k řešení výzev Evropy za předpokladu, že evropští sociální partneři přijmou prostředky na vytvoření dobře fungující a dynamické kultury autonomních průmyslových vztahů na všech úrovních. To může EU podporovat:

7.6.1

Ustanovení (20) o participativní demokracii Lisabonské smlouvy poskytuje nové příležitosti pro plné zapojení jiných organizací občanské společnosti nežli sociálních partnerů do tvorby evropské sociální politiky a zejména do formování nového evropského sociálního akčního programu.

7.6.2

EHSV je zastupitelskou institucí organizované občanské společnosti na úrovni EU. Lisabonská smlouva poskytuje Výboru dodatečný rozsah, aby hrál plně svou úlohu zprostředkovatele mezi organizovanou občanskou společností a rozhodovacími orgány EU. EHSV má zvláštní zodpovědnost za posilování participativní demokracie. Převezme iniciativu a prozkoumá způsoby a možnosti, jak učinit tento nový článek Smlouvy operativním a jak vyhodnotit různé metody účasti, konzultace a posouzení dopadu, jež používá Evropská komise a další evropské instituce, aby je učinil spolehlivější, užitečnější a dostupnější. V této souvislosti Výbor znovu požaduje přijetí statusu evropských sdružení (21).

7.7.1

Právo občanů na iniciativu (22) může být chápáno jako jeden z nejdůležitějších nástrojů pro organizovanou občanskou společnost v rámci úsilí o prosazování sociální Evropy blíže občanům a jejich sociálním očekáváním.

7.7.2

Organizace občanské společnosti proto musí vyhodnotit efektivnost této nové klauzule Smlouvy. Musí prozkoumat, za jakých okolností ji mohou využít a jak se stane operativní. EHSV může k této analýze přispět tím, že zapojí národní hospodářské a sociální rady a národní organizace, které členové zastupují.

7.8.1

Stále rostoucí rozmanitost Evropské unie je argumentem pro prohloubenou spolupráci. Členské státy, které chtějí postupovat a být rychlejší v oblasti sociální politiky, mohou této příležitosti využít k nalezení vlastních a vhodných řešení. Nemělo by to samozřejmě vést k „sociálnímu dumpingu“, ani by neměli být odsouváni ti, kteří se zcela nezapojí. V této souvislosti je třeba poznamenat, že mezi některými členskými státy již v jistých oblastech existuje spolupráce (23).

7.8.2

Některé možné oblasti prohloubené spolupráce:

7.9.1

Výbor v různých stanoviscích podporoval tuto metodu, ale byl toho názoru, že by měla být více efektivní. Otevřená metoda koordinace přinesla určité výsledky, ale členské státy se příliš často dostatečně neangažovaly v cílech a činnostech, na kterých se dohodly.

7.9.2

Výbor navrhl, že by měla být tato metoda využita k vytvoření lepších kvantitativních a kvalitativních cílů, spolu s lepšími sociálními ukazateli, a použita v nových oblastech, např. v oblasti integrační politiky, solidarity mezi generacemi a politiky pro zdravotně postižené.

7.9.3

Otevřená metoda koordinace by měla být více zaměřena na místní úroveň a odrážet tak účastnický přístup zezdola nahoru a nezbytnou koordinaci partnerů a politik pro dosažení místního a regionálního rozvoje s podporou strukturálních fondů.

7.9.4

Některé návrhy:

7.10.1

Nedávné iniciativy Komise týkající se např. flexikurity zavedly „novou“ metodu založenou na společných zásadách sloužících jako doporučení pro členské státy, jimiž se mohou řídit dle vlastní úvahy (25).

7.10.2

Metoda se zdá být hodnotná, pokud se zaměřuje na velmi specifická témata a v případě, kdy členské státy chtějí dosáhnout pokroku, třebaže je pravomoc EU omezená. Vzhledem k tomu, že je zapojeno mnoho politických oblastí, je zapotřebí integrovaného přístupu.

7.10.3

Metoda společných zásad je také příležitostí pro účast organizované občanské společnosti jak při jejich formulování, tak dokonce při jednání o nich a při jejich provádění.

7.10.4

Je však naprosto nezbytné nalézt vazby na ostatní nástroje a metody EU, např. otevřenou metodu koordinace a integrované hlavní směry Lisabonské strategie, aby bylo možné hodnotit a měřit účinnost této nové metody a jejího vlastního provádění. Při provádění je důležité, aby byly efektivně dodržovány společné zásady a nedocházelo tak k nekalé soutěži.

7.11.1

Výbor navrhuje, aby byla v rámci ESAP zavedena zvláštní opatření týkající se ukazatelů s aktivní účastí zainteresovaných stran. Měla by:

7.12.1

Právní předpisy, politiky a programy Evropské unie by měly být posuzovány s ohledem na své sociální důsledky. Komise má zvláštní zodpovědnost za takovéto hodnocení dopadu, které by mělo úzce zahrnovat všechny zainteresované subjekty. Všechny hlavní oblasti sociální politiky, zvláště jejich dopady na zaměstnanost, růst a sociální soudržnost a udržitelnost, by měly být hodnoceny jednou za pět let. Je třeba vytvořit kvalitativní kritéria na podporu nutné analýzy a hodnocení.

7.13.1

Na rozpočtový nástroj pro provádění sociálního akčního programu by mělo být nahlíženo v rámci komplexní vize státních finančních prostředků i prostředků EU.

7.13.2

V rámci rozpočtové reformy je třeba věnovat zvláštní pozornost činnosti na podporu hospodářské a sociální soudržnosti. Je třeba přerozdělit zdroje, aby byla chráněna a podporována soudržnost, zaměstnanost a evropský sociální model, a tedy ESAP, a to v souladu s pětiletými analýzami (viz odstavec 7.12.1).

7.13.3

Do doby vstupu nového rozpočtu v platnost (2013) je však možné provést některá přerozdělení v rámci stávajícího rozpočtu, a to jak na základě obnovených jednání mezi členskými státy, tak bez nich.

7.13.4

Mezi jednotlivými fondy je zapotřebí více koherence a koordinace (např. mezi Fondem soudržnosti, Regionálním fondem, Sociální fondem, Fondem pro rozvoj venkova a Evropským fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG)), aby bylo možné zapojit sociální rozměr do různých politik.

7.13.5

Návrhy na střednědobé iniciativy