23.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 337/1

(1)

Celosvětová finanční krize, která nastala v letech 2007–2008, odhalila nadměrné množství spekulativních činností, závažné regulační nedostatky, neúčinný dohled, neprůhlednost trhů a příliš složitou strukturu produktů finančního systému. Unie přijala řadu opatření, která mají podpořit robustnost a stabilitu bankovního systému, včetně posílení kapitálových požadavků, pravidel zlepšujících řízení a dohled a režimy řešení krizí, a přispět k hlavní funkci finančního sektoru, totiž směrovat kapitál k financování reálné ekonomiky. V této souvislosti má rozhodující význam rovněž pokrok, jehož bylo dosaženo při vytváření bankovní unie. Krize však rovněž ukázala, že je zapotřebí zvýšit transparentnost a monitorování nejen v tradičním bankovním sektoru, ale i v oblastech, v nichž probíhá zprostředkovávání úvěrů podobné jako u bank, zvané „stínové bankovnictví“, jehož rozsah je alarmující, neboť podle odhadů již dosahuje téměř poloviny regulovaného bankovního systému. Veškeré nedostatky související s těmito činnostmi, které jsou podobné činnostem prováděným úvěrovými institucemi, mají potenciálně vliv na zbývající část finančního sektoru.

(2)

V souvislosti s činnostmi Rady pro finanční stabilitu (FSB) a Evropské rady pro systémová rizika (dále jen „ESRB“), zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 (5), které se zaměřují na omezení stínového bankovnictví, byla vymezena rizika vyplývající z obchodů zajišťujících financování (Securities Financing Transactions – dále jen „SFT“). SFT umožňují vytváření páky, působí procyklicky a prohlubují vzájemné vazby na finančních trzích. Regulační orgány, orgány dohledu ani investoři pak zejména z důvodu nedostatečné transparentnosti při využívání SFT neměli v období před finanční krizí ani v jejím průběhu možnost, aby řádně posuzovali a monitorovali příslušná rizika, která jsou obdobná rizikům bankovním, a míru vzájemné provázanosti finančního systému. V této souvislosti přijala Rada pro finanční stabilitu dne 29. srpna 2013 politický rámec nazvaný „Posílení dohledu a regulace stínového bankovnictví“ (dále jen „politický rámec Rady pro finanční stabilitu“), který má řešit rizika vyplývající ze stínového bankovnictví při půjčování cenných papíru a repo obchodech, který byl v září 2013 schválen vedoucími představiteli skupiny G20.

(3)

Rada pro finanční stabilitu uveřejnila dne 14. října 2014 regulační rámec pro srážky u SFT bez centrálního clearingu. Vzhledem k tomu, že u těchto operací není využíván clearing, mohou v jejich důsledku vznikat značná rizika, nejsou-li tyto operace odpovídajícím způsobem zajištěny. Zatímco zvýšení transparentnosti u opětovného použití aktiv klientů by představovalo první krok k posílení schopnosti smluvních stran analyzovat rizika a předcházet jim, má Rada pro finanční stabilitu také do roku 2016 dokončit práci na souboru doporučení pro srážky u SFT bez centrálního clearingu s cílem zabránit nadměrnému pákovému efektu a zmírnit rizika koncentrace a selhání.

(4)

Komise dne 19. března 2012 zveřejnila zelenou knihu o stínovém bankovnictví. Na základě rozsáhlé odezvy, které se jí dostalo, a s přihlédnutím k vývoji na mezinárodním poli vydala Komise dne 4. září 2013 sdělení určené Radě a Evropskému parlamentu o stínovém bankovnictví nazvané: „Stínové bankovnictví – ošetření nových zdrojů rizik ve finančním sektoru“. Ve sdělení je zdůrazněno, že vzhledem ke komplikované a neprůhledné povaze SFT je obtížné identifikovat smluvní strany a monitorovat koncentraci rizik a v jejím důsledku rovněž dochází ve finančním systému k vytváření nadměrné páky.

(5)

V říjnu 2012 přijala skupina odborníků na vysoké úrovni pod vedením Erkkiho Liikanena zprávu o reformě bankovního sektoru v Unii. Zpráva mimo jiné pojednává o vzájemném vztahu mezi tradičním bankovním systémem a systémem stínového bankovnictví. Ve zprávě byla identifikována rizika vyplývající z činností stínového bankovnictví, jimiž je například vysoká páka a procykličnost, a obsažena výzva, aby se snížila vzájemná provázanost mezi bankami a systémem stínového bankovnictví, která byla zdrojem nákazy během celosystémové bankovní krize. Ve zprávě byla rovněž navržena určitá strukturální opatření na ošetření přetrvávajících nedostatků bankovního sektoru Unie.

(6)

Strukturálními reformami bankovního systému Unie se zabývá návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU. Při uplatnění strukturálních opatření na banky by však mohlo dojít k přesunu určitých činností do méně regulovaných oblastí, jakými je například stínové bankovnictví. Uvedený návrh by proto měl být doprovázen závaznými požadavky na transparentnost a podávání zpráv v souvislosti se SFT stanovenými tímto nařízením. Pravidla transparentnosti stanovená tímto nařízením jsou tudíž doplněním uvedeného návrhu.

(7)

Toto nařízení reaguje na potřebu zvýšit transparentnost trhů SFT, potažmo i celého finančního systému. V zájmu zajištění rovných podmínek hospodářské soutěže a navázání na mezinárodní vývoj se toto nařízení drží politického rámce Rady pro finanční stabilitu. Vytváří unijní rámec, podle něhož lze podrobné údaje o SFT účinně oznamovat registrům obchodních údajů a informace o SFT a swapech veškerých výnosů se poskytují investorům v subjektech kolektivního investování. Definice SFT v tomto nařízení nezahrnuje derivátové smlouvy ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (6). Zahrnuje však obchody běžně označované jako likviditní swapy a kolaterálové swapy, které do definice derivátových smluv v nařízení (EU) č. 648/2012 nespadají. Potřebu dosažení souladu s vývojem na mezinárodním poli ještě zesiluje pravděpodobnost, že v návaznosti na strukturální reformu bankovního sektoru Unie by mohlo dojít k přesunu činností, které v současnosti vykonávají tradiční banky, do oblasti stínového bankovnictví, přičemž budou zahrnuty jak finanční, tak nefinanční subjekty. Z tohoto důvodu by mohlo dojít u těchto činností dokonce ke snížení transparentnosti ve vztahu k regulačním orgánům a orgánům dohledu, což by jim znemožnilo získat řádný přehled o rizicích v souvislosti se SFT. Již zavedené vazby mezi regulovaným bankovním odvětvím a odvětvím stínového bankovnictví by se tím na určitých trzích jen zhoršily.

(8)

V důsledku vývoje tržních postupů a technologií mohou účastníci trhu jako zdroj financování, k řízení likvidity a zajištění, jako strategii pro zvýšení výnosu, ke krytí prodejů na krátko nebo k daňové arbitráži v souvislosti s dividendami využívat obchody jiné než SFT. Takové obchody by mohly mít stejný ekonomický účinek a přinášet podobná rizika jako SFT, včetně procykličnosti způsobené fluktuací hodnot aktiv a volatilitou; transformace splatností nebo likvidity v důsledku financování dlouhodobých nebo nelikvidních aktiv aktivy krátkodobými nebo likvidními a finanční nákazy plynoucí z provázanosti řetězců obchodů, v nichž dochází k opětovnému použití kolaterálu.

(9)

V reakci na otázky uvedené v politickém rámci Rady pro finanční stabilitu a na předpokládaný vývoj v návaznosti na strukturální reformu bankovního odvětví Unie je pravděpodobné, že členské státy přijmou rozličná vnitrostátní opatření, jež by mohla vytvořit překážky hladkému fungování vnitřního trhu a zhoršit postavení účastníků trhu a finanční stabilitu. Nedostatek harmonizovaných pravidel upravujících transparentnost kromě toho z hlediska vnitrostátních orgánů ztěžuje na mikroúrovni porovnávání údajů, které pocházejí z různých členských států, a ve svém důsledku i pochopení reálných rizik, která pro systém představují jednotliví účastníci trhu. Je tudíž nezbytné, aby se v Unii zabránilo vzniku těchto narušení a překážek. Proto by vhodným právním základem tohoto nařízení měl být článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

(10)

Nová pravidla transparentnosti by tudíž měla stanovit oznamování podrobných údajů o SFT uzavíraných všemi účastníky trhu, ať již se jedná o finanční či nefinanční subjekty, včetně skladby kolaterálu, zda lze kolaterál opětovně použít či byl-li opětovně použit, nahrazení kolaterálu na konci dne a uplatňovaných srážek. V zájmu minimalizace dalších provozních nákladů účastníků trhu by nová pravidla a normy měly vycházet z již existujících infrastruktur, provozních postupů a formátů, které byly zavedeny v souvislosti s oznamováním derivátových smluv registrům obchodních údajů. V této souvislosti by měl Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)(dále jen „ESMA“ nebo „orgán ESMA“) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (7) v náležitém a proveditelném rozsahu minimalizovat překrývání technických norem přijatých na základě tohoto nařízení a na základě článku 9 nařízení (EU) č. 648/2012 a zabránit nesrovnalostem mezi nimi. Právní rámec stanovený tímto nařízením by se měl v co možná největší míře shodovat s právním rámcem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012, pokud jde o oznamování derivátových smluv registrům obchodních údajů, jež byly za tímto účelem registrovány. To by mělo rovněž umožnit registrům obchodních údajů registrovaným či uznaným podle uvedeného nařízení, splňují-li určitá dodatečná kritéria, vykonávat funkci registru, kterou byly pověřeny podle tohoto nařízení, a to za podmínky, že dokončí zjednodušený registrační proces.

(11)

Za účelem zajištění konzistentního a účinného uplatňování pravomocí ESMA, pokud jde o ukládání sankcí, by se měla na účastníky trhu, na které se vztahuje toto nařízení, použít ta ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012 upravující pravomoci ESMA, jak jsou blíže vymezena, pokud jde o jednací řád, v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 64 odst. 7 uvedeného nařízení.

(12)

Z povinnosti oznamovat SFT registrům obchodních údajů by měly být vyloučeny obchody se členy Evropského systému centrálních bank (dále jen „ESCB“). Pro zajištění náležitého přehledu regulačních orgánů a orgánů dohledu o rizicích spojených se SFT, které uzavírají subjekty, jež uvedené orgány regulují nebo na něž dohlížejí, by měly tyto relevantní orgány a členové ESCB úzce spolupracovat. Tato spolupráce by měla regulačním orgánům a orgánům dohledu umožnit plnit své úkoly. Tato úzká spolupráce by měla být důvěrná, měla by být podmíněna odůvodněnou žádostí relevantních příslušných orgánů a měla by probíhat pouze s cílem umožnit těmto orgánům plnit své úkoly, a to s patřičným ohledem na zásady a požadavky nezávislosti centrálních bank a plnění jejich úkolů coby měnových orgánů, včetně provádění operací měnové politiky, politiky směnných kurzů a politiky finanční stability, které jsou členové ESCB ze zákona zmocněni provádět. Členové ESCB by měli mít možnost poskytnutí informací odmítnout, pokud obchody uzavírají při plnění svých úkolů coby měnové orgány. O tomto odmítnutí by měli vyrozumět dožadující orgán a uvést jeho důvody.

(13)

Informace o rizicích souvisejících s trhy SFT by měly být uloženy centrálně a měl by k nim být možný jednoduchý a přímý přístup, mimo jiné ze strany orgánu ESMA, Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) (dále jen „EBA“ nebo „orgán EBA“), zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (8), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (dále jen „EIOPA“ nebo „orgán EIOPA“), zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (9), relevantních příslušných orgánů, ESRB a příslušných centrálních bank ESCB, včetně Evropské centrální banky (ECB) při plnění svých úkolů v rámci jednotného mechanismu dohledu podle nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (10), za účelem identifikace a monitorování rizik pro finanční stabilitu souvisejících s činnostmi stínového bankovnictví regulovaných i neregulovaných subjektů. ESMA by měl při vypracovávání či návrhu změny regulačních technických norem podle tohoto nařízení přihlédnout k technickým normám přijatým podle článku 81 nařízení (EU) č. 648/2012 upravujícím registry obchodních údajů pro derivátové smlouvy a k budoucímu vývoji těchto technických norem. ESMA by měl rovněž usilovat o to, aby relevantní příslušné orgány, ESRB a příslušné centrální banky ESCB, včetně ECB, měly přímý a okamžitý přístup k informacím nezbytným pro plnění svých úkolů, včetně úkolu vymezovat a provádět měnovou politiku a vykonávat dohled nad infrastrukturami finančního trhu. Za tím účelem by měl orgán ESMA stanovit v návrhu regulačních technických norem podmínky pro přístup k těmto informacím.

(14)

Je nezbytné přijmout ustanovení o výměně informací mezi příslušnými orgány a stanovit další povinnosti týkající se vzájemné pomoci a spolupráce mezi nimi. V souvislosti s narůstající přeshraniční činností by si příslušné orgány měly vzájemně poskytovat důležité informace k plnění svých úkolů, aby tak zajistily účinné uplatňování tohoto nařízení, včetně situací, kdy se jeho skutečné nebo domnělé porušení může týkat orgánů dvou či více členských států. Pro zajištění hladkého přenosu takových informací a ochrany jednotlivých práv je nezbytné při výměně informací striktně zachovávat služební tajemství. Aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátního trestního nebo daňového práva, měly by příslušné orgány, ESMA, subjekty nebo fyzické či právnické osoby jiné než příslušné orgány, které získají důvěrné informace, tyto informace použít pouze v rámci plnění svých povinností a úkolů. Nemělo by to však vnitrostátním subjektům příslušným pro prevenci, vyšetřování a nápravu případů nesprávného úředního postupu bránit ve výkonu jejich činnosti v souladu s vnitrostátním právem.

(15)

SFT využívají ve značném rozsahu správci subjektů kolektivního investování za účelem efektivní správy portfolia. Toto využití může mít významný dopad na výsledky takových subjektů kolektivního investování. SFT lze využít buď za účelem naplnění investičních cílů či ke zvýšení výnosů. Správci rovněž využívají swapy veškerých výnosů, které mají účinky rovnocenné jako SFT. SFT i swapy veškerých výnosů využívají správci subjektů kolektivního investování ve velkém měřítku k získání expozic vůči určitým strategiím či ke zvýšení jejich výnosů. Využívání SFT a swapů veškerých výnosů může zvýšit celkový rizikový profil subjektu kolektivního investování, přičemž se skutečností, že dochází k využívání takových obchodů, nejsou investoři náležitě seznámeni. Je zcela zásadní, aby bylo zajištěno, že investoři těchto subjektů kolektivního investování mají možnost činit informovaná rozhodnutí a posoudit celkový poměr rizika a výnosů subjektů kolektivního investování. Při posuzování SFT a swapů veškerých výnosů by subjekty kolektivního investování měly zohledňovat nejen právní formu obchodu, ale také jeho věcnou podstatu.

(16)

V důsledku investic učiněných na základě neúplných či nepřesných informací o investiční strategii subjektu kolektivního investování mohou investorům vznikat značné ztráty. Proto je zapotřebí, aby subjekty kolektivního investování uváděly veškeré příslušné podrobné informace související s využíváním SFT a swapů veškerých výnosů z jejich strany. Úplná transparentnost je navíc důležitá právě v oblasti subjektů kolektivního investování, neboť veškerá aktiva, která jsou předmětem SFT a swapů veškerých výnosů, nejsou ve vlastnictví správců subjektů kolektivního investování, ale jejich vlastníky jsou investoři takového subjektu. Poskytnutí úplných informací o SFT a swapech veškerých výnosů je tudíž zásadním nástrojem zajišťujícím ochranu proti možným střetům zájmů.

(17)

Nová pravidla týkající se transparentnosti SFT a swapů veškerých výnosů úzce souvisí se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (11) a 2011/61/EU (12), neboť tyto směrnice vytvářejí právní rámec upravující zřizování a řízení subjektů kolektivního investování a jejich uvádění na trh.

(18)

Subjekty kolektivního investování mohou působit jako subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), které jsou spravovány správcovskými společnostmi SKIPCP nebo investičními společnostmi SKIPCP, jimž bylo uděleno povolení podle směrnice 2009/65/ES, nebo jako alternativní investiční fondy spravované správci alternativních investičních fondů, kteří jsou povoleni nebo registrováni podle směrnice 2011/61/EU. Nová pravidla transparentnosti SFT a swapů veškerých výnosů zavedená tímto nařízením doplňují ustanovení uvedených směrnic a měla by se použít spolu s nimi.

(19)

Aby si mohli investoři uvědomovat rizika spojená s využitím SFT a swapů veškerých výnosů, měli by správci subjektů kolektivního investování uvádět podrobné informace o každém využití těchto postupů v pravidelných zprávách. Stávající pravidelné zprávy, které mají vypracovávat správcovské společnosti SKIPCP či investiční společnosti SKIPCP a správci alternativních investičních fondů, by měly být doplněny o tyto další informace o využívání SFT a swapů veškerých výnosů. Při dalším upřesňování obsahu těchto pravidelných zpráv by měl orgán ESMA zohlednit administrativní zátěž a specifika různých druhů SFT a swapů veškerých výnosů.

(20)

V předsmluvních dokumentech, jako je prospekt kolektivních investičních fondů SKIPCP a informace poskytované před uzavřením smlouvy investorům alternativních investičních fondů, by měly být zřetelně uvedeny informace o investiční politice fondu ve vztahu k SFT a swapům veškerých výnosů. Tím by mělo být zajištěno, že investoři chápou související rizika a uvědomují si je ještě předtím, než se rozhodnou do určitého SKIPCP či alternativního investičního fondu investovat.

(21)

Opětovné používání kolaterálu zajišťuje likviditu a smluvním stranám umožňuje snižovat náklady financování. Rovněž však má sklon vytvářet složité struktury řetězců kolaterálu mezi tradičním bankovnictvím a bankovnictvím stínovým, a z hlediska finanční stability je proto rizikem. Nedostatečná transparentnost, pokud jde o rozsah, v jakém byly finanční nástroje poskytnuté jakožto zajištění opětovně použity, a příslušná rizika v případě úpadku mohou narušit důvěru smluvních stran a zvýšit rizika pro finanční stabilitu.

(22)

Pro zvýšení transparentnosti v souvislosti s opětovným použitím by měly být stanoveny minimální požadavky na podávání informací. K opětovnému použití by mělo dojít pouze s výslovným vědomím a souhlasem poskytující smluvní strany. Výkon práva na opětovné použití by měl tudíž být zachycen na účtu cenných papírů poskytující smluvní strany, nepodléhá-li tento účet právu třetí země, jež pro zachycení opětovného použití může stanovit jiné vhodné prostředky.

(23)

Přestože je oblast působnosti pravidel týkajících se opětovného použití v tomto nařízení širší než ta, kterou stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES (13), toto nařízení nemění oblast působnosti uvedené směrnice, ale mělo by být spíše ve vztahu k ní vnímáno jako doplňující. Podmínky, za kterých mají smluvní strany právo na opětovné použití a na výkon tohoto práva, by neměly žádným způsobem snižovat ochranu, kterou směrnice 2002/47/ES stanoví pro dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva. Z toho vyplývá, že by porušení požadavků na transparentnost ohledně opětovného použití nemělo mít vliv na vnitrostátní právo týkající se platnosti či účinku obchodu.

(24)

Toto nařízení stanoví přísná pravidla pro podávání informací o opětovném použití pro smluvní strany, avšak nemělo by tím být dotčeno uplatňování odvětvových pravidel uzpůsobených konkrétním účastníkům, strukturám a situacím. Proto by se pravidla pro opětovné použití stanovená v tomto nařízení měla uplatnit například u subjektů kolektivního investování a depozitářů nebo klientů investičních podniků pouze, pokud nejsou právní úpravou pro subjekty kolektivního investování nebo pro ochranu aktiv klientů stanovena přísnější pravidla, jež by představovala zvláštní právní úpravu, která by měla přednost před pravidly uvedenými v tomto nařízení. Tímto nařízením by zejména nemělo být dotčeno žádné pravidlo podle unijního nebo vnitrostátního práva, jímž je omezena možnost smluvních stran opětovně použít finanční nástroje, které jsou jakožto zajištění poskytnuty smluvními stranami či jinými osobami, než jsou smluvní strany. Požadavky týkající se opětovného použití by měly začít být uplatňovány až po uplynutí šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost, což by smluvním stranám poskytlo dostatek času přizpůsobit své stávající dohody o zajištění včetně rámcových dohod a zajistit soulad nových dohod o zajištění s tímto nařízením.

(25)

Pro větší mezinárodní terminologickou konzistentnost je použití termínu „reuse“ v anglickém znění tohoto nařízení v souladu s politickým rámcem Rady pro finanční stabilitu. To by však nemělo vést k nekonzistentnosti v rámci unijního acquis, zejména by tím nemělo být dotčen význam termínu „reuse“ v anglickém znění směrnic 2009/65/ES a 2011/61/EU.

(26)

K zajištění toho, že smluvní strany splní povinnosti vyplývající z tohoto nařízení a že budou v rámci Unie podléhat obdobnému zacházení, měly by členské státy zajistit, že jejich příslušné orgány budou mít pravomoc ukládat účinné, přiměřené a odrazující správní sankce a jiná správní opatření. Správní sankce a jiná správní opatření stanovená tímto nařízením by tedy měly splňovat určité základní požadavky, pokud jde o adresáty, kritéria, která by měla být zohledněna při ukládání sankce nebo opatření, zveřejňování sankcí či opatření, klíčové pravomoci při ukládání sankcí a výši správních peněžitých sankcí. Z tohoto důvodu je vhodné, aby se sankce a jiná opatření stanovené podle směrnic 2009/65/ES a 2011/61/EU použily na porušení povinností transparentnosti stanovených tímto nařízením ze strany subjektů kolektivního investování.

(27)

Pravomocí ukládat sankce, jež je svěřena příslušným orgánům, by neměly být dotčeny výlučné pravomoci ECB podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1024/2013 odnímat v rámci obezřetnostního dohledu úvěrovým institucím povolení k činnosti.

(28)

Ustanovení tohoto nařízení týkající se žádosti registrů obchodních údajů o registraci a o zrušení registrace nemají vliv na opravné prostředky stanovené v kapitole V nařízení (EU) č. 1095/2010.

(29)

Technické normy v odvětví finančních služeb by měly zajistit jednotnou harmonizaci a přiměřenou ochranu vkladatelů, investorů a spotřebitelů v celé Unii. Vypracováním návrhů regulačních technických a prováděcích norem, které nejsou politické povahy, je účelné a vhodné pověřit orgán ESMA jakožto subjekt s vysoce specializovanými odbornými znalostmi. Při vypracovávání návrhů technických norem by měl ESMA zajistit účinné administrativní postupy a postupy podávání zpráv. Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010 regulační technické normy v těchto oblastech: podrobné údaje o jednotlivých druzích SFT, které mají být oznamovány; podrobné náležitosti žádosti registru obchodních údajů o registraci nebo o rozšíření registrace; podrobné náležitosti postupů registrů obchodních údajů k ověření podrobných údajů o SFT, které jim byly oznámeny; četnost a podrobné náležitosti zveřejňování údajů registrů obchodních údajů, požadavky na tyto údaje a přístup k nim; a v případě potřeby další upřesnění obsahu přílohy.

(30)

Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy vypracované orgánem ESMA, a to prostřednictvím prováděcích aktů v souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování EU a v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1095/2010, pokud jde o formát a četnost zpráv, formát žádosti registru obchodních údajů o registraci nebo o její rozšíření, jakož i postupy a formuláře pro výměnu informací s orgánem ESMA o sankcích a jiných opatřeních.

(31)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny seznamu subjektů, na které se nevztahuje toto nařízení, a o typ poplatků, zpoplatněné záležitosti, výši poplatků a způsob, jakým registry obchodních údajů poplatky hradí. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(32)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení a s cílem předejít existenci požadavků, jež by potenciálně byly duplicitní nebo rozporné, by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání rozhodnutí o posouzení pravidel třetích zemí pro účely uznávání registrů obchodních údajů ze třetích zemí. Posouzením, které je základem rozhodnutí o rovnocennosti požadavků na oznamování v třetí zemi, by nemělo být dotčeno právo registru obchodních údajů usazeného v třetí zemi a uznaného orgánem ESMA k poskytování oznamovacích služeb subjektům usazeným v Unii, protože rozhodnutí o uznání by mělo být nezávislé na posouzení prováděném pro účely rozhodnutí o rovnocennosti.

(33)

Pokud je prováděcí akt o rovnocennosti zrušen, měly by se na smluvní strany automaticky znovu začít vztahovat všechny požadavky stanovené v tomto nařízení.

(34)

Komise by v příslušných případech měla spolupracovat s orgány třetích zemí s cílem prozkoumat vzájemně se podporující řešení, jež zajistí soulad mezi tímto nařízením a požadavky těchto třetích zemí a zabrání tak možnému zdvojování činností v této souvislosti.

(35)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit transparentnost určitých činností na trhu, jako jsou SFT a opětovné použití, aby bylo možné monitorovat a identifikovat související rizika, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(36)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na ochranu osobních údajů, právo na respektování soukromého a rodinného života, právo na obhajobu a zásadu ne bis in idem, svobodu podnikání, právo na vlastnictví, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. Toto nařízení musí být uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami.

(37)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (14) a vydal stanovisko dne 11. července 2014 (15).

(38)

Výměna nebo předávání osobních údajů příslušnými orgány členských států nebo registry obchodních údajů by měly být prováděny v souladu s pravidly pro předávání osobních údajů stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (16). Výměna nebo předávání osobních údajů orgány ESMA, EBA nebo EIOPA by měly být prováděny v souladu s pravidly pro předávání osobních údajů stanovenými v nařízení (ES) č. 45/2001.

(39)

Spolu s orgánem ESMA by Komise měla sledovat uplatňování oznamovací povinnosti stanovené v tomto nařízení v mezinárodním měřítku a podávat o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Lhůta pro předkládání zpráv Komise by měla zohledňovat předchozí účinné provádění tohoto nařízení.

(40)

V návaznosti na výsledek činností vykonaných na příslušných mezinárodních fórech a za účasti ESMA, EBA a ESRB by Komise měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku mezinárodního úsilí zaměřeného na zmírnění rizik spojených se SFT, včetně doporučení Rady pro finanční stabilitu pro srážky u SFT bez centrálního clearingu, a o vhodnosti těchto doporučení pro trhy v Unii.

(41)

Požadavky na transparentnost podle tohoto nařízení by měly začít být uplatňovány až po určité době, aby registry obchodních údajů měly dostatek času požádat o povolení a uznání svých činností podle tohoto nařízení, a aby smluvní strany a subjekty kolektivního investování měly dostatek času na splnění těchto požadavků. Zejména je vhodné odložit použitelnost dodatečných požadavků na transparentnost pro subjekty kolektivního investování, a to s ohledem na obecné pokyny pro příslušné orgány a pro správcovské společnosti SKIPCP, které vydal orgán ESMA dne 18. prosince 2012 a které stanoví dobrovolný rámec týkající se informačních povinností uvedených společností, a s ohledem na potřebu snížit administrativní zátěž správců subjektů kolektivního investování. Pro zajištění efektivního zavedení oznamování SFT je nezbytné postupné zavádění požadavků podle typu smluvní strany. Tento přístup by měl zohlednit faktickou schopnost dané smluvní strany plnit oznamovací povinnosti stanovené tímto nařízením.

(42)

Nová jednotná pravidla transparentnosti SFT a některých OTC derivátů, konkrétně swapů veškerých výnosů, stanovená v tomto nařízení, jsou úzce spjata s pravidly stanovenými v nařízení (EU) č. 648/2012, neboť tyto OTC deriváty spadají do působnosti oznamovací povinnosti stanovené v uvedeném nařízení. V zájmu zajištění koherentnosti mezi oblastmi působnosti obou souborů požadavků na transparentnost a oznamování, je zapotřebí stanovit jasnou hranici mezi OTC deriváty a deriváty obchodovanými v obchodním systému bez ohledu na to, zda se tyto smlouvy obchodují v Unii nebo na trzích třetích zemí. Definice OTC derivátů v nařízení (EU) č. 648/2012 by proto měla být upravena, aby bylo zajištěno, že je tentýž druh derivátových smluv klasifikován buď jako OTC derivát, nebo jako derivát obchodovaný v obchodním systému bez ohledu na to, zda se tyto smlouvy obchodují v Unii nebo na trzích v třetích zemích.

(43)

Nařízení (EU) č. 648/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

a)

smluvní stranu SFT usazenou:

b)

správcovské společnosti subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a investiční společnosti SKIPCP podle směrnice 2009/65/ES;

c)

správce alternativních investičních fondů, kterým bylo uděleno povolení podle směrnice 2011/61/EU;

d)

smluvní stranu provádějící opětovné použití, která je usazena:

a)

členy Evropského systému centrálních bank (ESCB), další orgány členských států plnící podobné funkce a jiné veřejné subjekty Unie pověřené správou veřejného dluhu nebo do správy veřejného dluhu zasahující;

b)

Banku pro mezinárodní platby.

1)

„registrem obchodních údajů“ právnická osoba, která centrálně shromažďuje a vede záznamy o SFT;

2)

„smluvními stranou“ finanční smluvní strana nebo nefinanční smluvní strana;

3)

„finanční smluvní stranou“:

4)

„nefinanční smluvní stranou“ podnik usazený v Unii nebo ve třetí zemi jiný než subjekty uvedené v bodě 3;

5)

„usazenou“

6)

„pobočkou“ místo výkonu obchodní činnosti jiné než ústředí, které je součástí smluvní strany a nemá právní subjektivitu;

7)

„půjčkami cenných papírů nebo komodit“ nebo „výpůjčkami cenných papírů nebo komodit“ jakýkoli obchod, jímž smluvní strana převádí cenné papíry nebo komodity a tento převod je spojen se závazkem vypůjčitele vrátit k nějakému budoucímu datu nebo na požádání převodce srovnatelné cenné papíry či komodity, přičemž u smluvní strany převádějící cenné papíry či komodity jde o půjčku cenných papírů či komodit a u smluvní strany, na kterou jsou cenné papíry či komodity převáděny, jde o výpůjčku cenných papírů či komodit;

8)

„koupí se současným sjednáním zpětného prodeje“ nebo „prodejem se současným sjednáním zpětné koupě“ jakýkoli obchod, v rámci něhož smluvní strana koupí nebo prodá cenné papíry nebo komodity nebo zaručené právní nároky k cenným papírům nebo komoditám s tím, že se zavazuje v prvním případě odprodat a ve druhém případě odkoupit zpět cenné papíry nebo komodity nebo takové zaručené právní nároky stejné povahy za stanovenou cenu k budoucímu dni, přičemž u smluvní strany, která tyto cenné papíry nebo komodity nebo zaručené právní nároky kupuje, jde o koupi se současným sjednáním zpětného prodeje a u smluvní strany, která je prodává, o prodej se současným sjednáním zpětné koupě; na tuto koupi a tento prodej se nevztahuje repo či reverzní repo ve smyslu bodu 9;

9)

„repo obchodem“ jakýkoli obchod na základě dohody, v rámci níž smluvní strana převádí cenné papíry nebo komodity nebo zaručené právní nároky k cenným papírům nebo komoditám, pokud uvedenou záruku poskytuje uznaná burza, která je držitelem práv k těmto cenným papírům nebo komoditám, a pokud dohoda smluvní straně nedovoluje určitý cenný papír nebo komoditu převést nebo zastavit najednou více než jedné straně, se současným závazkem zpětného odkupu těchto cenných papírů nebo komodit, nebo k náhradním cenným papírům či komoditám stejného druhu za stanovenou cenu k datu, které je určeno nebo má být určeno převodcem, přičemž u smluvní strany, jež cenné papíry či komodity prodává, jde o repo, a u smluvní strany jež cenné papíry či komodity kupuje, jde o reverzní repo;

10)

„maržovým obchodem“ transakce, při níž smluvní strana poskytne úvěr v souvislosti s nákupem, prodejem, převodem cenných papírů či obchodováním s nimi, která však nezahrnuje ostatní půjčky, jež jsou zajištěny kolaterálem ve formě cenných papírů;

11)

„obchodem zajišťujícím financování“ (securities financing transaction) neboli „SFT“:

12)

„opětovným použitím“ použití finančních nástrojů přijímající smluvní stranou, která je obdržela na základě dohody o zajištění, a to vlastním jménem a na vlastní účet či na účet jiné smluvní strany, včetně jakékoli fyzické osoby; takové použití zahrnuje převod vlastnického práva nebo výkon užívacího práva v souladu s článkem 5 směrnice 2002/47/ES, avšak nezahrnuje likvidaci finančního nástroje v případě selhání smluvní strany, která jej poskytla;

13)

„dohodou o zajištění s převedením vlastnického práva“ dohoda o finančním zajištění s převedením vlastnického práva ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2002/47/ES uzavřená mezi smluvními stranami za účelem zajištění jakéhokoli závazku;

14)

„dohodou o zajištění s poskytnutím jistoty“ dohoda o finančním zajištění s poskytnutím jistoty ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice 2002/47/ES uzavřená mezi smluvními stranami za účelem zajištění jakéhokoli závazku;

15)

„dohodou o zajištění“ dohoda o zajištění s převedením vlastnického práva nebo dohoda o zajištění s poskytnutím jistoty;

16)

„finančními nástroji“ finanční nástroje ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 15 směrnice 2014/65/EU;

17)

„komoditou“ komodita ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 (22);

18)

„swapem veškerých výnosů“ derivátová smlouva ve smyslu čl. 2 bodu 7 nařízení (EU) č. 648/2012, v jejímž rámci jedna smluvní strana převádí celkový ekonomický výsledek referenčního dluhopisu na jinou smluvní stranu, a to včetně výnosů z úroků a poplatků, zisků a ztrát z pohybů cen a úvěrových ztrát.

a)

jsou uzavřeny před příslušným dnem použitelnosti uvedeným v čl. 33 odst. 2 písm. a) a k uvedenému dni zůstaly nevypořádány, pokud:

b)

jsou uzavřeny v příslušný den použitelnosti uvedený v čl. 33 odst. 2 písm. a) nebo později.

a)

smluvní strany SFT, a pokud se liší, osoby oprávněné a povinné z daného obchodu;

b)

jistinu; měnu; aktiva použitá jako kolaterál a jejich druh, kvalitu a hodnotu; způsob poskytnutí kolaterálu; skutečnost, zda lze kolaterál opětovně použít; v případech, kdy lze kolaterál odlišit od jiných aktiv, skutečnost, zda byl opětovně použit; nahrazení kolaterálu; sazbu repo obchodu, poplatek za půjčku či sazbu u maržového obchodu; jakoukoli srážku; datum ocenění; datum splatnosti; první datum stanovené pro uplatnění výzvy k odkupu; a segment trhu.

c)

v závislosti na SFT rovněž podrobné údaje o:

a)

celosvětové identifikační kódy právnických osob či předchůdce těchto kódů, dokud nebude systém celosvětových identifikačních kódů právnických osob plně zaveden;

b)

mezinárodní identifikační čísla cenných papírů (ISIN); a

c)

specifické identifikační kódy obchodu.

a)

žádost o registraci; nebo

b)

žádost o rozšíření registrace pro účely článku 4 tohoto nařízení v případě registru obchodních údajů, který byl již registrován podle hlavy VI kapitoly 1 nařízení (EU) č. 648/2012.

a)

postupy uvedené v odstavci 2 tohoto článku, které mají registry obchodních údajů uplatňovat k ověření úplnosti a správnosti údajů, jež jim jsou oznámeny podle čl. 4 odst. 1;

b)

náležitosti žádosti o registraci uvedené v odst. 5 písm. a);

c)

náležitosti zjednodušené žádosti o rozšíření registrace uvedené v odst. 5 písm. b), aby se předešlo zdvojování požadavků.

a)

žádosti o registraci podle v odst. 5 písm. a);

b)

žádosti o rozšíření registrace uvedené v odst. 5 písm. b).

a)

se registrace výslovně vzdá nebo déle než šest předchozích měsíců neposkytuje služby;

b)

získal registraci na základě nepravdivých informací nebo jakýmikoli jinými protiprávními prostředky;

c)

již nesplňuje podmínky, za nichž byl registrován.

a)

ESMA;

b)

Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (EBA);

c)

Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (EIOPA);

d)

ESRB;

e)

příslušný orgán vykonávající dohled nad obchodními systémy oznámených obchodů;

f)

příslušní členové ESCB, včetně Evropské centrální banky (ECB) při plnění úkolů v rámci jednotného mechanismu dohledu podle nařízení (EU) č. 1024/2013;

g)

příslušné orgány třetí země, ve vztahu k níž byl přijat prováděcí akt podle čl. 19 odst. 1;

h)

orgány dohledu určené podle článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES (24);

i)

relevantní orgány pro cenné papíry a trhy v Unii, jejichž úkoly v oblasti dohledu zahrnují obchody, trhy, účastníky a aktiva, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení;

j)

Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 (25);

k)

orgány příslušné k řešení krize určené podle článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (26);

l)

Jednotný výbor pro řešení krizí zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (27);

m)

orgány uvedené v čl. 16 odst. 1.

a)

četnost a podrobné údaje o celkových pozicích podle odstavce 1 a údaje o SFT podle odstavce 2;

b)

požadované provozní normy, aby údaje mohly být včasným, strukturovaným a uceleným způsobem:

c)

podrobnosti o informacích, k nimž mají mít přístup subjekty uvedené v odstavci 2, s ohledem na jejich úkoly a specifické potřeby;

d)

podmínky, za nichž mají mít subjekty uvedené v odstavci 2 přímý a bezprostřední přístup k údajům vedeným v registrech obchodních údajů.

a)

správcovské společnosti SKIPCP či investiční společnosti SKIPCP uvádějí tyto informace ve svých pololetních a výročních zprávách podle článku 68 směrnice 2009/65/ES;

b)

správci alternativních investičních fondů uvádějí tyto informace ve výroční zprávě podle článku 22 směrnice 2011/61/EU.

a)

poskytující smluvní strana byla přijímající smluvní stranou písemně řádně vyrozuměna o rizicích a důsledcích, jež mohou být spojeny s:

b)

poskytující smluvní strana udělila předem svůj výslovný souhlas stvrzený jejím podpisem na dohodě o zajištění s poskytnutím jistoty zaznamenané písemně nebo právně rovnocenným způsobem, přičemž podmínky této dohody stanoví užívací právo v souladu s článkem 5 směrnice 2002/47/ES, nebo výslovně souhlasila s poskytnutím zajištění prostřednictvím dohody o zajištění s převedením vlastnického práva.

a)

k opětovnému použití dochází v souladu s podmínkami dohody o zajištění uvedené v odst. 1 písm. b);

b)

finanční nástroje obdržené na základě dohody o zajištění jsou převedeny z účtu poskytující smluvní strany.

a)

v případě finančních smluvních stran příslušné orgány nebo vnitrostátní příslušné orgány ve smyslu nařízení (EU) č. 648/2012, (EU) 1024/2013 a (EU) 909/2014 a směrnic 2003/41/ES, 2009/65/ES, 2011/61/EU, 2013/36/EU a 2014/65/EU a orgány dohledu ve smyslu směrnice 2009/138/ES;

b)

v případě nefinančních smluvních stran příslušné orgány určené v souladu s čl. 10 odst. 5 nařízení (EU) č. 648/2012;

c)

pro účely článků 13 a 14 tohoto nařízení ve vztahu k správcovským společnostem SKIPCP a investičním společnostem SKIPCP příslušné orgány určené v souladu s článkem 97 směrnice 2009/65/ES;

d)

pro účely článků 13 a 14 tohoto nařízení ve vztahu k správcům alternativních investičních fondů příslušné orgány určené v souladu s článkem 44 směrnice 2011/61/EU.

a)

pokud v souvislosti se stejnými činy a proti stejným osobám bylo již zahájeno soudní řízení před orgány členského státu, jehož příslušný orgán obdržel žádost; nebo

b)

pokud v členském státě, jehož příslušný orgán obdržel žádost, byl již vydán pravomocný rozsudek ve vztahu k těmto osobám za stejné činy.

a)

registry obchodních údajů, které mají povolení v uvedené třetí zemi, splňují právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v tomto nařízení;

b)

registry obchodních údajů podléhají v uvedené třetí zemi průběžnému účinnému dohledu a jejich povinnosti byly účinně vynucovány;

c)

je chráněno služební tajemství, včetně obchodního tajemství, jež orgány sdělují třetím osobám, a tato ochrana je alespoň rovnocenná ochraně podle tohoto nařízení; a

d)

uvedené registry obchodních údajů, které mají v dané třetí zemi povolení, mají právně závaznou a vymahatelnou povinnost poskytnout subjektům uvedeným v čl. 12 odst. 2 přímý a bezprostřední přístup k údajům.

a)

žádost o uznání, nebo

b)

žádost o rozšíření registrace pro účely článku 4 tohoto nařízení v případě registru obchodních údajů, který již byl uznán v souladu s nařízením (EU) č. 648/2012.

a)

Komise prostřednictvím prováděcího aktu podle odstavce 1 stanovila, že daná třetí země má rovnocenný a vymahatelný právní a dohledový rámec;

b)

příslušné orgány dané třetí země uzavřely s ESMA dohodu o spolupráci, která upravuje alespoň:

a)

jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v článku 4;

b)

zajišťují ochranu služebního tajemství, která je rovnocenná ochraně stanovené v tomto nařízení;

c)

jsou účinně uplatňovány a vynucovány spravedlivým a nedeformujícím způsobem zajišťujícím účinný dohled a vynucování v uvedené třetí zemi a

d)

zajišťují, že subjekty uvedené v čl. 12 odst. 2 mají buď přímý přístup k podrobným údajům o SFT podle čl. 19 odst. 1, nebo nepřímý přístup k podrobným údajům o SFT podle článku 20.

a)

příkaz osobě odpovědné za porušení, aby upustila od závadného jednání a zdržela se jeho opakování;

b)

veřejné oznámení provedené v souladu s článkem 26, v němž je uvedena odpovědná osoba a povaha daného porušení;

c)

odnětí povolení nebo pozastavení jeho platnosti;

d)

dočasný zákaz výkonu jakýchkoli vedoucích funkcí vůči osobě ve vedoucí funkci či fyzické osobě, která za takové porušení nese odpovědnost;

e)

správní peněžité sankce, jejichž maximální výše činí alespoň trojnásobek zisku, kterého bylo v důsledku porušení pravidel dosaženo, nebo ztráty, které bylo v důsledku porušení pravidel zabráněno, jestliže je může příslušný orgán určit, a to i pokud jsou tyto sankce vyšší než částky uvedené v písmenech f) a g);

f)

pokud jde o fyzické osoby, správní peněžité sankce, jejichž maximální výše činí alespoň 5 000 000 EUR, nebo odpovídající částku v měně členského státu, jehož měnou není ke dni 12. ledna 2016 euro;

g)

pokud jde o právnické osoby, správní peněžité sankce, jejichž maximální výše činí alespoň:

a)

závažnost a dobu trvání porušení;

b)

míru odpovědnosti osoby odpovědné za porušení;

c)

finanční sílu osoby odpovědné za porušení při zohlednění takových faktorů, jako je celkový obrat v případě právnické osoby nebo roční příjem v případě fyzické osoby;

d)

výši zisku, kterého osoba odpovědná za porušení dosáhla, nebo ztráty, které zabránila, jestliže je lze určit;

e)

míru spolupráce osoby odpovědné za porušení s příslušným orgánem, aniž je dotčena potřeba zajistit vydání zisku, kterého uvedená osoba dosáhla, nebo ztráty, které zabránila;

f)

předchozí porušení ze strany osoby odpovědné za porušení.

a)

zvláštní postupy pro přijímání oznámení o porušení povinností stanovených v článku 4 nebo 15 a jejich následném vyřízení, včetně zavedení bezpečných komunikačních kanálů pro taková oznámení;

b)

přiměřenou ochranu pro osoby pracující na základě pracovní smlouvy, které oznámí porušení povinností stanovených v článku 4 nebo 15 nebo které jsou obviněny z porušení povinností stanovených v těchto článcích, a to před odplatou, diskriminací a dalšími druhy nespravedlivého zacházení;

c)

ochranu osobních údajů osoby, která porušení povinností stanovených v článku 4 nebo 15 oznámí, i fyzické osoby, která se porušení údajně dopustila, včetně ochrany související se zachováním důvěrnosti jejich totožnosti, a to ve všech fázích řízení, aniž je dotčeno poskytování informací podle vnitrostátních právních předpisů v souvislosti s vyšetřováním či navazujícím soudním řízením.

a)

zveřejnění rozhodnutí odloží, dokud důvody pro toto odložení nepominou;

b)

rozhodnutí zveřejní anonymně v souladu s vnitrostátním právem, pokud takové zveřejnění zajistí účinnou ochranu dotyčných osobních údajů, a je-li to vhodné, odloží zveřejnění příslušných údajů po přiměřenou dobu, pokud lze předpokládat, že důvody pro anonymní zveřejnění během této doby pominou;

c)

rozhodnutí nezveřejní, pokud je příslušný orgán toho názoru, že zveřejnění podle písmen a) nebo b) nebude dostatečné, aby zajistilo:

a)

zda používání SFT vede k vytváření významné páky, která není ve stávajícím nařízení řešena;

b)

tam, kde je to vhodné, dostupné možnosti, jak se vypořádat s vytvářením páky;

c)

zda je zapotřebí přijmout další opatření ke snížení procyklického působení této páky.

1)

V článku 2 se bod 7 nahrazuje tímto:

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 2a

Rozhodnutí o rovnocennosti pro účely definice OTC derivátů

1.   Pro účely čl. 2 bodu 7 tohoto nařízení je trh třetí země považován za rovnocenný regulovanému trhu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39/ES, pokud splňuje právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě III uvedené směrnice, a podléhá v uvedené třetí zemi soustavnému účinnému dohledu a vynucování, jak stanovila postupem podle odstavce 2 tohoto článku Komise.

2.   Pro účely odstavce 1 může Komise přijmout prováděcí akty, kterými stanoví, že trh třetí země splňuje právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě III směrnice 2004/39/ES, a podléhá v uvedené třetí zemi soustavnému účinnému dohledu a vynucování.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 86 odst. 2 tohoto nařízení.

3.   Komise a ESMA zveřejní na svých internetových stránkách seznam trhů, které jsou v souladu s prováděcím aktem uvedeným v odstavci 2 považovány za rovnocenné. Tento seznam se pravidelně aktualizuje.“

3)

V článku 81 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Registr obchodních údajů poskytuje potřebné informace těmto subjektům, aby jim umožnil plnit jejich povinnosti a mandáty:

(30)  Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63)."

(31)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí (Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12)."

(32)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009, ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 1)."

(33)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).“"

a)

čl. 4 odst. 1, který se použije:

b)

článku 13, který se použije ode dne 13. ledna 2017;

c)

článku 14, který se v případě subjektů kolektivního investování, na něž se vztahuje směrnice 2009/65/ES nebo směrnice 2011/61/EU a které vznikly přede dnem 12. ledna 2016, použije ode dne 13. července 2017;

d)

článku 15, který se použije ode dne 13. července 2016, a to i na dohody o zajištění existující k uvedenému dni.

23.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 337/35

(1)

V posledních letech bylo v Unii v integraci malých plateb dosaženo výrazného pokroku, především v kontextu aktů Unie o platbách, a to zejména prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES (4), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 (5), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (6) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (7). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (8) rozšířila právní rámec pro platební služby stanovením konkrétního limitu pro příplatky, které mohou obchodníci účtovat svým klientům za použití daného způsobu platby.

(2)

Revidovaný právní rámec Unie pro platební služby je doplněn nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 (9). Uvedené nařízení zavádí zejména pravidla pro účtování mezibankovních poplatků za karetní transakce a jeho účelem je ještě více urychlit vytvoření účinného integrovaného trhu karetních plateb.

(3)

Směrnice 2007/64/ES byla přijata v prosinci 2007 na základě návrhu Komise z prosince 2005. Od té doby došlo na trhu pro malé platby k významným technickým inovacím, rychlému nárůstu počtu elektronických a mobilních plateb a vzniku nových druhů platebních služeb, jež představují výzvu pro současný rámec.

(4)

Přezkum právního rámce Unie pro platební služby a zejména analýza dopadu směrnice 2007/64/ES a konzultace k zelené knize Komise ze dne 11. ledna 2012 nazvané „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes Internet a pomocí mobilního telefonu“ prokázaly, že v návaznosti na vývoj trhu se objevily velké výzvy, pokud jde o právní úpravu. V důležitých oblastech trhu plateb, zejména u plateb kartou, přes Internet a pomocí mobilního telefonu, na různých stranách hranic mezi členskými státy stále ještě panuje značná nejednotnost. Na řadu inovativních platebních produktů nebo služeb se působnost směrnice 2007/64/ES zcela nebo z velké části nevztahuje. Kromě toho se v několika případech ukázalo, že působnost směrnice 2007/64/ES a zejména vynětí některých prvků z její působnosti, například některých činností souvisejících s platbami, je vzhledem k vývoji trhu příliš nejednoznačná, příliš obecná nebo jednoduše zastaralá. To vede v určitých oblastech k právní nejistotě, potenciálním bezpečnostním rizikům v platebním řetězci a k nedostatečné ochraně spotřebitele. Ukázalo se, že inovativní, bezpečné a snadno použitelné digitální platební služby se poskytovatelům platebních služeb obtížně zavádějí do provozu a že není snadné nabízení účinných, vhodných a bezpečných platebních metod spotřebitelům a maloobchodníkům v Unii. V tomto ohledu se nabízí široký pozitivní potenciál, který je třeba soustavněji využívat.

(5)

Další rozvoj integrovaného vnitřního trhu bezpečných elektronických plateb má zásadní význam pro podporu růstu ekonomiky Unie a pro zajištění toho, aby spotřebitelé, obchodníci a společnosti měli možnost volby a využívali transparentnosti platebních služeb, a měli tak plný přístup ke všem výhodám vnitřního trhu.

(6)

Je třeba přijmout nová pravidla, která zaplní mezery v právních předpisech a zároveň zaručí jejich větší srozumitelnost a jednotné uplatňování právního rámce v celé Unii. Měly by být zaručeny rovné podmínky pro provozování činnosti jak stávajících, tak i nových hráčů na trhu, aby tržní podíl nových způsobů platby vzrostl a zároveň byla při použití těchto platebních služeb v celé Unii zaručena vysoká úroveň ochrany spotřebitele. Tím by měl být zefektivněn celý platební systém a zajištěn větší výběr a větší transparentnost platebních služeb, přičemž by zároveň měla být posílena důvěra spotřebitelů v harmonizovaný trh plateb.

(7)

V posledních letech vzrostla bezpečnostní rizika související s elektronickými platbami. To je způsobeno tím, že elektronické platby jsou technicky složitější, jejich objem celosvětově nepřetržitě roste a také vznikají nové druhy platebních služeb. Bezpečné a zabezpečené platební služby jsou zásadní podmínkou pro dobře fungující trh platebních služeb., Uživatelé platebních služeb by proto měli být před takovými riziky přiměřeně chráněni. Platební služby mají zásadní význam pro fungování klíčových hospodářských a společenských činností.

(8)

Aby se zabránilo uplatňování různých přístupů v různých členských státech na úkor spotřebitelů, měla by se ustanovení této směrnice týkající se požadavků na poskytovatele platebních služeb, pokud jde o transparentnost a poskytování informací, a práv a povinností v souvislosti s poskytováním a užíváním platebních služeb vztahovat pokud možno také na transakce, u nichž se jeden z poskytovatelů platebních služeb nachází mimo Evropský hospodářský prostor (EHP). Působnost těchto ustanovení by ve vhodných případech měla být rozšířena na transakce probíhající v jakékoliv úřední měně mezi poskytovateli platebních služeb, kteří se nacházejí na území EHP.

(9)

Poukazování peněz je jednoduchá platební služba založená na tom, že plátce poskytne hotovost poskytovateli platebních služeb, který příslušnou částku poukáže například prostřednictvím komunikační sítě příjemci nebo jinému poskytovateli platebních služeb, jenž jedná jménem příjemce. V některých členských státech poskytují supermarkety, velkoobchodníci a maloobchodníci veřejnosti obdobnou službu umožňující platby za veřejné služby a placení dalších pravidelných účtů za domácnost. S těmito službami určenými k placení účtů by se mělo zacházet jako s poukazováním peněz, nepovažují-li příslušné orgány tuto činnost za jinou platební službu.

(10)

Touto směrnicí se zavádí neutrální definice akceptace platebních transakcí, která má zahrnout nejen tradiční modely akceptace odvíjející se od používání platebních karet, ale také různé obchodní modely, včetně modelů zahrnujících více než jednoho akceptanta. To by mělo zajistit, že obchodníci budou požívat stejné ochrany bez ohledu na použitý platební prostředek, pokud je činnost shodná s akceptací karetních transakcí. Technické služby poskytované poskytovatelům platebních služeb, jako například pouhé zpracování nebo uchovávání dat nebo provoz terminálů, by neměly být považovány za akceptaci. Jelikož se strany mohou dohodnout na jiných formách vypořádání, nemusí některé modely akceptace zajišťovat skutečný převod peněžních prostředků akceptantem příjemci.

(11)

Vynětí platebních transakcí prostřednictvím obchodního zástupce jednajícího jménem plátce či příjemce z oblasti působnosti směrnice 2007/64/ES se v jednotlivých členských státech uplatňuje velmi rozdílně. Některé členské státy umožňují, aby toto vynětí uplatňovaly platformy pro elektronické obchodování, které jednají jménem jednotlivých kupujících i jménem prodejců, aniž by reálně měly prostor k vyjednávání nebo uzavírání obchodů spočívajících v prodeji nebo nákupu zboží nebo služeb. Takové uplatňování vynětí přesahuje zamýšlený rozsah její působnosti, jak je vymezen v uvedené směrnici, a může zvýšit rizika pro spotřebitele, neboť tito poskytovatelé zůstávají mimo ochranu právního rámce. Odlišné uplatňování výjimek také narušuje hospodářskou soutěž na platebním trhu. K vyřešení těchto obav by se uvedené vynětí mělo vztahovat na situace, kdy zástupci jednají pouze jménem plátce nebo pouze jménem příjemce, bez ohledu na to, zda mají v držení peněžní prostředky klientů. Jednají-li zástupci jménem plátce i příjemce (jako například určité platformy pro elektronické obchodování), měli by být vyjmuti pouze v případě, že peněžní prostředky klientů nemají v žádném okamžiku v držení ani nad nimi nemají kontrolu.

(12)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na činnosti společností pro přepravu hotovosti a společností pro správu hotovosti, pokud jsou předmětné činnosti omezeny na fyzickou přepravu bankovek a mincí.

(13)

Zpětná vazba z trhu ukazuje, že platební činnosti, spadajíc pod vynětí omezených sítí, často zahrnují významné objemy a hodnoty plateb a nabízejí spotřebitelům stovky nebo tisíce různých produktů a služeb. To neodpovídá účelu vynětí omezených sítí, jak ho stanoví směrnice 2007/64/ES a implikuje vyšší rizika a nulovou právní ochranu pro uživatele platebních služeb, zejména pro spotřebitele, a jasné nevýhody pro tržní subjekty podléhající této právní úpravě. S cílem pomoci tato rizika omezit by nemělo být možné tentýž prostředek použít k provádění platebních transakcí za účelem pořízení zboží nebo služeb v rámci více než jedné omezené sítě nebo za účelem pořízení neomezeného sortimentu zboží a služeb. O použití platebního prostředku v rámci takové omezené sítě by se mělo uvažovat tehdy, pokud jej lze použít pouze v následujících případech: zaprvé k nákupu zboží a služeb u konkrétního maloobchodníka či v konkrétním maloobchodním řetězci; pokud jsou zúčastněné subjekty přímo propojeny prostřednictvím obchodní dohody stanovící například použití jednotné platební značky a uvedená platební značka je používána v místech prodeje a je pokud možno vyobrazena na platebním prostředku, který v nich může být používán; zadruhé k nákupu velmi omezeného sortimentu zboží nebo služeb, například je-li rozsah použití skutečně omezen na uzavřený počet funkčně souvisejícího zboží než služeb bez ohledu na zeměpisnou oblast místa prodeje; a zatřetí, je-li platební prostředek regulován vnitrostátním nebo regionálním veřejným orgánem pro zvláštní sociální nebo daňové účely k pořízení konkrétního zboží nebo služeb.

(14)

Platební prostředky, spadající pod vynětí omezených sítí, by mohly zahrnovat zákaznické platební karty, karty pro odběr pohonných hmot, členské platební karty, karty používané ve veřejné dopravě, parkovací lístky, stravenky nebo poukazy na služby, které někdy podléhají zvláštní dani nebo pracovněprávním předpisům a jejichž účelem je podpořit používání těchto prostředků k naplnění cílů sociálněprávních předpisů. Pokud se z tohoto zvláštního prostředku stane všeobecně používaný prostředek, nemělo by se vynětí z oblasti působnosti této směrnice dále uplatňovat. Prostředky, které mohou být použity k nákupu v obchodech stanoveného okruhu prodejců, by neměly být vyňaty z oblasti působnosti této směrnice, neboť takové prostředky jsou většinou určeny pro síť poskytovatelů služeb, která průběžně roste. Vynětí omezených sítí by se mělo použít ve spojení s oznamovací povinností potenciálních poskytovatelů platebních služeb týkající se činností spadajících pod toto vynětí.

(15)

Z působnosti směrnice 2007/64/ES jsou vyňaty určité platební transakce prováděné pomocí telekomunikačních zařízení nebo informačních technologií, pokud provozovatel sítě nejen jedná jako zprostředkovatel prodeje digitálního zboží a služeb prostřednictvím daného zařízení, ale k danému zboží či službám navíc nabízí přidanou hodnotu. Toto vynětí z oblasti působnosti směrnice zejména umožňuje platby prostřednictvím mobilního telefonu hrazené v rámci vyúčtování za služby mobilního operátora, které přispívají k rozvoji nových obchodních modelů založených na prodejích digitálního obsahu nízké hodnoty a hlasových služeb, počínaje vyzváněcími tóny a službou premium SMS. Mezi tyto služby patří zábavní služby, jako například internetové diskuse, stahování dat jako jsou videonahrávky, hudba, hry, informační služby, jako například poskytování informací o počasí, zpráv, aktuálních sportovních informací, informací o akciích, informační služba o účastnických číslech, účast na televizním a rozhlasovém vysílání, jako například hlasování, přihlášky do soutěže a poskytování zpětné vazby v přímém přenosu. Zpětná vazba z trhu nijak nenaznačuje, že by se tento platební prostředek, který spotřebitelé považují za spolehlivý a vhodný pro platby nízké hodnoty, rozvinula v obecně rozšířenou službu zprostředkování plateb. Vzhledem k nejednoznačné formulaci vynětí z oblasti působnosti směrnice 2007/64/ES se však toto vynětí uplatňuje v různých členských státech různě, což vede k právní nejistotě u operátorů a spotřebitelů a v některých případech vznikají služby spočívající ve zprostředkování platby, aby bylo možné uplatnit vynětí z oblasti působnosti směrnice 2007/64/ES, které není nijak omezeno. Je proto vhodné vyjasnit a úžeji vymezit podmínky pro využití uvedeného vynětí poskytovateli služeb tím, že se vyjmenují druhy platebních transakcí, které jsou z oblasti působnosti směrnice vyňaty.

(16)

Vynětí určitých platebních transakcí prováděných pomocí telekomunikačních zařízení nebo informačních technologií by se mělo zaměřovat specificky na mikroplatby za digitální obsah a hlasové služby. Dále by měly být výslovně zmíněny platební transakce související s nákupem elektronických lístků a vstupenek, aby byl zohledněn vývoj v oblasti plateb zejména v situacích, kdy si klienti mohou prostřednictvím mobilního telefonu nebo jiného zařízení z jakéhokoli místa kdykoliv objednat, zaplatit a získat elektronické lístky či vstupenky a potvrdit jejich platnost. Elektronické lístky a vstupenky umožňují a usnadňují poskytování služeb, které by si spotřebitelé jinak mohli zakoupit v podobě papírového lístku či vstupenky, a zahrnují dopravu, zábavu, parkování a vstup do určitých míst, nezahrnují však fyzické zboží. Snižují tím tak náklady na výrobu a distribuci spojené s tradičními způsoby výdeje papírových vstupenek a zvyšují pohodlí klientů tím, že poskytují nové a jednoduché způsoby jejich zakoupení. Za účelem snížení zátěže subjektů, které shromažďují dary na dobročinné účely, by měly být rovněž vyňaty platební transakce prováděné v souvislosti s těmito dary. Navíc by měly mít členské státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy možnost omezit vynětí na dary shromažďované ve prospěch registrovaných dobročinných organizací. Vynětí by se mělo obecně použít pouze v případě, že hodnota platební transakce nedosahuje stanovené prahové hodnoty, tak aby bylo jasně omezeno na platby s nízkým rizikovým profilem.

(17)

Jednotná oblast pro platby v eurech (dále jen „SEPA“) usnadnila vznik unijních „platebních středisek“ a „inkasních středisek“, které umožňují centralizaci platebních transakcí téže skupiny podniků. V tomto ohledu by měly být platební transakce mezi mateřským podnikem a jeho dceřiným podnikem nebo mezi dceřinými podniky téhož mateřského podniku poskytované poskytovatelem platebních služeb, který je součástí téže skupiny, vyňaty z oblasti působnosti této směrnice. Shromažďování platebních příkazů jménem skupiny, prováděné mateřským podnikem nebo jeho dceřiným podnikem za účelem následného předání poskytovateli platebních služeb by nemělo být považováno pro účely této směrnice za platební službu.

(18)

Z oblasti působnosti směrnice 2007/64/ES jsou vyňaty platební služby nabízené provozovateli bankomatů, kteří jsou samostatnými subjekty nezávislými na poskytovatelích platebních služeb, kteří vedou účty. Toto vynětí podpořilo růst nezávislých bankomatových služeb v mnoha členských státech, zejména v méně obydlených oblastech. Úplné vynětí této rychle rostoucí části bankomatového trhu z oblasti působnosti této směrnice by však mohlo vést k nejasnostem ohledně poplatků za výběr. V přeshraničních situacích by to mohlo vést k účtování dvojího poplatku za tentýž výběr poskytovatelem platebních služeb, který vede účet, a provozovatelem bankomatu. Za účelem zachování poskytování bankomatových služeb a současně zajištění přehlednosti, pokud jde o poplatky za výběr, je proto vhodné toto vynětí zachovat; je však nezbytné stanovit povinnost provozovatelů bankomatů dodržovat zvláštní ustanovení této směrnice týkající se transparentnosti. Poplatky, které si účtují provozovatelé bankomatů, by dále nemělo být dotčeno nařízení (ES) č. 924/2009.

(19)

Poskytovatelé služeb, kteří chtěli využít vynětí z oblasti působnosti směrnice 2007/64/ES, často nekonzultovali s příslušnými orgány, zda jejich činnost spadá do působnosti uvedené směrnice, či je z ní vyňata, a spoléhali na vlastní posouzení. To vedlo k odlišnému uplatňování některých vynětí v různých členských státech. Navíc se zdá, že některá vynětí mohla poskytovatele platebních služeb vést k tomu, že své obchodní modely upravili tak, aby jimi nabízené platební služby nespadaly do oblasti působnosti směrnice. To mohlo vést ke zvýšení rizika pro uživatele platebních služeb a k rozdílným podmínkám pro poskytovatele platebních služeb v rámci vnitřního trhu. Poskytovatelé služeb by proto měli mít povinnost oznamovat příslušné činnosti příslušným orgánům, tak aby tyto orgány mohly posoudit, zda jsou požadavky stanovené v příslušných předpisech splněny, a zajistit jednotný výklad pravidel na celém vnitřním trhu. Zejména by u všech vynětí založených na nepřekročení určité prahové hodnoty měl být stanoven postup pro jejich oznamování, aby byl zajištěn soulad se zvláštními požadavky.

(20)

Dále je důležité zahrnout požadavek, aby potenciální poskytovatelé platebních služeb oznamovali příslušným orgánům činnosti, které poskytují v rámci omezené sítě na základě kritérií uvedených v této směrnici, pokud hodnota platebních transakcí převyšuje určitou prahovou hodnotu. Příslušné orgány by měly posoudit, zda oznámené činnosti lze považovat za činnosti poskytované v rámci omezené sítě.

(21)

Definice platebních služeb by měla být z technologického hlediska neutrální a měla by zohledňovat vývoj nových druhů platebních služeb a zároveň zajišťovat rovné provozní podmínky pro stávající a nové poskytovatele platebních služeb.

(22)

Tato směrnice by měla vycházet ze stejného přístupu jako směrnice 2007/64/ES, která se vztahuje na všechny druhy služeb elektronických plateb. Nebylo by proto vhodné, aby se nová pravidla vztahovala na služby, při nichž se převod peněžních prostředků z plátce na příjemce nebo jejich přeprava uskutečňuje výhradně ve formě bankovek a mincí nebo při nichž jsou převody založeny na papírových šecích, papírových směnkách, dluhopisech nebo jiných prostředcích, papírových poukázkách nebo kartách vystavených na poskytovatele platebních služeb nebo jinou stranu s cílem zpřístupnit peněžní prostředky příjemci.

(23)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na hotovostní transakce, neboť jednotný trh pro hotovostní platby již existuje. Rovněž by se neměla tato směrnice vztahovat na platební transakce prováděné na základě papírových šeků, neboť papírové šeky nelze vzhledem k jejich povaze zpracovávat tak efektivně jako jiné způsoby platby. Osvědčené postupy v této oblasti by však měly vycházet ze zásad stanovených v této směrnici.

(24)

Je nezbytné vymezit kategorie poskytovatelů platebních služeb, kteří jsou oprávněni poskytovat platební služby v celé Unii, tedy úvěrové instituce, které přijímají vklady od uživatelů, jež mohou být použity k financování platebních transakcí, a které by měly i nadále podléhat obezřetnostním požadavkům stanoveným směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (10), instituce elektronických peněz, které vydávají elektronické peníze, které mohou být použity k financování platebních transakcí, a které by měly i nadále podléhat obezřetnostním požadavkům stanoveným směrnicí 2009/110/ES, platební instituce a poštovní žirové instituce, které mají oprávnění podle vnitrostátního práva. Uplatňování tohoto právního rámce by mělo být omezeno na poskytovatele služeb, kteří poskytují platební služby jakožto pravidelnou činnost při výkonu povolání nebo podnikatelské činnosti podle této směrnice.

(25)

Tato směrnice stanoví pravidla pro provádění platebních transakcí v případě, že peněžními prostředky jsou elektronické peníze vymezené směrnicí 2009/110/ES. Neupravuje však vydávání elektronických peněz stanovené ve směrnici 2009/110/ES. Platebním institucím by proto nemělo být povoleno vydávat elektronické peníze.

(26)

Směrnicí 2007/64/ES byl stanoven obezřetnostní režim, který zavedl jednotnou licenci pro všechny poskytovatele platebních služeb, kteří nejsou spojeni s přijímáním vkladů ani vydáváním elektronických peněz. Za tím účelem zavedla směrnice 2007/64/ES novou kategorii poskytovatelů platebních služeb, a sice „platební instituce“, které jsou právnickými osobami nespadajícími do žádné ze stávajících kategorií, jimž může být při splnění celé řady přísných a komplexních podmínek uděleno povolení poskytovat platební služby v celé Unii. Na takové služby by se proto měly v celé Unii vztahovat stejné podmínky.

(27)

Od přijetí směrnice 2007/64/ES se objevily nové druhy platebních služeb, zejména v oblasti internetových plateb. Velký rozvoj zaznamenaly zejména služby iniciování platby v oblasti elektronického obchodování. Tyto platební služby plní úlohu při platbách v rámci elektronického obchodování prostřednictvím softwarového mostu mezi internetovými stránkami obchodníka a platformou pro internetové bankovnictví poskytovatele platebních služeb, který vede účet plátce, s cílem iniciovat platby po internetu na základě úhrady.

(28)

Spolu s technickým rozvojem se navíc v posledních letech objevila rovněž řada vzájemně se doplňujících služeb, například podávání informací o účtu. Tyto služby poskytují uživateli platebních služeb souhrnné informace on-line o jednom nebo více platebních účtech vedených u jednoho nebo více poskytovatelů platebních služeb, s přístupem prostřednictvím on-line rozhraní poskytovatele platebních služeb, který vede účet. To umožňuje uživateli platebních služeb získat celkový přehled o své okamžité finanční situaci v daném okamžiku. Na tyto služby by se měla směrnice rovněž vztahovat, aby byla spotřebitelům poskytnuta odpovídající ochrana ohledně údajů týkajících se jejich plateb a účtů a právní jistota, pokud jde o status poskytovatelů služeb informování o účtu.

(29)

Služby iniciování platby umožňují poskytovateli služeb iniciování platby poskytnout příjemci ujištění, že platba byla iniciována, a mohou příjemce motivovat k tomu, aby bez zbytečného prodlení uvolnil zboží nebo poskytl službu. Tyto služby nabízejí obchodníkům i spotřebitelům levný způsob placení a umožňují spotřebitelům nakupovat online i v případě, že nevlastní platební kartu. Jelikož se na služby iniciování platby směrnice 2007/64/ES v současnosti nevztahuje, nejsou tyto služby nutně pod dohledem příslušného orgánu a nemusí se řídit požadavky směrnice 2007/64/ES. To vyvolává řadu právních problémů v oblastech, jako je ochrana spotřebitele, bezpečnost, odpovědnost, jakož i hospodářská soutěž a ochrana údajů, zejména pokud jde o ochranu údajů uživatele platebních služeb podle pravidel Unie týkajících se ochrany údajů. Nová pravidla by tedy měla na tyto problémy reagovat.

(30)

Osobní bezpečnostní údaje používané pro silné ověření klienta uživatelem platebních služeb nebo poskytovatelem služeb iniciování platby jsou obvykle ty údaje, které vydali poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účet. Poskytovatelé služeb iniciování platby nemusejí s poskytovateli platebních služeb, kteří vedou účet, nutně uzavírat smluvní vztah; poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účet, by měli umožnit poskytovatelům služeb iniciování platby, bez ohledu na obchodní model, který poskytovatelé služeb iniciování platby používají, spoléhat se na postupy ověření, které poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účet, poskytují, za účelem iniciování konkrétní platby jménem plátce.

(31)

Poskytovatel služeb iniciování platby při poskytování výhradně služby iniciování platby nedrží v žádné fázi platebního řetězce peněžní prostředky uživatele. Pokud chce poskytovatel služeb iniciování platby poskytovat jiné platební služby, u nichž je držení peněžních prostředků uživatele v souvislosti s těmito službami zásadní, měl by pro tyto činnosti získat úplné povolení.

(32)

Služby iniciování platby jsou založeny na přímém nebo nepřímém přístupu poskytovatelů služeb iniciování platby k účtům plátců. Poskytovatel platebních služeb, který vede účet a který poskytuje mechanismus pro nepřímý přístup, by měl rovněž umožnit přímý přístup pro poskytovatele služeb iniciování platby.

(33)

Cílem této směrnice by mělo být zaručit kontinuitu na trhu, která stávajícím a novým poskytovatelům služeb umožní nabízet své služby v jasném a harmonizovaném regulačním rámci, bez ohledu na obchodní model, který tito poskytovatelé platebních služeb uplatňují. Dokud nebudou tato pravidla uplatňována a aniž je dotčena potřeba zajistit bezpečnost platebních transakcí a ochranu klientů před prokazatelným rizikem podvodu, měly by členské státy, Komise, Evropská centrální banka (ECB) a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (11) (dále jen „EBA“ nebo „orgán EBA“) zaručit spravedlivou soutěž na tomto trhu, která zabrání neodůvodněné diskriminaci kteréhokoli stávajícího hráče na trhu. Služby iniciování platby by měl mít možnost nabízet každý poskytovatel platebních služeb, včetně poskytovatele platebních služeb, který vede účet uživatele platebních služeb.

(34)

Tato směrnice nemění podstatně podmínky pro udělení a zachování platnosti povolení pro platební instituce. Stejně jako podle směrnice 2007/64/ES tyto podmínky zahrnují obezřetnostní požadavky přiměřené provozním a finančním rizikům, kterým jsou tyto subjekty při své činnosti vystaveny. V této souvislosti je potřeba stanovit rozumné požadavky na počáteční kapitál v kombinaci s následnými kapitálovými požadavky, které by mohly být dále rozpracovány v závislosti na potřebách trhu. Z důvodu značné rozmanitosti panující v oblasti platebních služeb by tato směrnice měla povolovat různé metody spojené s určitým stupněm volnosti rozhodování v oblasti dohledu, aby se zajistilo, že k týmž rizikům bude u všech poskytovatelů platebních služeb přistupováno stejným způsobem. Požadavky kladené na platební instituce by měly odrážet skutečnost, že platební instituce se věnují specializovanějším a limitovanějším činnostem, a jsou tak vystaveny rizikům, která jsou užší a snáze sledovatelná a kontrolovatelná než rizika, jež vznikají v rámci širšího spektra činností úvěrových institucí. Platebním institucím by mělo být zejména zakázáno přijímat vklady od uživatelů a měly by být oprávněny využívat pouze peněžní prostředky přijaté od uživatelů za účelem provádění platebních služeb. Požadovaná obezřetnostní pravidla, včetně počátečního kapitálu, by měla být přiměřená rizikům spojeným s příslušnými platebními službami, jež platební instituce poskytuje. U poskytovatelů platebních služeb poskytujících pouze služby iniciování platby by mělo být v souvislosti s počátečním kapitálem bráno v úvahu střední riziko.

(35)

Poskytovatelé služeb iniciování platby a poskytovatelé služeb informování o účtu, pokud poskytují výhradně služby iniciování platby, nemají v držení peněžní prostředky klientů. Stanovení kapitálových požadavků pro tyto nové hráče na trhu by bylo proto nepřiměřené. Je nicméně důležité, aby byli s to plnit své závazky v souvislosti se svými činnostmi. Proto by měli mít povinně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání nebo srovnatelnou záruku. EBA by měl vypracovat obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 týkající se kritérií, na jejichž základě členské státy určí minimální peněžní částku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání nebo srovnatelné záruky. EBA by přitom neměl rozlišovat mezi pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání a srovnatelnou zárukou, neboť oba tyto prvky by měly být vzájemně zaměnitelné.

(36)

Aby nedocházelo ke zneužívání práva na usazování, je nezbytné stanovit požadavek, že platební instituce žádající o povolení v určitém členském státě musí poskytovat alespoň část svých platebních služeb v daném členském státě.

(37)

Je třeba stanovit, že peněžní prostředky uživatelů platebních služeb mají být drženy odděleně od peněžních prostředků platební instituce. Požadavky týkající se ochrany peněžních prostředků jsou nezbytné, má-li platební instituce peněžní prostředky uživatelů platebních služeb v držení. Pokud táž platební instituce provádí platební transakci pro plátce i příjemce a plátci je poskytnut úvěrový rámec, může být vhodné zajistit ochranu peněžních prostředků ve prospěch příjemce, jakmile se tyto prostředky stanou pohledávkou příjemce vůči platební instituci. Na platební instituce by se rovněž měly vztahovat účinné požadavky zaměřené proti praní peněz a proti financování terorismu.

(38)

Touto směrnicí se nemění povinnosti platebních institucí týkající se účetních výkazů a účetních auditů jejich ročních a konsolidovaných účetních závěrek. Platební instituce musí sestavovat své roční a konsolidované účetní závěrky v souladu se směrnicí Rady 86/635/EHS (12) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (13). Roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky mají být podrobeny auditu, není-li platební instituce od této povinnosti osvobozena na základě uvedených směrnic.

(39)

Poskytovatelé platebních služeb by pro poskytování jedné nebo více platebních služeb, na něž se vztahuje tato směrnice, vždy měli mít platební účty používané výhradně pro platební transakce. Aby mohli poskytovatelé platebních služeb tyto služby poskytovat, je zcela nezbytné, aby měli možnost otevírat a vést účty u úvěrových institucí. Členské státy by měly zajistit, aby byl přístup k těmto účtům poskytován nediskriminačním způsobem a přiměřeně oprávněným cílům, pro které je poskytován. I když by se mohlo jednat pouze o základní přístup, měl by být vždy dostatečně široký pro to, aby mohla platební instituce poskytovat své služby efektivně a bez překážek.

(40)

Tato směrnice by měla upravovat poskytování úvěrů platebními institucemi, konkrétně poskytování úvěrových linek a vydávání kreditních karet, pouze v případech, kdy je úvěr úzce svázán s platebními službami. Pouze je-li úvěr poskytován za účelem umožnění platebních služeb a jedná-li se o krátkodobý úvěr poskytovaný na dobu nejvýše dvanácti měsíců, včetně revolvingového úvěru, je vhodné povolit platebním institucím, aby takový úvěr ve vztahu ke svým přeshraničním činnostem poskytly, za podmínky, že je úvěr refinancován převážně prostřednictvím kapitálu dané platební instituce, jakož i prostředků získaných z kapitálových trhů, a nikoliv z peněžních prostředků, které platební instituce drží jménem klientů za účelem poskytování platebních služeb. Těmito pravidly by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES (14) ani jiné příslušné právo Unie nebo vnitrostátní opatření týkající se podmínek poskytování úvěrů spotřebitelům neharmonizovaných touto směrnicí.

(41)

Celkově se fungování spolupráce mezi příslušnými vnitrostátními příslušnými orgány odpovědnými za udělování povolení platebním institucím, vykonávání kontrol a za rozhodování o odnětí povolení ukázalo jako uspokojivé. Spolupráce mezi příslušnými orgány by však měla být posílena, pokud jde o výměnu informací, a také o jednotné uplatňování a výklad této směrnice v případech, kdy chce oprávněná platební instituce na základě práva na usazování nebo práva volného pohybu služeb, mimo jiné prostřednictvím internetu, poskytovat platební služby, v jiném než ve svém domovském členském státě (tzv. „passporting“). EBA by měl být příslušným orgánům nápomocen při řešení sporů mezi příslušnými orgány v rámci přeshraniční spolupráce v souladu s nařízením (EU) č. 1093/2010. Měl by rovněž vypracovat soubor návrhů regulačních technických norem týkajících se spolupráce a výměny údajů.

(42)

Za účelem posílení transparentnosti fungování platebních institucí, jimž bylo uděleno povolení příslušného orgánu domovského členského státu nebo které jsou zapsány do rejstříku tohoto orgánu, včetně jejich zástupců, a za účelem zabezpečení vysoké úrovně ochrany spotřebitele v Unii je nezbytné zajistit snadný přístup veřejnosti k seznamu subjektů poskytujících platební služby. EBA by proto měl vytvořit a provozovat centrální rejstřík, v němž zveřejní seznam názvů subjektů, které platební služby poskytují. Členské státy by měly zajistit, že údaje, které poskytují, jsou udržovány v aktuálním stavu. Tato opatření by měla rovněž přispět k lepší spolupráci mezi příslušnými orgány.

(43)

Platební instituce by měly mít povinnost informovat bez zbytečného prodlení příslušný orgán svého domovského státu o veškerých změnách týkajících se přesnosti informací a dokladů předložených v souvislosti s povolením, včetně dalších zástupců nebo subjektů poskytujících outsourcing, aby byly k dispozici přesné a aktuální informace. V případě pochybností by rovněž příslušné orgány měly ověřit, zda jsou poskytnuté informace správné.

(44)

Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby jim platební instituce vykonávající činnost na jejich území, jejichž sídlo se nachází v jiném členském státě, podávaly pro informační nebo statistické účely pravidelné zprávy o svých činnostech na jejich území. Pokud tyto platební instituce vykonávají svou činnost na základě práva na usazování, mohou být tyto informace využívány rovněž ke sledování souladu s hlavami III a IV této směrnice; členské státy by měly mít možnost požadovat, aby tyto platební instituce určily na jejich území ústřední kontaktní místo, jehož účelem bude usnadňovat dohled příslušných orgánů nad sítěmi zástupců. EBA by měl vypracovat návrhy regulačních norem stanovících kritéria pro rozhodnutí o tom, kdy je určení ústředního kontaktního místa vhodné a jaké funkce by mělo plnit. Požadavek na určení ústředního kontaktního místa by měl být přiměřený pro dosažení cíle náležité komunikace a předkládání informací týkajících se souladu s hlavami III a IV v hostitelském členském státě.

(45)

V naléhavých situacích, kdy je třeba okamžitě zakročit za účelem vyřešení závažného rizika ohrožujícího kolektivní zájem uživatelů platebních služeb v hostitelském členském státě, například v případě podvodu velkého rozsahu, by měly mít příslušné orgány hostitelského členského státu možnost přijmout preventivní opatření, a to souběžně s přeshraniční spoluprací mezi příslušnými orgány hostitelského a domovského členského státu a dokud příslušné orgány domovského členského státu nepřijmou příslušná opatření. Tato preventivní opatření by měla být vhodná, přiměřená svému účelu, nediskriminační a dočasná. Všechna opatření by měla být řádně zdůvodněna. Příslušné orgány domovského členského státu dotčené platební instituce a další dotčené orgány, jako například Komise a EBA, by měly být informovány předem nebo, není-li to s ohledem na naléhavost situace možné, bez zbytečného prodlení.

(46)

Ačkoliv tato směrnice stanoví soubor minimálních pravomocí, jež by příslušné orgány měly mít, pokud jde o dohled nad platebními institucemi, tyto pravomoci by měly být vykonávány při současném dodržování základních práv, včetně práva na soukromí. Aniž je dotčena kontrola ze strany nezávislého orgánu (vnitrostátního orgánu pro ochranu údajů), členské státy by v souladu s Listinou základních práv Evropské unie měly mít zavedeny přiměřené a účinné záruky, pokud by mohl výkon těchto pravomocí vést k jakémukoli zneužití nebo svévolnému jednání představujícímu významný zásah do uvedených práv, v případě potřeby například ve formě povolení předem vydaného soudním orgánem dotčeného členského státu.

(47)

Je důležité zajistit, aby všechny osoby, které poskytují platební služby, splňovaly určité minimální právní a regulatorní požadavky. Je proto vhodné vyžadovat, aby se evidovala totožnost a místo pobytu všech osob poskytujících platební služby, včetně osob, které nesplňují všechny podmínky pro udělení povolení k výkonu činnosti platební instituce. Tento postup je v souladu se zásadami zvláštního doporučení VI Finančního akčního výboru pro boj proti praní peněz, které upravuje mechanismus umožňující, aby se s poskytovateli platebních služeb, kteří nejsou schopni splnit všechny podmínky v něm uvedené, přesto zacházelo jako s platebními institucemi. Za tímto účelem by členské státy měly tyto osoby, i když nemusí splňovat všechny nebo některé podmínky pro udělení povolení, zapsat do rejstříku platebních institucí. Je však nezbytné, aby tato výjimka podléhala přísným požadavkům týkajícím se hodnoty platebních transakcí. Platební instituce, na něž se tato výjimka vztahuje, by neměly mít možnost uplatňovat právo na usazování nebo volný pohyb služeb a neměly by tato práva vykonávat nepřímo, pokud jsou členem platebního systému.

(48)

S ohledem na specifickou povahu vykonávané činnosti a rizika související s poskytováním služeb informování o účtu je vhodné stanovit zvláštní obezřetnostní režim pro poskytovatele služeb informování o účtu. Poskytovatelé služeb informování o účtu by měli mít možnost poskytovat služby na přeshraniční bázi a využívat přitom pravidel upravujících „passporting“.

(49)

Je nezbytné, aby každý poskytovatel platebních služeb měl přístup ke službám v oblasti technické infrastruktury platebních systémů. Tento přístup by však měl splňovat odpovídající požadavky, aby byla zajištěna integrita a stabilita těchto systémů. Každý poskytovatel platebních služeb žádající o účast v platebním systému by měl nést riziko vlastní volby systému a platebnímu systému doložit, že jeho vnitřní mechanismy jsou dostatečně odolné vůči všem druhům rizika. Tyto platební systémy obvykle zahrnují čtyřstranné karetní systémy a hlavní systémy pro zpracování úhrad a inkas. Aby bylo možné zajistit rovné zacházení v celé Unii a stejně tak i mezi různými kategoriemi poskytovatelů platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení, v souladu s podmínkami jejich licencí, je třeba vyjasnit pravidla týkající se přístupu k platebním systémům.

(50)

Je třeba přijmout ustanovení o nediskriminačním zacházení s platebními institucemi, jimž bylo uděleno povolení, a úvěrovými institucemi tak, aby každý poskytovatel platebních služeb účastnící se hospodářské soutěže na vnitřním trhu mohl využívat služeb technické infrastruktury těchto platebních systémů za stejných podmínek. Je vhodné stanovit odlišné zacházení s poskytovateli platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení, a s poskytovateli platebních služeb požívajícími výjimky podle této směrnice, jakož i výjimky podle článku 3 směrnice 2009/110/ES z důvodu rozdílů v jejich obezřetnostním rámci. Rozdíly v cenových podmínkách by měly být každopádně povoleny pouze v případě, že je to odůvodněno rozdíly v nákladech vynaložených poskytovateli platebních služeb. Tím by neměla být dotčena práva členských států omezit přístup k systémově důležitým systémům v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES (15) ani pravomoci ECB a Evropského systému centrálních bank týkající se přístupu k platebním systémům.

(51)

Touto směrnicí není dotčena oblast působnosti směrnice 98/26/ES. K zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi poskytovateli platebních služeb by však účastník určeného platebního systému, na kterého se vztahují podmínky směrnice 98/26/ES a který poskytuje v souvislosti s tímto systémem služby povolenému nebo registrovanému poskytovateli platebních služeb, na požádání jakémukoli jinému povolenému nebo registrovanému poskytovateli platebních služeb objektivním, přiměřeným a nediskriminačním způsobem rovněž měl poskytnout přístup k těmto službám. Poskytovatelé platebních služeb, jimž byl tento přístup udělen, by však neměli být považováni za účastníky ve smyslu směrnice 98/26/ES, a neměli by proto požívat ochrany, kterou uvedená směrnice zaručuje.

(52)

Ustanovení týkající se přístupu k platebním systémům by se neměla používat na systémy zřízené a provozované jediným poskytovatelem platebních služeb. Tyto platební systémy mohou fungovat buď v přímé konkurenci s platebními systémy, nebo, což je častější, zaplňují mezeru na trhu, která není platebními systémy odpovídajícím způsobem pokryta. Mezi tyto systémy patří trojstranné systémy, například trojstranné karetní systémy, pokud nikdy nefungují jako fakticky čtyřstranné karetní systémy, například tím, že se opírají o držitele licence, zástupce nebo partnery v rámci společného označování („co-branding“). Tyto systémy obvykle rovněž zahrnují platební služby nabízené poskytovateli telekomunikačních služeb, přičemž provozovatel systému působí jako poskytovatel platebních služeb pro plátce a příjemce i pro vnitřní systémy bankovních skupin. Pro podporu hospodářské soutěže, kterou mohou tyto uzavřené platební systémy do prostředí zavedených tradičních platebních systémů přinést, by nebylo vhodné udělit přístup k těmto uzavřeným soukromým platebním systémům třetím stranám. Tyto uzavřené systémy by však měly vždy podléhat právním předpisům Unie a členských států v oblasti hospodářské soutěže, které mohou vyžadovat udělení přístupu k těmto systémům za účelem zachování účinné hospodářské soutěže na trzích plateb.

(53)

Jelikož se spotřebitelé a podniky nenacházejí ve stejném postavení, nepotřebují stejnou úroveň ochrany. Zatímco je důležité zaručit práva spotřebitelů prostřednictvím ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit, je vhodné ponechat podnikům a organizacím v případech, kdy nejednají se spotřebiteli, možnost dohodnout se jinak. Členské státy by však měly mít možnost stanovit, že s mikropodniky, jak jsou definovány v doporučení Komise 2003/361/ES (16), se zachází stejně jako se spotřebiteli. Některá zásadní ustanovení této směrnice by se v každém případě měla uplatňovat vždy bez ohledu na status uživatele.

(54)

Tato směrnice by měla blíže určit povinnosti poskytovatelů platebních služeb ohledně poskytování informací uživatelům platebních služeb, kteří by měli o platebních službách vždy obdržet stejně kvalitní srozumitelné informace, aby na jejich základě mohli učinit informované rozhodnutí a mohli se svobodně rozhodnout kdekoli v Unii. V zájmu transparentnosti by měla tato směrnice stanovit harmonizované požadavky, které mají uživatelům platebních služeb zajistit nezbytné, dostatečné a srozumitelné informace týkající se jak smlouvy o platebních službách, tak platebních transakcí. Na podporu hladkého fungování jednotného trhu platebních služeb by měly členské státy přijmout pouze ustanovení o informacích, která jsou stanovena v této směrnici.

(55)

Spotřebitelé by měli být chráněni proti nepoctivým a klamavým praktikám v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (17), jakož i směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (18), 2002/65/ES (19), 2008/48/ES, 2011/83/EU (20) a 2014/92/EU (21). Ustanovení těchto směrnic se použijí i nadále. Měl by však být vyjasněn zejména vztah mezi požadavky na informace v předsmluvní fázi stanovenými touto směrnicí a požadavky stanovenými směrnicí 2002/65/ES.

(56)

Ke zvýšení efektivity by požadované informace měly být přiměřené potřebám uživatelů a měly by být sdělovány ve standardním formátu. Požadavky na informace v případě jednorázové platební transakce by se však měly lišit od požadavků v případě rámcové smlouvy, která zahrnuje řadu platebních transakcí.

(57)

V praxi jsou rámcové smlouvy a platební transakce jimi upravené mnohem běžnější a ekonomicky důležitější než jednorázové platební transakce. V případě platebního účtu nebo zvláštního platebního prostředku se požaduje rámcová smlouva. Proto by požadavky na předběžné informace o rámcových smlouvách měly být poměrně komplexní a informace by měly být vždy poskytovány na papíře nebo na jiném trvalém nosiči, jako jsou například výpisy vytištěné z terminálu pro tisk výpisů z účtu, CD-ROM, DVD a pevné disky osobních počítačů, na nichž lze ukládat elektronickou poštu, a internetové stránky, jsou-li tyto stránky přístupné pro budoucí využití a po dostatečně dlouhou dobu přiměřenou účelu přístupu k informacím a umožňují-li kopírování uložených informací v nezměněném formátu. Způsob, jakým jsou následné informace o provedených platebních transakcích předávány, by však mělo být možné dohodnout v rámcové smlouvě mezi poskytovatelem a uživatelem platebních služeb, například tak, že v internetovém bankovnictví budou všechny informace o platebním účtu k dispozici on-line.

(58)

V případě jednorázových platebních transakcí by měly být z podnětu poskytovatele platebních služeb vždy poskytovány pouze zásadní informace. Jelikož plátce je obvykle při zadávání platebního příkazu přítomen, není nutné stanovit povinnost, aby byly informace v každém případě poskytnuty na papíře nebo na jiném trvalém nosiči. Poskytovatel platebních služeb by měl mít možnost poskytnout informace ústně na přepážce nebo je zpřístupnit jiným způsobem, například zveřejněním podmínek na vývěsní desce v provozovně. Měly by být rovněž poskytnuty informace o tom, kde jsou k dispozici podrobnější informace, jako například na internetových stránkách. Pokud však o to spotřebitel požádá, měly by být nejdůležitější informace poskytnuty na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

(59)

Tato směrnice by měla stanovit právo spotřebitele obdržet zdarma relevantní informace před tím, než bude zavázán jakoukoli smlouvou o platebních službách. Spotřebitel by měl mít možnost vyžádat si předběžné informace i rámcovou smlouvu zdarma na papíře kdykoliv po dobu trvání smluvního vztahu, aby mohl porovnat služby poskytovatelů platebních služeb a jejich podmínky a v případě jakéhokoliv sporu si ověřit svá smluvní práva a povinnosti, čímž by byla zachována vysoká úroveň ochrany spotřebitele. Tato ustanovení by měla být v souladu se směrnicí 2002/65/ES. Zvláštní ustanovení této směrnice týkající se bezplatných informací, by neměla znamenat, že lze zpoplatnit poskytování informací spotřebitelům na základě jiných použitelných směrnic.

(60)

Způsob, jakým by měl poskytovatel platebních služeb požadované informace uživateli platebních služeb předat, by měl přihlédnout k potřebám uživatele platebních služeb i k praktickým technickým otázkám a nákladové efektivnosti v závislosti na dané situaci, s ohledem na ustanovení v příslušné smlouvě o platebních službách. Tato směrnice by proto měla rozlišovat dva způsoby, jakými by poskytovatel platebních služeb měl informace předávat: informace by měly být buď poskytnuty, tj. poskytovatel platebních služeb by je měl ve vhodný okamžik v souladu s požadavky této směrnice aktivně sdělit, bez dalšího upomínání ze strany uživatele platebních služeb, nebo by informace měly být uživateli platebních služeb zpřístupněny na základě žádosti o další informace. V tomto druhém případě by uživatel platebních služeb měl učinit určité aktivní kroky, aby informace získal, například vyžádat si je výslovně od poskytovatele platebních služeb, přihlásit se do e-mailové schránky k bankovnímu účtu nebo vložit platební kartu do terminálu pro tisk výpisů z účtu. Pro tyto účely by poskytovatel platebních služeb měl zajistit, aby přístup k informacím byl možný a aby informace byly uživateli platebních služeb k dispozici.

(61)

Spotřebitel by měl obdržet základní informace o provedených platebních transakcích bez dalšího poplatku. V případě jednorázové platební transakce by si poskytovatel platebních služeb neměl poskytnutí těchto informací účtovat samostatně. Stejně tak by měly být bezplatně poskytnuty každý měsíc informace o platebních transakcích podle rámcové smlouvy. S přihlédnutím k významu transparentnosti při stanovení cen a k odlišným potřebám klientů by však strany měly mít možnost dohodnout se na poplatcích za častější nebo doplňující informace. Aby se náležitě zohlednily různé vnitrostátní praxe, měly by mít členské státy možnost stanovit pravidla požadující, aby měsíční výpisy z platebních účtů na papíře nebo na jiném trvalém nosiči byly vždy poskytovány bezplatně.

(62)

Pro usnadnění mobility klientů by spotřebitelé měli mít možnost rámcovou smlouvu bezplatně ukončit. V případě smluv, které spotřebitel ukončí do šesti měsíců od jejich vstupu v platnost, by však poskytovatelé platebních služeb měli mít možnost uplatnit poplatky odpovídající nákladům, které jim v důsledku ukončení rámcové smlouvy ze strany spotřebitele vznikly. Dohodnutá výpovědní lhůta by neměla být pro spotřebitele delší než jeden měsíc a pro poskytovatele platebních služeb kratší než dva měsíce. Touto směrnicí by neměla být dotčena povinnost poskytovatele platebních služeb vypovědět smlouvu o platebních službách za výjimečných okolností vyplývajících z jiných příslušných unijních nebo vnitrostátních právních předpisů, jako jsou například právní předpisy o praní peněz a financování terorismu, jakákoli opatření zaměřená na zmrazení peněžních prostředků ani veškerá konkrétní opatření související s prevencí a vyšetřováním trestné činnosti.

(63)

Za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele by členské státy měly mít možnost v zájmu spotřebitele zachovat nebo zavést omezení či zákazy týkající se jednostranných změn podmínek rámcové smlouvy, například pokud neexistuje oprávněný důvod k této změně.

(64)

Cílem ani účinkem ustanovení smluv by neměla být diskriminace spotřebitelů, kteří legálně pobývají v Unii, z důvodu jejich státní příslušnosti nebo místa pobytu. Například pokud rámcová smlouva stanoví právo zablokovat platební prostředek z objektivně opodstatněných důvodů, neměl by mít poskytovatel platebních služeb možnost uplatnit toto právo jen z toho důvodu, že uživatel platebních služeb změnil místo svého pobytu v rámci Unie.

(65)

Pokud jde o poplatky, ze zkušeností vyplývá, že nejefektivnějším systémem je sdílení poplatků mezi plátcem a příjemcem, neboť usnadňuje přímé zpracování plateb. Je proto třeba stanovit, že poplatky budou obvykle vybírány přímo od plátce a příjemce prostřednictvím jejich poskytovatelů platebních služeb. Výše jakýchkoli účtovaných poplatků může být rovněž nulová, neboť ustanovení této směrnice by se neměla dotýkat praxe, kdy poskytovatel platebních služeb nezpoplatňuje připsání částky na účet spotřebitele. V závislosti na smluvních podmínkách může poskytovatel platebních služeb obdobně zpoplatňovat využití platební služby pouze příjemci (obchodníkovi), což vede k tomu, že plátci nejsou účtovány žádné poplatky. Poplatky účtované platebními systémy mohou mít podobu paušálního poplatku za určité období. Ustanovení o převáděné částce ani o jakýchkoli účtovaných poplatcích nemají přímý vliv na stanovení cen mezi poskytovateli platebních služeb nebo jakýmikoli zprostředkovateli.

(66)

Různá praxe jednotlivých států týkající se poplatků za použití určitého platebního prostředku (příplatků) vedla v Unii ke vzniku extrémně heterogenního trhu plateb a pro spotřebitele se stala zdrojem nejasností, zejména v oblasti elektronického obchodování a přeshraničních operací. Obchodníci z členských států, kde jsou příplatky povoleny, nabízí produkty a služby v členských státech, kde jsou zakázány, a přesto spotřebiteli příplatek účtují. Existují rovněž četné případy obchodníků, kteří účtují spotřebitelům příplatek, který je mnohem vyšší než náklady, jež obchodník v souvislosti s použitím konkrétního platebního prostředku nese. Dalším závažným důvodem pro revizi praxe účtování příplatků je skutečnost, že nařízení (EU) 2015/751 zavádí pravidla pro mezibankovní poplatky za karetní platby. Mezibankovní poplatky představují hlavní základní prvek poplatků obchodníků za karty a karetní platby. Příplatky jsou jednou z cest, kterou obchodníci někdy využívají ke kompenzaci dodatečných nákladů na karetní platby. Nařízením (EU) 2015/751 se stanoví omezení výše mezibankovních poplatků. Tato omezení se budou uplatňovat dříve, než bude zaveden zákaz stanovený v této směrnici. Členské státy by proto měly zvážit možnost zabránit příjemcům v tom, aby požadovali poplatky za používání platebních prostředků, u nichž jsou mezibankovní poplatky upraveny v kapitole II nařízení (EU) 2015/751.

(67)

Přestože tato směrnice uznává význam platebních institucí, hlavní branou spotřebitelů pro získání platebních prostředků zůstávají úvěrové instituce. Vydávání karetního platebního prostředku poskytovatelem platebních služeb, ať již úvěrovou institucí nebo platební institucí, jiným než poskytovatelem, který vede účet klienta, by zajistilo větší hospodářskou soutěž na trhu, a tím i lepší výběr a větší nabídku pro spotřebitele. Přestože se v současné době většina plateb v místě prodeje uskutečňuje pomocí karty, stávající míra inovací v oblasti plateb by v nadcházejících letech mohla vést k rychlému rozvoji nových způsobů platby. Je proto vhodné, aby Komise v rámci přezkumu směrnice tomuto vývoji věnovala zvláštní pozornost, zejména pokud jde o případnou nutnost revidovat ustanovení o potvrzení disponibility peněžních prostředků. V případě poskytovatele platebních služeb vydávajícího karetní platební prostředek, zejména debetní karty, by získání potvrzení o disponibilitě peněžních prostředků na účtu klienta od poskytovatele platebních služeb, který vede účet, umožnilo vydavateli lépe řídit a snižovat své úvěrové riziko. Současně s tím by nemělo vydané potvrzení poskytovateli platebních služeb, který vede účet, umožnit zablokovat peněžní prostředky na platebním účtu plátce.

(68)

Použití karty nebo karetního platebního prostředku k provedení platby často povede k vytvoření zprávy potvrzující disponibilitu peněžních prostředků a ke dvěma následným platebním transakcím. První transakce se uskuteční mezi vydavatelem a poskytovatelem platebních služeb, který vede účet obchodníka, zatímco druhá transakce, obvykle inkaso, se uskuteční mezi poskytovatelem platebních služeb, který vede účet plátce, a vydavatelem. S oběma transakcemi by mělo být zacházeno stejným způsobem jako se všemi jinými rovnocennými transakcemi. Poskytovatelé platebních služeb vydávající karetní platební prostředky by měli požívat stejných práv a měly by se na ně vztahovat stejné povinnosti podle této směrnice, bez ohledu na to, zda se jedná o poskytovatele platebních služeb, který vede účet plátce, zejména z hlediska povinností (například ověření) a odpovědnosti vůči jednotlivým aktérům v platebním řetězci. Jelikož žádost poskytovatele platebních služeb a potvrzení o disponibilitě peněžních prostředků lze provést prostřednictvím existujících bezpečných komunikačních kanálů, technických postupů a infrastruktury pro komunikaci mezi poskytovateli služeb iniciování platby nebo poskytovateli služeb informování o účtu a poskytovateli platebních služeb, kteří vedou účet, při současném dodržení potřebných bezpečnostních opatření, neměly by poskytovatelům platebních služeb ani držitelům karet vznikat žádné další náklady. Mimoto, bez ohledu na to, zda se platební transakce uskutečňuje v internetovém prostředí, to znamená na internetových stránkách obchodníka, nebo obchodním místě, by poskytovatel platebních služeb, který vede účet, navíc měl mít povinnost poskytnout potvrzení vyžádané vydavatelem pouze v případě, že účty poskytovatelů platebních služeb, kteří vedou účet, jsou pro účely tohoto potvrzení elektronicky přístupné alespoň prostřednictvím on-line bankovnictví. Vzhledem ke specifické povaze elektronických peněz nemělo by být možné uplatňovat tento mechanismus na platební transakce iniciované prostřednictvím karetních platebních prostředků, na nichž jsou uloženy elektronické peníze ve smyslu směrnice 2009/110/ES.

(69)

Povinnost bezpečně uchovávat osobní bezpečnostní údaje je nanejvýš důležitá k zajištění ochrany peněžních prostředků uživatele platebních služeb a k omezení rizik souvisejících s podvody a neoprávněným přístupem k platebnímu účtu. Podmínky a další povinnosti, které poskytovatelé platebních služeb v souvislosti s bezpečným uchováváním osobních bezpečnostních údajů uživatelům platebních služeb ukládají, by však neměly být formulovány způsobem, který uživatelům platebních služeb brání ve využívání služeb nabízených jinými poskytovateli platebních služeb, včetně služeb iniciování platby a služeb informování o účtu. Dále by tyto podmínky neměly obsahovat žádné ustanovení, které by jakkoli znesnadňovalo využívání platebních služeb jiných poskytovatelů platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení nebo kteří jsou zapsáni do rejstříku podle této směrnice.

(70)

V zájmu snížení rizik a důsledků neautorizovaných nebo nesprávně provedených platebních transakcí by uživatel platebních služeb měl poskytovatele platebních služeb co nejdříve informovat o veškerých sporech týkajících se údajně neautorizovaných nebo nesprávně provedených platebních transakcí za předpokladu, že poskytovatel platebních služeb splnil své informační povinnosti podle této směrnice. Pokud uživatel platebních služeb dodrží lhůtu pro oznámení, měl by mít možnost uplatnit své nároky v rámci vnitrostátních promlčecích lhůt. Touto směrnicí by nemělo být dotčeno uplatňování dalších nároků ve vztazích mezi uživateli platebních služeb a poskytovateli platebních služeb.

(71)

V případě neautorizované platební transakce by měl poskytovatel platebních služeb částku této transakce plátci okamžitě vrátit. Pokud však existuje závažné podezření, že k neautorizované transakci došlo v důsledku podvodného jednání uživatele platebních služeb, a pokud je toto podezření založeno na objektivních důvodech sdělených relevantnímu vnitrostátnímu orgánu, měl by mít poskytovatel platebních služeb před vrácením částky plátci možnost provést v přiměřené lhůtě šetření. V zájmu ochrany plátce před jakýmkoliv znevýhodněním by den valuty připsání vrácené částky neměl být pozdější než den, kdy byla částka z jeho účtu odepsána. Aby byl uživatel platebních služeb motivován k nahlášení každé krádeže nebo ztráty platebního prostředku bez zbytečného odkladu svému poskytovateli platebních služeb a aby se tak snížilo riziko neautorizovaných platebních transakcí, měl by uživatel nést odpovědnost pouze za velmi omezenou částku, s výjimkou případů, kdy se uživatel platebních služeb dopustil podvodného jednání nebo hrubé nedbalosti. V tomto kontextu se k zajištění jednotné a vysoké úrovně ochrany uživatele v rámci Unie jeví jako adekvátní částka 50 EUR. V případě, že se plátce o ztrátě, odcizení nebo zneužití platebního prostředku nemohl dozvědět, nemělo by to zakládat jakoukoli jeho odpovědnost. Jakmile navíc uživatel poskytovateli platebních služeb oznámí, že jeho platební prostředek mohl být zneužit, neměla by být na uživateli platebních služeb požadována úhrada žádných dalších ztrát vyplývajících z neautorizovaného použití daného prostředku. Touto směrnicí není dotčena odpovědnost poskytovatelů platebních služeb za technické zabezpečení jejich vlastních produktů.

(72)

Při posuzování možné nedbalosti nebo hrubé nedbalosti na straně uživatele platebních služeb by se mělo přihlédnout ke všem okolnostem. Důkazy a stupeň údajné nedbalosti by se obecně měly hodnotit podle vnitrostátních právních předpisů. Zatímco pojem nedbalost znamená porušení povinnosti péče, hrubá nedbalost však musí znamenat více než pouhou nedbalost a musí být spojena s jednáním vykazujícím značnou míru neopatrnosti, jako například uchovávání osobních údajů používaných k autorizaci platební transakce vedle platebního prostředku v otevřené formě snadno rozpoznatelné pro třetí osoby. Smluvní podmínky a podmínky týkající se poskytování a používání platebního prostředku, jejichž důsledkem by bylo zvýšení důkazního břemene spotřebitele nebo snížení důkazního břemene vydavatele, by se měly považovat za neplatné od samého počátku. Kromě toho ve zvláštních případech, a zejména pokud se platební prostředek nenachází v místě prodeje, jako například v případě platby přes Internet, je vhodné, aby povinnost předložit důkazy o údajné nedbalosti byla na straně poskytovatele platebních služeb, neboť možnosti plátce tak učinit jsou v takových případech velmi omezené.

(73)

Je třeba přijmout ustanovení týkající se podílu na ztrátách v případě neautorizovaných platebních transakcí. Na uživatele platebních služeb, kteří nejsou spotřebiteli, se mohou vztahovat odlišná ustanovení, neboť takoví uživatelé jsou obvykle lépe schopni posoudit riziko podvodu a učinit protiopatření. Za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele by měl být plátce vždy oprávněn požadovat vrácení prostředků od svého poskytovatele platebních služeb, který vede účet, a to i v případě, že je do platební transakce zapojen poskytovatel služeb iniciování platby. Tím není dotčeno rozdělení odpovědnosti mezi poskytovatele platebních služeb.

(74)

V případě služeb iniciování platby by měly být práva a povinnosti uživatelů platebních služeb a poskytovatelů platebních služeb přiměřené poskytované službě. Především rozdělení odpovědnosti mezi poskytovatele platebních služeb, který vede účet, a poskytovatele služeb iniciování platby, který se na transakci podílí, by mělo tyto subjekty motivovat k tomu, aby přijaly odpovědnost za příslušné části transakce, které jsou pod jejich kontrolou.

(75)

Tato směrnice usiluje o zvýšení ochrany spotřebitele v případě karetních platebních transakcí, u nichž v okamžiku, kdy plátce dává souhlas s provedením platební transakce, není známa přesná částka této transakce, například u bezobslužných čerpacích stanic, smluv o pronájmu vozidla nebo při provádění hotelových rezervací. Poskytovatel platebních služeb plátce by měl mít možnost peněžní prostředky na platebním účtu plátce zablokovat pouze tehdy, jestliže plátce dal souhlas s přesnou částkou, která má být zablokována, přičemž tyto peněžní prostředky by měly být bez zbytečného prodlení po obdržení informace o přesné částce platební transakce a nejpozději okamžitě po obdržení platebního příkazu uvolněny.

(76)

Cílem projektu SEPA je dále rozvíjet společné celounijní platební služby, jimiž mají být nahrazeny stávající vnitrostátní platební služby, pokud jde o platby denominované v eurech. Za účelem zajištění úplného přechodu na celounijní úhrady a inkasa stanoví nařízení (EU) č. 260/2012 technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech. Ve vztahu k inkasům uvedené nařízení stanoví, že plátce dává souhlas jak příjemci, tak poskytovateli platebních služeb plátce (přímo nebo nepřímo prostřednictvím příjemce), a že zmocnění k inkasu spolu s jejich pozdějšími změnami či dokladem o jejich zrušení se uchovávají u příjemce nebo u jím pověřené třetí osoby. Stávající a doposud jediné celoevropské schéma pro spotřebitelské inkasní platby v eurech, vytvořené Evropskou radou pro platební styk, je založeno na zásadě, že zmocnění k provedení inkasa uděluje plátce příjemci a toto zmocnění se spolu s jeho pozdějšími změnami či dokladem o jeho zrušení uchovává u příjemce. Zmocnění může být rovněž uchováváno u třetí osoby pověřené příjemcem. Za účelem získání široké podpory veřejnosti pro SEPA a zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele v rámci SEPA stanoví stávající celoevropské schéma inkasních plateb nepodmíněné právo na vrácení prostředků v případě povolených transakcí. S ohledem na tuto skutečnost má tato směrnice za cíl stanovit nepodmíněné právo na vrácení prostředků, a to coby obecný požadavek pro všechny inkasní transakce v Unii denominované v eurech.

Souběžně se SEPA však v členských státech, jejichž měnou není euro, nadále existují starší inkasní schémata pro platby v jiné měně než v eurech. Tato schémata prokazují svoji účinnost a zajišťují plátci stejně vysokou úroveň ochrany pomocí jiných ochranných mechanismů, jež nejsou vždy založeny na nepodmíněném právu na vrácení prostředků. V takovém případě by měl být plátce obecným pravidlem týkajícím se vrácení prostředků chráněn, pokud provedená platební transakce převyšuje částku, kterou bylo možné rozumně předpokládat. Kromě toho by měly mít členské státy možnost stanovit pravidla upravující práva na vrácení prostředků, jež jsou pro plátce příznivější. Jak dokazuje přetrvávající existence určitých starších platebních služeb v eurech v některých členských státech, existuje v rámci SEPA skutečná poptávka po zvláštních inkasních produktech denominovaných v eurech. Bylo by vhodné umožnit, aby se plátce a jeho poskytovatel platebních služeb v rámcové smlouvě dohodli, že plátce nemá právo na vrácení peněžních prostředků, pokud je chráněn na základě toho, že dá souhlas s provedením transakce přímo svému poskytovateli platebních služeb, včetně případů, kdy tento poskytovatel platebních služeb jedná jménem příjemce, anebo pokud informace o budoucí platební transakci byly plátci poskytovatelem platebních služeb nebo příjemcem poskytnuty nebo zpřístupněny dohodnutým způsobem nejméně čtyři týdny přede dnem splatnosti. V případě neautorizovaných nebo nesprávně provedených platebních transakcí by měl být plátce v každém případě chráněn obecným pravidlem týkajícím se vrácení peněžních prostředků.

(77)

V zájmu finančního plánování a včasného plnění platebních závazků potřebují spotřebitelé i podniky s určitostí vědět, jak dlouho provedení platebního příkazu trvá. Proto by tato směrnice měla stanovit, odkdy práva a povinnosti nabývají účinku, zejména okamžik, kdy se má za to, že poskytovatel platebních služeb obdržel platební příkaz, včetně okamžiku, kdy mohl poskytovatel platebních služeb daný platební příkaz obdržet prostřednictvím komunikačních prostředků dohodnutých ve smlouvě o platebních službách, bez ohledu na jakékoli předchozí zapojení do procesu vedoucího k vytvoření a předání platebního příkazu, například bezpečnostní kontrolu a kontrolu disponibility peněžních prostředků, informace o použití osobního identifikačního čísla nebo vydání platebního příslibu. Dále by přijetí platebního příkazu mělo nastat v okamžiku, kdy poskytovatel platebních služeb plátce obdrží platební příkaz, na jehož základě má dojít k odepsání peněžních prostředků z účtu plátce. Den nebo okamžik, kdy příjemce předá svému poskytovateli platebních služeb platební příkazy k provedení platby, například ve vztahu k platební kartě nebo inkasům, nebo kdy poskytovatel platebních služeb poskytne příjemci předběžné financování k souvisejícím částkám prostřednictvím podmíněného úvěru k jeho účtu, by v tomto ohledu neměly být důležité. Uživatelé by měli mít možnost spolehnout se na řádné provedení úplného a platného platebního příkazu, pokud poskytovatel platebních služeb nemá žádné smluvní nebo zákonné důvody pro jeho odmítnutí. Pokud poskytovatel platebních služeb platební příkaz odmítne, toto odmítnutí by spolu s jeho odůvodněním mělo být uživateli platebních služeb sděleno při nejbližší příležitosti v souladu s požadavky unijních a vnitrostátních právních předpisů. V případě, že rámcová smlouva obsahuje ustanovení, podle nějž může poskytovatel platebních služeb účtovat poplatek za odmítnutí provedení příkazu, měl by být tento poplatek objektivně opodstatněn a měl by být co nejnižší.

(78)

Vzhledem k rychlosti, s jakou moderní plně automatizované platební systémy zpracovávají platební transakce, což znamená, že po určitém okamžiku již nelze platební příkaz zrušit, aniž by nevznikly vysoké náklady v důsledku osobního zásahu, je nezbytné stanovit jasnou lhůtu pro odvolání příkazu. V závislosti na druhu platební služby a platebního příkazu by však mělo být možné na základě dohody stran danou lhůtu vymezit odlišně. Zrušení by se v této souvislosti mělo vztahovat pouze na vztah mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb, a nedotýkat se tedy neodvolatelnosti platebních transakcí a jejich zúčtování v platebních systémech.

(79)

Touto neodvolatelností by neměla být dotčena práva nebo povinnosti poskytovatele platebních služeb podle právních předpisů některých členských států, na základě rámcové smlouvy plátce nebo vnitrostátních právních nebo správních předpisů nebo pokynů vrátit plátci částku provedené platební transakce v případě sporu mezi plátcem a příjemcem. Tato náhrada by se měla považovat za nový platební příkaz. S výjimkou uvedených případů by právní spory vyplývající ze vztahu, na jehož základě byl platební příkaz podán, měly být řešeny výhradně mezi plátcem a příjemcem.

(80)

V zájmu plně integrovaného, přímého zpracování plateb a v zájmu právní jistoty, pokud jde o plnění veškerých souvisejících povinností mezi uživateli platebních služeb, je nezbytné, aby byla na účet příjemce připsána celá částka převedená plátcem. V souladu s tím by nemělo být možné, aby kterýkoli ze zprostředkovatelů, jenž se na uskutečnění platební transakce podílí, mohl provádět odpočty z převáděné částky. Je však zapotřebí umožnit dohodu mezi příjemcem platby a jeho poskytovatelem platebních služeb, která umožní poskytovateli odečítat vlastní poplatky. Aby si však příjemce mohl ověřit, že splatná částka byla řádně uhrazena, měly by poskytnuté následné informace o platební transakci uvádět nejen plnou výši převedených peněžních prostředků, ale také výši veškerých odečtených poplatků.

(81)

Platební prostředky pro platby malých částek by měly sloužit jako levná a snadno použitelná alternativa v případě levného zboží a služeb a neměly by být nadměrně zatíženy přílišnými požadavky. Příslušné požadavky na informace a jejich prováděcí pravidla by proto měly být omezeny na podstatné informace a měly by se rovněž zohlednit technické možnosti, které lze oprávněně očekávat u platebních prostředků určených pro platby velmi malých částek. I přes mírnější režim by uživatelé platebních služeb měli požívat přiměřené ochrany s ohledem na omezená rizika představovaná těmito platebními prostředky, zejména pokud jde o předplacené platební prostředky.

(82)

Pro zvýšení efektivity plateb v rámci celé Unie by lhůta pro provedení všech platebních příkazů z podnětu plátce v eurech nebo měně členského státu, jehož měnou není euro, včetně úhrad a poukázání peněz, měla být nejvýše jeden den. Pro všechny ostatní platby, jako například pro platby z podnětu nebo prostřednictvím příjemce, včetně inkasa a plateb kartou, by shodná jednodenní lhůta pro provedení měla platit v případě, že neexistuje výslovná dohoda mezi poskytovatelem platebních služeb a plátcem, jež by pro provedení stanovila delší lhůtu. Výše uvedené lhůty by mělo být možné prodloužit o jeden pracovní den, pokud je platební příkaz podán na papíře. To umožňuje poskytovat i nadále platební služby těm spotřebitelům, kteří jsou zvyklí pouze na papírové doklady. V případě použití inkasního schématu by poskytovatel by poskytovatel platebních služeb příjemce měl inkasní příkaz předat ve lhůtách dohodnutých mezi příjemcem a jeho poskytovatelem platebních služeb, aby bylo možné provést zúčtování v dohodnutý den splatnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že vnitrostátní platební infrastruktury jsou často vysoce efektivní, a s cílem zabránit jakémukoliv zhoršení současné úrovně služeb, by členské státy měly mít možnost zachovat nebo zavést pravidla, jež případně stanoví lhůtu pro provedení platby kratší než jeden pracovní den.

(83)

Ustanovení o převodu částky v plné výši a o lhůtě pro provedení platby by měla představovat osvědčený postup v případě, že se jeden z poskytovatelů platebních služeb nenachází v Unii.

(84)

Pro posílení důvěry spotřebitelů v harmonizovaný platební trh je zcela zásadní, aby uživatelé platebních služeb byli obeznámeni se skutečnými náklady a poplatky spojenými s platebními službami, a mohli se tak řádně rozhodovat. Používání netransparentních metod tvorby cen by proto mělo být zakázáno, neboť se všeobecně uznává, že tyto metody uživatelům velmi znesnadňují zjištění skutečné ceny platební služby. Zejména je třeba zamezit valutování v neprospěch uživatele.

(85)

Hladký a účinný chod platebního systému závisí na tom, zda se uživatel může spolehnout, že poskytovatel platebních služeb provede platební transakci správně a v dohodnutém čase. Poskytovatel platebních služeb je obvykle schopen vyhodnotit rizika spojená s platební transakcí. Je to právě poskytovatel platebních služeb, kdo poskytuje platební systém, zařizuje zpětné vyžádání nesprávně umístěných nebo nesprávně přidělených peněžních prostředků a ve většině případů rozhoduje o zprostředkovatelích, kteří se provedení platební transakce účastní. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem je namístě, s výjimkou neobvyklých a nepředvídatelných okolností, aby poskytovatel platebních služeb nesl odpovědnost za provedení platební transakce, kterou přijal od uživatele, kromě takových jednání a opomenutí na straně poskytovatele platebních služeb příjemce, kterého si vybral výhradně příjemce. Aby však plátce nezůstal zcela bez ochrany v případě nepravděpodobných situací, kdy není jasné, zda poskytovatel platebních služeb příjemce danou částku platby řádně obdržel či nikoliv, měl by příslušné důkazní břemeno nést poskytovatel platebních služeb plátce. Zpravidla lze očekávat, že zprostředkovatelská instituce, obvykle „neutrální“ subjekt jako například centrální banka nebo clearingová instituce, převádějící částku platby od odesílajícího poskytovatele platebních služeb k přijímajícímu poskytovateli platebních služeb, bude údaje o účtu ukládat a bude schopna je v případě potřeby poskytnout přijímajícímu poskytovateli platebních služeb. Jakmile je částka platby připsána na účet přijímajícího poskytovatele platebních služeb, příjemci vůči jeho poskytovateli platebních služeb okamžitě vzniká nárok na připsání částky na jeho účet.

(86)

Poskytovatel platebních služeb plátce, který je poskytovatelem platebních služeb, který vede účet, nebo případně poskytovatelem služeb iniciování platby, by měl nést odpovědnost za správné provedení platby, mimo jiné zejména odpovědnost za celou částku platební transakce a lhůtu pro její provedení, jakož i plnou odpovědnost za jakékoli selhání dalších stran v platebním řetězci až po účet příjemce. V důsledku této odpovědnosti by poskytovatel platebních služeb plátce měl v případě, že poskytovateli platebních služeb příjemce nebyla částka v plné výši připsána nebo byla připsána pozdě, opravit příslušnou platební transakci nebo vrátit bez zbytečného odkladu příslušnou částku transakce plátci, aniž jsou dotčeny jakékoli jiné nároky, které lze uplatnit v souladu s vnitrostátním právem. Vzhledem k odpovědnosti poskytovatele platebních služeb by plátce ani příjemce neměli nést žádné náklady související s nesprávnou platbou. Členské státy by měly zajistit, aby v případě neprovedení nebo nesprávného či opožděného provedení platebních transakcí byl den valuty opravných plateb prováděných poskytovateli platebních služeb vždy stejný jako den valuty v případě správně provedené platby.

(87)

Tato směrnice by se měla týkat pouze smluvních závazků a odpovědnosti mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb. Řádné fungování úhrad a jiných platebních služeb však vyžaduje, aby poskytovatelé platebních služeb a jejich zprostředkovatelé, například zpracovatelé, měli uzavřeny smlouvy, v nichž jsou stanoveny jejich vzájemná práva a povinnosti. Otázky týkající se odpovědnosti představují podstatnou část těchto jednotných smluv. K zajištění toho, aby se poskytovatelé platebních služeb a zprostředkovatelé podílející se na platební transakci mohli na sebe navzájem spolehnout, je nezbytné mít právní jistotu, že poskytovatel platebních služeb, který nenese odpovědnost, získá náhradu za vzniklé ztráty nebo částky uhrazené podle ustanovení této směrnice o odpovědnosti. Další práva a podrobnosti týkající se náhrady škody a způsobu vyřizování nároků vůči poskytovateli platebních služeb nebo zprostředkovateli vyplývajících z nesprávného provedení platební transakce tak mohou být upraveny smluvně.

(88)

Je třeba umožnit poskytovateli platebních služeb, aby jednoznačně stanovil údaje potřebné pro správné provedení platebního příkazu. Na druhé straně však, aby se zabránilo roztříštěnosti a nebylo ohroženo zavádění integrovaných platebních systémů v Unii, by nemělo být členským státům dovoleno vyžadovat u platebních transakcí používání konkrétního identifikátoru. To by ovšem členským státům nemělo bránit v tom, aby od poskytovatele platebních služeb plátce vyžadovaly jednání s náležitou péčí a ověřování shody jedinečného identifikátoru, je-li to technicky možné bez nutnosti osobního zásahu, jakož i odmítnutí platebního příkazu v případě, že je zjištěna neshoda jedinečného identifikátoru, a informování plátce o této skutečnosti. Odpovědnost poskytovatele platebních služeb by měla být omezena na správné provedení platební transakce v souladu s platebním příkazem uživatele platební služby. Pokud by se peněžní prostředky, jež byly předmětem platební transakce, dostaly k nesprávnému příjemci z důvodu nesprávného jedinečného identifikátoru poskytnutého plátcem, neměli by za to nést odpovědnost poskytovatelé platebních služeb plátce ani příjemce, avšak měli by být povinni vynaložením přiměřeného úsilí spolupracovat na vrácení těchto peněžních prostředků, a to i sdělením příslušných informací.

(89)

Poskytování platebních služeb poskytovateli platebních služeb může zahrnovat zpracování osobních údajů. Pro účely této směrnice se na zpracování osobních údajů vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (22), vnitrostátní předpisy, kterými se provádí směrnice 95/46/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (23). Konkrétně dochází-li pro účely této směrnice ke zpracování osobních údajů, měl by být stanoven přesný účel, uveden příslušný právní základ a měly by být dodržovány příslušné požadavky na bezpečnost stanovené ve směrnici 95/46/ES a současně by měly být respektovány zásady nutnosti, proporcionality, účelového omezení a přiměřené doby uchovávání údajů. Součástí všech systémů zpracovávání osobních údajů, které jsou v rámci této směrnice vytvořeny a používány, by měla být rovněž ochrana údajů již od návrhu a standardní nastavení ochrany údajů.

(90)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, včetně práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, práva na účinné prostředky nápravy a práva nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin. Tato směrnice musí být provedena v souladu s těmito právy a zásadami.

(91)

Poskytovatelé platebních služeb jsou odpovědní za bezpečnostní opatření. Tato opatření musí být úměrná příslušným bezpečnostním rizikům. Poskytovatelé platebních služeb by měli vytvořit rámec pro zmírnění rizik a zachování účinných postupů pro řízení incidentů. Měl by být zřízen mechanismus pravidelného podávání zpráv, který zajistí, že budou poskytovatelé platebních služeb příslušným orgánům pravidelně poskytovat aktuální hodnocení svých bezpečnostních rizik a informace o opatřeních přijatých v reakci na tato rizika. Aby se zajistilo, že škody vzniklé uživatelům, jiným poskytovatelům platebních služeb nebo platebním systémům, jako je vážné narušení platebního systému, budou minimální, je zásadní, aby poskytovatelé platebních služeb měli dále povinnost oznámit jakýkoliv závažný bezpečnostní incident bez zbytečného odkladu příslušným orgánům. Měla by být stanovena koordinační úloha orgánu EBA.

(92)

Povinnostmi oznamování bezpečnostních incidentů by neměly být dotčeny povinnosti oznamování jiných incidentů stanovené v jiných právních aktech Unie a veškeré požadavky podle této směrnice by měly být uvedeny do souladu s oznamovacími povinnostmi, které ukládá jiné právo Unie, a měly by být těmto oznamovacím povinnostem přiměřené.

(93)

Je nezbytné vytvořit jasný právní rámec, který stanoví podmínky, za nichž mohou poskytovatelé služeb iniciování platby a poskytovatelé služeb informování o účtu poskytovat své služby se souhlasem majitele účtu, aniž by byli poskytovatelem platebních služeb, který vede účet, žádáni o to, aby pro poskytování těchto druhů služeb používali konkrétní obchodní model, ať již na základě přímého nebo nepřímého přístupu. Poskytovatelé služeb iniciování platby a poskytovatelé služeb informování o účtu na jedné straně a poskytovatel platebních služeb, který vede účet, na straně druhé by měli dodržovat nezbytné požadavky na ochranu údajů a bezpečnostní požadavky stanovené nebo uvedené v této směrnici nebo obsažené v návrzích regulačních technických norem vypracovaných orgánem EBA. Tyto regulační technické normy by měly být slučitelné s jednotlivými technologickými řešeními, která jsou k dispozici. Za účelem zajištění bezpečné komunikace mezi příslušnými aktéry v souvislosti s těmito službami by měl EBA rovněž určit požadavky na společné a otevřené standardy komunikace, jež by měli zavést všichni poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účet a kteří umožňují poskytování platebních služeb online. Tyto společné a otevřené standardy by měly zajistit interoperabilitu různých technologických řešení komunikace. Tyto společné a otevřené standardy by dále měly zajistit, aby si byl poskytovatel platebních služeb, který vede účet, vědom toho, že je kontaktován poskytovatelem služeb iniciování platby nebo poskytovatelem služeb informování o účtu, a nikoliv samotným klientem. Tyto standardy by dále měly zajistit, aby poskytovatelé služeb iniciování platby a poskytovatelé služeb informování o účtu komunikovali s poskytovatelem platebních služeb, který vede účet, a se zúčastněnými klienty bezpečným způsobem. Při vypracovávání těchto požadavků by měl EBA věnovat zvláštní pozornost skutečnosti, že uvedené standardy, které mají být uplatňovány, mají umožňovat používání všech běžných druhů zařízení (například počítačů, tabletů a mobilních telefonů) k provádění různých platebních služeb.

(94)

Při vypracovávání regulačních technických norem týkajících se ověřování a komunikace by měl EBA systematicky posuzovat a zohledňovat rozměr ochrany soukromí, aby mohl určit rizika spojená s každým dostupným technickým řešením a opravné prostředky, jež by mohly být zavedeny k minimalizaci hrozeb v oblasti ochrany údajů.

(95)

Bezpečnost elektronických plateb je zásadní pro zajištění ochrany uživatelů a rozvoj stabilního prostředí pro elektronické obchodování. Všechny platební služby nabízené elektronicky by měly být prováděny bezpečným způsobem, s přijetím technologií, které jsou schopny zaručit bezpečné ověření uživatele a v maximální možné míře snížit riziko podvodu. Podle všeho není nutné zaručit tutéž úroveň ochrany pro platební transakce iniciované a provedené jinými metodami než s použitím elektronických platforem nebo zařízení, jako jsou například papírové platební transakce, objednávky přes Internet nebo po telefonu. Stabilní růst plateb přes Internet a pomocí mobilního telefonu je doprovázen všeobecným posílením bezpečnostních opatření. Platební služby nabízené prostřednictvím internetu nebo přes jiné kanály komunikace na dálku, jejichž fungování nezávisí na tom, kde se zařízení použité k iniciování platební transakce a použitý platební prostředek fyzicky nacházejí, by proto měly zahrnovat ověřování transakcí prostřednictvím dynamických kódů, aby si byl uživatel vždy vědom částky a příjemce transakce, kterou právě autorizuje.

(96)

Tato bezpečnostní opatření by měla být slučitelná s mírou rizika spojeného s danou platební službou. Proto by měly být v regulačních technických normách uvedeny výjimky z uplatňování bezpečnostních požadavků, aby byl možný rozvoj uživatelsky vstřícných a dostupných způsobů platby pro platby s nízkým rizikem, jako jsou například bezkontaktní platby velmi malých částek v místě prodeje, ať již s použitím mobilního telefonu či jinak. K omezení rizik souvisejících s phishingem a dalšími podvodnými činnostmi je nezbytné zajistit bezpečné používání osobních bezpečnostních údajů. V tomto ohledu by měl mít uživatel možnost spolehnout se na přijetí opatření, která chrání důvěrnost a integritu jeho osobních bezpečnostních údajů. Mezi tato opatření obvykle patří šifrovací systémy, které jsou založeny na osobních zařízeních plátce, včetně čteček karet nebo mobilních telefonů, nebo které plátci prostřednictvím jiného kanálu, jako například SMS nebo e-mailu, poskytuje poskytovatel platebních služeb, který vede účet. Uvedená opatření, obvykle včetně šifrovacích systémů, které mohou vést ke vzniku ověřovacích kódů, například jednorázových hesel, mohou bezpečnost platebních transakcí posílit. Používání těchto ověřovacích kódů ze strany uživatelů platebních služeb by mělo být považováno za slučitelné s jejich povinnostmi v souvislosti s platebními prostředky a osobními bezpečnostními údaji i v případě zapojení poskytovatelů služeb iniciování platby nebo poskytovatelů služeb informování o účtu.

(97)

Členské státy by měly stanovit, zda příslušné orgány určené pro udělování povolení platebním institucím mohou být rovněž příslušnými orgány, pokud jde o postupy pro alternativní řešení sporů.

(98)

Aniž je dotčeno právo klientů podat žalobu k soudu, měly by členské státy zajistit snadno přístupné, přiměřené, nezávislé, nestranné, transparentní a účinné postupy pro alternativní řešení sporů mezi poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb, jež vyplývají z práv a povinností stanovených v této směrnici. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (24) stanoví, že ochranu spotřebitele, kterou mu poskytují kogentní ustanovení právních předpisů země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, nemá narušovat žádné smluvní podmínky týkající se práva rozhodného pro smlouvu. V zájmu účinného a efektivního způsobu řešení sporů by členské státy měly zajistit, aby poskytovatelé platebních služeb zavedli účinný postup pro podávání a řešení stížností, který by jejich uživatelé platebních služeb mohli použít před tím, než bude spor postoupen k soudnímu řízení či k alternativnímu řešení sporu. V rámci postupu pro podávání stížností by měly být stanoveny krátké a jasně vymezené lhůty pro zaslání odpovědi poskytovatele platebních služeb na stížnost spotřebitele. Členské státy by měly zajistit, aby subjekty zabývající se alternativním řešením sporů měly dostatečnou kapacitu, která jim umožní zapojit se náležitým a efektivním způsobem do přeshraniční spolupráce, pokud jde o spory týkající se práv a povinností podle této směrnice.

(99)

Je nezbytné zajistit účinné uplatňování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice. Měly by být proto stanoveny vhodné postupy, podle kterých bude možné řešit stížnosti na poskytovatele platebních služeb, kteří nedodržují tato ustanovení, a jež zajistí, že v případě potřeby budou uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce. V zájmu zajištění účinného souladu s touto směrnicí by členské státy měly určit příslušné orgány, které splňují podmínky podle nařízení (EU) č. 1093/2010 a které jsou nezávislé na poskytovatelích platebních služeb. Z důvodů transparentnosti by členské státy měly Komisi oznámit, které orgány byly určeny, a podat jasný popis jejich povinností podle této směrnice.

(100)

Aniž je dotčeno právo podat žalobu k soudu za účelem zajištění dodržování této směrnice, měly by členské státy zabezpečit, že příslušným orgánům budou rovněž svěřeny nezbytné pravomoci, včetně pravomoci ukládat sankce, pokud poskytovatel platebních služeb nedodržuje práva a povinnosti stanovené v této směrnici, zejména pokud hrozí riziko opakování porušení nebo jiné obavy týkající se kolektivních zájmů spotřebitelů.

(101)

Je důležité, aby byli spotřebitelé jasně a srozumitelně informováni o svých právech a povinnostech vyplývajících z této směrnice. Komise by proto měla vytvořit informační leták o těchto právech a povinnostech.

(102)

Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů, pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou nepřesností při vyjádření nebo šíření prohlášení.

(103)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ustanovení týkající se uplatňování DPH na platební služby podle směrnice Rady 2006/112/ES (25).

(104)

Uvádí-li tato směrnice částky v eurech, je třeba těmito částkami rozumět ekvivalent v národní měně členského státu, jehož měnou není euro.

(105)

V zájmu právní jistoty je vhodné přijmout přechodná ustanovení, podle nichž by bylo osobám, které zahájily svou činnost jako platební instituce v souladu s vnitrostátními právními předpisy provádějícími směrnici 2007/64/ES a platnými před vstupem této směrnice v platnost, umožněno pokračovat v jejich činnosti v daném členském státu po určité období.

(106)

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu odkazu na doporučení 2003/361/ES, pokud se změní, a pokud jde o úpravu, s ohledem na inflaci, průměrné částky platebních transakcí prováděných poskytovatelem platebních služeb, kterou členské státy, jež upouštějí od uplatňování (části) požadavků na povolení u menších platebních institucí, používají jako prahovou hodnotu. Je obzvláště důležité, aby Komise během přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(107)

Při zajišťování jednotného uplatňování této směrnice by se Komise měla moci spolehnout na odborné znalosti a podporu orgánu EBA, jehož úkolem by mělo být vypracovávat obecné pokyny a připravovat návrhy regulačních technických norem pro bezpečnostní aspekty platebních služeb, zejména pokud jde o silné ověření klienta, a na spolupráci mezi členskými státy v oblasti poskytování služeb a usazování platebních institucí, jimž bylo uděleno povolení, v jiných členských státech. Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat tyto návrhy regulačních technických norem. Tyto konkrétní úkoly jsou plně v souladu s úlohou a povinnostmi orgánu EBA stanovenými v nařízení (EU) č. 1093/2010.

(108)

Při vypracovávání obecných pokynů, návrhů regulačních technických norem a návrhů prováděcích technických norem podle této směrnice a v souladu s nařízením (EU) č. 1093/2010 by měl EBA zajistit, že povede konzultace se všemi zúčastněnými stranami, a to i na trhu platebních služeb, a zohlední všechny relevantní zájmy. Je-li to nezbytné k náležitému vyslechnutí všech názorů, měl by EBA vyvinout zvláštní úsilí, aby získal názory příslušných nebankovních aktérů.

(109)

Jelikož cíle této směrnice, totiž hlubší integrace vnitřního trhu platebních služeb, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, jelikož je k tomu zapotřebí harmonizace celé řady různých pravidel, která v současnosti existují v rámci právních systémů jednotlivých členských států, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(110)

V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (26) se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(111)

Evropský ochránce údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 a dne 5. prosince 2013 vydal stanovisko (27).

(112)

Směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(113)

Vzhledem k počtu změn, které je třeba ve směrnici 2007/64/ES provést, je vhodné ji zrušit a nahradit,

a)

úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (28), včetně jejich poboček ve smyslu bodu 17 uvedeného článku, pokud se tyto pobočky nacházejí v Unii, bez ohledu na to, zda se jedná o pobočky úvěrových institucí se sídlem v Unii, nebo o pobočky úvěrových institucí se sídlem mimo Unii podle článku 47 směrnice 2013/36/EU a vnitrostátních právních předpisů;

b)

instituce elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2009/110/ES, včetně jejich poboček podle článku 8 uvedené směrnice a vnitrostátních právních předpisů, pokud se takové pobočky se nacházejí v Unii a jejich sídlo se nachází mimo Unii, a v případě, že platební služby poskytované těmito pobočkami jsou spojeny s vydáváním elektronických peněz;

c)

poštovní žirové instituce, jež jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy oprávněny poskytovat platební služby;

d)

platební instituce;

e)

ECB a národní centrální banky, pokud nejednají jako měnový orgán nebo jako jiné veřejné orgány;

f)

členské státy a jejich regionální a místní orgány, pokud nejednají jako veřejné orgány.

a)

transparentnosti podmínek a požadavků na informace o platebních službách;

b)

příslušných práv a povinností uživatelů platebních služeb a poskytovatelů platebních služeb v souvislosti s poskytováním platebních služeb jakožto pravidelnou činností při výkonu povolání nebo podnikatelské činnosti.

a)

platební transakce uskutečněné výhradně v hotovosti přímo od plátce k příjemci, bez jakéhokoli zásahu zprostředkovatele;

b)

platební transakce od plátce k příjemci uskutečněné prostřednictvím obchodního zástupce oprávněného na základě dohody ke sjednávání nebo uzavírání obchodů spočívajících v prodeji nebo nákupu zboží nebo služeb jménem buď pouze plátce, či pouze příjemce;

c)

profesionální fyzickou přepravu bankovek a mincí, včetně jejich shromažďování, zpracování a doručování;

d)

platební transakce spočívající v neprofesionálním shromažďování a doručování hotovosti v rámci neziskové nebo charitativní činnosti;

e)

služby, kdy příjemce poskytuje hotovost plátci jako součást platební transakce na výslovnou žádost uživatele platebních služeb těsně před provedením platební transakce prostřednictvím platby za koupi zboží nebo služeb;

f)

směnu hotovosti za hotovost v jiné měně, při níž prostředky nejsou uloženy na platebním účtu;

g)

platební transakce založené na některém z následujících dokladů vystavených na poskytovatele platebních služeb s cílem dát peněžní prostředky k dispozici příjemci:

h)

platební transakce prováděné v rámci platebního systému nebo systému pro vypořádání obchodů s cennými papíry mezi zúčtovateli, centrálními protistranami, clearingovými institucemi nebo centrálními bankami a jinými účastníky systému a poskytovateli platebních služeb, aniž je dotčen článek 35;

i)

platební transakce související se správou cenných papírů, včetně dividend, výnosů nebo jiných příjmů, nebo s odkoupením nebo prodejem, prováděné osobami uvedenými v písmenu h) nebo investičními podniky, úvěrovými institucemi, subjekty kolektivního investování nebo společnostmi pro správu aktiv poskytujícími investiční služby a jakýmikoli jinými subjekty, které mají povolení provádět úschovu a správu finančních nástrojů;

j)

služby poskytované poskytovateli technických služeb, kteří podporují poskytování platebních služeb, aniž by v kterémkoli okamžiku převáděné peněžní prostředky přecházely do jejich držby, včetně zpracování a uchovávání údajů, svěřenských služeb a služeb na ochranu soukromí, ověřování údajů a totožnosti, poskytování informačních technologií a komunikačních sítí a poskytování a údržby terminálů a zařízení využívaných v oblasti platebních služeb, s výjimkou služeb iniciování platby a služeb informování o účtu;

k)

služby založené na specifických platebních prostředcích, které lze použít pouze omezeným způsobem a které splňují některou z těchto podmínek:

l)

platební transakce ze strany poskytovatele sítí nebo služeb elektronických komunikací poskytované vedle služeb elektronických komunikací pro účastníky sítě nebo služby:

za předpokladu, že hodnota každé jednotlivé platební transakce uvedené v bodech i) a ii) nepřesahuje 50 EUR a:

m)

platební transakce prováděné mezi poskytovateli platebních služeb, jakož i mezi jejich zástupci nebo pobočkami, na jejich vlastní účet;

n)

platební transakce a související služby mezi mateřským podnikem a jeho dceřiným podnikem, nebo mezi dceřinými podniky téhož mateřského podniku, bez jakéhokoli zásahu prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, který není podnikem patřícím do téže skupiny;

o)

služby pro výběr hotovosti pomocí bankomatů ze strany poskytovatelů jednajících jménem jednoho nebo více vydavatelů karet, kteří nejsou jednou ze stran rámcové smlouvy s klientem vybírajícím peníze z platebního účtu, za podmínky, že tito poskytovatelé neprovádějí jiné platební služby uvedené v příloze I. Avšak informace o veškerých poplatcích za výběr stanovené v článcích 45, 48, 49 a 59 musí být klientovi poskytnuty před provedením výběru i na stvrzence na závěr transakce po uskutečnění výběru hotovosti.

1)

„domovským členským státem“:

2)

„hostitelským členským státem“ členský stát jiný než domovský členský stát, v němž má poskytovatel platebních služeb zástupce nebo pobočku nebo v němž poskytuje platební služby;

3)

„platební službou“ jedna nebo více podnikatelských činností uvedených v příloze I;

4)

„platební institucí“ právnická osoba, jíž bylo v souladu s článkem 11 uděleno povolení poskytovat a provádět platební služby v celé Unii;

5)

„platební transakcí“ úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce nebo jeho jménem, nebo z podnětu příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;

6)

„platební transakcí na dálku“ platební transakce iniciovaná po internetu nebo prostřednictvím zařízení, které lze použít k dálkové komunikaci;

7)

„platebním systémem“ systém sloužící k převodu peněžních prostředků, s formálními a standardizovanými postupy a společnými pravidly pro zpracování, zúčtování nebo vypořádání platebních transakcí;

8)

„plátcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z tohoto platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu plátce fyzická nebo právnická osoba, která zadá platební příkaz;

9)

„příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;

10)

„uživatelem platebních služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která využívá platební službu jakožto plátce, příjemce nebo obojí;

11)

„poskytovatelem platebních služeb“ subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 nebo fyzická či právnická osoba požívající výjimky podle článků 32 nebo 33;

12)

„platebním účtem“ účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí;

13)

„platebním příkazem“ jakýkoli pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem jejich poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;

14)

„platebním prostředkem“ jakékoli personalizované zařízení nebo soubor postupů sjednaný mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb, které jsou používány k iniciování platebního příkazu;

15)

„službou iniciování platby“ služba k iniciování platebního příkazu na žádost uživatele platebních služeb ve vztahu k platebnímu účtu vedenému u jiného poskytovatele platebních služeb;

16)

„službou informování o účtu“ služba on-line, jejímž cílem je poskytnout konsolidované informace o jednom nebo více platebních účtech uživatele platebních služeb vedených buď u jiného poskytovatele platebních služeb, nebo u více než jednoho poskytovatele platebních služeb;

17)

„poskytovatelem platebních služeb, který vede účet,“ poskytovatel platebních služeb, který pro plátce poskytuje a vede platební účty;

18)

„poskytovatelem služeb iniciování platby“ poskytovatel platebních služeb vykonávající podnikatelskou činnost uvedenou v bodě 7 přílohy I;

19)

„poskytovatelem služeb informování o účtu“ poskytovatel platebních služeb vykonávající podnikatelskou činnost uvedenou v bodě 8 přílohy I;

20)

„spotřebitelem“ fyzická osoba, která na základě smluv o platebních službách, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který nespadá do její obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;

21)

„rámcovou smlouvou“ smlouva o platebních službách, kterou se řídí budoucí provádění jednotlivých a navazujících platebních transakcí a která může obsahovat povinnosti a podmínky pro zřízení platebního účtu;

22)

„poukazováním peněz“ platební služba, při které dochází k přijetí peněžních prostředků od plátce, bez vytvoření jakéhokoliv platebního účtu na jméno plátce nebo příjemce, výhradně za účelem převodu příslušné částky příjemci nebo jinému poskytovateli platebních služeb jednajícímu jménem příjemce nebo při níž dochází k přijetí těchto peněžních prostředků jménem příjemce a jejich zpřístupnění příjemci;

23)

„inkasem“ platební služba pro odepsání částky transakce z účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli platebních služeb příjemce nebo svému vlastnímu poskytovateli platebních služeb;

24)

„úhradou“ platební služba za účelem připsání částky na platební účet příjemce prostřednictvím platební transakce nebo řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet;

25)

„peněžními prostředky“ bankovky a mince, bezhotovostní peníze a elektronické peníze ve smyslu čl. 2 odst. 2 směrnice 2009/110/ES;

26)

„dnem valuty“ referenční čas, který poskytovatel platebních služeb používá při výpočtu úroků z peněžních prostředků odepsaných z platebního účtu nebo připsaných na platební účet;

27)

„referenčním směnným kurzem“ směnný kurz, jenž se použije jako základ pro výpočet jakékoli směny měny a jenž je zpřístupněn poskytovatelem platebních služeb nebo pochází z veřejně přístupného zdroje;

28)

„referenční úrokovou sazbou“ úroková sazba, jež se použije jako základ pro výpočet jakéhokoli úroku, který má být uplatněn, a jež pochází z veřejně přístupného zdroje, který mohou strany smlouvy o platební službě ověřit;

29)

„ověřením“ postup, který poskytovateli platebních služeb umožňuje ověřit totožnost uživatele platebních služeb nebo platnost použití konkrétního platebního prostředku, včetně využití osobních bezpečnostních údajů uživatele;

30)

„silným ověřením klienta“ ověření založené na použití dvou nebo více navzájem nezávislých prvků z kategorie znalost (to, co ví pouze uživatel), držení (to, co drží pouze uživatel) a inherence (to, čím uživatel je), kdy nesplněním jednoho z nich není ovlivněna spolehlivost ostatních; postup je navržen tak, aby byla chráněna důvěrnost ověřovacích údajů;

31)

„osobními bezpečnostními údaji“ osobní prvky, které poskytovatel platebních služeb poskytl uživateli platebních služeb pro účely ověření;

32)

„citlivými údaji o platbách“ údaje, včetně osobních bezpečnostních údajů, které by mohly být použity k podvodu. Pro činnosti poskytovatelů služeb iniciování platby a poskytovatelů služeb informování o účtu nepředstavují jméno majitele účtu a číslo účtu citlivé údaje o platbách;

33)

„jedinečným identifikátorem“ kombinace písmen, číslic nebo symbolů, kterou uživateli platebních služeb určí poskytovatel platebních služeb a kterou uživatel platebních služeb musí uvést za účelem jednoznačné identifikace jiného uživatele platebních služeb anebo jeho platebního účtu pro platební transakci;

34)

„prostředky dálkové komunikace“ způsob, který může vést k uzavření smlouvy o platebních službách mezi poskytovatelem platebních služeb a uživatelem platebních služeb, aniž by byli současně fyzicky přítomni;

35)

„trvalým nosičem“ nástroj, který uživateli platebních služeb umožňuje ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí využití po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje kopírování uložených informací beze změny;

36)

„mikropodnikem“ podnik, který v okamžiku uzavření smlouvy o platebních službách odpovídá definici podle článku 1 a čl. 2 odst. 1 a 3 přílohy doporučení 2003/361/ES;

37)

„pracovním dnem“ den, kdy má příslušný poskytovatel platebních služeb plátce nebo poskytovatel platebních služeb příjemce zapojený do provedení platební transakce otevřeno pro obchody potřebné pro provedení platební transakce;

38)

„zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba, která jménem platební instituce poskytuje platební služby;

39)

„pobočkou“ provozovna jiná než ústředí, která je součástí platební instituce, nemá právní subjektivitu a přímo provádí některé nebo všechny operace tvořící podstatu činností platební instituce; má-li platební instituce ústředí v jednom členském státě a více provozoven v jiném členském státě, považují se všechny tyto provozovny za jedinou pobočku;

40)

„skupinou“ skupina podniků, které jsou vzájemně propojeny vztahem uvedeným v čl. 22 odst. 1, 2 nebo 7 směrnice 2013/34/EU, nebo podniků ve smyslu článků 4, 5, 6 a 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 241/2014 (29), které jsou vzájemně propojeny vztahem uvedeným v čl. 10 odst. 1, čl. 113 odst. 6 nebo 7 nařízení (EU) č. 575/2013;

41)

„sítí elektronických komunikací“ síť ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES (30);

42)

„službou elektronických komunikací“ služba ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2002/21/ES;

43)

„digitálním obsahem“ zboží nebo služby, které jsou vytvořeny a dodány v digitální podobě, jejichž použití nebo spotřeba jsou omezeny na technické zařízení a jejichž součástí žádným způsobem není použití nebo spotřeba fyzického zboží či služeb;

44)

„akceptací platebních transakcí“ platební služba poskytovaná poskytovatelem platebních služeb, který s příjemcem uzavřel smlouvu ohledně přijetí a zpracování platebních transakcí, jež vede k převodu peněžních prostředků příjemci;

45)

„vydáváním platebních prostředků“ platební služba, při níž se poskytovatel platebních služeb smluvně zavazuje poskytovat plátci platební prostředek za účelem iniciování a zpracování jeho platebních transakcí;

46)

„kapitálem“ kapitál vymezený v čl. 4 odst. 1 bodě 118 nařízení (EU) č. 575/2013, přičemž nejméně 75 % kapitálu tier 1 má podobu kmenového kapitálu tier 1 podle článku 50 uvedeného nařízení a kapitál tier 2 je roven nejvýše jedné třetině kapitálu tier 1;

47)

„platební značkou“ jakýkoli fyzický nebo digitální název, pojem, označení, symbol nebo jejich kombinace, jejichž pomocí lze označit, v rámci jakého schématu platebních karet jsou karetní platební transakce uskutečňovány;

48)

„umisťováním několika značek“ („co-badging“) umístění dvou či více platebních značek nebo platebních aplikací téže platební značky na tentýž platební prostředek.

a)

plán činností uvádějící zejména druh plánovaných platebních služeb;

b)

obchodní plán včetně kalkulace předpokládaného rozpočtu na první tři účetní období, který prokazuje, že žadatel je schopen používat vhodné a přiměřené systémy, zdroje a postupy nutné pro řádnou činnost;

c)

doklad o tom, že platební instituce má počáteční kapitál stanovený v článku 7;

d)

u platebních institucí uvedených v čl. 10 odst. 1 popis opatření přijatých za účelem ochrany peněžních prostředků uživatelů platebních služeb v souladu s článkem 10;

e)

popis mechanismů pro správu a řízení a vnitřních kontrolních mechanismů žadatele, včetně správních postupů, postupů řízení rizik a účetních postupů, který ukazuje, že tyto mechanismy pro správu a řízení, kontrolní mechanismy a postupy jsou přiměřené, vhodné, řádné a adekvátní;

f)

popis postupu pro sledování a řešení bezpečnostních incidentů a stížností klientů souvisejících s bezpečností a přijímání opatření v návaznosti na takové incidenty a stížnosti, včetně mechanismu pro oznamování incidentů zohledňujícího oznamovací povinnost platebních institucí podle článku 96;

g)

popis postupu pro podávání, sledování a zaznamenávání citlivých údajů o platbách a omezování přístupu k nim;

h)

popis opatření k zajištění kontinuity činnosti včetně jasné identifikace nejdůležitějších operací, efektivních pohotovostních plánů a postupu pro pravidelné přezkušování a přehodnocování přiměřenosti a účinnosti těchto plánů;

i)

popis zásad a definic používaných pro sběr statistických dat ohledně výkonnosti, transakcí a podvodů;

j)

bezpečnostní předpis, včetně podrobného posouzení rizik ve vztahu k poskytovaným platebním službám a popisu bezpečnostních kontrol a opatření určených k minimalizaci rizik zavedených v zájmu odpovídající ochrany uživatelů platebních služeb před zjištěnými riziky včetně podvodného a nezákonného použití citlivých a osobních údajů;

k)

v případě platebních institucí, na které se vztahují povinnosti související s praním peněz a financováním terorismu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849/ES (31) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 (32), popis vnitřních kontrolních mechanismů, které žadatel zavedl ke splnění těchto povinností;

l)

popis organizačního uspořádání žadatele včetně případného popisu zamýšleného využívání zástupců a poboček a kontrol na dálku a kontrol na místě, které se žadatel zavazuje u těchto zástupců a poboček provádět alespoň jednou ročně, a dále popis opatření pro zajišťování činnosti externími subjekty (dále jen „outsourcing“), a dále popis účasti žadatele ve vnitrostátních nebo mezinárodních platebních systémech;

m)

totožnost osob, které drží, přímo nebo nepřímo, kvalifikovanou účast v subjektu žadatele podle čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013, velikost jejich účastí a důkaz o tom, že jsou osobami vhodnými z hlediska potřeby zajistit řádné a obezřetné řízení platební instituce;

n)

totožnost vedoucích pracovníků a osob odpovědných za řízení platební instituce a případně osob odpovědných za řízení činností v oblasti platebních služeb platební instituce, jakož i důkazy, že tyto osoby se těší dobré pověsti a mají vhodné znalosti a zkušenosti pro provádění platebních služeb, jak je stanoví domovský členský stát platební instituce;

o)

případně totožnost statutárních auditorů a auditorských společností vymezených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES (33);

p)

právní status žadatele a stanovy;

q)

adresa ústředí žadatele.

a)

rizikový profil podniku;

b)

zda podnik poskytuje i jiné platební služby uvedené v příloze I nebo se zabývá jinými obchodními činnostmi;

c)

objem činnosti:

d)

konkrétní parametry srovnatelných záruk a kritéria pro jejich uplatnění.

a)

poskytuje-li platební instituce pouze platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy I, její kapitál musí být vždy nejméně 20 000 EUR;

b)

poskytuje-li platební instituce platební službu uvedenou v bodě 7 přílohy I, její kapitál musí být vždy nejméně 50 000 EUR;

c)

poskytuje-li platební instituce některou z platebních služeb uvedených v bodech 1 až 5 přílohy I, její kapitál musí být vždy nejméně 125 000 EUR.

Metoda A

Kapitál platební instituce musí dosahovat výše odpovídající nejméně 10 % fixních režijních nákladů této platební instituce za předcházející rok. Příslušné orgány mohou tento požadavek upravit v případě, že v obchodech platební instituce došlo od předchozího roku k podstatné změně. V případě platební instituce, která ke dni výpočtu podniká méně než jeden rok, musí kapitál dosahovat výše odpovídající nejméně 10 % odpovídajících fixních režijních nákladů předpokládaných v obchodním plánu tohoto podniku, pokud příslušné orgány nevyžadují úpravu tohoto plánu.

Metoda B

Kapitál platební instituce musí dosahovat výše odpovídající nejméně součtu níže uvedených prvků vynásobenému faktorem navýšení k podle odstavce 2, kde objem plateb (OP) představuje jednu dvanáctinu celkové částky platebních transakcí provedených platební institucí v předcházejícím roce:

Metoda C

Kapitál platební instituce musí dosahovat výše odpovídající nejméně příslušnému ukazateli vymezenému v písmenu a), vynásobenému koeficientem násobení podle písmene b) a znovu vynásobenému faktorem navýšení (k) podle odstavce 2.

a)

0,5, poskytuje-li platební instituce pouze platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy I;

b)

1, poskytuje-li platební instituce některou z platebních služeb uvedených v jakémkoliv z bodů 1 až 5 přílohy I.

a)

tyto peněžní prostředky nesmějí být nikdy směšovány s peněžními prostředky jakékoli fyzické nebo právnické osoby jiné, než jsou uživatelé platebních služeb, jejichž jménem jsou peněžní prostředky drženy, a pokud tyto peněžní prostředky platební instituce stále drží a na konci pracovního dne následujícího po dni, kdy byly tyto prostředky přijaty, dosud nebyly doručeny příjemci nebo převedeny jinému poskytovateli platebních služeb, uloží se tyto peněžní prostředky na samostatný účet vedený u úvěrové instituce nebo se investují do bezpečných, likvidních aktiv s nízkým rizikem určených příslušnými orgány domovského členského státu, a dále tyto peněžní prostředky musejí být v souladu s vnitrostátním právem a v zájmu daných uživatelů platebních služeb chráněny před nároky jiných věřitelů platební instituce, zejména v případě platební neschopnosti;

b)

tyto peněžní prostředky musí být kryty pojištěním nebo jinou srovnatelnou zárukou poskytnutou pojišťovnou nebo úvěrovou institucí, která nepatří do stejné skupiny jako samotná platební instituce, ve výši rovnající se částce, která by byla oddělena v případě neexistence pojištění nebo jiné srovnatelné záruky a která je splatná v případě, že bankovní instituce není schopna dostát svým finančním závazkům.

a)

nevyužije své povolení do dvanácti měsíců, výslovně se jej zřekne nebo neprovozuje činnost po dobu více než šesti měsíců, nestanoví-li daný členský stát, že v takových případech povolení zaniká;

b)

získala povolení na základě nepravdivých prohlášení nebo jinými nedovolenými prostředky;

c)

již nesplňuje podmínky pro udělení povolení nebo neinformuje příslušný orgán o významných změnách, k nimž v tomto ohledu došlo;

d)

při pokračování svého podnikání v oblasti platebních služeb by představovala hrozbu pro stabilitu platebního systému nebo ohrožovala důvěru v něj nebo

e)

spadá pod jeden z dalších případů, pro které vnitrostátní právní předpisy stanoví odnětí povolení.

a)

všechny platební instituce, jimž bylo uděleno povolení, a jejich zástupci;

b)

fyzické a právnické osoby, jimž byla udělena výjimka podle článků 32 nebo 33, a jejich zástupci a

c)

instituce uvedené v čl. 2 odst. 5, jež jsou v souladu s vnitrostátním právem oprávněny poskytovat platební služby.

a)

poskytování provozních a úzce souvisejících doplňkových služeb, jako jsou zajištění provedení platebních transakcí, směnárenské služby, úschova a dále zpracování a uchovávání dat;

b)

provozování platebních systémů, aniž je dotčen článek 35;

c)

podnikatelské činnosti jiné než poskytování platebních služeb s ohledem na použitelné unijní a vnitrostátní právo.

a)

úvěr je doplňkový a je poskytován výhradně v souvislosti s provedením platební transakce;

b)

aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o poskytování úvěru prostřednictvím kreditních karet, úvěr poskytnutý v souvislosti s platbou a uskutečněný v souladu s čl. 11 odst. 9 a článkem 28 musí být splacen v krátké lhůtě, která nesmí v žádném případě překročit 12 měsíců;

c)

tento úvěr se neposkytuje z peněžních prostředků přijatých nebo držených za účelem provedení platební transakce;

d)

kapitál platební instituce je v souladu s požadavky orgánů dohledu vždy přiměřený k celkové částce poskytnutého úvěru.

a)

jméno a adresu zástupce;

b)

popis vnitřních kontrolních mechanismů, které bude zástupce uplatňovat s cílem splnit povinnosti související s praním peněz a financováním terorismu podle směrnice (EU) 2015/849; tento popis musí být neprodleně aktualizován, dojde-li k podstatným změnám údajů, jež byly sděleny při prvotním oznámení;

c)

totožnost vedoucích pracovníků a osob odpovědných za řízení zástupce, který bude při poskytování platebních služeb využíván, a v případě jiných zástupců než poskytovatelů platebních služeb doklad o tom, že jsou vhodnými a správnými osobami;

d)

platební služby platební instituce, jejichž poskytováním bude zástupce pověřen, a

e)

případně jedinečný identifikátor nebo číslo zástupce.

a)

outsourcing nesmí vést k delegování vlastní odpovědnosti vyššího managementu;

b)

nesmí dojít ke změně vztahů a závazků platební instituce vůči uživatelům platebních služeb podle této směrnice;

c)

podmínky, které musí platební instituce splnit, aby jí bylo uděleno povolení a aby si toto povolení udržela i nadále v souladu s ustanoveními této hlavy, nesmějí být narušeny;

d)

žádná z ostatních podmínek, na jejichž základě bylo povolení platební instituci uděleno, nesmí být zrušena nebo změněna.

a)

požadovat po platební instituci, aby poskytla veškeré údaje potřebné pro tuto kontrolu, případně s uvedením účelu žádosti a lhůty pro poskytnutí údajů;

b)

provádět kontroly na místě v platební instituci, u všech zástupců a ve všech pobočkách, které poskytují platební služby a za které platební instituce odpovídá, nebo ve všech subjektech poskytujících outsourcing;

c)

vydávat doporučení a pokyny a případně závazné správní předpisy;

d)

pozastavit nebo odejmout povolení podle článku 13.

a)

příslušnými orgány dalších členských států, které jsou odpovědné za udělování povolení a dohled nad platebními institucemi;

b)

ECB a národními centrálními bankami členských států jakožto měnovými orgány a orgány dohledu a případně jinými veřejnými orgány, které jsou odpovědné za dohled nad platebními a vypořádacími systémy;

c)

jinými relevantními orgány určenými podle této směrnice, směrnice (EU) 2015/849 a dalšího práva Unie, jež se vztahují na poskytovatele platebních služeb, jako například práva týkajícího se praní peněz a financování terorismu;

d)

orgánem EBA při výkonu jeho funkce spočívající v podílení se na jednotném a provázaném fungování mechanismů dohledu uvedených v čl. 1 odst. 5 písm. a) nařízení (EU) č. 1093/2010.

a)

název, adresu a případně číslo povolení platební instituce;

b)

členský stát nebo členské státy, v nichž hodlá působit;

c)

platební službu nebo služby, které hodlá poskytovat;

d)

pokud platební instituce hodlá využívat zástupce, informace uvedené v čl. 19 odst. 1;

e)

pokud platební instituce hodlá využívat pobočku, informace uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. b) a e) ohledně činnosti poskytování platebních služeb na území hostitelského členského státu, popis organizační struktury pobočky a totožnost osob odpovědných za její řízení.

a)

celkový objem a hodnotu transakcí uskutečňovaných platební institucí v hostitelských členských státech;

b)

druhy poskytovaných platebních služeb a

c)

celkový počet zástupců usazených v hostitelském členském státě.

a)

průměrná měsíční celková hodnota platebních transakcí provedených dotčenou osobou, včetně všech zástupců, za něž tato osoba nese plnou odpovědnost, za předchozích dvanáct měsíců nepřesahuje limit stanovený daným členským státem a v každém případě činí nejvýše 3 miliony EUR za měsíc. Tento požadavek se posoudí na základě celkové částky platebních transakcí předpokládaných v obchodním plánu této osoby, pokud příslušné orgány nevyžadují úpravu tohoto plánu, a

b)

žádná z fyzických osob odpovědných za řízení nebo provoz podniku nebyla odsouzena za trestné činy související s praním peněz nebo financováním terorismu nebo jiné finanční trestné činy.

a)

omezující pravidlo týkající se skutečné účasti v jiných platebních systémech;

b)

pravidlo, které činí rozdíly mezi povolenými poskytovateli platebních služeb, nebo mezi registrovanými poskytovateli platebních služeb, pokud jde o práva, povinnosti a oprávnění účastníků;

c)

omezení na základě statusu organizace.

a)

platební systémy určené podle směrnice 98/26/ES;

b)

platební systémy složené výlučně z poskytovatelů platebních služeb patřících do téže skupiny.

a)

odchylně od článků 51, 52 a 56 poskytovatel platebních služeb poskytne plátci pouze informace o hlavních charakteristikách dané platební služby, včetně způsobu, jakým lze platební prostředek používat, odpovědnosti, účtovaných poplatků a jiných faktických informací nutných pro informované rozhodování, jakož i údaje o tom, kde jsou snadno přístupné jakékoli jiné informace a podmínky vymezené v článku 52;

b)

může být dohodnuto, že odchylně od článku 54 poskytovatel platebních služeb není povinen navrhovat změny podmínek rámcové smlouvy způsobem stanoveným v čl. 51 odst. 1;

c)

může být dohodnuto, že odchylně od článků 57 a 58 po provedení platební transakce:

a)

uvedení informací nebo jedinečného identifikátoru, které musí uživatel platebních služeb poskytnout, aby mohl náležitě iniciovat nebo provést platební příkaz;

b)

maximální lhůta pro provedení platební služby, která má být poskytnuta;

c)

veškeré poplatky, které má uživatel platebních služeb zaplatit svému poskytovateli platebních služeb a tam, kde to připadá v úvahu, rozpis těchto poplatků;

d)

tam, kde to připadá v úvahu, skutečný nebo referenční směnný kurz, který bude při platební transakci použit.

a)

název poskytovatele služeb iniciování platby usazeného v členském státě, ve kterém je platební služba nabízena, fyzickou adresu jeho ústředí a případně adresu jeho zástupce nebo pobočky a jakékoli jiné kontaktní údaje, včetně adresy elektronické pošty, které jsou důležité pro komunikaci s poskytovatelem služby iniciování platby, a

b)

kontaktní údaje příslušného orgánu.

a)

potvrzení úspěšného iniciování platebního příkazu u poskytovatele platebních služeb, který vede účet plátce;

b)

referenční údaje umožňující plátci a příjemci identifikovat platební transakci a případně i příjemci identifikovat plátce a dále veškeré údaje předané spolu s platební transakcí;

c)

částku platební transakce;

d)

připadá-li to v úvahu, částku veškerých poplatků, které mají být za transakci zaplaceny poskytovateli služeb iniciování platby, případně včetně rozpisu těchto poplatků.

a)

referenční údaje umožňující plátci identifikovat platební transakci, případně údaje týkající se příjemce;

b)

částku platební transakce v měně použité v platebním příkazu;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci, které má plátce zaplatit, případně rozpis těchto poplatků;

d)

případný směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb plátce nebo odkaz na něj, jestliže je odlišný od kurzu stanoveného podle čl. 45 odst. 1 písm. d), a částku platební transakce po této konverzi měny;

e)

datum přijetí platebního příkazu.

a)

referenční údaje umožňující příjemci identifikovat platební transakci a případně plátce, a veškeré údaje předané spolu s platební transakcí;

b)

částku platební transakce v měně, v níž jsou peněžní prostředky k dispozici příjemci;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci, které má příjemce zaplatit, a případně rozpis těchto poplatků;

d)

připadá-li to v úvahu, směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb příjemce a částku platební transakce před touto konverzí měny;

e)

den valuty částky připsané na účet.

1)

týkající se poskytovatele platebních služeb:

2)

týkající se použití platební služby:

3)

týkající se poplatků, úrokových sazeb a směnných kurzů:

4)

týkající se komunikace:

5)

týkající se ochranných a nápravných opatření:

6)

týkající se změn a vypovězení rámcové smlouvy:

7)

týkající se opravných prostředků:

a)

maximální lhůtě pro provedení;

b)

poplatcích, které musí plátce zaplatit;

c)

případně rozpis veškerých poplatků.

a)

referenční údaje umožňující plátci identifikovat každou platební transakci, a je-li to vhodné, údaje týkající se příjemce;

b)

částku platební transakce v měně, v jaké byla odepsána z platebního účtu plátce, nebo v měně použité pro platební příkaz;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci a případně rozpis těchto poplatků nebo úrok, který má plátce zaplatit;

d)

připadá-li to v úvahu, směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb plátce a částku platební transakce po této konverzi měny;

e)

den valuty částky odepsané z účtu nebo datum přijetí platebního příkazu.

a)

referenční údaje umožňující příjemci identifikovat platební transakci a plátce a veškeré údaje předané spolu s platební transakcí;

b)

částku platební transakce v měně, v níž je částka připsána na platební účet příjemce;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci a případně rozpis těchto poplatků nebo úrok, který má příjemce zaplatit;

d)

připadá-li to v úvahu, směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb příjemce a částku platební transakce před touto konverzí měny;

e)

den valuty částky připsané na účet.

a)

ustanovení čl. 69 odst. 1 písm. b), čl. 70 odst. 1 písm. c) a d), jakož i čl. 74 odst. 3 se nepoužijí, pokud platební prostředek nemůže být zablokován nebo nelze zabránit jeho dalšímu použití;

b)

ustanovení článků 72 a 73 a čl. 74 odst. 1 a 3 se nepoužijí, pokud se platební prostředek používá anonymně nebo pokud poskytovatel platebních služeb není z jiných důvodů, které jsou dány povahou platebního prostředku, schopen prokázat, zda platební transakce byla autorizována;

c)

odchylně od čl. 79 odst. 1 není od poskytovatele platebních služeb požadováno, aby uživateli platebních služeb oznámil zamítnutí platebního příkazu, pokud je neprovedení služby zřejmé ze souvislostí;

d)

odchylně od článku 80 nemůže plátce odvolat platební příkaz poté, co platební příkaz předá nebo dá svůj souhlas s provedením platební transakce příjemci;

e)

odchylně od článků 83 a 84 se použijí jiné lhůty pro provedení.

a)

platební účet plátce je v okamžiku žádosti přístupný prostřednictvím internetu;

b)

plátce udělil poskytovateli platebních služeb, který vede účet, výslovný souhlas k tomu, aby odpovídal na žádosti konkrétního poskytovatele platebních služeb o potvrzení toho, že na platebním účtu plátce je k dispozici částka odpovídající určité karetní platební transakci;

c)

souhlas podle písmene b) byl udělen před podáním první žádosti o potvrzení.

a)

plátce mu udělil výslovný souhlas k tomu, aby žádal o potvrzení podle odstavce 1;

b)

plátce inicioval karetní platební transakci na příslušnou částku prostřednictvím karetního platebního prostředku, který daný poskytovatel platebních služeb vydal;

c)

poskytovatel platebních služeb prokáže před každou žádostí o potvrzení poskytovateli platebních služeb, který vede účet, svoji totožnost a komunikuje s ním bezpečným způsobem v souladu s čl. 98 odst. 1 písm. d).

a)

se zdrží toho, aby v kterýkoli okamžik v souvislosti s poskytnutím služby iniciování platby držel peněžní prostředky plátce;

b)

zajistí, aby osobní bezpečnostní údaje uživatele platebních služeb nebyly přístupné jiným stranám než tomuto uživateli a vydavateli osobních bezpečnostních údajů a aby je poskytovatel služeb iniciování platby předával bezpečnými a efektivními kanály;

c)

zajistí, aby jakékoli další informace o uživateli platebních služeb, získané při poskytování služeb iniciování platby, byly poskytnuty pouze příjemci a pouze s výslovným souhlasem uživatele platebních služeb;

d)

při každém iniciování platby prokáže svoji totožnost poskytovateli platebních služeb, který vede účet plátce, a komunikuje s poskytovatelem platebních služeb, který vede účet, plátcem a příjemcem bezpečným způsobem v souladu s čl. 98 odst. 1 písm. d);

e)

neuchovává citlivé údaje o platbách uživatele platebních služeb;

f)

nepožaduje od uživatele platebních služeb žádné jiné údaje než ty, které jsou nezbytné k poskytnutí služby iniciování platby;

g)

nepoužívá a neuchovává žádné údaje a nevyužívá přístupu k nim pro jiné účely než k poskytnutí služby iniciování platby podle výslovné žádosti plátce;

h)

nemění částku, příjemce ani jiné prvky transakce.

a)

komunikuje bezpečně s poskytovateli služeb iniciování platby v souladu s čl. 98 odst. 1 písm. d);

b)

okamžitě po obdržení platebního příkazu od poskytovatele služeb iniciování platby poskytne nebo zpřístupní poskytovateli služeb iniciování platby veškeré informace o iniciování platební transakce a veškeré informace, které má k dispozici, pokud jde o provedení platební transakce;

c)

s platebními příkazy předanými prostřednictvím služeb poskytovatele služeb iniciování platby zachází bez jakéhokoli rozdílu, nejsou-li k tomu objektivní důvody, zejména z hlediska doby provedení, priority nebo poplatků za platební příkazy, které mu předal sám plátce.

a)

poskytuje služby pouze na základě výslovného souhlasu uživatele platebních služeb;

b)

zajistí, aby osobní bezpečnostní údaje uživatele platebních služeb nebyly přístupné jiným stranám než tomuto uživateli a vydavateli osobních bezpečnostních údajů a aby jejich předávání poskytovatelem služeb informování o účtu probíhalo bezpečnými a efektivními kanály;

c)

při každé komunikaci prokáže svoji totožnost poskytovateli či poskytovatelům platebních služeb, kteří vedou účet uživatele platebních služeb, a komunikuje s poskytovatelem platebních služeb, který vede účet, a s uživatelem platebních služeb bezpečným způsobem v souladu s čl. 98 odst. 1 písm. d);

d)

využívá přístupu pouze k informacím z určených platebních účtů a souvisejícím platebním transakcím;

e)

nepožaduje citlivé údaje o platbách související s platebními účty;

f)

nepoužívá a neuchovává žádné údaje a nevyužívá přístupu k nim pro jiné účely než k poskytnutí služby informování o účtu podle výslovné žádosti uživatele platebních služeb v souladu s pravidly pro ochranu údajů.

a)

bezpečně komunikuje s poskytovateli služeb informování o účtu v souladu s čl. 98 odst. 1 písm. d) a

b)

zachází s žádostmi o údaje předanými prostřednictvím služeb poskytovatele služeb informování o účtu bez jakéhokoli rozdílu, nejsou-li k tomu objektivní důvody.

a)

používá platební prostředek v souladu s podmínkami, které upravují vydávání a používání daného platebního prostředku, které musejí být objektivní, nediskriminační a přiměřené;

b)

oznámí poskytovateli platebních služeb nebo subjektu jím určenému ztrátu, odcizení, zneužití nebo neautorizované použití platebního prostředku, a to neprodleně po zjištění této skutečnosti.

a)

zajistí, aby osobní bezpečnostní údaje nebyly přístupné nikomu jinému než uživateli platebních služeb, který je oprávněn daný platební prostředek používat, aniž jsou tím dotčeny povinnosti uživatele platebních služeb stanovené v článku 69;

b)

zdrží se zasílání nevyžádaných platebních prostředků s výjimkou případů, kdy je třeba vyměnit platební prostředek, který byl uživateli platebních služeb poskytnut již dříve;

c)

zajistí dostupnost vhodných prostředků umožňujících uživateli platebních služeb kdykoli učinit oznámení podle čl. 69 odst. 1 písm. b) nebo požádat o odblokování platebního prostředku podle čl. 68 odst. 4; na žádost poskytne poskytovatel platebních služeb uživateli platebních služeb prostředky, kterými může uživatel platebních služeb po dobu 18 měsíců po oznámení prokázat, že takové oznámení učinil;

d)

poskytne uživateli platebních služeb možnost učinit bezplatně oznámení podle čl. 69 odst. 1 písm. b) a případně účtuje pouze náklady přímo související s výměnou platebního prostředku;

e)

zabrání veškerému použití platebního prostředku, jakmile bylo podáno oznámení podle čl. 69 odst. 1 písm. b).

a)

ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního prostředku plátce nemohl zjistit před provedením platby, a to s výjimkou případů, kdy podvodně jednal on sám; nebo

b)

ztráta byla způsobena jednáním či opomenutím zaměstnance, zástupce nebo pobočky poskytovatele platebních služeb nebo subjektu poskytujícího outsourcing.

a)

v okamžiku autorizace nebyla stanovena přesná částka platební transakce;

b)

částka platební transakce převyšuje částku, kterou by plátce mohl rozumně očekávat s ohledem na předchozí výdajový model, podmínky rámcové smlouvy a příslušné okolnosti případu.

a)

plátce dal souhlas s provedením platební transakce přímo poskytovateli platebních služeb; a

b)

případně pokud informace o budoucí platební transakci byly plátci poskytnuty nebo zpřístupněny dohodnutým způsobem nejméně čtyři týdny přede dnem splatnosti poskytovatelem platebních služeb nebo příjemcem.

a)

platební transakce v eurech;

b)

vnitrostátní platební transakce v měně členského státu, který není členem eurozóny;

c)

platební transakce zahrnující pouze jednu konverzi měny mezi eurem a měnou členského státu, jehož měnou není euro, provádí-li se požadovaná konverze měny v tomto členském státě, a v případě přeshraničních platebních transakcí, uskutečňuje-li se přeshraniční převod v eurech.

a)

nedochází ke konverzi měny; nebo

b)

dochází ke konverzi měny mezi eurem a měnou členského státu či mezi měnami dvou členských států.

a)