29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 182/1

(1)

Politika Unie v oblasti vnějších hranic usiluje o zavedení integrovaného systému řízení zajišťujícího jednotnou a vysokou úroveň kontroly a ostrahy, která je nezbytným důsledkem volného pohybu osob v rámci Unie a je základní součástí prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Za tímto účelem by měla být stanovena společná pravidla pro standardy a postupy pro ochranu vnějších hranic s ohledem na specifické a nepřiměřené tlaky, kterým některé členské státy čelí na svých vnějších hranicích. Stanovená pravidla by se měla řídit zásadou solidarity mezi členskými státy.

(2)

Volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru je jedním z největších úspěchů evropské integrace. Volný pohyb je základním právem, jehož podmínky uplatňování jsou stanoveny ve Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (2).

(3)

Zrušení kontrol na vnitřních hranicích vyžaduje naprostou vzájemnou důvěru mezi členskými státy, pokud jde o jejich schopnost plně provádět doprovodná opatření, která umožňují odstranění těchto kontrol.

(4)

Dne 13. října 2006 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (3).

(5)

Po několika letech uplatňování nařízení (ES) č. 562/2006 v praxi se ukázalo, že je třeba provést některé změny, a to na základě praktických zkušeností členských států a Komise, včetně výsledků schengenských hodnocení, zpráv a žádostí členských států a vývoje v primárním a sekundárním právu Unie, a že je třeba vyjasnit a účinněji mapovat kritické technické otázky.

(6)

Zpráva Komise ze dne 21. září 2009 o fungování ustanovení o opatřování cestovních dokladů státních příslušníků třetích zemí otiskem razítka v souladu s články 10 a 11 nařízení (ES) č. 562/2006, jakož i zpráva Komise ze dne 13. října 2010 o uplatňování hlavy III (Vnitřní hranice) nařízení (ES) č. 562/2006 obsahují konkrétní návrhy technických změn nařízení (ES) č. 562/2006.

(7)

Nedávno přijaté legislatvní akty Unie, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (5) vyžadují určité změny nařízení (ES) č. 562/2006.

(8)

Stejně tak by měla být pozměněna některá ustanovení Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (6) (dále jen „Úmluva k provedení Schengenské dohody“) tak, aby odrážela změny provedené v nařízení (ES) č. 562/2006 a současnou právní situaci.

(9)

Podle rozsudku ve věci C-241/05 Nicolae Bot v. Préfet du Val-de-Marne (7) je třeba změnit pravidla týkající se výpočtu povolené délky krátkodobého pobytu v Unii. Jasná, jednoduchá a harmonizovaná pravidla ve všech právních aktech zabývajících se touto otázkou by byla přínosem jak pro cestující, tak pro pohraniční a vízové orgány. Proto je třeba odpovídajícím způsobem pozměnit nařízení (ES) č. 562/2006, Úmluvu k provedení Schengenské dohody, nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz (8), nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (9), nařízení Evropského parlaemntu a Rady(ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) a nařízení (ES) č. 810/2009 (10).

(10)

Přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 ze dne 25. října 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (11) (Frontex) (dále jen „agentura“), zlepšuje integrovanou správu vnějších hranic a dále posiluje úlohu agentury v souladu s cílem Unie rozvinout politiku, jež povede k postupnému zavádění konceptu integrované správy hranic.

(11)

Za účelem přizpůsobení ustanovení nařízení (ES) č. 562/2006 Smlouvě o fungování EU by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přijímání dodatečných opatření, kterými se řídí ostraha hranic, a změny příloh nařízení (ES) č. 562/2006. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(12)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž provedení technických změn stávajících pravidel obsažených v nařízení (ES) č. 562/2006, Úmluvě k provedení Schengenské dohody, a nařízeních (ES) č. 1683/95, (ES) č. 539/2001, (ES) č. 767/2008 a (ES) č. 810/2009 nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto ho může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(13)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody (13).

(14)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (14), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (15).

(15)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (16), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (17).

(16)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(17)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (18); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(18)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (19); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

V článku 3 se písmeno a) nahrazuje tímto:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 3a

Základní práva

Při uplatňování tohoto nařízení jednají členské státy v plném souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie včetně Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina základních práv“), příslušnými normami mezinárodního práva, jako je Úmluva o právním postavení uprchlíků podepsaná v Ženevě dne 28. července 1951 (dále jen „Ženevská konvence“), v plném souladu se se závazky ohledně přístupu k mezinárodní ochraně, zejména zásadou nenavracení, a základními právy. V souladu s obecnými zásadami práva Unie se rozhodnutí podle tohoto nařízení přijímají na základě individuálního posouzení případu.“

4)

V článku 4 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Odchylně od odstavce 1 lze výjimky z povinnosti překračovat vnější hranice pouze na hraničních přechodech a během stanovené provozní doby povolit:

5)

Článek 5 se mění takto:

6)

V čl. 6 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1.   Při plnění svých úkolů příslušníci pohraniční stráže plně respektují lidskou důstojnost, zejména s ohledem na zranitelné osoby.“

7)

Článek 7 se mění takto:

8)

Článek 9 se mění takto:

9)

Článek 10 se mění takto:

10)

Článek 11 se mění takto:

11)

Článek 12 se mění takto:

12)

V článku 13 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Členské státy shromažďují statistické údaje o počtu osob, jimž byl odepřen vstup, o důvodech odepření, o státní příslušnosti těchto osob a o druhu hranice (pozemní, vzdušná nebo námořní), na nichž byl těmto osobám vstup odepřen, a tyto údaje předkládají každoročně Komisi (Eurostat) v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany (24).

13)

V čl.15 odst. 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy zajistí, aby příslušníky pohraniční stráže byli odborní a řádně vyškolení specialisté, přičemž zohlední společné hlavní osnovy pro odbornou přípravu pohraniční stráže vypracované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států zřízenou nařízením Rady (ES) č. 2007/2004. Součástí osnov je odborné školení zaměřené na odhalování a řešení situací týkajících se zranitelných osob, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu a oběti obchodování s lidmi. Členské státy za podpory agentury vybízejí příslušníky pohraniční stráže ke studiu jazyků, které potřebují k plnění svých úkolů.“.

14)

V článku 18 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Tato zvláštní pravidla se mohou odchýlit od článků 4, 5 a 7 až 13.“

15)

V článku 19 se odstavec 1 mění takto:

16)

V článku 21 se písmeno d) nahrazuje tímto:

17)

Článek 32 se nahrazuje tímto:

„Článek 32

Změny příloh

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 33, pokud jde o změny příloh III, IV a VIII.“.

18)

Článek 33 se nahrazuje tímto:

„Článek 33

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je Komisi svěřena za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 12 odst. 5 a článku 32 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 19. července 2013.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 12 odst. 5 a článku 32 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 12 odst. 5 a článku 32 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament a Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

19)

V článku 34 se odstavec 1 mění takto:

20)

V článku 37 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy oznámí Komisi vnitrostátní předpisy vztahující se k čl. 21 písm. c) a d), sankce uvedené v čl. 4 odst. 3 a dvoustranné dohody dovolené podle tohoto nařízení. Následné změny těchto předpisů se oznámí do pěti pracovních dnů.“

21)

Přílohy III, IV, VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 562/2006 se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

1)

V čl. 18 odst. 1 se slova „tři měsíce“ nahrazují slovy „90 dnů“.

2)

Článek 20 se mění takto:

3)

Článek 21 se mění takto:

4)

Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22

Cizinci, kteří řádně vstoupili na území jedné ze smluvních stran, mohou být povinni se za podmínek stanovených každou smluvní stranou ohlásit u příslušných orgánů smluvní strany, na jejíž území vstoupí. Toto ohlášení provedou podle uvážení každé smluvní strany, na jejíž území vstoupili, buď při vstupu, nebo ve lhůtě tří pracovních dnů ode dne vstupu.“

5)

Článek 136 se zrušuje.

1)

V čl. 1 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Státní příslušníci třetích zemí uvedených v seznamu v příloze II jsou osvobozeni od vízové povinnosti stanovené v odstavci 1 pro pobyty, jejichž celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.“

2)

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Pro účely tohoto nařízení se „vízem“ rozumí vízum ve smyslu v čl. 2 bodu 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (26)

„iv)

během stávajícího období 180 dnů již 90 dnů pobýval na území členských států na základě jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností,“.

1)

V článku. 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Toto nařízení stanoví postupy a podmínky udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území nepřesahující 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.“

2)

V čl. 2 bodě 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

3)

V čl. 25 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

4)

V čl. 32 odst. 1 písm. a) se bod iv) nahrazuje tímto:

5)

Přílohy VI, VII a XI nařízení (ES) č. 810/2009 se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 182/19

(1)

Tato směrnice bere v úvahu program Komise o zlepšování právní úpravy, a zejména sdělení Komise s názvem „Inteligentní regulace v Evropské unii“, jehož cílem je navrhovat a přijímat právní předpisy nejvyšší kvality, které dodržují zásadu subsidiarity a proporcionality, a současně zajistit, aby byla administrativní zátěž úměrná výhodám, které přináší. Sdělení Komise s názvem „Zelenou malým a středním podnikům“ – „Small Business Act“ pro Evropu, přijaté v červnu 2008 a revidované v únoru 2011, uznává ústřední úlohu, kterou sehrávají malé a střední podniky v hospodářství Unie, a klade si za cíl zkvalitnit celkový přístup k podnikání a zakotvit do tvorby politiky, a to od regulace až po veřejnou službu, zásadu „zelenou malým a středním podnikům“. Evropská rada na zasedání ve dnech 24. a 25. března 2011 uvítala záměr Komise předložit „Akt o jednotném trhu“, jenž by stanovil opatření, která generují růst, vytvářejí pracovní místa a přinášejí občanům i podnikům hmatatelné výsledky.

Sdělení Komise nazvané „Akt o jednotném trhu“ přijaté v dubnu 2011 navrhuje zjednodušit čtvrtou směrnici Rady ze dne 25. července 1978, založenou na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (3) a sedmou směrnici Rady ze dne 13. června 1983, založenou na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách (4) (dále jen „směrnice o účetnictví“), pokud jde o povinnosti v oblasti finančních informací, a omezit administrativní zátěž, zejména pro malé a střední podniky. Strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění si klade za cíl snížit administrativní zátěž a zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, a podpořit jejich internacionalizaci. Evropská rada na svém zasedání ve dnech 24. a 25. března 2011 rovněž vyzvala k tomu, aby byla na úrovni Unie i na úrovni členských států snížena celková regulační zátěž, a to zejména pro malé a střední podniky, a navrhla opatření ke zvýšení produktivity, například odstranění byrokracie a zdokonalení regulačního rámce pro malé a střední podniky.

(2)

Evropský parlament přijal dne 18. prosince 2008 nelegislativní usnesení o účetních požadavcích vůči malým a středním podnikům, a zejména velmi malým podnikům (5), v němž uvedl, že směrnice o účetnictví často neúměrně zatěžují malé a střední podniky, a zejména velmi malé podniky, a vyzval Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí o revizi těchto směrnic.

(3)

Koordinace vnitrostátních předpisů týkajících se struktury a obsahu ročních účetních závěrek a zpráv vedení podniku, použitých metod oceňování a zveřejňování těchto dokumentů ve vztahu k některým formám podniků s omezeným ručením, je důležitá zejména pro ochranu akcionářů, společníků a třetích osob. U uvedených forem podniků je nutno tyto oblasti souběžně koordinovat, poněvadž na jedné straně vyvíjejí některé podniky činnost ve více členských státech, na straně druhé tyto podniky neposkytují třetím osobám záruky přesahující vlastní kapitál podniku.

(4)

Roční účetní závěrky mají různé cíle a nejenže poskytují informace pro investory na kapitálových trzích, ale také podávají přehled o dříve provedených transakcích a zlepšují správu a řízení podniků. Je třeba, aby právní předpisy Unie v oblasti účetnictví dosáhly odpovídající rovnováhy mezi zájmy uživatelů účetních závěrek a zájmem podniků nebýt zbytečně zatěžovány požadavky na výkaznictví.

(5)

Do oblasti působnosti této směrnice by měly patřit některé podniky s omezeným ručením, jako jsou akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Kromě toho existuje významný počet veřejných obchodních a komanditních společností, v nichž jsou všemi jejich neomezeně ručícími společníky buď akciové společnosti, nebo společnosti s ručením omezeným, a proto by tyto veřejné obchodní a komanditní společnosti měly podléhat koordinačním opatřením podle této směrnice. Tato směrnice by rovněž měla zajistit, aby veřejné obchodní a komanditní společnosti do oblasti její působnosti spadaly, je-li ručení jejich společníků, kteří nejsou akciovými společnostmi ani společnostmi s ručením omezeným, za závazky těchto veřejných obchodních nebo komanditních společností fakticky omezeno jinými podniky, na něž se tato směrnice vztahuje. Vyloučení neziskových podniků z oblasti působnosti této směrnice odpovídá jejímu účelu, v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie.

(6)

Oblast působnosti této směrnice by měla být založena na zásadách a měla by zajišťovat, aby se podnik sám nemohl z uvedené působnosti vyloučit tím, že vytvoří skupinovou strukturu s několika úrovněmi podniků usazených v Unii či mimo ni.

(7)

Ustanovení této směrnice by se měla uplatňovat pouze potud, pokud nejsou neslučitelná nebo v rozporu s ustanoveními o účetním výkaznictví některých forem podniků nebo ustanoveními o rozdělení kapitálu podniku, která jsou obsažena v jiných platných legislativních aktech přijatých jedním nebo více orgány Unie.

(8)

Dále je nezbytné stanovit na úrovni Unie minimální rovnocenné právní požadavky na rozsah finančních informací, jež by měly podniky, které si vzájemně konkurují, zpřístupnit veřejnosti.

(9)

Roční účetní závěrky by měly být sestaveny na základě zásady opatrnosti a měly by podávat věrný a poctivý obraz o aktivech, pasivech, finanční situaci a výsledku hospodaření podniku. Ve výjimečných případech se může stát, že při uplatnění ustanovení této směrnice určitá účetní závěrka takový věrný a poctivý obraz nepodává. V takových případech by se měl podnik od těchto ustanovení odchýlit, aby podal věrný a poctivý obraz. Členské státy by měly mít možnost vymezit tyto výjimečné případy a stanovit odpovídající zvláštní pravidla, která se mají v takových situacích použít. Výjimečné případy by měly zahrnovat pouze velmi neobvyklé transakce a neobvyklé situace a neměly by se například týkat celých konkrétních odvětví.

(10)

Tato směrnice by měla zajistit, aby požadavky na malé podniky byly v celé Unii ve velké míře harmonizovány. Tato směrnice vychází ze zásady „zelenou malým a středním podnikům“. S cílem vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži u těchto podniků by mělo být členským státům povoleno vyžadovat v příloze v účetní závěrce, kromě povinných údajů, pouze několik dalších údajů. V případě systému jediného ukládacího místa však mohou členské státy v některých případech vyžadovat uvádění omezeného počtu dalších informací, pokud tak výslovně stanoví vnitrostátní daňové právní předpisy a tyto informace jsou nezbytně nutné k výběru daní. Členské státy by měly mít možnost uložit středním a velkým podnikům požadavky, které jdou nad rámec minimálních požadavků této směrnice.

(11)

V případech, kdy tato směrnice umožňuje členským státům uložit například malým podnikům dodatečné požadavky, znamená to, že členské státy mohou tuto možnost využít buď zcela, nebo zčásti a v takovém případě vyžadovat méně, než daná možnost dovoluje. Podobně v případech, kdy tato směrnice umožňuje členským státům využít osvobození například pro malé podniky, znamená to, že členské státy mohou tyto podniky osvobodit zcela nebo zčásti.

(12)

Malé, střední a velké podniky by měly být vymezeny a vzájemně odlišovány na základě bilanční sumy, čistého obratu a průměrného počtu zaměstnanců během účetního období, neboť tato kritéria zpravidla objektivně vypovídají o velikosti podniku. Pokud však mateřský podnik nesestavuje konsolidovanou účetní závěrku za skupinu, měly by mít členské státy možnost přijmout kroky, které považují za nezbytné, umožňující vyžadovat, aby se takový podnik zařadil mezi větší podniky tím, že určí svou velikost a výslednou kategorii na konsolidovaném nebo agregovaném základě. Pokud členský stát uplatňuje jednu nebo více nepovinných výjimek pro mikropodniky, měly by být mikropodniky vymezeny na základě stejných velikostních kritérií. Členské státy by neměly mít povinnost vymezovat ve svém vnitrostátním právu samostatné kategorie středních a velkých podniků, uplatňují-li u středních podniků stejné požadavky jako u velkých podniků.

(13)

Mikropodniky mají k plnění náročných regulačních požadavků omezené zdroje. Nejsou-li pro mikropodniky zavedena zvláštní pravidla, použijí se na ně pravidla stanovená pro malé podniky. Tato pravidla pro ně představují administrativní zátěž, která není úměrná jejich velikosti, a je proto pro mikropodniky ve srovnání s malými podniky poměrně obtížnější. Členské státy by proto měly mít možnost osvobodit mikropodniky od některých povinností uplatňovaných u malých podniků, které pro ně mohou představovat nadměrnou administrativní zátěž. Mikropodniky by však měly i nadále podléhat veškerým vnitrostátním povinnostem ohledně vedení záznamů, které zachycují jejich obchodní transakce a finanční situaci. Kromě toho by zjednodušení stanovená pro mikropodniky neměly využívat investiční podniky a finanční holdingové podniky.

(14)

Členské státy by měly při rozhodování o tom, zda nebo jak zavést zvláštní režim pro mikropodniky v souvislosti s touto směrnicí, zohlednit konkrétní podmínky a potřeby svých vlastních trhů.

(15)

Zveřejňování účetních závěrek může pro mikropodniky představovat zátěž. Zároveň je ale nutné, aby členské státy zajistily soulad s touto směrnicí. Členské státy uplatňující výjimky pro mikropodniky stanovené v této směrnici by proto měly mít možnost mikropodniky osvobodit od obecného požadavku zveřejňování, pokud jsou údaje z rozvahy řádně předloženy v souladu s vnitrostátním právem alespoň jednomu příslušnému orgánu, který určí dotčený členský stát, a tyto údaje jsou předány obchodnímu rejstříku, tak aby bylo možné na požádání získat jejich kopii. V tomto případě by se neměla uplatňovat povinnost zveřejňovat jakékoli účetní dokumenty v souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (6), stanovená v této směrnici.

(16)

V zájmu uvádění srovnatelných a rovnocenných informací by měly zásady účetního zachycování a oceňování zahrnovat zásadu nepřetržitého trvání účetní jednotky, zásadu opatrnosti a akruální princip. Nemělo by být dovoleno provádět kompenzaci mezi položkami aktiv a pasiv a mezi položkami nákladů a výnosů a složky aktiv a pasiv by měly být oceňovány odděleně. Členské státy by však měly mít ve zvláštních případech možnost povolit nebo vyžadovat, aby podniky kompenzace mezi položkami aktiv a pasiv a mezi položkami nákladů a výnosů prováděly. Vykazování položek v účetních závěrkách by mělo zohledňovat ekonomickou skutečnost či obchodní podstatu uskutečněné transakce či ujednání. Členské státy by však měly mít možnost podniky od uplatňování této zásady osvobodit.

(17)

Účetní zachycování, oceňování, vykazování, uvádění informací a konsolidace v účetních závěrkách by se měly řídit zásadou významnosti. Podle této zásady mohou být informace, které jsou považovány za nevýznamné, v účetních závěrkách například agregovány. Avšak zatímco určitá jednotlivá položka může být považována za nevýznamnou, mohou být nevýznamné položky obdobné povahy považovány za významné ve svém souhrnu. Členské státy by měly mít možnost omezit povinné uplatňování zásady významnosti pouze na vykazování a uvádění informací. Zásadou významnosti by neměly být dotčeny žádné vnitrostátní povinnosti vést úplné záznamy, které zachycují obchodní transakce a finanční situaci.

(18)

Položky zachycované v ročních účetních závěrkách by měly být v zájmu spolehlivosti informací obsažených v účetních závěrkách oceňovány v pořizovacích cenách či výrobních nákladech. Členské státy by však měly mít možnost povolit či vyžadovat, aby podniky provedly přecenění svých dlouhodobých aktiv, tak aby se uživatelům účetních závěrek dostalo relevantnějších informací.

(19)

Vzhledem k tomu, že je nutno zajistit srovnatelnost finančních údajů v celé Unii, je nutné, aby členské státy umožnily u některých finančních nástrojů systém účtování v reálných hodnotách. Systémy účtování v reálných hodnotách navíc nabízejí informace, jež mohou být pro uživatele účetních závěrek relevantnější nežli informace, jež vycházejí z pořizovací ceny či výrobních nákladů. Členské státy by proto měly povolit, aby systém účtování v reálných hodnotách přijaly pro sestavování ročních i konsolidovaných účetních závěrek či, pokud se tak členský stát rozhodne, pouze pro sestavování konsolidovaných účetních závěrek všechny podniky či druhy podniků jiné než mikropodniky využívající výjimek podle této směrnice. Členské státy by navíc měly mít možnost povolit či vyžadovat, aby bylo v reálných hodnotách účtováno o aktivech jiných než finanční nástroje.

(20)

K tomu, aby byli uživatelé účetní závěrky s to lépe srovnávat finanční situaci podniků v Unii, je nutno stanovit omezený počet vzorů členění rozvahy. Členské státy by měly vyžadovat, aby byl používán jeden ze stanovených vzorů členění rozvahy, a měly by mít možnost nabídnout výběr ze dvou stanovených vzorů členění. Členské státy by však měly mít možnost povolit či vyžadovat, aby podniky tyto vzory členění upravily a předkládaly rozvahu, v níž budou rozlišeny krátkodobé a dlouhodobé položky. U výsledovky by měla být povolena možnost druhového nebo účelového členění nákladů. Členské státy by měly vyžadovat, aby byl používán jeden ze stanovených vzorů členění výsledovky, a měly by mít možnost nabídnout výběr ze dvou stanovených vzorů členění. Členské státy by měly mít rovněž možnost povolit, aby podniky namísto výsledovky sestavené podle jednoho z předepsaných vzorů členění předkládaly výkaz finanční výkonnosti. Pro malé a střední podniky mohou být u požadovaných vzorů členění určitá zjednodušení. Členské státy by však měly mít možnost vzory členění rozvahy a výsledovky omezit, pokud je to nezbytné k elektronickému ukládání účetních závěrek.

(21)

Z důvodů srovnatelnosti by měl být vytvořen společný rámec, podle nějž budou zachycovány, oceňovány a vykazovány mj. úpravy hodnot, goodwill, rezervy, zásoby zboží a zastupitelného majetku, jakož i náklady a výnosy mimořádného objemu či původu.

(22)

U některých položek v účetní závěrce je zachycování a oceňování založeno na odhadech, úsudcích a modelech, nikoliv na přesném vyjádření. V důsledku nejistot, které jsou součástí podnikatelských aktivit, nemohou být některé položky v účetní závěrce vyčísleny přesně, ale mohou být pouze odhadnuty. Odhadování vyžaduje úsudky založené na posledních dostupných spolehlivých informacích. Používání odhadů je zásadní součástí sestavování účetních závěrek. To platí obzvláště v případě rezerv, které jsou svou podstatou méně jisté než většina ostatních rozvahových položek. Odhady by měly vycházet z obezřetného úsudku vedení podniku a být vypočítány na objektivním základě, což by mělo být doplněno zkušenostmi s obdobnými transakcemi, a v některých případech dokonce stanovisky nezávislých odborníků. Průkaznost takového rozhodnutí by měla zahrnovat i veškeré doplňkové informace vyplývající z událostí po datu rozvahy.

(23)

Informace prezentované v rozvaze a ve výsledovce by měly být doplněny údaji v příloze v účetní závěrce. Od malých podniků potřebují uživatelé účetních závěrek další informace zpravidla jen v omezeném rozsahu a pro tyto podniky může být nákladné tyto další informace shromáždit. Je proto namístě zavést pro malé podniky omezený režim uvádění informací. Je-li však určitý mikropodnik nebo malý podnik názoru, že je přínosné uvádět další informace, jež jsou vyžadovány od středních a velkých podniků, nebo jiné informace v této směrnici nestanovené, nemělo by mu v tom být bráněno.

(24)

Jednou z klíčových složek přílohy v účetní závěrce je uvádění informací o účetních pravidlech. Součástí takového uvádění informací by měly být zejména metody oceňování uplatňované u jednotlivých položek, prohlášení o souladu těchto účetních pravidel se zásadou nepřetržitého trvání účetní jednotky a veškeré významné změny přijatých účetních pravidel.

(25)

Uživatelé účetních závěrek, jež sestavují střední a velké podniky, mají zpravidla náročnější požadavky. V určitých oblastech by tak měly být uváděny další informace. Pokud by tato povinnost uvádět další informace poškozovala určité osoby či daný podnik, je namístě částečná výjimka z ní.

(26)

Zpráva vedení podniku a konsolidovaná zpráva vedení podniku jsou důležité součásti účetního výkaznictví. Měly by podávat pravdivý přehled o vývoji činnosti podniku a o jeho situaci, a to způsobem přiměřeným rozsahu a složitosti podnikatelské činnosti. Tyto informace by se neměly omezovat jen na finanční aspekty podnikání daného podniku a měly by obsahovat analýzu environmentálních a sociálních aspektů tohoto podnikání, která je nezbytná k pochopení vývoje, výsledků a situace daného podniku. V případech, kdy jsou konsolidovaná zpráva vedení podniku a zpráva vedení mateřského podniku předkládány ve formě jediné zprávy, může být vhodné zdůraznit otázky, které jsou významné pro podniky zahrnuté do konsolidace jako celek. Nicméně s ohledem na potenciální zátěž pro malé a střední podniky by měla být stanovena možnost, aby členské státy upustily od povinnosti uvádět ve zprávách vedení těchto podniků nefinanční informace.

(27)

Členské státy by měly mít možnost osvobodit malé podniky od povinnosti vypracovávat zprávu vedení podniku, pokud tyto podniky uvedou v příloze v účetní závěrce údaje o nabytí vlastních akcií podle čl. 24 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU ze dne 25. října 2012 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (7).

(28)

Vzhledem k tomu, že kotované podniky mohou mít v ekonomikách, v nichž působí, prominentní úlohu, měla by se ustanovení této směrnice týkající se výkazu o správě a řízení podniku uplatňovat u podniků, jejichž převoditelné cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu.

(29)

Mnoho podniků vlastní jiné podniky a cílem koordinace právních předpisů upravujících konsolidované účetní závěrky je ochrana zájmů existujících v kapitálových společnostech. Konsolidované účetní závěrky by měly být sestavovány tak, aby finanční informace o takových podnicích mohly být poskytnuty společníkům a třetím osobám. Vnitrostátní právní předpisy týkající se konsolidovaných účetních závěrek by proto měly být koordinovány, aby se docílilo srovnatelnosti a rovnocennosti informací, jež by měly podniky v Unii zveřejňovat. Vzhledem k neexistenci ceny příslušné transakce za obvyklých tržních podmínek by však členské státy měly mít možnost povolit účtovat o převodech účastí uvnitř skupiny, tedy transakcích mezi podniky pod společnou kontrolou, metodou spojení podílů, podle níž je účetní hodnota podílů v podniku zahrnutém do konsolidace kompenzována jen s odpovídajícím podílem na základním kapitálu.

(30)

Směrnice 83/349/EHS obsahovala požadavek sestavovat konsolidovanou účetní závěrku za skupinu, pokud mají mateřský podnik nebo jeden či více dceřiných podniků jednu z forem uvedených v příloze I nebo II zmíněné směrnice. Členské státy měly možnost osvobodit mateřské podniky od požadavku sestavovat konsolidovanou účetní závěrku v případech, kdy tyto podniky neměly formu uvedenou v příloze I nebo II. Tato směrnice vyžaduje sestavování konsolidované účetní závěrky pouze od mateřských podniků, které mají formu uvedenou v příloze I nebo, za určitých okolností, v příloze II, avšak nebrání členským státům rozšířit její působnost i na jiné situace. Věcně se proto nic nemění, neboť jak dříve, tak i nadále je na členských státech, aby rozhodly, zda budou vyžadovat sestavování konsolidované účetní závěrky od podniků, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice.

(31)

Konsolidovaná účetní závěrka by měla prezentovat činnosti mateřského podniku a jeho dceřiných podniků jakožto činnosti jednoho hospodářského subjektu (skupiny). Za dceřiné podniky by měly být pokládány podniky kontrolované mateřským podnikem. Kontrola by měla být založena na většině hlasovacích práv, avšak může existovat i v případech, kdy jsou s dalšími akcionáři či společníky uzavřeny dohody. Za určitých okolností může být kontrola účinně vykonávána i v případě, kdy mateřský podnik drží v dceřiném podniku menšinový či nulový podíl. Členské státy by měly být oprávněny vyžadovat, aby do konsolidované účetní závěrky byly zahrnuty podniky, jež nepodléhají kontrole, avšak jsou jednotně řízeny nebo mají společný správní, řídící či dozorčí orgán.

(32)

Dceřiný podnik, který je sám mateřským podnikem, by měl sestavovat konsolidovanou účetní závěrku. Členské státy by měly být nicméně oprávněny osvobodit takový mateřský podnik za určitých podmínek od povinného sestavování konsolidované účetní závěrky, jsou-li jeho společníci a třetí osoby dostatečně chráněni.

(33)

Od povinného sestavování konsolidované účetní závěrky by měly být osvobozeny malé skupiny podniků, neboť uživatelé účetních závěrek malých podniků nekladou na poskytované informace náročné požadavky a sestavování konsolidované účetní závěrky navíc k roční účetní závěrce mateřského podniku a dceřiných podniků může být nákladné. Členské státy by měly mít možnost osvobodit střední skupiny od povinnosti sestavovat konsolidovanou účetní závěrku ze stejných důvodů daných poměrem nákladů a přínosů, jestliže žádný podnik ve skupině není subjektem veřejného zájmu.

(34)

Konsolidace vyžaduje, aby byla v plné výši zohledněna aktiva, pasiva, výnosy a náklady podniků ve skupině a aby byly nekontrolní podíly uvedeny v konsolidované rozvaze samostatně jako součást vlastního kapitálu a v konsolidované výsledovce jako součást výsledku hospodaření skupiny. Měly by však být provedeny takové úpravy, aby byl vyloučen vliv vzájemných finančních vztahů mezi konsolidovanými podniky.

(35)

Zásady pro zachycování a oceňování platné pro sestavování ročních účetních závěrek by měly být uplatňovány i při sestavování konsolidovaných účetních závěrek. Členské státy by však měly mít možnost povolit, aby se obecná ustanovení a obecné zásady uvedené v této směrnici uplatňovaly v ročních účetních závěrkách jinak než v konsolidovaných účetních závěrkách.

(36)

Přidružené podniky by měly být do konsolidované účetní závěrky zahrnovány za použití ekvivalenční metody. Ustanovení o oceňování přidružených podniků by po věcné stránce měla zůstat stejná jako ve směrnici 83/349/EHS a metody povolené podle uvedené směrnice lze stále používat. Členské státy by měly mít možnost povolit či vyžadovat, aby podnik pod společným řízením byl do konsolidované účetní závěrky zahrnován za použití metody poměrné konsolidace.

(37)

Konsolidovaná účetní závěrka by měla v příloze v konsolidované účetní závěrce obsahovat všechny požadované informace za podniky zahrnuté do konsolidace jako celek. V případě dceřiných podniků, přidružených podniků, podniků pod společným řízením a účastí by měl být uváděn i název, sídlo a podíl skupiny na základním kapitálu podniků.

(38)

Roční účetní závěrky všech podniků, na něž se tato směrnice vztahuje, by měly být zveřejňovány v souladu se směrnicí 2009/101/ES. Je však namístě stanovit, že lze v této oblasti povolit určité odchylky v případě malých a středních podniků.

(39)

Členské státy jsou důrazně vyzývány k tomu, aby vyvinuly elektronické systémy zveřejňování, jež podnikům umožní předložit údaje z účetnictví, včetně povinných účetních závěrek, pouze jednou a v podobě, která umožní více uživatelům snadný přístup k těmto údajům a možnost jejich využití. Komise se vyzývá, aby v souvislosti s překládáním účetních závěrek prozkoumala možnosti využívání harmonizovaného elektronického formátu. Tyto systémy by však neměly představovat pro malé a střední podniky zátěž.

(40)

Za sestavení a zveřejnění ročních účetních závěrek a zpráv vedení podniku by měli nést členové správních, řídících a dozorčích orgánů podniku přinejmenším kolektivní odpovědnost vůči podniku. Stejný přístup by měl být použit i vůči členům správních, řídících a dozorčích orgánů podniků, které sestavují konsolidovanou účetní závěrku. Tyto orgány jednají v rámci působnosti, kterou jim vymezují vnitrostátní právní předpisy. Nemělo by tím být dotčeno právo členských států zacházet dále a zavést přímou odpovědnost vůči akcionářům, a dokonce i ostatním zainteresovaným osobám.

(41)

Odpovědnost za sestavování a zveřejňování ročních a konsolidovaných účetních závěrek, jakož i zpráv vedení podniku a konsolidovaných zpráv vedení podniku je založena na vnitrostátním právu. Na členy správních, řídících a dozorčích orgánů podniku by se měla vztahovat vhodná pravidla o odpovědnosti stanovená každým členským státem na základě vnitrostátního práva. Členské státy by měly mít možnost stanovit rozsah této odpovědnosti.

(42)

Za účelem podpory věrohodného účetního výkaznictví v celé Unii by členové orgánu podniku, který je zodpovědný za sestavování jeho účetní závěrky, měli zajistit, aby finanční informace obsažené v roční účetní závěrce podniku a v konsolidované účetní závěrce skupiny podávaly věrný a poctivý obraz.

(43)

Roční účetní závěrky a konsolidované roční účetní závěrky by měly být předmětem auditu. Požadavek, aby auditorský výrok stanovil, zda roční, případně konsolidovaná účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví, by neměl být chápán jako omezení rozsahu tohoto výroku, nýbrž jako upřesnění souvislostí, v nichž je vyjadřován. Povinnému auditu by neměly podléhat roční účetní závěrky malých podniků, neboť audit může pro tyto podniky představovat výraznou administrativní zátěž; v případě řady podniků navíc zastávají postavení akcionářů či společníků a členů vedení tytéž osoby, které takové ujištění třetí strany o účetní závěrce potřebují jen v omezené míře. Tato směrnice by však neměla členským státům bránit v tom, aby s ohledem na zvláštní podmínky a potřeby malých podniků a uživatelů jejich účetních závěrek uložily malým podnikům povinnost auditu. Dále je vhodnější definovat obsah zprávy o auditu ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (8). Uvedená směrnice by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(44)

V zájmu větší transparentnosti plateb odváděných vládám by měly velké podniky a subjekty veřejného zájmu, jež jsou činné v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích (9), uvádět v samostatné výroční zprávě významné platby, jež odvádějí vládám zemí, v nichž působí. Tyto podniky jsou činné v zemích bohatých na přírodní zdroje, zejména nerosty, ropu, zemní plyn, jakož i původní lesy. Ve zprávě by měly být uvedeny druhy plateb, jež jsou srovnatelné s platbami, které zveřejňují podniky zapojené do iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI). Uvedená iniciativa je rovněž doplněním akčního plánu Evropské unie pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (EU FLEGT) a ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (10), která vyžadují, aby obchodníci s dřevařskými výrobky vykonávali náležitou péči, aby se zamezilo uvádění nezákonně vytěženého dřeva na trh Unie.

(45)

Zpráva by měla vládám zemí bohatých na zdroje pomoci naplňovat zásady a kritéria EITI a zodpovídat se občanům za platby, které přijímají od podniků činných v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích, které na území v jejich pravomoci působí. Ve zprávě by měly být údaje uváděny v členění podle zemí a podle projektů. Projekt by měl být definován jako provozní činnosti, které jsou upraveny jedinou smlouvou, licencí, ujednáním o nájmu, koncesí nebo podobnými právními dohodami a které představují základ pro platební závazky vůči vládě. Je-li však více takových dohod zásadním způsobem provázáno, měl by se považovat za projekt takový soubor dohod. „Zásadním způsobem provázané“ právní dohody je třeba chápat jako soubor provozně a zeměpisně ucelených smluv, licencí, ujednání o nájmu nebo koncesí či souvisejících dohod, jež jsou v zásadních ohledech podobné, podepsaných s danou vládou, z něhož vyplývají platební závazky. Takové dohody se mohou řídit jedinou smlouvou, dohodou o společném podniku či o společné produkci nebo jinou všeobecnou právní dohodou.

(46)

Ve zprávě není nutné zohledňovat jakoukoli platbu, ať už byla provedena najednou nebo jako řada souvisejících plateb, pokud její výše nepřesahuje za účetní období částku 100 000 EUR. To znamená, že v případě jakéhokoli ujednání, které stanoví pravidelné platby či splátky (například nájemné), musí podnik při rozhodování o tom, zda bylo u opakujících se plateb dosaženo stanoveného prahu, a zda je tudíž zapotřebí příslušné údaje uvádět, brát v úvahu celkovou výši opakujících se pravidelných plateb nebo splátek.

(47)

Od podniků činných v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích by nemělo být vyžadováno platby rozdělovat a přiřazovat je k jednotlivým projektům v případě odváděných plateb, které se týkají povinností uložených podnikům na úrovni subjektu, a nikoli na úrovni projektu. Pokud například podnik realizuje v hostitelské zemi více než jeden projekt a vláda této země uloží danému podniku daně z příjmu právnických osob, které se vztahují k celkovému příjmu uvedeného podniku v dané zemi, a nikoli ke konkrétnímu projektu nebo činnosti v dané zemi, bylo by danému podniku povoleno uvádět informace o výsledné platbě či platbách daně z příjmu bez uvedení konkrétního projektu, který je s danou platbou spojen.

(48)

Podnik činný v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích obecně nemusí uvádět informace o dividendách vyplacených vládě jakožto kmenovému či běžnému akcionáři tohoto podniku, pokud je dividenda vyplacena dané vládě za stejných podmínek jako ostatním akcionářům. Od daného podniku však bude vyžadováno, aby uvedl informace o veškerých dividendách vyplacených namísto nároků na produkci či poplatků za užívání těžebních pozemků.

(49)

S cílem řešit otázku potenciálního obcházení požadavků na uvádění informací by tato směrnice měla stanovit, že údaje o platbách je nutno uvádět s ohledem na podstatu dané činnosti či platby. Podnik by tak neměl mít možnost vyhnout se uvedení informací například tím, že změní charakteristiku činnosti, na kterou by se jinak tato směrnice vztahovala. Platby nebo činnosti by kromě toho neměly být uměle rozdělovány či slučovány s cílem vyhnout se těmto požadavkům na uvádění informací.

(50)

Za účelem rozhodnutí o okolnostech, za jakých by měly být podniky od požadavků na podávání zpráv podle kapitoly 10 osvobozeny, by měla být Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o určení kritérií, která se mají uplatnit při posuzování toho, zda jsou požadavky třetích zemí na podávání zpráv rovnocenné požadavkům stanoveným v uvedené kapitole. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla náležité konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(51)

S cílem zajistit jednotné podmínky pro provádění čl. 46 odst. 1 by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (11).

(52)

Režim podávání zpráv by měl podléhat přezkumu ze strany Komise, jenž bude proveden do tří let od uplynutí lhůty pro provedení této směrnice členskými státy a o němž Komise ve stejném termínu podá zprávu. Tento přezkum by měl posoudit účelnost tohoto režimu a měl by přihlédnout k mezinárodnímu vývoji, včetně hledisek konkurenceschopnosti a zabezpečení dodávek energie. Při přezkumu by rovněž mělo být zváženo, zda by měly být požadavky na podávání zpráv rozšířeny na další průmyslová odvětví a zda by tyto zprávy měly být předmětem auditu. Dále by měl přezkum zohlednit zkušenosti zpracovatelů a uživatelů údajů o platbách a posoudit, zda by bylo vhodné zahrnout i další informace o platbách, například efektivní daňové sazby, a údaje o příjemci, například údaje o jeho bankovním účtu.

(53)

V souladu se závěry vrcholné schůzky skupiny G8 konané v květnu roku 2011 v Deauville a v zájmu podpory rovných podmínek na mezinárodním poli by měla Komise i nadále vybízet všechny mezinárodní partnery k tomu, aby zavedli podobné požadavky týkající se podávání zpráv o platbách vládám. V této souvislosti je zejména důležité pokračovat v práci na příslušném mezinárodním účetním standardu.

(54)

V zájmu zohlednění budoucích změn v právních předpisech členských států a Unie, jež se týkají forem obchodních společností, by měla být Komise oprávněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie za účelem aktualizace seznamů podniků v přílohách I a II. Použití aktů v přenesené pravomoci je rovněž nezbytné k úpravě kritérií velikosti podniku, neboť v průběhu času bude jejich reálná hodnota vlivem inflace klesat. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla náležité konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(55)

Jelikož cílů této směrnice, totiž usnadnit přeshraniční investice a zlepšit srovnatelnost účetních závěrek a zpráv v rámci celé Unie a posílit důvěru veřejnosti v ně prostřednictvím zvýšeného a konsistentního uvádění konkrétních údajů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(56)

Tato směrnice nahrazuje směrnici 78/660/EHS a 83/349/EHS. Uvedené směrnice by proto měly být zrušeny.

(57)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(58)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

a)

v příloze I;

b)

v příloze II, jestliže všichni přímí či nepřímí společníci podniku, jejichž ručení jinak není omezeno, fakticky ručí jen omezeně, neboť jsou sami podniky, které

1)

„subjekty veřejného zájmu“ podniky spadající do oblasti působnosti článku 1,

2)

„účastí“ práva, která drží určitý podnik na základním kapitálu jiných podniků a která jsou určena k tomu, aby vytvořením trvalého spojení s těmito podniky přispěla k činnosti podniku, který je drží; přitom není rozhodné, zda jsou tato práva představována cennými papíry či nikoli. Má se za to, že podíl na základním kapitálu jiného podniku představuje účast tehdy, je-li tento podíl vyšší než procentní hodnota stanovená členskými státy, která je nižší než 20 % nebo rovna 20 %;

3)

„spřízněnou stranou“ spřízněná strana ve smyslu mezinárodních účetních standardů přijatých podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (15);

4)

„dlouhodobými aktivy“ aktiva, která jsou určena k trvalému používání pro činnosti podniku;

5)

„čistým obratem“ částky pocházející z prodeje výrobků a z poskytování služeb po odečtení prodejních slev, daně z přidané hodnoty a ostatních daní přímo spojených s obratem;

6)

„pořizovací cenou“ cena, která má být zaplacena, a jakékoli související náklady minus jakékoli související snížení nákladů na pořízení;

7)

„výrobními náklady“ pořizovací cena surovin a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou položkou. Členské státy povolí nebo vyžadují, aby do těchto nákladů byla zahrnuta přiměřená poměrná část fixních nebo variabilních režijních nákladů nepřímo přiřaditelných k dané položce, jestliže se vztahují k období výroby. Náklady na distribuci se do těchto nákladů nezahrnují;

8)

„úpravami hodnot“ úpravy, jejichž účelem je zohlednit změny hodnot jednotlivých aktiv vykázaných k rozvahovému dni, ať už je tato změna konečná, nebo dočasná;

9)

„mateřským podnikem“ podnik, který kontroluje jeden či více dceřiných podniků;

10)

„dceřiným podnikem“ podnik kontrolovaný mateřským podnikem, včetně jakéhokoli dceřiného podniku mateřského podniku, jenž stojí v čele těchto podniků;

11)

„skupinou“ mateřský podnik a všechny jeho dceřiné podniky;

12)

„podniky ve skupině“ dva nebo více podniků v jedné skupině;

13)

„přidruženým podnikem“ podnik, v němž má účast jiný podnik a na jehož provozní a finanční politiku má tento jiný podnik podstatný vliv. Má se za to, že podnik uplatňuje podstatný vliv v jiném podniku tehdy, jestliže v něm drží nejméně 20 % hlasovacích práv jeho akcionářů či společníků;

14)

„investičními podniky“

15)

„finančními holdingovými podniky“ podniky, jejichž jediným předmětem činnosti je nabývání podílů v jiných podnicích a řízení a zhodnocování těchto podílů, aniž by se přímo či nepřímo účastnily řízení těchto podniků, přičemž nejsou dotčena jejich práva jako akcionářů nebo společníků;

16)

„významnou“ taková informace, o níž by bylo možné rozumně předpokládat, že by její opomenutí nebo nesprávné uvedení mělo vliv na rozhodnutí, která uživatelé činí na základě účetní závěrky podniku. Významnost jednotlivých položek se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými položkami.

a)

bilanční suma: 350 000 EUR,

b)

čistý obrat: 700 000 EUR,

c)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 10.

a)

bilanční suma: 4 000 000 EUR,

b)

čistý obrat: 8 000 000 EUR,

c)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 50.

a)

bilanční suma: 20 000 000 EUR,

b)

čistý obrat: 40 000 000 EUR,

c)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 250.

a)

bilanční suma: 20 000 000 EUR,

b)

čistý obrat: 40 000 000 EUR,

c)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 250.

a)

bilanční suma: 4 000 000 EUR,

b)

čistý obrat: 8 000 000 EUR,

c)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 50.

a)

bilanční suma: 20 000 000 EUR,

b)

čistý obrat: 40 000 000 EUR,

c)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 250.

a)

bilanční suma: 20 000 000 EUR,

b)

čistý obrat: 40 000 000 EUR,

c)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 250.

a)

předpokládá se, že podnik bude ve své činnosti nepřetržitě pokračovat;

b)

účetní pravidla a metody oceňování nelze od jednoho účetního období k druhému měnit;

c)

zachycování a oceňování se provádí na základě zásady opatrnosti; zejména platí, že

d)

částky zachycené v rozvaze a výsledovce se stanoví na akruálním principu;

e)

počáteční rozvaha každého účetního období musí odpovídat konečné rozvaze předchozího účetního období;

f)

jednotlivé složky aktiv a pasiv se oceňují odděleně;

g)

jakákoli kompenzace mezi položkami aktiv a pasiv nebo mezi položkami nákladů a výnosů je zakázána;

h)

položky zachycené ve výsledovce a v rozvaze se zaúčtovávají a vykazují s ohledem na podstatu dotčené transakce nebo ujednání;

i)

položky zachycené v účetní závěrce se oceňují v pořizovacích cenách či výrobních nákladech a

j)

požadavky týkající se účetního zachycování, oceňování, vykazování, uvádění informací a konsolidace stanovené v této směrnici nemusí být dodržovány, jestliže je účinek jejich dodržování nevýznamný.

a)

všem podnikům či jakýmkoli druhům podniků povolí nebo od nich vyžadují oceňování finančních nástrojů, včetně derivátových finančních nástrojů, reálnou hodnotou a

b)

mohou všem podnikům nebo některým druhům podniků povolit nebo od nich vyžadovat oceňování určitých kategorií aktiv jiných než finanční nástroje částkami stanovenými na základě reálné hodnoty.

a)

které byly uzavřeny a trvají, aby uspokojily potřeby podniku týkající se nákupu, prodeje nebo použití komodity, které podnik očekával v okamžiku uzavření transakce a poté;

b)

které byly od počátku označeny jako komoditní smlouvy a

c)

u kterých se očekává, že budou vypořádány dodáním komodity.

a)

závazky držené jako součást obchodního portfolia a

b)

derivátové finanční nástroje.

a)

nederivátové finanční nástroje držené do splatnosti;

b)

poskytnuté půjčky a pohledávky vytvořené podnikem, které nejsou drženy za účelem obchodování; a

c)

podíly v dceřiných podnicích, přidružených podnicích a společných podnicích, kapitálové nástroje emitované podnikem, smlouvy o podmíněném protiplnění v podnikové kombinaci a jiné finanční nástroje se zvláštními vlastnostmi, kvůli nimž se podle obecného mínění účtují odlišně od ostatních finančních nástrojů.

a)

v případě finančních nástrojů, pro které lze snadno identifikovat hodnověrný trh, podle tržní hodnoty. Nelze-li tržní hodnotu pro některý nástroj snadno zjistit, ale lze ji zjistit pro jeho jednotlivé složky nebo pro podobný nástroj, je možné tržní hodnotu odvodit z tržní hodnoty jeho složek nebo podobného nástroje;

b)

v případě finančních nástrojů, pro které nelze snadno identifikovat hodnověrný trh, podle hodnoty vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, pokud tyto oceňovací modely a techniky zajišťují přijatelný odhad tržní hodnoty.

a)

nástroj, o kterém je účtováno, je zajišťovacím nástrojem v rámci systému zajišťovacího účetnictví, které umožňuje, aby některé nebo veškeré změny hodnoty nebyly uváděny ve výsledovce; nebo

b)

změna hodnoty se týká kursového rozdílu vyplývajícího z měnové složky tvořící část čisté investice podniku v zahraničním subjektu.

a)

členské státy mohou povolit nebo vyžadovat, aby se u účastí používala ekvivalenční metoda podle článku 27 a zohledňovaly se přitom nezbytné úpravy vyplývající ze zvláštních vlastností roční účetní závěrky v porovnání s konsolidovanou účetní závěrkou;

b)

členské státy mohou povolit nebo vyžadovat, aby se podíl na výsledku hospodaření připadající na účast vykazoval ve výsledovce jen do výše odpovídající již obdrženým dividendám nebo dividendám, jejichž platba může být požadována; a

c)

pokud zisk připadající na účast a vykázaný ve výsledovce překročí částky již obdržených dividend nebo dividend, jejichž platba může být požadována, zachytí se rozdíl do rezervního fondu, který nemůže být rozdělen akcionářům nebo společníkům.

a)

členské státy mohou povolit nebo vyžadovat úpravy hodnot u dlouhodobých finančních aktiv tak, aby byla oceněna nižší z hodnot, jež jim k rozvahovému dni přísluší;

b)

u dlouhodobých aktiv se provedou úpravy hodnot bez ohledu na to, zda je doba jejich ekonomické životnosti omezena či nikoli, tak, aby byla oceněna nižší z hodnot, jež jim k rozvahovému dni přísluší, jestliže se očekává, že snížení jejich hodnoty bude trvalé;

c)

pokud úpravy hodnot uvedené v písmenech a) a b) nebyly ve výsledovce vykázány odděleně, musí se vykázat ve výsledovce a uvést odděleně v příloze v účetní závěrce;

d)

v oceňování nižší z hodnot podle písmen a) a b) se nesmí pokračovat, jestliže pominuly důvody, pro které se úpravy hodnot prováděly; toto ustanovení se nepoužije na úpravy hodnot v případě goodwillu.

a)

informace požadované v příloze III v závorkách v položce D.II části „Aktiva“ a v položce C části „Vlastní kapitál a cizí zdroje“ souhrnně pro každou z uvedených položek; nebo

b)

informace požadované v příloze IV v závorkách v položce D.II.

a)

v příloze V lze položky 1 až 5 sloučit do jedné položky s názvem „Hrubý zisk nebo ztráta“;

b)

v příloze VI lze položky 1, 2, 3 a 6 sloučit do jedné položky s názvem „Hrubý zisk nebo ztráta“.

a)

přijatá účetní pravidla;

b)

pokud se dlouhodobá aktiva oceňují v přeceněných hodnotách, tabulku zachycující

c)

v případě oceňování finančních nástrojů nebo aktiv jiných než finanční nástroje reálnou hodnotou

d)

celkovou výši veškerých finančních závazků, záruk a podmíněných závazků, jež nejsou vykázány v rozvaze, a povahu a formu jakékoli poskytnuté věcné záruky; veškeré penzijní závazky a závazky vůči podnikům ve skupině či přidruženým podnikům se uvádějí samostatně;

e)

výši záloh a úvěrů poskytnutých členům správních, řídících či dozorčích orgánů s uvedením úrokových sazeb, hlavních podmínek a veškerých dosud splacených, odepsaných nebo prominutých částek, jakož i závazků přijatých v jejich prospěch formou záruk všeho druhu; tyto údaje se uvádějí souhrnně pro každou kategorii;

f)

výši a povahu jednotlivých položek výnosů nebo nákladů, které jsou mimořádné svým objemem či původem;

g)

výši závazků podniku, které mají zbytkovou dobu splatnosti delší než pět let, a celkovou výši závazků podniku, které jsou kryty věcnými zárukami poskytnutými daným podnikem, s uvedením povahy a formy těchto záruk; a

h)

průměrný počet zaměstnanců během účetního období.

a)

u jednotlivých položek dlouhodobých aktiv:

b)

provádějí-li se u dlouhodobých nebo krátkodobých aktiv úpravy hodnoty pouze pro daňové účely, výši těchto úprav a odůvodnění;

c)

pokud se finanční nástroje oceňují na základě pořizovací ceny nebo výrobních nákladů,

d)

částku odměn přiznaných ve vztahu k danému účetnímu období členům správních, řídících a dozorčích orgánů z důvodu jejich funkce a částku všech vzniklých či sjednaných penzijních závazků pro bývalé členy těchto orgánů; tyto údaje se uvádějí souhrnně pro každou kategorii orgánů.

Jestliže by uvedení těchto údajů umožnilo zjistit finanční situaci konkrétního člena takového orgánu, mohou členské státy od požadavku na uvádění těchto údajů upustit;

e)

průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období rozčleněný podle kategorií a osobní náklady za účetní období rozvržené mezi mzdy a platy, náklady na sociální zabezpečení a penzijní náklady, nejsou-li osobní náklady uvedeny samostatně ve výsledovce;

f)

je-li v rozvaze vykázána rezerva na odloženou daň, odloženou daň na konci účetního období a její vývoj během účetního období;

g)

název a sídlo každého podniku, ve kterém podnik samostatně nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na jeho účet drží účast, s uvedením podílu na základním kapitálu, výše vlastního kapitálu a výsledku hospodaření za poslední účetní období daného podniku, za které byla přijata účetní závěrka; jestliže předmětný podnik nezveřejňuje rozvahu a není výše uvedeným podnikem kontrolován, lze údaje o vlastním kapitálu a o výsledku hospodaření vynechat.

Členské státy mohou povolit, aby údaje, jejichž uvádění se vyžaduje v prvním pododstavci tohoto písmene, měly podobu výkazu ukládaného v souladu s čl. 3 odst. 1 a 3 směrnice 2009/101/ES; každé uložení takového výkazu se uvede v příloze v účetní závěrce. Členské státy mohou rovněž povolit, aby se tyto údaje vynechaly, pokud by svou povahou vážně poškozovaly kterýkoli podnik, jehož se týkají. Členské státy mohou toto vynechání podmínit předchozím schválením správními nebo soudními orgány. Vynechání těchto údajů se vždy uvede v příloze v účetní závěrce;

h)

počet a jmenovitou hodnotu, nebo neexistuje-li jmenovitá hodnota, účetní hodnotu akcií upsaných během účetního období v mezích schváleného základního kapitálu, aniž jsou dotčeny čl. 2 první pododstavec písm. e) směrnice 2009/101/ES nebo čl. 2 písm. c) a d) směrnice 2012/30/EU, pokud jde o výši tohoto základního kapitálu;

i)

pokud existuje více než jeden druh akcií, u každého druhu jejich počet a jmenovitou hodnotu, nebo neexistuje-li jmenovitá hodnota, jejich účetní hodnotu;

j)

existenci jakýchkoli prioritních akcií, konvertibilních dluhopisů, warrantů, opcí nebo podobných cenných papírů a práv s vyznačením jejich počtu a rozsahu práv, která udělují;

k)

název, sídlo a právní formu každého z podniků, v nichž je podnik společníkem s neomezeným ručením;

l)

název a sídlo podniku, který sestavuje konsolidovanou účetní závěrku nejširší skupiny podniků, ke které podnik jakožto dceřiný podnik patří;

m)

název a sídlo podniku, který sestavuje konsolidovanou účetní závěrku nejužší skupiny podniků, ke které podnik jakožto dceřiný podnik patří a jež je rovněž začleněna do skupiny podniků uvedené v písmenu l);

n)

místo, kde lze získat konsolidovanou účetní závěrku uvedenou v písmenech l) a m), je-li její získání možné;

o)

navrhované rozdělení zisku nebo vypořádání ztráty, nebo v příslušných případech rozdělení zisku nebo vypořádání ztráty;

p)

povahu a obchodní účel ujednání podniku, které nejsou zahrnuty v rozvaze, a jejich finanční dopad na podnik, jsou-li rizika nebo přínosy vyplývající z těchto ujednání významné a je-li uvedení těchto rizik nebo přínosů nezbytné k posouzení finanční situace podniku;

q)

povahu a finanční dopad významných událostí, které nastaly po rozvahovém dni a jež nejsou zahrnuty ve výsledovce nebo rozvaze; a

r)

transakce, které podnik uzavřel se spřízněnými stranami, včetně objemu takových transakcí, povahy vztahu se spřízněnou stranou a dalších informací o těchto transakcích, které jsou nezbytné k pochopení finanční situace podniku. Informace o jednotlivých transakcích je možné seskupovat podle jejich povahy, nejsou-li samostatné informace nezbytné k pochopení dopadu transakcí se spřízněnou stranou na finanční situaci podniku.

Členské státy mohou povolit nebo vyžadovat, aby byly uváděny pouze ty transakce se spřízněnými stranami, které nebyly uzavřeny za běžných tržních podmínek.

Členské státy mohou povolit, aby nebyly uváděny transakce uzavřené mezi jedním nebo více členy skupiny, pokud jsou dceřiné podniky, které jsou stranami této transakce, takovým členem plně vlastněny.

Členské státy mohou povolit, aby střední podnik omezil uvádění transakcí se spřízněnými stranami na transakce uzavřené

a)

je-li podnik, v němž daný mateřský podnik drží účast pro účely odst. 1 písm. g), zahrnut do konsolidované účetní závěrky sestavované tímto mateřským podnikem nebo do konsolidované účetní závěrky širší skupiny podniků podle čl. 23 odst. 4;

b)

pokud daný mateřský podnik nakládal s danou účastí ve své roční účetní závěrce v souladu s čl. 9 odst. 7 nebo v konsolidované účetní závěrce, kterou sestavuje, v souladu s čl. 27 odst. 1 až 8.

a)

čistý obrat rozčleněný podle kategorií činnosti a podle zeměpisných trhů, pokud se tyto kategorie a trhy mezi sebou podstatně liší z hlediska způsobu, kterým je organizován prodej výrobků a poskytování služeb; a

b)

celkové odměny za účetní období účtované jednotlivými statutárními auditory nebo auditorskými společnostmi za povinný audit roční účetní závěrky a celkové odměny účtované jednotlivými statutárními auditory nebo auditorskými společnostmi za jiné ověřovací služby, za daňové poradenství a jiné neauditorské služby.

a)

pravděpodobný vývoj podniku v budoucnosti;

b)

činnosti v oblasti výzkumu a vývoje;

c)

údaje o nabytí vlastních akcií požadované v čl. 24 odst. 2 směrnice 2012/30/EU;

d)

existence poboček podniku a

e)

v souvislosti s používáním finančních nástrojů podnikem, je-li to významné pro posouzení jeho aktiv, pasiv, finanční situace a výsledku hospodaření,

a)

v příslušných případech odkaz na tyto informace:

Pokud se odkazuje na zásady správy a řízení podniku uvedené v bodě i) nebo ii), podnik rovněž uvede, kde je jejich text veřejně dostupný. Pokud se odkazuje na informace uvedené v bodě iii), podnik zpřístupní veřejnosti podrobné informace o svých zásadách správy a řízení podniku;

b)

odchyluje-li se podnik v souladu s vnitrostátním právem od zásad správy a řízení podniku uvedených v písm. a) bodě i) nebo ii), vysvětlení podniku, od kterých částí uvedených zásad se odchyluje a z jakých důvodů; pokud se podnik rozhodl nepoužívat žádná ustanovení zásad správy a řízení podniku uvedených v písm. a) bodě i) nebo ii), objasní důvody, které ho k tomu vedly;

c)

popis hlavních rysů systémů vnitřní kontroly a řízení rizik podniku ve vztahu k procesu účetního výkaznictví;

d)

informace požadované podle čl. 10 odst. 1 písm. c), d), f), h) a i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí (16), pokud se na podnik uvedená směrnice vztahuje;

e)

popis činnosti valných hromad akcionářů a jejich klíčové pravomoci a popis práv akcionářů a toho, jak jsou tato práva vykonávána, pokud tyto skutečnosti nejsou plně upraveny vnitrostátním právem; a

f)

složení a činnost správních, řídících a dozorčích orgánů a jejich výborů.

a)

samostatné zprávě zveřejňované společně se zprávou vedení podniku podle článku 30; nebo

b)

dokumentu veřejně přístupném na internetových stránkách podniku, na nějž zpráva vedení podniku odkazuje.

a)

má většinu hlasovacích práv akcionářů nebo společníků v jiném podniku (dceřiném podniku);

b)

má právo jmenovat či odvolat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu jiného podniku (dceřiného podniku) a je zároveň akcionářem nebo společníkem takového podniku;

c)

má právo uplatňovat rozhodující vliv na jakýkoli podnik (dceřiný podnik), jehož je akcionářem nebo společníkem na základě smlouvy, kterou s ním uzavřel, nebo podle jeho stanov, společenské nebo zakladatelské smlouvy, umožňuje-li právo, jímž se dceřiný podnik řídí, aby byl takovým smlouvám nebo ustanovením podřízen.

Členský stát nemusí vyžadovat, aby byl mateřský podnik akcionářem nebo společníkem svého dceřiného podniku. Členské státy, jejichž právo takovou smlouvu či taková ustanovení nestanoví, nemusí toto ustanovení uplatňovat; nebo

d)

je akcionářem či společníkem jakéhokoli jiného podniku a

a)

tento podnik (mateřský podnik) může vykonávat nebo skutečně vykonává rozhodující vliv nebo kontrolu nad jiným podnikem (dceřiným podnikem), nebo

b)

tento podnik (mateřský podnik) a jiný podnik (dceřiný podnik) jsou řízeny jednotně mateřským podnikem.

a)

příslušející k podílům drženým na účet jakékoli osoby jiné než mateřský podnik nebo některý dceřiný podnik; nebo

b)

příslušející k podílům

a)

spadá-li tento podnik a jeden či více jiných podniků, s nimiž nemá žádné vztahy uvedené v odstavci 1 nebo 2, pod jednotné řízení na základě

b)

skládají-li se správní, řídící či dozorčí orgány tohoto podniku a jednoho či více jiných podniků, s nimiž nemá žádné vztahy uvedené v odstavci 1 nebo 2, převážně ze stejných osob vykonávajících funkci během účetního období a až do sestavení konsolidované účetní závěrky.

a)

odkazy na mateřské podniky je třeba chápat jako odkazy na všechny podniky uvedené v odstavci 7 tohoto článku; a

b)

aniž je dotčen čl. 24 odst. 3, jsou položky „základní kapitál“, „emisní ážio“, „fond z přecenění“, „fondy“, „výsledek hospodaření za minulá účetní období“ a „výsledek hospodaření za účetní období“, které se zahrnují do konsolidované účetní závěrky, součtem jednotlivých částek příslušejících každému z podniků uvedených v odstavci 7 tohoto článku.

a)

mateřský podnik osvobozeného podniku drží veškeré podíly osvobozeného podniku. Podíly osvobozeného podniku, které jsou v držení členů jeho správních, řídících nebo dozorčích orgánů na základě zákona, stanov nebo zakladatelské či společenské smlouvy, se pro tyto účely nezohledňují; nebo

b)

mateřský podnik osvobozeného podniku drží nejméně 90 procent podílů osvobozeného podniku a toto osvobození schválili ostatní akcionáři či společníci osvobozeného podniku.

a)

aniž je dotčen odstavec 9, osvobozený podnik a všechny jeho dceřiné podniky jsou konsolidovány v účetní závěrce širší skupiny podniků, jejichž mateřský podnik se řídí právem některého členského státu;

b)

konsolidovanou účetní závěrku uvedenou v písmeni a) a konsolidovanou zprávu vedení podniku širší skupiny podniků sestavuje mateřský podnik této skupiny podle práva členského státu, kterým se daný mateřský podnik řídí, v souladu s touto směrnicí nebo mezinárodními účetními standardy přijatými podle nařízení (ES) č. 1606/2002;

c)

ve vztahu k osvobozenému podniku jsou způsobem předepsaným právem členského státu, jímž se osvobozený podnik řídí, v souladu s článkem 30 zveřejněny tyto dokumenty:

Tento členský stát může vyžadovat, aby se dokumenty uvedené v bodech i), ii) a iii) zveřejňovaly v jeho úředním jazyce a správnost překladu byla ověřena;

d)

v příloze v roční účetní závěrce osvobozený podnik uvede

a)

o sestavení konsolidované účetní závěrky nepožádali nejpozději šest měsíců před koncem účetního období akcionáři nebo společníci osvobozeného podniku, kteří vlastní podíly představující určitý minimální podíl na upsaném základním kapitálu tohoto podniku;

b)

minimální podíl uvedený v písmeni a) nepřevyšuje tyto hraniční hodnoty:

c)

členský stát pro toto osvobození nestanovil

a)

pro informování zaměstnanců nebo jejich zástupců nebo

b)

na žádost správních nebo soudních orgánů pro jejich vlastní účely.

a)

osvobozený podnik a všechny jeho dceřiné podniky, aniž je dotčen odstavec 9, jsou konsolidovány v účetní závěrce širší skupiny podniků;

b)

konsolidovaná účetní závěrka uvedená v písmeni a) a případně konsolidovaná zpráva vedení podniku byly sestaveny

c)

konsolidovaná účetní závěrka uvedená v písmenu a) byla ověřena jedním nebo více statutárními auditory nebo auditorskými společnostmi oprávněnými k provádění auditu účetních závěrek podle vnitrostátního práva, jímž se řídí podnik, který tuto účetní závěrku sestavil.

a)

v mimořádně výjimečných případech nelze informace nezbytné pro sestavení konsolidované účetní závěrky v souladu s touto směrnicí získat bez nepřiměřených nákladů nebo bez zbytečného zdržení;

b)

podíly tohoto podniku jsou drženy výhradně za účelem jejich následného prodeje; nebo

c)

přísná a dlouhodobá omezení podstatně brání

a)

má pouze dceřiné podniky, které jsou jak jednotlivě, tak ve svém úhrnu nevýznamné; nebo

b)

všechny jeho dceřiné podniky mohou být vyloučeny z konsolidace podle odstavce 9 tohoto článku.

a)

s výjimkou případů podílů na základním kapitálu mateřského podniku, které drží sám daný podnik nebo jiný podnik zahrnutý do konsolidace a se kterými je zacházeno jako s vlastními podíly v souladu s kapitolou 3, se tato kompenzace provádí na základě účetních hodnot ke dni, k němuž jsou tyto podniky začleněny do konsolidace poprvé. Rozdíly plynoucí z této kompenzace se pokud možno zachycují přímo proti těm položkám konsolidované rozvahy, které mají hodnotu vyšší nebo nižší, než je jejich účetní hodnota;

b)

členský stát může povolit nebo vyžadovat, aby se kompenzace prováděla na základě hodnoty identifikovatelných aktiv a pasiv ke dni pořízení podílů, nebo pokud byly pořizovány postupně, ke dni, ke kterému se podnik stal dceřiným podnikem;

c)

jakýkoli rozdíl zůstávající po použití písmene a) nebo plynoucí z použití písmene b) se v konsolidované rozvaze uvede jako goodwill;

d)

metody používané pro výpočet hodnoty goodwillu a jakékoli jiné významné změny hodnoty v porovnání s předchozím účetním obdobím se vysvětlí v příloze v konsolidované účetní závěrce;

e)

pokud členský stát povolí kompenzaci kladného a záporného goodwillu, obsahuje příloha v konsolidované účetní závěrce analýzu goodwillu;

f)

záporný goodwill lze přenést do konsolidované výsledovky, pokud je takový postup v souladu se zásadami stanovenými v kapitole 2.

a)

pohledávky a závazky mezi těmito podniky;

b)

výnosy a náklady vztahující se k operacím mezi těmito podniky a

c)

zisky nebo ztráty z operací prováděných mezi těmito podniky, jsou-li zahrnuty do účetní hodnoty aktiv.

a)

tato skutečnost je uvedena a zdůvodněna v příloze v konsolidované účetní závěrce;

b)

jsou zohledněny nebo uvedeny důležité události týkající se aktiv, pasiv, finanční situace a výsledku hospodaření podniku zahrnutého do konsolidace, ke kterým došlo mezi rozvahovým dnem tohoto podniku a rozvahovým dnem konsolidované rozvahy; a

c)

nastává-li rozvahový den podniku o více než tři měsíce dříve nebo později než rozvahový den konsolidované rozvahy, je tento podnik konsolidován na základě mezitímní účetní závěrky sestavené k rozvahovému dni konsolidované rozvahy.

a)

v účetní hodnotě vypočtené v souladu s pravidly oceňování stanovenými v kapitolách 2 a 3. Rozdíl mezi touto hodnotou a částkou odpovídající podílu na vlastním kapitálu, který tato účast v přidruženém podniku představuje, se uvádí samostatně v konsolidované rozvaze nebo v příloze v konsolidované účetní závěrce. Tento rozdíl se vypočte ke dni, ke kterému je tato metoda poprvé použita; nebo

b)

ve výši odpovídající podílu na vlastním kapitálu přidruženého podniku, který tato účast v přidruženém podniku představuje. Rozdíl mezi touto výší a účetní hodnotou vypočtenou v souladu s pravidly oceňování stanovenými v kapitolách 2 a 3 se uvádí samostatně v konsolidované rozvaze nebo v příloze v konsolidované účetní závěrce. Tento rozdíl se vypočte ke dni, ke kterému je tato metoda poprvé použita.

a)

při uvádění transakcí mezi spřízněnými stranami se neuvádějí operace mezi spřízněnými stranami, které jsou zahrnuty do konsolidace a které se z konsolidace vylučují;

b)

při uvádění průměrného počtu zaměstnanců během účetního období se zvlášť uvádí průměrný počet zaměstnanců, který zaměstnávají podniky, které jsou konsolidovány pomocí metody poměrné konsolidace; a

c)

při uvádění částek odměn, záloh a úvěrů přiznaných členům správních, řídících či dozorčích orgánů se uvádějí pouze částky přiznané mateřským podnikem a jeho dceřinými podniky členům správních, řídících či dozorčích orgánů mateřského podniku.

a)

ve vztahu k podnikům zahrnutým do konsolidace:

Stejné informace se uvedou o podnicích nezahrnutých do konsolidace z důvodu nevýznamnosti podle čl. 6 odst. 1 písm. j) a čl. 23 odst. 10 a rovněž se uvede důvod pro nezahrnutí podniků uvedených v čl. 23 odst. 9;

b)

název a sídlo přidružených podniků zahrnutých do konsolidace podle čl. 27 odst. 1 a podíl na jejich základním kapitálu, který drží podniky zahrnuté do konsolidace nebo osoby jednající vlastním jménem, ale na účet těchto podniků;

c)

název a sídlo podniků, které jsou konsolidovány pomocí metody poměrné konsolidace podle článku 26, zásady, na nichž je založeno společné řízení těchto podniků, a podíl na jejich základním kapitálu, který drží podniky zahrnuté do konsolidace nebo osoby jednající vlastním jménem, ale na účet těchto podniků; a

d)

pro každý z podniků neuvedených v písmenech a), b) a c), v nichž podniky zahrnuté do konsolidace drží účasti, a to buď samy, nebo prostřednictvím osob jednajících vlastním jménem, ale na účet těchto podniků:

a)

při vykazování údajů o pořízených vlastních podílech konsolidovaná zpráva vedení podniku uvádí daný počet a jmenovitou hodnotu, nebo neexistuje-li jmenovitá hodnota, účetní hodnotu všech podílů mateřského podniku držených tímto mateřským podnikem, dceřinými podniky tohoto mateřského podniku nebo osobou jednající vlastním jménem, ale na účet kteréhokoli z těchto podniků. Členský stát může povolit nebo vyžadovat, aby tyto údaje byly uvedeny v příloze v konsolidované účetní závěrce;

b)

při vykazování údajů o systémech vnitřní kontroly a řízení rizik uvádí výkaz o správě a řízení podniku hlavní prvky těchto systémů vnitřní kontroly a řízení rizik, pokud jde o podniky zahrnuté do konsolidace jako celek.

a)

všichni společníci dotčeného podniku, jejichž ručení je neomezené, jsou podniky uvedené v příloze I, které se řídí právem jiných členských států, než je členský stát, jehož právem se řídí dotyčný podnik, a žádný z těchto podniků nezveřejňuje účetní závěrku dotčeného podniku společně s vlastní účetní závěrkou;

b)

všichni společníci dotčeného podniku, jejichž ručení je neomezené, jsou podniky, které se neřídí právem žádného členského státu, avšak jejich právní forma je srovnatelná s formami uvedenými ve směrnici 2009/101/ES.

a)

zkrácenou rozvahu vykazující jen ty položky, které jsou v přílohách III a IV označeny písmeny a římskými číslicemi, a uvádějící odděleně buď v rozvaze, nebo v příloze v účetní závěrce

b)

zkrácenou přílohu ve své účetní závěrce bez informací požadovaných v čl. 17 odst.1 písm. f) a j).

a)

uvedeno, že se jedná o zkrácenou verzi;

b)

uveden rejstřík, ve kterém je tato účetní závěrka uložena v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES, nebo skutečnost, že účetní závěrka ještě nebyla uložena;

c)

uvedeno, zda byl výrok statutárního auditora nebo auditorské společnosti bez výhrad, s výhradami nebo záporný nebo zda statutární auditor nebo auditorská společnosti nebyli schopni výrok vynést;

d)

uvedeno, zda zpráva auditora obsahovala odkaz na jakékoli záležitosti, na něž statutární auditor nebo auditorská společnost zvláštním způsobem upozornili, aniž vyjádřili auditorský výrok s výhradou.

a)

roční účetní závěrka, zpráva vedení podniku, a je-li předkládán samostatně, výkaz o správě a řízení podniku a

b)

konsolidovaná účetní závěrka, konsolidovaná zpráva vedení podniku, a je-li předkládán samostatně, konsolidovaný výkaz o správě a řízení podniku

a)

vyjádří názor na to, zda

b)

vyjádří se k tomu, zda na základě poznatků a povědomí o podniku a jeho prostředí, k nimž dospěli v průběhu auditu, statutární auditor nebo auditorská společnost zjistili ve zprávě vedení podniku významné nepřesnosti, a uvedou povahu veškerých těchto případných nepřesností.

a)

povinnosti vykazovat „Náklady a příjmy příštích období“ a „Výdaje a výnosy příštích období“. Využije-li členský stát této možnosti, může povolit uvedeným podnikům, pouze ve vztahu k ostatním nákladům podle odst. 2 písm. b) bodu vi) tohoto článku, aby se odchýlily od čl. 6 odst. 1 písm. d), pokud jde o povinnost zachycovat „Náklady a příjmy příštích období“ a „Výdaje a výnosy příštích období“, je-li tato skutečnost uvedena v příloze v účetní závěrce anebo v souladu s písmenem b) tohoto odstavce v poznámce pod čarou rozvahy;

b)

povinnosti vypracovat přílohu v účetní závěrce podle článku 16, jestliže jsou v poznámce pod čarou rozvahy uvedeny informace vyžadované podle čl. 16 odst. 1 písm. d) a e) této směrnice a čl. 24 odst. 2 směrnice 2012/30/EU;

c)

povinnosti vypracovat zprávu vedení podniku podle kapitoly 5, pokud jsou informace požadované podle čl. 24 odst. 2 směrnice 2012/30/EU uvedeny v příloze v účetní závěrce anebo v souladu s písmenem b) tohoto odstavce v poznámce pod čarou rozvahy;

d)

povinnosti zveřejňovat roční účetní závěrku podle kapitoly 7 této směrnice, pokud jsou údaje z rozvahy v ní obsažené řádně předloženy v souladu s vnitrostátním právem alespoň jednomu příslušnému orgánu, který určí dotčený členský stát. Není-li příslušným orgánem ústřední rejstřík, obchodní rejstřík nebo podnikový rejstřík, jak jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 směrnice 2009/101/ES, je příslušný orgán povinen poskytnout tyto údaje příslušnému rejstříku.

a)

sestavit pouze zkrácenou rozvahu, ve které jsou odděleně vykázány alespoň ty položky, které jsou v příloze III nebo IV, podle okolností, označeny písmeny. Použije-li se odst. 1 písm. a) tohoto článku, vylučují se z rozvahy položky E části „Aktiva“ a položky D části „Cizí zdroje“ přílohy III nebo položky E a K přílohy IV;

b)

sestavit pouze zkrácenou výsledovku, ve které jsou odděleně vykázány alespoň tyto položky:

1)

mateřský podnik se řídí právem členského státu;

2)

všichni akcionáři nebo společníci dceřiného podniku v souvislosti s každým účetním obdobím, v němž je toto osvobození uplatňováno, prohlásili, že s osvobozením od této povinnosti souhlasí;

3)

mateřský podnik prohlásil, že ručí za závazky dceřiného podniku;

4)

prohlášení uvedená v bodech 2 a 3 tohoto článku byla dceřiným podnikem zveřejněna způsobem stanoveným právními předpisy členského státu v souladu s kapitolou 2 směrnice 2009/101/ES;

5)

dceřiný podnik je zahrnut do konsolidované účetní závěrky sestavené mateřským podnikem v souladu s touto směrnicí;

6)

toto osvobození je uvedeno v příloze v konsolidované účetní závěrce, kterou sestavil mateřský podnik; a

7)

konsolidovaná účetní závěrka uvedená v bodě 5 tohoto článku, konsolidovaná zpráva vedení podniku a zpráva auditora jsou za dceřiný podnik zveřejněny způsobem stanoveným právními předpisy příslušného členského státu v souladu s kapitolou 2 směrnice 2009/101/ES.

a)

účetní závěrku dotčeného podniku sestavuje, ověřuje a zveřejňuje v souladu s touto směrnicí podnik, který

b)

dotčený podnik je zahrnut do konsolidované účetní závěrky, kterou sestavuje, ověřuje a zveřejňuje v souladu s touto směrnicí

1)

mateřský podnik sestavuje konsolidovanou účetní závěrku v souladu s touto směrnicí a je do této konsolidované účetní závěrky zahrnut;

2)

osvobození je uvedeno v příloze v roční účetní závěrce mateřského podniku;

3)

osvobození je uvedeno v příloze v konsolidované účetní závěrce mateřského podniku a

4)

výsledek hospodaření mateřského podniku stanovený v souladu s touto směrnicí je vykázán v jeho rozvaze.

1)

„podnikem činným v těžebním průmyslu“ podnik, který vykonává jakoukoli činnost související s průzkumem, vyhledáváním, objevováním, rozvojem a těžbou ložisek nerostů, ropy, zásob zemního plynu či jiných látek, v mezích ekonomických činností uvedených v sekci B oddílech 05 až 08 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 (20);

2)

„podnikem činným v odvětví těžby dřeva v původních lesích“ podnik, který v původních lesích vyvíjí činnosti uvedené v sekci A oddíle 02 skupině 02.2 přílohy I nařízení (ES) č. 1893/2006;

3)

„vládou“ jakýkoli ústřední, regionální či místní orgán členského státu nebo třetí země. Zahrnuje rovněž na jakýkoli útvar, agenturu či podnik, jež jsou tímto orgánem kontrolovány, jak stanoví čl. 22 odst. 1 až 6 této směrnice;

4)

„projektem“ provozní činnosti, které jsou upraveny jedinou smlouvou, licencí, ujednáním o nájmu, koncesí nebo podobnými právními dohodami a které představují základ pro platební závazky vůči vládě. Je-li však více takových dohod zásadním způsobem provázáno, považuje se za projekt takový soubor dohod;

5)

„platbou“ částka, která byla uhrazena, ať už formou peněžitého či nepeněžitého plnění, za činnosti popsané v odstavcích 1 a 2, přičemž se jedná o částky těchto druhů:

a)

mateřský podnik se řídí právem některého členského státu a

b)

platby odváděné tímto podnikem vládám jsou zahrnuty do konsolidované zprávy o platbách vládám, kterou sestavuje daný mateřský podnik v souladu s článkem 44.

a)

celková výše plateb, jež byly odvedeny jednotlivým vládám;

b)

celková výše plateb v členění podle druhů uvedených v čl. 41 bodě 5 písm. a) až g), jež byly odvedeny jednotlivým vládám;

c)

pokud jsou tyto platby přiřazeny k určitému projektu, celková výše plateb v členění podle druhů uvedených v čl. 41 bodě. 5 písm. a) až g), jež byly odvedeny za každý takový projekt, a celková výše plateb za každý takový projekt.

a)

použitím směnného kurzu zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie ke dni, kdy vstoupí v platnost jakákoli směrnice, jež tuto prahovou hodnotu stanoví, a

b)

zaokrouhlením na nejbližší stovku.

a)

mateřský podnik malé skupiny, jak je definována v čl. 3 odst. 5, není-li některý podnik ve skupině subjektem veřejného zájmu;

b)

mateřský podnik střední skupiny, jak je definována v čl. 3 odst. 6, není-li některý podnik ve skupině subjektem veřejného zájmu, a

c)

mateřský podnik, který se řídí právem některého členského státu a který je zároveň dceřiným podnikem, řídí-li se právem některého členského státu jeho vlastní mateřský podnik.

a)

mateřskému podniku při výkonu jejích práv ohledně nakládání s majetkem nebo ohledně řízení tohoto podniku významně brání přísná a dlouhodobá omezení;

b)

v mimořádně výjimečných případech nelze informace nezbytné pro sestavení konsolidované zprávy o platbách vládám v souladu s touto směrnicí získat bez nepřiměřených nákladů nebo bez zbytečného zdržení;

c)

podíly tohoto podniku jsou drženy výhradně za účelem jejich následného prodeje.

a)

zahrnovat

b)

být jinak omezena na kritéria, jež usnadňují přímé srovnání požadavků třetích zemí na podávání zpráv s požadavky této kapitoly.