9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/1

1.

Dne 12. října 2011 přijala Komise tyto návrhy (dále jen „návrhy“) týkající se společné zemědělské politiky (dále jen „SZP“) po roce 2013, které byly evropskému inspektorovi ochrany údajů zaslány ke konzultaci tentýž den:

2.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že je Komisí formálně konzultován a že v navrhovaných preambulích nařízení o přímých platbách, nařízení o jednotné společné organizaci trhů a nařízení o rozvoji venkova se na toto stanovisko odkazuje.

3.

Cílem návrhů je poskytnout rámec pro 1) životaschopnou produkci potravin; 2) udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu; a 3) vyvážený územní rozvoj. Za tímto účelem stanoví několik režimů podpory pro zemědělce a rovněž další opatření pro stimulaci rozvoje zemědělství a venkova.

4.

V různých fázích realizace těchto programů se zpracovávají osobní údaje, zejména údaje týkající se příjemců podpory, ale také třetích stran (zpracování žádostí o podporu, zajištění transparentnosti plateb, kontrola a boj proti podvodům atd.). Podstatnou část údajů sice zpracovávají členské státy na svou vlastní odpovědnost, ale Komise má k většině z nich přístup. Příjemci a v některých případech třetí strany, např. pro účely kontrol v souvislosti s podvody, musí poskytovat informace určeným příslušným orgánům.

5.

Na důležitost ochrany údajů v souvislosti se SZP poukázal Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci Schecke, kterým se právní předpisy EU týkající se zveřejňování jmen příjemců finančních prostředků ze zemědělských fondů prohlašují za neplatné (10). Evropský inspektor ochrany údajů si je vědom toho, že v tomto případě nejsou aspekty ochrany údajů stěžejním bodem návrhů. Jelikož se však návrhy týkají zpracování osobních údajů, je zapotřebí vznést relevantní připomínky.

6.

Cílem tohoto stanoviska není analyzovat celý soubor návrhů, ale nabídnout základní informace a pokyny pro nastavení zpracování osobních údajů nezbytných pro řízení SZP způsobem, který respektuje základní práva na soukromí a na ochranu údajů a zároveň zajišťuje účinnou správu podpory, předcházení podvodům a jejich vyšetřování a transparentnost a kontrolovatelnost výdajů.

7.

Toto stanovisko je proto strukturováno do dvou částí: první, obecnější část zahrnuje analýzu a doporučení vztahující se k většině návrhů. Většinou se týká připomínek k přenesené a prováděcí pravomoci Komise. Druhá část se pak zabývá zvláštními ustanoveními obsaženými v několika návrzích (11) a poskytuje doporučení k řešení zjištěných problémů.

8.

Jak již bylo uvedeno, většinu operací zpracování údajů provádí členské státy. Komise však má v mnoha případech k osobním údajům přístup. Evropský inspektor ochrany údajů proto vítá, že se v preambulích příslušných návrhů (12) odkazuje na použitelnost směrnice 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001.

9.

Obecně lze konstatovat, že mnoho otázek, které mají ústřední význam pro ochranu údajů, není v těchto návrzích zahrnuto, ale bude upraveno prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci. Týká se to například opatření, která mají být přijata v souvislosti se sledováním podpory, zřizováním informačních systémů, předáváním informací třetím zemím a kontrolami na místě (13).

10.

Článek 290 SFEU stanoví podmínky pro výkon přenesených pravomocí Komisí. Komise může získat pravomoc „doplňovat nebo měnit některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné“. Dále pak se výslovně vymezují „cíle, obsah, rozsah a doba trvání přenesení pravomoci“. Pokud jde o prováděcí pravomoci, článek 291 SFEU stanoví, že tyto mohou být Komisi svěřeny, jsou-li „pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky“. Zajistí se náležitá kontrola členskými státy.

11.

Evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že ústřední aspekty zpracování údajů uvedené v návrzích a nezbytná opatření na ochranu údajů nelze považovat za „nepodstatné prvky“. Alespoň následující prvky by tedy měly být upraveny již v hlavních legislativních textech, aby se zvýšila právní jistota (14):

12.

Jakmile budou tyto prvky přesně stanoveny v hlavních legislativních návrzích, bude možné k detailnějšímu provádění těchto zvláštních ochranných opatření použít akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty. Evropský inspektor ochrany údajů očekává, že bude konzultován ohledně prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci, které budou řešit otázky důležité pro ochranu údajů.

13.

V některých případech mohou být zpracovávány údaje týkající se (podezření ze spáchání) trestného činu (např. v souvislosti s podvodem). Jelikož příslušné právní předpisy týkající se ochrany údajů stanoví zvláštní ochranu takovýchto údajů (17), může být zapotřebí předchozí kontrola příslušnými vnitrostátními orgány pro ochranu údajů nebo evropským inspektorem ochrany údajů (18).

14.

A konečně by měla být stanovena bezpečnostní opatření, zejména pokud jde o počítačové databáze a systémy. Rovněž je zapotřebí přihlédnout k zásadám odpovědnosti a ochrany soukromí již od návrhu.

15.

Článek 157 nařízení o jednotné společné organizaci trhů zmocňuje Komisi k zavedení prováděcích aktů týkajících se oznamovacích povinností pro různé účely (jako např. zajištění transparentnosti trhu, kontroly opatření v oblasti SZP nebo provádění mezinárodních dohod) (19)„při zohlednění potřeb týkajících se údajů a možných synergií mezi zdroji údajů“ (20). Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby bylo v tomto ustanovení přesně určeno, které zdroje údajů mají být použity pro které konkrétní účely. V tomto ohledu by evropský inspektor ochrany údajů rád připomněl, že propojení databází může být v rozporu se zásadou omezení účelu (21), podle níž nesmějí být osobní údaje dále zpracovávány způsobem neslučitelným s původním účelem jejich shromažďování (22).

16.

Články 74 a 77 nařízení o rozvoji venkova zavádí systém sledování a hodnocení (včetně elektronického informačního systému), který se „vypracuje ve spolupráci mezi Komisí a členskými státy“ pro účely sledování a hodnocení. Systém umožní zpracovávání údajů o „hlavních charakteristikách příjemce a projektu“ poskytnutých samotnými příjemci (článek 78). Vzhledem k tomu, že tyto „hlavní informace“ zahrnují osobní údaje, měly by být tyto údaje v ustanovení přesně určeny. Dále by měly být definovány kategorie údajů, které se mají zpracovávat, a evropský inspektor ochrany údajů by měl být konzultován ohledně prováděcích aktů předpokládaných v článku 74.

17.

Navíc článek 92 téhož návrhu stanoví zavedení nového informačního systému „Komisí ve spolupráci s členskými státy“ pro bezpečnou výměnu „údajů společného zájmu“. Definice kategorií údajů, které mají být vyměňovány, je příliš široká a měla by být zúžena pro případ, že se budou pomocí tohoto systému předávat osobní údaje. Kromě toho by měl být objasněn také vztah mezi článkem 77 a článkem 92, neboť není jasné, zda mají stejný účel a oblast působnosti.

18.

40. bod odůvodnění horizontálního nařízení stanoví, že členské státy by měly spravovat integrovaný administrativní a kontrolní systém (23) pro některé platby a „být oprávněny využívat tento integrovaný systém rovněž pro ostatní režimy podpory Unie“ s cílem „zlepšit účinnost a sledování podpory Unie“. Toto ustanovení by mělo být objasněno, zejména pokud se nevztahuje pouze na využívání synergií z hlediska infrastruktury, ale také na využívání informací v systému uložených pro účely sledování jiných režimů podpory.

19.

Podle čl. 73 odst. 1 písm. c) horizontálního nařízení musí žádosti o podporu kromě pozemků a platebních nároků zahrnovat také „veškeré další informace stanovené v tomto nařízení nebo vyžadované pro účely provádění příslušných právních předpisů v odvětví zemědělství nebo vyžadované dotyčným členským státem“ (24). Očekává-li se, že tyto informace obsahují osobní údaje, měly by být přesně stanoveny požadované kategorie údajů.

20.

Horizontální nařízení zavádí řadu orgánů pro praktické provádění SZP a přiděluje jim úkoly (články 7 až 15). Pro Komisi jsou stanoveny tyto pravomoci (hlavy IV–VII):

21.

První úkol zmíněný v předcházejícím odstavci bude zahrnovat zpracovávání osobních údajů, zatímco v případě druhého úkolu na první pohled žádná potřeba zpracovávání osobních údajů nevyvstává: obecné hodnocení opatření lze rovněž provádět na základě souhrnných nebo anonymizovaných údajů. Pokud Komise odpovídajícím způsobem neodůvodní potřebu v této souvislosti zpracovávat osobní údaje, mělo by být objasněno, že by pro účely obecného hodnocení opatření neměly být Komisi žádné osobní údaje poskytovány.

22.

Články 49 až 52 a 61 až 63 horizontálního nařízení stanoví pravidla pro kontroly na místě (27). Návrh uvádí, že tyto kontroly provádějí převážně příslušné orgány v členských státech, zejména pokud jde o domovní prohlídky nebo úřední výslechy osob, ale že má Komise k takto získaným informacím přístup. Zákonodárce by zde měl upřesnit, že Komise má k těmto údajům přístup, pouze je-li to nutné pro účely kontroly. Měly by také být přesně stanoveny kategorie osobních údajů, k nimž má Komise přístup.

23.

Pro účely sledování podpory zavádí horizontální nařízení administrativní a kontrolní systém (28) (články 68–78) sestávající z řady databází:

24.

Počítačovou databázi tvoří jedna databáze pro každý členský stát (a volitelně decentralizované databáze v rámci nich). Zaznamenává údaje získané od každého z příjemců prostřednictvím žádostí o podporu a žádostí o platbu. Vzhledem k tomu, že ne všechny údaje shromažďované prostřednictvím žádostí o podporu mohou být pro účely kontroly nezbytné, je v tomto ohledu zapotřebí zohlednit možnosti minimalizace zpracování osobních údajů.

25.

Přístup k administrativnímu a kontrolnímu systému není výslovně upraven. Obdobně, jak bylo uvedeno v souvislosti s kontrolami na místě, doporučuje evropský inspektor ochrany údajů zákonodárci, aby stanovil jasně vymezená pravidla pro přístup k tomuto systému.

26.

Pokud jde o kontroly, horizontální nařízení stanoví kontrolu obchodní dokumentace, včetně dokumentace třetích osob (články 79–88) (29). Tato dokumentace může zahrnovat osobní údaje o třetích osobách. Podmínky, za kterých musí třetí osoby poskytnout svou obchodní dokumentaci, by měly být v nástroji přesně stanoveny (30).

27.

Článek 87 téhož návrhu stanoví, že zástupci Komise mají přístup ke všem dokumentům „vypracovaným v souvislosti s prováděnými kontrolami nebo v jejich důsledku“„v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy“. To se vztahuje jak na případy, kdy se mohou kontroly účastnit (odstavec 2), tak na případy, kdy jsou některé úkony vyhrazeny úředníkům určeným právními předpisy členského státu, v němž kontrola probíhá (odstavec 4). V obou případech by mělo být zajištěno, aby zástupci Komise měli k těmto údajům přístup pouze v případě potřeby (tj. pro účely kontroly), a to i v případech, kdy by vnitrostátní právní předpisy mohly přístup umožňovat i pro jiné účely. Evropský inspektor ochrany údajů vyzývá zákonodárce, aby text v tomto smyslu zpřesnil.

28.

Podle článku 102 horizontálního nařízení poskytují členské státy Komisi některé kategorie údajů, výkazů a dokladů. Zahrnuje to také „shrnutí výsledků všech dostupných prováděných auditů a kontrol“ (čl. 102 odst. 1 písm. c) bod v)). Pro tento případ by buď mělo být stanoveno, že v těchto shrnutích nebudou žádné osobní údaje uvedeny, nebo jsou-li osobní údaje nezbytné, měl by být přesně stanoven účel, pro který musí být poskytnuty.

29.

Čl. 70 odst. 1 horizontálního nařízení uvádí, že počítačová databáze umožní přístup „prostřednictvím příslušného orgánu členského státu“ k údajům od roku 2000 a umožní „přímý a bezprostřední přístup“ k údajům za „alespoň“ pět předchozích po sobě následujících kalendářních roků (31).

30.

Systém identifikace a evidence platebních nároků umožňuje „ověřování nároků a křížové kontroly s žádostmi o podporu a systémem identifikace zemědělských pozemků“. Čl. 72 odst. 2 horizontálního nařízení stanoví, že údaje musí být k dispozici po dobu „přinejmenším“ čtyř let (32).

31.

V souvislosti s těmito dvěma systémy se evropský inspektor ochrany údajů odvolává na čl. 6 odst. 1 písm. e) směrnice 95/46/ES a čl. 4 odst. 1 písm. e) nařízení (ES) č. 45/2001, které stanoví, že údaje nesmějí být uchovávány ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu delší, než je nezbytné pro uskutečnění cílů, pro které jsou shromažďovány. Znamená to, že musí být definovány také maximální lhůty pro uchovávání údajů, nikoli pouze lhůty minimální.

32.

Čl. 157 odst. 1 druhý pododstavec nařízení o jednotné společné organizaci trhů uvádí, že údaje mohou být předávány třetím zemím a mezinárodním organizacím. Evropský inspektor ochrany údajů by rád připomněl, že předávání osobních údajů do zemí, které neposkytují odpovídající ochranu, by mohlo být odůvodněné v jednotlivých případech, pokud se uplatní některá z výjimek podle článku 26 směrnice 95/46/ES nebo čl. 9 odst. 6 nařízení (ES) č. 45/2001 (například je-li předání nezbytné nebo se stává právně závazným z důvodů důležitého veřejného zájmu).

33.

V takovém případě by měl být přesně stanoven zvláštní důvod předání (např. související s prováděním mezinárodních dohod) (33). Příslušné mezinárodní dohody by měly zahrnovat zvláštní ochranná opatření, pokud jde o ochranu soukromí a osobních údajů a výkon těchto práv subjekty údajů. Navíc v případě, že údaje mají být předávány Komisí, mělo by jejich předání podléhat schválení evropským inspektorem ochrany údajů (34).

34.

70. bod odůvodnění horizontálního nařízení a důvodové zprávy návrhů uvádí, že se připravují nová pravidla pro zveřejňování informací o příjemcích „zohledňující námitky, které vyslovil Soudní dvůr“ ve věci Schecke  (35).

35.

Evropský inspektor ochrany údajů by rád připomněl, že pravidla pro zveřejňování informací o příjemcích by měla respektovat zásadu proporcionality. Jak potvrdil Soudní dvůr (36), je zapotřebí provést vyvážené poměření základních práv příjemců na ochranu soukromí a údajů a zájmů Evropské unie při zajišťování transparentnosti a řádné správy veřejných prostředků.

36.

Je to také důležité, pokud jde o čl. 157 odst. 1 druhý pododstavec nařízení o jednotné společné organizaci trhů, podle kterého mohou být údaje „zveřejněny pod podmínkou ochrany osobních dat a legitimních zájmů podniků při ochraně jejich obchodních tajemství“. Čl. 157 odst. 2 písm. d) a čl. 157 odst. 3 písm. c) zmocňují Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci týkajících se „podmínek a způsobu zveřejňování informací“ a prováděcích aktů týkajících se režimů pro zpřístupnění informací a dokladů veřejnosti.

37.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že zveřejňování informací a dokladů bude podléhat ochraně osobních údajů. Základní prvky, jako je účel zveřejňování a rovněž kategorie údajů, které mají být zveřejňovány, by však měly být přesně stanoveny spíše v návrzích než v prováděcích aktech nebo aktech v přenesené pravomoci.

38.

Práva subjektů údajů by měla být přesně stanovena, zejména pokud jde o právo na informace a právo přístupu. Je to zvláště důležité, pokud jde o článek 81 horizontálního nařízení, podle kterého lze kontrolovat obchodní dokumentaci nejen příjemců, ale také dodavatelů, zákazníků, dopravců a jiných třetích osob. Přestože příjemci si mohou být vědomi, že jsou jejich údaje zpracovávány, měly by být odpovídajícím způsobem informovány také třetí strany, aby si byly vědomy, že by jejich údaje mohly být použity pro účely kontroly (např. prostřednictvím oznámení o ochraně osobních údajů zaslaného v okamžiku shromažďování a informací poskytovaných na všech relevantních internetových stránkách a ve všech relevantních dokumentech). Povinnost informovat subjekty údajů, včetně třetích osob, by měla být v návrzích zahrnuta.

39.

Měla by být stanovena bezpečnostní opatření, zejména pokud jde o počítačové databáze a systémy. Je zapotřebí přihlédnout k zásadám odpovědnosti a ochrany soukromí již od návrhu. Seznam bezpečnostních opatření, která mají být přijata v souvislosti s těmito počítačovými databázemi a systémy, by měl být zaveden alespoň akty v přenesené pravomoci nebo prováděcími akty. Je to tím důležitější, že osobní údaje zpracovávané v rámci kontrol mohou obsahovat údaje o podezření ze spáchání trestného činu.

40.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá požadavky stanovené článkem 103 horizontálního nařízení, který se týká důvěrnosti a služebního tajemství, v souvislosti s kontrolami ve smyslu článků 79–88 téhož nařízení.

41.

Evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že ústřední aspekty operací zpracování údajů obsažené v návrzích a nezbytná opatření na ochranu údajů by měly být upraveny spíše v hlavních legislativních textech než v aktech v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktech, aby se zvýšila právní jistota:

42.

Tyto prvky mohou být dále rozpracovány v aktech v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktech. Evropský inspektor ochrany údajů očekává, že bude v tomto ohledu konzultován.

43.

Dále by měla být stanovena bezpečnostní opatření, alespoň v prováděcích aktech nebo aktech v přenesené pravomoci, zejména pokud jde o počítačové databáze a systémy. Rovněž je zapotřebí přihlédnout k zásadám odpovědnosti a ochrany soukromí již od návrhu.

44.

Konečně s ohledem na skutečnost, že v některých případech mohou být zpracovávány údaje týkající se (podezření ze spáchání) trestného činu (např. v souvislosti s podvodem), může být nezbytná předchozí kontrola příslušnými vnitrostátními orgány pro ochranu údajů nebo evropským inspektorem ochrany údajů.

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/10

1.

Dne 18. května 2011 Komise přijala balíček legislativních nástrojů k ochraně obětí trestné činnosti. Legislativní balíček obsahuje návrh směrnice, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, (dále jen „navrhovaná směrnice“) a návrh nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech (dále jen „navrhované nařízení“) (3). Oba návrhy doprovází sdělení Komise o posílení práv obětí v EU (4).

2.

Evropský inspektor ochrany údajů nebyl konzultován podle čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001, přestože legislativní podnět byl zařazen do seznamu priorit evropského inspektora ochrany údajů pro legislativní konzultace (5). Základem tohoto stanoviska je tedy čl. 41 odst. 2 téhož nařízení. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby byl v preambulích přijatých nástrojů uveden odkaz na toto stanovisko.

3.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá cíle politiky legislativního balíčku, kterými je v souladu se Stockholmským programem a jeho akčním plánem posílit práva obětí trestných činů a zajistit, že o jejich potřebu ochrany, pomoci a přístupu ke spravedlnosti bude postaráno (6).

4.

Navrhovaná směrnice má nahradit rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení (7). Stanoví minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. Navrhovaná směrnice se zejména snaží zajistit, aby se obětem dostalo slušného zacházení, aby byly brány v úvahu zvláštní potřeby zranitelných obětí, aby byla obětem poskytnuta odpovídající podpora a informace a aby se oběti mohly zúčastnit řízení (8).

5.

Cílem navrhovaného nařízení je zajistit, aby se obětem, které v občanské věci požívají ochrany v jednom členském státě, dostalo stejné míry ochrany v jiném členském státě v případě, že se tam odstěhují, aniž by musely projít samostatným řízením (9). Toto opatření doplňuje návrh směrnice o evropském ochranném příkazu (dále jen „podnět týkající se evropského ochranného příkazu“), který se zabývá vzájemným uznáváním ochranných opatření v trestních věcech. Podnět týkající se evropského ochranného příkazu, k němuž Evropský inspektor ochrany údajů vydal stanovisko v říjnu 2010 (10), v současné době projednává Evropský parlament a Rada.

6.

Ochrana soukromí a osobních údajů má ústřední úlohu v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jak je stanoveno ve Stockholmském programu, zejména pak v kontextu soudní spolupráce v trestních věcech. V říjnu 2010 vydal evropský inspektor ochrany údajů stanovisko k podnětu týkajícímu se evropského ochranného příkazu, v němž poukázal na potřebu jednotného režimu ochrany údajů, pokud jde o podněty v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech (11). Při této příležitosti evropský inspektor ochrany údajů zdůraznil, že zpracování údajů v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech se vyznačuje zvláštní citlivostí souvisejících osobních údajů a účinky, které může mít zpracování údajů na subjekty údajů (12). Proto je nezbytné věnovat řádnou pozornost aspektům ochrany údajů souvisejícím s podněty v této oblasti a dle potřeby zavést odpovídající pravidla a ochranná opatření.

7.

Podle evropského inspektora ochrany údajů představuje respektování soukromí a osobních údajů zásadní prvek ochrany obětí, kterou mají navrhované nástroje zajistit. Toto stanovisko se proto zaměří na aspekty návrhů týkající se soukromí a předloží náměty na zlepšení nebo posílení ochrany obětí.

8.

Různá ustanovení navrhované směrnice se přímo či nepřímo zabývají soukromím a ochranou údajů (13). Obecně řečeno, evropský inspektor ochrany údajů tato ustanovení vítá, protože jejich cílem je ochránit soukromí obětí. Přesto však má evropský inspektor ochrany údajů za to, že standardy ochrany by bylo možné v některých případech posílit a vyjasnit, aniž by byla dotčena jejich povaha minimálních standardů.

9.

Připomínky evropského inspektora ochrany údajů se zaměří hlavně na tyto aspekty: 1) článek 23 navrhované směrnice, který se zabývá právem na ochranu soukromí a vztahy s médii; 2) práva obětí na informace a přístup k jejich vlastním osobním údajům; a 3) ochrana důvěrnosti sdělení mezi obětí a službami na podporu obětí. Tyto aspekty budou projednány v následujících pododdílech.

10.

Hlavním věcným ustanovením navrhované směrnice, které se zabývá soukromím, je článek 23 nazvaný „Právo na ochranu soukromí“. Ustanovení čl. 23 odst. 1 uvádí, že „Členské státy zajistí, aby soudní orgány mohly během soudního řízení přijmout vhodná opatření na ochranu soukromí a fotografií obětí a jejich rodinných příslušníků.“ K tomuto ustanovení má evropský inspektor ochrany údajů několik připomínek.

11.

Za prvé čl. 23 odst. 1 nepokrývá úplné právo na ochranu soukromí obětí trestného činu. Ustanovení je ve své oblasti působnosti daleko omezenější, protože prostě stanoví pravomoc „soudních orgánů“ vydávat ochranná opatření „během soudního řízení“. Ochrana soukromí by však neměla být zaručena pouze „během soudního řízení“, ale i během vyšetřování a přípravného řízení. Obecněji řečeno, soukromí by mělo být dle potřeby zajištěno od prvního kontaktu s příslušnými orgány a rovněž po skončení soudního řízení.

12.

V této souvislosti stojí za to zmínit, že několik mezinárodních nástrojů přijalo v porovnání s čl. 23 odst. 1 náročnější přístup. Například doporučení Rady Evropy Rec(2006) 8 týkající se pomoci obětem trestného činu stanoví, že „[s]táty by měly přijmout vhodná opatření s cílem v co největší míře se vyhnout zasahování do soukromého a rodinného života obětí a chránit osobní údaje obětí, zvláště během vyšetřování a trestního stíhání“ (doplněno zvýraznění) (14). Ostatní nástroje obsahují podobná ustanovení (15).

13.

S ohledem na výše uvedené evropský inspektor ochrany údajů doporučuje doplnit do článku 23 první odstavec, který by obecněji uváděl, že členské státy zaručí v co nejvyšší míře ochranu soukromého a rodinného života obětí, jakož i ochranu osobních údajů obětí od prvního kontaktu s úředními orgány a po uzavření trestního řízení. Dále by stávající čl. 23 odst. 1 měl být upraven tak, aby soudním orgánům umožňoval vydávat ochranná opatření i „během vyšetřování trestného činu“.

14.

Za druhé čl. 23 odst. 1 neobsahuje žádný náznak obsahu konkrétních opatření, která mohou soudní orgány přijmout na ochranu práva oběti na soukromí. Evropský inspektor ochrany údajů chápe záměr ponechat členským státům v této oblasti maximální míru flexibility. Větší přesnost by však mohla být užitečná. Návrh by zejména mohl uvádět seznam minimálních opatření, která mohou soudní orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijímat na ochranu soukromí oběti (16). Tento seznam by mohl zahrnovat například následující kategorie opatření:

15.

Za třetí článek 23 neobsahuje žádné ustanovení, které by zaručovalo důvěrnost informací v držení veřejných orgánů. V tomto ohledu opět poskytuje užitečné příklady výše citované doporučení Rady Evropy Rec(2006) 8. V bodě 11 doporučení stanoví, že státy by měly požadovat, aby všechny agentury, které jsou v kontaktu s oběťmi, přijaly jasné standardy, podle nichž mohou třetí straně sdělovat informace získané od oběti nebo týkající se oběti pouze pod podmínkou, že oběť dala k takovému sdělení výslovný souhlas nebo k takovému kroku existuje zákonný požadavek či oprávnění. Evropský inspektor ochrany údajů naléhavě žádá zákonodárce, aby do navrhované směrnice podobné ustanovení doplnil.

16.

Čl. 23 odst. 2 stanoví, že „Členské státy učiní opatření, kterými podpoří média, aby přijala a respektovala samoregulační opatření pro ochranu soukromí, osobní nedotknutelnosti a osobních údajů obětí.“ I zde návrh přijal minimalistický přístup v tom smyslu, že pouze odkázal na nástroj samoregulace.

17.

Evropský inspektor ochrany údajů chápe důvody k zaujetí obezřetného postoje k tomuto tématu a obecně s přístupem Komise souhlasí. Vztah mezi médii a soukromím je mimořádně citlivý a složitý. Je to také oblast, kde v rámci hranic stanovených Listinou základních práv EU a Evropskou úmluvou o lidských právech mohou hrát různou úlohu odlišné tradice a kulturní rozdíly mezi členskými státy. Tento přístup by byl rovněž zřejmě v souladu se současným rámcem ochrany údajů (článek 9 směrnice 95/46/ES), který členským státům ponechává určitý prostor, pokud jde o zpracování údajů prováděné pro účely žurnalistiky nebo uměleckého či literárního vyjádření (17).

18.

Pokud jde o samoregulaci, evropský inspektor ochrany údajů je přesvědčen, že tento nástroj může hrát důležitou úlohu při slaďování soukromí a svobody projevu. Dále čl. 23 odst. 2 odráží přístup, který přijalo doporučení Rec(2006) 8, jež také stanoví, že státy by měly povzbuzovat média, aby přijímala a dodržovala samoregulační opatření s cílem chránit soukromí a osobní údaje obětí (18). Samoregulační nástroje mohou působit i v kombinaci s vnitrostátními rámcovými ustanoveními, tato ustanovení by však měla být v souladu s judikaturou ESLP k článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech (19).

19.

Evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že článek 3 navrhované směrnice, který se zabývá právem obdržet informace od prvního kontaktu s příslušným orgánem, nezmiňuje informace týkající se ochrany údajů. Aby byla zajištěna odpovídající ochrana jejich osobních údajů, měly by oběti ve vhodnou dobu vždy získat všechny informace nutné k tomu, aby mohly plně porozumět způsobu, jakým budou jejich osobní údaje zpracovávány.

20.

Evropský inspektor ochrany údajů proto doporučuje doplnit do článku 3 další ustanovení, které upřesní, že obětem by měly být poskytnuty informace týkající se dalšího zpracování jejich osobních údajů v souladu s článkem 10 směrnice 95/46/ES. Kromě toho by měl zákonodárce zvážit zařazení pravidel pro přístup obětí k jejich osobním údajům při současné ochraně oprávněných zájmů týkajících se vyšetřování trestného činu a trestního stíhání.

21.

Navrhovaná směrnice uznává právo obětí trestného činu získat podporu od chvíle spáchání trestného činu, jakož i po celou dobu trestního řízení a po jeho skončení, podle potřeb obětí (20). Některé kategorie obětí, jako např. oběti sexuálního násilí, trestných činů souvisejících s genderem, rasovou nenávistí či jiných trestných činů z nenávisti nebo oběti terorismu, mohou vyžadovat služby podpory specialistů (21), včetně podpory psychologické. V těchto případech by měla být sdělení mezi obětí a odborníky poskytujícími služby podpory odpovídajícím způsobem chráněna před zveřejněním. Pokud se tak nestane, může být oběť odrazována od svobodné komunikace se svým poradcem. Evropský inspektor ochrany údajů tedy vítá požadavek v článku 7, podle něhož musí být služby podpory pro oběti „důvěrné“. Je však skutečně nezbytné vyjasnit rozsah a důsledky takové důvěrnosti.

22.

Navrhovaná směrnice zejména neupřesňuje, zda by sdělení, která si vymění oběti s poskytovateli služeb podpory, měla být považována za „výsadní“ v tom smyslu, že jejich zveřejnění v průběhu soudního řízení bude vyloučeno či jinak omezeno. Obvykle by tomu tak bylo v případě, že poskytovatel služeb podpory je zdravotník, který podléhá povinnosti zachovat profesní tajemství. Lze si však představit případy, kdy podporu neposkytují odborníci tohoto druhu. V těchto situacích je sporné, zda by oběť byla před zveřejněním chráněna.

23.

Evropský inspektor ochrany údajů proto doporučuje specifikovat, že oběť těchto konkrétních trestných činů by měla mít právo v jakémkoli soudním nebo správním řízení odmítnout zveřejnění důvěrných sdělení v rámci komunikace s poskytovatelem služby podpory a že tato sdělení lze předat třetí straně pouze se souhlasem oběti. Obvykle by tomu tak mělo být v jakémkoli trestním řízení, aniž by byly dotčeny oprávněné a řádně odůvodněné zájmy týkající se vyšetřování nebo trestního stíhání (tzn. shromažďování nepostradatelných důkazů soudními orgány).

24.

Jak již bylo zmíněno, navrhované nařízení doplňuje podnět týkající se evropského ochranného příkazu, který se zabývá vzájemným uznáváním ochranných opatření v trestních věcech. Protože se navrhované nařízení týká soudní spolupráce v občanských věcech, které mají přeshraniční důsledky (22), spadá jeho použití do oblasti bývalého prvního pilíře, a proto také do oblasti působnosti směrnice 95/46/ES (23). V případě podnětu týkajícího se evropského ochranného příkazu tomu tak nebylo.

25.

Evropský inspektor ochrany údajů proto doporučuje, aby byl odkaz na směrnici 95/46/ES zařazen alespoň do bodů odůvodnění návrhu s prohlášením, že osobní údaje zpracovávané podle tohoto nařízení by měly být chráněny v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí směrnice 95/46/ES.

26.

Podle článku 5 navrhovaného nařízení strana, která se hodlá v jiném členském státě dovolávat ochranného příkazu, předloží příslušným orgánům osvědčení. Osvědčení se vydává podle standardního formuláře stanoveného v příloze navrhovaného nařízení. Příloha obsahuje osobní údaje chráněné osoby i osoby, která představuje nebezpečí, například jejich totožnost a místo pobytu, a popis ochranného opatření. Evropský inspektor ochrany údajů uznává, že osobní údaje obsažené v osvědčení podle požadavků v příloze jsou v zásadě přiměřené, podstatné a nepřesahují míru s ohledem na účel, pro který byly shromážděny.

27.

Z návrhu však není dostatečně jasné, které osobní údaje chráněné osoby budou sděleny osobě, která představuje nebezpečí, zejména podle článku 13 (24). V této souvislosti se evropský inspektor ochrany údajů domnívá, že osoba, která představuje nebezpečí, by měla získat pouze ty osobní údaje, které jsou naprosto nezbytné pro výkon daného opatření. Kromě toho by se dané sdělení mělo v co největší možné míře vyhnout zveřejnění adresy či jiných kontaktních údajů týkajících se chráněné osoby (25). Takové omezení by mělo být upřesněno v textu článku 13.

28.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá cíle politiky obou posuzovaných návrhů a obecně sdílí přístup Komise. Přesto však má za to, že ochranu soukromí a osobních údajů obětí v navrhované směrnici by bylo možné v některých případech posílit a vyjasnit.

29.

Pokud jde o navrhovanou směrnici o právech, podpoře a ochraně obětí trestného činu, evropský inspektor ochrany údajů zákonodárci doporučuje:

30.

Pokud jde o navrhované nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech, evropský inspektor ochrany údajů zákonodárci doporučuje:

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/16

1.

Dne 28. listopadu 2011 přijala Komise návrh rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o využívání jmenné evidence cestujících (PNR) a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států (3) (dále jen: „dohoda“).

2.

Dne 9. listopadu 2011 byl evropský inspektor ochrany údajů neformálně konzultován ve věci předlohy návrhu v rámci zrychleného postupu. Dne 11. listopadu 2011 vydal řadu neveřejných připomínek. Cílem tohoto stanoviska je uvedené připomínky doplnit ve světle stávajícího návrhu a zveřejnit názory evropského inspektora ochrany údajů. Toto stanovisko vychází i z řady předešlých zásahů evropského inspektora ochrany údajů a pracovní skupiny zřízené podle článku 29 týkajících se jmenné evidence cestujících (Passenger Name Records, PNR).

3.

Cílem dohody je poskytnout řádný právní základ pro předávání údajů PNR z EU do Spojených států. Základem předávání je v současné době dohoda z roku 2007 (4), protože Parlament se rozhodl odložit své hlasování o souhlasu, než budou splněny jeho připomínky týkající se ochrany údajů. Ve svém usnesení ze dne 5. května 2010 (5) uvedl Parlament tyto požadavky:

4.

Stávající dohodu je třeba posuzovat v kontextu globálního přístupu k PNR, který zahrnuje jednání s dalšími třetími zeměmi (jmenovitě s Austrálií (8) a Kanadou (9)) a návrh systému PNR na úrovni EU (10). Rovněž spadá do oblasti působnosti současných jednání o dohodě mezi EU a USA o výměně osobních údajů v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (11). Bráno z širšího hlediska, dohoda byla parafována několik málo týdnů před očekávaným přijetím návrhů na přezkum obecného rámce pro ochranu údajů (12).

5.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá tento globální přístup, jehož cílem je zajistit jednotný právní rámec pro dohody o PNR v souladu s právními požadavky EU. Vyjadřuje však politování nad tím, že daný časový harmonogram neumožňuje v praxi zabezpečit soulad těchto dohod s novými pravidly EU o ochraně údajů. Chtěl by též připomenout, že obecná dohoda mezi EU a USA o výměnách údajů by měla být použitelná na dohodu mezi EU a USA o PNR.

6.

Podle Listiny základních práv Evropské unie musí být jakékoli omezení základních práv a svobod nezbytné, přiměřené a stanovené právními předpisy. Jak opakovaně prohlásil evropský inspektor ochrany údajů (13) a pracovní skupina zřízená podle článku 29 (14), nezbytnost a přiměřenost systémů PNR a hromadného předávání údajů PNR do třetích zemí nebyla dosud prokázána. Tento názor sdílí i Evropský hospodářský a sociální výbor a agentura pro základní práva (15). Níže uvedenými konkrétními připomínkami není dotčeno toto úvodní a základní zjištění.

7.

Ačkoli tato dohoda obsahuje určitá zlepšení oproti dohodě z roku 2007 a zahrnuje přiměřená ochranná opatření pro bezpečnost údajů a dohled nad nimi, zdá se, že nebyla splněna žádná z hlavních připomínek vyjádřených ve výše uvedených stanoviscích, ani podmínky, jejichž splnění požadoval Evropský parlament pro vydání svého souhlasu (16).

8.

Čl. 4 odst. 1 dohody uvádí, že Spojené státy zpracovávají údaje PNR za účelem předcházení, odhalování, vyšetřování a stíhání a) teroristických trestných činů a souvisejících trestných činů a b) trestných činů, které jsou postižitelné trestem odnětí svobody na dobu tří let nebo více a jsou mezinárodní povahy. Některé z těchto pojmů jsou dále definovány.

9.

Ačkoli tyto definice jsou přesnější než v dohodě z roku 2007, stále jsou zde některé neurčité pojmy a výjimky, které by mohly být v rozporu s omezením účelu a mohly by narušit právní jistotu. Konkrétně:

10.

Příloha I dohody obsahuje 19 typů údajů, které budou zasílány do USA. Většina z nich také obsahuje různé kategorie údajů a je totožná s poli údajů v dohodě z roku 2007, která již evropský inspektor ochrany údajů a pracovní skupina zřízená podle článku 29 považovali za nepřiměřená (18).

11.

To se týká zejména pole „obecné poznámky včetně informací OSI (další služební informace) (19), SSI (zvláštní služební informace) (20) a SSR (zvláštní služební požadavek) (21)“, které mohou odhalovat údaje týkající se náboženského přesvědčení (např. upřednostňované jídlo) nebo zdraví (např. žádost o invalidní vozík). Takové citlivé údaje by měly být ze seznamu výslovně vyloučeny.

12.

Při posuzování přiměřenosti seznamu je třeba vzít v úvahu, že kvůli předávání předem (čl. 15 odst. 3 dohody) se budou tyto kategorie týkat nejen skutečných cestujících, ale i osob, které nakonec nepoletí (např. v důsledku zrušení letu).

13.

Kromě toho by existence otevřených datových polí mohla narušit právní jistotu. Kategorie, jako jsou „veškeré dostupné kontaktní informace“, „veškeré informace o zavazadlech“ a „obecné poznámky“, by měly být lépe definovány.

14.

Seznam by tedy měl být zúžen. V souladu se stanoviskem pracovní skupiny zřízené podle článku 29 (22) se domníváme, že údaje by měly být omezeny na tyto informace: lokalizační kód záznamu PNR, datum rezervace, den (dny) zamýšlené cesty, jméno cestujícího, další jména v PNR, celá cestovní trasa, identifikátory pro bezplatné letenky, jednosměrné letenky, údaje o vystavení letenky, údaje pole ATFQ (Automated Ticket Fare Quote), číslo letenky, datum vystavení letenky, historie případů, kdy se cestující nedostavil k odletu, počet zavazadel, čísla jmenovek na zavazadlech, informace o případech, kdy se cestující dostavil na letiště bez rezervace a byl připraven k odletu, počet zavazadel na každý segment, dobrovolné/nedobrovolné zvýšení třídy, historické změny údajů PNR týkající se výše uvedených položek.

15.

Článek 6 dohody uvádí, že DHS automaticky vytřídí a „zamaskuje“ citlivé údaje. Citlivé údaje však budou uloženy nejméně 30 dní a ve zvláštních případech je lze využít (čl. 6 odst. 4). Evropský inspektor ochrany údajů by chtěl zdůraznit, že i po „zamaskování“ budou tyto údaje stále „citlivé“ a budou se týkat identifikovatelných fyzických osob.

16.

Jak evropský inspektor ochrany údajů již uvedl, DHS by nemělo zpracovávat citlivé údaje týkající se občanů EU, ani pokud budou po obdržení „zamaskovány“. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje v textu dohody specifikovat, že letečtí dopravci by neměli předávat citlivé údaje DHS.

17.

Článek 8 uvádí, že údaje PNR budou uchovávány v aktivní databázi po dobu až pěti let a následně budou převedeny do nečinné databáze a uloženy po dobu až deseti let. Tato maximální doba uchovávání údajů v délce patnácti let je jasně nepřiměřená bez ohledu na to, zda jsou údaje uchovávány v „aktivní“ nebo „nečinné“ databázi, jak již zdůraznil evropský inspektor ochrany údajů a pracovní skupina zřízená podle článku 29.

18.

Čl. 8 odst. 1 upřesňuje, že data budou „anonymizována a zamaskována“ šest měsíců poté, co je DHS obdrží. Avšak jak „zamaskované“ údaje, tak i údaje uložené v „nečinné databázi“ představují osobní údaje, dokud nejsou anonymizovány. Údaje by tedy měly být anonymizovány (nevratně) nebo vymazány ihned po provedení analýzy nebo po nejvýše šesti měsících.

19.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá čl. 15 odst. 1, který uvádí, že údaje budou předávány pomocí metody „push“. Čl. 15 odst. 5 však vyžaduje, aby dopravci za výjimečných okolností k údajům PNR „poskytli přístup“. Aby bylo s konečnou platností vyloučeno použití systému „pull“ a s ohledem na obavy, které nedávno znovu zdůraznila pracovní skupina zřízená podle článku 29 (23), důrazně doporučujeme, aby dohoda výslovně zakazovala možnost samostatného přístupu úředníků USA k údajům prostřednictvím systému „pull“.

20.

V dohodě by měl být definován počet a periodicita předání údajů ze strany leteckých dopravců pro DHS. Za účelem posílení právní jistoty by měly být popsány podrobněji také podmínky, za nichž budou další předání možná.

21.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá článek 5 dohody o zabezpečení a integritě údajů, zejména pak povinnost informovat dotčené jedince o tom, že došlo k narušení soukromí. Měly by však být vyjasněny tyto prvky oznámení o narušení bezpečnosti údajů:

22.

Evropský inspektor ochrany údajů podporuje povinnost evidovat či dokumentovat všechny přístupy a zpracování týkající se PNR, protože díky tomu bude možné ověřovat, zda DHS použilo údaje PNR řádně a zda nedošlo k neoprávněnému přístupu do systému.

23.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že dodržování záruk týkajících se ochrany údajů v dohodě bude podléhat nezávislému dozoru a dohledu inspektorů příslušných ministerstev pověřených ochranou údajů, jako je např. vedoucí inspektor DHS, jak stanoví čl. 14 odst. 1. V zájmu zajištění účinného výkonu práv subjektů údajů by však evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní orgány ochrany údajů měli spolupracovat s DHS na postupech a způsobech výkonu těchto práv (24). Evropský inspektor ochrany údajů by uvítal odkaz na tuto spolupráci uvedený v dohodě.

24.

Evropský inspektor ochrany údajů důrazně podporuje právo na nápravu „bez ohledu na státní příslušnost, zemi původu nebo místo bydliště“, které stanoví druhý pododstavec čl. 14 odst. 1. Vyjadřuje však politování nad tím, že článek 21 výslovně uvádí, že dohoda „nevytváří ani neuděluje podle práva Spojených států žádné právo ani výhodu žádné osobě ani veřejnému či soukromému subjektu“. I pokud bude na základě dohody přiznáno právo na „soudní přezkum“ v USA, nemusí být toto právo rovnocenné právu na účinnou soudní nápravu v EU, zejména s ohledem na omezení uvedené v článku 21.

25.

Článek 16 dohody zakazuje předávání údajů vnitrostátním orgánům, které neposkytují PNR záruky „rovnocenné nebo srovnatelné“ se zárukami stanovenými v této dohodě. Evropský inspektor ochrany údajů toto ustanovení vítá. Seznam orgánů, které by mohly obdržet údaje PNR, by však měl být dále upřesněn. Pokud jde o mezinárodní předání, dohoda stanoví, že by k nim mělo docházet pouze v případech, kdy je využití zamýšlené příjemcem v souladu s touto dohodou a poskytuje opatření na ochranu osobních údajů „srovnatelná“ s opatřeními stanovenými v dohodě, s výjimkou mimořádných okolností.

26.

Pokud jde o formulace „srovnatelné“ nebo „rovnocenné“ použité v dohodě, chtěl by evropský inspektor ochrany údajů zdůraznit, že by nemělo docházet k žádnému dalšímu vnitrostátnímu ani mezinárodnímu předávání údajů ze strany DHS, pokud příjemce neposkytuje opatření na ochranu osobních údajů, která nejsou méně přísná než opatření stanovená v dohodě. V dohodě by také mělo být vyjasněno, že předávání údajů PNR by mělo probíhat individuálně, mělo by být zajištěno, že příslušným příjemcům budou předány pouze nezbytné údaje, a neměly by být povoleny žádné výjimky. Kromě toho evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby předání údajů do třetích zemí podléhala předchozímu souhlasu soudu.

27.

Čl. 17 odst. 4 uvádí, že v případě, že jsou do třetí země předávány údaje rezidenta některého z členských států EU, měly by být informovány příslušné orgány dotčeného členského státu, pokud si je DHS této situace vědomo. Tato podmínka by měla být vypuštěna, protože DHS by si mělo být dalších předání do třetích zemí vždy vědomo.

28.

Není jasné, jaká je právní forma, kterou USA zvolily pro uzavření této dohody, a jak se tato dohoda stane v USA právně závaznou. To by mělo být vyjasněno.

29.

Čl. 20 odst. 2 se zabývá souladem s případným systémem PNR EU. Evropský inspektor ochrany údajů bere na vědomí, že konzultace ohledně úprav této dohody budou zkoumat zejména „zda by případný budoucí systém PNR EU uplatňoval méně přísné normy ochrany údajů, než jaké jsou stanoveny v této aktuální dohodě“. S cílem zajistit jednotnost by případná úprava měla také (a zejména) zohlednit silnější ochranná opatření v případném budoucím systému PNR.

30.

Dohoda by měla být přezkoumána i s ohledem na nový rámec ochrany údajů a případné uzavření obecné dohody mezi EU a USA o výměně osobních údajů v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Mohlo by být doplněno nové ustanovení podobné čl. 20 odst. 2, které by uvádělo, že „pokud bude v EU přijat nový právní rámec ochrany údajů nebo bude uzavřena nová dohoda o výměně údajů mezi EU a USA, zahájí smluvní strany vzájemné konzultace s cílem rozhodnout, zda má být tato aktuální dohoda patřičně přizpůsobena. Tyto konzultace budou zejména zkoumat, zda by případná budoucí úprava právního rámce ochrany údajů v EU nebo případná budoucí dohoda EU a USA o ochraně údajů uplatňovaly přísnější opatření na ochranu údajů, než jaká stanoví tato dohoda.“

31.

Pokud jde o přezkum dohody (článek 23), evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že vnitrostátní orgány ochrany údajů by měly být výslovně zahrnuty do přezkumného týmu. Přezkum by se měl zaměřit i na posouzení nezbytnosti a přiměřenosti opatření, na účinné uplatňování práv subjektů údajů a měl by zahrnovat i ověření způsobu zpracovávání požadavků subjektů údajů v praxi, zejména v případech, kdy nebyl povolen přímý přístup. Měla by být stanovena četnost přezkumů.

32.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá opatření o ochraně bezpečnosti údajů a dohledu předpokládaná v dohodě a zlepšení oproti dohodě z roku 2007. Mnohé obavy však přetrvávají, zvláště pokud jde o soulad globálního přístupu k PNR, omezení účelu, kategorie údajů, které mají být předávány DHS, zpracování citlivých údajů, dobu uchovávání údajů, výjimky z metody „push“, práva subjektů údajů a další předávání.

33.

Tyto připomínky se nedotýkají požadavků na nezbytnost a přiměřenost jakéhokoli legitimního systému PNR a dohody o hromadném předávání údajů PNR z EU do třetích zemí. Jak znovu zopakoval Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 5. května, „boj proti terorismu nebude nikdy účinný, pokud nebude probíhat na základě klíčových zásad nezbytnosti a proporcionality“.

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/23

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/24

1.

Nařízení (EHS) č. 574/72 stanoví, že přepočet částek v určité měně do jiné měny se uskuteční podle přepočítacího koeficientu vypočteného Komisí na základě měsíčního průměru, během referenčního období uvedeného v článku 2, referenčních směnných kurzů měn zveřejněných Evropskou centrální bankou.

2.

Referenčním obdobím bude:

Přepočítací koeficienty měn budou zveřejněny ve druhém Úředním věstníku Evropské unie (řada C) v měsících únoru, květnu, srpnu a listopadu.

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/26

A.

Toto sdělení bylo vydáno souladu s ustanoveními Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“) a Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“).

B.

Evropská komise (dále jen „Komise“) vydala sdělení nazvané „Pokyny o použití článku 81 Smlouvy o ES v námořní dopravě“ (1). Tento nezávazný právní akt stanoví zásady, které bude Komise dodržovat při vymezování trhů a posuzování dohod o spolupráci v odvětvích námořní dopravy, jichž se přímo týkají změny, které přineslo nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 ze dne 25. září 2006, tj. v liniové dopravě, kabotáži a mezinárodní trampové dopravě (2).

C.

Kontrolní úřad ESVO se domnívá, že výše uvedený právní akt je pro EHP relevantní. Aby bylo možno zachovat rovné podmínky hospodářské soutěže a zajistit jednotné uplatňování pravidel hospodářské soutěže EHP v celém Evropském hospodářském prostoru, přijímá Kontrolní úřad na základě zmocnění podle čl. 5 odst. 2 písm. b) Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru toto sdělení. Při uplatňování příslušných právních předpisů EHP na konkrétní případy se Kontrolní úřad hodlá řídit zásadami a pravidly stanovenými v tomto sdělení (3).

D.

Účelem tohoto sdělení je především objasnit, jakým způsobem hodlá Kontrolní úřad ESVO uplatňovat článek 53 při vymezování trhů a posuzování dohod o spolupráci v liniové dopravě, kabotáži a mezinárodní trampové dopravě.

E.

Toto sdělení se týká případů, v nichž je Kontrolní úřad podle článku 56 Dohody o EHP příslušným kontrolním orgánem.

1.

Těmito pokyny se stanoví zásady, které bude Kontrolní úřad ESVO dodržovat při vymezování trhů a posuzování dohod o spolupráci v odvětvích námořní dopravy, jichž se přímo týkají změny, které přineslo začlenění nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 do Dohody o EHP, tj. v liniové dopravě, kabotáži a mezinárodní trampové dopravě (4).

2.

Tyto pokyny mají podnikům a sdružením podniků provozujícím tyto služby, především pokud jsou provozovány do a/nebo z přístavu (přístavů) v Evropském hospodářském prostoru, pomoci posoudit, zda jsou jejich dohody (5) slučitelné s článkem 53 Dohody o EHP. Na ostatní odvětví se tyto pokyny nevztahují.

3.

Nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 rozšířilo oblast působnosti nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES (6) a nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komisí podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (7), pokud jde o rozšíření jeho působnosti na kabotáž a trampovou dopravu. Začlenění nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 do Dohody o EHP proto odpovídajícím způsobem pozměňuje příslušná pravidla EHP. Všechna odvětví námořní dopravy proto od 9. prosince 2006 podléhají obecně použitelnému procesnímu rámci.

4.

Nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 zrušilo rovněž nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 (nyní články 81 a 82) Smlouvy o ES v námořní dopravě (8), které obsahovalo blokovou výjimku pro liniové konference, která povolovala, aby námořní linky, jež jsou členy liniových konferencí, stanovovaly sazby a ostatní podmínky přepravy, jelikož systém konferencí již nesplňuje kritéria čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES (nyní čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování EU). Začlenění nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 do Dohody o EHP proto znamená, že od 18. října 2008 se na systém konferencí již nevztahuje bloková výjimka ze zákazu stanoveného v čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Po tomto datu musí všichni linioví dopravci provozující dopravu do a/nebo z jednoho či více přístavů Evropského hospodářského prostoru ukončit veškerou činnost v oblasti liniových konferencí, která je v rozporu s článkem 53 Dohody o EHP. Tak tomu bude bez ohledu na to, zda ostatní jurisdikce (výslovně či mlčky) povolují stanovování sazeb liniovými konferencemi nebo tzv. diskusní dohody. Členové konference by dále měli zajistit, aby k 18. říjnu 2008 byly všechny dohody přijaté na základě systému konferencí v souladu s článkem 53 Dohody o EHP.

5.

Tyto pokyny doplňují pokyny, které již Kontrolní úřad vydal v jiných oznámeních. Jelikož pro námořní dopravu jsou typické rozsáhlé dohody o spolupráci mezi vzájemně soutěžícími dopravci, zvláštní význam mají pokyny o použitelnosti článku 53 Dohody o EHP na dohody o horizontální spolupráci (9) a pokyny k uplatňování čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP (10).

6.

Na dohody o horizontální spolupráci v liniové dopravě, pokud jde o poskytování společných služeb, se vztahuje nařízení Komise (ES) č. 823/2000 ze dne 19. dubna 2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES na některé kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě mezi společnostmi liniové dopravy (konsorcii), začleněné do Dohody o EHP (11). Dne 26. dubna 2010 bude nařízení Komise (ES) č. 823/2000 nahrazeno nařízením Komise (ES) č. 906/2009 ze dne 28. září 2009 (12). Tato nařízení, začleněná do Dohody o EHP, stanoví podmínky podle čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP, za nichž se zákaz v čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP nevztahuje na dohody mezi dvěma či více přepravci provozujícími plavidla (konsorcii).

7.

Těmito pokyny není dotčen výklad článku 53 Dohody o EHP, který může podat Soudní dvůr ESVO, Soudní dvůr nebo Tribunál Evropské unie. Zásady v těchto pokynech je nutno uplatňovat podle zvláštních okolností daného případu.

8.

Kontrolní úřad bude tyto pokyny uplatňovat po dobu pěti let.

9.

Liniová doprava, kabotáž a trampová doprava jsou odvětví námořní dopravy, jichž se přímo dotýkají změny, které přineslo začlenění nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 do Dohody o EHP.

10.

Liniová doprava zahrnuje pravidelnou nákladní dopravu, zejména v kontejnerech, do přístavů na určité zeměpisné trati, obvykle nazývané námořní trať. K dalším obecným rysům liniové dopravy patří, že plavební jízdní řády a data plaveb jsou ohlášeny předem a služby jsou dostupné všem uživatelům dopravy.

11.

Podle definice uvedené v čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 4056/86, začleněného do kapitoly G bodu 11 přílohy XIV Dohody o EHP (13), se trampovou dopravou rozumí doprava hromadného nebo samostatného zboží plavidly používanými jedním nebo více zasilateli na základě smlouvy o pronájmu uzavřené na cestu nebo na čas, nebo na základě jiné formy smlouvy o nepravidelné nebo neohlášené plavbě, přičemž sazby za přepravu jsou volně sjednávány případ od případu v souladu s podmínkami nabídky a poptávky. Většinou se jedná o nepravidelnou dopravu jediného druhu zboží, jímž je plavidlo naloženo (14).

12.

Kabotáž zahrnuje poskytování služeb námořní dopravy včetně trampové a liniové dopravy mezi dvěma či více přístavy v témže státě EHP (15). Přestože se tyto pokyny nevztahují konkrétně na služby kabotáže, použijí se i na tyto služby, a to za předpokladu, že jsou poskytovány jako služby liniové či trampové dopravy.

13.

Článek 53 Dohody o EHP se vztahuje na všechny dohody, které mohou znatelně ovlivnit obchod mezi státy EHP. Ovlivněním obchodu se rozumí, že je možné s určitou mírou pravděpodobnosti na základě souboru objektivních právních nebo věcných faktorů předvídat, že dohoda nebo jednání může mít vliv – přímý nebo nepřímý, skutečný nebo potenciální – na strukturu obchodování mezi státy EHP (16). Kontrolní úřad zveřejnil informace o tom, jak bude uplatňovat pojem ovlivnění obchodu, ve svých pokynech k pojmu ovlivnění obchodu podle článků 53 a 54 Dohody o EHP (17).

14.

Dopravní služby poskytované provozovateli liniové a trampové dopravy mají často mezinárodní charakter, poněvadž probíhají mezi přístavy EHP a třetími zeměmi a/nebo se týkají vývozů a dovozů mezi dvěma či více státy EHP (tj. obchod uvnitř EHP) (18). Ve většině případů je možnost ovlivnění obchodu mezi státy EHP velmi pravděpodobná, mimo jiné kvůli dopadu, který tyto služby mají na trhy s dopravními a zprostředkovatelskými službami (19).

15.

Ovlivnění obchodu mezi státy EHP má v souvislosti se službami námořní kabotáže obzvláštní význam, protože určuje oblast působnosti článku 53 Dohody o EHP a jeho vztah k vnitrostátním právním předpisům pro hospodářskou soutěž podle článku 3 kapitoly II protokolu 4 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 53 a 54 Dohody o EHP. Nakolik tyto služby mohou ovlivnit obchod mezi státy EHP, je nutno posuzovat případ od případu (20).

16.

K posouzení účinků určité dohody na hospodářskou soutěž pro účely článku 53 Dohody o EHP je nutno vymezit relevantní výrobkový a zeměpisný trh (trhy). Hlavním účelem definice trhu je systematicky určit konkurenční překážky, s nimiž se podnik potýká. Pokyny ohledně této záležitosti jsou uvedeny v oznámení Kontrolního úřadu o vymezení relevantního trhu pro účely soutěžního práva EHP (21). Tyto pokyny se vztahují rovněž na definici trhu pro služby námořní dopravy.

17.

Relevantní výrobkový trh zahrnuje všechny výrobky a/nebo služby, které jsou spotřebitelem s ohledem na jejich vlastnosti, ceny a zamýšlené použití považovány za zaměnitelné nebo zastupitelné. Relevantní zeměpisný trh zahrnuje oblast, ve které se dotyčné podniky účastní dodávky výrobků nebo služeb a poptávky po nich, kde jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně stejnorodé a která může být odlišena od sousedních zeměpisných oblastí, protože zejména podmínky hospodářské soutěže jsou v těchto oblastech zjevně odlišné (22). Dopravce (nebo dopravci) nemůže mít významný vliv na převládající tržní podmínky, jestliže zákazníci mohou snadno změnit poskytovatele služeb (23).

18.

Pro liniovou dopravu byly jako relevantní výrobkový trh stanoveny v několika rozhodnutích Komise a rozsudcích Evropského soudního dvora služby kontejnerové liniové dopravy (24). Tato rozhodnutí a rozsudky se týkají provozování dálkové námořní dopravy. Ostatní druhy dopravy nebyly na stejný trh služeb zařazeny, ačkoliv v některých případech mohou být tyto služby v omezené míře zaměnitelné. Důvodem bylo to, že pouze u nedostatečného podílu zboží přepravovaného v kontejnerech lze snadno přejít na jiný druh přepravy, např. leteckou dopravu (25).

19.

Za určitých okolností může být vhodné vymezit užší výrobkový trh omezený na určitý druh výrobku dopravovaného po moři. Například doprava zboží, které snadno podléhá zkáze, by mohla být omezena na mrazírenské kontejnery nebo zahrnovat přepravu na tradičních mrazírenských plavidlech. Ačkoliv ve výjimečných případech je možná určitá zastupitelnost mezi dopravou samostatného zboží a kontejnerovou dopravou (26), zdá se, že k trvalému přechodu od kontejnerové dopravy k hromadné dopravě nedochází. Pro velkou většinu kategorií zboží a uživatelů zboží v kontejnerech není doprava samostatného zboží přiměřenou alternativou kontejnerové liniové dopravy (27). Jakmile se náklad začne pravidelně přepravovat v kontejnerech, není pravděpodobné, že by se ještě někdy přepravoval jako náklad, který v kontejnerech uložen není (28). Kontejnerová liniová doprava má proto v současnosti tendenci převážně k jednosměrné zastupitelnosti (29).

20.

Relevantní zeměpisný trh zahrnuje oblast, v níž jsou služby uváděny na trh, obvykle řadu přístavů mezi jednotlivými konci námořní tratě vymezené vzájemně se překrývajícími spádovými oblastmi přístavů. Pokud jde o evropský konec trati, zeměpisný trh byl v případech týkajících se liniové dopravy dosud vymezen jako řada přístavů v severní Evropě nebo ve Středomoří. Jelikož služby liniové dopravy ze Středomoří jsou jen okrajově nahraditelné službami ze severoevropských přístavů, byly tyto vymezeny jako samostatné trhy (30).

21.

Kontrolní úřad dosud článek 53 Dohody o EHP na trampovou dopravu neuplatnil. Podniky mohou při svém posuzování vzít v úvahu následující prvky, pokud mají souvislost se službami trampové dopravy, které poskytují:

22.

Výchozím bodem pro vymezení relevantních trhů služeb v trampové dopravě jsou „hlavní podmínky“ dané žádosti o přepravu, jelikož obecně určují její základní prvky (31). V závislosti na konkrétních potřebách uživatelů dopravy budou tvořeny sjednatelnými a nesjednatelnými prvky. Je-li určen sjednatelný prvek hlavních podmínek, kupříkladu druh nebo velikost plavidla, může např. naznačovat, že relevantní trh s ohledem na tento konkrétní prvek je širší, než bylo stanoveno v původním požadavku na přepravu.

23.

Povaha služby v trampové dopravě se může lišit a existuje celá škála přepravních smluv. Může být proto nutné zjistit, zda strana poptávky považuje za vzájemně zastupitelné služby poskytované na základě nájemní smlouvy uzavřené na určitou dobu, na cestu a na základě smlouvy o lodní dopravě. Je-li tomu tak, mohou patřit na stejný relevantní trh.

24.

Jednotlivé druhy plavidel jsou obvykle dále rozdělovány do řady standardních průmyslových velikostí (32). Vzhledem ke značným úsporám z rozsahu je možné, že služba s objemem nákladu neodpovídajícím velikosti plavidla není schopna nabízet konkurenceschopné sazby za přepravu. Proto je při zjišťování, zda každá velikost plavidla tvoří samostatný relevantní trh, třeba posuzovat zastupitelnost různých velikostí plavidel případ od případu.

25.

Co se týče relevantního trhu na straně nabídky, první opěrné body představují fyzické a technické podmínky nákladu, který má být přepraven, a druh plavidla (33). Lze-li plavidla přizpůsobit přepravě určitého nákladu se zanedbatelnými náklady a v krátkém čase (34), jsou různí poskytovatelé trampové dopravy schopni soutěžit o přepravu tohoto nákladu. V těchto případech bude relevantní trh na straně nabídky zahrnovat více než jeden druh plavidla.

26.

Existuje však řada druhů plavidel, která jsou technicky přizpůsobená a/nebo speciálně postavená za účelem poskytování specializovaných dopravních služeb. Ačkoliv specializovaná plavidla mohou přepravovat rovněž jiné druhy nákladu, mohou mít konkurenční nevýhodu. Schopnost poskytovatelů specializovaných služeb soutěžit o dopravu jiného nákladu může být proto omezená.

27.

V trampové dopravě se zastávky v přístavech určují na základě individuální poptávky. Mobilitu plavidel však mohou snižovat omezení týkající se terminálu a ponoru nebo ekologické normy pro konkrétní druhy plavidel v některých přístavech nebo oblastech.

28.

V trampové dopravě by se měla vzít rovněž v úvahu existence substitučních řetězců s ohledem na velikost plavidel. Na některých trzích trampové dopravy nejsou velikosti plavidel v okrajové oblasti trhu přímo nahraditelné. Účinky substitučního řetězce mohou nicméně omezovat cenotvorbu na okrajích trhu a vést k jejich zahrnutí do širší definice trhu.

29.

Na některých trzích trampové dopravy se musí vzít v potaz to, zda lze plavidla považovat za vlastní kapacitu podniku dopravce, a tudíž by se neměla zohledňovat při posuzování relevantního trhu případ od případu.

30.

Nahraditelnost na straně nabídky a poptávky mohou ovlivnit dodatečné faktory, např. spolehlivost poskytovatele služeb, bezpečnostní a právní požadavky, např. požadavek na tankery s dvojitým trupem ve vodách EHP (35).

31.

Požadavky na přepravu obvykle zahrnují zeměpisné prvky, např. přístav nebo oblast nakládky a vykládky. Tyto přístavy poskytují první vodítko pro vymezení relevantního zeměpisného trhu ze strany poptávky, tím ale není dotčena konečná definice relevantního zeměpisného trhu.

32.

Některé zeměpisné trhy mohou být definovány podle směru nebo se mohou vyskytovat pouze dočasně, např. pokud poptávku po přepravě určitého nákladu pravidelně ovlivňují klimatické podmínky nebo období sklizně. V této souvislosti je při vymezování relevantních zeměpisných trhů nutno vzít v úvahu přemisťování plavidel, cesty se zátěží a obchodní nerovnováhy.

33.

Podíly na trhu poskytují užitečné první údaje o struktuře trhu a konkurenčním významu jak zúčastněných stran, tak jejich konkurentů. Kontrolní úřad a Komise vykládají podíly na trhu případ od případu na základě tržních podmínek. Několik rozhodnutí Komise a rozsudků Evropského soudního dvora (36) vzalo za základ výpočtu tržního podílu v liniové lodní dopravě údaje o objemu a/nebo kapacitě.

34.

Na trzích trampové dopravy soutěží poskytovatelé služeb o přepravní smlouvy, tj. prodávají cesty nebo dopravní kapacity. V závislosti na konkrétních službách mohou provozovatelé vypočítávat své roční tržní podíly na základě různých údajů (37), například:

35.

Dohody o spolupráci jsou obvyklým rysem trhů námořní dopravy. Vzhledem k tomu, že tyto dohody mohou uzavírat skuteční i potenciální konkurenti a že mohou mít negativní vliv na parametry hospodářské soutěže, musí podniky věnovat zvláštní pozornost tomu, aby zajistily jejich soulad s pravidly hospodářské soutěže. Na trzích služeb, jako je námořní doprava, mají zvláštní význam pro hodnocení účinku dohody na relevantním trhu tyto prvky: ceny, náklady, kvalita, četnost a diferenciace poskytované služby, její inovace, marketing a uvádění na trh.

36.

Pro služby, na něž se vztahují tyto pokyny, mají zvláštní význam tři typy dohod: technické dohody, dohody o výměně informací a dohody o společném fondu.

37.

Na některé druhy technických dohod se nemusí vztahovat zákaz stanovený v článku 53 Dohody o EHP, jelikož neomezují hospodářskou soutěž. Tak tomu je třeba v případě horizontálních dohod, jejichž jediným cílem a důsledkem je provedení technických zlepšení nebo zajištění technické spolupráce. Za dohody, které patří do této kategorie, lze považovat rovněž dohody týkající se zavedení ekologických norem. Dohody mezi konkurenty, které se týkají cen, kapacity nebo jiných parametrů hospodářské soutěže, do této kategorie v zásadě nepatří (38).

38.

Systém výměny informací znamená dohodu, na jejímž základě si podniky vzájemně vyměňují informace nebo je poskytují společnému subjektu odpovědnému za jejich soustřeďování, sestavování a zpracování, než se tyto informace vrátí zpět účastníkům v dohodnuté podobě a ve sjednaném čase.

39.

V mnoha odvětvích je běžnou praxí, že se shromažďují, vyměňují a zveřejňují souhrnné statistické údaje a obecné informace o trhu. Zveřejňované informace o trhu jsou vhodným prostředkem ke zvýšení transparentnosti trhu a informovanosti zákazníků, a mohou tak přispívat k efektivnímu hospodaření. Výměna obchodně citlivých a konkrétních údajů o trhu však může za určitých okolností porušovat článek 53 Dohody o EHP. Tyto pokyny mají poskytovatelům služeb námořní dopravy pomoci při posuzování, zda takovéto výměny informací porušují pravidla hospodářské soutěže.

40.

V odvětví liniové dopravy je výměna informací mezi jednotlivými námořními linkami, které jsou účastníky liniových konsorcií, jež by jinak spadala do působnosti čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, přípustná v rozsahu, v jakém jsou tyto informace prospěšné a nezbytné pro společné provozování služeb liniové dopravy a jiných forem spolupráce, na něž se vztahuje bloková výjimka podle nařízení (ES) č. 823/2000, začleněného do Dohody o EHP (39). Tyto pokyny se uvedenou výměnou informací nezabývají.

41.

Při posuzování systémů výměny informací podle soutěžního práva EHP je nutno rozlišovat níže uvedené skutečnosti.

42.

Výměna informací může být mechanismem, který umožňuje provádění antikonkurenčních praktik, např. sledování dodržování dohod v rámci kartelu. Pokud výměna informací slouží takovému jednání, jež poškozuje hospodářskou soutěž, je nutno provést její posouzení spolu s posouzením tohoto jednání. Dokonce i výměna informací sama o sobě může mít za cíl omezení hospodářské soutěže (40). Tyto pokyny se takovýchto výměn informací netýkají.

43.

Výměna informací však sama o sobě může z důvodu svého účinku představovat porušení článku 53 Dohody o EHP. Tato situace nastává, jestliže výměna informací snižuje nebo odstraňuje míru nejistoty, pokud jde o fungování dotyčného trhu, což má za následek omezení hospodářské soutěže mezi podniky (41). Každý hospodářský subjekt si musí nezávisle určit politiku, kterou hodlá na trhu sledovat. Podle Evropského soudního dvora jsou proto vyloučeny přímé nebo nepřímé kontakty podniků s ostatními hospodářskými subjekty, které ovlivňují chování konkurenta nebo které odhalují vlastní (zamýšlené) chování, jestliže cílem nebo důsledkem těchto kontaktů je omezit hospodářskou soutěž, tj. zajistit vznik podmínek hospodářské soutěže, jež neodpovídají běžným podmínkám na dotyčném trhu, s přihlédnutím k povaze dodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, velikosti a počtu podniků a objemu trhu (42). Naproti tomu pokud jde o trh s dřevnou buničinou, Evropský soudní dvůr shledal, že jednostranné čtvrtletní oznamování cen uživatelům ze strany výrobců je tržním chováním, které nesnižuje nejistotu jednotlivých podniků týkající se strategie jejich konkurentů v budoucnosti, a tudíž v případě neexistence předchozího jednání ve vzájemné shodě mezi výrobci nepředstavuje porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES (nyní čl. 102 odst. 1 Smlouvy o fungování EU) (43).

44.

Při zkoumání pravděpodobných účinků výměny informací poskytuje určité obecné vodítko judikatura soudů Evropského společenství. Evropský soudní dvůr shledal, že pokud existuje skutečně konkurenční trh, je pravděpodobné, že transparentnost povede ke zvýšení hospodářské soutěže mezi dodavateli (44). Naopak na vysoce koncentrovaném oligopolním trhu, kde je hospodářská soutěž už tak značně oslabena, povede častá výměna přesných informací o jednotlivých prodejích, která probíhá mezi hlavními konkurenty a při vyloučení ostatních dodavatelů a odběratelů, pravděpodobně ke značnému narušení soutěže mezi dodavateli. Za takových okolností má pravidelné a časté sdílení informací o fungování trhu ten účinek, že se všem konkurentům odhalují tržní pozice a strategie různých jednotlivých konkurentů (45). Evropský soudní dvůr rovněž shledal, že systém výměny informací může představovat porušení pravidel hospodářské soutěže i v případě, že trh není vysoce koncentrovaný, ale je zde při rozhodování omezena nezávislost podniků v důsledku tlaku během následných jednání s ostatními konkurenty (46).

45.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že skutečné nebo možné účinky výměny informací musí být posuzovány případ od případu, jelikož výsledky posouzení závisí na kombinaci faktorů, které jsou specifické pro daný případ. Dvěma hlavními prvky, které Kontrolní úřad při posuzování výměny informací prověřuje, jsou struktura trhu, na němž k výměně informací dochází, a charakter informací, které jsou vyměňovány. Při posuzování je nutno vzít v úvahu skutečné nebo možné účinky výměny informací v porovnání s mírou hospodářské soutěže v případě, že by dohoda o výměně informací neexistovala (47). Aby se na výměnu informací vztahoval čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, musí mít výrazný nepříznivý vliv na parametry hospodářské soutěže (48).

46.

Níže uvedené pokyny se týkají především analýzy omezení hospodářské soutěže podle čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Pokyny k použití čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP jsou uvedeny níže v bodu 58 a v obecném oznámení týkajícím se dané věci (49).

47.

Hlavními otázkami při posuzování, zda výměna informací spadá do oblasti působnosti čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP (50), jsou úroveň koncentrace a struktura nabídky a poptávky na daném trhu.

48.

Úroveň koncentrace je obzvláště důležitá, neboť na vysoce koncentrovaných oligopolních trzích se s větší pravděpodobností než na méně koncentrovaných trzích objeví omezující účinky a s větší pravděpodobností budou tyto účinky trvalé. Větší transparentnost na koncentrovaném trhu může posílit vzájemnou závislost podniků a oslabit intenzitu hospodářské soutěže.

49.

Důležitá je rovněž struktura nabídky a poptávky, zejména počet vzájemně soutěžících hospodářských subjektů a symetrie a stálost jejich tržních podílů a existence strukturálních vazeb mezi konkurenty (51). Kontrolní úřad může analyzovat rovněž jiné faktory, např. stejnorodost služeb a celkovou transparentnost na trhu.

50.

Je pravděpodobnější, že se čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP bude na výměnu komerčně citlivých údajů mezi konkurenty, týkajících se parametrů soutěže, např. cen, kapacity nebo nákladů, vztahovat více než na jiné výměny informací. Otázka, zda jsou informace komerčně citlivé, by se měla posuzovat s ohledem na níže uvedená kritéria.

51.

Výměna informací, které jsou již veřejně dostupné, nepředstavuje porušení čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP (52). Je však důležité stanovit úroveň transparentnosti trhu a určit, zda výměna zvyšuje hodnotu informací tím, že je činí dostupnějšími nebo kombinuje veřejně dostupné a další informace. Výsledné informace se mohou stát komerčně citlivými a jejich výměna může omezit hospodářskou soutěž.

52.

Informace mohou být individuální nebo souhrnné. Individuální údaje se týkají určeného nebo identifikovatelného podniku. Souhrnné údaje kombinují údaje z dostatečného počtu nezávislých podniků, takže jednotlivé údaje není možno rozlišit. Na výměnu individuálních údajů mezi konkurenty se bude vztahovat čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP (53) pravděpodobněji než na výměnu souhrnných informací, která do působnosti čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP v zásadě nespadá. Kontrolní úřad bude věnovat náležitou pozornost zejména úrovni agregace. Ta by měla být taková, aby od sebe dané informace nebylo možno oddělit a umožnit tak podnikům přímo či nepřímo rozpoznat konkurenční strategie ostatních konkurentů.

53.

Pokud však jde o liniovou dopravu, je třeba opatrně posuzovat výměny prognóz týkající se kapacity, a to i v souhrnné podobě, zejména probíhají-li tyto výměny na koncentrovaných trzích. Na trzích liniové dopravy jsou údaje o kapacitě hlavním parametrem pro koordinaci soutěžního chování a mají přímý účinek na ceny. Výměny souhrnných prognóz týkajících se kapacity, které udávají, na kterých tratích bude kapacita využita, mohou být protisoutěžní, pokud povedou k přijetí společné strategie ze strany několika či všech dopravců a k poskytování služeb za ceny, jež jsou vyšší než konkurenční ceny. Mimoto zde existuje nebezpečí oddělení údajů, poněvadž je možno je porovnat s individuálními oznámeními liniových dopravců. To by podnikům umožnilo zjistit postavení na trhu a strategie konkurentů.

54.

Důležitými činiteli jsou rovněž stáří údajů a období, k němuž se vztahují. Údaje mohou být historické, aktuální, nebo se mohou týkat budoucnosti. Výměna historických údajů se obvykle nepovažuje za výměnu, která spadá do působnosti čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, jelikož nemůže mít žádný skutečný dopad na budoucí chování podniků. V minulosti Komise pokládala za historické informace starší jednoho roku (54) a informace staré méně než jeden rok pokládala za aktuální (55). Historická nebo aktuální povaha informací by se měla posuzovat pružně s přihlédnutím k tomu, v jaké míře dané údaje na relevantním trhu zastarávají. Je pravděpodobné, že doba, za kterou údaje zastarávají, je kratší u souhrnných informací než u informací individuálních. Podobně je nepravděpodobné, že by výměna aktuálních informací o objemu a kapacitě omezovala hospodářskou soutěž, jsou-li tyto údaje v odpovídající míře agregovány, takže není možno přímo či nepřímo určit operace jednotlivých zasílatelů nebo dopravců. Údaje o budoucnosti se týkají názoru podniku na to, jak se bude trh vyvíjet nebo jakou strategii podnik hodlá na tomto trhu sledovat. Především problematická může být výměna údajů týkajících se budoucnosti, zejména pokud jde o údaje o cenách či o produkci. Tyto údaje mohou odhalit obchodní strategii, kterou podnik hodlá na trhu přijmout. To může značně omezit soupeření mezi stranami, které se na výměně informací podílejí, a tak potenciálně omezit hospodářskou soutěž.

55.

Je nutno rovněž zvážit, jak často k výměnám informací dochází. Čím častěji jsou informace vyměňovány, tím rychleji mohou konkurenti reagovat. To usnadňuje odvetná opatření a v konečném důsledku oslabuje pobídky k soutěžnímu chování na trhu. Mohla by tím být omezena tzv. skrytá hospodářská soutěž.

56.

Při posuzování účinků, jaké mohou mít informace na trh(y), by se měl rovněž vzít v úvahu způsob jejich zveřejnění. Čím více jsou informace sdíleny se zákazníky, tím méně je pravděpodobná problematičnost těchto údajů. Pokud se naopak transparentnost trhu zvýší pouze ve prospěch dodavatelů, může to zákazníky připravit o možnost získat výhodu z větší „skryté hospodářské soutěže“.

57.

V liniové dopravě se používají cenové indexy ke sledování průměrného pohybu cen za přepravu námořního kontejneru. Cenový index vycházející z řádně vytvořených souhrnných informací o cenách pravděpodobně čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP neporuší, pokud jsou dané údaje agregovány natolik, že není možno je od sebe oddělit a umožnit tak podnikům přímo či nepřímo rozpoznat konkurenční strategie ostatních konkurentů. Pokud cenový index snižuje nebo odstraňuje míru nejistoty, pokud jde o fungování dotyčného trhu, což má za následek omezení hospodářské soutěže mezi podniky, je čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP porušen. Při posuzování pravděpodobného vlivu cenového indexu na daný relevantní trh je třeba přihlédnout k úrovni agregace údajů, k tomu, zda jsou historické či aktuální povahy, a k tomu, jak často je tento index zveřejňován. Obecně je důležité posuzovat všechny jednotlivé prvky jakéhokoli systému výměny informací společně, aby bylo možno postihnout možné vzájemné ovlivňování, např. mezi výměnou údajů o kapacitě a objemu na jedné straně a cenovým indexem na straně druhé.

58.

Výměna informací mezi dopravci, která omezuje hospodářskou soutěž, může nicméně vést ke zvýšení hospodářské účinnosti, např. lepším plánováním investic a účinnějším využíváním kapacit. Je třeba, aby v souladu s čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP byla tato hospodářská účinnost doložena, aby z ní měl prospěch zákazník a aby byla vyhodnocena v porovnání s negativními účinky, které výměna informací v oblasti hospodářské soutěže přináší. V souvislosti s tím je důležité připomenout, že jednou z podmínek uvedených v čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP je požadavek, aby byl spotřebitelům vyhrazen přiměřený podíl na výhodách, které z omezujících dohod vyplývají. Pokud jsou splněny všechny čtyři kumulativní podmínky uvedené v čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP, zákaz stanovený v čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP se nepoužije (56).

59.

V odvětví liniové dopravy jako v každém jiném odvětví mohou diskuse a výměna informací probíhat v rámci obchodního sdružení za předpokladu, že sdružení není využíváno jako a) fórum pro kartelové schůzky (57), b) organizace vydávající svým členům rozhodnutí nebo doporučení narušující hospodářskou soutěž (58) nebo c) prostředek pro výměnu informací, která snižuje nebo odstraňuje míru nejistoty, pokud jde o fungování dotyčného trhu, což má za následek omezení hospodářské soutěže mezi podniky a neplnění podmínek čl. 53 odst. 3 (59). To je nutno odlišit od diskusí, které jsou vedeny legitimně v rámci obchodních sdružení, např. o technických a ekologických normách.

60.

Nejčastěji se opakující formou horizontální spolupráce v odvětví trampové dopravy je společný fond. Univerzální model společného fondu neexistuje. Zdá se však, že pro většinu společných fondů v různých segmentech trhu jsou některé rysy shodné, jak je objasněno níže.

61.

Běžný společný fond spojuje řadu obdobných plavidel (60) patřících různým vlastníkům a provozovaných v rámci jedné správy. Správce společného fondu obvykle odpovídá za obchodní řízení (např. společný marketing (61), sjednávání sazeb za přepravu a centralizaci příjmů a dopravních nákladů) (62) a za komerční provoz (plánování plaveb a vydávání pokynů plavidlům, jmenování zástupců v přístavech, informování zákazníků, vystavování faktur za přepravu, objednávání zásobníků, vybírání příjmů plavidel a jejich rozdělování podle předem dohodnutého systému zohledňujícího podíl jednotlivých účastníků atd.). Na činnost správce společného fondu často dohlíží výkonný výbor, v němž jsou zastoupeni majitelé plavidel. Za technický provoz plavidel (bezpečnost, posádka, opravy, údržba atd.) jsou obvykle odpovědní jednotliví majitelé. Ačkoliv členové společného fondu uvádějí své služby na trh společně, své služby často poskytují individuálně.

62.

Z výše uvedeného popisu vyplývá, že hlavním rysem běžných společných fondů je společný prodej ve spojení s některými rysy společné výroby. Proto jsou důležité zásady týkající se jak společného prodeje jako varianty dohody o společném obchodním využití, tak i společné výroby, obsažené v pokynech kontrolního úřadu o použitelnosti článku 53 Dohody o EHP na dohody o horizontální spolupráci (63). Vzhledem k rozdílným rysům jednotlivých společných fondů je nutno každý společný fond analyzovat individuálně s cílem určit s ohledem na jeho těžiště (64), zda se na něj vztahuje čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, a pokud ano, zda splňuje čtyři kumulativní podmínky stanovené v čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP.

63.

Na společné fondy, které spadají do působnosti nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (65), jelikož byly vytvořeny jako společné podniky plnící na trvalém základě všechny funkce samostatné hospodářské jednotky (tzv. plně funkční společný podnik, viz čl. 3 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004), se přímo nevztahují ani změny zavedené nařízením (ES) č. 1419/2006, ani tyto pokyny. Pokyny týkající se plné funkčnosti lze najít mimo jiné v konsolidovaném jurisdikčním oznámení Komise podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků (66). Mají-li tyto společné fondy za svůj cíl nebo následek koordinaci soutěžního chování svých mateřských společností, bude tato koordinace hodnocena v souladu s kritérii čl. 53 odst. 1 a 3 Dohody o EHP s cílem zjistit, zda tato koordinace je či není slučitelná s Dohodou o EHP (67).

64.

Zákaz podle čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP se nevztahuje na dohody o společném fondu, pokud účastníci společného fondu nejsou skutečnými nebo potenciálními konkurenty. Tak by tomu bylo např. tehdy, pokud by dva či více majitelů lodí vytvořili společný fond, jehož účelem by bylo předložit nabídku pro zadávací řízení týkající se smluv o lodní dopravě, jehož by se nemohli úspěšně zúčastnit jako jednotlivé hospodářské subjekty, a provádět smlouvy o lodní dopravě, které by sami nemohli realizovat. Tento závěr není zbaven platnosti v případech, kdy takovéto společné fondy příležitostně přepravují jiný náklad, který je malou částí celkového objemu.

65.

Na společné fondy, jejichž činnost neovlivňuje příslušné parametry hospodářské soutěže, jelikož mají menší význam a/nebo neovlivňují výrazně obchod mezi státy EHP (68), se čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP nevztahuje. Pokud však společný fond zahrnuje stanovování cen, včetně společného prodeje, nespadá do oblasti působnosti sdělení Kontrolního úřadu o dohodách menšího významu.

66.

Obecně platí, že předmětem a výsledkem dohod mezi konkurenty o společném fondu, které se týkají pouze společného prodeje, je koordinace cenové politiky těchto konkurentů (69).

67.

Jestliže cílem společného fondu není omezení hospodářské soutěže, je nezbytná analýza jeho účinků na dotyčný trh. Na určitou dohodu se čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP vztahuje tehdy, je-li pravděpodobné, že bude mít výrazný nepříznivý dopad na parametry hospodářské soutěže na trhu, např. na ceny, náklady, diferenciaci služeb, kvalitu služeb a inovace. Dohody mohou mít tento účinek kvůli znatelnému omezení soupeření mezi smluvními stranami nebo mezi nimi a třetími stranami (70).

68.

Součástí některých společných fondů v trampové dopravě není společný prodej, nicméně tyto fondy zahrnují určitý stupeň koordinace parametrů hospodářské soutěže (např. společné plánování jízdního řádu nebo společný nákup). Na takové případy se čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP vztahuje pouze v případě, že strany dohody mají určitý stupeň tržní síly (71).

69.

Schopnost společného fondu vyvolat výrazně nepříznivé účinky na trhu závisí na hospodářských okolnostech s přihlédnutím ke společné tržní síle stran a povaze dané dohody společně s ostatními strukturálními faktory na relevantním trhu. Rovněž je nutno posoudit, zda dohoda o společném fondu ovlivňuje chování jejích stran na sousedních trzích úzce spojených s trhem, který je spoluprací přímo dotčen (72). Tak tomu může být např. tehdy, je-li trhem společného fondu trh pro přepravu lesnických produktů na speciálních plavidlech (tzv. „box shaped“) (trh A) a členové společného fondu na trhu provozují rovněž plavidla pro přepravu pevného hromadného nákladu (trh B).

70.

Co se týče strukturálních faktorů na relevantním trhu, pokud má společný fond nízký tržní podíl, omezující účinky na hospodářskou soutěž pravděpodobně nevyvolá. Při posuzování dopadu daného společného fondu na relevantní trh je třeba vzít v úvahu i další faktory, jako jsou koncentrace trhu, pozice a počet konkurentů, stabilita tržních podílů v čase, vícenásobné členství ve společných fondech, překážky a pravděpodobnost vstupu na trh, transparentnost trhu, vyvažující kupní síla uživatelů dopravy a charakter služeb (například homogenní versus diferencované služby).

71.

Pokud jde o povahu dané dohody, je nutno vzít v úvahu ustanovení ovlivňující konkurenční chování společného fondu nebo jeho členů na trhu, jako jsou např. ustanovení zakazující členům fondu, aby mimo společný fond působili na stejném trhu (ustanovení o nesoutěžení), lhůty, během nichž není možné ze sdružení vystoupit, a výpovědní lhůty (ustanovení o vystoupení) a výměna komerčně citlivých informací. Zvážit by se měly také případné vazby mezi společnými fondy, ať už na úrovni vedení či členů, nebo při sdílení nákladů a výnosů.

72.

Pokud se na společné fondy vztahuje čl. 53 odst. 1 Smlouvy, zúčastněné podniky musí zabezpečit splnění všech čtyř podmínek stanovených v čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP (73). Ustanovení čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP předem nevylučuje z oblasti své působnosti určité druhy dohod. Pravidlo o výjimce zahrnuje v zásadě veškeré omezující dohody, které splňují všechny čtyři podmínky čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP. Tato analýza zahrnuje klouzavou stupnici. Čím větší je omezení hospodářské soutěže zjištěné podle čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, tím větší musí být efektivita a přenesení výhod na spotřebitele.

73.

Dotyčné podniky musí prokázat, že společný fond zlepšuje dopravní služby či podporuje technický nebo hospodářský pokrok zvyšováním efektivity. Vytvořená efektivita nesmí představovat úspory nákladů, které jsou nedílnou součástí omezování hospodářské soutěže, nýbrž musí vyplývat z integrace hospodářských činností.

74.

Zvýšení hospodářské efektivity společného fondu může být například dosaženo lepším využitím kapacity a úsporami z rozsahu. Trampové společné fondy obvykle plánují plavby společně, aby zeměpisně rovnoměrně rozmístily své flotily. Pomocí rozmístění plavidel se může snížit počet cest se zátěží, což může zvýšit využití celkové kapacity společného fondu a následně vést k úsporám z rozsahu.

75.

Spotřebitelé musí mít přiměřený podíl na přínosech z vytvořené efektivity. Podle čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP je nutno vzít v úvahu výhody pro všechny spotřebitele na relevantním trhu a nikoli účinek na jednotlivé spotřebitele (74). Přenesení výhod musí spotřebitelům přinejmenším vynahradit skutečný nebo možný nepříznivý dopad způsobený omezením hospodářské soutěže podle čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP (75). V této souvislosti by pro posouzení toho, jak pravděpodobné je přenesení výhod, měla být zvážena struktura trhů trampové dopravy a pružnost poptávky.

76.

Společný fond nesmí zavádět omezení, která nejsou nezbytná pro dosažení účinnosti. V tomto ohledu je nutné prozkoumat, zda by smluvní strany mohly docílit efektivnosti samy. Při tomto posuzování je důležité uvážit mimo jiné, jaký je minimální efektivní rozsah poskytování různých druhů služeb v trampové dopravě. Každé omezující ustanovení obsažené v dohodě o společném fondu musí být dále přiměřeně nezbytné pro uváděné zlepšování efektivity. Omezující ustanovení lze oprávněně používat delší dobu, celou dobu trvání společného fondu či pouze po přechodné období.

77.

V neposlední řadě nesmí společný fond stranám umožnit, aby vyloučily hospodářskou soutěž u podstatné části služeb, které byly těmito dohodami dotčeny.

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/40

—

v jednom z 27 členských států Evropské unie;

—

v jednom ze členských států EHP: Island, Lichtenštejnsko, Norsko;

—

ve Švýcarsku nebo v Chorvatsku.

—

odborné školy pro film a televizi,

—

univerzity,

—

odborná učiliště,

—

soukromé podniky v audiovizuálním průmyslu,

—

profesní organizace či asociace specializované v oblasti audiovizuálního průmyslu.

—

vzdělávání v oblasti ekonomického, finančního a obchodního řízení,

—

vzdělávání v oblasti nových audiovizuálních technologií,

—

vzdělávání v oblasti vypracování scénáristických projektů.

—

kvalita obsahu činnosti (20 bodů),

—

řízení projektu (20 bodů),

—

kvalita partnerství s audiovizuálním odvětvím (20 bodů),

—

evropský rozměr (20 bodů),

—

dopad (20 bodů).

Education, Audiovisual and Culture Executive Agency (EACEA)

Call for proposals EACEA/5/12

Mr Constantin DASKALAKIS

BOUR 3/30

Avenue du Bourget/Bourgetlaan 1

1140 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/42

Bankrutuojanti AB bankas SNORAS

A. Vivulskio g. 7

LT-03221 Vilnius

LIETUVA/LITHUANIA

9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/43