23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/1

1.1

Komise definovala flexikuritu jako „integrovanou strategii pro posílení flexibility a jistoty na trhu práce současně“. V tomto dokumentu EHSV zdůrazňuje některé aspekty konceptu flexikurity, které považuje v době této krize za mimořádně důležité, aby bylo možné zachovat pracovní místa pro co největší počet lidí a poskytnout těm, kdo se nachází mimo trh práce, co nejvíce příležitostí pro co nejrychlejší nalezení nového zaměstnání. Zaměstnavatelé a zaměstnanci musí spolupracovat v rámci sociálního dialogu, aby bylo zajištěno, že bude udrženo co nejvíce pracovníků na trhu práce.

1.2

Zvláště v současné době hluboké krize a prudce stoupající nezaměstnanosti nesmí být flexikurita chápána jako opatření pro snadnější propouštění aktuálně zaměstnaných pracovníků nebo pro narušování sociální ochrany obecně, a zvláště sociální ochrany nezaměstnaných. EHSV se domnívá, že opatření na zlepšení rozměru jistoty (v tom nejširším smyslu) v rámci flexikurity jsou v současné době prvořadou prioritou.

1.3

EHSV ve svých předchozích stanoviscích zdůraznil význam vnitřní flexikurity. Krize vyzdvihuje význam opatření vnitřní flexikurity, aby se mohly společnosti přizpůsobit značnému poklesu poptávky, aniž by byly nuceny propouštět zaměstnance. Společnosti s účty pracovní doby dohodnutými sociálními partnery mohou mnohem lépe a rychleji reagovat na novou situaci na trhu, kterou způsobila krize, nežli společnosti, jež tyto typy nástrojů nemají. Jedním z jasných ponaučení, jež přinesla tato krize, je to, že sociální partneři musí podporovat opatření týkající se účtů pracovní doby a pružné pracovní doby. EHSV považuje za nezbytné učinit tyto nástroje co nejatraktivnější pro společnosti a zaměstnance.

1.4

Flexikurita sama o sobě může fungovat pouze za předpokladu, že zaměstnanci budou mít dobré vzdělání. Existuje úzká vazba mezi novými dovednostmi a vytvářením nových pracovních míst. Podniky by měly investovat do průběžného vzdělávání svých zaměstnanců. Je také v odpovědnosti každého pracovníka, aby se neustále rozvíjel. Strategie „Lisabon 2010 plus“ bude muset poskytnout řešení těchto problémů.

1.5

Krize zdůrazňuje význam sociálního dialogu. Poslední měsíce ukázaly, jak mohou odhodlaní sociální partneři nalézt společná řešení pro naléhavé problémy. EHSV navrhuje švédskému předsednictví EU a Evropské komisi, aby zavedly internetovou platformu na podporu výměny zkušeností s ohledem na tyto iniciativy sociálních partnerů; zároveň je však třeba respektovat různorodost situací na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

1.6

Na evropské úrovni v současné době sociální partneři vyjednávají samostatnou rámcovou dohodu o inkluzívních trzích práce. EHSV se domnívá, že budoucí dohoda může být skutečnou přidanou hodnotou při pomoci s návratem do zaměstnání těm nejzranitelnějším, kteří přišli během krize o práci. EHSV rovněž očekává společné monitorování a hodnocení provádění flexikurity, k čemuž se evropští sociální partneři zavázali ve svém pracovním programu na období 2009–2010.

1.7

Značná rychlost a radikálnost hospodářského poklesu přiměla mnoho zaměstnavatelů zavzpomínat na roky růstu, kdy poznali, jak těžké je nalézt adekvátní počet dostatečně kvalifikovaných pracovních sil. Dnes se však dívají do budoucnosti a očekávají hospodářskou obnovu, k níž jistě dojde, a proto nedochází k tomu, že by pouhý zájem krátkodobých úspor mohl být příčinou neuváženého rušení příliš mnoha pracovních míst. Žádná společnost však nemůže ignorovat základní ekonomická pravidla. V konečném důsledku se každá společnost v prvé řadě zajímá o své přežití. Pro pracovníky zasažené krizí je velmi důležité vrátit se co nejrychleji do zaměstnání. EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné, aby jim byla poskytnuta rychlá a vysoce kvalitní pomoc. Členské státy by měly vážně uvažovat o zvýšení kvantity a kvality pracovních sil v personálních agenturách, aby bylo možné podpořit občany v jejich co nejrychlejším návratu do zaměstnání.

1.8

S ohledem na národní a regionální specifika a také na odlišnosti mezi průmyslovými odvětvími by Unie podle Výboru měla pokračovat ve své činnosti v evropské perspektivě a při dodržování zásady subsidiarity. Takto bude vytvořen evropský rámec nezbytný pro zajištění posílení evropského sociálního modelu, který je v plné přeměně z teoretického modelu k nevyhnutelné skutečnosti. (1) Je nezbytné uvažovat o procesu po Lisabonu (Lisabon 2010 plus), aby bylo možné reagovat na doposud nedosažené cíle a také na ty, které se objeví v průběhu krize, jejíž překonání by mohlo být dlouhé a namáhavé. V tom by flexikurita jistě měla hrát důležitou roli. Výbor je toho názoru, že rozměry flexikurity musí být při jejím uplatňování vyrovnané.

1.9

EHSV zdůrazňuje, že reformy trhů práce v členských státech musí zabránit tomu, aby se dále zvyšoval počet nestálých pracovních míst charakterizovaných nadbytkem flexibility na úkor jistoty, který v posledních letech neustále narůstal. EHSV sdílí znepokojení Výboru regionů, jež vyjádřil ve svém stanovisku z 28. dubna 2008 (2). Existuje riziko, že převaha vnější flexibility „umožní rozsáhlou deregulaci normálních pracovních poměrů směřující k rozšíření nejistoty zaměstnání“.

2.1

Švédské předsednictví vyzvalo EHSV, aby vydal své stanovisko k tématu flexikurita, k němuž se již vyjádřil (3), ale které se ukazuje v novém kontextu. Naléhavost přezkumu v souvislosti s finanční krizí byla potvrzena během slyšení, které uspořádalo švédské předsednictví dne 7. července 2009 ve Stockholmu.

2.2

Koncept flexikurity má různé přístupy. Evropská komise ji definovala ve svém sdělení (KOM(2007) 359 v konečném znění) jako „integrovanou strategii pro posílení flexibility a jistoty na trhu práce současně“. (4) Jelikož tato definice byla rovněž použita v závěrech mimořádného summitu, který se konal dne 7. května 2009 v Praze, vychází toto stanovisko také z této společné interpretace.

2.3

EHSV zdůrazňuje, že politiky trhu práce jsou na odpovědnosti členských států v souladu se zásadou subsidiarity. Snaha harmonizovat pracovní právo by byla v rozporu s touto zásadou a byla by nevhodná, neboť by poškodila tradice a geografické struktury, jež prokázaly svou náležitost a odolnost. Dále bude třeba zohlednit, že ekonomiky členských států nemají stejnou úroveň rozvoje. To se odráží v jejich příslušných sociálních systémech. EHSV je toho názoru, že EU by se v této souvislosti měla zaměřit na tyto výzvy:

3.1.1

Důsledky největší hospodářské krize v historii Společenství jsou dostatečně zřejmé i z krátkodobého hlediska. Veřejný dluh členských států EU roste nebývalou rychlostí. Třebaže světové centrální banky zaplavily trhy likviditami, bankovní systém stále nefunguje tak jako v běžné době. Zejména malé a střední podniky a samostatně výdělečně činní pracovníci mají veliké problémy s přístupem k novým úvěrům. Škodlivé důsledky nezaměstnanosti na společnost a vnitřní trh budou brzy značně citelné. Vytváření nových pracovních míst je zároveň velmi vzácné a obtížné.

3.1.2

Ačkoli poslední stanovisko EHSV k tomuto tématu je z jara 2008, Výbor se domnívá, že vzhledem ke stávající vážné socioekonomické situaci je nezbytné přizpůsobit v krátkodobém horizontu model flexikurity. Výbor je potěšen žádostí švédského předsednictví o přezkoumání, jak mohou členské státy využít flexikurity v oblasti restrukturalizací v kontextu světového rozvoje. Světový rozvoj je odrazem finanční krize a jejích tragických dopadů na reálnou ekonomiku a na zaměstnanost. Tato krize se již projevila jako nejzávažnější hospodářská krize od 80. let 20. století. Její důsledky budou pravděpodobně provázet celé 21. století. Je o to závažnější, že je doprovázena dvěma dalšími krizemi, jež představují velké celosvětové problémy: klimatickou a demografickou krizí.

3.1.3

Krize mění socioekonomické prostředí, v němž lze uvažovat o reformách trhu práce. To je zřejmé bez ohledu na názor, který zastáváme, pokud jde o vhodnost, proveditelnost, nutnost nebo nemožnost takovýchto strukturálních reforem v době krize. EHSV by však chtěl zdůraznit, že začlenění nebo znovuzačlenění nezaměstnaných na trh práce musí být absolutní prioritou.

3.1.4

Výbor má však v úmyslu učinit závěry ze svých připomínek, aby bylo možné formulovat konkrétní a pozitivní návrhy, pokud jde o základní parametry flexikurity, čili flexibility a jistoty. Výbor by chtěl zdůraznit, že vyvážené řízení opatření flexibility a jistoty je nezbytné, pokud se chceme vyhnout sociálním konfliktům, k nimž již v Evropě došlo.

3.2.1

Vnitřní flexibilita musí být výsledkem sociálního dialogu mezi managementem, zaměstnanci nebo jejich zástupci a sociálními partnery na úrovni podniku či dotyčného odvětví. Zabraňuje ztrátě pracovních míst a v těžkém období tak může být důležitým stabilizačním prvkem sociální soudržnosti v Evropě. Je nutná dobrá domluva mezi podnikateli a pracovníky, aby bylo zajištěno zapojení podniků do oblasti sociální odpovědnosti a udržení pracovníků na trhu práce prostřednictvím posílení zaměstnanosti. Pro podporu těchto opatření je velmi důležitá úloha vlád. Nesmí však zasahovat na úkor jejich schopnosti poskytovat základní sociální služby, jako např. bezpečnost (ať se již jedná o potravinové výrobky, leteckou dopravu, univerzálnost služeb obecného zájmu nebo tu, již poskytuje policie), vzdělávání a potažmo také celoživotní učení.

3.2.2

Každá sociální reforma musí být přizpůsobena socioekonomickému a politickému kontextu. Flexikurita vyvolá v období krize bezpochyby složité otázky, pokud nebudou ústupky požadované pro hypotetickou zaměstnatelnost poskytovat záruky. Je tedy třeba si uvědomit, že flexikurita bude užitečná pouze tehdy, jestliže bude společně vnímána všemi sociálními partnery a ne pouze některými z nich. V této souvislosti vzniká nutnost zabývat se velmi důkladně jistotou a rovnováhou mezi jistotou a flexibilitou. Výbor se tedy domnívá, že Evropská komise by měla zaměřit svou analýzu více na možnosti vnitřní flexibility, jež může být účinným nástrojem v rámci flexikurity pro boj proti nezaměstnanosti. (5)

3.2.3

Výbor je toho názoru, že rozměry flexikurity musí být vyvážené a nesmí být používány na úkor jistoty. Jak však mohou státy zajistit tuto rovnováhu v době krize? Výbor navrhuje, aby reformy založené na modelu flexikurity byly v tomto období krize pečlivě přezkoumány, aby nedocházelo k nežádoucím sociálním a politickým dopadům. V případě tzv. „vnější“ flexikurity se tato obezřetnost musí ještě zvýšit.

3.2.4

V souladu s tím, co bylo právě vysvětleno, musí být opatření týkající se flexikurity ve všech ohledech důvěryhodná, a to zejména pokud jde o rozpočet. To bude mít pravděpodobně za následek přesměrování priorit v rozpočtových výdajích členských států a popřípadě posílení podpory Společenství. Flexikurita totiž nemůže fungovat bez jistoty.

3.2.5

V rozporu s opatrným využíváním různých forem vnitřní flexibility by bylo za současné situace rizikové prosazovat za každou cenu reformy trhu práce s cílem více podporovat vnější flexibilitu. Úvahy Evropské komise až do dnešního dne zdůrazňovaly tento rozměr flexikurity. Mnoho kolektivních smluv v Evropě zahrnuje ustanovení, kterými se řídí flexibilita v podniku. Mimo jiné může mít podobu úpravy pracovní doby zahrnující dobu odborné přípravy.

3.3.1

EHSV nadále vyzývá k tomu, aby byli sociální partneři protagonisty fóra, jež by umožňovalo stálou konfrontaci myšlenek o reformách, aby mohly oba protipóly, zaměstnavatelé i zaměstnanci, dohlížet na zachování trvalé a dynamické rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou. Tento přístup je důležitý a zajímavý pro budoucnost zaměstnanosti v Evropě. Právě z toho důvodu musí být do diskuse zapojena také občanská společnost. Každá politika zaměstnanosti, každá reforma trhu práce má významný dopad na společnost. Tyto reformy však nesmí být vyčleněny z hospodářských, sociálních a udržitelných perspektiv společnosti.

3.3.2

Flexikurita je důležitým nástrojem pro zmírnění dopadů finanční a reálné hospodářské krize na pracovní místa a zaměstnanost. Není však zapotřebí ji zneužívat k tomu, aby bylo usnadněno propouštění v zemích, jež disponují pracovním právem zajišťujícím určitou úroveň jistoty proti praktikám, které v angličtině nazýváme „hire and fire“. Výbor schvaluje jednoznačnost, s níž Evropská komise tvrdí, že flexikurita se nemůže v žádném případě stát právem k propouštění.

3.3.3

Výbor by rád zdůraznil, že při každé reformě pracovního práva je nutná spolupráce se sociálními partnery, jinak by byla odsouzena k neúspěchu. Sociální dialog je zárukou participativní, moderní a sociální demokracie. Úprava pracovního práva musí být výsledkem jednání mezi sociálními partnery. Sociální dialog rovněž umožňuje přijetí různých forem vnitřní flexibility, což nabízí podnikům velkou míru pružnosti bez ohledu na to, zda má jejich činnost klesající či rostoucí tendenci.

3.3.4

EHSV je potěšen úsilím a společnou činností, jež provádějí evropští sociální partneři v oblasti flexikurity. EHSV oceňuje, že evropští sociální partneři začlenili do svého pracovního programu na období 2009–2010 monitorování a hodnocení provádění flexikurity. EHSV očekává zprávu o tomto hodnocení a spoléhá na to, že společné hodnocení by mohlo mít značný dopad na pojetí různého využití flexikurity v jednotlivých členských státech.

3.4.1

Za předpokladu, že bude vždy předem zohledněn sociální dialog na všech úrovních, finanční omezení a úloha vlád, se musí analýza a možnosti použití flexikurity z krátkodobého hlediska zaměřit na cíl směřující k zachování maximálního počtu pracovních míst s co možná největší přidanou hodnotou a k posílení sociální ochrany všech pracovníků bez ohledu na jejich situaci na trhu práce.

3.4.2

EHSV připomíná závěry zprávy ze zasedání Rady ve dnech 8. a 9. června o flexikuritě v období krize. Je velmi důležité, aby se nezaměstnaní co nejdříve znovu integrovali do trhu práce. EHSV zdůrazňuje potřebu, aby jim byla velmi rychle poskytnuta pomoc, podpora a efektivní pokyny. Členské státy musí být povzbuzovány, aby lépe využívaly stávající evropské fondy, a musí být odhodlány zlepšovat kvalitu všech nástrojů na podporu zaměstnanosti, např. kvalitní personální agentury, na posílení jejich činnosti a efektivity.

3.4.3

EHSV sdílí stanovisko Komise, podle nějž mohou dohody o dávkách při přerušení práce z technických důvodů představovat účinný krátkodobý nástroj na zachování pracovních míst, předcházení nezaměstnanosti a udržování kupní síly. Tato opatření mají tři účinky: zachování know-how a kompetencí pracovníka pro podnik, nevyčlenění zaměstnance z trhu práce a stabilita národního hospodářství, které je uchráněno před přílivem nezaměstnaných. Krize prokázala potřebu podporovat „účty pracovní doby“ a flexibilní řízení pracovní doby. Podniky s účty pracovní doby jsou schopny mnohem rychleji reagovat na nové situace na trhu a přizpůsobit se náhlým poklesům poptávky. EHSV žádá členské státy a EU, aby učinily tento nástroj co nejatraktivnějším pro zaměstnance a pro podniky.

3.4.4

EHSV vyzývá sociální partnery na všech úrovních, včetně mikroekonomických úrovní, aby zaměřili sociální dialog a také kompromisy, které z něj pro všechny partnery v tomto období hluboké krize vyplývají, na zachování a vytváření pracovních míst, a zároveň musí být zachována celková kupní síla pracovníků. Vlády musí nalézt prostředky k tomu, aby hrály roli katalyzátorů a podporovaly či dokonce odměňovaly tento typ dohod. EHSV navrhuje švédskému předsednictví a Evropské komisi, aby vytvořily internetovou platformu, jež by mohla rozšířit výměnu informací a zkušeností sociálních partnerů na základě iniciativ na praktické úrovni; zároveň je však třeba respektovat různorodost situací na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

3.4.5

EHSV se domnívá, že čtyři rozměry flexikurity a její zásady, jak je definovala Evropská komise, by mohly účinně přispět ke snížení nezaměstnanosti v Evropě. Je však nezbytné dohlížet na to, aby byla vytvářena kvalitní pracovní místa. Skutečná sociální ochrana hraje v tomto případě velmi důležitou roli. Je klíčová pro sociální soudržnost v EU. V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že reformy trhů práce v členských státech musí zabránit tomu, aby se dále zvyšoval počet nestálých pracovních míst charakterizovaných nadbytkem flexibility na úkor jistoty, který v posledních letech neustále narůstal. Komise by měla pomáhat přípravou a šířením pravidelného hodnocení provádění zásad flexikurity v praxi v legislativních textech a nařízeních vztahujících se na trh práce. EHSV je toho názoru, že zásady flexikurity budou muset být více začleněny do agendy po Lisabonu. Dále EHSV navrhuje, aby byly činnosti evropských sociálních partnerů koordinovány s touto agendou.

3.5.1

EHSV považuje za vhodné, aby švédské předsednictví zahájilo diskusi o aspektech flexikurity, jež by mohly podle příkladu několika členských států, kteří ji praktikují, přispět k tomu, aby Unie překonala tuto světovou finanční a hospodářskou krizi. Zároveň by se zachovalo maximum pracovních míst a nebyla tak ohrožena sociální soudržnost. EU má značný zájem na tom, aby neztratila své kvalifikované pracovníky, které bude po skončení krize potřebovat. To je umocněno tím, že ve většině evropských zemí demografický vývoj výrazným způsobem sníží potenciál kvalifikované pracovní síly.

3.5.2

Propouštění kvalifikovaných pracovníků v období krize představuje nebezpečí s výhledem na budoucí oživení. Je riziko, že se nedostatek know-how zvětší. A co hůř, zdá se, že mnoho evropských podniků snižuje počet svých pracovních míst pro učně nebo míst určených mladým vysokoškolákům. I jejich budoucnost tím bude ohrožena. Kromě toho flexikurita sama o sobě může fungovat pouze za předpokladu, že zaměstnanci budou mít dobré vzdělání. Upuštění od dalšího vzdělávání by tedy bylo v rozporu s tímto reformním nástrojem. Existuje úzká vazba mezi novými dovednostmi a vytvářením nových pracovních míst. Strategie „Lisabon 2010 plus“ bude muset poskytnout řešení těchto problémů. Podniky by měly investovat do průběžného vzdělávání svých zaměstnanců. Zároveň je pochopitelné, že je také v odpovědnosti každého pracovníka, aby se neustále rozvíjel.

3.5.3

Celoživotní učení v rámci flexikurity musí být součástí pojetí udržitelného rozvoje společnosti v Evropské unii, a tak sloužit jako příklad pro svět. Odborná příprava pracovníků se musí zaměřit na evropské cíle vytváření více kvalitních pracovních míst a usilovat o udržitelný hospodářský rozvoj.

3.5.4

Flexikurita spočívá především na lepší zaměstnatelnosti. Ta je podmíněna kvalitou systémů vzdělávání a účinností pravidelného školení. Pokud se členské státy vyslovují ve prospěch celoživotního učení bez reformy svého systému vzdělávání, bez kladení většího důrazu na předškolní vzdělávání, bez vyčlenění většího množství prostředků na školství a konečně bez povzbuzení a usnadnění odborné a průběžné přípravy prostřednictvím daňových pobídek v rámci zaměstnání, nebude možné splnit důležitou podmínku flexikurity. Výbor vyzývá vlády členských států, aby daly všem otázkám týkajícím se vzdělávání absolutní prioritu. Výbor je zastáncem společné akce členských států na podporu odvětví vzdělávání a odborné přípravy v Evropě.

3.6.1

Lisabonská smlouva, již Výbor podporuje s přáním, aby ji přijalo všech 27 členských států EU, definuje vnitřní trh jako sociální hospodářství. Článek 2 Smlouvy o založení Evropského společenství uvádí „sociálně tržní hospodářství“ jako jeden z cílů Společenství. To je významná novinka. Tento nový směr, který věnuje mnohem více prostoru sociální interpretaci práva Společenství, bude mít bezpochyby dopad na budoucí evropské právní předpisy, a zejména na jurisdikci Evropského soudního dvora.

3.6.2

Je pravdou, že určitý politický vývoj v několika málo evropských zemích vyvolává obavy, pokud jde o šance na úspěch konečného přijetí smlouvy. Výbor však zůstává optimistou, neboť neexistuje alternativa, žádný plán „B“. Obzvláště v období krize je zapotřebí, aby mohly instituce fungovat podle vhodnějšího scénáře než toho, který v EU-27 umožňuje Niceská smlouva. Výbor proto považuje za nutné, aby evropské instituce připravily problematiku týkající se flexikurity s výhledem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost tento rok anebo nejpozději v roce 2010 a také s ohledem na průběh krize. Tento vstup v platnost bude mít mimo jiné za důsledek, že právo Společenství zohlední nový aktuálnější rozměr „jistoty“.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/6

1.1

EHSV podporuje cíle obsažené ve čtyřech pilířích strategie pro oblast Baltského moře, a sice učinit tento region prosperujícím, bezpečným, environmentálně udržitelným a atraktivním a přístupným místem.

1.2

EHSV uznává rozsáhlý konzultační proces, který předcházel dokončení této strategie, a úlohu, kterou hrají v tomto procesu sociální partneři a zúčastněné strany. EHSV znovu zdůrazňuje klíčovou úlohu organizované občanské společnosti při provádění strategie pro oblast Baltského moře a znovu potvrzuje svou podporu vytvoření fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře, jež by pomohlo zapojit občanskou společnost do vývoje této strategie.

1.3

EHSV vítá akční plán pro strategii, který obsahuje 15 prioritních činností, přičemž za provádění všech těchto činností ponesou odpovědnost členské státy v oblasti Baltského moře.

1.4

Strategie pro oblast Baltského moře má své silné i slabé stránky. Její hlavní silnou stránkou je její rozsáhlost v plánovaném pokrytí a skutečnost, že bude pravidelně revidována Komisí a Evropskou radou. Její slabina vychází z její složitosti a z problémů řízení, pokud jde o její provádění. Strategie souvisí s působností 21 generálních ředitelství a pokrývá 8 členských států a Rusko. Vzhledem ke 4 pilířům, 15 prioritním činnostem a řadě horizontálních činností představuje jádro strategie složitou „proměnnou geometrii“, která může znemožnit realizaci této strategie. EHSV se domnívá, že je třeba vynaložit veškeré úsilí na zjednodušení mechanismů řízení pro provádění této strategie.

1.5

EHSV hraje důležitou roli při zajišťování ducha spolupráce během rozvoje a provádění strategie. Vytvoření fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře směřuje k tomu, že bude organizovaná občanská společnost zapojena do budoucího vývoje této strategie.

1.6

Strategie pro oblast Baltského moře představuje velkou výzvu pro EHSV obecně a pro členy Výboru, kteří pocházejí z oblasti Baltského moře, především. Zavazuje je k převzetí iniciativy při zastupování organizované občanské společnosti ve vývoji strategie prostřednictvím činnosti fóra občanské společnosti. Vzhledem k tomu, že strategie pro oblast Baltského moře bude v činnosti několik let, existuje pádný důvod pro vytvoření stálé skupiny v rámci EHSV, aby bylo zajištěno, že se Výbor bude moci efektivně zapojit do toho, co se může stát vzorem pro spolupráci makroregionů v Evropské unii.

2.1

V posledních letech problematika spolupráce makroregionů narostla na významu. V rámci EU nyní panuje názor, že makroregiony mají potenciál, aby významně přispěly k politice soudržnosti a k dosažení srovnatelné úrovně rozvoje v členských státech. Evropa již využívá některých forem spolupráce makroregionů. Např. Visegrádská skupina, která zahrnuje Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko, představuje úsilí zemí střední Evropy spolupracovat v některých oblastech společného zájmu v duchu evropské integrace. (1) V roce 2008 na pařížském summitu věnovanému oblasti Středomoří bylo znovu zahájeno evropsko-středomořské partnerství, jež bylo dříve známo jako barcelonský proces. Toto partnerství zahrnuje všech 27 členských států Evropské unie spolu s 16 partnerskými zeměmi v jižním Středomoří a na Středním východě a jeho cílem je řešit společné problémy, jako jsou např. znečištění moří a námořní bezpečnost, energetické otázky a rozvoj podnikání. (2)

2.2

V listopadu 2006 přijal Evropský parlament usnesení k přípravě strategie pro oblast Baltského moře. Tato strategie pro určený makroregion Baltského moře byla přijata Komisí dne 10. června 2009 a předložena Evropské radě dne 19. června 2009. Švédské předsednictví ji předloží k další diskusi ještě před tím, než bude přijata Radou na konci října 2009. Toto průzkumné stanovisko bylo vyžádáno švédským předsednictvím, jelikož daná problematika představuje důležitou část jeho pracovního programu. Účelem tohoto stanoviska je posoudit navrhovanou strategii pro oblast Baltského moře, její přípravu, strukturu a její akční plán z pohledu organizované občanské společnosti. Toto stanovisko vychází z analýzy stanovené v nedávno přijatém stanovisku EHSV k tématu Oblast Baltského moře – úloha organizované občanské společnosti při zlepšování regionální spolupráce a stanovování regionální strategie (3).

2.3

Žádost o vypracování strategie pro oblast Baltského moře vychází ze skutečnosti, že je třeba dosáhnout větší a efektivnější koordinace mezi Evropskou komisí, členskými státy, regiony, místními orgány a dalšími zúčastněnými stranami, aby se efektivněji využívalo programů a politik. Baltské moře je jednou z nejrušnějších a nejvíce přetížených mořských oblastí na světě, jak je patrné z mapy zachycující každodenní lodní dopravu (tato mapa se nachází v příloze tohoto stanoviska). Oblast Baltského moře zahrnuje osm členských států, které se nacházejí v úmoří Baltského moře (Finsko, Švédsko, Dánsko, Německo, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva), a také Rusko. V době, kdy Evropská rada požádala Komisi o vypracování této strategie, rozhodla, že otázky vnějších vztahů této strategie by měly být navázány na existující rámec Severní dimenze (4). EHSV podporuje posun k vytvoření makroregionální rozvojové strategie, jež by zahrnovala všechny státy v oblasti Baltského moře.

2.4

Proces, který vedl k vypracování této strategie, je bezprecedentní. Komise je toho názoru, že pokud bude strategie pro oblast Baltského moře realizovatelná v Baltské oblasti, bude možné použít podobný přístup také pro jiné makroregiony, jako např. Podunají (5), Alpy či Středomoří.

V průběhu roku 2008 Komise provedla rozsáhlé konzultace. Tyto konzultativní konference proběhly na různých místech v rámci makroregionu a kulminovaly v únoru 2009 v Rostocku. Byly tematicky zaměřeny na čtyři pilíře, na kterých je vybudována strategie pro oblast Baltského moře s cílem učinit oblast Baltského moře:

2.5

Tato strategie je doplněna akčním plánem, který obsahuje 15 prioritních oblastí v rámci těchto čtyř pilířů. Každá prioritní oblast bude koordinována členským státem v oblasti Baltského moře a očekává se, že tyto státy budou spolupracovat se všemi relevantními zúčastněnými stranami na jejím provádění (6).

2.6

Strategie pro oblast Baltského moře a její navrhované činnosti mají být financovány ze stávajících finančních prostředků, konkrétně ze strukturálních fondů EU (55 mld. EUR pro období 2007–2013), z prostředků každého státu oblasti Baltského moře, nevládních organizací, soukromých zdrojů a také ze zdrojů finančních institucí, jakou jsou EIB, NIB a Evropská banka pro obnovu a rozvoj.

2.7

Kromě čtyř pilířů tato strategie také obsahuje horizontální činnosti určené na rozvoj územní soudržnosti. Tyto činnosti zahrnují:

3.6.1

Mezitím by však tato strategie měla využít příležitostí, jež poskytují stávající evropské iniciativy, jako např. Společné plánování ve výzkumu, jež získalo značnou podporu ze strany EHSV. Tato iniciativa bude příspěvkem k doporučení Komise, jež je součástí strategie pro oblast Baltského moře, konkrétně plné využití potenciálu oblasti Baltského moře ve výzkumu a inovacích, aby se tato oblast stala prosperujícím místem.

4.1

EHSV již předložil návrh na vytvoření „fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře“ a oznámil, že je připraven zahájit přípravné práce na tomto fóru (10). Toto fórum by mělo fungovat paralelně se strategií a mělo by přispívat k přezkumu strategie každé dva roky. Úspěch konzultačních konferencí, který vedl k přípravě této strategie, dodal větší závažnost potřebě průběžné veřejné diskuse a zvyšování povědomí o provádění strategie.

4.2

EHSV společně s hospodářskými a sociálními radami členských států v oblasti Baltského moře hrají důležitou roli při zajišťování atmosféry vzájemné spolupráce během provádění strategie. Za účelem posílení institucionálního rozvoje a participativních struktur občanské společnosti, zejména v nových členských státech a v sousedících státech, např. v Rusku, by mohlo být prospěšné vytvořit přeshraniční vztahy a spolupráci mezi sesterskými organizacemi, jako jsou např. odborové svazy, sdružení spotřebitelů, komunitní a dobrovolnické organizace. Především členové EHSV z osmi členských států v oblasti Baltského moře by měli rozvíjet úlohu poslů, prostředníků a zpravodajů, aby si Výbor mohl zachovat podrobné informace o pokroku, úspěších a výzvách strategie, a mohl by tudíž podporovat dosažení jejích cílů.

4.3

EHSV vítá skutečný pokus, který byl učiněn ve strategii pro oblast Baltského moře, pokud jde o rozvoj integrovaného přístupu ke spolupráci makroregionů. Výbor je již delší dobu zastáncem tohoto přístupu, podobně jako Evropský parlament.

4.4

EHSV podporuje široký přístup k provádění, který je obhajován ve strategii, jehož prostřednictvím budou mít členské státy přední pozici při koordinaci provádění 15 prioritních oblastí a souvisejících stěžejních projektů.

4.5

Dalo by se říci, že strategie pro oblast Baltského moře představuje důležitou zkoušku úlohy EHSV. Je pro Výbor výzvou, aby se stal nedílnou součástí vývoje strategie, navzdory vážným potížím s řízením, jež byly popsány výše v tomto stanovisku. Představuje výzvu zejména pro ty členy EHSV, kteří pocházejí z 8 členských států v oblasti Baltského moře, na něž se tato strategie vztahuje. Ty zavazuje k převzetí iniciativy při zastupování organizované občanské společnosti v průběžném provádění strategie prostřednictvím činnosti fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře. Vzhledem k tomu, že strategie bude pravděpodobně v činnosti po dobu mnoha následujících let, existuje pádný důvod, aby bylo v rámci EHSV vytvořeno ad hoc Středisko pro sledování oblasti Baltského moře či studijní skupina, aby se všichni členové EHSV mohli účinně zapojit do toho, co se jistě stane vzorem pro spolupráci makroregionů v Unii.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/10

1.1

Toto průzkumné stanovisko věnované hledání způsobů, jak učinit strategii EU v oblasti škod souvisejících s alkoholem udržitelnou, dlouhodobou a víceodvětvovou (1), bylo vypracováno na žádost švédského předsednictví adresovanou EHSV. Cílem švédského předsednictví je podpořit provádění horizontální strategie EU týkající se alkoholu a nastolit dlouhodobou preventivní činnost na úrovni EU i ve členských státech.

1.2

Stanovisko navazuje na předchozí stanovisko EHSV ke škodám souvisejícím s alkoholem, které se zaměřilo na těchto pět prioritních témat: ochrana dětí; snižování počtu silničních dopravních nehod souvisejících s alkoholem; předcházení škodám spojeným s alkoholem u dospělých a na pracovišti, informovanost, vzdělávání a zvyšování veřejného povědomí a společná evidenční základna (2).

1.3

Stanovisko klade důraz na následující čtyři priority předsednictví:

Pro dosažení komplexního přístupu by měla být všechna témata projednávaná v obou stanoviscích a další relevantní záležitosti brány v úvahu společně.

1.4

Vzorce spotřeby alkoholických nápojů se v jednotlivých zemích značně liší, avšak většina lidí většinou pije zodpovědně (viz odst. 3.2) (3). EHSV je však znepokojen odhadem, že 15 % dospělé populace EU pravidelně konzumuje škodlivé množství alkoholu a že děti jsou nejzranitelnější skupinou vystavenou škodám souvisejícím s alkoholem. Politická opatření by měla být navržena tak, aby se dotýkala těch, kdo již pijí ve škodlivé míře.

1.5

Marketing alkoholických nápojů je jedním z faktoru, které zvyšují pravděpodobnost, že děti a mládež začnou pít alkohol nebo svoji spotřebu zvýší, pokud již alkohol konzumují. EHSV proto vyzývá k omezení vystavení dětí vlivu marketingu alkoholických nápojů.

1.6

Účinným nástrojem zmírnění škod souvisejících s alkoholem může být vhodně navržená cenová politika, zvláště v případě lidí s nízkými příjmy a mladých lidí. EHSV se domnívá, že je zapotřebí předpisů k regulaci dostupnosti, distribuce a propagace alkoholu. Samoregulace pro tuto oblast není dostatečná.

1.7

EHSV podporuje informační kampaně na úrovni členských států i EU jako celku s cílem zvýšit informovanost o riziku spektra vrozených alkoholových poruch (FASD).

1.8

EHSV se domnívá, že je zapotřebí zajistit na úrovni EU více informací o dopadech škodlivé konzumace alkoholu na zdravé a důstojné stárnutí.

1.9

EHSV uznává skutečnost, že politiky týkající se alkoholu by měly být komplexní a měly by zahrnovat nejrůznější opatření, jež průkazně snižují škody související s alkoholem.

2.1

Evropská unie má pravomoc a zodpovědnost potřebnou k řešení problémů veřejného zdraví vyplývajících ze škodlivé a nebezpečné konzumace alkoholu, a to podle čl. 152 odst. 1 Smlouvy (4), kde se uvádí, že činnost Společenství doplňuje politiku členských států.

2.2

V návaznosti na doporučení Rady z roku 2001 týkající se pití alkoholu mladými lidmi (5) vyzvala Rada Komisi, aby sledovala a vyhodnocovala vývoj a přijatá opatření a poskytovala zpětně zprávy o dalších potřebných krocích.

2.3

V závěrech Rady z června 2001 a června 2004 byla Komise vyzvána k předložení návrhů na ucelenou strategii Společenství zaměřenou na snížení škod souvisejících s alkoholem, která by doplňovala vnitrostátní politiky (6).

2.4

V roce 2006 přijala Komise sdělení Strategie EU na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem (7). Jeho cílem je „zmapovat opatření“, která již Komise a členské státy zavedly, a vysvětlit, jak může Komise dále podporovat a doplňovat vnitrostátní politiky v oblasti veřejného zdraví. EHSV se domnívá, že Komisi se nepodařilo vybudovat „ucelenou strategii“ (8), neboť nepřišla s ucelenou a transparentní analýzou všech dotčených politických oblastí a obtíží, se kterými se z důvodu tržních pravidel platných v EU potýkají některé členské státy při zajišťování kvalitních politik veřejného zdraví týkajících se alkoholu (9). Strategie též opomněla zdůraznit, že alkohol je psychoaktivní a v případě nadměrné konzumace toxická látka, jež je pro některé jedince též látkou návykovou.

2.5

Evropský soudní dvůr opakovaně potvrdil, že snižování škod souvisejících s alkoholem je významným a platným cílem v oblasti veřejného zdraví, o který je třeba usilovat opatřeními, která budou uznána za vhodná a budou v souladu se zásadou subsidiarity (10).

2.6

EHSV uznává činnost vykonanou všemi příslušnými zainteresovanými stranami v rámci Evropského fóra o alkoholu a zdraví od jeho zahájení v roce 2007. EHSV vítá obdobný vývoj na místní úrovni.

3.1

Celosvětově představuje Evropská unie oblast, kde se konzumuje nejvíce alkoholu, jedenáct litrů čistého alkoholu na osobu ročně (11). Celková spotřeba klesala od sedmdesátých let do poloviny devadesátých let 20. století a od té doby je relativně stabilní. Dosud však existují rozdíly mezi zeměmi, co se týče konzumace a škod a také druhu těchto škod (12). Stále však přetrvávají významné škodlivé vzorce spotřeby alkoholických nápojů (13).

3.2

Většina lidí většinou pije zodpovědně. EHSV je však znepokojen skutečností, že podle odhadů 55 milionů dospělých v EU (15 % dospělé populace) pravidelně požívá alkoholické nápoje ve škodlivé míře (14). Odhaduje se, že škodlivá konzumace alkoholu je v EU příčinou zhruba 195 000 úmrtí ročně, k nimž dochází v důsledku nehod, onemocnění jater, rakoviny a z dalších příčin. Škodlivá konzumace alkoholu je třetí nejčastější příčinou předčasných úmrtí a onemocnění v EU (15).

3.3

EHSV se domnívá, že škodlivá konzumace alkoholu u jedinců není problémem, ke kterému dochází izolovaně, ale spíše jde o různé příčiny včetně chudoby, sociálního vyloučení, rodinného prostředí a pracovního stresu.

3.4

Ačkoliv v Evropě existují různé kulturní návyky týkající se konzumace alkoholu, lze také pozorovat, že existují různé kulturní návyky týkající se škodlivé a nebezpečné konzumace alkoholu, a to i u dětí a dospívající mládeže (16). EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednily tyto národní a místní vzorce při vytváření politik.

3.5

Škodami způsobenými alkoholem jsou zvláště ohroženy děti. Odhaduje se, že v rodinách v EU je alkoholem negativně zasaženo mezi 5 a 9 miliony dětí. Alkohol je příčinným faktorem v 16 % případů zneužívání a zanedbávání dětí a alkoholu se ročně přičítá 60 000 porodů novorozenců se sníženou porodní hmotností (17).

3.6

Nebezpečná a škodlivá konzumace alkoholu může působit škody nejen jednotlivci, ale i dalším osobám. Škody související s alkoholem by měly být řešeny i na pracovišti v rámci zdravotních a bezpečnostních předpisů, za což je zodpovědný především zaměstnavatel. Politiky užívané na pracovišti ve vztahu k alkoholu mohou snížit počty nehod souvisejících s alkoholem, snížit absentérství a zvýšit pracovní kapacitu. EHSV vyzývá zaměstnavatele, odbory, místní orgány a další příslušné organizace, aby úzce spolupracovali a podnikli společná opatření na snižování škod na pracovišti souvisejících s alkoholem.

3.7

Alkohol je v Evropě důležitým druhem zboží, neboť vytváří pracovní místa, generuje daňové výnosy a přispívá k obchodní bilanci Škodlivé pití alkoholu má nicméně také důsledky v hospodářství, kde se projevují zvýšené náklady na zdravotnictví a sociální výdaje a snížení produktivity. Náklady v hospodářství EU na škody související s alkoholem se v roce 2003 odhadovaly na 125 miliard EUR, což odpovídá 1,3 % HDP (18).

4.1

EHSV vyzývá Komisi k uznání Evropské charty WHO o alkoholu (19), přijaté všemi členskými státy v roce 1995, zejména etického principu, že každé dítě i dospívající má nárok vyrůstat v prostředí chráněném před negativními důsledky konzumace alkoholu, a pokud možno také před propagací alkoholických nápojů.

4.2

Doporučení Rady EU vyzvalo členské státy k zavedení účinných mechanismů na poli propagace, marketingu a maloobchodu, které zajistí, aby alkoholické výrobky nebyly navrhovány a propagovány způsobem, který působí na děti a dospívající.

4.3

Nárazové nadměrné pití alkoholu u mladých dospělých (15–24 let) je čím dál vážnějším problémem na úrovni EU i členských států; v roce 2006 se 24 % konzumentů v této věkové skupině přihlásilo k nárazovému pití nejméně jednou týdně (20). Mezi nejčastěji konzumované alkoholické nápoje mezi dospívající mládeží patří pivo (40 %) a lihoviny (30 %) (21), následuje víno (13 %), alkoholické limonády (11 %) (22) a cidre (6 %). Spotřebu alkoholu a pravděpodobnost nárazového pití rovněž zvyšují prodejní akce typu „happy hour“ či „dva za cenu jednoho“ (23). Nutným dalším postupem je přísnější vymáhání zákonné věkové hranice pro konzumaci alkoholu.

4.4

Reklama a marketing v oblasti alkoholických nápojů se podílejí na utváření postojů mládeže k alkoholu, na jeho vnímání, a podněcují jejich pozitivní očekávání spojená s konzumací alkoholu (24). Přehled dlouhodobých studií, který vypracovala skupina vědců Evropského fóra o alkoholu a zdraví, „přesvědčivě prokázal vliv reklamy na alkohol na zahájení konzumace alkoholu u mladých lidí, kteří dosud alkohol nepožívali, a zvýšenou spotřebu u jejich vrstevníků, kteří již alkohol požívali. Tato zjištění jsou o to víc šokující s ohledem na skutečnost, že studie se zaměřila pouze na malou část celkové marketingové strategie“ (25).

4.5

EHSV je znepokojen skutečností, že marketing alkoholu přitahuje nezletilé konzumenty (26), a upozorňuje na tomu odpovídající zjištění, že vystavení vlivu televizních pořadů a sponzorů s výskytem alkoholu je předznamenáním výskytu mladistvých konzumentů a zvýšené spotřeby alkoholu (27).

4.6

Expertní výbor WHO se domnívá, že „dobrovolné systémy nebrání výskytu toho typu marketingu, jenž má vliv na mladé lidi, a samoregulace podle dostupných zjištění funguje pouze tehdy, panuje-li okamžitá a reálná hrozba regulace ze strany státu“ (28).

4.7

Subjekty činné v řetězci alkoholických nápojů vyjádřily vůli iniciativněji prosazovat regulační a samoregulační opatření (29). Jejich úkolem je spolupracovat s členskými státy na tom, aby se jejich výrobky vyráběly, distribuovaly a uváděly na trh zodpovědným způsobem, který přispěje ke snížení škod souvisejících s alkoholem.

4.8

Minimální požadavky na reklamu na alkohol pomáhá stanovit směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Uvádí se v ní, že reklama na alkohol „nesmí být vysloveně určena dětem nebo mladistvým“, „nesmí spojovat užívání alkoholu se zvýšenou fyzickou výkonností“, „společenským nebo sexuálním úspěchem“ a „nesmí tvrdit, že alkohol má (…) povzbuzující či uklidňující účinek nebo že je prostředkem řešení osobních problémů“ (30). EHSV se domnívá, že tato směrnice sama o sobě není dostatečnou ochranou dětí před marketingem alkoholických nápojů.

4.9

EHSV vyzývá k zařazení snížení vystavení dětí vlivu alkoholických výrobků, reklamy a propagace zařazeno mezi specifické cíle Komise a k zavedení přísnější regulace v této oblasti.

5.1

Panuje rostoucí celoevropský zájem o přijetí opatření proti škodám souvisejícím s alkoholem. Alkohol je v Evropě významnou komoditou, která vytváří pracovní místa, generuje daňové výnosy a prostřednictvím obchodu přispívá do hospodářství EU. Odhaduje se však, že 15 % pije ve škodlivé míře a způsobuje škody postihující jednotlivce i společnost. Náklady nadměrné spotřeby alkoholu v EU byly odhadnuty na 125 miliard EUR, což odpovídá 1,3 % HDP (31).

5.2

Podle studie instituce RAND panuje v EU trend přechodu k nepřímé spotřebě alkoholu, která je zpravidla méně nákladná než jeho přímá spotřeba (32). Je však třeba poznamenat, že studie se zaměřila pouze na ceny alkoholu určeného k nepřímé spotřebě a neporovnávala ceny u nepřímé spotřeby s cenami pro spotřebu přímou.

5.3

Studie ukazují, že alkohol se v EU jako celku v letech 1996–2004 stal cenově dostupnějším, v některých zemích o více než 50 % (33). Bylo prokázáno, že existuje přímá závislost mezi dostupností alkoholu a spotřebou alkoholu v EU (34).

5.4

Mladí lidé jsou citliví na růst cen alkoholu, což vede ke sníženému výskytu konzumace mezi mladými lidmi a ke snížení množství alkoholu zkonzumovaného při každé jednotlivé příležitosti (35). Jiné studie však ukazují, že mladí lidé si mohou v reakci na růst cen osvojit škodlivější návyky, např. konzumují levnější alkohol doma, předtím než vyrazí do podniků (36). Jde o významné zjištění z hlediska politiky EU týkající se alkoholu, zvláště vzhledem k nárůstu výskytu škodlivé konzumace alkoholu u mládeže.

5.5

Odhady uvádějí alkohol jako příčinu 3,8 % všech úmrtí a 4,6 % celkového počtu roků života ztracených předčasnou úmrtností a zvýšenou nemocností. Existuje přímá závislost mezi konzumací alkoholu a zraněními a úmrtími v důsledku dopravních nehod (37). Alkohol je výhradní příčinou některých onemocnění, jako je například alkoholické onemocnění jater a alkoholická pankreatitida, a je jednou z příčin dalších onemocnění a zranění (např. některé typy rakoviny, srdečních onemocnění a mozkových mrtvic nebo cirhózy jater) (38). Škodlivá konzumace alkoholu přispívá k trestné činnosti, násilí a rodinným problémům, k rizikovému sexuálnímu chování a výskytu pohlavních chorob (39).

5.6

Odhaduje se, že v EU se těžké nárazové pití podílí na 2 000 vražd, 17 000 úmrtích při dopravních nehodách (neboli na každém třetím úmrtí při dopravních nehodách), 27 000 nehodách s následkem smrti a 10 000 sebevraždách (40).

5.7

Účinným nástrojem zmírnění škod souvisejících s alkoholem může být cenová politika (41). EHSV se však domnívá, že cenová politika by měla být zohledněna při přípravě strategií k řešení škod souvisejících s alkoholem udržitelným, dlouhodobým a víceodvětvovým způsobem.

5.8

Politiky týkající se alkoholu by měly být komplexní a měly by zahrnovat nejrůznější opatření, jež průkazně snižují škody související s alkoholem, jako jsou politiky zaměřené na alkohol za volantem nebo opatření v oblasti základní zdravotní péče. EHSV uznává, že škody související s alkoholem nemůže vyřešit žádné jednotlivé opatření samostatně.

5.9

EHSV se domnívá, že je zapotřebí účinného uplatňování předpisů k regulaci dostupnosti, distribuce a propagace alkoholu. Samoregulace pro tuto oblast je částečné řešení, ale jako taková nestačí. Omezení prodeje pod hranicí nákladů a prodejních akcí by měla být možná, aniž by byla obchodním omezením nebo porušením práva EU.

6.1

Osud Evropy závisí na její zdravé a produktivní populaci. Zjištění, že vyšší podíl onemocnění způsobených škodlivou a nebezpečnou konzumací alkoholu připadá na mladé lidi, vzbuzuje proto u EHSV vážné obavy (42).

6.2

Komise uznává skutečnost, že děti mají právo na účinnou ochranu proti ekonomickému vykořisťování a všem formám zneužívání (43). EHSV důrazně podporuje tento postoj.

6.3

EHSV konstatuje, že škodlivá a nebezpečná konzumace alkoholu má záporné účinky nejen na konzumenta, ale také na další osoby, především ve vztahu k nehodám, zraněním a násilí. Pokud jde o rodiny, uznává EHSV, že nejzranitelnější ohroženou skupinou jsou děti.

6.4

Odhaduje se, že pět až devět milionů dětí je v rodinách nepříznivě ovlivněno alkoholem, alkohol je faktorem, který se podílí na 16 % případů zneužívání a zanedbávání dětí a na 60 000 dětí narozených ročně se sníženou porodní hmotností (44). Mezi další negativní dopady na děti patří chudoba a sociální vyloučení, jež mohou ovlivnit jejich zdraví, vzdělávání a životní podmínky nyní i v budoucnosti.

6.5

Domácí násilí je v mnoha zemích vážným problémem (45) a je silně provázáno s problémy těžkého pijáctví pachatelů (46). K domácímu násilí může docházet i bez vlivu alkoholu, nadměrné pití se však může podílet na násilném chování některých lidí. Z omezování nadměrného pití mají užitek oběti a původci násilí, i děti žijící v takových rodinách.

6.6

Alkohol může působit na děti dokonce i před tím, než se narodí. Spektrum vrozených alkoholových poruch (FASD) zahrnuje skupinu trvalých vrozených poruch (tělesných, behaviorálních a kognitivních) způsobených konzumací alkoholu ze strany matky během těhotenství.

6.7

Informovanost o FASD a jeho dopadech je nízká. Pro snížení škod souvisejících s alkoholem v těhotenství je zcela zásadní šířit příklady preventivních programů založených na průkazných materiálech. EHSV podporuje použití cílených oficiálních kampaní na úrovni členských států i EU jako celku za účelem zvýšení informovanosti o riziku FASD.

7.1

Starší lidé jsou citlivější na působení alkoholu. Mezi specifické problémy patří otázka rovnováhy a riziko pádu a příchod zdravotních potíží, které mohou u starších lidí zvýšit pravděpodobnost, že se uchýlí k alkoholu. Zhruba třetina starších lidí se dostane do problémů s pitím poprvé v pozdějším věku, často v důsledku ztráty blízké osoby, podlomeného zdraví, potíží se zvládáním každodenních potřeb a společenské izolace (47).

7.2

Škodlivá konzumace alkoholu může zasáhnout duševní zdraví starších lidí v podobě úzkosti, deprese a nejistoty.

7.3

Problémy s alkoholem jsou mezi staršími lidmi běžné, zvláště u mužů, kteří trpí společenskou izolací a žijí sami (48). Problémy s pitím alkoholu jsou provázány s široce rozšířenými případy zhoršení tělesného, psychologického, sociálního a kognitivního zdraví. Těmito poruchami trpí přibližně 3 % lidí starších 65 let (49), přestože řada případů může zůstat nepovšimnuta, neboť diagnostická kritéria a vyšetření jsou namířena na mladší věkové skupiny dospělých. Léčba starších lidí trpících problémy souvisejícími s alkoholem je však často jednodušší než v případě mladších dospělých.

7.4

Alkohol může zesilovat či oslabovat účinky některých léků. Důležité je posilovat informovanost profesionálních i neformálních pečovatelů a starších občanů o možných interakcích mezi léky a alkoholem.

7.5

EHSV se domnívá, že je zapotřebí učinit více pro kvalitní životní podmínky stárnoucí populace v EU, včetně informací o dopadech škodlivé konzumace alkoholu na zdravé a důstojné stárnutí poskytovaných na úrovni EU.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/15

1.1

Otázka položená švédským předsednictvím ohledně souvislosti mezi genderovou rovností, hospodářským růstem a mírou zaměstnanosti je přínosná tím, že nabízí možnost získat odstup. Genderové rovnosti se věnuje řada zpráv a studií, stejně jako směrnic, zákonů, doporučení a dohod. Přesto ve skutečnosti nerovnosti přetrvávají. Jsou dědictvím uplynulých staletí a my proti nim bojujeme zatím jen 50 let. Třebaže je dnes genderová rovnost zakotvená v zákonech, zbývá ještě změnit mentalitu a chování jednotlivců i kolektivů. Toto stanovisko navrhuje změny zejména ve třech oblastech: v organizaci času, v uznávání kvalifikace potřebné k výkonu osobních služeb a genderové vyváženosti v různých oborech i na rozhodovacích pozicích.

1.2

Doporučení EHSV jsou tedy určena členským státům, Komisi, sociálním partnerům, ale i všem činitelům ve společnosti.

Členským státům:

1.3

Růst se měří podle nárůstu HDP. Tento ukazatel však nestačí k tomu, aby odrážel hospodářský příspěvek žen. Pro zjištění, jaká souvislost je mezi genderovou rovností a růstem, by bylo třeba revidovat nástroje pro jeho výpočet.

1.4

Zaměření činnosti na genderovou rovnost je třeba považovat za prostředek:

Komisi:

1.5

Výbor žádá o kontrolu a vyhodnocení úsilí členských států při provádění pracovního plánu pro rovnost mužů a žen a požaduje platformu pro výměnu osvědčených postupů a zkušeností.

Sociálním partnerům:

1.6

Výbor žádá o realizaci jejich společného rámce pro kroky v oblasti genderové rovnosti se zaměřením na úlohu mužů a žen, podporu žen v rozhodovacím procesu, podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a snížení rozdílů v odměňování;

1.7

o zvýšení poznatků a zlepšení nástrojů pro boj proti segregaci pracovních míst a pro jejich smíšenost;

1.8

o profesionalizaci pracovních míst v osobních službách prostřednictvím většího uznání kvalifikace potřebné k jejich výkonu.

Všem činitelům občanské společnosti a zodpovědným politickým činitelům:

2.1

Nezbytná opatření, jejichž smyslem je posílit účast žen na trhu práce, jsou nedílnou součástí Lisabonské strategie, která má Evropu přiblížit k cíli, jímž je konkurenceschopnější společnost založená na znalostech.

2.2

Ve zprávě Komise z roku 2008 o rovnosti žen a mužů v Evropě (1) se uvádí: „V průběhu těchto posledních let byla zaměstnanost žen základním faktorem pokračujícího růstu v EU. V letech 2000 až 2006 vzrostla zaměstnanost v EU-27 téměř o 12 milionů osob, z nichž více než 7,5 milionu tvoří ženy (...) Míra zaměstnanosti žen s malými dětmi je pouze 62,4 % oproti 91,4 % u mužů, což je rozdíl 29 procentních bodů. Více než tři čtvrtiny pracovníků na částečný úvazek jsou ženy (76,5 %), což představuje jednu ženu ze tří, oproti situaci méně než jeden muž z deseti.“

2.3

Zpráva za rok 2009 (2) uvádí míru zaměstnanosti žen 58,3 % proti zaměstnanosti mužů 72,5 %, míru zaměstnanosti na částečný úvazek u žen ve výši 31,2 % proti hodnotě 7,7 % u mužů, upozorňuje na převahu žen v odvětvích, kde je práce méně odměňovaná, a připomíná nerovnost v rozdělení pravomoci v institucích a podnicích.

2.4

Ačkoli genderové rovnosti nebylo zatím dosaženo, patří situace pracujících žen mezi nejlepší na světě. Je třeba uznat, že Evropská unie se touto problematikou seriózně zabývala již od počátku a vytvořila statistické nástroje, studie, analýzy a právní předpisy.

2.5

Třebaže byl zaznamenán pokrok a pozitivní výsledky, ekonomický potenciál žen dosud nebyl dostatečně zhodnocen. Mimo jiné bezpříkladná mezinárodní hospodářská a finanční krize bude mít pravděpodobně jiný dopad na ženy než na muže vzhledem k jejich odlišnému postavení v hospodářské, sociální a rodinné sféře.

2.6

Vzhledem k tomu, že toto téma již bylo předmětem četných prací, byla vyslovena doporučení a evropské instituce a evropští sociální partneři přijali opatření – v průběhu devíti let Výbor přijal čtrnáct stanovisek k otázkám souvisejícím s rovností mužů a žen (3) –, není záměrem tohoto stanoviska celkové shrnutí této problematiky. Omezuje se na souvislosti s hospodářským růstem a zaměstnaností a orientuje se na dosažení cílů vytyčených Lisabonskou strategií v oblasti zvýšení účasti žen na trhu práce (4).

3.1.1

Zvyšování počtu zaměstnaných žen započalo v šedesátých letech. V sedmdesátých letech se ženy ve velké míře uplatnily na trhu práce, což z hlediska genderové rovnosti znamenalo velký krok vpřed. Když ženy získaly možnost rozhodovat o svém mateřství a získávat vyšší vzdělání, chtěly stejně jako muži využít své schopnosti v rámci celé společnosti, nejen rodiny, a dosáhnout finanční nezávislosti. Placená práce znamená osobní příjem, lepší záruky v oblasti sociálního zabezpečení a důchodu a obranu proti chudobě v případě odloučení, rozvodu či vdovství.

3.1.2

Hromadný nástup žen do zaměstnání vytvořil nové potřeby, které musel trh uspokojit. Ženy v domácnosti pracovaly, ale tato práce účetně nevstupovala do hrubého domácího produktu. Jakmile ženy opustily domácí rámec, začala se vytvářet pracovní místa k provádění prací, které dříve doma vykonávaly. Nejedná se jen o zaměstnání pečovatelek o děti a pomocnic v domácnosti.

3.1.3

Práce žen přinesla potřeby, jež přispěly k hospodářskému rozvoji. Když ženy nastoupily do zaměstnání, pořídili si rodiče domácí spotřebiče, druhé automobily, kupovali připravená hotová jídla, děti i rodiče obědvali mimo dům; rodiny potřebovaly pečovatelské služby a ubytovací kapacity pro nemocné, postižené a starší osoby, o něž se dříve staraly ženy v domácnosti; rodiny potřebovaly zajistit péči o děti v hodinách před začátkem vyučování a po něm a v období školních prázdnin. Dvojice se dvěma platy si mohly pořídit bydlení, navštěvovat kulturní aktivity, cestovat... Tím vznikala pracovní místa v průmyslu (domácích elektrospotřebičů, automobilovém průmyslu, v průmyslu zpracování potravin), ve stravovacích zařízeních, v odvětví zdravotnických a sociálních služeb, v družinách, předškolních zařízeních a ve vzdělávání, stavebnictví, turistických službách, službách pro volný čas, kulturních zařízeních, přepravě cestujících atd.

3.1.4

Během posledních čtyřiceti let je tato transformace domácích prací do pracovních příležitostí hnací silou růstu. Jedná se však o skutečný růst či jde pouze o způsob, jakým je vypočítáván? Ekonomie nezná neplacenou a neviditelnou domácí práci a péči o rodinu, nezbytnou pro fungování společnosti, což vede k zamyšlení nad tím, jakým způsobem se počítá hospodářský růst.

3.2.1

Podle analýzy EU (5) přínos genderové rovnosti pro ekonomiku nelze měřit výlučně na základě vyšší ziskovosti podniků. Jde o produktivní investici, jež se podílí na celkovém ekonomickém postupu, růstu a zaměstnanosti. Genderová rovnost může přispět k rozvoji: 1) silnější účastí žen na trhu práce, což s sebou nese lepší využití jejich investic do vzdělání a odborné přípravy, 2) větší ekonomickou nezávislostí, 3) lepší integrací žen do daňového systému, což přispívá ke kolektivnímu blahu.

3.2.2

Ačkoliv je na úrovni podniků ekonomický přínos chápán jako významnější než podnikatelský přístup a řízení rozmanitosti, je do jisté míry prokázáno, že podnikatelský přístup přináší pozitivní ekonomické výsledky. Podniky s více ženami ve správní radě mají vyšší zisky.

3.2.3

Politiky rovných příležitostí lze chápat jako účinnou investici do lidských zdrojů, i když cíle ekonomického rozvoje se omezují na hospodářský růst. Z hlediska investic mohou mít politiky rovných příležitostí pozitivní dopad na jednotlivce, podniky, regiony a země. Efektivnější využití žen s vyšší úrovní vzdělání může mít také ekonomický přínos.

3.2.4

Větší ekonomická nezávislost žen je prospěšná tím, že ženy jako spotřebitelky zboží a služeb přispívají ke spotřebě v hospodářství a zvyšují kupní sílu domácností. Ekonomický přínos žen by měl být více uznán v hospodářských politikách na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

3.3.1

V době hospodářské a ekologické krize, která staví společnost před otázku, jak by měl vypadat vývoj příznivý pro další generace, se objevují názory zpochybňující HDP jako jediný ukazatel růstu. Měly by se zohledňovat i jiné ukazatele (6).

3.3.2

Bez ohledu na použité ukazatele však postavení žen zůstává nerovné a společnost na to doplácí. Přestože státy investují stejnou měrou do vzdělávání chlapců a dívek – 60 % diplomovaných absolventů evropských vysokých škol jsou dívky –, není logické, že ženy následně více nepodporují na trhu práce. Veřejné výdaje na školství stejné pro obě pohlaví by měly ženám umožnit, aby dosáhly stejné míry odpovědnosti a stejných odměn jako muži. Ženy musí využít současných změn k tomu, aby nabyly nových dovedností, které jsou pro nová pracovní místa nezbytné. Přínos žen, jejich vyššího vzdělání a potenciálu řešit budoucí potřeby na trhu práce je však stále podceňován a zneuznán.

3.3.3

Boj proti nerovnostem mezi muži a ženami není pouze otázkou etiky, jde o lepší řízení lidských zdrojů. Více zaměstnaných žen vytvoří více bohatství, spotřebuje více zboží a služeb a přispěje ke zvýšení daňových příjmů. Smíšené pracovní týmy znamenají lepší inovační potenciál. Bojovat proti demografickému deficitu lze tím, že se párům umožní, aby mohly naplnit svou touhu po dítěti, a nabídne se jim možnost zachovat si pracovní místo. Chce-li Evropa investovat do lidského kapitálu, musí nejprve odstranit znevýhodnění žen (7).

3.3.4

Potenciál rozvoje postavení žen brzdí zejména:

3.3.5

Zaměřením pozornosti na podmínky pro přístup žen na trh práce a udržení se na něm, odstraněním platových nerovností mezi muži a ženami lze dosáhnout většího růstu, lepších pracovních míst, předcházet chudobě a docílit nižších nákladů na sociální kompenzace. Chudoba v Evropě postihuje zejména svobodné matky s dětmi (9).

3.3.6

V původním rozdělení rolí muž vydělával a ze svého příjmu financoval rodinnou, sociální a domácí práci své manželky. Má-li nyní pár dva příjmy, nevěnuje jeden z nich na financování služeb, které dříve vykonávala žena v domácnosti, ale upřednostňuje spotřebu materiálních požitků.

3.3.7

Práce vykonávaná ženou v domácnosti nebyla finančně odměňována, když se však změnila na práci placenou, je její cena taková, že uživatelé nejsou ochotni za ni platit, nebo ji zaplatit nemohou. Pečovatelky o děti a pomocnice v domácnosti dostávají velmi nízkou odměnu, pracují na částečný úvazek u několika zaměstnavatelů (zaměstnávají je soukromé osoby na několik hodin týdně) a často v neformální ekonomice. Domácí práce jsou nejvýznamnějším odvětvím nehlášené práce v Evropě.

3.3.8

Rodiče svěřují to nejcennější, co mají, totiž vlastní dítě, osobě, které platí daleko méně, než je průměrná mzda, zatímco po nich vyžadují vysokou míru kvalifikace. Pomocnici v domácnosti dávají klíč od domu, ale nikoli plat jako výraz důvěry. Kvalifikace obtížně získává uznání, protože rodiny považují práci, kterou mohou vykonávat sami, za „snadnou“. Starat se o vlastní děti není profese, ale starat se o děti jiných ano (znalosti psychologie, dietetiky, hygienických pravidel, koncentrace, naslouchání, pozornost, neustálá bdělost atd.). Požadovaná kvalifikace, často považovaná za „přirozeně“ ženskou, a tedy ignorovaná v odborné sféře, je častěji předávána neformálním způsobem v rodině než v rámci školních osnov.

—

protože se může zvyšovat míra zaměstnanosti žen, což povede k dalším požadavkům na dodávání služeb;

—

protože zaměstnankyně mohou získat zasloužené příjmy, což zvýší kupní sílu a vytvoří další prostor pro spotřebu a příjmy z daní;

—

protože ženy mohou zastávat více míst na politických a rozhodovacích pozicích, což má kladný vliv na výkonnost podniků a institucí;

—

protože více žen-podnikatelek bude znamenat větší přidanou hodnotu a finanční přínos pro ekonomiku díky inovaci a vytváření pracovních míst.

4.2.1.1

Hlavní překážkou v dosažení rovnosti mužů a žen je v současnosti segregace pracovních míst. Existují mužská a ženská povolání. V profesních odvětvích s převahou žen jsou platy často nižší. Je zde také rozšířenější zaměstnávání na nevyžádaný zkrácený pracovní úvazek a nestabilní pracovní poměr.

4.2.1.2

Je-li určitá profese vyhrazena jen jednomu pohlaví, bývá zatížena stereotypy. Prokázalo se, že muži i ženy jsou schopni vykonávat všechna povolání. V profesích, jimž dlouho vládli muži (učitel, soudce, všeobecný lékař), dnes převládají ženy. Proč je v zaměstnání tak obtížné dosáhnout smíšenosti zastoupených pohlaví? Je třeba rozšířit poznatky v této otázce, aby bylo možné postavit se segregaci pracovních míst a podporovat smíšenost. Umožní to rovněž zabránit nedostatku pracovních sil, jímž některá odvětví trpí.

4.2.1.3

Překážky smíšeného obsazování pracovních míst a funkcí jsou podvědomé a souvisejí se zažitými představami. Vzdělávací systém je utvrzuje tím, že nabízí odlišná povolání pro dívky a pro chlapce. Je třeba lépe informovat rodiče a učitele o tom, že pro mladé lidi má volba určité orientace vzdělání jisté důsledky. Zásadní úlohu hrají podnikoví a odboroví vyjednavači klasifikačních schémat, kteří hierarchizují kvalifikace při vyjednávání o platech, je třeba, aby znali hodnotu kvalifikace získané v domácím a rodinném prostředí. Ani vedoucí funkce nejsou smíšené. Ve velkých podnicích a na vyšší správní úrovni je zapotřebí učinit kroky k tomu, aby se lépe vyvážilo zastoupení obou pohlaví.

4.2.2.1

Pracovní místa v osobních službách se musejí stát skutečnými profesemi, s uznávanými kvalifikacemi, vzděláním, oprávněními a kariérním postupem. Pro posun směrem od individuálního vztahu mezi soukromou osobou a rodinnou pomocí je třeba vytvořit podniky a veřejné služby v oblasti osobních služeb. Rodiny nesmějí být nadále zaměstnavateli, ale zákazníky či uživateli, kteří si nakoupí několik hodin uklízení, pomoci starším osobám nebo hlídání dětí atd. od podniku, či je budou čerpat. Měl by se zevšeobecnit systém, který již existuje v několika evropských zemích, kde zaměstnavatelský podnik či veřejná služba odpovídá za bezpečí majetku i osob a musí ověřovat kvalifikaci zaměstnanců pracujících v domácnosti. Ti tak mají pouze jednoho zaměstnavatele, jsou odměňováni i za dobu cesty mezi dvěma domácnostmi a mají přístup k odbornému vzdělávání a všem kolektivním zárukám. Je třeba připravit evropský referenční rámec pro pracovní místa ve službách pro domácnost, jenž by zahrnoval psychologický rozměr těchto činností (důvěra, empatie, pozornost, naslouchání, bdělost…), nezbytné znalosti (dietetika, dopad používaných výrobků na zdraví a životní prostředí…), a ne jen materiální a technický rozměr domácích prací.

4.2.2.2

Uznání kvalifikace prodražuje náklady na služby, které již tak nemůže v současnosti většina rodin vynakládat. Veřejné financování a financování podniky by v případě, že by toto financování bylo součástí dohod na úrovni podniků, mohlo umožnit, aby byly tyto služby více přístupné všem.

4.2.2.3

Profesionalizace zaměstnání v osobních službách a lepší platy povedou ke smíšenému obsazování pracovních míst. Velkým krokem k rovnosti mužů a žen bude okamžik, kdy si budou muži přát vykonávat zaměstnání jako uklízeč, pečovatel o děti a rodinný pomocník.

4.2.3.1

Otcové rodin věnují úkolům spojeným s rodinou a domácností méně času než matky. Nezbytnou podmínkou pro dosažení rovnosti je vzbudit v otcích pochopení pro význam jejich otcovské role a pobízet muže k tomu, aby se chovali odpovědně vůči svým stárnoucím rodičům a nemocným v rodině.

4.2.4.1

Budování zařízení péče o děti nesmí být chápáno jako výdaj, ale jako investice. Gösta Esping-Andersen (10) tvrdí, že z dlouhodobého hlediska pracující matky vracejí dotace díky vyšším výdělkům v celoživotním měřítku a daním, které platí. Tento přínos je náhradou za počáteční veřejnou pomoc a má kladný vliv na opatrované dítě. Tato investice rovněž umožní pozastavit demografický pokles v Evropě.

4.2.5.1

Cestou k rozvoji těchto služeb je jejich kolektivní financování (stát, podniky, zákazníci) (11). Nedávno podepsané podnikové dohody nabízejí zaměstnancům osobní služby jako alternativu ke zvyšování platů. Nabídka služeb umožňuje lepší sladění osobního a profesního života, což je součást sociální odpovědnosti podniků.

4.2.6.1

Služby samotné k dosažení souladu profesního a rodinného života nestačí. Vychovávat a vzdělávat děti zabere část života. Řešením není práce matky na částečný úvazek, takové řešení není uspokojivé. Práce na částečný úvazek coby dobrovolná volba pomáhá osobám pečujícím o rodinu lépe sladit jejich profesní, rodinný a soukromý život; to však nesmí oslabovat postavení žen v zaměstnání a v životě, zejména, jsou-li živitelkou rodiny, ani odrazovat otce od zapojení do rodinného života. Oba rodiče musí mít možnost o své děti pečovat.

4.2.6.2

Další členové rodiny potřebují čas: osoby na sklonku života, nemocní, staří rodiče. V době, kdy se reformují všechny penzijní systémy, je třeba změnit pohled na život, který v něm rozlišuje tři období: studia, profesní kariéru a penzi. Každý musí mít možnost studovat v průběhu celého života a musí disponovat dostatečným kreditem let pro své rodinné, sociální, spolkové, politické a občanské aktivity. Měla by existovat možnost zvolit si pozdější dobu odchodu do důchodu, pokud člověk upřednostní využít času (financovaného jako penze) během svého aktivního života.

4.2.7.1

Ženy jsou nerovnou měrou zastoupeny ve vedoucích pozicích, v politicky odpovědných funkcích, na vyšší správní úrovni a v řízení velkých podniků, a přitom právě podniky s větším podílem žen v řídícím výboru jsou také finančně nejvýkonnější. Oproti mužům ženy zakládají méně podniků a méně často je řídí. Muži jsou nerovnou měrou zastoupeni v rodinné oblasti, méně často využívají svou rodičovskou dovolenou.

4.2.7.2

Ženy, které si vydobyly místo v mužském prostředí, mohou být nápomocné ženám, které usilují o stejnou kariéru. Může se ukázat potřeba stanovit omezující opatření: velké veřejné instituce a velké soukromé podniky by měly přijmout taková opatření, aby zajistily významné množství žen ve svém vedení.

—

24.3.2008 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS, zpravodajka: paní SHARMA, Úř. věst. C 228, 22.9.2009;

—

13.5.2009 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, zpravodajka: paní HERCZOG, CESE 882/2009 (Úř. věst. C 277, 17.11.2009);

—

22.4.2008 ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů, zpravodajka: paní KÖSSLER, Úř. věst. C 211, 19.8.2008;

—

11.7.2007 k tématu Zaměstnatelnost a podnikatelský duch – úloha občanské společnosti a místních orgánů z hlediska rovnosti žen a mužů, zpravodaj: pan PARIZA CASTAÑOS, Úř. věst. C 256, 27.10.2007;

—

11.7.2007 k tématu Úloha sociálních partnerů při sladění pracovního, rodinného a soukromého života, zpravodaj: pan CLEVER, Úř. věst. C 256, 27.10.2007;

—

12.7.2007 k tématu Pracovní příležitosti pro prioritní skupiny (Lisabonská strategie), zpravodaj: pan GREIF, Úř. věst. C 256, 27.10.2007;

—

13.9.2006 ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010, zpravodajka: paní ATTARD, Úř. věst. C 318, 23.12.2006;

—

14.2.2006 k tématu Zastoupení žen v rozhodovacích orgánech hospodářských a sociálních zájmových skupin v Evropské unii, zpravodaj: pan ETTY, Úř. věst. C 88, 11.4.2006)

—

14.12.2005 k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady k Evropskému roku rovných šancí pro všechny (2007) – Směrem ke spravedlivé společnosti, zpravodajka: paní HERCZOG, Úř. věst. C 65, 17.3.2006;

—

29.9.2005 k tématu Chudoba žen v Evropě, zpravodajka: paní KING, Úř. věst. C 24, 31.1.2006;

—

28.9.2005 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů, zpravodajka: paní ŠTECHOVÁ, Úř. věst. C 24, 31.1.2006;

—

15.12.2004 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavedení zásady rovných příležitostí a rovnosti zacházení pro muže a ženy v otázkách zaměstnanosti a práce, zpravodajka: paní SHARMA, Úř. věst. C 157, 28.6.2005;

—

3.6.2004 k návrhu směrnice Rady zavádějící princip rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a k jejich dodávkám, zpravodajka: paní CAROLL, Úř. věst. C 241, 28.9.2004;

—

25.1.2001 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o provádění zásady rovnosti zacházení s muži a ženami, pokud jde o přístup k zaměstnanosti, odbornému vzdělávání a povyšování a o pracovní podmínky, zpravodajka: paní WAHROLIN, Úř. věst. C 123, 25.4.2001 [české znění není k dispozici].

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/22

1.10.1

Z tohoto důvodu EHSV žádá Komisi a členské státy, aby podpořily vytvoření statistických záznamů pro výše uvedené podniky. Zejména příprava satelitních účtů na základě harmonizovaných kritérií evropského účetního systému (ESA) z roku 1995, jež jsou podrobně popsána v Manuálu pro zpracování satelitních účtů podniků sociální ekonomiky: družstva a vzájemné společnosti  (1) a ve zprávě EHSV o sociální ekonomice v Evropské unii  (2).

2.4.1

V případě některých velkých podniků je také možné nemít akcionáře a svůj finanční zisk znovu investovat nebo jej věnovat na sociální cíle veřejného zájmu, jak je tomu v případě spořitelen v některých evropských zemích (7).

2.4.2

Kromě toho v mnoha místních mikropodnicích a malých a středních podnicích (MSP) není vytváření hodnoty vyjádřeno pouze v podobě cílů finanční ziskovosti, ale také v dosažení určité sociální úrovně, jako například určitých pracovních podmínek, samosprávy pracovníků atd.

2.9.1

Obecně by MSP měly být podporovány, čehož nelze dosáhnout pouze prostřednictvím Small Business Act  (11). Malé a střední podniky často nabízejí způsob, jak pracovní místa zachovat, neboť zájmové skupiny, které tyto podniky založily a řídí, jsou složeny z lidí, jež mají silné pouto k oblasti, v níž podnikají, a prokázali mimořádnou schopnost vytvářet a podpořit zaměstnanost. Malé a střední podniky „jsou přirozenými inkubátory podnikatelské kultury“ a místem, kde vedoucí a řídící pracovníci podniků mohou neustále získávat nové zkušenosti.

3.2.1

Ať již jsou velké či malé, tyto podniky se nacházejí v regionech a/nebo sociálních oblastech, kde existují problémy či výzvy, které představují hrozbu pro vnitřní trh a sociální soudržnost, v nichž internalizují sociální náklady a vytvářejí pozitivní vnější výstupy.

3.2.2

Vzhledem k tomu, že jsou pevně začleněny ve svých místních společenstvích, a jelikož jejich prioritou je uspokojit potřeby lidí, tyto podniky nepřesídlují, a účinně tak bojují proti odlivu obyvatel z venkovských oblastí a přispívají k rozvoji chudších regionů a obcí (23).

3.6.1

Některá z odvětví uvedených výše se již odvětvových jednání zúčastnila, jako například Asociace evropských družstevních a vzájemných pojišťoven (ACME) v oblasti pojišťovnictví, někteří členové Cooperatives Europe (26) a Všeobecná konfederace zemědělských družstev v Evropské unii (COPA-COGECA) v oblasti zemědělství a Evropská asociace družstevních bank (EACB) a Evropské skupiny spořitelen (ESBG), v bankovnictví (27).

4.1.1

V případě vytváření a rozvoje vnitřního trhu nesmí být cíle podřízeny prostředkům. Měl by tedy být vytvořen právní a regulační rámec, který by odrážel povahu různých hospodářských subjektů na trhu, aby byly vytvořeny spravedlivé podmínky pro všechny typy podniků, které by odpovídaly povaze každého z nich. V současné době je tento rámec obecně uzpůsoben velkým kotovaným podnikům a s jeho zavedením pro všechny typy podniků mají menší podniky problémy. Tento rámec má účinnou formou podporovat operátory v účinném jednání, což přispěje k tomu, aby byl systém spravedlivější. Tento rámec bude prováděn prostřednictvím práva společností, účetnictví, práva hospodářské soutěže a daňového práva, harmonizace statistik a politiky v oblasti podniků.

4.2.1

Evropské akciové společnosti a evropská družstva mají své vlastní stanovy, ale jiné typy podniků narážejí v důsledku neexistence evropských stanov na vnitřním trhu na různé překážky. Evropské malé a střední podniky potřebují pružné evropské právní předpisy, které jim usnadní podnikání napříč národními hranicemi. Družstva potřebují také, aby bylo zjednodušeno nařízení o evropské družstevní společnosti (SCE), neboť jeho složitost zpomaluje rozvoj těchto společností.

4.2.2

Neexistence právního krytí brání nadacím, jež působí na evropské úrovni, aby podnikaly za stejných podmínek jako ostatní podniky s jiným právním postavením. EHSV tedy vítá výsledky studie proveditelnosti statutu evropské nadace a vyzývá Komisi, aby na počátku roku 2010 ukončila posouzení dopadu a předložila návrh nařízení, které nadacím evropského rozsahu umožní podnikat na vnitřním trhu za stejných podmínek (28).

4.2.3

Z podobných důvodů EHSV dále Komisi žádá, aby začala pracovat na schválení evropských stanov pro evropská sdružení a evropské vzájemné společnosti.

4.3.1

Účetní standardy by měly odpovídat různým typům podniků. Dalším příkladem omezení, jež je spojeno s účetním právem, jsou překážky, na něž narážejí kotované podniky v souvislosti se zavedením nového mezinárodního účetního systému (IAS). Evropské účty nemohou být harmonizovány za cenu zrušení podstatných rysů některých z různých typů podniků, které v Evropské unii existují.

4.3.2

Konkrétně v případě družstev je samozřejmě obtížné definovat pojem vlastní jmění podílníků, který by mohl být obecně a bez rozdílu používán, což by mohlo mít negativní a zhoubný vliv na podnikatelskou rozmanitost. EHSV důrazně vyzývá Komisi, aby respektovala povahu družstev v účetních záležitostech a považovala základní kapitál členů za vlastní jmění podílníků spíše než za pohledávku, pokud se ze členů v důsledku jejich vystoupení z družstva nestanou věřitelé (29).

4.3.3

Výbor souhlasí s doporučením Larosièrovy skupiny (30), která má za to, že účetní standardy by neměly ovlivňovat modely podnikání, podporovat procyklické chování či odrazovat od dlouhodobého investování a od stability podniků.

4.4.1

Každá právní forma podniku by měla být schopna provozovat svou činnost a zároveň si zachovat své vlastní pracovní postupy. Právo hospodářské soutěže tak nemůže vycházet pouze z jednoho a jednotného modelu podnikání, musí zabránit diskriminačnímu chování a oceňovat osvědčené postupy na vnitrostátní úrovni. Nejde o to, stanovit výsady, ale podporovat spravedlivé podmínky v oblasti práva hospodářské soutěže. EHSV se tedy v souladu se svými předchozími stanovisky (31) zasazuje o tom, aby pravidla v oblasti hospodářské soutěže a daní umožňovala, aby rozdílové náklady podniků, které nesouvisí s neefektivním výrobním procesem, ale s internalizace sociálních nákladů, mohly být kompenzačně regulovány.

4.4.2

Určité nástroje politiky hospodářské soutěže nejsou k různým typům podniků neutrální, jak EHSV již v minulosti upozornil: „odvětví sociální ekonomiky potřebuje řešení vytvořená přesně na míru, pokud jde o daně, veřejné zakázky a pravidla hospodářské soutěže“  (32). Například veřejná podpora soukromých investic do výzkumu, vývoje a inovací, jejichž cílem je zvýšit konkurenceschopnost výrobního systému, pomáhá především velkým podnikům, které se této činnosti věnují v největší míře. Stejně tak mohou také velké podniky lépe využít veřejných investic do infrastruktury pro zpracovatelský průmysl, jelikož mají větší možnost výběru, pokud jde o umístění svých výrobních zařízení. To někdy vede ke konkurenčnímu znevýhodnění malých podniků, které ve skutečnosti nemají moc na výběr, pokud jde o různé možnosti umístění jejich podnikání.

4.4.3

Pravidla hospodářské soutěže by také měla brát v úvahu zvláštní povahu sociálních podniků, které vyrábějí a poskytují lidem na okraji společnosti nebo těm, jimž hrozí sociální vyloučení, neobchodovatelné zboží a služby a vnášejí do svého výrobního procesu důležitý zdroj v podobě altruismu.

4.5.1

V některých členských státech se některé podniky často ocitají v situaci konkurenčního znevýhodnění, a to z důvodů, které nesouvisejí s jejich vlastním výrobním procesem, ale vyplývají ze selhání, pokud jde o rozdělení trhu (33), čili situací, kdy trh samotný je neúčinný a rozděluje zdroje způsobem, jenž není optimální. EHSV podporuje směrnici o snížených sazbách DPH pro služby poskytované místně, které se týkají především malých a středních podniků, a opakuje, že souhlasí se zásadou, kterou formulovala Komise a podle níž musí být daňové výhody udělené určitému typu podniku úměrné právním omezením či sociálnímu přínosu, jež jsou tomuto typu vlastní (34). EHSV tedy žádá Komisi, aby podpořila členské státy, aby prozkoumaly možnost zavést kompenzační opatření pro podniky na základě jejich ověřeného přínosu pro veřejnost či zjištěného přínosu pro regionální rozvoj (35). Zejména je třeba hledat řešení problému, který vzniká nevýdělečným organizacím tím, že jim nemůže být vráceno DPH, které zaplatí při nákupu nemovitostí a služeb nutných k výkonu jejich činnosti související s obecným zájmem, a to v těch státech, v nichž tato situace představuje problém. Rovněž by měly být zmíněny daňové systémy, jež se vztahují na nevládní organizace, které provozují hospodářskou činnost, jež nesouvisí s veřejně prospěšnými cíli.

4.5.2

V současné době nemají malé a střední podniky moc příležitostí investovat do výzkumu, vývoje a inovací, které jsou důležitým aspektem pro zajištění efektivní výroby a udržení konkurenceschopnosti podniku. To vytváří konkurenční nevýhodu, která musí být vyvážena prostřednictvím daňových výhod, které budou odměňovat investice MSP v této oblasti. Doporučení obsahují pestrou škálu kompenzačních opatření, k nimž patří v závislosti na státu mimořádné daňové úlevy za opakované investice do výzkumu a vývoje, zpětná platba v případě, že nepřinesou zisk, a snížení plateb sociálního zabezpečení. S ohledem na strategický význam, který mají MSP v ekonomice Společenství, doporučuje EHSV, aby každý členský stát používal optimální kombinaci kompenzačních opatření pro usnadnění přežití a růstu MSP ve své ekonomice. Zdaleka největší přínos těchto programů spočívá v tom, jak mohou podpořit rozvoj MSP specializujících se na výzkum a vývoj během prvních let jejich existence.

4.6.1

Souhrnné údaje o různých typech podniků jsou ve členských státech a v celé EU připravovány na základě kritérií schválených Evropským systémem národních a regionálních účtů (ESA 95). Hospodářské statistiky o družstvech, vzájemných společnostech, sdruženích, nadacích a dalších podobných podnicích jsou však velmi omezené a jsou vypracovávány podle nejednotných kritérií, v důsledku čehož je obtížné je analyzovat a posoudit jejich přínos z hlediska hlavních makroekonomických cílů. V důsledku toho Evropská komise zadala k vypracování Manuál  (36), který umožní připravit národní statistické záznamy o těchto podnicích na základě jednotných kritérií pro národní účty. EHSV požaduje, aby tyto nové analytické nástroje byly využívány k přípravě jednotných statistik o výše uvedených typech podniků ve všech zemích Evropské unie a k zavedení účinnějších politik v tomto směru.

Dále by bylo vhodné vypracovat metodiku, která by podpořila rozvoj evropského střediska pro sledování mikropodniků.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/29

—

nastolit proces hospodářského rozvoje (strukturování výrobních řetězců, organizace oborů činnosti atp.);

—

spustit proces sociálního rozvoje (tvorba zdravotnických, vzdělávacích a dalších struktur);

—

zahájit správu životního prostředí (ochrana biologické rozmanitosti, řízení emisí CO2 atd.).

1.4.1

Cílem těchto certifikací je respektovat všechny rozměry spravedlivého obchodu:

1.4.2

I přes dané pokroky v samoregulaci by chtěl EHSV upozornit na to, že je nutné model založit na evropském schématu certifikace, který by – kromě jiných zásad – vycházel z toho, že je nezbytné podrobit plnění technických specifikací vnější kontrole vykonávané nezávislým, k tomu pověřeným orgánem. To vše samozřejmě aniž je dotčena povinnost dodržovat obecná právní ustanovení vztahující se na uvádění potravinářských výrobků na trh.

2.1

Toto stanovisko se specificky zaměří na spravedlivý obchod v pravém slova smyslu, tj. na alternativní obchodní partnerství a vztah mezi producentem a spotřebitelem, který v posledních desetiletích vybudoval hlavní proud hnutí fair trade. Existují i další programy více či méně zaměřené na udržitelnost obchodní činnosti, těmi se však zde nebudeme zabývat, neboť tyto programy nesplňují všechna kritéria spravedlivého obchodu citovaná v odstavci 1.4.1.

2.2

Spravedlivý obchod vznikl s cílem vybudovat ekonomické vztahy s producenty v rozvíjejících se zemích, kteří si jen obtížně hledají místo v mezinárodním obchodu. Jedná se o součást problematiky udržitelného rozvoje a významné společenské výzvy pro jižní země. Cílem tohoto typu obchodu je přispět k omezení chudoby, především podporou organizací producentů. V severních zemích si pak klade za cíl prosadit model udržitelnější spotřeby.

2.3

Toto dosud mladé odvětví se plně rozvíjí, značně roste a přitahuje čím dále větší pozornost evropských spotřebitelů.

2.4

Důvěra spotřebitelů však dosud není plně konsolidována, neboť i přes náklonnost k myšlence spravedlivého obchodu si řada z nich stěžuje na nedostatek informací a může se domnívat, že lze docházet ke zneužití ze strany velkých podniků a obchodních řetězců.

2.5

Přesto zůstávají významným odbytištěm pro výrobky fair trade specializované sítě. Jsou početné, malé a oblíbené mezi spotřebiteli.

3.1

V článku 23 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 se uvádí: „Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti“.

3.2

První aktivity spravedlivého obchodu započaly v padesátých letech ve Spojených státech, poté ve Velké Británii a následně i ve zbytku Evropy. Spravedlivý obchod poukazuje na sociální a environmentální škody způsobené sítěmi dovozců z průmyslově rozvinutých zemí.

3.3

V roce 1964 UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji) prohlásila pravidla obchodu za nerovná a upozornila mezinárodní společenství na neudržitelnost pravidel mezinárodního obchodu z lidského a sociálního hlediska. Jižní země trvaly na nutnosti spravedlivého obchodu („Trade, not aid“).

3.4

Několik významných dat:

3.5

Pravidla Světové obchodní organizace nepřihlížejí k lidskému, sociálnímu ani environmentálnímu faktoru. Potřeba vyjádřit nesouhlas s tímto stavem přivádí lidi k humánní formě obchodu. Fair trade je pro ně důkazem, že je možné žít v jiném světě. Spravedlivý obchod propaguje transparentnost, řádnou správu věcí veřejných a odpovědnost, a přispívá tím k udržitelnému rozvoji.

4.1

Současným hlavním úkolem v oblasti spravedlivého obchodu a obecněji etické, odpovědné a občanské spotřeby je definovat prostředky, s jejichž pomocí by bylo možné učinit trvalým zaznamenané úspěchy u populace tím, že bude zajištěna:

4.2

EHSV konstatuje, že při formulaci norem fair trade byla zohledněna základní pracovní práva (MOP), dodržování environmentálních norem a ochrany biologické rozmanitosti a zvýšení příjmů producentů v mezinárodních obchodních vztazích.

4.3

Někomu může připadat, že slovní spojení „spravedlivý obchod“ si vzájemně protiřečí, neboť zákony trhu se neřídí lidskými hodnotami. Úkol propojit obchod se sociálním dialogem s cílem zajistit větší rovnost v rámci světového obchodu bude výzvou pro 21. století, k jejíž realizaci by EHSV rád přispěl svým dílem. To vše totiž může umožnit udržitelný rozvoj tím, že nabídne lepší obchodní podmínky a zaručí práva producentů a pracovníků nedostatečně zohledněných rozvojovým programem z Dohá.

4.4

Zavedení nových označení a kodexů chování ze strany nových aktérů požadujících rovné podmínky zároveň zvyšuje riziko zmatení spotřebitelů. Vzhledem k riziku rozmělnění této koncepce, jejích zásad a kritérií, jež ji definují, umožňuje množství referenčních systémů a záruk vznik oportunistických ekonomických postupů založených na méně nákladných systémech záruk pro ty, kteří často tyto náklady nesou v konečné fázi, avšak také na menším důrazu na aspekt posílení rozvíjejících se zemí. Výbor dává najevo svoji podporu vzniku mezinárodní certifikace zajišťované organizacemi spravedlivého obchodu (viz předchozí návrhy týkající se terminologie), přičemž by měla být respektována potřeba nezávislého pověřeného kontrolora a rovněž samozřejmě dodržováno platné potravinové právo.

4.5

EHSV žádá, aby všechny výrobky fair trade byly zárukou splnění týchž kritérií ve všech zemích Evropské unie. Oficiální právně závazná evropská definice dnes neexistuje. EHSV by se rád připojil ke společné definici přijaté FINE (síť tvořená organizacemi FLO, IFAT, NEWS! a EFTA), kterou v nedávném sdělení používá též Evropská komise (1):

„Spravedlivý obchod je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v oblasti mezinárodního obchodu. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky marginalizovaným producentům a pracovníkům (zejména na Jihu) a zaručuje jejich práva.

Organizace spravedlivého obchodu se s podporou spotřebitelů aktivně zasazují o pomoc producentům, zvyšování informovanosti a pořádání kampaní za změnu v pravidlech a praxi běžného mezinárodního obchodu.“

5.1

Cílem spravedlivého obchodu je zajistit vyšší příjmy producentů opírající se o pevné základy a zaručující důstojný život, které stanoví organizace producentů a odbory v příslušném regionu a státě.

5.2

Cena musí být určena průměrnými výrobními náklady s ohledem na:

5.3

Spravedlivý obchod musí klást požadavky, jako je odmítnutí vykořisťování pracovní síly, zejména dětí, a požadavek na dodržování norem Mezinárodní organizace práce (MOP) i tam, kde to nevyžadují sociální předpisy příslušného státu.

5.4

Spravedlivý obchod zajišťuje částečné předfinancování potravin, jež producentům umožňuje financovat nákup surovin.

5.5

Procesy výroby potravin musejí vyhovovat požadavkům ochrany životního prostředí, přírodních zdrojů a platných právních ustanovení použitelných v rámci Evropské unie.

5.6

Spravedlivý obchod umožňuje tvorbu sociálně prospěšných pracovních míst na obou stranách obchodního řetězce (a nejvíce ohroženým umožňuje znovu nalézt důstojnost díky práci).

5.7

Spravedlivý obchod zajišťuje skutečnou sledovatelnost a úplnou, trvalou a veřejnou transparentnost činností ve všech etapách řetězce (kontext, ceny, marže atd.).

5.8

Spravedlivý obchod musí umožňovat vznik solidární ekonomiky v duchu udržitelného rozvoje.

5.9

Spravedlivý obchod musí být hodnocen za své konkrétní činy a závazky, a nikoli pouze za ušlechtilé záměry.

5.10

Spravedlivý obchod je zavedeným řešením k zahájení nové světové potravinové politiky respektující lidská práva.

6.1

Hlavní podíl na obratu spravedlivého obchodu mají potravinové výrobky. Mezi nimi vede káva, najdeme zde však také čaj, čokoládu, sušené ovoce, koření, rýži, obiloviny, cukr, med nebo marmeládu. Nedávno se též objevily čerstvé výrobky, zůstávají však okrajovou položkou z důvodu pomalého odbytu zásob. Pozorujeme nicméně značný nárůst prodeje čerstvých výrobků po zavedení produktů fair trade ve spotřebitelských družstvech a dalších soukromých maloobchodních prodejnách.

6.2

Spravedlivý obchod by vzhledem k cíli přispět ke zlepšení situace drobných producentů v rozvíjejících se zemích měl umožňovat vznik složitějších potravinových výrobních řetězců, jež by vedly k tvorbě sociálně udržitelných pracovních míst.

6.3

Spravedlivý obchod musí být schopen prosazovat nezbytnost pronikání do větších sítí, aby tak celému procesu dodal na politické váze, a to s ohledem na zájmy producentů.

7.1

Problematika zemědělské výroby fair trade se týká výhradně zemí na Jihu. Spravedlivý obchod díky relativní transparentnosti svého obchodního procesu odhalil nízký podíl konečné prodejní ceny na zisku producenta (ze stovky vydaných eur se do místa původu vrací jen 20) a jak velká část přidané hodnoty (např. při zpracování a prodeji) zůstává v rozvinutém světě. Skutečnou otázkou je schopnost spravedlivého obchodu trvale změnit pravidla mezinárodního obchodu.

8.1

Výbor se domnívá, že nejlepší zárukou pro spotřebitele je certifikace. Certifikace je proces ověření postupem akreditace akreditovanou, nezávislou třetí stranou, která vydá osvědčení o tom, že konkrétní služba, produkt nebo proces vyhovuje stanovené specifikaci (tato specifikace může nebo nemusí být normou). Certifikace a akreditace jsou tak dvěma ověřovacími postupy, kde akreditace ověřuje kompetenci, zatímco certifikace je ověřením splnění daných požadavků. Hlavním úkolem v oblasti spravedlivého obchodu a obecněji etické, odpovědné a občanské spotřeby je definovat prostředky, s jejichž pomocí by bylo možné učinit trvalým zaznamenané úspěchy a zajistit:

8.2

Spravedlivý obchod tudíž zavedl systémy záruk, ty však odvozují svoji legitimitu od skutečnosti, že byly vyjednány, a od zapojení různých zainteresovaných stran.

8.3

FLO a WFTO hledají způsoby, jak zajistit komplementaritu mezi jejich systémy záruk. Cílem je najít styčné body mezi oběma přístupy. Prozatím byla pouze provedena analýza současného stavu.

8.4

Uvedené systémy ověřování jsou nezbytné. Nemá-li v zemích Severu dojít k rozbujení rozmanitých předpisů, musí být zajištěny spolehlivé záruky, což je rovněž v zájmu spotřebitelů. Subjekty spravedlivého obchodu již vzájemně definovaly mezinárodní podmínky certifikace a dohodly se na Chartě zásad fair trade; nyní musejí dále spolupracovat na přípravě společného systému certifikace producentů.

9.1

Spravedlivý obchod přispívá ke snížení chudoby a zároveň zachovává základy udržitelného rozvoje.

9.2

Zahraniční politika Evropské unie působí ve prospěch rozvoje zemědělství v rozvíjejících se zemích. Podpora vstupu malých zemědělských producentů do spravedlivého obchodu by se mohla stát jedním z kritérií pro přidělování dotací, což by přispělo k udržitelnému rozvoji v těchto zemích.

10.1

Spravedlivý obchod spadá do obchodní, sociální, vzdělávací a politické dynamiky místních a mezinárodních subjektů.

10.2

Spravedlivý obchod je sociálně-ekonomickou inovací, s níž občanská společnost mění mezinárodní obchodní praktiky, tak aby více obsahovaly lidský rozměr. Měl by:

11.1

Všechny zemědělské výrobky spravedlivého obchodu mají původ v rozvíjejících se zemích. Některé produkty, jako např. cukr, víno a banány, však pocházejí také z evropských zemí s výrazně pokročilejšími sociálními normami, což může znamenat vyšší cenu ve srovnání s certifikovaným produktem fair trade.

11.2

Abychom předešli této citlivé situaci, bylo by zapotřebí vytvořit mezinárodní organizaci producentů zapojených do těchto sítí, jež by umožnila nalézt kompromisy výhodné pro všechny strany.

12.1

Řada organizací zaměřených na lidská práva odsuzuje dopady mezinárodního obchodu (WTO).

12.2

Na světové scéně působí různí aktéři a zainteresované strany spravedlivého obchodu, a to jak z kvalitativního, tak kvantitativního hlediska. Jde samozřejmě o jejich schopnost pokrýt širokého spektrum spravedlivého obchodu, jež je smyslem celé koncepce a umožní značný dopad.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/35

1.1

Základní cíle společné zemědělské politiky, mimo jiné zajišťování potravin, zůstávají nadále aktuální, pokud by jak na celém území Evropské unie, tak i v severních regionech měla zůstat zachována zemědělské produkce.

1.2

Toto stanovisko se soustředí na přírodní, klimatické a geografické zvláštnosti a problémy severních regionů EU, v nichž zemědělská produkce podléhá určitým omezením v důsledku chladného podnebí, což vyžaduje vyšší úsilí, které zemědělci v příznivějších zemědělsko–klimatických podmínkách nemusí vynakládat.

1.3

V severních regionech je zemědělská produkce nákladnější a produktivita podstatně menší než ve výhodněji situovaných produkčních oblastech. Rentabilita nepřetržitě klesá a současně klesá i motivace producentů, proto je další využívání zemědělských ploch v severních regionech spojeno s otazníky. Tomuto nebezpečí lze zamezit prostřednictvím uplatnění vhodných zemědělsko-politických nástrojů.

1.4

V regionech s přírodním znevýhodněním musí být půda dále obdělávána, aby byly zachovány tradiční zemědělské formy a oblasti s vysokou přírodní hodnotou. Vyrovnávací platby pro znevýhodněné regiony jsou nástrojem, díky němuž lze tohoto cíle dosáhnout, avšak pouze za předpokladu, že podpora bude systematičtěji než dosud orientována na regiony, v nichž nejvíce hrozí nebezpečí ztráty zemědělských ploch.

1.5

K dosažení konkrétního pozitivního dopadu je třeba kromě stanovení nových kritérií pro vymezení znevýhodněných oblastí současně přezkoumat zásady financování této iniciativy.Jednou z možností, která by měla být zvážena, je začlenit vyrovnávací platby pro znevýhodněné regiony do plateb 1. pilíře. V rámci doposud uplatňovaného systému, v němž se výše přímých plateb odvozuje od historických ukazatelů produktivity, jsou upřednostňováni zemědělci ve výhodněji položených oblastech. Méně výhodné výrobní podmínky v přírodně znevýhodněných oblastech nebyly vyrovnávacím příspěvkem dostatečně kompenzovány.

1.6

V budoucnu by při výpočtu výše podpory pro znevýhodněné oblasti bylo třeba pro každý jednotlivý region zohlednit celkovou výši uplatněných výdajů na kompenzaci přírodních znevýhodnění a nepříznivých výrobních podmínek: čím horší jsou přírodní podmínky, tím vyšší by měla podpora být. Měla by však být stanovena nejnižší a nejvyšší hranice podpory.

1.7

Při stanovení přírodních znevýhodnění by se měl brát v úvahu nejen souhrn kladných teplot vegetačního období, ale také souhrn záporných teplot zimního období v jednotlivých regionech.

1.8

Severní regiony leží daleko od velkých trhů Evropy, venkovské oblasti jsou velmi řídce osídlené a orná půda je roztříštěna, což podstatně zvyšuje výrobní náklady zemědělských podniků. Aby se předešlo vylidnění těchto krajin a zachovala se v nich zemědělská produkce, je zapotřebí vyrovnávacích plateb z prostředků pro znevýhodněné oblasti. Proto EHSV doporučuje, aby při stanovení kritérií pro vymezení znevýhodněných oblastí byla zohledněna rovněž nízká hustota obyvatelstva a byla vypracována dodatečná kritéria na podporu zemědělské výroby v lesnatých oblastech.

1.9

EHSV doporučuje, aby při vypracování a stanovení kritérií pro nové vymezení znevýhodněných oblastí (oblastí s přírodním znevýhodněním) byly zohledněny přírodní, klimatické a sociálně hospodářské zvláštnosti severních regionů, které jsou uvedeny ve stanovisku. Jedna možnost by byla označit tyto regiony spolu s horskými regiony jako zvláštní oblasti.

2.1

Evropský hospodářský a sociální výbor se problematikou znevýhodněných oblastí již zabýval v dřívějších stanoviscích z vlastní iniciativy (1).

2.2

Evropská komise ve sdělení KOM(2009) 161 v konečném znění z 21. dubna 2009 navrhla změnit zásady vymezení znevýhodněných oblastí a za tímto účelem stanovit nová kritéria. Komise mimo jiné předložila nové označení pro znevýhodněné oblasti a doporučila, aby byly napříště nazývány „oblasti s přírodním znevýhodněním“. EHSV tento nový přístup oceňuje.

2.3

Vzhledem k tomu, že vnitřní trh EU zaručuje volný pohyb zboží a služeb, není z dlouhodobého hlediska možné v severních regionech EU, v nichž jsou jednotkové náklady vyšší, udržet zemědělskou produkci bez zvláštní podpory. To má negativní vliv na sociální a ekologickou udržitelnost a rovněž na biologickou rozmanitost těchto oblastí.

2.4

Předpisy platné pro znevýhodněné regiony v jednotlivých členských státech a jejich dopady nejsou vzájemně srovnatelné. Vzhledem k tomu, že je uplatňována řada kritérií, nynější pravidla pomoci pro znevýhodněné oblasti již neodpovídají specifickým výrobním podmínkám, které jsou dány na základě přírodních a klimatických zvláštností, a mohou je pouze nedostatečně a nepřiměřeně kompenzovat.

2.5

S ohledem na dlouhodobé zajišťování potravin v Evropě a ve světě je třeba zachovat zemědělství také v severních regionech Evropské unie, kde se podle prognóz může následkem globálního oteplování v nadcházejících 50 až 100 letech zlepšit zemědělské klima, zatímco budou jižní regiony současně vysychat a zemědělská produkce v Evropě by se tedy mohla přesunout na sever.

3.1

Zemědělská produkce v severních regionech Evropské unie se liší od produkce ve střední a jižní Evropě daleko kratším vegetačním obdobím, podstatně nižším souhrnem účinných teplot nutných pro růst rostlin a nadbytečnou vlhkostí po většinu roku. Rozdělení srážek během roku není rovnoměrné. Srážky jsou nedostatečné na jaře a v létě, kdy rostliny klíčí, vyráží výhonky a rostou, zatímco hojný podzimní déšť ztěžuje včasnou sklizeň úrody a snižuje kvalitu sklizených plodin.

3.2

Zásadní vliv na zemědělství v severních regionech má rovněž dlouhá zima a s ní související promrzání půdy. Teploty mohou někdy klesnout dokonce pod – 40 °C. Půda promrzá do hloubky, jež je závislá na souhrnu záporných teplot a tloušťce sněhové pokrývky, která např. v Lotyšsku a Estonsku může dosáhnout až jeden metr a v severním Finsku a Švédsku až dva metry. Tání sněhu a rozmrzání půdy jsou dlouhodobé procesy, kvůli nimž se jarní setba a počátek vegetačního období zpožďují. V závislosti na zeměpisné šířce a vzdálenosti od moře dochází k jarní setbě v severních oblastech mezi koncem dubna a půlkou června. Z tohoto důvodu musí být při vypracování kritérií pro vymezení znevýhodněných oblastí zohledněn také souhrn záporných teplot jednotlivých regionů.

3.3

Výstavba budov je nákladnější, neboť základy, vodovodní a kanalizační potrubí musí být položeno pod hranicí promrzání a vnější zdi budov musí být izolovány. Také na vytápění budov v zimě a na odklízení sněhu vznikají vysoké náklady.

3.4

V severních regionech se půdní vrstva utvářela během krátkého období po době ledové, a proto je vrstva slabší a půda má různou strukturu a bonitu. Půda je zpravidla vlhká, místy kamenitá, nadměrně jílovitá, písčitá či rašelinitá. Zlepšování kvality půdy vyžaduje značné investice, především do zavedení a údržby odvodňovacích systémů, ale také do hnojení polí vápnem.

3.5

Severní oblasti se vyznačují kopcovitými a roztříštěnými poli s ledovcovými prvky, na nichž se vyskytují řídké lesy, mokřiny a jiné přírodní prostory. Z tohoto důvodu jsou pole vhodná k orbě malá a nesourodá. Existují oblasti, v nichž je průměrná rozloha polí zemědělského podniku menší než hektar a pole navíc leží roztroušena v lesích poměrně daleko od statků. Tento fakt znemožňuje nasazení větších a výkonnějších strojů a zároveň zvyšuje náklady podniku na výrobu a dopravu (v rámci statku). Přírodní znevýhodnění tohoto druhu nelze kompenzovat tím, že se přestoupí na alternativní kultury, nebo tím, že by zemědělská výroba byla jinak zefektivněna. Z tohoto důvodu je třeba uplatnit dodatečná kritéria, která budou zohledňovat přírodní znevýhodnění silně zalesněných oblastí. Jedním kritériem by mohl být podíl orné půdy na hektar. Další opatření ve prospěch znevýhodněných oblastí by mělo spočívat ve vyrovnání dodatečných nákladů na dopravu, které statkům vznikají.

3.6

Venkovské oblasti v severních regionech jsou velmi řídce obydlené. Mimo velká města je hustota osídlení méně než deset obyvatel na kilometr čtvereční, v odlehlých oblastech je však dokonce nižší než tři obyvatelé, což vyžaduje jak v zemědělské výrobě, tak i v zajištění přístupu k veřejným či soukromým službám vysoké náklady na dopravu. Ve 20. století se díky mechanizaci produktivita práce v severní Evropě prudce zvýšila, zatímco na venkově se počet pracovních míst snížil. Výsledná nízká hustota obyvatel a služeb se zase stala důvodem pro odchod lidí z venkovských oblastí, mnoho sedláků ukončilo činnost v zemědělství, neboť jejich děti nechtějí statek převzít. Přesto však v severních oblastech tvoří zemědělství spolu s lesnictvím a cestovním ruchem hospodářský základ života na venkově. Venkovské obce jsou podstatně menší, a proto jsou jejich výdaje na obyvatele za veřejné služby, např. školní a neformální vzdělávání, podstatně vyšší. V řídce osídlených venkovských oblastech je život dražší, neboť nízký počet obyvatel tvoří s ohledem na spotřebu zboží a služeb pouze malou skupinu odběratelů. Odlehlé oblasti severních regionů jsou příliš vzdáleny od velkých center na to, aby tam lidé dojížděli denně za prací nebo tam využívali služeb. Další opatření ve prospěch znevýhodněných oblastí by mělo spočívat ve vyrovnání dodatečných nákladů na dopravu z center (trhu) do odlehlých zemědělských podniků.

3.7

Čím méně lidí žije ve venkovských oblastech severní Evropy, tím vyšší jsou jejich životní náklady, neboť k tomu, aby měli přístup ke zboží, službám, zdravotní péči, vzdělání atd., je třeba překonávat značné vzdálenosti. Proto má v řídce obydlených oblastech severní Evropy zachování a vytváření pracovních míst v zemědělství a jinde obrovský význam. K tomu by měla přispět jak společná zemědělská politika, tak také regionální politika. Na úspěšném provádění těchto politik závisí, zda se podaří odchod lidí z venkova do měst vyrovnat, zastavit opouštění půdy a zvrátit hospodářské a sociální odumírání odlehlých oblastí. Ostatně je také z bezpečnostně–politických důvodů pro celou Evropskou unii důležité, aby nedošlo k vylidnění těchto hraničních oblastí EU.

3.8

Oblasti lesů a mokřin v severních regionech tvoří spolu s rozsáhlým zemědělstvím a polopřírodními ekosystémy základ přírodní a biologické rozmanitosti. Sever je navíc hnízdištěm pro milióny stěhovavých ptáků, kteří na polích a přírodních loukách loví potravu.

3.9

V důsledku přírodních znevýhodnění a dopravních nákladů způsobených roztříštěností zemědělských ploch a nízkou hustotou obyvatel vykazují severní oblasti nižší rentabilitu zemědělských podniků a menší zisky z hospodaření. To přitom bylo rozhodující pro dosavadní nízké přímé platby (1. pilíř) v rámci společné zemědělské politiky. V severních oblastech s přírodním znevýhodněním lze obhospodařování zemědělských ploch, udržitelnou produkci potravin a péči o krajinu zajistit pouze tehdy, když budou mít zemědělci zaručen příjem srovnatelný s jejich protějšky v příznivěji položených oblastech. V opačném případě budou lidé opouštět vesnice a zemědělské plochy přestanou být obhospodařovány, udržovaná kulturní krajina bude ležet ladem a ztratí svou úrodnost. Jako jednu z možností doporučuje EHSV Evropské komisi, aby podrobněji zkoumala zvláštnosti severních regionů a případně tyto oblasti označila společně s horskými oblastmi jako zvláštní oblasti.

3.10

Přírodní znevýhodnění se mohou ve svém druhu a rozšíření v různých regionech velmi lišit. V budoucnu by při výpočtu výše podpory pro znevýhodněné oblasti bylo třeba pro každý jednotlivý region zohlednit celkovou výši uplatněných výdajů na kompenzaci přírodních znevýhodnění a nepříznivých výrobních podmínek: čím horší jsou přírodní podmínky, tím vyšší by měla podpora být. Měla by však být stanovena nejnižší a nejvyšší hranice podpory.

4.1

Na zemědělství v severních oblastech mají vliv studené zimy, krátké vegetační období, nízký souhrn účinných teplot a také vlhkost, která vyžaduje vysoké investice do odvodňovacích systémů. Životnost těchto systémů je v závislosti na použitém materiálu 30 až 50 let a pak je třeba je nahradit. K tomu se musí přičíst každoroční dodatečné náklady na jejich údržbu a opravu odvodňovacích systémů. Instalace a údržba odvodňovacích systémů je nutným předpokladem pro obdělávání vlhké půdy.

4.2

Půda v severních regionech bývá většinou kyselá, neboť leží na krystalickém či písčitém podloží. Aby mohla být kultivována, musí být pole pravidelně jednou za šest až osm let hnojena vápnem, což způsobuje dodatečné náklady, které nejsou v oblastech s neutrálním pH půdy zapotřebí. Hnojení vápnem úrodnost půdy nezvyšuje, ale je nutným předpokladem pro kultivaci kyselé půdy a pro vyrovnání trvalých přírodních znevýhodnění. EHSV se domnívá, že problém kyselé půdy by měl být lépe než dosud zohledněn při vymezení znevýhodněných oblastí a při stanovování nových kritérií.

4.3

V severních regionech se musí všechno obilí sušit ve speciálních sušičkách, neboť sklizené obilí často obsahuje až 30 % vody. Pro skladování musí být obilí vysušeno tak, aby se obsah vody pohyboval v rozmezí 12–14 %. Zřizování sušiček obilí vyžaduje vysoké investice a energie potřebná k sušení znamená značné dodatečné náklady. Náklady na výstavbu sušiček a sušáren mohou dosáhnout až 300 000 EUR, přičemž životnost zařízení se pohybuje od 10 do 15 let, v závislosti na intenzitě jejich využití. Podle údajů zemědělských podniků se tak náklady na sušení obilí pohybují v průměru mezi 20 až 25 EUR na tunu, i když se obsah vody v obilí a množství energie potřebné k sušení se rok od roku liší. Při průměrném výnosu tři až čtyři tuny na hektar se produkční náklady v severních regionech pohybují okolo 60 až 100 EUR na hektar.

4.4

Pěstované odrůdy musí být odolnější vůči chladu a přestát noční mrazy, které se často vyskytují ještě v červnu. Z tohoto důvodu je výnos ze sklizně nižší. Vzhledem ke krátkému vegetačnímu období zde nelze pěstovat odrůdy, které vyžadují delší vegetační období a vyšší průměrné denní a noční teploty (např. krmnou kukuřici) a které by značně přispěly ke snížení nákladů na chov dobytka. Z tohoto důvodu se dobytek krmí především silážní pící, jejíž jednotková cena je vyšší než u krmné kukuřice.

4.5

Noční mrazy ztěžují zejména podmínky pro ovocné stromy a pěstování drobných plodů a zeleniny. Nejméně jednou za deset let přijdou v období květů tak silné noční mrazy, že zničí celou úrodu. Existují sice různé možnosti, jak předcházet škodám způsobeným nočními mrazy, např. protimrazový postřik, kouřová clona či protimrazové textilie, všechny tyto metody však vyžadují dodatečné finanční náklady a pracovní sílu.

4.6

Z důvodu krátkého vegetačního období musí být veškeré polní práce provedeny ve velmi krátké době. Předpokladem pro to je v porovnání s jinými větší počet zemědělských strojů, který vede k navýšení průměrných investic na hektar.

5.1

Na severu je období pastvy pro dobytek kratší (od poloviny května do konce září), proto je třeba na zimu skladovat větší množství krmiva pro dobytek, což značně zvyšuje produkční náklady. Kromě toho jsou ke skladování krmiva na zimu zapotřebí speciální sklady. Povětrnostní podmínky často neumožňují začít senoseč ve vhodnou dobu, což se negativně projevuje na výživné hodnotě sena. Časté srážky v období senoseče či sklizně silážní píce mohou snížit kvalitu krmiva.

5.2

Náklady na budovy a zařízení určené pro chov dobytka jsou vyšší než v teplejších krajích, neboť základy, vodovodní potrubí a kanalizace musí být položeny pod hranicí mrazu (např. v Estonsku do hloubky alespoň 1,2 metru).

5.3

Dodatečné náklady vznikají v zimě rovněž při úklidu statků a hospodářských cest před sněhem a ledem. Škody způsobené mrazem vyžadují každých pět až deset let nový silniční povrch. Vzhledem k nízké hustotě obyvatel je v severních zemích mnoho polních a štěrkových cest. Na jejich údržbu a vylepšování jsou zapotřebí dodatečné finanční prostředky, především na odstranění následků na jaře a na zamezení vzniku prachu v létě.

5.4

Náklady na kilogram vyprodukovaného mléka jsou v řídce obydlených oblastech vyšší než v hustě obydlených krajích s intenzivním zemědělstvím, neboť pro vyzvednutí mléka je třeba překonat velké vzdálenosti. Na mnoha ostrovech v moři a ve vnitrozemských vodách byla například produkce mléka ukončena, neboť náklady na dopravu ji činily nerentabilní. Také dodávat jiné potřebné provozní prostředky zemědělským podnikům je nákladnější.

—

zajištění zásobování obyvatel těchto oblastí místními potravinami a zajišťování potravin EU v případě globálního oteplení;

—

udržení pracovních míst a zamezení vylidnění venkovských oblastí;

—

zajištění biologické rozmanitosti a v mnoha případech dokonce k jejímu zvýšení;

—

zachování otevřené krajiny a udržení její atraktivnosti pro cestovní ruch a aktivity provozované ve volném čase;

—

zaručení bezpečnosti pohraničních oblastí EU.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/39

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se v posledním funkčním období zabýval různými tématy evropských politik energetické účinnosti ze všech různých hledisek (vnější rozměr, krátkodobé i dlouhodobé energetické výzvy, politiky dodávek a zabezpečení), a to v rámci energetické politiky vyznačující se úsporností a udržitelností, a zdůrazňuje význam podpory a využití výsledků získaných během dnů energetické účinnosti, které propaguje EHSV ve spolupráci se všemi zainteresovanými stranami, konečnými uživateli a členskými státy. Na tomto základě doporučuje Evropské komisi a novému Parlamentu, aby se odhodlaně zabývaly náměty, které již vyplynuly z předcházejících stanovisek (1).

1.2

EHSV se dále domnívá, že provádění energetické politiky zaměřené na podporu účinnosti a nových „čistých“ technologií by mohlo být řešením nejen problému životního prostředí, ale i zmírnění závislosti na dodávkách energie a snížení vysokých nákladů surovin a souvisejícího dopadu na konečné uživatele.

EHSV doporučuje zintenzivnit úsilí zaměřené na systematické zapojení konečných uživatelů (zejména spotřebitelů a malých podniků) v souvislosti s novými závazky vytyčenými na zasedání Evropské rady v březnu 2007 a na boj proti probíhající hospodářské krizi.

1.3

Výbor se domnívá, že evropské a národní sociální partnerství by mohlo podpořit větší zapojení konečných spotřebitelů energie, především malých podniků, jejich organizací, soukromých a veřejných sdružení na místní úrovni a družstev, což významně přispěje k dosažení evropských cílů v oblasti energetické účinnosti a ekologického hospodářství. Bude-li toto úsilí integrováno do nejvhodnějšího rámce, například do agendy evropského sociálního dialogu (i odvětvového typu), může aktivně přispět k růstu zaměstnanosti, k tvorbě nových kvalifikovaných pracovních míst v energetickém průmyslu a k šíření nových služeb.

1.4

EHSV se domnívá, že rozhodnutí posílit evropský rozměr energetických politik by mělo povzbudit i posílení strategie udržitelného rozvoje na vnitřním trhu i na domácích trzích a širší vědeckotechnickou spolupráci schopnou podnítit veřejné a soukromé investice včetně forem „posílené spolupráce“ mezi členskými státy EU.

1.5

EHSV vyjadřuje svou nespokojenost a znepokojení nad nedostatkem jednotných a podrobných informací a údajů o energetické účinnosti u konečných uživatelů, který způsobuje obtíže při vypracovávání statisticky „průkazných“ a harmonizovaných ukazatelů, mj. nedostatečných informací z minulosti na evropské úrovni dostupných konečným uživatelům.

EHSV opakuje své znepokojení nad tím, že národní akční plány energetické účinnosti, jejichž vypracování je stanoveno ve zkoumané směrnici, nebyly členskými státy připraveny včas.

1.6

V zájmu podpory plného, jednotného a důslednějšího uplatňování evropských politik energetické účinnosti na národní úrovni považuje EHSV za nezbytné a naléhavé zavést ve spolupráci s Evropskou komisí, členskými státy a za předchozích systematických konzultací se zástupci konečných uživatelů společný evropský systém monitorování, který by umožnil sloučit nestrannost, transparentnost a srovnatelnost faktur za energii.

1.7

Výbor se navíc domnívá, že v zájmu lepšího uskutečňování evropských politik energetické účinnosti by měl být posílen jejich odvětvový aspekt, aby byla větší možnost provádět monitorování a hodnotit dopad. Energetické politiky mají totiž různý dopad na jednotlivé druhy ekonomických aktivit, a to jak v podnicích spotřebovávajících energii, které se potýkají s nejrůznějšími problémy v závislosti na povaze spotřeby či typu výrobních postupů, tak v podnicích činných v různých sektorech energetiky (např. v podnicích zabývajících se výrobou a montáží energetických zařízení, u poskytovatelů energetických služeb, ve stavebních podnicích atd.), které skýtají nesmírný potenciál dosud nevyčíslených úspor energie.

1.8

EHSV je kromě toho přesvědčen, že evropské programy (rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), Inteligentní energie pro Evropu (IEE) a další) vyžadují neodkladné a naléhavé zjednodušení, větší zapojení konečných uživatelů a ucelenější a integrovanější rámec opatření (jako je tomu například u programu ECAP). Proto se navrhuje vypracovat nový integrovaný program, který by umožnil lepší koordinaci těchto činností ve prospěch konečných uživatelů.

EHSV vyzývá EU, členské státy a podniky, aby nasměrovaly dostatečné zdroje do aplikovaného výzkumu a jeho přenosu ke konečným uživatelům, do úspor plynoucích z využívání nových informačních a komunikačních technologií (IKT) v technických a moderních profesích a do a vývoje a inovací v oblasti energetiky, a doporučuje, aby více spolupracovaly v celosvětovém výzkumu a vývoji v této oblasti.

1.9

EHSV se domnívá, že by EU měla neodkladně připravit nástroje a politiky v oblasti daní a přístupu k úvěrům, které by nejlépe podpořily úspory energie a ulehčily tak všem konečným uživatelům, zejména malým a středním podnikům a partnerstvím veřejného a soukromého sektoru, které budou buď samostatně nebo společně uplatňovat nejúčinnější a nejudržitelnější modely výroby.

EHSV si je vědom klíčového významu vzdělávání a odborné přípravy pro šíření kultury energetické účinnosti na evropské úrovni a navrhuje zahájit zvláštní konzultace se sociálními partnery a všemi zainteresovanými stranami na evropské i národní úrovni, aby bylo možné přerozdělit stávající finanční zdroje EU pomocí sjednocení profilů a kvalifikací souvisejících s energetickou účinností a zvýšit informovanost a povědomí široké veřejnosti.

2.1

Účelem směrnice 2006/32/ES je:

Za tímto účelem je ve směrnici vytyčeno několik obecných cílů, mj.:

—

opatření jsou v některých případech málo účinná a při přejímání na národní úrovni je lze snadno obejít;

—

národní akční plány a národní opatření na přejímání jsou vzhledem k ustanovením směrnice málo soudržné a efektivní;

—

doprovodné programy a opatření nejsou dostatečně koordinované a vykazují mezery;

—

kvůli nedostatku jednotných údajů a informací nezbytných k provádění monitoringu a analýz dopadu této směrnice na konečné uživatele je tato iniciativa neúměrná a neschopná poskytnout účelnou podporu pro soudržný a trvalý rozvoj energetické účinnosti v EU.

—

vytvořit evropskou pracovní skupinu expertů a síť nezávislých subjektů pro energetickou účinnost určenou konečným uživatelům a zejména podnikům, konkrétně malým a středním podnikům a řemeslníkům;

—

vypracovávat pravidelné zprávy o politikách EU a jejich dopadu na konečné uživatele (zejména malé a střední podniky);

—

mít k dispozici snadno využitelnou a přístupnou vícejazyčnou informační platformu, upevnit a zlepšit vztahy mezi zastupujícími organizacemi na evropské i národní úrovni a hlavními zainteresovanými stranami.

4.1.1

Pokud jde o konečné uživatele, přetrvávají ve fázi přejímání směrnice závažné problémy a kritické aspekty:

Proto by měl být posílen dohled, kontrola a sankce uvalované příslušnými orgány členských států a EU a poskytovatelé energie by měli být účinněji a důsledněji monitorováni (viz články 11 a 13 směrnice).

4.1.2

Efektivitu při přístupu k „finančním nástrojům pro úspory energie“ a fungování příslušných „mechanismů“ by bylo třeba z technického a politického hlediska posílit a prohloubit ve prospěch konečných uživatelů a se zvláštním zřetelem na zdanění energií. Tyto nástroje a jejich výsledky by měly podléhat zvláštnímu monitorování v úzké spolupráci s evropskými a národními organizacemi konečných uživatelů. Při tom by měl být brán zřetel zejména na způsoby zmírnění zpětného účinku (tzv. rebound effect). Zpětný účinek (rebound effect), jak vyplynulo ze slyšení EHSV u italské Národní rady pro ekonomiku a práci (CNEL) k tématu Politiky a programy v oblasti energetické účinnosti u konečných uživatelů, které proběhlo dne 9. července 2009, souvisí se skutečností, že opatření na zlepšení energetické účinnosti mohou občas místo snížení spotřeby energie způsobit její zvýšení.

4.1.3

I energetické audity a bílé certifikáty (článek 12) se zdají mimořádně důležité pro rozvoj energetických služeb, a členské státy by je tedy měly více podporovat.

V tomto ohledu je žádoucí, aby také evropský sociální dialog (včetně dialogu odvětvového) mohl účelně přispět k uskutečňování politik energetické účinnosti, aby byla podpořena nová zaměstnanost a větší konkurenceschopnost výrobního systému.

4.1.4

Stanovení výpočetních metod pro měření úspor energie. Tyto metody se zatím zdají málo rozvinuté a harmonizované. Proto je třeba lépe definovat a určit metodu výpočtu, která by pro konečné uživatele byla společná a byla používána harmonizovaně mezi členskými státy.

Závěrem lze konstatovat, že Evropská komise vytvořila postup pro případy porušení z důvodu neprovedení nebo částečného provedení směrnice, jehož příslušné finanční a administrativní důsledky nakonec ponesou koneční uživatelé.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/43

—

opatření na prohloubení spolupráce mezi podniky a pracovníky;

—

společných a koordinovanějších politik;

—

rychlejších rozhodovacích postupů;

—

jednodušších a transparentnějších právních předpisů.

1.5.1

EHSV si je vědom skutečnosti, že různé země, které byly mezi těmi, kdo chtěly vytvořit Evropské společenství, vyjadřují zejména v těchto dobách krize velký nesouhlas s pravidly jednotného trhu: s hospodářskou soutěží a státními podporami. Ale to je chyba! (1)

1.5.2

Za situace, jako je tato, by Rada s pomocí Evropského parlamentu a Komise měla přijmout „strategický pakt“, který by stanovil:

—

strategie stálosti a přežití, schopná poskytnout možnost uskutečňovat činnosti na vyspělých trzích prostřednictvím větší specializace na trhu a omezení nákladů buď díky vysoké diverzifikaci v příbuzných odvětvích, nebo díky novým postupům;

—

strategie inovace postupů, výrobků a služeb, na nových trzích, s novými technologiemi a novými materiály, které zajistí vývoj nových výrobků;

—

nové iniciativy, vytvořením nových druhů podniků, nových sektorů či nových iniciativ. Je nezbytné uvažovat na základě prognóz o nových perspektivních výrobcích (např. na rozhodujících trzích), do nichž musí proudit nové investice;

—

územní marketing, který by byl na základě úmluv s výzkumnými organizacemi zaměřen na špičkovou kvalitu s cílem zvýšit šíření technologií;

—

finanční podpora prostřednictvím rozvojové finanční instituce a rovněž s využitím záruky EIF (4);

—

využití rizikového fondu úvěrových sdružení na základě dohody mezi veřejnými orgány a bankami, aby mikropodniky a malé podniky měly možnost odložit splátky, což zejména umožní udržet pracovní místa;

—

konsolidace krátkodobých závazků, aby bylo mikropodnikům a malým podnikům umožněno soustředit se na výrobu, prodej a poprodejní služby pro své výrobky;

—

podpora inovačního terciárního sektoru („green economy“) s využitím možností inovační odborné přípravy, které nabízí Evropský sociální fond;

—

rozvoj kvalitních služeb pro občany i díky využívání a rozvoji sociálních a zdravotních zařízení (5);

—

provádění politik v oblasti infrastruktury, které přispějí k přijímání inovačnějších rozhodnutí o nízkouhlíkovém hospodářství a k vytváření podmínek pro to, aby byl pobyt na daném území co nejatraktivnější;

—

posílení kritérií energetické účinnosti a environmentálních kritérií ve veřejných zakázkách;

—

podpora nových, účinnějších produktů náhradou za staré, a sice prostřednictvím financování;

—

lepší přístup k informacím;

—

snazší využívání surovin.

—

tyto dotace nebudou podporovat protekcionismus a nevytvoří překážky pro volnou hospodářskou soutěž;

—

podniky, které podporu obdrží, budou usilovat zejména o zvýšení úrovně zaměstnanosti;

—

budou dodržovány kolektivní smlouvy a bude zachována kupní síla pracovníků;

—

v obdobích omezené výroby mohou pracovníci využít nabídek rekvalifikace a měli by v tom být podporováni;

—

veřejná finanční podpora se nestane zdrojem příjmu pro akcionáře ve formě dividend nebo jiných forem buy-back operací;

—

dotace pokud možno podpoří vývoj nových výrobků a služeb v souladu s kritérii ochrany životního prostředí;

—

podpora nenaruší hospodářskou soutěž a bude dočasná a klesající;

—

budou k dispozici odpovídající kontrolní mechanismy v zájmu ochrany daňových poplatníků.

2.1

Výroba a služby jsou páteří evropského hospodářství. Uskutečnění jednotného trhu umožnilo jejich silný rozvoj v souladu se společnými předpisy a normami.

2.2

Tato odvětví čelí nesmírným výzvám:

2.3

Probíhající celosvětová recese by mohla ohrozit úsilí, které tato odvětví vynakládají za účelem:

2.4

Současná krize pro podniky představuje nejen výzvu přežití, ale také velkou příležitost rozvoje a inovací. Podniky by však neměly být nechány na holičkách: je třeba podpořit podnikání a vytváření pracovních míst díky co nejrychlejšímu zahájení reforem, aby se zlepšilo prostředí, v němž se podniky pohybují, a to snížením zbytečné administrativní zátěže, ochranou a zlepšováním vnitřního trhu, podporováním rizikového kapitálu, stimulováním inovací a opatření „flexikurity“, zjednodušením a zlepšením tvorby právních předpisů a investováním do vztahu mezi akademickým a vědeckým světem a světem podnikání a do vzdělávání a odborné přípravy lidských zdrojů, zejména v oblasti vědeckotechnických oborů a rozvoje rozhodujících trhů.

2.5

EHSV by rád zdůraznil, že je důležité upozornit na současnou situaci a na možné vyhlídky hlavních sektorů výroby, služeb a zejména cestovního ruchu do budoucnosti, přičemž je třeba zohlednit zásadní aspekty, které spolu úzce souvisejí:

3.1

V USA ve čtvrtém čtvrtletí 2008 poklesl HDP o 1 % poté, co již v předcházejícím čtvrtletí klesl o 0,1 %. HDP Japonska klesl o 3,3 % po snížení o 0,6 % v předchozím čtvrtletí. HDP eurozóny se snížil o 1,5 % po snížení o 0,2 % v předchozím čtvrtletí (15).

3.2

Míra nezaměstnanosti rychle roste a ke konci roku 2010 podle OECD zřejmě dosáhne téměř 12 %. Mzdy zároveň rostou pomaleji nebo zůstávají na stejné úrovni.

3.3

Jak zdůrazňuje Komise (16), dokud budou úvěry „nedostatkovým zbožím“, budou mít snahy o posílení poptávky a důvěry spotřebitelů omezený účinek. (…) Toto je celosvětová krize a oživení nebude kompletní, dokud hlavní aktéři světové ekonomiky nezačnou opět růst a navzájem obchodovat.

3.4

Stejného názoru je i Evropské konfederace odborových svazů, která prohlásila, že hospodářská situace se bude pravděpodobně zhoršovat a zlepší se pouze tehdy, změní-li se radikálně způsob myšlení: musíme se vzdát utěšující, nicméně nereálné představy o návratu k normalitě, neboť potřebujeme novou hospodářskou realitu stavějící na lidech, inovacích a udržitelném rozvoji. Také musíme přehodnotit úlohu vlády:

3.5

Při příležitosti summitu G-20 v Londýně dne 18. března 2009 zdůraznila evropská federace zaměstnavatelů (BUSINESSEUROPE), že finanční krize má zničující dopad na podniky, neboť hlavní činitelé růstu narazili na překážky v přístupu k financím. (…) K předejití celosvětovému zhroucení ekonomiky je zapotřebí hospodářských pobídek  (18).

4.1

Utváří se stále širší konsensus a stále větší konvergence sil pro přijetí mimořádných opatření a pro krizovou politickou reakci s cílem ochránit za každou cenu podniky, průmysl, výrobu a služby, pracovní místa, příjmy a spotřebu rodin, které jdou nad rámec platných předpisů.

4.2

Politika spočívající ve snaze omezit dopady krize na ekonomiku, zaměstnanost a společnost tím, že se nashromážděné vnitřní napětí přesune na bedra sousedních zemí, je nejen chybným řešením problému, ale mohla by rovněž uvrhnout ekonomiky do spárů nacionalismu a protekcionismu, což by zničilo mezinárodní spolupráci a regionální integraci, jež byly v posledních letech v Evropě i na celém světa pracně vybudovány.

4.3

EHSV se domnívá, že k učinění jakýchkoli kroků v boji proti současné krizi jsou nezbytná a neodmyslitelná následující opatření:

4.4

EHSV je přesvědčen, že by současná krize měla vést k výraznému institucionálnímu pokroku v hospodářské integraci zaměřené na rozvoj kvalitního hospodářství, na více a lepších pracovních míst.

4.5

Za ještě důležitější nicméně EHSV považuje pokrok z hlediska kvality, a to směrem k větší politické integraci Evropy, neboť ji považuje za jedinou cestu k dosažení kompromisu mezi upuštěním od sobeckých národních zájmů a priorit a vybudováním společné budoucnosti.

4.6

EHSV je přesvědčen, že pouze bude-li obnoven projekt evropského modelu v duchu Jeana Monneta z doby, kdy byla vyhlášena a uskutečněna Pařížská smlouva, jež dala zrod ESUO, bude možné zrekonstruovat základy pro obnovu evropského hospodářství.

4.7

Je třeba rychle přikročit k dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy, aby byla zajištěna podoba evropského modelu, která bude schopná reagovat na základě koordinovanějších politik.

5.1

V uplynulých měsících došlo ke značnému zvýšení počtu restrukturalizací podniků. Mnoho podniků začalo propouštět, což má značné sociální dopady i pro budoucnost mladých lidí (20). Jiné podniky vyhlásily úpadek.

5.2

EHSV je přesvědčen, že lidské zdroje budou klíčem k obnově konkurenceschopnosti EU jak z hlediska kapacit a kvalifikací pracovních sil, tak i z hlediska nového modelu manažerského řízení.

5.3

Pro EHSV jsou investice do pracovních sil a zachování pracovních míst zásadními předpoklady pro podpoření konkurenceschopnosti evropského průmyslu, nejen pokud jde o kvalifikace a nové dovednosti pracovních sil, ale také o nový model sociální odpovědnosti podniků (21).

5.4

Vzhledem k rozsahu krize by pracovníkům, kteří jsou oběťmi recese, měla být co nejrychleji nabídnuta odborná příprava/práce pro rozvíjející se sektory (jako jsou obnovitelné zdroje energie).

5.5

Opatření na podporu spotřeby v rodinách by se měla zvážit i z toho důvodu, aby byla znovu podpořena poptávka (22).

6.1

Deindustrializace. V posledních letech, zejména na přelomu století, možná Komise a mnohé členské státy přikládaly průmyslové a výrobní politice menší význam a podporovaly bohatství plynoucí z rozvoje komplexních finančních systémů opírajících se převážně o severoamerické modely.

6.2

V roce 2005 přijala EU hlavní směry integrované evropské průmyslové politiky založené na spojení odvětvových a horizontálních iniciativ. Tyto hlavní směry byly příspěvkem ke strategii EU pro růst a zaměstnanost (23). V roce 2007 následoval přezkum v polovině období. V roce 2008 pak EU spustila akční plán pro udržitelnou průmyslovou politiku (24), k němuž EHSV vypracoval stanovisko (25).

6.3

Ústřední postavení sociálně odpovědných a konkurenceschopných podniků, podniků sociálního hospodářství a neustále kvalifikovanější a participativní práce by mělo být výchozím bodem politik zaměřených na oživení výroby a služeb.

6.4

Lisabonská strategie si musí zachovat svoji důvěryhodnost. Členské státy a instituce EU musí prokázat schopnost přizpůsobit svoje politiky novým podmínkám tím, že určí jasné priority a nové metody, které v následujících měsících umožní vypracovat „postlisabonskou“ strategii. Je třeba urychlit reformy díky určení jasných a přesných priorit na základě realistického a ověřitelného plánu postupu.

6.5

Podle názoru EHSV by se výroba a služby v Evropě měly rozvíjet díky zlepšení postupů a výrobků. EHSV požaduje, aby EU v tomto směru podnikla důrazné kroky.

6.6

Podle názoru EHSV by tato průmyslová strategie měla zahrnovat:

6.7

Je třeba řešit specifickou situaci malých a středních podniků, především v souvislosti s nedostatečným přístupem k úvěrům a půjčkám. Fondy určené malým a středním podnikům v současné době neplní svůj účel.

6.8

Iniciativa „Small Business Act“, k níž se Výbor již vyjádřil (29), „dostatečně nezohledňuje závažnost problematiky, především v kontextu současných ekonomických a finančních potíží“, neboť není vybavena odpovídajícími finančními prostředky. Nicméně je důležité zajistit úplné, včasné a systematické uplatnění strategie „Small Business Act“ v členských státech.

6.9

Jak již Výbor několikrát zdůrazňoval, za současné situace je kromě přístupu k úvěrům mimořádně důležité následující:

6.10

Co se týče konkrétních sektorů, Komise již na základě rozsáhlé konzultace veřejnosti identifikovala řadu výrobních odvětví, do nichž by měla směřovat stimulační a podpůrná opatření. Následujících šest trhů bylo identifikováno pro první fázi iniciativy rozhodujících trhů (31):

6.11

Metoda uplatňovaná Komisí by měla být rozšířena i na další odvětví. Měly by tedy být identifikovány oblasti, ve kterých by bylo možné urychlit rozvoj trhu pomocí vzájemně sladěných opatření na základě klíčových nástrojů politiky a rámcových podmínek a prostřednictvím posílené spolupráce mezi hlavními zúčastněnými stranami, aniž by došlo k zásahům do sil hospodářské soutěže (32). To samé platí i pro rozvoj evropského obranného průmyslu, který by po zřízení Evropské obranné agentury a po dosaženém pokroku v oblasti společné bezpečnosti měl být předmětem koordinovanější evropské politiky (33).

6.12

V zájmu účinnosti evropské průmyslové politiky se musí zohlednit konkrétní podmínky v jednotlivých sektorech: od automobilového průmyslu (osobní vozidla, nákladní vozidla a motocykly (34) po průmysl chemický, lodní, uhelný a hutní, stavební, textilní a oděvní, zemědělsko-potravinářský, strojírenský a elektromechanický, letecký, odvětví informatiky a telekomunikací, energetiku a zdravotnické služby atd.

6.13

EHSV se domnívá, že i s ohledem na podporu zavádění inovací je nezbytný další rozvoj nově přijatých nástrojů průmyslové politiky, jako jsou např. společné technologické iniciativy, inovační veřejné zakázky či akční plán pro udržitelnou výrobu a spotřebu.

6.14

EHSV se domnívá, že rovněž ve službách musí dojít k urychlení liberalizace, zejména pokud jde o služby poskytované v rámci svobodných povolání a o přetrvávající omezení v podobě sazeb a kvót.

6.15

EHSV důrazně požaduje činnost na úrovni Společenství zaměřenou na podporu služeb v podnicích prostřednictvím rozvoje inovačních služeb a obsahů ve prospěch občanů, spotřebitelů a podniků, který bude spočívat v rychlejším přechodu k digitálním technologiím a šíření širokopásmových technologií a v odstranění překážek bránících rozvoji elektronické veřejné správy (eGovernment) a interoperabilitě systémů.

6.16

Podle názoru EHSV by měla být posílena a zpřísněna společná zahraniční politika vůči zbytku světa.

7.1

EHSV podporoval (35) a stále podporuje iniciativy zaměřené na rozvíjení politik udržitelné těžby, výroby a spotřeby, které budou plně začleněny do dalších politik Společenství, s cílem proměnit potenciální výzvy v konkurenceschopné příležitosti.

7.2

EHSV je přesvědčen, že EU musí při své činnosti i nadále usilovat o ambiciózní cíle, které však budou podpořeny právními a finančními nástroji, jež nebudou poškozovat konkurenceschopnost Evropy a nestanou se nepřekonatelnými překážkami pro podniky a občany, ale budou naopak podporovat osvědčené a inovační postupy a technologický pokrok.

7.3

EHSV zdůrazňuje, že je důležité zahájit vhodné iniciativy usilující o převzetí vedoucí pozice na mezinárodním poli v oblasti energetické účinnosti, zvýšení schopnosti vyrábět energii z obnovitelných zdrojů a rozvoje technologií zachycování CO2.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/52

1.1

Do jádra evropského projektu začlenit cíl kvalitního zaměstnání pro všechny.

1.2

Učinit z otázky chudých pracujících problematiku, která bude pravidelně projednávána v rámci evropského sociálního dialogu.

1.3

Rychle dosáhnout vývoje nástrojů založených na poznatcích, které umožní tyto otázky stále přesněji hodnotit z evropského hlediska, a to jak jejich odlišnosti, tak společné body.

1.4

Zkoumat a vytvářet nové kombinace v oblasti sociální ochrany a zaměstnání, jež zejména umožní zajistit všem pracovníkům důstojné příjmy, a vytvořit tak podmínky pro uspokojení jejich základních potřeb (v oblasti bydlení, zdravotní péče, vzdělávání, a to jak pro ně samotné, tak pro jejich děti, atd.).

1.5

Zajistit účinnou počáteční a další přípravu na kvalitní pracovní místa. Na různých úrovních (celostátní, regionální) přijmout opatření zaměřená na vytvoření takového prostředí, jež umožní zamezit předčasnému odchodu mladých lidí.

1.6

Pokračovat v úsilí a diskusích v oblasti flexikurity a dosáhnout nové rovnováhy mezi flexibilitou (nutnou pro podniky) a reálnými prostředky s větší jistotou (ochrany pro pracovníky). Tento přístup by měl zabránit nárůstu aktivní chudoby a usilovat o její vymýcení.

1.7

V rámci roku 2010, který Komise vyhlásila Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, připravit informační sdělení a propagovat tuto problematiku jak na úrovni Evropské unie, tak členských států.

2.1

Na úrovni EU vznikal celý soubor vědeckých prací, návrhů a inovací, které byly zaměřeny na „chudé pracující“ a z nichž vyplývá, že práce nutně neznamená ochranu před chudobou, zejména v současných sociálně-ekonomických podmínkách.

2.2

V Návrhu společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začlenění 2009  (1), jenž vychází z nových národních strategických zpráv, Komise zdůrazňuje význam problematiky chudých pracujících a kvalitního zaměstnání. Tato problematika a konkrétní otázky, o nichž pojednává, jsou v souladu s činnostmi a aktivitami na úrovni Společenství v oblasti „aktivního začlenění“. Cíl je tedy dvojí: boj proti chudobě a podpora kvalitního zaměstnání pro všechny.

2.3

V souvislosti s krizí nabývá toto téma na dalším významu, neboť se značně zvýšila nezaměstnanost a veřejné finance jsou pod zvýšeným tlakem. Je však třeba pohlížet na tuto problematiku nejen v současných souvislostech, ale uvažovat o ní jak za nynějších mimořádných okolností, tak rovněž jako o strukturálním tématu, které je součástí žádoucího střednědobého i dlouhodobého vývoje v oblasti sociální ochrany a politiky zaměstnanosti.

2.4

Komise připravuje dokument o práci a chudobě a vyhlásila rok 2010 Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Chudoba se totiž v EU přímo týká bezmála 80 milionů lidí, tedy 16 % jejích obyvatel. Značné procento z nich se nachází v situaci „aktivní chudoby“. 8 % pracujících žije pod hranicí chudoby (2).

2.5

Ve stanovisku k Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010)  (3) Výbor upozorňoval, že k plnému pochopení tohoto jevu je vedle obvyklého ukazatele relativní příjmové chudoby nutné využívat i jiná měřítka chudoby, která ukazují její trvající přítomnost a skutečné strádání. Kromě upřesnění technického rázu umožnila evropská dohoda o definici provádět srovnávání, která jasně ukazují současné tendence.

3.1

Abychom mohli mluvit o „chudých pracujících“, je nejprve zapotřebí objasnit obě slova, tedy „pracující“ a „chudý“. „Chudoba“ pracujícího záleží na jedné straně na jeho osobním příjmu (odměně za vykonávanou práci), který měl během platnosti své pracovní smlouvy, a na druhé straně celkovém materiálním zajištění jeho rodiny. Práce je individuální profesní aktivita. Chudoba souvisí s nedostatečnými celkovými prostředky domácnosti. V jistých případech je možné rychle přejít z „nechudoby“, ať už faktické či domnělé, do stavu chudoby.

3.2

Chudoba se definuje na úrovni rodiny, kdežto profesní aktivita na úrovni jednotlivce. Pletou se tu tedy dohromady dvě úrovně analýzy. Aktivní chudoba závisí v prvé řadě na situaci zaměstnanosti a na rysech zaměstnání jednotlivců a dále pak na životní úrovni domácnosti, v níž žijí. Toto dvojí hodnocení působí potíže. Pracující může za práci pobírat velmi nízké odměny a přitom nepatřit mezi chudé (protože další rodinné příjmy jsou vyšší). Naopak, pracující může být počítán k chudým, přestože se jeho odměny pohybují na úrovni, jež se blíží průměrnému měsíčnímu platu v dané zemi a která je v rámci společnosti, v níž žije, považována za přijatelnou. Jedinec může být aktivní nezaměstnaný (dostávat podporu) a pobírat mnohem víc peněz, než je hranice chudoby. Na druhé straně, člověk může být velice aktivní zaměstnaný, ale dostávat velmi nízké odměny, starat se o řadu závislých osob, a v důsledku toho se nacházet pod prahem chudoby.

3.3

Proto je zřejmé, že politické zohlednění chudých pracujících souvisí s politikou zaměstnanosti, politikou sociální pomoci a ochrany a rodinnou politikou.

3.4

V rámci evropské strategie pro zaměstnanost, která je součástí Lisabonské strategie, se snížení počtu chudých pracujících stalo prioritou Unie. Od roku 2003 tedy bylo třeba vytvořit ukazatel umožňující hodnocení a srovnávání. V červenci 2003 v rámci činnosti orientované na proces Společenství v oblasti sociálního začlenění přijal Výbor pro sociální ochranu Evropské unie společný ukazatel pro hodnocení podílu „chudých pracujících“ v Evropské unii a také některých hlavních socio–demografických aspektů této problematiky.

3.5

Podle této definice Výboru pro sociální ochranu je „chudý pracující“ osoba, která v průběhu hodnoceného roku „převážně pracuje“ (jako zaměstnanec či osoba samostatně výdělečně činná) a žije v domácnosti, jejíž celkový příjem je nižší než 60 % národního příjmového mediánu. Musí vyvíjet pracovní činnost po dobu delší než polovina roku. Naproti tomu ukazatel „riziko chudoby při práci“ počítá jako pracujícího každou osobu, která vykonávala pracovní činnost po dobu nejméně sedmi z dvanácti měsíců hodnoceného období (4).

4.1

Koncem roku 2008 Komise zveřejnila výroční zprávu o sociálních trendech v členských státech v rámci společných cílů strategie Unie v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění (viz přílohu) (5). Vyplývá z ní, že koncem roku 2006 bylo 16 % Evropanů vystaveno riziku chudoby. 8 % pracujících v Unii žije pod hranicí chudoby. Údaje se různí, od méně než 4 % v České republice, Belgii, Dánsku, Nizozemsku a Finsku po 13 % v Polsku či 14 % v Řecku (6). Chudoba pracujících souvisí s nízkými platy (definovanými jako platy nižší než 60 % příjmového mediánu), nízkou úrovní kvalifikace, nestabilním zaměstnáním, nízkými odměnami pro některé osoby samostatně výdělečně činné a s prací na zkrácený pracovní úvazek, často nevyžádaný. Tato forma chudoby rovněž souvisí s ekonomickou situací ostatních členů domácnosti. Komise konstatuje, že v domácnostech s dětmi už rodinný model s jediným příjmem nestačí k tomu, aby uchránil rodinu před chudobou.

4.2

Ukazatel relativní příjmové chudoby bývá často kritizován, neboť dostatečně nezohledňuje různé druhy nedostatku. Nízké příjmy jsou samozřejmě pouze jedním z rysů chudoby. V Unii se připravují další ukazatele, jež poskytnou jiný, doplňující pohled na realitu chudoby.

4.3

Souběžně s měřením příjmové chudoby se proto rozvíjí měření chudoby podle „životních podmínek“. V evropském měřítku se tedy zjišťuje „materiální nedostatek“ (viz příloha). Tento ukazatel udává podíl osob, jež žijí v domácnostech, které nemají alespoň tři z následujících devíti prvků: 1) schopnost pokrýt nepředvídané výdaje, 2) týden dovolené za rok, 3) schopnost splácet půjčky, 4) jídlo obsahující maso, drůbež či rybu alespoň jednou za dva dny, 5) bydlení s přiměřeným vytápěním, 6) pračku, 7) barevnou televizi, 8) telefon, 9) osobní vůz. Všechny tyto prvky materiálního blahobytu jsou jako ukazatele samozřejmě diskutabilní. Teprve jejich agregace podává zajímavou informaci. Míra materiálního nedostatku se značně různí, od 3 % v Lucembursku po 50 % v Lotyšsku. Tyto rozdíly jsou daleko podstatnější než odchylky v oblasti příjmové chudoby (10 až 21 %).

4.4

Hodnocení chudoby na základě materiálního nedostatku radikálně mění pořadí členských států. Zde se však jedná o celkovou chudobu a nikoli pouze o chudé pracující. Brzy bude třeba poskytovat informace o situaci pracujících chudých v každé zemi z hlediska materiálního nedostatku. Aktivní chudoba totiž hlavně není pouze problém nedostatečného příjmu, ale také otázka kvality životních podmínek (profesních, rodinných, sociálních).

5.1

Jedním z hlavních faktorů vedoucích k aktivní chudobě je nestabilní postavení zaměstnance. Mnohé subjekty, mezi nimi Evropská odborová konfederace a evropské odbory, jsou znepokojeny zvýšenou nestabilitou zaměstnání. Více než 19,1 milionů smluv na dobu určitou (7) a přibližně 29 milionů „nepravých“ samostatně výdělečně činných osob (většinou v oblasti stavebnictví a veřejných prací) dohromady představují téměř 48,1 milionů pracovníků, jejichž postavení je do určité míry nestabilní. Jedná se samozřejmě o velmi nesourodou populaci, v rámci jedné země či – tím spíše – mezi zeměmi, nicméně jde řádově o desítky milionů aktivních pracujících, kteří musí čelit nějaké formě nestability, jež by je mohla přivést do aktivní chudoby.

5.2

Zaměstnavatelé zdůrazňují, že problematika aktivní chudoby je složitá, a poukazují zejména na souvislost mezi rizikem chudoby a úrovní vzdělání. Systémy školství a odborné přípravy musí být účinnější a spravedlivější. Kromě toho je základním předpokladem, aby „se práce vyplatila“ (8), musí se tedy zajistit skutečná rovnováha mezi daňovými systémy a systémy sociálního zabezpečení.

5.3

Aktivní chudoba souvisí především s nízkým platem (který často neodpovídá vykonané práci) a se změnou modelu rodiny. Pro vývoj v oblasti rodinného života, jenž se v různé míře projevuje ve všech členských státech, je všeobecně typická zvýšená nestabilita, častější odloučení rodičů, nárůst počtu rodin s jedním rodičem, domácnosti s jedním příjmem, které jsou více ohroženy rizikem chudoby. Ve Společné zprávě o sociální ochraně a sociálním začlenění na rok 2007  (9) již Komise uváděla, že ačkoli je zaměstnání nejlepší ochranou před chudobou, nemůže být jediným ochranným prostředkem. Proto je třeba přijmout či posílit opatření vycházející ze solidarity, jež budou orientovaná na rodiny, ženy, mládež, studenty, zdravotně postižené a starší osoby, přistěhovalce, tedy na ty nejzranitelnější kategorie. Rovněž je na místě zdůraznit, že aktivní chudoba je do značné míry určujícím prvkem chudoby dětí.

5.4

Pracovníky rovněž oslabuje zvýšení cen dopravy, bydlení, zdravotní péče atd. Toto zvýšení postihuje zejména pracovníky, kteří se nacházejí v blízkosti minimální mzdy, a nižší střední třídy, neboť se nejčastěji nacházejí na okraji oblastí, kde jsou soustředěna pracovní místa.

5.5

Aktivní chudoba může být důsledkem nízké úrovně dovedností či vzdělání dané osoby, které chybí požadované dovednosti, vyžadované pro práci za přijatelnou mzdu, nebo neodpovídajících pracovních podmínek. Ke zranitelným skupinám patří zejména starší pracující, mladí lidé, ženy, početné rodiny, zdravotně postižení, pracující s nedokončenou školní docházkou a přistěhovalci. Je tedy věcí zásadní důležitosti zajistit každé zdravotně postižené osobě přiměřené podmínky pro vstup do zaměstnání a každému dítěti dobrý vstup do života díky časné školní docházce. Je však třeba se rovněž zabývat problémem zanechání školní docházky, jehož hladina (v současné době v Evropě 15 %) je stále příliš vysoká.

5.6

Blíže k jádru problému a velmi často bývá aktivní chudoba důsledkem nedostatečné zaměstnanosti. Aktivní chudoba je pro zaměstnance i pro určité samostatně výdělečně činné osoby složitou otázkou s mnoha vzájemně provázanými kritérii. Proto je při jejím posuzování nutný komplexní přístup, mají-li být nalezeny účinné mechanismy pro řešení problémů. Bez globálních politik růstu a přizpůsobení se globalizaci (a nyní v souvislosti s krizí také politiky obnovy) není možné vytvořit účinné programy boje s aktivní chudobou.

6.1

Při úsilí o odstranění jevu chudých pracujících je především třeba uvažovat v makroekonomických souvislostech. Jednorázová opatření skutečně nemohou podstatně ovlivnit existující dynamiku, zejména v období krize. Prioritou všech evropských institucí musí být pracovní místa a samostatná výdělečná činnost, přesněji řečeno kvalitní pracovní místa pro všechny.

6.2

Spolehlivé ukazatele. Proces vytváření společných a spolehlivých ukazatelů v oblasti chudých pracujících musí dále pokračovat. Evropské investice a otevřená metoda koordinace umožnily učinit velmi znatelný pokrok. Nyní nastal čas pokročit dále a obohatit znalosti o kompletnější soubory údajů, které budou současně zohledňovat podíl chudých pracujících, intenzitu této chudoby, nerovné rozdělení příjmů mezi chudými (v rámci jedné země a mezi zeměmi).

6.3

Z technického hlediska je u těchto statistických otázek nutné mít k dispozici celostátní údaje, získané na základě celostátního prahu, ale také údaje čistě evropské, získané na základě evropského prahu. To by umožnilo jiné hodnocení a předpovědi, než lze provádět dnes na základě jediného zavedeného ukazatele.

6.4

Spravedlivé a důstojné odměny založené na posíleném sociálním dialogu. Proti aktivní chudobě je nutné bojovat také ambiciózní mzdovou politikou. Je třeba zvýšit počet iniciativ a podporovat všechny ty, které usilují o model: inflace + odpovídající podíl na zisku z produktivity. Vyjednávání mezd, jež je těžištěm sociálního dialogu, musí proto hrát zásadní roli v boji s aktivní chudobou. Na úrovni podnikové pobočky ani na úrovni národní či evropské neexistuje reálný finanční dopad na podniky, dokud jednání probíhají hladce, a proto se skutečný sociální dialog těžko prosazuje. Pokrok směrem k zajištění důstojné práce lze učinit prostřednictvím sociálního dialogu, investicemi ze strany sociálních partnerů, odpovědností podniků a pomocí pobídek a nápravných opatření ze strany veřejných orgánů a aktuálně také prostřednictvím role bank vůči malým a středním podnikům. Potírání nehlášené práce je rozhodujícím nástrojem k předcházení chudobě v důsledku nedostatečného odměňování v zaměstnání. Nehlášená práce se totiž týká především nejzranitelnějších skupin obyvatelstva (přistěhovalců, osob v nestabilní situaci), ale může také vést až k situacím hraničícím s otroctvím, což je v rozporu s Listinou základních práv.

6.5

Mechanismy pro podnikání a samostatně výdělečnou činnost. Mnoho podnikatelů a samostatně výdělečně činných osob je postiženo aktivní chudobou, zvláště v začátcích zakládání podniku. Je třeba poskytnout podpůrné mechanismy, jelikož řada těchto malých a středních podniků bude později vytvářet pracovní místa. 80 % hospodářského růstu závisí na sektoru malých a středních podniků, ačkoli mnoho podnikatelů pobírá při zakládání podniku nízkou či žádnou mzdu, čímž svou rodinu vystavuje riziku chudoby.

6.6

Přizpůsobené vzdělávací systémy. Nezbytnou podmínkou pro to, aby pracující získali lepší dovednosti a přístup k pracovním místům se spravedlivou a důstojnou odměnou, je především u nejméně kvalifikovaných pracovníků celoživotní učení.

6.7

Přiměřená sociální ochrana. Předcházení aktivní chudobě vyžaduje racionalizaci prováděných opatření. Sociální služby musí být účinněji skloubeny s novými službami péče o děti a podporou mobility (stejně jako práce se i mobilita musí vyplatit), jež chudým pracujícím umožní návrat k lépe placeným činnostem.

6.8

Co se týče bydlení, v některých zemích je nezanedbatelná část bezdomovců výdělečně činná. Je třeba využívat prostředky na sociální bydlení tak, aby se prioritně dostalo pomoci těm, kteří pracují, ale mohou přijít o práci i o svou relativní stabilitu tím, že bydlí v prostorách nízké kvality nebo nemají bydlení žádné.

6.9

Zohlednit pracovní prostředí a práci. Konkrétně řečeno, jelikož je chudoba v důsledku nedostatečného odměňování v zaměstnání do značné míry vázána na pracovní podmínky, je nutné dosáhnout změny v oblastech souvisejících s prací: příspěvky na zvolenou formu mobility, přístup ke stravování za finančně výhodných podmínek, podmínky bydlení, způsoby péče o děti. Kromě toho podnik poskytující práci by měl být schopen posoudit, jaká opatření je třeba přijmout, aby jeho pracovní smlouva zahrnovala podmínky s co největší jistotou práce, a jak by mohli pracovníci rozvinout a zvýšit své kvalifikace.

6.10

Informovat a mobilizovat. V rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení má stěžejní význam mobilizace veřejného mínění a sdělovacích prostředků. Analyzovat jev chudých pracujících, mluvit o ponižujících lidských podmínkách, jež způsobuje, a mobilizovat evropské občany; to vše by mohlo prolomit začarovaný kruh, v němž někteří chudí pracující žijí, a pomohlo navrátit jim ztracenou důstojnost. Spíše než slova soucitu je zapotřebí mluvit o činnosti, která bude směřovat ke kvalitní práci pro všechny a podpoří mravně vyšší evropský sociální model.

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/57

1.3.1

Larosièrova skupina navrhuje vyšší požadavky na vlastní kapitál bank v obdobích prosperity a nižší požadavky v nepříznivých obdobích. Tento návrh by mohl být riskantní, neboť z důvodu konjunkturních výkyvů je obtížné dělat hospodářské prognózy. Zároveň se ukazuje na příkladu Španělska, že systém s variabilními kapitálovými požadavky může fungovat. Z pohledu EHSV musí být takové opatření proto analyzováno s ohledem na načasování, dříve než dojde k jeho provádění.

1.3.2

EHSV považuje vyšší kapitálové požadavky a větší transparentnost za absolutně nezbytné pro podrozvahové opatření. Španělsko mělo nejpřísnější ustanovení o podrozvahových položkách, a španělské banky byly krizí nejméně postiženy.

1.3.3

Podrozvahové položky a nástroje vytvořené za zvláštním účelem byly dosud zneužívány. Rizikové majetkové položky byly z vlastní rozvahy banky vyjmuty, aby se obešly kapitálové požadavky a často též daně. Proto EHSV považuje přísnější pravidla za nezbytná.

1.3.4

Podle názoru EHSV je jedním z hlavních požadavků pro činnosti následující po zprávě to, že banky musí jasněji vykazovat rizikovost svých aktiv. EHSV souhlasí se zprávou v tom, že banky a finanční instituce vždy musí nést určitou část rizika, když prodávají rizikové cenné papíry. Rizika spojená s finančními produkty musí být zřejmá. Transparentnost finančních produktů je nezbytná pro to, aby se znovu vytvořila důvěra ve finanční trhy. EHSV by chtěl v tomto ohledu znovu odkázat na Španělsko. Finanční sektor nesmí zprovoznit žádné nové nástroje, dokud je nepřezkoumá orgán finančního dohledu. Zavedení těchto kontrol je třeba projednat. Je třeba projednat, zda budou stačit kontroly jednotlivých států nebo zda je nutný společný kontrolní systém pro celou EU. Skutečnost, že finanční činnosti probíhají často mezinárodně, mluví pro zavedení společného systému.

1.3.5

Jako „paralelní bankovní systém“ jsou označovány různé formy půjček, které nejsou regulované. Tyto nové formy financování se mohly rozvíjet bez jakékoliv regulace, neexistoval ani požadavek vytvářet rezervy. EHSV souhlasí s tím, že i zde je nutná regulace. Také pro investiční fondy jsou ve zprávě požadována společná pravidla, definice různých produktů a přísnější kontrola. I s tím nelze než souhlasit.

1.3.6

Přísnější požadavky na vedení bank a kontrolu jsou nezbytné. Podle mínění EHSV nebyla role auditorů v řešeních Larosièrovy skupiny dostatečně vyzdvižena. Funkčním auditem by jistě bylo bývalo možno zmírnit rozšíření rizikových hodnot. Je nutné, aby se vedení finančního podniku mohlo při vyhodnocování aktiv spolehnout na audit. Úloha auditorů a metod vedení účetnictví musí být zohledněna při přepracovávání basilejské kapitálové dohody (Basilej II).

1.3.7

Zpráva obsahuje dobrá doporučení ohledně systémů bonusů. Měly by být rozloženy na více let podle skutečných výkonů a nebýt garantovány předem. EHSV je toho názoru, že musí nastoupit dlouhodobé uvažování namísto krátkodobého a bonusy nesmí být založeny na spekulativních transakcích. V tomto duchu EHSV podporuje myšlenku zdanění finančních transakcí, jejichž výtěžek by mohl být věnován rozvojové pomoci. Dále je třeba připojit požadavek, aby se bonusy nezakládaly na celkovém vývoji, nýbrž na tom, že se bance daří dosahovat pozitivnější výsledky, než je všeobecný trend. Kromě toho by bylo žádoucí, aby bylo možné stanovit maximální výši bonusů, a vyhnout se tak nepřiměřeným a neuváženým rizikům. V takzvané strategii EXIT pro překonání finanční krize se musí dbát na to, aby nesmírné sumy peněz, které finanční instituce obdržely z veřejných rozpočtů, byly vráceny zpět, místo aby opět tekly do vysokých zisků a bonusů.

1.4.1

Larosièrova skupina považuje za nezbytné, aby byl zřízen evropský orgán pro dohled nad finančním systémem na celoevropské úrovni, který bude moci varovat před finančními riziky. Navrhuje, aby tuto zodpovědnost převzala ECB/ESCB. Úkolem má být pověřena nově zřízená rada. V zásadě je rozumné zapojit tuto radu administrativně do ECB, ale formálně musí být odpovědný za provádění dohledu ESCB. Dohled se rozhodně musí týkat všech členských států, a také vedení této nové rady/vedoucího orgánu musí vybrat ESCB.

1.4.2

Ve zprávě se navrhuje vytvoření nového systému dohledu na mikroúrovni ve dvou krocích s vlastními orgány pro dohled nad bankami, investičními fondy příp. nad trhem s cennými papíry. V druhém kroku mají být vypracována společná základní pravidla dohledu a odstraněny rozdíly v provádění v jednotlivých státech. V této fázi by měly být harmonizovány také možnosti sankcí. EHSV nevidí žádný důvod odkládat tento proces, a proto vítá, že Komise ve svém sdělení nyní navrhuje, aby byl celý systém dohledu na mikroúrovni neprodleně připraven.

1.4.3

Kolegia orgánů dohledu s vnitrostátními orgány dohledu pro dohled nad bankami s mezinárodní působností lze podle názoru EHSV těžko zdaňovat, pokud zároveň není prováděna potřebná harmonizace. Z důvodu rozdílů v ustanoveních pro vnitrostátní orgány dohledu by jinak v praxi bylo nezbytné, aby tyto tři orgány částečně převzaly dohled.

1.4.4

Ve vedoucích grémiích těchto nových orgánů nesmí sedět pouze bankéři. V těchto grémiích by měli být zastoupeni odbory, uživatelé bankovních služeb a také EHSV jako zástupce občanské společnosti.

1.5.1

V debatě o finančním trhu se dnes požívá pojem „zátěžový test“, čímž se míní simulace toho, jak se bankovní systém určité země vyrovnává s finanční krizí. Z hlediska současné finanční krize je snadno pochopitelné, jak důležité mohou takovéto testy být. Rozhodující je při tom otázka, do jaké míry musí být výsledek zveřejněn. Když MMF provede takovýto test a potvrdí, že bankovnictví určité země není odolné proti krizi, může se tím krize vlastně vyvolat.

2.1

Finanční a hospodářská krize má rozsah, jaký se v obdobích míru ještě nikdy nevyskytl. V období deprese v 30. letech minulého století nebylo světové hospodářství tak propojeno jako dnes. Tenkrát byly zasaženy v první řadě USA a Evropa. Současná krize však zasáhla celý svět.

2.2

To, co bylo zpočátku finanční krizí, se vyvinulo v hospodářskou krizi a je provázeno recesí v rozsáhlých částech světa. Pravděpodobným důsledkem bude sociální krize s vysokou nezaměstnaností. Její konečný rozsah bude záviset na politických opatřeních zavedených k zvládnutí krize. Zároveň došlo také k politické krizi, která vedla k pádu vlád.

2.3

Předmětem tohoto stanoviska je však výlučně finanční krize a možná opatření, jimiž by se mohlo předejít nové krizi v budoucnosti. Vzhledem k celkové krizi je předmět stanoviska omezen. Nepojednává o hospodářské krizi. Nejedná se také o opatření ke zvládnutí současné finanční krize, jako například o poskytnutí veřejných prostředků finančnímu sektoru. Jedná se zde výlučně o budoucnost a přesněji řečeno o dohled nad finančním sektorem.

2.4

Neboť přesně v tom spočíval úkol Larosièrovy skupiny, jejíž zprávu EHSV v tomto stanovisku projednává. Larosièrova skupina svůj úkol rozšířila. Bylo to nezbytné, aby bylo možno podat celkový obraz pro předložení konstruktivních návrhů.

2.5

Původ dnešní krize je ve finančním sektoru. Ještě před zveřejněním zprávy Larosièrovy skupiny dosáhala krize tak závažného rozsahu, že Komise EU již předložila řadu návrhů na změnu právních předpisů. Pravděpodobně nejdůležitější návrh se týká ratingových agentur. Byl předložen návrh směrnice o jednotlivých formách finanční činnosti. Ve sdělení ze dne 27. května je pojednáváno o části Larosièrovy zprávy, který se týká dohledu nad finančním sektorem. Podle přílohy 1 dokumentu, který je součástí sdělení, existuje pouze pět rozdílů mezi sdělením a Larosièrovou zprávou, které EHSV uvádí v odstavcích 6.2.4, 6.3.1 a 6.3.5. K budoucím konkrétním návrhům na právní akty vydá EHSV zvláštní stanovisko. I když se Komise ve svém sdělení nezabývá ostatními částmi Larosièrovy zprávy, je EHSV toho názoru, že má pro budoucnost finančního sektoru velký význam.

2.6

Larosièrovu zprávu napsali bankéři pro bankéře, a ti, kterým jsou návrhy určeny, jsou především experti z bankovního sektoru v Komisi a ministři financí v jednotlivých členských státech. EHSV chce vyjádřit svou podporu 31 doporučením zprávy, domnívá se však, že je nutno rozšířit úhel pohledu. Ti, kteří finanční krizi vlastně způsobili, nedokáží nyní sami převzít odpovědnost za řešení současných problémů. Spotřebitelé služeb finančního trhu jsou soukromé osoby a podniky, které ukládají své úspory a berou si úvěry na investice. Úkol finančního trhu spočívá v tom, jim, tzn. občanské společnosti, co nejlépe sloužit. Kromě celkového souhlasu se zprávou by chtěl proto Výbor přednést některé připomínky a navrhnout řadu doplnění.

3.1

Ani přebytek likvidity ve finančním sektoru nepřiměl centrální banky k tomu, aby zasáhly. Věnovaly pozornost pouze vývoji cen, což neopravňovalo ke zvýšení úrokových sazeb. Levná hotovost vedla k růstu cen cenných papírů. Je nepochybné, že na začátku krize byl stav likvidity příliš vysoký a z toho jasně vyplývá, že v důsledku krize klesl na příliš nízkou úroveň. Naproti tomu lze těžko stanovit, jaký je správný stav likvidity a množství peněz za normálních okolností. EHSV poukazuje také na dilema, že jako ukazatelé měnové politiky se zároveň používá inflace i míra množství peněz. Při příliš velkém množství peněz by musela centrální banka zvýšit úrokovou sazbu. Pokud je zároveň nízká inflace, muselo by to naopak vést k poklesu úrokových sazeb. Pokud se orientujeme podle množství peněz, musely by být tedy podle názoru EHSV v takto komplikované situaci zohledněny případné důsledky na reálnou ekonomiku.