24.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/1

(1)

Solidarita patří mezi základní hodnoty Unie a existuje prostor pro další rozvoj projevů solidarity občanů Unie s lidmi ve třetích zemích, kteří jsou ohroženi nebo byli postiženi člověkem vyvolanou krizí nebo přírodní katastrofou. Unie jako celek je navíc s téměř 50 % podílem na celosvětové humanitární pomoci nejvýznamnějším poskytovatelem humanitární pomoci na světě.

(2)

Konkrétním a viditelným projevem solidarity je dobrovolnictví, které jednotlivcům umožňuje věnovat znalosti, dovednosti a čas službě druhým, aniž by byli finančně motivováni.

(3)

Je nutné dále rozvíjet solidaritu s oběťmi krizí a katastrof ve třetích zemích a zvyšovat povědomí o humanitární pomoci a dobrovolnictví obecně a jejich viditelnost mezi občany Unie.

(4)

Vize Unie v oblasti humanitární pomoci, včetně společných cílů, zásad a osvědčených postupů a společného rámce pro poskytování humanitární pomoci Unie, je vymezena ve Společném prohlášení Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Evropské komise nazvaném „Evropský konsensus o humanitární pomoci“ (2). Evropský konsensus o humanitární pomoci zdůrazňuje pevné odhodlání Unie uplatňovat přístup založený na potřebách a dodržovat a podporovat základní humanitární zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti. Akce Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci (dále jen „iniciativa Humanitární dobrovolníci EU“) by se měla řídit Evropským konsensem o humanitární pomoci.

(5)

Humanitární pomoc Unie se poskytuje v situacích, v nichž mohou působit také další nástroje související s rozvojovou spoluprací, zvládáním krizí a civilní ochranou. V zájmu koordinace odezvy Unie na humanitární krize ve třetích zemích by měla být u iniciativy Humanitární dobrovolníci EU zajištěna soudržnost a doplňkovost s relevantními politikami a nástroji Unie, zejména s politikou humanitární pomoci a politikou rozvojové spolupráce Unie a s mechanismem civilní ochrany Unie zřízeným rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU (3), se střediskem pro koordinaci odezvy na mimořádné události zřízeným uvedeným rozhodnutím a s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a delegacemi EU a nemělo by docházet k překrývání jejich činnosti.

(6)

Iniciativa Humanitární dobrovolníci EU by měla přispívat k úsilí o zvýšení schopnosti Unie poskytovat humanitární pomoc založenou na potřebách a o budování kapacit a zvyšování odolnosti zranitelných nebo katastrofami zasažených komunit ve třetích zemích. Dále je důležité prohlubovat spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi a dalšími partnery v humanitární oblasti a místními a regionálními aktéry. Tato spolupráce by měla být uskutečňována v souladu s činností Organizace spojených národů s cílem podporovat ústřední a celkovou koordinační úlohu Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti.

(7)

V posledních letech se celosvětově výrazně zvýšil počet, rozsah a složitost humanitárních krizí způsobených přírodou i člověkem a stejný trend lze očekávat i v budoucnu, a proto je stále více potřebné, aby humanitární subjekty poskytovaly okamžitou, účelnou, účinnou a soudržnou odezvu a pomáhaly místním komunitám ve třetích zemích snižovat jejich zranitelnost a zvyšovat jejich odolnost vůči katastrofám.

(8)

Dobrovolníci mohou přispět ke zvýšení schopnosti Unie poskytovat humanitární pomoc založenou na potřebách a zásadách a přispět k posílení účinnosti humanitární činnosti, pokud jsou náležitě vybráni, vyškoleni a připraveni k vyslání, aby bylo zajištěno, že budou mít dovednosti a schopnosti potřebné k co nejúčinnější pomoci lidem v nouzi, a pokud jsou jim na místě, kde dobrovolnickou činnost vykonávají, poskytnuty dostatečná podpora a náležité vedení.

(9)

V Evropě i ve světě existují programy pro vysílání dobrovolníků do třetích zemí. Často se jedná o státní systémy, které se zaměřují hlavně nebo výlučně na rozvojové projekty. Iniciativa Humanitární dobrovolníci EU by proto měla vytvářet přidanou hodnotu tím, že dobrovolníkům poskytne příležitost společně přispět k operacím humanitární pomoci, čímž posílí aktivní evropské občanství. Iniciativa Humanitární dobrovolníci EU může rovněž vytvářet přidanou hodnotu tím, že podpoří nadnárodní spolupráci organizací, které se účastní provádění akcí v rámci této iniciativy, čímž přispěje ke zlepšení mezinárodních vztahů, k šíření pozitivního obrazu Unie ve světě a k posílení zájmu o celoevropské humanitární projekty.

(10)

Iniciativa Humanitární dobrovolníci EU by měla být nákladově efektivní, měla by doplňovat stávající vnitrostátní a mezinárodní dobrovolnické programy, aniž by zdvojovala jejich činnost, a měla by se zaměřit na řešení konkrétních potřeb a nedostatků v humanitární oblasti.

(11)

Jak je zdůrazněno ve sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvaném „Dobrovolnictví jako výraz solidarity občanů EU – první zamyšlení nad Evropským dobrovolnickým sborem humanitární pomoci“, existují v současné podobě dobrovolnictví v humanitární oblasti nedostatky, které může iniciativa Humanitární dobrovolníci EU odstranit vysíláním dobrovolníků se správnými schopnostmi v pravý čas na pravé místo. Tohoto cíle by se mohlo dosáhnout zejména vypracováním evropských norem a postupů pro vyhledávání a výběr humanitárních dobrovolníků, společným stanovením kritérií pro odbornou přípravu humanitárních dobrovolníků a jejich přípravu k vyslání, vedením databáze zájemců o dobrovolnickou činnost, kteří jsou vyhledáni na základě potřeb v terénu, a vytvořením příležitostí, které dobrovolníkům umožní přispívat k humanitárním operacím nejen při vyslání, ale i v zázemí nebo dobrovolnickými činnostmi na internetu.

(12)

Prvořadý význam by nadále měla mít náležitá odborná příprava, jakož i ochrana a bezpečnost dobrovolníků, která by měla být předmětem pravidelné výměny informací, mimo jiné s členskými státy. Humanitární dobrovolníci EU by neměli být vysíláni na operace do míst, která jsou dějištěm mezinárodních a vnitrostátních ozbrojených konfliktů.

(13)

Unie uskutečňuje své operace humanitární pomoci na základě potřeb a ve spolupráci s provádějícími organizacemi. Při provádění iniciativy Humanitární dobrovolníci EU by tyto organizace měly mít významnou roli, aby byla zajištěna vedoucí úloha aktérů v terénu a aby se potenciální přínos akcí v rámci této iniciativy využil na maximum. Unie by měla tyto organizace pověřit zejména vyhledáváním, výběrem, přípravou a vysíláním dobrovolníků v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU, jakož i návaznými činnostmi v průběhu mise a po jejím skončení, na základě norem a postupů vypracovaných Komisí. Komise by případně měla mít možnost sama využívat úspěšně vyškolené a připravené dobrovolníky k vyslání do svých místních úřadoven za účelem výkonu podpůrných činností.

(14)

Sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ uvádí, že soukromé společnosti mohou hrát významnou úlohu a přispívat k humanitárním operacím Unie, zejména dobrovolnickou činností zaměstnanců.

(15)

Iniciativa Humanitární dobrovolníci EU by měla Evropanům všech věkových skupin pomoci projevit aktivní evropské občanství. Tato iniciativa by tedy měla přispívat k propagaci dobrovolnictví v celé Unii a k osobnímu rozvoji a zvýšení povědomí zúčastněných dobrovolníků o jiných kulturách a tak zlepšit jejich schopnosti a zaměstnatelnost v globálním hospodářství.

(16)

Z unijních zásad rovných příležitostí a nediskriminace vyplývá, že by možnost zapojit se jako aktivní občané měli mít občané Unie a osoby, které na jejím území dlouhodobě legálně pobývají, ze všech sociálních a věkových skupin. S ohledem na specifickou náročnou úlohu humanitární pomoci by měli být humanitární dobrovolníci EU starší 18 let, přičemž by mohli představovat širokou škálu profilů a generací, včetně odborníků a kvalifikovaných důchodců.

(17)

Základním předpokladem pro vysílání dobrovolníků do zemí mimo Unii je jasný právní status. Podmínky vysílání dobrovolníků by měly být stanoveny smluvně, včetně norem ochrany a bezpečnosti dobrovolníků, odpovědnosti vysílajících a přijímajících organizací, pojistného krytí, pokrytí životních nákladů, nákladů na ubytování a dalších relevantních nákladů. Vysílání dobrovolníků do třetích zemí by mělo podléhat odpovídajícím opatřením pro zajištění bezpečnosti.

(18)

Akce v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU by se měly provádět s ohledem na doporučení obsažená v politickém programu pro dobrovolnictví v Evropě, činnost evropských a mezinárodních dobrovolnických organizací a program OSN pro dobrovolníky, je-li to relevantní.

(19)

Iniciativa Humanitární dobrovolníci EU by měla podporovat opatření založená na potřebách, jejichž cílem je posilování kapacity přijímajících organizací v oblasti humanitární pomoci ve třetích zemích za účelem zlepšení místní připravenosti a schopnosti reagovat na humanitární krize a zajištění účinného a udržitelného dopadu činnosti dobrovolníků v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU na místě prostřednictvím řízení rizik souvisejících s katastrofami, připravenosti a schopnosti reagovat, coachingu, odborné přípravy v oblasti řízení dobrovolníků a dalších relevantních oblastí.

(20)

Iniciativa Humanitární dobrovolníci EU by se, je-li to relevantní, měla zasazovat o posílení hlediska rovnosti žen a mužů v politice humanitární pomoci Unie tím, že bude prosazovat vhodnou humanitární odezvu na konkrétní potřeby žen a mužů všech věkových skupin. Zvláštní pozornost by měla být věnována spolupráci se skupinami a sítěmi sdružujícími ženy s cílem podporovat účast a vedoucí postavení žen v rámci humanitární pomoci a využít jejich schopností a odbornosti ve prospěch obnovy, budování míru, snižování rizika katastrof a zvyšování odolnosti dotčených komunit.

(21)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celé rozpočtové období, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (4).

(22)

Přidělování finanční pomoci by mělo probíhat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (5). S ohledem na specifickou povahu akcí v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU je vhodné stanovit, že finanční pomoc lze poskytovat fyzickým osobám i právnickým osobám, které se řídí soukromým či veřejným právem. Je rovněž důležité zajistit dodržování pravidel uvedeného nařízení, zejména pokud jde o v něm stanovené zásady hospodárnosti, účinnosti a účelnosti.

(23)

Hlavními zásadami pro dosažení cílů iniciativy Humanitární dobrovolníci EU by mělo být lepší provádění i kvalita výdajů a zároveň zajištění optimálního využití finančních prostředků.

(24)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případných sankcí. Je nutné přijmout vhodná opatření k zamezení nesrovnalostí a podvodů a podniknout nezbytné kroky k zpětnému získání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých prostředků v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 (6), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (7) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (8).

(25)

Na základě dohod o spolupráci by měla být umožněna účast třetích zemí, zejména přistupujících zemí, kandidátských zemí, potenciálních kandidátů, partnerských zemí v rámci evropské politiky sousedství a zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO).

(26)

Zúčastnění dobrovolníci a organizace provádějící akce v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU ze spolupracujících zemí by rovněž měli dodržovat a prosazovat zásady stanovené v Evropském konsensu o humanitární pomoci, s důrazem na ochranu „humanitárního prostoru“.

(27)

S cílem umožnit stálou zpětnou vazbu a zlepšování a s cílem zvýšit pružnost a účinnost přijímání aktů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy, pokud jde o normy pro výběr, řízení a vysílání humanitárních dobrovolníků EU, změny ukazatelů výkonnosti a tematických priorit a přizpůsobování procentních podílů pro rozdělování finančního krytí na provádění tohoto nařízení. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(28)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9). Postupy pro výběr, řízení a vysílání humanitárních dobrovolníků EU, akreditační postup, program odborné přípravy a roční pracovní program iniciativy Humanitární dobrovolníci EU by měly být přijímány přezkumným postupem.

(29)

Toto nařízení dodržuje základní práva a zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie.

(30)

Zpracování osobních údajů prováděné v rámci tohoto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné a přiměřené pro účely zajištění hladkého fungování iniciativy Humanitární dobrovolníci EU. Zpracování osobních údajů Komisí se bude řídit nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (10). Zpracování osobních údajů organizacemi provádějícími činnosti v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU, které jsou legálně usazeny v Unii, se bude řídit směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (11),

(31)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 a předložil své stanovisko dne 23. listopadu 2012 (12).

(32)

Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (13). Toto nařízení by se proto mělo použít od 1. ledna 2014,

1)

výběr, odbornou přípravu a vysílání humanitárních dobrovolníků EU na podporu a pro doplnění humanitární pomoci ve třetích zemích;

2)

akce zaměřené na podporu, propagaci a přípravu vysílání humanitárních dobrovolníků EU na podporu a pro doplnění humanitární pomoci ve třetích zemích;

3)

akce v Unii a mimo ni zaměřené na budování kapacit přijímajících organizací ve třetích zemích v oblasti humanitární pomoci.

a)

„dobrovolníkem“ osoba, která se z vlastní vůle a nepeněžní motivace rozhodne zapojit do činností, z nichž má prospěch komunita a společnost obecně;

b)

„zájemcem o dobrovolnickou činnost“ osoba, která je způsobilá v souladu s čl. 11 odst. 3 přihlásit se k účasti na činnostech v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU;

c)

„humanitárním dobrovolníkem EU“ zájemce o dobrovolnickou činnost, který byl vybrán, prošel odbornou přípravou v souladu se zvláštními normami, postupy a referenčními kritérii, byl vyhodnocen jako způsobilý a zaregistrován jako připravený k vyslání na podporu a pro doplnění humanitární pomoci ve třetích zemích;

d)

„humanitární pomocí“ činnosti a operace ve třetích zemích, jejichž cílem je poskytnout na základě potřeb naléhavou pomoc zaměřenou na záchranu života, předcházení lidskému utrpení a jeho zmírňování a zachování lidské důstojnosti při člověkem vyvolaných krizích nebo přírodních katastrofách. Zahrnují operace pomoci, záchrany a ochrany při humanitárních krizích nebo bezprostředně po nich, podpůrná opatření pro zajištění přístupu k lidem v nouzi a pro usnadnění volného toku pomoci, akce zaměřené na posílení připravenosti na katastrofy a snižování rizika katastrof a akce přispívající k posílení odolnosti a schopnosti vyrovnávat se s krizemi a překonávat jejich následky;

e)

„třetí zemí“ země mimo Unii, v níž se uskutečňují činnosti a operace humanitární pomoci uvedené v písmeni d).

a)

Přispívat ke zvýšení a zlepšení schopnosti Unie poskytovat humanitární pomoc.

Pokrok při dosahování tohoto operativního cíle se hodnotí na základě ukazatelů, jimiž jsou například:

b)

Zlepšovat dovednosti, znalosti a schopnosti dobrovolníků v oblasti humanitární pomoci a zásady a podmínky jejich působení.

Pokrok při dosahování tohoto operativního cíle se hodnotí na základě ukazatelů, jimiž jsou například:

c)

Budovat kapacitu přijímajících organizací a podporovat dobrovolnictví ve třetích zemích :

Pokrok při dosahování tohoto operativního cíle se hodnotí na základě ukazatelů, jimiž jsou například:

d)

Šířit zásady humanitární pomoci Unie dohodnuté v Evropském konsensu o humanitární pomoci:

Pokrok při dosahování tohoto operativního cíle se hodnotí na základě ukazatelů, jimiž jsou například:

e)

Zvyšovat soudržnost a soulad dobrovolnictví v členských státech s cílem zlepšit možnosti občanů Unie účastnit se činností a operací humanitární pomoci:

Pokrok při dosahování tohoto operativního cíle se hodnotí na základě ukazatelů, jimiž jsou například:

—

vypracování a správa norem a postupů týkajících se zájemců o dobrovolnickou činnost a humanitárních dobrovolníků EU,

—

vypracování a správa postupu akreditace vysílajících a přijímajících organizací,

—

vyhledávání a výběr zájemců o dobrovolnickou činnost,

—

vytvoření programu odborné přípravy a podpora odborné přípravy a stáží,

—

vytvoření, vedení a aktualizace databáze humanitárních dobrovolníků EU,

—

vysílání humanitárních dobrovolníků EU na podporu a pro doplnění humanitární pomoci ve třetích zemích,

—

budování kapacity přijímajících organizací,

—

vytvoření a řízení sítě pro iniciativu Humanitární dobrovolníci EU,

—

komunikace a zvyšování povědomí,

—

pomocné činnosti, které zvyšují odpovědnost, transparentnost a účinnost iniciativy Humanitární dobrovolníci EU.

—

kompetenčního rámce pro vyhledávání, výběr a přípravu dobrovolníků jako začátečníků či zkušených odborníků,

—

zajištění rovných příležitostí a zamezení diskriminaci při vyhledávání a výběru,

—

zajištění dodržování příslušných vnitrostátních právních předpisů a práva Unie a práva přijímající země ze strany vysílajících a přijímajících organizací,

—

norem upravujících partnerství mezi vysílajícími a přijímajícími organizacemi,

—

zajištění uznávání schopností a dovedností získaných humanitárními dobrovolníky EU v souladu s relevantními stávajícími iniciativami Unie.

—

postupy uplatňované při vyhledávání, výběru a nezbytné přípravě zájemců o dobrovolnickou činnost před jejich vysláním, včetně případných stáží,

—

pravidla pro vysílání a řízení humanitárních dobrovolníků EU ve třetích zemích, včetně dozoru na místě, průběžné podpory prostřednictvím coachingu, mentoringu, další přípravy, nezbytných pracovních podmínek a podpory po návratu,

—

pojistné krytí a životní podmínky dobrovolníků včetně pokrytí nákladů na živobytí, ubytování, cestu a dalších relevantních výdajů,

—

postupy uplatňované před vysláním, v jeho průběhu a po návratu pro zajištění povinné péče a náležitých bezpečnostních opatření, včetně protokolů pro stažení vyslaného dobrovolníka ze zdravotních důvodů a bezpečnostních plánů, v nichž jsou stanoveny postupy stažení dobrovolníků ze třetích zemí v případě mimořádné situace, mimo jiné nezbytné postupy spolupráce s vnitrostátními orgány,

—

postupy pro sledování a hodnocení individuálních výkonů humanitárních dobrovolníků EU.

a)

splňují normy a postupy uvedené v článku 9;

b)

působí v oblasti humanitární pomoci podle definice v čl. 3 písm. d) a

c)

patří do jedné z následujících kategorií:

a)

dodržují normy a postupy uvedené v článku 9;

b)

působí v oblasti humanitární pomoci podle definice v čl. 3 písm. d) a

c)

patří do jedné z následujících kategorií:

a)

občany Unie;

b)

státními příslušníky třetích zemí, kteří dlouhodobě pobývají v členském státě, a

c)

občany zemí uvedených v čl. 23 odst. 1, a to za podmínek stanovených v uvedeném článku.

a)

akreditovanými vysílajícími organizacemi do přijímajících organizací ve třetích zemích nebo

b)

případně Komisí do jejích místních úřadoven, které se věnují humanitární pomoci, za účelem výkonu podpůrných činností.

a)

řízení rizik souvisejících s katastrofami, připravenosti a schopnosti reagovat, coachingu, odborné přípravy v oblasti řízení dobrovolníků a dalších oblastí, které mají význam pro zaměstnance a dobrovolníky z přijímajících organizací;

b)

výměny osvědčených postupů, technické pomoci, programů twinningu a výměny zaměstnanců a dobrovolníků, vytváření sítí a dalších relevantních akcí.

a)

zájemci o dobrovolnickou činnost a humanitárními dobrovolníky EU, kteří se účastní nebo účastnili iniciativy;

b)

vysílajícími a přijímajícími organizacemi;

c)

zástupci členských států a Evropského parlamentu.

a)

usnadňuje kontakty a slouží jako platforma pro sdílení vědomostí, konzultace a šíření informací, pro výměnu osvědčených postupů a také pro účely posuzování potřeb uvedeného v čl. 21 odst. 3;

b)

usnadňuje budování partnerství a rozvoj společných projektů týkajících se vysílání osob a činností souvisejících s budováním kapacity, do nichž se zapojují vysílající organizace v celé Unii a přijímající organizace ve třetích zemích;

c)

poskytuje základ, o nějž se opírají akce v rámci iniciativy Humanitární dobrovolníci EU, s cílem zajistit nepřetržité zlepšování a účinné sledování a hodnocení;

d)

poskytuje příležitosti pro dobrovolnickou činnost on-line v rámci projektů spojených s iniciativou Humanitární dobrovolníci EU.

a)

občané a vysílající organizace z přistupujících zemí, kandidátských zemí, potenciálních kandidátů a partnerských zemí v rámci evropské politiky sousedství, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie, jež jsou stanoveny v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích rad přidružení, nebo podobnými ujednáními;

b)

občané a vysílající organizace ze zemí Evropského sdružení volného obchodu, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o EHP;

c)

občané a vysílající organizace z ostatních evropských zemí, s výhradou uzavření dvoustranných dohod s těmito zeměmi.

a)

výroční zprávy, které zkoumají pokrok dosažený při provádění tohoto nařízení, včetně jeho účinků, a které se pokud možno zabývají nejdůležitějšími výsledky;

b)

do 31. prosince 2017 průběžnou hodnotící zprávu o dosažených výsledcích a kvalitativních a kvantitativních aspektech provádění tohoto nařízení, včetně dopadu iniciativy Humanitární dobrovolníci EU v humanitární oblasti a hodnocení nákladové efektivity tohoto programu během prvních tří let jeho provádění;

c)

do 31. prosince 2018 sdělení o pokračujícím provádění tohoto nařízení založené na průběžné hodnotící zprávě uvedené v písmenu b) tohoto odstavce;

d)

do 31. prosince 2021 zprávu o hodnocení ex post za sedmileté finanční období provádění.

24.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/18

(1)

V Unii by měla být zajištěna všeobecně vysoká úroveň bezpečnosti civilního letectví a mělo by být vyvinuto veškeré úsilí ke snížení počtu nehod a incidentů s cílem zajistit důvěru veřejnosti v leteckou dopravu.

(2)

Počet smrtelných nehod v civilním letectví zůstával v posledním desetiletí prakticky nezměněn. Nicméně existují obavy, že se v příštích desetiletích počty nehod zvýší v důsledku nárůstu letecké dopravy a zvyšující se technické složitosti letadel.

(3)

Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 (3) je předcházet nehodám usnadněním provádění rychlých a vysoce kvalitních šetření. Toto nařízení by do postupu šetření nehod a incidentů vedených vnitrostátními orgány pro šetření podle definice v nařízení (EU) č. 996/2010 nemělo zasahovat. V případě nehody či vážného incidentu se na oznámení události vztahuje nařízení (EU) č. 996/2010.

(4)

Stávající legislativní akty Unie, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (4) a prováděcí nařízení k němu, stanoví pro určité organizace povinnosti zavést systémy hlášení událostí v rámci jejich systémů řízení bezpečnosti. Dodržování nařízení (ES) č. 216/2008 a prováděcích nařízení k němu by nemělo zbavovat organizace povinnosti dodržovat toto nařízení. Stejně tak by dodržování tohoto nařízení nemělo zbavovat organizace povinnosti dodržovat nařízení (ES) č. 216/2008 a prováděcí nařízení k němu. To by však nemělo vést ke zřízení dvou paralelních systémů hlášení a nařízení (ES) č. 216/2008, jeho prováděcí nařízení a toto nařízení by se měly vzájemně doplňovat.

(5)

Z dosavadních zkušeností vyplývá, že v mnoha případech již před samotnou nehodou poukazuje na existenci bezpečnostních hrozeb řada událostí a jiných nedostatků. Bezpečnostní informace tak představují důležitý zdroj pro odhalování aktuálních nebo potenciálních bezpečnostních hrozeb. Ačkoli schopnost poučit se z nehody má zásadní význam, u čistě reaktivních systémů se ukázaly jejich meze, pokud jde o další zlepšování. Tyto reaktivní systémy by tak měly být za účelem účinného zvýšení bezpečnosti civilního letectví doplněny systémy proaktivními, které využívají jiné typy bezpečnostních informací. Unie, její členské státy, Evropská agentura pro bezpečnost letectví (dále jen „agentura“) a organizace by měly přispívat ke zvýšení bezpečnosti civilního letectví zavedením proaktivnějších a empiricky důkladněji podložených bezpečnostních mechanismů zaměřených na předcházení vzniku nehod na základě analýzy všech relevantních bezpečnostních informací, včetně informací o událostech v civilním letectví.

(6)

S cílem zvýšit bezpečnost civilního letectví by měly být hlášeny, shromažďovány, ukládány, chráněny, vyměňovány, šířeny a analyzovány příslušné informace týkající se bezpečnosti civilního letectví, a na základě získaných informací by měla být přijímána vhodná bezpečnostní opatření. Tento proaktivní a empiricky podložený přístup by měly provádět příslušné orgány pro bezpečnost letectví členských států, organizace v rámci svých systémů řízení bezpečnosti a agentura.

(7)

Povinnosti organizací týkající se hlášení událostí by měly být přiměřené velikosti dotčené organizace a rozsahu její činnosti. Proto by mohly mít zejména menší organizace možnost rozhodnout o spojení či sloučení funkcí určitých pracovníků v rámci organizace souvisejících s hlášením událostí, o sdílení úkolů hlášení událostí s dalšími organizacemi stejné povahy či o tom, zda budou moci shromažďování, hodnocení, zpracování, analýzy a uchovávání údajů o událostech externě zajišťovat specializované subjekty schválené příslušnými orgány členských států. Takové subjekty by měly dodržovat zásady ochrany a důvěrnosti stanovené tímto nařízením. Organizace využívající outsourcing by si měla nad úkoly zajišťovanými externími subjekty zachovat patřičnou kontrolu a měla by za uplatňování požadavků podle tohoto nařízení nést konečnou odpovědnost.

(8)

Je třeba zajistit, aby události, které pro bezpečnost letectví představují významné riziko, byly hlášeny přímými účastníky z řad pracovníků v letectví. Systémy povinného podávání hlášení by měly být doplněny systémy dobrovolného podávání hlášení, přičemž oba typy systémů by měly jednotlivcům umožňovat hlášení informací o událostech souvisejících s bezpečností letectví. Systémy povinného i dobrovolného podávání hlášení by měly být zřízeny v rámci organizací, agentury a příslušných orgánů členských států. Shromážděné informace by měly být předány orgánu odpovědnému za příslušné sledování za účelem zvýšení bezpečnosti letectví. Tyto události s možným dopadem na bezpečnost by měly organizace analyzovat, a to s cílem identifikovat související bezpečnostní hrozby a v případě potřeby přijmout vhodná nápravná nebo preventivní opatření. Organizace by měly zaslat příslušnému orgánu členského státu nebo agentuře předběžné výsledky svých analýz a také konečné analýzy, pokud jsou v nich identifikována skutečná nebo potenciální rizika pro bezpečnost letectví. Příslušné orgány členských států a agentura by měly zavést podobné postupy pro události, o nichž byly informovány přímo, a měly by odpovídajícím způsobem sledovat hodnocení prováděná organizacemi, jakož i případná preventivní či nápravná opatření přijatá těmito organizacemi.

(9)

Osoby pracující nebo jinak činné v oblasti civilního letectví jsou svědky událostí, jež mají význam pro předcházení nehodám. Měly by mít proto k dispozici nástroje, které by jim umožnily tyto události hlásit, a současně by jim měla být zajištěna ochrana. Aby byli zaměstnanci k hlášením motivováni a aby mohli lépe docenit pozitivní dopad hlášení událostí na bezpečnost letectví, měli by být pravidelně informováni o opatřeních přijímaných v rámci systémů podávání hlášení událostí.

(10)

Hrozby a rizika spojená se složitými motorovými letadly se velmi liší od hrozeb a rizik spojených s jinými typy motorových letadel. Proto by se toto nařízení mělo sice vztahovat na celé odvětví letectví, avšak povinnosti z něj vyplývající by měly být přiměřené oblasti činnosti a složitosti různých typů letadel. Proto by se na informace o událostech týkající se jiných než složitých motorových letadel měly vztahovat zjednodušené oznamovací povinnosti, které jsou pro toto odvětví letectví vhodnější.

(11)

K zachycení doplňujících informací, které by mohly přispět ke zvýšení bezpečnosti letectví, by kromě systémů požadovaných tímto nařízením měl být podporován rozvoj dalších prostředků pro shromažďování bezpečnostních informací. Pokud již organizace mají zavedeny řádně fungující systémy shromažďování bezpečnostních informací, mělo by jim být umožněno je i nadále používat souběžně se systémy, jež mají být vytvořeny pro účely tohoto nařízení.

(12)

Orgány pro šetření a jakýkoli subjekt pověřený řízením bezpečnosti civilního letectví v rámci Unie by měly získat úplný přístup ke shromážděným údajům o událostech nebo k hlášením o událostech uchovávaným jejich členskými státy, aby mohly rozhodnout, které události vyžadují šetření, vyvozovat bezpečnostní ponaučení v zájmu bezpečnosti letectví a plnit své povinnosti dohledu.

(13)

Je zásadní mít k dispozici velmi kvalitní a úplné údaje, jelikož analýzy a trendy vycházející z nepřesných údajů mohou mít za následek zavádějící výsledky a mohou vést k tomu, že se úsilí soustřeďuje na nevhodné oblasti. Kromě toho mohou takové nepřesné údaje vést ke ztrátě důvěry v informace pocházející ze systémů hlášení událostí. Za účelem zajištění kvality hlášení o událostech a podpory jejich úplnosti by měla hlášení obsahovat určité minimální informace, které se mohou v závislosti na kategorii události lišit. Kromě toho by měly být zavedeny postupy pro kontrolu kvality informací a pro předcházení nekonzistentnosti mezi hlášením o události a údaji o události, které byly předběžně získány. Rovněž by měly být za podpory Komise vytvořeny náležité pokyny, zejména v zájmu zajištění kvality údajů a v zájmu podpory jejich úplnosti, jakož i pro účely konzistentního a jednotného začleňování údajů do databází. Měly by být také pořádány semináře, organizované zejména Komisí, poskytující nezbytnou podporu.

(14)

Komise by měla vypracovat společný evropský systém klasifikace rizik zajišťující podporu při identifikaci nezbytných okamžitých opatření v reakci na jednotlivé události s vysokým bezpečnostním rizikem. Tento systém by měl rovněž umožnit identifikaci hlavních rizikových oblastí na základě analýzy souhrnných informací. Tento systém by měl napomoci příslušným subjektům při hodnocení událostí a při rozhodování o tom, kam nejlépe zaměřit své úsilí. Společný evropský systém klasifikace rizik by měl usnadnit integrovaný a harmonizovaný přístup k řízení rizik v celém evropském leteckém systému, a umožnit tak organizacím, členským státům, Komisi a agentuře, aby se zaměřily na úsilí o zlepšení bezpečnosti harmonizovaným způsobem.

(15)

Evropský systém klasifikace rizik by měl rovněž umožnit identifikaci hlavních rizikových oblastí v Unii na základě analýzy souhrnných informací z evropské perspektivy a podporovat činnosti Evropského programu pro bezpečnost letectví a Evropského plánu bezpečnosti letectví. K zajištění konzistentní a jednotné klasifikace rizik v členských státech by měla být zajištěna náležitá podpora ze strany Komise.

(16)

Za účelem usnadnění výměny informací by se měla hlášení o událostech uchovávat v databázích kompatibilních se systémem Evropského koordinačního centra pro systémy hlášení leteckých událostí (ECCAIRS) (software, který využívají všechny členské státy a evropská centrální evidence k uchovávání hlášení o událostech) a s taxonomií ADREP (taxonomie Mezinárodní organizace pro civilní letectví (dále jen „ICAO“), rovněž využívaná pro software ECCAIRS). Agentura a Komise by měly poskytovat technickou podporu umožňující interoperabilitu systémů.

(17)

Organizace by měly v jedné nebo více databázích uchovávat hlášení o událostech vyplývající z údajů o událostech shromážděných v rámci systémů povinných a podle okolností i dobrovolných hlášení událostí. Míra komplexnosti databáze by měla být přiměřená velikosti dotčené organizace nebo jejímu významu, pokud jde o cíle tohoto nařízení, a měla by obsahovat alespoň soubor údajů obsahující společná povinná datová pole a podle okolností i specifická datová pole.

(18)

Pokud je událostí dotčeno letadlo registrované v některém členském státě nebo provozované organizací usazenou v některém členském státě, měla by být tato událost hlášena i v případě, že k ní došlo mimo území uvedeného členského státu.

(19)

Informace o událostech by měly být v rámci Unie vyměňovány s cílem zlepšit zjišťování skutečných nebo potenciálních hrozeb. Tato výměna informací by měla členským státům rovněž umožnit přístup ke všem informacím o událostech, k nimž došlo na jejich území nebo v jejich vzdušném prostoru, ale které jsou hlášeny jinému členskému státu. Měla by agentuře rovněž umožnit získat přesné informace o událostech a přístup ke všem hlášením o událostech shromážděným v Unii, aby mohla v případě nutnosti přijmout nápravná opatření proti riziku zjištěnému v Unii. Tato výměna informací by měla příslušným orgánům členských států umožnit získávat přesné informace o událostech v jejich vzdušném prostoru a v případě nutnosti přijmout nápravná opatření proti riziku zjištěnému na jejich území.

(20)

Cílem výměny informací o událostech by především mělo být předcházení leteckým nehodám a incidentům. Tato výměna by neměla sloužit k určení viny nebo odpovědnosti ani ke stanovení referenčních hodnot, pokud jde o úroveň bezpečnosti.

(21)

Nejefektivněji lze výměnu velkého množství bezpečnostních informací mezi všemi členskými státy, Komisí a agenturou zajistit prostřednictvím evropské centrální evidence, budou-li k ní mít členské státy, Komise a agentura plný přístup.

(22)

Veškeré informace související s bezpečností, které pocházejí z hlášení o událostech shromážděných v Unii, by měly být do evropské centrální evidence předávány včas. To by se mělo týkat shromažďování informací o incidentech, ale také informací o nehodách a vážných incidentech vyšetřovaných podle nařízení (EU) č. 996/2010.

(23)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na informace o událostech uložené v databázích organizací, členských států nebo agentury.

(24)

Veškeré informace týkající se bezpečnosti obsažené v evropské centrální evidenci by měly být plně dostupné subjektům, které jsou pověřeny řízením bezpečnosti civilního letectví v rámci Unie, včetně agentury, a orgánům příslušným pro vyšetřování nehod a incidentů v Unii.

(25)

Zúčastněné osoby by měly mít možnost požádat o přístup k určitým informacím obsaženým v evropské centrální evidenci za předpokladu, že dodrží předpisy týkající se ochrany důvěrnosti těchto informací a anonymitu osob, jichž se hlášení týká.

(26)

Jelikož jsou vnitrostátní kontaktní místa nejlépe obeznámena se zúčastněnými osobami, jež jsou usazeny v daném členském státě, mělo by se každé vnitrostátní kontaktní místo zabývat žádostmi od zúčastněných osob usazených na území tohoto členského státu. Komise by se měla zabývat žádostmi od zúčastněných osob ze třetích zemí a od mezinárodních organizací.

(27)

Informace obsažené v hlášení o události by měly být analyzovány a měla by být identifikována bezpečnostní rizika. Následně by měla být identifikována případná vhodná opatření na zvýšení bezpečnosti letectví, která by měla být včas provedena. Informace o analýze a návazných opatřeních ve vztahu k událostem by měly být šířeny v rámci organizací, příslušných orgánů členských států a agentury, jelikož poskytování zpětné vazby k nahlášeným událostem motivuje jednotlivce k tomu, aby události hlásili. Informace o analýze a návazných opatřeních ve vztahu k událostem by měly být v příslušných případech pokud možno sdělovány rovněž jednotlivcům, kteří události přímo hlásili příslušným orgánům členských států a agentuře. Tato zpětná vazba by měla být v souladu s předpisy o ochraně důvěrnosti a totožnosti osob podávajících hlášení a osob uvedených v hlášení o události podle tohoto nařízení.

(28)

Cílem tohoto nařízení by mělo být napomáhat členským státům, agentuře a organizacím při řízení rizik v oblasti bezpečnosti letectví. Pro systémy řízení bezpečnosti v rámci organizací jsou doplněním systémy řízení bezpečnosti členských států a agentury. Zatímco organizace se zaměřují na řízení bezpečnostních rizik souvisejících s jejich konkrétní činností, příslušné orgány členských států a agentura řídí bezpečnostní rizika pro systémy letectví členských států jako celku a celé Unie, přičemž se v každém dotčeném členském státě nebo na úrovni Unie zabývají společnými riziky v oblasti letecké bezpečnosti. Povinnosti agentury a příslušných orgánů členských států by neměly zbavit organizace jejich přímých povinností týkajících se řízení bezpečnosti přímo související s produkty a službami, které poskytují. Za tímto účelem by organizace měly shromažďovat a analyzovat informace o událostech, aby mohly identifikovat a omezovat hrozby související s jejich činností. Rovněž by měly hodnotit související bezpečnostní rizika a vyčlenit zdroje pro přijetí rychlých a vhodných opatření na snížení rizika. Celý proces by měl být sledován příslušným orgánem, který by měl v případě potřeby vyžadovat přijetí dalších opatření, aby bylo zajištěno řádné vyřešení bezpečnostních nedostatků. Příslušné orgány členských států a agentury by měly současně doplňovat systémy řízení bezpečnosti organizací na úrovni členských států a na celoevropské úrovni.

(29)

Členské státy by při určování opatření, která mají být zahrnuta do jejich státního programu pro bezpečnost a státního plánu bezpečnosti, a s cílem zajistit, aby tato opatření byla empiricky podložená, měly využívat informace získané z hlášení o událostech a z jejich analýz. Bezpečnostní programy a bezpečnostní plány členských států jsou na evropské úrovni doplněny Evropským programem pro bezpečnost letectví a Evropským plánem bezpečnosti letectví.

(30)

Jelikož cíle zvýšení bezpečnosti civilního letectví nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, protože systémy hlášení, které provozují členské státy izolovaně, jsou méně efektivní než koordinovaná síť s výměnou informací umožňující identifikaci možných bezpečnostních problémů a hlavních rizikových oblastí na úrovni Unie, měla by být analýza na vnitrostátní úrovni doplněna o analýzu a návazná opatření na úrovni Unie, aby bylo zajištěno lepší předcházení leteckým nehodám a incidentům. Tento úkol by na úrovni Unie měla provádět síť analytiků bezpečnosti letectví za koordinace s agenturou a Komisí. Síť analytiků bezpečnosti letectví by měla být oprávněna konsensuálně rozhodnout, že na svá zasedání přizve pozorovatele, včetně zaměstnanců z oboru či zástupců podniků.

(31)

Evropský program pro bezpečnost letectví a Evropský plán bezpečnosti letectví by měly činnost sítě analytiků bezpečnosti letectví využívat zejména k určení toho, které opatření je potřeba na úrovni Unie provést, a to na základě podložených faktů.

(32)

Veřejnosti by měly být poskytnuty obecné souhrnné informace o úrovni bezpečnosti letectví v členských státech a v Unii. Mělo by se jednat především o informace o trendech a analýzách vyplývajících ze zkušeností při uplatňování tohoto nařízení v členských státech, jakož i o souhrnné informace o obsahu evropské centrální evidence. Tyto informace o úrovni bezpečnosti lze poskytovat formou zveřejnění trendů, pokud jde o ukazatele výkonnosti v oblasti bezpečnosti (SPI).

(33)

Systém bezpečnosti civilního letectví je založen na zpětné vazbě a poučení z nehod a incidentů. Hlášení událostí a využití informací o událostech ke zvýšení bezpečnosti závisí na vztahu důvěry mezi osobou podávající hlášení a subjektem odpovědným za shromažďování a hodnocení těchto informací. To vyžaduje přísné uplatňování pravidel o ochraně důvěrnosti. Důvodem ochrany bezpečnostních informací před nepatřičným použitím a omezeného přístupu k evropské centrální evidenci pouze zúčastněným osobám, které se účastní zvyšování bezpečnosti civilního letectví, je zajistit trvalou dostupnost bezpečnostních informací, aby mohla být přijímána vhodná a včasná preventivní opatření a zvyšována bezpečnost letectví. V této souvislosti by citlivé bezpečnostní informace měly být vhodně chráněny a při jejich shromažďování by měla být chráněna jejich důvěrnost a jejich zdroje a zajištěna důvěra osob pracujících v civilním letectví v systém podávání hlášení událostí. Měla by být přijata vhodná opatření zajišťující, aby byla chráněna důvěrnost informací shromážděných prostřednictvím systémů hlášení událostí a aby byl omezen přístup k evropské centrální evidenci. Vnitrostátní pravidla týkající se volného přístupu k informacím by měla zohledňovat nezbytnou ochranu důvěrnosti těchto informací. Shromážděné informace by měly být přiměřeným způsobem chráněny před neoprávněným použitím či zveřejněním. Měly by být používány výlučně za účelem zachování nebo zvýšení bezpečnosti letectví a neměly by být použity k určení viny či odpovědnosti.

(34)

S cílem zajistit důvěru zaměstnanců či najatého personálu v systém podávání hlášení událostí organizace by informace vyplývající z hlášení o události měly být odpovídajícím způsobem chráněny a neměly by být používány pro jiné účely, než je zachování nebo zvýšení bezpečnosti letectví. K dosažení tohoto cíle by měly přispět zejména interní pravidla „spravedlivého posouzení“ přijaté organizacemi podle tohoto nařízení. Dalším účinným způsobem dosažení tohoto cíle může být omezení předávání osobních údajů či informací umožňujících zjištění totožnosti osoby podávající hlášení o události či jiných osob uvedených v hlášení o události tím, že budou odděleny útvary zpracovávající hlášení o událostech a jiné částí organizace.

(35)

Osoba podávající hlášení podle tohoto nařízení nebo osoba, která je v hlášení o události uvedena, by měla být řádně chráněna. V této souvislosti by hlášení o událostech měla být anonymizována a osobní údaje o osobách podávajících hlášení a o osobách, které jsou v hlášení o události uvedeny, by neměly být ukládány do databází.

(36)

Systém civilního letectví by měl rovněž podporovat „kulturu bezpečnosti“ usnadňující spontánní hlášení událostí, a prosazovat tak zásadu „spravedlivého posouzení“. Zásada „spravedlivého posouzení“ tvoří základní prvek širší „kultury bezpečnosti“, která je základem stabilního systému řízení bezpečnosti. Prostředí podporující zásady „kultury bezpečnosti“ by nemělo bránit přijetí opatření nezbytných pro zachování nebo zvýšení úrovně bezpečnosti letectví.

(37)

Zásada „spravedlivého posouzení“ by měla dotčené osoby povzbuzovat, aby hlásily informace související s bezpečností. Neměla by je však zprošťovat jejich běžné odpovědnosti. V této souvislosti by zaměstnanci a najatý personál neměli být žádným způsobem postihováni na základě informací, které poskytli podle tohoto nařízení, kromě případů úmyslného pochybení nebo případů, kdy dojde ke zjevnému, zásadnímu a závažnému přehlížení očividného rizika a k závažnému nesplnění profesní povinnosti věnovat situaci takovou péči, jíž je za daných okolností zjevně zapotřebí, což způsobí předvídatelnou škodu na zdraví či na majetku nebo závažným způsobem sníží úroveň bezpečnosti letectví.

(38)

S cílem podpořit častější hlášení událostí by bylo vhodné chránit nejen osoby podávající hlášení, ale i osoby uvedené v dotčeném hlášení. Tato ochrana by však neměla zbavit tyto osoby jejich ohlašovacích povinností podle tohoto nařízení. Zejména v případě, kdy je osoba uvedena v hlášení o události a sama má povinnost tutéž událost ohlásit, a záměrně tak neučiní, by měla této ochrany pozbýt a měly by jí být při uplatňování tohoto nařízení uloženy sankce.

(39)

Aniž je dotčeno vnitrostátní trestní právo a řádný výkon spravedlnosti, je důležité jasně stanovit míru, do jaké jsou osoba podávající hlášení události a další osoby uvedené v hlášení o události chráněny před újmou nebo stíháním.

(40)

Za účelem posílení důvěry osob v daný systém by zpracování hlášení o událostech mělo být upraveno tak, aby byla odpovídajícím způsobem chráněna důvěrná povaha totožnosti osoby podávající hlášení a dalších osob uvedených v hlášení o události s cílem podpořit uplatňování zásady „spravedlivého posouzení“. Cílem by mělo být v maximální míře umožnit zřízení nezávislého systému zpracování informací o událostech.

(41)

Významnou úlohu při identifikaci bezpečnostních hrozeb a bezpečnostních nedostatků plní zaměstnanci organizací, příslušných orgánů členských států a agentury, kteří jsou zapojeni do hodnocení, zpracování nebo analýzy informací o událostech. Ze zkušeností vyplývá, že při analýze událostí se znalostí okolností známých v návaznosti na určitou nehodu vede analýza k identifikaci rizik a nedostatků, jež by jinak nemusely být odhaleny. Je proto možné, že by osoby zapojené do hodnocení, zpracování nebo analýzy informací o událostech mohly mít obavy z potenciálních důsledků v podobě stíhání soudními orgány. Aniž je dotčeno vnitrostátní trestní právo a řádný výkon spravedlnosti, měly by se členské státy zdržet zahájení řízení vůči osobám, jež jsou v rámci příslušných orgánů členských států zapojeny do hodnocení, zpracování nebo analýzy informací o událostech, pokud jde o rozhodnutí přijatá těmito osobami v rámci jejich pracovních povinností, která se později při zpětném zkoumání ukázala jako chybná či neúčinná, avšak která v okamžiku přijetí a s ohledem na informace v té době dostupné byla přiměřená a adekvátní.

(42)

Zaměstnanci a najatý personál by měli mít možnost hlásit porušení zásad, které vymezují jejich ochranu, stanovených tímto nařízením a za hlášení takovýchto porušení by neměli být trestáni. Členské státy by měly definovat důsledky pro ty, kdo poruší zásady ochrany osoby podávající hlášení a dalších osob uvedených v hlášení o události, a měly by podle okolností přijmout nápravná opatření nebo sankce.

(43)

Je možné, že osoby budou od hlášení událostí odrazovány obavami z výpovědi ve vlastní neprospěch a z potenciálních důsledků v podobě stíhání soudními orgány. Cílů tohoto nařízení lze dosáhnout bez nepatřičného narušení systémů spravedlnosti členských států. Proto je vhodné stanovit, aby neúmyslné či nedbalostní porušení právních předpisů, na něž jsou orgány členských států upozorněny výhradně v důsledku hlášení podle tohoto nařízení, nevedlo k disciplinárnímu, správnímu ani soudnímu řízení, pokud příslušná vnitrostátní pravidla trestního práva nestanoví jinak. Právo třetích osob dát podnět k občanskoprávnímu řízení by však tímto zákazem nemělo být dotčeno a mělo by se řídit výhradně vnitrostátními právními předpisy.

(44)

S ohledem na budování prostředí „spravedlivého posouzení“ by členské státy měly mít i nadále možnost rozšířit zákaz použití hlášení o události jakožto důkazu proti osobám podávajícím hlášení ze správního a disciplinárního řízení i na řízení občanskoprávní či trestní.

(45)

Dále by měla být posílena spolupráce mezi orgány pro provozní bezpečnost a justičními orgány, jež by měla být formalizována prostřednictvím předem uzavřených ujednání, která by měla respektovat vyváženost různých dotčených veřejných zájmů a která by zejména měla upravovat přístup k hlášením o událostech uloženým ve vnitrostátních databázích a využití těchto hlášení.

(46)

Aby bylo možné podporovat větší odpovědnost svěřenou agentuře tímto nařízením, měly by jí být přiděleny dostatečné zdroje, aby byla schopna plnit dodatečné úkoly, jež jí jsou svěřeny.

(47)

Za účelem doplnění nebo pozměnění tohoto nařízení by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(48)

Při uplatňování tohoto nařízení by Komise měla konzultovat agenturu a síť analytiků bezpečnosti letectví uvedených v tomto nařízení.

(49)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5).

(50)

Při uplatňování tohoto nařízení by měla být plně respektována pravidla pro zpracování údajů a ochranu fyzických osob stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (6) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (7). Při uplatňování tohoto nařízení by měla být plně respektována pravidla pro přístup k údajům stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (8), kromě případů, kdy se jedná o šíření údajů a informací obsažených v evropské centrální evidenci, které jsou chráněny podle přísnějších pravidel stanovených v tomto nařízení.

(51)

Zejména by měly být uplatněny sankce vůči osobě, která v rozporu s tímto nařízením zneužije informace chráněné tímto nařízením, postihne osobu podávající hlášení nebo další osoby v hlášení o události uvedené s výjimkou případů stanovených tímto nařízením, nevytvoří prostředí vhodné k tomu, aby bylo umožněno shromažďování údajů o událostech, neanalyzuje shromážděné informace, nejedná s cílem řešit zjištěné reálné nebo potenciální bezpečnostní nedostatky nebo nesdílí informace shromážděné při uplatňování tohoto nařízení.

(52)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření společných pravidel v oblasti hlášení událostí v civilním letectví, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu jeho celoevropské působnosti lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(53)

Nařízení (EU) č. 996/2010 by proto mělo být změněno.

(54)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES (9), nařízení Komise (ES) č. 1321/2007 (10) a nařízení Komise (ES) č. 1330/2007 (11) by proto měly být zrušeny.

(55)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 a dne 10. dubna 2013 vydal stanovisko k aspektům tohoto nařízení, jež se týkají ochrany údajů (12),

a)

aby byla ve vhodných případech včas na základě analýzy získaných informací přijímána bezpečnostní opatření;

b)

byly neustále dostupné bezpečnostní informace na základě předpisů o ochraně důvěrnosti a o vhodném používání informací a na základě harmonizované a posílené ochrany osob podávajících hlášení a osob v hlášení o události uvedených;

c)

aby rizika v oblasti bezpečnosti letectví byla zkoumána a řešena na úrovni Unie i členských států.

1)

„osobou podávající hlášení“ fyzická osoba podávající hlášení o události nebo o jiné informaci související s bezpečností podle tohoto nařízení;

2)

„letadlem“ zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu;

3)

„incidentem“ incident ve smyslu nařízení (EU) č. 996/2010;

4)

„vážným incidentem“ vážný incident ve smyslu nařízení (EU) č. 996/2010;

5)

„nehodou“ nehoda ve smyslu nařízení (EU) č. 996/2010;

6)

„anonymizovanou informací“ informace pocházející z hlášení o události, z níž byly odstraněny všechny osobní údaje, jako jsou jména či adresy fyzických osob;

7)

„událostí“ jakákoliv událost s dopadem na bezpečnost, která ohrožuje nebo v případě, že není odstraněna nebo řešena, by mohla ohrozit letadlo, osoby na palubě nebo jiné osoby, a zahrnuje zejména nehody nebo vážné incidenty;

8)

„organizací“ jakákoli organizace, která poskytuje letecké výrobky nebo která zaměstnává osoby, u nichž se požaduje hlášení událostí podle čl. 4 odst. 6, nebo smluvně zajišťuje či využívá jejich služby;

9)

„anonymizací“ postup, v jehož rámci jsou z podaných hlášení o události odstraněny všechny osobní údaje, které se vztahují k osobě podávající hlášení a k osobám uvedeným v hlášení o události a veškeré podrobnosti, včetně názvu organizace či organizací podílejících se na události, které mohou odhalit totožnost osoby podávající hlášení či třetích osob nebo vést k odhalení těchto informací odvozením z hlášení o události;

10)

„hrozbou“ okolnost či předmět, jež mohou způsobit úmrtí či zranění osob, poškození zařízení či konstrukce, ztrátu materiálu či omezení schopnosti osob plnit předepsanou funkci;

11)

„orgánem pro šetření“ stálý vnitrostátní orgán pro šetření v civilním letectví provádějící šetření nebo dohled nad nimi ve smyslu článku 4 nařízení (EU) č. 996/2010;

12)

„spravedlivým posouzením“ přístup, podle nějž nejsou klíčoví pracovníci nebo jiné osoby trestáni za činnosti, opomenutí nebo přijatá rozhodnutí, která odpovídají jejich zkušenostem a výcviku, ale podle nějž se netoleruje hrubá nedbalost, úmyslné přestupky a činy směřující k destrukci;

13)

„kontaktním místem“:

14)

„zúčastněnou osobou“ jakákoli fyzická osoba, jakákoli právnická osoba nebo jakýkoli úřední subjekt bez ohledu na to, zda má vlastní právní subjektivitu, či nikoli, které jsou schopny se podílet na zvyšování bezpečnosti letectví tak, že mají přístup k informacím o událostech vyměňovaným mezi členskými státy, a které spadají do jedné z kategorií zúčastněných osob stanovených v příloze II;

15)

„státním programem bezpečnosti“ integrovaný soubor právních předpisů a činností, jehož cílem je řízení bezpečnosti civilního letectví v členském státě;

16)

„Evropským plánem bezpečnosti letectví“ posouzení bezpečnostních otázek a související akční plán na evropské úrovni;

17)

„Evropským programem pro bezpečnost letectví“ integrovaný soubor předpisů na úrovni Unie spolu s činnostmi a procesy užívanými ke společnému řízení bezpečnosti civilního letectví na evropské úrovni;

18)

„systémem řízení bezpečnosti“ systematický přístup k řízení bezpečnosti včetně nezbytných organizačních struktur, odpovědnosti, politik a postupů, včetně systému řízení, který se zabývá řízením bezpečnosti, ať již je nezávislý, nebo integrovaný do jiných systémů řízení organizace.

a)

hlášení událostí, které ohrožují nebo které, pokud by nebyly napraveny nebo řešeny, by ohrozily letadlo, osoby na palubě, jakékoliv další osoby, vybavení či instalaci s dopadem na provoz letadla, a poskytování příslušných informací souvisejících s bezpečností;

b)

analyzování a navazující opatření ve vztahu k ohlášené událostí a informacím týkajícím se bezpečnosti;

c)

ochranu pracovníků v letectví;

d)

odpovídající využití shromážděných informací týkajících se bezpečnosti;

e)

začlenění informací shromážděných do evropské centrální evidence, a pro

f)

šíření anonymizovaných informací mezi zúčastněnými osobami, aby tak tyto osoby měly k dispozici informace, které potřebují ke zvýšení bezpečnosti letectví.

a)

události související s provozem letadla, jako jsou:

b)

události související s technickými podmínkami, údržbou a opravou letadla, jako jsou:

c)

události týkající se letových navigačních služeb a zařízení, jako jsou:

d)

události související s letišti a pozemními službami, jako jsou:

a)

velící pilot, nebo v případě, že velící pilot není schopen událost nahlásit, kterýkoliv další člen posádky v linii velení letadla zaregistrovaného v členském státě nebo letadla zaregistrovaného mimo Unii, ale používaného provozovatelem, nad jehož provozem zajišťuje dohled členský stát, nebo provozovatelem usazeným v Unii;

b)

osoba podílející se na konstrukci, výrobě, udržování letové způsobilosti, sledování údržby či úpravě letadla, či kteréhokoliv zařízení či jeho části pod dohledem členského státu či pod dohledem agentury;

c)

osoba, jež podepisuje osvědčení kontroly letové způsobilosti či osvědčení o uvolnění do provozu týkající se letadla či jakéhokoliv zařízení či jeho části, pod dohledem členského státu nebo agentury;

d)

osoba zastávající funkci, která vyžaduje, aby byla členským státem schválena jako pracovník poskytovatele služeb letového provozu, jemuž je svěřena odpovědnost týkající se letových navigačních služeb, nebo pracovník letové informační služby;

e)

osoba zastávající funkci související se zajištěním bezpečnosti letiště, na které se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (13);

f)

osoba zastávající funkci spojenou s instalací, pozměňováním, údržbou, opravou, renovací, letovou zkouškou nebo kontrolou leteckých navigačních zařízení, nad nimiž vykonává dohled členský stát;

g)

osoba zastávající funkci spojenou s pozemním odbavováním letadel, včetně tankování, sestavení nákladového listu, nakládky, odmrazování a vlečení na letišti podle nařízení (ES) č. 1008/2008.

a)

údajů o událostech, které by systém povinného podávání hlášení nemusel zachytit;

b)

jiných informací souvisejících s bezpečností, které osoba podávající hlášení vnímá jako skutečnou nebo potenciální hrozbu pro bezpečnost letectví.

a)

údajů o událostech, které by systém povinného podávání hlášení nemusel zachytit;

b)

jiných informací souvisejících s bezpečností, které osoba podávající hlášení vnímá jako skutečné nebo potenciální nebezpečí pro bezpečnost letectví.

a)

údajů o událostech, které by systém povinného hlášení nemusel zachytit;

b)

jiných informací souvisejících s bezpečností, které osoba podávající hlášení vnímá jako skutečné nebo potenciální nebezpečí pro bezpečnost letectví.

a)

které nepodléhají povinnému hlášení podle čl. 4 odst. 1;

b)

nahlášených osobami, které nejsou uvedeny v čl. 4 odst. 6.

a)

leteckého průmyslu;

b)

profesních organizací zaměstnanců v letectví.

a)

vnitrostátní úřad pro civilní letectví nebo

b)

orgán pro šetření nebo

c)

jakýkoliv jiný nezávislý orgán nebo subjekt usazený v Unii pověřený touto funkcí.

a)

jsou standardizované za účelem usnadnění výměny informací a

b)

jsou kompatibilní se softwarem ECCAIRS a taxonomií ADREP.

a)

integraci minimálních informací uvedených v odstavci 1,

b)

klasifikaci rizika událostí uvedenou v odstavci 2 a

c)

zavedení procesů pro kontrolu kvality údajů uvedených v odstavci 3.

a)

poradenský materiál,

b)

semináře a

c)

vhodnou odbornou přípravu.

a)

během probíhajícího šetření předběžné věcné informace o nehodách a vážných incidentech;

b)

po ukončení šetření:

a)

považují za významné pro ostatní členské státy nebo agenturu, nebo

b)

mohou vyžadovat přijetí bezpečnostních opatření jiným členským státem či agenturou.

a)

žádost podává zúčastněná osoba a

b)

že je příslušné se touto žádostí zabývat.

a)

požadované informace se musí týkat zařízení, operací nebo oblasti činnosti zúčastněné osoby;

b)

rozhodnutím obecné povahy nelze udělit přístup k celému obsahu databáze;

c)

rozhodnutí obecné povahy se týká pouze přístupu k anonymizovaným informacím.

a)

zúčastněná osoba smí obdržené informace použít pouze k účelům uvedeným ve formuláři žádosti, jež by měly být slučitelné s cíli tohoto nařízení stanovenými v článku 1, a

b)

zúčastněná osoba nesmí obdržené informace bez písemného souhlasu toho, kdo informaci poskytl, dále šířit a přijme nezbytná opatření k zajištění přiměřené ochrany důvěrnosti obdržených informací.

a)

tato opatření bez zbytečného prodlení realizuje a

b)

zavede postup pro sledování provádění a účinnosti uvedených opatření.

a)

předběžné výsledky analýzy událostí podle odstavce 1, jsou-li k dispozici;

b)

veškerá opatření, která mají být přijata podle odstavce 2.

a)

předběžné výsledky analýzy provedené podle odstavce 1, pokud jsou k dispozici, a

b)

veškerá opatření, která mají být přijata podle odstavce 2.

a)

provede bez zbytečného prodlení tato opatření a

b)

zavede postup pro sledování provádění a účinnosti uvedených opatření.

a)

obsahovat souhrnné a anonymizované informace o typu událostí a jiné informace týkající se bezpečnosti nahlášené prostřednictvím jeho vnitrostátních systémů povinného a dobrovolného hlášení;

b)

pojmenovat trendy;

c)

uvádět opatření, která členský stát přijal.

a)

k určování viny nebo odpovědnosti;

b)

ani pro účely jiné, než je zachování či zvýšení bezpečnosti letectví.

a)

ochranu důvěrnosti těchto informací, a

b)

že se jejich používání omezí na míru nezbytně nutnou k plnění jejich povinností souvisejících s bezpečností, aniž by se určovala vina či odpovědnost. V této souvislosti se uvedené informace použijí zejména pro řízení rizik a pro analýzu bezpečnostních trendů, jejímž výsledkem mohou být doporučení či opatření v oblasti bezpečnosti zabývající se skutečnými či potenciálními bezpečnostními nedostatky.

a)

osobám podávajícím hlášení, nebo

b)

osobám, které jsou v hlášení uvedeny.

a)

případy úmyslného pochybení;

b)

případy zjevného, zásadního a závažného přehlížení očividného rizika a závažného nesplnění profesní povinnosti věnovat situaci takovou péči, jíž je za daných okolností zjevně zapotřebí, což způsobí předvídatelnou škodu na zdraví či na majetku nebo závažným způsobem sníží úroveň bezpečnosti letectví.

a)

aktualizace seznamu povinných datových polí v hlášení o události stanovených v příloze I, pokud se na základě zkušeností s uplatňováním tohoto nařízení ukáže, že jsou pro zvýšení bezpečnosti letectví nezbytné změny;

b)

aktualizace formuláře pro žádost o informace z evropské centrální evidence stanoveného v příloze III s ohledem na získané zkušenosti a nový vývoj;

c)

sladění všech příloh se softwarem ECCAIRS a s taxonomií ADREP, jakož i s právními akty přijatými Unií a s mezinárodními dohodami.

24.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/44

(1)

Globální monitorování životního prostředí a bezpečnosti („Global Monitoring for Environment and Security“, dále jen „GMES“) byla iniciativa monitorování Země, která se pod vedením Unie prováděla na základě partnerství s členskými státy a Evropskou kosmickou agenturou (dále jen „ESA“). Počátky GMES se datují do května roku 1998, kdy orgány zapojené do rozvoje kosmických aktivit v Evropě vydaly společné prohlášení známé jako „Manifest z Bavena“. Manifest vyzval k přijetí dlouhodobých závazků, pokud jde o rozvoj služeb v oblasti monitorování životního prostředí z vesmíru s využitím a dalším rozvojem evropských dovedností a technologií. V roce 2005 učinila Unie strategické rozhodnutí vybudovat společně s agenturou ESA nezávislou evropskou kapacitu pro pozorování Země, která by poskytovala služby v oblasti životního prostředí a bezpečnosti.

(2)

Z uvedené iniciativy vycházelo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 911/2010 (3), kterým byl zřízen Evropský program monitorování Země (GMES) a stanovena pravidla pro provádění jeho počátečních provozních činností.

(3)

Zatímco program zřízený nařízením (EU) č. 911/2010 by měl podle nového víceletého finančního rámce na období 2014-2020, stanoveného nařízením Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (4), pokračovat, zkratka „GMES“ by měla být v zájmu usnadnění komunikace s veřejností nahrazena názvem „Copernicus“. Komise si zaregistrovala ochrannou známku, aby mohla být používána orgány Unie a vyhrazena jiným zúčastněným uživatelům, zejména poskytovatelům základních služeb.

(4)

Program Copernicus je založen na partnerství mezi Unií, agenturou ESA a členskými státy. Měl by proto využívat stávajících evropských a vnitrostátních kapacit a doplňovat je o nové, společně vyvíjené prostředky. V zájmu provedení tohoto přístupu by Komise měla usilovat o zachování dialogu s agenturou ESA a členskými státy, které vlastní příslušné prostředky ve vesmíru a prostředky in situ.

(5)

Při dosahování těchto cílů by měl program Copernicus zajistit nezávislou kapacitu Unie pro pozorování z vesmíru a poskytovat provozní služby v oblasti životního prostředí, civilní ochrany a civilní bezpečnosti, při plném zohlednění vnitrostátních mandátů upravujících úřední varování. Měl by rovněž využít dostupných přispěvatelských misí a dat in situ poskytovaných zejména členskými státy. Program Copernicus by měl v co největší možné míře využívat kapacity pro pozorování z vesmíru a služby členských států. Měl by rovněž využívat kapacity obchodních iniciativ v Evropě, a tím také přispívat k vytváření životaschopného komerčního kosmického odvětví v Evropě. Kromě toho by v zájmu dalšího posílení kapacit v reakci na rostoucí poptávku uživatelů po datech v téměř reálném čase měly být prosazovány systémy pro optimalizaci přenosu dat.

(6)

Za účelem propagace a usnadnění používání technologií pro pozorování Země ze strany místních orgánů a malých a středních podniků je třeba podporovat zvláštní sítě pro distribuci dat z programu Copernicus, jejichž součástí jsou vnitrostátní a regionální orgány.

(7)

Cílem programu Copernicus by mělo být poskytování přesných a spolehlivých informací v oblasti životního prostředí a bezpečnosti, které by byly přizpůsobeny potřebám uživatelů a podporovaly by i jiné politiky Unie, zejména pokud jde o vnitřní trh, dopravu, životní prostředí, energetiku, civilní ochranu a civilní bezpečnost, spolupráci se třetími zeměmi a humanitární pomoc.

(8)

Program Copernicus by měl být chápán jako evropský příspěvek k vybudování Globální soustavy systémů pozorování Země (GEOSS) vyvíjené v rámci Skupiny pro pozorování Země (GEO).

(9)

Program Copernicus by se měl provádět v souladu s dalšími příslušnými nástroji a činnostmi Unie, zejména s opatřeními v oblasti životního prostředí a změny klimatu a s nástroji v oblasti bezpečnosti, ochrany osobních údajů, konkurenceschopnosti a inovací, soudržnosti, výzkumu, dopravy, hospodářské soutěže a mezinárodní spolupráce a s evropskými družicovými navigačními systémy (Galileo a EGNOS). Data z programu Copernicus by měla být v souladu s referenčními prostorovými daty členských států, jakož i s prováděcími pravidly a technickými pokyny týkajícími se infrastruktury pro prostorové informace v Unii zřízené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (5). Program Copernicus by měl rovněž doplňovat systém sdílení informací o životním prostředí (SEIS), ve smyslu sdělení Komise ze dne 1. února 2008 nazvaného „Směrem ke sdílenému informačnímu systému o životním prostředí (Shared Environmental Information System – SEIS)“, a činnosti Unie v oblasti reakce na mimořádné události. Program Copernicus by měl být prováděn v souladu s cíli směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES (6) o opakovaném použití informací veřejného sektoru, kterými jsou zejména transparentnost, vytvoření podmínek, které přispívají k rozvoji služeb, a přispívání k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst. Data z programu Copernicus a informace z programu Copernicus by měly být volně dostupné a bez omezení s cílem podpořit Digitální agendu pro Evropu, jak je vymezena ve sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvaném „Digitální agenda pro Evropu“.

(10)

Program Copernicus náleží do rámce strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (dále jen „strategie Evropa 2020“). Měl by být využíván širokou škálou politik Unie a přispívat k dosažení cílů strategie Evropa 2020, zejména prostřednictvím rozvoje účinné politiky v oblasti vesmíru, která poskytne nástroje k vyřešení některých klíčových globálních problémů a splnění cílů v oblasti změny klimatu a energetické udržitelnosti. Program Copernicus by měl rovněž podporovat provádění evropské politiky pro oblast vesmíru, jakož i růst evropských trhů zaměřených na data a služby týkající se vesmíru.

(11)

Program Copernicus by měl také těžit z výsledků Horizontu 2020, zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 (7), a to zejména prostřednictvím svých výzkumných a inovačních činností v oblasti budoucích technologií a aplikací pro pozorování Země využívajících technologií dálkového průzkumu Země, technologií pořizujících data z atmosféry i technologií in situ a dat pro reakci na velké společenské výzvy. Je třeba, aby Komise v souvislosti s jednotlivými aspekty programu Copernicus zajistila odpovídající součinnost, transparentnost a jasnost.

(12)

Vývoj kosmické složky programu Copernicus by měl vycházet z analýzy možností, jak uspokojovat vyvíjející se potřeby uživatelů, včetně veřejných zakázek ze strany vnitrostátních/veřejných misí a komerčních poskytovatelů v Evropě, specifikací nových zvláštních misí, mezinárodních dohod zajišťujících přístup k jiným než evropským misím a evropského trhu v oblasti pozorování Země.

(13)

V zájmu přehlednosti a snazší kontroly nákladů by maximální částka přidělená Unií pro provádění činností v rámci programu Copernicus měla být rozdělena do několika kategorií. Komise by však měla mít možnost přesouvat prostředky z jedné kategorie do druhé, aby byla zajištěna flexibilita a bezproblémové fungování programu Copernicus.

(14)

Poskytování provozních služeb závisí na správném fungování, nepřetržité dostupnosti a bezpečnosti kosmické složky programu Copernicus. Vážnou hrozbou pro kosmickou složku programu Copernicus je rostoucí riziko střetu s jinými družicemi a kosmickým odpadem. Činnosti programu Copernicus by tudíž měly zahrnovat ochranu jeho kosmické složky a její fungování, a to i při vypouštění družic. Poměrný příspěvek na náklady související se službami, které tuto ochranu mohou zajistit, by proto mohl být financován z rozpočtu přiděleného na program Copernicus v mezích dostupnosti dané přísnou kontrolou nákladů a při plném dodržení maximální částky 26,5 milionu EUR v běžných cenách stanovené v tomto nařízení. Tento příspěvek by měl být použit pouze pro účely poskytování dat a služeb, a nikoli pořízení infrastruktury.

(15)

S cílem zlepšit provádění programu Copernicus a jeho dlouhodobé plánování by Komise měla přijmout roční pracovní program zahrnující plán provádění činností nezbytných pro naplnění cílů programu Copernicus. Tento plán provádění by měl být orientován na budoucnost a měl by popisovat činnosti nezbytné pro provádění programu Copernicus se zřetelem k vyvíjejícím se potřebám uživatelů a k technologickému vývoji.

(16)

Provádění složky služeb programu Copernicus by mělo být vzhledem ke komplexní povaze programu Copernicus a k přiděleným zdrojům založeno na technických specifikacích. Tím by bylo rovněž usnadněno přijímání služeb ze strany veřejnosti, neboť uživatelé by mohli předvídat dostupnost a vývoj služeb, jakož i spolupráce s členskými státy a dalšími stranami. Komise by tudíž měla přijmout a dle potřeby aktualizovat technické specifikace pro všechny služby programu Copernicus, v nichž budou upraveny aspekty jako rozsah, architektura, portfolia technických služeb, orientační rozpis nákladů a plánování, úrovně výkonnosti, potřeby týkající se přístupu k datům z vesmíru a k datům in situ, vývoj, normy, archivace a šíření dat.

(17)

Provádění kosmické složky programu Copernicus by mělo být vzhledem ke komplexní povaze a k přiděleným zdrojům programu Copernicus založeno na technických specifikacích. Komise by tudíž měla přijmout a dle potřeby aktualizovat technické specifikace, v nichž budou podrobně popsány činnosti podporované v rámci kosmické složky programu Copernicus a související orientační rozpis nákladů a plánování. Vzhledem k tomu, že program Copernicus by měl vycházet z investic Unie, agentury ESA a členských států v kontextu Globálního monitoringu životního prostředí a bezpečnosti, měly by činnosti prováděné v rámci kosmické složky programu Copernicus v příslušných případech zohledňovat prvky dlouhodobého scénáře agentury ESA, což je dokument vypracovaný a aktualizovaný agenturou ESA a představuje celkový rámec kosmické složky programu Copernicus.

(18)

Copernicus by měl vycházet z potřeb uživatelů, a tedy vyžadovat trvalé, účinné zapojení uživatelů, zejména pokud jde o definování a vyhodnocování požadavků kladených na služby.

(19)

Mezinárodní rozměr programu Copernicus je důležitý zejména při výměně dat a informací jakož i při přístupu k infrastruktuře pro pozorování. Taková výměna je nákladově efektivnější než režimy nákupu dat a posiluje globální rozměr programu Copernicus.

(20)

Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP) a rámcové dohody s kandidátskými zeměmi a potenciálními kandidáty stanoví možnost účasti těchto zemí v programech Unie. Účast dalších třetích zemí a mezinárodních organizací by měla být umožněna uzavřením příslušných mezinárodních dohod.

(21)

Členské státy, třetí země a mezinárodní organizace měly mít možnost na základě příslušných dohod do programů přispět.

(22)

Celkovou odpovědnost za program Copernicus by měla mít Komise. Ta by měla určit priority a zajistit celkovou koordinaci a kontrolu programu Copernicus. V rámci této činnosti by měla také vyvíjet zvláštní úsilí s cílem zvýšit informovanost veřejnosti o významu kosmických programů pro evropské občany. Měla by Evropskému parlamentu a Radě včas poskytovat veškeré relevantní informace týkající se programu Copernicus.

(23)

Komise by se při provádění programu Copernicus měla ve vhodných případech opírat o evropské mezivládní organizace, s nimiž již navázala partnerství, a to zejména o agenturu ESA pro účely technické koordinace kosmické složky programu Copernicus, vymezení její architektury, vývoje a zadávání zakázek v oblasti družicových systémů, přístupu k datům a provozování zvláštních misí. Kromě toho by se Komise měla opírat o Evropskou organizaci pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) pro účely provozování zvláštních misí v souladu s jejími odbornými znalostmi a mandátem.

(24)

S ohledem na partnerský charakter programu Copernicus a s cílem vyhnout se zdvojování technických odborných znalostí by měly být prováděním programu Copernicus pověřeny subjekty s vhodnou technickou a odbornou způsobilostí. Tyto subjekty by měly být motivovány k tomu, aby provádění těchto úkolů až do patřičné úrovně zpřístupňovaly hospodářské soutěži v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (8) (dále jen „finanční nařízení“).

(25)

Program Copernicus by měl obsahovat složku služeb zajišťující dodávání informací v oblastech monitorování atmosféry, mořského prostředí, území, změny klimatu, podpory krizového řízení a bezpečnosti. Program Copernicus by měl zejména přinášet informace o stavu atmosféry na místní, celostátní, evropské i celosvětové úrovni; informace o stavu oceánů, mimo jiné prostřednictvím vytvoření specializovaného evropského uskupení pro monitorování mořského prostředí; informace v rámci podpory při monitorování území přispívající k provádění místních, celostátních a evropských politik; informace na podporu přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování; geoprostorové informace na podporu krizového řízení, mimo jiné prostřednictvím prevence, a civilní bezpečnosti, včetně podpory vnější činnosti Unie. Komise by měla určit odpovídající smluvní ujednání, která posílí udržitelnost poskytování služeb.

(26)

Při provádění složky služeb programu Copernicus, v případech, kdy je to řádně odůvodněno zvláštní povahou činnosti a specifickou odbornou úrovní, se Komise může případně obrátit na příslušné subjekty, jako je Evropská agentura pro životní prostředí, Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX), Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) a Satelitní středisko Evropské unie (SATCEN), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), další příslušné agentury, uskupení nebo konsorcia vnitrostátních subjektů, nebo na kterýkoli příslušný subjekt, který je potenciálně způsobilý k pověření v souladu s článkem 58 finančního nařízení. Volba subjektu by měla náležitě zohlednit nákladovou efektivnost při pověřování dotčenými úkoly a dopad na správní strukturu subjektu a na jeho finanční a lidské zdroje.

(27)

Společné výzkumné středisko (JRC) Komise se aktivně podílelo na iniciativě GMES a provádění počátečních provozních činností GMES zřízených podle nařízení (EU) č. 911/2010. Komise by se měla i nadále opírat o vědecko-technickou podporu JRC pro účely provádění programu Copernicus.

(28)

Zadávání veřejných zakázek subjekty, kterým bylo svěřeno provádění programu Copernicus, by mělo být slučitelné s pravidly Unie nebo s rovnocennými mezinárodními normami v rozsahu, který je v souladu ustanoveními finančního nařízení o veřejných zakázkách. V příslušných pověřovacích dohodách je třeba vymezit konkrétní úpravy nezbytné s ohledem na tato pravidla, jakož i ujednání pro prodloužení platnosti stávajících smluv. Prvořadým cílem by mělo být získání hospodářsky nejvýhodnějšího řešení, kontrola nákladů, zmírňování rizik, zlepšení účinnosti a snížení závislosti na jediném dodavateli. Je třeba, aby byla zajištěna otevřená a spravedlivá hospodářská soutěž v celém dodavatelském řetězci umožňující vyváženou účast různých průmyslových odvětví na všech úrovních, zejména nových účastníků a malých a středních podniků. Je třeba zabránit možnému zneužití dominantního postavení jediného dodavatele a dlouhodobé závislosti na něm. S cílem zmírnit rizika programů, zabránit závislosti na jediném dodavateli a zajistit lepší celkovou kontrolu programu Copernicus, jeho nákladů a harmonogramu realizace je třeba, aby ve vhodných případech byly dodávky zajišťovány z více zdrojů. Ve všech oblastech týkajících se pozorování Země by navíc v souladu s mezinárodními dohodami, jichž je Unie stranou, měl být chráněn a podporován rozvoj evropských podniků.

(29)

Nebezpečí nedostatečného plnění zakázky nebo jejího neplnění je třeba co nejvíce zmírnit. Zhotovitel, dodavatel nebo poskytovatel by za tímto účelem měli prokázat udržitelnost svého smluvního plnění, pokud jde o přijaté závazky a dobu trvání smlouvy na danou zakázku. Veřejný zadavatel by proto měl v případě potřeby upřesnit požadavky týkající se spolehlivosti dodávek a poskytování služeb. Veřejný zadavatel kromě toho může v případě nákupu zboží a služeb citlivé povahy podmínit tento nákup zvláštními požadavky, zejména za účelem zajištění bezpečnosti informací. Průmyslová odvětví Unie by měla mít možnost využívat v případě určitých prvků a služeb i zdrojů mimo území Unie v případě prokazatelných zásadních výhod, pokud jde o kvalitu a náklady, ovšem při zohlednění strategické povahy programu Copernicus a požadavků Unie na bezpečnost a kontrolu vývozu. Je třeba využít investic i získaných zkušeností a odborné způsobilosti v oblasti průmyslu a zároveň zajistit, že nedojde k narušení pravidel pro výběrová řízení.

(30)

Pro lepší odhad celkových nákladů spojených se zadávaným produktem, službou nebo prací, včetně souvisejících dlouhodobých provozních nákladů, je třeba při zadávání zakázek ve vhodných případech, pokud se jedná o zadávání zakázek založené na kritériu hospodářsky nejvýhodnější zakázky, zohlednit celkové náklady v průběhu doby životnosti zadávaného výrobku, služby nebo práce, a to za použití přístupu založeného na nákladové efektivnosti, jako je zjištění nákladů v průběhu životního cyklu. Veřejný zadavatel by pro tento účel měl zajistit, aby metoda, která má být použita pro výpočet nákladů spojených s dobou životnosti výrobku, služby nebo práce, byla výslovně uvedena v zadávací dokumentaci nebo v oznámení o zakázce a aby umožňovala ověřit přesnost informací poskytovaných zhotovitelem.

(31)

Jestliže má jeden nebo více podniků již před nabídkovým řízením k dispozici informace o činnostech týkajících se tohoto nabídkového řízení, které jiné podniky nemají, měl by mít veřejný zadavatel možnost stanovit nové rovné podmínky hospodářské soutěže. Měl by též mít možnost zakázku zadat formou rozdělení na podmíněné části, doplnit zakázku za určitých podmínek v rámci jejího plnění dodatkem nebo i určit minimální podíl, který má být zadán subdodavateli. Z důvodů technologických nejistot, které jsou pro program Copernicus charakteristické, nemohou být ceny veřejných zakázek vždy přesně dopředu stanoveny, a proto se jeví jako vhodné, aby byly smlouvy na zakázku uzavírány ve formě, kdy není stanovena pevná a definitivní cena, a aby obsahovaly ustanovení o ochraně finančních zájmů Unie.

(32)

V zájmu zachování programu Copernicus v mezích jeho maximální částky prostřednictvím co největšího snížení rizik spojených s technickými aspekty a s harmonogramem realizace a nákladů s těmito riziky spojených, jakož i v zájmu zajištění udržitelné spolehlivosti dodávek by program Copernicus měl v co největší míře využívat předchozích investic veřejného sektoru v oblasti financí a infrastruktury a také zkušeností a schopností v oblasti průmyslu získaných prostřednictvím těchto investic do GMES. Mělo by se to týkat zejména opakovaně se vyskytujících kosmických a pozemních složek vyvíjených agenturou ESA a jejími členskými státy v kontextu volitelného programu kosmické složky GMES za finanční účasti Unie. V posledně jmenovaném případě je třeba, aby veřejný zadavatel řádně uvážil použití vyjednávacího řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zakázce.

(33)

Aby bylo cílů programu Copernicus dosaženo na udržitelném základě, je nutné koordinovat činnosti partnerů, kteří jsou do něj zapojeni, a navrhnout, vytvořit a provozovat kapacitu pro služby a pozorování Země, která bude splňovat nároky uživatelů. V této souvislosti by měl být Komisi nápomocen při koordinaci příspěvků Unie, členských států a mezivládních organizací, jakož i soukromého sektoru do programu Copernicus výbor (dále jen „výbor pro program Copernicus“), přičemž se maximálně využije stávajících kapacit a určí se nedostatky, jež je třeba na úrovni Unie řešit. Výbor pro program Copernicus by měl Komisi rovněž pomáhat při sledování, zda je Copernicus prováděn konzistentně. V zájmu řádné veřejné správy, která vyžaduje, aby byla zaručena jednotnost řízení programu Copernicus, rychlejší přijímání rozhodnutí a rovný přístup k informacím, by zástupci subjektů pověřených úkoly spojenými s plněním rozpočtu měli mít možnost podílet se na činnostech výboru pro program Copernicus jako pozorovatelé. Ze stejných důvodů by se na pracích výboru Copernicus pro program, s výhradou bezpečnostních omezení a v souladu s ustanoveními takové dohody, mohli podílet i zástupci třetích zemí nebo mezinárodních organizací, které uzavřely mezinárodní dohodu s Unií. Tito zástupci by neměli být oprávněni podílet se na hlasování výboru pro program Copernicus.

(34)

Činnost subjektů, kterým Komise svěřila úkoly spojené s prováděním, by také měla být měřena na základě výkonnostních ukazatelů. To by poskytlo Evropskému parlamentu a Radě informaci o pokroku činností v rámci programu Copernicus a o provádění programu Copernicus.

(35)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1159/2013 (9) stanovilo registrační a licenční podmínky pro uživatele GMES a určilo kritéria pro omezení přístupu ke zvláštním datům GMES a informacím služeb GMES.

(36)

Data a informace získané v rámci programu Copernicus by měly být za odpovídajících podmínek a omezení plně, volně a bezplatně zpřístupněny s cílem podpořit jejich využívání a sdílení a posílit evropský trh v oblasti pozorování Země, zejména navazující odvětví, a tím umožnit růst a vytváření pracovních míst.

(37)

Komise by měla spolupracovat s poskytovateli dat na tom, aby byly uzavřeny dohody o licenčních podmínkách pro data třetí strany s cílem usnadnit jejich využívání v rámci programu Copernicus v souladu s tímto nařízením a příslušnými právy třetí strany.

(38)

Je třeba zohlednit práva na přístup k datům z družice Sentinel programu Copernicus udělená v rámci kosmické složky programu GMES, jak je dne 24. září 2013 schválila programová rada agentury ESA pro pozorování Země.

(39)

Vzhledem k tomu, že program Copernicus je civilním programem pod civilní kontrolou, mělo by mít prioritu získávání dat a vytváření informací, včetně obrazových souborů ve vysokém rozlišení, jež nepředstavují riziko nebo hrozbu pro bezpečnost Unie nebo jejích členských států. Protože však některá data z programu Copernicus a informace z programu Copernicus mohou vyžadovat ochranu, měli by všichni účastníci programu Copernicus v zájmu zajištění bezpečného šíření takových informací v oblasti působnosti tohoto nařízení zajistit stejný stupeň ochrany utajovaných informací EU, jaký je zajištěn bezpečnostními pravidly stanovenými v příloze rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom (10) a bezpečnostními pravidly Rady stanovenými v přílohách rozhodnutí Rady 2013/488/EU (11).

(40)

Jelikož některá data z programu Copernicus a informace z programu Copernicus, včetně obrazových dat vysokého rozlišení, mohou mít dopad na bezpečnost Unie nebo jejích členských států, měla by být Rada v řádně odůvodněných případech oprávněna k přijetí opatření, jimiž bude rizikům či hrozbám pro bezpečnost Unie nebo jejích členských států zamezeno.

(41)

Unie by měla být vlastníkem veškerého hmotného a nehmotného majetku vytvořeného nebo vyvinutého v rámci programu Copernicus. Za účelem plného respektování veškerých základních práv týkajících se vlastnictví je třeba uzavřít s existujícími vlastníky nezbytná ujednání. Mělo by být zřejmé, že ustanovení týkající se vlastnictví nehmotného majetku stanovená v tomto nařízení se nevztahují na nehmotná práva, která nejsou v rámci příslušných vnitrostátních předpisů převoditelná. Tímto vlastnictvím Unie by neměla být dotčena možnost, aby Unie v souladu s tímto nařízením a v případech, kdy je to na základě posouzení jednotlivých případů považováno za vhodné, tento majetek zpřístupnila třetím stranám nebo ho zcizila. Unii by mělo být zejména umožněno převést vlastnictví nebo licenci k právům duševního vlastnictví, která vyplynou z činností vykonaných v rámci programu Copernicus, a umožnit tak následným uživatelům, aby ve velké míře využívali služeb programu Copernicus.

(42)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny během celého výdajového cyklu pomocí přiměřených opatření, jež zahrnují prevenci, zjišťování a vyšetřování nesrovnalostí, vymáhání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých prostředků a případně i správní a finanční sankce podle finančního nařízení.

(43)

S ohledem komplexnost programu Copernicus by Komisi měli být nápomocni nezávislí odborníci z široké škály zúčastněných stran, zejména včetně odborníků navržených členskými státy pro oblast bezpečnostních otázek, zástupců příslušných vnitrostátních subjektů odpovědných za činnosti týkající se vesmíru a uživatelů programu Copernicus, aby Komisi poskytovali nezbytné technické a vědecké poznatky a poskytovali jí interdisciplinární a meziodvětvovou perspektivu, s ohledem na příslušné existující iniciativy na úrovni Unie i na vnitrostátní a regionální úrovni.

(44)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení, pokud jde o přijímání ročního pracovního programu, technických specifikací pro složku služeb a kosmickou složku, bezpečnostní aspekty a opatření na podporu sbližování členských států při používání dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus a jejich přístupu k technologiím a vývoji v oblasti pozorování Země, by prováděcí pravomoci měly být svěřeny Komisi. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (12).

(45)

Vzhledem k tomu, že program Copernicus vychází z potřeb uživatelů, vyžaduje trvalé a účinné zapojení uživatelů, zejména pokud jde o definování a vyhodnocování požadavků kladených na služby. V zájmu zvýšení hodnoty pro uživatele by měly být informace od nich aktivně získávány prostřednictvím pravidelných konzultací s koncovými uživateli z veřejného i soukromého sektoru. Za tímto účelem je třeba zřídit pracovní skupinu („fórum uživatelů“), která bude výboru pro program Copernicus nápomocna při určování požadavků uživatelů, ověřování souladu služeb a koordinaci uživatelů z veřejného sektoru.

(46)

Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), pokud jde o požadavky na data nezbytná pro vývoj provozních služeb, o podmínky a postupy týkající se přístupu k datům z programu Copernicus a informacím z programu Copernicus, jejich registrace a používání, o specifická technická kritéria nutná pro zamezení narušení dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus a kritéria pro omezení získávání nebo šíření těchto dat nebo informací v důsledku kolidujících práv. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci příprav vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(47)

Činnosti financované v rámci tohoto nařízení by měly být sledovány a hodnoceny, aby bylo možné je upravovat a rozvíjet. V hodnocení by se měly posuzovat zejména dopady datové a informační politiky z programu Copernicus a informací z programu Copernicus na zúčastněné strany a navazující uživatele, jakož i vliv na podniky a na státní i soukromé investice do infrastruktur pro pozorování Země. Hodnocení by se mělo zaměřit také na možnost budoucího zapojení příslušných evropských agentur, například Agentury pro evropský GNSS (GSA). V zájmu maximálního využití výsledků a zhodnocení poznatků a odborných znalostí získaných v průběhu prováděcích fází programu Copernicus je třeba posoudit nové organizační modely pro budoucí plánování, a zajistit tak dlouhodobý hospodářský závazek.

(48)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zřízení programu Copernicus, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, neboť tento program bude také zahrnovat celoevropskou kapacitu a bude záviset na koordinovaném poskytování služeb v členských státech, které je třeba koordinovat na úrovni Unie, ale spíše jej z důvodu rozsahu činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(49)

Toto nařízení stanoví finanční krytí, které představuje pro Evropský parlament a Radu během ročního rozpočtového procesu hlavní referenční částku ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (13).

(50)

Je vhodné uvést dobu financování podle tohoto nařízení do souladu s dobou financování podle nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013. Proto by se toto nařízení mělo použít ode dne 1. ledna 2014.

(51)

Je proto rovněž nutné zrušit nařízení (EU) č. 911/2010, aby bylo možné stanovit vhodný rámec pro řízení a financování a zajistit plnou funkčnost programu Copernicus. Veškerá opatření přijatá na základě nařízení (EU) č. 911/2010 by měla zůstat v platnosti za účelem zajištění jejich kontinuity,

a)

složku služeb zajišťující přístup k informacím v těchto oblastech: monitorování atmosféry, monitorování mořského prostředí, monitorování území, změna klimatu, krizové řízení a bezpečnost;

b)

kosmickou složku zajišťující udržitelná pozorování z vesmíru pro oblasti služeb uvedené v písmenu a);

c)

složku in situ, která prostřednictvím instalací umístěných ve vzduchu, v moři a na zemi zajišťuje koordinovaný přístup k pozorování pro oblasti služeb uvedené v písmenu a).

1)

„zvláštními misemi“ vesmírné mise na pozorování Země určené pro použití a provozování v rámci programu Copernicus, zejména mise Sentinel;

2)

„přispěvatelskými misemi“ vesmírné mise na pozorování Země poskytující do programu Copernicus data, která doplňují data ze zvláštních misí;

3)

„daty ze zvláštních misí“ data ze zvláštních misí získaná při pozorování Země z vesmíru určená pro použití v rámci programu Copernicus;

4)

„daty z přispěvatelských misí“ data z přispěvatelských misí získaná při pozorování Země z vesmíru licencovaná či poskytnutá pro použití v rámci programu Copernicus;

5)

„daty in situ“ data z pozorování získaná z čidel umístěných na zemi, v moři či ve vzduchu, jakož i odkazy a přidružená data licencovaná či poskytnutá pro použití v rámci programu Copernicus;

6)

„daty a informacemi třetí strany“ data a informace vytvořené mimo oblast působnosti programu Copernicus, které jsou nezbytné pro uskutečnění jeho cílů;

7)

„daty z programu Copernicus“ data ze zvláštních misí, data z přispěvatelských misí a data in situ;

8)

„informacemi z programu Copernicus“ informace získané ze služeb programu Copernicus uvedených v čl. 5 odst. 1 v návaznosti na zpracování či modelování dat z programu Copernicus;

9)

„uživateli programu Copernicus“:

a)

monitorování Země s cílem podpořit ochranu životního prostředí a úsilí v oblasti civilní ochrany a civilní bezpečnosti;

b)

maximalizace socioekonomických přínosů a z toho plynoucí podpora strategie Evropa 2020 a jejích cílů inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění prosazováním využívání pozorování Země v aplikacích a službách;

c)

podpora rozvoje konkurenceschopného evropského kosmického průmyslu a odvětví služeb a maximalizace příležitostí pro evropské podniky vyvíjet a poskytovat inovativní systémy pozorování Země a inovativní služby v této oblasti;

d)

zajištění autonomního přístupu ke znalostem z oblasti životního prostředí a klíčovým technologiím pro pozorování Země a geoinformačních služeb, díky čemuž se Evropa bude moci nezávisle rozhodovat a jednat;

e)

podpora evropských politik a přispívání k těmto politikám, jakož i podpora globálních iniciativ, jako je například GEOSS.

a)

na dlouhodobém a udržitelném základě poskytovat uživatelům programu Copernicus přesná a spolehlivá data a informace, které umožňují služby uvedené v čl. 5 odst. 1 a vyhovují požadavkům hlavních uživatelů programu Copernicus;

b)

poskytovat udržitelný a spolehlivý přístup k datům a informacím získaným na základě pozorování z vesmíru prováděného na základě autonomní kapacity Evropy pro pozorování Země, jež splňuje jednotné technické specifikace a buduje na stávajícím evropském a vnitrostátním vybavení a schopnostech Evropy, které v případě potřeby doplňuje;

c)

poskytovat udržitelný a spolehlivý přístup k datům in situ založený zejména na stávajících kapacitách provozovaných na evropské i vnitrostátní úrovni a na globálních systémech a sítích pro pozorování.

a)

daty z programu Copernicus a informacemi z programu Copernicus zpřístupněnými v souladu s příslušnými požadavky na úrovni služeb v oblasti životního prostředí, civilní ochrany a civilní bezpečnosti;

b)

zvýšenou poptávkou po datech z programu Copernicus a informacích z programu Copernicus, která se měří sledováním vývoje počtu uživatelů, objemu využitých dat a informací s přidanou hodnotou, zvýšeného počtu navazujících služeb a rozšiřování distribuce ve všech členských státech i v Unii;

c)

využíváním dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus v orgánech a institucích Unie, mezinárodních organizacích, evropských, regionálních či místních orgánech, a to i mírou využití dat uživateli a jejich spokojenosti a množstvím přínosů, které poskytují evropské společnosti;

d)

pronikáním na trh, mimo jiné rozšiřováním stávajících trhů a vytvářením trhů nových a konkurenceschopností evropských navazujících subjektů;

e)

trvalou dostupností dat z programu Copernicus podporujících služby tohoto programu.

a)

službu monitorování atmosféry, která zajišťuje informace o kvalitě ovzduší v evropském měřítku a o chemickém složení atmosféry v celosvětovém měřítku. Poskytuje obzvláště informace pro systémy monitorování kvality ovzduší provozované od místní po celostátní úroveň a měla by přispívat k monitorování klimatických proměnných složení atmosféry, pokud možno včetně interakce s lesním nadrostem;

b)

službu monitorování mořského prostředí, která poskytuje informace o stavu a dynamice fyzických ekosystémů oceánů a moří pro oblast světového oceánu i evropských regionálních mořských oblastí, na podporu námořní bezpečnosti, přispívá k monitorování odpadních toků, mořského prostředí, pobřežních a polárních regionů a mořských zdrojů, jakož i k meteorologickým předpovědím a monitorování změny klimatu;

c)

službu monitorování území, která poskytuje informace o využívání půdy, krajinném pokryvu, kryosféře, změně klimatu a biogeofyzikálních proměnných včetně jejich dynamiky, na podporu environmentálního monitorování biologické rozmanitosti, půdy, vnitrozemských i pobřežních vod, lesů a vegetace a přírodních zdrojů od celosvětové po místní úroveň, jakož i na celkovou podporu provádění politik v oblasti životního prostředí, zemědělství, rozvoje, energetiky, územního plánování, infrastruktury a dopravy;

d)

službu v oblasti změny klimatu, která poskytuje informace ke zvýšení znalostní základny na podporu politik v oblasti přizpůsobení se změně klimatu a jejího zmírňování. Přispívá zejména k poskytování základních klimatických proměnných, klimatických analýz, předpovědí a ukazatelů v časovém a prostorovém měřítku, které se týkají strategií přizpůsobení a zmírňování dopadů pro různé oblasti odvětvových a společenských přínosů v rámci Unie;

e)

službu pro podporu krizového řízení, která poskytuje informace pro reakci v případě různých druhů katastrof, včetně nebezpečí způsobených počasím, geofyzikálních nebezpečí, úmyslných či neúmyslných katastrof způsobených člověkem a jiných humanitárních katastrof, jakož i pro prevenci, připravenost, reakci a obnovu činnosti;

f)

bezpečnostní službu, která poskytuje informace na podporu řešení problémů, jimž Evropa čelí v oblasti civilní bezpečnosti, čímž zlepšuje předcházení krizím, připravenost a schopnost reakce, zejména při kontrole hranic a dohledu nad mořským prostředím, ale též na podporu vnější činnosti Unie, aniž by byla dotčena ujednání o spolupráci, jež mohou být uzavřena mezi Komisí a různými subjekty společné zahraniční a bezpečnostní politiky, zejména Satelitním střediskem Evropské unie.

a)

rozvojové činnosti zaměřené na zlepšení kvality a výkonnosti služeb, včetně jejich vývoje a přizpůsobování, na odstraňování nebo zmírňování provozních rizik, jakož i na využívání součinnosti se souvisejícími činnostmi, například v rámci programu Horizont 2020;

b)

podpůrné činnosti, které spočívají v opatřeních na podporu využívání dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus:

a)

pozorování z vesmíru, včetně:

b)

činnosti v reakci na vyvíjející se potřeby uživatelů, včetně:

c)

ochranu družic proti riziku srážky při zohlednění rámce Unie pro podporu pozorování a sledování vesmíru;

d)

bezpečné vyřazení družic z provozu na konci jejich životnosti.

a)

poskytování dat in situ provozním službám, včetně dat in situ třetích stran na mezinárodní úrovni, a to na základě stávajících kapacit;

b)

koordinaci a harmonizaci shromažďování a poskytování dat in situ;

c)

technickou pomoc Komisi týkající se požadavků služeb na data in situ získaná pozorováním;

d)

spolupráci s provozovateli in situ za účelem podpory soudržnosti vývojových činností souvisejících s infrastrukturou a sítí pro pozorování in situ;

e)

zjišťování nedostatků při pozorování in situ, které nelze odstranit stávající infrastrukturou ani sítěmi, a to i na celosvětové úrovni, a řešení těchto nedostatků s ohledem na zásadu subsidiarity.

a)

na činnosti uvedené v článcích 5 a 7 se přidělí 897,415 milionů EUR;

b)

na činnosti uvedené v článku 6 se přidělí 3 394,065 milionů EUR, přičemž maximální částka na činnosti uvedené v čl. 6 odst. 2 písm. c) činí 26,5 milionů EUR.

a)

technické specifikace pro složku služeb programu Copernicus podle čl. 5 odst. 1, pokud je o provádění této složky;

b)

technické specifikace pro kosmickou složku programu Copernicus podle článku 6, pokud jde o provádění této složky a její rozvoj na základě požadavků uživatelů.

a)

zajišťováním technické koordinace kosmické složky programu Copernicus;

b)

za koordinace Komise definováním celkové systémové architektury kosmické složky programu Copernicus a jejího rozvoje na základě uživatelských požadavků;

c)

spravováním přidělených finančních prostředků;

d)

zajištěním monitorovacích a kontrolních postupů;

e)

vyvíjením nových zvláštních misí;

f)

zajišťováním opakujících se zvláštních misí;

g)

provozováním zvláštních misí, s výjimkou misí provozovaných organizací EUMETSAT podle odstavce 2 tohoto článku;

h)

koordinací režimu přístupu služeb programu Copernicus k datům z přispěvatelských misí;

i)

zajišťováním přístupových práv a vyjednáváním podmínek používání dat z komerčních družic, jež jsou požadována službami programu Copernicus podle čl. 5 odst. 1.

a)

Evropskou agenturu pro životní prostředí (EEA);

b)

Evropskou agenturu pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX);

c)

Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost (EMSA);

d)

Satelitní středisko Evropské unie (SATCEN);

e)

Evropské středisko pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF);

f)

další příslušné evropské agentury, sdružení či konsorcia vnitrostátních institucí.

a)

podporovat co nejrozsáhlejší a nejotevřenější účast všech hospodářských subjektů v celé Unii, zejména nových účastníků a malých a středních podniků, mimo jiné prostřednictvím podpory využívání subdodávek ze strany uchazečů;

b)

zabránit možnému zneužití dominantního postavení a závislosti na jednom dodavateli;

c)

využít předchozích investic veřejného sektoru a získaných zkušeností, jakož i odborných zkušeností a způsobilostí v oblasti průmyslu, a zároveň zajistit, aby byla v zadávacích řízeních dodržována pravidla hospodářské soutěže;

d)

ve vhodných případech usilovat o zajištění více zdrojů s cílem zabezpečit lepší celkovou kontrolu programu Copernicus, jeho nákladů a harmonogramu;

e)

ve vhodných případech zohlednit celkové náklady za celé užitné období daného zadávaného produktu, služby nebo práce.

a)

může tomuto hospodářskému subjektu přinést značné výhody ve smyslu výsadních informací, a může tudíž vést k obavám ohledně dodržování zásad rovného zacházení, nebo

b)

ovlivňuje běžné podmínky hospodářské soutěže nebo nestrannost a objektivitu zadávání či plnění zakázek.

a)

zakázka se týká velmi složitých prvků nebo prvků vyžadujících novou technologii, a proto s sebou nese značná technická rizika;

b)

činnosti, které jsou předmětem zakázky, musí z provozních důvodů začít neprodleně, ačkoli není ještě možné stanovit pevnou a definitivní celkovou cenu, jelikož existují značná rizika nebo protože plnění zakázky je částečně závislé na plnění jiných zakázek.

a)

typ zakázky, tedy zda se jedná o zakázku se zcela nebo částečně nákladově stanovenou cenou v mezích maximálního cenového limitu;

b)

v případě zakázky s částečně nákladově stanovenou cenou prvky zakázky, které jsou předmětem nákladově stanovené ceny;

c)

výši maximálního cenového limitu;

d)

kritéria pro zadání zakázky, která musí umožnit vyhodnocení věrohodnosti odhadovaného celkového rozpočtu, uhraditelných nákladů, mechanismů určování těchto nákladů a zisku uvedeného v nabídce, která se hodnotí;

e)

mechanismy navýšení uvedené v odstavci 1, které se mají použít u přímých nákladů;

f)

pravidla a postupy pro určení způsobilosti nákladů, které uchazeč v souvislosti s plněním zakázky odhaduje, při dodržení zásad uvedených v odstavci 5;

g)

účetní pravidla, která uchazeč musí dodržovat;

h)

v případě zakázky s částečně nákladově stanovenou cenou, která má být změněna na zakázku s pevnou a konečnou cenou, parametry platné pro takovou změnu.

a)

jsou skutečně během doby trvání zakázky vynaloženy, s výjimkou nákladů na zařízení, infrastruktury a dlouhodobá nehmotná aktiva, která jsou pro plnění zakázky nezbytná a u kterých lze za způsobilé náklady považovat celou pořizovací cenu;

b)

jsou uvedeny v odhadovaném celkovém rozpočtu, který lze měnit prostřednictvím dodatků k původní zakázce;

c)

jsou pro plnění zakázky nezbytné;

d)

vyplývají z plnění zakázky a lze je plnění zakázky přičítat;

e)

jsou identifikovatelné, ověřitelné, zachycené v účetnictví zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele a stanoveny v souladu s účetními standardy uvedenými v dokumentaci k zadávacímu řízení a ve smlouvě o zakázce;

f)

splňují požadavky platných daňových a sociálních právních předpisů;

g)

neodchylují se od podmínek zakázky;

h)

jsou přiměřené, odůvodněné a splňují požadavky řádného finančního řízení, zejména požadavky hospodárnosti a efektivnosti.

a)

stanovení maximálního cenového limitu tak, aby byl co nejrealističtější a zároveň umožňoval flexibilitu nezbytnou pro zohlednění technických problémů;

b)

změnu zakázky s částečně nákladově stanovenou cenou na zakázku se zcela pevnou a konečnou cenou, jakmile je během plnění zakázky tuto pevnou a konečnou cenu možné stanovit. Určit za tím účelem parametry pro změnu zakázky uzavřené s nákladově stanovenou cenou na zakázku s pevnou a konečnou cenou;

c)

zavedení opatření pro dohled a kontrolu, která stanoví zejména systém pro předběžný odhad nákladů;

d)

určení vhodných zásad, nástrojů a postupů pro plnění zakázek, především pro určení a kontrolu způsobilosti nákladů zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele či jejich subdodavatelů v průběhu plnění zakázky a pro začlenění dodatků do zakázky;

e)

ověření toho, zda zhotovitel, dodavatel nebo poskytovatel a jejich subdodavatelé dodržují účetní standardy uvedené v zakázce a povinnost předložit účetní dokumenty poskytující věrný a poctivý obraz jejich účetnictví;

f)

zajištění toho, aby při plnění zakázky byla nepřetržitě sledována účinnost zásad, nástrojů a postupů uvedených v písmenu d).

a)

nemění předmět zakázky;

b)

nenarušuje ekonomickou rovnováhu zakázky;

c)

nezavádí podmínky, které by v případě, že by byly obsaženy v původní zadávací dokumentaci k zakázce, umožnily přijmout jiné uchazeče, než kteří byli původně přijati, nebo jinou nabídku, než která byla původně přijata.

a)

podpora využívání a sdílení dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus;

b)

posilování evropských trhů v oblasti pozorování Země, zejména navazujících odvětví, s cílem umožnit růst a tvorbu pracovních míst;

c)

přispívání k udržitelnosti a kontinuitě poskytování dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus;

d)

podpora evropských výzkumných, technologických a inovačních komunit.

a)

licenčních podmínek týkajících se dat a informací třetích stran;

b)

formátů, charakteristik a prostředků šíření;

c)

bezpečnostních zájmů a vnějších vztahů Unie nebo jejích členských států;

d)

rizik poruchy systému, který produkuje data a informace z programu Copernicus, z bezpečnostních nebo technických důvodů;

e)

zajištění spolehlivého přístupu k datům z programu Copernicus a informacím z programu Copernicus ze strany evropských uživatelů.

a)

podmínky a postupy související s přístupem k datům z programu Copernicus a informacím z programu Copernicus, a s jejich registrací a používáním, včetně prostředků šíření;

b)

konkrétní technická kritéria nezbytná k tomu, aby se zabránilo narušení dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus, včetně přednostního přístupu;

c)

kritéria a postupy pro omezení získávání nebo šíření dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus v důsledku kolidujících práv.

a)

technické specifikace pro předávání a používání dat ze zvláštních misí předávaných přijímacím stanicím nebo prostřednictvím specializovaných širokopásmových připojení (high bandwidth) stanicím, jež nejsou součástí programu Copernicus;

b)

technické specifikace pro archivaci dat z programu Copernicus a informací z programu Copernicus.

a)

země Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou smluvními stranami Dohody o EHP v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o EHP;

b)

kandidátské země, jakož i potenciální kandidáti v souladu s příslušnými rámcovými dohodami nebo protokolem k dohodě o přidružení, který stanoví obecné zásady a podmínky pro účast těchto zemí v programech Unie;

c)

Švýcarská konfederace, ostatní třetí země neuvedené v písm. a) a b) a mezinárodní organizace v souladu s dohodami uzavřenými Unií s těmito třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi podle článku 218 Smlouvy o fungování EU, které stanoví podmínky a podrobná pravidla jejich účasti.

24.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/67

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1166/2008 (2) stanoví, že členské státy provedou v letech 2010, 2013 a 2016 zjišťování o struktuře zemědělských podniků. Členské státy obdrží maximální finanční příspěvek ze strany Unie ve výši 75 % na náklady provádění těchto zjišťování, přičemž tento příspěvek je omezen maximálními částkami.

(2)

Provádění zjišťování o struktuře zemědělských podniků a plnění požadavků Unie na informace vyžaduje od členských států a Unie značné finanční prostředky.

(3)

Nařízení (ES) č. 1166/2008 stanovilo finanční krytí určené na provádění tohoto programu zjišťování, včetně prostředků na řízení, údržbu a rozvoj databází používaných v Komisi na zpracování údajů odevzdaných členskými státy, a částku na období 2008–2013.

(4)

Podle nařízení (ES) č. 1166/2008 by měl částku na období 2014–2018 stanovit rozpočtový a legislativní orgán na návrh Komise a na základě nového finančního rámce na období začínající rokem 2014.

(5)

Z navrhovaného finančního krytí by mělo být financováno pouze zjišťování o struktuře zemědělských podniků prováděné v roce 2016 a s tím související řízení, údržba a rozvoj databází používaných v Komisi na zpracování údajů dodaných členskými státy.

(6)

S ohledem na přistoupení Chorvatska a potřebu provádět zjišťování o struktuře zemědělských podniků v tomto členském státě v roce 2016 by měl být stanoven maximální příspěvek Unie na zjišťování pro Chorvatsko, protože akt o přistoupení jej nestanovil.

(7)

Byl konzultován Stálý výbor pro zemědělskou statistiku.

(8)

Nařízení (ES) č. 1166/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,.

1)

V článku 13 se vkládá nový odstavec, který zní:

„4a.   Maximální částka pro zjišťování o struktuře zemědělských podniků v roce 2016 pro Chorvatsko je 500 000 EUR.“

2)

Článek 14 se mění takto:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 14a

Ochrana finančních zájmů Unie

1.   Komise přijme vhodná opatření k zajištění toho, aby při provádění činností financovaných podle tohoto nařízení finanční zájmy Unie chráněny prevencí podvodů, korupce a jiného protiprávního jednání, účinnými kontrolami, a jsou-li zjištěny nesrovnalosti, zpětným získáním neoprávněně vyplacených částek a případně účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi.

2.   Komise nebo její zástupci a Účetní dvůr mají pravomoc provádět na základě kontroly dokumentů i inspekce na místě audit u všech příjemců grantů, dodavatelů a subdodavatelů, kteří v rámci programu obdrželi finanční prostředky Unie.

Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) může provádět kontroly a inspekce na místě u hospodářských subjektů, jichž se toto financování přímo nebo nepřímo týká, postupy stanovenými v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (4) s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantovou dohodou, rozhodnutím o grantu nebo smlouvou o financování Unií nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie.

Aniž jsou dotčeny první a druhý pododstavec, musí dohody o spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, grantové dohody, rozhodnutí o grantu a smlouvy vyplývající z provádění tohoto nařízení výslovně zmocňovat Komisi, Účetní dvůr a OLAF k provádění takových auditů, kontrol a inspekcí na místě.

(4)  Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).“"