14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/1

(1)

Použití některých aktů Unie upravujících volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu na vnitřním trhu vyžaduje, aby členské státy účinněji spolupracovaly a vyměňovaly si informace mezi sebou navzájem i s Komisí. Vzhledem k tomu, že praktické prostředky pro takovou výměnu informací v těchto aktech často nejsou uvedeny, je třeba učinit vhodná praktická opatření.

(2)

Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“) je softwarová aplikace přístupná prostřednictvím internetu, kterou vyvinula Komise ve spolupráci s členskými státy, s cílem pomoci členským státům při praktickém provádění požadavků na výměnu informací stanovených v aktech Unie, a to vytvořením centralizovaného komunikačního mechanismu, který by usnadnil přeshraniční výměnu informací a vzájemnou pomoc. Systém IMI umožňuje příslušným orgánům zejména určit jejich protějšek v jiném členském státě, řídit výměnu informací, včetně osobních údajů, na základě jednoduchých a jednotných postupů a překonávat jazykové bariéry na základě předem definovaných a předem přeložených pracovních postupů. Komise by uživatelům IMI měla poskytnout jakoukoli již existující doplňkovou překladovou funkci, která odpovídá jejich potřebám, splňuje požadavky na bezpečnost a důvěrnost výměny informací v systému IMI a může být nabízena při přiměřených nákladech.

(3)

V zájmu překonání jazykových bariér by systém IMI měl být v zásadě dostupný ve všech úředních jazycích Unie.

(4)

Účelem systému IMI by mělo být lepší fungování vnitřního trhu díky zavedení účinného, uživatelsky přívětivého nástroje pro provádění správní spolupráce mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí, což usnadní uplatňování aktů Unie uvedených v příloze tohoto nařízení.

(5)

Sdělení Komise ze dne 21. února 2011 s názvem „Lepší správa jednotného trhu prostřednictvím širší správní spolupráce: Strategie pro rozšíření a rozvoj systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („IMI“)“ uvádí plány pro možné rozšíření systému IMI na další akty Unie. Sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 s názvem „Akt o jednotném trhu: Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – „Společně pro nový růst““ zdůrazňuje význam systému IMI pro posílení spolupráce mezi zúčastněnými stranami, a to i na místní úrovni, čímž se přispěje k lepší správě jednotného trhu. Je proto nezbytné vytvořit solidní právní rámec systému IMI a soubor společných pravidel, které zajistí jeho efektivní fungování.

(6)

Pokud použití ustanovení aktu Unie vyžaduje, aby si členské státy vyměňovaly osobní údaje, a stanoví účel tohoto zpracování, mělo by být takové ustanovení považováno za náležitý právní základ pro zpracování osobních údajů, s výhradou podmínek stanovených v článcích 8 a 52 Listiny základních práv Evropské unie. Na systém IMI by se mělo nahlížet především jako na nástroj pro výměnu informací, včetně osobních údajů, ke které by jinak došlo jinými prostředky, včetně běžného poštovního styku, faxu nebo elektronické pošty, na základě právní povinnosti uložené orgánům a subjektům členských států akty Unie. Osobní údaje vyměňované prostřednictvím systému IMI by měly být shromažďovány, zpracovávány a využívány pouze pro účely slučitelné s těmi, pro něž byly původně shromážděny, a měla by se na ně vztahovat všechna patřičná ochranná opatření.

(7)

Systém IMI vychází ze zásady ochrany soukromí již od návrhu, byl vytvořen s přihlédnutím k požadavkům právních předpisů o ochraně údajů a nabízí dobrou úroveň ochrany údajů, zejména z důvodu omezení přístupu k osobním údajům, které se v rámci systému IMI vyměňují. Systém IMI proto nabízí výrazně vyšší úroveň ochrany a bezpečnosti než jiné metody výměny informací, jako je běžný poštovní styk, telefon, fax nebo elektronická pošta.

(8)

Správní spolupráce za použití elektronických prostředků mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí by měla být v souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (3) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (4). Definice použité ve směrnici 95/46/ES a v nařízení (ES) č. 45/2001 by měly platit i pro účely tohoto nařízení.

(9)

Komise dodává a spravuje software a infrastrukturu informačních technologií pro systém IMI, zajišťuje jeho bezpečnost, řídí síť národních koordinátorů IMI a je zapojena do odborné přípravy a technické pomoci poskytovaných uživatelům IMI. Proto by měla mít přístup pouze k takovým osobním údajům, které jsou naprosto nezbytné pro plnění jejích úkolů v rámci povinností stanovených v tomto nařízení, jako je registrace národních koordinátorů IMI. Komise by měla mít přístup k osobním údajům rovněž tehdy, pokud na žádost jiného subjektu IMI získává osobní údaje, které byly v systému IMI zablokovány a k nimž subjekt údajů požádal o přístup. Komise by neměla mít přístup k osobním údajům vyměňovaným v rámci správní spolupráce v systému IMI, ledaže některý akt Unie stanoví úlohu Komise v takové spolupráci.

(10)

V zájmu zajištění transparentnosti, zejména pro subjekty údajů, by měla být ustanovení aktů Unie, pro něž se má systém IMI použít, uvedena v příloze tohoto nařízení.

(11)

Systém IMI může být v budoucnosti rozšířen na nové oblasti, kde může pomoci zajistit účinné provádění aktu Unie nákladově efektivním a uživatelsky přívětivým způsobem, s ohledem na technickou proveditelnost a celkový dopad na systém IMI. Komise by měla provést nezbytné zkoušky v zájmu ověření technické připravenosti systému IMI na kterékoli zamýšlené rozšíření. Rozhodnutí o rozšíření systému IMI na další akty Unie by měla být přijímána řádným legislativním postupem.

(12)

Pilotní projekty jsou užitečným nástrojem pro ověření důvodnosti rozšíření systému IMI a pro přizpůsobení technických funkcí a procesních podmínek požadavkům uživatelů systému IMI ještě před přijetím rozhodnutí o rozšíření systému IMI. Členské státy by měly být plně zapojeny do rozhodování o tom, na které akty Unie by se měl pilotní projekt vztahovat, a o postupech v jeho rámci, aby bylo zajištěno, že pilotní projekt zohlední potřeby uživatelů systému IMI a že pravidla zpracování osobních údajů budou plně dodržována. Takové postupy by měly být definovány samostatně pro každý pilotní projekt.

(13)

Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo bránit členským státům a Komisi při rozhodování o použití systému IMI pro výměnu informací, která nezahrnuje zpracování osobních údajů.

(14)

Toto nařízení by mělo stanovit pravidla pro používání systému IMI pro účely správní spolupráce, která se mohou vztahovat mimo jiné na individuální výměnu informací, oznamovací postupy, výstražné mechanismy, ujednání o vzájemné pomoci a řešení problémů.

(15)

Právo členského státu rozhodnout, které vnitrostátní orgány budou plnit povinnosti vyplývající z tohoto nařízení, by mělo zůstat tímto nařízením nedotčeno. Členské státy by měly mít možnost přizpůsobit funkce a povinnosti týkající se systému IMI svým interním správním strukturám a zohlednit potřeby specifického pracovního postupu systému IMI. Členské státy by měly mít možnost jmenovat další koordinátory IMI, aby sami nebo společně s dalšími koordinátory vykonávali úkoly národních koordinátorů IMI pro určitou oblast vnitřního trhu, určitý obor veřejné správy nebo určitou zeměpisnou oblast nebo podle jiného kritéria. Členské státy by o jmenovaných koordinátorech IMI měly informovat Komisi, avšak neměly by mít povinnost uvést další koordinátory IMI v systému IMI, není-li to pro jeho řádné fungování nezbytné.

(16)

V zájmu dosažení účinné správní spolupráce prostřednictvím systému IMI by členské státy a Komise měly zajistit, aby jejich subjekty IMI měly zdroje nezbytné pro plnění povinností podle tohoto nařízení.

(17)

Ačkoliv je systém IMI v podstatě komunikačním nástrojem pro správní spolupráci mezi příslušnými orgány, který není přístupný široké veřejnosti, je možné, že bude třeba vyvinout technické prostředky, které by vnějším subjektům, jako jsou například občané, podniky a organizace, umožnily komunikovat s příslušnými orgány za účelem poskytování informací nebo získávání dat nebo vykonávat jejich práva subjektů údajů. Tyto technické prostředky by měly zahrnovat vhodná ochranná opatření na ochranu údajů. Za účelem zajištění vysoké míry bezpečnosti by mělo být každé takové veřejné rozhraní vytvořeno tak, aby bylo úplně technicky oddělené od systému IMI, ke kterému by měli mít přístup pouze uživatelé IMI.

(18)

Využívání systému IMI pro technickou podporu sítě SOLVIT by nemělo mít dopad na neformální povahu postupu v rámci této sítě, jehož základem je dobrovolný závazek členských států v souladu s doporučením Komise ze dne 7. prosince 2001 o zásadách využívání sítě SOLVIT – sítě pro řešení problémů vnitřního trhu (5) (dále jen „doporučení SOLVIT“). V zájmu dalšího fungování sítě SOLVIT na základě stávajících pracovních postupů může být jeden nebo více úkolů národního koordinátora IMI souvisejících s činností středisek SOLVIT uložen přímo těmto střediskům, aby mohla fungovat nezávisle na něm. Zpracování osobních údajů a důvěrných informací jako součást postupů v rámci sítě SOLVIT by mělo využívat všech záruk stanovených v tomto nařízení, aniž je dotčen nezávazný charakter doporučení SOLVIT.

(19)

Systém IMI obsahuje internetové uživatelské rozhraní, nicméně v určitých případech může být vhodné na žádost dotčených členských států zvážit technická řešení přímého přenosu údajů z vnitrostátních systémů do systému IMI, pokud jsou takové vnitrostátní systémy již v provozu, zejména pro účely oznamovacích postupů. Zavádění těchto technických řešení by mělo záviset na výsledku hodnocení jejich proveditelnosti, nákladů a předpokládaných přínosů. Tato řešení by neměla mít dopad na stávající struktury a vnitrostátní uspořádání pravomocí.

(20)

Pokud členské státy splní oznamovací povinnost podle čl. 15 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (6) tím, že použijí postup podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (7), nemělo by od nich být požadováno, aby totéž oznámení zaslaly i prostřednictvím systému IMI.

(21)

Výměna informací prostřednictvím systému IMI vychází z právní povinnosti orgánů členských států poskytovat si vzájemnou pomoc. Pro zajištění řádného fungování vnitřního trhu by informace získané příslušným orgánem prostřednictvím systému IMI z jiného členského státu neměly pozbývat důkazní hodnoty ve správním řízení pouze z toho důvodu, že pocházejí z jiného členského státu nebo že byly obdrženy elektronicky, a uvedený příslušný orgán by s nimi měl nakládat stejným způsobem jako s obdobnými dokumenty pocházejícími z jeho členského státu.

(22)

Pro zajištění vysoké úrovně ochrany údajů je třeba v systému IMI stanovit maximální lhůty pro uchovávání osobních údajů. Tyto lhůty by však měly být vyvážené a brát náležitý ohled na nutnost řádného fungování systému IMI i na právo subjektů údajů plně uplatňovat svá práva, například získáním důkazů o tom, že došlo k výměně informací, aby mohly napadnout určité rozhodnutí. Lhůty pro uchovávání údajů by zejména neměly překračovat rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů tohoto nařízení.

(23)

Pro účely slučitelné s cíli tohoto nařízení, k nimž patří sledování používání systému koordinátory IMI a Komisí, komunikace, vzdělávací a osvětové iniciativy a shromažďování informací o správní spolupráci a vzájemné pomoci na vnitřním trhu, by mělo být možné zpracovat jmenné a kontaktní údaje uživatelů IMI.

(24)

Evropský inspektor ochrany údajů by měl sledovat a usilovat o zajištění uplatňování tohoto nařízení, včetně příslušných ustanovení o bezpečnosti údajů, mimo jiné udržováním kontaktů s vnitrostátními orgány pro ochranu údajů.

(25)

Aby bylo zajištěno účinné sledování fungování systému IMI a uplatňování tohoto nařízení a aby bylo v tomto ohledu zajištěno podávání zpráv, měly by členské státy relevantní informace zpřístupnit Komisi.

(26)

Subjekty údajů by měly být informovány o zpracování svých osobních údajů v systému IMI a o tom, že mají právo na přístup k údajům, které se jich týkají, a právo na opravu nesprávných údajů a vymazání neoprávněně zpracovaných údajů v souladu s tímto nařízením a vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí směrnice 95/46/ES.

(27)

Příslušným orgánům členských států je třeba umožnit provádění právních předpisů o správní spolupráci a efektivní výměnu informací prostřednictvím systému IMI, a za tímto účelem může být nutné stanovit praktická opatření pro tuto výměnu. Tato opatření by měla být přijata Komisí formou samostatného prováděcího aktu pro každý akt Unie uvedený v příloze nebo pro každý druh postupu správní spolupráce a měla by se týkat klíčových technických funkcí a procesních podmínek potřebných k provedení příslušných postupů správní spolupráce prostřednictvím systému IMI. Komise by měla zajišťovat údržbu a vývoj softwaru a infrastruktury informačních technologií pro systém IMI.

(28)

Pro zajištění dostatečné transparentnosti pro subjekty údajů by měly být zveřejněny předem stanovené pracovní postupy, odpovědi na často kladené dotazy, formuláře a jiná ujednání o postupech správní spolupráce v systému IMI.

(29)

Pokud členské státy v souladu s článkem 13 směrnice 95/46/ES uplatňují u práv subjektů údajů omezení nebo výjimky, měly by být informace o takových omezeních nebo výjimkách zveřejněny, aby se zajistila úplná transparentnost pro subjekty údajů. Takové výjimky nebo omezení by měly být nezbytné a přiměřené pro zamýšlený účel a měla by se na ně vztahovat vhodná ochranná opatření.

(30)

Pokud jsou uzavřeny mezinárodní dohody mezi Unií a třetími zeměmi, které se rovněž zabývají uplatňováním ustanovení aktů Unie uvedených v příloze tohoto nařízení, mělo by být možné zapojit protějšky subjektů IMI v těchto třetích zemích do postupů správní spolupráce podporovaných systémem IMI za předpokladu, že dotyčná třetí země poskytuje přiměřenou úroveň ochrany osobních údajů v souladu se směrnicí 95/46/EC.

(31)

Rozhodnutí Komise 2008/49/ES ze dne 12. prosince 2007 týkající se provádění systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI), pokud jde o ochranu osobních údajů (8), by mělo být zrušeno. Rozhodnutí Komise 2009/739/ES ze dne 2. října 2009 o praktických opatřeních pro výměnu informací elektronickými prostředky mezi členskými státy podle kapitoly VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu (9) by se mělo i nadále vztahovat na otázky týkající se výměny informací podle směrnice 2006/123/ES.

(32)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (10).

(33)

Účinné uplatňování tohoto nařízení členskými státy by mělo být sledováno ve výroční zprávě o fungování systému IMI, založené na statistických údajích ze systému IMI a na jakýchkoli dalších relevantních údajích. Uplatňování tohoto nařízení členskými státy by mělo být hodnoceno mimo jiné na základě průměrných dob odpovědí, aby byly zajištěny odpovědi rychlé a kvalitní.

(34)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení pravidel používání systému IMI pro správní spolupráci, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(35)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který předložil své stanovisko dne 22. listopadu 2011 (11),

a)

„systémem IMI“ elektronický nástroj, který Komise poskytuje na podporu správní spolupráce mezi příslušnými orgány členských států navzájem a mezi příslušnými orgány členských států a Komisí;

b)

„správní spoluprací“ spolupráce mezi příslušnými orgány členských států navzájem nebo mezi příslušnými orgány členských států a Komisí pomocí výměny a zpracování informací, a to i prostřednictvím oznámení a výstrah, nebo poskytováním vzájemné pomoci, včetně pomoci při řešení problémů, pro účely lepšího uplatňování práva Unie;

c)

„oblastí vnitřního trhu“ právní nebo funkční oblast vnitřního trhu ve smyslu čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v níž se systém IMI používá v souladu s článkem 3 tohoto nařízení;

d)

„postupem správní spolupráce“ předem definovaný pracovní postup stanovený pro systém IMI, který subjektům IMI umožňuje navzájem komunikovat a jednat strukturovaným způsobem;

e)

„koordinátorem IMI“ subjekt jmenovaný členským státem k výkonu podpůrných úkolů, které jsou nezbytné pro účinné fungování systému IMI v souladu s tímto nařízením;

f)

„příslušným orgánem“ jakýkoliv orgán zřízený na celostátní, regionální nebo místní úrovni a registrovaný v systému IMI, který má specifické povinnosti týkající se uplatňování vnitrostátního práva nebo aktů Unie uvedených v příloze v jedné nebo více oblastech vnitřního trhu;

g)

„subjekty IMI“ příslušné orgány, koordinátoři IMI a Komise;

h)

„uživatelem IMI“ fyzická osoba, která pracuje v rámci pravomoci subjektu IMI a která je v systému IMI zaregistrována jménem tohoto subjektu IMI;

i)

„vnějšími subjekty“ fyzické nebo právnické osoby jiné než uživatelé IMI, které mohou vzájemně komunikovat v systému IMI pouze za použití oddělených technických prostředků a v souladu se specifickým, předem stanoveným pracovním postupem zavedeným pro uvedený účel;

j)

„zablokováním“ použití technických prostředků tak, aby uživatelé IMI nemohli mít prostřednictvím běžného rozhraní systému IMI přístup k osobním údajům;

k)

„formálním ukončením“ technický nástroj poskytovaný systémem IMI pro ukončení postupu správní spolupráce.

a)

registrovat nebo ověřovat registraci koordinátorů IMI a příslušných orgánů;

b)

působit jako hlavní kontaktní osoba pro subjekty IMI z členských států v záležitostech týkajících se systému IMI, včetně poskytování informací o aspektech souvisejících s ochranou osobních údajů podle tohoto nařízení;

c)

působit jako partner Komise v otázkách souvisejících se systémem IMI, včetně poskytování informací o aspektech souvisejících s ochranou osobních údajů podle tohoto nařízení;

d)

poskytovat subjektům IMI z členských států znalosti, odbornou přípravu a podporu, včetně základní technické pomoci;

e)

zajišťovat účinné fungování systému IMI, nakolik je to v jeho moci, včetně poskytování včasných a přiměřených odpovědí subjekty IMI z členských států na žádosti o správní spolupráci.

a)

zajišťování bezpečnosti, dostupnosti, údržby a vývoje softwaru a infrastruktury informačních technologií pro systém IMI;

b)

poskytování mnohojazyčného systému, včetně existujících překladových funkcí, odborné přípravy ve spolupráci s členskými státy a asistenční služby, která členským státům poskytuje pomoc při používání systému IMI;

c)

provádění registrace národních koordinátorů IMI a udělování jim přístupu k systému IMI;

d)

zpracování osobních údajů v systému IMI, pokud je tak stanoveno v tomto nařízení, v souladu s účely stanovenými platnými akty Unie uvedenými v příloze;

e)

sledování, zda je uplatňováno toto nařízení, a podávání zpráv Evropskému parlamentu, Radě a evropskému inspektorovi ochrany údajů v souladu s článkem 25.

a)

stanovena aktem Unie;

b)

stanovena v prováděcím aktu podle článku 11 v zájmu usnadnění správní spolupráce mezi příslušnými orgány v členských státech pro uplatňování ustanovení aktů Unie uvedených v příloze; nebo

c)

nezbytná pro podávání žádostí v zájmu výkonu jejich práv jakožto subjektů údajů v souladu s článkem 19.

a)

informace o systému IMI v souladu s články 11 a 12 nařízení (ES) č. 45/2001 v jasné a srozumitelné formě;

b)

informace o aspektech ochrany údajů u postupů správní spolupráce v systému IMI podle článku 11 tohoto nařízení;

c)

informace o výjimkách nebo omezeních práv subjektů údajů uvedených v článku 20 tohoto nařízení;

d)

druhy postupů správní spolupráce, klíčové funkce systému IMI a kategorie údajů, které mohou být v systému IMI zpracovávány;

e)

úplný seznam všech prováděcích aktů nebo aktů v přenesené pravomoci týkajících se systému IMI, přijatých na základě tohoto nařízení nebo jiného aktu Unie, a konsolidovanou verzi přílohy tohoto nařízení a její následné změny jinými akty Unie.

a)

nejsou vyžadovány žádné podstatné změny stávajících postupů správní spolupráce;

b)

vnitrostátnímu orgánu dozoru bylo předloženo oznámení plánovaného použití systému IMI, pokud to vyžaduje vnitrostátní právo, a

c)

nemá to negativní dopad na účinné fungování systému IMI, pokud jde o jeho uživatele.

a)

informace jsou zpracovávány podle ustanovení aktu Unie uvedeného v příloze a podle rovnocenných právních předpisů dané třetí země;

b)

informace jsou vyměňovány nebo zpřístupňovány v souladu s mezinárodní dohodou, která stanoví

c)

dotyčná třetí země zajišťuje odpovídající ochranu osobních údajů v souladu s čl. 25 odst. 2 směrnice 95/46/ES, včetně vhodných ochranných opatření, podle nichž se údaje zpracovávané v systému IMI použijí pouze pro účely, pro které byly původně vyměněny, a Komise přijala rozhodnutí v souladu s čl. 25 odst. 6 směrnice 95/46/ES.

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/12

(1)

Hlavním cílem normalizace je vymezit dobrovolné technické nebo kvalitativní specifikace, jež mohou současné nebo budoucí výrobky, výrobní postupy nebo služby splňovat. Normalizace se může týkat různých otázek, například normalizace jednotlivých jakostních tříd či rozměrů konkrétního výrobku nebo technických specifikací na trzích výrobků nebo služeb, kde jsou nezbytné slučitelnost a interoperabilita s jinými výrobky nebo systémy.

(2)

Evropská normalizace je organizována dotčenými zúčastněnými stranami a v jejich prospěch na základě národních zastoupení (Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (Cenelec)) a přímé účasti (Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI)) a zakládá se na zásadách uznaných Světovou obchodní organizací (WTO) v oblasti normalizace, a to zejména na zásadách soudržnosti, transparentnosti, otevřenosti, konsenzu, dobrovolného použití, nezávislosti vůči zájmovým skupinám a účinnosti (dále jen „základní zásady“). V souladu se základními zásadami je důležité, aby všechny příslušné zainteresované strany, včetně orgánů veřejné správy a malých a středních podniků, byly vhodně zapojeny do postupu normalizace na národní i evropské úrovni. Národní normalizační orgány by rovněž měly podporovat a usnadňovat zapojení zúčastněných stran.

(3)

Evropská normalizace rovněž pomáhá zlepšit konkurenceschopnost podniků tím, že usnadňuje zejména volný pohyb zboží a služeb, interoperabilitu sítí, využívání komunikačních prostředků, technický rozvoj a inovace. Evropská normalizace posiluje celosvětovou konkurenceschopnost evropského průmyslu, a to především, pokud je zaváděna v koordinaci s mezinárodními normalizačními orgány, a to s Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO), Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) a Mezinárodní telekomunikační unií (ITU). Normy přinášejí značné pozitivní hospodářské účinky, například tím, že přispívají k vzájemnému hospodářskému pronikání na vnitřním trhu a podporují vývoj nových a zdokonalených výrobků nebo trhů a lepší dodací podmínky. Normy tedy běžně posilují hospodářskou soutěž a snižují výrobní a prodejní náklady, což prospívá celému hospodářství, a zvláště pak spotřebitelům. Normy mohou udržovat a zvyšovat kvalitu, poskytovat informace a zajišťovat interoperabilitu a slučitelnost, čímž zvyšují bezpečnost a hodnotu pro spotřebitele.

(4)

Evropské normy jsou přijímány evropskými normalizačními organizacemi, kterými jsou CEN, Cenelec a ETSI.

(5)

Evropské normy hrají velmi důležitou úlohu v rámci vnitřního trhu, například prostřednictvím využití harmonizovaných norem, pokud je zde předpoklad shody výrobků, jež mají být dodány na trh, se základními požadavky na tyto výrobky stanovenými v příslušných harmonizačních právních předpisech Unie. Tyto požadavky by měly být přesně vymezeny, aby nebyly evropskými normalizačními organizacemi mylně interpretovány.

(6)

Normalizace sehrává stále důležitější úlohu v mezinárodním obchodu a při otevírání trhů. Unie by měla usilovat o posílení spolupráce mezi evropskými normalizačními organizacemi a mezinárodními normalizačními orgány. V zájmu koordinace normalizačního úsilí a prosazování evropských norem by Unie měla rovněž posilovat dvoustranné přístupy se třetími zeměmi, například při vyjednávání dohod či při vysílání odborníků v oblasti normalizace do třetích zemí. Unie by dále měla podporovat kontakt evropských normalizačních organizací se soukromými fóry a konsorcii, aniž by bylo ohroženo přednostní postavení evropské normalizace.

(7)

Evropskou normalizaci upravuje zvláštní právní rámec, který je tvořen třemi různými právními akty, jmenovitě směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (3), rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES ze dne 24. října 2006 o financování evropské normalizace (4) a rozhodnutím Rady 87/95/EHS ze dne 22. prosince 1986 o normalizaci v oblasti informačních technologií a telekomunikací (5). Současný právní rámec však již není aktuální s ohledem na vývoj evropské normalizace v posledních desetiletích. Současný právní rámec by proto měl být zjednodušen a upraven, aby pokrýval nové aspekty normalizace a odrážel tak tento nejnovější vývoj a budoucí výzvy v oblasti evropské normalizace. To se týká zejména zvýšení tvorby norem pro služby a vývoje i jiných produktů normalizace než pouze formálních norem.

(8)

V usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. října 2010 o budoucnosti evropské normalizace (6), jakož i ve zprávě panelu odborníků pro přezkum evropského systému normalizace (Express) z února 2010 nazvané „Normalizace pro konkurenceschopnou a inovativní Evropu: vize pro rok 2020“ byla stanovena řada strategických doporučení týkajících se přezkumu evropského normalizačního systému.

(9)

Za účelem zajištění efektivity norem a normalizace jako politických nástrojů pro Unii je nutné mít k dispozici efektivní a účinný systém normalizace, který poskytuje pružnou a transparentní platformu pro budování konsenzu mezi všemi účastníky a který je finančně únosný.

(10)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (7) stanoví obecná ustanovení k usnadnění výkonu svobody usazování pro poskytovatele služeb a volného pohybu služeb při zachování vysoké kvality služeb. Zavazuje členské státy, aby ve spolupráci s Komisí podporovaly vypracovávání dobrovolných evropských norem s cílem usnadnit slučitelnost služeb dodávaných poskytovateli v různých členských státech, poskytování informací příjemcům a kvalitu poskytování služeb. Směrnice 98/34/ES se však vztahuje pouze na normy pro výrobky, zatímco na normy pro služby se výslovně nevztahuje. Rozlišení mezi službami a zbožím je kromě toho v realitě vnitřního trhu stále méně významné. V praxi není vždy možné normy pro výrobky jasně odlišit od norem pro služby. Mnohé normy pro výrobky mají složku týkající se služeb, zatímco normy pro služby se často týkají částečně i výrobků. Proto je nezbytné přizpůsobit současný právní rámec těmto novým okolnostem rozšířením jeho působnosti na normy pro služby.

(11)

Podobně jako ostatní normy jsou i normy pro služby dobrovolné a jejich vypracovávání by mělo probíhat podle potřeb trhu, kdy jsou určující potřeby hospodářských subjektů a zúčastněných stran, jichž se tyto normy přímo nebo nepřímo týkají, přičemž normy by měly brát v úvahu základní zásady včetně konsenzu. Měly by se především zaměřovat na služby spojené s výrobky a postupy.

(12)

Právní rámec, jenž Komisi umožňuje požádat jednu nebo několik evropských normalizačních organizací, aby navrhly evropskou normu nebo produkt evropské normalizace pro služby, by se měl uplatňovat tak, aby bylo plně dodrženo rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy, jež stanoví Smlouvy. To se týká zejména článků 14, 151, 152, 153, 165, 166 a 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a protokolu č. 26 o službách obecného zájmu, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Smlouvě o fungování EU, podle nichž mají členské státy výlučnou pravomoc vymezovat základní zásady sociálního zabezpečení, odborného vzdělávání a zdravotnictví a vytvářet rámcové podmínky pro řízení, financování, organizaci a poskytování služeb těchto systémů, včetně vymezení požadavků, kvality a bezpečnostních norem, které se na ně vztahují, aniž jsou dotčena ustanovení čl. 168 odst. 4 Smlouvy o fungování EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (8). Komise by vznesením takové žádosti neměla ovlivnit právo vyjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy ani právo na protestní akce zaměstnanců podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které jsou v souladu s právem Unie.

(13)

Evropské normalizační organizace podléhají právu hospodářské soutěže do té míry, že je lze považovat za podnik nebo sdružení podniků ve smyslu článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(14)

V rámci Unie jsou národní normy přijímány národními normalizačními orgány, což by mohlo vést ke vzniku konfliktních norem a technických překážek na vnitřním trhu. Proto je pro vnitřní trh a pro efektivitu normalizace v rámci Unie nezbytné potvrdit stávající pravidelnou výměnu informací mezi národními normalizačními orgány, evropskými normalizačními organizacemi a Komisí o jejich současných a budoucích normalizačních činnostech a rovněž o zásadě týkající se pozastavení prací, jež se použije pro národní normalizační orgány v rámci evropských normalizačních organizací a jež stanovuje, že po zveřejnění nové evropské normy budou zrušeny národní normy. Národní normalizační orgány a evropské normalizační organizace by rovněž měly dodržovat ustanovení o výměně informací obsažená v příloze 3 Dohody o technických překážkách obchodu (9).

(15)

Splnění povinnosti členských států oznámit Komisi existenci národních normalizačních orgánů by nemělo vyžadovat přijetí specifických vnitrostátních právních předpisů za účelem uznání těchto orgánů.

(16)

Pravidelná výměna informací mezi národními normalizačními orgány, evropskými normalizačními organizacemi a Komisí by neměla národním normalizačním orgánům bránit v dodržování jiných povinností a závazků, a zejména v dodržování přílohy 3 Dohody o technických překážkách obchodu.

(17)

Zastoupením společenských zájmů a zúčastněných společenských subjektů v evropských normalizačních činnostech se rozumí činnosti organizací a stran zastupujících zájmy s vysokým významem pro společnost, jako jsou například zájmy v oblasti životního prostředí či zájmy spotřebitelů a zaměstnanců. Zastoupením sociálních zájmů a zúčastněných stran v sociální oblasti v evropských normalizačních činnostech se však současně rozumí zejména činnosti organizací a stran hájících základní práva zaměstnanců a pracovníků, například odborové organizace.

(18)

V zájmu urychlení rozhodovacího procesu by národní normalizační orgány a evropské normalizační organizace měly usnadnit přístup k informacím o svých činnostech prostřednictvím podpory využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) v rámci jejich příslušných systémů normalizace, například poskytnutím snadno použivatelného internetového konzultačního mechanismu, jenž by všem příslušným zúčastněným stranám umožnil vyjadřovat se k návrhům norem a organizovat virtuální schůze technických komisí, mimo jiné pomocí online konferencí či videokonferencí.

(19)

Normy mohou politice Unie pomoci řešit závažné společenské otázky, jako jsou změna klimatu, udržitelné využívání zdrojů, inovace, stárnutí populace, integrace zdravotně postižených osob, ochrana spotřebitelů, bezpečnost práce a pracovní podmínky. Tím, že podněcuje tvorbu evropských nebo mezinárodních norem pro zboží a technologie v expandujících trzích v těchto oblastech, by mohla Unie vytvořit konkurenční výhodu pro své podniky a usnadnit obchod, zejména pro malé a střední podniky, které představují velkou část evropských podniků.

(20)

Normy jsou důležitým nástrojem pro konkurenceschopnost podniků, a zejména malých a středních podniků, jejichž zapojení do postupu normalizace je významné pro technický pokrok v Unii. Proto je třeba, aby normalizační rámec podněcoval malé a střední podniky k tomu, aby se na normalizační činnosti aktivně podílely a aby k ní přispívaly svými inovativními technickými řešeními. K tomu je mimo jiné třeba, aby se zlepšilo jejich zapojení na vnitrostátní úrovni, kde mohou působit účinněji díky nižším nákladům a neexistujícím jazykovým překážkám. Toto nařízení by tak mělo zlepšit zastoupení malých a středních podniků jak ve vnitrostátních, tak v evropských technických komisích, a mělo by usnadnit jejich přístup k normám a jejich povědomí o normách.

(21)

Evropské normy mají zásadní význam pro konkurenceschopnost malých a středních podniků, které jsou však v některých případech v evropských normalizačních činnostech nedostatečně zastoupeny. Toto nařízení by tudíž mělo podporovat a usnadňovat přiměřené zastoupení a účast malých a středních podniků v procesu evropské normalizace prostřednictvím subjektu, který je skutečně v kontaktu s malými a středními podniky a s organizacemi zastupujícími tyto podniky na vnitrostátní úrovni a který je náležitě zastupuje.

(22)

Normy mohou mít značný vliv na společnost, zejména na bezpečnost a blaho občanů, účinnost sítí, životní prostředí, bezpečnost práce a pracovní podmínky, přístupnost a další oblasti veřejného zájmu. Je proto nezbytné zajistit posílení úlohy a přínosu zúčastněných společenských subjektů při tvorbě norem, a to prostřednictvím vyšší podpory organizací zastupujících zájmy spotřebitelů, životního prostředí a sociální zájmy.

(23)

Povinnost evropských normalizačních organizací podporovat a usnadňovat zastoupení a účinné zapojení všech příslušných zúčastněných stran těmto zúčastněným stranám nepřiznává hlasovací práva, pokud jim taková práva neposkytují vnitřní jednací řády evropských normalizačních organizací.

(24)

Evropský systém normalizace by měl rovněž plně zohlednit Úmluvu Organizace spojených národů o právech zdravotně postižených osob (10). Proto je důležité, aby organizace zastupující zájmy spotřebitelů dostatečně zastupovaly a zohledňovaly zájmy osob se zdravotním postižením. Dále je třeba všemi dostupnými prostředky usnadnit účast osob se zdravotním postižením na procesu normalizace.

(25)

Vzhledem k významu normalizace jako nástroje, který má podporovat právní předpisy a politiky Unie, a s cílem zabránit následně vznášeným námitkám proti harmonizovaným normám a jejich úpravám je důležité, aby byly orgány veřejné správy zapojeny do všech fází tvorby těchto norem, na nichž mohou být zainteresovány, zejména pak v oblastech, na něž se vztahují harmonizační právní předpisy Unie pro výrobky.

(26)

Normy by měly zohledňovat environmentální dopady po celou dobu životního cyklu výrobků a služeb. Společné výzkumné středisko Komise (dále jen „JRC“) vyvinulo důležité a veřejně přístupné nástroje pro hodnocení těchto dopadů po celou dobu životního cyklu. Toto nařízení by proto mělo zajistit, že JRC bude moci v evropském normalizačním systému hrát aktivní úlohu.

(27)

Životaschopnost spolupráce mezi Komisí a evropským systémem normalizace závisí na pečlivém plánování budoucích žádostí o vypracování norem. Toto plánování lze zlepšit, zejména prostřednictvím přínosu zainteresovaných stran, včetně vnitrostátních orgánů pro dozor nad trhem, a to zavedením mechanismů pro získávání stanovisek a usnadňování výměny informací mezi všemi zainteresovanými stranami. Jelikož směrnice 98/34/ES již stanoví možnost požádat evropské normalizační organizace o vypracování evropských norem, je vhodné zavést do praxe lepší a transparentnější plánování v rámci ročního pracovního programu, který by měl obsahovat přehled všech žádostí o normy, jež Komise hodlá předložit evropským normalizačním organizacím. Při sestavování každoročního pracovního programu Komise pro oblast evropské normalizace a při přípravě žádostí o normy je nezbytné zajistit vysokou míru spolupráce mezi evropskými normalizačními organizacemi a evropskými organizacemi zúčastněných stran oprávněných čerpat finanční prostředky z Unie v souladu s tímto nařízením a Komisí, aby bylo možné vyhodnotit význam navrženého tématu pro trh a politické cíle stanovené zákonodárcem a umožnit evropským normalizačním organizacím rychleji reagovat na žádosti týkající se normalizačních činností.

(28)

Před projednáním záležitosti týkající se žádostí o evropské normy nebo o evropské produkty normalizace či námitek proti harmonizovaným normám ve výboru ustaveném v souladu s tímto nařízením by Komise měla vést konzultace s odborníky z členských států, například prostřednictvím zapojení výborů ustavených příslušnými právními předpisy Unie nebo jinými formami konzultací s odborníky z odvětví, v nichž takové výbory nebyly vytvořeny.

(29)

Několik směrnic, které harmonizují podmínky uvádění výrobků na trh, stanoví, že Komise může požádat, aby evropské normalizační organizace přijaly harmonizované normy, na základě kterých se předpokládá soulad s platnými základními požadavky. Mnohé z těchto směrnic však obsahují širokou škálu ustanovení o námitkách proti těmto normám, pokud tyto nepokrývají všechny příslušné požadavky nebo je nepokrývají v plné míře. Rozdílná ustanovení, která vedou k nejistotě u hospodářských subjektů a evropských normalizačních organizací, jsou zejména obsažena ve směrnici Rady 89/686/EHS ze dne 21. prosince 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se osobních ochranných prostředků (11), směrnici Rady 93/15/EHS ze dne 5. dubna 1993 o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní použití (12), směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES ze dne 23. března 1994 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu (13), směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES ze dne 16. června 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel (14), směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/16/ES ze dne 29. června 1995 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se výtahů (15), směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/23/ES ze dne 29. května 1997 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se tlakových zařízení (16), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES ze dne 31. března 2004 o měřicích přístrojích (17), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/23/ES ze dne 23. května 2007 o uvádění pyrotechnických výrobků na trh (18), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/23/ES ze dne 23. dubna 2009 o vahách s neautomatickou činností (19) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/105/ES ze dne 16. září 2009 týkající se jednoduchých tlakových nádob (20). Proto je nezbytné zapracovat do tohoto nařízení jednotný postup stanovený v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh (21), odstranit příslušná ustanovení z uvedených směrnic a rozšířit právo Evropského parlamentu vznést námitku proti harmonizované normě v souladu s tímto nařízením.

(30)

Orgány veřejné správy by měly co nejlépe využít příslušné technické specifikace při nákupu hardwaru, softwaru a IT služeb, například volbou technických specifikací, které mohou být uplatněny všemi zúčastněnými dodavateli, což umožní větší hospodářskou soutěž a sníží riziko patové situace. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (22), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (23), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti (24) a nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (25) stanoví, že technické specifikace při zadávání veřejných zakázek by měly být formulovány odkazem na národní normy přejímající evropské normy, evropská technická schválení, obecné technické specifikace, mezinárodní normy nebo jiné technické referenční systémy vypracované evropskými normalizačními organizacemi nebo – pokud neexistují – na národní normy, vnitrostátní technická schválení nebo vnitrostátní technické specifikace týkající se projektování, výpočtu a provádění staveb a použití výrobků, případně na rovnocenné dokumenty. Technické specifikace IKT jsou však často vypracovávány jinými organizacemi, které vytvářejí normy, a nepatří do žádné z kategorií norem a schválení stanovených ve směrnicích 2004/17/ES, 2004/18/ES nebo 2009/81/ES či v nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002. Proto je nezbytné stanovit možnost, aby technické specifikace pro zadávání veřejných zakázek mohly odkazovat na technické specifikace IKT, aby tak bylo možno reagovat na rychlý vývoj v oblasti IKT, bylo usnadněno poskytování přeshraničních služeb a byla podpořena hospodářská soutěž, interoperabilita a inovace.

(31)

Technické specifikace, které nebyly přijaty evropskými normalizačními organizacemi, nemají stejný status jako evropské normy. Některé technické specifikace IKT nejsou vytvořeny v souladu se základními zásadami. Proto by toto nařízení mělo stanovit postup pro určení technických specifikací IKT, na které by se mohlo odkazovat při zadávání veřejných zakázek, zahrnující všeobecnou konzultaci s širokou škálou zúčastněných stran včetně evropských normalizačních organizací, podniků a orgánů veřejné správy. Toto nařízení by mělo také stanovit požadavky, v podobě seznamu kritérií, pro tyto technické specifikace a související postupy jejich tvorby. Požadavky na určení technických specifikací IKT by měly zajistit respektování cílů veřejné politiky a sociálních potřeb a měly by být založeny na zásadních zásadách.

(32)

V zájmu podpory inovací a hospodářské soutěže by určení konkrétní technické specifikace nemělo vést k tomu, že by nesměla být v souladu s ustanoveními tohoto nařízení určena jiná konkurenční technická specifikace. Veškerá určení by měla být podmíněna splněním kritérií a dosažením vysoké úrovně přijetí technické specifikace na trhu.

(33)

Určené technické specifikace IKT by mohly přispět k provádění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 922/2009/ES ze dne 16. září 2009 o řešeních interoperability pro evropské orgány veřejné správy (ISA) (26), které na období let 2010 až 2015 stanoví program řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy a orgány a instituce Unie, jenž poskytuje společná a sdílená řešení usnadňující interoperabilitu.

(34)

V oblasti IKT může docházet k situacím, kdy bude vhodné podpořit používání příslušných norem na úrovni Unie nebo vyžadovat soulad s nimi, aby byla zajištěna interoperabilita na jednotném trhu a zlepšena možnost výběru pro uživatele. Rovněž mohou nastat okolnosti, za kterých již určité evropské normy nebudou vyhovovat potřebám spotřebitelů nebo budou stát v cestě technickému rozvoji. Z těchto důvodů umožňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (27) Komisi, aby v případě potřeby požádala evropské normalizační organizace o vypracování norem, vytvořila a zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie seznam norem nebo specifikací na podporu jejich používání, nebo nařídila jejich uplatňování, nebo normy či specifikace z uvedeného seznamu vyňala.

(35)

Toto nařízení by nemělo evropským normalizačním organizacím bránit v tom, aby pokračovaly v tvorbě norem v oblasti IKT a zvýšily svou spolupráci s dalšími orgány, jež vytvářejí normy, zejména v oblasti IKT, s cílem zajistit soudržnost a zabránit roztříštěnosti či duplicitě při zavádění norem a specifikací.

(36)

Postup pro určení technických specifikací IKT stanovený tímto nařízením by neměl narušit soudržnost evropského systému normalizace. Proto by toto nařízení mělo rovněž určit podmínky, za nichž lze stanovit, že technická specifikace není v rozporu s ostatními evropskými normami.

(37)

Než budou určeny technické specifikace IKT, na něž je možné odkazovat při zadávání veřejných zakázek, měla by být jako konzultační fórum evropských a vnitrostátních zúčastněných stran, evropských normalizačních organizací a členských států využita mnohostranná platforma zřízená rozhodnutím Komise ze dne 28. listopadu 2011 (28), aby se zajistila legitimita tohoto postupu.

(38)

Rozhodnutí č. 1673/2006/ES stanoví pravidla ohledně příspěvku Unie na financování evropské normalizace, aby bylo zajištěno vypracovávání a revidování evropských norem a jiných produktů evropské normalizace na podporu cílů, legislativní činnosti a politik Unie. Za účelem správního a rozpočtového zjednodušení je vhodné začlenit ustanovení uvedeného rozhodnutí do tohoto nařízení a použít za všech vhodných okolností nejméně zatěžující postupy.

(39)

S ohledem na velice rozsáhlé pole působnosti evropské normalizace v rámci podpory právních předpisů a politik Unie a různé druhy normalizační činnosti je nezbytné nastavit i různé způsoby financování. Jedná se především o granty bez výzvy k předkládání návrhů u evropských normalizačních organizací a národních normalizačních orgánů, v souladu s čl. 110 odst. 1 druhým pododstavcem nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (29), a čl. 168 odst. 1 písm. d) nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002. Tatáž ustanovení by se dále měla vztahovat na subjekty, které, ačkoli nejsou uznanými evropskými normalizačními organizacemi uvedenými v tomto nařízení, byly pověřeny v základním aktu a byl jim svěřen úkol provádět přípravnou práci na podporu evropské normalizace ve spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi.

(40)

Pokud evropské normalizační organizace trvale podporují činnosti Unie, měly by mít účinné a výkonné ústřední sekretariáty. Komise by proto měla mít pravomoc udělovat granty těmto organizacím, které sledují cíle v obecném evropském zájmu, aniž by v případě grantů na provozní náklady uplatňovala zásadu postupného každoročního snižování stanovenou v čl. 113 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

(41)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) (30), rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1926/2006/ES ze dne 18. prosince 2006, kterým se zavádí akční program Společenství v oblasti spotřebitelské politiky (2007–2013) (31), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 614/2007 ze dne 23. května 2007 o finančním nástroji pro životní prostředí (LIFE+) (32) již stanoví možnost finanční podpory evropských organizací, které zastupují zájmy malých a středních podniků, spotřebitelů a životního prostředí při normalizaci, zatímco zvláštní granty jsou vypláceny evropským organizacím zastupujícím sociální zájmy při normalizaci. Financování podle rozhodnutí č. 1639/2006/ES, rozhodnutí č. 1926/2006/ES a nařízení (ES) č. 614/2007 skončí dne 31. prosince 2013. Je zcela nezbytné, aby rozvoj evropské normalizace i nadále upevňoval a podporoval aktivní účast evropských organizací zastupujících zájmy malých a středních podniků, spotřebitelů, životního prostředí a sociální zájmy. Tyto organizace sledují cíl v obecném evropském zájmu a představují na základě zvláštního pověření, jež jim udělily vnitrostátní neziskové organizace, evropskou síť zastupující neziskové organizace činné v členských státech, která podporuje zásady a politiky slučitelné s cíli Smluv. V důsledku prostředí, v němž působí, a na základě svých statutárních cílů mají evropské organizace zastupující zájmy malých a středních podniků, spotřebitelů, životního prostředí a sociální zájmy v evropské normalizaci trvalou úlohu, která je nezbytná pro cíle a politiky Unie. Komise by proto měla mít pravomoc udělovat granty těmto organizacím, aniž by v případě grantů na provozní náklady uplatňovala zásadu postupného každoročního snižování stanovenou v čl. 113 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

(42)

Financování normalizačních činností by mělo být schopno pokrýt i přípravné a doplňkové činnosti při vytváření evropských norem či evropských produktů normalizace pro výrobky a služby. To je nutné zejména u výzkumné činnosti, vypracovávání přípravných dokumentů pro právní předpisy, provádění mezilaboratorních zkoušek a validace či hodnocení norem. Kromě toho by podpora normalizace na evropské a mezinárodní úrovni měla pokračovat prostřednictvím programů týkajících se technické pomoci třetím zemím a spolupráce s nimi. Za účelem zlepšení přístupu na trhy a posílení konkurenceschopnosti podniků z Unie by mělo být možno udělovat granty i jiným subjektům prostřednictvím výzev k předkládání návrhů nebo, v případě potřeby, prostřednictvím zadávání zakázek.

(43)

Financování Unií by mělo být zaměřeno na vytváření evropských norem a evropských produktů normalizace pro výrobky a služby a mělo by usnadňovat podnikům jejich používání prostřednictvím větší podpory překladů do různých úředních jazyků Unie, aby mohly mít malé a střední podniky plný prospěch z porozumění evropským normám a jejich uplatňování; mělo by rovněž posílit soudržnost evropského systému normalizace a zajistit spravedlivý a transparentní přístup k evropským normám pro všechny účastníky trhu v celé Unii. To je důležité zejména v případech, kdy využití norem umožňuje soulad s příslušnými právními předpisy Unie.

(44)

Aby bylo zajištěno účinné uplatňování tohoto nařízení, mělo by být umožněno využití potřebných odborných znalostí, zejména v oblasti auditu a finančního řízení, prostředků správní podpory, které by mohly usnadnit jeho provádění, a pravidelného hodnocení významnosti činností financovaných Unií, aby byly zajištěny jejich užitečnost a dopad.

(45)

Měla by být rovněž přijata přiměřená opatření k zabránění podvodům a nesrovnalostem a ke zpětnému získání neoprávněně vyplacených finančních prostředků podle nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (33), nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (34) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (35).

(46)

Za účelem aktualizace seznamu evropských normalizačních organizací a přizpůsobení kritérií pro organizace zastupující malé a střední podniky a zúčastněné společenské subjekty dalšímu vývoji, pokud jde o jejich neziskovou povahu a reprezentativnost, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny příloh tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(47)

Výbor zřízený tímto nařízením by měl být Komisi nápomocen ve všech záležitostech spojených s prováděním tohoto nařízení, a to s náležitým přihlédnutím k názorům odborníků z odvětví.

(48)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (36).

(49)

Poradní postup by se měl používat pro přijímání prováděcích aktů ohledně námitek proti harmonizovaným normám a v případech, kdy odkazy na dotčené harmonizované normy dosud nebyly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, za předpokladu, že příslušná norma dosud nevedla k předpokladu shody se základními požadavky stanovenými v platných harmonizačních právních předpisech Unie.

(50)

Přezkumný postup by se měl používat u každé žádosti o normalizaci podané evropským normalizačním organizacím a pro přijímání prováděcích aktů ohledně námitek proti harmonizovaným normám, a pokud již byly odkazy na dotčené harmonizované normy zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, za předpokladu, že takové rozhodnutí by mohlo mít důsledky pro předpoklad shody s příslušnými základními požadavky.

(51)

Aby bylo možné dosáhnout hlavních cílů tohoto nařízení, usnadnit rychlé postupy přijímání rozhodnutí a zkrátit celkovou dobu vytváření norem, měly by se v co největší míře využívat postupy stanovené nařízením (EU) č. 182/2011, podle nichž může předseda příslušného výboru stanovit lhůtu, do níž musí výbor podle naléhavosti celé záležitosti vydat své stanovisko. Navíc by mělo být možné v odůvodněných případech získat stanovisko výboru písemným postupem, přičemž pokud se některý z členů výboru nevyjádří, mělo by to být považováno za tichý souhlas.

(52)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajištění efektivity a účinnosti norem a normalizace jako nástrojů politik Unie prostřednictvím spolupráce mezi evropskými normalizačními organizacemi, národními normalizačními orgány, členskými státy a Komisí, vytvoření evropských norem a produktů evropské normalizace pro výrobky a pro služby na podporu legislativní činnosti a politik Unie, určování technických specifikací IKT, na něž je možné odkazovat, financování evropské normalizace a zapojení zúčastněných stran do evropské normalizace, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejich rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(53)

Směrnice 89/686/EHS, 93/15/EHS, 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(54)

Rozhodnutí č. 1673/2006/ES a rozhodnutí č. 87/95/EHS by měla být zrušena,

1)

„normou“ technická specifikace přijatá uznávaným normalizačním orgánem k opakovanému nebo trvalému použití, jejíž dodržování není povinné a která patří do jedné z těchto kategorií:

2)

„produktem evropské normalizace“ jakákoli jiná technická specifikace než evropská norma, přijatá evropskou normalizační organizací k opakovanému nebo trvalému použití, jejíž dodržování není povinné;

3)

„návrhem normy“ dokument, který obsahuje znění technických specifikací týkajících se daného předmětu, jehož přijetí v souladu s příslušným postupem normalizace se zvažuje v podobě, v jaké se dotčený dokument nachází po dokončení přípravných prací a v jaké se předkládá k veřejnému připomínkovému řízení nebo posouzení;

4)

„technickou specifikací“ dokument, který předepisuje technické požadavky, jež má výrobek, postup, služba nebo systém splňovat, a který stanoví jednu či více těchto podmínek:

5)

„technickou specifikací IKT“ technická specifikace v oblasti informačních a komunikačních technologií;

6)

„výrobkem“ každý průmyslově vyrobený výrobek a každý zemědělský produkt včetně produktů rybolovu;

7)

„službou“ jakákoli samostatná výdělečná činnost, poskytovaná zpravidla za úplatu, ve smyslu článku 57 Smlouvy o fungování EU;

8)

„evropskou normalizační organizací“ organizace uvedená na seznamu v příloze I;

9)

„mezinárodním normalizačním orgánem“ Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC) a Mezinárodní telekomunikační unie (ITU);

10)

„národním normalizačním orgánem“ orgán, o němž členský stát informuje Komisi v souladu s článkem 27 tohoto nařízení.

a)

předmět;

b)

stupeň dosažený při vypracovávání norem a produktů evropské normalizace;

c)

odkazy na mezinárodní normy, které byly použity jako základ.

a)

zajistí přístup k návrhům národních norem takovým způsobem, aby všechny dotčené subjekty, zejména subjekty zřízené v jiných členských státech, měly příležitost předložit připomínky;

b)

umožní ostatním národním normalizačním orgánům, aby se pasivně nebo aktivně – vysláním pozorovatele – zapojily do plánovaných činností.

a)

návrh a schválení nových položek pracovního programu;

b)

technická diskuse o návrzích;

c)

předložení připomínek k návrhům;

d)

revize stávajících evropských norem nebo produktů evropské normalizace;

e)

šíření informací o přijatých evropských normách nebo produktech evropské normalizace a zvyšování povědomí o nich.

a)

určování projektů normalizace, které mají pro malé a střední podniky obzvlášť velký význam, v rámci ročních pracovních programů;

b)

poskytnutí přístupu malým a středním podnikům k normalizačním činnostem, aniž by se tyto podniky musely stát členy národních normalizačních orgánů;

c)

poskytnutí bezplatného přístupu nebo zvláštních sazeb za účast v normalizačních činnostech;

d)

poskytnutí bezplatného přístupu k návrhům norem;

e)

poskytnutí bezplatného přístupu ke shrnutí obsahu norem na svých internetových stránkách;

f)

zavedení zvláštních sazeb za poskytování norem nebo zpřístupnění balíčků norem za snížené ceny.

a)

zveřejnit, nezveřejnit nebo zveřejnit s omezením odkazy na příslušnou harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie;

b)

zachovat, zachovat s omezením nebo zrušit odkazy na příslušnou harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie.

a)

přijme roční pracovní program Unie pro oblast evropské normalizace uvedený v čl. 8 odst. 1;

b)

přijme žádosti o normalizaci uvedené v článku 10;

c)

přijme rozhodnutí o formálních námitkách proti harmonizovaným normám, jak je uvedeno v čl. 11 odst. 1;

d)

přijme rozhodnutí o určení specifikací IKT uvedených v článku 13;

e)

přijme akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 20.

a)

tvorba a revize evropských norem a produktů evropské normalizace, které jsou nezbytné a vhodné pro podporu právních předpisů a politik Unie;

b)

ověřování kvality evropských norem a produktů evropské normalizace a jejich souladu s právními předpisy a politikami Unie;

c)

provádění přípravných či doplňkových prací v souvislosti s evropskou normalizací, jako jsou studie, činnosti spolupráce, včetně mezinárodní spolupráce, semináře, hodnocení, srovnávací analýzy, výzkumná činnost, laboratorní práce, mezilaboratorní zkoušky, práce týkající se posuzování shody a opatření, která mají zajistit urychlení tvorby a revize evropských norem a produktů evropské normalizace, aniž jsou dotčeny základní zásady, zejména zásady otevřenosti, kvality, transparentnosti a konsenzu mezi všemi zúčastněnými stranami;

d)

činnosti ústředních sekretariátů evropských normalizačních organizací, jako rozvoj politik, koordinace normalizačních činností, zpracovávání odborné dokumentace a poskytování informací zainteresovaným stranám;

e)

překlad evropských norem nebo produktů evropské normalizace používaných na podporu právních předpisů a politik Unie do jiných úředních jazyků Unie, než jsou pracovní jazyky evropských normalizačních organizací, nebo v řádně odůvodněných případech i do jiných jazyků, než jsou úřední jazyky Unie;

f)

vypracování informací nezbytných pro vysvětlení, výklad a zjednodušení evropských norem nebo produktů evropské normalizace, včetně vypracování návodů pro uživatele, shrnutí obsahu norem nebo informací o osvědčených postupech a přípravy osvětových činností, strategií a školicích programů;

g)

činnosti směřující k provádění programů technické pomoci a spolupráce s třetími zeměmi a k podpoře a zdokonalování evropského systému normalizace a evropských norem nebo produktů evropské normalizace zainteresovanými stranami v rámci Unie i na mezinárodní úrovni.

a)

národním normalizačním orgánům na normalizační činnosti uvedené v odstavci 1, které provádějí společně s evropskými normalizačními organizacemi;

b)

jiným subjektům, jimž byl svěřen úkol přispívat k činnostem uvedeným v odst. 1 písm. a) nebo provádět činnosti uvedené v odst. 1 písm. c) a g) ve spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi.

a)

fungování těchto organizací a jejich činnosti týkající se evropské a mezinárodní normalizace, včetně zpracovávání odborné dokumentace a poskytování informací členům a dalším zainteresovaným stranám;

b)

poskytování právních a technických poznatků, včetně studií, v souvislosti s posouzením potřebnosti a tvorby evropských norem a produktů evropské normalizace a poskytování školení odborníků;

c)

účast na technických pracovních činnostech v souvislosti s tvorbou a revizí evropských norem a produktů evropské normalizace, které jsou nezbytné a vhodné pro podporu právních předpisů a politik Unie;

d)

propagace evropských norem a produktů evropské normalizace a poskytování informací o normách mezi zainteresovanými stranami, včetně malých a středních podniků a spotřebitelů, a jejich využívání.

a)

grantů bez výzvy k předkládání návrhů nebo smluv v návaznosti na postupy zadávání veřejných zakázek, a to:

b)

grantů po výzvě k předkládání návrhů nebo smluv v návaznosti na postupy zadávání veřejných zakázek, a to jiným subjektům uvedeným v čl. 15 odst. 2 písm. b)

c)

grantů po výzvě k předkládání návrhů, a to evropským organizacím zúčastněných stran, které splňují kritéria stanovená v příloze III tohoto nařízení, na provádění činností uvedených v článku 16.

a)

grantů na činnosti;

b)

grantů na provozní náklady pro evropské normalizační organizace a evropské organizace zúčastněných stran, které splňují kritéria stanovená v příloze III tohoto nařízení, v souladu s pravidly stanovenými v nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002. Granty na provozní náklady se v případě opětovného poskytnutí automaticky nesnižují.

a)

evropské normy nebo produkty evropské normalizace požadované Komisí v souladu s článkem 10 jsou přijaty nebo revidovány v době nepřesahující lhůtu stanovenou v žádosti v souladu s uvedeným článkem;

b)

malé a střední podniky, spotřebitelské organizace a zúčastněné strany v oblasti životního prostředí a zúčastněné strany v sociální oblasti jsou přiměřeně zastoupeny a mohou se podílet na evropských normalizačních činnostech, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1.

a)

aktualizace seznamu evropských normalizačních organizací stanoveného v příloze I, při níž se zohlední změny v jejich názvu a struktuře;

b)

přizpůsobení kritérií pro evropské organizace zúčastněných stran, které splňují kritéria stanovená v příloze III tohoto nařízení, dalšímu vývoji, pokud jde o jejich neziskovou povahu a reprezentativnost. Tyto úpravy nesmí vést ke vzniku nových kritérií, zrušení stávajících kritérií nebo zrušení kategorie organizace.

a)

uplatňování článků 4, 5, 10, 15 a 17;

b)

zastoupení malých a středních podniků, spotřebitelských organizací a zúčastněných stran v oblasti životního prostředí a zúčastněných stran v sociální oblasti v národních normalizačních orgánech;

c)

zastoupení malých a středních podniků na základě výročních zpráv uvedených v čl. 6 odst. 3;

d)

používání IKT v systému normalizace;

e)

spolupráci mezi národními normalizačními orgány a evropskými normalizačními organizacemi.

a)

čl. 6 odst. 1 směrnice 89/686/EHS;

b)

článek 5 směrnice 93/15/EHS;

c)

čl. 6 odst. 1 směrnice 94/9/ES;

d)

čl. 6 odst. 1 směrnice 94/25/ES;

e)

čl. 6 odst. 1 směrnice 95/16/ES;

f)

článek 6 směrnice 97/23/ES;

g)

článek 14 směrnice 2004/22/ES;

h)

čl. 8 odst. 4 směrnice 2007/23/ES;

i)

článek 7 směrnice 2009/23/ES;

j)

článek 6 směrnice 2009/105/ES.

a)

v článku 1 se zrušují odstavce 6 až 10;

b)

články 2, 3 a 4 se zrušují;

c)

v čl. 6 odst. 1 se zrušují slova „se zástupci normalizačních orgánů uvedených v přílohách I a II“;

d)

v čl. 6 odst. 3 se zrušuje první odrážka;

e)

v čl. 6 odst. 4 se zrušují písm. a), b) a e);

f)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Členské státy v souladu s čl. 8 odst. 1 oznámí Komisi veškeré žádosti podané normalizačním institucím týkající se vypracování technických specifikací nebo normy pro určité výrobky za účelem přijetí technického předpisu pro tyto výrobky, jako jsou návrhy technických předpisů, a uvedou důvody pro jejich přijetí.“;

g)

v článku 11 se druhá věta nahrazuje touto větou:

„Komise zveřejní roční statistické údaje o přijatých oznámeních v Úředním věstníku Evropské unie.“;

h)

přílohy I a II se zrušují.

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/34

(1)

Jak je uvedeno v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (dále jen „UNCLOS“) a v Dohodě Organizace spojených národů o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací ze dne 4. srpna 1995 (dále jen „UNFSA“), řízení některých sdílených, tažných a vysoce stěhovavých rybích populací vyžaduje spolupráci všech zemí, v jejichž vodách se tyto populace vyskytují (pobřežní státy), a zemí, jejichž loďstva tyto populace loví (rybářské státy). Tato spolupráce může být navázána v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu, nebo nespadá-li dotčená populace do pravomoci takové organizace, prostřednictvím ujednání ad hoc mezi zeměmi, které mají na tomto rybolovu zájem.

(2)

V případech, kdy třetí země se zájmem na rybolovu zahrnujícím populaci společného zájmu pro tuto zemi a Unii umožňuje rybolovnou činnost ohrožující udržitelnost této populace, aniž by brala náležitý ohled na stávající rybolovné zvyklosti nebo práva, povinnosti a zájmy jiných zemí a Unie, a nespolupracuje s jinými zeměmi a Unií na jejím řízení, měla by být přijata konkrétní opatření, která by danou zemi motivovala, aby přispěla k zachování uvedené populace.

(3)

Stav populací ryb by měl být považován za neudržitelný, pokud se neustále neudržuje alespoň na úrovni, která umožňuje vyprodukovat maximální udržitelný výnos, nebo nelze-li tuto úroveň odhadnout, pokud se dané populace neustále neudržují v bezpečných biologických mezích.

(4)

Je nutné vymezit podmínky, za jakých lze určitou zemi považovat za zemi umožňující neudržitelný rybolov a zemi, na kterou se vztahují opatření uvedená v tomto nařízení, včetně procesu, který zajistí, aby dotčené země měly právo být slyšeny a aby dostaly příležitost přijmout nápravná opatření.

(5)

Dále je nutné určit druh opatření, která lze přijmout vůči zemím umožňujícím neudržitelný rybolov, a stanovit obecné podmínky pro přijetí těchto opatření tak, aby byla založena na objektivních kritériích a byla spravedlivá, hospodárná a v souladu s mezinárodním právem, zejména s Dohodou o zřízení Světové obchodní organizace.

(6)

Cílem těchto opatření by mělo být odstranění motivace, která vede země umožňující neudržitelný rybolov k lovu populace společného zájmu. Toho lze docílit mimo jiné omezením dovozu rybích produktů z úlovků plavidel, která provozují lov populací společného zájmu pod kontrolou země umožňující neudržitelný rybolov, omezením přístupu těchto plavidel do přístavů nebo znemožněním využívání rybářských plavidel Unie nebo rybářského vybavení Unie na lov populace společného zájmu pod kontrolou země umožňující neudržitelný rybolov.

(7)

Pro zajištění účinné a konzistentní činnosti Unie za účelem zachování populací ryb je důležité, aby bylo přihlédnuto k opatřením stanoveným nařízením Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (3).

(8)

S cílem zaručit, aby byla opatření přijatá vůči určité zemi podle tohoto nařízení šetrná k životnímu prostředí, účinná, přiměřená a slučitelná s mezinárodními pravidly, je nezbytné, aby jejich přijetí předcházelo hodnocení jejich očekávaných ekologických, obchodních, hospodářských a sociálních účinků.

(9)

Pokud jsou opatření přijatá vůči určité zemi podle tohoto nařízení neúčinná a daná země je i nadále považována za zemi umožňující neudržitelný rybolov, mohou být přijata další opatření v souladu s tímto nařízením.

(10)

Opatření přijatá vůči určité zemi podle tohoto nařízení by se měla přestat používat, pokud země umožňující neudržitelný rybolov přijme opatření nezbytná k tomu, aby přispěla k zachování populace společného zájmu.

(11)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o označení země umožňující neudržitelný rybolov, přijímání opatření vůči této zemi a rozhodnutí, že by tato opatření měla pozbýt použitelnosti. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (4).

(12)

Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se ukončení použitelnosti opatření přijatých podle tohoto nařízení, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty,

a)

„populací společného zájmu“ rybí populace, která je vzhledem ke svému zeměpisnému rozšíření dostupná jak pro Unii, tak pro třetí země, a jejíž řízení vyžaduje spolupráci mezi těmito zeměmi a Unií, a to v rámci dvoustranného či mnohostranného uspořádání;

b)

„přidruženými druhy“ všechny druhy ryb, které patří do stejného ekosystému jako populace společného zájmu a které se touto populací živí, jsou pro ni potravou, soupeří s ní o potravu a životní prostor nebo se s ní společně vyskytují v téže rybolovné oblasti a jsou loveny nebo náhodně zachycovány při výlovu v tomtéž lovišti nebo lovištích;

c)

„regionální organizací pro řízení rybolovu“ subregionální, regionální nebo obdobná organizace s pravomocí podle mezinárodního práva přijímat opatření na zachování a řízení živých mořských zdrojů, za které odpovídá podle úmluvy nebo dohody o svém zřízení;

d)

„dovozem“ vstup ryb nebo produktů rybolovu na území Unie, včetně vstupu za účelem překládky v přístavech na jejím území;

e)

„překládkou“ vykládka všech nebo některých ryb nebo produktů rybolovu z paluby jednoho rybářského pravidla na palubu jiného rybářského plavidla;

f)

„neudržitelným stavem“ situace, kdy se populace neustále neudržuje alespoň na úrovni, která umožňuje vyprodukovat maximální udržitelný výnos, nebo nelze-li tuto úroveň odhadnout, pokud se daná populace neustále neudržuje v bezpečných biologických mezích; úroveň populace určující, zda je daná populace v neudržitelném stavu, se stanoví na základě nejlepších dostupných vědeckých doporučení;

g)

„bezpečnými biologickými mezemi“ hranice velikosti určité populace, v jejichž rámci je tato populace s vysokou pravděpodobností schopna dostatečné reprodukce, přičemž zároveň umožňuje vysoký výnos rybolovu;

h)

„zemí“ třetí země, včetně území majících statut samosprávy a pravomoci v oblasti zachovávání a řízení živých mořských zdrojů.

a)

nespolupracuje na řízení populace společného zájmu zcela v souladu s ustanoveními UNCLOS a UNFSA nebo jakékoli jiné mezinárodní dohody nebo normy mezinárodního práva a

b)

buď:

a)

označují danou zemi za zemi umožňující neudržitelný rybolov;

b)

v případě potřeby určují konkrétní plavidla nebo loďstva této země, na něž se mají vztahovat určitá opatření;

c)

stanoví množstevní omezení na dovoz ryb, které pocházejí z populace společného zájmu a byly uloveny pod kontrolou dané země, a na dovoz produktů rybolovu, které byly z takových ryb vyrobeny nebo takové ryby obsahují;

d)

stanoví množstevní omezení na dovoz ryb patřících k jakémukoli přidruženému druhu, pokud byly uloveny při lovu populace společného zájmu pod kontrolou dané země, a produktů rybolovu, které byly z takových ryb vyrobeny nebo takové ryby obsahují; při přijímání tohoto opatření Komise v souladu s čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení a s uplatněním zásady proporcionality určí, které druhy a jejich odlovy spadají do oblasti působnosti tohoto opatření;

e)

omezují používání přístavů Unie plavidly plujícími pod vlajkou dané země, která loví populaci společného zájmu nebo přidružené druhy, a plavidly, která přepravují ryby a produkty rybolovu pocházející z populace společného zájmu nebo z přidružených druhů, jež byly uloveny buď plavidly plujícími pod vlajkou dané země nebo plavidly, která mají od této země povolení, ačkoliv plují pod vlajkou jiné země; tato omezení se nepoužijí v případech vyšší moci nebo nouze ve smyslu článku 18 UNCLOS na služby nezbytně nutné pro řešení těchto situací;

f)

zakazují nákup rybářského plavidla plujícího pod vlajkou dané země hospodářskými subjekty Unie;

g)

zakazují výměnu vlajky rybářského plavidla plujícího pod vlajkou členského státu za vlajku dané země;

h)

zakazují členským státům povolit uzavírání dohod o pronájmu rybářských plavidel, na jejichž základě hospodářské subjekty Unie pronajímají svá plavidla hospodářským subjektům dané země;

i)

zakazují vývoz rybářských plavidel plujících pod vlajkou členského státu nebo rybářského vybavení a rybářských potřeb nutných k lovu populace společného zájmu do dané země;

j)

zakazují uzavírání soukromých obchodních ujednání mezi hospodářskými subjekty Unie a dané země, která umožňují rybářskému plavidlu plujícímu pod vlajkou členského státu využívat rybolovná práva dané země;

k)

zakazují společné rybolovné operace rybářských plavidel plujících pod vlajkou členského státu a rybářských plavidel plujících pod vlajkou dané země.

a)

souvisí se zachováním populace společného zájmu;

b)

platí současně s omezeními rybolovu plavidly Unie nebo omezeními produkce nebo spotřeby v Unii, jež se vztahují na ryby patřící k druhům, pro které byla opatření přijata, a na produkty rybolovu, které byly z takových ryb vyrobeny nebo takové ryby obsahují;

c)

jsou úměrná sledovaným cílům a v souladu s povinnostmi vyplývajícími z mezinárodních dohod, jichž je Unie stranou, a dalších příslušných norem mezinárodního práva.

a)

byla buď přijata nezávisle, nebo byla sjednána v rámci konzultací s Unií a případně s jinými dotčenými zeměmi, a

b)

neohrožují účinek opatření, která byla přijata Unií buď nezávisle, nebo ve spolupráci s jinými zeměmi za účelem zachování dotčených populací ryb.

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/38

(1)

Aby byl zajištěn transparentní dozor nad registrovanými léčivými přípravky, měl by seznam léčivých přípravků, které musí být dále sledovány, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (3), systematicky obsahovat léčivé přípravky, které podléhají určitým poregistračním bezpečnostním podmínkám.

(2)

Dobrovolné kroky držitelů rozhodnutí o registraci by navíc neměly vést k tomu, že by obavy související s riziky či přínosy léčivého přípravku registrovaného v Unii nebyly náležitě řešeny ve všech členských státech. Držitel rozhodnutí o registraci by proto měl mít povinnost informovat Evropskou agenturu pro léčivé přípravky o důvodech stažení léčivého přípravku z trhu nebo přerušení uvádění léčivého přípravku na trh nebo o důvodech žádostí o zrušení určité registrace či neprodloužení její platnosti.

(3)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení zvláštních pravidel týkajících se farmakovigilance a zvýšení bezpečnosti humánních léčivých přípravků registrovaných podle nařízení (ES) č. 726/2004, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(4)

Nařízení (ES) č. 726/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V čl. 13 odst. 4 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Držitel rozhodnutí o registraci oznámí agentuře, jestliže přípravek přestane být uváděn na trh členského státu, ať už dočasně nebo trvale. Toto oznámení se kromě výjimečných okolností provede nejméně dva měsíce před přerušením uvádění přípravku na trh. Držitel rozhodnutí o registraci uvědomí agenturu o důvodech takového kroku v souladu s článkem 14b.“

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 14b

1.   Držitel rozhodnutí o registraci neprodleně oznámí agentuře každé opatření, které přijal, aby pozastavil uvádění léčivého přípravku na trh, stáhl léčivý přípravek z trhu, požádal o zrušení registrace nebo nepožádal o prodloužení registrace, společně s důvody pro toto opatření. Držitel rozhodnutí o registraci zejména uvede, zakládají-li se tato opatření na kterémkoli z důvodů uvedených v článku 116 nebo čl. 117 odst. 1 směrnice 2001/83/ES.

2.   Držitel rozhodnutí o registraci učiní oznámení podle odstavce 1 tohoto článku i tehdy, byla-li opatření přijata ve třetí zemi a zakládají-li se na kterémkoli z důvodů uvedených v článku 116 nebo čl. 117 odst. 1 směrnice 2001/83/ES.

3.   V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 agentura bezodkladně předá tyto informace příslušným orgánům členských států.“

3)

V článku 20 se odstavec 8 nahrazuje tímto:

„8.   Je-li postup zahájen na základě vyhodnocení údajů týkajících se farmakovigilance, přijímá stanovisko agentury podle odstavce 2 tohoto článku Výbor pro humánní léčivé přípravky na základě doporučení Farmakovigilančního výboru pro posuzování rizik léčiv a použije se čl. 107j odst. 2 směrnice 2001/83/ES.“

4)

Článek 23 se nahrazuje tímto:

„Článek 23

1.   Agentura ve spolupráci s členskými státy zřídí, vede a zveřejňuje seznam léčivých přípravků, které musí být dále sledovány.

Na tento seznam se zařadí názvy a účinné látky:

1a.   Na žádost Komise a po konzultaci s Farmakovigilančním výborem pro posuzování rizik léčiv lze na seznam uvedený v odstavci 1 tohoto článku zařadit rovněž léčivé přípravky registrované podle tohoto nařízení, na něž se vztahují podmínky uvedené v čl. 9 odst. 4 písm. c), ca) nebo cc), čl. 10a odst. 1 prvním pododstavci písm. b) nebo čl. 21 odst. 2.

Na žádost příslušného vnitrostátního orgánu a po konzultaci s Farmakovigilančním výborem pro posuzování rizik léčiv lze na seznam uvedený v odstavci 1 tohoto článku zařadit rovněž léčivé přípravky registrované podle směrnice 2001/83/ES, na něž se vztahují podmínky uvedené v čl. 21a prvním pododstavci písm. a), d), e) nebo f), čl. 22a odst. 1 druhého pododstavce písm. b) nebo čl. 104a odst. 2 uvedené směrnice.

2.   Seznam uvedený v odstavci 1 musí obsahovat elektronický odkaz na informace o daném přípravku a na souhrn plánu řízení rizik.

3.   V případech uvedených v odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku agentura vyřadí léčivý přípravek ze seznamu pět let po rozhodném dni Unie uvedeném v čl. 107c odst. 5 směrnice 2001/83/ES.

V případech uvedených v odst. 1 písm. c) a d) a v odstavci 1a tohoto článku agentura vyřadí léčivý přípravek z uvedeného seznamu poté, co jsou podmínky splněny.

4.   V případě léčivých přípravků uvedených na seznamu uvedeném v odstavci 1 musí souhrn údajů o přípravku a příbalová informace obsahovat větu „Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování“. Této větě musí předcházet černý symbol, který vybere Komise na doporučení Farmakovigilančního výboru pro posuzování rizik léčiv do 2. července 2013, a po ní musí následovat vhodné standardizované vysvětlení.

4a.   Do 5. června 2018 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o použití seznamu uvedeného v odstavci 1, která vychází ze zkušeností a údajů poskytnutých členskými státy a agenturou.

Na základě této zprávy a po konzultaci s členskými státy a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami Komise případně předloží návrh na změnu ustanovení týkajících se seznamu uvedeného v odstavci 1.“

5)

Článek 57 se mění takto:

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/41

(1)

Podle článku 103o nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (nařízení o jednotné společné organizaci trhů) (4), mohou členské státy poskytnout pěstitelům révy oddělenou podporu v rámci režimu jednotné platby. Několik členských států toto opatření zvláštní podpory využívá.

(2)

Skutečnost, že členské státy mohou jednou ročně upravit převody z programů podpory do režimu jednotné platby, a že programy podpory jsou pětileté, zatímco platební nároky, které vedou k přímým platbám, jsou poskytovány na dobu neurčitou, však vedly k administrativní a rozpočtové zátěži.

(3)

S cílem zjednodušit řízení tohoto opatření zvláštní podpory a zajistit jeho soulad s cíli pravidel pro režimy přímých podpor pro zemědělce je třeba toto opatření změnit, aby členské státy měly možnost snížit s konečnou platností finanční prostředky určené na programy podpory v odvětví vína, a tím zvýšit vnitrostátní stropy pro přímé platby.

(4)

Je vhodné povolit členským státům, aby na rok 2014 nadále uplatňovaly podporu podle článku 103o nařízení (ES) č. 1234/2007.

(5)

Nařízení (ES) č. 1234/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

v článku 103n se vkládá nový odstavec, který zní:

„1a.   Do 1. srpna 2013 mohou členské státy rozhodnout, že od roku 2015 sníží finanční prostředky, které jsou k dispozici na programy podpory uvedené v příloze Xb, s cílem zvýšit své vnitrostátní stropy pro přímé platby podle článku 40 nařízení (ES) č. 73/2009.

Částka, která je výsledkem snížení uvedeného v prvním pododstavci, zůstává s konečnou platností součástí vnitrostátních stropů pro přímé platby podle článku 40 nařízení (ES) č. 73/2009 a není již k dispozici pro opatření uvedená v článcích 103p až 103y.“;

2)

článek 103o se nahrazuje tímto:

„Článek 103o

Režim jednotné platby a podpora pěstitelům révy

1.   Členské státy se mohou do 1. prosince 2012 rozhodnout, že na rok 2014 poskytnou podporu pěstitelům révy tak, že jim přidělí platební nároky ve smyslu hlavy III kapitoly 1 nařízení (ES) č. 73/2009.

Pokud výše podpory uvedené v prvním pododstavci je vyšší než výše podpory poskytnuté na rok 2013, použije dotyčný členský stát daný rozdíl k přidělení platebních nároků ve smyslu hlavy III kapitoly 1 nařízení (ES) č. 73/2009 pěstitelům révy v souladu s písmenem C přílohy IX uvedeného nařízení.

2.   Členské státy, které mají v úmyslu poskytnout podporu podle odstavce 1, stanoví tuto podporu ve svých programech podpory podle čl. 103k odst. 3.

3.   Podpora na rok 2014 podle odstavce 1:

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/43

(1)

Vztahy mezi Evropskou unií (dále jen „Unie“) a Pákistánskou islámskou republikou (dále jen „Pákistán“) jsou založeny na dohodě o spolupráci, která vstoupila v platnost dne 1. září 2004 (2). Jedním z hlavních cílů je zajistit podmínky pro růst a rozvoj obchodu mezi oběma stranami dohody o spolupráci a tento růst a rozvoj podporovat. Zásadní součástí této dohody je rovněž dodržování lidských práv, včetně základních práv pracovníků, a demokratických zásad.

(2)

V červenci a srpnu 2010 byly v důsledku silných monzunových dešťů postiženy ničivými povodněmi rozsáhlé oblasti Pákistánu, zejména oblasti Balúčistán, Chajbar-Paštunsko, Paňdžáb, Sindh a Gilgit-Baltistán. Podle zdrojů OSN bylo povodněmi postiženo zhruba 20 milionů lidí a 20 % území Pákistánu, což je nejméně 160 000 čtverečních kilometrů, a 12 milionů lidí se stalo závislými na naléhavé humanitární pomoci.

(3)

Humanitární pomoc je samozřejmě primárním nástrojem v této situaci a Unie, která se zavázala poskytnout Pákistánu pomoc při mimořádných událostech ve výši 423 milionů EUR, zaujímá od vzniku krizové situace v tomto směru přední místo.

(4)

Bude důležité, aby se na podporu zotavení Pákistánu z této krizové situace využily všechny dostupné prostředky, včetně navržených mimořádných obchodních opatření na podporu vývozu Pákistánu s cílem přispět k jeho budoucímu hospodářskému rozvoji, a zároveň aby se zajistilo zachování souladu a soudržnosti na všech úrovních s cílem vytvořit udržitelnou dlouhodobou strategii.

(5)

Závažnost této přírodní katastrofy vyžaduje okamžitou a rozsáhlou reakci, při níž by se přihlédlo ke geostrategickému významu partnerství Pákistánu s Unií, zejména s ohledem na klíčovou úlohu Pákistánu v boji proti terorismu, a jíž by se zároveň přispělo k celkovému rozvoji, bezpečnosti a stabilitě daného regionu.

(6)

Dopady autonomních obchodních preferencí by mělo být možné konkrétně měřit na základě údajů o tvorbě pracovních míst, vymycování chudoby a udržitelném vývoji v oblasti ekonomicky aktivního obyvatelstva a chudých osob v Pákistánu.

(7)

Evropská rada se v Prohlášení o Pákistánu připojeném k jejím závěrům ze dne 16. září 2010 rozhodla pověřit ministry, aby se urychleně dohodli na uceleném souboru krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých opatření, jež napomohou k obnově a budoucímu rozvoji Pákistánu, včetně ambiciózních obchodních opatření, jež mají zásadní význam pro hospodářské oživení a růst.

(8)

Evropská rada zvláště zdůraznila své pevné odhodlání poskytnout výlučně Pákistánu rozšířený přístup na trh Unie prostřednictvím okamžitého a časově omezeného snížení cel na klíčové dovozy z Pákistánu. Na základě tohoto prohlášení navrhla Komise balíček, který zahrnuje 75 celních položek týkajících se hlavních vývozních odvětví Pákistánu v oblastech, které byly povodněmi zasaženy nejvíce, a uvedla, že zvýšení pákistánského vývozu do Unie ve výši nejméně 100 milionů EUR ročně bude představovat skutečnou, zásadní a užitečnou pomoc danému regionu.

(9)

Obchod mezi Pákistánem a Unií se zakládá především na textilních a oděvních výrobcích, které v roce 2009 činily 73,7 % vývozu Pákistánu do Unie. Pákistán také vyváží etanol a kůži, které jsou kromě textilních a oděvních výrobků dalšími citlivými průmyslovými výrobky v některých členských státech, v nichž pracovní místa v tomto průmyslovém odvětví byla již citelně zasažena celosvětovou recesí. Tato průmyslová odvětví mají problémy přizpůsobit se novému celosvětovému obchodnímu prostředí.

(10)

Pro pákistánské hospodářství má textilní průmysl, který vytváří 8,5 % hrubého domácího produktu a zaměstnává 38 % pracovních sil, z nichž asi polovinu tvoří ženy, klíčový význam.

(11)

Vzhledem k útrapám, kterým byl pákistánský lid vystaven v důsledku ničivých povodní, je proto vhodné rozšířit na Pákistán mimořádné autonomní obchodní preference dočasným pozastavením všech cel na určité produkty, na jejichž vývozu má Pákistán zájem. Poskytnutí těchto obchodních preferencí by mělo mít pouze omezený negativní dopad na domácí trh Unie a nemělo by mít nepříznivý vliv na nejméně rozvinuté členské země Světové obchodní organizace (WTO).

(12)

Tato opatření se navrhují v reakci na specifickou situaci v Pákistánu jako součást mimořádného balíčku. Za žádných okolností by neměla představovat precedens pro obchodní politiku Unie s jinými zeměmi.

(13)

Autonomní obchodní preference budou ve formě osvobození od cel při dovozu do Unie nebo ve formě celních kvót.

(14)

Nárok Pákistánu využívat mimořádné autonomní obchodní preference je podmíněn tím, že bude dodržovat příslušná pravidla o prokazování původu produktů a související postupy, jakož i jeho zapojením do účinné správní spolupráce s Unií v zájmu předcházení veškerému riziku podvodů. Závažné a soustavné porušování podmínek nároku na preferenční zacházení, podvody nebo neposkytnutí správní spolupráce při ověřování původu zboží by měly být důvodem pro dočasné pozastavení preferencí.

(15)

Pro účely vymezení pojmu původních produktů a postupů týkajících se osvědčení o původu a správní spolupráce by se měla použít část I hlava IV kapitola 2 oddíl 1 a oddíl 1A nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (3), s výjimkou článků 68 až 71, 90 až 97i a čl. 97j odst. 2 uvedených oddílů. Pokud však jde o kumulaci původu, mělo by být povoleno použít k těmto účelům pouze materiály pocházející z Unie. Regionální kumulace a jiné druhy kumulace s výjimkou kumulace s materiály pocházejícími z Unie by se neměly použít pro účely určení statusu původu produktů, na které se vztahují autonomní obchodní preference stanovené tímto nařízením, aby se zajistilo, že v Pákistánu proběhne dostatečná transformace.

(16)

Rozšíření autonomních obchodních preferencí na Pákistán vyžaduje výjimku ze závazků Unie podle článků I a XIII Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT) v souladu s článkem IX Dohody o zřízení WTO. Generální rada WTO takovou výjimku dne 14. února 2012 udělila.

(17)

V zájmu zajištění okamžitého a udržitelného dopadu na hospodářské oživení Pákistánu po povodních a v souladu s výjimkou udělenou WTO se doporučuje omezit trvání uvedených autonomních obchodních preferencí do 31. prosince 2013.

(18)

V zájmu rychlé reakce a za účelem zajištění integrity a řádného fungování autonomních obchodních preferencí pro Pákistán a za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení v otázkách dočasného pozastavení preferencí v důsledku nedodržování celních postupů a povinností, v důsledku závažného a soustavného porušování základních zásad lidských práv, zásady demokracie a právního státu ze strany Pákistánu, nebo v důsledku toho, že Pákistán nedodrží podmínku vzdát se od 1. července 2012 zavádění nových či zvyšování stávajících vývozních cel nebo poplatků s rovnocenným účinkem, nebo jakýchkoli dalších omezení či zákazů, které se týkají vývozu veškerých materiálů, jež se používají k výrobě výrobků, na které se vztahuje toto nařízení, by měly být Komisi svěřeny pravomoci přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty, je-li to vzhledem k naléhavým důvodům nezbytné. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (4).

(19)

Za účelem provedení nezbytných technických úprav seznamu zboží, na které se vztahují autonomní obchodní preference, a vynětí z oblasti působnosti tohoto nařízení produktů, u nichž objem dovozu, na nějž se vztahuje toto nařízení, přesahuje určitou úroveň, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o provedení změn v přílohách I a II tak, aby odrážely změny v kombinované nomenklatuře, a aby byly vyjmuty produkty z oblasti působnosti tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(20)

Za účelem bezodkladného řešení výrazně zvýšeného dovozu produktů osvobozených od cel při dovozu do Unie, což může mít negativní dopad na výrobce v Unii, by měla Komise přijmout akty v přenesené pravomoci, kterými vyjme produkty z oblasti působnosti tohoto nařízení v rámci postupu pro naléhavé případy.

(21)

Nejpozději dva roky od uplynutí doby platnosti tohoto nařízení by Komise měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dopadech autonomních obchodních preferencí. Tato zpráva by měla obsahovat podrobnou analýzu dopadů těchto preferencí na hospodářství Pákistánu a jejich vliv na obchod a příjmy Unie z cel a také na ekonomiku a zaměstnanost v Unii. Ve své zprávě by Komise měla zohlednit zejména dopady autonomních obchodních preferencí na tvorbu pracovních míst, vymycování chudoby a udržitelný vývoj v oblasti ekonomicky aktivního obyvatelstva a chudých osob v Pákistánu,

a)

dodržováním pravidel o prokazování původu produktů a souvisejících postupů stanovených v části I hlavě IV kapitole 2 oddíle 1 a oddíle 1A pododdílech 1 a 2 nařízení (EHS) č. 2454/93, s výjimkou článků 68 až 71, 90 až 97i a čl. 97j odst. 2 uvedených oddílů. Pokud však jde o kumulaci původu pro účely určení statusu původu produktů, na které se vztahuje současný režim zavedený v článku 1 tohoto nařízení, povoluje se pouze kumulace s materiálem pocházejícím z Unie. Regionální kumulace a jiné druhy kumulace s výjimkou kumulace s materiály pocházejícími z Unie se nepovoluje;

b)

dodržováním způsobů správní spolupráce stanovených v části I hlavě IV kapitole 2 oddíle 1 pododdíle 3 nařízení (EHS) č. 2454/93;

c)

tím, že Pákistán nebude závažně a soustavně porušovat lidská práva, včetně základních práv pracovníků, a základní zásady demokracie a právního státu;

d)

tím, že se Pákistán od 1. července 2012 vzdá zavádění nových či zvyšování stávajících vývozních cel nebo poplatků s rovnocenným účinkem, nebo jakýchkoli jiných omezení či zákazů, které se týkají vývozu veškerých materiálů, jež se používají především k výrobě jakýchkoli výrobků, na které se vztahuje toto preferenční zacházení a které jsou určeny pro vývoz na území Unie, nebo prodeje těchto materiálů za účelem vývozu.

a)

uvědomí výbor uvedený v čl. 8 odst. 1;

b)

vyzve členské státy, aby přijaly preventivní opatření nezbytná k zabezpečení finančních zájmů Unie nebo zajištění dodržování článku 2 Pákistánem;

c)

zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, v němž se uvede, že existuje důvodná pochybnost týkající se používání preferenčního zacházení nebo o dodržování článku 2 Pákistánem, jež může zpochybnit jeho právo na další požívání výhod přiznaných tímto nařízením;

d)

uvědomí Pákistán o jakémkoli rozhodnutí učiněném v souladu s tímto odstavcem dříve, než dotčené rozhodnutí nabude účinnosti.