25.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 264/1

(1)

Vnitrozemské vodní cesty jsou podle bílé knihy Komise nazvané „Evropská dopravní politika do roku 2010: čas rozhodnout“ významnou součástí dopravních sítí Společenství a podpora vnitrozemské vodní dopravy je jedním z cílů společné dopravní politiky jak z důvodů hospodářské účinnosti, tak za účelem omezování spotřeby energie a dopadu dopravy na životní prostředí.

(2)

Komise potřebuje statistiky o přepravě věcí po vnitrozemských vodních cestách, aby mohla sledovat a rozvíjet společnou dopravní politiku i dopravní prvky regionální politiky a politiky transevropských sítí.

(3)

Statistiky o vnitrozemské vodní dopravě se shromažďují podle směrnice Rady 80/1119/EHS ze dne 17. listopadu 1980 o statistickém vykazování přepravy zboží po vnitrozemských vodních cestách (2), která již neodpovídá současným potřebám v této oblasti. Proto je vhodné nahradit uvedenou směrnici novým nástrojem, který rozšíří její oblast působnosti a zlepší její efektivitu.

(4)

Směrnice 80/1119/EHS by proto měla být zrušena.

(5)

K dosažení nejvyšší proveditelné srovnatelnosti mezi jednotlivými druhy dopravy by se statistiky Společenství o všech druzích dopravy měly shromažďovat podle společných koncepcí a norem.

(6)

Doprava po vnitrozemských vodních cestách není provozována ve všech členských státech, a proto se účinky tohoto nařízení omezují na ty členské státy, v nichž tento druh dopravy existuje.

(7)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření společných statistických norem, které umožní získávat harmonizované údaje, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(8)

Nařízení Rady (ES) č. 322/97 ze dne 17. února 1997 o statistice Společenství (3) stanoví referenční rámec pro toto nařízení.

(9)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(10)

Výbor pro statistické programy, zřízený rozhodnutím Rady 89/382/EHS, Euratom (5), byl konzultován v souladu s článkem 3 uvedeného rozhodnutí,

a)

přepravu věcí plavidly o hrubé nosnosti menší než 50 tun;

b)

plavidla používaná především pro přepravu cestujících;

c)

plavidla používaná jako trajekty;

d)

plavidla používaná přístavními správami a orgány veřejné moci výhradně pro neobchodní účely;

e)

plavidla používaná výhradně pro zásobování palivem nebo skladování;

f)

plavidla nepoužívaná pro přepravu věcí, jako jsou rybářské lodě, plovoucí bagry, plovoucí dílny, obytné čluny a rekreační lodě.

a)

„splavnou vnitrozemskou vodní cestou“ vodní úsek, nikoliv část moře, po kterém mohou plout běžně naložená plavidla o nosnosti, která není menší než 50 tun. Tento pojem zahrnuje jak splavné řeky a jezera, tak splavné kanály;

b)

„plavidlem vnitrozemské vodní dopravy“ plovoucí konstrukce určená k přepravě věcí nebo k veřejné přepravě cestujících po splavných vnitrozemských vodních cestách;

c)

„zemí registrace plavidla“ země, v níž je plavidlo vnitrozemské vodní dopravy registrováno.

a)

posoudí výhody plynoucí Společenství, členským státům a poskytovatelům a uživatelům statistických informací z vypracovaných statistik v poměru k nákladům na ně;

b)

posoudí kvalitu vypracovaných statistik;

c)

uvede oblasti, kde by bylo případně vhodné zlepšení, a změny, které s ohledem na získané výsledky považuje za nutné.

a)

úpravy prahu pro statistické pokrytí vnitrozemské vodní dopravy (článek 2);

b)

úpravy definic a přijetí dodatečných definic (článek 3);

c)

úpravy rozsahu shromažďování údajů a obsahu příloh (článek 4);

d)

způsobů předávání údajů Komisi (Eurostatu), včetně norem pro výměnu údajů (článek 5);

e)

způsobů šíření výsledků Komisí (Eurostatem) (článek 6);

f)

vypracování a zveřejnění metodických požadavků a kritérií (článek 7).

25.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 264/12

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (3), považuje rok 1999 za základní rok pro přidělování kvót pro hydrochlorfluoruhlovodíky. Trh s hydrochlorfluoruhlovodíky v deseti nových členských státech se od roku 1999 značně změnil v důsledku příchodu nových společností a změněných podílů na trhu. Použití roku 1999 jako základního roku pro přidělování kvót pro hydrochlorfluoruhlovodíky v těchto nových členských státech by vedlo k tomu, že by velký počet společností neobdržel dovozní kvótu. Mohlo by to být považováno za svévolné a vyústit v porušení zásady nediskriminace a zásady oprávněného očekávání.

(2)

Kvóty by měly zpravidla vycházet z nejaktuálnějších a nejreprezentativnějších dostupných číselných údajů, aby se zajistilo, že nebude vyloučena řada dovážejících společností v nových členských státech. Je proto vhodné zvolit roky, pro něž jsou dostupné nejaktuálnější údaje. Proto by se měly jako základ pro společnosti z deseti nových členských států použít průměrné podíly na trhu v letech 2002 a 2003, aby tak co nejlépe odrážely obchodní situaci na trhu s hydrochlorfluoruhlovodíky v těchto členských státech.

(3)

Nařízení (ES) č. 2037/2000 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

„i)

odchylně od písmene h) každý výrobce a dovozce v České republice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku zajistí, že vypočtená úroveň hydrochlorfluoruhlovodíků, které uvede na trh nebo použije pro vlastní potřebu, nepřesáhne, vyjádřená v procentech z vypočtené úrovně uvedené v písmenech b), d), e) a f), průměr jeho podílu na trhu v procentech v letech 2002 a 2003.“

25.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 264/13

(1)

Cílem právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí je přispívat mimo jiné k udržování, ochraně a zlepšování kvality životního prostředí a k ochraně lidského zdraví, a tím podporovat udržitelný rozvoj.

(2)

Šestý akční program Společenství pro životní prostředí (3) zdůrazňuje význam poskytování přiměřených informací o životním prostředí a efektivních příležitostí pro účast veřejnosti na rozhodování v oblasti životního prostředí, čímž se zvýší zodpovědnost a průhlednost rozhodování a přispěje se k povědomí veřejnosti o přijímaných opatřeních a k jejich podpoře. Program navíc podporuje, stejně jako jeho předchůdci (4), účinnější provádění a uplatňování právních předpisů Společenství v oblasti ochrany životního prostředí, včetně jejich vynucování a podnikání kroků proti jejich porušování.

(3)

Dne 25. června 1998 podepsalo Společenství Úmluvu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“). Společenství Aarhuskou úmluvu schválilo dne 17. února 2005 (5). Ustanovení právních předpisů Společenství by měla být s touto úmluvou v souladu.

(4)

Společenství již přijalo soubor právních předpisů, které se vyvíjejí a přispívají k dosažení cílů Aarhuské úmluvy. Měla by být přijata ustanovení pro použití požadavků úmluvy na orgány a subjekty Společenství.

(5)

Je vhodné upravit tři pilíře Aarhuské úmluvy, tedy přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, v rámci jednoho právního předpisu a stanovit společná ustanovení týkající se cílů a definicí. To přispěje k racionalizaci právních předpisů a ke zvýšení průhlednosti prováděcích opatření přijímaných orgány a subjekty Společenství.

(6)

Obecnou zásadou je, že práva zaručená třemi pilíři Aarhuské úmluvy platí bez diskriminace z důvodu státní příslušnosti, národnosti nebo bydliště.

(7)

Aarhuská úmluva široce definuje orgány veřejné správy, přičemž základní zásadou je, že při jakémkoli výkonu veřejné moci by měla existovat práva pro jednotlivce a jejich organizace. Je proto nezbytné, aby orgány a subjekty Společenství, na něž se toto nařízení vztahuje, byly definovány stejně širokým a funkčním způsobem. Podle Aarhuské úmluvy mohou být orgány a subjekty Společenství vyjmuty z oblasti působnosti úmluvy, pokud jednají v soudní nebo zákonodárné funkci. Nicméně z důvodu zajištění souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (6) by se ustanovení o přístupu k informacím o životním prostředí měla vztahovat na orgány a subjekty Společenství, které jednají v zákonodárné funkci.

(8)

Definice informací o životním prostředí v tomto nařízení zahrnuje informace o stavu životního prostředí v jakékoli podobě. Tato definice, která byla sladěna s definicí přijatou pro směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (7), má stejný obsah jako definice uvedená v Aarhuské úmluvě. Definice „dokumentu“ v nařízení (ES) č. 1049/2001 zahrnuje informace o životním prostředí, jak jsou definovány v tomto nařízení.

(9)

Je vhodné, aby toto nařízení stanovilo definici plánů a programů s ohledem na Aarhuskou úmluvu, a to souběžně s přístupem sledovaným ve vztahu k závazkům členských států podle stávajícího práva ES. „Plány a programy týkající se životního prostředí“ by měly být definovány ve vztahu k jejich příspěvku k dosažení nebo jejich možnému významnému vlivu na dosažení cílů a priorit politiky Společenství v oblasti životního prostředí. Šestý akční program Společenství pro životní prostředí stanovil na období deseti let počínaje dnem 22. července 2002 cíle politiky Společenství v oblasti životního prostředí a akce plánované pro dosažení těchto cílů. Na konci tohoto období by měl být přijat následující akční program pro životní prostředí.

(10)

S ohledem na skutečnost, že právo životního prostředí se neustále vyvíjí, měla by definice práva životního prostředí odkazovat na cíle politiky Společenství v oblasti životního prostředí, jak jsou stanoveny ve Smlouvě o ES.

(11)

Individuálně určené správní akty by měly podléhat možnému vnitřnímu přezkumu v případech, kdy mají právně závazné a vnější účinky. Obdobně by měly být upraveny případy nečinnosti, pokud podle práva životního prostředí existuje závazek přijmout správní akt. Vzhledem k tomu, že akty přijaté orgánem nebo subjektem Společenství jednajícím v soudní nebo zákonodárné funkci mohou být vyjmuty, mělo by totéž platit pro jiné postupy šetření, pokud orgán nebo subjekt Společenství jedná v roli orgánu správního přezkumu podle Smlouvy.

(12)

Aarhuská úmluva vyzývá k umožnění přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí buď na základě žádosti, nebo prostřednictvím aktivního šíření orgány, na něž se úmluva vztahuje. Nařízení (ES) č. 1049/2001 se vztahuje na Evropský parlament, Radu a Komisi, jakož i na agentury a podobné subjekty zřízené právním aktem Společenství. Uvedené nařízení stanoví pro tyto orgány pravidla, která jsou do značné míry v souladu s pravidly stanovenými v Aarhuské úmluvě. Je nezbytné rozšířit použitelnost nařízení (ES) č. 1049/2001 na všechny ostatní orgány a subjekty Společenství.

(13)

Pokud Aarhuská úmluva obsahuje ustanovení, která nejsou zcela nebo zčásti uvedena rovněž v nařízení (ES) č. 1049/2001, je třeba taková ustanovení vzít v úvahu, zejména pokud jde o sběr a šíření informací o životním prostředí.

(14)

Má-li být právo veřejnosti na přístup k informacím o životním prostředí účinné, je nezbytné, aby se jednalo o informace o životním prostředí v dobré kvalitě. Je proto vhodné zavést pravidla, která orgány a subjekty Společenství zavazují k zajištění takové kvality.

(15)

Pokud nařízení (ES) č. 1049/2001 stanoví výjimky, měly by se tyto výjimky použít s výhradou případných podrobnějších ustanovení tohoto nařízení týkajících se žádostí o informace o životním prostředí. Důvody pro odmítnutí přístupu k informacím o životním prostředí by měly být vykládány restriktivním způsobem, s přihlédnutím k veřejnému zájmu, jemuž zveřejnění informací slouží, a k tomu, zda se požadované informace týkají emisí do životního prostředí. Pojem „obchodní zájmy“ zahrnuje dohody o ochraně důvěrnosti uzavřené orgány nebo subjekty jednajícími v bankovní funkci.

(16)

Podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES ze dne 24. září 1998 o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství (8) již byla s pomocí Komise zřízena síť na úrovni Společenství pro podporu spolupráce a koordinace mezi členskými státy za účelem zlepšení předcházení řadě přenosných nemocí ve Společenství a jejich kontroly. Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1786/2002/ES (9) byl přijat akční program Společenství v oblasti veřejného zdraví, který doplňuje vnitrostátní politiky. Zlepšení informovanosti a prohloubení znalostí za účelem rozvoje veřejného zdraví a zvýšení schopnosti rychle a koordinovaně reagovat v případě ohrožení zdraví, což jsou základní prvky uvedeného programu, představují cíle, které jsou plně v souladu s požadavky Aarhuské úmluvy. Toto nařízení by se proto mělo použít bez dotčení rozhodnutí č. 2119/98/ES a č. 1786/2002/ES.

(17)

Aarhuská úmluva požaduje, aby strany přijaly opatření pro účast veřejnosti při přípravě plánů a programů týkajících se životního prostředí. Taková opatření mají zahrnovat přiměřené časové rámce pro informování veřejnosti o daném rozhodování o životním prostředí. Má-li být účast veřejnosti účinná, měla by se uskutečnit v raném stadiu, kdy jsou možnosti volby ještě otevřeny. Orgány a subjekty Společenství by měly při stanovení opatření pro účast veřejnosti vymezit veřejnost, která se může účastnit. Aarhuská úmluva rovněž požaduje, aby strany v přiměřeném rozsahu usilovaly o poskytnutí příležitosti pro účast veřejnosti při tvorbě politik týkajících se životního prostředí.

(18)

Ustanovení čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy umožňuje přístup k soudním nebo jiným přezkumným řízením za účelem napadení jednání nebo nečinnosti soukromých osob nebo orgánů veřejné správy, jež jsou v rozporu s ustanoveními práva týkajícího se životního prostředí. Ustanovení o přístupu k právní ochraně by měla být slučitelná se Smlouvou. V této souvislosti je vhodné, aby se toto nařízení vztahovalo pouze na jednání a nečinnost orgánů veřejné správy.

(19)

V zájmu zajištění přiměřených a účinných opravných prostředků, včetně postupů před Soudním dvorem Evropských společenství podle příslušných ustanovení Smlouvy o ES, je vhodné, aby orgán nebo subjekt Společenství, který vydal akt, jenž má být napaden, nebo který v případě údajné nečinnosti opomenul jednat, měl příležitost znovu posoudit své předchozí rozhodnutí nebo jednat v případě nečinnosti.

(20)

Nevládní organizace působící v oblasti ochrany životního prostředí, které splňují určitá kritéria určená zejména pro zajištění toho, že tyto organizace jsou nezávislými a odpovědnými organizacemi, a které prokázaly, že jejich základním cílem je podpora ochrany životního prostředí, by měly být oprávněny požadovat vnitřní přezkum na úrovni Společenství v případě přijatých aktů nebo nečinnosti v rámci práva životního prostředí ze strany orgánů nebo subjektů Společenství, za účelem jejich nového posouzení danými orgány nebo subjekty.

(21)

Pokud byly předcházející žádosti o vnitřní přezkum neúspěšné, měla by mít dotyčná nevládní organizace možnost podat žalobu k Soudnímu dvoru v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy.

(22)

Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a vyjádřené v Listině základních práv Evropské unie, zejména v jejím článku 37,

a)

zaručením práva přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, které orgány nebo subjekty Společenství obdrží nebo vytvoří a které mají v držení, a stanovením základních podmínek a praktických opatření pro jeho výkon;

b)

zajištěním toho, že informace o životním prostředí jsou postupně zpřístupňovány veřejnosti a veřejně šířeny s cílem zajistit co nejširší systematickou dostupnost a šíření. Za tímto účelem se podporuje zejména používání dostupné počítačové telekomunikační nebo elektronické technologie;

c)

umožněním účasti veřejnosti na plánech a programech týkajících se životního prostředí;

d)

zaručením přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na úrovni Společenství za podmínek stanovených tímto nařízením.

a)

„žadatelem“ každá fyzická nebo právnická osoba požadující informace o životním prostředí;

b)

„veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a sdružení, organizace nebo skupiny těchto osob;

c)

„orgánem nebo subjektem Společenství“ každý veřejný orgán, instituce, úřad nebo agentura zřízená Smlouvou nebo na jejím základě s výjimkou případů, kdy jedná v soudní nebo zákonodárné funkci. Ustanovení hlavy II se však vztahují na orgány nebo subjekty Společenství, které jednají v zákonodárné funkci;

d)

„informacemi o životním prostředí“ informace v písemné, obrazové, zvukové, elektronické nebo jiné formě o:

e)

„plány a programy týkajícími se životního prostředí“ plány a programy, které:

Obecné akční programy pro životní prostředí se rovněž považují za plány a programy týkající se životního prostředí.

Tato definice nezahrnuje finanční nebo rozpočtové plány a programy, zejména ty, které stanoví způsoby financování konkrétních projektů nebo činností nebo které souvisejí s návrhy ročních rozpočtů, interní programy práce orgánu nebo subjektu Společenství nebo nouzové plány a programy určené výlučně k civilní ochraně;

f)

„právem životního prostředí“ právní předpisy Společenství, které bez ohledu na svůj právní základ přispívají ke sledování cílů politiky Společenství v oblasti životního prostředí uvedených ve Smlouvě: udržování, ochraně a zlepšování kvality životního prostředí, ochraně lidského zdraví, obezřetnému a racionálnímu využívání přírodních zdrojů a podpoře opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí;

g)

„správním aktem“ jakékoliv individuálně určené opatření podle práva životního prostředí, které bylo přijato orgánem nebo subjektem Společenství a má právně závazné vnější účinky;

h)

„nečinností“ jakékoliv nepřijetí správního aktu vymezeného pod písmenem g) orgánem nebo subjektem Společenství.

a)

článků 81, 82, 86 a 87 Smlouvy (pravidla hospodářské soutěže);

b)

článků 226 a 228 Smlouvy (řízení pro nesplnění povinnosti);

c)

článku 195 Smlouvy (šetření prováděná veřejným ochráncem práv);

d)

článku 280 Smlouvy (šetření prováděná OLAFem).

a)

texty mezinárodních smluv, úmluv a dohod, právních předpisů Společenství týkajících se životního prostředí nebo s ním souvisejících a politik, plánů a programů týkajících se životního prostředí;

b)

zprávy o pokroku při provádění bodů uvedených v písmeni a), pokud je orgány nebo subjekty Společenství vypracovaly nebo je mají v držení v elektronické podobě;

c)

kroky podniknuté v řízení pro porušení právních předpisů Společenství od vydání odůvodněného stanoviska podle čl. 226 odst. 1 Smlouvy;

d)

zprávy o stavu životního prostředí podle odstavce 4;

e)

údaje nebo souhrny údajů odvozené z monitorování činností, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit životní prostředí;

f)

povolení s významným dopadem na životní prostředí a dohody o životním prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup;

g)

studie o hodnocení vlivu na životní prostředí a posouzení rizik týkajících se složek životního prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup.

a)

návrhu znění, je-li k dispozici;

b)

informacích o životním prostředí nebo hodnocení dopadů na životní prostředí, které jsou významné pro připravovaný plán nebo program, jsou-li k dispozici, a

c)

praktických opatřeních pro účast, včetně:

a)

se jedná o nezávislou neziskovou právnickou osobu podle vnitrostátního práva nebo zvyklostí členského státu;

b)

jejím základním proklamovaným cílem je podpora ochrany životního prostředí v rámci práva životního prostředí;

c)

existuje po dobu delší než dva roky a aktivně sleduje své cíle podle písmene b);

d)

předmět, ve vztahu k němuž je žádost o vnitřní přezkum podávána, spadá do jejích cílů a činností.

25.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 264/20

(1)

Směrnice Rady 78/659/EHS ze dne 18. července 1978 o jakosti sladkých vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb (3) byla několikrát podstatně změněna (4). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být kodifikována.

(2)

Ochrana a zlepšení životního prostředí vyžaduje určitá opatření k ochraně vod před znečištěním, včetně sladkých vod vhodných pro podporu života ryb.

(3)

Z ekologického a hospodářského hlediska je nutné chránit rybí populaci před různými škodlivými důsledky způsobenými vypouštěním znečišťujících látek do vod, zejména před snižováním počtu ryb náležejících k určitému druhu, a dokonce v některých případech i před vyhynutím mnoha těchto druhů.

(4)

Cílem rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (5) je dosažení úrovně jakosti povrchových vod, která nepředstavuje rizika pro životní prostředí ani na ně nemá vážný dopad.

(5)

Nesoulad v předpisech platných v různých členských státech pro jakost sladkých vod pro podporu života ryb může vytvářet nerovné podmínky pro hospodářskou soutěž, a tím přímo ovlivnit fungování vnitřního trhu.

(6)

Pro dosažení cílů této směrnice by měly členské státy vymezit vody, na které ji budou používat, a stanovit mezní hodnoty odpovídající určitým ukazatelům. Takto vymezené vody budou muset vyhovět těmto hodnotám do pěti let od jejich vymezení.

(7)

Mělo by být přijato ustanovení, podle kterého se sladké vody vhodné pro podporu života ryb za určitých podmínek považují za vyhovující příslušným hodnotám ukazatelů, a to i v případě, kdy určitý procentní podíl odebraných vzorků neodpovídá uvedeným mezním hodnotám.

(8)

K zajištění kontroly jakosti sladkých vod vhodných pro podporu života ryb by měl být odebírán minimální počet vzorků a měla by se provádět měření ukazatelů uvedených v příloze. Takové vzorkování může být omezeno nebo přerušeno v závislosti na jakosti vod.

(9)

Určité přírodní poměry se vymykají kontrole členských států, a je proto nutné poskytnout v určitých případech možnost odchýlit se od této směrnice.

(10)

Technický a vědecký pokrok si může vyžádat rychlé přizpůsobení některých požadavků stanovených v příloze I. S cílem usnadnit zavádění opatření potřebných k tomuto účelu by měl být stanoven postup, jímž by byla založena úzká spolupráce členských států a Komise v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (6).

(11)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu stanovených v příloze III části B,

a)

původním druhům zajišťujícím přirozenou rozmanitost;

b)

druhům, jejichž přítomnost je příslušnými orgány členských států považována za vhodnou pro účely vodního hospodářství.

a)

„lososovými vodami“ vody, které jsou nebo by mohly být vhodné pro život ryb náležejících k druhům, jako jsou losos obecný (Salmo salar), pstruh obecný (Salmo trutta), lipan podhorní (Thymallus thymallus) a síh nebo maréna (Coregonus);

b)

„kaprovými vodami“ vody, které jsou nebo by mohly být vhodné pro život ryb náležejících ke kaprovitým (Cyprinidae) nebo k jiným druhům, jako jsou štika obecná (Esox lucius), okoun říční (Perca fluviatilis) a úhoř říční (Anguilla anguilla).

a)

95 % vzorků pro ukazatele: reakce vody, BSK5, dusitany, volný amoniak, amonné ionty celkem, celkový zbytkový chlor, veškerý zinek a rozpuštěná měď; pokud je četnost vzorkování nižší než jednou měsíčně, musí vyhovovat výše uvedeným hodnotám i poznámkám všechny vzorky;

b)

procentní podíly uvedené v příloze I pro ukazatele: teplota a rozpuštěný kyslík;

c)

průměrnou koncentraci stanovenou pro ukazatel: nerozpuštěné látky.

a)

určitých ukazatelů v příloze I označených indexem (0) kvůli mimořádným povětrnostním nebo zvláštním zeměpisným podmínkám;

b)

že vymezené vody podléhají přírodnímu obohacování určitými látkami, takže nejsou dodržovány hodnoty stanovené v příloze I.

Přírodním obohacováním se rozumí proces, při němž bez lidského zásahu přijímá dané vodní těleso z půdy určité látky v ní obsažené.

a)

vodách vymezených podle čl. 4 odst. 1 ve formě soupisu;

b)

přezkoumání vymezení určitých vod podle čl. 4 odst. 2;

c)

ustanoveních přijatých za účelem stanovení nových ukazatelů podle článku 9;

d)

použitých odchylkách od hodnot uvedených v sloupci I přílohy I.

25.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 264/32

(1)

Druhá směrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (3) stanoví požadavky pro některá opatření týkající se základního kapitálu přijímaná těmito společnostmi.

(2)

Ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu ze dne 21. května 2003 nazvaném „Modernizace práva společností a efektivnější řízení podniků v Evropské unii – Plán pokroku“ došla Komise k závěru, že by zjednodušení a modernizace směrnice 77/91/EHS významně přispěly k podpoře efektivnosti podnikání a konkurenceschopnosti, aniž by došlo ke snížení ochrany nabízené akcionářům a věřitelům. Tyto cíle jsou hlavní prioritou, ale nemají vliv na to, že je třeba neodkladně přistoupit k celkovému posouzení otázky, zda existují proveditelné alternativy režimu udržování základního kapitálu, které by dostatečně chránily zájmy věřitelů a akcionářů akciové společnosti.

(3)

Členské státy by měly mít možnost povolit akciovým společnostem přidělovat akcie za nepeněžité vklady, aniž by musely obdržet zvláštní ocenění odborníkem v případech, kdy existuje jednoznačná referenční hodnota pro ocenění takového vkladu. Mělo by však být zaručeno právo menšinových akcionářů toto ocenění požadovat.

(4)

Akciové společnosti by měly být oprávněny nabývat vlastní akcie do výše rozdělitelných rezerv společnosti a doba, na kterou by mohlo být toto nabytí schváleno valnou hromadou, by měla být prodloužena tak, aby byla zvýšena pružnost a snížena administrativní zátěž pro společnosti, jež musí reagovat pohotově na vývoj na trhu, který ovlivňuje cenu jejich akcií.

(5)

Členské státy by měly mít možnost povolit akciovým společnostem poskytovat finanční podporu za účelem nabytí akcií těchto společností třetími osobami až do výše rozdělitelných rezerv společnosti tak, aby byla zvýšena pružnost s ohledem na změny ve vlastnické struktuře akciových společností. S ohledem na cíl této směrnice, kterým je ochrana jak akcionářů, tak třetích osob, by tato možnost měla podléhat ochranným opatřením.

(6)

Aby došlo ke zlepšení normalizované ochrany věřitelů ve všech členských státech, měli by mít věřitelé možnost za určitých podmínek přistoupit k soudnímu nebo správnímu řízení, jsou-li jejich pohledávky ohroženy následkem snížení základního kapitálu akciové společnosti.

(7)

S cílem zabránit zneužívání trhu by měly členské státy pro účely provádění této směrnice přihlížet ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (4), k nařízení Komise (ES) č. 2273/2003 ze dne 22. prosince 2003, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o výjimky pro programy zpětného odkupu a stabilizace finančních nástrojů (5), a ke směrnici Komise 2004/72/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o uznávané tržní postupy, definici důvěrné informace ve vztahu ke komoditním derivátům, sestavení seznamů zasvěcených osob, oznamování transakcí osob s řídicí odpovědností a oznamování podezřelých transakcí (6).

(8)

Směrnice 77/91/EHS by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(9)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (7) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

1.

V čl. 1 odst. 1 se dvacátá první odrážka nahrazuje tímto:

.

2.

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 10a

1.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu převoditelné cenné papíry definované v čl. 4 odst. 1 bodě 18 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (8) nebo nástroje peněžního trhu definované v čl. 4 odst. 1 bodě 19 uvedené směrnice vloženy jako nepeněžité vklady a tyto cenné papíry nebo nástroje peněžního trhu jsou ohodnoceny váženým průměrem ceny, za kterou byly obchodovány na jednom nebo více regulovaných trzích definovaných v čl. 4 odst. 1 bodě 14 uvedené směrnice po dostatečně dlouhou dobu stanovenou vnitrostátními právními předpisy přede dnem příslušného nepeněžitého vkladu.

Avšak v případech, kdy byla cena ovlivněna výjimečnými okolnostmi, které by významně změnily hodnotu těchto aktiv ke dni vkladu, včetně situací, kdy se trh těchto převoditelných cenných papírů nebo nástrojů peněžního trhu stane nelikvidním, provede se nové ocenění z podnětu a na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu. Při tomto novém ocenění se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3.

2.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu aktiva jiná než převoditelné cenné papíry a nástroje peněžního trhu uvedené v odstavci 1 vložena jako nepeněžitý vklad a jejich reálná hodnota již byla stanovena uznávaným nezávislým odborníkem a kdy jsou splněny tyto podmínky:

V případě nových okolností, které by významně změnily reálnou hodnotu aktiva ke dni jeho vkladu, musí být z podnětu a na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu provedeno nové ocenění. Při tomto novém ocenění se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3.

Není-li provedeno nové ocenění, může jeden nebo více akcionářů, kteří vlastní celkový podíl alespoň 5 % upsaného základního kapitálu společnosti v den, kdy je přijato rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, požadovat ocenění nezávislým odborníkem, přičemž se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3. Tento akcionář nebo akcionáři mohou takovou žádost podat až do nabytí účinnosti vkladu aktiva, pokud ke dni jejího podání stále vlastní podíl alespoň 5 % upsaného základního kapitálu společnosti, jako tomu bylo v den, kdy bylo přijato rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu.

3.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu aktiva jiná než převoditelné cenné papíry a nástroje peněžního trhu uvedené v odstavci 1 vložena jako nepeněžitý vklad, jehož reálná hodnota je odvozena podle jednotlivého aktiva z povinné účetní závěrky za předchozí účetní období, pokud tyto účty podléhají auditu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (9).

Ustanovení odst. 2 druhého a třetího pododstavce se použijí obdobně.

Článek 10b

1.   Je-li nepeněžitý vklad podle článku 10a proveden bez zprávy odborníka uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3, zveřejní se kromě splnění požadavků stanovených v čl. 3 písm. h) do jednoho měsíce ode dne účinnosti vkladu aktiva prohlášení obsahující tyto informace:

Zveřejnění se provádí způsobem stanoveným právními předpisy členského státu podle článku 3 směrnice 68/151/EHS.

2.   Pokud je navrženo, aby bylo zvýšení základního kapitálu podle čl. 25 odst. 2 nepeněžitým vkladem provedeno bez zprávy odborníka uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3, zveřejní se způsobem stanoveným právními předpisy členského státu podle článku 3 směrnice 68/151/EHS oznámení uvádějící datum přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu a informace uvedené v odstavci 1, a to před nabytím účinnosti vkladu aktiva jako nepeněžitého vkladu. V tomto případě se prohlášení podle odstavce 1 omezí na sdělení, že od zveřejnění výše uvedeného oznámení nenastaly žádné nové okolnosti.

3.   Každý členský stát dostatečně zajistí, aby byl postup stanovený v článku 10a a v tomto článku dodržen v případech, kdy dojde k nepeněžitému vkladu bez zprávy odborníka, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1, 2 a 3.

3.

V čl. 11 odst. 1 se první pododstavec mění takto:

4.

V článku 19 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Aniž je dotčena zásada rovného zacházení pro všechny akcionáře, kteří se nacházejí ve stejném postavení, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (10), mohou členské státy umožnit, aby společnost nabývala vlastní akcie přímo nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti. Pokud je toto nabývání umožněno, stanoví pro ně členské státy alespoň tyto podmínky:

Členské státy mohou navíc podřídit nabývání ve smyslu prvního pododstavce splnění kterékoli z těchto podmínek:

5.

V čl. 20 odst. 3 se slova „v čl. 15 odst. 1 písm. a)“ nahrazují slovy „v čl. 15 odst. 1 písm. a) a b)“.

6.

V článku 23 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Pokud členské státy umožňují společnosti přímo nebo nepřímo poskytovat zálohy, půjčky nebo úvěry nebo zajišťovat závazky s cílem umožnit nabytí vlastních akcií třetí osobě, lze tyto transakce provést za splnění podmínek stanovených v druhém, třetím, čtvrtém a pátém pododstavci.

Transakce probíhá na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu za spravedlivých tržních podmínek, zejména pokud jde o úrok, který společnost obdrží, a pokud jde o zajištění poskytnutá společnosti za půjčky a zálohy uvedené v prvním pododstavci. Je náležitě přešetřena finanční způsobilost třetí osoby nebo, v případě transakce za účasti více stran, každé ze zúčastněných smluvních stran.

Transakci předloží správní nebo řídící orgán předem ke schválení valné hromadě a valná hromada jedná v souladu s pravidly týkajícími se usnášeníschopnosti a většiny stanovené v článku 40. Správní nebo řídící orgán předloží valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody pro danou transakci, zájem společnosti na provedení takové transakce, podmínky, za kterých má být transakce provedena, rizika související s transakcí v otázkách likvidity a platební schopnosti společnosti a cenu, za kterou má třetí osoba akcie nabýt. Tato zpráva se předloží rejstříku za účelem zveřejnění podle článku 3 směrnice 68/151/EHS.

Celková finanční podpora poskytnutá třetím osobám nesmí mít v žádném okamžiku za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku uvedenou v čl. 15 odst. 1 písm. a) a b), i s přihlédnutím k případnému snížení čistého obchodního jmění, k němuž může dojít, když společnost nebo jiná osoba na její účet nabývá akcie této společnosti podle čl. 19 odst. 1. Společnost zahrne do pasiv v rozvaze nerozdělitelnou rezervu ve výši celkové finanční podpory.

V případech, kdy třetí osoba prostřednictvím finanční pomoci od společnosti nabývá akcie této společnosti ve smyslu čl. 19 odst. 1 nebo upisuje její akcie vydané v průběhu zvyšování upsaného základního kapitálu, je toto nabytí nebo upsání uskutečněno za spravedlivou cenu.“

7.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 23a

Jsou-li smluvními stranami transakce uvedené v čl. 23 odst. 1 jednotliví členové správního nebo řídícího orgánu společnosti, nebo členové správního či řídícího orgánu mateřského podniku ve smyslu článku 1 směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983 o konsolidovaných účetních závěrkách (11), nebo samotný mateřský podnik, anebo fyzické osoby jednající vlastním jménem, ale na účet členů těchto orgánů nebo tohoto podniku, zajistí členské státy přiměřenými ochrannými opatřeními, aby se tyto transakce nedostávaly do střetu s nejlepšími zájmy společnosti.

8.

V čl. 27 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použijí se čl. 10 odst. 2 a 3 a články 10a a 10b.“

9.

V článku 32 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   V případě snížení upsaného základního kapitálu mají alespoň věřitelé, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním rozhodnutí o snížení, alespoň právo na zajištění pohledávek, které ke dni zveřejnění nejsou splatné. Členské státy mohou toto právo vyloučit, pouze jsou-li věřiteli k dispozici odpovídající ochranná opatření nebo nejsou-li tato opatření potřebná s ohledem na aktiva společnosti.

Členské státy stanoví podmínky pro výkon práva stanoveného v prvním pododstavci. V každém případě členské státy zajistí, aby se věřitelé mohli obrátit na příslušný správní orgán nebo soud se žádostí o odpovídající ochranná opatření, pokud mohou spolehlivě prokázat, že snížení upsaného základního kapitálu ohrozí uhrazení jejich pohledávek a že společnost pro ně nezajistila žádná odpovídající ochranná opatření.“

10.

V článku 41 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy se mohou odchýlit od čl. 9 odst. 1, čl. 19 odst. 1 písm. a) první věty a článků 25, 26 a 29 v rozsahu, v jakém jsou tyto odchylky nezbytné k přijetí nebo uplatňování předpisů na podporu účasti zaměstnanců nebo jiných skupin osob vymezených vnitrostátním právem na základním kapitálu podniků.“