Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Náklady neexistence imigrace a neprováděné integrace

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 110/01)

Zpravodaj:	Pavel TRANTINA
Spoluzpravodaj:	José Antonio MORENO DÍAZ

Rozhodnutí plenárního shromáždění	15. 2. 2018
Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná specializovaná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato ve specializované sekci	7. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12.12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	149/09/13

1.   Shrnutí, závěry a doporučení

1.1

EHSV zastává názor, že imigrace má kladný vliv na růst populace a pracovní síly. Pokud nastane přirozený úbytek obyvatelstva, může imigrace přispět k udržení celkové populace a pracovní síly na konstantní úrovni. Imigrace sice nemůže bezezbytku vyřešit stárnutí obyvatelstva v Evropě. Může však pomoci nahradit nedostatek pracovních sil a dovedností, který nesouvisí s demografickým vývojem.

1.2

Scénář neexistence imigrace v Evropě by znamenal následující: — Ekonomiky členských států by značně utrpěly. Trhy práce by se dostaly pod možná nezvládnutelný tlak, celá odvětví by začala kolabovat, zemědělská výroba by se propadla, stavebnictví by nebylo schopno držet krok s poptávkou. — Demografické problémy by se prohloubily. Důchodové systémy by se mohly stát neudržitelnými, odvětví zdravotnictví a pečovatelství by se mohla zhroutit, vylidňování některých oblastí by pokračovalo rychlým tempem, a v důsledku by byla ohrožena sociální soudržnost. — Úplný zákaz legální migrace by nevyhnutelně vedl k nárůstu pokusů o migraci nelegální. To by zase vedlo k nadměrným bezpečnostním a represivním opatřením a neúměrné aktivitě policejních složek, to vše za enormních nákladů. Podnítilo by to černé trhy práce, vykořisťování a moderní otroctví a docházelo by k zoufalým pokusům o sloučení rodin. — Rasismus a xenofobie by vzkvétaly ještě více než v současnosti. Již dříve usazení lidé přistěhovaleckého původu, včetně druhé a třetí generace, by se stali terčem všeobecné nedůvěry a hněvu.

1.3

V hostitelských zemích byl naopak identifikován následující potenciál migrace: je možné obsadit volná pracovní místa a doplnit pracovníky chybějících kvalifikací, udržet hospodářský růst a zachovat služby pro stárnoucí obyvatelstvo v místech, kde je nedostatek mladých lidí. Díky příspěvkům nových mladých pracovníků z řad migrantů může být napravena nerovnováha penzijního systému. Přistěhovalci přinášejí energii a inovace. Hostitelské země mají prospěch z kulturní a etnické rozmanitosti. Je možné oživit vylidňující se oblasti, a to včetně škol, jež je možné transformovat. Země původu mají prospěch z remitencí (plateb, které migranti posílají domů), jež často převyšují zahraniční pomoc. Migranti vracející se domů přinášejí úspory, dovednosti a mezinárodní kontakty.

1.4

Plné využití potenciálu migrace vyžaduje přístup, který mimo jiné umožní lepší využívání dovedností migrantů. EHSV je přesvědčen, že je třeba podpořit patřičné politiky a mechanismy uznávání kvalifikací, a vyzývá EU a členské státy, aby pomohly jejich urychlenému rozvoji. Řádné uskutečňování partnerství se zeměmi mimo EU zaměřených na dovednosti by navíc bylo vzájemně přínosné jak pro EU, tak pro země původu migrantů.

1.5

EU by měla přijmout politiky a opatření, jež zajistí bezpečnou, řízenou a legální migraci a rovněž posílí začlenění a sociální soudržnost.

1.6

Neprováděná integrace přináší hospodářská, sociálně-kulturní a politická rizika a náklady. Investice do integrace migrantů je proto nejlepší pojistkou proti případným budoucím nákladům, problémům a napětím. Veřejné politiky by měly řešit strach, obavy a pochybnosti různých skupin obyvatel ve společnostech EU, a zabránit tak protiunijním a xenofobním projevům. Součástí příslušných politik by proto měl být jasný, konzistentní a odůvodněný soubor povinností samotných migrantů, ale také důsledné odmítnutí protimigrační rétoriky a chování.

1.7

EHSV vyzdvihuje skutečnost, že podpora integrace je klíčem k posílení základních hodnot a zásad EU, mezi nimiž jsou zásadní rozmanitost, rovnost a nediskriminace. Integrace se týká celé společnosti, a to i migrantů usazujících se v hostitelské zemi, bez ohledu na jejich status či původ. Jsou však potřebné zvláštní politiky pro mimořádně zranitelné osoby (jako jsou např. uprchlíci), přičemž nejlepší výsledky může přinášet komunitně založený přístup a individuálně uzpůsobená a zacílená podpora. Je proto naprosto nezbytné, aby se členské státy EU od sebe navzájem učily a poctivě usilovaly o vytvoření prostředí umožňujícího integraci migrantů při minimalizaci rizik.

2.   Důvody pro předložení stanoviska a jeho cíle

2.1

Největší počty migrujících lidí v Evropě od druhé světové války vyvolaly obavy občanů ohledně dalších nekontrolovaných migračních toků a podtrhly význam společného postupu v boji proti nelegální migraci a při zajišťování schopnosti EU jednat. Členské státy EU byly postaveny před výzvy týkající se zvládání a financování migrace a informování o ní, ale i souvisejících obav občanů. Někteří politici dokázali této situace zneužít, EHSV je však přesvědčen, že je nezbytně nutné změnit způsob, jakým je migrace prezentována, a vrátit se k racionální diskusi založené na faktech. Uprchlíci a migranti by neměli být vnímáni jako hrozba, nýbrž jako příležitost pro evropský hospodářský a sociální model.

2.2

Současné politiky, které činí z omezování migrace nejvyšší prioritu zahraniční agendy, podkopávají pozici EU v oblasti zahraničních vztahů, neboť ji činí náchylnou k vydírání a ztrátě důvěryhodnosti v otázkách lidských práv. EHSV je přesvědčen, že EU a členské státy musí stávající model překonat a zajistit, že budou podporovány legální způsoby vstupu, jež usnadní řízenou migraci a úspěšné začlenění. Bezpečné a legální cesty mohou zmírnit tlak na azylový systém EU.

2.3

Zároveň, dokud budou mít trhy EU poptávku po pracovních silách, bude existovat i migrace – legální, či jiná. Přinejmenším u určitých povolání poptávka poroste (pečovatelství, domácí práce, sociální služby, stavebnictví atd.) (1).

2.4

Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogherini přednesla v červnu na Dnech občanské společnosti 2017 hlavní projev na téma „Globální Evropa a její role při zajišťování míru a stability“ (2). Uvedla v něm, že Evropa potřebuje migraci z ekonomických a kulturních důvodů. Navrhla, aby EHSV připravil studii nebo zprávu o nákladech neexistence migrace, neboť podle jejího názoru by se celá odvětví evropského hospodářství zhroutila, pokud by všichni migranti ze dne na den zmizeli. Zpráva by měla tlumočit názory hospodářských a sociálních subjektů na to, jak by Evropa bez migrantů vypadala. Toto stanovisko z vlastní iniciativy navazuje na její návrh.

2.5

Migrace má mnoho podob – může být legální, nelegální nebo, jak tomu bylo v posledních třech letech v důsledku války v Sýrii a v dalších částech světa, humanitární. Migrační toky jsou rovněž smíšené a migrace za prací může mít podobu pracovních sil sezónních, manuálních nebo vysoce kvalifikovaných. Tento dokument se soustředí především na bezpečnou, legální a Evropskou unií podporovanou migraci za prací (a na související slučování rodin). Bere však na vědomí i jiné formy imigrace do EU a potenciální přínos migrantů přicházejících (dočasně) z humanitárních důvodů (žadatelů o azyl), a nelegální migraci.

3.   Obecné připomínky

3.1   Demografický vývoj – stárnutí obyvatel a snižování jejich počtu v EU

3.1.1

Na počátku 21. století čelí Evropa stárnutí obyvatelstva, stagnujícímu nebo dokonce snižujícímu se počtu místních obyvatel, vysoké nezaměstnanosti a – v případě některých klíčových členských států – rovněž pomalému hospodářskému růstu. Evropa zároveň zůstává jednou z hlavních cílových oblastí migrace (3).

3.1.2

Změny ve velikosti pracovní síly představují pro Evropskou unii jeden z hlavních problémů. Nabídka pracovních sil se nevyvíjí nezávisle na poptávce po pracovních silách. Její budoucí trajektorie lze odhadnout kombinací různých scénářů účasti pracovních sil na trhu práce s demografickými prognózami, jak uvádějí autoři Evropské demografické ročenky (European Demographic Data Sheet) 2018 (4). Současnou pracovní sílu v Evropské unii představuje přibližně 245 milionů pracovníků. Autoři ročenky předkládají tři scénáře účasti pracovní síly, které umožňují odhadnout budoucí nabídku pracovních sil do roku 2060, a které se pohybují v rozmezí 214, 227 nebo 245 milionů pracovníků.

3.1.3

Jiné předpovědi, jako např. ta uvedená v informačním přehledu Evropské komise pro sociální summit v Göteborgu v roce 2017, uvádějí, že v roce 2060 budou na každou starší osobu připadat dva lidé v produktivním věku. V současnosti to jsou čtyři. To představuje závažná rizika pro zachování evropského sociálního modelu, jak jej známe dnes.

3.1.4

Na druhé straně, imigrace má kladný vliv na růst populace a pracovní síly. Pokud přirozený přírůstek obyvatelstva dosáhne záporných hodnot, může imigrace přispět k udržení celkové populace a pracovní síly na konstantní úrovni. Imigrace by rovněž mohla být řešením nedostatku pracovních sil a dovedností, který nesouvisí s demografickým vývojem. Institut pro mezinárodní ekonomii v Hamburku (HWWI) však ve své zprávě The Costs and Benefits of European Immigration (Náklady a výhody související s evropskou imigrací) (5) uvádí, že imigrace nemůže bezezbytku vyřešit stárnutí obyvatelstva v Evropě (neboť i migranti stárnou).

3.2   Potenciál migrace za prací ze třetích zemí

Byly identifikovány následující dopady (6):

3.2.1

V hostitelských zemích: — Je možné obsadit volná pracovní místa a doplnit pracovníky chybějících kvalifikací. — Je možné udržet hospodářský růst. — Je možné zachovat služby pro stárnoucí obyvatelstvo v místech, kde je nedostatek mladých lidí. — Díky příspěvkům nových mladých pracovníků z řad migrantů, kteří také platí daně, může být napravena nerovnováha penzijního systému. — Přistěhovalci přinášejí energii a inovace. — Hostitelské země mají prospěch z kulturní a etnické rozmanitosti. — Je možné oživit vylidňující se oblasti, a to včetně škol s klesajícím počtem žáků.

3.2.2

V zemích původu: — Rozvojové země mají prospěch z remitencí (plateb, které migranti posílají domů), jež nyní často převyšují zahraniční pomoc (7), ale i z kulturní výměny. — Snižuje se nezaměstnanost a zlepšují se životní vyhlídky mladých migrantů. — Vracející se migranti přinášejí úspory, dovednosti a mezinárodní kontakty.

4.   Náklady neexistence imigrace

4.1   Udržení hospodářského růstu a naplňování potřeb trhu práce

4.1.1

Imigrace ze zemí mimo EU má přímý i nepřímý dopad na hospodářský růst: zdá se, že existuje jasná souvislost mezi růstem pracovní síly prostřednictvím imigrace a růstem souhrnného HDP. Například Švédsko v posledních letech udělilo tisíce pracovních povolení IT vývojářům, sběračům plodů a kuchařům. Imigrace za účelem zaměstnání tvoří významný příspěvek švédského hospodářství: společnosti provádějící nábor zaměstnanců přistěhovaleckého původu rostou rychleji než ostatní srovnatelné společnosti. Zaměstnanci přistěhovaleckého původu ze zemí mimo EU/EHP každoročně přispívají švédskému HDP více než 1 000 miliony EUR a více než 400 miliony EUR na daňových příjmech (8).

4.1.2

Přistěhovalci mezi lety 2004 a 2014 byli zodpovědní za 70 % celkového nárůstu pracovní síly (9). Je obtížné určit, jaký dopad by měl nedostatek pracovních sil takového rozsahu na evropské hospodářství a na jednotlivé členské státy. Obyvatelstvo narozené v zahraničí se kromě toho obvykle integruje do tržních nik (segmentace), které buď rychle rostou, nebo naopak upadají, což umožňuje větší flexibilitu reakcí na požadavky trhu práce v EU.

4.1.3

Obdobně se migranti podílejí na situaci v oblasti zaměstnanosti každé země tím, že přispívají ke spotřebě a vytváření nových pracovních míst. Podnikatelé z řad přistěhovalců přispívají k hospodářskému růstu a zaměstnanosti často tím, že oživují opomíjená řemesla a živnosti, a stále více se zapojují do vytváření zboží a poskytování služeb s přidanou hodnotou (10). EHSV se proto domnívá, že pokud mají být posíleny „tvořivé a inovační schopnosti“ podnikatelů z řad přistěhovalců, musí být na úrovni EU a členských států a na místní úrovni přijata konkrétní opatření. Cílem je vymýtit diskriminaci a nastolit rovné podmínky pro všechny tak, aby mohli přispívat k inkluzivnímu růstu a kvalitním pracovním místům (11).

4.1.4

Výbor se rovněž domnívá, že by podniky sociální ekonomiky vzhledem k tomu, že často působí v oblasti péče a ve sdílené ekonomice a oběhovém hospodářství, mohly podporovat kromě tvorby nových pracovních míst také podnikání migrantů mimo EU a jejich přístup k ekonomickým aktivitám (12).

4.1.5

Měření fiskálního dopadu imigrace je složitou otázkou. OECD nicméně tvrdí (13), že v celkové bilanci měli migranti za posledních padesát let neutrální finanční dopad. To znamená, že veškeré náklady, které s nimi mohly být spojeny, byly pokryty z příjmů získaných výběrem daní a poplatků.

4.1.6

Výzkumná studie Oxford Economics (14) dospěla k závěru, že zaměstnaní migranti pomohli zachovat odpovídající nabídku pracovní síly nutnou k hospodářskému vzestupu v letech 2004–2008. Zdá se, že dostupnost pracovních sil z řad migrantů umožnila některým podnikům přežití nebo zabránila přemístění výroby do zahraničí (autoři citují průzkum provedený v 600 podnicích, kde 31 % respondentů uvedlo, že migranti měli pro přežití jejich organizace zásadní význam, přičemž tento podíl dosahuje až 50 % v oblastech zdravotní a sociální péče a zemědělství).

4.1.7

Je jasné, že imigrace může být ekonomicky výhodná jak pro země původu, tak pro hostitelské země. Při současných hospodářských a obchodních strukturách z ní však mají největší prospěch bohaté a mocné země. Migrace může rovněž kulturně sbližovat národy a napomáhat porozumění. Pokud však nebudeme usilovat o rozptýlení nedorozumění, předsudků a mýtů kolujících mezi místními lidmi, ale i v migrantských komunitách, nezbavíme se třecích ploch.

4.2   Překonání nedostatku dovedností

4.2.1

Podle studie Institutu pro tržní hospodářství (IME) (15), kterou zadal a 24. července 2018 zveřejnil EHSV, ztrácí evropská ekonomika každoročně celkově více než 5 % produktivity v důsledku nesouladu mezi dovednostmi pracovníků a potřebami trhu práce. Studie dále uvádí, že to představuje ztrátu ve výši 80 eurocentů za každou odpracovanou hodinu. K nejhůře postiženým povoláním patří informační technologie a komunikace, lékaři a obecněji oblasti vědy, technologie a inženýrství. Tento jev se dotýká i učitelů, zdravotních sester a porodních asistentek. Podle autorů se tento trend zhoršuje v důsledku demografického poklesu a vývoje v oblasti technologií. Tyto chybějící dovednosti by bylo možné zčásti řešit pracovní migrací.

4.2.2

Plné využití potenciálu migrace v této oblasti však vyžaduje přístup, který mimo jiné umožní lepší využívání dovedností a kvalifikací migrantů. Přistěhovalci mají obvykle vyšší kvalifikaci, než jaká je pro nabízené pozice vyžadována (16).

4.2.3

Nedostatek dovedností lze překonat jen tehdy, budou-li přistěhovalcům jejich dovednosti a kvalifikace uznávány. Mechanismy uznávání kvalifikací v EU se však teprve rozvíjejí, a závisí proto na členských státech. Členské státy a místní aktéři dostatečně nevyužívají nástroj EU pro vytvoření dovednostního profilu. Existují však také nevládní iniciativy, jako jsou průkazy dovedností nadace Bertelsmann Stiftung či on-line sebehodnocení vlastních odborných dovedností (17).

4.2.4

Řádné uskutečňování partnerství se zeměmi mimo EU zaměřených na dovednosti by bylo vzájemně přínosné jak pro EU, tak pro země původu migrantů.

4.3   Zachování odvětví pečovatelství

4.3.1

Nedostatek pracovních sil na trhu práce v odvětví zdravotnictví je „časovanou bombou“. Jde o trvalou krizi (18), kde se nedostatečná nabídka pracovních sil ještě prohloubí, nebudou-li přijata odpovídající politická řešení. Evropská komise již v roce 1994 označila poskytování péče za strategický sektor. V roce 2010 varovala, že nebudou-li podniknuty okamžité kroky k nápravě nedostatku pracovních sil, vzroste do roku 2020 počet chybějících pracovníků ve zdravotnictví na dva miliony, z nichž 1 milion bude chybět v oblasti dlouhodobé péče (19).

4.3.2

V pečovatelských profesích chybí pracovníci v mnoha členských státech. Přijímání legálních pečovatelů i pečovatelů bez dokladů tyto nedostatky zmírňuje. Při poskytování péče spoléhají výraznou měrou na domácí pečovatele zejména jihoevropské systémy. Například v Itálii představují domácí pečovatelé z řad migrantů přibližně tři čtvrtiny ze všech pracovníků v této oblasti (20).

4.3.3

Také země střední a východní Evropy jsou zasaženy nedostatkem pracovních sil v pečovatelských službách, stejně jako rostoucí poptávkou po poskytování péče v západní Evropě. Mnoho pečovatelů v jiných zemích například pochází z Polska, třebaže se tam vlastních pracovních sil v pečovatelských službách nedostává. Tuto chybějící pracovní sílu kompenzují pracovníci z Ukrajiny a dalších zemí mimo EU přicházející do Polska (21).

4.3.4

Je rovněž důležité připomenout, že ženy-migrantky významně ekonomicky přispívají rodinám a komunitám prostřednictvím placené práce, a že je nutné řešit nerovnosti mezi ženami a muži na pracovních trzích (22). Výzkumy ukazují, že většina pracujících migrantek je zaměstnána v odvětví služeb (např. stravování, domácí práce, zdravotnictví). Příčinou znevýhodnění, jemuž migrantky na trzích práce EU čelí, by mohla být nelegální práce, podzaměstnanost a zaměstnávání na základě dočasných smluv. Proto by měla být dále rozvíjena opatření, jež zajistí rovné zacházení a poskytnou ochranu ohroženým osobám.

4.4   Řešení vylidňování venkovských a odlehlých oblastí

4.4.1

Venkovské, horské a ostrovní oblasti se vylidňují, což vytváří sestupnou hospodářskou a sociální spirálu, která s odchodem dalších lidí do měst nabírá na obrátkách. Úbytek obyvatelstva snižuje množství peněz v oběhu v dané komunitě, což následně ovlivňuje životaschopnost místních podniků, obchodů a dopravních spojů, jakož i dostupnost základního zařízení a služeb.

4.4.2

V některých oblastech EU, například v Irsku nebo Braniborsku, se vylidňování řeší usazováním migrantů. V případě zemědělství byl například v Severním Irsku příspěvek pracovních sil z řad migrantů zásadní pro přežití odvětví, jež čelí vážným problémům s dostatkem pracovníků a stárnutím pracovní síly. Migranti jsou ochotni přijímat pracovní místa s platem a za podmínek, jež místní obyvatelstvo odmítá, a žít ve vesnicích s vysokým rizikem vylidnění, a to navzdory skutečnosti, že může jít o značně neregulované odvětví s rizikem pracovního vykořisťování (23).

4.4.3

V rámci politiky rozvoje venkova Evropské unie existují možnosti podpory místních venkovských komunit příchodem migrantů. Řada organizací pro rozvoj venkova poukázala na případnou pomoc, kterou mohou venkovské oblasti nabídnout migrantům, kteří by svým příchodem mohli napomoci při oživování oblastí trpících nedostatkem obyvatel a/nebo hospodářským úpadkem. Evropský parlament ve své studii z roku 2017 zdůraznil, že je důležité poskytovat podporu pro sociální začleňování migrantů a jejich integraci na trhu práce (24).

4.5   Řešení kulturní rozmanitosti

4.5.1

Absence migrující populace by znamenala ztrátu rozmanitosti v zemích EU, jež by vedla ke xenofobnímu a nekritickému diskurzu, který je v rozporu se zásadami EU. Kromě toho bychom přišli o přínos pro šíření hodnot, jako jsou rovné zacházení a nediskriminace, kde viditelnost obyvatelstva přistěhovaleckého původu pomohla v posledních letech dosáhnout pokroku.

4.6

Z důvodu všeho výše uvedeného musí být myšlenka absence imigrace do EU opuštěna jako nerealistický, neproveditelný a velmi škodlivý scénář.

5.   Náklady neprováděné integrace (a jak se jim vyhnout)

5.1

Aby se mohl plně využít potenciál migrace do Evropy, který je popsán výše, a zároveň se minimalizovala související a dlouhodobá rizika a socioekonomické náklady, kterým lze předejít, je naprosto nezbytné vytvořit podmínky pro úspěšnou integraci migrantů.

5.2

Hlavní body vztahující se k chápání tohoto pojmu Evropskou unií jsou uvedeny ve Společných základních zásadách pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců v EU, které Rada přijala v roce 2004 (25). Integrace je v nich chápána jako „dynamický, oboustranný proces vzájemného přizpůsobování jak všech přistěhovalců, tak obyvatel členských států“. To je v rozporu s široce sdílenou představou o integraci formou asimilace, kde se jedná o jednosměrný proces, v němž jednotlivec opustí své národní a kulturní atributy a nahradí je atributy země, ve které se usídlil (26). Nicméně, jak připomněl Akční plán pro integraci státních příslušníků třetích zemí z roku 2016, základním prvkem života a integrace v EU je pochopení a přijetí jejích základních hodnot (27).

5.3

Je třeba zdůraznit, že integrace se týká všech migrantů usazujících se v hostitelské zemi, bez ohledu na jejich status či původ. Je však nutné přijmout zvláštní politiky pro zranitelné osoby (jako jsou např. uprchlíci), přičemž nejlepší výsledky může přinášet spíše komunitně založený přístup než přístup univerzální.

5.4

Zaměstnání je klíčovou součástí integračního procesu. Členské státy a hospodářští a sociální partneři proto vnímají začlenění migrantů na trh práce jako prioritu. Právě poptávka po pracovnících z řad migrantů zaujímá i nadále čelné místo mezi hlavními hybnými silami imigrace.

5.5

K dalším základním proměnným, jež jsou pro integraci migrantů na straně přijímajícího státu určující, patří: jistota a předvídatelnost pobytového statusu, možnost získat občanství a s tím související překážky, možnost sloučení rodiny, dostupnost jazykových kurzů, požadavky na jazykové a kulturní znalosti, politická práva a celková otevřenost dané společnosti, její ochota přijmout nově příchozí, pomáhat jim a interagovat s nimi (a zároveň otevřenost samotných migrantů).

5.6

Kromě toho je integrace migrantů úzce spojena s celou řadou politik, které se týkají mj. ochrany na pracovišti, bydlení, zdravotní péče, vzdělávání, práv žen, rovnosti a nediskriminace.

5.7

S cílem kvantifikovat používané politiky a zajistit srovnatelné údaje o členských státech EU a několika dalších zemích vznikl MIPEX (index politiky integrace migrantů) (28). Jeho výsledky poukazují na existující rozdíly mezi členskými státy, včetně přetrvávajícího rozdělení na východ a západ.

5.8

Ze scénáře „neprováděné integrace migrantů“ vyplývají následující rizika a/nebo náklady:

5.8.1   Hospodářské

—	Vyloučení migrantů z trhu práce (a prudký nárůst práce „načerno“),

—	zvýšené náklady na zvládání sociálních problémů poté, co se objeví, namísto jejich prevence,

—	nemožnost migrantů plně rozvinout svůj potenciál (což se často přenáší i na následující generace).

5.8.2   Sociálně-kulturní

—	Nedostatečné ztotožnění se s hodnotami a normami hostitelské země a jejich přijetí,

—	vyostření sociálně-kulturních rozdílů mezi migranty a hostitelskými komunitami,

—	strukturální diskriminace migrantů včetně nedostatečného přístupu ke službám,

—	šíření xenofobie a vzájemné nedůvěry,

—	replikace jazykových bariér,

—	územní segregace vedoucí až ke vzniku ghett,

—	narušení celkové sociální soudržnosti.

5.8.3   Bezpečnost

—	Nárůst počtu nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti,

—	zhoršení vymahatelnosti práva a případné zvýšení kriminality, zejména v sociálně vyloučených lokalitách,

—	potenciální radikalizace a zvýšená podpora extremistických ideologií (jak ze strany migrantů, tak ze strany hostitelské společnosti).

5.9

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je investice do integrace migrantů nejlepší pojistkou proti případným budoucím nákladům, problémům a napětím.

5.10

Součástí příslušných politik by měl být jasný, konzistentní a odůvodněný soubor povinností samotných migrantů, ale také důsledné odmítnutí protimigrační rétoriky a chování.

5.11

Je proto naprosto nezbytné, aby se členské státy EU od sebe navzájem učily a poctivě usilovaly o vytvoření prostředí, v němž bude integrace migrantů možná, a přitom budou vyloučena rizika uvedená výše.

5.12

Je třeba zcela otevřeně říci, že vládami podporovaná snaha kriminalizovat či jinak marginalizovat migranty, podněcování etnického nacionalismu a škrty ve financování integračních opatření (včetně nerozdělování prostředků poskytnutých Evropskou unií) – s nimiž se v poslední době setkáváme v některých členských státech – jsou v přímém rozporu s těmito cíli a v dlouhodobém horizontu působí nenapravitelnou újmu.

5.13

V neposlední řadě je podpora integrace klíčem k posílení základních hodnot a zásad EU, mezi nimiž mají rozmanitost, rovnost a nediskriminace klíčovou roli.

---

(1)  Například mezi 4,3 milionu přistěhovalců v EU v roce 2016 byly přibližně 2 miliony občanů ze zemí mimo EU, 1,3 milionu osob se státním občanstvím jiného členského státu EU než toho, do něhož se přistěhovali, přibližně 929 000 osob, které se přistěhovaly do členského státu EU, jehož státní občanství již měli (například navracející se státní příslušníci nebo státní příslušníci narození v zahraničí), a asi 16 000 osob bez státní příslušnosti.

(2)  Federica Mogherini, hlavní projev na Dnech občanské společnosti 2017.

(3)  Migration data portal.

(4)  European Demographic Data Sheet 2018.

(5)  The costs and benefits of European immigration (Náklady a výhody související s evropskou imigrací), Econstor.

(6)  Použitý inspirační zdroj: „The pros and cons of Migration“ (Výhody a nevýhody migrace), Embrace.

(7)  Perspectives on Global Development 2017 (Pohledy na globální vývoj v roce 2017), OECD.

(8)  DAMVAD Analytics (2016): Labour immigration contributes to Swedish economic development (DAMVAD Analytics (2016): Imigrace za účelem zaměstnání přispívá k hospodářskému rozvoji Švédska).

(9)  OECD (2014): „Is migration good for the economy?“ („Je migrace pro hospodářství dobrá?“) Politické diskuse o migraci.

(10)  Rath, J., Eurofound (2011), „Promoting ethnic entrepreneurship in European cities“ („Podpora podnikání příslušníků etnických skupin v evropských městech“), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

(11)  Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 16.

(12)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 1.

(13)  International Migration Outlook 2013 (Přehled mezinárodní migrace 2013), OECD.

(14)  Ministerstvo zaměstnanosti a vzdělávání, Spojené království: The Economic, Labour Market and Skills Impacts of Migrant Workers in Northern Ireland (Dopad zaměstnaných migrantů na hospodářství, trh práce a dovednosti v Severním Irsku).

(15)  EHSV (2018): Skills Mismatches – An Impediment to the Competitiveness of EU Businesses (Nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi – překážka konkurenceschopnosti podniků EU) (ISBN: 978-92-830-4159-7).

(16)  LABOUR-INT: „Integration of migrants and refugees in the labour market through a multi-stakeholder approach“ („Integrace migrantů a uprchlíků do trhu práce prostřednictvím přístupu se zapojením více zúčastněných stran“).

(17)  Meine Berufserfahrung zählt.

(18)  UNI Europa UNICARE (2016).

(19)  Evropská komise (2013).

(20)  Výzkumná služba Evropského parlamentu (2016).

(21)  Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 7.

(22)  Zpráva „Migrant women in the EU labour force. Summary of findings“ („Migrantky mezi pracovními silami EU – souhrn zjištění“), Evropská komise.

(23)  Nori, M. (2017). „The shades of green: migrants' contribution to EU agriculture: context, trends, opportunities, challenges“ („Stinná stránka zeleného přínosu migrantů pro zemědělství EU: kontext, trendy, příležitosti a výzvy“).

(24)  „EU rural development policy and the integration of migrants“ (Politika rozvoje venkova EU a integrace migrantů), Evropský parlament.

(25)  Common Basic Principles for Immigrant Integration Policy in the EU (Společné základní zásady pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců v EU).

(26)  Rozdíl v koncepci je více popsán např. v dokumentu Assimilation vs integration (Asimilace versus integrace), zdroje pro učitele Střediska pro studium islámu ve Spojeném království.

(27)  Akční plán pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

(28)  Migrant Integration Policy Index 2015: How countries are promoting integration of immigrants (Index politiky integrace migrantů 2015: Jak země podporují integraci přistěhovalců?).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na téma Udržitelné biohospodářství podporující začlenění – nové příležitosti pro evropské hospodářství

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 110/02)

Zpravodaj:

Mindaugas MACIULEVIČIUS

Spoluzpravodajka:

Estelle BRENTNALL

Rozhodnutí plenárního shromáždění	15. 2. 2018
Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědný orgán	Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI)
Přijato v CCMI	25. 9. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	205/3/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Zavést dlouhodobý, ucelený a transparentní politický a pobídkový rámec pro podporu biohospodářství. V zájmu řešení mnohých průřezových společenských výzev je zapotřebí politické zapojení na vysoké úrovni a politické prostředí EU by mohlo být vstřícnější vůči inovativním výrobkům z biologického materiálu a surovinám, které se v EU vyrábějí udržitelným způsobem. Finanční či daňové pobídky by mohly pomoci podnítit nezbytné investice, jelikož v těchto oblastech mají pravomoc spíše členské státy a regiony než EU. Zásadní úlohu při vytváření vztahů mezi subjekty v dodavatelském řetězci mají klastrové organizace, v nichž se sdružují malé a střední podniky a také prvovýrobci udržitelné biomasy. K určení stávajících klastrů, které působí v oblasti výrobků z biologického materiálu, by mohlo sloužit trvale probíhající a aktualizované mapování (1) spolu s měřením dopadů biohospodářství a měla by být přijata opatření, jež umožní vytvoření nových klastrů na evropské, regionální a vnitrostátní úrovni tam, kde existují mezery.

1.2.

Úloha zemědělců, vlastníků lesů a jejich družstev má zásadní význam pro zajištění účinného využívání přírodních zdrojů a přispívá k oběhovému biohospodářství. Na podporu poradenských služeb, odborné přípravy a výměny znalostí je zapotřebí silný víceletý finanční rámec, společná zemědělská politika a strategie EU v oblasti lesnictví, aby bylo možno lépe reagovat na potřeby zemědělců a zemědělských družstev. Je třeba propagovat konkrétní příklady, které zvýší informovanost a prokážou přínos biohospodářství pro celý hodnotový řetězec. To vzbudí zájem mladých zemědělců a nových podnikatelů o zakládání nových podniků v této oblasti. Měly být rovněž podporovány organizace výrobců a družstva jako důležitý nástroj, který umožňuje zvýšit produkci a přidanou hodnotu stávající biomasy v EU. Podpora EU v oblasti zemědělství a lesnictví má proto rozhodující význam pro další investice a inovace do udržitelné výroby biomasy.

1.3.

Podporovat vytváření trhu a pomáhat spotřebitelům a veřejnosti činit informovaná rozhodnutí ohledně výrobků a odvětví, jež podporují svými každodenními nákupy. Má-li Evropská unie zlepšit nedostatečné povědomí spotřebitelů a šířit srozumitelná a správná sdělení o výrobcích z biologického materiálu, musí vypracovat komunikační strategii, která zapojí všechny partnery v hodnotovém řetězci a veškeré další zúčastněné strany. Důležitým prvním krokem bylo zavedení jasných norem pro výrobky z biologického materiálu platných pro celou EU, která mohou usnadnit cestu pro zavádění opatření určených k vytváření trhu, jež u spotřebitelů a zadavatelů veřejných zakázek dále zvýší využívání výrobků z biologického materiálu vyrobených v EU.

1.4.

Zajistit udržitelnou finanční návratnost investic prostřednictvím jediného fondu. V zájmu odstranění překážek a snížení administrativní zátěže, jakož i zajištění udržitelnosti by v celé EU měly být prioritou inteligentní regulace a důsledné víceúrovňové provádění. S určením dostupných finančních prostředků a také toho, zda uchazeč splňuje kritéria způsobilosti pro tento mechanismus, by mohl například pomoci internetový nástroj. Tento systém by rovněž poskytoval vazby a zdroje potřebné k přímé žádosti o mechanismus financování. Také by mohl sloužit jako tržní místo, zajišťoval by dostupnost informací o financování a zprostředkovával by kontakty mezi žadateli o financování a potenciálními investory (např. jako internetová stránka věnovaná skupinovému financování). Pro podporu nových a stávajících hodnotových řetězců výrobků z biologického materiálu, pro posílení konkurenceschopnosti existujících výrobních zařízení a za účelem přispění k rozvoji venkova, vytváření pracovních míst a podpory podnikání je dále klíčové, aby se pokračovalo ve společném podniku pro průmysl založený na biotechnologiích (společný podnik BBI 2.0) i po současném víceletém finančním rámci.

1.5.

Politika regionálního rozvoje EU po roce 2020 by měla poskytovat dostatečné prostředky na další rozvoj venkovských oblastí. Pozornost by se měla soustředit především na podporu investic do infrastruktury a služeb nezbytných pro účinné a udržitelné podnikání v oblasti biohospodářství.

1.6.

Využívat vědecké příležitosti a podporovat využívání inovací prostřednictvím flexibilního, přiměřeného a silného právního rámce. Výzkum je rozhodující pro podporu, zavádění a hodnocení inovací v biohospodářství. Obchodní využití závisí nejen na vynikajícím výzkumu, ale i na vhodném strategickém, právním a společenském rámci, který zajistí rychlé využití poznatků v průmyslu. Průkopníci by měli dostat prostor a podporu potřebné k inovacím a urychlení v mezích regulace. V situacích, kdy by regulace mohla lépe podporovat rozvoj biohospodářství jako celku a kdy jsou zapotřebí kreativní řešení, by se zúčastněnými stranami měly být sjednány dohody v oblasti inovací a ekologické dohody. Při zvyšování udržitelnosti produkce biomasy v EU hrají kromě toho také klíčovou roli inovace.

1.7.

Zlepšit vzdělávací programy, programy odborné přípravy a programy zaměřené na dovednosti pro nové talenty a stávající zaměstnance. Rozvinutí potenciálu biohospodářství by mohlo vést k tvorbě nových pracovních míst. Zavádění nových technologií však představuje pro organizaci práce a pro dovednosti požadované od pracovníků velkou výzvu. Proto je nanejvýš důležité zajistit trvalý rozvoj a přizpůsobování dovedností jednotlivců v průběhu jejich života. Mimořádný význam pro snížení nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi pomocí dalšího posílení vazeb mezi vzdělávacími systémy a trhy práce má závazek všech příslušných zúčastněných stran – výrobců biomasy, poskytovatelů vzdělávání, společností, odborových organizací, veřejných služeb zaměstnanosti a vlád – zlepšit kvalitu a reakceschopnost nabídky vzdělávání a odborné přípravy. Celkový rozvoj dovedností a politiky určené ke slaďování poptávky a dovedností by však měly být nedílnou součástí širšího souboru opatření, kam spadají politiky zaměřené na zaměstnávání, průmysl, investice, inovace a životní prostředí.

1.8.

Zkoumání využití biomasy. Prioritou musí být účinnější využívání stávající nabídky biomasy, aby se uspokojila rostoucí poptávka po vstupních surovinách. Je rovněž třeba zlepšit kvalitu a rozlohu úrodné půdy v zemědělství a vytvářet pobídky k využívání opuštěné, nevyužívané nebo nedostatečně využívané půdy. V rozvoji biohospodářství hrají zásadní úlohu výrobci vstupních surovin, zejména zemědělci a vlastníci lesů. Je třeba zvyšovat povědomí o potenciálních příležitostech (pro využití jednotlivých plodin) a rozvíjet infrastrukturu pro sběr, skladování a přepravu biomasy. Klíčovou roli může hrát i zjednodušení systémů podávání zpráv a zlepšení výroby víceúčelové biomasy a její zpracovatelské kapacity. Jako příležitosti pro biohospodářství a bioenergii se jeví odpad a zbytky coby alternativní zdroje biomasy a udržitelné obhospodařování evropských lesů. Je třeba zhodnotit udržitelné toky odpadu a dále investovat do využívání dřeva a zbytků. Kromě toho je nutné vyvinout technologie, které by řešily zákonitou variabilitu těchto výrobků. V některých případech může být nutné přizpůsobit vnitrostátní politiky, aby zohlednily využití odpadů ve výrobcích z biologického materiálu.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Biohospodářství zahrnuje produkci obnovitelných biologických zdrojů a jejich přeměnu na potraviny, krmivo, výrobky z biologického materiálu a bioenergii. Patří sem zemědělství, lesnictví, rybolov, potravinářství, výroba celulózy a papíru a také částečně chemický, biotechnologický a energetický průmysl. V tomto stanovisku se nevěnuje specifická pozornost výzkumu genomů, buněčným procesům ani bioinformatice. Cílem biohospodářské strategie EU z roku 2012 je „(…) připravit cestu pro inovativnější a konkurenceschopnější společnost, jež bude účinněji využívat zdroje a zajistí rovnováhu mezi zajišťováním potravin a udržitelným využíváním obnovitelných zdrojů k průmyslovým účelům a zároveň bude dbát na ochranu životního prostředí“. V roce 2017 Komise provedla přezkum své biohospodářské strategie EU z roku 2012, z něhož vyplývá, že se prokázalo, že cíle této strategie jsou důležité, a že v Evropě i mimo ni je stále více uznáván význam příležitostí, které biohospodářství nabízí.

2.2.

Přestože jsou cíle biohospodářské strategie EU z roku 2012 pro řešení problémů spojených se zajišťováním potravin a výživy i nadále relevantní a doprovodný akční plán plní své navržené cíle, je s ohledem na poslední vývoj politik, včetně cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (závazky přijaté na konferenci COP21), považováno za nezbytné změnit zaměření opatření a posoudit rozsah působnosti strategie. Předpokládá se, že do roku 2050 vzroste světová populace na téměř 10 miliard, a je tedy třeba účinněji využívat biologické zdroje, aby byly k dispozici bezpečné, výživné, vysoce kvalitní a dostupné potraviny pro více lidí s menším dopadem na životní prostředí a klima na vyrobenou jednotku a dostatek obnovitelného biologického materiálu k výrobě značného objemu toho, co v současné době získáváme z fosilní ropy spolu s větrnou a solární energii a dalšími druhy energie z obnovitelných zdrojů.

2.3.

V této souvislosti je udržitelné biohospodářství průřezovým odvětvím, které je základem udržitelných hospodářských strategií po celém světě. Biohospodářství může sehrát klíčovou úlohu v konkurenceschopnosti Evropy a nyní je důležité určit a využít jeho příležitosti, a to na úrovni EU i členských států a na regionální úrovni. Jiné třetí země, jako například Spojené státy, vyzkoušely při rozvoji biohospodářství přístup shora dolů, což vyneslo téměř 400 miliard USD a podpořilo přes čtyři miliony pracovních míst prostřednictvím přímých, nepřímých a souvisejících příspěvků (2).

2.4.

Biohospodářství poskytuje možnosti, které pomáhají snižovat emise CO2 i závislost na dovážených fosilních zdrojích. Například lesy v EU zachycují množství uhlíku odpovídající 10 % ročních emisí EU a zároveň zajišťují udržitelnou a stálou zásobu biomasy pro energii z obnovitelných zdrojů. Odhady také ukazují, že všech 100 000 chemických látek, které se v současné době vyrábějí, může teoreticky pocházet z obnovitelných surovin. To neznamená, že by tomu tak mělo být u všech těchto látek, ale teoreticky to možné je. Vznikne tak nejen možnost vyrábět předměty každodenní potřeby lokálně a z obnovitelných zdrojů, ale rovněž to napomůže tvorbě pracovních míst a růstu v Evropě, která má stále silný technologický náskok.

2.5.

Na cestě k větším inovacím v rámci biohospodářství EU však nadále přetrvává řada velkých překážek. Jednou z nich je nákladová konkurenceschopnost výrobků, a to v porovnání jak s fosilními alternativami, tak i s rovnocennými produkty z jiných částí světa. Nákladovou konkurenceschopnost ovlivňuje řada faktorů, mimo jiné míra technologické připravenosti, náklady práce, dotace na fosilní paliva, amortizace a míra podpory trhu pro výrobky z biologického materiálu. Problém konkurenceschopnosti je umocněn obtížným přístupem k financím pro inovativní projekty a výrobní zařízení a často přetrvávající nízkou informovaností koncových uživatelů o výrobcích z biologického materiálu, jakož i nedostatkem dovedností a provozních vztahů, které by toto odvětví rozvíjely. Kromě toho začíná být povolování nových projektů týkajících se biotechologií zdlouhavé a zatěžující a vede k velké právní nejistotě a finančním rizikům pro hospodářské subjekty.

3.   Konkrétní připomínky

3.1.

Odhaduje se, že odvětví biohospodářství v EU má roční obrat přibližně 2 biliony EUR a zaměstnává okolo 19,5 milionu lidí (3), z nichž většina se nachází ve venkovských a pobřežních oblastech a představuje 8,5 % pracovní síly EU-28. Očekává se, že zemědělství, odvětví založené na lesnictví a venkovské komunity v celé EU budou mít z rozvoje odvětví založeného na biotechnologiích prospěch, co se týče zaměstnanosti a vytváření příjmů. Zpracování biomasy a výroba produktů z biologického materiálu nabízejí nové obchodní příležitosti ve formě pěstování rozmanitých plodin a jejich uvádění na trh. Ve venkovských a pobřežních oblastech jsou za potenciální původce budoucích příjmů vedle konvenčních plodin, jako jsou obiloviny, olejniny, brambory a cukrová řepa, považovány i nové plodiny, jako je tráva, lesní plodiny, mořské řasy a mikrořasy.

3.2.

Stávající biorafinerie již nyní poskytují živobytí a lepší ekonomické postavení venkovským rodinám a komunitám. Biorafinerie – továrny, které využívají obnovitelné suroviny (tj. biomasu, vedlejší produkty a druhotné produkty a také odpad) namísto fosilních zdrojů – jsou základem biohospodářství: nacházejí se ve venkovských a pobřežních oblastech, blízko obnovitelných surovin, které zpracovávají, v centru výroby potravin a krmiv a průmyslové a energetické výroby a produkce dřeva.

3.3.

Biorafinerie využívají každou součást rostliny, kterou zpracovávají, a produkují minimální odpad. Prostřednictvím účinných a/nebo inovativních technologií vyrábějí biorafinerie se sídlem v EU širokou škálu produktů, jako jsou potraviny, krmiva, chemické látky, vlákna a paliva, jež kombinují prvky obnovitelnosti, opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti, kompostovatelnosti či biologické rozložitelnosti. Výrobky a přísady z biologického materiálu jsou natolik univerzální, že mohou být využívány pro celou řadu účelů, jako jsou například krmiva pro ryby, stavebnictví, kosmetika, lepenky, čisticí prostředky, paliva, maziva, barvy, papír, léčiva, plasty a jiné průmyslové produkty, čímž se nahrazují přísady z fosilních surovin obnovitelnými surovinami.

3.4.

Zřizování nových biorafinerií a rozvoj a rozšiřování stávajících biorafinerií představuje investici do továren, které budou první svého druhu. Biorafinerie jsou kapitálově náročné, mají dlouhou dobu návratnosti a jsou vystaveny technologickým a tržním rizikům. Proto je důležitý jasný, stabilní a podpůrný regulační a finanční rámec, který tyto investice v Evropě posílí. Dnes lze získat přístup k řadě různých nástrojů, mezi něž patří mimo jiné Horizont 2020 (nově navržené právní předpisy programu Horizont Evropa představují vítaný a ambiciózní inovační a výzkumný program) a společný podnik pro průmysl založený na biotechnologiích, evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), InnovFin a Evropský fond pro strategické investice (EFSI) a v neposlední řadě Evropská investiční banka (EIB) za účelem úvěrů a záruk. Získat k nim přístup však může být složité. Tyto překážky by mohlo vyřešit jednotné kontaktní místo, kde by se podniky dostaly k podrobným a konkrétním informacím, které by odpovídaly jejich potřebám.

3.5.

V této souvislosti je nutně zapotřebí spolupracovat s občanskou společností, se zemědělci, vlastníky lesů a průmyslem, s cílem povzbudit diskusi o utváření konkurenceschopnějšího biohospodářství pro Evropu, které bude ku prospěchu všem. Pro dosažení této systémové změny směrem k nízkouhlíkovému hospodářství založenému na obnovitelných zdrojích je zásadní přispívat k informování o výhodách biohospodářství. V této souvislosti by mohly být důležitými nástroji k dosažení udržitelného a spolehlivého odvětví biohospodářství důvěryhodné systémy certifikace a označování, které dávají jistotu průmyslovým zákazníkům, zadavatelům veřejných zakázek a spotřebitelům.

3.6.

EU, členské státy a regionální orgány mohou zásadním způsobem napomoci růstu biohospodářství tím, že budou stimulovat poptávku trhu po obnovitelných a inteligentních produktech a službách účinně využívajících zdroje. Členské státy by měly zařadit do budoucích strategických plánů pro SZP konkrétní opatření na rozvoj investic nebo na jejich další podporu a na šíření udržitelných řešení pro evropské zemědělce, vlastníky lesů a jejich družstva, aby se zvýšila jejich konkurenceschopnost a efektivnost. Pokud mají výrobky z biologického materiálu potenciál udržitelně nahrazovat alternativy z fosilních zdrojů s emisemi uhlíku, lze to umožnit vytvořením nových právních předpisů, jako je balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství, a možnou revizí jiných stávajících příslušných právních předpisů s cílem podpořit nahrazení tradičních produktů z fosilních zdrojů s emisemi uhlíku alternativními biologickými materiály z místní produkce. Dále lze využívat stávající normalizační činnosti, jako například TC411 a stávající systémy certifikace nebo nové systémy dobrovolného označování, jako je „biobased%“.

3.7.

Na tyto důvěryhodné certifikace a označení týkající se biologického obsahu by měli více upozorňovat zadavatelé veřejných zakázek na vnitrostátní a regionální úrovni. Např. v roce 2016 zahájil nizozemský orgán pro standardizaci NEN nový systém certifikace biologických materiálů Biobased% (http://www.biobasedcontent.eu/). Určuje množství biomasy obsažené v daném výrobku a pomáhá společnostem poskytovat transparentní a důvěryhodné informace o biologickém obsahu výrobku, a to v komunikaci mezi podniky i mezi podnikem a spotřebitelem. Je založen na evropské normě EN 16785-1:2015 (jež poskytuje metodu pro určení biologického obsahu pevných, kapalných a plynných produktů za použití radiouhlíkové analýzy a elementárních analýz). Posouzení shody vypracovávají certifikační orgány, které uzavřely s orgánem NEN dohodu. Když se nyní tento systém certifikace uplatňuje, je důležité zvyšovat informovanost a v současných a budoucích právních předpisech EU vytvářet pobídky k využívání obnovitelných surovin.

3.8.

Systémy certifikace hrají důležitou roli v lesnictví, kde zaručují udržitelné využívání biomasy. Například 60 % lesů v EU je certifikováno v rámci Programu pro uznávání certifikace lesů (Programme for the Endorsement of Forest Certification – PEFC) nebo v rámci režimu Rady pro správu lesů (Forest Stewardship Council – FSC). Lesnictví EU také stanovuje nejpřísnější environmentální normy na světě, které vycházejí z právních předpisů, jako je nařízení EU o dřevu, pravidla pro využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích a balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství.

3.9.

Zásadní význam proto má komunikace mezi podniky a mezi podniky a spotřebiteli. Aby byl zajištěn rozvoj inteligentního, udržitelného a inkluzivního biohospodářství, byl vytvořen trh pro udržitelné výrobky z biologického materiálu a byla podporována udržitelnější výroba a spotřeba, je nezbytné zvyšovat povědomí veřejnosti na základě správných, relevantních a dostupných informací. Informační kampaně zaměřené na veřejnost jsou potřeba zejména na regionální a místní úrovni, včetně cen nebo odměn a také výstav věnovaných úloze technologií a vědy v biohospodářství.

3.10.

Je tedy velice důležité sestavit jasné a přesné zprávy pro veřejnost. Vzhledem k tomu, že biohospodářství nabízí řadu příležitostí pro řešení společenských výzev, je nutné je měřit prostřednictvím komplexního ekonomického posouzení. To poskytne informace o rozsahu biohospodářství napříč odvětvími i o jeho přínosu k hospodářskému růstu a o souvisejících dopadech v oblasti pracovního trhu. V tomto ohledu plní klíčovou úlohu vědecká obec. To je také důvodem, proč je nezbytné zachovat investice do interdisciplinárního a základního výzkumu v EU, aby plně přispíval k výzkumu a inovacím v celosvětovém měřítku v oblasti zajišťování potravin a výživy, konkurenceschopnosti a biohospodářství založeného na znalostech. Je zásadně důležité, aby legislativní postoj EU vycházel z důkladných informací čerpaných z vyvíjejících se celosvětových vědeckých důkazů a zkušeností a aby byly postupy pro rozhodování o regulatorním dohledu transparentní.

3.11.

Pro vychování generace, která bude tyto problémy chápat a chopí se příležitostí, jež biohospodářství nabízí, je zásadní vzdělávat žáky základních škol a středoškolské studenty. Například vyučování zásad oběhovosti a zásad jednání, které je zároveň globální i lokální („glokální“), a zvyšování zájmu o zkoumání pomůže novou generaci připravit na hledání vlastní cesty. Na univerzitách již byly navrženy nové učební osnovy, které spojují například vědy o živé přírodě, strojírenství a marketing. Tato provázanost mezi disciplínami a vytvoření příznivějšího prostředí pro začínající podniky mohou studentům pomoci, aby se stali podnikateli v oblasti biohospodářství. Musí se vyvíjet odborná příprava, aby vyhovovala požadavkům na dovednosti v prvovýrobě, výrobě, dopravě a dalších příslušných odvětvích. Rovněž je třeba, aby pracovníci v průběhu života své dovednosti a kompetence aktualizovali. V tom jim mohou pomoci programy celoživotního vzdělávání, které zprostředkovávají kontakty mezi poskytovateli vzdělávání a výrobci, zaměstnavateli a pracovníky, výzkumníky a inovátory.

---

(1)  https://biconsortium.eu/news/mapping-european-biorefineries.

(2)  Viz informativní přehled Ministerstva zemědělství USA: An Economic Impact Analysis of the U.S. Biobased Products Industry: 2016 Update (Analýza hospodářského dopadu odvětví výrobků z biologického materiálu, aktualizace z r. 2016): https://www.biopreferred.gov/BPResources/files/BiobasedProductsEconomicAnalysis2016FS.pdf.

(3)  Všechny uvedené číselné údaje pocházejí ze „Zprávy Společného výzkumného střediska z oblasti vědy a politiky: Zpráva o biohospodářství za rok 2016“, která je k dispozici zde: http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/bitstream/JRC103138/kjna28468enn.pdf.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Usnadnění přístupu nestátních subjektů k financování opatření v oblasti klimatu

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 110/03)

Zpravodaj:

Cillian LOHAN (IE-III)

Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Rozhodnutí plenárního shromáždění	15. 2. 2018
Odpovědná specializovaná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato ve specializované sekci	27. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	114/6/7

1.   Závěry a doporučení

1.1

Ačkoli byly v paktech o financování opatření v oblasti klimatu přislíbeny velké prostředky, EHSV si přeje poukázat na to, že malé nestátní subjekty působící v oblasti klimatu mají problémy s přístupem k financování, které by umožnilo zajistit podporu a provádění iniciativ s transformačním potenciálem.

1.2

V Evropské unii je třeba naléhavě zmapovat a monitorovat toky financování opatření v oblasti klimatu. To usnadní malým nestátním subjektům působícím v oblasti klimatu měřit dopady a zajistí to, že bude možné posoudit pokrok týkajícího se rozsáhlejšího přechodu hospodářství k nízkouhlíkovému modelu.

1.3

Zdroje financování jsou různorodé stejně jako iniciativy vycházející zdola, k nimž je nutné zajistit přístup. Neexistují mechanismy, které by tento problém řešily. Měl by se řešit pomocí zřízení inkluzivního fóra pro financování opatření v oblasti klimatu na úrovní EU.

1.4

EHSV navrhuje, aby se Fórum pro financování opatření v oblasti klimatu zabývalo klíčovými otázkami a zapojilo společně důležité subjekty, které by identifikovaly překážky, koncipovaly řešení a stanovily nejúčinnější mechanismy pro lepší rozdělování finančních prostředků. Fórům by rovněž poskytovalo specifickou službu, jejímž prostřednictvím by se propojovaly projekty s vhodnými zdroji pro financování opatření v oblasti klimatu.

1.5

Je třeba vytvořit mechanismus pro důležité iniciativy, na něž jsou potřeba menší částky (o nichž se efektivně informuje), jehož součástí bude: — zjednodušení procesu podávání žádostí, — zjednodušení požadavků na podávání zpráv, — párovací financování, — podpora projektů ve fázi koncepce před podáním žádosti o financování, — podpora budování kapacit, vytváření sítí, výměn a rozvoje platforem na místní, regionální, vnitrostátní a evropské úrovni.

1.6

Zaměření na financování opatření v oblasti klimatu by nemělo znamenat, že do jiných oblastí nebude směřovat odpovědné financování. Veškeré financování by mělo zohledňovat změnu klimatu, aby se zajistilo, že všechny finanční prostředky a financování určené pro jiné účely, než jsou opatření v oblasti klimatu, nebude v rozporu se závazky a cíli v oblasti klimatu. To je třeba dodržet v rámci čl. 2.1 písm. c) Pařížské dohody, aby stávající finanční toky důsledně směřovaly k nízkým emisím skleníkových plynů a k rozvoji odolnému vůči změně klimatu.

1.7

Je třeba vytvořit soubor nástrojů s jasnou komunikační strategii, který posílí postavení nestátních subjektů na všech úrovních, aby zvládaly získat přístup k financování opatření v oblasti klimatu. Tento soubor nástrojů by měl usnadnit tvůrcům projektů vypracování projektů, které přispějí k nízkouhlíkovému hospodářství odolnému vůči změně klimatu.

2.   Úvod

2.1

Toto stanovisko vychází z dřívějších stanovisek EHSV k tématům „Vytvoření koalice mezi občanskou společností a orgány na nižší než celostátní úrovni správy s cílem splnit závazky Pařížské dohody“ (1) a „Zintenzivnění opatření nestátních subjektů v oblasti klimatu“ (2), jakož i z nedávno vypracované studie EHSV (3), v níž byly zdůrazněny překážky bránící většímu zapojení nestátních subjektů do opatření v oblasti klimatu.

2.2

EHSV v roce 2018 vyzýval, aby byl zahájen „evropský dialog o nestátních opatřeních v oblasti klimatu“ za účelem posílení, rozšíření a zintenzivnění činnosti evropských nestátních subjektů v oblasti klimatu. Konstatoval, že by účelem dialogu mělo být nejen vyzdvihovat a prezentovat jednotlivá opatření, ale také reagovat na potřeby nestátních subjektů a podněcovat za tímto účelem vytváření nových partnerství mezi státními a nestátními subjekty, usnadňovat vzájemné učení, odbornou přípravu a vzájemné poradenství mezi nestátními subjekty, zvyšovat dostupné finanční prostředky a usnadňovat k nim přístup.

2.2.1

„Nestátními subjekty“ se rozumí subjekty, které nejsou stranami Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC). Takto široce pojatá definice zahrnuje nejrůznější typy podniků, včetně malých a středních podniků a mikropodniků, investory, družstva, města a regiony, odborové svazy, komunity a občanská sdružení, náboženská sdružení, mládežnické organizace a jiné nevládní organizace.

2.2.2

Navrhovaný evropský dialog o nestátních opatřeních v oblasti klimatu by měl podporovat přístup k financování pro opatření nestátních subjektů v oblasti klimatu. To by mělo zahrnovat: — mapování možností financování, — poradenství zaměřené na financovatelné plány, — zjišťování, jak stávající finanční hodnotové řetězce (veřejné i soukromé) poskytují finanční prostředky pro investice v oblasti klimatu, které nestátní subjekty hodlají vynaložit; — analyzování možností účinného financování / rozdělování finančních prostředků pro menší projekty s transformačním potenciálem, — analyzování současného dialogu a konzultačních postupů s nestátními subjekty s cílem zavést nové metody a osvědčené postupy, jejichž účelem by bylo rozsáhlejší využívání stávajících evropských a mezinárodních fondů, — snaha o to, aby příští víceletý finanční rámec EU sloužil vyšším ambicím nestátních subjektů v oblasti klimatu a stimuloval jejich činnost, — zjišťování možností inovativního financování (vzájemné financování, skupinové financování, mikrofinancování, zelené dluhopisy atd.).

2.3

Financování opatření v oblasti klimatu lze vykládat mnoha způsoby, ale Stálý výbor pro finance Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) je definuje jako financování, jež se zaměřuje na snižování emisí a na posilování propadu skleníkových plynů a usiluje o snížení zranitelnosti společnosti a ekosystémů vůči negativním dopadům změny klimatu i o zachování a zvyšování jejich odolnosti.

2.4

Toto stanovisko se zaměřuje na financování opatření v oblasti klimatu s ohledem na členské státy EU a na strany, které se v těchto zemích nepodílejí na UNFCCC, což umožňuje organizacím občanské společnosti, obcím a místním samosprávám přístup k finančním nástrojům, které jsou potřebné pro to, aby přispěly ke koncipování a provádění projektů, iniciativ a činností, jež napomáhají snižování emisí, a k vytváření komunit odolných vůči změně klimatu.

2.5

Je důležité vnímat toto stanovisko v rámci klimatické spravedlnosti (4) jako způsob, jímž se zajistí, aby náklady na opatření v oblasti klimatu nepřiměřeně nezatěžovaly ty nejchudší a nejzranitelnější členy společnosti.

2.6

Financování prvních opatření v rámci přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství a za účelem přizpůsobení změně klimatu i jejího zmírňování má zásadní význam pro zajištění spravedlivého přechodu a urychlení činnosti na místní úrovni.

2.7

Pro mikroprojekty a malé projekty mohou být částky od 2 000 EUR do 250 000 EUR obtížně přístupné. Nezbytné jsou účinné mechanismy, které by zajistily, aby komunitně vedená opatření menšího rozsahu nebyla vyloučena z transformačního potenciálu financování opatření v oblasti změny klimatu.

2.8

EU v průběhu posledního desetiletí úspěšně vytvořila řadu finančních mechanismů přizpůsobených těmto potřebám – program pro demokracii a lidská práva EIDHR (Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva), globální alianci pro boj proti změně klimatu (GCCA), finanční nástroje pro spolufinancování nevládních organizací a decentralizovanou spolupráci, které by mohly podnítit rozvoj vhodných nástrojů v oblasti změny klimatu.

3.   Zjištěné problémy

Souvislosti

3.1

EHSV důrazně podporuje Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 Organizace spojených národů a Pařížskou dohodu. V současnosti nastavený trend by nám však v nejlepším případě umožnil omezit nárůst teplot na 3 oC či více, což značně přesahuje mez vytyčenou v Pařížské dohodě. Přechod k udržitelnosti vyžaduje velké úsilí a významné investice. Podle zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o dopadech nárůstu globálního oteplování o 1,5 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí se celkové průměrné roční investice do energetiky za účelem zmírnění změny klimatu do opatření umožňujících omezit oteplování na 1,5 oC v období 2015 až 2050 odhadují přibližně na 900 miliard USD.

3.2

I když jsou investice nezbytné pro boj proti změně klimatu rozsáhlé, nejsou tak vysoké jako investice, jež byly v posledních letech zapotřebí pro záchranu hroutícího se finančního sektoru. Na tento účel byly uvolněny investice ve výši 2,5 bilionu EUR. Případný kolaps ekosystémů, v nichž žijeme, si zasluhuje přinejmenším stejnou reakci.

3.3

Příliš často se diskuse o financování opatření v oblasti klimatu soustředí na vytváření nových explicitních finančních položek, ačkoliv Pařížská dohoda vyzývá k tomu, aby všechny finanční toky důsledně přispívaly k nízkým emisím skleníkových plynů a k rozvoji odolnému vůči změně klimatu.

3.4

Marrákešské partnerství a globální akční plán v oblasti klimatu jsou příležitosti pro zapojení nestátních subjektů do oficiálního procesu v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC). Při navrhování balíčků financování není nutné se zaměřit na identifikaci opatření v EU a financování opatření za účelem maximalizace jejich potenciálních dopadů.

3.5

I když bylo dosaženo pokroku v oblasti financování boje proti globálnímu oteplování a jeho dopadům, tento pokrok není dostačující. V poslední zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (5) se jasně uvádí, že se nacházíme v kritickém období a že v příštím desetiletí budou nutná radikální opatření, aby bylo možné omezit dopady na zvládnutelnou míru. Politickou prioritou by mělo být dosažení udržitelného financování a udržitelného hospodářství zejména prostřednictvím jasných, stabilních a motivačních právních předpisů.

3.6

Není postačující, aby byl vyčleněn určitý procentní podíl z rozpočtu na financování opatření v oblasti klimatu, pokud je jiná část rozpočtu vynaložena na činnosti, které klimatu škodí. Na souhrn jakýchkoli výdajů je třeba nahlížet z hlediska dopadu na klima. Pracovní dokument Mezinárodního měnového fondu vyčísluje celkové přímé i nepřímé dotace, které se celosvětově udílejí na fosilní zdroje energie, ročně na 5,3 bilionu USD, což znamená více než 15 mld. USD každý den. Negativní dopad, který tyto dotace mají, nemůže vyrovnat dokonce ani zamýšlený Zelený klimatický fond ve výši 100 mld. USD/rok.

3.7

Pokud bude v politice opomíjen problém energetické chudoby, transformace energetiky nebude včas úspěšně realizována a nebude v souladu s evropskými závazky v rámci Pařížské dohody. Je zapotřebí spravedlivé rozdělování finančních a sociálních nákladů a zisků souvisejících s udržitelnou transformací energetiky v Evropě mezi všechny vládní úrovně a tržní subjekty i občany. Ve vědecké studii projektu Heat Roadmap Europe (6) se tvrdí, že Evropa je schopna snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 86 % oproti roku 1990 za pomoci stávajících technologií, a to dostupným a nákladově efektivním způsobem.

3.8

V podkladech, z nichž toto stanovisko čerpá, se upozorňuje na nedostatek informací o mapování toků financování opatření v oblasti klimatu v členských státech. Je těžké posoudit, zda jsou finanční prostředky rozdělovány na menší dostupné částky peněz či jaký je transformační účinek tohoto financování. Kvůli nedostatečnému monitorování a podávání zpráv existují ohledně tohoto problému ještě větší nejasnosti, což brání nalezení nejúčinnějších řešení.

Přístup pro podniky a malé a střední podniky

3.9

Přístup k financování nadále představuje hlavní problém pro všechny druhy nestátních subjektů, včetně různých výzev, jimž čelí malé a střední podniky a větší podniky. Tento problém zahrnuje nejen dostupnost většího objemu a dodatečných finančních prostředků, ale také přehlednost stávajících mechanismů financování.

3.10

Kromě toho je rovněž obtížné definovat to, co znamená „zelená investice“. Investory v první řadě zajímá riziko a návratnost a je pro ně obtížné posoudit potenciální dopad navrhovaného projektu na klima a odhadnout jeho šance na úspěch. Soukromí investoři nebudou ochotni financovat projekt, aniž by jasně chápali investiční rizika i mechanismy zmírnění rizika – tedy bez záruk.

Přístup pro místní a regionální orgány

3.11

Mezi faktory omezujícími přístup orgánů na nižší než celostátní úrovni k financování patří nízké úvěrové hodnocení, omezená schopnost získat soukromé finanční prostředky z důvodu nedostatečné velikosti trhu s investicemi do nízkouhlíkových infrastruktur, neatraktivní poměry rizika a výnosů a státní omezení stanovená národními vládami ohledně toho, zda a kolik si mohou orgány na nižší než celostátní úrovni vypůjčit od soukromého sektoru.

Přístup pro místní iniciativy

3.12

V současné době existují tisíce iniciativ na místní úrovni zaměřených na změnu klimatu a udržitelnost v Evropě. Tyto iniciativy mohou významným způsobem přispět k dosažení cílů EU v oblasti klimatu, energetiky a udržitelnosti, ale jsou do značné míry závislé na dobrovolnících a nedostatek finančních prostředků a profesionální podpory představuje velkou překážku bránící jejich rozvoji a posilování. Často jsou požadovány velmi skromné zdroje, bez nichž mají iniciativy potíže s dosahováním pokroku a zahajováním projektů. Transformační potenciál těchto iniciativ není využíván.

3.13

V mnoha případech je pro místní iniciativy obtížné získat přístup ke konvenčním zdrojům financování. Často je minimální výše finančních prostředků, o něž lze požádat, také příliš vysoká a výrazně přesahuje potřeby místních iniciativ malého rozsahu nebo jejich schopnost tyto prostředky spravovat. Další překážky vytvářejí požadavky na spolufinancování.

3.14

Mezi problémy, jež menší skupiny uvedly v souvislosti s přístupem k financování, patří splnění požadavků na financování, nadměrné množství dokumentace a složité postupy. Přestože jsou jednotlivé projekty/iniciativy tohoto druhu malé, jejich kumulativní účinek může být velký. S odpovídající finanční podporou malých komunitních programů je spojeno také mnoho dalších řetězových přínosů a výhod na místní úrovni.

3.15

Většina a možná všechny finanční prostředky jsou orientované na projekty a neřeší potřebu prostředků, které jsou nutné k podpoře činností na různých úrovních, od místních činností a budování kapacit na místní úrovni po vytváření sítí, výměny a rozvoje platforem na regionální, vnitrostátní a evropské úrovni. Poskytování finanční podpory v této oblasti by mohlo významně přispět k rychlejšímu zapojení občanů a komunit do opatření v oblasti klimatu a rovněž pomoci zajistit dostatečnou organizaci a spolupráci na podporu jejich rozšíření a přispět k rozvoji politiky.

Přístup k financování inovací

3.16

Začínající podnikatelé se také potýkají s několika problémy v přístupu k financování, s nedostatkem znalostí a zkušeností, s přístupem na trhy a s rozšiřováním po ukončení počáteční fáze. Důležitou součástí řešení klimatické krize je financování inovací, ale je nutné být stejným způsobem inovativní v rámci mechanismů financování i co se týče jejich poskytování. Iniciativy, jako je např. EIT Climate-KIC, mají za cíl tyto problémy řešit prostřednictvím začleňování otázek klimatu do finančních trhů, prováděním osvěty o klimatických rizicích a podporou investic do začínajících inovativních podniků.

4.   Navrhovaná řešení

4.1

EHSV navrhuje, aby byl na úrovni EU zřízen určitý druh fóra pro financování opatření v oblasti klimatu s decentralizovanou sítí. To by sdružovalo všechny příslušné strany a usnadnilo by koordinovanou reakci na problémy, které jsou zde uvedeny. Bylo by to prostředek, jak rozvíjet potřebné mechanismy, které jsou vyjmenovány v tomto stanovisku.

4.2

Fórum pro financování opatření v oblasti klimatu musí fungovat jako platforma pro dialog, jež bude přispívat k propojení mezi obzvláště slibnými a efektivními nevládními řešeními a soukromými a institucionálními investory. Aby se maximalizoval dopad, je v členských státech EU i mimo ně nutné se důrazně zaměřit na rozšiřování a potenciál opětovného využití. EHSV má se svou sítí skupin organizované občanské společnosti v celé Evropě ideální postavení pro to, aby se zapojil do fóra pro financování opatření v oblasti klimatu jako prostředník, který může tlumočit místní problémy s přístupem k financování.

4.3

Zásadní součástí každé úspěšné strategie pro řešení problémů v rámci financování opatření v oblasti klimatu bude efektivní komunikace. Komunikace musí probíhat všemi směry, musí jasně identifikovat cílové skupiny a informovat efektivním, přesným a vhodným způsobem o příležitostech a dostupnosti možností financování.

4.4

Evropská komise a další instituce EU musí vypracovat pokyny pro nestátní subjekty, aby byly schopné využívat stávajících mechanismů financování. Je zapotřebí zavést systém, v rámci něhož by se zjišťovaly, analyzovaly, syntetizovaly a šířily informace ohledně různých dostupných zdrojů finančních prostředků na opatření nestátních subjektů v oblasti klimatu. Při tom lze vycházet z činnosti Evropského výboru regionů, který stanoví kroky k vytvoření souboru nástrojů, jenž by obsahoval snadno srozumitelné informace pro místní a regionální orgány v oblasti finančních prostředků a financování dostupných pro opatření v oblasti klimatu.

4.5

Je nutný mechanismus monitorování, který by jasně zmapoval toky financování opatření v oblasti klimatu, pomohl by zjistit překážky a zaměřil by se na praktická řešení k jejich odstranění. Toto je první naléhavě nutný krok. Proces mapování by byl také klíčový krok při snaze porozumět překážkám bránícím přístupu malých nestátních subjektů. Mapování financování také pomůže zjistit mezery v identifikaci pozitivních opatření v oblasti klimatu, která by měla být součástí procesu globálního akčního plánu v oblasti klimatu.

4.6

EHSV vyzývá EU, aby zaujala vedoucí postavení tím, že by sloužila jako vzor pro identifikaci přínosu nestátních subjektů k dosažení cílů v oblasti klimatu. Evropské nestátní subjekty působící v oblasti klimatu – zvláště ty menší – očekávají pomoc ze strany evropských orgánů ve formě uvolnění finančních prostředků vyčleněných na opatření v oblasti klimatu a zajištění lepšího přístupu k financování díky jednodušším postupům a podávání zpráv. To by usnadnilo identifikování mnoha opatření, která při boji proti změně klimatu zůstávají nepovšimnuta. Například pro projekty do určité prahové hodnoty, jako je 50 000 EUR, by mohla existovat zjednodušená jednostránková žádost a jednostránkový formulář pro podávání zpráv.

4.7

Je nezbytné další financování v podobě malých grantů, s nimiž jsou spojeny zjednodušené postupy podávání žádostí a zpráv, zacílené konkrétně na místní opatření v oblasti klimatu a udržitelnosti, které by nezahrnovaly příliš vysokou míru spolufinancování. Mechanismy, které umožňují seskupovat projekty, by mohly být navrženy tak, aby se zlepšil dopad financování a usnadnil přístup k němu. Tyto nástroje je třeba urychleně vytvořit.

4.8

Měl by být vyvinut podpůrný mechanismus, který by umožnil, aby projekty mohly využít odborné poradenství ve fázi před podáním žádosti o financování, a byly tak efektivně koncipovány a odpovídajícím způsobem sestaveny.

4.9

Na úrovni EU je třeba rozvinout obecné úvahy o inovativních mechanismech financování. Do této diskuse by od samého začátku měly být zapojeny nestátní subjekty, aby byla zajištěna jednoduchost a jasnost kritérií pro přidělování.

4.10

Celkově vzato by měla být zavedena užší spolupráce mezi zavedenými fondy pro udržitelnost a boj proti změně klimatu a finančními programy na jedné straně a sítěmi nestátních subjektů na straně druhé. Jedná se o otázku sdílení znalostí, komunikace a dialogu. To může umožnit fórum pro financování opatření v oblasti klimatu.

4.11

Finanční opatření by rovněž mohla stimulovat nestátní opatření nebo chování nestátních subjektů šetrná ke klimatu. Daňové odpočty na vnitrostátní úrovni by například mohly podpořit nízkouhlíkovou výrobu a stimulovat zapojení nestátních subjektů do opatření v oblasti klimatu.

4.12

Při vypracovávání nového víceletého finančního rámce EU by mohly vzniknout příležitosti k tomu, aby zdola vycházející nestátní opatření v oblasti klimatu mohla účinně plnit závazky EU v oblasti klimatu podle Pařížské dohody. EHSV v této souvislosti žádá o alespoň 40 % navýšení výdajů EU na klimatické cíle (7). Za druhé EHSV vyzývá k rychlému postupnému rušení dotací na fosilní paliva a k tomu, aby nebylo poskytováno žádné přímé ani nepřímé (spolu)financování fosilní energie prostřednictvím evropských fondů.

4.13

Je třeba vytvořit nástroj měřící odolnost vůči klimatu, který by zajistil, že žádné veřejné výdaje nepodporují činnosti, jež by prohloubily klimatickou krizi. To by se mělo vztahovat i na soukromé programy financování. Vyčlenění zvláštních prostředků na financování opatření v oblasti klimatu by nemělo znamenat, že by se ostatní části rozpočtu nebo financování přidělovaly na činnosti, které by byly v rozporu s cíli v oblasti klimatu. Je třeba splnit cíl stanovený v čl. 2.1 písm. c) Pařížské dohody.

4.14

Hlavní finanční nástroj EU na podporu zdola vycházejícího místního rozvoje je přístup komunitně vedeného místního rozvoje. Je vhodně uzpůsoben k tomu, aby tyto zdola vycházející iniciativy podporoval, a nabízí možnost poskytování grantů a podpory přizpůsobených místním okolnostem. EHSV v prosinci 2017 přijal stanovisko nazvané „Výhody komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD) pro integrovaný místní rozvoj a integrovaný rozvoj venkova“ (8), v němž naléhal na Evropskou komisi, aby prozkoumala a detailně analyzovala možnosti zřízení rezervního fondu pro komunitně vedený místní rozvoj na úrovni EU. Doporučil v něm, aby Evropská komise bez ohledu na to zajistila, že každý členský stát bude mít národní fond pro komunitně vedený místní rozvoj, do nějž by přispívaly všechny čtyři ESI fondy (EZFRV, EFRR, ESF a ENRF). Toto struktura pro komunitně vedený místní rozvoj by mohla být jednou z možností, jak podporovat mikropodniky a malé projekty uvedené v odstavci 2.7.

4.15

V zájmu toho, aby se celý finanční hodnotový řetězec stal udržitelnějším, EHSV podporuje plán Komise pro financování udržitelného růstu (9) přijatý v březnu 2018. EHSV ve svých příslušných stanoviscích (10) uvedl konkrétní doporučení týkající se tohoto akčního plánu.

---

(1)  Stanovisko EHSV Koalice pro splnění závazků Pařížské dohody (Úř. věst. C 389, 21.10.2016, s. 20).

(2)  Stanovisko EHSV Zintenzivnění opatření nestátních subjektů v oblasti klimatu (Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 35).

(3)  Studie EHSV s názvem „Toolbox for multi-stakeholder climate partnerships – A policy framework to stimulate bottom-up climate actions“ (Nástroje pro mnohostranná partnerství v oblasti klimatu – politický rámec na podporu zdola vycházející ochrany klimatu).

(4)  Stanovisko EHSV Klimatická spravedlnos (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22).

(5)  Zvláštní zpráva IPCC o dopadech nárůstu globálního oteplování o 1,5 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí (říjen 2018).

(6)  Program pro výzkum a inovace Horizont 2020 v rámci grantové dohody č. 695989 – Heat Roadmap Europe.

(7)  Stanovisko EHSV Evropský pakt o financování opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 8.).

(8)  Stanovisko EHSV Výhody komunitně vedeného místního rozvoje (Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 36).

(9)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Financování udržitelného růstu.

(10)  Stanoviska EHSV Akční plán udržitelného financování (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 73), Udržitelné finance: taxonomie a referenční kritéria (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 103), Povinnosti institucionálních investorů a správců aktiv v souvislosti s udržitelností (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 97).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Situace romských žen

(průzkumné stanovisko na žádost Evropského parlamentu)

(2019/C 110/04)

Zpravodaj:

Ákos TOPOLÁNSZKY

Konzultace	Evropský parlament, 30. 5. 2018
Právní základ	čl. 304 první pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato ve specializované sekci	7. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	196/2/5

1.   Závěry a doporučení

1.1

Velká část romských žen (a dívek) je vystavena vícenásobné a průřezové diskriminaci, v důsledku čehož jsou soustavně omezována jejich práva. Romské ženy jsou nejzranitelnější menšinovou skupinou v EU. Je prvořadým úkolem a povinností evropských demokracií, aby této situaci učinily přítrž.

1.2

EHSV děkuje za prokázanou odhodlanost velkému množství romských žen, které odvážně v minulosti vystupovaly nebo v současnosti vystupují proti diskriminačním strukturám a institucionálnímu násilí v zájmu svobodného evropského soužití bez diskriminace.

1.3

Je nutné neprodleně zrušit oddělené vzdělávání s nízkou úrovní – kterou lze přičíst právě diskriminaci, jíž se vyznačuje – a zároveň je třeba romským dívkám rovněž zajistit přístup ke všem prvkům kvalitního veřejného vzdělávání. Je také nutné co nejdříve důkladně přezkoumat fungování zvláštních škol a postupy výběru zaměření.

1.4

EHSV od členských států očekává, že se přednostně zaměří na odstranění takových postupů v oblasti zdraví, které porušují profesní normy odpovídající přiměřeným etickým požadavkům a příslušným právním předpisům, a že budou trestně stíhat nezákonné praktiky, jako je nucená sterilizace, odmítnutí poskytnutí zdravotnických služeb na základě etnického původu nebo poskytnutí méně kvalitních služeb.

1.5

Členské státy by měly okamžitě zrušit diskriminační formy a způsoby zaměstnávání a zároveň by měly zavést komplexní politiky s cílem zvýšit šanci romských žen získat zaměstnání.

1.6

Je nutné vymezit, zavést a coby základní právo prosazovat minimální přijatelné normy v oblasti bydlení a veřejných služeb, popřípadě jejich zakotvením v ústavách členských států.

1.7

Je nutno rozhodně a nediskriminačně bojovat proti všem formám obchodování s lidmi a trestných činů z nenávisti, kterým jsou Romové a konkrétně ženy této komunity vystavováni.

1.8

Romské ženy mají velmi málo příležitostí podílet se na koncipování a vyhodnocování politik, které mohou ovlivnit jejich budoucí život. Je nutné zajistit, aby se těchto programů mohly v odpovídající míře účastnit.

1.9

V rámci evropských a vnitrostátních strategií odstraňování nedostatků po roce 2020 je třeba věnovat zvláštní pozornost problémům a potřebám romských žen, což se v současnosti ve většině členských států neděje.

2.   Situace romských žen v Evropské unii

2.1

Velká část romských žen (a dívek) je vystavena vícenásobné a průřezové diskriminaci, v důsledku čehož jsou soustavně omezována jejich práva. Romské ženy jsou nejzranitelnější menšinovou skupinou v EU. Tuto situaci lze považovat za systémové porušování zásad demokracie, právního státu a základních práv, což zásadním způsobem oslabuje evropskou myšlenku, která je založena na hodnotách uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (1) a v Listině základních práv Evropské unie (2). V uplynulých letech v této oblasti nedošlo k téměř žádné změně.

2.2

Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) poskytuje přesný obrázek znevýhodnění romských žen (zejména v rámci průzkumu EU MIDIS II (3)), přestože ve většině členských států nejsou údaje rozdělené podle etnického původu a pohlaví k dispozici. Co se týče romských žen, je patrné, že jsou ve všech oblastech společnosti znevýhodněné nejenom ve srovnání s celkovou populací, ale také ve srovnání s romskými muži.

2.3

EHSV je přesvědčen, že síla evropské myšlenky, o které byla řeč výše, odráží to, do jaké míry z ní mají užitek nejslabší občané EU. Proto je přijetí opatření nezbytných pro zlepšení situace romských žen a dívek a posilování jejich postavení nejenom povinností evropských orgánů a členských států EU, ale je zároveň testem kvality jejich demokratických struktur a vyzrálosti jejich právního státu.

3.   Obecné připomínky

3.1

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii řadí mezi nejdůležitější hodnoty, o něž se opírá evropská myšlenka, mimo jiné rovnost a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. O účinném uplatňování práv můžeme hovořit pouze tehdy, pokud zaručuje konkrétní změny nejmarginalizovanějším a nejdiskriminovanějším sociálním skupinám, neboť diskriminace, segregace a protiromské postoje znamenají jednoznačné odmítnutí těchto hodnot.

3.2

Zajištění rovných práv mezi romskými muži a ženami je pro romské ženy podmínkou pro zlepšení jejich ekonomické situace a pro uplatňování lidských práv a základních svobod v politické, ekonomické, sociální, kulturní a občanské oblasti, které musí být ústavně zaručeny.

3.3

S ohledem na to EHSV, jak již uvedl ve svých předchozích stanoviscích (4), podporuje cíle rámcové strategie EU, ale zároveň upozorňuje na potřebu jejich důsledného plnění a také na na nedostatečnost dosaženého pokroku.

3.4

Upozorňuje také na to, že protiromské smýšlení prostupuje téměř všemi úrovněmi fungování členských států, ať už na úrovni správních orgánů či institucí, což Romům upírá rovný přístup k veřejným službám a brání jim v tom, aby mohli uplatnit svou rovnoprávnost a svůj nárok na rovné zacházení, aby se mohli dle svého poměrného zastoupení v celkové populaci podílet na přijímání politických rozhodnutí v otázkách, které se jich dotýkají, a aby se mohli bránit před důsledky diskriminačních postupů. To vše platí ve zvýšené míře i o romských ženách.

3.5

Výbor žádá, aby byly v zájmu zmapování systematického porušování práv romských žen vypracovány „bílé knihy“ se zapojením nezávislých a důvěryhodných organizací romské komunity, které by měly být konzultovány a oficiálně uznány, aby byl položen základ pro historické usmíření.

3.6

EHSV děkuje za prokázanou odhodlanost velkému množství romských žen, které odvážně v minulosti vystupovaly nebo v současnosti vystupují proti diskriminačním strukturám a institucionálnímu násilí v zájmu svobodného evropského soužití bez diskriminace.

4.   Konkrétní oblasti veřejné politiky (5)

4.1   Vzdělávání

4.1.1

Oddělené vzdělávání je vždy nezákonné a nese s sebou nutně nepříznivé výsledky. Negativní důsledky odděleného vzdělávání mají kumulativní dopad na romské dívky a uzavírají jim cestu k sociální mobilitě. Proto je nutné využít veškerých právních prostředků a cílené podpory ze strany veřejné politiky a zajistit nezbytné dodatečné výdaje s cílem odstranit v souladu s očekáváními EU nízkou úroveň odděleného vzdělávání, která je zapříčiněna diskriminací. Zároveň je třeba romským dívkám rovněž zajistit přístup ke všem prvkům kvalitního veřejného vzdělávání. Vlády musí zajistit, aby byly k dispozici odpovídající lidské zdroje, odborná příprava a pedagogické programy.

4.1.2

Neopodstatněné označení romských dětí jako mentálně postižených a jejich zařazení do oddělených škol je nutné považovat za jedno z nejvážnějších porušení jejich práv, které jim kazí jejich budoucnost. Proto je nezbytné, aby tyto diagnózy pravidelně ověřovala nezávislá odborná pracoviště. Je nutné zajistit, aby mohl být tento postup ověření bezproblémově zahájen na žádost kterékoli zainteresované strany, zejména rodičů, opatrovníků nebo také školy.

4.1.3

V případě podezření na opakované, a zejména systematicky probíhající chybné diagnostikování, jehož účelem či výsledkem je segregace, musí být členské státy povinny co nejdříve provést důkladné prošetření důvodů, zveřejnit výsledky tohoto šetření, posoudit je v rámci vnitrostátních mechanismů pro boj proti segregaci a učinit nezbytná legislativní a prováděcí opatření.

4.1.4

Do té doby je nutné zajistit, aby se úroveň vzdělávání ve zvláštních třídách přiblížila úrovni vzdělávání v běžných školách tak, aby se z těchto tříd nestávala pouze pedagogická „odkladiště“.

4.1.5

EHSV vyzývá k tomu, aby byl ve vztahu k těm zemím, kde se míra segregace ve vzdělávání nesníží, nebo dokonce dojde k jejímu zvýšení, omezen, pozastaven či v případě systematických problémů zcela přerušen přísun evropských prostředků. EHSV očekává, že budou v těchto situacích rychle a účinně uplatněny mechanismy právní ochrany Evropské unie (článek 7 a mechanismus prosazování právního státu).

4.1.6

Pro romské ženy je třeba vytvořit soubor programů vzdělávání a dalšího vzdělávání „druhé šance“ s cílem zvýšit jejich příležitosti v oblasti vzdělávání a omezit riziko předčasného ukončení školní docházky, aby pro ně nezůstala k dispozici pouze pracovní místa subvencovaná veřejnými orgány nebo druhořadé, částečně hlášené či nestandardní formy zaměstnání, což je zbavuje možností v rámci sociální mobility.

4.2   Zdravotnictví

4.2.1

Romské ženy, které mnohdy žijí v segregovaných nebo v těžko přístupných oblastech, se při poskytování zdravotnických služeb často setkávají s odmítavým či ponižujícím zacházením nebo dokonce s fyzickým a psychickým násilím. Pokud jde o reprodukční zdraví, mají obvykle jen omezený přístup ke svým právům. EHSV naléhavě vyzývá členské státy, aby pro obyvatele žijící v segregaci vytvořily a provozovaly mobilní jednotky s odpovídajícím vybavením a s odpovídající kapacitou. Vybízí rovněž k tomu, aby bylo přezkoumáno fungování gynekologicko-porodnické péče a aby byla provedena nezbytná vylepšení.

4.2.2

EHSV od členských států očekává, že se přednostně zaměří na odstranění takových postupů v oblasti zdraví, které porušují přiměřené etické normy a příslušné právní předpisy, a že je budou popřípadě systematicky trestně stíhat. Je třeba zaručit bezplatnou a snadno dostupnou možnost domáhat se práv v oblasti zdraví, jakož i zavést speciální služby, které budou odrážet skutečné potřeby dotčených osob. Patří sem například vytvoření informačních středisek pro otázky týkající se zdraví, jmenování a vzdělávání ochránců práv pro otázky týkající se zdraví a realizace iniciativ v oblasti veřejného zdraví, které se dostanou i k osobám žijícím v segregaci.

4.2.3

Je naléhavě nutné, aby se vlády jednoznačně a veřejně zavázaly prosazovat zásadu rovného přístupu ke zdravotní péči a její konkrétní uplatňování a také podnikat kroky proti praktikám, které tuto zásadu porušují, a aby zavedly informační programy určené všem dotčeným osobám. Je nutné přijmout nezbytná legislativní opatření s cílem zajistit, aby romské ženy a děti bez základního zdravotního pojištění takovéto pojištění získaly.

4.3   Nucená sterilizace

4.3.1

V mnoha zemích, kde v dřívějšku docházelo k systematickému porušování reprodukčních práv žen a kde byly pod nátlakem v masovém měřítku prováděny nucené sterilizace, jež byly využívány jako nástroj státní politiky, se politické orgány dosud neomluvily a nepřijaly za tyto činy zodpovědnost. Tam, kde se tak dělo, nebyla zjednána právní náprava ani nebylo poskytnuto finanční odškodnění. Výbor navrhuje, aby se evropský normotvůrce všemožně zasadil o to, aby v rámci harmonizace evropských trestněprávních předpisů členské státy pro tyto trestné činy – které lze na základě jejich povahy přirovnat k trestným činům proti lidskosti – značně prodloužily jejich promlčecí dobu nebo u nich možnost promlčení trestní odpovědnosti vyloučily a aby přijaly speciální právní předpisy, díky nimž budou moci oběti dosáhnout skutečné nápravy a finanční kompenzace.

4.3.2

Je třeba v dobré víře celkově vyjasnit tuto situaci a zajistit naprostou transparentnost, aby došlo ke smíření a do budoucna se znemožnilo páchání těchto trestných činů ze strany veřejných orgánů. Proto EHSV doporučuje, aby byly v dotčených členských státech zřízeny nezávislé komise složené z historiků, které budou ve spolupráci s oběťmi a jejich zástupci odhalovat zločiny, jež byly v tomto ohledu v minulosti spáchány, a budou o výsledcích informovat v rámci procesu společenského smíření, jak tomu bylo ve Švédsku v případě takzvané bílé knihy.

4.4   Zaměstnanost

4.4.1

Romské ženy jsou na trhu práce v ještě horším postavení než romští muži a všechny jejich ukazatele v oblasti zaměstnanosti jsou extrémně nízké.

4.4.2

EHSV vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná cílená a komplexní opatření s cílem zlepšit ekonomickou situaci romských žen a poskytnout jim v tomto směru potřebné kompetence. V boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení je mimořádně důležité podporovat podniky sociální ekonomiky, zavést programy pro poskytování mikroúvěrů a zajistit volný a nediskriminační přístup k dávkám trhu práce.

4.4.3

Podnikatelé nyní hrají ještě zásadnější úlohu coby poskytovatelé pracovních příležitostí a hlavní činitelé při zajišťování dobrých životních podmínek místních a regionálních komunit. Tento aspekt je zvlášť důležitý pro romské komunity. Je třeba přijmout v rámci politik týkajících se potřeb romských podnikatelek a malých a středních podniků zvláštní opatření nejen v zájmu posílení postavení romských žen, ale také na podporu jejich iniciativ v souvislosti s komunitními projekty a zakládáním podniků. Vzhledem k tomu, že speciální politika vypracovaná na pomoc romským ženám prozatím ve většině členských států zcela chybí, EHSV žádá, aby se usilovalo o prozkoumání možností, které by mohla nabídnout.

4.4.4

Výbor vybízí veřejné orgány na všech úrovních společnosti, aby pořádaly školení týkající se trhu práce a v dostatečné míře vytvářely pracovní místa a subvencované formy zaměstnání. Je nutné, aby poskytovaly náhrady cestovních výdajů a pomoc na další vzdělávání a odborné vzdělávání a aby prostřednictvím cílených nástrojů veřejné politiky umožnily zranitelným romským ženám docílit rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

4.4.5

Členské státy by měly vyvinout veškeré úsilí v zájmu vymanění romských žen ze zranitelného postavení na trhu práce a vymýcení takových forem zaměstnání, jako je (téměř) nucená, šedá či nelegální práce.

4.4.6

Za tímto účelem a s ohledem na důležitost začlenění romských žen na trhu práce je nutné zavést programy v oblasti zaměstnanosti „druhé šance“ a zajistit jim pomoc ze strany ochránců práv a finanční příspěvky na cestovní výdaje a na vzdělávání. Kromě toho je třeba vyvinout veškeré úsilí s cílem odstranit diskriminaci na pracovištích a zvýšit informovanost vedoucích pracovníků podniků o těchto otázkách.

4.5   Bydlení a veřejné služby

4.5.1

Neblahé důsledky segregace v každodenním životě mají největší dopad právě na ženy a děti. Proto EHSV zdůrazňuje, že i pro tyto oblasti je nutné stanovit minimální přijatelné normy týkající se bydlení, veřejných služeb a infrastruktury, uplatňovat je jakožto základní právo a pokud možno je zakotvit v ústavách členských států.

4.5.2

EHSV doporučuje, aby uspokojení těchto potřeb (například dodávky pitné vody a elektrické energie, odvádění a čištění odpadních vod, vyasfaltování povrchu vozovek, odvoz odpadků, dostupnost veřejných služeb atd.) bylo podmínkou pro další investice do městského rozvoje a pro získání a využívání subvencí.

4.5.3

Je nutné skoncovat s bezdůvodnými a nezákonnými postupy nuceného vystěhování a romským ženám, které se v takové situaci ocitnou, je třeba poskytnout dostupnou a dosažitelnou speciální právní ochranu. Je nutné zajistit, aby ženy, jež jsou tímto nuceným vystěhováním traumatizovány, mohly získat odškodnění.

4.6   Odstranění struktur násilí

4.6.1

Romské ženy a dívky jsou mimořádně ohrožené situacemi diskriminace a segregace a snadno se mohou stát obětí násilného trestného činu. Mohou se stát v neúměrně vysoké míře obětí veškerých známých forem vykořisťování a obchodování s lidmi.

4.6.2

Výbor souhlasí s tím, že všechny formy obchodování s lidmi a násilí páchaného na romských ženách představují hrubé porušování základních lidských práv, což Listina základních svobod EU výslovně zakazuje, a že členské státy musí na základě toho jednat (6). Jedná se o závažné trestné činy, které se řídí poptávkou a ve svých mnoha různých podobách jsou mimořádně lukrativní pro mezinárodní organizovaný zločin, přičemž jejich obětmi se v neúměrně vysoké míře stávají romské ženy a děti.

4.6.3

EHSV očekává, že členské státy do svých vnitrostátních systémů trestního práva neprodleně zapracují trestnost těchto nových a neustále se měnících forem trestné činnosti a že proti nim podniknou koordinovaná a cílená soudní opatření a přeruší nebo dokonce pokud možno zcela zastaví toky výnosů získaných nátlakem. Je třeba prozkoumat širší socioekonomický kontext, v němž jsou tyto trestné činy páchány, identifikovat situace chudoby, diskriminace a zranitelnosti a důsledně používat nástroje sociální politiky (strategické, legislativní, finanční, vzdělávací, výzkumné a další), které umožní je napravit.

4.6.4

Násilí, které je pácháno na romských ženách, může vycházet jak z většinové společnosti, tak i z jejich vlastní komunity. V každém případě je třeba odhodlaně postupovat proti veškerým ojedinělým i organizovaným formám násilí v rámci genderově specifického přístupu zaměřeného na oběti, který zohledňuje mimořádnou zranitelnost žen a dětí a zvláštní ochranu, jež jim musí být poskytnuta, a klade důraz na lidská práva.

4.6.5

EHSV vítá, že po připojení podpisu Evropské komise se EU stala smluvní stranou Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, která je všeobecně známá pod názvem Istanbulská úmluva. EHSV naléhavě žádá, aby všechny členské státy EU tuto úmluvu ratifikovaly a začaly ji bez výhrad a odhodlaně provádět, a to s přihlédnutím k mimořádné míře ohroženosti romských žen v této oblasti.

4.6.6

Romské ženy a dívky jsou mimoto v neúměrně vysoké míře terčem a obětí trestných činů z nenávisti a zejména nenávistných výroků. Je třeba přijmout opatření s cílem usnadnit dotčeným osobám přístup ke spravedlnosti a s pomocí organizací občanské společnosti zavést nástroje, které umožní zvýšit povědomí o tom, jak tyto druhy trestných činů odhalovat.

4.6.7

EHSV podporuje zeměpisné rozšíření oblasti působnosti a provádění společného programu Rady Evropy a Evropské komise JUSTROM za účelem zajištění přístupu romských žen ke spravedlnosti.

4.6.8

Výbor upozorňuje na to, že veškeré institucionální formy protiromských postojů a segregace lze rovněž považovat za násilné trestné činy. Zdůrazňuje, že je nutné zajistit ochranu proti těmto trestným činům při poskytování institucionálních služeb financovaných státem (zařízení pro ochranu dětí, sociální služby a zdravotní péče) a také v rámci státních orgánů pro prosazování práva (policie, trestní soudnictví a vězeňská služba), což jsou všechno situace, ve kterých je zranitelnost romských žen mimořádně vysoká. Výbor upozorňuje na to, že je důležité zaručit v těchto případech snadný a bezplatný přístup k právní ochraně.

4.6.9

Ve vnitrostátním a mezinárodním právu musí být pojem nuceného sňatku v raném věku postaven na roveň obchodování s lidmi a musí se podle toho jednat. Pro oběti nucených sňatků v raném věku je třeba zpřístupnit všechny preventivní a ochranný nástroje a programy používané v rámci boje proti obchodování s lidmi.

4.7   Začlenění a zapojení

4.7.1

Romské ženy mají velmi málo příležitostí podílet se na koncipování a vyhodnocování politik, které mohou ovlivnit jejich budoucí život. Proto EHSV zdůrazňuje, že na základě zásady „nic o nás bez nás“ je naprosto nezbytné zapojit romské ženy v odpovídajícím poměru do vytváření, plánování, provádění a hodnocení všech programů, které se týkají jich samotných nebo jejich komunit. EHSV navrhuje, aby se romské ženy aktivně podílely na programech zaměřených speciálně na romské ženy alespoň ve většinové míře a na programech zaměřených na romskou komunitu minimálně v poměru 30 %. Je nutné zavést hodnotící systém, který umožní tento poměr spolehlivě měřit.

4.7.2

EHSV navrhuje, aby tyto poměry účasti byly ověřitelným způsobem prosazovány i v orgánech zodpovědných za celostátní a regionální politiku začleňování (celostátní, regionální a okresní koordinační výbory, výbory pro boj proti segregaci, atd.).

4.7.3

Vyzývá vlády a orgány, aby vedly skutečný a věcný politický dialog se zástupci romských žen na všech úrovních organizace společnosti a aby pro takový dialog vytvořili institucionální struktury. Výbor doporučuje, aby byly za tímto účelem zřízeny zvláštní právní instituce, například ženské výbory v rámci vnitrostátních romských platforem, v jejichž rámci by romské ženy mohly zajistit své cílené zastoupení, nebo aby byl jmenován nezávislý ochránce práv pro romské ženy.

4.7.4

Výbor upozorňuje na to, že jak ve stávající evropské rámcové strategii, tak ve vnitrostátních strategiích integrace Romů chybí hledisko romských žen, nebo je tam zastoupeno pouze v malé míře. Je třeba věnovat mnohem větší pozornost názorům zástupců romských žen, a to nejen v procesech v období po roce 2020, ale i při vytváření budoucích strategií sociálního začleňování.

---

(1)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A12012M%2FTXT.

(2)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:12012P/TXT&from=cs.

(3)  K dispozici pouze v angličtině: http://fra.europa.eu/en/project/2015/eu-midis-ii-european-union-minorities-and-discrimination-survey/publications.

(4)  Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 16, Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 110, Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 21.

(5)  Z řady návrhů, které doposud přednesli příslušníci romské komunity, organizace občanské společnosti zasazující se o práva Romů, představitelé vědecké obce, mezinárodní organizace a EHSV, jsou v tomto stanovisku uvedeny pouze ty, které mají zvláštní význam pro uplatňování práv romských žen.

(6)  Čl. 5 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Rovnost žen a mužů na evropských trzích práce

(průzkumné stanovisko na žádost Evropského parlamentu)

(2019/C 110/05)

Zpravodajka:

Helena DE FELIPE LEHTONEN

Konzultace	Evropský parlament, 03/05/2018
Právní základ	čl. 29 odst. 1 jednacího řádu
Rozhodnutí plenárního shromáždění	DD/MM/YYYY
Odpovědná specializovaná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato ve specializované sekci	7. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	151/2/4

1.   Závěry a doporučení

1.1.

V zájmu větší rovnosti žen a mužů na trzích práce považuje EHSV za nezbytné vypracovat integrovanou a ambiciózní evropskou strategii pro řešení systémových a strukturálních překážek, která povede k přijetí vhodných politik, opatření a programů financování EU zaměřených na zlepšování rovnosti žen a mužů a podporujících „rovnější ekonomickou nezávislost žen a mužů“. To by rovněž přispělo k provádění evropského pilíře sociálních práv.

1.2.

V tomto stanovisku se opakuje nutnost dále řešit některé přesně určené výzvy, např. rozdíly v odměňování žen a mužů a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, k nimž EHSV již vypracoval stanoviska (1).

1.3.

EHSV se domnívá, že je třeba vyvinout další úsilí zaměřené na řešení přetrvávajících rozdílů v odměňování žen a mužů. Plně podporuje cíle mezinárodní koalice pro rovné odměňování, které jsou zaměřeny na odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů do roku 2030. Vyjadřuje politování nad nízkou mírou provádění doporučení Evropské komise z roku 2014 o transparentnosti odměňování a naléhavě vyzývá členské státy a EU, aby přijaly vhodná opatření ke zvýšení jeho provádění.

1.4.

EHSV připomíná, že transparentnost odměňování má významnou úlohu v boji proti rozdílům v odměňování žen a mužů (2). Doporučuje genderově neutrální systémy odměňování jako prostředek na podporu objektivního přístupu k odměňování a náboru.

1.5.

EHSV souhlasí s tím, že je zapotřebí posílit opatření, která by zmírnila horizontální genderovou segregaci v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a trhu práce. Je třeba realizovat osvětové kampaně a další opatření, aby bylo možné odstranit genderové stereotypy a segregaci ve vzdělávání, odborné přípravě a při volbě povolání, a to s maximálním využitím nových technologií. Zlepšení podmínek odměňování a pracovních podmínek v převážně ženských odvětvích by mohlo motivovat více mužů, aby začali tato povolání vykonávat.

1.6.

Mělo by být věnováno větší úsilí na začleňování do trhu práce a posilování postavení žen náležejících ke zranitelným skupinám, a to s přihlédnutím k intersekcionálnímu přístupu (3).

1.7.

EHSV oceňuje úsilí Komise o důslednější sledování péče o děti a dlouhodobé péče v rámci evropského semestru. Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu by mělo být i nadále prioritou. EHSV souhlasí s tím, že by spolu s členskými státy měla být znovu zahájena reflexe ohledně barcelonských cílů v oblasti péče o děti z roku 2002 s cílem učinit tyto cíle ambicióznějšími a rozšířit přístup tak, aby zahrnoval i péči o jiné vyživované osoby.

1.8.

EHSV vyzývá Parlament a Radu, aby v budoucích evropských strukturálních fondech zavedly nové, vhodné ukazatele, které umožní lépe sledovat finanční příspěvek EU na různé pečovatelské služby a na rovnost žen a mužů.

1.9.

EHSV vítá návrh zřídit v rámci víceletého finančního rámce na období 2021–2027 nový fond ESF+, který bude zaměřen na podporu rovnosti žen a mužů a na podporu zapojení žen do trhu práce pomocí opatření, jejichž účelem je zlepšit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a přístup k péči o děti. Zároveň se však také domnívá, že finanční prostředky EU by měly být přidělovány genderově citlivějším způsobem, a že rovnost žen a mužů by měla být vytčena spíše jako samostatný cíl, než být slučována s cíli boje proti diskriminaci a boje proti rasismu.

1.10.

EHSV rovněž vítá program InvestEU na období 2021–2027, který podporuje investice do sociální infrastruktury. EHSV vyzývá Parlament a Radu, aby důrazně podpořily tuto novou příležitost, jak uvolnit nezbytné investice do péče o děti (i péče o děti po vyučování).

1.11.

Zaostává podnikání žen, které je třeba podpořit, aby se využil obrovský potenciál digitální ekonomiky a technologických inovací. Je nezbytné zlepšit přístup k finančním prostředkům a usnadnit přechod z jednoho pracovního statusu do jiného.

2.   Souvislosti a výzvy

2.1.

Toto stanovisko EHSV bylo vypracováno v reakci na žádost Evropského parlamentu o vypracování průzkumného stanoviska o „rovnosti žen a mužů na evropských trzích práce“. Na žádost Evropského parlamentu se toto stanovisko zabývá dopadem opatření stanovených v doporučení Komise týkajícím se posílení zásady rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti a potřebou dalších opatření k řešení rozdílů v odměňování žen a mužů.

2.2.

Článek 2 a čl. 3 odst. 3 SEU a Listina základních práv Evropské unie uznávají, že právo na rovnost žen a mužů je jednou ze základních hodnot Unie a že jako takové představuje významný úkol. Evropský pilíř sociálních práv zahrnuje rovnost žen a mužů a právo na stejnou odměnu za rovnocennou práci mezi 20 zásad, které jsou nepostradatelné pro spravedlivé a řádně fungující trhy práce a systémy sociálního zabezpečení.

2.3.

Evropská unie a členské státy podporují rovnost žen a mužů na trhu práce prostřednictvím nejrůznějších legislativních a jiných než legislativních nástrojů, doporučení, politických pokynů a finanční podpory. Evropská komise ve svém Strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 potvrdila priority, kterých je třeba dosáhnout: stejné ekonomické nezávislosti žen a mužů, stejné odměny za stejnou práci a rovnosti v rozhodování, důstojnosti, nedotknutelnosti a odstranění násilí na základě pohlaví, a je třeba podporovat rovnost žen a mužů i mimo EU.

2.4.

Míra zaměstnanosti žen v roce 2017 i nadále rostla sice pomalým, ale stálým tempem, stejně jako míra zaměstnanosti mužů, a dosáhla rekordní výše 66,5 % oproti 78,1 % zaměstnanosti mužů. Avšak rozdíl v zaměstnanosti mužů a žen zůstal v porovnání s rokem 2013 nezměněn (11,5 procentních bodů). Kromě toho cíle EU pro rok 2020, a sice 75 % zaměstnanosti žen a mužů, nebude pravděpodobně dosaženo. Hodnota indexu rovnosti žen a mužů vzrostla z 62 bodů v roce 2005 na 65 bodů v roce 2012, ale poté pouze na 66,2 bodu v roce 2015, a to částečně z důvodu krize. V řadě členských států nezohledňovala opatření na překonání krize v dostatečné míře dopad na rovnost žen a mužů.

2.5.

I když obecně dochází v rovnosti žen a mužů k pokroku, na evropských trzích práce nerovnosti mezi ženami a muži přetrvávají. Důležitými faktory, které přispívají k „neočištěnému“ rozdílu v hrubém hodinovém výdělku žen a mužů, jenž v současnosti činí 16 %, jsou horizontální a vertikální segregace. Tento rozdíl dále prohlubuje skutečnost, že ženy častěji pracují na částečný úvazek a v méně placených odvětvích, a že vyšší podíl žen si bere rodičovskou dovolenou, což vede k přerušení kariéry, pomalejšímu profesnímu postupu a pomalejší kumulaci důchodových nároků.

2.6.

Současné rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů představují významnou ekonomickou a sociální ztrátu pro EU, jejíž výše se odhaduje na 370 miliard EUR ročně. Kvůli demografickým výzvám a klesajícímu počtu obyvatel v produktivním věku musí Evropa plně využívat potenciál všech žen na trhu práce za zohlednění průsečíku rasy, etnického původu, společenské třídy, věku, sexuální orientace, státní příslušnosti, náboženského vyznání, pohlaví, zdravotního postižení, postavení uprchlíka nebo migranta, jež mohou představovat konkrétní překážky v jejich účasti na trhu práce.

2.7.

Zatímco ženy mají převážně hůře placená pracovní místa vyžadující nižší kvalifikaci a působí v takových odvětvích, jako je zdravotnictví, sociální služby, vzdělávání, veřejná správa a maloobchod, muži jsou více zastoupeni v inženýrství, stavebnictví a dopravě. Nedostatek mužů v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb se prohlubuje a posilují ho chybějící vzory a často méně atraktivní pracovní a platové podmínky. Totéž platí o ženách v oborech STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika), v nichž jsou nedostatečně zastoupeny. V roce 2016 tvořily ženy pouze 17 % odborníků v oblasti IKT v EU.

2.8.

Zatímco se v Radě EU projednávají nové právní předpisy EU (směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem), jsou ženy na pracovišti i nadále postihovány „sankcí za mateřství“, a to i během těhotenství a po porodu, což je i nadále problémem v mnoha členských státech. Rozdíl v zaměstnanosti je zvlášť vysoký u matek a žen s pečovatelskými povinnostmi. V roce 2016 bylo více než 19 % pracovně neaktivních žen neaktivních z toho důvodu, že musely pečovat o děti či dospělé osoby. Míra zaměstnanosti žen s dítětem ve věku do 6 let je v průměru o 9 % nižší než žen bez dětí, přičemž v některých zemích tento rozdíl dosahuje až 30 %.

2.9.

EHSV je vážně znepokojen rozsahem sexuálního obtěžování, kterému jsou ženy vystaveny na pracovišti, a tím, že se značně se šíří kybernetické obtěžování žen. Výbor připomíná nutnost lepšího prosazování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES (4) zakazující obtěžování a diskriminaci na pracovišti (5).

2.10.

EHSV rovněž vyzývá k přijetí obecných a konkrétních opatření zaměřených na ženy náležející ke zranitelným skupinám, které se často potýkají s většími obtížemi při vstupu na trh práce. Zdůrazňuje rovněž potřebu intersekcionálního přístupu, aby se ženám, jež čelí vícenásobným formám diskriminace, zajistilo více příležitostí na trhu práce.

2.11.

Podnikání žen je stále nedostatečně rozvinuté. Ženy tvoří 52 % evropského obyvatelstva, ale pouze 34,4 % osob samostatně výdělečně činných v EU a 30 % začínajících podnikatelů. Ženy samostatně výdělečně činné nejsou tak dobře zajištěné jako samostatně výdělečně činní muži. 76,3 % těchto žen v EU-28 pracuje samostatně bez zaměstnanců, zatímco podíl těchto mužů činí 69 %. Muži tudíž častěji vlastní podniky se zaměstnanci, zatímco ženy jsou častěji samostatně výdělečně činnými bez zaměstnanců, a proto jsou více vystaveny riziku nízkého příjmu. Tvůrčí a podnikatelský potenciál žen je nedostatečně využívaným zdrojem hospodářského růstu a pracovních míst, který je třeba více rozvíjet za účelem zakládání úspěšných podniků.

2.12.

Hodnotným nástrojem pro posílení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem žen a mužů může být práce na částečný úvazek. Nicméně ženy pracují na částečný úvazek častěji než muži (a tvoří více než 70 % zaměstnanců na částečný pracovní úvazek) a byl zaznamenán nárůst počtu žen na hůře placených místech (maloobchod, úklidové a pomocné služby). Míra nedobrovolné práce na částečný úvazek u žen i mužů je i nadále důvodem k obavám. Cíle 75 % zaměstnanosti, uvedeného ve strategii Evropa 2020, lze dosáhnout pouze prostřednictvím integrované strategie, kterou bude tvořit soudržný soubor politik a opatření na podporu účasti na trhu práce a kvalitních pracovních míst a pro zajištění rovného zacházení v zaměstnání a prosazování lépe vyvážených pečovatelských povinností rodičů a pečovatelů o další závislé rodinné příslušníky.

3.   Oblasti další činnosti v zájmu zajištění rovnosti žen a mužů na evropských trzích práce

3.1.   Řešení transparentnosti odměňování za účelem odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů

3.1.1.

Rozdíl v odměňování žen a mužů je jednou z nejdéle přetrvávajících překážek bránících rovnosti žen a mužů na trhu práce a ve společnosti a hospodářskému růstu. EHSV plně podporuje mezinárodní koalici pro rovné odměňování (EPIC), globální iniciativu pod vedením MOP, UN Women a OECD, na níž se podílejí i vlády, zaměstnavatelé, odbory a občanská společnost a jejímž cílem je odstranit rozdíly v odměňování žen a mužů do roku 2030. EHSV vyzývá EU, aby zvýšila své úsilí s cílem zajistit, aby rozdíly v odměňování žen a mužů byly v EU do roku 2030 odstraněny.

3.1.2.

EHSV opakuje svá doporučení týkající se Akčního plánu EU pro boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů (6). EHSV rovněž uznává, že směrnice 2006/54/ES o rovnosti žen a mužů v přepracovaném znění a doporučení Komise členským státům 2014/124/EU o posílení zásady rovného odměňování mužů a žen pomohly řešit rozdíly v odměňování žen a mužů a zůstávají v platnosti. Je však zapotřebí více úsilí. Zpráva Komise o uplatňování směrnice 2006/104/ES z roku 2013 dospěla k závěru, že praktické uplatňování ustanovení o stejném odměňování v členských státech je jednou z nejproblematičtějších oblastí směrnice.

3.1.3.

Mezinárodní koalice pro rovné odměňování (EPIC) uvedla, že nedostatečná transparentnost odměňování hraje podstatnou roli v rozdílech v odměňování žen a mužů a že posílením transparentnosti v tomto ohledu by se tyto rozdíly daly snížit. Transparentnost odměňování má velký význam v boji proti možné platové diskriminaci. EHSV je znepokojen nízkou mírou provádění doporučení Komise o transparentnosti odměňování z roku 2014. Ačkoli většina členských států má nějaká opatření zaměřená na zvýšení transparentnosti odměňování, v třetině členských států taková opatření zcela chybí. EHSV vyzývá členské státy, aby zvýšily míru provádění doporučení, např. aby podporovaly možnost jednotlivců vyžádat si informace o úrovni odměňování nebo možnost, aby zaměstnavatelé ve společnostech o velikosti, jež bude určena, vykazovali odměny či provádění auditů odměňování, neboť by to podpořilo spravedlivý přístup k náboru pracovníků a odměňování. Je třeba rovněž zohlednit plnou ochranu soukromí (údajů) zaměstnanců a obecné pracovněprávní vztahy.

3.1.4.

V zájmu uplatňování zásady stejné odměny a odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů je třeba lepší synergie mezi různými dostupnými opatřeními. Mezi nimi se důrazně doporučují genderově neutrální systémy odměňování, neboť podporují objektivní přístup k náboru a odměňování.

3.1.5.

Sociální partneři mohou nejlépe znovu posoudit hodnotu dovedností a profesí. Při naplňování tohoto cíle a řešení rozdílů v odměňování žen a mužů je zásadní sociální dialog a kolektivní vyjednávání.

3.1.6.

Na evropské úrovni jsou rozdíly v odměňování řešeny také prostřednictvím evropského semestru. V roce 2017 bylo na rozdíly v odměňování žen a mužů poukázáno ve zprávách o jednotlivých zemích devíti členských států. 12 členským státům byla předložena doporučení pro jednotlivé země zaměřená na investice do zařízení péče o děti a na daňové překážky, jakož i na další opatření zaměřená na řešení rozdílů v odměňování žen a mužů.

3.1.7.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zvyšování informovanosti o podvědomých předsudcích a zvýšení rozdílů v odměňování při náboru pracovníků nebo jejich služebním postupu. Důležitým faktorem pro snižování rozdílů v odměňování žen a mužů je také podpora ze strany organizací podniků a spolupráce sociálních partnerů, orgánů a orgánů pro rovné zacházení při hledání vhodných řešení.

3.2.   Vzdělávání, segregace a stereotypy

3.2.1.

Trvalá horizontální segregace ve vzdělávání, odborné přípravě a na trhu práce, ovlivněná stereotypy a překážkami na trhu práce, musí být řešena již od raného dětství. Mezi touto segregací a rozdíly v odměňování žen a mužů existuje silná vazba. Je třeba srozumitelněji upozornit na sklon podceňovat určitá povolání, mimo jiné ve vedoucích pozicích. Lepší odměňování a pracovní podmínky v převážně ženských odvětvích by mohly působit jako pobídka pro větší počet mužů, aby začali vykonávat tato povolání, což by rovněž přispělo k řešení problému rozdělení trhu práce podle pohlaví.

3.2.2.

Přestože ženy dosahují lepších výsledků ve vzdělání, čelí v určitých odvětvích, v nichž převažují muži, např. IKT, četným překážkám bránícím jim v kariéře. I když si některé dívky zvolí pro studium obor STEM, pouze 10 % žen se v takovém oboru později věnuje kariéře. Proto je třeba, aby byl kladen větší důraz na odstranění segregace a stereotypů ve vzdělávání a aby byly u žen více podporovány tyto obory.

3.2.3.

Nedostatek mužů na poli vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb nabývá znepokojujících rozměrů. EHSV žádá, aby byly na evropské a vnitrostátní úrovni vedeny osvětové kampaně a podporovány vzory s cílem podpořit mezi ženami povolání v oblasti IKT a oborech STEM a mezi muži povolání na poli vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb.

3.3.   Pečovatelské služby v zájmu lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem

3.3.1.

Sladění pracovního, soukromého a rodinného života je jedním z hlavních problémů, který musí rodiče a další osoby s pečovatelskými povinnostmi řešit. Ženy jsou neúměrně dotčeny, neboť obecně nesou odpovědnost za péči o děti a další závislé rodinné příslušníky. Obzvláště problematické je dosažení lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro jednočlenné domácnosti a osoby náležející ke zranitelným skupinám. EHSV uvítal iniciativu Komise, jejímž cílem je zvýšit účast rodičů s dětmi na trhu práce a pomoci jim dosáhnout větší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

3.3.2.

Důležitým cílem přispívajícím k rovné účasti žen a mužů na trhu práce sdílení rodičovské odpovědnosti a dalších pečovatelských odpovědností (7). Míra využívání otcovské či rodičovské dovolené ze strany otců je zpravidla nízká, přičemž o ni obvykle požádají, pouze je-li hrazena. Je nezbytné přijmout opatření, která budou muže motivovat k většímu zapojení do rodinného života, přičemž je třeba řešit možné náklady a organizační náročnost pro podniky, zejména malé podniky a mikropodniky.

3.3.3.

Vzhledem k tomu, že jsou pečovatelské povinnosti jedním z hlavních důvodů malé účasti žen na trhu práce, mají zásadní význam barcelonské cíle, nebyly však naplněny v dostatečné míře. Důkazy prokazují, že mezi zařízeními péče o děti a mírou zaměstnanosti žen existuje pozitivní vzájemná souvislost. EHSV lituje, že barcelonských cílů dosáhlo více než 15 let od jejich přijetí jen velmi málo zemí. Vyzývá k jejich případné revizi, jež by stanovila ambicióznější cíle, které by stimulovaly podporu rovnosti žen a mužů.

Problematická zůstává cenová dostupnost a přístupnost péče o děti a dalších pečovatelských služeb, především pak pro rodiny s nižším příjmem. Proto je důležité disponovat dobrou smíšenou nabídkou kvalitních veřejných a soukromých pečovatelských zařízení. Kromě toho představuje pro pracující rodiče i nadále skutečnou překážku provozní doba zařízení péče o děti.

3.3.4.

EHSV rovněž upozorňuje na potřebu zařízení mimoškolní péče pro děti pracujících rodičů. Tato zařízení by měla být dostupná v zemích, v nichž školní výuka končí brzy, a rodiče proto volí práci na částečný úvazek, aby volný časový prostor pokryli. Mělo by být k dispozici více informací, jež by umožnily pochopit rozsah tohoto strukturálního problému a jeho důsledky pro rovnost žen a mužů na trhu práce.

3.3.5.

Nárůst pečovatelského odvětví, které má významný nevyužitý potenciál pro vytváření pracovních míst, vyžaduje kvůli přetrvávající genderové segregaci a v mnoha případech kvůli nízkým platům a špatným pracovním podmínkám zvláštní pozornost. EHSV již upozornil, že je zapotřebí shromažďovat přiměřené údaje o různých aspektech systémů hrazené péče a o preferencích v Evropě. To by mělo zahrnovat rychle se rozšiřující domácí pečovatelské služby a zvláštní případ stálých domácích pečovatelů (8), z nichž mnozí využívají mobility uvnitř EU či se jedná o migranty ze třetích zemí a ohlašují špatné pracovní a platové podmínky. EHSV vyzývá Komisi, aby přijala integrovanou strategii pro pečovatelské odvětví.

3.3.6.

EHSV oceňuje úsilí Komise o důslednější sledování péče o děti a dlouhodobé péče v rámci evropského semestru a doporučení pro jednotlivé země určených členským státům.

3.4.   Financování rovnosti žen a mužů: víceletý finanční rámec

3.4.1.

EHSV vítá návrh zřídit v rámci víceletého finančního rámce na období 2021–2027 nový fond ESF+, který bude zaměřen na podporu rovnosti žen a mužů, rovných příležitostí a zákazu diskriminace a na prosazování zapojení žen do trhu práce pomocí opatření ke zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a přístupu k péči o děti. EHSV vybízí orgány EU a členské státy, aby provedly jeho doporučení podporovat z fondu ESF rovnost žen a mužů (9).

3.4.2.

EHSV zastává názor, že finanční prostředky EU by měly být přidělovány genderově citlivějším způsobem. Obává se, že sloučení cílů rovnosti žen a mužů, boje proti diskriminaci a boje proti rasismu do jediného cíle ohrožuje jejich viditelnost a srozumitelnost částky přidělené na každý z nich. Je třeba zvážit nejlepší způsob, jak tuto situaci řešit.

3.4.3.

EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí investovat do vysoce kvalitních, cenově přijatelných a dostupných pečovatelských služeb a zařízení pro všechny. Návrh Komise na zřízení fondu ESF+ je krokem správným směrem k větším investicím do péče o děti. Toto financování je třeba dále podporovat, přičemž je vhodné vycházet z osvědčených postupů, které Komise shromáždí.

3.4.4.

EHSV rovněž vítá program InvestEU jakožto součást víceletého finančního rámce na období 2021–2027 a jeho prioritu stimulovat investice do sociální infrastruktury, což by mohlo mít pozitivní dopad na rovnost žen a mužů.

3.4.5.

EHSV je znepokojen tím, že v současné době neexistuje posouzení toho, jak byly fondy EU využity členskými státy na podporu poskytování pečovatelských služeb. To je třeba v budoucích programech financování řešit tak, že v budoucích strukturálních fondech, včetně fondu ESF+, budou pro členské státy zavedeny náležité ukazatele, které umožní lépe sledovat finanční příspěvek EU na různé pečovatelské služby a rovnost žen a mužů.

3.5.   Systémy daní a dávek

3.5.1.

Dostupné podklady naznačují, že se ženy při vstupu na trh práce nebo zájmu o větší úvazek často potýkají s výraznými odrazujícími ekonomickými faktory: způsob uspořádání systémů daní a dávek může na druhou výdělečně činnou osobu v domácnosti, což jsou nejčastěji ženy, působit jako odrazující činitel. Přímými dopady takových faktorů jsou nižší nebo žádné příspěvky odváděné do důchodových systémů, což následně vyústí v nižší důchody, a dokonce i chudobu.

3.5.2.

Evropský semestr již zdůraznil, že je nutné upravit systémy daní a dávek, aby bylo možné předcházet výrazným demotivačním faktorům působícím na druhé výdělečně činné osoby v domácnosti, které mají zájem o zaměstnání nebo o větší pracovní úvazek. Bude nezbytné pečlivě sledovat vývoj v členských státech.

3.6.   Podnikání žen

3.6.1.

Podnikání může být pro ženy možností stát se ekonomicky nezávislými a disponovat kvalitními pracovními místy a úspěšnou kariérou, může je pozvednout z chudoby a sociálního vyloučení a přispět k lépe vyváženému zastoupení žen a mužů v procesu rozhodování. Podnikání žen se musí podporovat prostřednictvím zlepšení dostupnosti a kvality opatření sociální ochrany (10) a začlenění podnikatelského vzdělávání do všeobecného vzdělávání a odborné přípravy.

3.6.2.

Pokud jde o samostatně výdělečnou činnost, pracují ženy častěji samostatně bez zaměstnanců a jsou více ohroženy chudobou pracujících, zatímco muži jsou častěji vlastníky podniků se zaměstnanci. Ženy rovněž čelí většímu počtu strukturálních překážek, pokud jde o přístup k finančním prostředkům, stereotypy a nedostatek důvěry. Tyto překážky musí být odstraněny. K překonání překážek může být užitečné poradenství obchodních andělů a nové formy financování. Stávající sítě organizací podniků je třeba aktivněji podporovat a rozšiřovat.

3.7.   Digitální ekonomika

3.7.1.

Změny na trhu práce způsobené globalizací, technologickým vývojem a demografickými změnami nabízejí zaměstnancům i podnikatelům nové perspektivy. Vznikající a rostoucí odvětví (např. IKT, zelená ekonomika, průmysl 4.0, elektronický obchod) mohou ženám nabízet mnoho příležitostí v dobře placeném zaměstnání. EHSV rovněž zdůraznil, že problém propasti v digitálních dovednostech žen a mužů představuje řadu výzev, které je třeba řešit. Výbor rovněž poskytl doporučení k odstranění nerovnováhy ve vzdělávacím systému a na trhu práce (11).

3.7.2.

Aby ženy a muži mohli s důvěrou pracovat v digitální ekonomice, je nezbytné v pracovních smlouvách i smlouvách mezi podniky lépe vyjasnit situaci ohledně práv a nároků na sociální zabezpečení a závazků v této oblasti na vnitrostátní úrovni. Základním stavebním kamenem strategií na podporu kariér žen v oblasti IKT, oborech STEM a na „zelených“ pracovních místech je vzdělávání a odborná příprava a hledisko rovnosti žen a mužů musí být zahrnuto do strategie pro jednotný digitální trh.

3.8.   Posílená spolupráce všech subjektů

3.8.1.

Úloha sociálních partnerů při vyjednávání kolektivních smluv je důležitým nástrojem pro řešení rozličných rozměrů rovnosti žen a mužů a rovného odměňování na evropských trzích práce. Na úrovni EU přijali sociální partneři v roce 2005 rámec opatření pro rovnost žen a mužů, po němž následovala společná opatření na vnitrostátní úrovni, která mají řešit genderové role, podporovat ženy v rozhodování, jakož i rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a odstraňovat rozdíly v odměňování žen a mužů. V roce 2008 revidovali svou dohodu z roku 1996 o rodičovské dovolené (směrnice Rady 2010/18/ES (12)) a v roce 2012 vytvořili soubor nástrojů pro posílení rovnosti žen a mužů v praxi.

3.8.2.

K prosazování rovnosti žen a mužů na trhu práce, zejména pokud jde o zranitelné skupiny, mohou rovněž užitečně přispívat organizace občanské společnosti.

3.8.3.

EHSV žádá, aby byla na úrovni EU přijata obnovená a ambiciózní strategie pro dosažení rovnosti žen a mužů na evropských trzích práce, která bude důsledně zasazena do jakékoli budoucí evropské strategie zaměstnanosti, evropského pilíře sociálních práv a evropského rozměru Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030.

---

(1)  Úř. věst. C 129, 11.4.2017, s. 44, Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 101.

(2)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 44.

(3)  Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 20.

(4)  Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.

(5)  Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 12, Úř. věst. C 242, 23.7.2015, s. 9, Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 20.

(6)  Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 101.

(7)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 44.

(8)  Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 7.

(9)  Viz stanovisko EHSV Evropský sociální fond + (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 165).

(10)  Úř. věst. C 173, 31.5.12.2017, s. 45.

(11)  Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 37.

(12)  Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 13.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady

(průzkumné stanovisko)

(2019/C 110/06)

Zpravodaj:

Arnaud SCHWARTZ

Konzultace	Evropský parlament, 03/05/2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
	průzkumné stanovisko
Rozhodnutí předsednictva	17. 4. 2018 (v očekávání žádosti o vypracování stanoviska)
Odpovědná specializovaná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato ve specializované sekci	27. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	117/2/6

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá cíl přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (Environmental Implementation Review), jímž je poskytnout informovaný přehled o situaci v každém členském státě s důrazem na hlavní nedostatky při provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí. Dále vítá, že cílem je doporučit nápravná opatření a poskytnout podporu členským státům, které mají v provádění těchto právních předpisů zpoždění, a to zejména prostřednictvím nového nástroje pro vzájemnou technickou pomoc.

1.2.

EHSV však ve svém stanovisku na toto téma (1) uvádí, že z přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí vyplývá, že v mnoha členských státech EU je závažným problémem nedostatečné, roztříštěné a nerovnoměrné provádění těchto právních předpisů. V současnosti stejně jako v minulosti jsou základními příčinami tohoto nedostatečného provádění, na které přezkum poukázal, zjevně stále chybějící politická vůle vlád mnoha členských států stanovit jako politickou prioritu zásadní zlepšení tohoto provádění a poskytnout k tomuto účelu dostatečné zdroje (např. prostřednictvím víceletého finančního rámce – VFR). EHSV tedy připomíná, že řádné provádění acquis EU v oblasti životního prostředí je v zájmu evropských občanů a má skutečný hospodářský a sociální přínos.

1.3.

EVHS rovněž opakuje svůj názor uvedený ve výše uvedeném stanovisku (2), že účinné provádění opatření na ochranu životního prostředí závisí zčásti na tom, že se občanské společnosti (zaměstnavatelům, zaměstnancům a dalším zástupcům společnosti) dostane aktivní úlohy. EHSV proto také opakuje svou výzvu k intenzivnějšímu a strukturovanému zapojení občanské společnosti, jež by měla tyto přezkumy posílit. Podle názoru EVHS musí mít organizace občanské společnosti na celostátní úrovni možnost přispět svými znalostmi a kompetencemi ke zprávám o jednotlivých zemích i k strukturovaným dialogům na vnitrostátní úrovni a k jejich monitorování. EHSV je proto připraven usnadnit dialog s občanskou společností na úrovni EU v rámci skutečně udržitelného a oběhového hospodářství.

1.4.

EHSV ve svém stanovisku Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (3) opět zdůrazňuje, že současné nedostatky snižují důvěru občanů, pokud jde o účinnost legislativy EU, a po členských státech a Komisi požaduje, aby uvolnily značné finanční prostředky, díky nimž by bylo možné zaměstnat další pracovníky, kteří by kontrolovali provádění správy a právních předpisů v oblasti životního prostředí.

1.5.

EHSV zdůrazňuje, že v některých případech jsou nutné rovněž investice do životního prostředí, zvyšování povědomí veřejnosti nebo silné donucovací řetězce a že i když inspektoři ochrany životního prostředí již existují, potřebuje Evropa a její členské státy také specializované soudce a státní zástupce.

1.6.

EHSV rovněž připomíná svůj názor uvedený ve stanovisku (4), že vedle opatření zaměřených na informování o pravidlech, které je nutné dodržovat, a zvyšování povědomí v členských státech a u příslušných cílových skupin v této věci, je nutné přijmout opatření týkající se monitorování nebo kontroly provádění na úrovni EU ze strany Komise coby „strážkyně Smluv“. Akční plán (5) neřeší důvody nedodržování právních předpisů, jako je například oportunismus a nedostatečná politická vůle. Podpora členských států je sice nezbytná, ale EHSV znovu připomíná, že nezávazná opatření navrhovaného akčního plánu nemohou být jedinou strategií, jak zlepšit dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí.

1.7.

Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí i uvedený akční plán vycházejí z dvouletého cyklu. EHSV proto zdůrazňuje, že by měl plnit aktivní úlohu při monitorování a pravidelných změnách jejich obsahu, aby v tomto procesu neustálého zlepšování politik v oblasti životního prostředí Evropské unie prosadil názory občanské společnosti.

1.8.

Kromě toho různé činnosti Evropské komise ukazují, že mnoho nedostatků vyplývá z nedostatečné spolupráce mezi různými úrovněmi správy (vnitrostátní, regionální a místní) odpovědnými za provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí. EHSV proto vyzývá EU, aby do průběžného monitorování a hodnocení tohoto provádění zapojila občanskou společnost.

1.9.

Občané Unie považují ochranu životního prostředí za nesmírně důležitou. Většina Evropanů se však domnívá, že EU a vlády jednotlivých států toho pro ochranu životního prostředí nedělají dost. Rada, Parlament a Komise by proto měly za podpory EHSV více spolupracovat na naplňování očekávání občanů. Tato snaha by mohla vést k tomu, že EHSV bude požádán o vypracování průzkumného stanoviska k otázce, jak by mohla občanská společnost více přispívat k přípravě a uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí.

1.10.

EHSV nyní vyzývá Komisi, aby zveřejnila seznam všech nedostatků zjištěných v jednotlivých členských státech při provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady. Tento seznam by měl zčásti vycházet z informací, které byly Komisi předloženy, jakož i z konzultace s organizovanou občanskou společností. Dále Komisi vyzývá, aby definovala a poté uplatnila opatření k nápravě těchto nedostatků. EHSV je, v rámci svých prostředků a odbornosti, připraven k této definici přispět a podílet se na hodnocení budoucího provádění těchto nápravných opatření.

1.11.

EHSV se domnívá, že by Komise měla nejen navrhovat právní předpisy, ale také usnadňovat a podporovat jejich provádění a současně více sladit stávající předpisy navzájem a také je lépe přizpůsobit vědeckému pokroku a mezinárodním závazkům, jejichž cílem je ochrana obyvatel a obnova funkčních ekosystémů. Bez těchto ekosystémů není možný hospodářský rozvoj ani sociální spravedlnost. Provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí má zejména zásadní význam pro plnění cílů udržitelného rozvoje OSN a pro praktickou realizaci dohod o změně klimatu. EHSV proto upozorňuje příslušné orgány na různé příklady zlepšení právních předpisů v oblasti životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady v tomto stanovisku.

1.12.

A konečně je zřejmé, že vysoká míra přijetí navrhovaných opatření je stejně jako v případě nedávného návrhu směrnice o plastových výrobcích na jedno použití výsledkem informačních a mediálních kampaní zaměřených na zamoření oceánů plasty, které zvýšily povědomí o tomto problému mezi občany. EHSV se domnívá, že tomu tak je i v případě mnoha dalších opatření, která mohou lidem v Unii nabídnout zdravé životní prostředí, přizpůsobení se změně klimatu a zastavení prudkého úbytku biologické rozmanitosti. EHSV v tomto smyslu znovu zdůrazňuje, že je nutné, aby se občanská společnost aktivně zapojila do vzdělávání veřejnosti a aby došlo k očekávanému zintenzívnění úsilí v oblasti zvyšování povědomí občanů i veřejných a soukromých činitelů s rozhodovací pravomocí (zejména v malých a středních podnicích) o těchto nesmírně důležitých otázkách 21. století ze strany evropských, vnitrostátních a místních orgánů.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá ochotu spolupracovat, již Evropský parlament (EP) vyjádřil zasláním žádosti o vypracování tohoto průzkumného stanoviska, jež se týká provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady.

2.2.

Provádění evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady, se dotýká oblastí, jež souvisejí zejména s ochranou ekosystémů, ale vede i k novým ekonomickým příležitostem a vývoji příznivému pro zdraví evropských občanek a občanů. Toto provádění není jen otázkou provedení směrnic do vnitrostátního práva – což je jen první krok, ale znamená také nutnost zřídit potřebné veřejné orgány nebo uvolnit stávající prostředky v oblasti lidských zdrojů, dovedností a odpovědnosti, know-how a finančních prostředků. V mnoha případech jsou zapotřebí veřejné nebo soukromé environmentální investice (například na zařízení pro úpravu vody a zpracování odpadů), v jiných případech je třeba regulovat činnosti s negativním dopadem na životní prostředí (například za účelem zachování kvality ovzduší).

2.3.

Lepší provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí by se mělo stát ve všech členských státech prioritou a veřejné orgány odpovědné za tyto otázky by měly být posíleny. EHSV již v minulosti vydal řadu stanovisek s doporučeními v tomto ohledu a obecněji s doporučeními týkajícími se provádění stávajících právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady. EHSV vyzývá, aby byl na tyto dokumenty brán zřetel, a to ať se jedná o stanovisko týkající se ovzduší (6), vody (7) či odpadů (8).

2.4.

Je třeba připomenout, že kromě těchto tematických stanovisek obsahují stanoviska EHSV s obecnějším zaměřením také doporučení, jež by mohla vyhovět současné žádosti, a to například stanoviska týkající se přístupu k právní ochraně (9) či aktuálního provádění právních předpisů a správy (10) a ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů (11), stanoviska strategické povahy (12) a stanoviska zaměřená na geografický rámec přesahující hranice Evropské unie týkající se zejména cílů udržitelného rozvoje (13), dohod o volném obchodu (14) či klimatu (15).

2.5.

Zároveň s prováděním stávajícího práva, které usnadňuje vytvoření jednotného trhu, jenž přispívá k volné a nenarušené hospodářské soutěži a zaslouží si právem důvěru občanů, ať již výrobců, či spotřebitelů – tedy práva, které může prosazovat vysoké standardy kvality a bezpečnosti v oblasti ochrany obyvatel a životního prostředí, se zdá nezbytné odstranit nedostatky ve stávajících právních předpisech a současně zajistit, aby Evropská unie v rámci bilaterálních i multilaterálních obchodních jednání systematicky dojednávala rovnocenné sociální i environmentální předpisy pro dovážené výrobky.

2.6.

V tomto ohledu je tedy třeba všechny komentáře, doporučení a závěry uvedené v tomto průzkumném stanovisku chápat nikoli jako riziko, nýbrž jako příležitost zaměřit naše úsilí tak, abychom z ekonomického, sociálního a environmentálního hlediska vytěžili smysluplné výhody orientované na budoucnost, ať již v oblasti hospodářské soutěže či spolupráce.

2.7.

Ať již hovoříme o ovzduší, vodě či odpadech, je třeba na závěr připomenout, že je třeba zabránit odlišnému provádění evropských právních předpisů v členských státech, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže, k sociálním a environmentálním rozdílům či k vytváření umělých hranic, které budou překážkou pro využívání společných zdrojů, které ze své podstaty přesahují hranice. Stávající a budoucí opatření je tudíž třeba posilovat prostřednictvím harmonizace v oblasti daně ze znečištění a z využívání přírodních zdrojů a také tím, že se bude řešit potřeba lepšího nastavení nástrojů sloužících k pokrytí externalit. Environmentální politiky by tak již neměly být pouhými proměnnými, ale měly by se stát důležitým podnětem pro strategickou reorientaci v oblasti lidské, řemeslné, zemědělské a průmyslové činnosti v Unii a příznivě ovlivňovat i další regiony, kde se nacházejí obchodní a političtí partneři EU.

3.   Konkrétní připomínky

3.1.   Provádění právních předpisů Unie v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší

Kvalita ovzduší je spolu s vodou, přírodou a odpady jednou z oblastí, v níž probíhá nejvíce řízení o nesplnění povinnosti. Komise v květnu roku 2018 zintenzivnila vymáhání předpisů vůči šesti členským státům, které porušily pravidla EU o kvalitě ovzduší, a postoupila věc Soudnímu dvoru (16). EHSV bere na vědomí, že Komise v současné době provádí kontrolu účelnosti směrnice o kvalitě ovzduší, při níž hodnotí provádění směrnic o kvalitě vnějšího ovzduší v období let 2008–2018. Zejména úsilí o lepší provádění právních předpisů týkajících se kvality vnějšího ovzduší by přispělo k cíli č. 11 týkajícímu se udržitelných měst.

Hovoříme-li o kvalitě ovzduší, je třeba také připomenout, že znečištění ovzduší má vliv na tři oblasti:

1)

na zdraví, a to do takové míry, že znečištění vnitřního i vnějšího ovzduší stále představuje závažné riziko v rámci Evropské unie (17) i mimo ni. S 6,5 miliony předčasných úmrtí ročně a s vysokými náklady pro společnost, pro zdravotnické systémy, pro hospodářství a pro všechny, jejichž zdraví je tímto znečištěním ohroženo, představuje dokonce hlavní environmentální a zdravotní riziko ve světě (18). Počet předčasných úmrtí v Evropě se odhaduje na 400 000 ročně, a to podle nedávné zprávy Evropského účetního dvora o znečištění ovzduší, v níž se uvádí, že zdraví evropských občanů stále není dostatečně chráněno a že opatření EU zatím nepřinesla požadované účinky;

2)	na biologickou rozmanitost (vliv na zemědělské plodiny, lesy atd.);

3)	na současné a samozřejmě také na historické stavby, které přímo souvisejí s činnostmi v oblasti cestovního ruchu.

3.1.1.   Vnitřní ovzduší

a)

Ke zlepšení kvality vnitřního ovzduší by bylo vhodné prostřednictvím označování výrobků informovat spotřebitele o tom, jaké jsou emise zakoupeného výrobku, ať se jedná například o stavební materiály, výrobky bytového zařízení či dekorace nebo potřeby pro domácnost. Po porovnání právních předpisů jednotlivých členských států by měla Evropská unie za tímto účelem vypracovat ucelený rámec založený na současných osvědčených postupech.

b)	Po dokončení a předání stavby by dále měla být uložena povinnost údržby a pravidelného dohledu nad kvalitou ventilace. Takovýto dlouhodobý dohled nad stavbami by měl samozřejmě mít pozitivní vliv na zdraví i na oblast energetiky.

c)	V rámci ochrany zranitelných skupin, tedy osob s oslabeným či vyvíjejícím se dýchacím systémem, které potřebují vyšší kvalitu ovzduší, by bylo také zapotřebí provádět příslušné akční plány pro budovy určené pro veřejnost a zejména pro malé děti.

d)

Bylo by také vhodné harmonizovat postupy v oblasti čištění vzduchu. Evropská unie by měla definovat kritéria sloužící k měření účinnosti a neškodnosti systémů čištění vzduchu, aby předcházela nekalým komerčním praktikám či praktikám majícím neblahý vliv na zdraví, umožněným relativní absencí daných pravidel v současné době.

3.1.2.   Vnější ovzduší

a)

Pro zajištění lepší kvality vnějšího ovzduší a větší důvěry občanů v evropské orgány by bylo třeba nejenom důkladněji provádět současné právní předpisy a přísněji postihovat jejich nedodržování. Bylo by rovněž vhodné, aby normy stanovené v evropských směrnicích konečně zohlednily chybějící doporučení Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO), pokud tato lépe chrání lidské zdraví.

b)

V současnosti jsou monitorovány pouze částice PM10 a PM2,5 (v řádu mikrometrů). Z lékařského hlediska však mají některé ultrajemné částice (v řádu nanometrů) daleko větší vliv na lidské zdraví, jelikož pronikají hlouběji do těla a mohou se hromadit v životně důležitých orgánech. Evropské právní předpisy by proto měly tuto skutečnost reflektovat a zajistit monitorování těchto částic, aby taktéž docházelo k postupnému snižování jejich koncentrace v ovzduší.

c)

Stejně tak je třeba postupovat u polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) a dalších znečišťujících látek, které ještě nejsou monitorovány, pocházejících zejména ze spaloven, lodní dopravy, pozemní dopravy, stavebních zařízení atd., tím spíše, že by neustálý pokrok vědeckých poznatků a technických možností již v současnosti umožnil zajistit lepší ochranu zdraví a ekosystémů.

d)

V tomto směru má zásadní význam směrnice o národních emisních stropech (19), aby členské státy snižovaly emise látek znečišťujících ovzduší. Ta však v souladu se zásadou subsidiarity obsahuje pouze orientační opatření, tak aby mohly členské státy plnit své závazky ke snížení emisí. Směrnice umožňuje flexibilní provádění těchto opatření, a je tak velmi slabým nástrojem regulace.

e)	Další oblast pro zlepšení nabízí fakt, že dotčená směrnice neobsahuje cíl týkající se snížení emisí methanu, který je zásadní látkou znečišťující ovzduší, jelikož je prekurzorem ozonu a rovněž velice silným skleníkovým plynem.

f)

Aby byla zajištěna harmonizace mezi různými evropskými právními systémy, společná zemědělská politika (SZP) by se měla zabývat znečištěním ovzduší způsobeným zemědělským odvětvím. Ze zemědělství například pochází 95 % emisí amoniaku, tedy znečišťující látky, na niž se vztahuje směrnice o národních emisních stropech. SZP by měla poskytnout vhodné nástroje k tomu, aby členské státy mohly snížit emise na požadovanou hodnotu.

g)

Na závěr připomínáme, že ke stanovení emisí znečišťujících látek dochází v současné době na základě jejich hmotnosti (v μg/m3), přestože toxikologové na vědeckých zasedáních již mnoho let doporučují jejich stanovení na základě množství částic. Tento přístup se jeví o to více smysluplný, že se zaměřujeme na velmi jemné částice, které jsou vdechovány (20).

3.2.   Provádění právních předpisů Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o kvalitu vody

Co se týče vody, upozorněme hned na začátku, že rámcová směrnice je v této oblasti obecně dostačující, ale její provádění je i nadále nedostatečné a většina členských států nedokázala docílit dobrý stav prostředí, jak se očekávalo do roku 2015. Stejně tomu tak je i u sítě Natura 2000, jelikož smluvní nástroj naprosto neuspěl. Do dané oblasti je možné vnést řadu zlepšení a novinek, které souvisejí zejména s vědeckým pokrokem a týkají se funkčnosti půdy na straně jedné a na straně druhé rozptylování a společné působení některých znečišťujících látek. To bude prozkoumáno níže. Pokrok v provádění právních předpisů EU týkajících se vody by umožnil dosáhnout několika cílů souvisejících s cílem udržitelného rozvoje č. 6, který se týká čisté vody a sanitačních zařízení.

Jednou z nejkritičtějších oblastí souvisejících s vodou je provedení směrnice o čištění městských odpadních vod, kde mezi členskými státy existují obrovské rozdíly v dodržování předpisů v důsledku kombinace problémů se správou a s financováním. Přestože Komise v současném funkčním období vynaložila velké úsilí, v této oblasti stále existují značné finanční potřeby a současně problémy spojené s řízením, které je třeba řešit. Na základě prokazatelných zkušeností s nakládáním s pevnými odpady by měly být vyvíjeny nové způsoby ukládání povinností výrobcům v oblasti financování dodatečného čištění odpadních vod, jehož cílem by bylo zachycovat nově se objevující znečišťující látky, např. léky a mikroplasty.

3.2.1.   Povrchové vody

a)

Aby se zlepšila kvalita povrchových vod a zabránilo se zhoršení situace v oblasti environmentálních právních předpisů a správy, bylo by vhodnější definovat některé pojmy, jakými jsou například „ekologická kontinuita“, „vodní tok“ a „mokřady“. Je například nezbytné, aby byla pravidla pro stanovení mokřadů upřesněna na evropské úrovni, jelikož přístup vycházející pouze z účelu ochrany je příliš složitý na to, aby byl účinně proveden do vnitrostátního práva, alespoň v některých členských státech.

b)	Stejně tak by bylo užitečné vytvořit jednotný rámec, který by umožnil provádět jasná posouzení, která budou společná pro všechny subjekty, jichž se týká provádění právních předpisů v této oblasti.

c)

U nanočástic, například z textilního a zemědělsko-potravinářského průmyslu, či u endokrinních disruptorů například z farmaceutického průmyslu a zemědělství by bylo vhodné snížit jejich šíření do prostředí u zdroje a stanovit limity pro povrchové a podzemní vody v závislosti na jejich dopadu na ekosystémy, a to zejména na potravní řetězce zahrnující i člověka. V tomto ohledu by se mělo konečně usilovat o to, aby byly stanoveny prahy v závislosti na koktejlovém efektu těchto látek, již sledovaných látek a vedlejších produktů způsobených jejich rozpadem.

3.2.2.   Podzemní vody

a)

V oblasti právních předpisů o vodě nejsou ustanovení týkající se úhrady nákladů vzniklých ze strany různých kategorií uživatelů, internalizace vnějších nákladů a stanovení cen v souladu s náklady – tak, jak je definuje směrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (21) – ani dost závazná, ani dost přesná, aby dosáhla kýženého efektu.

b)

V souvislosti se změnou klimatu se podzemní vody mohou obnovovat o to obtížněji, že v určitých oblastech vedou městské či zemědělské praktiky k nežádoucímu přerušení koloběhu vody tím, že je půda nepropustná či má nízkou biologickou aktivitu, a tak místo pronikání, čištění a přirozeného ukládání podzemní vody dochází k odtoku, erozi půdy a sesuvům bahna. Aby nedošlo ke zhoršování tohoto jevu, Evropská unie by měla konečně přijmout právní předpisy ve prospěch zdravé půdy, které budou mít rovněž tu výhodu, že budou současně řešit problémy kvality a množství vody, která je k dispozici pro ekosystémy a lidskou spotřebu i pro zemědělskou a průmyslovou činnost.

c)

Dále bychom měli věnovat pozornost lesům a živým plotům a v menším měřítku i trvalým travním porostům a dlouhodobě obdělávaným neoraným zemědělským půdám, které díky evapotranspiraci způsobují déšť, napomáhají filtraci, očišťování a uchovávání vody v půdě a v podzemních úložištích. Zároveň bychom se měli snažit, aby byly co nejvíce přítomny a rozmístěny na území EU, jelikož představují nezanedbatelnou pomoc pro další živé tvory, včetně řady druhů likvidující škůdce, při velmi vysokých teplotách a dalších extrémních klimatických jevech, k nimž dochází stále častěji.

3.2.3.   Směrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.

K lepšímu provádění rámcové směrnice o vodě by bylo třeba pozměnit její znění ohledně výše uvedených aspektů, a to v následujících bodech:

a)	V preambuli by bylo třeba nahradit status vody „voda není běžný obchodní produkt“ za „voda není obchodní produkt“.

b)	Uplatňování zásad prevence a předběžné opatrnosti vyžadují, aby byly s ohledem na stav vod v Evropě odstraněny všechny výjimky, například ty uvedené v čl. 4 odst. 5 či v čl. 7 odst. 4.

c)	S ohledem na stav vod by pro všechny projekty, které mohou negativně ovlivnit vody a vodní prostředí, mělo být vyžadováno posouzení vlivů na životní prostředí. Je tedy třeba odstranit „zjednodušený postup hodnocení“ (článek 16).

d)

Je třeba revidovat zásadu „znečišťovatel platí“, a to zejména její prováděcí pravidla: — je třeba přeformulovat článek 9: „Členské státy vezmou v úvahu zásadu návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, včetně environmentálních nákladů a nákladů na využívané zdroje, s ohledem na ekonomickou analýzu provedenou podle přílohy III, a zejména v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí.“ je třeba nahradit: „Členské státy uplatňují návratnost přímých a nepřímých nákladů na vodohospodářské služby v souladu se zásadou znečišťovatel platí“; — odstranit výjimky v čl. 9 odst. 4; — doplnit o všechna odvětví s upřesněním tří oblastí (průmysl, zemědělství, domácnosti), pro něž členské státy stanoví pravidla za účelem zrušení externalizace nákladů. Pro každé odvětví by byla vypracována roční zpráva, v níž by byla upřesněna prováděcí pravidla.

e)	Dále by bylo třeba nahradit veškeré formulace typu „zajistí, aby“ skutečnou povinností (například čl. 11 odst. 5 či čl. 14 první pododstavec).

f)	Stejně se zdá nezbytné snížit prahy znečišťujících látek, včetně souladu s ostatními směrnicemi (např. o dusičnanech, chemických látkách apod.), a aktualizovat prioritní látky (například zahrnutím perfluorovaných sloučenin, nanotechnologií apod.).

g)	Je nutné zlepšit účast veřejnosti (článek 14), zejména co se týče časového plánu. Zapojení veřejnosti se musí vztahovat i na programy základních a doplňujících opatření i na veškeré předběžné správní kontroly.

h)	Pokud jde o spory (článek 23), bylo by třeba doplnit, že v souladu s Aarhuskou úmluvou musejí členské státy stanovit pravidla a postupy, které umožňují účast veřejnosti na sporných řízeních.

3.3.   Provádění právních předpisů Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o odpady

V rámci posouzení dopadů, které je základem nedávno přijatých právních předpisů o odpadech, bylo poukázáno na několik problémů při jejich provádění: jde o právní/regulační problémy a o otázky týkající se správy a zvyšování povědomí. Nedostatky v provádění rámcové směrnice o odpadech jsou často způsobeny nedostatkem ekonomických nástrojů, například nástrojů, díky nimž je recyklace atraktivnější než ukládání na skládky. Vytvoření takových ekonomických nástrojů však může být pro obce obtížné. Místní orgány často nemají možnost uplatňovat opatření a nástroje EU na místní úrovni, což poukazuje na problém správy. V některých členských státech je také závažným problémem prosazování práva. EHSV uznává, že Komise v posledních letech pracuje s členskými státy na řešení těchto nedostatků při provádění, například v letech 2012 a 2015 uspořádala dvě praktická cvičení, na nichž poskytovala technickou podporu a konkrétní pokyny k tomu, co je třeba změnit.

Nově přijaté legislativní návrhy týkající se odpadů by měly vyřešit některé problémy s prováděním a přispět k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 12 týkajícího se udržitelné spotřeby a výroby, ale otázky týkající se správy a prosazování se stále musí řešit na vnitrostátní úrovni. EHSV společně s Komisí zřídil Evropskou platformu zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství, která již dosáhla významných výsledků a která usnadňuje shromažďování, výměnu a šíření odborných znalostí a osvědčených postupů mezi jednotlivými zainteresovanými stranami. Tato platforma je klíčovým nástrojem, jenž by měl být ve větší míře využíván na podporu provádění právních předpisů EU v této oblasti.

3.3.1.   Předcházení vzniku odpadů

a)

Nedávný přezkum politiky o odpadech (22) je příležitostí k vyjádření důrazné podpory opatřením zajišťujícím omezování našich potřeb u zdroje (včetně potřeb v oblasti surovin a druhotných surovin), jakož i vzniku budoucích odpadů, zejména těch, které jsou nebezpečné pro ekosystémy a lidské zdraví. To znamená, že musíme přehodnotit naše potřeby a výrobu, způsob, jakým je pojímáme, prodloužení životnosti výrobků, dále jejich přeměnu s co nejmenšími ztrátami na materiálu, jelikož tyto ztráty mají obecně negativní dopad na životní prostředí, energetickou soběstačnost a hospodářskou udržitelnost.

b)	Abychom mohli hovořit o „udržitelných materiálech“ spíše než o „odpadech“ a o oběhovém hospodářství, je třeba již od vývoje výrobků eliminovat složky, které jsou toxické či jsou nebezpečné, takže mohou být následně obtížně recyklovatelné.

c)	Při výrobě obalů by měla být upřednostňována střídmost a další vývoj by měl být co nejrozsáhlejší, postupný a závazný, aby se předešlo jakémukoli narušení hospodářské soutěže v souvislosti s rozdílnými existujícími a budoucími systémy zpětného odběru a opětovného použití.

d)	Předcházení vzniku odpadů také závisí na schopnosti společnosti výrobky opětovně použít či opravit. K tomuto by bylo třeba ustanovit ambiciózní evropské právní předpisy, které by stanovily závazné cíle a nespoléhaly by se pouze na dobrovolné přijetí opatření.

e)	K oddělení hospodářského rozvoje od spotřeby přírodních zdrojů a od dopadů na životní prostředí, které z něj vyplývají, je nutné, aby si Unie stanovila ambicióznější cíle, aby byla zvýšena účinnost využívání zdrojů ve výrobních procesech.

3.3.2.   Nakládání s odpady

a)

Abychom si získali a udrželi důvěru občanů, a to výrobců i spotřebitelů, je zapotřebí, aby oběhové hospodářství pravidelně zohledňovalo nejaktuálnější vědecké poznatky a přijalo veškerá opatření zabraňující budoucímu skandálu, zejména v oblasti zdraví, který by se týkal koncentrace či rozptylu znečišťujících látek v recyklovaných materiálech (například bromu nebo endokrinních disruptorů) či v životním prostředí (nanomateriály či mikroplasty).

b)	Tento postup bude o to důvěryhodnější a účinnější, že pro zlepšení míry recyklace všech druhů materiálů bude zavedena vysledovatelnost jejich složek již od fáze výroby a bude zajištěna co nejvyšší transparentnost až do té chvíle, kdy se dostanou ke spotřebiteli.

c)

Zároveň se musí na úrovni Evropské unie uplatňovat stejná míra ochrany lidského zdraví a životního prostředí, ať již jde o recyklované, či surové materiály. Recyklovatelné materiály by neměly prodlužovat používání nebezpečných chemických látek ve vyšších koncentracích. Evropská agentura pro chemické látky by při omezování a stanovení limitů pro chemické výrobky v rámci nařízení REACH (23) měla stanovit stejné limity pro recyklované materiály. Materiály, které nebudou splňovat tyto limity, budou zpracovány tak, že daná látka bude odstraněna, či vyloučena z opětovného použití recyklace.

d)	Kromě toho, že by se měla na chytré telefony a další elektrické výrobky a elektroniku vztahovat povinnost ekodesignu, je třeba, aby Evropská unie na svém území rozvinula a zajistila skutečnou politiku nakládání s odpady a nevyvážela odpad do zahraničí.

e)

Posuzování životního cyklu jasně prokazuje, že veškeré formy recyklace jsou příznivější než spalování (zejména z důvodu svázané energie např. v plastech). Výjimkou je v určitých zvláštních případech dřevo a rovněž některé nebezpečné odpadní produkty či materiály. Spalování a zakopávání odpadu by mělo postupně vymizet a za tímto účelem je nutné stanovit ambiciózní cíle.

---

(1)  Stanovisko Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 114).

(2)  Viz poznámka pod čarou 1.

(3)  Stanovisko Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 83).

(4)  Viz poznámka pod čarou 3.

(5)  COM(2018) 10 final.

(6)  Stanovisko Program Čisté ovzduší pro Evropu (Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 134) a stanovisko Zbavení EU azbestu (Úř. věst. C 251, 31.7.2015, s. 13).

(7)  Stanovisko Akční plán pro přírodu, lidi a hospodářství (Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 90); stanovisko Mezinárodní správa oceánů: příspěvek EU k odpovědné správě oceánů (Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 60) a stanovisko Jakost vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 107).

(8)  Stanovisko Omezení používání některých nebezpečných látek (Úř. věst. C 345,13.10.2017, s. 110); stanovisko Možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (Úř. věst. C 283, 10.08.2018, s. 56); stanovisko Strategie pro plasty v oběhovém hospodářství (včetně zpracování odpadu z lodí) (Úř. věst. C 283, 10.08.2018, s. 61); stanovisko Úloha výroby energie z odpadů v oběhovém hospodářství (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 102); stanovisko Balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98).

(9)  Stanovisko Přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí (Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 65).

(10)  Viz poznámka pod čarou 1 a 3.

(11)  Stanovisko Nová politika pro spotřebitele (Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 66).

(12)  Stanovisko Přechod k udržitelnější budoucnosti Evropy – strategie pro rok 2050 (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 44) a stanovisko Nové udržitelné hospodářské modely (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 57).

(13)  Stanovisko Agenda 2030 – Odhodlání Evropské unie globálně podporovat udržitelný rozvoj, přijaté dne 20. října 2016 (Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 58) a stanovisko Klíčová úloha obchodu a investic při plnění a provádění cílů udržitelného rozvoje (Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 27).

(14)  Stanovisko Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách EU o volném obchodu (Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 27).

(15)  Stanovisko Pařížský protokol – plán boje proti celosvětové změně klimatu po roce 2020 (Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 74) a stanovisko Klimatická spravedlnost (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22).

(16)  http://europa.eu/rapid/press-release_IP-18-3450_cs.htm.

(17)  Podle Evropské agentury pro životní prostředí.

(18)  Podle Světové zdravotnické organizace.

(19)  Směrnice o národních emisních stropech.

(20)  https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0048969711005730?via%3Dihub.

(21)  Rámcová směrnice o vodě.

(22)  http://ec.europa.eu/environment/waste/target_review.htm.

(23)  Nařízení REACH – nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 136, 29.5.2007, s. 3).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropské maloobchodní odvětví pro 21. století

[COM(2018) 219 final]

(2019/C 110/07)

Zpravodaj:	Ronny LANNOO
Spoluzpravodaj:	Gerardo LARGHI

Konzultace	Evropská komise, 18. 6. 2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	21. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	171/3/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá sdělení Komise týkající se modernizace maloobchodního odvětví. Výbor opětovně vyzdvihuje hospodářský a sociální význam maloobchodního odvětví pro všechny zúčastněné subjekty i pro společnost jako celek (1). EHSV zdůrazňuje, že již ve svých předchozích stanoviscích doporučoval, aby bylo za účelem zajištění spravedlivé hospodářské soutěže vytvořeno otevřené hospodářské prostředí, které by vytvořilo vhodné podmínky pro příznivou koexistenci a spolupráci velkých, středních a malých maloobchodníků a mikropodniků.

1.2.

Pro uspokojení potřeb spotřebitelů a pro ochranu a podporu evropského výrobního systému je nezbytná ochrana a podpora rozmanitosti v maloobchodním odvětví. EHSV se tudíž domnívá, že je třeba dosáhnout rovnováhy mezi opatřeními ve prospěch velkých maloobchodníků, která jsou jasně stanovena ve sdělení, a odpovídajícími opatřeními, která by naplňovala potřeby mikropodniků a malých podniků.

1.3.

EHSV poznamenává, že návrh Komise se příliš zaměřuje na „cenu“ coby nejzajímavější prvek pro spotřebitele na úkor jiných klíčových aspektů, jako jsou informace, kvalita výrobku a personalizace, blízkost, mobilita, oběhové hospodářství a udržitelnost, ekonomická výhodnost a servis poskytovaný před nákupem nebo po něm. Komise by v zájmu všech stran měla rozmanitost výrobků náležitě chránit.

1.4.

Výbor se domnívá, že by se svoboda usazování měla řešit v souladu se zásadou subsidiarity a že nejlepším způsobem, jak uspokojit potřeby všech zúčastněných stran, je dosažení dohody na celostátní, regionální a místní úrovni.

1.5.

EHSV se zejména domnívá, že některé překážky svobody usazování a provozní omezení, jež v současné době existují v některých členských státech, působí jako překážka zakládání nových podniků, avšak plná liberalizace nezajistí potřebnou rovnováhu mezi velkými společnostmi a malými a rodinnými podniky.

1.6.

EHSV zastává názor, že vnitrostátní předpisy týkající se otevírací doby obchodů a pracovní doby mají zásadní význam pro zajištění rovných podmínek u podniků různé velikosti, a především pro zaručení přiměřené sociální ochrany jak pro zaměstnance, tak pro osoby samostatně výdělečně činné, přičemž je také třeba zohlednit změny spotřebitelských návyků.

1.7.

EHSV znovu opakuje, že dosažení dohody na celostátní nebo nižší úrovni je nejlepší způsob, jak stanovit otevírací dobu a zavírací dny tak, aby potřeba přístupu spotřebitelů k určitým výrobkům a službám byla sladěna s přáním některých podniků mít otevřeno i v neděli a o svátcích a aby zároveň zůstala zajištěna rovnováha mezi pracovním a rodinným životem podnikatelů a zaměstnanců a byl vyhrazen čas na odborné vzdělávání.

1.8.

EHSV dále v souladu se sociálním pilířem poukazuje na nutnost zajistit spravedlivé odměňování a kvalitu práce pro všechny pracovníky v tomto odvětví, ať už online nebo offline. Upozorňuje zejména na případ pracovních smluv tisíců osob pracujících pro internetové podniky, které ještě stále nejsou předmětem kolektivního vyjednávání, a na smlouvy velkých maloobchodníků, jejichž jediným smyslem je obsloužit větší počet zákazníků o víkendu (z čehož vyplývá zvýšení počtu smluv o příležitostné činnosti) nebo v nichž se víkendy či noci nepočítají jako práce přesčas. V neposlední řadě pak EHSV zastává názor, že by vytvoření účinného mechanismu sociálního dialogu, do nějž by byly zapojeny i malé podniky a mikropodniky, poskytlo podnikům lepší příležitosti k rozvoji a pracovníkům lepší systém záruk.

1.9.

Výbor souhlasí s Komisí, že je nutné dlouhodobě podporovat a stimulovat inovace v maloobchodním odvětví, celoživotní učení zaměstnavatelů i pracovníků a propagaci výrobků. Domnívá se však, že by kromě návrhu Komise měl být v souvislosti s přechodem na digitalizaci vytvořen plán pro tento proces s odpovídajícím financováním a zvláštním důrazem na malé podniky a mikropodniky, a to ve spolupráci s organizacemi zastupujícími malé a střední podniky.

1.10.

EHSV vyzývá orgány na všech úrovních, aby navázaly úzkou spolupráci se všemi zúčastněnými stranami za účelem vypracování konkrétního akčního plánu týkajícího se budoucnosti evropského maloobchodu ve 21. století (tj. zaměřeného na informování, odbornou přípravu, financování, osvědčené postupy atd.).

2.   Shrnutí dokumentu Komise

2.1.

Cílem sdělení je přispět k uvolnění potenciálu maloobchodního odvětví pro hospodářství EU určením osvědčených postupů. Orgány a členské státy EU se proto musí vynasnažit, aby podpořily konkurenceschopnost tohoto odvětví v době, kdy prochází transformací vlivem rychlého růstu elektronického obchodu a změny spotřebitelských návyků.

2.2.

Pro dosažení jednotného trhu musí být přijata vhodná opatření na všech úrovních. Produktivita maloobchodního odvětví EU zaostává za ostatními odvětvími. Příčinou je velké množství daňových předpisů na všech úrovních a zpoždění při přechodu na digitální trh.

2.3.

Maloobchodníci čelí množství omezení, co se týče zřizování provozoven a provozu. Řadu těchto omezení lze zdůvodnit legitimními cíli veřejné politiky. Tato omezení mohou také vytvářet překážky pro začínající podniky a produktivitu.

2.4.

Otevírání nových prodejen je klíčovým prvkem k zajištění životaschopnosti tohoto odvětví. Důležitá je schopnost uplatňovat strategie přístupu na trh, které spojují dostupnost online i offline. Jednoduché, transparentní a účinné postupy pro usazení nabízejí maloobchodnímu odvětví příležitosti ke zlepšení jeho produktivity.

2.5.

Komise doporučuje, aby členské státy posoudily a případně zmodernizovaly své regulační rámce a aby se v příslušných případech inspirovaly osvědčenými postupy, které byly vyvinuty v jiných členských státech.

2.6.

Provozní omezení mají zpravidla dopad hlavně na maloobchodníky v kamenných obchodech. Veřejné orgány by měly posoudit vyváženost, přiměřenost a účinnost takových omezení, aby zajistily rovné podmínky s elektronickým obchodováním.

2.7.

Náklady na dodržování předpisů činí 0,4 až 6 % ročního obratu maloobchodníků. O obzvláště velkou zátěž se jedná v případě mikropodniků. Podpora rozvoje maloobchodního odvětví ke konečnému prospěchu spotřebitele vyžaduje širší přístup: zjednodušit regulační rámce, zajistit, že jsou vhodné pro prostředí s více distribučními kanály, a také omezit nadměrně zatěžující a nákladná opatření a postupy, které jsou uloženy maloobchodníkům s cílem zajistit soulad s těmito pravidly.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV vítá snahu Komise modernizovat maloobchodní odvětví s cílem řešit nové výzvy související s digitalizací a elektronickým obchodem.

3.2.

Ve svých předchozích stanoviscích, zvláště ve stanovisku INT/682 Evropský akční plán pro obchod (2), již Výbor doporučil vytvoření otevřeného hospodářského prostředí, v němž by byla zaručena spravedlivá hospodářská soutěž mezi subjekty stejné velikosti. EU by zejména měla vytvářet vhodné podmínky pro rozmanitost, příznivou koexistenci a spolupráci velkých, středních a malých podniků a mikropodniků online i offline. Podpora rozmanitosti v maloobchodním odvětví EU je skvělý způsob, jak reagovat na různé potřeby spotřebitelů, ale také chránit a podporovat evropský výrobní systém.

3.3.

EHSV poznamenává, že Komise se příliš zaměřuje na „cenu“ coby nejzajímavější prvek pro spotřebitele, zatímco hlavním cílem by mělo být poskytování přesných informací pro spotřebitele (informovanost spotřebitelů). Spotřebitelé by při nákupu určitého výrobku měli mít možnost zohlednit i další aspekty, jako je kvalita, personalizace, udržitelnost, mobilita spotřebitelů, blízkost, ekonomická výhodnost, servis poskytovaný v průběhu nákupu či po něm, dopad na oběhové hospodářství a environmentální kritéria. Rozmanitost výrobků představuje přidanou hodnotu výrobního a maloobchodního odvětví EU a Komise by ji měla odpovídajícím způsobem chránit (3).

3.4.

EHSV zastává názor, že přístup Komise je příliš nakloněn velkým maloobchodníkům, a domnívá se, že je důležité vyvážit jej s potřebami malých podniků a mikropodniků. Výbor se zejména domnívá, že je nutné zaručit koexistenci velkých společností a mikropodniků a rodinných podniků.

3.5.

EHSV souhlasí, že by některá omezení vztahující se na svobodu usazování a provoz zavedená v některých členských státech mohla působit jako překážka zakládání nových podniků a jejich rozšiřování. Domnívá se však, že plná liberalizace svobody usazování není řešením. Dále by v této souvislosti měla být dodržována zásada subsidiarity a mělo by se dosáhnout dohod na celostátní, regionální a místní úrovni zaměřených na nalezení vhodných opatření, která by reagovala na místní potřeby a potřeby všech zúčastněných subjektů.

3.6.

EHSV nesouhlasí s negativním výkladem rozsudku ve věci Visser. Z pohledu EHSV tento případ potvrzuje záměr normotvůrce, pokud jde o směrnici o službách: směrnice kodifikuje judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se svobody usazování a zakazuje jen určité požadavky, např. testy ekonomické potřebnosti, a zároveň uznává, že „cíl ochrany městského prostředí [může] představovat naléhavý důvod obecného zájmu, jímž lze odůvodnit takové územní omezení“. Je důležité tyto potřeby sladit podle zásady proporcionality a subsidiarity.

3.7.

V této souvislosti toho lze v procesu vytváření jednotného evropského trhu udělat mnoho pro zjednodušení postupů pro zakládání podniků a pro zajištění transparentnosti a jednotnosti těchto postupů při současném respektování stávajících legitimních omezení týkajících se územního rozsahu zavedených v souladu se zásadou subsidiarity.

3.8.

EHSV považuje za nanejvýš důležité, aby byla zachována a chráněna některá konkrétní hospodářská prostředí, zvláště pokud souvisejí se zachováním národního historického a uměleckého dědictví a s cíli sociální a kulturní politiky. Jiný přístup by mohl mít rušivý dopad na místní komunity a spotřebitele (4).

3.9.

Celkově vzato se EHSV domnívá, že by přeshraniční rozšiřování, rozvoj a elektronický obchod měly být považovány za reálnou možnost a podniky by v koordinaci se svými organizacemi v tomto procesu měly být podporovány, avšak v souladu s hlavním zájmem spotřebitelů (vícero distribučních kanálů a služby poskytované různými způsoby) to nelze považovat za povinnost ani za jediný způsob růstu všech podniků. Proto je nutné dlouhodobě podporovat a udržovat procesy inovací, odborné vzdělávání a propagaci výrobků a také poskytovat přiměřenou finanční podporu malým podnikům a mikropodnikům a organizacím, které je zastupují.

3.10.

Efektivní maloobchodní politika musí s ohledem na umístění usilovat o dosažení rovnováhy mezi výnosností a efektivitou. Je třeba zohlednit střednědobé/dlouhodobé aspekty, zejména pokud jde o podniky provozující kamenné obchody a jejich vztah ke stávajícímu a možnému budoucímu vývoji (bydlení, dostupné služby atd., a tudíž ke stávajícím centrům měst a jiným čtvrtím). EHSV zastává názor, že by Komise měla svůj návrh ve spolupráci s příslušnými celostátními a regionálními organizacemi doplnit zavedením strukturálních opatření zaměřených na začlenění aspektů územního rozvoje v místních komunitách a centrech měst (turistické oblasti, místní územní plánování, stavební předpisy, podmínky atd.).

3.11.

EHSV se domnívá, že vnitrostátní předpisy týkající se otevírací doby obchodů a pracovní doby hrají v souladu s novými technologickými řešeními zásadní úlohu při zajišťování rovných podmínek pro podniky různé velikosti a při zaručování přiměřené sociální ochrany jak pro zaměstnance, tak pro osoby samostatně výdělečně činné, a především jsou klíčovým nástrojem sociální ochrany osob samostatně výdělečně činných a osob v zaměstnaneckém poměru.

3.12.

EHSV znovu opakuje, že dosažení dohody s příslušnými organizacemi na celostátní nebo nižší úrovni je nejlepší způsob, jak stanovit otevírací dobu a zavírací dny. Ve skutečnosti je velmi důležité sladit potřebu přístupu spotřebitelů k určitým výrobkům a službám a přání některých podniků mít otevřeno i o svátcích nebo večer, chránit potřebu odpočinku majitelů mikropodniků a jejich zaměstnanců a zároveň zajistit rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem zaměstnanců a vyhradit čas na odborné vzdělávání.

3.13.

EHSV dále v souladu se sociálním pilířem poukazuje na nutnost zajistit spravedlivé odměňování a kvalitu práce pro všechny pracovníky v tomto odvětví, ať už online nebo offline. Upozorňuje zejména na případ pracovních smluv tisíců osob pracujících pro internetové podniky, které ještě stále nejsou předmětem kolektivního vyjednávání, a na smlouvy velkých maloobchodníků, jejichž jediným smyslem je obsloužit větší počet zákazníků o víkendu (z čehož vyplývá zvýšení počtu smluv o příležitostné činnosti) nebo v nichž se víkendy či noci nepočítají jako práce přesčas. V neposlední řadě pak EHSV zastává názor, že by vytvoření účinného mechanismu sociálního dialogu, do nějž by byly zapojeny i malé podniky a mikropodniky, poskytlo podnikům lepší příležitosti k rozvoji a pracovníkům lepší systém záruk.

3.14.

EHSV vítá doporučení, aby veřejné orgány malým podnikům usnadnily zavádění digitálních technologií. Toto ovšem nemůže být jediná možnost. Tradiční obchody jsou i nadále klíčovým prvkem nejen růstu v EU, ale také v souvislosti se sociální soudržností zejména v místních komunitách a pro ty spotřebitele, kteří nepatří do digitální generace. Z toho důvodu by internetový a klasický obchod měly existovat vedle sebe. V této souvislosti EHSV zastává názor, že Komise podceňuje potíže, jimž malé podniky a mikropodniky čelí, chtějí-li se zapojit do elektronického obchodu a mít z něj zisk.

3.15.

EHSV souhlasí s Komisí, že je zapotřebí kvalitní odborná příprava pro zaměstnavatele, kteří se do elektronického obchodu chtějí zapojit. Výbor se nicméně domnívá, že situace je složitější a malé a střední podniky, zejména malé podniky a mikropodniky, čelí řadě výzev, mezi něž patří: a) změna a přizpůsobení jejich vnitřní organizační struktury b) znalost cizích jazyků c) získávání právních a administrativních informací a porozumění těmto informacím d) zřízení účinného a konkurenceschopného systému doručování e) překonání daňového a sociálního dumpingu na úrovni EU (podvody v oblasti DPH, padělky atd.). EHSV proto Komisi a členské státy naléhavě vyzývá, aby podporovaly malé a střední podniky a jejich organizace při přechodu k elektronickému obchodu, a to na základě širokého přístupu, který by zohlednil veškeré podmínky nutné pro zakládání úspěšných podniků online.

3.16.

EHSV se domnívá, že by elektronický obchod mohl být pro řadu malých a středních podniků velkou možností. Kromě toho Výbor poukazuje na skutečnost, že Komise teprve nedávno zveřejnila první návrh mající za cíl úpravu vztahů mezi platformami a podniky na digitálním trhu. Toto opatření je zaměřeno na transparentnost, ale neřeší některé časté zneužívající praktiky, které narušují spravedlivou hospodářskou soutěž (např. doložky týkající se paritních cen, daňový dumping, rozdílné zdanění atd.) mezi komerčními uživateli a velkými online platformami (5). Z toho důvodu Výbor doporučuje, aby Komise vytvořila rovné podmínky pro spravedlivou hospodářskou soutěž na digitálním trhu.

3.17.

Podle názoru EHSV jsou zapotřebí různá opatření, která by zajistila nezbytné podmínky pro maloobchodní odvětví, zejména pro malé a střední podniky a mikropodniky coby hlavní poskytovatele čistých pracovních míst, aby dokázaly řešit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi: lepší zjišťování a předvídání potřeb v oblasti dovedností včetně pokynů, zlepšení výsledků ve vzdělávání a odborné přípravě v souladu s potřebami na trhu práce včetně podpory odborného vzdělávání a přípravy, zlepšení rámcových podmínek, aby nabídka lépe odpovídala poptávce, a poskytování lepší podpory pro malé a střední podniky a mikropodniky, pokud jde o jejich potřeby v oblasti odborného vzdělávání.

3.18.

EHSV vítá zaměření Komise na náklady na dodržování předpisů zejména v malých podnicích i to, že zdůrazňuje nedostatečné povědomí o specifikách tohoto odvětví.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

EHSV vyzývá Komisi, aby řešila rostoucí problém vylidňování městských center a související sociální a environmentální důsledky. Obyvatelnost velkých a malých měst závisí především na přežití mnoha malých podniků a mikropodniků (místních obchodů), které uspokojují potřeby řady spotřebitelů, ale hrozí jim, že je zničí narůstající koncentrace velkých distribučních skupin.

4.2.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že chybí zmínky o udržitelném maloobchodním odvětví a úloze, kterou v tomto procesu mohou sehrát malí maloobchodníci a mikropodniky. Nicméně je nezbytný příznivější rámec, aby si tyto podniky uvědomily spojitost mezi udržitelnými rozhodnutími a konkurenceschopností a měly k dispozici individuálně přizpůsobené informace a technickou asistenci i potřebné režimy úvěrů, aby mohly zavádět zlepšení. Vzhledem k jejich nevýhodnému postavení, co se týče vlivu na spotřebitele a výrobce, by malým maloobchodníkům a mikropodnikům neměla být vnucována žádná rozhodnutí.

4.3.

Sdělení se nezabývá tím, že ve smluvních vztazích mezi podniky existují neshody, např. co se týče nevyvážených franšízových dohod, zpožděných plateb a nekalých obchodních praktik. Vážný problém představuje zejména rostoucí soustředění moci v rukou velkých distribučních skupin v Evropě (6). Za účelem řešení narušené hospodářské soutěže a zachování konkurenceschopnosti by sdělení mělo řešit obě tyto otázky.

4.4.

EHSV doporučuje Komisi, jak již zdůraznil ve stanovisku k tématu „Nová politika pro spotřebitele“, aby stanovila a zavedla účinný systém řešení sporů, který umožní řešit situace, jež plynou ze zneužívání hospodářské moci a z praktik narušujících hospodářskou soutěž.

---

(1)  Obrat v roce 2016: 9 864 468,4 milionu EUR; počet podniků (v roce 2015): 6 205 080; hodnota produkce (v roce 2015): 2 687 115 milionů EUR. V roce 2016 bylo v tomto odvětví zaměstnáno 33 399 447 osob, z čehož bylo 27 892 082 zaměstnanců.

(2)  Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 20.

(3)  Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 165.

(4)  Viz poznámka pod čarou 2..

(5)  Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 177.

(6)  Viz poznámka pod čarou 3.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke zprávě Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zpráva o politice hospodářské soutěže v roce 2017

[COM(2018) 482 final]

(2019/C 110/08)

Zpravodajka:

Baiba MILTOVIČA

Konzultace	Evropská komise, 5. 9. 2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	21. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	188/1/9

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV je potěšen tím, že je zpráva za rok 2017, kterou doprovází obsáhlý pracovní dokument útvarů Komise, stručná a zaměřená na nejdůležitější body. Účinná a prosazovaná politika hospodářské soutěže je základem udržitelného tržního hospodářství. Může zajistit rovné podmínky pro výrobce zboží a poskytovatele služeb, poskytnout spotřebitelům jistotu, stimulovat hospodářskou soutěž a zajistit dosažení základních sociálních cílů, jako je svobodná volba spotřebitelů, i politických cílů, jako jsou dobré životní podmínky evropských občanů a podpora integrace evropského trhu. Hraje rovněž důležitou roli ve vztahu ke třetím zemím, poněvadž podporuje pozitivní podnikatelskou, environmentální a sociální dynamiku v oblasti mezinárodního obchodu.

1.2.

Ve zprávě za rok 2017 je kladen velký důraz na plnění a prosazování požadavků, zpráva obsahuje i příklady rázných opatření ze strany Komise. Spotřebitelé a malé a střední podniky jsou často znevýhodňováni velkými společnostmi, které mohou zneužívat svého dominantního postavení na trhu, a proto jsou opatření zaměřená proti praktikám narušujícím hospodářskou soutěž obzvlášť vítaná.

1.3.

K praktikám narušujícím hospodářskou soutěž na trzích v EU dochází ve stále větším rozsahu, což vedlo k neustálému rozvoji vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž coby důležitých orgánů prosazujících právní předpisy o hospodářské soutěži. Směrnice ECN+, díky níž mohou tyto orgány vykonávat svou činnost účinněji, posiluje vnitrostátní kapacity v této oblasti.

1.4.

Nesmírně důležité je posílit nezávislost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a poskytnout jim odpovídající zdroje. Skutečná nezávislost, odborné znalosti a odborná příprava jsou nezbytným předpokladem pro to, aby činnost těchto orgánů byla účinná, a směrnice ECN+ by měla být pečlivě monitorována, aby bylo zaručeno, že tohoto cíle bude dosaženo. Měla by být podporována preventivní opatření s cílem zabránit jednání narušujícímu hospodářskou soutěž a měly by se zvýšit sankce, aby fungovaly jako účinný odrazující prostředek.

1.5.

EHSV souhlasí s Komisí, co se týče prosazování pravidel hospodářské soutěže soukromoprávní cestou, a domnívá se, že je třeba usnadnit v právních systémech všech členských států podávání hromadných žalob. Komise by měla nadále sledovat účinnost mechanismů pro podávání hromadných žalob v případě porušení právních předpisů o hospodářské soutěži v jednotlivých členských státech a v případě potřeby přijímat další opatření. V této souvislosti je návrh Komise týkající se hromadných žalob uvedený v návrhu Nová politika pro spotřebitele neuspokojivý.

1.6.

Je třeba zvážit další návrhy týkající se udělování franšíz, které mají být zahrnuty do nařízení o blokových výjimkách (1), aby byla obnovena obchodní a smluvní rovnováha mezi nabyvatelem a poskytovatelem franšízy.

1.7.

V případě, že místní orgány v rozsáhlé míře vykonávají činnost obchodního charakteru, která může těžit z veřejné podpory a dát vzniknout nekalé soutěži, je nutné tuto činnost posoudit s cílem určit, zda by nebylo zapotřebí přizpůsobit pravidla státní podpory nebo jiné nástroje.

1.8.

Pokud jde o směrnici o oznamovatelích, doporučuje se, aby bylo při jejím provedení a uplatňování ve vnitrostátním právu stanoveno, že oznamovatelé mohou kdykoli navazovat kontakt se zástupci odborů a musí jim být za všech okolností poskytována plná ochrana.

1.9.

V případech, kdy to souvisí s prosazováním právních předpisů o hospodářské soutěži, se navrhuje, aby Komise ve spolupráci s Radou evropských energetických regulačních orgánů a Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů pečlivě posoudila praktiky energetických regulačních orgánů ve všech členských státech s cílem identifikovat opatření, která by mohla odstranit omezující praktiky, jež ještě stále poškozují spotřebitele.

1.10.

V rámci opětovného přezkumu fungování potravinového distribučního řetězce, který bude součástí budoucích zpráv o politice hospodářské soutěže, by mohla být identifikována a navržena opatření s cílem zamezit přetrvávajícímu uplatňování tržní síly ze strany dominantních maloobchodníků, které by se mohlo ukázat jako nepatřičné.

1.11.

Je zde celá řada již existujících praktik narušujících hospodářskou soutěž v digitální ekonomice a neustále jsou vynalézány nové. Výbor je znepokojen tím, že na sledování tohoto rychle se rozvíjejícího a z finančního hlediska dynamického odvětví nejsou vyhrazeny odpovídající zdroje, a žádá, aby byla ve víceletém finančním rámci v tomto ohledu stanovena konkrétní opatření.

1.12.

Existuje množství faktorů, na které se politika hospodářské soutěže bezprostředně nevztahuje, jež však přesto vyvolávají znepokojení z hlediska narušení trhu – patří k nim značné rozdíly ve způsobu zdaňování právnických osob v jednotlivých členských státech, zaměstnavatelské praktiky souhrnně označované jako sociální dumping, praktiky objevující se v tzv. gig economy a otázky spojené s oběhovým hospodářstvím a globální ekonomickou udržitelností. Výbor Komisi žádá, aby v plném rozsahu využila svých pravomocí a kapacit a zajistila, že budou tyto šedé zóny, ve kterých dochází k jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, pokud možno monitorovány, vyjasněny a odstraněny.

1.13.

Právní předpisy o hospodářské soutěži jsou jednou z nejstarších součástí acquis, ne vždy však odpovídají výzvám tohoto století. Zejména z hlediska umělé dělicí čáry mezi trhem a sociální a environmentální sférou by bylo záhodno, aby byly právní předpisy EU o hospodářské soutěži komplexně a systematicky přezkoumávány s přihlédnutím k hospodářským, environmentálním a sociálním cílům.

2.   Obsah zprávy o politice hospodářské soutěže v roce 2017

2.1.

Politika hospodářské soutěže je základem jednotného trhu a existuje od uzavření Římské smlouvy a založení dnešní Evropské unie. Byla vytvořena v rámci zakotveném v ustanoveních, jako jsou články 101 a 102 SFEU, které vyjasňují její obsah a oblast působnosti.

2.2.

V roce 2017 byla přijata zvláštní opatření ve prospěch spotřebitelů a evropského průmyslu v těchto klíčových oblastech: digitální ekonomika, energetika, farmaceutický a agrochemický průmysl, síťová odvětví a finanční trhy. Toto shrnutí zdůrazňuje hlavní body zprávy, která sama představuje shrnutí rozsáhlé činnosti v několika hospodářských odvětvích.

2.3.

Na základě politiky je třeba formulovat pravidla a tato pravidla je třeba prosazovat. Evropská komise je zakládající člen Mezinárodní sítě pro hospodářskou soutěž a mimoto aktivně působí na všech mezinárodních fórech věnovaných hospodářské soutěži, k nimž patří OECD, Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), WTO a Světová banka. Komise úzce spolupracuje zejména s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a navrhla nová pravidla ve formě směrnice (2), která orgánům pro hospodářskou soutěž v členských státech umožňují účinněji prosazovat antimonopolní pravidla EU.

2.4.

Je důležité, aby osoby, které vědí o existenci či fungování kartelu nebo jiných typů porušení antimonopolních pravidel, měly možnost na tyto praktiky upozornit. Byl spuštěn nový anonymní nástroj pro oznamovatele, který toto usnadňuje a je aktivně využíván.

2.5.

Byly zjednodušeny požadavky týkající se hlášení menších a méně problematických opatření státní podpory a byly zavedeny výjimky a 24 členských států se připojilo k modulu pro transparentnost státní podpory poskytujícímu informace o státní podpoře.

2.6.

Pravidla hospodářské soutěže jsou důsledně prosazována na koncentrovaných trzích. Ve farmaceutickém odvětví proběhlo první šetření Komise týkající se obav ohledně praktik stanovování nadměrných cen ve farmaceutickém průmyslu, bylo prověřeno několik fúzí v agrochemickém průmyslu a byla zakázána jedna fúze v odvětví výroby cementu, která by omezila hospodářskou soutěž.

2.7.

V odvětví energetiky byla v souvislosti se státní podporou a kapacitními mechanismy přijata donucovací opatření a pokračovalo šetření obchodních praktik společnosti Gazprom ve střední a východní Evropě, které vedlo k předběžnému zjištění, že byla porušena antimonopolní pravidla EU.

2.8.

V oblasti dopravy byly v Litvě posouzeny akvizice v odvětví letectví a v oblasti železniční dopravy byla zjištěna jednání narušující hospodářskou soutěž, což mělo za následek pokuty a nápravná opatření, a v Řecku a Bulharsku bylo podpořeno poskytování státní podpory pro toto odvětví. Pokud jde o silniční nákladní dopravu, byla přijata protikartelová opatření proti společnosti Scania, a v odvětví automobilových součástek byly několika podnikům uloženy vysoké pokuty.

2.9.

Rozšíření oblasti působnosti obecného nařízení o blokových výjimkách na přístavy a letiště usnadnilo poskytování odpovídající státní podpory.

2.10.

Komise při šetření navrhovaného spojení mezi Deutsche Börse a London Stock Exchange Group dospěla k závěru, že by toto spojení vytvořilo monopol, a proto je zakázala.

2.11.

Je třeba poukázat na to, že politika hospodářské soutěže EU bude muset konstruktivně a kreativně zareagovat na problémy spojené s vystoupením Spojeného království z EU. Jak uvedla Evropská rada, jakákoli budoucí obchodní dohoda by měla zajistit rovné podmínky, zejména co se týká hospodářské soutěže a státní podpory.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV vítá zprávu za rok 2017, která obsahuje řadu příkladů toho, že Komise klade důraz na podporu dobrých podmínek pro spotřebitele a zamezení jejich poškozování. Důsledkem tohoto přístupu je nejen posílení integrace jednotného trhu, ale také posílení hospodářského rozvoje a souvisejících cílů sociální politiky.

3.2.

V posledním roce byl ve stanoviscích EHSV často zmiňován význam účinně uplatňované politiky hospodářské soutěže. Ukazatele pro posuzování spokojenosti spotřebitelů a dobrých podmínek pro spotřebitele a zachování účinné struktury hospodářské soutěže odůvodňují, proč je nutné řešit zneužívání, vylučovací praktiky a dohody omezující hospodářskou soutěž. Tím, že podněcuje k využívání osvědčených hospodářských postupů, pomáhá důsledná politika hospodářské soutěže posílit evropské podniky na konkurenčních světových trzích a prosazovat sociální cíle, na nichž je založena.

3.3.   Emise z motorových vozidel

3.3.1.

EHSV ve stanovisku Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (3) poukázal na to, že nedostatečné dodržování mechanismů zaručujících provádění právních předpisů a správy v oblasti životního prostředí je politováníhodným faktorem, který přispívá k nekalé hospodářské soutěži a hospodářským ztrátám. Výbor konstatuje, že pro silnou politiku hospodářské soutěže má zásadní význam dodržování a uplatňování zásad právního státu.

3.3.2.

V této souvislosti Výbor oceňuje skutečnost, že předběžné šetření Komise týkající se možného kartelu zahrnujícího společnosti BMW, Daimler, Volkswagen, Audi a Porsche a toho, zda tyto společnosti omezily vývoj systémů selektivní katalytické redukce a filtrů částic, čímž potenciálně omezily zavádění technologií šetrnějších k životnímu prostředí, vedlo k tomu, že tým zabývající se praktikami narušujícími hospodářskou soutěž nyní zahájil formální vyšetřovací řízení.

3.4.   Mechanismus pro podávání hromadných žalob

3.4.1.

Výbor bere na vědomí plné provedení směrnice o náhradě škody (4), která částečně řeší otázku zavedení právního mechanismu pro podávání hromadných žalob. Nicméně stažení návrhu směrnice, jejž GŘ COMP vypracovalo v roce 2009, společně s nedávno předloženým návrhem uvedeným v balíčku Nová politika pro spotřebitele naznačuje, že chybí politická vůle učinit výrazný pokrok směrem ke stanovení režimu hromadných žalob na evropské úrovni, který by byl skutečně účinný. EHSV proto naléhavě vyzývá Komisi, aby nadále sledovala účinnost mechanismů pro podávání hromadných žalob v případě porušení právních předpisů o hospodářské soutěži v jednotlivých členských státech a aby v případě potřeby přijala další opatření.

3.5.   Udělování franšíz v maloobchodním odvětví

3.5.1.

EHSV poukazuje na to, že narůstající problém představují franšízové dohody v odvětví maloobchodu, které mohou mít vážné dopady na hospodářskou soutěž. V Nizozemsku například vedl zásadní spor mezi poskytovatelem franšízy společností HEMA a několika nabyvateli franšízy, týkající se stávajících smluv a části zisků z internetového prodeje, ke zrušení franšízových dohod. Výbor vyzývá Komisi, aby tuto situaci analyzovala a předložila další návrhy ohledně udělování franšíz, které by mohly být zahrnuty do nařízení o blokových výjimkách (5), aby byla obnovena obchodní a smluvní rovnováha mezi nabyvatelem a poskytovatelem franšízy.

3.6.   Dotace na úrovni místních orgánů

3.6.1.

V mnoha členských státech zaměřují místní orgány pozornost na rozvoj obchodní činnosti s využitím veřejných zdrojů či zařízení. Je-li přítomen prvek dotací, může to vést k nekalé soutěži. Malé a střední podniky v potravinářském odvětví a v odvětví cestovního ruchu se například potýkají s dotovanými činnostmi v jídelnách sportovních klubů, volnočasových zařízení apod. Místní orgány tyto kluby a sdružení, které jsou často osvobozeny od DPH a využívají sociální kompenzace, například dobrovolnické práce, vlastní nebo jim nabízejí veřejné prostředky. Tato činnost obchodního charakteru je často organizovaná jako běžný obchodní podnik (pokud jde o obrat a zisk). Výbor vyzývá Komisi, aby tento jev monitorovala a zjistila, zda by pravidla pro státní podporu nebo jiné nástroje nemohly být na úrovni EU přizpůsobeny tak, aby upravovaly tyto místní činnosti, které jsou v některých případech dokonce podporovány finančními prostředky EU!

3.7.   Informace o státní podpoře

3.7.1.

Zvláště vítaná je dostupnost a využívání modulu pro transparentnost státní podpory, neboť zainteresovaným subjektům (Komisi, konkurentům a široké veřejnosti) umožňuje ověření souladu státní podpory s pravidly. Dosud bylo zveřejněno přibližně 30 000 případů poskytnutí podpory.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.   Směrnice ECN+

4.1.1.

EHSV vítá důraz, který zpráva klade na prosazování, a při této příležitosti připomíná svůj názor (6) na směrnici ECN+ (7), která posiluje postavení vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž tak, aby mohly účinněji vykonávat svou činnost.

4.1.2.

Výbor se již v minulosti vyjádřil v tom smyslu, že by v této oblasti bylo účinnějším právním nástrojem nařízení, nicméně uznává, že musí být dodržena zásada proporcionality. Kromě toho by politika hospodářské soutěže měla zaručit rovné příležitosti a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít k dispozici právní opatření a nástroje k boji proti tajným kartelům.

4.1.3.

Směrnice ECN+ by sice měla zajistit nezávislost, zdroje a účinný soubor nástrojů k prosazování, stále však přetrvávají otázky ohledně autonomie a kapacit vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž. Jejich činnost vyžaduje skutečnou nezávislost, odborné znalosti a odbornou přípravu, aby mohla být účinná. Měla by být podporována preventivní opatření s cílem zabránit jednání narušujícímu hospodářskou soutěž a měly by se zvýšit sankce, aby fungovaly jako účinný odrazující prostředek. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by také měly mít pravomoc samostatně zahajovat soudní řízení.

4.2.   Ochrana oznamovatelů

4.2.1.

Je třeba podniknout další kroky v souvislosti s informováním veřejnosti o pravidlech hospodářské soutěže. Posílí se tím účinnost nových dostupných nástrojů pro oznamování porušení, jako je nástroj pro oznamovatele. EHSV sice vítá skutečnost, že je tento nástroj pravidelně využíván, má však ohledně navrhované směrnice, jejímž cílem je posílit ochranu oznamovatelů (8), několik pochybností.

4.2.2.

EHSV odkazuje Komisi na své stanovisko k této směrnici (9), v němž doporučil, aby oblast působnosti směrnice nebyla omezena na dodržování právních předpisů EU, ale rozšířena tak, aby zahrnovala dodržování vnitrostátních právních předpisů.

4.2.3.

Je rovněž důležité, aby bylo zmíněno začlenění práv pracovníků a aby byli zástupci odborů a nevládní organizace uvedeni jako příklady právnických osob. Oznamovatelé by měli mít ve všech fázích procesu možnost navázat kontakt se zástupci odborů.

4.3.   Digitální ekonomika

4.3.1.

EHSV poznamenává, že na konci roku 2017 bylo přijato nové nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (10), které by mělo zajistit lepší koordinaci mezi sítěmi spotřebitelů s cílem prosazovat opatření zaměřená proti přeshraničním praktikám narušujícím hospodářskou soutěž. V nařízení jsou například jmenovány praktiky zeměpisného blokování v odvětví elektronického obchodování, což je ze své podstaty přeshraniční problém. Evropská spotřebitelská centra se tímto problémem zabývají již řadu let a shromažďují přeshraniční příklady a postupy. Nyní se očekává lépe koordinované prosazování ve spolupráci s Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž a sítí spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele.

4.3.2.

V rychle se rozvíjející oblasti digitální ekonomiky se neustále objevují mnohé další druhy praktik narušujících hospodářskou soutěž. Jde například o využívání důmyslných algoritmů, které umožňují uzpůsobit ceny na základě údajů o dané osobě, jež byly získány z různých internetových zdrojů, a pomáhají rovněž podnikům uzavírat nekalé dohody on-line. Komise musí mít k dispozici odpovídající rozpočtové zdroje, aby mohla tyto praktiky sledovat a zamezovat jim.

4.4.

EHSV se domnívá, že lepší spolupráce mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a spotřebitelskými organizacemi by byla přínosná pro obě strany, zvláště když vnitrostátní spotřebitelské organizace mohou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž velmi dobře informovat o předpokládaném protiprávním jednání. Mohou totiž těmto orgánům poskytnout cenné údaje získané při řešení stížností.

4.5.

Energetická unie může stimulovat probíhající proces zavádění spravedlivé hospodářské soutěže v odvětví energetiky EU, což je stále oblast s širokým rozmezím spotřebitelských cen a cen výrobního odvětví, v níž může být omezená možnost tržního rozhodování. EHSV se domnívá, že podrobná analýza regulačních postupů – které se v jednotlivých členských státech značně liší – poslouží jako základ konstruktivního dialogu zaměřeného na vyřešení nesrovnalostí a měly by ji společně provést vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, vnitrostátní energetické regulační orgány a Komise. To by mohlo osvětlit nedostatečnou možnost volby a omezující postupy například v systémech centrálního zásobování teplem.

4.6.

Přetrvávajícím problémem je nepatřičné uplatňování tržní síly v odvětví maloobchodu s potravinami. Komise vznesla otázku, zda se velké maloobchodní řetězce nedostaly do příliš výhodné vyjednávací pozice (v dvoustranných jednáních s dodavateli) a nemají příliš velkou kupní sílu (na trhu obecně) díky své dvojí úloze zákazníků a konkurentů (prostřednictvím vlastních značek) svých dodavatelů (11). Výbor naléhavě vybízí k podniknutí příslušných kroků v souladu se svým nedávno přijatým stanoviskem k tomuto tématu (12) a opakuje své doporučení, že by Komise měla do budoucích zpráv o politice hospodářské soutěže zahrnout sledování fungování potravinového distribučního řetězce.

4.7.   Právní předpisy o hospodářské soutěži a širší veřejný zájem

4.7.1.

Narušení trhu může být způsobeno množstvím faktorů, na které se politika hospodářské soutěže konkrétně nevztahuje. Patří k nim značné rozdíly ve způsobu zdaňování právnických osob v jednotlivých členských státech, zaměstnavatelské praktiky souhrnně označované jako sociální dumping, praktiky objevující se v tzv. gig economy a otázky spojené s oběhovým hospodářstvím a globální ekonomickou udržitelností.

4.7.2.

Právní předpisy o hospodářské soutěži, které vycházejí z hospodářské perspektivy v polovině minulého století, nyní musí být uzpůsobeny výzvám 21. století. V zájmu odstranění umělé dělicí čáry mezi trhem a sociální a environmentální sférou je třeba, aby se právní předpisy EU o hospodářské soutěži začaly komplexně a systematicky přezkoumávat s přihlédnutím k hospodářským, environmentálním a sociálním cílům.

4.7.3.

EHSV se domnívá, že při uplatňování právních předpisů o hospodářské soutěži by vedle zájmů spotřebitelů měly být jakožto cíle veřejného zájmu zohledňovány závazky, které EU přijala v souvislosti s cíli udržitelného rozvoje a Pařížskou dohodou o změně klimatu, a také stávající závazky zakotvené ve Smlouvách.

4.7.4.

Je třeba uznat, že tržní koncentrace bude mít dopad na budoucí generace spotřebitelů a výrobců. Je třeba posoudit různé modely výpočtu dlouhodobých nepříznivých účinků, jak se již děje například v oblasti zadávání veřejných zakázek ve formě zjišťování nákladů životního cyklu.

4.8.

EHSV v několika nedávno přijatých stanoviscích (13) vyzval k tomu, aby byla posílena opatření Komise týkající se spravedlivého zdanění (nadnárodních společností i soukromých osob), neboť řada otázek zůstává nedořešena. Patří mezi ně boj proti daňovým podvodům, daňovým rájům, agresivnímu daňovému plánování a nekalé daňové soutěži mezi členskými státy.

4.9.

Přetrvávají zejména podstatná narušení trhu způsobená značnými rozdíly ve vnitrostátních režimech zdanění příjmů právnických osob v jednotlivých členských státech, kde sazba daně z příjmu právnických osob činí 9 až 35 %, a v některých zemích je sazba v kategoriích, jako jsou práva duševního vlastnictví, dokonce ještě nižší. Vzhledem k tomu, že daňová politika spadá do pravomoci členských států, bude pro politiku hospodářské soutěže EU vždy obtížné zmírňovat způsobená narušení.

4.10.

Směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem, která by měla být provedena do právních předpisů členských států do 1. ledna 2019, stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, a obsahuje prvky, které by mohly pomoci zabránit některým odlišným vnitrostátním přístupům, což je vítané.

---

(1)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32010R0330

(2)  http://ec.europa.eu/competition/antitrust/proposed_directive_cs.pdf.

(3)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 69.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody (Úř. věst. L 349, 5.12.2014, s. 1).

(5)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32010R0330.

(6)  Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 70.

(7)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu (COM(2017) 142 final).

(8)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie [COM(2018) 218 final].

(9)  Stanovisko EHSV k tématu Posílení ochrany oznamovatelů na úrovni EU. Zpravodajka: Franca Salis-Madinier (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 155).

(10)  Nařízení Evropského parlametu a Rady (EU) 2017/2394 (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).

(11)  Pracovní dokument útvarů Komise SWD(2018) 349 final.

(12)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 69.

(13)  Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1; Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 29; Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 29.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července 2015 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory

[COM(2018) 398 final – 2018/0222 (NLE)]

(2019/C 110/09)

Zpravodaj:

Jorge PEGADO LIZ

Konzultace	Evropská komise, 12/07/2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědný orgán	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	21. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	205/3/4

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV bere plně na vědomí návrh nařízení, kterým se mění nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července 2015 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory (COM(2018) 398 final), jehož předmět spočívá v přidání dvou nových kategorií do zmocňovacího nařízení, což umožní Komisi přijímat blokové výjimky (nařízení Rady (EU) 2015/1588 (1) ze dne 13. července 2015).

1.2.

EHSV je toho názoru, že tento návrh je nezbytný a příhodný v rámci celé řady nových nařízení, které se zabývaly zejména příštím víceletým finančním rámcem, neboť ten je hlavním nástrojem pro účinné fungování několika opatření stanovených v těchto nových iniciativách. Návrh rozhodně přispívá k tomu, aby Komise zastávala důležitou úlohu při výběru finančně podporovaných projektů v souladu se společným zájmem EU a aby veřejná podpora zcela transparentním způsobem doplňovala soukromé investice.

1.3.

EHSV tak s tímto novým návrhem Komise souhlasí a podporuje ho. Výbor se rovněž domnívá, že je vhodné podněcovat příslušné zúčastněné strany k dodržování zásad osvědčených postupů.

2.   Návrh Komise

2.1.

Dne 6. června 2018 Komise představila návrh nařízení, kterým se mění nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července 2015 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory (2), v rámci celé řady nových návrhů, které se zabývaly zejména příštím víceletým finančním rámcem (VFR) (3).

2.2.

Tento návrh, který má zlepšit vzájemné působení mezi určitými programy financování EU, především v rámci programů COSME a Horizont Evropa nebo programu pro digitální Evropu, nového fondu InvestEU a podpory evropské územní spolupráce a pravidel v oblasti státní podpory, by měl umožnit provést změny zaměřené na platná pravidla v oblasti státní podpory tak, aby veřejné finanční prostředky členských států, včetně evropských strukturálních a investičních fondů spravovaných na vnitrostátní úrovni, a fondy Evropské unie spravované na centrální úrovni Komisí mohly být co nejhladším způsobem zkombinovány, aniž by byla narušena hospodářská soutěž na trhu EU.

2.3.

Cílem návrhu je tedy zahrnout do zmocňovacího nařízení dvě nové kategorie, což Komisi umožní přijímat blokové výjimky (nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července 2015) na základě stanovení jasných kritérií slučitelnosti, která zajistí, aby dopad na hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy byl i nadále omezený. Přijetím blokových výjimek by bylo možno výrazně zjednodušit administrativní postupy pro členské státy a Komisi na základě jasně definovaných podmínek slučitelnosti ex ante.

2.4.

Stručně řečeno Komise tedy navrhuje přidat k čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2015/1588 dva následující body: „xv) financování poskytovaného nebo podporovaného z centrálně spravovaných finančních nástrojů nebo rozpočtových záruk EU, pokud se jedná o podporu v podobě doplňkových finančních prostředků poskytovaných ze státních zdrojů, xvi) projektů podporovaných z unijních programů Evropské územní spolupráce;“.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV ve svých nedávno přijatých stanoviscích podpořil nové programové iniciativy Komise, a to zejména v rámci svých stanovisek k následujícím tématům: a) InvestEU (4); b) Program Horizont Evropa (5); c) Umělá inteligence pro Evropu (6); d) Obnovená evropská agenda pro výzkum a inovace (7); e) Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti (8); f) Nařízení o evropské územní spolupráci 2021–2027 (9); g) Nástroj pro propojení Evropy (10); h) Provádění projektů TEN-T (11); i) Propojená a automatizovaná mobilita (12); j) Program Digitální Evropa (13);

3.2.

Uvedený návrh Komise je nezbytný pro účinné fungování několika opatření stanovených v těchto nových iniciativách, jejichž seznam je pro informaci přiložen, neboť diskuse mezi spolutvůrci právních předpisů stále probíhají, a rozhodným způsobem přispívá k tomu, aby Komise hrála významnou úlohu při výběru finančně podporovaných projektů v souladu se společným zájmem EU a aby veřejná podpora zcela transparentním způsobem doplňovala soukromé investice.

3.3.

Články 107, 108 a 109 v kapitole Společná pravidla pro hospodářskou soutěž jsou klíčovými ustanoveními hlavního právního předpisu EU (SFEU), která upravují státní podpory.

3.4.

S ohledem na své použití stanovilo nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července použití článků 107 a 108 SFEU na určité kategorie horizontální státní podpory, ať už jde o investice, nebo státní záruky.

3.5.

Toto nařízení musí být přizpůsobeno k tomu, aby mohly být provedeny cíle, které jsou uvedené v návrhu Komise a jež EHSV plně podporuje.

3.6.

EHSV souhlasí i se změnami, které je v nařízení Rady (EU) 2015/1588 nutné provést, v takové podobě, jak jsou uvedeny v návrhu Komise, neboť je považuje za nezbytné pro plnění uvedených cílů.

3.7.

EHSV je dále potěšen tím, že Komise několik dní po uveřejnění návrhu, který je zde přezkoumáván, rovněž vydala kodex osvědčených postupů pro provádění řízení ve věcech kontroly státní podpory (14), který zkracuje kodex vydaný v roce 2009 a zahrnuje oznámení o zjednodušeném postupu (15).

3.8.

EHSV vítá tuto iniciativu, jejímž cílem je co nejlépe využít aktualizovaná pravidla v oblasti státní podpory v takové podobě, jak jsou uvedena v tomto návrhu, poskytnout členským státům, příjemcům podpory a zúčastněným stranám pokyny pro fungování řízení o státní podpoře v praxi a pro to, aby byla „řízení o státní podpoře co možná nejvíce transparentní, jednoduchá, jasná, předvídatelná a dobře načasovaná“.

3.9.

Tento kodex osvědčených postupů z roku 2018 nemá být vyčerpávající a nezakládá žádné nové právo. Popisuje postup a poskytuje pokyny v dané záležitosti. V souladu s textem je třeba tento kodex vykládat ve spojení se všemi dalšími dříve přijatými texty.

3.10.

Jeho hlavním cílem je podpořit spolupráci zúčastněných stran s Komisí během monitorování a učinit toto řízení pro podniky a členské státy srozumitelnější.

3.11.

Kodex zlepšuje i postup vyřizování stížností v oblasti státní podpory tím, že stěžovatelé musejí od podání formuláře stížnosti prokázat zájem, který by mohl být dotčen, a dále tím, že stanovuje orientační lhůty pro vyřízení stížnosti.

---

(1)  Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 1.

(2)  COM(2018) 398 final.

(3)  COM(2018) 321 final, 2. dubna 2018.

(4)  ECO/474 (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 131).

(5)  INT/858 (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 33).

(6)  Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 51.

(7)  Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 73.

(8)  ECO/462 (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 90).

(9)  Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 116.

(10)  Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 191.

(11)  TEN/669 (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 269).

(12)  TEN/673 (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 274).

(13)  TEN/677 (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 292).

(14)  Sdělení Komise, C(2018) 4412 final, 16.7.2018.

(15)  Úř. věst. C 136, 16.6.2009, s. 13.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

[COM(2018) 365 final – 2018/0189 (COD)]

(2019/C 110/10)

Zpravodaj:

Arnold PUECH D’ALISSAC

Konzultace	Evropský parlament, 10/09/2018 Rada, 17. 10. 2018
Právní základ	Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	21. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	208/1/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Zeměpisná označení představují na čím dál liberalizovanějším a konkurenčnějším světovém trhu jedinečný a cenný zdroj pro výrobce v Evropské unii.

1.2.

Evropská komise by vždy měla jednat v zájmu ochránění modelů výroby a systémů kvality uznávaných na globální úrovni pro svou udržitelnost, která má příznivý dopad na spotřebitele a na výrobce.

1.3.

Tato označení jsou specifická tím, že zdůrazňují místní rozměr výrobku a upozorňují tak na kulturní aspekty, místní know-how, dané území a jeho zemědělsko-ekologické zvláštnosti. Tyto znaky by měly zůstat zachovány.

1.4.

Na světové úrovni se projevuje výrazné hnutí v oblasti rozvoje oficiálních identifikačních značek kvality a původu (systém SIQO).

1.5.

EHSV tento pozitivní aspekt zdůrazňuje a vítá návrh Evropské komise na ochranu zapsaných označení původu a zeměpisných označení na mezinárodní úrovni v rámci Ženevské dohody a příslušných právních postupů. Domnívá se, že je naprosto nezbytné pokusit se o vytvoření harmonizovaného rámce na ochranu značek kvality na mezinárodní úrovni. Je nicméně toho názoru, že je nutné usilovat o uplatňování globálního přístupu, jehož cílem bude chránit a prosazovat systém značek kvality jako celek.

1.6.

Je třeba navrhnout systém, jenž zaručí rovné zacházení všem evropským výrobcům, kteří chtějí, aby byla jejich zeměpisná označení uznávána i na mezinárodní úrovni.

1.7.

EHSV se domnívá, že práva nabytá těmito zeměpisnými označeními, která jsou již zapsána a chráněna na evropské úrovni, by měla být zachována, aby nedocházelo k penalizaci a nerovnému zacházení.

2.   Návrh nařízení

2.1.

Tento návrh Komise má zavést právní rámec pro účinnou účast Evropské unie v Lisabonské dohodě o označeních původu a zeměpisných označeních Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), jakmile se Unie stane smluvní stranou Ženevského aktu.

2.2.

Ženevský akt stanovuje, že každá smluvní strana poskytne na svém území ochranu zapsaným označením původu a zeměpisným označením, a to v rámci svého právního systému a své právní praxe. Zapsané označení původu či zeměpisné označení je tak chráněno každou smluvní stranou, pokud nebylo jmenovitě odmítnuto.

2.3.

Evropská komise navrhuje, aby Evropská unie, jakmile se stane smluvní stranou Ženevského aktu, předložila seznam zeměpisných označení (po dohodě s členskými státy) za účelem jejich ochrany v rámci systému Lisabonské dohody. Po přistoupení Evropské unie k Lisabonské dohodě bude možné podávat žádosti o mezinárodní zápis dalších zeměpisných označení, která jsou chráněna a zapsána v Unii, z podnětu Komise nebo na žádost určitého členského státu či dotčeného seskupení producentů.

2.4.

Bude třeba zavést vhodné postupy, aby Komise mohla posoudit označení původu a zeměpisná označení, která pocházejí ze třetích smluvních stran a jsou zapsána v mezinárodním rejstříku. Vymáhání práv z označení původu a zeměpisných označení, která pocházejí ze třetích smluvních stran a jsou zapsána v mezinárodním rejstříku, ze strany Unie je třeba uskutečňovat v souladu s hlavou III Ženevského aktu.

2.5.

Tento akt každé smluvní straně ukládá především to, aby zavedla účinné opravné prostředky na ochranu zapsaných označení původu a zapsaných zeměpisných označení (viz článek 14 Ženevského aktu Lisabonské dohody) (1).

2.6.

Mezi smluvními stranami Lisabonské dohody je sedm členských států Evropské unie, které uznaly ochranu názvů třetích zemí. Aby byly těmto členským státům poskytnuty prostředky k plnění jejich mezinárodních povinností přijatých před přistoupením Evropské unie k Lisabonské dohodě, je nutno zavést přechodné ochranné opatření, jež by mělo být účinné pouze na vnitrostátní úrovni a nemělo by mít vliv na obchod uvnitř Unie ani na mezinárodní obchod.

2.7.

Poplatky, které mají být podle Ženevského aktu a společného prováděcího řádu uhrazeny za podání žádosti o mezinárodní zápis označení původu nebo zeměpisného označení hradí členský stát, z něhož označení původu nebo zeměpisné označení pochází (viz článek 11 Ženevského aktu Lisabonské dohody) (2).

2.8.

Unie zavedla jednotné a komplexní systémy ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů. Prostřednictvím těchto systémů požívají chráněné názvy výrobků v celé EU dalekosáhlé ochrany, a to na základě procesu podání jediné žádosti. Návrh je v souladu s obecnou politikou EU týkající se prosazování a posílení ochrany zeměpisných označení prostřednictvím dvoustranných, regionálních a mnohostranných dohod.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV vítá návrh Evropské komise na ochranu zapsaných označení původu a zeměpisných označení na mezinárodní úrovni v rámci Ženevského aktu a příslušných právních postupů. V souvislosti se stále rostoucí globalizací, zejména pokud se jedná o obchodování se zemědělsko-potravinářskými produkty, je naprosto nezbytné pokusit se o vytvoření harmonizovaného rámce na ochranu značek kvality na mezinárodní úrovni.

3.2.

Evropská komise by vždy měla jednat v zájmu ochránění modelů výroby a systémů kontroly kvality uznávaných na globální úrovni pro svůj příznivý dopad na zdraví spotřebitelů a na hospodářskou a environmentální udržitelnost.

3.3.

Zeměpisná označení představují na čím dál liberalizovanějším světovém trhu jedinečný (5,7 % tržeb z prodeje výrobků zemědělsko-potravinářského průmyslu, což v roce 2010 činilo více než 54 miliard EUR) (3) a cenný zdroj pro výrobce v Evropské unii. Nicméně úsilí soutěžit v oblasti kvality je bezpředmětné v případě, že hlavní nástroj, který se k tomu u našich kvalitních produktů, to znamená těch, které mají zeměpisná označení, používá, není dostatečně chráněn na mezinárodních trzích.

3.4.

EHSV podtrhuje, že zeměpisná označení jsou jasnými znaky, které umožňují rozlišit konkurenční výrobky a informovat spotřebitele o původu daného výrobku. Na rozdíl od ochranných známek má zeměpisné označení za cíl zdůraznit vazbu mezi výrobkem a jeho oblastí původu, tato označení jsou tedy specifická tím, že zdůrazňují místní rozměr výrobku a upozorňují tak na kulturní aspekty, místní know-how, dané území a jeho zemědělsko-ekologické zvláštnosti. Tyto znaky by měly zůstat zachovány.

3.5.

EHSV již v roce 2008 ve svém stanovisku k tématu Zeměpisná označení a označení původu (4) zdůraznil, že „v evropské občanské společnosti již dlouhou dobu postupně a neustále roste zájem spotřebitelů o vlastnosti zemědělských produktů a potravin, z něhož vyplývá požadavek kvalitních výrobků“. Toto prohlášení je dnes ještě aktuálnější, neboť evropští spotřebitelé čím dál častěji vyhledávají kvalitní výrobky, které pocházejí z určitého území, regionu či státu a jejichž kvalita a pověst je (kromě jiných vlastností) s tímto zeměpisným původem bytostně spjata (5).

3.6.

Podle nedávného stanoviska Hospodářské, sociální a environmentální rady Francie s názvem Oficiální značky kvality a původu potravinářských výrobků se na světové úrovni projevuje výrazné hnutí v oblasti rozvoje oficiálních identifikačních značek kvality a původu (systém SIQO). Zeměpisná označení se vyvíjejí vpřed, neboť reagují na narůstající poptávku spotřebitelů a současně vyzdvihují historii, dědictví a tradiční know-how, které se pojí s daným územím.

3.7.

EHSV připomíná, že podle FAO (6) zaznamenáváme velmi pozitivní účinky zeměpisných označení na cenu, nezávisle na druhu výrobku, oblasti původu nebo délce doby jeho zapsání.

3.8.

Ve všech uzavřených dvoustranných dohodách či v těch, o jejichž uzavření se jedná, je kladen stále větší důraz na otázky spojené s ochranou zeměpisných označení. EHSV tento pozitivní aspekt zdůrazňuje. Je nicméně toho názoru, že je nutné usilovat o uplatňování globálního přístupu, jehož cílem bude chránit a prosazovat systém značek kvality jako celek.

3.9.

EHSV je toho názoru, že k tomu je nutné přehodnotit návrh na vypracování pozitivního seznamu na úrovni EU, který není v souladu s požadavkem na globální ochranu systému zeměpisných označení. Je totiž třeba navrhnout systém, jenž zaručí rovné zacházení všem evropským výrobcům, kteří chtějí, aby byla jejich zeměpisná označení uznávána i na mezinárodní úrovni. To platí tím spíše, že vybraná kritéria nezohledňují další socioekonomická kritéria, která jsou důležitá pro rozvoj hospodářství na určitých územích Evropské unie. Kolem zeměpisných označení se často rozvíjí i místní ekonomika, která vytváří pracovní místa, má velký vliv na další odvětví ekonomiky, jako je cestovní ruch, a je přínosná z hlediska územního plánování a využití půdy.

3.10.

EHSV žádá Komisi, aby zohlednila dopady budoucích nových vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím a účinky, které by stanovení pozitivního seznamu mohlo mít na probíhající jednání, jež by měla být vedena na základě ochrany systému kvality Evropské unie jak celku. Spojené království bude muset po svém vystoupení z EU i nadále respektovat zeměpisná označení zaručená systémem, který do té doby využívalo.

3.11.

EHSV upozorňuje, že evropské zemědělsko-potravinářské odvětví je výrazně ohroženo paděláním produktů. Nedávno zveřejněná zpráva (7) Evropské komise potvrzuje, že nejčastěji padělanými výrobky jsou zemědělsko-potravinářské produkty.

3.12.

EHSV připomíná, že v současné době je plnoprávnými členy Lisabonské dohody již sedm zemí EU (Bulharsko, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Portugalsko a Slovensko) a že uvedená dohoda nyní čítá více než 1 000 zapsaných zeměpisných označení, u nichž je zajištěna mezinárodní ochrana chráněného označení původu a chráněného zeměpisného označení prostřednictvím jediného registračního postupu.

3.13.

EHSV se domnívá, že práva nabytá těmito zeměpisnými označeními, která jsou již zapsána a chráněna na evropské úrovni, by měla být zachována, aby nedocházelo k penalizaci a nerovnému zacházení.

3.14.

V neposlední řadě pak EHSV upozorňuje na studii z roku 2012 o obchodní hodnotě zeměpisných označení v Unii (8). Jedná se o jedinou studii na toto téma, která je v současné době k dispozici, zdá se však, že přínosnost zeměpisných označení (value premium rate) se od té doby nijak zásadně nezměnila.

---

(1)  http://www.wipo.int/edocs/pubdocs/en/wipo_pub_239.pdf.

(2)  Tamtéž.

(3)  Viz nabídkové řízení č. AGRI-2011-EVAL-04.

(4)  Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 57.

(5)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1540542863415&uri=CELEX:32012R1151.

(6)  Organizace OSN pro výživu a zemědělství.

(7)  https://ec.europa.eu/taxation_customs/sites/taxation/files/report_on_eu_customs_enforcement_of_ipr_2017_en.pdf (prozatím je k dispozici pouze v angličtině).

(8)  https://ec.europa.eu/agriculture/external-studies/value-gi_en (prozatím je k dispozici pouze v angličtině).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k pozměněnému návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), nařízení (EU) č. 1094/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), nařízení (EU) č. 1095/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), nařízení (EU) č. 345/2013 o evropských fondech rizikového kapitálu, nařízení (EU) č. 346/2013 o evropských fondech sociálního podnikání, nařízení (EU) č. 600/2014 o trzích finančních nástrojů, nařízení (EU) 2015/760 o evropských fondech dlouhodobých investic, nařízení (EU) 2016/1011 o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů, nařízení (EU) 2017/1129 o prospektu, který má být uveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu, a směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu

[COM(2018) 646 final – 2017/0230 (COD)]

(2019/C 110/11)

Hlavní zpravodaj:

Petr ZAHRADNÍK

Konzultace	Evropský parlament, 4. 10. 2018 Rada Evropské unie, 12. 11. 2018
Právní základ	Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	121/0/4

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV oceňuje pružnost, s níž Evropská komise reaguje na nastalé problémy v bankovních a finančních institucích a přijímá dodatečná opatření k potlačení praxe praní špinavých peněz a financování terorismu.

1.2.

EHSV se současně domnívá, že posílení koordinace orgánů dohledu a zefektivnění procesů mezi nimi by mělo být zároveň doprovázeno i koordinací činností s ostatními relevantními subjekty, aby byl tento velmi nebezpečný problém účinně řešen.

1.3.

EHSV varuje, že technologické a komunikační možnosti nejenže umožňují vytvářet inovativní finanční produkty ve prospěch vkladatelů a investorů, ale současně znamenají silné pokušení pro pachatele trestné činnosti v oblasti praní špinavých peněz a financování terorismu. I proto apeluje na to, aby se přijatá řešení v maximální míře zaměřila na eliminaci budoucích rizik.

1.4.

EHSV podtrhuje zvyšující se důležitost tohoto problému ve vztahu k třetím zemím s ohledem na zhoršování geopolitických, bezpečnostních a politických rizik a zdůrazňuje potřebu maximální připravenosti EU k eliminaci praní peněz, financování terorismu a zneužívání finančního trhu a finančních institucí EU.

1.5.

EHSV si uvědomuje a respektuje to, že opatření navržená v legislativním návrhu představují sice důležité, ale jen dílčí koordinační, organizační a kompetenční kroky, na něž musí navázat další sada opatření k tomu, aby byl problém úspěšně řešen. Současně se shoduje s Evropskou komisí, že v zájmu proveditelnosti a udržitelnosti zvolené cesty je vhodnější postupovat pozvolněji, aby nedocházelo k významnému narušení stability a funkčnosti stávajícího systému.

1.6.

EHSV je přesvědčen, že v rámci nové rovnováhy pravomocí orgánů dohledu je žádoucí nalézt vyvážený vztah mezi Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) s novými, posílenými kompetencemi a národními orgány dohledu, tak aby všechny zúčastněné subjekty optimalizovaly využití svých kapacit k žádoucímu řešení problému.

1.7.

EHSV zdůrazňuje důležitost vnitřní i vnější komunikace o tématu praní špinavých peněz a financování terorismu pro naplňování záměru opatření. V případě vnitřní komunikace je klíčová optimalizace a ochrana informačních toků mezi relevantními orgány dohledu; u vnější komunikace se jedná o informovanost a osvětu zainteresované veřejnosti jako formu prevence a připravenosti na možnosti výskytu této trestné činnosti.

1.8.

EHSV zajímá, na základě jakých podkladů byl bankovní sektor označen jako nejnáchylnější ke zneužití trestnou činností praní špinavých peněz a financování terorismu, v důsledku čehož se zesílení pozic a pravomocí dočkal EBA a nikoliv ostatní dva orgány dohledu EU.

1.9.

EHSV by ocenil bližší nastínění nových vztahů na poli koordinace a součinnosti v oblasti boje proti špinavým penězům a financování terorismu mezi EBA a ostatními orgány dohledu EU, národními orgány dohledu a především pak orgány dohledu třetích zemí.

2.   Obecný kontext návrhu a klíčová faktografie

2.1.

Od roku 2011 platí v EU nový systém dohledu nad finančním trhem, který zásadně přispěl k jeho stabilitě a omezení rizika. Vedl k harmonizaci pravidel finančních trhů v EU i ke sbližování činnosti dohledu nad nimi. Přesto však následný rozmach technologických i finančních inovací dále posunul spektrum trestné činnosti, jež zneužívá finančního sektoru k podpoře kriminálních činů i k legalizaci výnosů z nich. Oba typy těchto aktivit jsou samozřejmě nejen vysoce společensky nežádoucí a zavrženíhodné, ale současně deformují funkčnost a efektivnost finančních trhů, neboť jejich primárním cílem není maximalizovat výnos založený na objektivních možnostech vývoje jednotlivých aktiv a jejich ocenění, nýbrž utajení, skrytost a neprozrazení; tyto postupy jsou pak spojeny s tím, že finanční prostředky nemusejí být alokovány optimálně.

2.2.

Smyslem navržených opatření je tak nejen zabránění či omezení možností, s jejichž pomocí je trestná činnost páchána nebo legalizovány její následky, ale též uchování zdravosti finančních institucí, které jsou při této trestné činnosti zneužívány, a zajištění jejich stability a bezpečnosti pro klienty a investory. Tím též dochází k omezování politických a reputačních rizik jak jednotlivých členských států, tak EU jako celku.

2.3.

Vzhledem k tomu, že finanční trhy jsou v současnosti multinárodní a vzájemně propojené jako nikdy předtím, je pro účely tohoto návrhu velmi zásadní vytvoření systému, který naplňuje svoji funkci v přeshraničním kontextu, neboť empirické analýzy dokládají, že tato trestná činnost je stále častěji páchána na přeshraniční bázi, mj. se zapojením subjektů ze třetích zemí. Sebelepší organizace postihování této trestné činnosti prováděná pouze na úrovni jednoho státu je tak pro konečný úspěch tohoto úsilí nedostatečná. Proto je velmi důležitá efektivní součinnost národních orgánů dohledu v oblasti praní špinavých peněz, resp. národních orgánů dohledu nad finančním trhem s orgány EU zaměřenými na tuto oblast a nadto pak též s orgány dohledu třetích států.

2.4.

Navržené opatření, jež je předmětem tohoto stanoviska, představuje pouze dílčí opatření v naznačeném úsilí. Aby toto úsilí bylo považováno za úspěšné, je zcela zásadní koordinace s dalšími prvky, jež v souhrnu tvoří systematický a soustavný přístup, jenž bude páchání této trestné činnosti jejím pachatelům maximálně ztěžovat.

2.5.

Obsah návrhu je zejména zaměřen na: — optimalizaci využívání dostupných odborných znalostí a zdrojů prostřednictvím centralizace úkolů Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) spojených s předcházením praní špinavých peněz a financování terorismu, resp. s bojem proti nim, na celý finanční trh; — vyjasnění rozsahu a náplně úkolů souvisejících s bojem proti praní špinavých peněz, jimiž je EBA pověřen; — posílení nástrojů pro provádění úkolů v oblasti boje proti praní špinavých peněz; — posílení koordinační úlohy EBA v mezinárodních záležitostech, které se týkají boje proti praní špinavých peněz.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV se domnívá, že téma boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu získává na důležitosti nejen z důvodu dynamických technologických změn a finančních inovací, ale též kvůli nedávno identifikovaným četným případům, kdy byl bankovní a finanční systém v několika státech EU zneužit k páchání trestné činnosti. Za významné lze v tomto kontextu též označit zvýšené geopolitické riziko, včetně teroristických aktivit.

3.2.

EHSV je znepokojen tím, že naznačený problém je dále komplikován tím, že k této trestné činnosti a snaze o legalizaci výnosů z ní pocházejících prostřednictvím finančního sektoru dochází nejen na přeshraniční bázi v rámci EU, ale též v souvislosti s kriminálními aktivitami s přesahem do třetích zemí. EHSV oceňuje, že návrh Evropské komise aktivně směřuje k jeho řešení.

3.3.

EHSV v této souvislosti podotýká, že přestože byl přezkum Evropského systému dohledu nad finančním trhem řešen v roce 2017 (1) a EHSV k němu vydal stanovisko (2), přijaté plenárním zasedáním dne 15. února 2018, vedly nové poznatky a okolnosti k potřebě novelizovat tento návrh v podobě zahrnutí dodatečných prvků k posílení jeho účinnosti. Obsah zmíněného stanoviska EHSV však zůstává platný a relevantní v plném rozsahu. EHSV současně oceňuje pružnou reakci Evropské komise na sérii bankovních skandálů v řadě zemí EU, která potvrdila, že pachatelé trestné činnosti jsou schopni zneužívat jak technologické a komunikační nástroje, tak i platnou legislativu. Přitom odhalují slabiny, které režim EU v oblasti praní špinavých peněz má.

3.4.

EHSV poznamenává, že nové prvky v návrhu mají převážně technický a organizační charakter, přestože řešení vedoucí k učinění nápravy nynějšího stavu musí být širší a komplexnější. EHSV dodává, že se návrh týká úzkého okruhu záležitostí spojených se zvýšením pravomocí EBA a zvýšením jeho koordinace s národními orgány dohledu v boji proti špinavým penězům (AML supervisors) a v jistém ohledu a ve vybraných případech též jisté kontroly nad nimi. Na straně druhé návrh neřeší například činnost finančně analytických útvarů a jednotek (FIUs). Návrh se obecně týká koordinace aktivit a procesů, nikoliv konkrétního obsahu boje proti praní špinavých peněz.

3.5.

EHSV varuje a zdůrazňuje, že praní špinavých peněz nejenže umožňuje legalizovat výnosy z činností, které jsou považovány za neslučitelné s právem a za trestné, ale současně vedou k iracionální alokaci zdrojů, kdy hlavním cílem těchto operací je „nebýt odhalen“ a vložené prostředky „legalizovat“ či převést na místo, kde bude páchána další trestná činnost, nikoliv nutně vydělat. EHSV přitom respektuje a současně podtrhuje fakt, že se předložená novela nezabývá ani analýzou nových trendů a okolností, za kterých k praní špinavých peněz v současných podmínkách dochází. V rámci eliminace těchto nekalých praktik se návrh striktně a cíleně zaměřuje na vybrané oblasti, jimž dominuje posílení role EBA v rámci evropských orgánů dohledu při řešení problematiky boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu a posílené koordinace a komunikace EBA s národními dohledovými orgány pro případy boje proti praní špinavých peněz, jež jsou vesměs součástí orgánů dohledu nad bankovním, resp. finančním trhem.

3.6.

EHSV se domnívá, že je v tomto kontextu zcela zásadní správné rozdělení pravomocí mezi EBA a národní orgány při respektování zásady subsidiarity. Posílení pravomocí EBA při řešení přeshraničních transakcí je zcela nezbytné, legitimní a oprávněné, na straně druhé EHSV dodává, že pro řešení národně výlučných případů, které není EBA s to zcela identifikovat, je nutné ponechat pravomoci v rukou národních orgánů.

3.7.

S ohledem na to, že je téma praní špinavých peněz a financování terorismu zcela zásadní pro zajištění zdravého ekonomického a finančního prostředí v celé EU, si EHSV klade otázku, zda není vhodné vytvořit specifickou organizaci v rámci výkonné složky EU, například nové generální ředitelství zaměřené na tuto oblast. Relevance tohoto tématu roste s ohledem na ustavení nové Evropské komise na podzim 2019.

3.8.

EHSV se rovněž táže, na základě jakých podkladů je navrhováno, aby klíčovou koordinační roli při řešení tohoto problému sehrával EBA. Znamená to, že se Evropská komise domnívá, že největší prostor pro praní špinavých peněz a financování terorismu existuje v rámci EU v bankovním sektoru?

3.9.

EHSV podporuje to, aby v kontextu tohoto návrhu došlo k zajištění efektivní komunikace o řešeném problému. Tato komunikace by měla být zaměřena nejen na efektivní přenos komunikací mezi všemi zapojenými orgány dohledu (vnitřní komunikace), tak na zajištění relevantní informovanosti veřejného prostoru (klientů finančního sektoru i široké veřejnosti).

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

EHSV požaduje, aby návrh velmi konkrétně vymezoval oblasti a vazby, v nichž EBA zajistí dominantní postavení vůči zbývajícím orgánům dohledu EU v oblasti boje proti špinavým penězům a financování terorismu v podobě komplexnějšího mandátu pro celý finanční trh.

4.2.

Ve stejném duchu EHSV požaduje bližší vysvětlení předpokladů, za kterých může EBA vykonávat dozor nad postupy vnitrostátních orgánů dohledu či přímo vydávat rozhodnutí vůči jednotlivým hospodářským subjektům finančního sektoru.

4.3.

EHSV současně velmi zajímá způsob součinnosti s orgány dohledu ve třetích zemích.

4.4.

EHSV též žádá objasnění toho, jakým způsobem má docházet k centralizaci všech relevantních informací spojených s praním špinavých peněz a financování terorismu, jež poskytnou vnitrostátní orgány, v případě, že se jedná o tajné či přísně tajné zdroje a jakým způsobem budou tyto chráněny.

---

(1)  Původní legislativní návrh COM(2017) 536 final z 20. 9. 2017. Jeho cílem bylo posílit schopnost evropských orgánů dohledu při zajišťování konvergenčního a účinného dohledu nad finančním trhem, nezabýval se však specificky posílením mandátu orgánů v záležitostech potírání praní špinavých peněz a financování terorismu.

(2)  Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 63.