18.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 113/62

—

se domnívá, že je nezbytná metoda Společenství obnovená díky inkluzivnějšímu procesu a praktickému zavedení víceúrovňové správy;

—

vítá politický konsensus, který byl dosažen, pokud jde o koncepci evropské správy a podporu jeho přístupu evropskými institucemi;

—

se chopil iniciativy a vytvořil srovnávací přehled víceúrovňové správy na úrovni Evropské unie, který bude každoročně přispívat ke kontrole zohlednění hlavních zásad a mechanismů tohoto způsobu správy v politickém cyklu Evropské unie tím, že se zaměří na územní rozměr analyzovaných politik a strategií;

—

se domnívá, že za účelem upevnění monitorování ze strany Výboru regionů by víceúrovňová správa v praxi mohla být středem zájmu na příští konferenci o subsidiaritě;

—

v příštích měsících vytvoří Listinu Evropské unie o víceúrovňové správě věcí veřejných, která by měla vést k větší účasti místních a regionálních orgánů na evropské demokracii. Její vypracování bude vycházet z inkluzivní a participativní koncepce, což usnadní její přijetí místními a regionálními zástupci.

Zpravodaj

pan LUC VAN DEN BRANDE (BE/ELS), předseda styčného úřadu Flandry-Evropa

1.

potvrzuje svůj politický závazek přijatý dne 17. června 2009 v Bílé knize VR o víceúrovňové správě věcí veřejných (1) a po předložení politického návrhu Budování Evropy na základě partnerství má tedy v úmyslu dohlížet na provádění tohoto cíle tak, že bude vystupovat proti všem jeho odpůrcům, neboť tento cíl podporuje proces evropské integrace (2);

2.

chápe víceúrovňovou správu jako zásadu sestávající z koordinované činnosti Unie, členských států a místních a regionálních orgánů, která vychází ze zásady subsidiarity a proporcionality a z partnerství a realizuje se prostřednictvím funkční a institucionalizované spolupráce s cílem vypracovat a provádět politiky Evropské unie;

3.

proto připomíná, že je nezbytná metoda Společenství obnovená díky inkluzivnějšímu procesu a praktickému zavedení víceúrovňové správy, jež by posílila účinnost činnosti Evropské unie nastolením nové kultury interinstitucionální a politické spolupráce podporující zapojení zvolených zástupců na všech úrovních a stejně tak i zástupců pocházejících z regionů s legislativními pravomocemi do evropského procesu;

4.

vítá politický konsensus, který byl dosažen, pokud jde o koncepci evropské správy a podporu jeho přístupu evropskými institucemi, a je přesvědčen, že dosažení skutečné kultury víceúrovňové správy v Evropě závisí na třech faktorech:

5.

připomíná, že Lisabonská smlouva nezpochybnitelně zakotvila víceúrovňovou správu do fungování Evropské unie zejména tím, že posílila její postavení v institucionální struktuře a potvrdila cíl územní soudržnosti a nižší než národní rozměr zásady subsidiarity;

6.

domnívá se, že nejlepší způsob, jak zajistit prosazení obecného evropského zájmu, zájmu členských států a rovněž zájmu místních a regionálních orgánů, spočívá tedy jednoznačně v současném chápání zásady subsidiarity jako důsledku evropské přidané hodnoty a víceúrovňové správy jako způsobu flexibilní a participativní správy, jež posiluje hodnoty Evropské unie a její etiku opírající se o odpovědnost a solidaritu, aby bylo možné čelit realitě globalizovaného světa, který je čím dál více vzájemně provázaný a konkurenční;

7.

domnívá se, že veškeré úvahy o evropské správě umožňují obnovit základní otázku dodržování zásady subsidiarity v rámci dynamického politického a legislativního procesu, a zdůrazňuje, že zásada subsidiarity a zásada víceúrovňové správy jsou neodlučitelné: jedna se zabývá pravomocemi jednotlivých úrovní správy a druhá zdůrazňuje jejich interakci;

8.

je toho názoru, že zasazení subsidiarity a proporcionality do kontextu víceúrovňové správy znamená také uznat, že je zapotřebí, aby byla evropská politická činnost průřezová a propojená: úspěšnost globálních strategií, jež jsou dnes v jádru evropské agendy, závisí čím dál více na kvalitě sdílené správy v Evropě a na dodržování zásady subsidiarity, což brání tomu, aby bylo rozhodování koncentrováno na jediném stupni výkonu veřejné moci, a zaručuje, že politiky jsou vytvářeny a prováděny na nejvhodnější úrovni;

9.

zasazuje své návrhy do aktuálního kontextu procesu evropské integrace, který vyzývá k větší snaze o odpovědnost a solidaritu ze strany odpovědných politických činitelů na evropské, vnitrostátní, místní a regionální úrovni v duchu zásady vzájemnosti  (3);

10.

zdůrazňuje, že zásada institucionální rovnováhy  (4), jež je jádrem struktury Evropské unie, je základní zárukou evropské demokracie, a domnívá se, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost, která uděluje VR posílený institucionální a právní statut, pokud jde o obranu jeho výsadních práv před Soudním dvorem, proto s sebou nese plné dodržování této zásady;

11.

domnívá se, že vypracování Listiny Evropské unie o víceúrovňové správě věcí veřejných, jež přispěje k začlenění společného a sdíleného chápání evropské správy do základního souboru hodnot Unie, bude představovat klíčovou etapu, pokud jde o realizaci jejího politického projektu;

12.

konstatuje, že neexistují ucelené evropské správní předpisy zajišťující minimální normy pro uplatňování postupů, pokud jde o konzultaci, koordinaci a účast regionů a měst, a vyzývá proto Evropskou komisi, aby v konečném důsledku uvažovala o vypracování aktu evropských správních postupů, který by přenesl klíčové hodnoty a zásady této budoucí charty do participativnějších postupů;

13.

domnívá se, že probíhající přezkum dohody o spolupráci mezi VR a Evropskou komisí musí více zohledňovat legitimitu a odpovědnost místních a regionálních orgánů ve fungování Evropské unie a v obecném zájmu celkového evropského rozhodovacího procesu poskytuje příležitost pro zajištění dodržování dvou řídících zásad činnosti Evropské unie, kterými jsou zásada subsidiarity a proporcionality, a také potvrzení zásady víceúrovňové správy jakožto strukturující zásady;

14.

je toho názoru, že tento přezkum by měl být doplněn dynamickým procesem, který povede k přijetí rotačního akčního plánu společně s Komisí. Tento akční plán stanoví iniciativy, které by s největší pravděpodobností mohly mít územní dopad, a analýzu ex ante i ex post, již by VR mohl poskytnout prostřednictvím toho, že zmobilizuje odborné zkušenosti svých členů a platforem územních orgánů, které provozuje (platforma pro monitorování strategie Evropa 2020, platforma subsidiarity, platforma ESÚS) (5);

15.

vyzývá Evropský parlament, aby zintenzivnil svou institucionální mobilizaci za účelem provedení zásad a mechanismů víceúrovňové správy a integrovaného přístupu a podporuje jeho návrh na vytvoření evropské značky víceúrovňové správy (6);

16.

vítá iniciativu Rady Evropské unie, jež v březnu 2010 (7) poprvé svolala neformální zasedání ministrů věnované víceúrovňové správě, jehož závěry výslovně vyzývají Výbor regionů k „usnadnění pravidelného politického hodnocení pokroku v oblasti víceúrovňové správy v Evropské unii“, a žádá budoucí předsednictví, aby tento přístup zachovala; dále konstatuje, že systematičtější účast Výboru na zasedáních Rady a schůzích mezivládní povahy svědčí o pokrocích ve zohledňování tohoto způsobu správy;

17.

vítá perspektivy sblížení s předsednictvím Evropské rady a jeho naslouchání, pokud jde o dopad strategických rozhodnutí přijatých na úrovni hlav států a předsedů vlád na místní a regionální orgány, a v této souvislosti považuje za vhodné uspořádat setkání před každým jarním zasedáním Evropské rady;

18.

má v úmyslu nastolit systematičtější dialog se Soudním dvorem na téma dodržování zásad subsidiarity a proporcionality a cíle územní soudržnosti, pokud jde o řádné provádění evropského práva a jeho dopad na místní a regionální orgány, a také na téma dodržování čtyř svobod, a s Účetním dvorem na téma řádné správy evropských financí a dopadu jejich spravování na územní soudržnost a konkurenceschopnost měst a regionů;

19.

je zastáncem nového doporučeného přístupu s koncepcí inteligentní regulace založeného na politickém cyklu Evropské unie, během něhož by byly právní předpisy pravidelně přizpůsobovány výzvám a okolnostem na základě důkladného hodnocení jejího provádění; domnívá se však, že tato inteligentní regulace musí být doplněna větším zohledňováním jejího územního dopadu; (8)

20.

znovu připomíná svůj požadavek týkající se příštího přezkumu interinstitucionální dohody „Zlepšování právní úpravy“, aby k ní byl přiložen zvláštní protokol pokrývající některá ustanovení, do nichž bude plně zapojen, tj. ta ustanovení, jež velice úzce souvisejí s posouzením dopadu a hodnocením právních předpisů ex post;

21.

má v úmyslu zvýšit své zapojení do procesu monitorování akčního plánu „Zlepšování právní úpravy“, zejména prostřednictvím toho, že jeho výroční zpráva k monitorování subsidiarity bude uznávaným příspěvkem k výroční zprávě Komise „Zlepšování právní úpravy“;

22.

vyzývá k přezkumu hlavních směrů pro posouzení dopadu navrhovaného Komisí, který by upřednostnil systematizaci posouzení územního dopadu ex ante a ex post a rozvoj územních ukazatelů a inkluzivní správy. Výbor předloží v tomto smyslu specifické návrhy založené na zkušenostech se současnou spoluprací s Evropskou komisí;

23.

plně podporuje cíl, který musí být stěžejní v rámci prací skupiny na vysoké úrovni pro snižování administrativní zátěže (Stoiberova skupina), a zdůrazňuje své zapojení v rámci této skupiny, aby se snížila zátěž, které jsou vystaveny místní a regionální orgány;

24.

lituje, že místní a regionální orgány nejsou zapojeny do postupu projednávání ve výborech, a důrazně vyzývá Evropskou komisi, aby zmírnila tento nedostatek, který je překážkou řádného provádění evropských právních předpisů na místní a regionální úrovni;

25.

vítá doporučení reflexní skupiny, jež byla pověřena Evropskou radou, aby pomohla Evropské unii předvídat dlouhodobé výzvy v horizontu 2020–2030 a účinněji jim čelit. Ta navrhla novou úmluvu potvrzující opodstatnění „víceúrovňové správy, v níž orgány různé úrovně sdílejí, spíše než si rozdělují jednotlivé pravomoci“, jež „je a musí být pro EU obecnou zásadou při tvorbě politik a při rozvoji vztahů na všech úrovních, mezi jednotlivci a generacemi i mezi jednotlivými oblastmi, regiony a členskými státy“, a vítá podnět skupiny moudrých „posílit konzultaci a zapojení s cílem posílit politické občanství, a usnadnit tak přiblížení občanů evropskému projektu“ (9);

26.

považuje za důležité přistoupit k ročnímu hodnocení stavu regionalizace a decentralizace v Evropské unii, aby bylo možné vytvořit barometr dynamiky s ohledem na politickou, právní a daňovou nezávislost místních a regionálních orgánů, což je vhodný krok zejména pro doplnění jeho závazku monitorovat zásadu subsidiarity, který musí být chápán v rámci hlubší spolupráce s Kongresem místních a regionálních samospráv Rady Evropy;

27.

je zastáncem vytvoření Erasmu pro místní a regionální představitele, který by měl být pojat v rámci institucionální spolupráce s Evropským parlamentem a Evropskou komisí, a vítá financování pilotního projektu, jak bylo navrženo Evropským parlamentem;

28.

zdůrazňuje, že má v úmyslu přispět k provádění nového nástroje přímé demokracie – evropské občanské iniciativy; zejména nabízí jak využití informačních kanálů a sítí svých i členů v zájmu zvýšení povědomí o této iniciativě, tak podporu Komise jakýmkoli vhodným způsobem, například během procesu „ověření ex ante“, pokud jde o přípustnost navrhovaných iniciativ ohledně jejich dopadu na zásadu subsidiarity a proporcionality; dále může být nápomocen při získávání a šíření informací o plánovaných nebo probíhajících evropských občanských iniciativách a při organizování účastnických diskusí jak v Bruselu, tak jinde; (10) v neposlední řadě by chtěl být plně zapojen do slyšení, která bude organizovat Evropský parlament v návaznosti na úspěšné evropské občanské iniciativy, a chtěl by těmto slyšením poskytnout svoji podporu;

29.

požaduje, aby byla nastolena spolupráce s Komisí, pokud jde o pokrok tohoto procesu, stejně jako s ostatními institucemi; propagace tohoto nástroje má probíhat v partnerství, zejména prostřednictvím diskusí v rámci místních a regionálních orgánů a regionálních parlamentů a prostřednictvím zmobilizování místních a regionálních sdělovacích prostředků;

30.

domnívá se, že začlenění Listiny základních práv Evropské unie do primárního práva Evropské unie a případné budoucí přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech přispějí k podpoře víceúrovňové ochrany základních práv; požaduje proto, aby byl zapojen do interinstitucionálního dialogu požadovaného Radou Evropské unie na téma výroční zprávy Evropské komise o provádění listiny, jež má za to, že „účinnému uplatňování listiny by měla přispívat činnost všech orgánů, institucí, úřadů a agentur EU“ (11);

31.

má v úmyslu posílit spolupráci s Agenturou pro základní práva, zejména v rámci uspořádání výročního dialogu na téma víceúrovňová ochrana a podpora základních práv a vyvine nové iniciativy s ohledem na Evropský rok občanství (2013);

32.

vybízí k decentralizované komunikaci v evropských obcích a regionech zaměřené na úspěchy Evropské unie a jejich dopad na občany a zdůrazňuje, že je naléhavě nutné vyčlenit dostatečné finanční prostředky na podporu její činnosti ve vztahu k místním a regionálním sdělovacím prostředkům, jež se těší široké sledovanosti mezi občany;

33.

domnívá se, že struktura navrhovaná pro řízení strategie Evropa 2020, stejně jako struktura, jež bude řídit reformu politiky soudržnosti, musí zajistit dvojí změnu paradigmatu:

34.

konstatuje, že v souvislosti s rozpočtovou krizí, kterou v současnosti Evropa prochází a jejíž hospodářské a sociální důsledky představují prvořadou obavu pro občany, je mimořádně důležitá otázka přidané hodnoty Evropské unie a prostředků, které má k dispozici, aby těmto problémům čelila;

35.

podporuje „konvenční“ přístup navržený Evropským parlamentem a uplatňovaný polským předsednictvím, do něhož musí být zapojen, s cílem společně definovat politické priority Evropské unie v oblasti výdajů a jejich financování na období 2014–2020;

36.

vzhledem k tomu, že příspěvky místních a regionálních orgánů, které představují 16 % HDP Evropské unie a 58 % veřejných investic v Evropě, jsou nepostradatelné pro hospodářskou obnovu Unie, rád by se k tomuto kroku připojil; (12)

37.

upozorňuje v tomto ohledu na znepokojivou situaci veřejných financí, které mají k dispozici místní a regionální orgány, což ohrožuje oživení evropské ekonomiky a ztěžuje úspěšnost strategie Evropa 2020; domnívá se proto, že by se ve spojení s příštím víceletým finančním rámcem měl zjistit stav místních a regionálních veřejných financí;

38.

konstatuje, že všechny evropské instituce jednoznačně uznávají, že je nezbytné zřídit víceúrovňovou správu pro uskutečnění klíčových cílů strategie Evropa 2020 a jejích sedmi stěžejních iniciativ;

39.

v tomto ohledu zejména podporuje doporučení Evropské rady, jež ve svých závěrech z 25. března 2011 (13) uznává, že ztotožnění s cíli strategie Evropa 2020 s ohledem na provádění evropského semestru si žádá úzké zapojení Výboru a také regionů, kromě dalších klíčových hospodářských a politických subjektů;

40.

vítá, že v některých členských státech národní programy reforem lépe zohledňují potenciál partnerství mezi různými úrovněmi správy; lituje však, že neexistují spolehlivé mechanismy a postupy, které by konkretizovaly zásadu víceúrovňové správy, aby byla zajištěna účinná integrace politik a synchronizace programů a rozpočtů jednotlivých úrovní správy při dodržení zásady subsidiarity;

41.

vyzývá tedy členské státy, aby plně zapojily místní a regionální orgány do procesu přípravy a provádění národních programů reforem a také do programů stability a konvergenčních programů, neboť rozdíl mezi globálními cíli strategie Evropa 2020 a příspěvky uvedenými v národních programech reforem bude možné vyrovnat pouze prostřednictvím partnerství mezi různými úrovněmi správy; (14)

42.

dále žádá Evropskou komisi, aby posílila monitorování složky „Správa“ v národních programech reforem a ve výročních zprávách o pokroku členských států, aby mohla Rada Evropské unie přijmout výslovná doporučení pro povzbuzení členských států, aby rozšířily a posílily partnerství mezi různými úrovněmi správy při provádění národních programů reforem;

43.

znovu potvrzuje cíl víceúrovňové smluvní úpravy, jež by měl doplňovat provádění sedmi stěžejních iniciativ a také zavádění inovačních mechanismů (15) v duchu místních digitálních programů a dohod zúčastněných stran navržených v rámci Digitálního programu pro Evropu (16), platformy pro inteligentní specializaci zahájené Evropskou komisí nebo plnění cílů stěžejních iniciativ Mládež v pohybu a Unie inovací za současného posílení soudržnosti všech protagonistů a strategií na všech úrovních (17);

44.

lituje, že místní a regionální orgány nejsou přímo zapojeny do všech fází otevřené metody koordinace za účelem provádění strategie Evropa 2020, a naléhá, aby byly do tohoto procesu přizvány;

45.

připomíná přidanou hodnotu integrovaného přístupu, zvláště pro posílení synergií – při dodržování zásady subsidiarity – mezi strategií EU pro udržitelný rozvoj a strategií Evropa 2020 a pro využívání strukturálních fondů na energetické investice; rovněž připomíná začlenění cíle zmírnění důsledků změn klimatu a přizpůsobení se těmto změnám v rámci stávajících strategických rámců EU, zejména v zemědělské politice a v politice rozvoje venkova;

46.

připomíná, že výsledky konzultace k páté zprávě Komise o soudržnosti potvrzují jeho výzvu a výzvu všech místních a regionálních orgánů k posílení zásady partnerství, což je přístup potvrzený Radou, jež uznává význam víceúrovňové správy pro plnění cílů strategie Evropa 2020 prostřednictvím nové politiky soudržnosti (18);

47.

s uspokojením konstatuje, že Územní agenda 2020 přijatá Radou v květnu 2011 doporučuje využít víceúrovňové správy pro realizaci územní soudržnosti, vyzývá zejména Evropskou komisi, aby ve svých analýzách dopadu zohlednila územní rozměr, a žádá ji, aby zprostředkovala přínos místních a regionálních orgánů;

48.

s uspokojením konstatuje v souvislosti s politikou soudržnosti po roce 2013, že Komise splnila jeho očekávání, když převzala některé zásady a mechanismy víceúrovňové správy a integrovaného a multifunkčního přístupu  (19) a ve svém návrhu nového obecného nařízení o strukturálních fondech a Fondu soudržnosti zohlednila požadavky, jejichž smyslem je:

49.

je potěšen návrhem Komise vytvořit společný strategický rámec, který by soustředil různé unijní činnosti na podporu územního rozvoje (EZFRV, strukturální fondy: EFRR a ESF, Fond soudržnosti, Evropský rybářský fond), a žádá, aby také v této souvislosti byly regionální a místní orgány prakticky zapojeny do přípravy smluv o partnerství;

50.

žádá proto evropského zákonodárce o potvrzení těchto ustanovení a jejich posílení, aby umožnila:

51.

pojímá územní spolupráci jako nedílnou součást regionální politiky, jelikož evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) je skutečnou laboratoří víceúrovňové správy; (20)

52.

je potěšen, že návrh přepracování nařízení o ESÚS předložený Evropskou komisí v říjnu 2011 je v souladu se záměrem uskutečnění cílů územní soudržnosti a přebírá určitý počet návrhů předložených dříve Výborem, zejména co se týče zřizování dvoustranných ESÚS se subjekty ze třetích zemí. (21) Upozorňuje na potenciál ESÚS jakožto struktury pro spolupráci v jiných odvětvových politikách EU než jen regionální politice;

53.

zdůrazňuje úlohu platformy ESÚS Výboru regionů při podpoře nástroje a při poskytování operativní podpory pro vytvoření nových ESÚS, zvláště prostřednictvím výměny osvědčených postupů;

54.

žádá Evropskou komisi, aby vzhledem k rozvoji makroregionálních strategií systematicky věnovala pozornost:

55.

vítá dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu, konkurenceschoposti a sociálního pokroku navrhovaných v Aktu o jednotném trhu a podporuje požadavek Rady, která zdůraznila potřebu posílit řízení jednotného trhu tím, že vyzývá Evropskou komisi, aby nadále vyvíjela činnost v tomto směru; (22)

56.

zaznamenává, že Evropský parlament ve své zprávě o správě a partnerství na jednotném trhu uvádí, že „pravidla jednotného trhu jsou často prováděna místními a regionálními orgány; vyzývá Komisi a členské státy, aby prohloubily a rozšířily partnerství s místními a regionálními orgány od politiky soudržnosti k politikám jednotného trhu“ (23);

57.

žádá tedy, aby bylo zajištěno monitorování globálního uplatňování Aktu pro jednotný trh s cílem zaručit jednotnost postupu a uskutečňování jednotného trhu na základě partnerství. Domnívá se, že tento úkol musí připadnout Platformě pro monitorování strategie Evropa 2020, neboť oživení jednotného trhu je jednou z jejích součástí;

58.

zdůrazňuje, že svým označením „Evropský podnikatelský region“ přispívá k rozvoji strategické vize integrovaného územního rozvoje týkající se především zásad „Small Business Act“ (24); dále žádá vytvoření „partnerství pro Small Business Act“ za účelem provádění Small Business Act na regionální úrovni a zavedení „zmocněnců pro malé a střední podniky“ na celostátní, jakož i regionální/místní úrovni a navrhuje, aby byl zapojen do konzultační skupiny SBA, která vznikne;

59.

znovu opakuje, že je nezbytné zapojit územní orgány, zejména regiony s legislativními pravomocemi do participativních mechanismů při provádění a optimálním uplatňování právních předpisů týkajících se jednotného trhu;

60.

vyzývá mezinárodní instituce a Evropskou unii, aby zohlednily přidanou hodnotu, kterou mohou poskytnout regionální a místní orgány v rámci celosvětové správy environmentálního a udržitelného rozvoje, včetně provádění mnohostranných dohod o životním prostředí, jako například Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, Úmluvy o biologické rozmanitosti či agendy Rio+20 ve prospěch ekologické ekonomiky a správy udržitelného rozvoje (27);

61.

zastává mínění, že konstruktivním způsobem interakce místních a státních úrovní při adaptačních opatřeních v oblasti klimatu jsou dohody založené na výsledcích, v nichž se mohou jednotlivé správní úrovně dobrovolně zavázat k práci, jež směřuje k výsledku zmírňujícímu změnu klimatu, a společně přijímají gesci a zodpovědnost za svá jednotlivá přispění (28);

62.

zdůrazňuje rostoucí význam odvětvových nebo meziodvětvových energetických „aliancí pro změnu klimatu“ mezi regiony a podniky. Tyto aliance by měly být jasně podporovány za účelem dalšího rozvoje a využívání nízkouhlíkových technologií, jakmile to bude možné, spolu s partnerstvími mezi subjekty, jež rozhodují na místní a regionální úrovni, a malými a středními podniky;

63.

konstatuje, že městské oblasti produkují 75 % emisí CO2, a zdůrazňuje, že účinná globální činnost vyžaduje přístup založený na víceúrovňové správě spolu s koordinací úsilí mezi místní, regionální, celostátní a nadnárodní úrovní správy opírající se o zásadu subsidiarity; v této souvislosti zdůrazňuje, že návrh Územního paktu místních a regionálních orgánů pro strategii Evropa 2020 je účinným nástrojem boje proti změně klimatu;

64.

zdůrazňuje, že je nezbytné pozorně zvážit dopad strategických směrů a legislativních mechanismů souvisejících se strategií Evropa 2020 ohledně správních a finančních nákladů pro místní a regionální orgány a dbát na dodržování zásad subsidiarity a proporcionality, a důrazně podporuje vytvoření inovativních nástrojů pro provádění této strategie (29);

65.

znovu potvrzuje svou angažovanost v Paktu starostů a primátorů ve prospěch společného cíle snížení emisí CO2 a doporučuje jeho tematické rozšíření i mimo tuto problematiku na ostatní oblasti udržitelné ekonomiky, jako je vodohospodářství, a také jeho geografické rozšíření v rámci Unie pro Středomoří a Východního partnerství s politickými platformami, které podnítil, jako je ARLEM a CORLEAP a v celosvětovém měřítku „Pakt starostů a primátorů Mundus“;

66.

je toho názoru, že vytvoření rámce víceúrovňové správy je nezbytnou podmínkou pro úspěšné přepracování SZP po roce 2013, aby byla zajištěna účast místních a regionálních orgánů ve výběru směrů a způsobů provádění a řízení této společné politiky a také vytvoření synergií mezi politikou rozvoje venkova a jinými politikami EU, zvláště politikou soudržnosti (30);

67.

coby doplněk nástroje pro zapojení místních a regionálních orgánů do rané fáze stanovení společné zemědělské politiky a politiky pro rozvoj venkova žádá o plné zapojení do přípravných prací konzultačních skupin Evropské komise;

68.

soudí, že integrovaný přístup musí inspirovat novou rybářskou politiku, aby zajistil životaschopnost lovišť a udržitelné využívání rybolovných zdrojů; zasazuje se o decentralizaci rozhodování za účelem omezení nesrovnalostí způsobených evropským mikromanagementem tím, že by se v některých případech využíval postup projednávání ve výborech a v rámci unijní právní úpravy by byly členské státy, regiony a samo toto odvětví pověřeny řízením některých rybolovných aktivit;

69.

vyzývá ke koordinaci mezi odvětvovými politikami, které se týkají využití mořských oblastí a zavedení jednotného evropského fondu pro námořní záležitosti a rybolov, jenž by do stejného rámce spojoval všechny stávající nástroje v těchto odvětvích, a proto podporuje vytvoření evropské námořní platformy, jež by shromáždila územní orgány a dotčené subjekty s cílem poskytnout nástroj, jenž by mohl přispět ke sdílení odpovědností a k šíření osvědčených postupů (31);

70.

připomíná význam svého zapojení do provádění akčního plánu zaměřeného na stockholmský program a do vypracování způsobů hodnocení tak, aby byly lépe zohledněny zkušenosti shromážděné na úrovni územních orgánů;

71.

je zvláště toho názoru, že zapojení místních a regionálních orgánů do vypracování evropského rámce pro legální přistěhovalectví, do stanovení opatření pro boj proti nelegálnímu přistěhovalectví, do ochrany základních práv pro přistěhovalce a provádění spolupráce pro rozvoj se zeměmi, odkud přistěhovalci přicházejí, posílí legitimitu činnosti Unie, pokud bude plně respektována zásada subsidiarity;

72.

žádá, aby byly provedeny analýzy územního dopadu, které posoudí požadavky kladené na místní a regionální orgány v rámci opatření týkajících se právního provádění, o nichž se rozhoduje na evropské či vnitrostátní úrovni;

73.

s uspokojením konstatuje, že jeho účast na výročních meziministerských konferencích o integraci a jeho příspěvky k Evropskému fóru pro integraci, k příručce Komise o integraci prezentující osvědčené postupy místních a regionálních orgánů a ke stanovení ročních a víceletých priorit Evropského fondu pro integraci vedla k uznání víceúrovňového přístupu v druhé evropské agendě pro integraci (32), v níž byly stanoveny:

74.

vítá přizpůsobení nástroje předvstupní pomoci tak, aby vyhovoval potřebám místních a regionálních orgánů zemí, které jej využívají, a rozvoji územní spolupráce, zejména nástroje ESÚS; jedná se o základní nástroje upevnění celoevropského rozměru víceúrovňové správy;

75.

připomíná, že Evropsko-středomořské shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM) a Konference místních a regionálních orgánů Východního partnerství (CORLEAP) shromažďující místní a regionální zástupce Evropské unie a zemí Unie pro Středomoří na jedné straně a na straně druhé místní a regionální zástupce Východního partnerství doplňují institucionální rámec obou procesů;

76.

soudí, že víceúrovňová demokracie a inkluzivní přístup jsou nezbytné podmínky pro jejich úspěch, a konstatuje, že obě politické iniciativy, které posilují územní rozměr politiky sousedství, odpovídají zjevné potřebě podpory zřízení trvalých politických a správních struktur na místní a regionální úrovni, účinného využívání finančních nástrojů a zavádění mechanismů na podporu územního, sociálního a hospodářského rozvoje partnerských zemí, zejména díky přínosu meziregionální spolupráce;

77.

aktivně se zasazuje o to, aby ARLEM intenzivně přispíval k řízení Unie pro Středomoří, což by umožnilo místním a regionálním orgánům celého Středomoří účastnit se politického dialogu různých útvarů této organizace a mít přístup k mechanismům a nástrojům vytvořeným pro posílení spolupráce;

78.

v rámci upevňování institucionální platformy vytvořené s CORLEAP si přeje zavést stálý dialog s Evropskou komisí a partnerskými zeměmi, aby bylo možné nalézt konkrétní způsoby, jež by místním a regionálním orgánům zemí Východního partnerství umožnily podílet se na činnosti čtyř platforem tohoto partnerství, zapojit se do přípravy dohod o přidružení, strategických dokumentů a akčních plánů a zvláště provádět a hodnotit vnitrostátní orientační programy;

79.

podporuje územní přístup při přezkumu evropské politiky rozvoje a zvýšenou účast místních a regionálních orgánů v rámci rozvojových cílů tisíciletí (33); v této souvislosti zdůrazňuje nezbytnou podporu, kterou je třeba poskytnout, aby bylo možné rozvinout technické a finanční kapacity místních a regionálních orgánů v partnerských zemích;

80.

poukazuje na přidanou hodnotu decentralizované spolupráce a zvláště iniciativ, jako jsou Dny decentralizované spolupráce, jejichž cílem je usnadnit diskusi a politický dialog mezi místními a regionálními orgány EU, rozvojovými zeměmi a institucemi EU, a také Portál decentralizované spolupráce pro rozvoj a burza decentralizované spolupráce, což jsou mechanismy, které budou muset být upevněny v rámci institucionální spolupráce na evropské úrovni;

81.

s uspokojením konstatuje, že značné přispění několika mezinárodních organizací k procesu konzultace o Bílé knize o víceúrovňové správě věcí veřejných (34) ukázalo, že tento přístup na úrovni Evropské unie byl pro ně užitečný z hlediska rozvíjení územního rozměru jejich činnosti a vytváření partnerství v dalších oblastech světa, které podporují doplňkovost mezi odvětvovými politikami;

82.

v situaci, kdy místní a regionální orgány posilují svou úlohu v mechanismech globální správy, zdůrazňuje:

83.

z toho usuzuje, že konstatovaná tendence směrem k decentralizaci a posílení pravomocí subjektů nižší než státní úrovně v celosvětovém společenství logicky povedou k jejich zapojení do mechanismů řízení globalizace, a podpoří tak vznik nového multilateralismu;

84.

chopil se iniciativy a vytvořil srovnávací přehled víceúrovňové správy na úrovni Evropské unie, který bude každoročně přispívat ke kontrole zohlednění hlavních zásad a mechanismů tohoto způsobu správy v politickém cyklu Evropské unie tím, že se zaměří na územní rozměr analyzovaných politik a strategií. První vydání tohoto srovnávacího přehledu bude informovat o pokroku a překážkách zjištěných v evropském rozhodovacím procesu pro čtyři rozhodující strategie a politiky v politickém programu Evropské unie z roku 2010, mezi něž patří strategie Evropa 2020, energetická strategie na období 2011–2020, stockholmský program a jarní agenda pro rozvojovou politiku (37);

85.

Pokud jde o první srovnávací přehled, konstatuje následující:

86.

domnívá se, že za účelem upevnění monitorování ze strany Výboru regionů by víceúrovňová správa v praxi mohla být středem zájmu na příští konferenci o subsidiaritě, kde se budou analyzovat trendy zjištěné v prvním srovnávacím přehledu a jejich dopad na evropský rozhodovací proces;

87.

v příštích měsících bude konkretizovat cíl vytvoření Listiny Evropské unie o víceúrovňové správě věcí veřejných, která má umožnit, aby se místní a regionální orgány více podílely na evropské demokracii; její vypracování bude vycházet z inkluzivní a participativní koncepce, což usnadní její přijetí místními a regionálními zástupci.

—

ve dvou třetinách členských států (19 z 27) hrály místní a regionální orgány roli v průběhu sestavování národních programů reforem;

—

ve většině členských států byly místní a regionální orgány konzultovány a v osmi z nich se přímo zapojily do sestavování národních programů reforem;

—

v národních programech reforem třinácti členských států (včetně 5 nejvíce zalidněných) se uvádějí iniciativy založené na víceúrovňové správě;

—

dva členské státy (BE, PT) přijaly cíle, jež se odlišují v závislosti na regionu;

—

jeden členský stát (RO) oznámil, že přijme návrh VR týkající se územních paktů a explicitně ho zmíní;

—

některé členské státy si stanovily cíl, že budou provádět „integrovaný přístup“ a posílí „synergie“ mezi různými úrovněmi správy prostřednictvím výkonnějších struktur v oblasti koordinace a dialogu.