5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/23

1.1

Negativní sociální a hospodářské dopady krize a nedostatečné provádění strukturálních reforem, jež v Evropě podněcují chudobu a vyloučení v kontextu stárnutí obyvatelstva, sílících migračních toků a rostoucího euroskepticismu, vytvářejí mimořádně naléhavou potřebu politického modelu, který bude schopen posílit solidaritu a základní hodnoty evropského sociálního acquis.

1.2

domnívá, že v této tak vážné situaci přispěje zavedení evropského minimálního příjmu k dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti, k ochraně základních lidských práv, k nastolení rovnováhy mezi hospodářskými a sociálními cíli a ke spravedlivému rozdělování zdrojů a příjmů;

1.3

poukazuje na to, že na úrovni orgánů EHSV proběhla rozsáhlá diskuse, a zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zaručit v Evropské unii přiměřený minimální příjem prostřednictvím rámcové směrnice zaměřené na účinné potírání chudoby usnadněním začleňování do trhu práce, k čemuž vyzval Výbor regionů (1) a různé organizace angažující se v boji proti chudobě (2), a žádá Komisi, aby vyvinula koordinovanou činnost v souladu s usnesením, jež Evropský parlament přijal v roce 2011 (3);

1.4

vybízí Komisi, aby prozkoumala možnosti financování evropského minimálního příjmu a aby se při tom zaměřila zejména na případné zřízení odpovídajícího evropského fondu;

1.5

požaduje přijetí dalších opatření, aby bylo možné skutečně dosáhnout cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení. K těmto opatřením by mělo patřit: 1) pokračování v naplňování horizontálních cílů týkajících se zaměstnanosti, 2) stanovení cílů snížení u každé ze tří složek, které tvoří kompozitní ukazatel chudoby a sociálního vyloučení, 3) stanovení dílčích cílů na evropské a vnitrostátní úrovni pro skupiny, jež jsou chudobou ohroženy více než celková populace (např. děti a domácnosti rodičů samoživitelů), a pro chudé pracující, 4) přezkoumání, jakým způsobem členské státy počítají míru chudoby a stanoví své vnitrostátní cíle, a 5) obnovení závazku ze strany členských států s cílem zajistit, že kumulované úsilí každého z nich povede k naplnění celkového cíle Evropské unie;

1.6

žádá, aby byl účinně posouzen sociální dopad opatření, jež jsou součástí národních programů reforem, národních sociálních zpráv a balíčků týkajících se finanční konsolidace, tak, aby tato opatření nezhoršovala chudobu a sociální vyloučení a aby byla občanská společnost výrazněji zapojena do přípravy národních programů reforem a národních sociálních zpráv;

1.7

požaduje lepší monitorování zhoršující se chudoby a sociálního vyloučení a vyzývá Komisi, aby při hodnocení národních programů reforem a národních sociálních zpráv vždy, když to bude zapotřebí, navrhla konkrétní doporučení pro jednotlivé země v oblasti sociálního začleňování. Ta by měla platit i pro země, s nimiž byl sjednán program zvláštní pomoci od Evropské komise, Evropské centrální banky či Mezinárodního měnového fondu;

1.8

zdůrazňuje, že nejlepší pojistkou proti chudobě a sociálnímu vyloučení je mít důstojnou práci, a vybízí Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zavedla opatření Paktu pro růst a zaměstnanost s cílem podpořit růst, konkurenceschopnost a tvorbu pracovních míst. Vítá záměr komisaře Tajaniho založit pakt pro průmysl, který posílí průmysl v EU a jeho potenciál vytvářet pracovní místa;

1.9

zejména zdůrazňuje, že je důležité posílit účast pracovníků, nezaměstnaných a všech zranitelných sociálních skupin na celoživotním učení a zlepšit úroveň odborných kvalifikací a získávání nových dovedností, což může vést k rychlejšímu začlenění do trhu práce, zvýšit produktivitu a pomoci lidem najít si lepší zaměstnání.

2.1

Zaručený minimální příjem je podporou příjmů, která není založena na placení příspěvků a představuje záchrannou síť pro ty, kdo nemají nárok na dávky ze sociálního zabezpečení (4). Jedná se o poslední ochranu před chudobou a jakožto takový je neoddělitelně spjat s právem na důstojný život, jež náleží lidem, kteří nemají jiné prostředky pro zajištění příjmů sobě a vyživovaným osobám (5). Pojem „zaručený minimální příjem“ se nesmí zaměňovat s pojmem „minimální mzda“, která je dána kolektivními smlouvami nebo právními předpisy.

2.2

V čl. 10 odst. 2 Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků (1989) (6) se stanoví, že lidé, kteří jsou mimo trh práce a nemají dostatečné prostředky k obživě, mají právo na „dostatečné prostředky a sociální pomoc“.

2.3

V Listině základních práv Evropské unie (2000), která je coby nedílná součást nové reformní smlouvy právně závazná, se uvádí: „Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.“ (článek 1) a „Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit […] důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.“ (čl. 34 odst. 3).

2.4

Smlouva o fungování Evropské unie (čl. 153 odst. 1 písm. h)) umožňuje Unii přijímat právní předpisy s cílem podpořit a doplnit činnost členských států v oblasti zapojování osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí. V její horizontální sociální doložce (článek 9) jsou uvedeny požadavky, k nimž by Unie měla přihlížet při vymezování a provádění svých politik a činností – patří sem zejména vysoká úroveň zaměstnanosti, přiměřená sociální ochrana a boj proti sociálnímu vyloučení.

2.5

V doporučení 92/441/EHS (7) byly členské státy vyzvány, aby uznaly základní právo na dostatečné a spolehlivé prostředky a dávky, aby přizpůsobily své systémy sociální ochrany a aby stanovily společná kritéria pro provádění, aniž by ovšem byla specifikována minimální výše na úrovni EU.

2.6

V doporučení Komise z roku 2008 (8) byla přiměřená podpora příjmů uznána za jeden ze tří pilířů aktivního začleňování, přičemž bylo zdůrazněno, že příjemci by měli být připraveni pracovat nebo se účastnit odborné přípravy či jiných opatření k sociálnímu začlenění.

2.7

Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení je jedním z hlavních cílů strategie Evropa 2020, v jejímž rámci byla vytvořena Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (9). V této strategii byl poprvé vytyčen cíl snížení v oblasti chudoby a sociálního vyloučení, a to nejméně o 20 milionů osob do roku 2020, na základě kombinace tří ukazatelů: ohrožení chudobou (jež je definováno jako podíl osob s příjmem nižším než 60 % mediánu příjmu v daném státě), vážná materiální deprivace (osoby trpící hmotným nedostatkem podle konkrétního výčtu položek) a velmi nízká intenzita práce (osoby žijící v domácnosti bez zaměstnané osoby) (10). EHSV tento závazek uvítal a zdůraznil, že politiky EU by neměly zvyšovat riziko chudoby (11).

2.8

Hlavní cíl v oblasti snížení chudoby a sociálního vyloučení, který byl vytyčen ve strategii Evropa 2020, spočívá ve snížení o konkrétní počet osob. Tím se liší od přístupu, který byl zvolen u ostatních hlavních cílů (12) – ty jsou vyjádřeny v procentech, což členským státům usnadňuje dosažení stejného procentního cíle.

2.9

Členské státy rozhodují o tom, jak vymezí své vnitrostátní cíle a jaké přístupy zaujmou při jejich naplňování. Sečtením cílů jednotlivých členských států však dostaneme mnohem nižší číslo, než je 20 milionů osob v souladu se strategií Evropa 2020 – podle odhadů činí rozdíl mezi hlavním cílem strategie Evropa 2020 a součtem vnitrostátních cílů 5 až 8 milionů osob (13). Kromě toho není v řadě národních programů reforem dostatečně jasně uvedeno, jakým způsobem bude cíle snížení chudoby dosaženo, a chybí v nich odpovídající opatření pro sociální začlenění (14). Země, jimž Evropská komise, Evropská centrální banka nebo Mezinárodní měnový fond poskytují zvláštní pomoc, nemusejí samostatné národní programy reforem předkládat (15) – musejí podávat zprávy pouze na základě jednotlivých memorand o porozumění, v nichž však nejsou stanovena opatření ke snížení chudoby a sociálního vyloučení.

2.10

Evropský parlament ve svém usnesení z roku 2010 (16) vyzval členské státy, aby zavedly systémy zaručující minimální příjem ve výši odpovídající 60 % mediánu příjmu v daném členském státě, a vyzval EU, aby vydala důraznější doporučení. V usnesení z roku 2011 (17) pak požádal Komisi, aby zahájila konzultaci o případné legislativní iniciativě týkající se adekvátního minimálního příjmu.

3.1

EHSV považuje chudobu za porušení lidských práv, což umocňuje potřebu vyvinout další úsilí pro dosažení cílů stanovených v čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, a domnívá se, že boj proti ní je celoevropským úkolem.

3.2

V důsledku krize a nedostatečného provádění strukturálních reforem se od roku 2008 v řadě států zvýšilo riziko chudoby, sociálního vyloučení a vyloučení z trhu práce (18). Nejnovější údaje Eurostatu (19) potvrzují, že chudobou a sociálním vyloučením je ohroženo 24,2 % obyvatelstva Evropské unie, tj. 119,7 milionů osob (20). Tento podíl se v roce 2011 v 19 členských státech zvýšil a v letech 2008 až 2011 stoupl počet osob trpících chudobou a sociálním vyloučením o 4 miliony. I tři ukazatele, které udávají ohrožení chudobou a sociálním vyloučením, se od roku 2008 zhoršily – u ohrožení chudobou je to nyní 17 %, u vážné materiální deprivace 9 % a u osob žijících v domácnostech s velmi nízkou intenzitou práce 10 %. V mnoha zemích se situace chudých lidí stále zhoršuje (21).

3.3

Děti (do věku 18 let) patří ke skupinám, jež jsou chudobou a sociálním vyloučením ohroženy více než celková populace, a to z 27,1 % (22). V některých zemích je ohrožení chudobou poměrně vysoké u osob starších 65 let (23).

3.4

Ve všech členských státech a mezi jednotlivými zeměmi a regiony se prohlubují rozdíly v příjmech a sociální nerovnosti, které výrazně zhoršila krize (24). Skupiny obyvatelstva, které byly znevýhodněné již před krizí, jsou na tom ještě hůře (25).

3.5

Krize odhaluje nové formy chudoby, jako jsou např. bezdomovectví, energetická chudoba, finanční vyloučení (absence přístupu k základním bankovním službám a úvěrům) a nadměrné zadlužení domácností, přičemž sociálním rizikům jsou více vystaveny ženy než muži. Současně jsou nejzranitelnější skupiny obyvatelstva, jako jsou starší lidé (zejména osoby ve velmi vysokém věku a starší ženy), osoby se zdravotním postižením, dlouhodobě těžce nemocní, domácnosti rodičů samoživitelů, rodiny s nízkými příjmy, přistěhovalci a určité etnické menšiny (např. Romové), neúměrně postihovány četnými formami deprivace.

3.6

Zaměstnanost a sociální situace v Evropské unii jsou na kritické úrovni. Neustále stoupá nezaměstnanost – v lednu 2013 bylo bez práce 26,2 milionů lidí, tj. 10,8 % ekonomicky aktivního obyvatelstva v Unii (v eurozóně to bylo 19 milionů, tj. 11,9 % ekonomicky aktivního obyvatelstva) – a ekonomická situace domácností je alarmující (26). Nezaměstnanost mladých lidí dosahuje v celé Evropské unii rekordních hodnot – 23,6 % mladých lidí v produktivním věku je nezaměstnaných a obvykle zůstávají bez práce po stále delší dobu.

3.7

EHSV je vážně znepokojen rostoucím počtem lidí, kteří žijí v chudobě, přestože pracují. To je způsobeno zejména rozšířeností nejistých a málo placených pracovních míst. V roce 2011 žilo pod hranicí chudoby 8,9 % pracujících osob, které představovaly jednu třetinu všech dospělých osob v produktivním věku ohrožených chudobou (27).

4.1

EHSV se v různých stanoviscích (28) vyjádřil k otázkám, jež přímo či nepřímo souvisejí s minimálním příjmem a chudobou, a formuloval v nich náležitá doporučení. Připomínky a doporučení, jež předložil v roce 1989 (29), mají dnes kvůli negativním dopadům krize ještě naléhavější význam. Výbor zejména podpořil Evropskou platformu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vyslovil názor, že otevřená metoda koordinace a horizontální doložka mohou přispět k zajištění minimálního příjmu a k potírání chudoby a sociálního vyloučení.

4.2

Naléhavá potřeba systému minimálního příjmu byla zdůrazněna během veřejného slyšení (30), které EHSV uspořádal v rámci přípravy svého stanoviska a na němž se sešli experti a angažované osobnosti, aby se zamysleli nad tím, jak zlepšit měření chudoby a jaké problémy je třeba překonat pro zavedení evropského systému minimálního příjmu.

4.3

Chudoba (31) a sociální vyloučení mají mnohovrstevný charakter, který vyžaduje, aby byla posílena sociální složka evropské správy – sociálně udržitelná makroekonomická politika je základním předpokladem pro překonání krize a dosažení sociální soudržnosti. Přetrvávající chudoba a vyloučení mají neblahý vliv na hospodářství, jelikož ztenčují disponibilní příjmy, tlumí poptávku, oslabují konkurenceschopnost a zatěžují vnitrostátní rozpočty.

4.4

V tomto ohledu je EHSV přesvědčen o tom, že je třeba přehodnotit priority a politiky, především měnovou politiku, včetně Paktu o stabilitě a růstu, politiku hospodářské soutěže, politiku zahraničního obchodu a rozpočtovou a fiskální politiku.

4.5

EHSV vítá aktualizovaný balíček týkající se sociálních investic ze dne 20. února 2013 (32), v němž byly členské státy vyzvány, aby navrhly účinnou a přiměřenou podporu příjmů zohledňující sociální potřeby zjištěné na místní, regionální a celostátní úrovni a aby stanovily referenční rozpočty obsahující seznam zboží a služeb, které rodina o konkrétní velikosti a složení potřebuje k životu odpovídajícímu určité životní úrovni, a odhad měsíčních nebo ročních nákladů na tyto položky.

4.6

EHSV na Komisi naléhá, aby urychlila splnění daného slibu (33), že bude členské státy podporovat monitorováním reforem v zájmu aktivního začleňování, vypracováním metodiky pro referenční rozpočty a monitorováním přiměřenosti podpory příjmů, přičemž se bude opírat o uvedené referenční rozpočty, jakmile je ve spolupráci s členskými státy vytvoří.

4.7

EHSV je pevně přesvědčen o tom, že nejlepším způsobem, jak snížit chudobu a zamezit sociálnímu vyloučení, je obnovit růst, zvýšit konkurenceschopnost a vytvořit příznivé rámcové podmínky pro evropské podniky (sem mimo jiné patří zamezení nadměrné administrativní zátěži a zabezpečení přístupu k finančním prostředkům), aby se tyto podniky mohly rozvíjet a vytvářet pracovní místa pro osoby s odpovídající kvalifikací.

4.8

Výbor zdůrazňuje, že je zapotřebí přikládat zvláštní význam programům celoživotního učení jakožto základnímu nástroji boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který zvyšuje zaměstnatelnost a zlepšuje přístup ke znalostem a k trhu práce. Je důležité posílit účast pracovníků, nezaměstnaných a všech zranitelných sociálních skupin na celoživotním učení a zlepšit úroveň odborných kvalifikací a získávání nových dovedností, což může vést k rychlejšímu začlenění do trhu práce, zvýšit produktivitu a pomoci lidem najít si lepší zaměstnání.

4.9

EHSV podporuje integrovaný přístup k sociálnímu podnikání, který zahrnuje navýšení prostředků na fond sociálního podnikání a zlepšení právního a správního prostředí na podporu podniků sociální ekonomiky, jež mohou potírat vyloučení, neboť jsou hnací silou růstu, inovací a zaměstnanosti.

4.10

EHSV vítá nedávno vydané doporučení týkající se dětské chudoby (34), lituje ovšem toho, že přetrvávající ohrožení tak vysokého počtu dětí chudobou, které je přenášeno z generace na generaci, odkrývá závažné nedostatky současných politik.

4.11

EHSV se obává, že cíl, který byl pro oblast chudoby a sociálního vyloučení vytyčen ve strategii Evropa 2020 (snížit do roku 2020 počet chudých lidí v Unii o 20 milionů), nebude dosažen.

4.12

EHSV již poukázal na to, že míra, s jakou se občanská společnost podílí na přípravě národních programů reforem, se v jednotlivých členských státech značně liší a některé státy neučinily příliš mnoho pro to, aby ji zapojily (35).

4.13

Nedostatek aktuálních údajů o příjmech a životních podmínkách představuje překážku, která brání provádění strategie Evropa 2020.

5.1

EHSV si je vědom toho, že přidělit Evropské unii zvláštní ústřední úlohu v ochraně minimálního příjmu by představovalo mimořádně komplikovaný politický počin. Důvodem jsou hospodářské rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, rozmanitost systémů minimálního příjmu (36) a struktury sociální ochrany, subsidiarita, spleť práv a povinností spojených s ochranou prostřednictvím minimálního příjmu, složitá interakce existujících politik a jejich výsledků a smyslu pro solidaritu v Unii.

5.2

EHSV se nicméně domnívá, že je nutné zavést systémy minimálního příjmu a posílit ty stávající, neboť 22 let po vydání doporučení 92/441/EHS tyto systémy ještě v některých členských státech neexistují, ne všude je zaručena jejich dostupnost a řádné fungování a součet cílů jednotlivých členských států v oblasti snižování chudoby a sociálního vyloučení je i nadále mnohem nižší než cíl stanovený ve strategii Evropa 2020 (37).

5.3

Vzhledem k interakci mezi chudobou a hospodářstvím EHSV zdůrazňuje, že systémy minimálního příjmu mají stabilizační potenciál, díky němuž mohou zmírnit sociální dopady krize a mít proticyklický účinek tím, že dodají další prostředky ke stimulaci poptávky na vnitřním trhu.

5.4

EHSV má vážné obavy, že se systémům minimálního příjmu, jež se ve většině členských států značně liší, pokud jde o rozsah, univerzálnost a efektivitu, nepodaří dostatečně zmírnit chudobu, a obává se, aby jejich nevyužívání dále nezpochybnilo jejich efektivitu (38).

5.5

EHSV vítá určité pozitivní výsledky, které přinesla otevřená metoda koordinace v sociální oblasti, lituje ovšem toho, že nebyly plně využity stávající nástroje a struktury a že bylo dosaženo jen omezeného pokroku v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

5.6

EHSV se vyslovuje pro to, aby byla jako doplněk k otevřené metodě koordinace v oblasti sociální politiky zavedena evropská směrnice, která by rozšířila systémy minimálního příjmu do všech členských států, zvýšila by efektivitu existujících systémů se zohledněním odlišných podmínek v jednotlivých zemích, a vyslala by tak důrazný signál ohledně evropského sociálního pilíře.

5.7

Navrhovaná směrnice by měla stanovit společné normy a ukazatele, určit způsoby monitorování provádění a umožnit zapojení sociálních partnerů, příjemců a dalších zainteresovaných stran do zavádění či přetváření vnitrostátních systémů minimálního příjmu.

5.8

EHSV je toho názoru, že základním předpokladem pro posílení solidarity a sociální soudržnosti uvnitř jednotlivých členských států a mezi nimi navzájem je to, aby rozpočtové a makroekonomické politiky při provádění stávajících politik a využívání existujících nástrojů a struktur přispívaly rovněž k cílům týkajícím se sociálních investic stanoveným ve strategii Evropa 2020.

5.9

EHSV je přesvědčen o tom, že v rámci svého úsilí o posílení ochrany minimálního příjmu by Evropská unie měla pomáhat členským státům – především těm, které to nejnaléhavěji potřebují – při otevírání jejich trhů a provádění účinných makroekonomických politik a měla by efektivněji a cíleněji využívat dostupné prostředky a neprodleně prozkoumat možnosti navýšení potřebných prostředků.

5.10

EHSV připomíná, že systémy minimálního příjmu sice přímo souvisejí se systémy sociální ochrany a sociálního zabezpečení, neměly by ale vést k závislosti na těchto dávkách, a znovu upozorňuje na podmínky, které formuloval v roce 1989 (39). Z tohoto důvodu by měly být systémy minimálního příjmu doprovázeny obecnými politikami a cílenými opatřeními, jako jsou aktivní politiky v oblasti trhu práce, které mají nezaměstnaným pomoci nalézt práci, služby zprostředkování zaměstnání, správa příspěvků a programů zaměřených na trh práce, odborná příprava a tvorba pracovních míst za pomoci vhodných aktivačních strategií, aby měli uchazeči o zaměstnání větší šanci nalézt práci. Zásadní význam mají také efektivní instituce trhu práce, zdravotní péče, politiky v oblasti bydlení a cenově dostupné, dosažitelné a vysoce kvalitní veřejné služby.