29.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 206/17

1.1

upozorňuje v úvodu na skutečnost, že 78 % obyvatel Evropské unie žije ve městech, aglomeracích nebo městských oblastech. Přes 60 % lidí žije v městských oblastech s více než 50 000 obyvateli. V městských oblastech se koncentruje jak velký potenciál, tak i komplexní potíže;

1.2

připomíná na tomto pozadí úmysl Evropské komise (EK), oznámený ve Třetí zprávě o ekonomické a sociální soudržnosti: Nové partnerství pro soudržnost, konvergenci, konkurenceschopnost, spolupráci  (2), posunout otázky měst díky úplnému zahrnutí do regionálních programů více do popředí;

1.3

zdůrazňuje rozhodující význam městské dimenze ve všech politikách Společenství, nejen v politice soudržnosti EU: Pouze pokud budou její pozitivní účinky na městské obyvatelstvo konkrétně viditelné a rozpoznatelné, podaří se EU (opět) získat tu míru politické akceptace, která je nezbytná pro další úspěšný vývoj našeho společného projektu;

1.4

podporuje iniciativu Evropského parlamentu uvedenou Zprávou o rozměru měst v souvislosti s rozšířením  (3) pro posílení městské dimenze ve všech politikách Společenství a v politikách členských států a také požadavky této zprávy;

1.5

zdůrazňuje rozhodující příspěvek měst k realizaci lisabonské strategie, která byla nově upravena v roce 2005. Růst ale není samoúčelný. Je spíše prostředkem pro zvýšení zaměstnanosti, sociální soudržnosti a ekologické udržitelnosti. Zatímco takto přispívá k udržení evropského sociálního modelu, zajišťuje kvalitu života občanů Evropy. Zaměstnanost je pro občany EU nejvýznamnějších tématem. Z důvodu nového zaměření na hospodářský růst a zvýšení produktivity není možné ztratit z pohledu ostatní dimenze lisabonské strategie;

1.6

upozorňuje na to, že města vždy představovala laboratoře pro vývoj všeho druhu: Většina sociálních a technologických vývojů má svůj původ ve městech. S touto strukturální změnou charakteristickou pro města jsou spojeny jak šance, tak i rizika: pro jednotlivce, i pro celou společnost. Města se naučila s touto strukturální změnou zacházet, reagovat na ni. Jsou také zvyklá na to, že vyrovnávají selhání trhu – která ze strukturální změny částečně vyplývají. Právě protože je k dosažení lisabonských cílů v mnoha sektorech třeba přizpůsobení struktur nových výzvám, náleží městům ústřední role;

1.7

proto kriticky poznamenává, že z důvodu „přístupu top-down“ (shora dolů) při vývoji a realizaci lisabonské strategie, nebyla převážná většina evropských měst zapojena do sestavování národních programů reforem členských států. Částečně byla města zapojena sice formálně, ale ne materiálně. Průzkum ukazuje, že obecně byla města zapojena spíše tehdy, když v příslušném členském státě existuje přímo ministerstvo měst (např. Nizozemsko) nebo když jsou města současně regiony (Berlín, Hamburk, Vídeň atd.). Toto nezapojení úrovně měst má za následek, že potenciály měst a jejich zvláštní schopnost vytvářet součinnost v oblasti spolupráce mezi veřejnými a soukromými subjekty a sociálními partnery zůstávají částečně nevyužity. Ke stejnému výsledku v podstatě došla také studie provedená VR Provádění lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost – příspěvek regionů a měst  (4). Podle ní je pouze 17 % měst a regionů spokojeno se svým zapojením do přípravy národních programů reforem;

1.8

konstatuje, že do přípravy národních strategických referenčních rámců podle článků 25 a 26 návrhu obecného nařízení o strukturálních fondech (5) byla města obecně zapojena více. Explicitní zohlednění městské dimenze v národních strategických referenčních rámcích a v operačních programech z nich odvozených ale stále ještě není samozřejmostí;

1.9

kriticky upozorňuje na to, že v nyní předloženém návrhu Strategických obecných zásad pro soudržnost 2007–2013 (6) zůstává městská dimenze politiky soudržnosti téměř nezmíněna. O městské dimenzi se pojednává pouze v rámci „územních zvláštností“. Tento nedostatek znázorňují také výsledky konzultačního procesu ke Strategickým obecným zásadám pro soudržnost 2007–2013: Mnohokrát bylo požadováno větší zdůraznění rozhodující role měst pro růst a zaměstnanost. Obecné zásady by rovněž měly formálně uznat životně důležitou roli měst. Bez jasných předpisů EU, které by závazně stanovovaly zapojení měst, existuje nebezpečí, že v období 2007–2013 nedojde k posílení, nýbrž k oslabení městské dimenze v politice soudržnosti;

1.10

proto vítá iniciativu Evropské komise uvedenou předložením pracovního dokumentu Politika soudržnosti a města: Příspěvek měst pro růst a zaměstnanost v regionech  (7), kterou se snaží přihlédnout k těmto kritikám a městskou dimenzi v budoucí politice soudržnosti přece jen ještě posílit. Dokument nádherně zobrazuje ústřední význam měst pro další vývoj Evropy, členských států a regionů. Jasně je zde vyjádřeno, jak rozhodující význam mohou města mít pro růst a zaměstnanost, sociální soudržnost a trvale udržitelný rozvoj;

1.11

oceňuje především okolnost, že EK městskou dimenzi v dokumentu představuje v celé její komplexnosti. Tento holistický přístup je rozhodující silnou stránkou dokumentu, který by se měl v každém případě zachovat. Komplexnosti představené na základě konkrétních příkladů a údajů je možné vyhovět pouze jedním přístupem – tím, který zahrnuje všechny politické oblasti. Městskou dimenzi není možné omezit na politiku soudržnosti, nýbrž musí být explicitně zohledněna ve všech politikách Společenství;

1.12

obzvlášť vyzdvihuje, že v dokumentu bylo k příspěvku měst připojeno 50 konkrétních obecných zásad pro akce. Tyto obecné zásady jsou nyní městům k dispozici jako návod pro jednání, co se týče budoucího zaměření konkrétních opatření;

1.13

podporuje konzultační proces k pracovnímu dokumentu zahájený EK a také úmysl EK zahrnout nejdůležitější výsledky tohoto procesu do konečné verze Strategických obecných zásad pro soudržnost a přepracovaný pracovní dokument zveřejnit ve formě „sdělení“;

1.14

se spolupodílí na dalším posilování městské dimenze organizací Fóra měst dne 25. dubna 2006, společně s EK a Výborem pro regionální rozvoj Evropského parlamentu;

1.15

vítá, že návrh nařízení Rady o zřízení Fondu soudržnosti umožňuje podporovat ekologickou městkou dopravu z Fondu soudržnosti.

2.1

blahopřeje EK k přesnému a detailnímu výkladu témat: udržitelný rozvoj měst v evropské regionální politice, role měst: Proč jsou města důležitá, atraktivní města, podpora inovace, podnikatelské iniciativy a hospodářství založené na znalostech, větší počet lepších pracovních míst, rozdíly mezi městy, správa a financování obnovy měst;

2.2

vítá, že jsou členské státy v obecných zásadách pro akce vyzvány k podpoře opatření měst;

2.3

žádá, aby byla stanovena čtvrtá priorita hlavních strategických obecných zásad Společenství, priorita zaměřená na města a městské oblasti s cílem vytvořit bezpečná, soudržná a udržitelná (hospodářsky, společensky, environmentálně a komerčně) společenství i v těch nejzanedbanějších městských oblastech;

2.4

upozorňuje na rozdílnou situaci měst, především v závislosti na jejich velikosti, jejich zeměpisné poloze - například okrajové oblasti, příslušném vnitrostátním rozdělení pravomocí a okolnosti, jestli jde o města ve starých nebo nových členských státech; Dále navrhuje zohlednit tak důležité kritérium jako jsou rozdíly mezi městy v jednotlivých členských státech, které jsou důsledkem urbanizační a ekonomické úrovně těchto zemí;

2.5

sdílí názor EK, že obecné posílení pravomocí měst pro jednání je podmínkou jejich úspěšného rozvoje, čímž se významným způsobem přispěje k regionálními rozvoji. Proto musejí být města vybavena jak systémy a nástroji, které jim umožní reagovat na hospodářské a sociální změny, tak i kritickým množstvím finančních prostředků, které by jim mohly být poskytnuty formou globálních subvencí a dalšího přenesení příslušných správních funkcí, jak stanovuje nové nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj (články 36, 41 a 42);

2.6

zdůrazňuje, že k dosažení cílů Lisabonské strategie s podstatným zvýšením růstu a produktivity je zásadně nezbytné uznání významu měst a městských oblastí pro toto zvýšení; tento význam plyne z jejich kritického množství obyvatel, z funkce center excelence v oblasti vyššího vzdělávání a vědy a možnosti aplikování objevů v průmyslovém měřítku. Žádá tedy městskou dimenzi politiky soudržnosti, která zhodnotí potenciál měst jako hybné síly inovací a znalostní ekonomiky;

2.7

upozorňuje především v souvislosti se zlepšením rámcových podmínek pro podnikatelské prostředí a inovace na to, že města tyto důležité řídící funkce mohou vykonávat pouze tehdy, když disponují k tomu nezbytnými finančními zdroji. Toto platí samozřejmě pro všechna uvedená pole činnosti;

2.8

podtrhuje význam koordinovaného postupu zohledňujícího existenci „funkčních regionů“ pro dosažení trvalého zlepšení pomocí uvedených obecných zásad pro akce. Teprve při partnerské spolupráci přes administrativní hranice vznikají možnosti řešení a šance pro využití potenciálu. Tuto spolupráci, která není v praxi vždy jednoduchá, by měly politiky EU podporovat zvláštními opatřeními jako je podpora projektů strategického rozvoje rozsáhlých oblastí; Obzvláště důležité je vytvořit nové sítě spolupráce mezi metropolitními oblastmi a městskými oblastmi a posílit ty, které již existují. Zvláštní zmínku si zaslouží spolupráce, která v současné době probíhá v rámci iniciativy Interreg III, spolupráce, která v období 2007-2013 bude realizována prostřednictvím cíle územní spolupráce.

2.9

zdůrazňuje významnou úlohu měst při bránění klimatickým změnám vzhledem k velikosti populace a schopnosti působit změny velkého měřítka, například v oblastech jako jsou veřejné dopravní služby nebo inovativní využívání energie v budovách; navrhuje tedy, aby do programů strukturálních fondů byl zařazen environmentální požadavek;

2.10

zdůrazňuje důležitost sanace a urbanistického rozvoje „průmyslových odvětví“ a veřejných prostor jako příspěvek k obnově rozrůstajících se měst a omezení přelidnění. K tomu města potřebují podporu na národní a evropské úrovni; Metropolitní a městské oblasti tak potřebují pro to, aby mohly čelit specifickým problémům, finanční podporu EU prostřednictvím programů ad-hoc pro obnovu upadajících městských oblastí a pro posílení iniciativ, které by pokračovaly v práci započaté v rámci URBAN.

2.11

si je vědom významu politiky diverzity zahrnující všechny oblasti veřejné správy. Je bezpodmínečným předpokladem plného využití specifického potenciálu osob postižených migrací, které v současnosti často představují nevyužitý zdroj;

2.12

upozorňuje především na význam poskytování veřejných služeb pro zefektivnění městských systémů a atraktivitu měst. Přitom je – jako výraz zásady subsidiarity – nutné zohlednit především svobodné právo volby regionálních a místních samospráv s ohledem na formu poskytování služeb obecného (ekonomického) zájmu. Požaduje, aby byl evropský právní rámec přitom i nadále otevřen možnosti vlastní výroby resp. bezprostředního pověření vlastních podniků. V legislativě je pro města a regiony třeba větší flexibility pro právo zadávání a podpory;

2.13

doporučuje, aby ve všech oblastech činností byly obzvlášť zohledňovány potřeby žen, mládeže, starších osob a také osob se zvláštními potřebami;

2.14

se domnívá, že města se musejí změnit, aby se stala více „přátelskými k ženám“; k tomu je nutná podpora ženského podnikání a prostředky pro rozvoj a podporu žen ve funkci vedoucích a řídících pracovníků v podnicích a veřejném sektoru měst prostřednictvím odpovídajících služeb sousedství a blahobytu;

2.15

nabádá k rozšíření dokumentu o vlastní odstavec k tématu zdraví. Toto téma se sice projednává ve třech klíčových tématech – dosažitelnost a mobilita, přístup ke službám a zařízením, přirozené a fyzické životní prostředí. Kvůli svému významu by ale mělo být zohledněno také v explicitních obecných zásadách pro akce;

2.16

zdůrazňuje zvláštní význam zajištění plošných a proveditelných nabídek na opatrování dětí s odpovídající otevírací dobou. Taková nabídka umožní osobám vychovávajícím děti vykonávat práci, vytvoří důležitý základ pro další vzdělávání dětí, významně přispěje k integraci různých kultur a integraci dětí se zvláštními potřebami;

2.17

k obecným zásadám pro akce v oblasti opatření pro malé, střední a nejmenší podniky kriticky poznamenává, že ke zjednodušení přístupu k financování pomocí převzetí rizik dochází velmi restriktivně a mělo by se provádět jen podle velmi přísných kritérií; zdůrazňuje potřebu zvýšit finanční podporu pro mikropodniky;

2.18

upozorňuje na to, že vzdělávání a politiku vzdělávání je nutné posuzovat v celé jejich šíři – včetně „celoživotního učení“ – nejen jejich vlivy na růst a zaměstnanost, nýbrž také se zohledněním sociálního a solidárního společenství, které staví do popředí především zapojení všech lidí do celospolečenských, nejen do hospodářských procesů;

2.19

si je vědom, že z důvodu zvyšování podílu starších osob budou získávat na významu oblasti jako péče a ošetřování a také „sociální služby“. Toto posunutí uvnitř věkové pyramidy představuje velké budoucí výzvy pro města. Je to ale také šance pro růst a zaměstnanost, např. v ošetřovatelských profesích;

2.20

zdůrazňuje, že vysoký počet imigrantů v evropských metropolitních a městských oblastech je pro tyto oblasti velkou výzvou, ale také novým zdrojem, ve kterém by tyto oblasti měly hledat nové možnosti růstu. Různé veřejné správy by měly podporovat využití těchto možností;

2.21

podtrhuje – především pro města – rostoucí význam sociálního hospodářství jako rostoucího trhu práce, kromě prvního (soukromého) sektoru a druhého (státního) sektoru. Podporuje explicitní zohlednění nutnosti podpory šancí na trhu u podniků sociálního hospodářství („třetího sektoru“) v obecných zásadách pro akce. Např. při přístupu k úvěrům nebo pomocí státních záruk;

2.22

zdůrazňuje především to, že vytváření udržitelných pracovních míst a boji s nezaměstnaností náleží ústřední význam pro další vývoj celé EU. Pouze na základě viditelných úspěchů v této oblasti se může podařit (opětovné) dosažení akceptace EU ze strany obyvatelstva. Města, jako centra strukturálních změn, jsou problematikou nezaměstnanosti dotčena obzvlášť;

2.23

požaduje, aby politika trhu práce členských zemí více zohledňovala potřeby městských regionů a aby k tomu byly společně s funkčními městskými regiony trhu práce vypracovány vhodné koncepty. Pakty, dohody a institucionální úmluvy pro sladění národní, regionální a lokální politiky trhu práce, tak jak představují územní pakty o zaměstnanosti, mohou sloužit jako základ. Jejich prostřednictvím se na úrovni měst posílí propojení hospodářské, regionální politiky a politiky trhu práce. Měly by se dále rozšiřovat a podporovat z prostředků EU;

2.24

Souhlasí s Evropskou komisí, že velká množství cizinců žijících ve městech jsou příležitostí, aby byla města konkurenceschopná, potřebují přitáhnout a podpořit lidi mnoha různých dovedností; imigranti mohou často účelně zaplnit některé mezery; Podporuje tedy doporučení Evropské komise uvedené v její nedávné zprávě o fungování přechodných období pro volný pohyb osob, tedy doporučuje, aby členské státy důkladně zvážily, zda je nezbytné pokračování těchto omezení z hlediska situace na jejich trhu práce a skutečností doložených touto zprávou;

2.25

kriticky upozorňuje na to, že rozhodující význam má kvalita vytvořených pracovních míst. Přírůstky zaměstnanosti v poslední době vyplynuly převážně z nárůstu částečných pracovních úvazků a nových způsobů zaměstnávání. V jednotlivých oborech klesá kvalita nabízených pracovních míst a/nebo nejsou nabízeny služební poměry odpovídající právním normám. Z těchto forem zaměstnanosti, které často nezajistí ekonomickou stabilitu pracovníků, vznikají nové sociální deformace. Po soukromém hospodářství a podnicích se vyžaduje vytvoření pracovních míst, která by umožnila stálé zaměstnání. Flexibilizace trhu práce na úkor sociální jistoty a bezpečnosti zaměstnání není trvalým řešením a proto by měly různé veřejné správy dohlédnout na to, aby k tomu nedocházelo;

2.26

podtrhuje, že zamezení sociálnímu vyčlenění a z toho vyplývajícím problémům – od vzniku ghett až po kriminalitu – je základní podmínkou vzniku kvality života ve městech; Veřejná správa by se měla obzvláště věnovat skupinám, které jsou více ohroženy sociálním vyloučením. Zvláštní pozornost patří imigrantům;

2.27

zdůrazňuje, že začlenění iniciativ Společenství jako Urban a Equal do národních a regionálních operačních programů nesmí znamenat snížení inovačního dosahu programů a iniciativ EU. Naopak je třeba podněcovat inovační charakter městských iniciativ v rámci nové politiky soudržnosti a podporovat propojení nápadů a přenesení jejich aplikovatelnosti;

2.28

za tímto účelem žádá Komisi, aby iniciativy v oblasti městského prostředí – jelikož jsou výrazem hlavních směrů EU a mají příznačný a přenosný charakter, který by si měly zachovat i při příštím plánování – byly navzájem srovnatelné a aby účinnost opatření byla měřitelná z hlediska kvality i množství.

3.1

vyzývá Evropskou komisi, aby ve všech politikách Společenství zohledňovala městskou dimenzi. K tomu je nutný přístup, který zjišťuje, analyzuje a zohledňuje konkrétní problémy městské reality a také hodnotí vlivy politik Společenství na města. Aby to bylo možné zajistit, zdá se být nezbytné zapojení zodpovědných zástupců institucí z měst do všech fází vývoje politiky a programů a také provádění a hodnocení;

3.2

upozorňuje na nutnost vylepšené koordinace městské dimenze mezi všemi útvary Evropské komise, především mezi GŘ pro regionální politiku, GŘ pro životní prostředí, GŘ pro dopravu, GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti a GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele. Ve všech programech EU je městské dimenzi nutné přisuzovat větší pozornost – z finančního i územního hlediska;

3.3

zdůrazňuje také nutnost většího sladění mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou, aby se vytvořila jasnější agenda opatření EU pro města;

3.4

doporučuje Evropské komisi posílení „interservice working group“ zapojením expertů z měst a také vytvoření „task force“ se členy s různými funkcemi – podle vzoru pracovní skupiny Urban-logement v Evropském parlamentu, která je složena ze zástupců různých frakcí. Doporučuje se také vytvoření fór pro pravidelný dialog s městy o politikách EU, které se jich týkají, jak se to již praktikuje v oblasti životního prostředí;

3.5

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby – podobně jako u sociálního a občanského dialogu – vyhlásily „územní dialog“, který by různým regionálním a městských úřadům a jejich národním a evropským svazům umožnil zahrnout jejich názory do přípravy, projednávání a rozhodování o politikách, které se týkají měst a regionů, vnášet opatření a tak je i spoluutvářet. Dialog se svazy samospráv (8), který Evropská komise v roce 2003 zahájila ve spolupráci s Výborem regionů, je pouze prvním krokem tímto směrem;

3.6

se vyslovuje pro organizování setkání Rady a členských států na vysoké úrovni před každým jarním summitem. Tohoto setkání by se kromě účastníků „územního dialogu“ měla účastnit především Evropská komise, Evropský parlament, Výbor regionů a také sítě měst. Rovněž dává podnět ke každoročním zasedáním ministrů členských států odpovědných za politiku měst, jimž by měla předcházet setkání zástupců sítí měst a evropských i národních svazů obcí, jako např. Rady evropských obcí a regionů (CEMR). Interservice working group Evropské komise by na těchto zasedáních měla pravidelně informovat o stavu své práce;

3.7

vyzývá vlády členských států, aby v národních politikách více zohledňovaly městskou dimenzi. Především je nutné zajistit, aby byla města vybavena takovými finančními zdroji, které jsou nutné k plnění jejich úkolů. Prohlouben by měl být také dialog s městy a jejich svazy a měl by získat pevnou formu formálních konzultací;

3.8

poukazuje na ústřední význam výzkumu a vývoje pro dosažení lisabonských cílů. Vyzývá proto, aby se významná role měst ve výzkumné politice v 7. rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace projevila ve formě „urban mainstreaming“. Městská dimenze byla dosud rozhodně projednávána pouze v tématech životního prostředí a dopravy. Naproti tomu je nutné zahrnutí městských výzkumných aspektů do všech tematických oblasti a specifických programů. Důležité je v této souvislosti vhodnými opatřeními více podporovat propojení měst s vysokými školami a výzkumnými zařízeními. Tím by se mělo dosáhnout synergie pro rozvoj měst a většího povědomí veřejnosti o oblasti výzkumu a vývoje. Jedním takovým opatřením by mohla být např. soutěž o titul „Evropské město vědy“;

3.9

7. rámcový program pro výzkum a technický rozvoj byl měl posílit roli měst ve výměně informací a znalostí, zajistit, aby rozdělení zdrojů a politik v oblasti inovace odpovídalo potřebám společnosti obecně a zvláště potřebám občanů, a zaručit podporu nadnárodního výzkumu v oblasti rozvoje měst;

3.10

zdůrazňuje důležitost subsidiarity a význam zapojení podnárodních úrovní do programování a provádění politiky soudržnosti. Decentralizace v řízení strukturálních fondů nesmí vést k centralizaci politiky soudržnosti na úrovni členských států;

3.11

žádá Evropskou komisi, aby při uplatňování mechanizmů řízení a kontroly aktivit měst zohlednila zásadu proporcionality;

3.12

požaduje větší a transparentnější účast orgánů místních samospráv na přípravě, vypracování a provádění národních programů reforem a dále požaduje, aby členské státy zahrnuly do svých výročních zpráv pro Evropskou komisi zvláštní kapitolu o opatřeních týkajících se provádění těchto programů na místní úrovni;

3.13

vítá zohlednění městské dimenze v návrzích nařízení EK o strukturálních fondech a o Fondu soudržnosti pro období 2007–2013;

3.14

požaduje posílení městské dimenze ve Strategických obecných zásadách pro soudržnost pro období 2007–2013. Skutečné zapojení městské dimenze musí zajistit Evropská komise. Například jednoznačným stanovením městské dimenze v prováděcích zprávách členských států a ve výroční zprávě Evropské komise, které jsou upraveny v článcích 27 a 28 návrhu obecného nařízení o strukturálních fondech (9);

3.15

zdůrazňuje zásadní roli prospektivních a strategických opatření pro řešení problémů nezaměstnanosti, která jsou prováděna orgány místních samospráv především formou návrhů na vytvoření alternativních pracovních míst v tzv. nových oblastech vytváření pracovních míst;

3.16

vítá společné iniciativy Evropské komise a EIB Group JEREMIE, JASPERS a JESSICA. Rovnoprávný přístup k těmto systémům financování pro všechny státní úrovně představuje podstatný předpoklad pro jejich úspěch; Proto doporučuje, aby městská dimenze nebyla zohledněna pouze při navrhování a provádění programů zaměstnanosti, nýbrž aby města byla vybavena nutnými pravomocemi, správními nástroji a rozpočtovými prostředky;

3.17

doporučuje vypracování, pravidelnou aktualizaci a šíření údajů a analýz, které znázorňují komplexní realitu měst a umožňují lepší odhad situace ve městech. Podporuje především iniciativy jako ESPON nebo STÄDTEAUDIT;

3.18

podporuje další rozvoj sítí mezi městy za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů. Přitom by se mělo stavět na stávajících sítích jako URBACT s pilotním projektem „European Urban Knowledge Network“, hlavních bodech spolupráce mezi městy z různých regionů, Eurocities atd. Měly by se zohlednit také iniciativy národních a evropských svazů, jež zastupují zájmy měst;

3.19

doporučuje Evropské komisi, aby požádala země, které dostávají tuto podporu, o vyčlenění významné části prostředků z Fondu soudržnosti na projekty týkající se udržitelné městské dopravy.