20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/1

1.

usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2008 o vzdělávání dospělých nazvané Na vzdělávání není nikdy pozdě, v němž se naléhavě vybízí členské státy, aby podporovaly získávání znalostí a vytvořily kulturu celoživotního učení, zejména prostřednictvím uplatňování politik prosazujících rovnost žen a mužů a určených k tomu, aby učinily vzdělávání dospělých atraktivnějším, přístupnějším a účinnějším,

2.

závěry Rady z května roku 2008 (2) o vzdělávání dospělých, ve kterých byl poprvé stanoven soubor společných priorit, jimiž je třeba se v sektoru vzdělávání dospělých zabývat, a které připravily cestu k intenzivnější evropské spolupráci mezi různými zúčastněnými stranami a navrhly řadu konkrétních opatření na období let 2008–2010 (dále jen „akční plán“) zaměřených na zvýšení účasti ve vzdělávání dospělých a zlepšení jeho kvality,

3.

usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 21. listopadu 2008 o lepším začleňování celoživotního poradenství do strategií celoživotního učení, v němž byl zdůrazněn význam poradenství jako souvislého procesu umožňujícího občanům všech věkových kategorií a v průběhu celého života vymezit své schopnosti, kompetence a zájmy, přijímat rozhodnutí týkající se vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnání a řídit svou individuální dráhu v oblasti vzdělávání, v práci i v jiných oblastech;

4.

závěry Rady ze dne 12. května 2009 (3), ve kterých byl stanoven strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“), jenž je zcela v souladu se strategií Evropa 2020 a jehož čtyři cíle – týkající se celoživotního učení a mobility, kvality a efektivity, spravedlivosti, sociální soudržnosti a aktivního občanství, jakož i kreativity a inovací – jsou pro vzdělávání dospělých stejně důležité,

5.

společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2010 o pokroku při provádění pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ (4), v níž se zdůrazňuje, že je rovněž důležité, aby nabídka v oblasti vzdělávání dospělých pokrývala celou škálu klíčových kompetencí, a konstatuje se, že jedním z hlavních úkolů je zajistit, aby inovativní metody byly ku prospěchu všech osob zapojených do procesu učení, včetně těch, které se účastní vzdělávání dospělých,

6.

stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020:

7.

závěry Rady ze dne 11. května 2010 o sociálním rozměru vzdělávání a odborné přípravy (5), v nichž se konstatuje, že rozšířením přístupu ke vzdělávání dospělých mohou vzniknout nové možnosti aktivního začleňování a silnějšího sociálního zapojení,

8.

rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (6), usilující o podporu účinných pobídek k celoživotnímu učení pro zaměstnané i nezaměstnané, „tak aby měl každý dospělý člověk možnost změnit nebo zvýšit svou kvalifikaci“,

9.

závěry Rady z 18. a 19. listopadu 2010 o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a odborné přípravy (7) s cílem aktivně podporovat větší účast jednotlivců na dalším odborném vzdělávání a přípravě, větší investice do rozvoje lidských zdrojů, vnitropodnikové kurzy a získávání poznatků v rámci pracovního procesu a úzkou spolupráci mezi institucemi odborné přípravy a zaměstnavateli, a to zejména v oblasti odborné přípravy pracovníků s nízkou kvalifikací,

—

Reformy vzdělávání dospělých jsou ve vzrůstající míře součástí všeobecného rozvoje vzdělávání a odborné přípravy, zejména rozvoje vnitrostátních rámců kvalifikace a strategií celoživotního učení.

—

V oblasti vzdělávání dospělých se důležitou otázkou stalo zabezpečování kvality; bylo dosaženo významného pokroku, pokud jde o rozvoj profesního profilu a odborné přípravy odborníků na vzdělávání dospělých, akreditaci poskytovatelů vzdělávání dospělých a zlepšení poradenských služeb pro dospělé.

—

Informační programy a vzdělávací příležitosti se stále více zaměřují na osoby s nejnižším stupněm kvalifikace, a poskytují jim tak lepší vyhlídky na pracovní a společenské začlenění.

—

Neformální a informální učení, jež je významnou součástí vzdělávání dospělých, je ve zvýšené míře uznáváno a oceňováno, avšak využívání možnosti validace zůstává často stále ještě velmi nízké.

—

Začalo se zlepšovat monitorování sektoru vzdělávání dospělých,

i)

posílení možností dospělých bez ohledu na pohlaví a jejich osobní a rodinnou situaci, pokud jde o přístup ke kvalitním vzdělávacím příležitostem v kterékoli fázi jejich života, s cílem podpořit jejich osobní a profesní rozvoj, odpovědnost, přizpůsobivost, zaměstnatelnost a aktivní účast ve společnosti,

ii)

rozvoj nového přístupu k vzdělávání a odborné přípravě dospělých, který bude zaměřen na výsledky učení a odpovědnost a autonomii osob zapojených do procesu učení,

iii)

posílení povědomí dospělých, že učení je celoživotní úsilí, jemuž by se měli věnovat v pravidelných intervalech během svého života, a zejména v obdobích nezaměstnanosti nebo změn v profesním životě,

iv)

podporu rozvoje účinných systémů celoživotního poradenství, jakož i integrovaných systémů uznávání neformálního a informálního učení,

v)

zajištění komplexní nabídky kvalitního formálního i neformálního vzdělávání a odborné přípravy pro dospělé, jejichž cílem je získání klíčových kompetencí nebo jež vedou k získaní kvalifikací na všech úrovních evropského rámce kvalifikací, za podpory občanské společnosti a sociálních partnerů, jakož i místních orgánů,

vi)

zajištění flexibilních možností vzdělávání přizpůsobených různým vzdělávacím potřebám dospělých, včetně vnitropodnikových kurzů a získávání poznatků na pracovišti,

vii)

podporu většího povědomí zaměstnavatelů ohledně skutečnosti, že vzdělávání dospělých přispívá k posílení produktivity, konkurenceschopnosti, tvořivosti, inovací a podnikatelských aktivit a je důležitým faktorem pro zvýšení zaměstnatelnosti a mobility jejich zaměstnanců na trhu práce,

viii)

povzbuzování institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání, aby přijímaly i méně tradiční skupiny studentů, jako jsou dospělí, jako způsob vyjádření sociální odpovědnosti a větší otevřenosti vůči celé společnosti i reakce na demografické výzvy a požadavky stárnoucí společnosti,

ix)

podporu úlohy sociálních partnerů a občanské společnosti při stanovování potřeb v oblasti odborné přípravy a rozvoji vzdělávacích příležitostí pro dospělé, jakož i optimalizaci zapojení ústředních, regionálních i místních orgánů,

x)

podporu vyváženého rozdělování zdrojů na vzdělávání a odbornou přípravu v průběhu životního cyklu na základě společné odpovědnosti a silné angažovanosti veřejných orgánů, zejména pokud jde o možnosti druhé šance a rozvoj základních dovedností,

xi)

zapojení sociálních partnerů a zvýšení jejich povědomí o tom, že vzdělávání přímo na pracovišti včetně poskytnutí možnosti získat základní dovednosti je přínosné i pro ně,

xii)

vytvoření propracovaného systému vzdělávání starších osob v zájmu podpory aktivního a zdravého stárnutí a soběstačnosti, který by využíval jejich znalostí, zkušeností, sociálního a kulturního kapitálu ve prospěch celé společnosti,

xiii)

pevné odhodlání prosazovat vzdělávání dospělých jako prostředek na podporu solidarity mezi různými věkovými skupinami (například prostřednictvím „mezigeneračního paktu“) a mezi kulturami a lidmi z nejrůznějších prostředí;

1.

v období let 2012–2014 zaměřily své úsilí na prioritní oblasti podrobně uvedené v příloze, a tím přispěly k uplatňování čtyř priorit uvedených ve strategickém rámci „ET 2020“ v souladu se situací a právními předpisy jednotlivých států,

2.

zajistily účinnou spolupráci s příslušnými ministerstvy a zainteresovanými stranami, sociálními partnery, podniky, příslušnými nevládními organizacemi a organizacemi občanské společnosti s cílem zlepšit soudržnost politik v oblasti vzdělávání dospělých a obecnějších socioekonomických politik,

3.

aktivně spolupracovaly na úrovni EU s cílem podpořit úspěšné provádění výše uvedených prioritních oblastí, zejména tím, že:

i)

zajistí doplňkovost a soudržnost mezi politickými iniciativami uskutečňovanými v souladu s tímto usnesením a těmi, které byly vyvinuty v souvislosti s jinými příslušnými politickými procesy napojenými na strategický rámec „ET 2020“, kodaňský proces, boloňský proces, program EU pro modernizaci vysokoškolského vzdělávání, a iniciativami prováděnými například v oblasti gramotnosti a předčasného ukončování školní docházky, které vyžadují jednotný přístup zahrnující školní vzdělávání i vzdělávání dospělých a prosazování vzdělávání dospělých v rámci všech těchto procesů,

ii)

naváže trvalou úzkou spolupráci s národními koordinátory jmenovanými členskými státy a ostatními zúčastněnými zeměmi,

iii)

umožní členským státům a organizacím podporujícím vzdělávání dospělých, aby si vyměňovaly informace o svých politikách a postupech a o jejich vyhodnocování tím, že bude organizovat vzájemné učení a hodnocení, konference a semináře a jiné vhodné nástroje a že v rámci dostupných zdrojů zlepší shromažďování údajů o vzdělávání dospělých jako součást aktualizovaného uceleného rámce ukazatelů a kritérií plánovaného na rok 2013,

iv)

posílí vědomostní základnu vzdělávání dospělých v Evropě zadáváním studií a posílením kapacity existujících výzkumných struktur vhodných pro analýzu otázek v oblasti vzdělávání dospělých, mimo jiné i prostřednictvím spolupráce se sítí Eurydice a Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) a dalšími příslušnými institucemi, jejichž informací a výzkumných kapacit bude plně využívat,

v)

bude rozvíjet a posilovat spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi, jako jsou OECD (zejména využitím výsledků programu pro mezinárodní hodnocení kompetencí dospělých – PIAAC), Organizace spojených národů (zejména UNESCO) a Rada Evropy, jakož i s dalšími příslušnými regionálními nebo celosvětovými iniciativami jako je Asijsko-evropský dialog o celoživotním učení (ASEM),

vi)

využije finanční prostředky dostupné na evropské úrovni na podporu provádění tohoto programu pro vzdělávání dospělých,

vii)

bude podávat zprávy o provádění programu v rámci společné zprávy o pokroku týkající se „ET 2020“.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/7

1.

Závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 4. prosince 2000 o boji proti dopingu (1).

2.

Závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 18. listopadu 2010 o úloze EU v oblasti mezinárodního boje proti dopingu (2).

1.

Evropská unie a její členské státy by měly být schopny vykonávat své pravomoci a zastávat svou úlohu během přípravy, vyjednávání a přijímání mimo jiné pravidel, norem a pokynů v rámci Světové antidopingové agentury).

2.

Je nutné stanovit praktické postupy týkající se účasti Evropské unie a jejích členských států na činnosti Světové antidopingové agentury, jakož i koordinace jejich postojů před konáním zasedání této organizace.

3.

Před konáním zasedání Světové antidopingové agentury dochází v rámci Rady Evropy ke koordinaci evropských postojů s řádným ohledem na veškeré platné právní předpisy EU.

4.

Je naléhavě zapotřebí, aby nadále pokračovalo zastupování členských států EU v nadační radě Světové antidopingové agentury, které je podpořeno politickým mandátem a odpovídající úrovní odborných znalostí.

1.

Zastupování členských států EU v nadační radě Světové antidopingové agentury se provádí na úrovni ministrů a místa zástupců se rozdělují takto:

2.

V případě potřeby mohou být zástupci členských států doprovázení odborníky z členského státu vykonávajícího předsednictví nebo z Komise.

3.

Ujednání ohledně zastupování členských států EU v nadační radě Světové antidopingové agentury ve znění uvedeném v příloze I nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013.

4.

Platí pokyny pro jednání mezi Radou, členskými státy a Komisí týkající se přípravy zasedání nadační rady Světové antidopingové agentury ve znění uvedeném v příloze II.

5.

Rada a zástupci vlád členských států zasedajících v Radě přezkoumají do 31. prosince 2015 zkušenosti získané při provádění tohoto usnesení a zváží nutnost dalších úprav ujednání stanovených tímto usnesením.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/10

1.

v článku 165 Smlouvy o fungování Evropské unie se stanoví, že činnost Evropské unie je zaměřena na podporu rozvoje výměn mládeže a pedagogických pracovníků a podporu účasti mladých lidí na demokratickém životě Evropy;

2.

Smlouva o fungování Evropské unie umožnila EU posílit provádění její zahraniční politiky; spolupráci se sousedními zeměmi lze nyní rozšířit tak, aby integrovaným a účinnějším způsobem zahrnovala celé spektrum otázek;

3.

mobilita má význam pro podporu vzájemného porozumění a hospodářského rozvoje, přičemž zvyšuje povědomí o různých životních postojích a různých situacích mladých lidí po celé Evropě. Kromě dalších výhod je mobilita nezbytná pro výměnu nápadů, šíření inovací, řešení problémů se zaměstnaností a sociálních otázek, vytváření silných pout mezi lidmi, podporu osobního rozvoje a osvojování sociálních dovedností, jakož i pro podporu mezikulturních kompetencí a boj s předsudky; mimo jiné je klíčem k rozvoji potenciálu všech mladých lidí a dosažení cílů strategie Evropa 2020;

4.

v souvislosti s celkově vyšší mobilitou, která vede k častým kontaktům mezi lidmi různých národností, kultur, náboženského vyznání a přesvědčení, má Evropská unie rostoucí úlohu na mezinárodní úrovni při podpoře dodržování zásad demokracie, svobody, rovnosti a lidských práv a vhodných norem mezikulturního dialogu;

5.

jako dvě prioritní oblasti činnosti v obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) byly zařazeny „účast“ a „mládež a svět“;

6.

Ve Varšavě se ve dnech 5. až 7. září 2011 konala konference EU zaměřená na mládež, během níž bylo zdůrazněno, že je zejména zapotřebí:

7.

rozšíření Evropské unie dne 1. května 2004 znamenalo pro Unii historický posun v politickém, zeměpisném a hospodářském ohledu, což dále posílilo potřebu spolupráce EU s jejími sousedy, včetně zemí východní Evropy (1);

8.

evropská politika sousedství Evropské unie (2), která byla nedávno ve sdělení „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami“ ohodnocena a zasazena do nového rámce, vymezuje ambiciózní cíle vycházející ze závazků ke společným hodnotám a účinnému provádění politických, hospodářských a institucionálních reforem; strategický význam evropské politiky sousedství a opatření na posílení občanské společnosti a příležitostí k výměnám a mezilidským kontaktům se zvláštním zaměřením na mladé lidi vzrostl rovněž v důsledku demokratického vývoje a transformace, k nimž dochází v zemích, které jsou nejbližšími sousedy Evropské unie na její východní a jižní hranici;

9.

v této souvislosti je Východní partnerství (3) iniciativou strategického významu pro stabilitu a bezpečnost jak zemí východní Evropy účastnících se daného rámce evropské politiky sousedství, tak EU jako celku. Jeho důležitým cílem je posílit občanskou společnost, která je jedním ze základů účinného demokratického státu. Této oblasti spolupráce, která zahrnuje účast a spolupráci mládeže, by měla v rámci Východního partnerství náležet ještě významnější úloha;

10.

za základní prvky partnerství EU-Rusko pro modernizaci (4) bylo označeno usnadňování mezilidských kontaktů a posílení dialogu s občanskou společností;

11.

Evropská unie již vynakládá úsilí na udělování zvláštních povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí, kteří žádají o povolení vstupu na území některého členského státu za účelem vykonávání dobrovolné činnosti (5), což je důležitý krok kupředu;

12.

potřebu vytvořit se zeměmi jižní a východní Evropy partnerství v oblasti mobility nedávno zdůraznila Evropská rada (6). S ohledem na budoucí podobu těchto partnerství je zapotřebí vzít v úvahu rostoucí mobilitu mladých lidí za účelem vzdělávání, včetně neformálního učení v jiné zemi, což může mít podobu práce s mládeží, včetně výměn mládeže a dobrovolné činnosti;

13.

výměnné programy pro mládež jsou dobrým nástrojem, zejména pro mladé lidi s omezenými příležitostmi, který umožňuje získat mezikulturní zkušenosti a rozvinout osobní a jazykové dovednosti;

14.

rozvoj mezinárodní spolupráce mladých lidí, pracovníků s mládeží a vedoucích mládeže z Evropské unie a zemí východní Evropy představuje v kontextu možných potíží významný přínos k budování důvěry v tomto regionu a formuje tak budoucí vztahy v Evropě;

15.

evropská politika sousedství zahrnuje činnosti, které Evropská unie a členské státy vyvíjejí v rámci vztahů se šestnácti zeměmi sousedícími s EU. V této souvislosti a s ohledem na jejich možný přínos k probíhajícím demokratizačním procesům by bylo možné zvážit uplatnění iniciativ podobných těm, které uvádí tento dokument v souvislosti se zeměmi jižního Středomoří.

16.

podporovat mezinárodní spolupráci mládeže, dialog a vzájemné porozumění mladých lidí, pracovníků s mládeží a vedoucích mládeže z EU a východoevropských zemí jakožto důležitý nástroj podpory evropského občanství a demokratizačních procesů;

17.

usnadnit přístup mladých lidí k mobilitě ve vzdělávání, včetně cestování mladých lidí, pracovníků s mládeží a vedoucích mládeže z východoevropských zemí do Evropské unie a cestování mladých občanů Evropské unie do jakékoliv země východní Evropy;

18.

podporovat vzájemné učení mezi členskými státy, organizacemi mládeže a mladými lidmi v oblasti spolupráce se třetími zeměmi, zejména zeměmi východní Evropy, zvyšováním povědomí o politikách mládeže a posilováním kvality informací o příležitostech k mobilitě a účasti na ní.

19.

podporování oboustranné mobility a větší účasti na aktivitách souvisejících s neformálním učením mladých lidí, pracovníků s mládeží a vedoucích mládeže z EU a východoevropských zemí může přinést četné výhody pro:

20.

podpora aktivní účasti mladých lidí ve společnosti, přeshraniční mobility a kontaktů mezi lidmi přispěje k výměně názorů, šíření inovací a budování partnerství a z dlouhodobého hlediska tak usnadní změny, v jejichž důsledku se zmenší socioekonomické rozdíly mezi společnostmi;

21.

podpora vypracování kvalitních informačních nástrojů, výměna osvědčených postupů mezi EU a zeměmi východní Evropy a zajištění přístupu k informacím o spolehlivých partnerských organizacích by napomohly k posílení navazování vztahů, prohloubení spolupráce mezi organizacemi mládeže v EU a zemích východní Evropy a k zajištění bezpečnosti účastníků podílejících se na této spolupráci; v tomto ohledu jsou důležitou podpůrnou sítí střediska pro správu zdrojů organizace SALTO (Support for Advanced Learning and Training Opportunities) a síť Eurodesk;

22.

další rozvoj a podpora dobrovolných aktivit, práce s mládeží a podnikání má potenciál příznivě ovlivnit zaměstnatelnost mladých lidí a usnadnit jejich aktivní zapojení ve společnosti;

23.

vzhledem k tomu, že zeměpisná vzdálenost může být někdy překážkou spolupráci a mobilitě, měl by být dále rozvinut potenciál virtuální mobility zajištěním přístupu k informacím o účasti a zaměstnatelnosti mládeže a zajištěním výměny těchto informací;

24.

větší mobilita a spolupráce ve velké míře závisí na zájmu o partnerskou zemi a znalostech o této zemi a zejména její celkové kultuře v oblasti mládeže; ke zvýšení tohoto zájmu a úrovně znalostí je obzvláště důležité kulturu prezentovat a podporovat, aby mladí lidé byli motivováni ke vzájemné spolupráci;

25.

významnou překážku v komunikaci mohou pro mladé lidi představovat nedostatečné jazykové dovednosti. Je proto třeba podpořit úlohu evropských programů v oblasti vzdělávání a mládeže jako jednu z mnoha možností, jak zlepšit jazykové dovednosti a propagovat studium cizích jazyků;

26.

snazší přístup mladých lidí ze zemí mimo EU, především východoevropských zemí, lze umožnit například prostřednictvím dohod o zjednodušení vízového režimu, které jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů na podporu mobility jako takové;

27.

Rada Evropy je díky svým zkušenostem a odborným znalostem v oblasti spolupráce s východoevropskými zeměmi důležitým partnerem při uskutečňování aktivit, kterých se účastní mladí lidé z východoevropských zemí, a partnerství mezi Evropskou unií a Radou Evropy v oblasti mládeže je hodnotným nástrojem, který v tomto ohledu podporuje součinnost mezi Evropskou unií a Radou Evropy;

28.

stávající programy a nástroje na podporu mobility zejména v Evropské unii by mohly být posíleny a rozšířeny tak, aby se vztahovaly i na mladé lidi, dobrovolníky, pracovníky s mládeží a další osoby, kteří pracují s mládeží z východoevropských zemí nebo mají zájem s těmito zeměmi spolupracovat; to se týká zejména programů Mládež v akci, Celoživotní učení, partnerství EU a Rady Evropy v oblasti mládeže včetně Evropského centra znalostí pro politiku mládeže, sítě středisek pro správu zdrojů organizace SALTO (Support for Advanced Learning and Training Opportunities), sítě Eurodesk a Evropského portálu pro mládež;

29.

Evropské fórum mládeže a organizace mládeže na všech úrovních mohou při své činnosti hrát klíčovou úlohu zastupováním a obhajováním potřeb a zájmů mladých lidí v kontextu spolupráce mládeže ze zemí EU a ze zemí východní Evropy;

30.

k formování nástrojů spolupráce mládeže s východoevropskými zeměmi by měly být využity zkušenosti získané při spolupráci s jinými sousedními regiony.

31.

podporovaly výměny mládeže a programy mobility pro mladé lidi a organizace mládeže, včetně dobrovolníků, pracovníků s mládeží, výzkumných pracovníků a osob pracujících s mládeží v EU a sousedních zemích, zejména východoevropských, sdílením osvědčených postupů spolupráce mezi organizacemi činnými v oblasti mládeže, aby každý mladý člověk měl v Evropě příležitost k mobilitě a účasti;

32.

omezily překážky pro mobilitu a účast mimo jiné podporou studia cizích jazyků, podporou poskytování kvalitních informací v dané oblasti atd.;

33.

ve zprávě o mládeži v roce 2012 a následujících zprávách o mládeži EU informovaly o oblasti činnosti „Mládež a svět“;

34.

posoudily výsledky studie „Účast mládeže na demokratickém životě v Evropě“, která bude dokončena v roce 2012, se zvláštním zaměřením na její možné dopady na mladé lidi v EU a východoevropských zemích, a aby s cílem rozšířit poznatky o mládeži poskytovaly výsledky výzkumu týkajícího se mladých lidí a jejich účasti;

35.

zvážily, zda v zájmu podpory účasti a mobility mládeže budou ve spolupráci s Radou Evropy a dalšími mezinárodními organizacemi i nadále organizovat výměny osvědčených postupů v oblasti politiky mládeže mezi zeměmi východní Evropy a EU.

36.

se aktivně účastnily mnohostranných platforem Východního partnerství, zejména platformy č. 4 nazvané Mezilidské kontakty, v jejichž rámci by bylo možné podporovat rozvoj iniciativ pro mládež;

37.

posílily meziodvětvovou spolupráci mezi jednotlivými oblastmi politiky a příslušnými orgány, aby tak bylo možné se nadále zabývat překážkami bránícími oboustranné mobilitě mladých lidí ze zemí, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, například tím, že naleznou možné způsoby, jak v patřičných případech usnadnit vydávání víz mladým lidem z východoevropských zemí;

38.

využívaly spolupráce s informačními strukturami v oblasti mládeže, jako je síť Eurodesk a Evropská informační a poradenská agentura pro mládež (ERYICA), a využívaly Evropské centrum znalostí o politice mládeže (EKCYP) na podporu příležitostí k účasti a mobilitě.

39.

v budoucích programech EU pro mládež zachovala a posílila východní rozměr, aniž by byla dotčena jednání o víceletém finančním rámci;

40.

nadále podporovala spolupráci mládeže mezi EU a zeměmi Východního partnerství v rámci programu Východního partnerství, který je zaměřen na mládež;

41.

upravila Evropský portál pro mládež, aby byl užitečný a přístupný pro všechny mladé lidi z celé Evropy, včetně zemí východní Evropy;

42.

v rámci svých příslušných pravomocí zvážila rozvoj evropské iniciativy týkající se karty „Mládež v pohybu“ tak, aby zahrnovala mladé lidi z celé Evropy, včetně východoevropských zemí.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/15

—

zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uplatňování doporučení Rady ze dne 24. září 1998 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti (1) a doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb (2) – OCHRANA DĚTÍ V DIGITÁLNÍM PROSTŘEDÍ (3); a zejména skutečnost, že zpráva se zabývá současnými výzvami ochrany nezletilých osob v rámci on-line a digitálních medií.

—

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy (4),

1.

s cílem poskytnout co největší příležitosti nabízené audiovizuálními médii a internetem je nutné bezpečné mediální prostředí pro nezletilé osoby, jež by mělo být založené na zásadách lidské důstojnosti, bezpečnosti a respektování soukromého života;

2.

mediální gramotnost a zvyšování povědomí jsou důležitými nástroji, které mohou podstatně zlepšit schopnost práce s digitálními technologiemi u dětí, rodičů a učitelů a rozvinout jejich kritický přístup k audiovizuálnímu obsahu a obsahu on-line; vzhledem k rychlým změnám v digitálním prostředí je nicméně důležité zvýšit úsilí v tomto ohledu;

3.

opatření zaměřená proti nedovolenému obsahu on-line, jako je dětská pornografie, vyžadují jiné přístupy než opatření zaměřená na zamezení nezletilým v přístupu ke škodlivému obsahu on-line;

4.

je důležité, aby si členské státy, Komise, audiovizuální průmysl a poskytovatelé on-line služeb byli vědomi obou těchto nových výzev, pokud jde o ochranu a podporu nezletilých osob, souvisejících s vývojem, k němuž dochází v oblasti audiovizuálních a on-line informačních služeb, ale také stávajících nástrojů, které na tyto výzvy reagují;

5.

ačkoliv členské státy i nadále aktivně podporují jednotlivá opatření zaměřená na lepší ochranu a podporu nezletilých, stále přetrvává obava, že úroveň ochrany a dosažené mediální gramotnosti jsou obecně nedostatečné a že některé z těchto opatření postrádají kontinuitu;

1.

ačkoliv je třeba respektovat nezávislost médií, mediální průmysl hraje klíčovou úlohu při zvyšování povědomí a ochraně a podpoře nezletilých v digitálním světě;

2.

členské státy mají odlišné přístupy, pokud jde o ochranu nezletilých a podporu vytváření osvědčených postupů a standardů v mediálním průmyslu, přičemž samoregulace a společná regulace představují dvě z dalších možných řešení;

3.

využívání technických systémů (například filtrace, systémy ověřování věku, nástrojů rodičovské kontroly), které nejsou samy o sobě řešeními, může být, pokud se využívají účinným způsobem, vhodným prostředkem pro přístup nezletilých k obsahu odpovídajícímu jejich věku;

4.

zvyšování povědomí a mediální gramotnost se ukázaly jako důležité nástroje ke zlepšování schopnosti dětí poradit si s potenciálními riziky, s nimiž se v digitálním světě setkávají;

5.

program Bezpečnější internet a projekty financované v rámci tohoto programu, jako například projekt EU Kids Online (5) nebo INSAFE (6) prokázaly svůj význam v oblasti zvyšování povědomí a výzkumu;

6.

stránky sociálních sítí se u nezletilých osob těší stále větší oblibě a představují pro ně velké příležitosti v soukromém i vzdělávacím kontextu, ale znamenají rovněž možná rizika;

7.

byla přijata opatření zaměřená na zákaz nedovoleného obsahu a na řešení škodlivého obsahu, zejména prostřednictvím dobrovolných závazků poskytovatelů služeb a obsahu, a ukázala se jako jeden z úspěšných způsobů, jak zlepšit bezpečnost nezletilých osob v digitálním světě;

8.

kontaktní místa pro oznamování nedovoleného obsahu (horké linky (7)) mohou podporovat odhalování a postihování nedovoleného obsahu a mohou pomáhat uživatelům při oznamování tohoto obsahu na internetu;

9.

směrnice o audiovizuálních mediálních službách obsahuje ustanovení o ochraně nezletilých osob, jak pokud jde o lineární, tak o nelineární audiovizuální mediální služby;

1.

nadále usilovaly o ochranu nezletilých prosazováním rozsáhlého využívání kampaní na zvyšování povědomí zaměřených na děti, rodiče, učitele a další osoby pracující s dětmi, i prosazováním soudržnosti při vyučování bezpečnosti na internetu a mediální gramotnosti ve školách, jakož i v institucích předškolního vzdělávání a péče;

2.

povzbuzovaly poskytovatele mediálního obsahu on-line, poskytovatele internetových sítí, stránky sociálních internetových sítí a diskusních fór on-line, aby při navrhování svých služeb plně zohledňovali ochranu nezletilých a vypracovali příslušné kodexy chování a dodržovali je;

3.

podporovaly rozvoj a označování kvalitního a vhodného obsahu pro nezletilé osoby a přístup k němu;

4.

podporovaly využívání vhodných technologických nástrojů pro ochranu nezletilých (například vyhledávačů, rodičovské kontroly) a zajišťovaly, aby tyto nástroje byly široce dostupné a uživatelsky vstřícné;

5.

monitorovaly stávající opatření proti nedovolenému a škodlivému obsahu s cílem zajistit jejich účinnost;

6.

podporovaly širší a častější využívání samoregulačních systémů hodnocení (například celoevropského systému pro hodnocení her PEGI a systému PEGI Online) pro on-line a off-line videohry a přísnější dodržování hodnocení podle věku na maloobchodním trhu s cílem předcházet prodeji on-line a off-line videoher osobám, jejichž věk nedosahuje stanovené hranice;

7.

posilovaly spolupráci, pokud jde o nedovolený a škodlivý obsah na internetu pocházející z ostatních členských států a ze zemí mimo EU, například prostřednictvím dohod se třetími zeměmi, pokud jde o nedovolený obsah, a prostřednictvím výměny osvědčených postupů; pokud jde o škodlivý obsah;

8.

do roku 2013 dále zřizovaly horké linky pro oznamování nedovoleného obsahu on-line (8), zlepšily jejich účinnost, např. podporou výměny osvědčených postupů při spolupráci s donucovacími orgány, zajistily lepší povědomí o těchto linkách a snadnější přístup k nim pro uživatele internetu, včetně dětí, a pozorně monitorovaly jejich činnost;

1.

případně více zapojily uživatele a veřejné orgány do procesu přípravy či revize samoregulačních opatření (kodexů chování) audiovizuálním průmyslem a poskytovateli internetových služeb a do monitorování těchto opatření;

2.

se přihlásily k pokynům, jako jsou „Zásady bezpečnější tvorby sociálních sítí pro EU“, soustavně je uplatňovaly a sledovaly jejich uplatňování a aby v zájmu ochrany bezpečnosti nezletilých osob zajistily rovněž širší používání standardního nastavení ochrany soukromí („privacy by default“) pro děti, které se připojují na stránky sociálních sítí;

3.

dále rozvíjely a používaly samoregulační systémy, které při koncipování svých služeb a v rámci nástrojů, které poskytují uživatelům, plně zohledňují ochranu nezletilých osob, a aby vytvářely, dodržovaly a uplatňovaly kodexy chování určené k ochraně nezletilých osob;

4.

vypracovaly celoevropský kodex chování při prodeji videoher nezletilým osobám při plném respektování vnitrostátních předpisů v této oblasti;

1.

využila stávající financování a opatření v této oblasti, realizovaná zejména v rámci programu Bezpečnější internet, k vytvoření vhodných infrastruktur a služeb na evropské úrovni pro sdílení zdrojů a nástrojů, jejichž cílem je ochrana nezletilých osob a podpora dětí, rodičů, učitelů a dalších pečovatelů v zájmu bezpečného a odpovědného používání internetu a nových technologií;

2.

zvážila navázání dialogu se zúčastněnými stranami, který by probíhal ve spolupráci s členskými státy a zabýval se způsobem, jak navázat na zprávu Komise o tom, jak jsou v této oblasti uplatňována doporučení z let 1998 a 2006;

3.

využila zjištění uvedených ve zprávě Komise o uplatňování doporučení o ochraně nezletilých osob z let 1998 a 2006 v souvislosti s připravovanými iniciativami týkajícími se ochrany nezletilých osob, a to zejména v oblasti on-line médií;

1.

podporovaly donucovací orgány při zlepšování postupů pro zjišťování, oznamování a odstraňování internetových stránek obsahujících či šířících dětskou pornografii případným poskytováním odpovídajících finančních a lidských zdrojů a odborné přípravy zaměstnanců (9);

2.

prostřednictvím průzkumů a výzkumu usilovaly o lepší pochopení pozitivního a negativního vlivu používání on-line a digitálních médií, včetně videoher, na děti;

3.

podporovaly zvyšování povědomí o bezpečnosti na internetu a zprostředkování informací o této otázce na školách a v zařízeních předškolního vzdělávání a péče;

4.

ve školách i mimo ně prosazovaly mediální gramotnost a klíčovou schopnost pro celoživotní učení, jíž je „schopnost práce s digitálními technologiemi“ (10);

5.

v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru a prostřednictvím podpory činností v oblasti mediální gramotnosti aktualizovaly práci na pokynech pro kvalitní obsah on-line určený pro děti a posílily jejich uplatňování;

6.

zasadily se o to, aby v rámci Evropy existovala větší soudržnost systémů hodnocení podle věku a klasifikace obsahu používaných členskými státy, a současně umožnily kulturní rozdíly mezi členskými státy.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/19

—

doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (1),

—

závěry Rady ze dne 22. května 2008 o mezikulturních kompetencích (2),

—

závěry Rady ze dne 27. listopadu 2009 o podpoře tvůrčí generace – rozvíjet tvořivost a inovativní schopnost dětí a mladých lidí prostřednictvím kulturních projevů a přístupu ke kultuře (3),

—

rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (4), zejména hlavní směr 8,

—

závěry Rady o stěžejní iniciativě strategie Evropa 2020 „Unie inovací“: urychlení transformace Evropy prostřednictvím inovací v rychle se měnícím světě (2010) (5),

—

doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky (6),

—

závěry Rady o přínosu kultury k provádění strategie Evropa 2020 (2011) (7),

—

další politické souvislosti, jak jsou uvedeny v příloze I těchto závěrů, jakož i osvědčené postupy a fakta předložené na konferenci „Kompetence v kultuře“ (Varšava 18. až 20. července 2011) (8).

—

kulturní a tvůrčí schopnosti představují schopnost dosahovat změn v kultuře, využívat jich a uskutečňovat je, a proto mají zásadní význam pro rozkvět různorodých kultur v Evropě a pro zachování a ochranu jejich bohatství,

—

klíčová schopnost kulturního povědomí a vyjádření má významný rozměr celoživotního učení a jako důležitá průřezová schopnost má zásadní význam pro získávání dalších klíčových schopností pro celoživotní učení,

—

kulturní a tvůrčí schopnosti jsou v členských státech podporovány různými programy a iniciativami, přičemž tyto programy přispívají k dosažení cílů četných politik,

—

pro zlepšení meziodvětvové spolupráce je však potřeba vytvořit příznivější rámcové podmínky pro rozvoj stále účinnějších tvůrčích partnerství (11).

—

k vytváření intelektuálního kapitálu (12), jenž je stále více uznáván jako nový zdroj růstu a konkurenceschopnosti v Evropě,

—

ke všem formám inovací, zejména inovací netechnologické a společenské povahy (13), a to jejich dopadem na výrobu a poptávku, jakož i na návrhy, výrobu a tržní úspěch inovativních výrobků a služeb,

—

k rozvoji (a maximalizaci vedlejších účinků) kulturních a tvůrčích odvětví, neboť jsou součástí schopností umělců a tvůrců, jakož i publika a spotřebitelů,

—

ke vzdělávání, odborné přípravě a přípravě na zaměstnání, včetně zaměstnání vyžadujících vysokou kvalifikaci a rozsáhlé sociální dovednosti, k zaměstnatelnosti ve všech příslušných životních etapách a účinnému fungování a efektivnímu rozvoji podniků,

—

ke zvýšení celkové vzdělanosti, snížení předčasného ukončování školní docházky a zlepšení vyhlídek na sociální začlenění, neboť mají významné motivační a socializační účinky a umožňují žákům rozpoznat a rozvinout své nadání.

—

mezi tvůrci politiky, kulturními a vzdělávacími subjekty, podniky a nevládními organizacemi na vnitrostátní, regionální a místní úrovni zvyšovaly informovanost o příslušných opatřeních i jejich uznávání a aby šířily osvědčené postupy týkající se úlohy, již může rozvoj kulturních a tvůrčích schopností, obzvláště klíčových schopností kulturního povědomí a vyjádření, hrát, a to zejména s ohledem na:

—

na nejvhodnější úrovni podnikaly kroky vedoucí ke vzniku tvůrčích partnerství zaměřených na rozvoj kulturních a tvůrčích schopností,

—

řešily problémy související se sociálním a hospodářským rozvojem tím, že budou věnovat větší pozornost metodice, již využívají dlouhodobé programy zřizované kulturními a vzdělávacími subjekty, jakož i nevládními organizacemi, a to i v rámci experimentálních vzdělávacích projektů zaměřených na podporu přitažlivosti škol a zvyšování motivace žáků.

—

podporovala tvůrčí partnerství zaměřená na zlepšování kulturních a tvůrčích schopností,

—

zohledňovala zvláštní potřeby a význam podpory malých podniků a mikropodniků působících v kulturním a tvůrčím odvětví, a to zejména podniků nově založených a podniků vedených mladými podnikateli,

—

zlepšila podporu mobility a přeshraniční odborné přípravy (a odborné přípravy školitelů) týkající se rozvoje spolupráce mezi kulturou a vzděláváním pro umělce, učitele, pracovníky s mládeží, vedoucí mládeže a dobrovolníky,

—

pravidelně poskytovala informace o výzkumu a studiích s významem pro evropskou spolupráci v oblasti kultury prováděných v rámci výzkumných a inovačních programů EU,

—

při provádění stěžejní iniciativy „Unie inovací“, včetně Evropského fóra pro výhledové činnosti, zohlednila kulturní a tvůrčí schopnosti jako jeden z faktorů aktuálních sociálních výzev, rozvoje intelektuálního kapitálu Evropy a sociálních inovací,

—

spolupracovala s členskými státy na posouzení způsobů, jak zlepšit stávající ukazatele vzdělávání, se zvláštním zřetelem na oblasti tvořivosti, inovace a podnikání (15),

—

posílily začlenění a uznání potenciálu kulturního povědomí a vyjádření v rámci celoživotního učení a politik a programů týkajících se mládeže a usilovaly rovněž o lepší uznávání schopností získaných prostřednictvím neformálního, zájmového a informálního učení,

—

při spolupráci se třetími zeměmi přikládaly větší prioritu mezikulturnímu vzdělávání a tvůrčím partnerstvím, a to zejména v rámci programů určených mladým lidem,

—

plně využívaly stávajících informačních sítí k poskytování lepších informací o úspěšných činnostech, které rozvíjejí kulturní a tvůrčí schopnosti mladých lidí,

—

uznaly přínos kulturních a tvůrčích schopností jako základu udržitelných pracovních míst a sociálních inovací, aby byly plně využívány možnosti nabízené stěžejní iniciativou „Unie inovací“ a Evropským sociálním fondem,

—

ve vhodných případech dále posilovaly kulturní infrastrukturu (16) tím, že do ní investují, mimo jiné prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj,

—

prováděly další výzkum s cílem posoudit potenciál a skutečný dopad kulturních a tvůrčích schopností na otázky politiky uvedené v první odrážce odstavce uvozeného „vyzývá členské státy, aby“,

—

zajistily, že skupiny odborníků v oblasti kultury, vzdělávání a v dalších oblastech, mimo jiné skupiny pro otevřenou metodu koordinace, přijmou opatření uvedená v příloze II těchto závěrů,

—

podílely se na podávání zpráv o pokroku otevřené metody koordinace v rámci zprávy o mládeži pro rok 2012, jež hodnotí první tříletý pracovní cyklus strategie EU pro mládež, a následných zpráv v oblasti činnosti „Tvořivost a kultura“,

—

vyměňovaly si informace o skutečném dopadu těchto závěrů Rady, mimo jiné v rámci závěrečné zprávy o výsledcích pracovního plánu pro kulturu na období let 2011 až 2014.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/24

—

společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 5. května 2003 o „sociální hodnotě sportu pro mladé lidi“ (1),

—

rozhodnutí Rady 2010/37/ES ze dne 27. listopadu 2009 o Evropském roku dobrovolných činností na podporu aktivního občanství (2011) (2) zdůrazňující tyto cíle:

—

závěry Rady ze dne 18. listopadu 2010 o úloze sportu jako faktoru přispívajícího k aktivnímu sociálnímu začleňování (3),

—

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu (4) a studii z roku 2010 o dobrovolnictví v Evropské unii, které dokládají vysokou rozmanitost dobrovolnictví ve sportu po celé EU a zaměřují se na právní ujednání a zdroje financování v této oblasti, přičemž upozorňují i na potřebu odborné přípravy dobrovolníků,

—

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o politikách EU a dobrovolnictví: „Uznání a propagace přeshraničních dobrovolných činností v EU“ (5),

—

usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 20. května 2011 o pracovním plánu Evropské unie v oblasti sportu na období let 2011–2014 (6),

—

závěry Rady ze dne 3. října 2011 o úloze dobrovolných činností v sociální politice (7),

—

odbornou konferenci nazvanou „Od dobrovolnictví k vedení ve sportu“ konanou ve dnech 13. až 14. září 2011 v polské Varšavě, na níž byla zvláštní pozornost věnována těmto otázkám:

1.

vzhledem ke zvláštnosti situace v každém členském státě a všem formám dobrovolné činnosti se pod pojmem „dobrovolné činnosti“ rozumí všechny druhy dobrovolných činností, ať již formální, neformální či informální, které určitá osoba vykonává z vlastní svobodné vůle, na základě vlastního rozhodnutí a motivace bez ohledu na finanční prospěch; tyto činnosti jsou prospěšné pro jednotlivé dobrovolníky, komunity i společnost jako celek; rovněž jsou pro jednotlivce i sdružení nástrojem k uspokojování lidských, společenských, mezigeneračních i environmentálních potřeb a zájmů a často jsou vykonávány na podporu některé neziskové organizace nebo komunitní iniciativy (8);

2.

dobrovolné činnosti musí být jasně odlišeny od placeného zaměstnání a neměly by jej v žádném případě nahrazovat (9); neměly by podněcovat genderové nerovnosti v placené a neplacené práci a nesmí přispívat ke zkrácení pracovní doby zaměstnanců nebo k jejich odchodu z trhu práce;

3.

dobrovolné činnosti nemohou nahradit obecnou odpovědnost státu za zajištění a poskytování hospodářských, sociálních a kulturních práv;

4.

dobrovolné činnosti musí podléhat stávajícím právním předpisům a plně dodržovat všeobecná a základní práva a svobody, aby bylo možné zajistit právní stát a plné respektování integrity jednotlivce.

1.

sport je největším hnutím občanské společnosti v EU; pro zajišťování sportu jsou ve většině členských států základním předpokladem neziskové činnosti a struktury založené na dobrovolných činnostech;

2.

dobrovolné činnosti ve sportu patří mezi nejatraktivnější a nejoblíbenější formy společenské aktivity v Evropě a tvoří součást společenského dědictví sportu; pořádání sportovních událostí, včetně událostí pořádaných profesionálními a komerčními sportovními organizacemi, jakož i každodenní činnosti související se sportem závisí v mnoha členských státech na dobrovolnících a dobrovolných činnostech;

3.

dobrovolné činnosti ve sportu přispívají k aktivnímu občanství a k začlenění občanů pocházejících z různých prostředí tím, že vytváří lepší porozumění a respekt prostřednictvím univerzálního jazyka sportu a přispívají k uplatňování základních hodnot a zásad Evropské unie, konkrétně: solidarita, udržitelný rozvoj, lidská důstojnost, rovnost a subsidiarita, čímž přispívají k prosazování evropské identity;

4.

občané získávají díky účasti na dobrovolných činnostech ve sportu nové dovednosti, což mimo jiné pozitivně přispívá k jejich zaměstnatelnosti a posilování jejich pocitu sounáležitosti se společností a může být katalyzátorem společenských změn;

5.

dobrovolné činnosti ve sportu mohou přispět k růstu a posilování sociálního kapitálu rozvojem společenské sítě založené na důvěře a spolupráci;

6.

dobrovolné činnosti ve sportu podporují pozitivní společenské postoje založené na hodnotách rozvíjených sportem, např.:

7.

sportovní odvětví představuje spolu s dobrovolnými činnostmi ve sportu měřitelnou a významnou ekonomickou a společenskou hodnotu v národních hospodářstvích, jež má potenciál stimulovat míru růstu a zaměstnanosti v celé Evropské unii;

8.

podpora rozvoje dobrovolných činností ve sportu sleduje cíle Evropského roku dobrovolných činností 2011 a nadále plní cíle Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 2010 a rovněž přispívá k cílům Evropského roku aktivního stárnutí 2012;

9.

dobrovolné činnosti ve sportu mohou působit jako podnět k rozvoji a podpoře fyzické aktivity na všech úrovních, což s sebou nese zlepšení tělesného a duševního zdraví občanů a omezení nemocí souvisejících se životním stylem;

10.

dobrovolné činnosti ve sportu jsou významným faktorem přispívajícím k mobilitě občanů tím, že vytváří kompetence a prohlubují zkušenosti v rámci aktivit souvisejících se sportem v jiných členských státech a rozvíjí evropskou identitu a podporují hodnoty EU mimo její hranice;

11.

dobrovolné činnosti ve sportu mohou přispět k dosažení všeobecných cílů strategie Evropa 2020 zvyšováním mobility prostřednictvím činností posilujících zaměstnatelnost, zlepšujících veřejné zdraví, podporujících sociální začlenění, vzdělávání a aktivní stárnutí.

1.

vytvořily příznivé podmínky pro rozvoj dobrovolných činností ve sportu, zejména na základě:

2.

přispívaly k podpoře pozitivního vnímání dobrovolníků ve sportu a dobrovolných činností ve sportu;

3.

nahlížely na dobrovolné činnosti ve sportu jako na důležitý nástroj zvyšování kompetencí a dovedností; za tímto účelem je třeba:

4.

napomáhaly spolupráci mezi vládními orgány a sportovními organizacemi na místní, vnitrostátní a evropské úrovni za účelem vytvoření sítí k řešení společných problémů, s nimiž se oblast dobrovolnictví potýká;

5.

prosazovaly dobrovolné činnosti ve sportu jakožto formu neformálního a informálního učení s ohledem na získávání nových dovedností a kompetencí, jakož i součást dvojí kariéry sportovců spolu s formálním vzděláváním;

6.

podporovaly dobrovolné činnosti ve sportu například podněcováním reklamních kampaní na zvýšení povědomí a podporu pozitivního přístupu k dobrovolníkům;

7.

využily potenciál dobrovolníků zapojených do pořádání sportovních akcí v dlouhodobých činnostech na všech úrovních sportu;

8.

posoudily možnost přidané hodnoty zavedení systému odměn, který by ocenil nejinovativnější dobrovolnické projekty v oblasti sportu.

1.

usilovaly o odstranění zbytečných překážek bránících rozvoji dobrovolných činností ve sportu, včetně nepřiměřené administrativní zátěže;

2.

sledovaly rozvoj sportovních odvětví v Evropské unii založených na dobrovolné činnosti, mimo jiné výzkumem jejího hospodářského a sociálního dopadu;

3.

si vyměňovaly znalosti, zkušenosti a osvědčené postupy v oblasti dobrovolných činností ve sportu;

4.

podporovaly rozvoj dobrovolných činností ve sportu v rámci vnitrostátních a evropských politik a strategií týkajících se sportu a sociálních věcí, vzdělávání a zaměstnanosti;

5.

posoudily, jakým způsobem by dobrovolné činnosti ve sportu mohly přispívat k projektům podporovaným z fondů EU, a aby vytvořily mechanismy umožňující vhodné hodnocení dobrovolných činností ve sportu;

6.

podle potřeby začlenily aspekty dobrovolných činností ve sportu do aktivit jednotlivých odborných skupin ustavených v rámci pracovního plánu EU v oblasti sportu;

7.

podněcovaly rozvoj dobrovolných činností ve sportu meziodvětvovou spoluprací mezi subjekty veřejného a soukromého sektoru a organizacemi občanské společnosti v oblasti sportu, zdraví, kultury, vzdělávání, mládeže a sociální politiky na místní, vnitrostátní i evropské úrovni.

1.

věnovala zvláštní pozornost dobrovolným činnostem a schopnosti neziskových sportovních organizací získat přístup k programům EU další generace, aniž by byla dotčena jednání o víceletém finančním rámci;

2.

určila faktory úspěšnosti, osvědčené postupy a oblasti vyžadující užší spolupráci na úrovni EU, včetně stávajících překážek bránících rozvoji dobrovolných činností ve sportu;

3.

při navrhování nových právních předpisů EU posoudila jejich možný dopad na dobrovolné činnosti ve sportu.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/27

1.

závěry Evropské rady ze zasedání v Barceloně konaného ve dnech 15. a 16. března 2002, které vyzývají k přijetí dalších opatření za účelem lepšího zvládání základních dovedností, a to zejména výukou alespoň dvou cizích jazyků od útlého věku (1),

2.

závěry Rady ze dne 19. května 2006 o Evropském ukazateli jazykových kompetencí (2), v nichž bylo znovu potvrzeno, že znalost cizích jazyků nejen pomáhá podporovat vzájemné porozumění mezi národy, ale je i předpokladem mobilní pracovní síly a přispívá ke konkurenceschopnosti hospodářství Evropské unie,

3.

doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (3), které mezi klíčové schopnosti nezbytné pro osobní naplnění, aktivní občanství, sociální soudržnost a zaměstnatelnost ve společnosti založené na znalostech řadí i komunikaci v cizích jazycích,

4.

závěry Rady ze dne 25. května 2007 o uceleném rámci ukazatelů a kritérií pro sledování pokroku při plnění lisabonských cílů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (4), v nichž byla Komise vyzvána, aby blíže přezkoumala vývoj ukazatelů týkajících se jazykových dovedností,

5.

doporučení Rady ze dne 20. listopadu 2008 o mobilitě mladých dobrovolníků v rámci Evropské unie (5), které členským státům doporučuje zvyšovat povědomí o významu mezikulturních kompetencí a učení jazyků u mladých lidí, aby se snižovaly bariéry jejich přeshraniční mobility,

6.

usnesení Rady ze dne 21. listopadu 2008 o evropské strategii pro mnohojazyčnost (6), v němž se členské státy vyzývají, aby prosazovaly mnohojazyčnost s cílem posílit sociální soudržnost, mezikulturní dialog a utváření Evropy, konkurenceschopnost evropského hospodářství a mobilitu a zaměstnatelnost obyvatel a aby propagovaly jazyky Evropské unie ve světě,

7.

závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy „ET 2020“, který určil jako priority pro období let 2009 až 2011 potřebu dosáhnout toho, aby občané byli schopni komunikovat kromě své mateřštiny v dalších dvou jazycích, potřebu v příslušných případech podporovat jazykovou výuku v odborném vzdělávání a přípravě a ve vzdělávání dospělých, jakož i potřebu umožnit přistěhovalcům, aby se naučili jazyk hostitelské země (7),

8.

společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2010 (8) o pokroku při provádění pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, v níž byla konstatována potřeba zvýšení klíčových kompetencí v odborném vzdělávání a přípravě a ve vzdělávání dospělých, a zejména potřeba věnovat větší pozornost v těchto oblastech komunikaci v cizích jazycích,

9.

strategii Evropa 2020 přijatou Evropskou radou dne 17. června roku 2010 (9) a její dvě stěžejní iniciativy: Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa  (10), která uznává potenciální příspěvek jazykových znalostí k dosažení dynamičtějšího trhu práce, a Mládež v pohybu  (11), která zdůrazňuje, že lepší znalost cizích jazyků bude nevyhnutelně zapotřebí, má-li být mobilita nejen možná, nýbrž i přínosná,

10.

doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o podpoře mobility mladých lidí ve vzdělávání (12), které uznává význam výuky jazyků a získávání mezikulturních schopností již v rané fázi vzdělávání, a to podporou kvalitní jazykové a kulturní přípravy na mobilitu jak ve všeobecném, tak odborném vzdělávání,

—

práci vykonávanou členskými státy v rámci otevřené metody koordinace, za podpory Komise, za účelem posílení příspěvku jazykového vzdělávání k uplatnění mladých lidí na trhu práce, kde znalost cizích jazyků může poskytnout zjevnou výhodu,

—

činnosti Platformy podniků pro mnohojazyčnost zřízené Komisí za účelem podpory lepšího využívání jazykových znalostí jakožto způsobu zvyšování konkurenceschopnosti podniků v EU, a zejména malých a středních podniků,

—

výsledky Platformy občanské společnosti pro mnohojazyčnost, pokud jde o zajištění všem dostupných příležitostí pro celoživotní učení se jazyků za účelem lepšího sociálního začlenění občanů ze znevýhodněných poměrů, jakož i za účelem podpory jazykové rozmanitosti a mezikulturního dialogu,

—

zprávu o provádění usnesení Rady ze dne 21. listopadu 2008 o evropské strategii pro mnohojazyčnost vypracovanou Komisí, v níž jsou podrobně popsány iniciativy, které byly učiněny, a pokrok, jehož bylo dosaženo, pokud jde o podporu studia jazyků a jazykové rozmanitosti,

—

aktualizaci Inventáře opatření Společenství v oblasti mnohojazyčnosti z roku 2011, která mapuje činnosti podniknuté jednotlivými útvary Komise v této oblasti za poslední tři roky a která výrazně zdůrazňuje skutečnost, že politika mnohojazyčnosti zlepšuje zaměstnatelnost občanů EU a konkurenceschopnost podniků EU,

—

zveřejnění strategické příručky Jazykové studium na předškolní úrovni – zajištění jeho účinnosti a udržitelnosti, které představuje krok vpřed při zvyšování povědomí o významu jazykového studia od útlého věku,

—

zveřejnění zprávy Poskytování komunikačních dovedností pro trh práce vzešlé z práce tematické pracovní skupiny „Jazyky pro pracovní uplatnění“ v rámci „ET2020“,

1.

mobilita ve vzdělávání, to znamená nadnárodní mobilita za účelem získání nových znalostí, dovedností a kompetencí, je jedním z důležitých způsobů, jak mohou občané posílit nejen možnosti svého pracovního uplatnění, zlepšit své mezikulturní povědomí, tvořivost a osobní rozvoj, ale i aktivně se zapojit do společnosti,

2.

dobrá znalost cizích jazyků je klíčovou kompetencí nezbytnou pro to, aby se člověk v moderním světě a na trhu práce prosadil. Mnohojazyčnost není pouze součástí evropského dědictví, ale rovněž příležitostí k rozvoji společnosti, která je otevřená, respektuje kulturní rozmanitost a je připravena ke spolupráci,

3.

k podpoře studijní a profesní mobility lze významně přispět tím, že v rámci dostupných zdrojů budou zachovány a rozvíjeny evropské nástroje a programy, které podporují výuku jazyků v kontextu formálního i neformálního vzdělávání,

4.

obecné jazykové programy sice pomáhají v získávání základních komunikačních dovedností pro každodenní používání, při zvyšování mobility a zaměstnatelnosti pracovníků však mohou být zvlášť účinné metodiky, jako například výuka v cizím jazyce metodou CLIL, a to jak v obecném vzdělávání, tak i v odborném vzdělávání a přípravě,

5.

s cílem podpořit CLIL by měli být učitelé a školitelé – zejména v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – vedeni k získávání vysoce kvalitních jazykových znalostí a měli by mít přístup k vysoce kvalitním výukovým pomůckám,

6.

pokud to je to možné a vhodné, měl by být na všech úrovních vzdělávání nabízen v rámci perspektivy celoživotního učení širší výběr jazyků, včetně méně používaných jazyků a jazyků sousedních zemí, a příslušné jazykové a kulturní instituce by rovněž měly poskytovat více informací o těchto jazycích a pomáhat s orientací v této problematice,

7.

osvojení jazykových znalostí u lidí, zejména dětí, ze socioekonomicky znevýhodněných poměrů nebo z přistěhovaleckých či romských rodin, nebo u osob se zvláštními vzdělávacími potřebami, může přispět k zajištění lepšího sociálního začlenění a budoucího profesního rozvoje,

8.

vysoce kvalitní výuka a studium jazyků – například specializovaného jazyka souvisejícího se zaměstnáním – jsou nezbytné pro internacionalizaci vysokoškolských institucí a zlepšování pracovního uplatnění absolventů,

9.

vzhledem k současným demografickým trendům a k potřebě zajistit rovné příležitosti pro rostoucí procento starších občanů EU je rovněž důležité zajistit možnost celoživotního jazykového studia, a to i v pokročilém věku,

1.

zintenzivnily úsilí o dosažení barcelonského cíle, například lepší nabídkou jazykové výuky, jejím zkvalitněním a zdůrazňováním jejího významu, a to jak v rámci obecného vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy a ve vysokoškolském studiu, tak i v kontextu celoživotního učení,

2.

uznaly význam hodnocení výkonu ve výuce a studiu jazyků, které představuje důležitý aspekt procesu zajišťování kvality,

3.

zlepšily počáteční a další odbornou přípravu učitelů jazyků a jazykovou přípravu učitelů jiných předmětů a zároveň zlepšily a usnadnily jejich mobilitu tím, že odstraní co nejvíce administrativních překážek,

4.

podnítily inovační způsoby evropské spolupráce, experimentování a nové přístupy k výuce a studiu jazyků, jako je obsahově a jazykově integrované učení (včetně dvojjazyčných škol), příležitosti k mobilitě pro učení jazyka v prostředí, kde je běžně užíván, a případně širší využívání informačních a komunikačních technologií rovněž v tvůrčím prostředí vhodném pro jazykovou výuku,

5.

pokud to je možné a vhodné, rozšířily výběr jazyků nabízených ve vzdělávání a odborné přípravě, a zároveň podporovaly výuku méně používaných jazyků a (zejména v pohraničních oblastech) jazyků sousedních zemí, aby usnadnily kulturní, sociální a ekonomické interakce v těchto oblastech,

6.

případně zvážily zahrnutí kulturního rozměru do jazykových osnov jakožto důležité součásti budoucí studijní a profesní mobility,

7.

podporovaly opatření zaměřená na pomoc jak dětem, tak dospělým osobám z rodin migrantů nebo romských rodin, aby se naučily úřední jazyk (nebo jazyky) hostitelské země a jazyk výuky, pokud je odlišný. Dále aby zvážily možnosti, jak dětem z těchto rodin umožnit udržet si a rozvíjet svůj mateřský jazyk,

8.

hledaly možnosti uznání a ověření jazykových znalostí mateřského jazyka u dětí a dospělých z rodin migrantů,

9.

vedly školy a instituce poskytující odborné i vysokoškolské vzdělávání k tomu, aby přijaly integrované přístupy k jazykové výuce a studiu jazyků,

10.

podporovaly dialog mezi světem vzdělávání a světem práce lepším zohledněním jazykových potřeb trhu práce, a to nabízením pravidelného poradenství žákům a studentům během celé doby jejich vzdělávání a podporou studia jazyků na pracovišti,

11.

zvážily možnosti partnerství veřejného a soukromého sektoru zaměřeného na zajištění získání jazykových znalostí vhodných pro trh práce, zejména v rámci přípravy na mobilitu a odborné stáže v zahraničí,

12.

podporovaly prosazování iniciativ v oblasti studia jazyků a prostředí napomáhajících ke studiu jazyků,

1.

podporovala úsilí členských států v oblasti výuky a studia jazyků plným využíváním programů EU a evropských nástrojů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy,

2.

rozšířila práci na jazykové politice zahájenou během prvního pracovního cyklu „ET 2020“ v rámci tematické skupiny o jazykovém vzdělávání v raném věku, aby zahrnovala další úrovně vzdělávání (základní, nižší sekundární atd.), přičemž rovněž zvlášť zohlednila oblasti odborného vzdělávání a přípravy a vzdělávání dospělých,

3.

zvážila předložení návrhu týkajícího se případné referenční úrovně jazykových znalostí s cílem podpořit stálé zlepšování jazykového vzdělávání, a to na základě výsledků evropského průzkumu jazykových znalostí, jenž má být zveřejněn v roce 2012, a v rámci dostupných zdrojů,

4.

zahájila a šířila celoevropské studie a průzkumy o metodikách a nástrojích studia jazyků, zohlednila při tom kvalitativní aspekty a potřebu zabránit další administrativní zátěži a nákladům a zpřístupnila výsledky odborníkům a osobám s rozhodovací pravomocí na vnitrostátní úrovni,

5.

podpořila a usnadnila výměnu informací o dostupných zdrojích pro studium jazyků a podpořila členské státy v praktickém využívání pokynů a nástrojů vypracovaných v rámci jazykové politiky EU,

6.

i nadále podporovala Platformu podniků pro mnohojazyčnost a iniciativy tohoto typu vyvíjené příslušnými stranami,

1.

podpořily mobilitu za účelem studia jazyků, aby studujícím pomohly překonat počáteční jazykové překážky a motivovaly je k získání znalosti alespoň dvou cizích jazyků,

2.

si navzájem vyměňovaly zkušenosti a osvědčené postupy s cílem zlepšit účinnost jazykového vzdělávání při zajišťování toho, aby byli mladí lidé vybaveni patřičnou kombinací jazykových znalostí a také schopností pokračovat v osvojování nových dovedností v souladu s budoucími potřebami a zájmy, například podporováním jazyků prostřednictvím stávajících a budoucích platforem a sítí pro učitele a školitele,

3.

zdůraznily potřebu specifického jazykového obsahu pro profesní účely, zejména v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a v rámci vysokoškolského vzdělávání, jako prostředku ke zvýšení mobility a zaměstnatelnosti,

4.

dále vyvíjely nástroje – v rámci dostupných zdrojů a při minimalizaci administrativní zátěže – pro sledování pokroku v oblasti studia jazyků a shromažďovaly kvantitativní i kvalitativní údaje, aby tak určily nejúčinnější postupy a oblasti vyžadující zlepšení,

5.

s ohledem na stávající osvědčené postupy prozkoumaly možnosti, jak posílit uznávání a ověřování jazykových znalostí získaných v rámci neformálního a informálního vzdělávání,

6.

zvážily využití Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (CEFR), vypracovaného v Radě Evropy, pro:

7.

zajistily vazbu mezi kvalifikací získanou v rámci odborného vzdělávání a přípravy, která zahrnuje jazykové dovednosti, a CEFR, při patřičném využití zdrojů a zkušeností všech příslušných evropských institucí a zúčastněných stran, zejména Rady Evropy a jejího Evropského střediska pro moderní jazyky,

8.

prostřednictvím programů EU v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže pokračovaly v podpoře spolupráce mezi vzdělávacími institucemi, jakož i podpoře výměnných programů mezi žáky a studenty, včetně účastníků odborného vzdělávání a přípravy, aby jim napomohly zlepšit jazykové znalosti,

9.

případně podporovaly na vnitrostátní úrovni i prostřednictvím evropské spolupráce přípravu materiálů pro studium a výuku méně používaných jazyků,

10.

aniž jsou dotčena nadcházející jednání, zvážily možnost zahrnutí studia jazyků mezi prioritní oblasti v budoucí generaci programů EU v oblasti vzdělávání a odborné přípravy.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/31

—

usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 14. prosince 2000 o akčním plánu mobility (1),

—

doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 10. července 2001 o mobilitě studentů, osob účastnících se odborné přípravy, dobrovolníků, učitelů a školitelů uvnitř Společenství (2),

—

doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o nadnárodní mobilitě uvnitř Společenství pro účely všeobecného a odborného vzdělávání: Evropská charta kvality mobility (3),

—

závěry Rady ze dne 25. května 2007 o uceleném rámci ukazatelů a kritérií pro sledování pokroku při plnění lisabonských cílů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (4),

—

doporučení Rady ze dne 20. listopadu 2008 o mobilitě mladých dobrovolníků v rámci Evropské unie (5),

—

závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 21. listopadu 2008 týkající se mobility mladých lidí (6),

—

závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“) (7),

—

usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) (8),

—

závěry Rady ze dne 16. března 2010 o strategii Evropa 2020 (9),

—

závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 18. listopadu 2010 o prioritách posílené evropské spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy na období let 2011–2020 (10),

—

závěry Rady ze dne 19. listopadu 2010 o iniciativě Mládež v pohybu – integrovaném přístupu k výzvám, kterým čelí mládež (11),

—

závěry Rady ze dne 14. února 2011 o úloze vzdělávání a odborné přípravy při provádění strategie Evropa 2020  (12),

—

doporučení Rady ze dne 28. června 2011: Mládež v pohybu – podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání (13),

—

závěry Rady ze dne 28. listopadu 2011 o východním rozměru účasti a mobility mládeže,

—

zpráva Komise určená Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 7. července 2011: přezkum programu celoživotního učení v polovině období (14).

—

výzvu Rady Komisi v rámci doporučení z roku 2006 týkajícího se Evropské charty kvality mobility, aby zlepšila nebo v úzké spolupráci s příslušnými orgány vypracovala statistické údaje o mobilitě pro účely všeobecného a odborného vzdělávání, a to z hlediska pohlaví (15),

—

zprávu fóra odborníků na vysoké úrovni pro mobilitu z června roku 2008 a v ní obsažený návrh, aby mobilita ve vzdělávání byla příležitostí, kterou mají všichni mladí lidé v Evropě,

—

cíl týkající se mobility ve vysokoškolském vzdělávání stanovený v rámci boloňského procesu na konferenci v Lovani / Louvain-la-Neuve v dubnu roku 2009,

—

zelenou knihu Komise z července roku 2009 o podpoře mobility mladých lidí ve vzdělávání (16),

—

komuniké ze zasedání v Bruggách z prosince roku 2010 a závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o prioritách posílené evropské spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy na období let 2011–2020 (17), v nichž se stanoví, že evropské systémy odborného vzdělávání a přípravy by měly v roce 2020 poskytovat výrazně širší možnosti pro nadnárodní mobilitu,

—

pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. května 2011 o vypracování referenčních úrovní týkajících se vzdělávání v zájmu zaměstnatelnosti a mobility ve vzdělávání (18),

—

závěry Rady ze zasedání konaného ve dnech 28. a 29. listopadu 2011 o jazykových znalostech pro zlepšení mobility.

—

mobilita ve vzdělávání přispívá k osobnímu i profesionálnímu rozvoji mladých lidí a zlepšuje zaměstnatelnost a konkurenceschopnost, což bylo dokázáno nejen prostřednictvím programů EU v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže, ale rovněž prostřednictvím řady mezinárodních kvalitativních studií v oblasti mobility ve vzdělávání,

—

evropská referenční úroveň (19) mobility ve vzdělávání doplněná příslušnými ukazateli (20) by mohla napomoci podpořit a sledovat pokrok členských států při plnění již dohodnutého (21) cíle, jímž je zvýšená mobilita, jakož i určit příklady osvědčených postupů a podpořit rozvoj iniciativ vzájemného učení,

—

sběr údajů za účelem stanovení pokroku podle evropské referenční úrovně pro mobilitu ve vzdělávání by měl být prováděn v rámci mezí dostupných zdrojů,

—

s cílem zohlednit odlišné situace v oblasti vzdělávání by tato referenční úroveň měla rozlišovat mezi dvěmi hlavními oblastmi: vysokoškolským vzděláváním a počátečním odborným vzděláváním a přípravou,

—

je rovněž důležité doplnit každou referenční úroveň ukazatelem zahrnujícím všechny typy mobility ve vzdělávání, které jsou mladým lidem poskytovány, včetně mobility probíhající ve formálním i neformálním prostředí.

1)

s ohledem na ustanovení doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o podpoře mobility mladých lidí ve vzdělávání přijaly na vnitrostátní i na evropské úrovni opatření zaměřená na zvýšení mobility ve vzdělávání a na dosažení evropské referenční úrovně uvedené v příloze této poznámky;

2)

na základě dostupných zdrojů a nástrojů a s minimální administrativní zátěží a náklady zdokonalily sběr údajů o mobilitě ve vzdělávání v rámci všech cyklů vysokoškolského vzdělávání, počátečního odborného vzdělávání a přípravy, jakož i údajů o mobilitě ve vzdělávání u mladých lidí obecně, s cílem určit pokrok ve srovnání s evropskou referenční úrovní a ukazatelem uvedenými v příloze;

3)

podporovaly provádění a používání programů a nástrojů EU určených k podpoře mobility ve vzdělávání a celoživotního učení, jako jsou mimo jiné Europass, pas mládeže, evropský rámec kvalifikací (EQF), evropský systém přenosu a akumulace kreditů (ECTS) a evropský systém kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET).

1)

spolupracovala s členskými státy a podporovala je, zejména s pomocí Eurostatu, s cílem zlepšit v období do roku 2020 dostupnost příslušných ukazatelů a statistik. Měla by přitom co nejlépe využívat dostupné statistické údaje a průzkumy o domácnostech, a to za účelem minimalizace administrativní zátěže a nákladů;

2)

posuzovala, zejména prostřednictvím pravidelných zpráv o pokroku, do jaké míry jsou plněny cíle mobility stanovené podle rámce „ET 2020“;

3)

do konce roku 2015 podala Radě zprávu za účelem přezkumu a případně revize evropské referenční úrovně mobility ve vzdělávání stanovené v příloze.

1)

sledovaly pokrok a výsledky v oblasti přeshraniční mobility ve vzdělávání na vnitrostátní i evropské úrovni, a to i prostřednictvím sběru kvalitativních informací o příkladech osvědčených postupů, čímž se vytvoří základ pro fakticky podloženou tvorbu politik;

2)

s ohledem na mobilitu ve vysokoškolském vzdělávání: při využití dostupných zdrojů a v úzké součinnosti s boloňským procesem zdokonalily sběr údajů o mobilitě studentů (včetně kreditové i diplomové mobility) ve všech třech cyklech z administrativních i jiných zdrojů, zejména v okamžiku ukončení studia, s cílem stanovit pokrok podle referenční úrovně pro mobilitu uvedené v příloze (část I bod 1);

3)

s ohledem na mobilitu ve vzdělávání v počátečním odborném vzdělávání a přípravě: co nejlépe využívaly dostupných průzkumů o domácnostech, a shromáždily tak údaje o mobilitě ve vzdělávání nezbytné k podpoře referenční úrovně uvedené v příloze (část I bod 2);

4)

s ohledem na mobilitu ve vzdělávání u mladých lidí obecně: co nejlépe využívaly dostupných průzkumů o domácnostech, a shromáždily tak údaje nezbytné k vytvoření ukazatele pro celkovou formální a neformální mobilitu ve vzdělávání, včetně podrobného přehledu neformální mobility, s cílem doplnit souhrn ukazatelů EU v oblasti mládeže (22) a případně rozšířit referenční úroveň mobility ve vzdělávání tak, aby někdy v budoucnu zahrnovala mobilitu mládeže obecně (část II přílohy);

5)

posoudily možnost využití dostupných průzkumů týkajících se učitelů ve všech úrovních vzdělávání za účelem vytvoření ukazatelů mobility vyučujících a případného rozšíření referenční úrovně mobility ve vzdělávání tak, aby někdy v budoucnu zahrnovala mobilitu vyučujících (23).

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 372/36

1.

Systémy vysokoškolského vzdělávání plní klíčovou úlohu při formování znalostí, o něž se opírá rozvoj jedince i společnosti, a při podpoře aktivního občanství.

2.

Ve strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, která byla přijata v červnu roku 2010 (1), je stanoven konkrétní cíl, jímž je zlepšení úrovně vzdělání, zejména zvýšením podílu mladých lidí s úspěšně dokončeným terciárním nebo srovnatelným vzděláním na nejméně 40 % do roku 2020.

3.

Boloňskou deklarací ze dne 19. června 1999 byl zahájen mezivládní proces, jehož cílem je vytvořit Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání a jenž je aktivně podporován Evropskou unií; na zasedání ministrů, kteří jsou v zúčastněných zemích odpovědní za vysokoškolské vzdělávání, konaném v Lovani a v Louvain-la-Neuve ve dnech 28. a 29. dubna 2009, ministři vyzvali instituce poskytující vysokoškolské vzdělávání (2), aby v období do roku 2020 pokračovaly v modernizaci svých činností.

4.

Směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 stanovila podmínky a pravidla pro přijímání státních příslušníků třetích zemí na území členských států na dobu delší než tři měsíce za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby (3).

5.

Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 stanovila podmínky pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí do členských států na dobu delší než tři měsíce za účelem provedení výzkumného projektu na základě dohody o hostování uzavřené s výzkumnou organizací (4).

6.

V usnesení Rady ze dne 23. listopadu 2007 o modernizaci univerzit v zájmu konkurenceschopnosti Evropy v globální znalostní ekonomice (5) byly členské státy vyzvány, aby podporovaly internacionalizaci institucí poskytující vysokoškolské vzdělávání zajišťováním kvality prostřednictvím nezávislého hodnocení a vzájemného hodnocení univerzit, dále posilováním mobility, prosazováním používání společných a dvojitých diplomů a usnadněním uznávání kvalifikací a započítávání dob studia.

7.

V závěrech Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (6) bylo uvedeno, že v zájmu podpory úsilí členských států o modernizaci vysokoškolského vzdělávání a vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání by měla být cílem těsná součinnost s boloňským procesem, zejména v souvislosti s nástroji zajišťujícími kvalitu, uznávání kvalifikací, mobilitu a transparentnost.

8.

V závěrech Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 26. listopadu 2009 o rozvoji úlohy vzdělávání v rámci plně fungujícího znalostního trojúhelníku (7) bylo poukázáno na potřebu dále reformovat struktury řízení a financování vysokých škol, které umožní větší nezávislost a odpovědnost, a usnadnit tak různorodější tok příjmů a efektivnější spolupráci s podnikatelským světem a vybavit vysoké školy, aby se mohly podílet na znalostním trojúhelníku v globálním měřítku.

9.

V závěrech Rady ze dne 11. května 2010 o internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání (8) byla Komise vyzvána, aby vypracovala strategii EU v oblasti mezinárodního vysokoškolského vzdělávání, která bude zaměřena na zvyšování soudržnosti a komplementarity stávajících iniciativ mezinárodní spolupráce na úrovni EU i na úrovni jednotlivých členských států a která bude nadále prosazovat přitažlivost evropského vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a inovací rámci vnější činnosti EU.

10.

V závěrech Rady ze dne 7. června 2010 s názvem „Nové dovednosti pro nová pracovní místa:další postup“ (9) byla vyzdvižena potřeba prosazovat růst podporující začlenění a pomáhat osobám všech věkových skupin předvídat a zvládat změny tím, že budou vybaveny vhodnými dovednostmi a kompetencemi.

11.

V závěrech Rady ze dne 19. listopadu 2010 o iniciativě Mládež v pohybu  (10) byla obsažena výzva k úsilí o zkvalitňování a zatraktivnění vzdělávání na všech úrovních, zvláště na úrovni vysokoškolského vzdělávání.

12.

V závěrech Rady ze dne 26. listopadu 2010 o Unii inovací pro Evropu (11) byl zdůrazněn význam upřednostňování investic do vzdělávání, odborné přípravy a výzkumu a plného využívání intelektuálního kapitálu Evropy, aby byla zajištěna dlouhodobá konkurenceschopnost a růst.

13.

Evropská rada v závěrech ze dne 4. února 2011 vyzvala k uplatňování strategického a integrovaného přístupu k podpoře inovací a plnému využití intelektuálního kapitálu Evropy, což přinese prospěch občanům, podnikům – zejména malým a středním podnikům – a výzkumným pracovníkům (12).

14.

V závěrech Rady ze dne 14. února 2011 o úloze vzdělávání a odborné přípravy při provádění strategie Evropa 2020  (13) bylo zdůrazněno, že instituce poskytující vysokoškolské vzdělávání by měly usilovat o zvyšování kvality a relevantnosti nabízených vzdělávacích kurzů, aby povzbudily širší okruh občanů k vysokoškolskému studiu, a že je třeba podporovat posílenou spolupráci mezi institucemi poskytujícími vysokoškolské vzdělávání, výzkumnými ústavy a podniky s cílem posílit znalostní trojúhelník jakožto základ pro inovativnější a tvořivější ekonomiku.

15.

V závěrech Rady ze dne 19. května 2011 o rámci EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do ro roku 2020 (14) byly členské státy vyzvány, aby stanovily cíle, které by byly zaměřeny na to, aby byl v praxi zajištěn rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání, včetně vysokoškolského vzdělávání, a aby i nadále o plnění svých cílů usilovaly.

16.

V závěrech Rady ze dne 31. května 2011 o rozvoji Evropského výzkumného prostoru (EVP) prostřednictvím skupin v oblasti EVP (15) bylo konstatováno, že by významný pokrok, jehož bylo dosaženo při zavádění Evropského výzkumného prostoru, měl vést k pokračování komplexního a strategického přístupu v zájmu plného využívání intelektuálního kapitálu Evropy.

17.

V doporučení Rady ze dne 28. června 2011 s názvem „Mládež v pohybu – podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání“ (16) bylo konstatováno, že mobilita ve vzdělávání může přispět k tomu, že systémy a instituce vzdělávání a odborné přípravy budou otevřenější, evropštější a více mezinárodní, přístupnější a efektivnější. Mobilita může rovněž posílit konkurenceschopnost Evropy tím, že pomáhá budovat společnost založenou na znalostech.

18.

V závěrech ze dne 28. listopadu 2011 o referenční úrovni mobility ve vzdělávání Rada usiluje o zvýšení účasti vysokoškolských studentů na mobilitě ve vzdělávání a stanoví kvantitativní a kvalitativní hranice pro měření období strávených v zahraničí v rámci studia či odborné přípravy souvisejících s vysokoškolským vzděláváním.

19.

V Evropské unii existuje dlouholetá tradice spolupráce se třetími zeměmi vycházející ze souboru politik a nástrojů, v nichž vysokoškolské vzdělávání hraje stále významnější úlohu. Spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání zastává rovněž významné místo v rámcích mnohostranné spolupráce, jakými jsou například Východní partnerství, Unie pro Středomoří nebo Severní dimenze a spolupráce se západním Balkánem.

1.

první ministerskou konferenci EVP na téma Intelektuální kapitál – dopad z hlediska tvořivosti, která se konala dne 20. července 2011 v Sopotech a v jejímž rámci byla zdůrazněna úloha, již univerzity plní v globalizovaném světě jakožto zdroje znalostí a inovativního myšlení, zejména s ohledem na strategické oblasti výzkumu zaměřeného na řešení problémů současnosti;

2.

konferenci uspořádanou předsednictvím o modernizaci vysokoškolského vzdělávání, která se konala ve dnech 24. a 25. října 2011 v Sopotech a na níž byla vyzdvižena potřeba modernizovat soustavy vysokoškolského vzdělávání, zejména tváří v tvář současným výzvám, jakými jsou například globální konkurence a demografické trendy,

1.

za současné ekonomické situace hraje vysokoškolské vzdělávání (včetně odborného vzdělávání a přípravy na terciární úrovni) díky své provázanosti s výzkumem a inovacemi klíčovou úlohu při zajišťování vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu a při prosazování důležitého výzkumu, který Evropa potřebuje v úsilí o zabezpečení pracovních míst, hospodářský růst a prosperitu;

2.

kvalifikace absolventů neodpovídají vždy potřebám trhu práce a společnosti. Zaměstnavatelé ve veřejném i soukromém sektoru stále častěji informují o nesouladu a obtížích při hledání vhodných osob pro vyvíjející se potřeby znalostní ekonomiky;

3.

Evropa potřebuje mnohem vyšší počet odborně připravených výzkumných pracovníků a výzkumných pracovníků s praxí v jiném než akademickém prostředí, a to rovněž v soukromém sektoru, aby evropské ekonomiky byly intenzivněji spjaty s výzkumem, a mohlo tak dojít k oživení inovací a k posílení konkurenceschopnosti;

4.

rozšíření účasti na vysokoškolském vzdělávání vyžaduje, aby se věnovala stále větší pozornost výzvám týkajícím se kvality a rozmanitosti;

5.

síla evropských institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání spočívá v jejich rozmanitosti, v poskytování vysoce kvalitního, udržitelného, relevantního vzdělávání a výzkumu a v propojení institucionální autonomie, odpovědnosti všech zúčastněných stran a schopnosti přizpůsobovat se měnícím se okolnostem. Kromě jejich dvojího tradičního poslání, jímž je výuka a výzkum, nabývá stále více na významu i poslání třetí, jímž je propojování institucí s podniky, mimo jiné i na regionální úrovni, a zahrnutí sociální odpovědnosti;

6.

potenciál evropských institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání, pokud jde o plnění jejich úlohy ve společnosti a o jejich přispění k prosperitě Evropy, je nicméně i nadále nedostatečně využíván: Evropa zaostává v celosvětovém konkurenčním boji o znalosti a nadané vědce, zatímco nově se rozvíjející ekonomiky rychle zvyšují investice do vysokoškolského vzdělávání;

7.

instituce poskytující vysokoškolské vzdělávání se zároveň příliš často snaží soutěžit v příliš mnoha oblastech, přičemž poměrně málo z nich dosahuje vynikající úrovně v konkrétních oborech, kde panuje silná celosvětová konkurence;

8.

uvnitř institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání se tudíž musí i nadále provádět reformy založené na volbě poslání těchto institucí podle typů intelektuálního kapitálu, který představují, a příležitostí, jak se vymezit ve vztahu k dalším institucím daného státu;

9.

k prosazování institucionální rozmanitosti v rámci vnitrostátních systémů vysokoškolského vzdělávání je nutné, aby tyto instituce byly autonomní: v zájmu prosazování vynikající úrovně v institucích poskytujících vysokoškolské vzdělávání je třeba úkoly a poslání jednotlivých institucí diverzifikovat,

1.

hlavní odpovědnost za uskutečnění a podporu reforem vysokoškolského vzdělávání nesou samotné členské státy a vzdělávací instituce; ovšem boloňský proces a následný rozvoj Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, program EU pro modernizaci systémů vysokoškolského vzdělávání a vytvoření Evropského výzkumného prostoru ukazují, že výzvy a nezbytná politická opatření překračují vnitrostátní hranice a že evropská spolupráce může představovat cenný přínos, pokud jde o financování podpory, empiricky podloženou analýzu politik a výměnu osvědčených postupů;

2.

jednou ze zásadních podmínek plného využívání evropského intelektuálního kapitálu je kvalita a přiměřenost vysokoškolského vzdělávání;

3.

kvalita vzdělávání a výzkumu je jednou z hlavních hnacích sil úspěšné modernizace systémů vysokoškolského vzdělávání v Evropě;

4.

posilování znalostního trojúhelníku tvořeného vzděláváním, výzkumem a inovacemi, je zásadní podmínkou pro umožnění toho, aby vysokoškolské vzdělávání přispívalo k tvorbě pracovních míst a k růstu, jakož pro reformu struktury řízení a financování vysokých škol a pro zvýšení jeho atraktivity v mezinárodním měřítku;

5.

rozvoj Evropského výzkumného prostoru zlepšuje komplementaritu mezi vnitrostátními systémy, čímž se zvyšuje nákladová efektivnost investic do výzkumu a dochází k intenzivnějším výměnám a spolupráci mezi institucemi součinnými v rámci znalostního trojúhelníku;

6.

mezinárodní mobilita studentů, výzkumných a dalších pracovníků, jež byla od vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání posílena, má pozitivní dopad na kvalitu a zasahuje do všech klíčových oblastí reforem, může však také představovat výzvu pro ty vzdělávací systémy, jež přijímají studenty ve výrazně vysokých počtech, nebo pro země ohrožené „odlivem mozků“, v jehož důsledku řada talentovaných osob odchází studovat do zahraničí, kde se poté i usadí;

7.

přilákání nejlepších studentů, akademických a výzkumných pracovníků ze zemí nepatřících do EU a vytvoření nových forem přeshraniční spolupráce jsou klíčovými podmínkami k tomu, aby se atraktivita Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a Evropského výzkumného prostoru v globální soutěži o znalosti a nadané vědce zvýšila;

8.

pokud jde o zvyšování kvality a relevantnosti vysokoškolského vzdělávání, je velice důležité do přípravy a realizace programů zapojit zaměstnavatele a další zainteresované subjekty;

9.

základem pro udržitelné vysokoškolské vzdělávání by měly zůstat veřejné investice podporované dalšími finančními zdroji, a to zejména s ohledem na současnou finanční krizi v Evropě,

1.

zintenzivnění úsilí o zvýšení úrovně dosaženého vysokoškolského vzdělání, aby bylo dosaženo hlavního cíle strategie Evropa 2020, jímž je dosáhnout v EU úrovně 40 % osob ve věku 30 až 34 let s ukončeným terciárním nebo podobným vzděláváním, a to s přihlédnutím k odhadu, podle něhož do roku 2020 bude 35 % všech pracovních míst v EU vyžadovat vysokou kvalifikaci (18);

2.

rozvinutí jasných plánů přechodu od odborného vzdělávání a jiných druhů vzdělávání ke vzdělávání vysokoškolskému, a vypracování mechanismů pro uznávání předchozího vzdělání a zkušeností získaných mimo rámec formálního vzdělávání a odborné přípravy, zejména prostřednictvím řešení výzev souvisejících se zaváděním a používáním vnitrostátních rámců kvalifikací souvisejících s evropským rámcem kvalifikací;

3.

podpoře systematické tvorby účinných strategií s cílem zajistit přístup znevýhodněným a nedostatečně zastoupeným skupinám, a to zejména prostřednictvím důkladnější osvěty a poskytování transparentnějších informací o možnostech a výsledcích vzdělávání, jakož i lepšího poradenství v zájmu zajištění správné volby studijního oboru;

4.

prohloubení úsilí o minimalizaci míry předčasného ukončování vysokoškolského studia, a to zvýšením kvality, relevantnosti a přitažlivosti nabízených kurzů, zejména prostřednictvím podpory učení vycházejícího z potřeb studentů a zajištění vhodné pomoci, vedení a poradenství po přijetí ke studiu;

5.

zajištění toho, aby se cílená finanční podpora dostala potenciálním studentům z prostředí s nižšími příjmy;

6.

podpoře využívání odhadů dovedností a růstu a údajů o zaměstnávání absolventů (včetně sledování toho, jak se absolventům podařilo v zaměstnání uplatnit) při přípravě, průběhu a hodnocení studijních programů, a povzbuzování k větší flexibilitě při přípravě studijních programů včetně možností mezioborového vzdělávání, aby se zlepšila zaměstnatelnost absolventů;

7.

podpoře přijímání přístupů k výuce a učení, jež vycházejí z potřeb studentů, přičemž je třeba přihlížet k rozmanitosti potřeb jednotlivých studentů a prosazovat větší rozmanitost způsobů studia, mimo jiné účinným využíváním informačních a komunikačních technologií;

8.

motivaci institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání, aby investovaly do nepřetržitého profesního rozvoje svých zaměstnanců a odměňovaly vynikající kvalitu ve výuce;

9.

boji proti stereotypům a na odstraňování překážek, s nimiž se dosud potýkají ženy usilující o dosažení nejvyšších úrovních postgraduálního vzdělání a výzkumu, zejména v určitých oborech a ve vedoucích pozicích, a v zájmu mobilizace nevyužitých talentů;

10.

případném a vhodném propojování vnitrostátního financování doktorských programů a zásad pro inovativní doktorské programy (19) a podpoře tvorby kariérních příležitostí pro výzkumné pracovníky;

11.

podněcování rozvoje podnikavosti a tvůrčích a inovačních dovedností ve všech oborech a v rámci všech cyklů studia a prosazování inovací v oblasti vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím interaktivnějšího vzdělávacího prostředí a posílení infrastruktury pro předávání znalostí;

12.

případném posílení úlohy mezioborového výzkumu v rámci institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání, jakož i na zlepšování vzájemných vazeb mezi vysokoškolským vzděláváním a výzkumem, a to v zájmu účinnějšího fungování znalostního trojúhelníku;

13.

kromě podpory výzkumného a vzdělávacího poslání vysokoškolského vzdělávání rovněž na podpoře dalšího rozvoje třetího typu aktivit, jako je sdílení znalostí a inovací, zapojení komunity, celoživotní učení a význam pro regionální a místní rozvoj;

14.

podpoře partnerství a spolupráce s podniky, například prostřednictvím struktur odměňování, studijních a pracovních stáží, pobídek pro multidisciplinární spolupráci a spolupráci mezi jednotlivými organizacemi a omezení regulativních a administrativních překážek bránících partnerství mezi institucemi poskytujícími vysokoškolské vzdělávání a dalšími veřejnými a soukromými subjekty. Účinného předávání znalostí trhu a v této souvislosti i návaznosti mezi základním a aplikovaným výzkumem je možno dosáhnout uplatňováním veřejných politik, které posílí partnerství napříč širokým spektrem subjektů;

15.

posilování vazeb mezi institucemi poskytujícími vysokoškolské vzdělávání, zaměstnavateli a institucemi trhu práce, aby byly ve studijních programech více zohledňovány potřeby trhu práce, aby dovednosti lépe odpovídaly pracovním místům a aby se rozvíjely aktivní politiky trhu práce zaměřené na podporu zaměstnávání absolventů;

16.

posílení kvality prostřednictvím mobility a přeshraniční spolupráce, mimo jiné:

17.

povzbuzování k pružnějším systémům správy a financování v institucích poskytujících vysokoškolské vzdělávání, včetně mechanismů spojených s výkonností a konkurencí, jakož i na prosazování profesionalizace vnitřního řízení;

18.

usnadnění přístupu k alternativním zdrojům financování, včetně případného využívání veřejných zdrojů k získání soukromých a jiných veřejných investic,

1.

podporovat členské státy v jejich úsilí o reformu systémů vysokoškolského vzdělávání za plného využití programů EU v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a prostřednictvím zlepšení empirické základny, podrobné analýzy a větší transparentnosti, mimo jiné:

2.

usnadnit zlepšování mobility v učení posilováním evropského systému přenosu a akumulace kreditů a mechanismů zajišťování kvality s cílem zlepšit uznávání;

3.

navrhnout – aniž by tím byla dotčena nadcházející jednání o budoucím programu EU v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže – systém „Erasmus Masters Degree Mobility“, jehož cílem bude podporovat mobilitu, excelenci a přístup k dostupným finančním prostředkům pro studenty absolvující magisterské studium v jiném členském státě, bez ohledu na sociální prostředí, z něhož pocházejí;

4.

podpořit analýzu toků mobility a vývoje v oblasti vzdělávání poskytovaného na základě franšízové smlouvy;

5.

spolu s členskými státy prosazovat soudržný rozvoj Evropského výzkumného prostoru a Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a snažit se posilovat součinnost mezi EU a boloňským procesem, mimo jiné i uplatňováním programu v oblasti vzdělávání a odborné přípravy pro období po roce 2013, s cílem přispět k dosažení 20 % cíle v oblasti mobility stanoveného v rámci boloňského procesu a EU;

6.

i nadále rozvíjet Evropský inovační a technologický institut (EIT), a to přijetím návrhu nového strategického programu inovací, v němž bude vymezena budoucnost EIT, jeho priority a návrhy na vytvoření nových znalostních a inovačních komunit, zejména v zájmu posílení inovačního potenciálu institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání v rámci spolupráce s podniky;

7.

podporovat uplatňování otevřených a transparentních postupů náboru pracovníků a napomáhat přeshraniční a meziodvětvové mobilitě výzkumných pracovníků, a to prostřednictvím prosazování evropského rámce pro profesní dráhu výzkumných pracovníků a evropské iniciativy EURAXESS – Mobilita výzkumných pracovníků  (20);

8.

v rámci akcí Marie Curie posilovat programy mobility zaměřené na doktorandy, včetně podpory jejich opětovného začlenění, a prosazovat plán evropského doktorského programu v oblasti průmyslu s cílem podporovat aplikovaný výzkum;

9.

navrhnout rámec kvality stáží, který pomůže studentům a absolventům získat praktické znalosti, jež jsou nezbytné pro zaměstnání, a nalézt více stáží v lepší kvalitě;

10.

propagovat EU jako místo vhodné pro studium a výzkum pro největší talenty z celého světa, při uznání rozmanitosti jednotlivých institucí poskytujících vysokoškolské vzdělávání, a rozvíjet vztahy v oblasti vysokoškolského vzdělávání s partnery mimo Unii s cílem posílit vnitrostátní systémy vysokoškolského vzdělávání, politický dialog, mobilitu a uznávání akademických titulů, a to i prostřednictvím strategie pro rozšíření, evropské politiky sousedství, Východního partnerství, evropsko-středomořského partnerství, spolupráce se západním Balkánem, globálního přístupu k migraci a Boloňského politického fóra;

11.

vypracovat strategii EU v oblasti mezinárodního vysokoškolského vzdělávání zaměřenou na lepší plnění výše uvedených cílů, zvyšování informovanosti a viditelnosti v mezinárodním měřítku, jakož i na spolupráci s partnery s cílem upevňovat vzájemné vztahy a přispívat k budování kapacit v oblasti vysokoškolského vzdělávání;

12.

posilovat dlouhodobý dopad financování EU na modernizaci vysokoškolského vzdělávání zlepšením doplňkovosti různých nástrojů financování, zejména budoucích programů EU v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže, rámcového programu pro výzkum a inovace Horizont 2020 a nástrojů evropské politiky soudržnosti.