22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/1

1.1

vítá tematickou strategii Komise, protože obsahuje integrovaný a holistický přístup k sektoru odpadů, který nabízí mnoho možností pro další nezbytná ekologická zlepšení v tomto sektoru;

1.2

zdůrazňuje, že odpadová politika má zásadní význam pro celkovou politiku životního prostředí, a proto by společná vylepšená opatření v politice odpadů velkou měrou prospěla životnímu prostředí;

1.3

podtrhuje, že orgány místní a regionální samosprávy jsou ve většině členských států zodpovědné za uplatňování podstatné části politiky životního prostředí EU, mezi jejíž nejdůležitější aspekty patří odpadová politika; poznamenává dále, že orgány místní a regionální samosprávy by měly hrát klíčovou úlohu v rozvoji nových přístupů a návrhů opatření v oblasti odpadů;

1.4

poukazuje na to, že je třeba značného úsilí a dialogu s místní úrovní k tomu, aby se od prostého zneškodňování odpadů přešlo k udržitelné politice, jejíž těžiště spočívá v předcházení vzniku, opětovném použití, recyklaci a využití odpadů, a že orgány místní a regionální samosprávy potřebují další lidské a finanční zdroje, aby tento úkol splnily;

1.5

zaměřuje pozornost na odpadovou hierarchii, která by měla být doplněná o metodu proporcionálního využití životního cyklu, která bere v úvahu celý životní cyklus produktů, nosným a převládajícím principem odpadové politiky, avšak poznamenává, že je tato hierarchie je otevřená novým systémům, pokud se ukáží jako účinné a uskutečnitelné;

1.6

varuje však, že při uskutečňování tematické strategie v různých oblastech, např. u otázky, odkdy odpad nelze považovat za odpad, nebo u směšování nebezpečných odpadů, jsou navrhována zbytečná a neúčelná uvolnění, která mohou mít nepříznivé dopady na životní prostředí;

1.7

poukazuje na to, že nadále existuje potřeba jasných právních předpisů, např. ve vztahu k definici recyklace a využití odpadů;

1.8

souhlasí s cílem tematické strategie a podporuje názor, že odpadová politika EU disponuje potenciálem ke snížení celkových negativních dopadů spotřeby zdrojů na životní prostředí, a že EU se má stát společností recyklace;

1.9

interpretuje popis cílů tematické strategie jako zaměření na odpadovou hierarchii;

1.10

považuje zaměření tematické strategie na současné problémy při uplatňování za rozumné, i přizpůsobení současné legislativy, přičemž je třeba vzít v úvahu vývoj ve vědě a technologiích;

1.11

souhlasí s hlavními body stanovenými tematickou strategií: zjednodušením a modernizací stávajících právních předpisů, pokud se tím usnadní uplatňování opatření k ochraně životního prostředí;

1.12

bere s uspokojením na vědomí odkaz na odpadovou hierarchii, která je považována za důležité východisko pro opatření v sektoru odpadů k vytvoření základny pro rozumnou a úspěšnou odpadovou politiku;

1.13

lituje, že hierarchie byla na třech úrovních zploštěna. To, že opětovné použití, recyklace a využití bylo postaveno na stejnou úroveň, odporuje duchu různých právních aktů;

1.14

klade si otázku, zda členské státy vzhledem k prostoru pro interpretaci článku provedou nezbytná opatření a použijí ty nejvhodnější nástroje tak, aby dosáhly cíle článku;

1.15

lituje, že byl vyškrtnut právní základ pro přijetí specifických právních předpisů pro odpady;

1.16

vyzdvihuje, že definice „producenta“ obsahuje to, že subjekt, který zpracovává odpad, i přes případnou jím provedenou změnu v charakteru nebo složení odpadu, je vždy považován za producenta odpadu. To je v rozporu s koncepcí o nepovažování odpadu od určitého bodu za odpad, kterou vypracovala sama Komise;

1.17

schvaluje upřesnění definice využití odpadu spalováním, avšak poznamenává, že definice využití jinými formami zpracování odpadu je stále nejasná;

1.18

lituje, že bylo vyškrtnuto upozornění na princip „znečišťovatel platí“; jenž je základem pro uplatňování odpovědnosti výrobců;

1.19

s politováním konstatuje, že zavedení koncepce nepovažování odpadu od určitého bodu za odpad i definice odpadu by mohly mít dalekosáhlé a nevhodné důsledky, např.

1.20

konstatuje, že koncepce nepovažování odpadu od určitého bodu za odpad se omezuje na ty odpady, u kterých je to skutečně ku prospěchu životnímu prostředí, shledává však, že omezení oblasti použití této koncepce je velmi nejasné, protože význam pojmu „skutečný prospěch pro životní prostředí“ není blíže definován;

1.21

vítá, že směrnice o nebezpečných odpadech a rámcová směrnice budou spojeny do jedné rámcové směrnice;

1.22

lituje, že ustanovení uplatňovaná pro třídění nebezpečných odpadů jasně neuvádějí, že směšování nebezpečných odpadů je zakázáno pro všechny subjekty kromě zařízení, kterým k tomu bylo uděleno povolení, v souladu s článkem 19 (viz odst. 1 písm. a) a d));

1.23

podporuje snahu Komise stanovit minimální požadavky na povolení zpracování odpadu na úrovních, které zajistí vysoký stupeň ochrany zdraví a životního prostředí, avšak vyslovuje se proti tomu, aby Komise dostala oprávnění stanovovat tyto minimální požadavky podle nedemokratického postupu projednávání ve výborech;

1.24

vítá ustanovení o registraci těch subjektů, které se starají o odpad v posledních fázích;

1.25

zasazuje se o vyšší požadavky na plány pro nakládání s odpady, protože plány jsou považovány za užitečné flexibilní nástroje, které navíc mohou přispět k rozšíření osvědčených postupů v této oblasti;

1.26

podporuje požadavek na využití ekonomických nástrojů v odpadové politice, jako jsou poplatky z materiálů a zpracování a to i ve spojení s předcházením tvorbě odpadu, a bere na vědomí úspěch, kterého bylo dosaženo s takovými nástroji v řadě zemí; zdůrazňuje však, že současné odlišné používání ekonomických nástrojů narušuje hospodářskou soutěž, a zdůrazňuje proto potřebu zachovat hladké fungování vnitřního trhu;

1.27

lituje, že Komise přenechává vývoj minimálních kvalitativních a kvantitativních cílů, jakož i ukazatelů pro měření dosažených výsledků jednotlivým členským státům; proto naléhavě žádá Evropskou komisi, aby sama stanovila uvedené minimální cíle a ukazatele na úrovni Společenství;

1.28

vítá nová ustanovení týkající se subjektů, které sbírají nebo přepravují odpady;

1.29

považuje tabulky konkordance za užitečný nástroj k zajištění neomezeného provedení směrnice;

1.30

považuje zavedení analýzy životního cyklu v rámci tematické strategie za užitečnou iniciativu, která bere v úvahu působení jednoho produktu na životní prostředí v průběhu jeho celého životního cyklu, avšak kritizuje, že tematická strategie se zabývá rannou fází tohoto cyklu pouze ve velmi omezeném rozsahu, tj. zabývá se výrobci a jejich povinnostmi navrhovat výrobky šetrné k životnímu prostředí a je toho názoru, že směrnice by měla být jasně propojena se směrnicí REACH, aby se pokud možno už při výrobě zabránilo vzniku nebezpečných odpadů příp. aby se jejich nebezpečnost zmírnila;

1.31

kromě toho zpochybňuje vlastní vypracování těchto analýz. Je strategicky důležité jasně stanovit, které subjekty jsou odpovědné za ověřování těchto analýz, protože význam analýz bude jinak oslaben a analýzy nesplní jim připisovanou funkci;

1.32

podporuje snahu Komise napomáhat rozšiřování znalostí, výzkumu a vývoje týkajícího se sektoru odpadů, neboť více znalostí a informací představuje centrální prvek ke zlepšení praxe výrobců a úřadů v oblasti nakládání s odpady i ke snížení množství odpadů od spotřebitelů; vzhledem k rozdělení zodpovědností ve většině členských států však upozorňuje na potřebu stavět na již pevné vědomostní základně, která existuje na místní a regionální úrovni. Strategie pro odpady je výrazem rozdílných znalostních základů na úrovni Společenství v rámci Evropské agentury pro životní prostředí, Eurostatu, Společného výzkumného střediska, Evropského úřadu v Seville a nového internetového portálu Komise „Věda pro politiku životního prostředí – informační služby GŘ pro životní prostředí“. Pro místní a regionální subjekty má rozhodující význam, že Komise přesněji popisuje úkoly, které připadají na každé z těchto znalostních center, koordinuje a rozčleňuje jejich výzkumy a že existující znalosti jsou snadno přístupné;

1.33

souhlasí s tím, že v členských státech je nutná ambicióznější politika předcházení vzniku odpadů, a proto považuje požadavek na vývoj programů předcházení vzniku odpadů za rozumný;

1.34

zdůrazňuje, že vytvoření stejných výchozích podmínek v členských státech pro zamezení ekologicky neúčelným aktivitám, jako je standardní dumping, má ústřední význam, a proto podporuje iniciativu Komise v této oblasti;

1.35

zdůrazňuje význam začlenění sociálních prvků do politiky životního prostředí a s potěšením zaznamenává, že Komise bere na vědomí vysokou míru růstu a náročnost na pracovní sílu v sektorech nakládání s odpady a recyklace; žádá však o diskusi o otázce zda provádění strategie vytváří pracovní místa na celoevropské úrovni;

1.36

upozorňuje, že za účelem dosažení tohoto cíle strategie musí právní předpisy poskytnout úroveň jistoty, jež odpovídá výhledu plánování a investicím podniků zapojených do dalšího rozvoje recyklace;

1.37

poznamenává, že orgány místní a regionální samosprávy hrají důležitou úlohu při uskutečňování tematické strategie a tím i při zajišťování monitorování a hodnocení tematické strategie, proto žádá, aby tyto orgány hráli proaktivní roli jako hlavní subjekt při uplatňování politik řízení odpadů v různých členských státech EU;

2.1

lituje jednoznačného omezení zákazu směšování odpadů, jeho nahrazení podmínkami pro povolení směšování a zúžení definice směšování – krok, který je třeba považovat za značné uvolnění s velkým rizikem pro životní prostředí; doporučuje proto zachovat neomezený zákaz směšování nebezpečných odpadů;

2.2

vyzývá k tomu, aby bylo při hodnocení pro rok 2010 a při budoucích hodnoceních na pozadí technologického vývoje projednáno, zda by energetické využití pro nová zařízení mělo být zvýšeno nad navrhovaných 65 % a zda je možno klást na recyklační zařízení jiné požadavky.

—

shromáždit v článku 3 definice, které se nacházejí v různých částech textu návrhu Komise,

—

doplnit některé chybějící definice (např. slova „prodejce“ a „makléř“ jsou v článku 25 použita, aniž by byla definována) a znovu uvést definice, které již byly přijaty prostřednictvím spolurozhodování v souvislosti s přijetím nového nařízení o přepravě odpadů,

—

objasnit některé navrhované definice.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/18

1)

Obce a regiony představují rozhodovací a prováděcí úroveň, která je občanům EU nejblíž. Nezbytná opatření zamezující znečišťování ovzduší v Evropě musí být zvolena, zakotvena, provedena a monitorována za stálého dialogu s obecní a regionální úrovní i s občany Unie.

2)

Praktické provádění navrhovaných opatření na omezení znečišťování životního prostředí způsobeného dopravou se ve 25 členských státech Unie provádí na místní a regionální úrovni.

3)

Podpora využívání čistých vozidel odpovídá cíli orgánů místní a regionální samosprávy snížit spotřebu energie a tím i rozsah znečišťování ovzduší.

4)

Orgány místní a regionální samosprávy by neměly nést zátěž podpory čistých vozidel samy. Je nezbytně nutné zavést opatření pro okamžité zapojení soukromého sektoru a podniků, které budou plnit úkoly veřejného sektoru.

5)

Kumulovaný efekt opatření, která musí být prováděna na místní a regionální úrovni, může zvrátit neudržitelné tendence, které lze v současnosti pozorovat.

1.1

vítá záměr Komise přispět zadáváním veřejných zakázek zohledňujících ekologii ke zlepšení kvality ovzduší;

1.2

žádá, aby opatření k pořízení čistých silničních vozidel veřejnými subjekty, stanovená v návrhu směrnice, byla upravena jako doporučení;

1.3

pokud by však měla být schválena směrnice, podtrhuje důležitost úzké spolupráce s obcemi a regiony v Unii při vypracovávání navrhovaných opatření. V rámci konzultací o předloženém návrhu směrnice byl vyslechnut v prvé řadě automobilový průmysl, odvětví pohonných hmot a národní úroveň členských států;

1.4

naléhá, aby byly obce a regiony zapojeny do další tvorby, provádění, monitorování a vyhodnocování opatření navrhovaných ve směrnici v případě, že by byla schválena. Výbor ale nepovažuje za nezbytné, aby byl speciálně zřízen výbor, který by Komise měla konzultovat při další práci;

1.5

zdůrazňuje nutnost informovat občany o provedených opatřeních a pomocí praktických příkladů jim objasnit evropský legislativní proces a jeho dopad. V tom hrají důležitou úlohu místní a regionální úrovně, což je mezi jiným zdůrazněno i v bílé knize Komise o evropské komunikační politice;

1.6

sdílí zásadní důvody a cíle návrhu směrnice. Výbor by však rád poukázal na to, že je třeba odmítnout jednostranný závazek veřejného sektoru ohledně zákona zadávání zakázek. Jak Evropská komise správně uvádí v návrhu směrnice, podílí se veřejný sektor na trhu pro těžká a lehká užitková vozidla pouze 6 %, u autobusů je to asi 30 %. Výbor by proto uvítal řešení, které by silněji zapojilo soukromý sektor. Zásadně by chtěl Výbor upozornit na význam přijetí měkkých nelegislativních opatření v oblasti zadávání zakázek šetrných k životnímu prostředí. Především velká města dobrovolně uskutečňují vysoké cíle ochrany životního prostředí v případě, že existují příslušné rámcové podmínky;

1.7

poukazuje na to, že v případě jednostranných závazků pro veřejný sektor, by především finančně slabým samosprávám mohlo být bráněno v investicích, příp. by byly nuceny služby obecného zájmu externalizovat;

1.8

požaduje celkový přehled opatření, která by mohla být přijata v zájmu podpory čisté silniční dopravy. Výbor má výhrady k závaznému požadavku navrhované směrnice, aby veřejné subjekty ve veřejných zakázkách dosahovaly 25 % kvóty čistých vozidel v oblasti těžkých nákladních vozidel. Bylo by vhodnější aplikovat normy pohonných jednotek na všechna vozidla a všechny skupiny zákazníků. K dodržení platných mezních hodnot pro znečišťování ovzduší je však třeba dalších opatření;

1.9

vítá, že se více sází na biopaliva. Zvýšená výroba bioetanolu a bionafty v Evropě k nahrazení tradičních pohonných hmot pro vozidla (benzinu a nafty) má řadu výhod, neboť:

1.10

odmítá vydání směrnice o podpoře čistých silničních vozidel. Spíše by měla být přijata následující opatření:

1.11

poukazuje na to, že podmínky pro provádění navrhované směrnice o podpoře čistých silničních vozidel by se v jednotlivých členských státech lišily.

Z této nejednotné situace na trhu plyne, že potřeba podpory místní a regionální úrovně v celé EU by vyžadovala diferencovaný přístup.

1.12

zdůrazňuje, že v případě schválení směrnice je třeba její provádění sledovat a vyhodnocovat za úzké spolupráce s místní a regionální úrovní. Důležité je, aby výsledky směrnice byly zaznamenávány a vykazovány, a sice s ohledem na počet čistých silničních vozidel a jejich vliv na kvalitu ovzduší. Tyto informace pro místní a regionální úroveň a pro občany Unie jsou předpokladem toho, aby cíl, který směrnice zamýšlela, byl splněn a nadále sledován. Zároveň je důležitým předpokladem pro to, aby bylo možné přijmout další opatření na podporu čistých silničních vozidel.

2.1

vyzývá evropské tvůrce právních předpisů, aby v rámci další činnosti na podporu čistých silničních vozidel vydávali jednotná nařízení, která se zaměřují na veřejný i soukromý sektor;

2.2

naléhá, aby byla místní a regionální úrovni poskytnuta ekonomická pomoc při veřejných zakázkách na čistá silniční vozidla;

2.3

zdůrazňuje význam opatření zajišťujících informovanost a odbornou přípravu za účelem podpory a rozvoje zadávání veřejných zakázek na čistá silniční vozidla;

2.4

považuje celkový přehled možných opatření na podporu čistých silničních vozidel za nezbytný;

2.5

navrhuje, aby byl postup pro podávání zpráv, který má být vytvořen v zájmu dalšího sledování případné směrnice o podpoře čistých silničních vozidel, zkoordinován s ostatními postupy pro podávání zpráv. Mimo jiné by měl být sladěn se systémem podávání zpráv stanoveným ve směrnici o kvalitě ovzduší a čistějším vzduchu pro Evropu;

2.6

vyslovuje se pro to, aby byly obce a regiony v budoucnosti zapojeny do vypracovávání, provádění, vyhodnocování a monitorování opatření navrhovaných v případné směrnici.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/21

1.1

Výbor regionů vnímá silný důraz, který strategie celoživotního vzdělávání EU klade na zapojení – a to odmalička a po celý život. Tato koncepce zahrnuje vzdělávání nejrůznějšího druhu, ať již formální, neformální nebo informální. Výbor při různých příležitostech zdůrazňoval, že právě místní a regionální úroveň se strategií celoživotního vzdělávání intenzivně zabývá. Jí často přísluší politické a finanční pravomoci v oblasti školství a vzdělávání v jednotlivých členských státech. Mnohdy působí i jako koordinátor vývoje a růstu a jako sociální úřad zaopatřující občany sociálními službami a infrastrukturou. Dále vykonává také funkci zaměstnavatele, který má zájem na dalším rozvoji schopností svých zaměstnanců a zodpovídá za něj (10).

1.2

Otázky vzdělávání mají rozhodující vliv na konkurenceschopnost Evropy jakožto předpoklad pro zachování sociálního státu. Největší zdroj Evropy, její občané, musí být připraven na profesní život a náplň práce, které se výrazně liší od toho, co platilo pro minulé generace, a které budou i v budoucnu podléhat rychlým změnám. Podniky i zaměstnanci stojí před změnami, jejichž přesnou podobu lze předem těžko odhadnout.

1.3

Místní a regionální rozvoj vychází přirozeně z rozdílných předpokladů a výchozích pozic. V žádném případě však nemůže být posuzován odděleně od prostředí. Regiony a společnosti potřebují produktivní systém, který se obnovuje v takovém rozsahu, v jakém mizejí tradiční pracovní místa – jinak hrozí stagnace, sociální marginalizace v podobě nezaměstnanosti, vysoká nemocnost zaměstnanců a příliš častý předčasný odchod z trhu práce.

1.4

Vývoj lidských schopností a dovedností proto musí směřovat tam, aby dostál požadavkům znalostní společnosti Dobré jazykové znalostí a komunikační schopnosti obecně jsou stejně jako schopnost týmové práce pro jedince stále důležitější. Při současném vývoji, který je utvářen stále rychlejšími obchodními toky, globalizovanými trhy a segmentací, vzniká silnější potřeba spolupráce. To se týká vztahu mezi různými podniky a organizacemi na místní a regionální úrovni i mezi regiony navzájem. Vytváří se stále silnější vzájemná závislost mezi různými částmi Evropy i mezi Evropou a zbytkem světa.

1.5

Trojice priorit „profesní život – společnost – vyšší úroveň vzdělání“ představuje důležitou základnu pro inovace a růst na místní a regionální úrovni. Je zapotřebí inkluzivní infrastruktura a nediskriminující prostředí, které poskytují podněty k aktivnímu občanství a společnému přijetí zodpovědnosti a zajišťují tak sociální soudržnost a udržitelný rozvoj.

1.6

Výbor již dříve zdůraznil význam své aktivní úlohy při podpoře celoživotního vzdělávání na místní a regionální úrovni (11). To přirozeně platí rovněž pro otázku vzdělávacích cílů a klíčových schopností. Výbor považuje za mimořádně důležité, aby návrhy předložené v dokumentu Komise měly vliv na místní a regionální úrovni.

1.7

Výbor by rád sledoval a podpořil další vývoj a vybízí k budoucí spolupráci s Komisí na těchto otázkách, například u pilotních projektů a průzkumů.

1.8

Výbor regionů zdůrazňuje význam rozvoje „regionálních sítí pro celoživotní vzdělávání“ (dle iniciativy RL3). Tak má být posíleno navazování kontaktů mezi institucemi a sdruženími pro základní a vyšší vzdělávání, pro odborné vzdělávání a pro kulturu jako důležité opatření pro zvyšování zaměstnatelnosti a aktivního občanství.

2.1

Podle úvah nastíněných v předcházejícím odstavci je zaměření na klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání v dnešní i budoucí společnosti a v pracovním životě mimořádně důležité. Toto zaměření napomáhá rozvoji na místní, regionální a úrovni i na úrovni Evropské unie jako celku. Výbor regionů vítá návrh Komise na doporučení členským státům o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání.

2.2

Pro Výbor je obzvláště potěšitelné, že návrh Komise výslovně zmiňuje úlohu a význam regionální a místní úrovně, v čemž je třeba spatřovat významné zlepšení oproti dřívějším návrhům Komise, které měly na zřeteli téměř výlučně úroveň evropskou a národní.

2.3

Výbor regionů spatřuje v integrovaném programu celoživotního vzdělávání důležitý nástroj pro podporu oblasti odborné přípravy a pro rozvíjení klíčových schopností pro celoživotní vzdělávání. Účinný přenos znalostí a dovedností mezi regiony a orgány místní samosprávy v Evropské unii, který je obsažen ve vyšší mobilitě občanů, může přispět k větší konkurenceschopnosti a zaměstnanosti.

2.4

Podstatou doporučení Komise je snaha o celoživotní aktualizování klíčových schopností i v dospělosti. Obzvláštní pozornost je třeba věnovat těm, kteří budou v národním, regionálním nebo místním kontextu vyhodnoceni jako prioritní cílová skupina. Zde by bylo možné položit důraz na motivující opatření zaměřená na osoby s nízkou kvalifikací a na poskytování informací na místní a regionální úrovni. Jde o to, aby se stavělo na znalostech občanů, jejich zkušenostech a zájmech a nevycházelo se z jejich slabých stránek a nedostatků.

2.5

Dopad doporučení Komise na změny v ekonomických, sociálních, kulturních a jiných procesech bude záviset na konkrétních opatřeních, která budou uplatněna bez prodlevy na národní, regionální a místní úrovni. Z tohoto důvodu považuje Výbor regionů za důležité, aby byla provedena reforma oficiálních a neoficiálních systémů vzdělání. Tyto programy by se měly týkat všech rovin a jejich cílem by mělo být, aby tyto systémy byly přizpůsobeny potřebám trhu práce EU a úkolům strategie pro celoživotní vzdělávání.

2.6

Rozdíly v účasti na vzdělávání a ve výsledcích vzdělávání mezi muži a ženami jsou zde důležitým jevem, který je na národní, regionální i místní úrovni třeba sledovat a odstranit. Dívky a ženy by měly být povzbuzovány ke studiu technických a vědeckých oborů. V jiném kontextu potřebují podporu naopak muži. V řadě regionů a obcí přerušují studium převážně muži a vykazují též nižší motivaci a sklony k nepřetržitému vzdělávání.

2.7

Podle názoru Výboru by se návrhy členským státům předložené Komisí mohly stát důležitým katalyzátorem podpory rychlejšího a cílevědomějšího zaměření vzdělávacích systémů v Evropě na dosažení dohodnutých cílů v oblasti konkurenceschopnosti, sociálních standardů a účasti. Výbor regionů toto podporuje a rád by připojil následující komentář:

2.8.1

Výbor regionů zdůrazňuje obzvláštní význam účinného a cílevědomého podporování dětí již od raného věku, které ovšem nesmí vést ke strachu dětí ze selhání. Kromě toho má škola vytvářet základ pro nepřetržité celoživotního vzdělávání prostřednictvím formálního, neformálního a informálního vzdělávání. Je důležité uvědomit si různé způsoby učení u dětí a u mládeže, neboť každý dospívá různě rychle a na dosažení cílů potřebuje různě dlouhou dobu. To představuje velkou výzvu pro vytváření vzdělávacích systémů a pro odbornou přípravu učitelů.

2.8.2

Je třeba věnovat obzvláštní pozornost dětem a mladistvým se zvláštními potřebami, například z důvodu postižení, aby se mohly zařazovat do společnosti společně s ostatními dětmi.

2.9.1

Výbor regionů vítá v textu Komise zvláštní zmínku o znevýhodněných žácích a sdílí názor Komise, že vzdělávací znevýhodnění při odborné přípravě je často kombinací osobních, sociálních kulturních a ekonomických okolností a je třeba proti němu bojovat spolu s ostatními oblastmi společnosti. Výbor má prioritní zájem na účinném odstraňování překážek znesnadňujících přístup k zaměstnání, vzdělání a ostatním možnostem dalšího rozvoje.

2.9.2

Výbor považuje za vysoce naléhavé, aby byly všem žákům bez ohledu na jejich původ poskytnuty podmínky pro dosažení vzdělávacích cílů, a oni tak nemuseli předčasně opustit školu. V této oblasti je třeba přijmout podpůrná opatření a iniciativy vycházející z předpokladů a potřeb každého jednotlivého žáka.

2.9.3

EU nedosáhne odvážných cílů, které si předsevzala, pokud budou lidé vylučováni z pracovišť a omezováni v profesním růstu na základě pohlaví, zdravotního postižení, kulturního zázemí či etnického původu, věku nebo jiných důvodů. Při podporování strategie nediskriminace, rovných příležitostí a zajištění stejných práv pro všechny hrají důležitou roli orgány místní a regionální samosprávy.

2.9.4

Výbor považuje za žádoucí propojenou přeshraniční spolupráci evropských regionů a obcí s cílem výměny zkušeností a prohlubování znalostí v souladu s programem R3L. Nezbytně nutné je tematizování těchto otázek, neustálé rozvíjení metod, přenos znalostí a zakotvení.

2.10.1

Výbor regionů považuje tento návrh za podstatný, upozorňuje však na to, že se potřeby často liší region od regionu a země od země, a proto je k oslovení všech občanů třeba zvolit různé přístupy. Z tohoto důvodu musí být poukázáno na to, že prioritní skupiny by se měly určovat právě na místní a regionální úrovni. Například by bylo možné posílit spolupráci s organizacemi, které mají zkušenosti se vzděláváním dospělých, a se sociálními partnery.

2.10.2

se domnívá, že mezi cílovými skupinami, které byly stanoveny jako prioritní, by vzhledem k jejich veřejným funkcím měla být zvláštní pozornost věnována skupině zaměstnanců místních a regionálních orgánů, aby mohli rozvíjet a aktualizovat klíčové schopnosti během celého svého pracovního života.

2.11.1

Již při dřívější příležitosti (12) Výbor regionů poukázal na význam mobilizace zdrojů k podpoře celoživotního vzdělávání na místní a regionální úrovni a zdůraznil, že je třeba zahájit diskusi na místní a regionální úrovni. Ve svém stanovisku upozornil na to, že geografická dostupnost musí být vnímána rovněž v souvislosti s jinými opatřeními na usnadnění přístupu jednotlivcům, co se týče formy i lokality. To lze uskutečnit například nabídkou aktivit přes den, večer a o víkendu. V úvahu připadají rovněž léto a doba tradičního pracovního volna. K dalším možnostem patří častější zahajování kurzů, dálkové studium či flexibilní učení pod vedením. Bylo by též vhodné poskytnout účastníkům finanční prostředky na další vzdělávání. Pozornost si zaslouží i mimoškolní vzdělávání, které probíhá různými způsoby mimo formální školské struktury.

2.11.2

„Infrastrukturou“ by však neměla být míněna žádná všeobecná a standardně předepsaná forma studijních středisek. Namísto toho by se – podle místních poměrů a potřeb – měla v co nejširší míře využívat infrastruktura stávající.

2.12.1

V tomto aspektu spatřuje Výbor regionů určující faktor úspěšnosti rozvoje na místní a regionální úrovni, neboť právě zde je rozhodující, aby bylo možné sloučit různé oblasti politik se vztahem k místní a regionální úrovni – tedy například hospodářskou politiku, vzdělávací politiku, politiku trhu práce, integrační politiku a politiku sociální, a zabránilo se tak jednostrannému pohledu na věc. Přitom je důležité, aby oblast odpovědnosti a oblast působnosti šly do velké míry ruku v ruce. Výbor regionů považuje za nezbytné uvolnit pro tuto oblast finanční prostředky a zajistit jejich flexibilní použití, aby bylo možné provádět činnosti v rámci integrovaného akčního programu pro celoživotní vzdělávání. Souhra společnosti, pracovního života a vysokého školství je klíčovým faktorem růstu v regionech a obcích.

2.13.1

Výbor regionů vítá návrh ke klíčovým schopnostem pro celoživotní vzdělávání. Tím se do středu pozornosti dostává otázka, jaké základní vzdělání musí jednotlivec mít, aby obstál ve znalostní společnosti. Tyto klíčové schopnosti mohou sloužit jako ukazatel směru pro diskusi o budoucí potřebě schopností jak na evropské a národní, tak i na regionální a místní úrovni. Pro dosažení cílů Lisabonské strategie je tato otázka v Evropě obzvláště důležitá. Právě na místní a regionální úrovni nabývají otázky schopností významu pro praxi.

2.13.2

Výbor regionů uznává, že tyto schopnosti musí být předmětem stálých aktivních diskusí a musí být projednávány v rámci nepřetržitého dialogu a neustálého vývoje. Oblast „sociální a občanské schopnosti“ tak zahrnuje celou řadu různých aspektů, které je třeba později dále vyvíjet či specifikovat. Kromě toho spolu některé klíčové schopnosti silně navzájem souvisí.

2.13.3

Výbor regionů vítá další práci Komise na návrhu ke klíčovým schopnostem. Podporuje návrh o klíčových schopnostech vypracovaný Komisí.

2.13.4

V následujících odstavcích se Výbor bude navrženými klíčovými schopnostmi zabývat podrobněji.

—

komunikace v mateřském jazyce,

—

komunikace v cizích jazycích,

—

matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií,

—

schopnost práce s digitálními technologiemi,

—

schopnost učit se,

—

sociální a občanské schopnosti,

—

smysl pro iniciativu a podnikatelské schopnosti,

—

kulturní povědomí.

3.1.1

Výbor regionů je s Komisí zajedno, co se týče významu písemné a ústní komunikace v mateřském jazyce.

3.1.2

Mateřský jazyk představuje základ pro veškeré pozdější vzdělávání, vyjadřovací schopnosti a identitu. Dobré znalosti a dovednosti v mateřském jazyce jsou základem učení. Jazyk vytváří základ pro získávání informací a umožňuje komunikaci s bližními, čímž se stává základnou pro účast a pro přijímání odpovědnosti.

3.1.3

Výbor by rád poukázal na to, že Komise a národní agentury by v oblastech, ve kterých se hovoří méně rozšířenými a v současné době méně často vyučovanými jazyky, měly úzce spolupracovat s orgány místní a regionální samosprávy na povzbuzování občanů ke studiu těchto jazyků (13).

3.2.1

V Evropě budoucnosti je znalost více jazyků stále nevyhnutelnější. To umožňuje prohlubování kontaktů díky osvojování si lepšího chápání kultury, zvyků a životních podmínek v jiných zemí. Je to rovněž důležitým předpokladem studia na vyšším stupni a podmínkou větší mobility na trhu práce. Evropské jazykové oblasti se již dnes nalézají ve stavu vzájemné závislosti. Výměny mezi zeměmi jsou stále častější, ekonomiky jsou čím dál propojenější a produkce zboží a služeb se stále častěji uskutečňuje přes hranice států a jazyků. Výbor regionů zdůrazňuje, že jazykovou rozmanitost v Evropě je třeba vnímat jako klad.

3.3.1

Výbor se domnívá, že je důležité předávat matematické, technické a vědecké poznatky tak, aby je žáci považovali za užitečné a motivující. Matematika může být pomůckou pro jiné předměty, jako například fyziku, chemii, biologii a společenskovědní obory. Matematické schopnosti a znalosti se dokonce mohou stát samozřejmou součástí moderní koncepce vzdělávání. Vědecká schopnost je důležitá, neboť mezi jiným pomáhá rozpoznat a pochopit souvislosti, příčiny a následky i správnost informací. Pro aktivní občanskou schopnost je základní matematicko-vědecké vzdělání neodmyslitelné. Rozvoj schopnosti v oblasti techniky by měl vycházet ze zkušeností žen a mužů. Je důležité ukázat, jak představy a tradice ovlivňují názor na to, co je na poli techniky považováno za „ženskou“ a co za „mužskou“ záležitost.

3.3.2

Kromě toho se v rámci evropského výzkumného prostoru musí usilovat zejména o získávání mladých lidí a žen pro vědecká a technická povolání. Bezpečný a uvážlivý přístup k technologiím informační společnosti by měl být umožněn všem občanům. Zajímavý přístup k podněcování zájmu o studium přírodních věd a techniky představuje rozvoj takzvaných vědeckých parků.

3.4.1

V celé Evropské unii je třeba vytvořit nediskriminující informační infrastrukturu pro schopnost práce s digitálními technologiemi přístupnou všem skupinám. Výboru regionů velmi záleží na podpoře takové sociálně a geograficky vyvážené informační společnosti, ve které je zajištěno, že si všichni občané osvojí schopnosti nezbytné pro život a práci v digitálním věku. Zvládání velkých objemů informací a komplexních problémů se tak pro stále více lidí stává nezbytnou kvalifikací.

3.5.1

Schopnost učit se znamená, že si studující rozvíjí pohled na studium a osvojuje techniku pro získávání nových znalostí To znamená, že studující zná sám sebe a ví, jak se vyrovnává s různými situacemi při studiu, jaká metoda učení mu nejlépe vyhovuje, v čem spočívají jeho silné stránky a v jakých oblastech může dosáhnout zlepšení. Svoji úlohu zde hraje také motivace a sebedůvěra. Strategie celoživotního vzdělávání totiž vychází právě z perspektivy studujícího a je založena na předpokladu, že proces učení probíhá rozličnými způsoby a v rozličných kontextech. Jde o schopnost přeškolit se a učit se nové. Míní se tím také vycházet z existujících znalostí a dovedností a z dosavadních životních zkušeností a osvojit si schopnost používat a uplatňovat znalosti a dovednosti v různých souvislostech.

3.5.2

Výbor regionů přikládá těmto skutečnostem velmi vysoký význam pro znalostní společnost. Obzvláště důležité je, aby budoucí učitelé byli v rámci svého studia na tento způsob práce připraveni. Tento soubor se svou podstatou liší od ostatních klíčových schopností, neboť se týká schopnosti rozvíjet všechny ostatní klíčové schopnosti. Výbor regionů proto zastává názor, že by tato klíčová schopnost měla být vyzdvihnuta a zmíněna před všemi ostatními.

3.6.1

Pojem „sociální a občanské schopnosti“ se dotýká komplexního souboru otázek, který podle názoru Výboru zasluhuje zvláštní pozornost. Za prvé jde o rozvoj osobních vlastností, o rozvoj schopností navazovat kontakt s ostatními lidmi. Obecně řečeno představuje rozvinutá schopnost komunikovat čím dál důležitější vlastnost pro pracovní a společenský život charakteristický pro znalostní společnost. K ní patří také mezikulturní porozumění.

3.6.2

Tato oblast schopností zahrnuje částečně i sociální aspekty, totiž pokud jde o otázku, do jaké míry se jednotlivec považuje za zdroj pro sebe sama, svoji rodinu a okolí.

3.6.3

Poukázat by se mělo rovněž na lékařské hledisko, například pokud jde o pohled na význam zdravého způsobu života, otázku tělesného a duševního zdraví a aktivní životní styl. Zatímco lékařství zažívá stále nové pokroky, v mnoha společnostech se z důvodu nesprávné výživy a nedostatku pohybu zhoršuje zdravotní stav dětí a mladistvých. Pokud nebudou učiněna protiopatření, mohlo by dojít k nadmíru kritické situaci.

3.6.4

Dalším velmi důležitým aspektem je role občana ve společnosti. Tím se myslí otázka chápání demokracie, práv a povinností jedince. Všechny tyto faktory lze podporovat na místní a regionální úrovni. Výbor navrhuje rozšíření definice tak, aby byl zdůrazněn význam, který má pro občany znalost dějin EU, jejích cílů, nejdůležitějších bodů smlouvy o EU, vztahů mezi EU a členskými státy, problémů a pokroků, které představuje vypracování Smlouvy o Ústavě a zásad jednotlivých politických oblastí;

3.6.5

Podle názoru Výboru regionů by se v této souvislosti měl jasně formulovat význam udržitelného rozvoje a pochopení odpovědnosti za naše společné životní prostředí.

3.7.1

U smyslu pro iniciativu a podnikatelské schopnosti se v podstatě jedná o aktivní postoj, tedy o to uvádět myšlenky v činy. Proto musí vzdělávací systém takovouto aktivní mentalitu podporovat již od časného věku a rozvíjet aktivity za účelem vytvoření příslušné základny. Výbor poukazuje na skutečnost, že je důležité využít potenciál žen a etnických menšin se slibnými obchodními nápady k zakládání firem. Přístup žen k novým technologiím někdy vyžaduje aktivní podporu různých vládních a správních úrovní. Takovéto úsilí spolu s aktivní politikou trhu práce může zmírnit propast v míře zaměstnanosti žen a mužů na mnoha místech v Evropě. To má rozhodující význam pro hospodářskou budoucnost a prosperitu Evropské unie (14).

3.8.1

Výbor regionů rovněž považuje za velmi důležité pochopit a zachovat kulturní a jazykovou rozmanitost v Evropě (15). Jedná se o to, aby se ke vzdělávání a rozvoji lidí využívaly různé formy vyjadřování, jako hudba, umění, literatura a jazyk. Obecně řečeno je důležité zhodnotit různé perspektivy a úhly pohledu lidí.

3.8.2

Na tomto místě Výbor regionů odkazuje na historické hledisko, a sice jak kontakty mezi jednotlivými částmi Evropy stimulovaly v různých dobách rozvoj. Již nejméně padesát let existuje po právu myšlenka společenství evropských národů, která nalezla své dnešní uplatnění v Evropské unii.

3.9.1

Výbor regionů považuje za vhodné sledovat a podpořit další vývoj podle doporučení Komise a vybízí k budoucí spolupráci s Komisí na těchto otázkách.

3.9.2

Výbor regionů podporuje klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání navržené Komisí a souhlasí s tím, aby byly projednány v rámci nepřetržitého dialogu a neustálého vývoje.

3.9.3

Výbor vyzývá, aby klíčové „schopnosti učit se“ bylo přiděleno prioritní postavení, neboť zahrnuje zásadní přístup k vlastnímu učení a tím i různé postupy pro získávání nových znalostí. Tím vytváří předpoklad pro rozvoj ostatních navržených klíčových schopností.

3.9.4

Klíčová schopnost „sociální a občanské schopnosti“ by měla zahrnovat rovněž význam udržitelného rozvoje a pochopení odpovědnosti za naše společné životní prostředí.

3.9.5

Výbor regionů zdůrazňuje význam kulturního povědomí; jedná se o samotný základ veškerého vnímání rozmanitosti evropských jazyků a kultur a klíč k jejich pochopení a k obohacení, jež mohou přinést každému evropskému občanu.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/29

1)

Obnovená a moderní evropská průmyslová politika, zaměřená na konkurenceschopnost našeho průmyslu, představuje absolutní prioritu strategie pro růst a zaměstnanost. Problematika, o kterou se jedná, se vyskytuje ve všech regionech EU a příslušné procesy mají velkou a naléhavou dynamiku. VR vítá snahy Komise a její záměr podstatně usnadnit potřebné reformy.

2)

Vzhledem k rychlým změnám v celosvětovém hospodářství je to krajně naléhavé. Konkurenční postavení evropského průmyslu je vystaveno velkému tlaku, který způsobuje, že obnovená evropská průmyslová politika je prováděna v pevnějším rytmu a s větší dynamikou. VR oceňuje závazky, které si Komise vyžádala a obdržela od organizací různých odvětví činnosti, ale táže se, zda bude tento bod představovat dostatečné východisko. V souvislosti se světovou hospodářskou konkurencí získává Evropa svou budoucí sílu především v konkurenceschopných regionech označených v tomto stanovisku anglickým termínem „valley“, který je inspirován koncepcí slavného „Silicon Valley“ a filozofií světového hospodářského fóra. Tato evropská „valleys“, která spočívají na starých průmyslových odvětvích a odvětvích činnosti, jsou budoucí hnací silou hospodářské a sociální obnovy.

3)

Mezi tyto regiony patří např. Stockholm, Cambridge, Bavorsko, Île-de-France, Rhône-Alpes a jihovýchod Nizozemska, a také plně rozvinuté regiony jako je Värmland, Riga a Sasko-Anhaltsko. VR vyzývá Komisi, aby její obnovená průmyslová politika vycházela z tohoto přístupu a lépe tak předvídala vytváření regionálních hospodářských komplexů v Evropě. To zahrnuje celkovou rekonstrukci současných návrhů, které se spokojily s vytvořením „rámcových podmínek“ a jsou v tomto ohledu příliš málo inovační. Nová evropská průmyslová politika musí být především zaměřena na povzbuzení průřezového rozvoje, který bude směřovat k nové sestavě technologie-výrobek-trh.

4)

V tomto stanovisku VR předkládá několik konkrétních návrhů, které mají za cíl celkově přepracovat a více integrovat nástroje EU. Z tohoto důvodu je třeba během příštího předsednictví, které bude vykonávat Německo, položit pevné základy a VR vyzývá Komisi a Parlament, aby navrhly inovační a ofenzivní politiku.

1.1

Ve svém pracovním programu představuje Komise sedm průřezových politických iniciativ, které mají pomoci řešit společné výzvy týkající se skupin různých odvětví a posílit součinnost mezi různými oblastmi politik:

1.2

Všechna tato opatření mají bez výjimky velký význam pro růst konkurenceschopnosti evropského průmyslu. VR ve svých hlavních směrech proto tyto návrhy plně schválil. Pokud jde o nás, požadujeme, aby byla věnována zvláštní pozornost řízení strukturálních změn v průmyslu, avšak zrovna tak velká pozornost by měla být věnována novému programu na zjednodušení právních předpisů. V této souvislosti se jedná o základní skutečnost: tímto způsobem je třeba doplňovat a podporovat novou regionální politiku. Konkurenceschopnost Evropské unie musí být hlavním předmětem diskusí o způsobu, jak čelit výzvám a příležitostem globalizace, aby byl zajištěn blahobyt našich dětí. Odmítáme jakýkoliv protekcionistický přístup, který by odkazoval na minulost a vycházel z udržování starých poznatků. Iniciativy, jako např. fondy přizpůsobené globalizaci, které navrhuje Komise, musí být zavedeny nikoli z obranných důvodů, ale za účelem rozvoje, např. pro vytváření nových nadějných odvětví.

1.3

V tomto ohledu VR zastává názor, aby byl jasněji uveden odkaz na regionální politiku inovací Komise, která je rovněž úzce zaměřena na stimulaci regionálních klastrů a nové formy spolupráce. V Evropě existuje několik dobrých příkladů spolupráce mezi Komisí a regiony, jmenujme zejména akční program Severního Brabantska pro inovaci na období 2005-2010 nazvaný „Connecting, creating and enabling winners“.

1.4

Vypracování průřezových iniciativ zejména umožní, aby byla rozvíjena moderní a lépe integrovaná evropská průmyslová politika. V této souvislosti bychom se rádi stručně vyjádřili k několika navrhovaným opatřením a zejména zdůraznili využití nabízených výhod integrovanějším přístupem.

1.5

Energetika a životní prostředí budou v průběhu příštích let prioritními tématy na světové úrovni.

Komise musí vynaložit potřebné úsilí pro nastolení klimatu, ve kterém se hrozby přemění v příležitosti. Tyto oblasti skrývají nové nadějné trhy a zajímavé možnosti pro průmyslovou politiku a politiku výzkumu EU. Měla by být věnována větší pozornost vývoji alternativních zdrojů energie.

Tyto kroky přispějí k tomu, aby energetika a trvale udržitelný rozvoj (ekologičtější výrobky a výrobní procesy) nebyly chápány odlišně, ale byly skutečnou, nedílnou součástí průmyslové a inovační politiky.

Cena energie tvoří významnou část nákladů našeho průmyslu. VR vyzývá členské státy, aby zvýšily kapacitu propojení, čímž by liberalizace trhu s energií umožnila našemu průmyslu nakupovat plyn a elektrickou energii v celé Evropě. Aktivní akcionáři místních a regionálních orgánů ve společnostech, které dodávají energii, mohou účinně přispívat k vytváření spravedlivých podmínek na evropské úrovni.

1.6

VR naléhá, aby bylo v rámci Lisabonské strategie a v souvislosti s globalizací uvažováno o nové průmyslové politice. Důsledkem tohoto vývoje je proces restrukturalizace v regionech a zemích. Jak VR zdůraznil ve svém stanovisku k restrukturalizaci a zaměstnanosti (CdR 148/2005), je nutné, aby byla restrukturalizace řádně řízena (viz naše předchozí poznámka k zavedení fondů, které budou přizpůsobené globalizaci, z důvodů rozvoje a nikoli z obranných důvodů). V rámci provádění z Bruselu je důležité podporovat hospodářskou a sociální soudržnost: ta musí být součástí základních prvků fungujícího a flexibilnějšího trhu práce. Je žádoucí zaměřit diskusi na prioritní téma „sociální inovace“, které je předmětem tohoto stanoviska. Hlavní otázkou je umět postupovat tak, aby evropští pracovníci na jakékoli úrovni byli schopni se lépe vypořádat s, někdy neúprosnou, restrukturalizací, aniž by se stali obětmi strukturální nezaměstnanosti.

1.7

Růst produktivity práce, míry zaměstnanosti a mobility trhu práce jsou velmi důležité pro konkurenceschopnost Evropské unie. Této skutečnosti musí být věnována zvýšená pozornost, a to jak v politice členských států, tak v programech a strukturálních fondech EU. Dále je třeba usnadnit (dočasný) přístup na evropský trh práce pro státní příslušníky třetích zemí, kteří mají vyšší stupeň vzdělání; takováto liberalizace rovněž přispěje ke konkurenceschopnosti Evropy.

1.8

VR konstatuje, že některá významná odvětví zpracovatelského průmyslu se stále těší značným výhodám oproti svým konkurentům, ale mohou rovněž nést negativní dopady globalizace. Adekvátní ochrana duševního a průmyslového vlastnictví je pro konkurenční postavení EU velmi důležitá. Ochrana duševního vlastnictví stimuluje inovační činnosti a rozvoj nových typů podniků. Právní rámec musí být přizpůsobený technologickým a sociálním změnám a musí se rychle vyvíjet. Právní předpisy v této oblasti musí být jednoznačné a musí poskytovat právní ochranu. Musí být přijaty a použity předpisy jak na evropské úrovni (právní předpisy Společenství), tak na světové úrovni (WTO, TRIPS). Někteří podnikatelé v MSP, hnací síla inovace, stále přesně nevědí, jak mají reagovat na porušení jejich práv duševního vlastnictví. Velmi významné náklady na udělení patentu v Evropě, které jsou mnohem vyšší než např. v USA, představují velký problém pro řadu MSP. Co se týká nákladů spojených s žádostí o patent, je stále důležitější, aby byl po třiceti letech diskusí konečně zaveden patent Společenství. Pět let po předložení konkrétního návrhu Evropskou komisí je tento spis stále v bezvýchodné situaci v Radě z důvodu nejednoty, pokud jde o jazykový režim. VR vyzývá Evropskou komisi, aby předložila harmonizovanou směrnici, která bude vycházet z článku 95 Smlouvy o založení Evropského společenství. Ta by umožnila zachovat systém národních patentů a zároveň zavedla zásadu vzájemného uznávání. Omezení počtu jazyků na jazyk příslušného členského státu plus angličtina umožňuje výrazně snížit náklady na patent Společenství, což je pro MSP výhodou. Tím je vytvořen také konkurenční mezinárodní patent. Kromě toho musí být minimalizována daň za obdržení patentu, která je stále v některých státech EU vybírána a která nepodporuje vývoj inovací.

1.9

7. rámcový program a program iniciativy Společenství hrají ve spojení se strukturálními fondy klíčovou roli v oblasti podpory a orientace. Prostředky 7. rámcového programu jsou nezbytné pro zajištění konkurenčního postavení EU a posílení regionů, pokud jde o oblast technologií. Při definování finančních výhledů nesmí být rozpočet snížen.

1.10

Toto stanovisko výslovně požaduje, aby se dohlíželo na stimulaci vytváření regionálních hospodářských komplexů v Evropě (evropských „valleys“). Z tohoto důvodu je nezbytné, aby strukturální fondy a rámcové programy, jako např. 7. rámcový program a program iniciativy Společenství, byly v regionech použity společným způsobem. VR vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu předložila konkrétní návrhy.

Mimo jiné je důležité zaměřit zdroje na podporu špičkového výzkumu a na klíčové prvky, kterými jsou stimulace otevřené inovační kultury a vytváření klastrů v regionech.

1.11

Dále je třeba hromadných investic do výzkumu, aby bylo možné rozvíjet pro region se špičkovou technologií udržitelný hospodářský model. To mimo jiné vyplývá ze zkušenosti získaných v rámci regionu Brainport Eindhoven. Stimulace velké rozmanitosti používání určitých znalostí v některých inovačních řetězcích zabezpečuje vytváření nových pracovních míst na všech úrovních, čímž dochází k uchování znalostí v regionu. Malé a střední podniky takto mají právo na stejnou podporu jako vývojová centra. VR vyzývá Evropskou komisi, aby používala evropské programy a strukturální fondy cíleným způsobem, jako prostředků na stimulaci některých inovačních řetězců podle regionu. To by umožnilo vytvořit mnoho nových pracovních míst na úrovni středoškolského, vyššího odborné a vysokoškolského vzdělání.

1.12

Co se týká posledního bodu, VR požaduje, abychom se konkrétněji zabývali dostupností rámcových programů a strukturálních fondů pro malé a střední podniky. Domníváme se, že se jedná o problém velikosti a při chybějícím zjednodušení má ambice na podporu MSP malou šanci na úspěch. Je důležité vytvářet otevřenější inovační kulturu, do které budou moci mít MSP snadnější přístup s lépe integrovanými prostředky a projekty.

1.13

Zkušenosti s regionální politikou inovací ukazují, že MSP mají zejména prospěch z interakce s největšími podniky. Proto trváme na tom, aby evropská průmyslová politika uvedla jasnější odkaz na interakci mezi velkými (1) podniky a MSP. Interakce mezi MSP a výzkumnými centry je rovněž důležitá.

1.14

Pro dokončení uveďme ještě jednu poznámku o případném integrovanějším přístupu evropské průmyslové politiky. Je zejména důležité zamýšlet se nad integrací průmyslové politiky do politiky trvale udržitelného rozvoje a politiky sociální soudržnosti, což je pro Evropu důležitá výzva. Komise takto bude moci přispět k tomu, abychom se v rámci rozvoje trvalé znalostní společnosti v Evropě rychleji zaměřovali na nové formy spolupráce a na sestavy výrobek-trh v oblastech, jako je zdravotnický průmysl (zdravotně-technické inovace), životní prostředí a energetika, jež nabízejí evropskému průmyslu zajímavé nové trhy.

1.15

Již jsme se zabývali trendem přeskupování a specializací hlavních ekonomických aktivit v Evropě. Tento trend může být posílen v ostatních politických oblastech, například pokud jde o územní plánování nebo modernizaci infrastruktur. Cílem evropské politiky by mělo být přesněji vytvářet stálé vhodné podmínky pro místa s mezinárodní (přeshraniční) výjimečností, aby se ve spojení s moderní evropskou infrastrukturou stala dostupnými. Myšlenka předsedy Komise, pana Barrosa, vytvořit evropskou univerzitu si zasluhuje podporu. Špičkový technologický institut v Evropské unii by umožnil zabránit všem novým odlivům mozků do ostatních částí světa. Je nejvyšší čas, aby EU vytvořila institut schopný soupeřit např. s MIT (Massachusetts Institute of Technology) v Bostonu.

1.16

Komise představí tyto nové iniciativy:

1.17

Studie pro jednotlivá odvětví, které podporují práce Komise, dokazují, že některá evropská průmyslová odvětví jsou dost silná, aby zůstala konkurenceschopná na světové úrovni. Pro provádění výkonů na mezinárodní úrovni je důležité, aby byl průmysl schopný reagovat na požadavky týkající se znalostí a inovací spojených s novými výrobky a s výrobním procesem.

1.18

Je důležité, aby EU a její členské státy i nadále silně podporovaly tento proces změn a reforem. Jsme toho názoru, že stávající rámcové programy EU představují nástroj účinné podpory ve spojení s (novými) strukturálními fondy.

1.19

V odvětvích, jako jsou mechanické technologie a systémy, jsou koncentrace a masy klíčovými prvky v rámci definování evropských strategických plánů. V této souvislosti mají strategické systémy ENIAC a Artemis zásadní význam pro investice na evropské a národní úrovni v této oblasti.

1.20

Třebaže musí být konkurenční postavení jednotlivých odvětví neustále v centru pozornosti, je důležité říci, že budoucí prosperita Evropy bude stále více záviset na průřezových činnostech. Tato skutečnost si zaslouží ze strany Komise zvláštní pozornost. Průmyslová politika může přispívat k rychlejšímu rozvoji v této oblasti stimulací „meziodvětvových střetů“, ke kterým dochází prostřednictvím včasného definování náhlých změn a pozoruhodných inovací na úrovni výrobku a trhu. Tento vývoj se již začíná v některých odvětvích odrážet, zejména v zemědělsko-potravinářském a farmaceutickém odvětví (vědy o živé přírodě), v biomedikálních technologiích a také v automobilových a vysokotechnologických systémech.

1.21

V tomto ohledu čtyři hlavní kategorie definované Komisí tyto oblasti dostatečně nepokrývají. Bylo by například potřebné zahrnout do odvětví věd o živé přírodě důležitou oblast „molekulární medicíny“. Nanotechnologie a integrované systémy by rovněž měly být jasně zmíněny. Širší termín, např. „kreativní průmysl“ by měl být použitý pro označení módního a návrhářského průmyslu, by měl zohlednit aktuální vývoj.

1.22

Zdá se tedy, že je stále důležitější podporovat souvislé klastry průmyslových činností a podněcovat vznikající průmyslové činnosti. Komise by měla tento bod zmínit ve svém pracovním programu formálnějším a jasnějším způsobem.

1.23

Takzvaný „model klastrů“, čili intenzivní a strukturální spolupráce mezi orgány, podniky a vědeckými ústavy, představuje v tomto ohledu hlavní faktor úspěchu pro všechny průkopnické regiony Evropy, např. Stockholm, Bavorsko, l'Île-de-France, Rhône-Alpes a jihovýchod Nizozemska. Tento druh přístupu si zaslouží zvláštní podporu v rámci renovované a lépe integrované evropské průmyslové politiky.

2.1

Pracovní program Komise spočívá na Lisabonské strategii a göteborských cílech a v tomto ohledu představuje souvislý celek. Jak jsme již na několika místech poznamenali, tento program obsahuje mnoho dobrých záměrů, které jsou cenné. Pouze ve výjimečných případech lze vznést námitky. Chybí však jasná vize budoucnosti týkající se schopnosti Evropy odlišovat se od svých konkurentů ve zbývajícím světě.

2.2

VR doporučuje, aby byla vypracována povzbudivá a optimistická vize. Kde bude Evropa v roce 2027? Jak budou evropská průmyslová odvětví reagovat na požadavky formulované v roce 2006? Jak povedou investice v „inteligentních regionech“ k hospodářské a sociální obnově ve všech členských státech EU? Jak v udržitelné znalostní společnosti uspějeme s přeměnou otázek spojených s energetikou, životním prostředím a zdravotnickým průmyslem v nové příležitosti a nové trhy? Atd.

2.3

Doporučuje se vsadit na nadějný rozvoj v jednotlivých regionech tím, že se propojí hospodářské koncentrace a specializace, které budou i v průběhu příštích let v Evropě důležité. Je třeba opustit zásadu, že podpora špičkových regionů ve velkém významu přispěje k hospodářské a sociální obnově ve všech členských státech EU.

2.4

V rámci nové průmyslové politiky EU se doporučuje přijmout identifikační kritéria vyspělých konkurenceschopných regionů v Evropě a v každém členském státě, což by umožnilo směrovat fondy evropských investičních programů do těchto konkurenceschopných regionů a doplnit tak národní a regionální investice, ale také podpořit jejich fyzickou a duševní výrobu.

Tato obnovená evropská průmyslová politika, zaměřená na příznivý vývoj a nové regionální hospodářské komplexy, musí v rámci „nové solidarity“ věnovat zvláštní pozornost stimulaci regionů, které se opožďují. VR navrhuje Komisi, aby zavedla systém páky, podle něhož by byly např. příspěvky rámcových programů a strukturálních fondů EU přiděleny těmto regionům za předpokladu, že budou uzavřena meziregionální hospodářská partnerství.

2.5

Stimulace vyspělých evropských regionů, aby jim bylo umožněno dosáhnout mezinárodní úrovně, je a zůstává důležitým cílem evropské průmyslové politiky. Budoucí prosperita však bude stále více záviset na průřezových činnostech. Doporučuje se zlepšit přehlednost jednotlivých vývojů existujících ve „velkých kategoriích“ pracovního programu představeného Komisí.

2.6

VR v této souvislosti doporučuje, aby se nová průmyslová politika Komise více zaměřila na strategický význam průřezového přístupu a uznala schopnost „meziodvětvových střetů“. Strukturální spolupráce mezi orgány, podniky, vědeckými ústavy, označovaná rovněž jako „trojitá vrtule“ je v tomto ohledu podmínkou „sine qua non“. Tento model klastrů je jednou z navštívenek nové evropské průmyslové politiky.

2.7

Stimulace „meziodvětvových střetů“ je zaměřená na inovaci a sestavy výrobky-trhy, které jsou v tomto odvětví zcela nové. Daleko překračuje svůj vlastní rámec průmyslových odvětví, střety s ostatními sociálními a hospodářskými oblastmi zajišťují novou dynamiku. V této souvislosti VR odkazuje na střety s oblastí umění a kultury (kreativní průmysl), na mezikulturní střety (nový duch mezikulturního podnikání) či střety s profesním vzděláváním (nové poznatky a zkušenosti). EU může a musí hrát úlohu toho, kdo je v těchto oblastech významnou podporou. VR žádá Komisi, aby věnovala těmto bodům v programech a nových strukturálních fondech zvláštní pozornost.

2.8

Návrhy průřezových opatření představují cestu pro integrovanější přístup evropské politiky. Doporučili jsme zaměřit se na následující body:

2.9

Pracovní program Komise právem připisuje velkou hodnotu průkopnické síle malých a středních podniků. Míra, v jaké mohou být tyto podniky dosaženy v praxi, však především závisí na zjednodušení evropských právních předpisů. Současná konfigurace návrhů týkajících se MSP se výrazně snižuje, např. možnosti dotací do výzkumu a vývoje v MSP, což je v zjevném protikladu s posilováním konkurenčního postavení na světové úrovni. V současnosti věnuje americký MSP sedmkrát více peněz na výzkum a vývoj než evropský MSP.

2.10

Brzy již nebude existovat žádný podnik, který bude vyhovovat všem administrativním požadavkům EU pro dotaci 15 %. VR doporučuje, aby byla výrazně snížena byrokracie, a tím se staly rámcové programy a strukturální fondy dostupnějšími pro MSP. Všechny návrhy Komise se v tomto ohledu těší naší plné podpoře.

V této souvislosti zapojení regionálních orgánů, jako správních orgánů nejbližších k MSP, usnadní jejich přístup k pomoci Společenství.

2.11

Zjednodušení právních předpisů a zmírnění administrativních nákladů díky evropským právním předpisům a při podrobné analýze nákladů a zisků těchto předpisů představuji nezbytnou podmínku při uskutečňování lisabonských cílů. Hodnocení dopadu evropských právních předpisů na podniky hraje v tomto ohledu významnou úlohu. Pro zajištění kvality tohoto hodnocení dopadu je důležité, aby bylo provedeno třetí, nezávislou stranou. VR vyzývá Komisi, aby v co nejkratším termínu předložila své návrhy. Nizozemský mechanismus založený na nezávislém kontrolním orgánu (Adviescollege Toetsing Administratieve Lasten, ACTAL) by mohl sloužit jako výchozí bod.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/34

1.1

vítá rámcovou strategii jako pozitivní příspěvek k podpoře lingvistické rozmanitosti a jako doplněk k existujícím iniciativám Komise ke zlepšení komunikace mezi Evropskou komisí a jejími občany;

1.2

podporuje tři hlavní cíle Komise: (1) napomáhat studiu jazyků a podporovat jazykovou rozmanitost ve společnosti, (2) podporovat zdravou multikulturní ekonomiku a (3) zajistit občanům přístup k právním předpisům, postupům a informacím Evropské unie v jejich vlastních jazycích;

1.3

domnívá se však, že pro tak důležitý soubor cílů nejsou prostředky, které jsou k dispozici, dostatečné;

1.4

uznává, že zodpovědnost za další pokrok v mnohojazyčnosti závisí především na členských státech a jejich místních a regionálních orgánech, ale považuje za naprosto nezbytné, aby Komise upevnila povědomí o mnohojazyčnosti a zlepšila soulad opatření na různých úrovních v rámci EU;

1.5

zdůrazňuje důležitost úlohy, kterou hrají místní a regionální orgány při provádění politiky podpory mnohojazyčnosti, a je toho názoru, že ve sdělení by měly být obsaženy explicitnější odkazy na tuto úlohu;

1.6

vyzývá, aby byla více uznávána role iniciativ partnerství měst při studiu jazyků a kulturní výměně, a je přesvědčen, že explicitní zapojení lidí na místní a regionální úrovni může EU sblížit s jejími občany;

1.7

také se domnívá, že poslední změna nařízení 1/1958, podle které bude irština od 1. ledna 2007 považována za úřední a pracovní jazyk v institucích Evropské unie, a závěry Rady z 13. června 2005, které umožňují uzavírat správní dohody mezi institucemi a orgány Evropské unie a členskými státy, které stanovují možnost používat jeden z dalších jazyků, který je Ústavou členského státu uznaným jazykem na celém nebo na části území a jehož používání jako úředního jazyka je povoleno zákonem, jsou dalším důležitým krokem ke zmenšování vzdálenosti mezi EU a mnoha jejími občany;

1.8

uznává významný přínos odvětvových programů jako Sokrates, Mládež a Leonardo a integrovaného programu celoživotního učení k podpoře výuky jazyků v Evropské unii. Poskytují dobré příklady činností, které pomáhají vytvořit mnohojazyčnou společnost, a VR opětovně zdůrazňuje svůj názor, že Komise může v této oblasti učinit více;

1.9

V tomto smyslu Výbor vítá, že v současném návrhu k „integrovanému programu celoživotního učení“ Evropská komise nerozlišuje mezi evropskými jazyky, neboť tak se neomezuje – jak je tomu v současné době – že se programu mohou účastnit pouze úřední a pracovní jazyky institucí EU;

1.10

domnívá se, že migranti by měli mít co nejrozsáhlejší možnosti k tomu, aby si mohli uchovat svůj rodný jazyk a naučit se jazyk nebo jazyky hostitelských zemí. Výbor je toho názoru, že bohatá kulturní a jazyková rozmanitost, kterou skupiny migrantů přinášejí do Evropské unie, by měla být výrazněji uznávána a že by mělo být jako minimální požadavek ustanoveno vyučování těchto jazyků. Výbor také zdůrazňuje větší potřebu odborné přípravy tlumočníků jako způsobu dalšího usnadnění komunikace mezi migranty a hostitelskými komunitami.

1.11

souhlasí s tím, že osnovy a struktury výuky cizích jazyků by měly odrážet měnící se požadavky, s kterými se žáci a studenti setkávají; proto očekává doporučení Komise ke způsobu aktualizace odborné přípravy učitelů jazyků a technologických nástrojů učení jazyků;

1.12

podporuje vývoj akademické oblasti mnohojazyčnosti a interkulturalismu v evropské společnosti a vítá návrh Komise, podle kterého se na výzkumu jazykové rozmanitosti mohou podílet sítě kateder v souladu s úspěšnou iniciativou Jean Monnet;

1.13

uvědomuje si výhody studia jazyků v raném věku za předpokladu specifické přípravy učitelů, a proto vítá chystané zveřejnění studie Komise o osvědčených postupech studia jazyků v raném věku, která by podle názoru Výboru měla obsahovat regionální perspektivu, a vyslovuje se pro to, aby v rámci této studie byly zohledněny dlouholeté zkušenosti získané v této oblasti na regionální úrovni;

1.14

zdůrazňuje, že instituce vysokoškolského vzdělávání by mohly být podporovány v aktivnější roli při propagaci mnohojazyčnosti mezi studenty a zaměstnanci, a uvítal by více projektů v souladu s evropskou sítí na podporu jazyků mezi všemi studenty vysokých škol (European Network for the promotion of Languages Among All Undergraduates – ENLU);

1.15

souhlasí s tím, že instituce vysokoškolského vzdělávání by mohly hrát aktivnější roli při podpoře multikulturalismu v širší místní komunitě vytvořením vazeb s místními a regionálními orgány a místními podniky;

1.16

souhlasí s tím, že tendence neanglicky hovořících zemí vyučovat prostřednictvím angličtiny místo v národním nebo regionálním jazyce, může mít pro životnost těchto jazyků nepředvídatelné důsledky. Výbor zdůrazňuje, že je naléhavé zabývat se touto otázkou, a vítá návrh prozkoumat tento jev hlouběji;

1.17

podporuje myšlenku povzbudit členské státy, aby vypracovaly národní plány, které by zajistily strukturu a soudržnost a ukázaly směr pro opatření na podporu mnohojazyčnosti. Výbor je toho názoru, že tyto plány by měly stanovit jasné cíle výuky jazyků na různých stupních vzdělávání a měly by být doprovázeny vytrvalým úsilím s cílem zvýšit informovanost o kulturním významu jazykové rozmanitosti. Místní a regionální orgány by měly být zapojeny do vývoje a provádění těchto národních plánů;

1.18

domnívá se, že regionální identita je posílena zachováním a podporou menšinových (méně používaných) a regionálních jazyků. Výbor uznává existující podporu těchto jazyků, ale domnívá se, že z důvodu jejich menšinovosti, a proto i zranitelnějšího postavení, je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, jakým způsobem může být zajištěna budoucnost těchto jazyků.

1.19

podporuje skutečnost, že Evropská komise zahrnula „komunikaci v cizích jazycích“ do klíčových schopností, které má každý evropský občan v průběhu celého života mít, a povzbuzuje Evropskou komisi k vytvoření textů tak, aby toto bylo zapojeno do společnosti;

1.20

se domnívá, že zlepšení jazykových dovedností podpoří schopnost podniků EU obchodovat a vítá studii o dopadu nedostatečných jazykových dovedností na evropské hospodářství, která má být uveřejněna v roce 2006. Výbor je však toho názoru, že publikace by se měla především zaměřit na regionální rozdíly v jazykových dovednostech, a domnívá se, že doporučení by měla být široce dostupná. Výbor také podporuje internetovou publikaci seznamů systémů certifikace jazyků připravovanou na rok 2006;

1.21

zastává názor, že je nutné posílit možnosti propojení mnohojazyčnosti a odborného vzdělávání, a zlepšit tak přeshraniční mobilitu pracovníků, která představuje nástroj pro provádění politiky zaměstnanosti Společenství;

1.22

zdůrazňuje, že v anglicky mluvících zemích EU došlo k poklesu počtu studentů, kteří se učí jazyky. Jedním z důvodů tohoto poklesu je názor občanů, jejichž mateřština je angličtina, že znalost dalších jazyků je pro pracovní trh profesně málo výnosná a užitečná, přičemž znalost moderních jazyků není studenty vždy považována za dovednost nezbytnou pro přístup k vysokoškolskému vzdělávání nebo zaměstnání. Třebaže Komise uvádí způsoby, kterými vytvoří mnohojazyčné hospodářství, Výbor znovu zdůrazňuje, že je třeba udělat více pro to, aby si lidé uvědomili ekonomické výhody studia jazyků;

1.23

zdůrazňuje význam přístupu k informacím a jejich používání v mnoha jazycích, a proto vítá vytvoření jednotného evropského informačního prostoru, který může nabídnout jazykově a kulturně rozmanitý obsah a digitální služby;

1.24

vidí potenciál ve filmových a televizních programech s titulky jako prostředku podpory výuky jazyků a podporuje pokračování výzkumu možností jejich dalšího využití.

1.25

domnívá se, že je třeba, aby byly programy odborné přípravy na vysokých školách i jinde neustále aktualizovány, a proto se domnívá, že by bylo dobré v roce 2006 zorganizovat konferenci o odborné přípravě překladatelů na univerzitách;

1.26

vítá zahájení první iniciativy v oblasti digitálních knihoven v rámci i2010 a podporuje iniciativy na koordinaci práce evropských výzkumných týmů v oblasti technologií lidské řeči, strojového překladu a vytváření jazykových zdrojů;

1.27

uznává, že během posledních deseti let vyvinula Komise několik mnohojazyčných iniciativ s cílem pomoci občanům pochopit, jaký vliv na ně mají evropské právní předpisy, a vítá návrhy vycházet z těchto iniciativ. Avšak VR považuje za nutné, aby Komise zintenzívnila informační a povědomí zvyšující kampaně, které seznamují občany EU s její jazykovou a kulturní rozmanitostí a literárním a uměleckým dědictvím na společném hodnotovém základě. Iniciativy zvyšující povědomí mají zásadní význam pro rozšiřování znalostí veřejnosti o jejich dědictví a je obzvláště důležité zaměřit je na mladší generaci evropských občanů, a to na všech úrovních školního i jiného vzdělání;

1.28

podporuje skutečnost, že Komise pokračuje v posilování mnohojazyčnosti na svém internetovém portálu (Europa) a ve svých publikacích. Výbor vítá zahájení provozu jazykového portálu na serveru Europa, který bude poskytovat informace o mnohojazyčnosti v EU, a začlenění nových portálů věnovaných studentům a učitelům jazyků. Výbor také vítá to, že Komise prostřednictvím interní sítě zajistí, aby všechny útvary uplatňovaly uceleným způsobem politiku mnohojazyčnosti;

1.29

připomíná Komisi, že je nutné, aby ve své politice komunikace s občany, a především na internetovém portálu věnovaném jazykům v Evropě, zohlednila skutečnost, že v členských státech EU existují i jiné jazyky, než ty, které jsou uznány úředními a pracovními v institucích EU a které mají právní platnost uznanou Ústavou jako úřední jazyky. Výbor je názoru, že by v těchto případech Evropská komise měla zařadit tyto jazyky do své politiky komunikace s občany;

1.30

domnívá se, že zdůraznění role místních překladatelských oddělení v členských státech propagací mnohojazyčnosti, zejména prostřednictvím přizpůsobení zpráv Komise místnímu cílovému publiku, je pozitivní iniciativou;

1.31

uznává význam podpory povědomí o hodnotě jazykové rozmanitosti, a proto podporuje organizaci seminářů na vysoké úrovni o mnohojazyčnosti v členských státech, zaměřených na novináře a další osoby významné pro utváření veřejného mínění;

1.32

domnívá se, že uspořádání mezinárodní překladatelské soutěže mezi školami v členských státech je pozitivní a přínosná iniciativa, a podporuje rozvoj podobného mnohojazyčného srovnávání a soutěže u místních a regionálních orgánů v celé EU;

1.33

vítá návrh Komise na ustavení skupiny na vysoké úrovni pro mnohojazyčnost a podporuje uspořádání ministerské konference o mnohojazyčnosti a domnívá se, že Výbor by měl být na tuto konferenci pozván.

2.1

vzhledem k úloze, kterou hrají místní a regionální orgány při podpoře kultury ve svých komunitách, doporučuje VR, aby odkazy na tuto úlohu byly explicitněji formulovány;

2.2

vyzývá k tomu, aby byla více uznávána role, kterou hrají iniciativy jako například aktivity euroregionů a partnerství měst ve studiu jazyků a kulturní výměně na místní úrovni;

2.3

doporučuje Komisi, aby dále posílila povědomí o mnohojazyčnosti a zlepšila soulad opatření na různých úrovních v celé EU a využila k tomu zahrnutí „schopnosti v oblasti cizích jazyků“ mezi klíčové schopnosti, které by měl mít každý evropský občan;

2.4

vyzývá Komisi, aby při podpoře výuky jazyků v Evropské unii zvýšila svůj přínos v rámci odvětvových programů jako Sokrates, Mládež a Leonardo a integrovaného programu celoživotního učení a zvýhodnila především mobilitu studentů podporovanou v rámci programu Erasmus;

2.5

vyzývá další evropské instituce k tomu, aby posoudily možnost, že by samy převedly do praxe pozitivní zkušenosti Výboru regionů s používáním dalších úředních jazyků;

2.6

doporučuje, aby se do iniciativ zapojily samotné místní a regionální orgány a aby se jejich pracovníci v závislosti na funkci, kterou zastávají v oblasti podpory evropské integrace a politiky spolupráce, učili cizí jazyky a prohlubovali a zlepšovali své jazykové znalosti, a vyzývá zmíněné subjekty, aby zahrnuly jazykové schopnosti do svých programů a projektů v oblasti vzdělávání, pokud to bude v jejich možnostech;

2.7

doporučuje, aby skupiny migrantů byly více podporovány nejen v učení se jazyka jejich hostitelské země, ale také v zachovávání svých jazyků a kultur, a vyzývá, aby bylo explicitněji odkazováno na politická opaření týkající se jazyků migrantů, která mohou být realizována v rámci spolupráce a součinnosti místních orgánů, univerzit a podniků;

2.8

zdůrazňuje potřebu širší odborné přípravy tlumočníků jako způsobu dalšího usnadnění komunikace mezi migranty a hostitelskými komunitami.

2.9

doporučuje, aby se vzdělávání učitelů jazyků stalo prioritou, a vyzývá Komisi, aby navrhla jasněji svůj akční plán vzdělávání učitelů jazyků na všech úrovních;

2.10

doporučuje, aby Komise specifikovala rozložení kateder pro mnohojazyčnost a interkulturalismus v členských státech;

2.11

vyzývá Komisi, aby vytvořila více projektů, které by podporovaly propojení mezi vysokoškolskými institucemi a širší komunitou včetně místních a regionálních orgánů a místních podniků;

2.12

navrhuje, aby Komise podporovala mnohojazyčnost ve vysokoškolském vzdělávání pomocí projektů v souladu s evropskou sítí na podporu jazyků mezi všemi studenty vysokých škol (ENLU);

2.13

vyzývá členské státy, aby na doporučení Komise přijaly národní plány pro mnohojazyčnost a kulturní rozmanitost;

2.14

doporučuje, aby Komise předložila jasný soubor pokynů, jak mají členské státy národní plány pro mnohojazyčnost přijímat;

2.15

doporučuje, aby byla explicitněji formulována role regionálních a menšinových jazyků při vytváření mnohojazyčné Evropy.

2.16

doporučuje, aby se studie nedostatečných jazykových znalostí v EU zvláště zabývala regionálními rozdíly v jazykových dovednostech, a domnívá se, že doporučení vyplývající ze studie by měla být široce dostupná;

2.17

vyzývá Komisi, aby zintenzívnila kampaně na zvýšení povědomí o ekonomických a kulturních výhodách studia jazyků.

2.18

vyzývá Komisi, aby zesílila informační a povědomí zvyšující kampaně, které budou seznamovat občany EU s její jazykovou a kulturní rozmanitostí, literárním a uměleckým dědictvím a společným hodnotovým základem, a aby kladla zvláštní důraz na vytváření tohoto povědomí u mladší generace evropských občanů; Výbor dále doporučuje, aby byla více podporována výuka jazyka a příslušného odborného názvosloví hostitelské země pro občany Unie, kteří provozují výdělečnou činnost v jiných zemích EU;

2.19

znovu zdůrazňuje význam podpory povědomí o hodnotě jazykové rozmanitosti u osob významných pro utváření veřejného mínění, a proto vyzývá Komisi, aby dále posílila informační kampaně o mnohojazyčnosti u těchto skupin.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/38

1)

stále existují lodě nesplňující normy a že je nezbytné učinit další kroky v boji se státy vlajky, klasifikačními společnostmi, vlastníky plavidel, správci lodí, nájemci, provozovateli terminálů a veliteli lodí, kteří provádějí svoji činnost neodpovědným způsobem s cílem zvýšit obchodní zisk a bez ohledu na mezinárodní pravidla a bezpečné postupy;

2)

námořní nehody a mimořádné události, které měly za následek ztráty na životech a znečištění oceánů, regionálních a místních pobřežních a mořských oblastí, způsobily značné ekonomické ztráty, vážné poškození životního prostředí a značné znepokojení veřejnosti;

3)

pulsující a konkurenceschopný systém evropské námořní dopravy je důležitý pro regiony a města, zejména jsou-li zapojeny do námořního průmyslu, vývozu a hospodářských vazeb;

4)

je nezbytné zajistit koordinaci s námořní strategií EU, požadovat vzájemnou součinnost a možnost nabídnout regionálním a místním orgánům realistická řešení;

5)

zásady subsidiarity a proporcionality jsou u opatření EU v oblasti dopravy obzvláště významná, neboť kompetence v zákonodárství a provádění jsou často rozděleny mezi EU, členské státy a regiony;

6)

nový rámec legislativních návrhů musí:

1.1

je názoru, že zvýšení odpovědnosti států vlajky a harmonizace výkladu úmluv IMO, včetně všech jejich aktuálních shromážděním přijatých usnesení a změn, bude mít pro evropské loďstvo podstatné výhody;

1.2

je názoru, že konkrétní návrhy předložené s cílem zvýšit tlak na lodě nesplňující normy, odměňující dobře provozovaná plavidla a zvyšující tlak na státy vlajky, aby dodržovaly své povinnosti podle úmluv IMO, jsou správnou cestou vpřed;

1.3

souhlasí se zrušením usnesení IMO A.847(20) a jeho nahrazením usnesením IMO A.(...)(23), a proto členské státy musí plnit efektivně a důsledně své povinnosti jako státy vlajky v souladu s úmluvami IMO a s ohledem na usnesení IMO A.(...)(23);

1.4

domnívá se, že ekonomické a sociální deformace i využívání nedostatečně kvalifikovaných posádek způsobené rozdílnými výklady úmluv IMO státy vlajky je nutné napravit;

1.5

je názoru, že nejlepším způsobem, jak harmonizovat výklad úmluv IMO, včetně všech jejich aktuálních shromážděním přijatých usnesení a změn, je jednotně uplatňovat výklad těchto úmluv provedený IMO, a to v celé EU;

1.6

tvrdí, že studijní programy a požadavky na odbornou přípravu, které vedou k odborným námořním kvalifikacím, by měly být v celé EU harmonizovány a že by se to mělo stát nedílnou součástí vzájemného uznávání osvědčení způsobilosti;

1.7

je znepokojen možností a praxí změnit klasifikační společnost anebo stát vlajky v případě neshody mezi vlastníkem lodi či správcem lodi a klasifikační společností anebo státem vlajky ve věcech týkajících se bezpečnosti, obsazení posádkou, údržby, vybavení a provozu plavidla;

1.8

navrhuje, aby klasifikační společnosti a státy vlajky trvaly na tom, aby plavidlo bylo v plném souladu s úmluvami IMO, než dojde ke změně klasifikační společnost anebo státu registrace plavidla. Dále, úplný soulad s usneseními IMO by měl být nezbytným předpokladem pro přijetí plavidla klasifikační společností anebo státem vlajky a pro to, aby plavidlo bylo i nadále klasifikováno a vedeno v rejstříku;

1.9

vyjadřuje souhlas s tím, že stávající soubor námořních pracovně-právních nástrojů bude zahrnut do této směrnice;

1.10

zdůrazňuje své znepokojení nad pracovní dobou námořníků, únavou plynoucí z neustálého přepracování a nebezpečím chyb, nehod, škod a možného znečištění, které mohou být způsobeny přepracováním a nedostatečnou dobou odpočinku;

1.11

je názoru, že ponechání práva vyjmout lodě z uplatňování základních pravidel pro státy vlajky na jediném a konečném uvážení jednotlivých správ může vést a také vede k dosažení různých úrovní bezpečnosti v různých členských státech a narušuje soutěž mezi státy vlajky. Z tohoto důvodu by právo vyjmutí mělo být omezeno například výhradně na plavidla námořních sil;

1.12

doporučuje, aby harmonizovaný výklad technických bezpečnostních norem, v současnosti uplatňovaný na osobní plavidla … podle článku 12 směrnice Rady 98/18/ES ze dne 17. března 1998, by měl být uplatněn na všechny obchodní lodě a rybářská plavidla;

1.13

doufá v maximální spolupráci mezi námořními orgány a orgány místní samosprávy, aby se problematika spojená s lodní dopravou a s dopadem na hospodářský a sociální územní rozvoj řešila integrovaným přístupem;

1.14

souhlasí, že námořní správy členských států by měly být schopny spolehnout se na odpovídající zdroje za účelem provádění svých závazků jako státu vlajky;

1.15

souhlasí s ustanovením směrnice, které se týká vytvoření databáze poskytující základní informace o lodích plujících pod vlajkou členského státu, jakož i o lodích, které se již nenacházejí v rejstříku členského státu;

1.16

souhlasí s auditorským režimem členského státu navrženým IMO, požaduje však, aby se tento audit stal povinným a byl součástí režimu osvědčení kvality v souladu s ISO nebo odpovídajícími normami, jak je stanovuje Evropská komise;

1.17

vyjadřuje znepokojení nad kriminalizací a pomlouváním velitelů lodí. Ačkoli v některých případech může být trestní zavinění zjevné, obecně to je nesprávné, nevhodné a velmi to poškozuje povolání, které velmi úspěšně vykonává poměrně obtížnou, stresující a občas nebezpečnou práci;

1.18

zjišťuje znepokojení nad možným omezením „práva pokojného průjezdu“ a „svobody plavby“ lodí proplouvajících vodami evropských států bez toho, že by směřovaly do jednoho z jejich přístavů. Tato práva by měla být v zájmu bezpečnosti respektována co možná nejvíce. Námořnímu průmyslu by se mělo vysvětlit, že proplouvající plavidla mají povinnost správně plout v rámci programů VTS (Vessel traffic services – služby pro provoz plavidel) a řídit se postupy podávání zpráv;

1.19

je znepokojen možným dodatečným administrativním zatížením vyšších důstojníků, pokud bude muset loď hlásit, že má projít inspekcí, a také se prokazovat potvrzením o pojištění. Návrh IMO na snížení certifikačních inspekcí prostřednictvím úpravy a zjednodušení tohoto procesu zavedením elektronických postupů certifikace online by měl být rozšířen, aby zahrnul pojištění, a měl by se stát povinným. Poznámka 1.18 se vztahuje také na navrhovanou směrnici o státní přístavní inspekci.

—

náklad dřeva se za špatného počasí na palubě snadno pohybuje,

—

v zimním období v zeměpisných šířkách blízko pólů se na nákladu dřeva na palubě snadno tvoří námraza.

2.1

domnívá se, že posílení a zlepšení účinnosti státní přístavní inspekce bude pro společnost přínosné;

2.2

souhlasí, že posílení inspekcí lodí bude mít přímý dopad na životní prostředí a kladné ekonomické a sociální vlivy, včetně spravedlivějších podmínek hospodářské soutěže pro námořní dopravu;

2.3

vyjadřuje znepokojení nad využitím lodivodů k posílení státní přístavní inspekce tím, že budou ohlašovat závady a doplňovat státní přístavní inspekce a inspekce státu vlajky. Lodivodi ovládají navigaci a navádění plavidla. Nejsou školeni jako přístavní inspektoři nebo inspektoři státu vlajky;

2.4

upozorňuje na skutečnost, že stáří lodě by nemělo být jediným kritériem pro rozhodnutí o nutnosti rozšířené inspekce. Péče o údržbu plavidla, přepravované náklady a mořské oblasti, kterými loď při své plavbě plula, ovlivňují její stav. Poměrně nové, ale špatně postavené plavidlo, které je udržované neodpovídajícím způsobem nebo málo a je nedbale provozované kvůli nedostatečnému vedení a méně schopné, nedostatečně kvalifikované, ale levné posádce, a které je nadměrně namáhané během nakládky, likvidace odpadů a zatěžování a které je při svých plavbách zpravidla vystaveno nepříznivému počasí, bude v horším stavu a představuje výrazně větší nebezpečí nehod a znečištění než starší plavidlo, které bylo dobře postavené, dobře udržované, s dobrou posádkou a je provozované podle osvědčených postupů.

2.5

požaduje, aby inspekcím podléhalo 100 % plavidel připlouvajících do přístavů EU v kterémkoliv roce. Navrhuje však, aby každá loď prošla inspekcí zpravidla pouze jednou v daném roce, pokud okolnosti neopodstatňují častější inspekce. Po ukončení inspekce (inspekcí) budou její (jejich) výsledky neprodleně poskytnuty přístavním státům EU a státům vlajky EU.

2.6

zcela souhlasí se záměrem zpřísnit ustanovení týkající se lidského faktoru.

3.1

schvaluje zavedení oblasti „prevence“, která umožní operativně řídit námořní nebezpečí na úrovni Společenství jako součást politiky Společenství v oblasti námořní bezpečnosti;

3.2

doporučuje zavést systém AIS (automatický identifikační systém) na všech rybářských lodích, nejen na lodích delších než 15 metrů, a to jak v pobřežních vodách, tak na širém moři. Právě tyto menší lodě jsou v největším ohrožení, protože je lze obtížně identifikovat vizuálně i radarem, jsou-li postaveny ze dřeva nebo ze sklolaminátu;

3.3

naprosto souhlasí s uspokojením potřeby zlepšit operativní postupy, aby účinněji reagovaly na naléhavé situace, v nichž se lodě nacházejí, a významu záruky případných hospodářských škod spojených s přijetím lodí v nouzi;

4.1

souhlasí s obecným cílem návrhu Komise zlepšit v rámci Společenství námořní bezpečnost stanovením jasných pokynů pro provádění technického vyšetřování a využití zkušeností z vážných námořních nehod a s významem těchto vyšetřování;

4.2

podporuje ustanovení, že vyšetřování nehod by se mělo zaměřit na prevenci rizik, být založeno na zásadách a doporučeních IMO a zaměřit se na zlepšení právních předpisů, provozu plavidel, příprav odezvy na tísňový stav a jejího provedení;

4.3

zdůrazňuje nutnost rozsáhlého využívání modelů a metod vyvinutých Mezinárodní námořní organizací pro vyšetřování námořních nehod.

5.1

souhlasí s nutností účinné kontroly a auditu klasifikačních společností, jejich poboček a zúčastněných podniků zavedením sankcí za nedodržení povinností a s vytvořením rozsáhlých mechanismů technické kontroly na mezinárodní úrovni a na úrovni Společenství, které umožní disponovat spolehlivými informacemi o skutečném stavu lodí;

5.2

souhlasí s návrhem na vytvoření společné struktury hodnocení a certifikace kvality uznanými subjekty. Musí být nezávislá a musí disponovat všemi prostředky nezbytnými pro souvislou podrobnou práci s možností navrhovat jednotlivé i společné opravné akce s cílem zlepšit kvalitu práce uznaných subjektů;

5.3

souhlasí, že by se měla rozšířit spolupráce mezi uznanými subjekty v oblasti shody jejich technických předpisů, výkladu mezinárodních úmluv a jednotného použití obou; to poskytne společný odkaz hodnocení, jakož i nástroje umožňující opravné akce s cílem dosáhnout jednotné úrovně bezpečnosti ve Společenství, technické spolupráce mezi klasifikačními společnostmi, shody předpisů, uplatnění výkladu mezinárodních úmluv provedeného IMO v celé EU, což by mělo vést ke skutečnému vzájemnému uznávání osvědčení o klasifikaci a námořního vybavení;

5.4

požaduje, aby část druhého řádku v bodu 31), která zní „a informovat stát vlajky, pokud je to nutné“, byla změněna na „a okamžitě tuto informaci poskytnout státu vlajky“.

6.1

souhlasí s tím, že iniciativa začleňuje Athénskou úmluvu do práva Společenství, které se týká povinného pojištění, a neponechává tuto záležitost na rozhodnutí vlastníků lodí prostřednictvím klubů vzájemné ochrany a pojištění (P&I Clubs);

6.2

vítá, že iniciativa rozšiřuje uplatnění ustanovení Athénské úmluvy i na vnitrostátní dopravu, ale domnívá se, že rozšíření platnosti na všechny vnitrozemní vodní cesty nemusí být vhodné. Žádá Komisi, aby ujasnila definici vnitrozemní vodní cesty, a doporučuje zde méně rozsáhlá opatření, která budou postačující;

6.3

vyjadřuje souhlas s tím, že pro námořní nehody zavádí protokol z roku 2002 k Athénské úmluvě přísný režim odpovědnosti. Tato přísná odpovědnost má za cíl zlepšení postavení reklamantů, aby odpovědnost nebyla závislá na zavinění nebo opomenutí ze strany dopravce a aby reklamant nemusel odpovědnost dopravce dokazovat;

6.4

zaznamenává výhrady vyjádřené vlastníky lodí a P&I kluby, pokud jde o čl. 3 odst. 1 Athénské úmluvy, který se týká odpovědnosti za nehody v důsledku teroristických útoků;

6.5

zdůrazňuje potřebu vycházet z návrhů, které by byly přijatelné ve světovém měřítku, což by bylo jediné řešení složité situace, ke které došlo tím, že sektor pojišťovnictví odmítá přijmout nové limity odpovědnosti a související požadavky kladené na pojistitele, uvedené v návrhu nařízení Komise;

7.1

souhlasí s výzvou Evropského parlamentu zavést „globální a soudržnou evropskou námořní politiku zaměřenou na vytvoření bezpečného námořního evropského prostoru [založeného] zejména na zavedení odpovědnosti rozšířené na celý řetězec námořní dopravy“;

7.2

je však toho názoru, že je zcela nezbytné, aby jakákoliv úprava otázek odpovědnosti a náhrad za námořní znečištění měla mezinárodní úroveň;

7.3

podporuje možné změny platných předpisů s cílem zavázat k odpovědnosti jiné odpovědné strany, než jsou majitelé plavidel, a zavést neomezenou odpovědnost majitelů plavidel v případě vážného nebo úmyslného porušení jejich povinností v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí;

7.4

zdůrazňuje, že každá úprava, kterou bude nutné zanést do úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti, musí zachovávat rovnováhu důsledků pro obě strany, majitele i provozovatele nákladní dopravy, ve smyslu ustanovení v dobrovolných závazcích provozovatelů lodí;

7.5

požaduje, aby pojem „jiné odpovědné strany, než jsou majitelé plavidel“ zahrnoval správce plavidel a nájemce;

7.6

vyjadřuje zájem na tom, aby při provádění směrnice byla uznána kompatibilita s mezinárodním právem;

7.7

navrhuje, aby velitelé lodí nebyli zahrnuti do definice pojmu „jiné odpovědné strany, než jsou majitelé plavidel“, pokud hrubě nezanedbali výkon svých povinností;

7.8

vyjadřuje znepokojení nad rozdílem mezi touto směrnicí a Haagskými, Haagsko-Visbyskými a Hamburskými pravidly, které upravují odpovědnost vlastníka plavidla u konosamentu, námořní průvodky a v případě nájemce tak, jak se používají v mezinárodní námořní dopravě, což může způsobit zmatek v otázce, jaké režimy odpovědnosti se uplatní. Výbor má pocit, že znění této směrnice není dostatečně jasné v tom, má-li se směrnice uplatnit pouze na škodu způsobenou znečištěním, nebo jestli zahrnuje jiné škody způsobené třetí straně;

7.9

souhlasí s Komisí, že zavedení systému povinného pojištění bude představovat přínos pro boj proti plavidlům nesplňujícím normy;

7.10

žádá, aby znění pojistky, kterou má loď mít s sebou, jasně uvádělo, že jsou hrazeny škody způsobené útočištím.

—

Zajistilo by se tím, že nájemci budou mít povinnost nepoužívat lodě nesplňující normy.

—

Obchodní výhoda, kterou by nájemce získal využíváním lodě nesplňující normy, při nižší sazbě za přepravu zboží, zmizí kvůli zvýšeným nákladům finanční záruky, protože znamená dodatečné riziko využívání lodě nesplňující normy.

—

Pro nájemce začíná být finančně neatraktivní využívat lodě nesplňující normy, a tak pro ně bude méně nákladů.

—

Snižuje se tedy motiv provozovat, najímat a využívat lodě nesplňující normy a vlastníci takových lodí se budou nuceni buď plně přizpůsobit mezinárodním předpisům ohledně lodě, její posádky a provozu, anebo lodě vyřadit.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/51

1.1

vítá návrh iniciativy digitalizovat evropské kulturní dědictví a rozvinout digitální knihovny a zdůrazňuje, že tento návrh je klíčovým prvkem iniciativy Komise i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost, jejíž plné provádění je předpokladem pro zlepšení evropské konkurenceschopnosti;

1.2

zdůrazňuje, že digitalizace kulturního dědictví, on-line přístup k němu a jeho uchování by mělo být podporováno ve všech evropských zemích, regionech, městech a jazycích takovým způsobem, který podpoří zachování kulturní a jazykové rozmanitosti. Výchozím bodem by mělo být pochopení kultury, včetně menšinových kultur, a zachování úspěchů kultury pro budoucí generace;

1.3

připomíná, že digitalizace kulturního dědictví postupuje rychlým tempem v jiných částech světa, a zdůrazňuje, že rozsáhlé zpřístupnění evropského kulturného dědictví a literatury v digitální podobě je předpokladem pro úspěch evropské znalostní společnosti a zároveň podporuje rozvoj evropských regionů a měst;

1.4

oceňuje, že sdělení Komise zdůrazňuje hlavní výzvy a mnoho nevyřešených otázek technické, právní a finanční povahy, které souvisejí s digitalizací kulturního dědictví a poukazuje na to, že orgány místní a regionální samosprávy podporují úsilí o pokrok v této oblasti;

1.5

zdůrazňuje, že orgány místní a regionální samosprávy jsou nejdůležitějšími orgány pro provádění všech strategií informační společnosti a v mnoha případech jsou to ony, kdo udržují knihovny, takže by měly být věnována patřičná pozornost místnímu a regionálními rozměru v kontextu iniciativy „digitální knihovny“;

1.6

domnívá se, že je nanejvýš důležité, aby digitalizace kulturního dědictví byla podporována v Evropě a ve všech členských státech, a zdůrazňuje, že úspěšné digitalizace může být dosaženo pouze za široké podpory, a to i na místní a regionální úrovni, on-line přístupu ke kulturnímu dědictví a rozvoje inteligentních prostředků vyhledávání informací;

1.7

zdůrazňuje, že digitalizace je dlouhodobý proces, který klade velké nároky na finanční prostředky a zahrnuje trvalou údržbu, aktualizaci a konverzi materiálu a souhlasí s výhodami, které přináší digitalizace pro dostupnost a zachování kulturního dědictví;

1.8

připomíná, že digitální materiál zahrnuje jak digitalizovaný analogový materiál, tak nový materiál, který byl původně vytvořen v digitálním formátu;

1.9

poukazuje na to, že služby digitálních knihoven v členských státech zahrnují složky vytvořené na národní, regionální a místní úrovni, které jsou propojeny elektronickou cestou. Aby toto bylo úspěšné je nezbytná spolupráce a koordinace na evropské úrovni;

1.10

věří, že knihovny mají podstatnou úlohu v dostupnosti kulturního dědictví a literatury v on-line prostředí, jelikož právě s jejich pomocí může být tento materiál nejlépe předán veřejnosti, ale zároveň poukazuje na to, že je absolutně nezbytná spolupráce knihoven s archívy a muzei a dalšími kulturními zařízeními a odpovídajícími činiteli v této oblasti.

2.1

zdůrazňuje, že prvořadým účelem digitalizace není nahrazení tradičního tištěného a jiného hmotného kulturního materiálu, ale spíše vytvoření digitalizovaného materiálu vedle analogového materiálu a podpora dostupnosti informací;

2.2

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že pouze malý podíl evropského kulturního dědictví je digitalizován a že ještě zbývá hodně udělat, je třeba rozvinout nové formy financování, včetně spolupráce s aktéry ze soukromého sektoru;

2.3

upozorňuje na to, že v malých zemích a jazykových oblastech dodnes byly trhy s digitálním materiálem docela malé, a to i přesto, že fixní náklady spojené s vytvářením tohoto materiálu jsou téměř stejného rozsahu jako v oblastech velkých jazyků, a zdůrazňuje, že díky technologickému pokroku je již možné a také důležité si při tvorbě digitálních knihoven uvědomit potřeby uživatelů v odlišných jazykových oblastech;

2.4

poukazuje na to, že zatímco většina starého evropského kulturního dědictví již nepodléhá omezením vztahujícím se na autorská práva a je tak dostupná na informačních sítích, návrh Komise na reformu právních předpisů o autorských právech týkajících se současného kulturního dědictví je vysoce relevantní;

2.5

upozorňuje, že v některých zemích se již objevují známky toho, že některé části veřejnosti zaostávají za pokrokem v digitální technologii, a domnívá se, že i lidem z nejvíce znevýhodněných sociálních skupin by měly být poskytnuty vhodné příležitosti na přístup k internetu a pomoc s jeho využíváním;

2.6

zdůrazňuje, že orgány místní a regionální samosprávy mají hrát klíčovou úlohu jako tvůrci a vlastnící kulturního dědictví a při přebírání odpovědnosti za zajištění toho, aby celá veřejnost měla co nejrovnocennější přístup ke službám informační společnosti;

2.7

zdůrazňuje, že možnost přístupu k tradičními tištěnému materiálu, kterou veřejné knihovny v mnoha evropských zemích poskytují, je stále velmi důležitá, ale musejí veřejnosti také nabídnout možnost využití internetu a služeb on-line. Uvážení konečných uživatelů on-line služeb a jejich místních potřeb vyžaduje, aby organizaci těchto služeb prováděli místní a regionální aktéři. Je nutné, aby toto bylo bráno v úvahu také v národním financování činnosti knihoven;

2.8

poukazuje na to, že tam, kde se orgány místní a regionální samosprávy účastní různých knihovních nebo jiných konsorcií, která vlastní prostředí síťového serveru a nabízejí širokou škálu služeb, je nutné zajistit, aby měly dostatečnou možnost ovlivnit rozhodování v tomto kontextu;

2.9

vítá fakt, že Komise zdůrazňuje výzvy spojené s výběrem materiálu k digitalizaci, a považuje za důležité především to, aby byla věnovány patřičná pozornost výběrovým kritériím založeným na místních a regionálních kritériích, a dále aby byla nalezena rovnováha mezi výběrovými kritérii založenými na veřejných požadavcích na jedné straně a na zajištění zachování na straně druhé;

2.10

schvaluje návrh na vytvoření strategií dlouhodobého uchování digitalizovaného kulturního materiálu, aby zdroje použité na digitalizaci kulturního dědictví nebyly promarněny, když se objeví změny v technických systémech a softwaru;

2.11

domnívá se, že návrh na založení středisek kompetencí ve členských státech je zajímavý, a zdůrazňuje, že důležitým úkolem těchto středisek by mělo být zajištění existence nezbytných znalostí a know-how také na místní a regionální úrovni, a šíření osvědčených postupů.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/53

1.1

vítá sdělení Komise o moderní politice malých a středních podniků pro růst a zaměstnanost jako způsobu nově stimulovat politiku malých a středních podniků, zaměřit ji na nejzákladnější složky a upravit kroky Společenství s ohledem na větší účinnost;

1.2

podporuje propagaci kompletní politiky MSP, která uznává různorodost MSP, pokud jde o velikost, strukturu vlastnictví a odvětví, poskytuje řadu na míru připravených podpor a citlivé legislativní prostředí, které splňuje rozdílné potřeby malých a středních podniků v EU;

1.3

bere na vědomí zmínku o úloze místních a regionálních orgánů pro komunikaci, ale domnívá se, že mohla být jednoznačnější s ohledem na velmi důležitou roli, kterou místní a regionální orgány hrají při podpoře MSP, při poskytování prostředí umožňujícího jejich rozvoj a převod, a jako velcí odběratelé zboží a služeb poskytovaných malými a středními podniky;

1.4

uznává, že hlavní pravomoc pro zajištění, že politika MSP je skutečně účinná, mají především členské státy, a vyzývá je, aby zajistily, že jejich národní programy reforem ukáží konkrétní opatření na podporu vzniku a rozvoje MSP;

1.5

upozorňuje na analýzu příprav národních programů reforem (NPR), kterou provedl Výbor, a zejména nedostatek konzultací s místními a regionálními orgány, a v této souvislosti vítá podporu pro další práci na NPR, kterou v březnu 2006 vyjádřila Evropská rada;

1.6

domnívá se, že provádění programu všemi zainteresovanými stranami a závazek s ním spojený jsou samozřejmě nezbytné pro úspěšnou politiku MSP, a je názoru, že Komise měla v tomto ohledu ve sdělení stanovit nějaké konkrétní cíle a termíny, aby se tak napomohlo posouzení výsledků;

1.7

konstatuje, že rakouské předsednictví určilo MSP jako prioritní záležitost, a vítá rozhodnutí Evropské rady z března 2006 zahrnout „využití potenciálu podnikatelů, zejména malých a středních podniků“ jako jednu z konkrétních oblastí pro prioritní činnost. Výbor dále trvá na tom, aby Evropská rada v budoucnosti rozsáhle a otevřeně zhodnotila provádění národních programů reforem, zejména pak jasně zhodnotila poskytnutí výhod malým a středním podnikům prostřednictvím těchto programů;

1.8

podporuje poskytnutí odpovídajícího rozpočtu programu pro konkurenceschopnost a inovace, jelikož půjde o velmi důležitý nástroj politiky malých a středních podniků Společenství;

1.9

domnívá se, že by mělo být podporováno jakékoli podnikání; vítá, že sdělení připouští, že potřeby podnikatelek, mladých lidí, menšin, migrantů a podnikatelů pokročilejšího věku nejsou dostatečně uspokojeny; upozorňuje, že uvedené skupiny nelze považovat za samostatný subjekt a zdůrazňuje, že každá jednotlivá skupina vyžaduje svá vlastní opatření – potřeby mohou být různé v různých zemích a dokonce i v rámci skupin; je rovněž názoru, že přednesené návrhy jsou omezeny na podporu vytváření vazeb (networkingu) a že jsou nutné konkrétnější návrhy, mají-li být zvýšeny podnikatelské úrovně v těchto různorodých cílových skupinách, což předložil Evropský pakt pro rovnost žen a mužů, který byl přijatý Evropskou radou ve dnech 23. a 24. března 2006, a rozšiřuje se i na jiné skupiny;

1.10

zdůrazňuje hodnotu místních a regionálních iniciativ při podpoře podnikatelského myšlení a propagaci a poskytování vzdělávání přátelského k podnikatelům na všech úrovních školního systému, ale domnívá se, že mnoho iniciativ vzdělávání a odborné přípravy nedostatečně reaguje ani nejsou dostatečně pružné, aby vyhověly potřebám MSP;

1.11

vítá zavedení soutěže „European Enterprise Awards“ (ceny pro evropské podniky) jako způsobu, jak podpořit podnikání tím, že představí osvědčené postupy na regionální a místní úrovni a povzbudí potenciální podnikatele;

1.12

poukazuje na požadavek pozitivnějšího postoje ke spočítanému a dobře upevněnému podnikatelskému riziku a k toleranci neúspěchu podnikání nejen společností obecně, ale především bankovního a veřejného sektoru, a žádá členské státy, aby zajistily vytvoření podnikatelsky příznivější kultury v EU, a lépe zhodnotily jakoukoli předchozí podnikatelskou zkušenost, se kterou může podnikatel přijít;

1.13

vítá navržený přezkum evropských informačních center (EIC) Komisí, protože se domnívá, že jejich výkony jsou proměnlivé v různých členských státech, spolu s jejich schopností poskytovat malým a středním podnikům komplexní podporu a rady týkající se internacionalizace; taktéž zdůrazňuje, že by bylo vhodné vymezit úlohy a působnost organizací, které jsou součástí této sítě, a vytvořit mechanismy pro koordinaci s dalšími subjekty, jako například Europe Direct, aby se tak zamezilo překrývání při poskytování informačních a poradních služeb a podpořilo se efektivní využívání zdrojů;

1.14

přivítal by posílení zvláštních programů, které by usnadnily přístup MSP k informačním technologiím (IKT), jež by MSP umožnily být na trhu konkurenceschopné;

1.15

zaznamenává návrh Komise, pokud jde o zlepšení přístupu k trhům veřejných zakázek pro MSP;

1.16

domnívá se, že úsilí zaměřené na normalizaci by nemělo zavádět žádnou další administrativu, která by měla negativní dopad na MSP;

1.17

vítá závazky Komise zjednodušit pravidla a nařízení, aby se tak usnadnil přístup MSP k programům Společenství, ale přivítal by větší jednoznačnost v tom, jak toho bude dosaženo a jaké mohou být důsledky pro organizace, které rozdělují fondy Společenství;

1.18

podporuje závazek na přezkoumání připravovaných právních předpisů a vyzývá Komisi, aby spolupracovala se skupinami zastupujícími MSP, aby se zajistilo, že nové právní předpisy nebudou zpomalovat růstový a inovační potenciál MSP;

1.19

zaznamenává důležitou roli udělenou zmocněnci pro MSP při zajišťování, že politika EU je pro MSP příznivá, ale vyslovuje obavy, aby byly poskytnuty dostatečné prostředky, a, což je důležitější, odpovídající postavení a politický vliv zmocněnci, čímž bude zajištěno dosažení cílů jeho úřadu;

1.20

vítá navržené začlenění zásady „mysli nejdříve v malém“ do všech politik EU a přivítal by, kdyby byla MSP věnována zvýšená pozornost v postupu posouzení dopadu pro návrhy Společenství;

1.21

podpořil by také další iniciativy, jak rozvíjet politiku MSP souvisleji a předvídatelněji, aby MSP mohly počítat s důsledky a být lépe připraveny;

1.22

zaznamenává úspěch modelu „jednoho správního místa“ (one-stop shop), který se ukázal jako velmi účinný při podpoře a povzbuzení růstu MSP v několika regionech celé EU, uznává jejich potenciál jako informačních míst pro poskytování informací o veřejných zakázkách a při snaze vysvětlit proces udělování veřejně prospěšných smluv požaduje obecně větší důraz na tento přístup, který by mohl mít podobu pořádání konferencí a seminářů o osvědčených postupech, jež by umožnily sdílet nejosvědčenější regionální iniciativy v této oblasti;

1.23

vítá závazek zvýšit účast MSP na programech a iniciativách EU, ale domnívá se, že bude nezbytné pečlivě kontrolovat konkrétní programové závazky, aby se zajistilo, že jsou skutečně plněny;

1.24

přivítal by jednoznačnější zprávu o úloze a stupni pomoci strukturálních fondů EU malým a středním podnikům a příspěvek ostatních nástrojů Společenství a rád by viděl soudržnější přístup k plnění těchto programů podporujících MSP;

1.25

uznává význam připojení MSP k výzkumným a technologickým iniciativám a obtíže, se kterými se MSP setkávají při přístupu k výzkumu, inovacím a duševnímu vlastnictví a jejich využití, ale požaduje, aby byl přijat rozdílný přístup k menším a netechnologickým MSP v souvislosti s podporou úspěšného přizpůsobení nových myšlenek;

1.26

podporuje iniciativy spolupráce mezi místními a regionálními orgány, podniky a jejich sdruženími, akademiemi, univerzitami a výzkumnými středisky jako nástrojů územní průmyslové politiky, které jsou schopné vytvořit podpůrné sítě MSP vhodné pro překonání překážek větší hospodářské soutěže, lepší odbornou přípravu a využití inovací;

1.27

podporuje navrhovanou reformu pravidel pro státní podporu, aby se přijala část rizik malých a středních podniků, zjednodušily postupy a přijal pružnější přístup k udělování podpory malým a středním podnikům;

1.28

oceňuje roli, kterou může hrát sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj při podpoře výzkumných činností MSP, ale žádá o větší důraz na inovace, rozvoj a přesun technologií u menších MSP vzhledem k tomu, že většina MSP má omezené výzkumné kapacity;

1.29

doporučuje posílit programy na podporu sdružování MSP a ta opatření, která usnadňují vytváření sítí MSP. Přesněji to znamená, že pro řešení potíží s přístupem k financování ze zdrojů, jež leží mimo MSP, se považuje za velmi účelné podpora sítím „business angels“;

1.30

uznává potřebu zohlednit zájmy MSP v počáteční fázi návrhu právního předpisu EU a v procesu normalizace, ale žádá o jednoznačnější mechanismy a opatření, jejichž prostřednictvím mohou být zvýšeny konzultace se zúčastněnými stranami MSP;

1.31

oceňuje vytvoření „panelů MSP“ jakožto mechanismů pro rychlou konzultaci návrhů Komise a pro rozvoj komunikace mezi MSP a evropskými institucemi, ale má několik otázek, pokud jde o reprezentativnost těchto panelů;

1.32

zdůrazňuje význam konzultací s regionálními a místními zájmy a žádá, aby bylo více objasněno, jak chce Komise tyto konzultace provést a podpoří-li decentralizovanější přístup k pomoci malým a středním podnikům;

1.33

podtrhuje jedinečné postavení, které mají místní a regionální orgány jako klíčové úřady zajišťující provádění, ale také jako partneři pro komunikaci se skupinami zúčastněných stran a podporu podnikání;

2.1

naléhá na členské státy, aby konzultovaly místní a regionální orgány ohledně národních programů reforem a dohlédly na to, že tyto programy poskytnou konkrétní opatření na podporu vzniku a rozvoje MSP, a žádá, aby bylo provedeno jasné a jednoznačné posouzení výhod pro MSP, které vyplývají z provádění národních programů reforem členskými státy;

2.2

navrhuje, aby byly v rámci prováděné analýzy k Lisabonské strategii a k národním programům reforem (NPR) zjištěny současné zkušenosti z regionálních a místních politik, jež by napomohly podpoře rozvoje MSP, se zvláštním zřetelem na průmyslové klastry a sítě malých podniků, a to za účelem vypracování příručky osvědčených metod;

2.3

žádá Evropskou komisi, aby jednoznačněji uznala roli, kterou mohou hrát místní a regionální orgány při podpoře MSP, při zajištění příznivého prostředí pro jejich rozvoj a jejich trvalosti prostřednictvím převodu a prostřednictvím veřejných zakázek jako velcí odběratelé zboží a služeb poskytovaných malými a středními podniky, a v této souvislosti žádá o účinnější konzultace s regionálními a místními institucemi o iniciativách politiky MSP;

2.4

doporučuje, aby byly stanoveny konkrétní cíle a termíny pro provedení nových opatření, které jsou obsaženy ve sdělení, aby bylo možné přispět k hodnocení provádění, podporovat šíření osvědčených postupů a zajistit závazek plnění programu;

2.5

doporučuje, aby se projevilo větší uznání různorodosti MSP a žádá o více na míru připravených podpor, včetně poskytování pružné odborné přípravy a vzdělávání a citlivých právních předpisů, aby se vyhovělo těmto rozdílným potřebám, a žádá, aby byl v programech Společenství přijat rozdílnější přístup k mikropodnikům, menším a netechnologickým MSP v souvislosti s podporou úspěšného použití nových myšlenek;

2.6

žádá Evropskou komisi a členské státy, aby pracovaly s místními a regionálními orgány, které vyvinuly a uplatňují inovativní opatření na podporu podnikatelského potenciálu podnikatelek, mladých lidí, menšin, migrantů a podnikatelů pokročilejšího věku, aby se v této souvislosti inspiroval budoucí rozvoj politiky Společenství, a doporučuje, aby se zvážilo vyhrazení konkrétních opatření a částek pro tyto skupiny;

2.7

doporučuje, aby se přezkum evropských informačních center (EIC) navrhovaný Evropskou komisí zabýval tím, zda je finanční zajištění EIC přiměřené a zda jsou schopny poskytovat komplexní podporu a rady malým a středním podnikům ohledně internacionalizace ve svých spádových oblastech;

2.8

požaduje, aby místní a regionální orgány věnovaly větší pozornost tomu, jak mohou lépe pomoci MSP ve svých oblastech, a zajistily jim přístup k příležitostem na trhu, zejména při poskytování zboží a služeb prostřednictvím veřejných zakázek;

2.9

žádá o větší úsilí při snižování dopadu nařízení na MSP v EU a při zajištění toho, že při úsilí o normalizaci nebude zaváděna žádná další administrativa, která by měla negativní dopad na MSP, a nabádá ke spolupráci se skupinami zastupujícími MSP, aby se zajistilo, že nové předpisy nebudou zpomalovat růstový a inovační potenciál MSP;

2.10

doporučuje, aby zmocněnci pro MSP byly poskytnuty dostatečné prostředky, postavení a politický vliv, aby byly splněny cíle úřadu a očekávání MSP;

2.11

požaduje lepší koordinaci politik a programů podpory MSP prostřednictvím dalšího rozvoje modelu „jednoho správního místa“ (one-stop shop), jako jsou portály elektronické správy a jedno správní místo pro veřejné zakázky;

2.12

žádá Evropskou komisi a členské státy, aby zvážily iniciativy, jak rozvíjet politiku MSP souvisleji a předvídatelněji, jakou je například návrh na určení dvou pevných dat za rok, kdy by všechna nová nařízení nabyla účinnosti, aby MSP mohly počítat s důsledky a být lépe připraveny.

22.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/57

1)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE úcta k základním právům a kulturní a jazykové rozmanitosti je zcela evropská hodnota a musí být chráněna ve všech regionech Evropské unie a představuje pro VR prioritu;

2)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE veškeré formy diskriminace na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství nebo víry, postižení, věku nebo sexuální orientace musí být potírány stejně intenzivně při vědomí, že k bohatství Evropy přispívají všichni obyvatelé;

3)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE existuje rozdíl mezi ochranou menšin a politikami nediskriminace, rovné zacházení není privilegiem, nýbrž základním právem všech občanů;

4)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE každý jednotlivec musí mít právo být jiný a tolerance a respekt by měly představovat obecný životní postoj a vycházet z reciprocity, a neměly by být prokazovány jen některým, a jiným nikoli;

5)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE orgány místní samosprávy mohou hrát důležitou úlohu v prosazování základního práva na svobodu shromažďování;

6)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE úředníci orgánů místních samospráv mají zvláštní zodpovědnost jít příkladem a podporovat osvědčené postupy;

7)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE orgány místní a regionální samosprávy disponují značnými pravomocemi ve věcech veřejných archivů, vzdělávání, policie, zdraví, bydlení a sociální pomoci, bez nichž by nebylo možné zajišťovat základní práva;

8)

VZHLEDEM K TOMU, ŽE Výbor regionů inicioval na žádost Evropského parlamentu shromažďování osvědčených postupů na místní a regionální úrovni a tímto způsobem by chtěl podstatně přispět ke zlepšení ochrany menšin a uplatňování politik nediskriminace;

1.1

vítá rozhodnutí Evropského parlamentu a souhlasí s ním v tom, že stav zavádění politik nediskriminace členskými státy je neuspokojivý; uznává však, že přes rozdíly v úrovni zavádění politik mezi jednotlivými členskými státy, z nichž některé jsou více proaktivní než jiné, již EU, její členské státy, jakož i orgány regionální a místní samosprávy, mají připraven rozsáhlý seznam osvědčených postupů;

1.2

sdílí názor EP, že jednotlivé orgány místní a regionální samosprávy a státní správy členských států by mohly lépe koordinovat opatření pro potírání všech forem diskriminace na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství nebo víry, postižení, věku nebo sexuální orientace, včetně antisemitismu a útoků na menšinové skupiny včetně Romů;

1.3

uznává, že orgány místní a regionální samosprávy čelí dvojí výzvě: na jedné straně ve vztahu k odpovědnosti orgánů regionální a místní samosprávy za zabraňování diskriminačním praktikám a respektování zásady rovnosti v přístupu k právům jednotlivce a hospodářským a sociálním právům, a na straně druhé ve vztahu k jejich aktivní odpovědnosti za prosazování základních práv, včetně úcty k právům menšin;

1.4

zdůrazňuje, že politiky a předpisy uplatňované orgány místní samosprávy musí být nediskriminační podle práva i fakticky a musí přispívat k sociální, hospodářské a politické integraci;

1.5

uznává, že chudoba, sociální vyloučení a tvorba ghett mohou vést k extremismu, a proto má za to, že účinné integrační politiky, včetně opatření vzdělávací politiky a politiky bydlení na regionální a místní úrovni, mohou nepřímo přispívat k prevenci násilného extremismu a že by měla být věnována zvláštní pozornost mladým lidem žijícím v městských ghettech;

1.6

konstatuje, že v mnoha městech, obcích a regionech jsou zavedena pozitivní opatření směřující k zajištění vysoké úrovně ochrany příslušníků menšin, založená na zásadě multikulturní společnosti a vědomí bohatství a rozmanitosti EU; proto s ohledem na fakta shromážděná svými členy předkládá počáteční částečný katalog osvědčených postupů na místní a regionální úrovni, který je uveden v příloze k tomuto stanovisku;

2.1.1

má za to, že orgány regionálních a místních samospráv by měly do boje proti rasismu, antisemitismu, islamofobii, xenofobii, homofobii a útokům na menšinové skupiny vnést přidanou hodnotu tím, že podpoří rozmanitost na základní úrovni a prosadí názor, že rozmanitost přispívá k bohatství společnosti;

2.1.2

navrhuje orgánům místní a regionální samosprávy, aby přijímaly vhodná decentralizovaná opatření ke zvýšení úrovně ochrany práv menšin a k potírání rasismu a xenofobie ve městech a regionech Evropy, mezi něž patří:

2.1.3

podporuje zdůraznění postavení Romů Evropským parlamentem jako bodu zasluhujícího zvláštní pozornost; a proto má za to, že romská komunita vyžaduje zvláštní ochranu, rovněž vzhledem ke své velikosti a zvláštní povaze;

2.1.4

věří, že integrace Romů představuje pro orgány regionální a místní samosprávy obzvláštní výzvu, a vyzývá instituce EU, národní vlády a orgány regionální a místní samosprávy, aby rozvinuly společný integrovaný a decentralizovaný přístup k usnadňování jejich politické, sociální a hospodářské integrace a zároveň k podpoře úcty k rozmanitosti a tolerance. V této souvislosti navrhuje následující opatření na místní a regionální úrovni:

2.1.5

trvá na významu dialogu mezi náboženskými a etnickými skupinami na regionální a místní úrovni zaměřeného na předcházení extremismu a segregaci, který by mohl rovněž vést ke společnému chápání rovnosti a rozmanitosti v evropských společnostech;

2.1.6

podporuje fakt, že Parlament zdůraznil, že homofobie v Evropě je mimořádně znepokojující, především s ohledem na „znepokojivé události, ke kterým nedávno došlo v řadě členských států“;

2.2.1

má za to, že k dosahování standardů rovnosti v poskytování služeb musí místní a regionální orgány zvážit stanovení konkrétních cílů a ukazatelů politik, na jejichž základě by mohly měřit pokroky při zavádění politik, a přeje si přispět k návrhu takových ukazatelů;

2.2.2

uznává, že standardy a plány rovného zacházení směřující ke strategiím rovnosti mezi komunitami, jakož i k rovnosti ve vztahu k rase, pohlaví, postižení a sexuální orientaci, přispějí k lepšímu poznání významu spravedlivého zacházení a rovného přístupu ke službám místních samospráv a k pracovním příležitostem, které byly rozvíjeny jako nástroj umožňující orgánům místní a regionální samosprávy zahrnout otázky rovnosti ve vztahu k rase, pohlaví a postižení do obecní politiky a praxe na všech úrovních;

2.2.3

má za to, že orgány místní a regionální samosprávy by měly poskytovat kvalitní místní služby přístupné všem, které by reagovaly na potřeby různých čtvrtí a městských komunit, a zajišťovat rámec, v němž by mohla vzkvétat soudržnost komunity a udržitelný rozvoj, prostřednictvím doposud zjištěných osvědčených postupů, mezi něž patří:

2.3.1

zdůrazňuje, že vzdělání je základním prostředkem zapojování menšin do společenského a politického života zemí, v nichž žijí, a výuky k toleranci a úctě k rozmanitosti a že orgány místní a regionální samosprávy mají v této oblasti nezastupitelnou úlohu;