18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/1

1.1

EHSV vítá a podporuje úsilí vykonané při třetím pětiletém hodnocení a široké zapojení expertů tak vysoké úrovně a doufá, že se doporučení vzniklá v různých expertních skupinách, především ve skupině zodpovědné za celkové hodnocení (1), stanou trvalým výchozím bodem při provádění rámcových programů, při budoucím vypracování politiky v oblasti výzkumu a inovace a obecněji v politických opatřeních, které přispívají k provádění Lisabonské strategie.

1.2

EHSV se opakovaně vyjádřil ve prospěch podstatného zvýšení rozpočtu určeného pro evropský výzkum a vývoj technologií, a proto vyjadřuje politování nad navrhovaným snížením této částky, protože je v protikladu s prioritou rozvoje vyvolané celosvětovými výzvami v souvislosti s hospodářskou soutěží a požadované Lisabonskou strategií.

1.3

EHSV zdůrazňuje význam širší účasti a většího zapojení průmyslového sektoru do výzkumu a inovačního vývoje pro dosažení cílů Rady z Barcelony a doufá, že bude vyvinuto úsilí více zaměřené na komunikaci a zapojení podniků, organizací a sdružení výrobců, aby byly také určeny tematické oblasti, ve kterých může vyniknout excelence evropského výzkumu.

1.4

EHSV žádá, aby byly vyvinuty vhodné nástroje, které by povzbudily soukromé financování výzkumu a vývoje (VTR), od rizikového a spekulativního kapitálu až po vyhrazené finanční prostředky EIB a úrokově výhodné úvěry pro výzkum, a tak podpořily přechod od výsledků výzkumu ke konkrétním podnikatelským iniciativám.

1.5

EHSV souhlasí se stanoviskem expertní skupiny k potřebě nabídnout výzkumným pracovníkům větší samostatnost a odpovědnost (za předpokladu respektování etických zásad), větší zviditelnění vědeckých profesí a možnost zajištění větší mobility mezi obory i místy výzkumu a také propojení systému stipendií Marie Curie s národními a regionálními programy a jejich využití detailně zaměřené na zvýšení mobility mezi veřejným a soukromým výzkumem.

1.6

EHSV žádá, aby se priority dostalo vypracování politik vhodných k rozvoji univerzitního vzdělání ve vědeckých a inženýrských oborech, aby se podpořily ženy jako výzkumné pracovnice, aby se vědecké kariéry staly přitažlivějšími a aby se zpět do Evropské unie přilákali výzkumní pracovníci působící v zahraničí. Dále by na středních vyšších školách mělo být více výuky zaměřené na vědecké a technické obory a politika podporování univerzitních studií vědeckých oborů.

1.7

EHSV doufá, že za účelem zjednodušení budou připravena nařízení, ve kterých jsou jasnější typy schémat, typy činností a kategorie účastníků, větší flexibilita a svoboda volby pro žadatele, jednoduchá vodítka pro administrativní a finanční řízení, zejména pro smluvní dohody mezi účastníky.

1.8

EHSV doporučuje průběžně hodnotit jakost používaných postupů a procesů formální kontroly a u dobře definovaných vývojových projektů začlenit body ověřování plánovaných aktivit a předpokládaných výsledků v přesně daných a předem určených kontrolních místech projektu, které souvisejí s rozdělením finančních prostředků a dalším pokračováním projektu.

1.9

EHSV doporučuje, aby se zvláštní úsilí věnovalo zavedení řady ukazatelů, které by umožnily reálné měření výkonů z hlediska konkurenceschopnosti a rozvoje. Těmito ukazateli výkonu výzkumu by se měla měřit účinnost financovaných činností pro další vědecký pokrok, celkový rozvoj EU a pro zaměření priorit na budoucí činnosti.

2.1

Třetí pětileté hodnocení (1999-2003) rámcových programů v oblasti výzkumu představuje vzhledem k obsáhlosti a hloubce zkoumaných témat velmi důležitou analýzu (2). EHSV v zásadě sdílí analýzu a doporučení expertní skupiny, které vzala Komise za své. Vzhledem ke globálnímu prostředí hospodářské soutěže a cílům Lisabonské strategie a zasedání Evropské rady z Barcelony, EHSV zdůrazňuje nutnost a naléhavost zvážení priorit a hlavních cílů v oblasti výzkumu Společenství, především s ohledem na širší účast výrobních odvětví.

2.2

Technicko-vědecký pokrok a inovace se v současných podmínkách uskutečňují spíše také za procesů vzájemného obohacování mezi různými vědními obory, za rozsáhlé vzájemné součinnosti mnoha vědních oborů mezi vysokými školami, podniky a vnějším světem, než výlučně podle přímočarého modelu, ve kterém inovace vznikají v základním výzkumu (obvykle na univerzitní úrovni), zatímco rozvoj a aplikace příslušejí k průmyslovému výzkumu, tedy modelu, který řídil vědecký rozvoj až donedávna (3). Základními rysy výzkumné činnosti se stávají spolupráce, interaktivní učení, nejistota a riziko.

2.3

Interaktivní model umožňuje pochopit úspěch regionálních klastrů: představují systém, který je schopen pozitivně ovlivnit přístup podniků a univerzit a vytvořit vhodný sociální a kulturní kontext, účinný organizační a institucionální rámec, síť infrastruktury, řídící systémy vhodné pro výzvy hospodářské soutěže.

2.4.1

Evropa čelí v oblasti celosvětové hospodářské soutěže a potenciálu růstu výzvám, které nemají obdoby, a v níž je méně výkonná nejen ve srovnání se svými tradičními konkurenty, ale i ve srovnání s velkými rozvojovými zeměmi. Zejména Indie a Čína vykazují velmi vysoké míry růstu výdajů na výzkum a technologický rozvoj (VTR), které v Číně dosahují až 20 % ročně. Podle odhadů by tato země měla v roce 2010 dosáhnout stejného procentního podílu výdajů na VTR na HDP jako EU. Mnoho evropských podniků investuje v Číně nejen kvůli nízkým nákladům, ale i kvůli výhodné kombinaci dobře vyškolených lidských zdrojů a rozsáhlých a dynamických trhů pro technologie a výrobky se špičkovou technologií (4). Protože výzkum a inovace jsou klíčovými faktory v odpovědi na tyto výzvy (5), musí Evropa uvolnit vhodné finanční prostředky a veškeré své intelektuální schopnosti na podporu vědy, technologie a inovace (6).

2.4.2

Údaje z nedávné minulosti bohužel budí obavy: od roku 2001 je výše nákladů na výzkum v zásadě stabilní a pohybuje se kolem 1,9 % HDP a roční růst 0,7 % vykázaný v období 2000-2003 promítnutý do roku 2010 by umožnil dosáhnout podílu na HDP pouze ve výši 2,2 %. Je však třeba mít na mysli, že kvůli rozdílné velikosti HDP jsou aktivity VTR v USA v absolutním vyjádření mnohem větší, a proto lze snadněji dosáhnout potřebného kritického množství. Rozdíl mezi výdaji na VaV mezi Evropou a jejími hlavními konkurenty je způsoben především nižším příspěvkem soukromého sektoru (v roce 2002 přispěl tento sektor k celkovým nákladům měrou 55,6 % v EU, na rozdíl od 63,1 % v USA a 73,9 % v Japonsku). Ještě více znepokojující je skutečnost, že ve stejném období byly soukromé výdaje v oblasti výzkumu sníženy a že se zdá, že soukromé evropské investice se zaměřují na jiná místa planety, která nabízejí lepší rámcové podmínky: evropské podniky v letech 1997-2002 zvýšily výdaje na výzkum ve Spojených státech o 54 % v reálných číslech, zatímco odpovídající tok z USA do EU se zvýšil jen o 38 % (7).

2.5.1

EHSV souhlasí s analýzou, na jejímž základě byly určeny čtyři základní cíle:

2.5.2

Zásadní výzva vyslovená u příležitosti zasedání Evropské rady v Barceloně, tj. vyhradit 3 % HDP pro výzkum do roku 2010 a zvýšit procentní podíl výzkumu financovaného soukromým sektorem na 2/3 této hodnoty, vybízí ke srovnání a koordinaci vnitrostátních politik a politik Společenství v oblasti výzkumu. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze za předpokladu, že se Evropa stane přitažlivější pro investice do výzkumu, jestliže se zlepší efektivnost systému výzkumu prostřednictvím vhodných rámcových podmínek, jestliže se zvýší dopad podnětu veřejných výdajů na soukromý výzkum a budou-li příslušné politiky v oblasti výzkumu účinnější a soudržnější jak na úrovni Společenství, tak na národní úrovni (8).

2.5.3

Na základě analýz provedených v procesu hodnocení a názorů, které vyjádřily četné zainteresované strany, považuje EHSV za nutné zasáhnout výrazněji, prostřednictvím koordinované činnosti mezi Komisí a členskými státy, v souvislosti se souvisejícími podmínkami, které nejsou dostatečně příznivé pro výzkumnou činnost. Je potřeba určit souhrn přímých podnětů pro inovaci a konkurenceschopnost systému v evropském měřítku, protože roztříštěnost a nedostatečná koordinace sil brání dosažení nutného kritického množství a zaměření pozornosti. Je rovněž zapotřebí zcela jiné snahy v souvislosti se srovnáním a koordinací politik národních výzkumů, jakož i politiky vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, s ochranou duševního vlastnictví, rozvojem inovací prostřednictvím daňových výhod, konstruktivní a synergickou spoluprácí mezi vysokými školami a podniky atd.

2.6.1

EHSV se opakovaně vyjádřil ve prospěch podstatného zvýšení rozpočtu určeného pro evropský výzkum a technologický rozvoj a důrazně potvrdil podporu návrhu Komise zvýšit prostředky pro 7. rámcový program, s perspektivou dalšího dlouhodobého zvýšení (9). Perspektiva, která vznikla v Radě, snížit tuto částku velmi podstatně na úroveň kolem 5 % celkového rozpočtu EU místo 8 % plánovaných Komisí, se hodnotí negativně a v protikladu s prioritou rozvoje vyvolané celosvětovými výzvami v souvislosti s hospodářskou soutěží a požadované Lisabonskou strategií.

2.6.2

EHSV vždy podporoval vytvoření Evropského výzkumného prostoru (10) a souhlasil s možností založit organizaci jako je Evropská rada pro výzkum, organizaci, která by se především mohla stát klíčovým nástrojem podpory vynikající vědecké úrovně prostřednictvím „hraničního výzkumu“, určeného na základě procesu „zdola nahoru“. EHSV je potěšen, že jeho doporučení byla zohledněna obzvláště pokud se týče nezávislého postavení Evropské rady pro výzkum a složení jejího vědeckého výboru, a znovu zdůrazňuje, jak je důležité zapojení vynikajících vědeckých pracovníků také z oblasti průmyslového výzkumu (11).

2.6.3

EHSV souhlasí s tím, že je zapotřebí široká paleta koordinovaných akcí, aby mohly být nové členské státy optimálně integrovány, ale nedomnívá se, že v této souvislosti byly dány k dispozici dostatečné nástroje. Přechodné období, které tyto země prožívaly v době zmíněného hodnocení, ztěžuje představu o tom, které akce by byly pro budování hospodářství pevně založeného na rozvoji znalostí a výzkumu nejvhodnější. Přístup zaměřený na cíl „posílení výzkumu“ v nich má zvláštní význam, ale zaměří se na „výrobu inovací“, aby se stimuloval rozvoj, který potřebují.

3.1.1

EHSV souhlasí s doporučeními expertní skupiny, obzvláště zdůrazňuje význam širší účasti a většího zapojení průmyslového sektoru jako nutné podmínky pro dosažení cílů Rady z Barcelony. Tento cíl může být usnadněn aktivní účastí hospodářské oblasti na vybraných strategiích a určování tematických oblastí, ve kterých může vyniknout excelence evropského výzkumu.

3.1.2

EHSV se domnívá, že pro zajištění účasti je zapotřebí většího úsilí zaměřeného na komunikaci a zapojení podniků, organizací a sdružení výrobců, i proto aby se usnadnila účast MSP a zvýšila se tak aktuální zcela neuspokojující hranice účasti, která činí 13 %. 7. rámcový program a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci nelze vzhledem k jejich povaze považovat za alternativní, ale za doplňující se a působící společně.

3.1.3

EHSV se domnívá, že by neměly být podstatně modifikovány ani tradiční nástroje financování, ani nové nástroje (12) naplánované pro 6. rámcový program, aby se neúmyslně nevytvořily nové překážky přístupu (s čímž se experti již setkali na počátku 6. rámcového programu), ale že by tyto nástroje měly být přizpůsobeny na základě dosažených zkušeností tak, aby je bylo možno snadněji využít.

3.1.4

Integrované projekty (IP, Integrated Projects) a specificky zaměřené výzkumné projekty (STREP, Specific Targeted Research Projects), které používají spíše MSP, by tudíž měly být zdokonaleny, aby se usnadnila účast podniků. Technologické platformy a ve větší míře společné technologické iniciativy jsou nástroji, které nepochybně podporují tento cíl. Sítě excelence (Networks of Excellence), oceňované univerzitami a státními výzkumnými středisky, které se jich hojně účastní, by měly být rozvinuty tak, aby umožnily větší účast průmyslu a byly využity jako nástroje ke zvýšení mobility výzkumných pracovníků, s žádoucí a větší výměnou mezi soukromým a veřejným sektorem.

3.2.1

Zjednodušení řízení a postupů je běžným tématem při každém obnovení rámcového programu: v minulosti došlo k mnoha zlepšením, počínaje různými dokumenty týkajícími se zjednodušení a konče „diskusním fórem“ (sounding board) zástupců malých výzkumných středisek, které bylo založeno komisařem Potočnikem, ale nezdá se, že by konkrétní návrhy vyřešily potíže a problémy, s nimiž se zúčastněné strany setkaly.

3.2.2

Na základě zkušeností, které získali experti a které přímo získaly zainteresované strany, EHSV navrhuje, aby se systematicky shromáždily a zhodnotily potíže, s nimiž se setkali účastníci projektů stávajícího rámcového programu, s cílem navrhnout mechanizmy lépe zaměřené na současnou situaci. To by mohlo podpořit průběžné hodnocení jakosti používaných postupů a procesů formální kontroly a hodnocení.

3.2.3

Bylo by rovněž žádoucí začlenit u dobře definovaných vývojových projektů body pravidelného ověřování plánovaných aktivit a předpokládaných výsledků. Tyto body ověřování v přesně daných a předem určených kontrolních místech projektu by měly souviset s rozdělením finančních prostředků a dalším pokračováním projektu.

3.2.4

Pokud se týká podmínek účasti a administrativního a finančního řízení, prospěšné by mohly být srozumitelnější a jednoznačně vyložitelné pokyny pro smluvní dohody mezi účastníky, větší flexibilita a svoboda volby pro žadatele a nařízení, ve kterých jsou jasnější typy schémat, typy činností a kategorie účastníků.

3.2.5

Bylo zjištěno, že relativně malá skupina organizací se zúčastnila výběrového řízení vícekrát a v rámci různých programů, často jako hlavní dodavatel, a odhaduje se přibližně na pětinu projektů (13). Tato koncentrace budí jisté obavy: na jedné straně svědčí o potížích se účastnit, obzvláště těch, kteří se účastní řízení ve výzkumu poprvé, na druhé straně představuje mez implementace nových projektů zaměřených na radikální inovace a majících vyšší riziko (jak požaduje doporučení 2).

3.3.1

Způsob podpory soukromého financování VTR je i nadále nedostatečně definován a mechanismy trhu, které by dokázaly vyvolat účinný a synergický cyklus, také nejsou dobře určeny, takže nejsou krátkodobě účinné tak, jak by měly být. Daňové výhody, posílení práv duševního vlastnictví, usnadnění intervence rizikového kapitálu, to všechno jsou cíle spíše než operační nástroje.

3.3.2

EHSV obzvláště doufá, že budou vyvinuty vhodné nástroje, které by podporovaly podnikatelského ducha mezi evropskými výzkumnými pracovníky, a že budou dány k dispozici nástroje (od rizikového a spekulativního kapitálu až po vyhrazené finanční prostředky EIB a úrokově výhodné úvěry pro výzkum), které by podpořily přechod od výsledků výzkumu ke konkrétním podnikatelským iniciativám.

3.3.3

Doporučení v souvislosti s větší účastí MSP na špičkové technologii, které EHSV plně sdílí, jak se již vyjádřil v mnoha stanoviscích, musí najít další specifické nástroje kromě společných technologických iniciativ, technologických platforem a možností, které nabízí program Myšlenky. EHSV doufá, že to bude prioritním cílem a předmětem zvláštní pozornosti v praktickém provádění otevřené metody koordinace.

3.3.4

Pro povzbuzení inovativnějšího výzkumu zaměřeného na konkurenceschopné výsledky považuje EHSV za nutné zabývat se nedořešenými otázkami práv duševního vlastnictví. Týká se to především vytvoření patentu Společenství, patentovatelnosti vynálezů uskutečněných prostřednictvím výpočetních nástrojů a v nových oblastech vědění, a také plného použití směrnice o patentovatelnosti biotechnologických vynálezů.

3.4.1

EHSV považuje za nezbytné, aby kariéra ve vědeckotechnické oblasti získala na atraktivitě zhodnocením povolání výzkumného pracovníka, a to jak z hlediska finančního, tak společenského. Vzestupná tendence k postgraduálnímu studiu a výkonu výzkumné činnosti v jiných zemích v univerzitním prostředí i mimo něj představuje bezpochyby pozitivní formu mobility v oblasti vzdělávání výzkumných pracovníků, protože výměna znalostí a pracovních metod jsou nenahraditelným obohacením. Tato mobilita se ale stává kritickým faktorem v okamžiku, kdy je praktikována pouze jedním směrem, jestliže výzkumný pracovník ve své zemi původu nenachází vhodné podmínky pro práci, kariéru, společenský vzestup a příslušné finanční ohodnocení, které by ho motivovaly k návratu (14). Evropa musí být atraktivní ve všech členských státech pro mladé lidi, kteří projeví zájem o kariéru výzkumného pracovníka. Obzvláště musí být umožněn zjednodušený vstup do EU mladým výzkumným pracovníkům z rozvojových zemí, včetně Číny a Indie, a to i prostřednictvím řízené výměny.

3.4.2

Nezdá se, že by programy týkající se lidských zdrojů a mobility byly dostačující k vykonání takového kvalitativního skoku, který by mohl „přilákat a ocenit nejlepší talenty“, jak zní první z hlavních cílů. Chybí jasná perspektiva zaměřená na status „evropského výzkumného pracovníka“, který by měl být středem pozornosti této akce.

3.4.3

Aby bylo možno vyřešit tuto kritickou situaci, je zapotřebí provést inovační politiky. Je nutno investovat do rozvoje univerzitního vzdělání vědeckých a inženýrských oborů, což předpokládá, aby na středních vyšších školách bylo více výuky zaměřené na vědecké obory a politiku podporování univerzitních studií vědeckých oborů. Zároveň je třeba snížit podíl příslušných vysokoškolských absolventů, kteří nemají práci odpovídající vystudovanému oboru (negativní situace rozšířená v nových členských státech a v Itálii, Portugalsku a Rakousku), podpořit větší přítomnost žen v řadách výzkumných pracovníků (ženy jsou na celkovém počtu zastoupeny o něco více než třetinou, zatímco mezi absolventy vědeckých a inženýrských oborů jich je více než 63 %) (15) a učinit vědecké kariéry přitažlivějšími.

3.4.4

EHSV se domnívá, že tyto politiky, za které nesou hlavní odpovědnost členské státy, by měly být zvláště upevněny v oblasti otevřené metody koordinace. Jde o nástroj, který lze výhodně použít na systémy vyššího a vysokoškolského vzdělávání a na systémy výzkumu s cílem podpořit osvojování si osvědčených postupů, vhodné formy odborného přezkoumání (peer review), harmonizované akce členských států a regionů, a také určení prioritních témat nadnárodního výzkumu.

3.4.5

Procentní podíl výzkumných pracovníků na celkové pracovní síle je mnohem nižší než v konkurujících zemích (5,4 ‰ v EU ve srovnání s 9,0 ‰ v USA a 10,1 ‰ v Japonsku; ve všech nových členských státech a v jihoevropských zemích však nepřekračuje 5,0 ‰) a věk pracovníků ve vědeckých a technologických oborech začíná být zdrojem obav (35 % je ve věkové skupině 45-64 let, s maximálním podílem více než 40 % v některých členských státech; pouze 31 % je ve věkové skupině 25-34 let) (16). Další skutečností, která nutí k zamyšlení, je odhad, že v současné době 150 000 evropských výzkumných pracovníků pracuje v USA a že pro dosažení cíle z Barcelony v příštím desetiletí bude potřeba dalších 500 000 až 700 000 výzkumných pracovníků (17).

3.4.6

EHSV souhlasí se stanoviskem expertní skupiny k potřebě nabídnout výzkumným pracovníkům větší samostatnost a odpovědnost (za předpokladu respektování etických zásad), větší zviditelnění vědeckých profesí, a možnost zajištění větší mobility mezi obory i místy výzkumu a také propojení systému stipendií Marie Curie s národními a regionálními programy a jejich využití detailně zaměřené na zvýšení mobility mezi veřejným a soukromým výzkumem.

3.4.7

EHSV kromě toho podporuje úsilí Komise o vytvoření Evropské charty pro výzkumné pracovníky (18), kterou považuje za první krok správným směrem, ale domnívá se, že členské státy by měly vyvinout větší a koordinovanější snahu, aby dospěly k účinnějším a harmonizovanějším systémům vzdělávání, kariéry a odměňování (včetně systému příspěvků, důchodového a daňového systému) (19).

3.4.8

Vyřešení problému důvěry ve vědu a techniku a její opodstatněnosti v Evropě, kterému EHSV přikládá velký význam, je jednou z nezbytných podmínek, aby pozice výzkumného pracovníka byla odůvodnitelná a jeho činnost ekonomicky uznána. Už jen proto, aby bylo dosaženo tohoto cíle, je důležité naléhavě definovat aktivní a koordinovanou politiku mezi Komisí a členskými státy a vybavit ji vhodnými nástroji a zdroji.

3.5.1

EHSV bere na vědomí významné úsilí Komise, které směřuje ke zlepšení procesu hodnocení a jehož důkazem je řada konečných dokumentů týkajících se činnosti hodnotitelů. Hlavní problém spočívá především v logice hodnocení ex post: jestliže se omezí na ověření formální spojitosti s cíli, pak vzniká riziko, že se ztratí ze zřetele skutečný strategický cíl, kterým je hodnocení strukturálního dopadu rámcového programu na celkovou oblast hospodářství a výzkumu EU, priority, kterými je třeba se zabývat, a na následné přidělování peněžních prostředků.

3.5.2

EHSV doporučuje, aby se úsilí věnovalo zavedení řady ukazatelů, které by měřily výkon z hlediska konkurenceschopnosti a rozvoje. Tyto ukazatele výkonu výzkumu by měly umožnit měření účinnosti financovaných činností na celkový rozvoj EU a zaměřit budoucí činnosti tak, aby byly v souladu s určenými prioritami. EHSV si je ovšem vědom toho, že žádné automatické hodnocení nemůže nahradit diferencovaný posudek vypracovaný vhodnými experty pro jednotlivé situace.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/7

1.1

Návrh směrnice má:

1.2

EHSV celkově podporuje návrh směrnice předložený Komisí, ale předkládá následující doporučení.

1.2.1

Komise by měla zvážit delší období na provedení než bere v úvahu současný článek 20. Délka tohoto období pro zábavní pyrotechniku je pouze 24 měsíců od vyhlášení směrnice, zatímco pro ostatní pyrotechnické výrobky je to 5 let. Vzhledem k dlouhým časovým lhůtám dovozců zábavní pyrotechniky z Číny a jiných zdrojů, které distributoři v EU odhadují přinejmenším na 3 roky, EHSV doporučuje, aby délka období na provedení byla pro zábavní pyrotechniku stejná jako pro ostatní pyrotechnické výrobky, tj. 5 let.

1.2.2

Výbor poukazuje na to, že opatření týkající se testování zábavní pyrotechniky a splňování specifikací stanovených CEN kladou dodavatelům a distributorům určité povinnosti. Doporučuje tedy, aby bylo ve směrnici jasně stanoveno, že dovozci musejí při zadávání objednávky ve světě specifikovat standardy, které je nutné splnit pro označení CE. Zodpovědnost za testování a označování by měl i nadále mít výrobce, dovozce by měl mít vedlejší zodpovědnost za zajištění toho, aby výrobky s označením CE byly opravdu schopné splnit normu CEN a zabránilo se tak obchodování s padělanými výrobky.

1.2.3

Výbor se domnívá, že také celní a jiné orgány ve členských zemích by měly být zapojeny do kontroly toho, zda výrobky s označením CE skutečně splňují normu.

1.2.4

Údaje o nehodách, které dodávají členské státy Evropské komisi, nejsou úplné. Komise si je toho vědoma. Výbor naléhavě žádá členské státy, aby zlepšily sledování nehod spotřebitelů.

1.2.5

Článek 14 stanoví ujednání ohledně rychlých informací o výrobcích představujících vážná rizika. Než vejde směrnice v platnost, mohl by být jako přechodné opatření použit systém RAPEX.

1.2.6

Co se týče pyrotechnických výrobků používaných v automobilovém průmyslu, čl. 12 odst. 1 požaduje po výrobcích, ať zajistí, aby „byly řádně označeny v úředním jazyku (jazycích) země, v níž se má výrobek prodávat spotřebitelům“. Výbor se domnívá, že spojitost se spotřebitelem je zavádějící vzhledem k tomu, že většina pyrotechnických výrobků se montuje do motorových vozidel ve fázi výroby. Informace na původním vybavení může tedy i nadále být v jazyce, který se používá nyní, tj. angličtině. Výrobci tohoto vybavení se však obávají povinnosti tisknout návod ve všech úředních jazycích 25 členských zemí, protože nerozhodují o tom, ve které zemi bude prostředek použit. Výbor se domnívá, že seznamy bezpečnostních údajů od výrobců by měl být dostačující vzhledem k tomu, že informace, které obsahují jsou převážně schematické a statistické.

1.2.7

Čl. 8 odst. 4 návrhu směrnice ukládá členským státům povinnost informovat Komisi, pokud se domnívají, že výrobky nesplňují zcela základní požadavky na bezpečnost podle čl. 4 odst. 1, který poskytne právní základ. Výbor však doporučuje, že na předkládání údajů o nehodách a rizicích Komisi by mezitím mohl být použit systém RAPEX, aby se informace dostaly i k ostatních členským státům.

1.2.8

Výbor zjistil, že v některých členských státech je řada mikropodniků, které jsou zapojeny do výroby zábavní pyrotechniky pro zvláštní místní události. Členské státy musí zajistit, aby také tyto podniky splnily požadavky na bezpečnost stanovené ve směrnici.

1.2.9

Automobilová pyrotechnická zařízení by měla spadat do působnosti nařízení UN/ECE podle dohody z roku 1958 (WP 29 v Ženevě) spíše než do normy.

1.2.10

Výbor se domnívá, že by Komise měla být připravena přijmout nějakou formu schválení typu automobilových pyrotechnických zařízení.

2.1

„Zábavní pyrotechnika“ se běžně používá pro zábavu nebo při oslavách zvláštních událostí jako jsou náboženské svátky. Tvoří součást kulturní historie mnoha členských států EU. Směrnice se jí zabývá odděleně od „pyrotechnických výrobků“, které pro účely směrnice zahrnují výbušné prostředky sloužící k aktivaci airbagů a předpínačů bezpečnostních pásů v motorových vozidlech.

a)

Zábavní pyrotechnika

b)

Ostatní pyrotechnické výrobky

2.3.1

Článek 7 směrnice zakazuje prodej

Ostatní pyrotechnické výrobky se nesmějí prodávat nebo jinak poskytovat osobám mladším 18 let pokud neprošly nezbytným odborným školením.

2.4

Pravidla pro uvádění pyrotechnických výrobků na trh se značně liší v současných 25 členských státech a liší se rovněž statistiky o nehodách a jejich soubor. Údaje členských států se v současnosti týkají pouze zábavní pyrotechniky a ne jiných výrobků, jako např. těch, které se používají v automobilovém průmyslu, na jevištní efekty nebo jako signální světlice.

2.5

Trh s automobilovými pyrotechnickými výrobky s celkovou hodnotou 5,5 mld. eur ročně (3,5 mld. eur airbagové systémy, 2 mld. eur předpínače bezpečnostních pásů) je důležitější ze dvou složek. (Hodnota vývozu v roce 2004: 223 438 297 EUR, hodnota dovozu: 16 090 411 EUR).

2.6

Velká většina zábavní pyrotechniky na trhu EU se dováží z Číny, takže hlavní zaměstnanost v EU je v MSP. Odhaduje se, že trh EU se zábavní pyrotechnikou prodávanou spotřebitelům představuje přibližně 700 milionů eur ročně a trh EU se zábavní pyrotechnikou, která se prodává pouze profesionálním uživatelům, je zhruba stejný. Komise v posouzení dopadů odhaduje, že zaměstnanost se pohybuje okolo 3 000 osob, které se zabývají především nákupem, skladováním, distribucí a profesionálními přehlídkami ohňostrojů. Malta tvoří výjimku v tom, že má velký počet náboženských slavností, jejichž součástí jsou přehlídky ručně vyráběné zábavní pyrotechniky, která se neprodává spotřebitelům.

2.7

Výše počtu nehod se mění podle přesnosti národních statistik a pohybuje se od 1,36/1 mil. obyv. v Estonsku po 60,1/1 mil. obyv. ve Spojeném království. Komise provedla extrapolaci těchto údajů a dospěla k celkovému počtu nehod souvisejících se zábavní pyrotechnikou pohybujícímu v rozmezí 7 000 až 45 000 na obyvatelstvo EU čítající 455 milionů.

2.8

Zdá se, že neexistuje zvláštní statistika porovnávající nehody spojené s automobilovými pyrotechnickými výrobky s dopravními nehodami obecně.

2.9.1

V současnosti neexistuje požadavek na označení CE na zábavní pyrotechniku, přestože norma CEN byla vydána v květnu 2003. Články 9 a 10 stanoví, že by neměla být uvedena na trh, pokud nebude splňovat postupy stanovené v těchto článcích.

2.9.2

Po členských státech se bude požadovat, aby oznámily Komisi, které subjekty jmenovaly pro provádění postupu.

2.9.3

Žádná zábavní pyrotechnika nebude povolena bez toho, aniž by výrobce splnil postup posuzování shody.

2.10.1

Neexistuje jednotný postup schvalování pro uvádění zařízení na huštění pneumatik, modulů a bezpečnostních zařízení pro použití v automobilech na trh.

2.11.1

Komise odhaduje, že harmonizace povede ke značným snížením nákladů jak u zábavní pyrotechniky, tak u automobilových pyrotechnických výrobků. Předpokládá se, že v současnosti existuje v EU alespoň 50 000 různých schválených druhů zábavní pyrotechniky a schválení jednoho druhu může stát od 500 do 3 000 EUR na jeden druh a zemi. Odhaduje se, že nový systém s jedním postupem pro všech 25 členských států bude levnější.

2.11.2

Co se týče automobilových výrobků, může být cena schválení jednoho airbagu v jedné zemi až 25 000 EUR (Německo) a Komise doufá, že konkurence mezi orgány provádějícími testování sníží cenu.

3.1

Výbor vítá cíle směrnice (volný pohyb pyrotechnických výrobků, vysoký stupeň ochrany spotřebitelů a základní požadavky na bezpečnost), i přesto má však určité výhrady, zejména co se týče zábavní pyrotechniky.

3.2

Pokud si uvědomíme, že její velká většina je vyrobena v Číně a že výrobci vůbec nemusí mít zdroje na to, aby splnili normu EU, kdo přijme zodpovědnost za testování? Dovozce, zástupce výrobce nebo maloobchodník?

3.3

Jaká bude jistota, že označení CE na dovezené zábavní pyrotechnice je nefalšované a že výrobek, na kterém je uvedeno, není padělek?

3.4

Jakého stupně spolupráce mezi úřady pro ochranu spotřebitele v EU a úřady v zemi původu je možné dosáhnout?

3.5

EHSV je určitým způsobem skeptický ke statistikám v posouzení dopadů, které vypracovala Komise, především k širokému rozpětí počtu nehod – od 7 000 do 45 000. Sdílí názor Komise, že „s jakýmkoli pokusem o odhad celkového počtu nehod v EU je nutno zacházet velmi opatrně“.

3.6

Stejné výhrady se týkají posouzení ekonomických dopadů a značně optimistického spoléhání se na to, že „...vyšší konkurence mezi orgány provádějícími testování“ sníží cenu schválení automobilových pyrotechnických výrobků.

3.7

EHSV poukazuje na to, že posouzení společenských dopadů je kladné v tom, že se snaží snížit počet nehod souvisejících se zábavní pyrotechnikou, a neutrální z hlediska zaměstnanosti jak v odvětví zábavní pyrotechniky, tak v odvětví automobilové pyrotechniky.

3.8

Posouzení dopadů na životní prostředí upozorňuje na vliv směrnice Rady 96/82/ES (Seveso II) ze dne 9. prosince 1996 a jejího rozšíření na zařízení, kde se nacházejí pyrotechnické výrobky, ke kterému došlo ve směrnici Parlamentu a Rady 2003/105/ES ze dne 16. prosince 2003.

3.9

EHSV i přes své výhrady vítá posouzení dopadů.

4.1

Odvětví automobilové pyrotechniky je z ekonomického hlediska podstatně důležitější než odvětví zábavní pyrotechniky. Je velkým vývozcem a zaměstnává velký počet osob. EHSV vítá každý krok, který pomůže chránit výrobce v EU před konkurencí z jiných oblastí, která je v tomto odvětví stále ostřejší.

4.2

Výbor doufá, že zavedení jednotných norem pro uvádění bezpečné zábavní pyrotechniky na trh by mohlo vést k oživení výroby v EU, jelikož nabídne úspory z rozsahu na trhu o velikosti 1,4 mld. eur (700 mil. eur prodej spotřebitelům, 700 mil. eur prodej profesionálům), kterým nyní brání existence příliš mnoha vnitrostátních norem, které jsou velmi často v rozporu.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/10

1.1

Návrh přichází po prohlášení předního výrobce perfluoroktansulfonátů (PFOS), že zastaví výrobu a distribuci spotřebních výrobků založených na těchto látkách. Toto rozhodnutí výrobce vychází ze zjištění možných rizik pro lidské zdraví a životní prostředí. Tato rizika byla později kvantifikována a rozhodnutí se pro dané konečné použití potvrdilo jako správné. Hlavní riziko bylo eliminováno a nynější činnost má zamezit možnému opakování tohoto problému. Zatím je třeba chránit potřeby jiných uživatelů, dokud nebudou dostupné alternativní materiály nebo postupy a/nebo neproběhne plné posouzení dopadu.

1.2

EHSV tento návrh podporuje se zvláštním odkazem na omezení uvádění na trh a používání látek souvisejících s PFOS, na odchylky pro stanovená zbývající konečná použití a na potřebu pokračujícího výzkumu.

1.3

EHSV poznamenává, že konečná použití těchto látek, pro něž je nutné udělení odchylky, se významně liší v používaných množstvích, v pravděpodobnosti a rozsahu vystavení lidí a životního prostředí jejich účinkům a v době potřebné ke zjištění, vývoji a schválení vhodných a bezpečnějších materiálů a postupů. EHSV je proto toho názoru, že tyto odchylky by měly být přezkoumány Komisí na individuálním základě podle vyjádření Vědeckého výboru pro zdraví a environmentální rizika (SCHER). V části zabývající se konkrétními připomínkami jsou uvedeny faktory, které tato přezkoumání mohou ovlivnit. Načasování jakéhokoliv posouzení rizika nebo dopadů by mělo být konzistentní s rostoucími požadavky na posuzování chemických rizik podle REACH. Komise musí udržovat dostatečné vnitřní zdroje, které umožní takové povinnosti splnit včasným a informovaným způsobem.

1.4

EHSV poznamenává, že výše popsané činnosti reagující na neočekávané změny vnějších okolností se podstatně liší od obvyklého postupu řízení rizika, kde se opatření definují po posouzení rizika předem určených prioritních látek příslušnými úřady členských států. Tento přístup se však pravděpodobně bude častěji používat v systému REACH, a vlastně je zde jeho použití specificky zamýšleno. Přiměřený, přijatelný a účinný výstup v oblasti PFOS by se měl stát modelem budoucího nasazení systému REACH.

2.1

Komise zakládá svůj návrh na posouzení rizik organizací OECD ukončeném v listopadu 2002 a zprávě o vyhodnocení rizika dokončené ve Spojeném království v červenci 2005. Tyto studie i další, především ve Spojených státech, byly připraveny po prohlášení 3M ze dne 16. května 2000 o dobrovolném stažení látek souvisejících s PFOS z oblasti jejich hlavního použití, tedy zvyšování odolnosti látek, koberců, papíru a obecně povrchových úprav proti mastnotě, oleji a vodě.

2.2

Komise přijala stanovisko SCHER z 18. března 2005, jehož výsledky zatím přes omezení dostupné metodologie testování těchto látek ukazují, že PFOS jsou velmi persistentní, bioakumulativní a potenciálně toxické, což opravňuje opatření k omezení rizika, která zamezí jejich dalšímu používání v širším měřítku.

2.3

Komise a SCHER se také shodují v konstatování, že existují specifické nízkoobjemové oblasti použití, pro které dosud nejsou k dispozici účinné náhradní produkty nebo postupy. Vzhledem k tomu, že pokračující používání produktů souvisejících s PFOS v těchto zbytkových oblastech použití nevede k žádným zjevným dalším rizikům pro lidské zdraví a životní prostředí, bylo by vhodné pro ně připustit odchylky z všeobecného omezení uvádění na trh a používání. Konečná použití, pro která je nutné připustit odchylky, jsou uvedena a pojednána v návrhu.

2.4

Další práce musí proběhnout v programu PERFORCE rámcového programu pro výzkum, který se zabývá expozicí, zdroji, způsoby expozice a fyzikálně-chemickými parametry látek souvisejících s PFOS.

2.5

Záměrem návrhu je zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a životního prostředí. Vnitřní trh s těmito produkty bude chráněn. Předpokládají se pouze minimální náklady na straně dotčených odvětví. Proběhly obsáhlé konzultace.

3.1

Fluorované prostředky byly vyvinuty koncem čtyřicátých let a používaly se v rostoucích objemech k přípravě netečných kapalin s nízkým povrchovým napětím (snadno roztíratelných) nebo pevných povrchů se specifickými (obvykle nelepivými) vlastnostmi. Jejich podskupinou jsou produkty související s PFOS, vyvinuté společnostmi jako 3M k zajištění odolnosti proti mastnotě, oleji a vodě v řadě průmyslových a spotřebních aplikací. V roce 2000 činila roční výroba zhruba 4 500 tun a přicházela na trhy po celém světě ve výrobcích jako byl kondicionér koberců a tkanin 3M Scotchgard™. Po stažení sloučenin souvisejících s PFOS z trhu byly tyto produkty nově formulovány na základě jiných fluorovaných látek s obdobnou povrchovou aktivitou, ale méně závažnými dopady na lidské zdraví a životní prostředí.

3.2

Jak vyplývá z názvu PFOS, jedná se o produkty, ve kterých jsou všechny (per) atomy vodíku osmičlenného (oktan) uhlíkového řetězce nahrazeny atomy fluoru a jednou SO3 (sulfonát) skupinou, čímž se vytvoří stálý iont s negativním nábojem (aniont), který dále může tvořit ve vodě rozpustnou krystalickou sůl s kovy jako lithium, sodík nebo draslík nebo reagovat s jinými kladně nabitými skupinami (kationty) jako je NH4 + (amonium). PFOS není jedinou „látkou“; název označuje složky (členy nebo skupiny) toho, čemu se říká „látky“ v legislativě EU o „látkách“ a „přípravcích“. Látky související s PFOS se vyrábějí specifickým chemickým postupem, nazývaným „elektrochemická fluorizace“.

3.3

Kombinace „organických“ vlastností (uhlíkový základ, rozpustnost v olejích) s „anorganickými“ (sůl kovu, rozpustnost ve vodě) je základem velmi vysoké účinnosti látek souvisejících s PFOS v úloze povrchově aktivního činidla v řadě specializovaných aplikací. Produkty odolávají oxidaci (jsou netečné a nehořlavé) i jakékoliv jiné přírodní formě rozkladu (jsou stabilní, a tudíž stálé). Vzhledem k jejich rozpustnosti v oleji i ve vodě mají sklon k bioakumulaci. Za různých podmínek působení mohou či nemusí být pro různé živočišné druhy jedovaté. Jak konstatuje SCHER, jsou jejich nezvyklé fyzikální a chemické vlastnosti důvodem, proč mohou laboratorní zkušební metody vykazovat nespolehlivost při stanovení jejich celkového vlivu na životní prostředí.

3.4

Plně fluorované polymery s krátkým řetězcem s obdobnými vlastnostmi, jako mají látky související s PFOS, mající však zanedbatelné dopady na lidské zdraví a životní prostředí, je možné vyrobit postupem známým jako „telomerizace“. Tyto produkty (telomery) nejsou předmětem návrhu.

3.5

Podle odhadu OECD z roku 2004, který SCHER cituje, činila celková spotřeba látek souvisejících s PFOS v EU v roce 2000 přibližně 500 tun, z čehož 98 % bylo použito na úpravu tkanin, papíru a povrchů. Předpokládané roční emise dosahovaly 174 tun. Do roku 2004 celosvětová spotřeba významně poklesla. Roční emise v EU byly v této době odhadovány v nejhorším případě na 10 tun při uvažované hmotnosti 9 tun emisí v nezachycených odpadních vodách vznikajících při pokovování. Podle novějších německých údajů lze i velkou část těchto emisí zachytit.

3.6

SCHER rovněž poznamenává, že až v posledních letech se analytické technologie dostatečně vyvinuly, aby mohly detekovat a spolehlivě stanovovat koncentrace PFOS ve vzorcích ze životního prostředí. Změny, které vyvolala výše zmíněná snížení, je tedy obtížné vysledovat. SCHER mohl nicméně dojít k závěru, že emise z pokračujících užívání, pro něž se navrhují odchylky, ovlivní koncentrace PFOS pouze v místním měřítku a nevýznamně ovlivní celkovou koncentraci v životním prostředí. SCHER tedy dospěl k závěru, že při pokračujícím užívání ve fotografii, polovodičích a letectví jsou celková rizika pro životní prostředí a pro veřejnost zanedbatelná. Užívání v průmyslu pokovování však bylo důvodem ke znepokojení a má se omezit.

3.7

Rizika povolání v každém z těchto odvětví vyžadují samostatná zhodnocení. Není však zjevné, jak by mohly látky související s PFOS v případě průmyslu fotografického, polovodičového a leteckého vzhledem k povaze těchto odvětví a již zavedené vysoké úrovni ochrany představovat jakékoliv další riziko na pracovišti. Užívání v průmyslu chromování však je opět důvodem ke znepokojení. Pokud se týká hasicích pěn, musí se před přijetím jakéhokoliv rozhodnutí posoudit rizika navrhovaných náhrad v oblasti zdraví a životního prostředí. Je také nutné dohodnout vhodné způsoby likvidace stávajících zásob a pěny použité při hašení větších požárů.

3.8

EHSV podporuje výše uvedená východiska a věří, že Komise do svých pracovních plánů zahrne nezbytné akce.

4.1

EHSV podporuje dvě omezení látek souvisejících s PFOS, jak jsou uvedena v návrhu, tedy 1) nesmí se uvádět na trh nebo používat jako látka nebo složka přípravků v koncentraci 0,1 hmotnostního procenta nebo vyšší a 2) nesmí se uvádět na trh v produktech nebo jejich částech v koncentraci 0,1 hmotnostního procenta nebo vyšší.

4.2

EHSV rovněž podporuje odchylku v bodě 3), která z působnosti odst. 1 a 2 vyjímá šest specifických případů uvedených v návrhu, pojednaných níže.

4.2.1

Fotolitografie: obecně řečeno se jedná o postup vytváření struktury počítačového čipu. Nový vývoj ve výrobě polovodičů vyžaduje specializované procesní kapaliny umožňující vytváření struktury s vysokou spolehlivostí, hustotou a mírou jednotnosti. Látky související s PFOS nabízejí jedinečné elektrochemické a povrchově aktivní vlastnosti a považují se v polovodičovém průmyslu za kritický prvek úspěšnosti procesu. Procesní kapaliny, které nezůstávají obsaženy v konečných výrobcích, jsou předmětem přísné specifikace a testování pro každou technologii každého provozu každého výrobce. Vzhledem k použití v „čistých provozech“, tedy výrobním prostředí, kde je nutné vyloučit jakékoliv znečištění, neexistuje nebezpečí expozice na pracovišti. Podle hmotnostní bilance tohoto průmyslu za rok 2002 nepřesahovaly emise 45 kg ročně. Doba potřebná k vývoji produktu je až deset let. Přes rozsáhlý světový VaV se pro tato zbývající použití nenašly žádné náhrady. Nejpravděpodobnější cestou vyloučení látek souvisejících s PFOS by mohla být nová metoda výroby čipů, která na svůj objev teprve čeká. Pokud by tato odchylka neexistovala, nemohla by v EU výroba čipů probíhat, přestože kdekoliv jinde by bez obtíží mohla pokračovat. Vzhledem k uvedeným faktům a vzhledem k tomu, že se neobjevily žádné nové závažné skutečnosti, doporučuje EHSV, aby pro zrušení této odchylky nebyla stanovována žádná lhůta.

4.2.2

Fotografické povlaky: látky související s PFOS se nakupují jako koncentrované roztoky a používají se v silně zředěné formě k dosažení řady vlastností důležitých jak pro zdraví a bezpečnost na pracovišti, tak pro řízení celkového výkonu procesů v specializovaných fotografických aplikacích. Tyto požadované vlastnosti zahrnují odstranění elektrostatického náboje, úpravu tření a přilnavosti, odpuzování nečistot a další vlastnosti v oblasti povrchové aktivity k dosažení vysoce výkonného pořízení obrazu. Výrobní technologie vyžadují aplikaci až 18 obrazových vrstev na rychle se pohybující filmový základ, aby bylo dosaženo stejnoměrné vrstvy, obvykle slabší než 0,11 mm. Používané kapaliny nesmí být fotoaktivní, ale musí umožňovat rovnoměrný nános a dobré přilnutí následujících vrstev. Antistatické vlastnosti mají rozhodující význam pro minimalizaci rizika požáru nebo výbuchu a následného poranění obsluhy nebo poškození provozního zařízení. V posledních letech bylo používání látek souvisejících s PFOS sníženo nejméně o 60 %, jednak nahrazením v aplikacích, kde není jejich použití nezbytné, jednak celkovým odklonem od používání filmu směrem k digitálním technologiím v mnoha spotřebních, zdravotnických a průmyslových aplikacích. Zbývající použití se na emisích podílejí méně než osmi kilogramy ročně. Je pravděpodobné, že další postup k digitalizaci vyvolá pokračující snižování objemů potřebných pro výrobu filmu, přestože například poptávka po fotografickém papíru pro tisk digitálních obrazů bude přetrvávat. Přes rozsáhlý výzkum se nepodařilo najít pro těchto několik zbývajících použití žádné náhrady za látky souvisejí s PFOS. K dokončení tohoto procesu budou nezbytné nové, dosud neobjevené postupy, vyžadující deset nebo více let ke svému vývoji, zavedení, testování a schválení. Pokud by tato odchylka neexistovala, nemohla by v EU výroba probíhat, přestože kdekoliv jinde by bez obtíží mohla pokračovat. Vzhledem k uvedeným faktům a vzhledem k tomu, že se neobjevily žádné nové závažné skutečnosti, doporučuje EHSV, aby pro zrušení této odchylky nebyla stanovována žádná lhůta.

4.2.3

Látky potlačující tvorbu zákalu při chromování: látky související s PFOS ve zředěných roztocích chrání zdraví a bezpečnost pracovníků při dekorativním a ochranném chromování kovových nebo plastových podkladů v automobilovém a jiném spotřebním průmyslu. Účinkují rovněž jako činidla snižující povrchové napětí a zvyšující vlhkost, zejména při leptání plastů. Pracovní prostředí při chromování je nepříznivé a potenciálně nebezpečné, především při postupech založených na Cr(VI), který je znám jako karcinogen. Zábrana vzniku zákalů a zvýšené expozice člověka má proto zásadní význam. Tato situace je řešitelná používáním postupů založených na Cr(III), které však dosud nejsou plně dostupné. Pouze povrchově aktivní látky založené na PFOS se zatím projevují v těchto situacích jako stabilní. Evropská spotřeba v roce 2000 dosáhla podle SCHER zhruba deseti tun. Odhady celkových ročních emisí do životního prostředí se podstatně liší v závislosti na použitých postupech a stupni jejich kontroly z hlediska emisí, recyklace a spalování odpadů. Odhad německého průmyslu, založený na místních osvědčených postupech, ukazuje, že celkové emise extrapolované na evropské měřítko by mohly dosahovat pouhých 500 kg ročně. Při použití méně vyspělé technologie a kontroly by emise mohly být vyšší. Vzhledem k tomu, že chromování je nejzávažnějším pokračujícím používáním látek souvisejících s PFOS a že se tato technologie vyvíjí a již jsou v určitém rozsahu k dispozici alternativy, jeví se jako vhodné, aby byla pro navrženou odchylku stanovena lhůta; kromě toho by se měla ve shodě s návrhem SCHER bezodkladně provést analýza expozice na pracovišti a dlouhodobé hodnocení rizik pro životní prostředí. Tyto kroky by se měly podniknout ve spolupráci s průmyslem, aby byla zajištěna možnost pokračování výroby v EU. Neexistuje žádný podnět, proč vyřazovat jednu z kritických fází automobilové výroby; je zde zjevné nebezpečí, že by ji ostatní produkce mohla následovat. Předčasné vyřazování látek potlačujících zákal souvisejících s PFOS by také nemělo vést ke zvýšení rizik pro zdraví pracovníků. EHSV doporučuje, aby se odchylka uplatňovala po dobu pěti let před přehodnocením Komisí a výborem SCHER.

4.2.4

Hydraulické kapaliny v letectví: jedná se o kapaliny používané k pohonu řídicích ploch a dalších součástí obchodních a vojenských letounů a letounů používaných ve všeobecném letectví. Používají se denně a musejí zůstat funkční z hlediska nejvyšších možných provozních nároků, tak aby byla zachována bezpečnost letadel a cestujících i při zcela extrémních teplotních a tlakových podmínkách. Odvětví má světový charakter a výrobky, součásti a systémy jsou předmětem rozsáhlých zkoušek a osvědčování leteckými výrobci a příslušnými národními a mezinárodními orgány. Typický schvalovací cyklus pro nové složení kapaliny může trvat až dvacet let. Látky související s PFOS se používají v malých množstvích (přibližně 0,1 hmotnostního procenta) a zabraňují erodování mechanických částí, ventilů, potrubí a vyústění. Přes rozsáhlé testování se nepodařilo najít možné náhrady a dosud není žádné řešení na obzoru. Látky se užívají v uzavřených systémech za důsledně kontrolovaných podmínek. Celkové úniky do půdy a vody odhaduje SCHER na necelých 15 kg ročně. Vzhledem k uvedeným faktům a vzhledem k tomu, že se neobjevily žádné nové závažné skutečnosti, doporučuje EHSV, aby pro zrušení této odchylky nebyla stanovována žádná lhůta.

4.2.5

Hasicí pěny: fluorované povrchově účinné látky se po mnohá léta používají ve speciálních hasicích pěnách. Látky související s PFOS byly z velké části nahrazeny v pěnách nově vyrobených, které nahrazují zásoby spotřebované při hašení požárů nebo se dodávají k použití v nové výstavbě, na letištích, v ropných rafinériích a chemických provozech, námořních lodích a skladech pohonných hmot. Dopady těchto alternativních produktů v oblasti zdraví a životního prostředí však dosud nebyly plně vyhodnoceny. Všechny pěny se musejí dodávat se zárukou 15 až 20 let, protože v ideálním případě nejsou nikdy použity. Stále tedy existují významné zásoby pěn obsahujících PFOS a jejich likvidace se nyní stává klíčovou záležitostí. Povrchově aktivní látky musí umožňovat pěnám s vodním základem rychlé rozlévání po hladině hořících uhlovodíků a bránit jejich ponoření, tedy musí bránit přístupu kyslíku a zpětnému zahoření. Povrchově aktivní látky i pěny musejí být i při náročných provozních podmínkách stálé a musejí být odolné proti okysličování. Výkonnostní normy pro pěny používané k hašení požárů za různých okolností stanoví národní a mezinárodní orgány. Zásoby 3-6 % koncentrátu se skladují v ústředních skladech, odkud se distribuují na místa požárů, kde se ředí. Může být nutné použít značné objemy těchto látek a mohou nastat závažné problémy s likvidací odpadů vzniklých při zásahu. Směs vytékající z požářiště je nevyhnutelně kontaminována hořícími produkty, látkami, které se vyvinuly nekontrolovaným spalováním uhlíku za nízkých teplot (polyaromatickými uhlovodíky a dioxiny) a složkami pěny. Například po nedávném požáru skladu v Buncefieldu ve Spojeném království zůstalo 20 milionů litrů kontaminovaného odpadu. Jediným ověřeným postupem jeho likvidace je spálení za vysokých teplot, které je však málo účinné a nákladné v případech, kdy je jeho hlavní složkou voda. Roční emise do prostředí se proto nesnadno určují; závisejí na počtu, rozsahu a okolnostech požárů, zcela zásadní je pro ně rozsah, v jakém se podařilo hradicími stěnami zachytit odpad vytékající z požářiště. SCHER uvádí roční úniky v EU v hmotnosti pod 600 kg a zmiňuje, že toto číslo může být vyšší než skutečnost. EHSV souhlasí s výborem SCHER, že současné zásoby koncentrátů pěn na základě PFOS by neměly být spalovány, dokud se plně nevyhodnotí alternativní látky. EHSV tedy doporučuje, aby se co nejdříve provedla nezbytná hodnocení dopadů a rizik a zbývající zásoby pěn na bázi PFOS se používaly jen tam, kde je to nutné k účinnému hašení a kde je možné odpad odtékající z požářiště zachytit hradicími stěnami. Komise by měla spolupracovat s průmyslem a příslušnými národními orgány na zajištění vhodných postupů likvidace velkých objemů vytvořeného odpadu. Vzhledem k vysoké míře neurčitosti se EHSV domnívá, že nemá smysl stanovovat lhůtu platnosti odchylky, ale že je třeba tyto otázky co nejrychleji řešit.

4.2.6

Jiné kontrolované uzavřené systémy: jedná se, či mělo by se jednat o standardní odchylku pro většinu látek podléhajících v EU omezení uvádění na trh a používání. Za předpokladu, že suroviny mohou být do systému bezpečně dodávány a produkty a odpadní látky bezpečně odstraňovány, umožňují systémy s velmi nízkými emisemi pokračování výrob nezbytných meziproduktů s minimálními riziky pro lidské zdraví a životní prostředí. Zhodnocení pracovního místa a provozních podmínek by se mělo provádět v rámci běžné kontroly zdravotních a bezpečnostních podmínek na pracovišti. Vzhledem k tomu, že se neobjevily žádné nové závažné skutečnosti, doporučuje EHSV, aby pro zrušení této odchylky nebyla stanovována žádná lhůta.

4.3

Komise bude mít nadále klíčovou úlohu při zajištění uspokojivého vývoje v každém z uvedených odvětví. Bude potřebný pokračující výzkumný program v dotčených odvětvích i mimo ně, který povede k vývoji alternativních výrobků a postupů. Směrnice upravující tato odvětví by se měly v případě potřeby upravit tak, aby odrážely změny ve stávajících nebo navrhovaných světových postupech.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/14

1.1

EHSV vítá návrh Komise, který členské státy a zúčastněné subjekty dlouho očekávaly. Se sledovanými cíli lze souhlasit a návrhy jsou většinou přiměřené. EHSV přesto formuluje řadu konkrétních doporučení, aby podpořil uskutečňování cílů právní určitosti, srozumitelnosti, zjednodušení a ochrany zdraví.

1.2

EHSV doufá, že se vnese více světla do otázek pravomocí a odpovědností orgánů za celkové hodnocení u případů kombinace zdravotnických prostředků s léčivými přípravky z krve a lidských tkání. Zároveň doufá, že bude stanovena lhůta, během které budou příslušné úřady muset provést hodnocení, a že budou vypracovány pokyny ke konkrétním pravomocím a ke způsobům tohoto hodnocení.

1.3

EHSV považuje za účelné stanovit povinnost zasílání celé řady důležitých informací souvisejících s registrací, s klinickými údaji, s osvědčeními a s dohledem, a za tímto účelem doporučuje rozšířit již fungující evropskou databanku. Dále žádá, aby byly zkoumány vhodné formy širokého oběhu nedůvěrných informací nejen mezi oznámenými subjekty a příslušnými orgány, ale i mezi zainteresovanými stranami.

1.4

Měl by být uplatňován systém dohledu nad funkčním trhem, který lépe vymezí úlohu a odpovědnost zdravotnických pracovníků a zajistí odpovídající šíření informací a výsledků této dozorčí činnosti.

1.5

EHSV oceňuje návrhy v oblasti klinických zkoušek, které se týkají bezpečnosti a výkonu zdravotnických prostředků. V zájmu jejich větší srozumitelnosti navrhuje několik změn, zejména co se týče okamžiku zahájení klinických zkoušek po vydání povolení příslušné etické komise v závislosti na klasifikaci prostředků.

1.6

EHSV nesouhlasí s tím, že se upouští od řešení problematiky „opětovného zpracování“. Postup opětovného využívání zdravotnických prostředků navržených a vyráběných pro účely jednorázového použití totiž představuje nebezpečí pro zdraví pacientů. Proto žádá, aby byla alespoň stanovena zásada, že zařízení, které provede zásah směřující k opětovnému použití zdravotnického prostředku, musí předložit soubor údajů o druhu provedeného zásahu, zaručit kvalitu a bezpečnost odpovídající kvalitě a bezpečnosti původního výrobku a informovat o nich uživatele a pacienty.

2.1

Zkušenost s uplatněním směrnice 90/385/EHS (1) týkající se aktivních implantibilních zdravotnických prostředků a směrnice 93/42/EHS (2) o zdravotnických prostředcích byla celkově pozitivní, ačkoli je k podpoře lepšího provádění nutná legislativní změna, která by jednak upřesnila platné předpisy a jednak poskytla právní základ pro plánované iniciativy.

2.2

Směrnice 93/42/EHS stanoví, že Komise do pěti let ode dne vstupu směrnice v platnost předloží Radě zprávu o funkčnosti některých ustanovení této směrnice. V rámci procesu přezkoumání byla v červnu 2002 zveřejněna zpráva o fungování směrnic o zdravotnických prostředcích, jejíž závěry byly uvedeny ve sdělení Komise KOM(2003) 386 (3), které Rada ve svých závěrech z prosince 2003 i Parlament hodnotily kladně.

2.3

Toto sdělení rozlišuje nejdůležitější oblasti, ve kterých by mělo dojít ke zlepšení:

Zejména prostřednictvím skupiny složené z odborníků na zdravotnické prostředky (MDEG, Medical Devices Experts Group) z útvarů Komise zahájila Komise v roce 2003 diskusi, po níž následovala otevřená diskuse přes internet (5).

2.4

Jelikož se tento návrh soustředí spíše na upřesnění předpisů než na jejich změnu, neočekávají se žádné významné ekonomické dopady ani dopady na životní prostředí. Záměrem návrhu Komise je:

2.5

Právním základem návrhu je článek 95 Smlouvy o ES (dříve článek 100a), na němž staví směrnice 93/42/EHS. Pro dosažení cíle odstranění technických bariér obchodu a objasnění stávajících ustanovení směrnic 93/42/EHS a 90/385/EHS je nutné a účelné harmonizovat právní a správní předpisy členských států o určitých aspektech týkajících se uvádění zdravotnických prostředků na trh nebo do provozu.

3.1

EHSV vítá návrh Komise, který členské státy a zúčastněné subjekty dlouho očekávaly. Se sledovanými cíli lze plně souhlasit a konkrétní návrhy se zdají přiměřené pro lepší harmonizaci tohoto komplexního a diverzifikovaného odvětví prostřednictvím srozumitelnějších a jednodušších předpisů, s výhradou níže uvedených poznámek.

3.2

Zdravotnické prostředky představují oblast, jejíž význam pro zdravotnictví neustále roste a která má velký vliv jak na zdraví, tak na veřejné výdaje ve zdravotnictví. Ustanovení citovaných směrnic se vztahují na více než 10 000 druhů výrobků od jednoduchých prostředků (například gáz, injekčních stříkaček, brýlí) po vysoce specializované a složité nástroje (například implantibilní prostředky, které zachraňují životy, a přístroje pro obrazovou diagnostiku).

3.3

V tomto odvětví se uplatňují špičkové technologie, neboť občané i zdravotnické úřady vyžadují stále dokonalejší a bezpečnější výrobky. Kromě toho má toto odvětví rovněž velký význam pro ekonomiku. Evropský trh je na druhém místě za trhem americkým, dosahuje objemu kolem 55 mld. eur, čítá přes 8 000 podniků a zaměstnává přibližně 450 000 pracovníků.

3.4

Je třeba zdůraznit, že EU dováží stálý a rostoucí počet prostředků, pročež by jasnější a účinnější právní rámec a otevřenější spolupráce mezi příslušnými orgány mohly toto odvětví znovu oživit a minimalizovat nebezpečí ztráty podílů na trhu a pracovních míst.

3.5

Lze sdílet hodnocení Komise, že na makroekonomické úrovni nebude dopad na hospodářství nijak významný, avšak kombinace dalších vznesených požadavků by mohla způsobit zvýšení nákladů, které by pro některé výrobce či u některých výrobků mohlo být značné.

3.6.1

Návrh stanovuje změny, které mají být provedeny ve výše jmenovaných směrnicích, a objasňuje některé prováděcí předpisy ve srovnání s jinými směrnicemi nebo nařízeními v případech, kdy není zcela jasné, jaký předpis má být uplatněn (prostředky obsahující léčivé přípravky (6), krevní produkty (7) či výrobky tkáňového inženýrství (8)). Vysvětluje, že diagnostické zdravotnické prostředky in vitro (9) nespadají do oblasti působnosti směrnice o biocidech (10), která se proto pozmění.

3.6.2

EHSV souhlasí se zásadou, aby se na zdravotnické prostředky s léčivými přípravky či krevními produkty či výrobky tkáňového inženýrství „s doplňujícím účinkem“ uplatňovaly směrnice o zdravotnických prostředcích. Klade si ale otázku, proč v textu nejsou výslovně zmíněny výrobky z tkání zvířecího původu, o kterých se zmiňují některé přílohy. Obává se však, že definice „doplňujícího účinku“ by mohla opět vést k odlišným výkladům v různých členských státech a oznámených subjektech, a proto doufá, že tento pojem bude přesněji definován.

3.6.3

Bylo by vhodné vnést více světla do otázek pravomocí a odpovědností orgánů za celkové hodnocení u případů kombinace zdravotnických prostředků s léčivými přípravky z krve a lidských tkání. Oznámené subjekty mohou do těchto případů zapojit národní orgány nebo orgány Společenství (například EMEA), které mají ne vždy patřičné dovednosti nezbytné k hodnocení zdravotnických prostředků a uplatňují postupy navržené pro jiné druhy výrobků, což často vede k příliš dlouhým dobám zpracování.

3.6.3.1

EHSV doufá, že budou stanoveny lhůty, během kterých budou muset být hodnocení provedena, neboť k inovacím a k zastarávání výrobků dochází v této oblasti velmi rychle. Stejně tak doufá, že příslušné orgány vypracují ve spolupráci s úřady odpovědnými za kontrolu léčiv pokyny ke konkrétním pravomocím a ke způsobům tohoto hodnocení. Na základě zkušeností, které výrobci v průběhu let získali, nakonec doufá, že se oznámené subjekty budou moci odvolávat na odborné stanovisko jakéhokoli uznávaného příslušného orgánu, a ne pouze EMEA.

3.6.4

Velká část výrobků tkáňového inženýrství se díky své povaze, mechanismům účinku a výrobním technologiím podobá spíše zdravotnickým prostředkům než lékům. Za účelem zamezení možných mezer v právních předpisech považuje EHSV za účelné, aby tyto výrobky spadaly do oblasti působnosti tohoto návrhu s výjimkou těch, které působí v lidském těle nebo na lidském těle primárně farmakologickým, metabolickým nebo imunologickým účinkem.

3.6.5

EHSV nesouhlasí se současným uplatňováním dvou směrnic – konkrétně směrnice o zdravotnických prostředcích a směrnice o osobním ochranném vybavení, jelikož stanovují odlišné požadavky, přestože sledují společný cíl ochrany uživatele. To může v praxi způsobit problémy a zvýšení nákladů, které by neospravedlnil ani přínos z hlediska bezpečnosti.

3.6.6

EHSV vítá, že do článku 13 je přidán nový postup projednávání ve výborech za účelem podpoření přijímání závazných a rychlých rozhodnutí o otázkách chybné nebo nedostatečné klasifikace. Zdůrazňuje však, že v zájmu dosažení optimálního výsledku je třeba zdokonalit informační toky mezi příslušnými orgány a zajistit účinnou správu dat prostřednictvím evropské databanky.

3.7.1

EHSV považuje za nezbytné stanovit jasnější a podrobnější právní úpravu získávání a poskytování informací, jakož i koordinace a oznamování dozorčích činností.

3.7.2

S ohledem na oznámené subjekty a jejich schopnost vykonávat úkoly, které jim byly uloženy. považuje návrh za kusovitý. Na tento nedostatek upozorňovalo již sdělení z roku 2003 (11). Nové možnosti léčby a narůstající komplexnost a složitost zdravotnických prostředků vyžadují vědeckou a technickou způsobilost, kterou na národní úrovni nelze vždy zaručit. Měl by být vypracován evropský plán nebo navázána spolupráce s cílem zajistit specializaci některých oznámených subjektů na určité druhy obzvlášť komplexních a složitých výrobků.

3.7.3

EHSV souhlasí s požadavkem, aby si každý výrobce z třetích zemí určil zplnomocněného zástupce v jednom z členských států EU, který bude jednat jeho jménem a bude odpovědný příslušným orgánům za závazky vyplývající z této směrnice. Odhaluje však v textu mezery a neshody, které je třeba vyjasnit (viz následující oddíl 3.3). EHSV se v zásadě přiklání k pružnému systému, který by umožňoval skutečnou svobodnou podnikatelskou volbu.

3.7.4

EHSV se domnívá, že zasílání veškerých informací souvisejících s registrací, s klinickými údaji, s osvědčeními a s dohledem (včetně závažných nežádoucích jevů a reakcí) do evropské databanky EUDAMED by nemělo být dobrovolné, nýbrž povinné. Databanka již funguje, avšak v omezeném rozsahu. Bylo by žádoucí co nejdříve přehodnotit její úlohu, zejména se zřetelem na poskytování nedůvěrných informací zainteresovaným subjektům, a přidělit jí vhodné struktury a prostředky.

3.7.4.1

Bylo by účelné zpřístupnit přímo zúčastněným subjektům – i když třeba jen souhrnně – patřičný soubor nedůvěrných údajů i informace o bezpečnosti a kvalitě výrobků a o dohledu nad funkčním trhem. K těmto informacím by měla mít přístup rovněž sdružení pracovníků ve zdravotnictví, aby byla schopna zaručit vědomější a bezpečnější používání zdravotnických prostředků.

3.7.4.2

EHSV dále doufá, že ve spolupráci se zainteresovanými stranami dojde k vypracování pokynů, aby zúčastněné subjekty mohly sestavit a zpřístupnit souhrn údajů o produktu. Tento dokument a získané a ověřené informace o dohledu by měly být zpřístupněny oznámeným subjektům a příslušným orgánům. Kromě toho by se měly zkoumat vhodné formy jejich širokého oběhu.

3.7.5

Předpokládá se, že návod k použití bude možné předložit i v jiné formě, než je příbalový leták, což i vzhledem k širokému spektru zdravotnických prostředků představuje krok vstříc požadavkům zúčastněných subjektů. Měly by být podrobněji prozkoumány možnosti využití elektronických nástrojů (například CD-ROM a internetu), a to jednodušším a pružnějším postupem, než bylo stanoveno, který by nevyžadoval kvalifikovanou většinu členských států.

3.7.6

EHSV doufá, že ve směrnici budou výslovně zmíněny zásadní výkladové dokumenty vypracované pracovními skupinami ad hoc a vydané Komisí (dokumenty MEDDEV, Medical Device), které stanoví zjednodušené postupy pro jejich schválení tak, aby byly minimalizovány problémy při výkladu a aby se podpořila větší harmonizace v postoji výrobců a oznámených subjektů.

3.8.1

V návrhu je přesně definován systém dohledu nad funkčním trhem s ohledem na výrobce, avšak není v něm vymezena úloha a odpovědnost zdravotnických pracovníků a ani postup šíření informací a výsledků mechanismů dohledu se ještě nezdá být zcela odpovídající. Systém je stále příliš ovlivněn národním rozměrem, zatímco by byla vhodnější silnější přítomnost evropského ducha.

3.8.2

EHSV oceňuje změny u klinických údajů v příloze X, které se týkají bezpečnosti a výkonu zdravotnických prostředků. Navrhuje, aby byl článek ještě srozumitelnější pokud jde o okamžik zahájení klinického výzkumu po vydání povolení příslušné etické komise v závislosti na klasifikaci prostředků.

3.8.3

EHSV nesouhlasí s vyjmutím „opětovného zpracování“ z navrženého znění. Tento postup opětovného využití zdravotnických prostředků navržených a vyráběných pro účely jednorázového použití, který již několik členských států zavrhlo, neposkytuje pacientům bezpečnostní záruky, neboť neproběhly všechny zkoušky spolehlivosti a bezpečnosti používání, které umožnily registraci produktu pro jedno použití.

3.8.3.1

EHSV je toho názoru, že takovýto postup, který se často uplatňuje v nemocničních zařízeních různých členských států, je nutno odmítnout, neboť představuje nebezpečí pro zdraví pacienta a znesnadňuje definici odpovědnosti. Sterilizace totiž nezaručuje naprostou nezávadnost, protože při ní v neposlední řadě může dojít ke změně strukturních vlastností používaných materiálů.

3.8.3.2

EHSV si je vědom, že takové jednání spadá do pravomoci jednotlivých členských států, považuje však za nezbytný zásah na úrovni Společenství, neboť volný pohyb občanů a nedávné uznání možnosti obdržet první pomoc v jiném členském státě vyžadují všeobecně přijímané postupy. Prozatím by bylo možné alespoň stanovit zásadu, že zařízení, která přistoupí k opětovnému zpracování, musí předložit soubor údajů odpovídajících klasifikaci zdravotnických prostředků a druhu provedeného zásahu, aby byla zaručena kvalita a bezpečnost odpovídající kvalitě a bezpečnosti původního výrobku, a že o tom uživatelé a pacienti budou jasně informováni.

3.8.4

EHSV zcela souhlasí s navrženými upřesněními v hodnocení shody a s povinností předkládat projektovou dokumentaci ke zdravotnickým prostředkům podle klasifikace těchto prostředků a podle novosti technologie a léčby s tím spojené. Souhlasí rovněž s tím, že výrobce musí přiměřeným způsobem kontrolovat třetí subjekty, které pověřil konstrukcí a výrobou.

4.1.1

EHSV se domnívá, že současné uplatňování dvou směrnic na jeden a týž výrobek, které se nyní navrhuje pro zdravotnické prostředky a pro osobní ochranné prostředky, je v rozporu se zásadou zjednodušení a s právní určitostí. Proto si přeje zachovat původní znění čl. 1 odst. 6 směrnice 93/42/EHS.

4.1.2

V zásadě EHSV doufá, že v případě zdravotnických prostředků, které mohou spadat do oblasti působnosti jiných směrnic (léky, kosmetické přípravky atd.), bude dostatečně upřesněno, že orgány a úřady odpovědné za určení uplatňované směrnice musí vzít v úvahu hlavní účel, pro který byl výrobek navržen, a hlavní mechanismus účinku.

4.1.3

Za účelem zamezení jakékoliv právní neurčitosti považuje EHSV za nezbytné pozměnit stávající znění oddílu 7.4 přílohy I. Zejména musí být vyjasněno, že jestliže zdravotnický prostředek obsahuje látku, která může být v případě samostatného použití považována za léčivý přípravek, uplatní se na ni jednotlivé příslušné farmaceutické právní předpisy, které se vztahují k bezpečnosti a kvalitě této látky, a ne farmaceutické právní předpisy jako celek.

4.1.4

V souvislosti se zdravotnickými prostředky, které obsahují výrobek tkáňového inženýrství, se EHSV obává, že ustanovení nového odstavce 4.3 nevyřeší všechny obtíže při výkladu, a proto doufá, že definice takovýchto výrobků bude výslovně uvedena v článku 1, v souladu s platnými směrnicemi a zejména s nařízením o lécích pro moderní terapie (12), které je ve fázi projednávání.

4.2.1

EHSV doufá, že různé příslušné orgány a úřady i výrobci či zplnomocnění zástupci budou mít povinnost zasílat důležité údaje – včetně klinických – a hlášení závažných a neočekávaných nežádoucích účinků do evropské databanky EUDAMED. Aby byl však tento sběr dat účinný, je třeba přehodnotit úlohu tohoto orgánu a vypracovat plán provádění, který by zaručil jeho účinné fungování za pomoci vhodné struktury a zdrojů.

4.2.2

Pro zajištění úplnosti získaných údajů a většího šíření příslušných a nedůvěrných informací považuje EHSV za nezbytné pozměnit celou řadu bodů návrhu, zejména následující:

4.2.3

EHSV taktéž doufá, že bude pozměněno stávající znění čl. 20 odst. 3 tak, aby obsahoval zásadu, že nedůvěrné informace musí být souhrnně zpřístupněny uživatelům, přičemž kromě zainteresovaných orgánů a úřadů je třeba zapojit také výrobce a zplnomocněné zástupce.

4.3.1

EHSV konstatuje nejednoznačné vymezení konceptu zplnomocněného zástupce výrobce, který nemá sídlo ve Společenství. V bodě odůvodnění 14 se hovoří o jednom zplnomocněném zástupci pro všechny třídy výrobků, čl. 10a odst. 3 a čl. 14 odst. 2 odkazují na prostředky, aniž by konkretizovaly, zda se jedná o „všechny“ nebo pouze o některé kategorie.

4.3.2

S ohledem na nejednotné spektrum zdravotnických prostředků, které by výrobce mohl uvést na trh, EHSV doufá ve větší pružnost, tak aby byl pro každý druh výrobku – a ne nezbytně pro celé spektrum výroby – určen jediný zplnomocněný zástupce (v jednotlivých jazykových verzích je třeba uvést, že z právního hlediska se odkazuje na fyzické a právnické osoby).

4.4.1

Bylo by účelné začlenit ustanovení týkající se informování příslušných orgánů za účelem snazšího monitorování a správy dat o klinických zkouškách do čl. 2 odst. 2 a upřesnit, že výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce musí informovat orgány všech členských států, ve kterých se takové zkoušky prováděly, o zastavení, přerušení nebo ukončení zkoušek s udáním příslušného vysvětlení a důvodu.

4.4.2

EHSV hodnotí kladně nové znění čl. 15 odst. 2 a 3. Klade si však otázku, zda by nebylo vhodné pozměnit odstavec 3 a upřesnit v něm, že pro prostředky třídy I mohou být klinické zkoušky zahájeny ihned po získání kladného stanoviska příslušné etické komise k plánu klinických zkoušek.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/19

1.

Cílem návrhu je kodifikovat směrnici Rady č. 78/1035/EHS ze dne 19. prosince 1978 o osvobození zboží dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od daní. Nová směrnice nahradí několik právních úprav, které jsou do ní začleněny; plně zachovává jejich podstatu, omezuje se na jejich seskupení a přináší pouze formální změny, jež si vyžaduje samotný akt kodifikace.

2.

Výbor schvaluje celkovou kodifikaci ustanovení Společenství, kterou Komise zahájila na základě rozhodnutí přijatého dne 1. dubna 1987 a potvrzeného v závěrech summitu v Edinburgu. Proto se k návrhu směrnice vyjadřuje kladně, jak již učinil při jiných příležitostech, kdy šlo o podobné iniciativy.

3.

Výbor připomíná, že v souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 20. prosince 1994, uzavřenou mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí, nesmí kodifikace přinést žádnou podstatnou změnu, přičemž Komise zaručí dodržení této podmínky v textu návrhu směrnice.

4.

Poradní úloha Evropského hospodářského a sociálního výboru a jeho odpovědný přístup s sebou nesou to, že Výbor ověřuje provedené změny dříve, než dokument schválí. Zpravodaj se tohoto úkolu zhostil a nenašel důvod ke kritice či ke zvláštním připomínkám.

5.

Výbor podporuje návrh kodifikace, který je dalším krokem v procesu zjednodušení a vyjasnění evropského práva.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/20

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že návrh nařízení o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici předložený Komisí představuje oproti předcházejícím zněním zlepšení, pokud jde o možnost přímého zadávání zakázek.

1.2

Nicméně aby bylo dosaženo cíle právní jistoty, kterou si přejí jak příslušné odpovědné orgány, tak provozovatelé služeb, je třeba ještě vyjasnit některé body:

1.3

Za těchto okolností Výbor výslovně podporuje povinnost ukládání zakázek a rovnováhu mezi možnostmi výběrového řízení a přímého zadávání zakázek, s cílem podpořit nezbytnou transparentnost a zlepšit kvalitu služeb v rámci konkurenčního systému.

1.4

Přeje si, aby se ustanovení nařízení vztahovala na všechny veřejné zakázky na služby v dopravě.

1.5

V rámci rovnováhy mezi využíváním výběrových řízení a přímým zadáváním internímu hospodářskému subjektu Výbor upřednostňuje zeměpisné omezení činnosti, které předejde narušování hospodářské soutěže a umožní místním orgánům zachovat si nezávislou volbu a rovnost v regulované hospodářské soutěži.

1.6

Přeje si, aby v případě přímého zadání internímu hospodářskému subjektu byl zachován určitý jasně definovaný a usměrněný prostor pro flexibilitu pro případ, kdy je pro sjednocení sítí a integraci služeb v dopravě nutné tyto služby rozšířit na sousedící či přilehlá území, spravovaná jinými příslušnými orgány než tím, který veřejnou zakázku na služby v dopravě zadal.

1.7

Domnívá se, že plánované výjimky pro zakázky malého rozsahu a pro nutné zachování kontinuity služeb jsou oprávněné.

1.8

Klade si otázky ohledně možnosti přímého zadávání veřejných zakázek na služby v železniční dopravě jak dlouhodobě zavedeným dodavatelům tak dodavatelům novým bez toho, že by existoval jakýkoli přesný rámec či předpisy zaručující nestrannou hospodářskou soutěž, jako je tomu v případě interních hospodářských subjektů, což je zdrojem právní nejistoty a narušování hospodářské soutěže.

1.9

Je toho názoru, že zásady transparentnosti, rovného zacházení, kvality a účinnosti veřejné dopravy po železnici mohou být nejlépe zaručeny, pokud na ně budou uplatněny stejné předpisy jako pro místní silniční dopravu.

1.10

Požaduje návrat k pojetí návrhu nařízení z roku 2002, pokud jde o kvalitu služeb a dodržování sociálních předpisů platných v členských státech.

1.11

S těmito výhradami si EHSV přeje rychlé přijetí nařízení, které je nutné k zajištění právní jistoty v tomto odvětví.

2.1

Evropská komise zveřejnila nový návrh nařízení o závazcích veřejné služby pro veřejné služby v přepravě cestujících po železnici a po silnici. Tento návrh je v pořadí třetí.

2.2

EHSV vítá výsledek činnosti Komise, který umožňuje znovu rozproudit diskuse, jež byly donedávna zablokovány na úrovni evropských institucí.

2.3

Navrhovaný text usiluje o skloubení různých přístupů, vyslovených v průběhu předchozích diskusí, s ohledem na nejnovější vývoj v oblasti judikatury, zejména na rozsudek ALTMARK-Trans, a chce odstranit nejistotu, pokud jde o zohlednění zásady subsidiarity a dodržování zásady nezávislosti správy veřejných orgánů.

2.4

Znění textu se značně liší od znění předešlého a jeho zpracování je jednodušší. Aby však v legislativním postupu nedošlo k průtahům, rozhodl Evropský parlament, že nové znění pojme jako revidovaný původní text a přezkoumá jej ve druhém čtení. Návrh tedy bude projednán v Radě ministrů, která právě započala jeho zkoumání a rozhodla se prostudovat jeho návaznost na třetí železniční balíček, zejména pokud jde o zahájení mezinárodní přepravy a možnost kabotáže (2).

2.5

Komise se domnívá, že současný právní rámec, vytvořený v roce 1969, je zastaralý, a že účinnost a kvalita dopravy musí být zlepšeny, aby si odvětví udrželo či dokonce zvýšilo svůj podíl na trhu. Komise si přeje „řídit hospodářskou soutěž, včetně regionů a měst, aby byla zajištěna transparentnost při zadávání zakázek a podmínky plnění veřejných zakázek na služby“ (3). V této souvislosti připomeňme, že ve svém stanovisku z roku 2001 k předchozímu návrhu nařízení EHSV vítal zejména „vyslovený záměr Komise stanovit si v oblasti veřejné přepravy cestujících za cíl organizaci trhu upřednostňující vytvoření regulované hospodářské soutěže a nikoli hospodářskou soutěž bez regulace“ (4).

2.6

Rovněž s uspokojením konstatoval, že „podmínky právní a účetní transparentnosti umožní napříště rovné příležitosti a hospodářskou soutěž mezi podniky bez ohledu na jejich status (5).“

2.7

Návrh nařízení musí ještě být projednán ve druhém čtení v Evropském parlamentu, nicméně i nyní může EHSV opět potvrdit svůj požadavek transparentnosti, rovnosti příležitostí a regulované hospodářské soutěže v postupech řízení veřejných služeb v přepravě cestujících po železnici a silnici, při dodržení zásady nestrannosti obsažené v článku 295 smlouvy.

2.8

Nedávné příspěvky judikatury Evropského soudního dvora, zejména rozsudky Altmark – Trans a Stadt Halle, pomohly tuto problematiku ujasnit. Při uplatňování svého práva na iniciativu není Komise vázána doktrínou precedenčního práva, neboť právní systém Evropské unie je založen především na psaném právu a nikoli na rozhodnutích soudu. Ve skutečnosti návrh nařízení přejímá zásady, vyplývající ze tří prvních kritérií stanovených v rozsudku Altmark – Trans v článku 4. Pokud jde o čtvrté kritérium, některé jeho prvky se nacházejí v bodě 7 přílohy.

2.9

Je třeba zdůraznit, že rozsudek Altmark – Trans stanovil kritéria zajišťující, že náhrady za závazky veřejné služby nelze právně kvalifikovat jako státní podporu. Návrh nařízení má širší záběr a pojednává o bodech, které judikatura neupravuje, zejména o otázce slučitelnosti náhrad právně kvalifikovaných jako státní podpora a udělování výlučných práv s pravidly hospodářské soutěže. Je třeba zdůraznit, že v roce 1969 neexistoval trh dopravy a že tedy otázka výlučných práv nebyla aktuální.

3.1

Výbor vítá iniciativu Komise, ale přál by si položit několik právních otázek, které zasluhují pozornost, a zdůrazňuje, do jaké míry je důležité, aby nové nařízení skutečně zajistilo právní jistotu, tolik očekávanou v celém odvětví, aby mohlo být rychle přijato a následně uplatněno.

3.2

Výbor vítá úsilí, které Evropská komise vynaložila, aby dosáhla vytvoření nové rovnováhy v místní dopravě, která respektuje nezávislost správy na místní úrovni a je schopná uspokojit všechny zainteresované strany.

3.3

Vítá skutečnost, že místním veřejným samosprávám bude umožněno, aby zapojily své dopravní služby do hospodářské soutěže, či tyto služby poskytovaly samy nebo prostřednictvím interního hospodářského subjektu, pokud dodrží přesně stanovená kritéria zamezující jakémukoli narušování hospodářské soutěže.

3.4

Výbor znovu potvrzuje svou podporu zásady regulované hospodářské soutěže, kterou nový návrh nařízení obsahuje (čl. 3 a 5, odst. 3), spíše než čisté hospodářské soutěže. Tato zásada se mu jeví jako vhodnější pro skloubení potřeb veřejné služby s nutností vytvořit sladěný a zabezpečený rámec předpisů pro udělování zakázek. Splňuje jak potřeby veřejné správy, tak potřeby podnikatelského rozměru odvětví (bez ohledu na status podniků).

3.5

Je toho názoru, že konkurenční systém, který nabízí zobecnění ukládání zakázek a svobodnou volbu mezi využitím výběrových řízení a možností přímého zadávání, představuje záruku pro zlepšení kvality a lepší účinnost veřejné dopravy. Příslušné orgány budou tedy muset jasně předem určit závazky veřejné služby a dotčená území a také pravidla pro výpočet náhrad, podmínky pro sdílení nákladů a zisků a zajistit jejich včasné zveřejnění.

3.6

Hospodářské subjekty tedy budou mít jasnou představu o rámci a závazcích své aktivity.

3.7

Navíc se počítá s tím, že každý příslušný orgán jednou za rok zveřejní podrobnou zprávu o závazcích veřejné služby spadajících do jeho pravomoci, o vybraných hospodářských subjektech, jakož i o náhradách a v této souvislosti udělených výlučných právech (článek 7). Tak budou občané mít možnost se obeznámit s přesnými podmínkami fungování dopravních služeb a budou tedy schopni zvážit kvalitu a cenu služeb, které jim jsou nabízeny. Bude nicméně nutné dbát na to, aby očekávaná zpráva nepřiměřeným způsobem nezvýšila administrativní břemeno uložené příslušným orgánům a nepřímo i administrativní povinnosti vybraných hospodářských subjektů. Přílišná byrokracie škodí dobré informovanosti.

4.1.1

Vzhledem k tomu, že existuje dvojí právo, které je možno na toto odvětví aplikovat, vyvstala otázka nadřazenosti jednoho práva nad druhým.

4.1.2

Při prvním čtení v roce 2001 schválil Evropský parlament pozměňovací návrh požadující, aby přijímané nařízení bylo nadřazené právu veřejných zakázek a tím byl vytvořen jasný a koherentní právní rámec. Řešení, navržené Komisí, zakládá kritérium pro uplatnění práva na volbě příslušného veřejného orgánu:

4.1.3

V tomto bodě je EHSV toho názoru, že by se ustanovení nařízení měla uplatnit na všechny zakázky veřejné služby v dopravě při dodržení zásady transparentnosti a rovného zacházení. Toto řešení by bylo zdaleka nejjednodušší a nejjasnější a nezpochybňovalo by nezávislost příslušných orgánů při zadávání zakázek.

4.2.1

Na rozdíl od dvou předchozích znění zmiňuje návrh poprvé možnost udělit zakázku ve veřejné dopravě přímo internímu hospodářskému subjektu bez předchozího výběrového řízení (čl. 5, odst. 2). Tato novinka vychází z přání vysloveného v předchozích diskusích, tedy zachovat místním samosprávám nezávislost při zadávání zakázek.

4.2.2

Tato možnost je doprovázena několika podmínkami:

4.2.3

Při prvním čtení se Evropský parlament jasně vyslovil pro zachování možnosti přímého zadávání místnímu hospodářskému subjektu pod dohledem příslušného orgánu, souběžně s možností vyhlásit výběrové řízení. Diskuse v Radě ministrů se nesou v podobném duchu, značná část zástupců členských států se vyslovila v tom smyslu, že si přejí, aby byla příslušným orgánům zachována možnost být samy poskytovatelem místních služeb, prostřednictvím svých vlastních podniků, nebo k jejich zadání využít výběrového řízení.

4.2.4

Komise se pokusila zohlednit tato souběžná přání a usilovala tedy o rovnováhu mezi regulovanou hospodářskou soutěží a možností přímého zadávání, což je postup, který EHSV schvaluje, neboť zachovává nezávislost správy příslušných veřejných orgánů a zohledňuje zásady definované Soudním dvorem Evropských společenství.

4.2.5

Je třeba zdůraznit, že v definici interního hospodářského subjektu zavádí Komise kritérium zeměpisného ohraničení, aby mohla být v souladu s evropskou smlouvou zohledněna zásada konkurenční reciprocity, kterou Parlament požadoval pro místní služby dodávané pod dohledem příslušných orgánů. Uplatnění tohoto kritéria vyvolává dvě otázky:

4.2.6

Bylo by tedy vhodné počítat s tím, že v případě služeb přímo provozovaných samotným příslušným orgánem či interním hospodářským subjektem se mohou dotyčné služby týkat území v pravomoci různých příslušných orgánů, pokud je to nutné pro zajištění sjednocení sítě a integrace služeb v dopravě, když se jedná o sousedící či přilehlá území s územím orgánu, který zadal veřejnou zakázku na služby v dopravě. Aby bylo zamezeno zneužívání této možnosti k nedodržení zásady nenarušovat hospodářskou soutěž, bylo by nutné stanovit, že služby poskytované mimo území zeměpisné pravomoci příslušného orgánu nesmí překročit určité procento hodnoty hlavní zakázky.

4.2.7

Je třeba rovněž umožnit interním hospodářským subjektům několika orgánů vzájemnou spolupráci, zejména v oblasti výzkumu a rozvoje, neboť by se v opačném případě mohly stát strukturálně méně účinnými než jejich potenciální konkurenti, na něž by se stejná omezení nevztahovala.

4.2.8

Bude nutné tyto body vyjasnit jak z hlediska právní bezpečnosti, tak z hlediska praktické organizace služeb. Jinak je možné poznamenat, že kritéria stanovená judikaturou Soudního dvora Evropských společenství (rozsudek Stadt Halle z 11.1.2005) pro určení interního hospodářského subjektu obsahují jisté nejasnosti, zejména formulace „prvky jako…“, z níž vyplývá, že seznam kritérií není úplný. Nedávná judikatura (rozsudek Parking Brixen z 13.10.2005) nicméně znovu zdůrazňuje, že kritérium dohledu podobného tomu, který orgán uskutečňuje nad svými vlastními službami, je zásadní otázkou.

4.2.9

Konečně je zarážející, že na obecný případ přímého zadávání internímu hospodářskému subjektu se vztahují přesně stanovené podmínky, zatímco zvláštní výjimka ze zásad nařízení pro odvětví železniční dopravy, která se týká přímého zadávání hospodářskému subjektu není doplněna o žádnou podmínku, a ani v důvodové zprávě není podáno žádné ospravedlňující vysvětlení.

4.3.1

Kromě zadání internímu hospodářskému subjektu počítá návrh s možností využít konkurenční výběrová řízení. Zásada využívání výběrových řízení povoluje tři výjimky:

4.3.2

EHSV se domnívá, že první dvě výjimky jsou ze zásady opodstatněné, i když by bylo možno diskutovat o tom, podle jakých kritérií se určují zakázky malého rozsahu. Naproti tomu třetí výjimka vyvolává otázky hned z několika důvodů. Především kvůli významu dotyčného odvětví (obrat přibližně 50 miliard eur), dále kvůli nepříliš omezujícím zadávacím podmínkám v porovnání s podmínkami pro zadávání internímu hospodářskému subjektu, i když článek 7 zavádí užitečná opatření pro zveřejňování, a konečně protože železnice není odvětví, které by samotným svým charakterem mělo být trvale vyloučeno z hospodářské soutěže, kromě případu, kdy by mělo podléhat opatření podobnému jako opatření popsané v čl. 5, odst. 2 návrhu nařízení.

4.3.3

Můžeme se domnívat, že by zavedení regulované hospodářské soutěže lépe zajistilo transparentnost, rovné zacházení, respektování zájmů zákazníků a poskytovatelů, a že zvolené řešení, nepochybně kvůli nutnému politickému kompromisu, poněkud narušuje rovnováhu textu co se týče právní koherence.

4.4.1

Článek 6 návrhu nařízení odkazuje na článek 4, který se částečně opírá o kritéria rozsudku Altmark – Trans. Veškeré náhrady, bez ohledu na způsob jejich poskytování, musí být v souladu s těmito ustanoveními. U přímo zadaných zakázek musí být náhrady navíc v souladu s předpisy uvedenými v příloze, které stanovují, že k výpočtu výše náhrad je třeba porovnat situaci přímého dodávání služby se situací, kdy je služba dodávána „v tržních podmínkách“, pokud nebyl splněn závazek.

4.4.2

Text tedy rozlišuje dvě situace:

4.4.3

Tento systém vytváří jistou právní složitost, která si vyžaduje poněkud jasnější formulace, aby byla zákazníkům a daňovým poplatníkům zaručena transparentnost a dobrá správa.

4.5.1

Komise trvá na tom, že cílem návrhu nařízení je vyřešit problematiku závazků veřejné služby v odvětví dopravy a náhrad za ně, a nikoli vyřešit všechny otázky spojené s kvalitou služeb, sociálními předpisy a ochranou spotřebitele. Proto se pouze čl. 4 odst. 7 zabývá problematikou sociálních práv flexibilním způsobem. Je pravda, že se jedná o oblast ve státní pravomoci.

4.5.2

Revidovaný návrh z roku 2002 byl nicméně přesnější, pokud jde o stanovení přiměřené úrovně kvality veřejné dopravy či informovanosti cestujících a o sociální předpisy (dříve články 4, 4b a 4c).

4.5.3

EHSV lituje, že se toto nové znění nedostatečně vyjadřuje k otázce kvality a informovanosti cestujících a záruk poskytovaných státními sociálními předpisy. Trvá na tom, aby se Komise vrátila k pojetí návrhu z roku 2002 a svůj současný návrh doplnila, při dodržení zásady subsidiarity a nezávislé správy na místní úrovni. I když není nutno sestavit vyčerpávající seznam kritérií pro bezpečnost, kvalitu a informovanost cestujících, bylo by dobré v těchto oblastech stanovit minimální požadavky.

4.6.1

Čl. 8 odst. 6 je poněkud nepřesný, neboť stanovuje konkurenční situaci pro druhou polovinu přechodných období, avšak nezabývá se situací v první polovině a nepojednává o případech přímého zadávání.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/26

1.1

Více než 75 % obyvatel Evropské unie žije v městských oblastech. Městská doprava tudíž představuje velmi významnou část odvětví dopravy jako celku a ovlivňuje nejen parametry kvality ovzduší (oxid uhelnatý, uhlovodíky, oxidy dusíku, pevné částice, předchůdci ozonu), a tím i místní znečištění ovzduší, nýbrž i klimatickou změnu (emise CO2).

1.2

V průběhu minulých let probíhaly různé legislativní a výzkumné aktivity jak na evropské úrovni, tak i na úrovni mezinárodní spolupráce. Mezi hlavní sledované cíle přitom patřilo zlepšení energetické účinnosti a snížení emisí znečišťujících látek a závislosti na ropě.

1.3

Díky předpisům, které stanoví emisní limity vozidel a jsou známé jako tzv. normy „Euro“, byly v průběhu uplynulých 25 let výrazně sníženy emise znečišťujících látek způsobené provozem vozidel.

1.4

Kromě toho se díky modelům typu CAFE (Clean Air For Europe – Čistý vzduch pro Evropu, 2005) podařilo předem stanovit další pokles úrovně znečištění o 5 % do roku 2020.

1.5

Předkládaná směrnice je zaměřena na podporu udržitelného městského prostředí. V návrhu je stanoveno vytvoření parku „čistých“ těžkých nákladních vozidel, která by byla energeticky úspornější a produkovala méně emisí znečišťujících látek.

1.6

Veřejným orgánům je zejména ukládána povinnost vyhradit 25 % svých ročních nákupů těžkých nákladních vozidel s hmotností překračující 3,5 t na čistá vozidla. Dále návrh Komise stanoví možnost pozdějšího rozšíření tohoto závazku na další kategorie vozidel pořizovaných veřejnými orgány.

1.7

Ve vztahu k počáteční investici veřejných orgánů by brzký vstup této směrnice v platnost podpořil rychlý rozvoj a široké využívání čistých technologií.

1.8

Mnohým obecním samosprávám, které se cítí být nuceny klást překážky volnému pohybu vozidel, by schválení této směrnice poskytlo alternativní řešení umožňující dosáhnout pozitivních výsledků z hlediska environmentálního, sociálního a ekonomického dopadu.

1.9

Města jako Paříž, Montpellier, Frankfurt, Helsinky a jiná, která investovala finanční prostředky do vozového parku čistých vozidel (autobusy nebo užitková vozidla pro odvoz odpadu na zemní plyn), dosáhla významných výsledků a v současné době nakupují další vozidla pro rozšíření svého vozového parku.

1.10

Zkrácení lhůt k intervencím prostřednictvím diverzifikace úsilí a činnosti na různých úrovních směřující ke snížení celkového dopadu na životní prostředí (normy Euro pro omezení emisí z vozidel, opatření na zlepšení energetické účinnosti a na zajištění dodávek zdrojů energie a jejich diverzifikace) může být pro společnost jen prospěšné a vést k technologickému a hospodářskému pokroku.

1.11

EHSV proto doufá, že směrnice bude moci být přijata ještě v průběhu roku 2006 a že se zařadí mezi další opatření, která již Evropské společenství přijalo i která se připravují a jsou ve fázi schvalování.

2.1

Komise předložila tento návrh směrnice o podpoře čistých silničních vozidel (1) dne 21. prosince 2005 (právní základ: čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES, postup spolurozhodování).

2.2

Hlavními cíli směrnice jsou:

2.3

Směrnice stanoví, že veřejné orgány mají povinnost vyhradit určitý minimální podíl z ročního nákupu těžkých nákladních vozidel (přesahujících hmotnost 3,5 t) na vozidla splňující normu pro vozidla zvláště šetřící životní prostředí (EEV). Tento minimální podíl je stanoven na 25 % a týká se výměny těžkých nákladních vozidel, aby bylo umožněno postupné zavádění kritérií ekologického ocenění do nabídkového řízení a aby veřejné orgány a průmysl byli připraveni na možné rozšíření i na další kategorie vozidel.

2.4

Z dlouhodobého hlediska směrnice přinese zlepšení vlivu celého vozového parku na životní prostředí díky úsporám z rozsahu, nižším nákladům a širšímu využívání technologií vozidel zvláště šetřících životní prostředí.

3.1

Těžká nákladní vozidla, na která se směrnice vztahuje, jsou motorová vozidla s hmotností nad 3,5 t jako autobusy a nákladní vozidla (například vozidla pro odvoz odpadu).

3.2

„Čistým vozidlem“ se rozumí „vozidlo zvláště šetřící životní prostředí“ v souladu s definicí evropské normy účinnosti (EEV, Enhanced Environmentally-Friendly Vehicle) (2), která určuje přísné mezní hodnoty emisí CO2 a škodlivých emisí oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, uhlovodíků, pevných částic a předchůdců ozonu.

3.3

Členské státy byly vždy povzbuzovány k zavedení daňových úlev pro vozidla, u kterých jsou mezní hodnoty emisí přísnější než v platné normě Euro 4 (3), aby se podpořil přístup čistších a účinnějších vozidel na trh.

3.4

Veřejné orgány, kterým je směrnice určena, jsou státní, regionální nebo místní úřady, veřejnoprávní orgány, veřejné podniky a provozovatelé vázaní smlouvami na poskytování dopravních služeb uzavřenými s veřejnými orgány.

3.5

Povinnost vyhradit určitý minimální podíl ročních nákupů na čistá vozidla se vztahuje jak na nákup tak pronájem těžkých nákladních vozidel.

3.6

Podpora užívání vozidel zvláště šetřících životní prostředí je mimo to v souladu s nedávným návrhem směrnice o daních v oblasti osobních vozidel (4) předloženým Komisí. Ty mají být z části založeny na emisích CO2, aby se podpořil nákup čistších a energeticky účinnějších vozidel jako např. vozidel na biopaliva, zemní plyn, zkapalněný ropný plyn (LPG), s elektrickými či hybridními motory.

3.7

Zvýšení využívání biopaliv je jedním z cílů akčního plánu pro biomasu (5), který Komise nedávno přijala a který byl podpořen v následujícím sdělení o biopalivech (6) .

3.8

Tento návrh se tedy začleňuje do širokého spektra kroků podniknutých s cílem čelit neustálému nárůstu emisí skleníkových plynů, které negativně ovlivňují cíle Společenství spojené s klimatickou změnou, se zvyšujícím se místním znečištěním ovzduší způsobeným emisemi výfukových plynů z vozidel, které negativně ovlivňují veřejné zdraví, a s energetickou účinnosti paliv, která stále ještě způsobuje silnou závislost Evropy na ropě.

3.9

V zelené knize o zásobování energií (7) se analyzuje téma růstu odvětví dopravy, vysoké spotřeby energie, emisí CO2 a závislosti na ropě, aby bylo možné určit opatření, která by mohla ovlivnit poptávku po alternativních technologiích a palivech a podpořit generaci „čistých“ vozidel tak, jak v něm pokračuje bílá kniha (8) o evropské dopravní politice do roku 2010.

3.10

Sdělení o alternativních palivech pro silniční vozidla (9) a následná směrnice o podpoře užívání biopaliv (10) ukazují, že diverzifikace zdrojů energie představuje účinný systém na snížení závislosti na ropě, emisí CO2 a emisí místních znečišťujících látek.

3.11

Sdělení o hodnocení strategie udržitelného rozvoje Evropské unie (11) pojednává o aspektech spojených s klimatickou změnou. V této strategii se výslovně navrhuje vývoj trhu čistších vozidel, a to v rámci programu řízení dopravy v městských oblastech, který předpokládá podporu ekologické inovace a výslovně doporučuje přechod na „čisté“ autobusy.

3.12

Zelená kniha (12) o energetické účinnosti navrhuje konkrétní opatření, například zadávání veřejných zakázek na vytvoření trhu s vozidly, která jsou méně znečišťující a energeticky úspornější než vozidla konvenční.

3.13

Výroba a užívání vozidel, která dodržují mezní hodnoty znečišťujících látek v ovzduší, jsou základními faktory snahy o dosažení cílů vytyčených příslušnými evropskými právními předpisy (13).

3.14

V souvislosti s tematickou strategií o znečišťování ovzduší (14), ve které si Komise předsevzala sjednotit příslušné platné směrnice, je opět zdůrazňována nezbytnost doporučit veřejným orgánům, aby každoročně naplňovaly minimální podíl čistých a energeticky účinných vozidel.

3.15

Evropský parlament se vyslovil pro akční plán Společenství pro zlepšení energetické účinnosti v odvětví dopravy a vyzdvihl přitom zejména význam zacílených programů zadávání veřejných zakázek pro snížení ceny energeticky účinných zařízení a zajištění jejich konkurenceschopnosti oproti konvenčním technologiím (15).

3.16

Evropská rada dala impuls opatřením na začlenění otázek životního prostředí a udržitelného rozvoje do dopravní politiky (16).

4.1

Schválením tohoto návrhu směrnice by byla zavedena řada závazných opatření týkajících se veřejných zakázek sloužících ke zrychlení tržní poptávky po takzvaných čistých vozidlech. Návrh zároveň podporuje zavedení čistých a energeticky účinných vozidel za pomoci technologicky neutrálního přístupu, jak doporučily členské státy (17).

4.2

Povinnost vyhlásit veřejnou soutěž na těžká nákladní vozidla přesahující hmotnost 3,5 t přináší – na rozdíl od dobrovolných dohod či jiných právních úprav – výhody z hlediska poměru mezi náklady a přínosy, a to co se týče jednak ekonomických aspektů konkurenceschopnosti evropského průmyslu, ale především dopadu na životní prostředí.

4.3

Stanovení kvóty 25 % pro nákup čistých vozidel znamená pojmout 10 % celého trhu, což je procento, které může ovlivnit vývoj trhu s čistými vozidly a podpořit úspory z rozsahu při zachování přijatelných investičních nákladů.

4.4

Podle provedených odhadů dosahuje počet vozidel, jichž se týká tento návrh směrnice, zhruba 52 000, z nichž 17 000 připadá na autobusy a 35 000 na těžká užitková vozidla. Zavedení 25 % kvóty čistých vozidel by tudíž odpovídalo 13 000 vozidel zvláště šetřících životní prostředí ročně. Výběr konkrétního odvětví, ve kterém se vozidla nahradí (autobusy, vozidla pro odvoz odpadu či jiná), a určení konkrétních kvót je ponecháno na svobodné volbě veřejných orgánů.

4.5

Vypsání veřejných zakázek na systematické zavádění čistých vozidel by podpořilo rozvoj automobilového průmyslu a zaručilo expanzi stabilního trhu s těžkými nákladními vozidly v Evropě zvýšením jeho úrovně hospodářské soutěže a konkurenceschopnosti.

4.6

Paříž, Montpellier, Frankfurt i další města již mají vozový park čistých vozidel, který se vzhledem k pozitivním výsledkům dosaženým v environmentální a sociální a hospodářské oblasti chystají rozšířit.

4.7

Povinné zavádění určité kvóty vozidel zvláště šetřících životní prostředí do vozového parku těžkých nákladních vozidel je dalším nástrojem, který mají orgány veřejné správy k dispozici, aby splnily povinnosti vyplývající ze směrnic Společenství o kvalitě vnějšího ovzduší.

4.8

Procentuální podíl vozidel, která mají být nahrazena, uvedený v návrhu směrnice by umožnil rychlé dosažení prvních výsledků ve zlepšování kvality ovzduší (18) vzhledem k tomu, že vozidla zvláště šetřící životní prostředí byla přizpůsobena normám, které drasticky snižují emise CH, NOX a PM.

4.9

Užívání vozidel zvláště šetřících životní prostředí kromě toho přispívá ke snižování spotřeby paliv a motivuje výzkum k dosahování stále významnějších výsledků pro životní prostředí. Podpora užívání alternativních paliv a vývoj technologií pro úpravu emisí na druhé straně stimulují rozvoj automobilového průmyslu.

4.10

Za předpokladu, že průměrná životnost těžkých nákladních vozidel, která jsou předmětem zkoumaného návrhu, je přibližně 15 let a že návrh vstoupí v platnost v průběhu roku 2006, měly by veřejné orgány až do roku 2030 čas zhodnotit své investice, učinit pokroky v oblasti technologií a zlepšit výkonnostní standard.

4.11

Rychlé a trvalé snahy o podporování čistých vozidel by měly pozitivní dopad i na sociální úrovni, neboť zlepšováním kvality ovzduší v městských oblastech se mezi jiným snižuje výskyt onemocnění dýchacích cest nebo jejich zhoršování, což by následně mělo pozitivní dopad i na rozpočet zdravotnictví.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/29

1.1

EHSV opakovaně poukazoval na velký význam udržitelného rozvoje pro budoucnost Evropy a na globální vývoj a vítá proto předložení „akčního plánu“, ve kterém se Komise tématem zabývá.

1.2

Sdělení Komise je jedním z pěti dokumentů, které byly uveřejněny v roce 2005 k tématu udržitelného rozvoje. I když EHSV vždy požaduje důležitost konkrétních kroků, přesto kritizuje velké množství různých dokumentů, které běžnému občanovi téměř znemožňuje zachovat si celkový přehled.

1.3

Návaznosti mezi Lisabonskou strategií a Strategií pro trvale udržitelný rozvoj nejsou jasné. Aby je občané správně pochopili, je třeba usilovat o vysvětlení a provázanost. Je třeba revidovat nástroj analýz dopadu, aby byl brán zřetel na sociální a environmentální rozměr, jakož i hospodářský rozměr. Výzkum a inovace, jež se doporučují v rámci Lisabonské strategie, by měly explicitně podpořit trvale udržitelný rozvoj.

1.4

EHSV nemůže uznat „akční program“ předložený ve sdělení za novou revidovanou strategii. Sice se poskytuje a konstatuje správná analýza současné situace, že „to tak nemůže jít dál“, ale téměř se zůstává jen u analýzy. Je jen málo či vůbec popsáno, jak by konkrétně mohlo vypadat pokračování.

1.5

Komise v tomto dokumentu ani neplní doporučení EHSV z dubna 2004, ani svůj vlastní závazek z června 2005. Nejmenuje žádné jasné cíle, které mají být dosaženy v rámci strategie udržitelného rozvoje.

1.6

Strategie obvykle popisuje cestu k dosažení cílů. Absence cílů musí nutně vést k nedostatkům při pojmenovávání nástrojů. To je zásadní negativní stránkou sdělení. Když se přesně neví, kam se směřuje, nelze ani určit, jak se tam dostat.

1.7

Klíčové akce popsané v dokumentu jsou vágní a velmi neurčité. Z části se jedná o dávné požadavky resp. sliby, které jsou na stole již více než 30 let a dosud nebyly splněny. Avšak nevede se diskuse ani o otázce, proč tak dávné požadavky nebyly splněny, ani o tom, zda jsou tyto požadavky stále ještě aktuální a především dostačující.

1.8

Na místech, kde jsou činěna nesmírně důležitá oznámení, však Komise zůstává zdrženlivá. Oznámení Komise o využití mezinárodního obchodu jako nástroje udržitelného rozvoje lze jenom uvítat. Od „akčního programu“ se však očekává, že poskytne rovněž odpověď na otázku, jak toho docílit.

1.9

Komise by měla objasnit úlohu subjektů tím, že odpoví na otázku, kdo se bude zabývat čím, a to podle pravomocí EU, členských států, sociálních partnerů a ostatních zainteresovaných stran.

1.10

EHSV hodlá přispět k diskusi prostřednictvím postupného vytvoření databáze, jež by umožnila šíření osvědčených metod, registrovala obtíže, s nimiž se setkávají subjekty v praxi atd., aby byly posíleny odborné znalosti, na nichž bude moci stavět Komise a zainteresované strany.

1.11

Ve sdělení je proto více otázek než odpovědí, resp. kladou se nové otázky, na jejichž zodpovězení dosud společnost marně čeká.

1.12

EHSV toho hluboce lituje. Toto sdělení nepodporuje skutečně politiku udržitelného rozvoje, nýbrž je naopak důkazem o tom, že se v současnosti spíše přešlapuje na místě.

2.1

Dne 13. prosince 2005, tedy bezprostředně před zasedáním Evropské rady v Bruselu ve složení ministrů hospodářství a financí, předložila Komise Radě a Evropskému parlamentu sdělení „Hodnocení strategie udržitelného rozvoje. Akční platforma“ (1), které je předmětem tohoto stanoviska.

2.2

Strategie udržitelného rozvoje EU byla přijata v létě 2001 na summitu Evropské rady v Göteborgu. EHSV vyjádřil několikrát své stanovisko jak k přípravě strategie, tak i ke strategii samotné, naposled m.j. v rámci průzkumných stanovisek o hodnocení strategie udržitelného rozvoje Evropské unie z dubna 2004 (2) a Role trvale udržitelného rozvoje v rámci nejbližších finančních perspektiv z května 2005 (3). V dubnu 2005 kromě toho společně s Komisí pořádal poradní fórum, kterému se dostalo hodně pozornosti a bylo ohodnoceno jako vysoce konstruktivní; a v březnu 2006 provedl v rámci vypracování tohoto stanoviska další slyšení, jehož výsledky byly samozřejmě zohledněny.

2.3

Komise ještě pod předsednictvím komisaře Prodiho oznámila revizi a schválení strategie udržitelného rozvoje. K tomu však nedošlo. Při vypracování dokumentu resp. dokumentů naopak došlo u každého ke značnému zpoždění. To je asi známkou toho, jaké obtíže mají Komise i Rada při další práci na strategii udržitelného rozvoje.

2.4

V únoru 2005 Komise pod předsednictvím komisaře Barrosa nepředložila revidovanou strategii, nýbrž sdělení „Hodnocení strategie udržitelného rozvoje EU v roce 2005: Výchozí rekapitulace a budoucí směry vývoje“ (4). Hovořila v něm m.j. o „zhoršování neudržitelných trendů“, o tom, že pokrok v integraci ekologických otázek do odvětvových politik „byl až dosud omezený“, že „chudoba a sociální vyloučení představují rostoucí problém“ a že „ve světě rostoucí“ vzájemné závislosti „nemůžeme pokračovat ve výrobě a spotřebě tak jako dnes“.

2.5

Sdělení Komise, které se zde hodnotí, je třeba vidět v těchto souvislostech. EHSV si jej sice může vyložit jako další krok k revizi strategie udržitelného rozvoje, ale ne jako výsledek již provedené revize. Podle nejnovějších – avšak spíše neformálních – informací se momentálně plánuje, že Rada na svém zasedání v červnu 2006 schválí revizi strategie udržitelného rozvoje z roku 2001 a že tyto závěry Rady pak budou představovat společnou evropskou strategii udržitelnosti do roku 2009. V této souvislosti EHSV prozatím konstatuje, že Komise nesplnila svůj závazek z roku 2001 předkládat na začátku každého svého nového funkčního období revizi strategie. Naopak teď existuje pět dokumentů (5) z roku 2005, jež by bylo možné považovat nanejvýš za podnětné myšlenky nebo podklady pro revizi, avšak v žádném případě za revidovanou novou strategii pro nadcházející čtyři roky, která splňuje aktuální (neustále více znepokojivé) trendy.

2.6

Výbor vyjadřuje svůj podiv nad tím, že od Komise neobdržel žádné zevrubné připomínky ke svému poslednímu průzkumnému stanovisku o hodnocení strategie udržitelného rozvoje Evropské unie (6), i když se k tomu Komise zavázala. Mnohé zásadní otázky, které v něm Výbor tehdy nadhodil, dodnes čekají na odpověď, což se odráží a potvrzuje v absenci cílů, myšlenek a zaměření předloženého „akčního programu“.

2.7

Výbor rovněž postrádá – stejně jako v roce 2004 – jednoznačné výpovědi o tom, jak jsou obě velké strategie, jimiž je ovlivněna současná činnost EU, totiž strategie udržitelného rozvoje a Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, vymezeny a zařazeny v souladu s cíli, které si Unie předsevzala v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (7). Z prostudování národních programů reforem týkajících se Lisabonské strategie vyplývá, že trvale udržitelný rozvoj není členskými státy považován za prioritu. Musíme konstatovat, že došlo k odchýlení od závěrů summitu Evropské rady z března 2005, kde se konstatuje, že strategie udržitelného rozvoje je nadřazenou strategií EU.

2.8

EHSV bude v tomto stanovisku především zkoumat, zda jeho výroky, otázky a doporučení, která formuloval ve výše zmíněných stanoviscích z dubna 2004 a května 2005, byla projednána a zohledněna.

2.9

Dále se analyzuje, zda byly splněny požadavky, které formulovala sama Komise.

3.1

Ve sdělení, které se zde hodnotí, Komise podle vzoru mnoha jiných předchozích dokumentů nejprve popisuje obecnou situaci. Dva citáty z třetího odstavce sdělení popisují situaci velmi jasně a jednoznačně: „Evropa velmi dobře zahájila používání těchto zásad udržitelného rozvoje.“ .... Je však nutné vyvinout větší úsilí.

3.2

Výbor může tento výrok potvrdit a souhlasí s obecnou analýzou. V mnoha oblastech byly přijaty české modelové iniciativy jak na úrovni EU, tak i na národní úrovni či na úrovni podniků, nevládních organizací resp. soukromých osob. Ty však nejsou natolik dostačující, aby již bylo možné hovořit o změně tendence.

3.3

Konkrétní úspěšné příklady se nacházejí jak na národní úrovni (např. pozitivní vliv německého programu pro energetickou sanaci budov příp. pro použití obnovitelných energií na životní prostředí a zaměstnanost), tak na úrovni odvětví (např. nepoužívání klimatu škodlivého HCFC v klimatizacích aut nebo Akční plán pro environmentální technologie) i na samotné úrovni podniků (např. British Petroleum, která se v roce 1998 zavázala snížit do roku 2010 emise skleníkových plynů o 10 % na hodnotu nižší než v roce 1990 a díky energetické účinnosti dosáhla svého cíle již v roce 2003; viz též dopis velkých anglických a nadnárodních podniků podporující britského premiéra v boji proti změně klimatu (8)).

3.4

Příklady dokazují, že udržitelné postupy výroby a spotřeby jsou nejen technicky možné, nýbrž i ekonomicky proveditelné a přispívají k udržování či vytváření pracovních míst. To je třeba sdělovat jasněji než doposud. Udržitelný rozvoj nezpůsobuje žádné náklady, které by v době špatné hospodářské situace byly neúnosné, jak z části rádi vysvětlují určité kruhy.

3.5

Udržitelný rozvoj naopak představuje jinou – novou – koncepci rozvoje: ekonomický, sociální a ekologický rozměr udržitelného rozvoje se vzájemně posilují a přispívají k zachování „evropských hodnot“. Udržitelný rozvoj podporuje tedy celkový blahobyt společnosti. V této souvislosti Výbor vítá společné úsilí Komise a Eurostatu o rozvoj „ukazatele prosperity“, který má jako měrná veličina z pohledu udržitelného rozvoje vyšší vypovídací schopnost než HDP. „Ekologická stopa“, o které mimo jiné informuje Evropská agentura pro životní prostředí, by mohla takto sloužit. Takovýto ukazatel by měl zohledňovat externí environmentální náklady, ale rovněž určité sociální náklady.

3.6

U udržitelného rozvoje nejde o to, aby nedostatky, které vzniknout během rozvoje určitého sektoru, byly vyrovnány prostřednictvím opatření v jiných sektorech. Takovým způsobem fungovala politika v minulosti. Evropská rada v červnu 2005 tuto interpretaci konceptu rozvoje potvrdila a několik dokumentů Evropské komise dokládá, že tento přístup skutečně funguje (9).

3.7

Nejprve je však třeba zahájit širokou diskusi v politice a společnosti o hodnotách, které v Evropě – částečně na rozdíl od jiných oblastí světa – máme a které musíme bránit, a cílích, kterých chceme v Evropě udržitelným rozvojem dosáhnout. A to není všechno: zdá se, že debata se měla uskutečnit již dříve. Jen pokud bude vládnout shoda o cílích, kterých se má dosáhnout, a o (evropských) hodnotách, které mají být zachovány, bude možné začít diskutovat o cestách k dosažení těchto cílů (čili o strategii). EHSV opět pochybuje, zda tato diskuse již v dostatečném rozsahu proběhla. Opakuje svoje konstatování, které vyjádřil již před dvěma lety, že sám pojem „udržitelnost“ je většině občanů naprosto neznámý, a ti, kteří už ho někdy slyšeli, často nerozumí jeho obsahu. To jsou špatné předpoklady pro politické jednání (s Lisabonskou strategií je to podobné!).

3.8

EHSV je jasné, že debata o hodnotách a cílích právě na pozadí globálních trhů není jednoduchá. Vedoucí role Evropy při zachovávání zdrojů může např. vést k tomu, že udržitelná výroba nebude přesunuta z Evropy do jiných částí světa (což globálně viděno neznamená žádný úspěch) a že konkurenceschopnost evropských podniků bude negativně ovlivněna. Ale právě proto, že může vyvstat celá řada problémů, musí se konečně konat široká debata, kterou EHSV již několikrát požadoval.

3.9

Ve svém sdělení se Komise soustředí na následujících šest takzvaných „klíčových otázek“:

3.10

EHSV – jak neustále zdůrazňoval již ve svých předchozích stanoviscích – považuje takovéto zaměření za správné, dává však ke zvážení, zda by do úvah neměly být intenzivněji zapojeny přinejmenším ty oblasti, za které je EU plně – i finančně – odpovědná, např. zemědělská a regionální politika. Je zarážející, že se ve sdělení na tyto oblasti téměř vůbec neodkazuje, v příloze 2 je nanejvýš internetový odkaz např. na nařízení Komise o strategických pokynech Společenství pro rozvoj venkova (Programové období 2007-2013) (KOM(2005) 304 v konečném znění), aniž by byly uvedeny bližší obsahové údaje o cílích a opatřeních v souvislosti s udržitelným rozvojem.

3.10.1

Na úvod sdělení se kupříkladu v rámci popisu úsilí, které EU doposud vynaložila, v krátkosti odkazuje na reformu zemědělské a rybářské politiky a zdůrazňuje se, že „posílení politiky rozvoje venkova“ odráží závazek utváření integrovaných politik. Pro EHSV je však tato formulace zcela nepochopitelná, neboť o nějakém „posílení“ nemůže být ani řeč. V rozporu s politickými sliby Komise a proti doporučením EHSV (10) bude výše finančních prostředků uvolněných na rozvoj venkova v příštím finančním období 2007 – 2013 z části značně nižší, než je současné plnění rozpočtu a než plánovala Komise (11).

3.10.2

S ohledem na rybářskou politiku EHSV pouze podotýká, že se doposud nepodařilo ani zaručit dodržování dohodnutých rybolovných kvót, čímž i nadále dochází k nadměrnému odlovu v mořích. Prostý výčet různých internetových stránek s informacemi o minulých politikách či plánovaných možných sděleních nebo zelených knihách Komise se vzhledem k této situaci nezdá dostatečný k dosažení zmíněného „operativního“ cíle „maximální udržitelné výtěžnosti rybářství do roku 2015“ (12).

3.11

Ve svém sdělení z února 2005 (KOM(2005) 37 v konečném znění) Komise provedla důležitou a z pohledu EHSV rovněž správnou analýzu nadále neudržitelné situace a trendů a v části II („Reakce na výzvy“) učinila oznámení, která EHSV v minulosti požadoval. Zdůraznilo se v něm, že „ekonomický růst, sociální začlenění a ochrana životního prostředí budou propojeny jak v Evropě, tak v jiných částech světa“, že „se udržitelný rozvoj přesune do centra vytváření politik EU“ a byla zmíněna „potřeba jasnějších cílů, cílových hodnot a souvisejících konečných termínů jako způsobu zaměřit se na opatření v prioritních oblastech a umožnit měření pokroku. Ačkoli tyto trendy představují dlouhodobé problémy vyžadující dlouhodobá řešení, je stanovení jasných přechodných cílových hodnot a měření pokroku jediným způsobem jak zajistit, aby se společnost ubírala správným směrem. Stanovení dlouhodobých cílů proto nesmí znamenat odklad konání.“

3.12

Také EHSV vytýkal ve svém stanovisku z dubna 2004 skutečnost, že strategie udržitelného rozvoje obsahuje příliš málo transparentních a tudíž i přezkoumatelných cílů. Poukázal i na to, že tomu tak vždy nebylo, že ještě ve sdělení Komise, na jehož základě byla konec konců strategie udržitelného rozvoje vypracována, byly formulovány jasné cíle (13).

3.12.1

EHSV již tehdy vysvětlil, že bez příslušných cílů a bez formulace průběžných cílů by strategie postrádala zaměření. EHSV nadhodil otázku, co to vlastně „strategie“ je, a poznamenal, že strategie je definována jako přesné schéma postupu k dosažení cíle, přičemž se předem počítá s faktory, které by mohly mít přínos pro vlastní činnost. Budoucí strategie udržitelného rozvoje EU by tedy musela

3.13

Zřejmě největším nedostatkem sdělení Komise a v něm popsaného „akčního programu“ je opětovná absence vytyčených skutečných jasných cílů a nastíněných cest k jejich dosažení, přestože to sama Komise považuje za nezbytné. V samotném dokumentu jsou však popsány jen velmi vágní „klíčové akce“ a v příloze 2 je navíc uvedeno množství „operativních cílů a úkolů“ a „příkladů probíhajících a plánovaných klíčových akcí“, které se buď zdají nahodilé, mají omezenou vypovídací schopnost nebo se nanejvýš mají „přezkoumat“ resp. se s nimi má počítat.

3.14

Také není uvedeno, kdo má být za co zodpovědný a jak spolu musí být propojeny různé politické roviny, aby z různých zodpovědností bylo možné vytvořit co nejlepší součinnost.

3.15

EHSV vzal s velkým zájmem na vědomí kapitolu 3.2 a výklad o nejúčinnější kombinaci nástrojů. Je zcela správné, že „vlády a jiné veřejné orgány mají k dispozici širokou škálu nástrojů, kterými mohou podněcovat občany ke změnám: právní úprava, daně, veřejné zakázky, subvence, investice, výdaje a poskytování informací. Výzvou je dosažení správné kombinace politik … Zřejmě nejúčinnější metoda na podporu změny je zajistit, aby trhy vysílaly správné signály (‚správné stanovení cen‘), což bude popud, aby lidé změnili své chování a formovali tak trh. Toho můžeme dosáhnout, pokud zajistíme, že my všichni, výrobci stejně jako spotřebitelé, neseme plné náklady a následky našich rozhodnutí ve chvíli, kdy tato rozhodnutí činíme. To například znamená promítnout náklady, které ostatním ve společnosti vznikají ‚znečišťujícími látkami‘, do ceny výrobku …“

3.16

EHSV může tento přístup jen zdůraznit. Kryje se s požadavky mnoha stanovisek, která Výbor přijal v posledních letech (15). EHSV však hluboce lituje, že dokument zůstává u analýzy a nepodává žádné vysvětlení toho, jak přistupovat k této internalizaci vnějších nákladů.

3.17

EHSV již ve své zprávě z dubna 2004 vyzval Komisi k aktivnímu postoj v této věci a k otevření a vedení dialogu se všemi zúčastněnými kruhy. Všechny zúčastněné strany by totiž měly nejen velký zájem, nýbrž i právo se dozvědět, jak (a do kdy) má být internalizace vnějších nákladů zajištěna. EHSV již tehdy rovněž požadoval objasnění možných dopadů internalizace nákladů na konkurenceschopnost ekonomiky obecně a např. na oblast dopravy konkrétně. Komise sama konstatovala, že v tržních cenách by se odrazila méně než polovina vnějších nákladů na životní prostředí, což znamená, že se podporuje neudržitelné chování na straně poptávky (16).

3.18

EHSV si klade otázku, kde a kdy Komise konečně hodlá tuto diskusi vést. Podle jeho názoru je strategie udržitelného rozvoje přesně tím správným místem, kde by se tak mělo učinit. EHSV lituje, že již dva roky slibované předložení sdělení o „Communication on the use of market-based instruments for environmental policy in the internal market“ ještě neexistuje.

3.19

Stejně tak EHSV lituje, že následující výpověď Komise je relativně nezávazná: „…Členské státy by si měly společně s Komisí vyměňovat zkušenosti a osvědčené postupy při změně zdanění z práce na spotřebu a/nebo znečišťování způsobem neutrality výnosů, což přispěje k cílům EU týkajícím se zvyšování zaměstnanosti a ochrany životního prostředí.“EHSV žádá Komisi, aby zde byla přímo aktivní, aby co nejdříve podnikla příslušný průzkum a zprostředkovala formou sdělení evropským institucím jeho výsledky, hodnocení a odhad důsledků.

3.20

Po upuštění od dávné ctnosti EU formulovat jasné cíle a stanovovat jasné lhůty představuje tato absence diskuse o možných nástrojích a jejich důsledcích další velký nedostatek sdělení. Uhýbá se tím přirozeně před možnými konflikty, EHSV však opakovaně požadoval aktivní hledání právě této kritické výměny názorů mezi všemi účastníky procesu, neboť bez nich nebude udržitelný proces nijak výrazně postupovat.

3.21

Výbor kladně hodnotí oznámení o lepším skloubení národních strategií se strategiemi evropskými. K tomu je ale – jak bylo řečeno – nejprve třeba skutečné evropské strategie a nejen jakéhosi dokumentu, který jen spojuje dávno známá stanoviska, prohlášení o záměru a programy, které dosud nebyly s to zvrátit negativní trendy.

3.22

K návrhu Komise vyplývá, že hodnocení dopadu má ústřední význam pro lepší soudržnost různých iniciativ a jejich jednotlivých fází (koncipování, provádění atd.). Je však nutné respektovat, že se tyto analýzy nesmí opírat pouze o vzniklé náklady, nýbrž musí též zahrnovat jiné ekonomické, sociální a environmentální výhody (17). Proto by se podle vzoru zkoumání dopadů na konkurenceschopnost mělo vypracovat určité kritérium, aby se zajistilo, že nebudou opomenuty oba naposledy jmenované rozměry.

3.22.1

Výbor znovu opakuje své přesvědčení, že způsobilost pro financování projektů v souvislosti s různými programy a rozpočtovými položkami by mělo vycházet z kritéria trvale udržitelného rozvoje. (18) Na toto kritérium by měl být též brán zřetel při hodnocení efektivnosti výdajů.

3.23

Nehledě na nejasné cíle a absenci diskuse o nástrojích nachází EHSV další slabinu dokumentu. Komise totiž nedává žádnou odpověď na otázku přidělení pravomocí. Jedná se o choulostivé téma, neboť některé plánované činnosti spadají do příslušnosti Společenství (obchodní politika), zatímco jiné patří spíše mezi kompetence členských států (energetika) nebo jsou předmětem koordinačních snah na evropské úrovni (sociální politika). Kromě toho se k této rozmanitosti kompetencí řadí ještě další rozměr, totiž globální rozměr (viz též shora).

3.24

EHSV zastává názor, že jednou z příčin nedosažení skutečného pokroku v oblasti trvale udržitelného rozvoje je velký počet strategií, akčních plánů atd., jakož i změny, kterým podléhají v závislosti na politických prioritách v průběhu let. V souladu s hlavními zásadami udržitelného rozvoje vyhlášenými Evropskou radou v červnu 2005 (19) souhlasí Výbor s tím, že je na Komisi, aby s ohledem na opatření jasně stanovila, která úroveň je odpovědná, a aby se tato úroveň vůči zainteresovaným stranám zavázala zajišťovat dlouhodobou stabilitu a soulad s ostatními opatřeními.

3.25

V souladu se zásadami uvedenými v Bílé knize o evropské správě věcí veřejných, se záměrem „překonat bariéry“ mezi EU a občany, vyjádřeným v Bílé knize o evropské komunikační politice, a v návaznosti na poradní fórum z 20.-21. března 2006 o trvale udržitelném rozvoji Výbor soudí, že je nezbytná stálá a strukturovaná konzultace se zainteresovanými stranami, aby mobilizace místních subjektů dosáhla skutečného pokroku a trvale udržitelný rozvoj se stal konkrétní realitou. Proto bude usilovat o vytvoření obdobné databáze, kterou již spravuje v souvislosti s jednotným trhem (PRISM). Cílem této databáze bude zaregistrovat překážky, s nimiž se setkávají místní subjekty, šířit osvědčené metody, informovat organizace zodpovědné za tyto inovační projekty, konkretizovat přístup bottom-up a posilovat odborné znalosti, na nichž staví zvláště Komise při vypracování návrhů směrnic, analýz dopadů a sdělení.

3.26

Výbor dále zastává názor, že reforma Mezinárodního měnového fondu stanovená na rok 2008 poskytne zástupcům z Evropy příležitost promluvit jedním hlasem, aby bylo zajištěno, že se koncepce udržitelného rozvoje stane jedním z kritérií pro poskytování podpory.

3.27

EHSV vítá oznámení Komise hodnotit udržitelný proces v pravidelných dvouletých intervalech na základě zprávy o pokroku a zapojit přitom jak Evropskou radu, tak i Evropský parlament, a navíc využívat roli EHSV a VR jako katalyzátoru ve společnosti.

3.28

Nejnovější sdělení Komise k průmyslové politice (20) oznamuje ustavení skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí, úvahy o vnějších aspektech konkurenceschopnosti a přístupu na trhy (jaro roku 2006), jakož i řízení strukturálních změn ve zpracovatelském průmyslu (konec roku 2005). Výbor vítá ustavení skupiny na vysoké úrovni (únor 2006) a její poslání (21) a je připraven jí být v případě potřeby při její činnosti nápomocen. Dále doufá, že úvahy, které bude Komise muset později upřesnit, budou v souladu s úsilím zajistit odpovídající využití součinnosti evropských politik a uzavírat kompromisy v zájmu cíle udržitelnosti.

3.29

I když je Výbor bezvýhradným zastáncem cíle, jež spočívá v přidělení 3 % HDP na výzkum a vývoj (2/3 ze soukromého sektoru), soudí, že odpovídající investice a inovace musí být v souladu s perspektivou podpory udržitelného rozvoje. Bylo by třeba, aby v rámci možností Komise s pomocí Eurostatu a příslušných národních partnerů pravidelně předkládala zprávu o situaci, a to s cílem sloučit Lisabonskou strategii a celkovou strategii trvale udržitelného rozvoje. V případě potřeby by měla navrhnout doporučení odpovídající hlavním integrovaným směrům, aby zajistila jejich slučitelnost a synergii.

4.1.1

EHSV se zděšením konstatuje, že Komise ve svém sdělení téměř odevzdaně přiznává, že změnu klimatu již nelze zadržet a že jde „už jen“ o zmírnění dopadu na ty, kterých se změny dotýkají nejvíce.

4.1.2

„Klíčové akce“ v této oblasti nejsou ničím jiným než prohlášením o záměru a obezřetným slovním ohlášením snahy o obsáhlé závazky a mezinárodní dohody. Nedostatek jasných cílů je zejména v této oblasti politiky o to více alarmující, že je již dnes zřejmé, že současný cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2012 nebude pravděpodobně splněn, a to i přes rostoucí hrozbu a nepopiratelné zhoršení klimatických podmínek s katastrofálními následky pro lidstvo i ekonomiku.

4.1.3

EHSV však přesto vítá spíše obecná vyjádření o využití vlastního potenciálu EU k vyšší účinnosti a k technologickému rozvoji v oblasti obnovitelných zdrojů a spotřeby energie. EHSV podporuje cíle Komise, důrazně však Radě a Komisi doporučuje vypracovat jasné a v každém případě ctižádostivé cíle, popsat nástroje k jejich dosažení a diskutovat o nich se všemi zúčastněnými stranami.

4.1.4

Nyní to vypadá, že průmysl by ohledně tepelných elektráren bez CO2 mohl stát před průlomem. V rámci strategie udržitelnosti lze velmi dobře očekávat, že se bude debatovat o otázce, které rámcové podmínky (a tím pádem nástroje) má politika vytyčovat, aby bylo podpořeno uplatnění takové technologie.

4.2.1

I když je Výbor potěšen, že v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení EU nejde pouze o zvýšení nízkých příjmů, domnívá se, že navržené klíčové akce nejsou zdaleka dostačující. Komise by především měla aktualizovat ukazatele kvality práce (22) z Laekenu (23) a posílit tento rozměr v příslušných hlavních směrech.

4.2.2

Komise oznámila, že bude konzultovat sociální partnery ve věci skloubení pracovního a soukromého života. V případě, že sociální partneři budou považovat následná opatření za nezbytná, avšak nepodaří se jim uzavřít dohodu na základě článku 139 Smlouvy o ES, by příslušná pravomoc měla podle názoru Výboru přejít na Komisi a evropského zákonodárce. Tento postup by měl platit i pro jiné dotčené oblasti.

4.3.1

I v otázce přírodních zdrojů se klíčové akce zdají spíše nezávazné resp. zcela nevěrohodné. Komise píše, že „EU a členské státy by měly zajistit dostatečné financování a řízení sítě chráněných oblastí Natura 2000 a lépe začlenit otázku biologické rozmanitosti do vnitřních a vnějších politik s cílem zastavit ztrátu biologické rozmanitosti“. Vzhledem k finančnímu nařízení Evropské rady z prosince 2005, ve kterém byly škrtnuty prostředky právě pro toto odvětví, veřejnost samozřejmě ihned poznala, jak moc jsou politické nároky a politická skutečnost v EU neslučitelné.

4.3.2

V příloze 2 se pod „operativními cíli a úkoly“ pro oblast „lepšího řízení přírodních zdrojů“ pouze opakují již známé a přijaté politiky, například cíl stanovený v roce 1997 (!) v bílé knize (24), dosáhnout do roku 2010 v kombinaci zdrojů energie podíl obnovitelné energie ve výši 12 %, o kterém však sama Komise ve svém sdělení z 26. května 2004 (25) soudí, že ho současnými opatřeními pravděpodobně nedosáhne. Nová opatření však navržena nejsou a ani se neprovádí analýza příčin domnělého neúspěchu.

4.3.3

Podle názoru EHSV by stanovení ctižádostivých cílů orientovaných na budoucnost – které vyhlásilo kupříkladu Švédsko na počátku února 2006 – přineslo i zde více rozruchu, pozornosti a podpory než tato vágní prohlášení o záměru, která se nezdají ani nová ani aktuální. Švédsko si, jak je známo, stanovilo za cíl dlouhodobě nahradit fosilní paliva a zároveň přestat vyrábět jadernou energii.

4.3.4

Kromě toho by se v oblasti úspor energie a energetické účinnosti mohl stanovit veřejně působivý cíl orientovaný na budoucnost a podporující inovace, že například do roku 2020 budou všechny novostavby v Evropské unii stavěny podle koncepce takzvaných „nulových domů“, tzn. budov, které již nepotřebují žádnou dodatečnou vstupní energii.

4.4.1

V oblasti dopravy se nejprve píše, že „současný vývoj je neudržitelný“.

4.4.2

Dále Komise uvádí: „Výhody mobility mohou být zajištěny za mnohem menších hospodářských a sociálních dopadů i dopadů na životní prostředí. Toho je možno dosáhnout snížením potřeby dopravy (například změnou využívání půdy, podporou práce z domova a videokonferencí), lepším využitím infrastruktury a vozidel, změnou způsobů dopravy, například užíváním železnice namísto silnice, cyklistikou a chůzí na krátké vzdálenosti a rozvojem veřejné dopravy, používáním čistších vozidel a rozvojem alternativních látek za ropu, jako jsou biopaliva a vozidla na vodíkový pohon“, což obsahově odpovídá stanovisku EHSV o dopravních infrastrukturách budoucnosti (26). Komise rovněž líčí, že „výhody udržitelnější dopravy jsou široké a značné“.

4.4.3

EHSV výroky v podstatě vítá jako i odkazy na situaci, z níž mají všichni účastníci užitek. EHSV si však klade otázku, proč tedy stále ještě navzdory všem těmto výhodám a možnostem dochází k opakovaně popisovaným negativním trendům např. v dopravě a proč tudíž Komise musí konstatovat negativní vývoj trendů.

4.4.4

Musí existovat důvody, proč lidé a podniky používají a upřednostňují neudržitelné dopravní prostředky navzdory výhodám udržitelného rozvoje, které Komise popisuje. Tyto pohnutky nejsou v dokumentu analyzovány, avšak bez takovéto analýzy nelze rozvíjet žádné vhodné protistrategie.

4.4.5

Komise uvádí 3 klíčové akce v oblasti dopravy:

4.4.6

Z pohledu EHSV je více než sporné, zda EU těmito klíčovými akcemi dostane pod kontrolu rostoucí přetíženost dopravy, na kterou si stěžovala strategie udržitelného rozvoje (27), a bude tak moci dojít například k dostatečnému omezení dopravy. Požadavky a formulace klíčových akcí zůstávají daleko pozadu za tím, co bylo vyjádřeno v dřívějších dokumentech EU – např. v souvislosti s „občanskými sítěmi“ nebo v bílé knize o dopravní politice (28).

4.4.7

Daleko atraktivnější pro zprostředkování strategie udržitelného rozvoje široké veřejnosti a daleko ctižádostivější a cílenější by naopak byl cíl dosáhnout např. do roku 2020 či 2025 toho, že v Evropě bude možné zaregistrovat pouze vozidla s nulovými emisemi. To by bylo na jedné straně velkým podnětem pro výzkum a vývoj k urychlení technologických inovací a ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských automobilů a na druhé straně rovněž ku prospěchu hospodářského rozvoje Evropy. Kromě toho by se jednalo o technologický přístup, který by mohl pomoci odvrátit ekologickou a klimatickou katastrofu způsobenou rostoucím rozvojem dopravy v některých rozvojových zemích světa.

4.4.8

Takovýto strategický cíl v oblasti dopravy by vedle splnění požadavků EHSV na udržitelný rozvoj dopravy (29) byl hoden evropské strategie udržitelného rozvoje a umožnil by pozitivní výsledek, z něhož by měli všichni účastníci užitek.

4.5.1

Na skutečnost, že ve sdělení se takřka „recyklují“ požadavky, které EU již léta vznáší, avšak ještě nebyly splněny, je třeba pohlížet kriticky. Příkladem je klíčová akce v oblasti celosvětové chudoby, v jejímž rámci by „EU a její členské státy … měly zvýšit svůj objem pomoci na 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) v roce 2015 a dosáhnout průběžného cíle, kterým je 0,56 % v roce 2010, přičemž EU-15 má individuální cíl 0,51 % a ostatních deset členských států EU 0,17 %“. EHSV nijak nepochybuje o tom, že tento požadavek je správný (30). Připomíná jen, že průmyslové státy slíbily již na zasedání Valného shromáždění OSN dne 24. října 1970 – tedy před více než 35 lety!!!, že dají k dispozici 0,7 % svého HDP na pomoc rozvojovým zemím (což by však samo o sobě přirozeně nevyřešilo všechny problémy). Neustálé opakování slibů, které nejsou dodržovány, nečiní politiku právě věrohodnější.

4.5.2

Výbor samozřejmě vítá veškeré projevené snahy o potírání celosvětové chudoby. Komise hodlá zesílit své úsilí k zajištění toho, aby byl mezinárodní obchod používán jako nástroj k dosažení skutečného celosvětového udržitelného rozvoje. To je nepochybně nesmírně důležitý přístup, z globálního hlediska možná dokonce rozhodující. Dohoda WTO je obchodní dohodou, která nezná žádná kritéria udržitelnosti, i když světový obchod má na udržitelný rozvoj významný dopad. Rada a Komise by proto toto důležité prohlášení měly rozhodně zdůraznit, avšak současně nastínit, jak si představují provádění.

4.5.3

To je důležité i z toho důvodu, aby se veřejnosti dalo jasně najevo, že se nejedná jen o pouhé prohlášení o záměru. EHSV si je vědom toho, že finanční podpory samy o sobě nejsou s to trvale zlepšit životní a pracovní podmínky lidí v rozvojových zemích.

Kromě toho Výbor připomíná, že v závěrech Rady o sociálním rozměru globalizace (březen 2005) se koncepce „lidsky důstojné práce“ stala středem pozornosti vnější činnosti EU. Výbor nemůže akceptovat, že se komparativní výhody některých zemí zakládají na porušování předpisů ILO či předpisů o ochraně životního prostředí. U těchto předpisů se nejedná o zastíraný protekcionismus bohatých zemí, nýbrž naopak o přínos k zaručení lidské důstojnosti, sociálního pokroku a spravedlnosti. EU by měla sledovat pokroky dosažené v těchto oblastech a pokud možno spolu s sociálními partnery uznanými ILO v dotyčných třetích zemích (nebo v nich činných a uznávaných zastupujících organizacích občanské společnosti) tyto pokroky hodnotit, a pokud bude konstatováno zhoršení situace, reagovat na ně obchodními sankcemi. Je škoda, že sdělení Komise na toto nebere zřetel.

4.6

Výbor obecně vyzývá Komisi a členské státy, aby dokázali svými obchodním partnerům, že trvale udržitelný rozvoj nesmí být vnímán jako nákladná záležitost, ale spíše jako zdroj příjmů jak pro hospodářství, jehož cílem je vyšší životní úroveň, tak pro celý svět.

1)

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Hodnocení strategie udržitelného rozvoje. Akční platforma (KOM(2005) 658 v konečném znění ze dne 13.12.2005).

2)

Zpráva EUROSTAT: Measuring progress towards a more sustainable Europe - Sustainable development indicators for the European Union - Data 1990-2005 (13.12.2005).

3)

Závěry předsednictví Evropské rady o hlavních zásadách udržitelného rozvoje (16. a 17. června 2005).

4)

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Hodnocení strategie udržitelného rozvoje EU v roce 2005: Výchozí rekapitulace a budoucí směry vývoje (KOM(2005) 37 v konečném znění ze dne 9.2.2005).

5)

Příloha pracovního dokumentu útvarů Komise SEK (2005) 225 - zpráva o dosaženém pokroku [není k dispozici v češtině].

„The effects of environmental policy on European business and its competitiveness: a framework for analysis“, SEC(2004) 769.

„Commission staff working document on the links between employment policies and environment policies“, SEC(2005) 1530.

„Employment and productivity and their contribution to economic growth“, SEC (2004) 690.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/37

1.1

EHSV vítá, že Komise předložila návrh směrnice o protipovodňových opatřeních, jak to požadoval ve svém stanovisku (1) k předchozímu sdělení, a zejména vítá, že tento návrh přebírá metodologii a nástroje rámcové směrnice o vodě (RSV). Zahrnutím map a plánů pro případ nebezpečí povodně do plánu říčního povodí se upraví veškeré otázky spojené se správou kontinentálních vod a pobřežních oblastí spadajících do povodí.

1.2

Účinné provádění směrnice závisí na předběžném vyhodnocení situace ve všech povodích a pobřežních oblastech, které spočívá v důkladné analýze současné situace zejména v oblastech ohrožených povodněmi z důvodu zásahů člověka a změn klimatu.

1.3

Dále je nutné klást důraz na preventivní opatření proti ničivým následkům povodní, zejména na opatření zaměřená na informování a účast veřejnosti. EHSV proto žádá Komisi, aby dbala zejména na to, aby byly předpisy stanovené v článku 14 rámcové směrnice o vodě a v tomto návrhu směrnice uplatněny i v plánech povodí.

1.4

Plány řízení povodňových rizik a mapy povodňových rizik, které jsou stanoveny ve směrnici, musí být dále rozpracovány. Klasifikace vysoce ohrožených povodí musí zahrnovat jak předpisy o prioritních opatřeních (dostatečně financovaných), tak i kritéria zaměřená na minimalizaci nákladů a zvýšení užitku pro obyvatelstvo. Výsledkem musí být udržitelný a integrovaný rozvoj potenciálních záplavových oblastí.

1.5

S ohledem na činnost Společenství v oblasti mezioborového výzkumu a koordinace je nakonec ještě třeba zdůraznit, že musí být posíleny všechny politiky o evropských vodách.

2.1

Při vypracování směrnice 2000/60/ES neboli rámcové směrnice o vodě zůstala jedna mezera, a sice stanovení cíle protipovodňové prevence, ochrany a zmírňování povodní. Na území EU došlo v uplynulých deseti letech k více než 100 případům záplav s vysokým počtem obětí a značnými hospodářskými škodami. Komise předložila sdělení (2) analyzující situaci, ve kterém navrhla koordinovanou akci Evropské unie. Současný návrh směrnice je součástí této akce.

2.2

Ve sdělení i v návrhu směrnice se klade důraz na to, aby byla všechna opatření vodní politiky koordinována s ostatními existujícími politikami Společenství v oblasti prevence a zmírňování následků povodní. Politika výzkumu svými projekty, jako je FLOODsite, přispívá ke zlepšení integrovaných analýz a řízení povodňových rizik. Regionální politika vytváří s pomocí strukturálních fondů, především Evropského fondu pro regionální rozvoj a společné zemědělské politiky, a s nástroji oddělování a podmíněnosti (3) obsáhlý balíček, jenž umožňuje dosáhnout lepších výsledků než jednotlivá vodohospodářská opatření.

2.3

Cílem návrhu směrnice je zmírnit a řídit povodňová rizika, která ohrožují lidské životy a zdraví, majetek, přírodu a životní prostředí. Integrace tohoto návrhu do rámcové směrnice o vodě umožní zjednodušit organizační a administrativní kroky, neboť návrh se vztahuje na existující oblasti povodní podle ustanovení rámcové směrnice o vodě. To znamená, že veškerá opatření přijatá v zájmu zamezení a zmírnění povodňových rizik musí být prováděna v rámci plánů povodí jednotlivých řek a že příslušné orgány jsou v obou případech totožné a pouze obdrží tyto nové pravomoci. Kromě toho by se mělo zmínit, že účinnost by byla daleko vyšší, pokud by se lhůty nově navržené směrnice shodovaly s lhůtami v rámcové směrnici o vodě.

2.4

EHSV s návrhem směrnice souhlasí. Při zkoumání obsahu zjistil, že bylo použito hodně jeho poznámek ze stanoviska ke sdělení z roku 2004 (4). V tomto ohledu mu nezbývá než Komisi důrazně nutit k plnění její úlohy. Její role při zajišťování, že požadavky rámcové směrnice o vodě budou splněny, je zárukou správného uplatňování právních předpisů ze strany úřadů v jednotlivých členských státech bez opomenutí potenciálních výhod pro třetí státy, které sdílí povodí s Evropskou unií.

3.1

Návrh směrnice je rozdělen do sedmi kapitol:

4.1

EHSV konstatuje, že začleněním tohoto návrhu směrnice do metodiky rámcové směrnice o vodě se podpoří začlenění plánů řízení povodňových rizik do plánů povodí, takže bude zajištěno nezbytné plánování opatření vždy pro celou oblast povodí, a opatření a akce příslušných orgánů na různých úrovní (místní, národní, nadnárodní) budou navzájem sladěny a koordinovány.

4.2

Zařazením řízení povodňových rizik do rámcové směrnice o vodě se dále podpoří definice „povodní“ jako přirozené a běžné součásti funkce říčních a pobřežních systémů. Definice „povodňového rizika“ se odvozuje od ničivých následků pro lidské zdraví, životní prostředí a hospodářskou činnost a tím i pro vodní útvary, které jsou předmětem rámcové směrnice o vodě.

4.3

Jedním z nejvýznamnějších závěrů stanoviska EHSV (5) je, že musí být provedeno předběžné vyhodnocení povodňových rizik. Do té míry návrh směrnice, konkrétně ustanovení článků 4 a 5, usnadní vědeckou přípravu příslušných plánů řízení povodňových rizik. Je vhodné zmínit některé z těchto požadavků:

4.4

Za povšimnutí stojí i klasifikace povodí a pobřežních oblastí s takovýmto resp. bez tohoto povodňového rizika. EHSV souhlasí, že cílem řízení povodňových rizik je snížit pravděpodobnost a dopady povodní. K tomuto účelu je nezbytné klasifikovat postupy, které lze uplatnit, jakož i opatření a kritéria jejich správného výběru pro každý jednotlivý případ.

4.5

EHSV Komisi navrhuje, aby do článku 9 a do přílohy (plány řízení povodňových rizik, písmeno A) zahrnula následující zásady a opatření:

4.6

V zájmu větší účasti občanské společnosti na opatřeních k zamezení povodňovým rizikům a škodám je ve všech členských státech třeba vytvořit systém informování a účasti veřejnosti, tak, jak je stanoveno v článku 14 rámcové směrnice o vodě. Za tímto účelem je však účast nutná jak u plánů řízení povodňových rizik, tak u předběžného vyhodnocení.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/40

1.1

EHSV vítá rozhodnutí Rady o mechanismu civilní ochrany Společenství, které celkově zohledňuje poznámky EHSV formulované v jeho stanovisku z listopadu 2005 ke sdělení na téma zlepšení tohoto mechanismu. (1)

1.2

EHSV by rád zdůraznil, že jakožto metoda zjednodušení právních předpisů Společenství usnadňuje přepracovaná verze orgánům civilní ochrany v členských státech porozumění právním předpisům a jejich používání a umožňuje jim lépe reagovat na přírodní katastrofy či katastrofy způsobené lidmi.

1.3

Posílením činnosti mechanismu tím, že mu budou přiděleny větší pravomoci a především větší a lepší prostředky, je možné usnadnit zásah v rámci i vně EU. Obzvláště důležitý je odkaz na koordinaci mezi tímto mechanismem a Úřadem OSN pro koordinaci humanitární činnosti. EHSV se však domnívá, že tato koordinace by měla být rozšířena na Červený kříž a nevládní organizace, které působí v postižených oblastech, a měla by rovněž vystupovat jako koordinátor pro dobrovolníky, kteří hrají při katastrofách důležitou roli.

1.4

Dostatečné rozpočtové prostředky jsou velmi důležité, aby mechanismus správně fungoval, a je rovněž důležité uznat potřebu týkající se zlepšení informací, zajištění dopravních prostředků, poskytnutí odborné přípravy atd. EHSV znovu připomíná nezbytnost tohoto důležitého bodu a domnívá se, že by Komise měla mít k těmto fondům přístup a měla by požadovat od členských států, aby vyhověly závazkům v této oblasti, a tím mohla být civilní ochrana úspěšně dokončena.

2.1

Mechanismus civilní ochrany Společenství byl zřízen v roce 1981; (2) od té doby, spolu s akčním programem v oblasti civilní ochrany (3), usnadnil mobilizaci a koordinaci v oblasti civilní ochrany v EU a mimo ni. Zkušenosti získané během těchto let jasně ukazují, že tento mechanismus musí být zlepšen, zejména jelikož jak Evropský parlament, tak Rada uznaly význam jeho zásahu při rozsáhlých katastrofách v EU a mimo ni.

2.2

Za účelem zefektivnění mechanismu vydala Komise sdělení (4) navrhující několik zlepšení se zaměřením na:

2.3

EHSV vydal stanovisko (5) k tomuto sdělení, v němž vítá navrhovaná zlepšení, ale domnívá se, že by mohla být upravena některá opatření s ohledem na zkušenosti získané zejména během nedávných zásahů při reakci na katastrofy v Asii. Ve svém stanovisku EHSV předkládá Komisi následující návrhy zaměřené na zlepšení fungování mechanismu:

3.1

Rozhodnutí Rady, které přepracovává předchozí rozhodnutí z 23. října 2001 a výše zmíněné sdělení v jeden text, je v souladu s programem Komise na zjednodušení právních předpisů. Použitá metoda přepracování usnadní provádění jak pro mechanismus, tak pro národní orgány odpovědné za civilní ochranu. Obsah se rovněž výrazně zlepšil, a to jak z hlediska fungování mechanismu civilní ochrany Společenství, tak z hlediska poskytování prostředků nutných pro to, aby byl mechanismus operační.

3.2

EHSV vítá tuto iniciativu, jejímž cílem je objasnit úlohu orgánu Společenství odpovědného za koordinování zásahu v případě katastrofy v EU a mimo ni, zvláště jelikož její rozsah byl rozšířen o katastrofy způsobené lidmi, teroristické útoky a znečištění v důsledku námořních havárií.

3.3

Ještě důležitější je zahrnutí některých zlepšení do mechanismu, jak navrhoval EHSV ve svém stanovisku z roku 2005. Například je třeba zdůraznit odkaz v článku 2 na dostupnost podpory z vojenských prostředků a kapacit, které jsou často nezbytné pro rychlý, účinný zásah. Další z návrhů EHSV byl rovněž zahrnut: přijetí opatření pro dopravu, logistiku a jinou podporu na úrovni Společenství.

3.4

EHSV znovu zdůrazňuje svou podporu pohotovostním modulům, které mají být poskytovány členskými státy a koordinovány mechanismem, a mají být ve stálém spojení s CECIS, aby bylo možné prostřednictvím systému včasného varování rozmístit dostatečné prostředky včetně dodatečných dopravních prostředků.

3.5

Byla provedena jedna úprava týkající se zásahu mimo EU, která nebyla zmíněna ve sdělení. Tato úprava stanovuje, že s postiženou zemí naváže spojení členský stát, který bude v dané době vykonávat předsednictví Rady EU. CECIS však bude mít potřebné informace a Komise určí pohotovostní koordinační tým, který bude zároveň v koordinaci s OSN. EHSV se domnívá, že mechanismus civilní ochrany Společenství by měl při svých činnostech zahrnovat zastoupení EU na nejvyšší úrovni, a vyzývá proto k zapojení vysokého představitele EU pro zahraniční politiku; nedomnívá se však, že je systém ve svém konečném návrhu plně operační.

3.6

Je důležité vzít na vědomí nový článek 10, který ustanovuje, jak bude mechanismus Společenství doplňovat národní orgány civilní ochrany, jimž může být poskytnuta pomoc při dopravě a prostřednictvím mobilizace modulů a týmů schopných zásahu na daném místě.

3.7

Konečně článek 13 ustanovuje pravomoci Komise při provádění všech opatření stanovených v rozhodnutí, zejména dostupnost prostředků pro zásah, CECIS, týmy odborníků a jejich odbornou přípravu a jakoukoli další dodatečnou podporu. EHSV vítá odkaz na dostupnost prostředků, ale domnívá se, že tyto prostředky by měly být kvantifikovány, aby bylo možné působit v každé přidělené oblasti působnosti.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/42

—

je složená z více částí zaměřených na:

—

stanoví cíle pro:

—

vypracuje doporučení, zejména:

—

určí osvědčené postupy pro podporu sociálního začlenění duševně nemocných a pro ochranu jejich práv, čímž by se měla zabývat Agentura pro základní práva EU.

—

explosivním a masovým nárůstem poptávky od psychiatrie až po duševní zdraví,

—

nevratným vstupem pacientů a/nebo jejich zástupců do hry, který působí na všechny politiky,

—

nerovnováhou mezi pobytem v nemocnici a ambulantní léčbou, problémy spojenými s flexibilitou celého odvětví zdravotní péče, od pohotovostních služeb až po lékařskou a sociální péči.

2.1

Duševní poruchy představují na celém světě jednu z deseti hlavních příčin nesvéprávnosti a z tohoto důvodu mají devastující sociální a hospodářské důsledky pro jednotlivce, rodiny a vlády.

2.2

Lidé s duševním postižením musí často čelit diskriminaci nebo jistému vyloučení a závažným porušením svých základních práv.

2.3

Mezi problémy duševního zdraví a chudobou existuje jistá vazba, která zvyšuje riziko duševních poruch a omezuje přístup k základnímu ošetření. Jednotlivé země by tedy měly mezi významné otázky v oblasti veřejného zdraví zařadit problémy spojené s duševním zdravím.

2.4

Duševní zdraví totiž často není jednou z priorit zdravotnictví, částečně protože všechny země nemají dostatečné možnosti poskytovat kompletní a účinné služby v oblasti duševního zdraví.

2.5

Nástroj Společenství v oblasti duševního zdraví, který je součástí programu Evropské unie pro zlepšení veřejného zdraví na období 2003-2008, se zakládá na článku 152 Smlouvy o ES a je třeba si povšimnout, že jakákoli opatření v této oblasti musí brát v úvahu zodpovědnost členských států, zejména při organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče.

2.6

Zelená kniha Komise si klade za cíl zahájit v rámci evropského akčního plánu rozsáhlou diskusi o lepším zvládání duševních nemocí a propagaci dobrého duševního zdraví na úrovni Unie, a to z následujících důvodů:

2.7

Po Evropské ministerské konferenci Světové zdravotnické organizace (WHO) o duševním zdraví, která se konala v lednu 2005, Evropská komise jako spolupracující partner konference v rámci partnerství s WHO zveřejnila, v říjnu 2005, Zelenou knihu s názvem Zlepšení duševního zdraví obyvatelstva – Na cestě ke strategii duševního zdraví pro Evropskou unii, která se zabývá veřejným zdravím na základě článku 152 Smlouvy o ES, a zahájila veřejnou konzultaci o duševním zdraví na evropské úrovni.

2.8

Zlepšení duševního zdraví evropského obyvatelstva představuje jasně vytyčený cíl v rámci strategie, která přesahuje oblast zdravotnictví a směřuje obecněji k návratu na cestu dlouhodobé prosperity, k větší solidaritě, sociální spravedlnosti a zlepšení kvality života.

2.9

Zelená kniha by měla podnítit diskusi a zahájit proces konzultace s veřejnými orgány, odborníky, organizacemi pacientů v roce 2006 a předložit tak koncem tohoto roku návrhy na činnosti, které budou v pravomoci Společenství a vytvoří strategii Unie v oblasti duševního zdraví.

3.1.1

S náležitým odůvodněním se odhaduje, že v časovém rozmezí jednoho roku trpí alespoň jednou z duševních poruch 27 % Evropanů dospělého věku, z čehož 6,3 % představují somatoformní poruchy, 6,1 % deprese a 6,1 % fóbie.

3.1.2

Počet sebevražd ve státech Unie přesahuje počet úmrtí způsobených dopravními nehodami nebo HIV/AIDS.

3.1.3

Dopad na společnost se projevuje různými způsoby, které zpráva zhodnotí po finanční stránce se zaměřením na ztrátu produktivity, náklady pro sociální, vzdělávací jakož i trestní a soudní systém.

3.1.4

Mezi členskými státy (ale i v jejich rámci) existují závažné nerovnosti.

3.2.1

Program Evropské unie pro zlepšení veřejného zdraví se skládá z několika částí zaměřených na:

3.2.2

Strategie Společenství týkající se duševního zdraví by se mohla zaměřit na následující cíle:

3.2.3

Doporučení Rady by se jako jedna z možných iniciativ na úrovni Společenství mohla zaměřit na omezení depresí a sebevražedného chování, která se opírají o pilotní projekt pro vytvoření regionálních sítí k výměně informací mezi zdravotnictvím, pacienty a jejich příbuznými, zprostředkovateli a širokou veřejností, který přispěl ke snížení pokusů o sebevraždu mezi mladými lidmi o 25 %.

3.2.4

Evropská komise v rámci svých aktivit zaměřených na lepší začlenění duševně nemocných do společnosti vyzývá členské státy, aby urychlily proces deinstitucionalizace. V posledních letech Komise financovala studii, z níž vyplynulo, že nahrazení psychiatrických zařízení alternativami založenými na společném soužití ve skupině umožnilo zlepšit kvalitu života postižených lidí. V červnu 2005 bylo vyhlášeno výběrové řízení na studii, která má přednést a analyzovat způsob využití stávajících zdrojů a poskytnout údaje o deinstitucionalizaci.

3.2.5

V těchto souvislostech by mohly být naplánovány i další iniciativy na úrovni Společenství:

3.2.6

Evropská unie si přeje vylepšit znalosti o duševním zdraví podporou výzkumných programů a vytvořením styčné skupiny mezi politikou a výzkumem.

4.1.1

Poslední léta byla ovlivněna několika faktory: explosivním a masovým nárůstem poptávky a změnou pojetí od psychiatrie až po duševní zdraví a nevratným vstupem do hry pacientů a zástupců jejich rodin. Všechny tyto faktory vedly, v závislosti na tempu zvoleném jednotlivými státy, k legislativním úpravám nebo změnám předpisů a prokázaly tak více či méně výrazné politické a administrativní uvědomění.

4.1.2

Masový nárůst poptávky, který způsobil přeplnění všech dostupných zařízení, je spojený s komplexní interakcí mezi změnou ve vnímání duševních poruch a psychiatrie, které jsou společností spíše akceptovány, nebo alespoň méně stigmatizovány, a službami v rámci nabídky. Tato změna, která byla zaznamenána ve stejném období ve všech rozvinutých státech, se odráží v epidemiologii: 15 % až 20 % představují duševní poruchy, jež je možno diagnostikovat v průběhu jednoho roku u celé populace, 12 % až 15 % má za následek pracovní neschopnost (stejný počet jako kardiovaskulární nemoci, dvakrát více než onemocnění rakovinou), 30 % všech let života je ztracených předčasnou smrtí nebo pracovní neschopností (zdroj WHO, 2004). Tento nátlak se také odráží ve způsobu plánování ve zdravotnické oblasti, jež v průběhu let přiděluje oboru psychiatrie čím dál tím více úkolů.

4.1.3

Masový nárůst poptávky a změny ve vnímání tohoto oboru společně navýšily poptávku po ambulantním způsobu léčby, což narušilo tradiční bipolární pojetí nemoci a zdraví jako jakéhosi kontinua od jednotlivých klinických stavů, až po psychické utrpení. Není již možné oddělovat pozorované poruchy od sociálního kontextu, ve kterém se daný subjekt vyvíjí a prokázalo se, že při posuzování potřeb je třeba brát v úvahu také sociální rozměr duševních poruch. Důležitá část úkolů psychiatrie nyní spočívá v upřesnění, co spadá a nespadá do oboru psychiatrie, co do něj spadá natolik, že si vyžaduje reakci tohoto oboru, aniž by byl obor omezen pouze na tuto činnost, tak aby bylo možno sdílet zátěž s ostatními partnery a nebo jim pomoci stát se opět hlavními subjekty při pomoci nebo při terapiích. Toto dialektické a někdy konfliktní napětí mezi klinickým, mravním a organizačním pojetím svědčí o změně paradigmatu: psychiatrie proti duševnímu zdraví. Je také příčinou mnohdy rozporuplné terminologie, včetně úředních dokumentů. V mezinárodních publikacích rozlišení mezi psychiatrií (psychiatry) a duševním zdravím (mental health) nepůsobí problémy.

4.1.4

Posledním, a zdaleka ne nevýznamným prvkem, je důležitá role pacientů a zástupců jejich rodin. Svědčí o celkovém vývoji situace, na francouzské i celosvětové úrovni, jež se neomezuje pouze na obor psychiatrie, a byla ještě posílena některými patologiemi (AIDS), které hluboce pozměnily vztah mezi lékařem a pacienty. Legislativa o právech nemocných, odkaz na pacienty a jejich rodiny v administrativních dokumentech při organizaci služeb v oblasti psychiatrie, přizpůsobování se potřebám a konkrétní realizace jsou pozoruhodnými důkazy tohoto vývoje.

4.1.5

Toto zvýšení významu duševního zdraví se projevuje také u zástupců obyvatelstva a potencionálních pacientů. Politika, obecní politika a politika duševního zdraví jsou čím dál více propojeny. Volení zástupci jsou čím dál více zapojováni do procesu, kterým je dopad způsobený rozvojem psychiatrie, a ve kterém jejich úloha neustále poroste.

4.1.6

Rozvoj psychiatrie krajně vyostřil nerovnováhu mezi pobytem v nemocnici a ambulantní léčbou a problémy spojené s flexibilitou celého odvětví zdravotní péče, od pohotovostních služeb až po lékařskou a sociální péči. Zdůraznil také časté nezdary při procesu deinstitucionalizace a chybějící začlenění psychiatrie do prostředí všeobecných nemocnic. Vzhledem k tomu, že hranice mezi lékařským a sociálním oborem, mezi vykonáváním profese a odbornou přípravou je těžce definovatelná, je základní a průběžné vzdělávání v rámci nových typů zaměstnání jedním z klíčových řešení do budoucnosti. Kromě těchto závažných změn se vyskytly nové problémy, týkající se například duševně nemocných vězňů, starších osob s neurodegenerativními onemocněními, která ústí v duševní postižení, a obzvláště zanedbávaných skupin populace.

4.1.7

Konec druhé světové války, povědomí o zkušenostech obětí koncentračních táborů a boj za lidská práva, kritický pohled na způsob hospitalizace duševně postižených v minulosti, objevení a rozvoj psychotropních látek, založení různých pacientských organizací a omezování rozpočtu – všechny tyto faktory uvedly ve většině rozvinutých zemí oblast psychiatrie do procesu, který mezinárodní publikace nazývají podle anglosaského názvu deinstitucionalizací, to znamená, že organizace zdravotnictví a poskytování zdravotní péče neupřednostňuje hospitalizaci, ale spíše se soustřeďuje na zákroky, jež umožňují pacientům léčit se v jejich přirozeném prostředí.

4.1.8

Vždy, když proces deinstitucionalizace upřednostnil omezování hospitalizace, narazil na úskalí: tendenci společnosti a oboru psychiatrie prohlásit velké množství duševně nemocných za právně odpovědné osoby a ponechat je ve vězení nebo je do vězení přesunout, ponechat bez péče pacienty z okrajových a nezabezpečených vrstev společnosti, pacienty s přerušenou nebo ukončenou zdravotní péčí, bez trvalého bydliště a sociálního zabezpečení, ze kterých se stávají bezdomovci (homeless); tzv. „syndrom otočných dveří“ (revolving door), neboli bludný kruh některých pacientů, kteří v nikdy nekončícím cyklu zahajují léčbu v nemocnici, poté z nemocnice odchází a opět se do ní vrací. V průběhu let a v důsledku rozpočtových škrtů výše uvedené prvky společně s masovým nárůstem poptávky způsobily přeplnění pohotovostních služeb a zdravotních zařízení a došlo tak k vytvoření dodatečných zdravotních lůžek, jemuž se pravděpodobně dalo předejít. K tomuto trendu přispěly také závažné nehody, jako útoky agresivních duševně nemocných pacientů nebo útoky na tyto pacienty. Političtí činitelé se tak nechali ovlivnit veřejným míněním, které je přinutilo předložit opatření týkající se bezpečnosti občanů nebo naopak navrhnout strategii v oblasti duševního zdraví.

4.3.1

EHSV podporuje iniciativu Komise, která si klade za cíl vypracovat integrovanou evropskou strategii duševního zdraví. Výbor se domnívá, že diskuse o výzkumu, upřesnění a vypracování této strategie by měla klást důraz na znalostní společnost. To mimo jiné znamená, že evropská společnost musí:

4.3.2

Potřeby v této oblasti jsou proto natolik rozsáhlé, že vyžadují vytvoření ambiciózního programu a definování společné strategie založené na několika plně sdílených zásadách. Je třeba zdůraznit, že méně závažné zdravotní problémy přitahují podstatně větší pozornost. Situace v oblasti duševního zdraví je mimoto v jednotlivých evropských zemích odlišná a do budoucna je ohrožena jistým opožděním, které bude ještě výraznější v zemích, jež se stanou členy Společenství až v dlouhodobějším horizontu.

Zdá se, že některé podmínky by měly být upřesněny již nyní.

4.3.3

Společná strategie tedy nejprve vyžaduje vypracování sdílených termínů a definicí, jako například „duševní nemoci“ a „lidé s duševním postižením“.

4.3.4

Prioritou oblasti duševního zdraví je její uznání a význam, což představuje výrazný pokrok vedoucí k prosazení nezbytných prostředků pro činnost.

4.3.5

Na druhé straně musí být toto prohlášení podloženo vyhodnocením aktuální situace, jednak v souvislosti s potřebami, jednak s již přijatými opatřeními.

4.3.6

V oblasti plánovaných činností je možno návrhy zelené knihy pouze podpořit. Činnosti podporující duševní zdraví kladou důraz na děti a mládež, pracující obyvatelstvo a starší osoby.

4.4.1

Oblast duševního zdraví se zabývá utrpením jednotlivců v rodinném a okolním prostředí a v rámci dané společnosti. Spojuje různá opatření:

4.4.2

Z tohoto hlediska je třeba zdůraznit tři obsahové složky prevence: primární, sekundární a terciární a přizpůsobit je dané oblasti. Je třeba rozvíjet podporu duševního zdraví a lepší informovanost veřejnosti o osvojení a udržování zdravého způsobu života a vytvoření prostředí, jež vede k seberealizaci. To platí také pro prevenci, která si klade za cíl snížit důsledky duševních poruch tak, že se zaměří na rizikové faktory a patogenní situace, jako je například:

4.4.3

Prioritu představuje bez pochyby splnění potřeb dětí a mládeže. Žádosti nepřicházejí pouze ze stran rodin, ale také od vzdělávacích, soudních, sociálních institucí, ze strany policie nebo společnosti a jedná se o stále extrémnější situace dětí, které jsou čím dál tím mladší a rodiny s mnoha problémy. Tyto rodiny a děti jsou vystaveny více než ostatní vývoji společnosti.

4.4.4

Koordinovaná a koherentní organizace by měla nabídnout širokou škálu koordinovaných služeb založených na základě tří modulů nebo hlavních programů:

4.4.5

Každý modul by měl nabídnout, kromě ambulantního ošetření na místech určených ke konzultaci, ještě intenzivnější péči spadající pod určitou instituci v závislosti na věku a také léčbu akutních příhod a dlouhodobou léčbu. Psychiatrie „blízká občanům“ by měla zajistit rychlou reakci a mobilitu těchto modulů a podílet se na časné diagnóze, prevenci záchvatů a ambulantní podpoře rodin a partnerů.

4.4.6

K těmto základním modulům by se mohly přidat specializované programy pro rizikové situace a skupiny populace, jež by umožnily primární i sekundární prevenci: časné určení poruch při vývoji, některé patologie u malých dětí, časnou diagnózu zanedbání rodičovské péče, osamocené mladé matky, rodiny s mnoha problémy, závislosti u mladých lidí atd. Zvláštní pozornost je třeba věnovat společenským, vzdělávacím a soudním strukturám (prevenční služby, vězení), které se setkávají s těžkými sociálními případy, jež mají nebo mohou vyvinout duševní poruchy následkem vyhrocených situací a jejich kumulativním účinkem.

4.5.1

Je třeba propagovat zlepšení pracovních podmínek nebo podmínek nezaměstnaných, vzhledem k jejich vlivu na duševní zdraví. Problematika zaměstnanosti a duševního zdraví se přímo dotýká hodnoty práce a osobního zapojení a důsledků nezaměstnanosti a pracovní neschopnosti.

4.5.2

Řešení, která je třeba nalézt v otázkách sociálního vyloučení, mají stejnou váhu také v oblasti duševního zdraví.

4.5.3

Nakonec je také nebytné zabývat se problematikou stárnutí obyvatelstva. U 20 % starších osob lze podle WHO hovořit o „úspěšném stárnutí“, což znamená, že 80 % osob se potýká s nemocemi, se ztrátou samostatnosti. Se stárnutím nedochází k postupnému vyléčení duševních onemocnění, ba naopak. Senilní demencí trpí v 60 letech pouze 1 % obyvatelstva, ale v 85 letech je to již 30 %. 70 % těchto osob trpí poruchami v chování.

4.6.1

Problematika duševního zdraví se dotýká integrace žadatelů o azyl, při jejich začlenění do systému, určení azylového zařízení a způsobu života a nakonec také s ohledem na jejich osobní život a osobní a psychologické zázemí. Závažnost prodělaných traumat, často spojených s extrémním, úmyslným a kolektivním násilím svědčí o situaci plné organizovaných násilností. V této populaci jsou posttraumatické poruchy ještě znásobeny ztrátou blízkých osob a bolestnými zkušenostmi v exilu.

4.7.1

Stejná problematika duševního zdraví se týká také častého pobytu ve vězení, kde je velice málo dostupné péče.

4.7.2

Je nutné podpořit zavedení programů pro prevenci deprese, sebevražd a různých návyků.

4.7.3

V případě změny modelu, který se nabízí v rámci deinstitucionalizace, lze zdůraznit, že nové období začalo v devadesátých letech, bylo poznamenáno úpadkem hospitalizace a iluzí o deinstitucionalizaci a také potřebou vytvořit systém spojující výkonná opatření Společenství s plnohodnotnou hospitalizací. Přílišné zaměření na hospitalizaci znamená, že Společenství budou chybět prostředky k rozvoji celé řady služeb potřebných pro pacienty a jejich rodiny. Naopak se také nelze zaměřit pouze na ambulantní léčbu, pokud není doprovázena nepřetržitou nemocniční péčí, jež je snadno přístupná pro pacienty s těžkými poruchami, kteří nemohou být léčeni jiným způsobem než krátkým pobytem v nemocnici. Omezit přílišnou hospitalizaci je možné pouze v případě, kdy ambulantní ošetření bude mít všechny potřebné prostředky, jež mu umožní vyhnout se hospitalizaci; přijímat, doprovázet dlouhodobě hospitalizované pacienty a řádně je připravit na ukončení hospitalizace; doprovázet pacienty, kteří nejsou hospitalizováni a zajistit jim v jejich přirozeném prostředí přijatelné podmínky respektující jejich potřeby; podporovat pacienty, jež vyžadují střídavou péči (ambulantní ošetření a hospitalizaci).

4.7.4

Rozhodnutí, zda bude pacient hospitalizován nebo ošetřen ambulantně je silně ovlivněno kulturou a modelem vzdělávání ošetřujícího personálu, izolací pacienta a všeobecnými sociálně kulturními faktory, jako například tolerancí okolní společnosti, faktory nestability v dané oblasti, jež odůvodňují zvolený přístup a dostupnost alternativ. Pokud není brán zřetel na místní podmínky, nebude možné jednoznačně doporučit kolik nemocničních lůžek je potřeba pro pacienty v akutní fázi.

4.7.5

Nejdůležitějším faktorem je tedy správně zvolený druh léčby, což znamená, že je třeba určit co se od léčby očekává, pro jaké potřeby, jaký je její uznávaný účinek a ne tedy pouze místo, kde bude léčba probíhat.

4.7.6

Všeobecně uznávanou výhodou hospitalizace je především pohotovost vyškoleného personálu, přijetí pacientů v odpovídajícím a přizpůsobeném prostředí a terapeutická podpora v bezpečných podmínkách. Tyto výhody však ztratí svůj význam pokud nedostatek nemocničních lůžek způsobí nápor pacientů s těžkými poruchami, kteří odmítají spolupracovat s lékaři a mohou nepřijatelným způsobem narušovat nebo nebezpečně ohrožovat práci v okolním prostředí.

4.7.7

Četné mezinárodní a francouzské studie prokázaly, že až 40 % pacientů s těžkými poruchami, jež požádali (dobrovolně nebo na doporučení doktorů) o hospitalizaci, může využít alternativní formy léčby, pokud spolupracují s lékaři nebo pokud je možno tuto spolupráci vytvořit s pomocí rodiny nebo sociálních pracovníků (zaměřených na urgentní a krizové zákroky). Takže rostoucí účinek těchto alternativních opatření vede k umístění těch nejvážnějších případů do nemocniční péče: pacienti vyžadující naléhavě dvojitý psychiatrický a somatický posudek, pacienti s velice vážnými a akutními patologiemi různého původu, s recidivou závažných psychiatrických patologií, pacienti s nepotlačitelným násilným chováním nebo sebevražednými sklony atd. Tito pacienti jsou většinou hospitalizováni pod nátlakem. To má dopad na organizaci a léčbu.

4.7.8

V souvislosti s výše uvedenými fakty tyto studie také doporučují zachovat minimální počet 0,5 lůžek na 1 000 dospělých obyvatel pro pacienty v akutní fázi, což je třeba vyvážit, pokud se chceme držet našeho doporučení, tedy 80-85 % zaplnění počtu nemocničních lůžek. To samozřejmě znamená, že udržení této hranice vyžaduje dostatečně vybavené a účinné alternativní způsoby léčby a nepočítá se zabezpečenými lůžky pacientů s vážnými psychiatrickými poruchami v rámci soudního lékařství, ani s lůžky pro mladé pacienty a starší osoby. Pokud se však chceme přiblížit této hranici, aniž by všechny podmínky pro náhradní ambulantní léčbu byly splněny, docílíme tak pouze vytvoření nových lůžek na nemocničních odděleních psychiatrie, jež budou extrémně drahá.

4.8.1

Minimální počet nemocničních lůžek může být v jednotlivých státech rozdílný, avšak předpisy vztahující se na nemocniční pokoje jsou podstatně přesnější. Všechny pokoje, i ty se starším vybavením, by měly být přizpůsobeny jednotlivým případům tak, aby byla ze současného hlediska zachována lidská důstojnost a respekt pacientů. Pro vyléčení pacientů se vhodné prostředí jeví jako nezbytné. Rizika spojená s okolním prostředím by měla být brána vážně a vyhodnocena v závislosti na potřebách jednotlivých pacientů.

4.8.2

Pacienti by měli mít přístup k různým terapiím, jež doplňují a přispívají ke zdravotní péči a léčbě. Veškerý zdravotní personál přispívá k vytvoření takového prostředí vhodným vyškolením, odpovídající kvalifikací a lidským přístupem k nemocným.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/48

1.1

Dánský model „flexicurity“ (rovnováha flexibility a jistoty) se zdá být příkladem toho, jak lze docílit hospodářského růstu, vysoké zaměstnanosti a zdravých veřejných financí cestou sociální vyváženosti. Tento vývoj odpovídá lisabonskému procesu, jehož prostřednictvím má být trvale zaručen růst, vysoká míra zaměstnanosti a sociální stát.

1.2

Jádrem dánského systému „flexicurity“ je flexibilní trh práce, který je uskutečňován pomocí aktivní politiky trhu práce a vzdělávací politiky a je chráněn prvky přispívajícími k sociální jistotě – tato konstelace se pro konkurenceschopnost Dánska očividně zdá být prospěšná. Spolu s ostatními znaky dánské společnosti dal koncept flexicurity vznik silnému a flexibilnímu dánskému trhu práce, takže Dánsko může hledět vstříc výzvám budoucnosti. Vysoká míra zaměstnanosti, vysoké dávky v nezaměstnanosti a optimisticky naladěné prostředí vedou k tomu, že se jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci smíří s nepředvídatelnými důsledky a nevýhodami, které jsou s tímto systémem spojeny, protože poskytuje každé skupině přiměřené kompenzace.

1.3

Klíčem k pochopení dánského systému flexicurity je fakt, že flexibilita a jistota se nutně nemusí vzájemně vylučovat. V zájmu zaměstnavatele mohou být stabilní a pevné pracovní vztahy a motivovaní spolupracovníci, zatímco v zájmu zaměstnance může být pružná pracovní doba, organizace práce a systém mezd.

1.4

Vzhledem ke globalizaci a přemístění podniků do zahraničí přináší model flexicurity obyvatelstvu vysoký stupeň ekonomického a sociálního zabezpečení, a to díky následujícím posunům paradigmat: „jistota zaměstnanosti spíše než jistota pracovních míst“ a „nové osobní příležitosti díky ochotě ke změnám za současného přijetí menších rizik“. Riziko ztráty pracovního místa se tím přirozeně nezažehná, avšak systém sociálního zabezpečení alespoň může krátkodobě zabezpečit základ příjmu. Aktivní politika trhu práce v kombinaci s vysokou mírou zaměstnanosti zvyšuje pravděpodobnost nalezení práce v delším časovém horizontu.

1.5

V dánském systému flexicurity je jistota zaměstnání pro každého jednotlivého zaměstnance velmi nízká, a proto může v průběhu profesního života opakovaně docházet ke ztrátě pracovního místa. Přesto však jistota tohoto systému (jednak na základě vysokých dávek v nezaměstnanosti, které jsou financovány z veřejných prostředků a daňových příspěvků celé populace, a jednak na základě jistoty zaměstnání) dává Dánům celkový pocit bezpečí a spokojenosti – viz příloha 2.

1.6

Hledí-li se na dánský koncept flexicurity v evropských souvislostech, je jasné, že ji z důvodu odlišných kulturních, strukturálních a ekonomických podmínek nelze přenést na další země v poměru „jedna ku jedné“. Země a regiony, které dosáhly určitého sociálního standardu, však mají možnost převzít některé obecné prvky jako politickou strategii, a to především tam, kde je sociální kapitál (chápaný jako suma předpisů, sítí a důvěry mezi jednotlivci a mezi organizacemi) strukturován podobně jako v Dánsku, tedy jako tradiční spolupráce mezi vládou a sociálními partnery a kde je ochota občanů ke změnám. Geografická flexibilita však může způsobit velmi závažné problémy pro rodiny, partnery, školní docházku dětí a průběh vzdělávání. To se týká především velkých zemí a federálních států.

1.7

V pozadí dánského systému flexicurity stojí obecně představa, že kombinace flexibility a jistoty může zaměstnancům poskytnout jak sociální jistotu, tak konkurenceschopnost. Dánský systém flexicurity spojuje relativně vysokou úroveň dávek v nezaměstnanosti (včetně dalších sociálních dávek) s flexibilitou prostřednictvím liberálních pravidel ochrany před výpovědí, jako jsou například krátké výpovědní lhůty. Kromě sociální jistoty a vysoké mobility je kladen důraz na aktivní politiku trhu práce, která zajišťuje buď to, že nezaměstnaní sami práci vyhledávají nebo je pobízí k nové kvalifikaci. Pro dánskou politiku trhu práce je tedy charakteristické „podporovat a požadovat“, požadovat kupříkladu formou nucené aktivace, která však spočívá převážně v nabídkách kvalitní kvalifikace. Aktivní politika trhu práce je nezbytným nástrojem, pokud má trh práce s vysokou úrovní náhrady mzdy fungovat účinně a s vysokými dávkami v nezaměstnanosti.

1.8

Na dánský sytém flexicurity přirozeně nelze pohlížet nezávisle na rámcových podmínkách sociálního státu a vysoce rozvinutého organizačního systému. Fungování dánského trhu práce je podmíněno celou řadou dalších společenských faktorů, například klíčovou pozicí sociálních partnerů při politických rozhodnutích a při provádění politiky trhu práce a vzdělávání, rozsáhlou sociální sítí financovanou státem, úrovní kvalifikace obyvatelstva a kombinací makroekonomických politických opatření (policy-mix), která byla přijata během posledních deseti let.

1.9

Na utváření dánského systému flexicurity se mohli podílet i sociální partneři. Byli zapojeni jak do rozhodovacích procesů, tak i do provádění politiky odborné přípravy na povolání a do provádění strukturálních reforem na trhu práce. V mnoha oblastech je vývoj určován dohodami mezi sociálními partnery, například při zavádění soukromých důchodů z trhu práce. Úloha sociálních partnerů je odvozena na jedné straně z historického vývoje a na druhé straně z jejich vysokého stupně organizace. Díky vlivu sociálních partnerů bylo možné vypracovat kreativní řešení, která se setkala s širokým přijetím. Silné spolurozhodování sociálních partnerů a dalších zúčastněných z řad občanské společnosti však na druhou stranu vyžaduje jejich připravenost na změny, ochotu ke spolupráci a neortodoxní pohled na věc, který je navíc otevřen novým hlediskům v obecném zájmu a dokáže pochopit i obecný úhel pohledu. Vyšší účast a spolurozhodování sociálních partnerů se tak v úsilí o konkurenceschopnost a přizpůsobivost může ukázat jako společensky prospěšné. V těchto procesech má také význam podpora, spolupráce a kritický vstup dalších organizací občanské společnosti, např. sociálních asociací a organizací pro další vzdělávání.

1.10

Vysoká úroveň dávek v nezaměstnanosti vyžaduje vysokou úroveň kvalifikace obyvatelstva, jinak by se totiž vytvořila velká skupina, která by nemohla dosáhnout výdělku převyšujícího náhradu mzdy. Vysoká úroveň kvalifikace a ochota přizpůsobit se, v neposlední řadě i u zaměstnanců s nízkou úrovní formálního vzdělání, jsou jedním z klíčů k úspěchu dánského systému flexicurity.

1.11

V průběhu významných strukturálních reforem, které byly provedeny v Dánsku ve druhé polovině 90. let, bylo řízení trhu práce zdokonaleno a byla uplatňována expanzivní hospodářská politika, což vedlo k oživení hospodářského růstu a ke zlepšení stavu zaměstnanosti. Kromě jistoty příjmu, která je zaručena vysokou úrovní dávek v nezaměstnanosti, se v Dánsku usiluje také o to, aby byla občanům poskytnuta jistota zaměstnání. Nikdo sice nemůže vycházet ze záruky pracovního místa, avšak naděje na přijetí do nového zaměstnání jsou dobré, zvláště když pomáhá i veřejný sektor. Ostatně strukturální reformy lze snáze uskutečnit a spíše pro ně nalézt u obyvatelstva ohlas, pokud jsou prováděny v atmosféře optimismu a růstu vytvářejícího zaměstnanost. Dánský systém flexicurity se proto opírá o řadu makroekonomických nástrojů, které podporují růst a zaměstnanost.

1.12

Dánský systém flexicurity je předmětem neustálých úvah a změn. Tento systém má svá pro a proti a i když mezi flexibilitou, jistotou a aktivní politikou trhu práce bez pochyby existuje úzká souvislost, pravidelně se diskutuje o tom, jak lze dosáhnout jejich správného „poměru míchání“.

1.12.1

Předpokladem dánského systému flexicurity a jiných faktorů, které mají význam pro fungování trhu práce, jsou vysoké příjmy z daní. Veřejné výdaje na politiku trhu práce v roce 2003 činily 4,4 % HDP, což je v evropském srovnání rekord (1). Vysoké daňové zatížení ve výši 49 % HDP dánské obyvatelstvo na jedné straně akceptuje, na druhé straně jsou však daně neustálým tématem diskusí a daňové zatížení práce by v budoucnu mohlo klesnout. Vysoké daňové zatížení se vysvětluje z části vysokou zaměstnaností, která je sama o sobě přínosem pro veřejné finance. Příjmy z daní lze dále zvyšovat zlepšováním stavu zaměstnanosti.

1.13

Význam dánského systému flexicurity pro Evropskou unii spočívá v ochotě, již tento přístup podporuje, aktivně se přizpůsobovat novým skutečnostem prostřednictvím vyváženého a zúčastněnými subjekty pečlivě dojednaného posunu sociálně-ekonomických paradigmat při plném respektování základních hodnot modelu evropské společnosti.

2.1

Dánsko se těší stabilnímu růstu a vyrovnaným veřejným rozpočtům. V letech 2000 až 2005 činil průměrný růst 1,7 %, průměrná míra zaměstnanosti 77,5 % a průměrný přebytek státního rozpočtu 1,4 % HDP. Celková zadluženost země činila v roce 2004 42,7 % HDP a přebytek státního rozpočtu 2,8 % HDP. Přebytek ve veřejných rozpočtech lze v prvé řadě odvodit z vysokých daní a z vynikajícího stavu zaměstnanosti, díky němuž plynou do státního rozpočtu prostřednictvím daně z příjmu rozsáhlé příjmy z daní.

2.2

Fluktuace na dánském trhu práce je velmi vysoká, neboť každý rok zanikne více než 10 % všech pracovních míst a přibližně stejné množství je vytvořeno. Asi 30 % zaměstnaných mění každý rok zaměstnání a Dánsko vykazuje po Velké Británii druhou nejnižší průměrnou délku zaměstnaneckého poměru. To je třeba chápat jak v souvislosti s platnými předpisy, tak s dánskými strukturami podniků s vysokým podílem malých a středních podniků.

2.3

Dopad kombinace politických opatření z makroekonomických stimulů a strukturálních reforem, které byly v Dánsku provedeny mj. na trhu práce, se dá znázornit pomocí Phillipsovy křivky, která představuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a růstem mzdových nákladů. Křivka pro Dánsko je uvedena v příloze 1. Ukazuje, že od roku 1993 se podařilo viditelně snížit nezaměstnanost bez nárůstu mzdové inflace, neboť Phillipsova křivka v tomto období probíhala vesměs horizontálně. Opatření trhu práce a vzdělávací opatření působí proti obtížím s přizpůsobením a proti překážkám, které se jinak projevují růstem mezd resp. zvyšováním cen.

2.4

Ve studiích o atraktivitě zemí pro investory se Dánsko často umísťuje na předních místech. V průzkumu Economic Intelligens Units z března 2005 obsadilo Dánsko dokonce první místo. V příloze 2 je znázorněna pozice Dánska vůči ostatním členským státům z hlediska celé řady parametrů.

3.1

O pojmu flexicurity se hovoří již několik let, přičemž význam tohoto termínu není jednoznačný a v každé zemi je vykládán jinak.

3.2

Na trhu práce platí opatření za „zlatý trojúhelník“ mezi flexibilními pravidly pro přijímání zaměstnanců (která vedou k vysoké kvantitativní flexibilitě), velkorysým systémem podpory (který nabízí sociální jistotu) a masivními aktivačními a vzdělávacími opatřeními (která nejen motivují nezaměstnané k hledání práce, ale také je kvalifikují pro nástup na otevřený trh práce).

3.2.1

Dánský systém flexicurity přispívá k vytváření korektních, tzn. kvalitních pracovních míst. Vysoké dávky v nezaměstnanosti mají za následek vysokou minimální mzdu, která zaručuje, že se v Dánsku z ní dá vyžít. Na oficiálním trhu práce jsou proto „chudí pracující“ („working poor“) vzácným a spíše nevýrazným fenoménem, a to i mezi Dány jiného etnického původu.

3.3

Níže je uvedeno znázornění „zlatého trojúhelníku“. Dánský systém příjmů z převodu a aktivní politiky trhu práce je nastíněn v příloze 3.

Ústřední body dánského systému flexicurity:

3.4

Dánský trh práce však má více rozměrů a za flexibilitu nevděčí pouze liberální ochraně před výpovědí, nýbrž ji umožňuje i pružná pracovní doba, přičemž podle kolektivní smlouvy pracovní doba v období jednoho roku fluktuuje a v průběhu kratších období lze provádět dělbu práce. Konečné stanovení mezd se obvykle odehrává na úrovni podniku v rámci kolektivních smluv, což rovněž zajišťuje určitou flexibilitu mezd. Flexibilita je odvozena ze široké základny kompetencí zaměstnanců, kteří pracují samostatně, jsou otevřeni změnám a jsou odpovědní, a tudíž se mohou brzy přizpůsobit změnám ve výrobě nebo nové práci.

3.5

Jistota na dánském trhu práce se nevztahuje výlučně k relativně vysoké úrovni dávek v nezaměstnanosti, ale také k vysokému stupni zaměstnanosti a fluktuaci na trhu práce, které zaručují určitou jistotu zaměstnání. Tato jistota zaměstnání je podporována širokým spektrem opatření na zvyšování kvalifikace a rozšiřování vzdělání, která společně poskytují a řídí veřejný sektor a sociální partneři. Kromě toho poskytuje dánská společnosti určitou jistotu i rodinám s ohledem na slučitelnost rodiny a zaměstnání, například formou výhodných režimů mateřských dovolených, péče o děti atd.

3.6

Klíčem k pochopení dánského systému flexicurity je, že flexibilita a jistota nejsou nezbytně nutně protiklady. Tradičně byla touha zaměstnavatelů po vyšším stupni flexibility na trhu práce neslučitelná s touhou zaměstnanců po jistotě zaměstnání a vysokých ekonomických náhradách v případě nezaměstnanosti a nemoci.

3.7

Pojetí konceptu flexicurity se od tohoto zdánlivého protikladu odklání. Zaměstnavatelé mají určitě zájem o stabilní a jisté pracovní vztahy a o motivované pracovníky a naopak lze předpokládat, že i zaměstnanci mají zájem o pružnou pracovní dobu, pružnou organizaci práce a pružné odměňovací systémy. Tyto nové moderní trhy práce tak mohou mít za následek novou souhru flexibility a jistoty.

3.8

Na trhu práce dánský systém flexicurity zaručuje kombinaci dynamiky tržního hospodářství se sociálními jistotami a sociální rovnováhou skandinávského sociálního státu díky univerzálním veřejným službám a vyrovnání příjmu. Z obecnějšího hlediska je to výsledek politického cíle umožnit lidem vstup do profesionálního života a prostřednictvím veřejných rozpočtů a opatření dosáhnout přerozdělení zdrojů. To vede přes silné vyrovnání příjmu ke společenské soudržnosti a zamezuje silnému sociálnímu napětí, což zaměstnancům dává jistotu nového zaměření a flexibility.

4.1

Sociální partneři mají tradičně klíčové právo spoluúčasti na rozhodování o mechanismech utváření a řízení politiky trhu práce a vzdělávání. Vliv sociálních partnerů přispěl k nalezení kreativních a vyvážených řešení problémů trhu a inovací, což přispělo k nastavení Dánska tím směrem, že země je dobře připravena na změnu a rozvoj, které s sebou přináší globalizace. Pomocí také je, že partneři zhodnotí případně vzniklou potřebu jednat a mohou se postarat o přizpůsobení. Stálými jednáními mezi zúčastněnými stranami se v průběhu času vytvořil i sociální kapitál, který se projevuje jako lepší důvěrný vztah, vědomí odpovědnosti a společný názor na věc.

4.2

Současná situace má historické důvody, které vznikly před více než 100 lety. Zvláštní dánský model regulace trhu práce pochází z roku 1899, kdy byla tzv. „zářijovým kompromisem“ mezi dánským odborovým svazem (LO – Landsorganisationen) a dánským svazem zaměstnavatelů (DA – Dansk Arbejdsgiverforening), které byly krátce předtím založeny jako celostátní organizace, uzavřena první rámcová kolektivní smlouva na světě. Od té doby představuje tato smlouva rámec pro uzavírání dohod a souhru sociálních partnerů.

4.2.1

Zatímco zaměstnavatelé uznali dánský odborový svaz jako partnera oprávněného jednat, akceptoval odborový svaz právo zaměstnavatelů přijímat a propouštět zaměstnance a uznal tím jejich právo řídit. Tento základní předpoklad přispěl k liberálnímu postoji, který v Dánsku vládl v souvislosti s výpověďmi. Dalším důležitým prvkem zářijového kompromisu byla povinnost udržovat dobré vztahy po dobu uzavírání kolektivních dohod. Voluntaristická regulace trhu práce a samostatné řešení konfliktů bylo pro sociální partnery ještě do roku 2003 nepřekonatelné. Teprve když EU nechtěla uznat samostatné provádění směrnic sociálními partnery, začaly v Dánsku vznikat další právní předpisy. Příloha 4 obsahuje další informace o historickém vývoji úlohy sociálních partnerů a o etablování dánského modelu.

4.3

Po mnoha letech s vysokou mírou inflace a velmi nestálým vývojem reálných mezd dospěli sociální partneři v letech 1987-88 k poznání, že by se v dohodách měla věnovat pozornost také nadřazeným makroekonomickým aspektům. V Dánsku se přirozeně liší postoj zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlády, avšak zároveň existuje i základní kultura dialogu a konsensu, která je součástí „společenského kapitálu“. Ploché hierarchie na všech úrovních společnosti přispívají k udržování této kultury konsensu.

4.4

Z politického hlediska byl v Dánsku od 60. let vytvářen rozsáhlý veřejný systém zvyšování kvalifikace a rozšiřování vzdělání osob výdělečně činných i nezaměstnaných. To se pro ochotu všech pracujících přizpůsobit se ukázalo jako užitečné. Sociální partneři byli po celé 20. století v klíčových pozicích ve veřejných rozhodovacích a prováděcích strukturách a jsou dodnes. Na rozdíl od většiny evropských zemí byla tato jejich úloha od let 1993-94 dokonce ještě více rozvinuta.

4.5

Politika trhu práce zaznamenala obsahovou přeměnu: dříve byla orientovaná na pravidla, nyní se zaměřuje na potřebu a uplatňuje individuální strategie řešení. Sociální partneři se spolu s obcemi staly ústředními subjekty ve 14 regionálních radách trhu práce, kterým byly poskytnuty jak pravomoci, tak rozpočtové prostředky, aby se zaměřily na opatření pro boj proti nezaměstnanosti a na regionální politiku trhu práce.

4.6

Po dlouhá léta rozvíjeli sociální partneři široké kolektivní sociální vědomí své společenské odpovědnosti a veřejný sektor se naučil využívat jejich zdroje a vliv ke svému prospěchu. Sociální partneři mají jedinečné informace a znalosti o trhu práce, a proto mohou rychle poskytnout spolehlivá hlášení o potřebách. Díky jejich zapojení dochází k rozšiřování zdrojů veřejného sektoru s nulovými náklady. Nacházejí kreativní řešení společných problémů na základě diskusí a rozhodovacích fór. Organizace jsou rozhodující pro přijímání a provádění politik a nalezení akceptace, na což se nesmí zapomínat. Veřejný sektor se tím tak stává závislým na součinnosti sociálních partnerů při jednání o flexicurity.

5.1

K pochopení dánského konceptu flexicurity ve všech jeho rozměrech je nutno zohlednit společenské souvislosti, do kterých je systém zakotven. Jak hospodářská politika, tak i ostatní zásahy veřejného sektoru ovlivňují funkčnost trhu práce. Tyto prvky dohromady tvoří „dánský model“. Tato součinnost je zřejmá z obrázku v příloze 7.

5.2

Ve druhé polovině 80. let a na počátku 90. let prožívalo dánské hospodářství krizi. Ekonomika v tomto období rostla v průměru jen o 0,8 % za rok, zatímco pětiprocentní nezaměstnanost z roku 1987 se v roce 1993 vyšplhala na 9,6 %. Tato krize byla mezi jiným i důsledkem přísné hospodářské politiky, ke které se přikročilo kvůli velkým schodkům v rozpočtu v předcházejících letech.

5.3

Od roku 1993 byla aktivní politika trhu práce posílena, zatímco ekonomika měla zároveň zadní vítr v podobě nízkých úroků a expanzivní hospodářské politiky. Na počátku období růstu v polovině 90. let Dánsko vykazovalo tak velké schodky v rozpočtu, že by porušilo pravidla Paktu stability a růstu, kdyby tenkrát již existoval. Kromě toho byly mj. změněny podmínky financování nemovitostí (delší doba splatnosti půjček a možnosti restrukturalizace úvěrů), takže lidé měli k dispozici více peněz. Z důvodu vysokého růstu, klesající nezaměstnanosti a vznikajícího optimismu přijalo obyvatelstvo snáze zostřená opatření trhu práce.

5.4

Další veřejné výdaje byly mj. využity na masivní opatření pro zesílené pokrytí poptávky po opatrování dětí, takže ženy s malými dětmi byly na trhu práce skutečně k dispozici.

5.5

Zesílené zaměření na politiku trhu práce znamenalo také zesílená opatření na vzdělávání, zvyšování kvalifikace a rozšiřování vzdělání, v jejichž rámci stát poskytoval značné příspěvky, aby si mohly zvyšovat kvalifikaci a dále se vzdělávat jak zaměstnané, tak i nezaměstnané osoby. Příspěvky byly poskytovány v podobě financování vzdělání a také částečného pokrytí ušlých mezd. Současně byl na všech úrovních zvýšen počet vzdělávacích míst pro mládež.

5.6

Všeobecně se dá říct, že dánský systém s vysokou úrovní dávek v nezaměstnanosti a tedy vysokou minimální mzdou vyžaduje kvalifikované a produktivní pracovní síly. Existence velké skupiny osob s nízkou kvalifikací, které nemohou dosáhnout mzdové úrovně, jenž opravňuje k vysokým dávkám v nezaměstnanosti, by vedla k příliš vysoké nezaměstnanosti.

5.7

Ekonomická strategie, která byla od poloviny 90. let úspěšně uplatňována, byla investiční strategií, jenž prostřednictvím agresivních reforem a investic do vzdělávání a do plnění sociálního zabezpečení způsobila dynamiku růstu. Důvěra v budoucnost a vysoká jistota příjmu podporují spotřebu a zajišťují vysokou domácí poptávku.

5.8

Současnou hospodářskou strategii je třeba vidět jako reakci na hospodářskou krizi, která v Dánsku od roku 1987 vládla a během níž vláda úspornými a zostřujícími opatřeními snížila velké schodky ve veřejných rozpočtech a v platební bilanci. Tato strategie úspor sice vyřešila problémy s bilancí, měla však za následek nízký růst a obrovskou nezaměstnanost. Současná strategie očividně zajišťuje růst a zaměstnanost, aniž by zatěžovala veřejné rozpočty a platební bilanci. Což je kombinace, která v Dánsku existovala naposledy před ropnou krizí 70. let.

6.1

Ačkoli dánský systém flexicurity vedl v posledních letech k pozitivním výsledkům, existují samozřejmě výzvy, kterým je třeba čelit.

6.2

Globalizace a technologický rozvoj vyvíjejí na dánský trh práce určitý obecný tlak. Zejména nekvalifikované pracovní síly se v důsledku konkurence ze zemí s nižší úrovní mzdy a automatizací výroby dostávají pod tlak.

6.2.1

Zatím Dánsko dokázalo tento tlak vyrovnat snížením počtu nekvalifikovaných pracovníků na trhu práce, neboť mezi staršími zaměstnanci, kteří se z trhu práce stahují, je více nekvalifikovaných než mezi mladšími, kteří na trh práce vstupují. V současné době se však mnoha mladým lidem nedostává odborné kvalifikace, čímž by dánský model flexicurity mohl být dlouhodobě ohrožen. Pokud nebude zajištěno, že se nabídka kvalifikovaných pracovních sil bude víceméně krýt s poptávkou, budou veřejné výdaje na podporu nezaměstnaných a ostatní příjmy z převodu příliš vysoké.

6.2.2

V Dánsku lze zaznamenat relokace, při kterých firmy zavírají své stálé provozovny a výrobu z části nebo zcela přemisťují do zemí s nízkými mzdovými náklady. Jako obzvláštní výzva se to jeví ve vzdálených oblastech, které jsou v případě uzavírání podniků obzvlášť těžce postiženy. Dánský trh práce, jehož strukturu utvářejí malé a střední podniky, je však považován za dynamický fenomén. Namísto udržení těchto pracovních míst zde na politické úrovni a ve spolupráci se sociálními partnery existuje snaha o vytváření nových konkurenceschopnějších pracovních míst.

6.3

Vysoká fluktuace na trhu práce vede k tomu, že zaměstnavatelé jsou méně ochotni financovat zvyšování kvalifikací, neboť nevědí, jak dlouho zaměstnanci zůstanou. Tento problém se týká především zaměstnanců bez vzdělání, jelikož zaměstnavatelé investují do žádaných odborných pracovníků více a nekvalifikovaným pracovníkům často chybí motivace k účasti na opatřeních ke zvyšování kvalifikace. Na tomto místě nastupuje rozsáhlý systém dotovaný veřejným sektorem, který za povinného příspěvku od zaměstnavatelů slouží ke vzdělávání a zvyšování kvalifikace nekvalifikovaných pracovníků a odborných pracovníků, neboť vysoce kvalifikované pracovní síly jsou předpokladem fungování dánského systému flexicurity a „kvalifikační ofenzíva“ na několika frontách je z politického hlediska žádoucí.

6.4

Pro mnoho přistěhovalců je obtížné se na dánském trhu práce uchytit, což představuje překážku jejich integrace. Jejich problémy na trhu práce plynou mezi jiným z toho, že některé skupiny přistěhovalců a jejich potomci nemají potřebné schopnosti, aby dosáhly vysoké úrovně dávek v nezaměstnanosti a mzdové úrovně, která je v Dánsku obvyklá. Úroveň vzdělání u přistěhovalců a jejich potomků je v průměru nižší než u Dánů a je mezi nimi všeobecně méně zaměstnaných a více nezaměstnaných. Tyto problémy mohou být jazykového a sociálního druhu nebo se mohou týkat i vzdělání.

6.4.1

Vysvětlení je třeba hledat z části například i v kulturních rozdílech a hluboko zakořeněných vzorcích chování. Zkušenost ukazuje, že nezaměstnanost u těchto skupin kolísá více než u jiných. Pokud nezaměstnanost klesne, volí zaměstnavatelé ze zkušenosti nové cesty a zaměstnávají osoby z jiných etnických skupin. Vysoká míra zaměstnanosti a nízká nezaměstnanost tedy mohou již samy o sobě zaručit, že přistěhovalci a jejich potomci budou snáze nalézat práci, čímž se však přirozeně problémy s integrací úplně nevyřeší. Demografický vývoj by mohl vést k tomu, že dánská pracovní místa budou přistěhovalcům v příštích letech stále přístupnější.

6.5

Dánský model sociálního státu by byl nemyslitelný bez vysoké míry zaměstnanosti u žen – jen tak lze poskytovat nezbytné veřejné služby a zajistit vysoké příjmy z daní. Z toho vyplývá na jedné straně vyšší ekonomická samostatnost žen a na druhé straně rovněž výzva zajistit slučitelnost rodiny a zaměstnání. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi je Dánsko v tomto ohledu velmi vyspělé, avšak musí se ještě vyvinout další úsilí v nastolení rovných profesních příležitostí pro muže a ženy.

6.6

Dánský systém je pro stát nákladný, neboť financuje velkou část náhrad mzdy. Výdaje na pasivní politiku trhu práce v roce 2003 činily 2,7 % HDP, což je v evropském srovnání rekord. V budoucnosti se financování dánského sociálního státu dostane pod tlak z více stran. Aby byl sociální stát nadále financovatelný i bez zvyšování daní, je nezbytná vyšší míra zaměstnanosti obyvatel v produktivním věku.

6.6.1

Ve srovnání s ostatními státy EU je Dánsko jednou ze zemí s nejvyšším daňovým zatížením. Daňové zatížení činí v Dánsku 49 % HDP, zatímco průměr EU se pohybuje kolem 40 %. To platí zejména pro velmi vysoké spotřební daně, zatímco zdanění práce nepatří k těm nejvyšším. Daň z příjmu je vysoká a silně progresivní, zatímco zaměstnavatelé nemusejí vcelku odvádět téměř žádné sociální dávky. Daňový systém Dánska je podrobně popsán v příloze 5. Kvůli globalizaci se určité příjmy z daní v budoucnu mohou dostat pod tlak.

6.6.2

Demografický vývoj s sebou přináší skutečnost, že bude stále více starších a stále méně výdělečně činných občanů. To souvisí s početně slabými mladými ročníky, se silnými poválečnými generacemi a se zvyšováním průměrné délky života. Při diskusích o možných reformách sociálního státu vstupuje do hry také politika trhu práce včetně podpory v nezaměstnanosti. Dánský systém důchodového zabezpečení je na tyto změny však zčásti připraven, jak vyplývá z přílohy 6. Hrozí nedostatek pracovních sil, a jelikož se rezervní pracovní síly tvořené ženami již z větší části na trhu práce nacházejí, je třeba nalézt jiné cesty ke zvýšení zaměstnanosti. To lze uskutečnit např. zvýšením věku odchodu do důchodu nebo posílením přistěhovalectví schopných pracovních sil, po kterých je poptávka.

6.7

Asi čtvrtina obyvatelstva v produktivním věku neprovozuje žádnou výdělečnou činnost a žije tak či onak z veřejných prostředků (nezaměstnanost, „aktivace“ (např. nabídka vzdělávání), předčasný důchod atd.) Asi polovina natrvalo opustila trh práce ze zdravotních důvodů, z důvodu nezaměstnanosti nebo dobrovolně, zatímco druhá polovina je bez zaměstnání pouze dočasně. Se zabezpečením těchto lidí státem se v dánském modelu počítá, pro budoucí financování sociálního státu to však představuje výzvu. Podíl obyvatelstva, který předčasně odchází z pracovního života, je nutno snížit, má-li být zajištěna finanční udržitelnost sociálního státu.

6.8

Postupně bude stále větší podíl politiky trhu práce řízen podle ustanovení a postupů EU. Vztahy na dánském trhu práce se tradičně dojednávaly mezi sociálními partnery a nebyly upravovány právními předpisy. Pokud bude regulace ze strany EU příliš důsledná, existuje nebezpečí, že přijímání obyvatelstvem bude klesat a vývoj půjde jiným směrem, než si sociální partneři přejí. Zdá se, že pomocí metody otevřené koordinace Evropské unie byla nalezena cesta, která může zajistit jak další rozvoj dánských tradic, tak synchronizaci evropské politiky zaměstnanosti a trhu práce.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/54

2.1

Od přijetí první a druhé směrnice ES dne 11. dubna 1967 si Společenství klade za cíl odstranit daňové hranice mezi členskými státy. K uskutečnění této vize potřebovalo jednotné místo zdanění. Vytyčená zásada země původu by vedla k tomu, že by veškeré zdanitelné činnosti, které hospodářský subjekt vykonává ve státě, v němž je usazen, a které jsou uskutečňovány v rámci Společenství, byly zdaňovány v tomto státě. Tak by bylo například zboží dodávané z Francie do jiného členského státu podle této zásady zatíženo francouzskou daní z přidané hodnoty podle francouzské daňové sazby. To samé by platilo pro služby poskytované z území Francie.

2.2

Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže, vyžadovala by však zásada země původu sblížení sazeb daně z přidané hodnoty v jednotlivých státech. Především by však bylo zapotřebí interního clearingového systému, neboť daň z přidané hodnoty představuje výraznou součást daňových příjmů evropských zemí a financování EU.

2.3

Z těchto důvodů se EU rozhodla – přinejmenším na delší přechodné období – se od zásady země původu odchýlit.

2.4

Ze strany Evropské komise však jsou přijímána různá opatření k posílení hospodářského styku mezi jednotlivými členskými státy EU, k odstranění byrokratických překážek a k odbourání, popřípadě úplnému vyloučení, různých narušení hospodářské soutěže způsobených rozdíly mezi daňovými sazbami. Zejména Rada přispěla v minulosti k zachování rozdílů. EHSV i nadále podporuje Komisi ve veškerém úsilí o přizpůsobení, jež usnadní vnitřní trh.

4.3.1

Je třeba přísně rozlišovat, zda je služba vykonávána mezi dvěma podnikateli (osobami povinnými k dani) (1) nebo podnikatelem a nepodnikatelem (osobou nepovinnou k dani) (2). Předložený návrh striktně odlišuje pojetí těchto dvou modelových konstelací.

4.3.2

Pokud jde o služby osobám povinným k dani, všeobecné pravidlo pro určení místa poskytování služeb by se mělo spíše zakládat na místě, kde sídlí zákazník, a ne na místě, kde má poskytovatel služby sídlo své hospodářské činnosti.

4.3.3

V předloženém dokumentu je navrhováno zachování obecné zásady, že za místo poskytování služby osobě nepovinné k dani se považuje místo, ve kterém je usazen poskytovatel služby. Toto rozhodnutí je činěno proto, že zdanění služeb poskytovaných osobám nepovinným k dani v jiných členských státech EU vede k uvalení nepřiměřeně vysokých administrativních nákladů na poskytovatele služeb, například v souvislosti s registrací k dani z přidané hodnoty v těchto státech.

4.3.4

Pokud neexistuje mechanismus umožňující vybírat dlužnou daň v členském státě bez zbytečných administrativních komplikací, nelze prosadit, aby se všechny služby poskytované osobám nepovinným k dani zdaňovaly v místě spotřeby.

4.3.5

Jsou nicméně žádoucí některé výjimky z tohoto obecného pravidla.

—

Má být vložen nový odstavec 6, který stanoví, že poskytování služeb mezi provozovnami se nebude považovat za poskytování služeb ve smyslu směrnice.

—

Je vložen nový odstavec 2, který upravuje místo poskytování služeb při poskytování restauračních a stravovacích služeb osobám povinným k dani během přepravy na palubě lodí, letadel nebo ve vlacích. Za místo poskytování služeb se považuje místo zahájení přepravy.

—

Podle ustanovení vloženého v odstavci 3 se dlouhodobým nájmem nebo leasingem rozumí ujednání, které se řídí dohodou, umožňující nepřetržitou držbu nebo používání movitého hmotného majetku po dobu delší než třicet dnů. Toto ustanovení má od počátku předcházet vzniku sporných otázek (např. při pronájmu osobního automobilu k okamžité spotřebě/použití osobě povinné k dani).

—

Změna odstavce 1 písmene c) vyjímá prostřednictvím odkazu na čl. 9g odst. 1 písm. d) dálkové výukové služby z oblasti působnosti a podřizuje je zvláštní úpravě.

—

V odstavci 1 písmeni d) jsou od nynějška obsaženy restaurační a stravovací služby, aby byly zdaňovány na místě, kde jsou skutečně poskytovány.

—

V odstavci 2 je poskytování restauračních a stravovacích služeb během přepravy cestujících na palubě lodí, letadel nebo ve vlacích fiktivně přesunuto do místa zahájení přepravy. Tímto způsobem je učiněno zadost podnětu vznesenému během konzultačního postupu.

—

U dlouhodobého nájmu dopravního prostředku (trvajícího déle než 30 dnů) osobě nepovinné k dani je rozhodující místo, kde je zákazník usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje.

—

U krátkodobého nájmu (např. nájmu osobního automobilu na menší počet dnů) je rozhodující místo, kde je dopravní prostředek předán. Rovněž toto ustanovení bylo v rámci konzultací uvítáno většinou předkladatelů připomínek.

—

Tento článek byl zcela přepracován. Služby uvedené v čl. 9g odst. 1 jsou poskytovány tam, kde je zákazník usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje.

V rámci konzultace je toto ustanovení převážně vnímáno jako velmi negativní z hlediska nepřiměřených administrativních nákladů na splnění povinností spojených s daní z přidané hodnoty. Z toho důvodu převažoval názor, že nezbytným předpokladem tohoto ustanovení je zavedení mechanismu jediného úředního místa (one-stop shop).

—

EHSV žádá, aby služby uvedené v tomto článku byly definovány ještě přesněji.

—

Tato změna vyjasňuje, že se místo poskytování služeb zprostředkovatelem řídí místem, kde se uskutečnilo hlavní zdanitelné plnění podle ustanovení článků 9a až 9g a 9i.

—

Zde dochází ke změnám v důsledku výše zmíněných škrtů v článku 9g.

—

Ustanovení u služeb v oblasti elektronického obchodu, telekomunikací a rozhlasového vysílání poskytovaných osobou usazenou mimo EU mají i do budoucna upravovat místo poskytování těchto služeb v nezměněné podobě. Směrodatný je tedy i nadále členský stát, ve kterém je usazen zákazník nepovinný k dani, nebo členský stát, ve kterém je služba skutečně využita.

—

Předpokládaná změna znění tohoto článku stanoví rozšíření souhrnného výkazu, předkládaného každou osobou povinnou k dani s identifikačním číslem pro účely daně z obratu, o určitá plnění v oblasti služeb. Zde se jedná o ostatní plnění dodaná pořizovatelům, kteří mají identifikační číslo pro účely daně z obratu, o plnění uvedená v pododstavci 5 a o zákazníky povinné k dani, kterým byly poskytnuty služby za podmínek uvedených v čl. 9 odst. 1.

6.1.1

Výbor vítá plánované rozšíření postupu „Reverse Charge“ na úrovni podniků, tj. výměny plnění mezi osobami povinnými k dani.

6.1.2

Podmínkou však je, aby zúčastněné osoby byly schopny postup „Reverse Charge“ v každém ohledu bez problémů uplatňovat. To by mohlo být problematické tehdy, kdyby plnící podnik mohl přesunout posouzení zdanitelného plnění z hlediska údajů pro daň z obratu, místa plnění, daňové povinnosti a daňové sazby popř. možného osvobození od daně na příjemce plnění, aniž by měl tento možnost spolehlivě přezkoumat příslušné údaje.

6.1.3

Podniky by měly být ušetřeny rozsáhlých vykazovacích a registračních povinností. Je bezpodmínečně nutné dát každému podniku v EU možnost spolehlivě určit, zda povinnost uplatnit postup „Reverse Charge“ u daného plnění spočívá na podniku/subjektu povinném k dani usazeném v jiném členském státě EU, který je příjemcem plnění. Nadměrná odpovědnost podniku, který je poskytovatelem služby, v případech (pozdějšího) selhání obrácení povinnosti k dani z obratu by bylo ku škodě celému systému a vedlo by k tomu, že by systém nebyl přijat zájmovými okruhy.

6.2.1

Poskytuje-li plnící podnik/subjekt povinný k dani služby osobám nepovinným k dani, nepřipadá použití postupu „Reverse Charge“ od počátku v úvahu. To by znamenalo, že při pozdějším uplatnění zdanění podle místa spotřeby by se podnik z jiného členského státu EU musel zaregistrovat k dani z obratu ve státě služby a musel by plnit tamější povinnosti k dani z přidané hodnoty. Aby se toto administrativní zatížení a s ním související poškození obchodního styku uvnitř Společenství omezilo na minimum, je zapotřebí nebyrokratických pravidel.

6.2.2

Důvodem je, že registrační povinnost způsobuje značné náklady navíc a v nejistých případech i to, že podnik povinný k dani od poskytování dané služby ustoupí. To by ovšem nevedlo k otevření vnitřního trhu a rovným soutěžním podmínkám pro podniky ve všech členských státech EU, nýbrž ke značnému znevýhodnění podniků se sídlem v jiném členském státě EU oproti tuzemským poskytovatelům služeb. To ovšem nemůže být v zájmu odbourávání překážek obchodu. Z toho důvodu by rozšíření zdanění podle místa původu na osoby nepovinné k dani bylo únosné jen tehdy, pokud by začal okamžitě a hladce fungovat navrhovaný systém jediného úředního místa (one-stop shop). Jen tehdy by bylo možné od podniků očekávat, že budou zdanitelná plnění poskytovat až ve všech 25 členských státech EU, aniž by existovala možnost systému„Reverse Charge“. Jinak by hrozilo nebezpečí opačného účinku, totiž vytlačení malých a středních podniků z vnitřního trhu EU.

7.1

Totéž platí i pro zjednodušení povinností k dani z přidané hodnoty v souvislosti s uplatňováním daňového odpočtu. Známé problémy při uplatňování odpočtů vedou zejména u menších částek k tomu, že podnik musí zvažovat, zda se mu uplatnění nároku vůči rozpočtu cizího státu „vyplatí“, a zda pro něj není mnohem výhodnější se nároku na odpočet hned zkraje úplně vzdát. To ovšem fakticky narušuje jednu ze základních zásad šesté směrnice o dani z přidané hodnoty, a sice odpočitatelnost částek daně na vstupu.

EHSV je v této souvislosti názoru, že úsilí o úplný a vyrovnaný výběr DPH se v některých státech musí ještě velmi zlepšit.

7.2

Z uvedeného důvodu by bylo vhodné zajistit, aby byly provedeny návrhy připravené Evropskou komisí v rámci zavádění systému jediného úředního místa (one-stop shop) a aby byla ověřena jejich účinnost.

18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/58