Úřední věstník C 310/16.

16.12.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 310/1

SMLOUVA O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

PREAMBULE

JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGIČANŮ, PREZIDENT ČESKÉ REPUBLIKY, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA DÁNSKA, PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO, PREZIDENT ESTONSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKA, PREZIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA IRSKA, PREZIDENT ITALSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT KYPERSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA LOTYŠSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT LITEVSKÉ REPUBLIKY, JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODA LUCEMBURSKA, PREZIDENT MAĎARSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT REPUBLIKY MALTA, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKA, SPOLKOVÝ PREZIDENT RAKOUSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT POLSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT PORTUGALSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT REPUBLIKY SLOVINSKO, PREZIDENT SLOVENSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA FINSKÉ REPUBLIKY, VLÁDA ŠVÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,

INSPIRUJÍCE se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu,

PŘESVĚDČENI, že po bolestných zkušenostech nyní již sjednocená Evropa je odhodlána pokračovat v nastoupené cestě civilizace, pokroku a prosperity pro blaho všech svých obyvatel, a to i těch nejzranitelnějších a nejpotřebnějších; že chce zůstat světadílem otevřeným kultuře, poznání a společenskému pokroku; že si přeje prohlubovat ve svém veřejném životě demokratičnost a transparentnost a usilovat o mír, spravedlnost a solidaritu na světě,

PŘESVĚDČENI, že národy Evropy, třebaže zůstávají hrdé na svou identitu a národní historii, jsou odhodlány překonat své dřívější rozpory a ve stále užším svazku vytvářet svůj společný osud,

JISTI si tím, že Evropa, „Jednotná v rozmanitosti“, jim poskytuje nejlepší možnosti k tomu, aby při zachování práv každého jedince a s vědomím své odpovědnosti vůči budoucím generacím a této planetě mohli pokračovat ve velkém dobrodružství, které z ní činí mimořádný prostor pro naději lidstva,

ODHODLÁNI pokračovat v práci dosažené v rámci smluv o založení Evropských společenství a Smlouvy o Evropské unii při zajištění kontinuity acquis communautaire.

VDĚČNI členům Evropského konventu za to, že vypracovali návrh této ústavy ve jménu občanů a států Evropy,

ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE BELGIČANŮ,

Guy VERHOFSTADT

předseda vlády

Karel DE GUCHT

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY,

Stanislav GROSS

předseda vlády

Cyril SVOBODA

ministr zahraničních věcí

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU DÁNSKA,

Anders Fogh RASMUSSEN

předseda vlády

Per Stig MØLLER

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO,

Gerhard SCHRÖDER

spolkový kancléř

Joseph FISCHER

spolkový ministr zahraničních věcí a vicekancléř

ZA PREZIDENTA ESTONSKÉ REPUBLIKY,

Juhan PARTS

předseda vlády

Kristiina OJULANDOVÁ

ministryně zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA ŘECKÉ REPUBLIKY,

Kostas KARAMANLIS

předseda vlády

Petros G. MOLYVIATIS

ministr zahraničních věcí

ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE ŠPANĚLSKA,

José Luis RODRÍGUEZ ZAPATERO

předseda vlády

Miguel Angel MORATINOS CUYAUBÉ

ministr zahraničních věcí a spolupráce

ZA PREZIDENTA FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY,

Jacques CHIRAC

prezident

Jean-Pierre RAFFARIN

předseda vlády

Michel BARNIER

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTKU IRSKA,

Bertie AHERN

předseda vlády (Taoiseach)

Dermot AHERN

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA ITALSKÉ REPUBLIKY,

Silvio BERLUSCONI

předseda vlády

Franco FRATTINI

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA KYPERSKÉ REPUBLIKY,

Tassos PAPADOPOULOS

prezident

George IACOVOU

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTKU LOTYŠSKÉ REPUBLIKY,

Vaira VĪĶE-FREIBERGOVÁ

prezidentka

Indulis EMSIS

předseda vlády

Artis PABRIKS

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA LITEVSKÉ REPUBLIKY,

Valdas ADAMKUS

prezident

Algirdas Mykolas BRAZAUSKAS

předseda vlády

Antanas VALIONIS

ministr zahraničních věcí

ZA JEHO KRÁLOVSKOU VÝSOST VELKOVÉVODU LUCEMBURSKA,

Jean-Claude JUNCKER

předseda vlády, státní ministr

Jean ASSELBORN

místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a přistěhovalectví

ZA PREZIDENTA MAĎARSKÉ REPUBLIKY,

Ferenc GYURCSÁNY

předseda vlády

László KOVÁCS

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA REPUBLIKY MALTA,

The Hon Lawrence GONZI

předseda vlády

The Hon Michael FRENDO

ministr zahraničních věcí

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU NIZOZEMSKA,

Dr. J. P. BALKENENDE

předseda vlády

Dr. B. R. BOT

ministr zahraničních věcí

ZA SPOLKOVÉHO PREZIDENTA RAKOUSKÉ REPUBLIKY,

Dr. Wolfgang SCHÜSSEL

spolkový kancléř

Dr. Ursula PLASSNIKOVÁ

spolková ministryně zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA POLSKÉ REPUBLIKY,

Marek BELKA

předseda vlády

Włodzimierz CIMOSZEWICZ

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA PORTUGALSKÉ REPUBLIKY,

Pedro Miguel DE SANTANA LOPES

předseda vlády

António Martin MARTINS MONTEIRO

ministr zahraničních věcí a portugalských komunit v zahraničí

ZA PREZIDENTA REPUBLIKY SLOVINSKO,

Anton ROP

předseda vlády

Ivo VAJGL

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA SLOVENSKÉ REPUBLIKY,

Mikuláš DZURINDA

předseda vlády

Eduard KUKAN

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTKU FINSKÉ REPUBLIKY,

Matti VANHANEN

předseda vlády

Erkki TUMIOJA

ministr zahraničních věcí

ZA VLÁDU ŠVÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ,

Göran PERSSON

předseda vlády

Laila FREIVALDSOVÁ

ministryně zahraničních věcí

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,

The Rt. Hon Tony BLAIR

předseda vlády

The Rt. Hon Jack STRAW

státní tajemník pro zahraniční věci a Britské společenství národů

ČÁST I

HLAVA I

VYMEZENÍ A CÍLE UNIE

Článek I-1

Založení Unie

1. Odrážejíc vůli občanů a států Evropy vytvářet společnou budoucnost, zakládá tato Ústava Evropskou unii, jíž členské státy svěřují pravomoci k dosažení společných cílů. Unie koordinuje politiky členských států zaměřené na dosažení těchto cílů a vykonává komunitárním způsobem pravomoci, které jí členské státy svěřují.

2. Unie je otevřena všem evropským státům, které ctí její hodnoty a zavazují se je společně podporovat.

Článek I-2

Hodnoty Unie

Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.

Článek I-3

Cíle Unie

1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel.

2. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic a vnitřní trh s volnou a nenarušenou soutěží.

3. Unie usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok.

Bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte.

Podporuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.

Respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou různorodost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví.

4. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a k ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a k rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů.

5. Unie sleduje své cíle vhodnými prostředky na základě pravomocí, které jsou jí Ústavou svěřeny.

Článek I-4

Základní svobody a zákaz diskriminace

1. Uvnitř Unie jsou v souladu s Ústavou Unií zaručeny volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, jakož i svoboda usazování.

2. V oblasti působnosti Ústavy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

Článek I-5

Vztahy mezi Unií a členskými státy

1. Unie ctí rovnost členských států před Ústavou a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti.

2. Podle zásady loajální spolupráce se Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících z Ústavy.

Členské státy učiní veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z Ústavy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Unie.

Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.

Článek I-6

Právo Unie

Ústava a právo přijímané orgány Unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států.

Článek I-7

Právní subjektivita

Unie má právní subjektivitu.

Článek I-8

Symboly Unie

Vlajka Unie znázorňuje kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí.

Hymna Unie vychází z „Ódy na radost“ z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena.

Heslo Unie zní: „Jednotná v rozmanitosti“.

Měnou Unie je euro.

Den Evropy se v celé Unii slaví 9. května.

HLAVA II

ZÁKLADNÍ PRÁVA A OBČANSTVÍ UNIE

Článek I-9

Základní práva

1. Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv, která tvoří část II.

2. Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Ústavou.

3. Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.

Článek I-10

Občanství Unie

1. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.

2. Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené Ústavou. Mají

a)	právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států;

b)	právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;

c)	na území třetí země, kde členský stát, jehož jsou státními příslušníky, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;

d)	petiční právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Ústavy a obdržet odpověď ve stejném jazyce.

Tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Ústavou a prostřednictvím opatření přijatých na jejím základě.

HLAVA III

PRAVOMOCI UNIE

Článek I-11

Základní zásady

1. Vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí. Výkon těchto pravomocí se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality.

2. Podle zásady svěření pravomocí jedná Unie v mezích pravomocí svěřených jí v Ústavě členskými státy pro dosažení cílů v ní uvedených. Pravomoci, které nejsou Ústavou Unii svěřeny, náležejí členským státům.

3. Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie.

Orgány Unie uplatňují zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Vnitrostátní parlamenty dbají na dodržování uvedené zásady v souladu s postupem uvedeným v tomto protokolu.

4. Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Ústavy.

Orgány uplatňují zásadu proporcionality v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.

Článek I-12

Druhy pravomocí

1. Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii výlučnou pravomoc, může pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny nebo provádějí-li akty Unie.

2. Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala nebo se ji rozhodla přestat vykonávat.

3. Členské státy koordinují svou hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti v souladu s úpravou uvedenou v části III, k jejímuž stanovení má pravomoc Unie.

4. Unie má pravomoc vymezovat a provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně postupného vymezení společné obranné politiky.

5. V některých oblastech a za podmínek stanovených Ústavou má Unie pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by přitom v těchto oblastech nahrazovala jejich pravomoc.

Právně závazné akty Unie přijaté na základě části III, které se týkají těchto oblastí, nesmějí harmonizovat právní předpisy členských států.

6. Rozsah a způsob výkonu pravomocí Unie určují ustanovení části III týkající se jednotlivých oblastí.

Článek I-13

Oblasti výlučné pravomoci

1. Unie má výlučnou pravomoc v těchto oblastech:

a)	celní unie;

b)	stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu;

c)	měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro;

d)	zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky;

e)	společná obchodní politika.

2. Ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich rozsah.

Článek I-14

Oblasti sdílené pravomoci

1. Unie sdílí pravomoc s členskými státy, pokud jí Ústava svěřuje pravomoc, která se netýká oblastí uvedených v článcích I-13 a I-17.

2. Sdílená pravomoc se uplatňuje v těchto hlavních oblastech:

a)	vnitřní trh;

b)	sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v části III;

c)	hospodářská, sociální a územní soudržnost;

d)	zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů;

e)	životní prostředí;

f)	ochrana spotřebitele;

doprava;

h)	transevropské sítě;

i)	energetika,

j)	prostor svobody, bezpečnosti a práva;

k)	společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v části III.

3. Unie má pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádět programy, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.

4. Unie má pravomoc vyvíjet činnost a vést společnou politiku v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.

Článek I-15

Koordinace hospodářských politik a politik zaměstnanosti

1. Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie. Za tímto účelem přijme Rada ministrů opatření, zejména hlavní směry těchto politik.

Zvláštní ustanovení se vztahují na ty členské státy, jejichž měnou je euro.

2. Unie přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezováním směrů těchto politik.

3. Unie může dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států.

Článek I-16

Společná zahraniční a bezpečnostní politika

1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.

2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení.

Článek I-17

Oblasti podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti

Unie má pravomoc vyvíjet podpůrnou, koordinační a doplňkovou činnost. Oblasti této činnosti na evropské úrovni jsou

a)	ochrana a zlepšování lidského zdraví;

průmysl;

kultura;

d)	cestovní ruch;

e)	všeobecné vzdělávání, mládež, sport a odborné vzdělávání;

f)	civilní ochrana;

g)	správní spolupráce.

Článek I-18

Doložka flexibility

1. Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených Ústavou je nezbytná určitá činnost Unie v rámci politik vymezených v části III a Ústava k této činnosti neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada ministrů na návrh Evropské komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně vhodná opatření.

2. V rámci postupu pro kontrolu zásady subsidiarity podle čl. I-11 odst. 3 upozorní Evropská komise vnitrostátní parlamenty členských států na návrhy založené na tomto článku.

3. Opatření založená na tomto článku nesmějí harmonizovat právní předpisy členských států v případech, kdy Ústava tuto harmonizaci vylučuje.

HLAVA IV

ORGÁNY A INSTITUCE UNIE

KAPITOLA I

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC

Článek I-19

Orgány Unie

1. Unie má institucionální rámec, jehož cílem je

—	podporovat její hodnoty,

—	sledovat její cíle,

—	sloužit jejím zájmům, zájmům jejích občanů a zájmům členských států,

—	zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností.

Tento institucionální rámec tvoří

—	Evropský parlament,

—	Evropská rada,

—	Rada ministrů (dále jen „Rada“),

—	Evropská komise (dále jen „Komise“),

—	Soudní dvůr Evropské unie.

2. Každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Ústavou a v souladu s postupy a podmínkami v ní uvedenými. Orgány mezi sebou loajálně spolupracují.

Článek I-20

Evropský parlament

1. Evropský parlament vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. Volí předsedu Komise.

2. Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí překročit sedm set padesát. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst.

Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a s jeho souhlasem jednomyslně evropské rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu, při dodržení zásad uvedených v prvním pododstavci.

3. Členové Evropského parlamentu jsou voleni na dobu pěti let ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním.

4. Evropský parlament volí ze svých členů předsedu a předsednictvo.

Článek I-21

Evropská rada

1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority. Nevykonává legislativní funkci.

2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní ministr zahraničních věcí Unie.

3. Evropská rada zasedá každé tři měsíce; svolává ji její předseda. Vyžaduje-li to pořad jednání, mohou členové Evropské rady rozhodnout, že každému z nich bude nápomocen některý ministr a v případě předsedy Komise některý člen Komise. Vyžaduje-li to situace, svolá předseda mimořádné zasedání Evropské rady.

4. Nestanoví-li Ústava jinak, rozhoduje Evropská rada konsensem.

Článek I-22

Předseda Evropské rady

1. Evropská rada volí svého předsedu kvalifikovanou většinou na dobu dva a půl roku s tím, že může být zvolen dvakrát po sobě. V případě překážky nebo závažného pochybení může Evropská rada stejným postupem jeho funkční období ukončit.

2. Předseda Evropské rady

a)	předsedá Evropské radě a vede její jednání,

b)	ve spolupráci s předsedou Komise a na základě práce Rady pro obecné záležitosti zajišťuje přípravu a kontinuitu jednání Evropské rady,

c)	usiluje o usnadnění soudržnosti a konsensu uvnitř Evropské rady,

d)	po každém zasedání Evropské rady předkládá zprávu Evropskému parlamentu.

Předseda Evropské rady zajišťuje na své úrovni a v této funkci vnější zastupování Unie v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aniž jsou dotčeny pravomoci ministra zahraničních věcí Unie.

3. Předseda Evropské rady nesmí zastávat žádnou vnitrostátní funkci.

Článek I-23

Rada ministrů

1. Rada vykonává společně s Evropským parlamentem legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou.

2. Rada se skládá z jednoho zástupce každého členského státu na ministerské úrovni zmocněného zavazovat vládu členského státu, který zastupuje, a vykonávat hlasovací právo.

3. Nestanoví-li Ústava jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou.

Článek I-24

Složení Rady ministrů

1. Rada zasedá v různých složeních.

2. Rada pro obecné záležitosti zajišťuje soudržnost prací jednotlivých složení Rady.

Ve spojení s předsedou Evropské rady a Komisí připravuje zasedání Evropské rady a zajišťuje jejich návaznost.

3. Rada pro zahraniční věci vytváří vnější činnost Unie podle strategických směrů vymezených Evropskou radou a zajišťuje soudržnost činnosti Unie.

4. Evropská rada přijme kvalifikovanou většinou evropské rozhodnutí, kterým stanoví seznam dalších složení Rady.

5. Výbor stálých zástupců vlád členských států odpovídá za přípravu prací Rady.

6. Rada zasedá veřejně, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o něm. Za tímto účelem je každé zasedání Rady rozděleno na dvě části, kdy první je určena k projednávání legislativní aktů Unie a druhá nelegislativním činnostem.

7. Předsednictví jednotlivých složení Rady, s výjimkou složení pro zahraniční věci, zajišťují zástupci členských států v Radě na základě systému rovné rotace v souladu s podmínkami stanovenými evropským rozhodnutím Evropské rady. Evropská rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Článek I-25

Vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a v Radě

1. Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.

Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

2. Odchylně od odstavce 1, pokud Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie, je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.

3. Odstavce 1 a 2 se vztahují na Evropskou radu, pokud rozhoduje kvalifikovanou většinou.

4. V Evropské radě se její předseda a předseda Komise neúčastní hlasování.

Článek I-26

Evropská komise

1. Komise podporuje obecný zájem Unie a k tomuto účelu činí vhodné podněty. Zajišťuje uplatňování Ústavy a opatření přijatých orgány na jejím základě. Pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie dohlíží na uplatňování práva Unie. Plní rozpočet a řídí programy. Vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. S výjimkou společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dalších případů uvedených v Ústavě zajišťuje vnější zastupování Unie. Činí podněty k přijímání jednoletých a víceletých programů Unie s cílem dosáhnout interinstitucionálních dohod.

2. Nestanoví-li Ústava jinak, mohou být legislativní akty Unie přijaty pouze na návrh Komise. Ostatní akty se přijímají na návrh Komise, pokud tak Ústava stanoví.

3. Funkční období Komise je pětileté.

4. Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti.

5. První Komise jmenovaná podle Ústavy se skládá z jednoho státního příslušníka z každého členského státu, včetně jejího předsedy a ministra zahraničních věcí Unie, který je jedním z jejích místopředsedů.

6. Od konce funkčního období Komise uvedené v odstavci 5 se Komise včetně předsedy a ministra zahraničních věcí Unie skládá z takového počtu členů, který odpovídá dvěma třetinám počtu členských států, nerozhodne-li Rada jednomyslně o změně tohoto počtu.

Členové Komise jsou vybíráni ze státních příslušníků členských států na základě systému rovné rotace mezi členskými státy. Tento systém se stanoví evropským rozhodnutím přijatým jednomyslně Evropskou radou na základě těchto zásad:

a)	členské státy jsou s ohledem na pořadí a dobu působení svých státních příslušníků jako členů Komise naprosto rovnocenné; v důsledku toho rozdíl mezi celkovými počty funkčních období vykonávaných státními příslušníky jakýchkoli dvou členských států nesmí být nikdy vyšší než jedna;

b)	s výhradou písmene a) je každá následující Komise složena tak, aby uspokojivým způsobem odrážela demografickou a zeměpisnou různorodost všech členských států.

7. Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. I-28 odst. 2, členové Komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů.

8. Komise je jako sbor odpovědná Evropskému parlamentu. V souladu s článkem III-340 může Evropský parlament navrhnout vyslovení nedůvěry Komisi. V případě přijetí tohoto návrhu členové Komise kolektivně odstoupí ze svých funkcí a ministr zahraničních věcí Unie odstoupí ze své funkce v Komisi.

Článek I-27

Předseda Evropské komise

1. S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, který bude zvolen Evropským parlamentem stejným postupem.

2. Rada společnou dohodou se zvoleným předsedou přijme seznam dalších osob, které navrhuje jmenovat členy Komise. Budou vybráni na základě návrhů členských států v souladu s kritérii uvedenými v čl. I-26 odst. 4 a odst. 6 druhém pododstavci.

Předseda, ministr zahraničních věcí Unie a ostatní členové Komise podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Na základě tohoto schválení jmenuje Evropská rada Komisi kvalifikovanou většinou.

3. Předseda Komise

a)	vymezuje směry, v jejichž rámci Komise plní své úkoly;

b)	rozhoduje o vnitřní organizaci Komise, aby zajistil soudržnost, výkonnost a kolegialitu její činnosti;

c)	jmenuje místopředsedy, kromě ministra zahraničních věcí Unie, z řad členů Komise.

Člen Komise odstoupí, pokud jej k tomu předseda vyzve. Ministr zahraničních věcí Unie odstoupí postupem podle čl. I-28 odst. 1, pokud jej k tomu předseda vyzve.

Článek I-28

Ministr zahraničních věcí Unie

1. Evropská rada jmenuje se souhlasem předsedy Komise kvalifikovanou většinou ministra zahraničních věcí Unie. Evropská rada může jeho funkční období stejným postupem ukončit.

2. Ministr zahraničních věcí Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. Přispívá svými návrhy k vytváření této politiky a provádí ji jako zmocněnec Rady. Stejně jedná i v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky.

3. Ministr zahraničních věcí Unie předsedá Radě pro zahraniční věci.

4. Ministr zahraničních věcí Unie je jedním z místopředsedů Komise. Zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie. V rámci Komise odpovídá za úkoly, které jí přísluší v oblasti vnějších vztahů a za koordinaci dalších hledisek vnější činnosti Unie. Při plnění těchto úkolů v Komisi, a pouze pro tyto úkoly, podléhá ministr zahraničních věcí Unie postupům, které upravují fungování Komise, v rozsahu, v jakém je to slučitelné s odstavci 2 a 3.

Článek I-29

Soudní dvůr Evropské unie

1. Soudní dvůr Evropské unie se skládá ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Ústavy.

Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.

2. Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu. Jsou mu nápomocni generální advokáti.

Tribunál se skládá z nejméně jednoho soudce z každého členského státu.

Soudci a generální advokáti Soudního dvora a soudci Tribunálu jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují požadavky článků III-355 a III-356. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let. Soudci a generální advokáti mohou být jmenováni opakovaně.

3. Soudní dvůr Evropské unie rozhoduje v souladu s částí III

a)	o žalobách podaných členským státem, orgánem nebo fyzickými či právnickými osobami,

b)	na žádost vnitrostátních soudů o předběžných otázkách týkajících se výkladu práva Unie nebo platnosti aktů přijatých orgány,

c)	v ostatních případech uvedených v Ústavě.

KAPITOLA II

OSTATNÍ ORGÁNY A PORADNÍ INSTITUCE UNIE

Článek I-30

Evropská centrální banka

1. Evropská centrální banka a národní centrální banky tvoří Evropský systém centrálních bank. Evropská centrální banka a národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro, tvoří Eurosystém a řídí měnovou politiku Unie.

2. Evropský systém centrálních bank je řízen rozhodovacími orgány Evropské centrální banky. Prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank je udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen tento cíl, podporuje obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení jejích cílů. Plní všechny ostatní úkoly centrální banky v souladu s částí III a se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

3. Evropská centrální banka je orgánem. Má právní subjektivitu. Pouze ona může povolovat vydávání eura. Je nezávislá při výkonu svých pravomocí a správě svých financí. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie, jakož i vlády členských států respektují tuto nezávislost.

4. Evropská centrální banka přijímá opatření nezbytná k plnění svých úkolů podle článků III-185 až III-191 a III-196 a za podmínek stanovených statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. V souladu s týmiž články si členské státy, jejichž měnou není euro, a jejich centrální banky ponechávají své pravomoci v měnové oblasti.

5. Evropská centrální banka je v oblastech spadajících do její působnosti konzultována ke každému návrhu aktu Unie a ke každému návrhu úpravy na vnitrostátní úrovni a může předkládat stanoviska.

6. Rozhodovací orgány Evropské centrální banky, jejich složení a způsob fungování jsou vymezeny v článcích III-382 a III-383 a ve statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

Článek I-31

Účetní dvůr

1. Účetní dvůr je orgánem. Provádí kontrolu účetnictví Unie.

2. Přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů Unie a přesvědčuje se o řádnosti finančního řízení.

3. Skládá se z jednoho státního příslušníka každého členského státu. Jeho členové vykonávají své funkce naprosto nezávisle v obecném zájmu Unie.

Článek I-32

Poradní instituce Unie

1. Evropskému parlamentu, Radě a Komisi jsou nápomocny Výbor regionů a Hospodářský a sociální výbor, které plní poradní funkce.

2. Výbor regionů se skládá ze zástupců regionálních a místních samosprávných celků, kteří buď mají volební mandát v některém regionálním nebo místním samosprávném celku, nebo jsou politicky odpovědní volenému shromáždění.

3. Hospodářský a sociální výbor se skládá ze zástupců organizací zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších subjektů zastupujících občanskou společnost, zejména v sociálněhospodářské, občanské, profesní a kulturní oblasti.

4. Členové Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výboru nejsou vázáni žádnými příkazy. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Unie.

5. Pravidla týkající se složení těchto výborů, jmenování jejich členů, jejich pravomocí a fungování jsou vymezeny v článcích III-386 až III-392.

Rada pravidelně přezkoumává pravidla uvedená v odstavcích 2 a 3, která se týkají jejich složení, aby zohlednila hospodářský, sociální a demografický vývoj v Unii. K tomuto účelu přijímá Rada na návrh Komise evropská rozhodnutí.

HLAVA V

VÝKON PRAVOMOCÍ UNIE

KAPITOLA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek I-33

Právní akty Unie

1. Pro výkon pravomocí Unie využívají orgány v souladu s částí III jako právní nástroje evropské zákony, evropské rámcové zákony, evropská nařízení, evropská rozhodnutí, doporučení a stanoviska.

Evropský zákon je legislativní akt s obecnou působností. Je závazný v celém rozsahu a přímo použitelný ve všech členských státech.

Evropský rámcový zákon je legislativní akt, který je závazný pro každý členský stát, kterému je určen, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků pro dosažení výsledku se ponechává vnitrostátním orgánům.

Evropské nařízení je nelegislativní akt s obecnou působností určený k provádění legislativních aktů a některých ustanovení Ústavy. Může být buď závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, nebo být závazné pro každý členský stát, kterému je určeno, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků pro dosažení výsledku se ponechává vnitrostátním orgánům.

Evropské rozhodnutí je nelegislativní akt, který je závazný v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně.

Doporučení a stanoviska nejsou závazná.

2. Posuzují-li Evropský parlament a Rada návrh legislativního aktu, zdrží se přijetí aktů, které příslušný legislativní postup pro danou oblast nestanoví.

Článek I-34

Legislativní akty

1. Evropské zákony a rámcové zákony přijímají společně Evropský parlament a Rada na návrh Komise řádným legislativním postupem podle článku III-396. Nedospějí-li tyto dva orgány k dohodě, není dotyčný akt přijat.

2. Ve zvláštních případech uvedených v Ústavě přijímá evropské zákony a rámcové zákony Evropský parlament za účasti Rady nebo Rada za účasti Evropského parlamentu zvláštními legislativními postupy.

3. Ve zvláštních případech uvedených v Ústavě mohou být evropské zákony a rámcové zákony přijímány z podnětu skupiny členských států nebo Evropského parlamentu, na doporučení Evropské centrální banky nebo na žádost Soudního dvora Evropské unie nebo Evropské investiční banky.

Článek I-35

Nelegislativní akty

1. Evropská rada přijímá evropská rozhodnutí v případech uvedených v Ústavě.

2. Rada a Komise, zejména v případech uvedených v článcích I-36 a I-37, a Evropská centrální banka ve zvláštních případech uvedených v Ústavě přijímají evropská nařízení a evropská rozhodnutí.

3. Rada přijímá doporučení. Rozhoduje na návrh Komise ve všech případech, kdy má podle Ústavy přijmout akt na návrh Komise. V oblastech, ve kterých je pro přijetí aktu Unie požadována jednomyslnost, rozhoduje jednomyslně. Komise a ve zvláštních případech uvedených v Ústavě Evropská centrální banka přijímají doporučení.

Článek I-36

Evropská nařízení v přenesené pravomoci

1. Evropskými zákony a evropskými rámcovými zákony lze na Komisi přenést pravomoc přijímat evropská nařízení v přenesené pravomoci, kterými se doplňují nebo pozměňují některé prvky zákona či rámcového zákona, které nejsou podstatné.

Evropské zákony a rámcové zákony výslovně vymezí cíle, obsah, rozsah a dobu trvání přenesení pravomoci. Podstatné prvky dané oblasti jsou vyhrazeny evropským zákonům nebo rámcovým zákonům, a nesmějí tedy být předmětem přenesení pravomoci.

2. Evropské zákony a rámcové zákony stanoví podmínky pro přenesení pravomoci, které mohou být tyto:

a)	Evropský parlament nebo Rada mohou rozhodnout o zrušení přenesení pravomoci,

b)	evropské nařízení v přenesené pravomoci může vstoupit v platnost pouze tehdy, nevysloví-li ve lhůtě stanovené evropským zákonem nebo rámcovým zákonem Evropský parlament nebo Rada žádné námitky.

Pro účely písmen a) a b) se Evropský parlament usnáší většinou hlasů všech svých členů a Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Článek I-37

Prováděcí akty

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie.

2. Jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi nebo ve zvláštních, náležitě odůvodněných případech a v případech uvedených v článku I-40 Radě.

3. Pro účely odstavce 2 evropský zákon předem stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.

4. Prováděcí akty Unie mají formu evropských prováděcích nařízení nebo evropských prováděcích rozhodnutí.

Článek I-38

Zásady společné právním aktům Unie

1. Neuvádí-li Ústava druh aktu, který má být přijat, zvolí jej orgány pro jednotlivé případy v souladu s platnými postupy a se zásadou proporcionality uvedenou v článku I-11.

2. Právní akty musí obsahovat odůvodnění a odkazovat na návrhy, podněty, doporučení, žádosti nebo stanoviska požadovaná Ústavou.

Článek I-39

Vyhlášení a vstup v platnost

1. Evropské zákony a rámcové zákony přijaté řádným legislativním postupem podepisuje předseda Evropského parlamentu a předseda Rady.

V ostatních případech je podepisuje předseda orgánu, který je přijal.

Evropské zákony a rámcové zákony se vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.

2. Evropská nařízení a evropská rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou určena, podepisuje předseda orgánu, který je přijal.

Evropská nařízení a evropská rozhodnutí, v kterých není uvedeno, komu jsou určena, se vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.

3. Ostatní evropská rozhodnutí, která nejsou uvedena v odstavci 2, se oznamují těm, jimž jsou určena, a nabývají účinku tímto oznámením.

KAPITOLA II

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

Článek I-40

Zvláštní ustanovení týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky

1. Evropská unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku založenou na rozvoji vzájemné politické solidarity mezi členskými státy, na určení otázek obecného zájmu a na stále se zvyšujícím sbližování činností členských států.

2. Evropská rada určí strategické zájmy Unie a stanoví cíle její společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Rada tuto politiku vypracovává v rámci strategických směrů stanovených Evropskou radou a v souladu s částí III.

3. Evropská rada a Rada přijímají nezbytná evropská rozhodnutí.

4. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku provádí ministr zahraničních věcí Unie a členské státy za využití vnitrostátních prostředků a prostředků Unie.

5. S cílem vymezit společný přístup vedou členské státy v Evropské radě a v Radě vzájemné konzultace o všech otázkách obecného zájmu týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dříve než členský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scéně nebo přijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, vede v Evropské radě nebo v Radě konzultace s ostatními členskými státy. Sbližováním činností zajišťují členské státy, že je Unie schopná prosazovat své zájmy a hodnoty na mezinárodní scéně. Členské státy jsou mezi sebou solidární.

6. Evropská rada a Rada přijímají v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky evropská rozhodnutí jednomyslně, s výjimkou případů uvedených v části III. Rozhodují z podnětu členského státu, na návrh ministra zahraničních věcí Unie nebo na návrh tohoto ministra s podporou Komise. Evropské zákony a rámcové zákony jsou vyloučeny.

7. Evropská rada může jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí o tom, že Rada bude v případech jiných než uvedených v části III rozhodovat kvalifikovanou většinou.

8. Evropský parlament je pravidelně konzultován k hlavním hlediskům a základním volbám společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Je informován o jejím vývoji.

Článek I-41

Zvláštní ustanovení týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky

1. Společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky. Unie je může použít pro mise vedené mimo území Unie k udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů. Plnění těchto úkolů je založeno na využití kapacit poskytnutých členskými státy.

2. Společná bezpečnostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení rámce společné obranné politiky Unie. Ta povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada jednomyslně rozhodne. V tomto případě doporučí členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.

Politika Unie podle tohoto článku se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy, a je v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.

3. Pro provádění společné bezpečnostní a obranné politiky dávají členské státy Unii k dispozici civilní a vojenské kapacity, aby přispěly k plnění cílů vymezených Radou. Členské státy, které mezi sebou ustavily mnohonárodní síly, je mohou rovněž dát k dispozici společné bezpečnostní a obranné politice.

Členské státy se zavazují, že budou své vojenské kapacity postupně zdokonalovat. Zřídí se agentura pro oblast rozvoje obranných kapacit, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (Evropská obranná agentura), aby bylo možno určovat operativní potřeby, podporovat opatření k jejich uspokojování, přispívat k určení a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení výrobní a technologické základny v oblasti obrany, podílet se na vymezení evropské politiky kapacit a vyzbrojování a napomáhat Radě při hodnocení zlepšování vojenských kapacit.

4. Evropská rozhodnutí týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky včetně těch, která se týkají zahájení mise podle tohoto článku, přijímá Rada jednomyslně na návrh ministra zahraničních věcí Unie nebo z podnětu některého členského státu. Ministr zahraničních věcí Unie může případně společně s Komisí navrhnout, aby byly využity vnitrostátní prostředky i nástroje Unie.

5. K zachování hodnot Unie a službě jejím zájmům může Rada v rámci Unie pověřit provedením mise skupinu členských států. Provádění této mise se řídí článkem III-310.

6. Členské státy, jejichž vojenské kapacity splňují vyšší kritéria a které přijaly v této oblasti přísnější závazky s ohledem na vedení těch nejnáročnějších misí, naváží v rámci Unie stálou strukturovanou spolupráci. Tato spolupráce se řídí článkem III-312. Nedotýká se ustanovení článku III-309.

7. Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států.

Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.

8. Evropský parlament je pravidelně konzultován k hlavním hlediskům a základním volbám společné bezpečnostní a obranné politiky. Je informován o jejím vývoji.

Článek I-42

Zvláštní ustanovení týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva

1. Unie vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva

a)	přijímáním evropských zákonů a rámcových zákonů určených, je-li to nutné, ke sbližování právních předpisů členských států v oblastech uvedených v části III,

b)	podporou vzájemné důvěry mezi příslušnými orgány členských států, zejména na základě vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí,

c)	operativní spoluprací příslušných orgánů členských států včetně policie, celních orgánů a dalších orgánů specializovaných na předcházení trestným činům a jejich odhalování.

2. Vnitrostátní parlamenty se mohou v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva podílet na mechanismech hodnocení uvedených v článku III-260. Jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků III-276 a III-273.

3. Členské státy mají právo podnětu v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech podle článku III-264.

Článek I-43

Doložka solidarity

1. Pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity. Unie uvede do pohotovosti veškeré nástroje, které má k dispozici, včetně vojenských prostředků poskytnutých členskými státy, aby

—	odvrátila teroristickou hrozbu na území členských států;

—	chránila před případným teroristickým útokem demokratické instituce a civilní obyvatelstvo;

—	poskytla členskému státu pomoc na jeho území, pokud o to požádají jeho politické orgány, v případě teroristického útoku;

b)	poskytla členskému státu pomoc na jeho území, pokud o to požádají jeho politické orgány, v případě přírodní nebo člověkem způsobené pohromy.

2. Prováděcí pravidla k tomuto článku jsou uvedena v článku III-329.

KAPITOLA III

POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE

Článek I-44

Posílená spolupráce

1. Členské státy, které si v rámci nevýlučné pravomoci Unie přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci, se mohou v mezích a za podmínek uvedených v tomto článku a v článcích III-416 až III-423 obracet na její orgány a vykonávat tyto pravomoci při použití příslušných ustanovení Ústavy.

Posílená spolupráce je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie, chránila její zájmy a posilovala její proces integrace. Tato spolupráce je kdykoli otevřena všem členským státům v souladu s článkem III-418.

2. Evropské rozhodnutí o povolení posílené spolupráce přijme Rada až jako poslední prostředek, pokud shledá, že cílů této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem, a za podmínky, že se jí účastní nejméně jedna třetina členských států. Rada rozhoduje postupem podle článku III-419.

3. Jednání Rady se mohou účastnit všichni její členové, avšak na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující členské státy zúčastněné na posílené spolupráci.

K jednomyslnosti je třeba pouze hlasů zástupců zúčastněných členských států.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

Blokační menšinu musí tvořit nejméně tolik členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

Odchylně od třetího a čtvrtého pododstavce, pokud Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie, je požadovaná kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

4. Akty přijaté v rámci posílené spolupráce zavazují pouze zúčastněné členské státy. Nepokládají se za acquis, které musí být přijato státy kandidujícími na přistoupení k Unii.

HLAVA VI

DEMOKRATICKÝ ŽIVOT UNIE

Článek I-45

Zásada demokratické rovnosti

Ve všech svých činnostech dodržuje Unie zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává ze strany jejích orgánů, institucí a jiných subjektů stejné pozornosti.

Článek I-46

Zásada zastupitelské demokracie

1. Fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii.

2. Občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu.

Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami, kteří jsou demokraticky odpovědni buď jejich vnitrostátním parlamentům, nebo jejich občanům.

3. Každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie. Rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.

4. Politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie.

Článek I-47

Zásada participativní demokracie

1. Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.

2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností.

3. Za účelem zajištění soudržnosti a transparentnosti činností Unie vede Komise s dotčenými stranami rozsáhlé konzultace.

4. Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Ústavy. Postup a podmínky požadované pro tuto občanskou iniciativu, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí tito občané pocházet, stanoví evropský zákon.

Článek I-48

Sociální partneři a samostatný sociální dialog

S přihlédnutím k různorodosti vnitrostátních systémů Unie uznává a podporuje úlohu sociálních partnerů na své úrovni. Usnadňuje mezi nimi dialog, přičemž uznává jejich samostatnost.

Trojstranná sociální vrcholná schůzka pro růst a zaměstnanost přispívá k sociálnímu dialogu.

Článek I-49

Evropský veřejný ochránce práv

Evropský veřejný ochránce práv volený Evropským parlamentem přijímá stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie za podmínek stanovených Ústavou. Stížnosti přezkoumává a podává o nich zprávu. Evropský veřejný ochránce práv vykonává svou funkci zcela nezávisle.

Článek I-50

Transparentnost jednání orgánů, institucí a jiných subjektů Unie

1. S cílem podpořit řádnou správu a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji.

2. Evropský parlament, jakož i Rada při projednávání návrhu legislativního aktu a hlasování o něm, zasedají veřejně.

3. Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má za podmínek uvedených v části III právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič.

Evropský zákon stanoví obecné zásady a omezení, které z důvodu veřejného nebo soukromého zájmu upravují výkon práva na přístup k těmto dokumentům.

4. Každý orgán, instituce nebo jiný subjekt stanoví v souladu s evropským zákonem uvedeným v odstavci 3 ve svém jednacím řádu zvláštní ustanovení o přístupu ke svým dokumentům.

Článek I-51

Ochrana osobních údajů

1. Každý má právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví pravidla o ochraně fyzických osob při zpracovávání osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a členskými státy, pokud vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti práva Unie, a pravidla o volném pohybu těchto údajů. Dodržování těchto pravidel podléhá kontrole nezávislými orgány.

Článek I-52

Postavení církví a nekonfesních organizací

1. Unie uznává a nepředjímá postavení, které podle vnitrostátních právních předpisů mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech.

2. Unie stejným způsobem uznává postavení, které podle vnitrostátních právních předpisů mají nekonfesní organizace.

3. Unie udržuje otevřený, transparentní a pravidelný dialog s těmito církvemi a organizacemi, přičemž uznává jejich identitu a jejich osobitý přínos.

HLAVA VII

FINANCE UNIE

Článek I-53

Rozpočtové a finanční zásady

1. Pro každý rozpočtový rok musí být veškeré příjmy a výdaje Unie předběžně vyčísleny a zahrnuty do rozpočtu Unie v souladu s částí III.

2. Rozpočet musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů.

3. Výdaje uvedené v rozpočtu jsou povoleny na dobu ročního rozpočtového období v souladu s evropským zákonem podle článku III-412.

4. Uskutečnění výdajů zapsaných v rozpočtu vyžaduje předchozí přijetí právně závazného aktu Unie, který stanoví právní základ pro její činnost a pro uskutečnění odpovídajících výdajů v souladu s evropským zákonem podle článku III-412, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem.

5. K zajištění rozpočtové kázně nepřijme Unie žádné akty, které by mohly mít citelný dopad na rozpočet, aniž by byla poskytnuta záruka, že výdaje vyplývající z těchto aktů mohou být financovány v rámci limitu pro vlastní zdroje Unie a v souladu s víceletým finančním rámcem podle článku I-55.

6. Rozpočet je plněn v souladu se zásadou řádného finančního řízení. Členské státy a Unie spolupracují, aby zajistily využívání položek zapsaných v rozpočtu v souladu s touto zásadou.

7. V souladu s článkem III-412 bojují Unie a členské státy proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie.

Článek I-54

Vlastní zdroje Unie

1. Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné vedení svých politik.

2. Aniž jsou dotčeny jiné příjmy, je rozpočet Unie plně financován z vlastních zdrojů.

3. Evropský zákon Rady stanoví ustanovení týkající se systému vlastních zdrojů Unie. V této souvislosti může zřídit nové kategorie vlastních zdrojů nebo zrušit stávající kategorii. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem. Tento zákon vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

4. Evropský zákon Rady stanoví prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů Unie, pokud je tak stanoveno evropským zákonem přijatým na základě odstavce 3. Rada rozhoduje po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Článek I-55

Víceletý finanční rámec

1. Víceletý finanční rámec zajišťuje řádný vývoj výdajů Unie v rámci limitu jejích vlastních zdrojů. V souladu s článkem III-402 stanoví výši ročních horních hranic položek závazků podle kategorie výdajů.

2. Víceletý finanční rámec stanoví evropský zákon Rady. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.

3. Roční rozpočet Unie je v souladu s víceletým finančním rámcem.

4. Evropská rada může jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí, které Radě umožní při přijímání evropského zákona Rady uvedeného v odstavci 2 rozhodovat kvalifikovanou většinou.

Článek I-56

Rozpočet Unie

Evropský zákon stanoví roční rozpočet Unie v souladu s článkem III-404.

HLAVA VIII

UNIE A JEJÍ SOUSEDÉ

Článek I-57

Unie a její sousedé

1. Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství zvláštní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů, založený na hodnotách Unie a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími na spolupráci.

2. Pro účely odstavce 1 může Unie s dotyčnými zeměmi uzavírat zvláštní dohody. Tyto dohody mohou obsahovat vzájemná práva a povinnosti, jakož i možnost vyvíjet společnou činnost. Jejich provádění podléhá pravidelným konzultacím.

HLAVA IX

ČLENSTVÍ V UNII

Článek I-58

Kritéria a postup pro přistoupení k Unii

1. Unie je otevřená všem evropským státům, které uznávají její hodnoty uvedené v článku I-2 a zavazují se k jejich společné podpoře.

2. Každý evropský stát, který si přeje stát se členem Unie, může podat svou žádost Radě. O této žádosti je informován Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Podmínky a pravidla přijetí jsou předmětem dohody mezi členskými státy a kandidátským státem. Tato dohoda podléhá ratifikaci všemi smluvními státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

Článek I-59

Pozastavení určitých práv vyplývajících z členství v Unii

1. Z odůvodněného podnětu jedné třetiny členských států, z odůvodněného podnětu Evropského parlamentu nebo na návrh Komise může Rada přijmout evropské rozhodnutí o tom, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku I-2. Rada rozhoduje většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný členský stát a může stejným postupem podat tomuto státu doporučení.

Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.

2. Z podnětu jedné třetiny členských států nebo na návrh Komise může Evropská rada přijmout evropské rozhodnutí o tom, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených v článku I-2 ze strany členského státu, poté co daný členský stát vyzve, aby se k této věci vyjádřil. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

3. Bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou přijmout evropské rozhodnutí, kterým se pozastavují určitá práva vyplývající pro dotyčný členský stát z použití Ústavy, včetně hlasovacích práv člena Rady zastupujícího tento stát. Rada přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob.

V každém případě je tento stát nadále vázán povinnostmi, které pro něj vyplývají z Ústavy.

4. Rada může kvalifikovanou většinou přijmout evropské rozhodnutí, kterým změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.

5. Pro účely tohoto článku se člen Evropské rady nebo Rady zastupující dotyčný členský stát neúčastní hlasování a dotyčný členský stát se nezapočítává při stanovení jedné třetiny nebo čtyř pětin členských států podle odstavců 1 a 2. To, že se osobně přítomní nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí evropských rozhodnutí uvedených v odstavci 2.

Pro přijímání evropských rozhodnutí uvedených v odstavcích 3 a 4 je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

Rozhoduje-li Rada poté, co přijala rozhodnutí o pozastavení hlasovacích práv podle odstavce 3, kvalifikovanou většinou na základě ustanovení Ústavy, je kvalifikovaná většina vymezena jako v druhém pododstavci, nebo rozhoduje-li Rada na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie, jako nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představuji nejméně 65 % obyvatelstva těchto států. V posledním případě musí blokační menšinu tvořit nejméně tolik členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

6. Pro účely tohoto článku se Evropský parlament usnáší dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu všech jeho členů.

Článek I-60

Dobrovolné vystoupení z Unie

1. Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.

2. Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se sjedná v souladu s čl. III-325 odst. 3. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

3. Tato Ústava přestane být pro dotyčný stát použitelná dnem, ke kterému vstoupí v platnost dohoda o vystoupení, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty.

4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani evropských rozhodnutích Rady nebo Evropské rady, která se jej týkají.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku I-58.

ČÁST II

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV UNIE

PREAMBULE

Národy Evropy, vytvářejíce mezi sebou stále těsnější unii, se rozhodly sdílet mírovou budoucnost založenou na společných hodnotách.

Unie, vědoma si svého duchovního a morálního dědictví, se zakládá na nedělitelných a všeobecných hodnotách lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity; spočívá na zásadách demokracie a právního státu. Do středu své činnosti staví jednotlivce tím, že zavádí občanství Unie a vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva.

Unie přispívá k zachování a rozvíjení těchto společných hodnot při rozmanitosti kultur a tradic národů Evropy, národní identity členských států a uspořádání jejich veřejné moci na státní, regionální a místní úrovni; usiluje o podporu vyváženého a udržitelného rozvoje a zajišťuje volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, jakož i svobodu usazování.

K tomuto účelu je nezbytné posílit ochranu základních práv s ohledem na společenský vývoj, sociální pokrok a vědeckotechnologický rozvoj zřetelnějším vyjádřením těchto práv v podobě listiny.

Při respektování pravomocí a úkolů Unie i zásady subsidiarity potvrzuje tato listina práva, která vyplývají především z ústavních tradic a mezinárodních závazků společných členským státům, z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ze sociálních chart přijatých Unií a Radou Evropy a z judikatury Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva. Tuto listinu budou v této souvislosti soudy Unie a členských států vykládat s náležitým zřetelem na vysvětlení vyhotovená pod vedením prezídia Konventu, jež vypracovalo tuto listinu, a doplněná pod vedením prezídia Evropského konventu.

Uplatňování těchto práv s sebou nese odpovědnost a povinnosti, jak ve vztahu k druhým, tak ve vztahu k lidskému společenství a budoucím generacím.

V důsledku toho uznává Unie práva, svobody a zásady, které jsou vyhlášeny níže.

HLAVA I

DŮSTOJNOST

Článek II-61

Lidská důstojnost

Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.

Článek II-62

Právo na život

1. Každý má právo na život.

2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven.

Článek II-63

Právo na nedotknutelnost lidské osobnosti

1. Každý má právo na to, aby byla respektována jeho fyzická a duševní nedotknutelnost.

2. V lékařství a biologii se musí dodržovat zejména

a)	svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby poskytnutý zákonem stanoveným způsobem,

b)	zákaz eugenických praktik, zejména těch, jejichž cílem je výběr lidských jedinců,

c)	zákaz využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako zdroj finančního prospěchu,

d)	zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí.

Článek II-64

Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu

Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.

Článek II-65

Zákaz otroctví a nucené práce

1. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví.

2. Od nikoho se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.

3. Obchod s lidmi je zakázán.

HLAVA II

SVOBODY

Článek II-66

Právo na svobodu a bezpečnost

Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost.

Článek II-67

Respektování soukromého a rodinného života

Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace.

Článek II-68

Ochrana osobních údajů

1. Každý má právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají.

2. Tyto údaje musí být zpracovány poctivě, k přesně stanoveným účelům a na základě souhlasu dotčené osoby nebo na základě jiného oprávněného důvodu stanoveného zákonem. Každý má právo na přístup k údajům, které o něm byly shromážděny, a má právo na jejich opravu.

3. Na dodržování těchto pravidel dohlíží nezávislý orgán.

Článek II-69

Právo uzavřít manželství a právo založit rodinu

Právo uzavřít manželství a založit rodinu je zaručeno v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon těchto práv.

Článek II-70

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání

1. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním úkonů a zachováváním obřadů.

2. Právo odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí se uznává v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva.

Článek II-71

Svoboda projevu a informací

1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.

2. Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována.

Článek II-72

Svoboda shromažďování a sdružování

1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými na všech úrovních, zejména pokud jde o záležitosti politické, odborové či občanské, což zahrnuje právo každého zakládat na ochranu svých zájmů odbory a vstupovat do nich.

2. Politické strany na úrovni Unie přispívají k vyjadřování politické vůle občanů Unie.

Článek II-73

Svoboda umění a věd

Umělecká tvorba a vědecké bádání nesmějí být omezovány. Akademická svoboda musí být respektována.

Článek II-74

Právo na vzdělání

1. Každý má právo na vzdělání a přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání.

2. Toto právo zahrnuje možnost bezplatné povinné školní docházky.

3. Svoboda zakládat vzdělávací zařízení při náležitém respektování demokratických zásad a právo rodičů zajišťovat vzdělání a výchovu svých dětí ve shodě s jejich náboženským, světonázorovým a pedagogickým přesvědčením musí být respektovány v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují jejich výkon.

Článek II-75

Právo svobodné volby povolání a právo pracovat

1. Každý má právo pracovat a vykonávat svobodně zvolené nebo přijaté povolání.

2. Každý občan Unie může svobodně hledat zaměstnání, pracovat, usadit se nebo poskytovat služby v kterémkoli členském státě.

3. Občané třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členských států, mají právo na pracovní podmínky rovnocenné pracovním podmínkám občanů Unie.

Článek II-76

Svoboda podnikání

Svoboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi.

Článek II-77

Právo na vlastnictví

1. Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.

2. Duševní vlastnictví je chráněno.

Článek II-78

Právo na azyl

Právo na azyl je zaručeno při dodržování Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 a Protokolu ze dne 31. ledna 1967 týkajícího se právního postavení uprchlíků a v souladu s Ústavou.

Článek II-79

Ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání

1. Hromadné vyhoštění je zakázáno.

2. Nikdo nesmí být vystěhován, vyhoštěn ani vydán do státu, v němž mu hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.

HLAVA III

ROVNOST

Článek II-80

Rovnost před zákonem

Před zákonem jsou si všichni rovni.

Článek II-81

Zákaz diskriminace

1. Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

2. V oblasti působnosti Ústavy, a aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, se zakazuje jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

Článek II-82

Kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost

Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost.

Článek II-83

Rovnost žen a mužů

Rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci.

Zásada rovnosti nebrání zachování nebo přijetí opatření poskytujících zvláštní výhody ve prospěch nedostatečně zastoupeného pohlaví.

Článek II-84

Práva dítěte

1. Děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho. Mohou svobodně vyjadřovat své názory. V záležitostech, které se jich dotýkají, se k těmto názorům musí přihlížet s ohledem na jejich věk a vyspělost.

2. Při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňované veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být nejvlastnější zájem dítěte prvořadým hlediskem.

3. Každé dítě má právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho zájmy.

Článek II-85

Práva starších osob

Unie uznává a respektuje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě.

Článek II-86

Začlenění osob se zdravotním postižením

Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti.

HLAVA IV

SOLIDARITA

Článek II-87

Právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku

Pracovníci nebo jejich zástupci musí mít na vhodných úrovních zaručeno právo na včasné informování a projednávání v případech a za podmínek, které stanoví právo Unie a vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti.

Článek II-88

Právo na kolektivní vyjednávání a akce

Pracovníci a zaměstnavatelé či jejich příslušné organizace mají v souladu s právem Unie a vnitrostátními předpisy a zvyklostmi právo sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy a v případě konfliktu zájmů vést kolektivní akce na obranu svých zájmů, včetně stávky.

Článek II-89

Právo na přístup ke službám zaměstnanosti

Každý má právo na bezplatné služby zaměstnanosti.

Článek II-90

Ochrana v případě neoprávněného propuštění

Každý pracovník má v souladu s právem Unie a s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi právo na ochranu před neoprávněným propuštěním.

Článek II-91

Slušné a spravedlivé pracovní podmínky

1. Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.

2. Každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou.

Článek II-92

Zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci

Dětská práce se zakazuje. Minimální věk pro přijetí do zaměstnání nesmí být nižší než věk pro ukončení povinné školní docházky, aniž jsou dotčena pravidla, která jsou příznivější pro mladé lidi, a omezené výjimky.

Mladí lidé přijatí do práce musí práci vykonávat za podmínek odpovídajících jejich věku a být chráněni před hospodářským vykořisťováním a před jakoukoli prací, která by mohla ohrozit jejich bezpečnost, zdraví nebo tělesný, duševní, mravní nebo sociální rozvoj nebo narušit jejich vzdělávání.

Článek II-93

Rodinný a pracovní život

1. Rodina požívá právní, hospodářské a sociální ochrany.

2. V zájmu zachování souladu mezi rodinným a pracovním životem má každý právo na ochranu před propuštěním z důvodu spojeného s mateřstvím a právo na placenou mateřskou dovolenou a na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte.

Článek II-94

Sociální zabezpečení a sociální pomoc

1. Unie uznává a respektuje nárok na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu v takových případech, jako je mateřství, nemoc, pracovní úrazy, závislost nebo stáří, jakož i v případě ztráty zaměstnání, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

2. Každý, kdo oprávněně pobývá a pohybuje se uvnitř Evropské unie, má nárok na dávky sociálního zabezpečení a na sociální výhody v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

3. Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

Článek II-95

Ochrana zdraví

Každý má právo na přístup k preventivní zdravotní péči a na obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. Při vymezování a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.

Článek II-96

Přístup ke službám obecného hospodářského zájmu

Unie v souladu s Ústavou a s cílem podpořit sociální a územní soudržnost Unie uznává a respektuje přístup ke službám obecného hospodářského zájmu tak, jak je stanoven vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

Článek II-97

Ochrana životního prostředí

Vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality musí být začleněny do politik Unie a zajištěny v souladu se zásadou udržitelného rozvoje.

Článek II-98

Ochrana spotřebitele

V politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

HLAVA V

OBČANSKÁ PRÁVA

Článek II-99

Právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu

1. Každý občan Unie má právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.

2. Členové Evropského parlamentu jsou voleni v přímých a všeobecných volbách svobodným a tajným hlasováním.

Článek II-100

Právo volit a být volen v obecních volbách

Každý občan Unie má právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.

Článek II-101

Právo na řádnou správu

1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

2. Toto právo zahrnuje především

a)	právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout;

b)	právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství;

c)	povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.

3. Každý má právo na to, aby mu Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států nahradila škodu způsobenou jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

4. Každý se může písemně obracet na orgány Unie v jednom z jazyků Ústavy a musí obdržet odpověď ve stejném jazyce.

Článek II-102

Právo na přístup k dokumentům

Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič.

Článek II-103

Evropský veřejný ochránce práv

Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí.

Článek II-104

Petiční právo

Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má petiční právo k Evropskému parlamentu.

Článek II-105

Volný pohyb a pobyt

1. Každý občan Unie má právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států.

2. Volný pohyb a pobyt může být v souladu s Ústavou přiznán státním příslušníkům třetích zemí oprávněně pobývajícím na území členského státu.

Článek II-106

Diplomatická a konzulární ochrana

Každý občan Unie má na území třetí země, kde členský stát, jehož je státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.

HLAVA VI

SOUDNICTVÍ

Článek II-107

Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces

Každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem.

Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem. Každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován.

Bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k tomu, aby jim byl zajištěn skutečný přístup ke spravedlnosti.

Článek II-108

Presumpce neviny a právo na obhajobu

1. Každý obviněný se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.

2. Každému obviněnému je zaručeno respektování práv na obhajobu.

Článek II-109

Zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů

1. Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Pokud poté, co již byl trestný čin spáchán, stanoví zákon mírnější trest, uloží se tento mírnější trest.

2. Tento článek nebrání souzení a potrestání za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných zásad uznávaných mezinárodním společenstvím.

3. Výše trestu nesmí být nepřiměřená trestnému činu.

Článek II-110

Právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin

Nikdo nesmí být stíhán nebo potrestán v trestním řízení za čin, za který již byl v Unii osvobozen nebo odsouzen konečným trestním rozsudkem podle zákona.

HLAVA VII

OBECNÁ USTANOVENÍ UPRAVUJÍCÍ VÝKLAD A POUŽITÍ LISTINY

Článek II-111

Oblast použití

1. Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Respektují proto práva, dodržují zásady a podporují jejich uplatňování v souladu se svými pravomocemi, při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny v dalších částech Ústavy.

2. Tato listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoc a úkoly stanovené v dalších částech Ústavy.

Článek II-112

Rozsah a výklad práv a zásad

1. Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

2. Práva uznaná touto listinou, jež jsou podrobněji upravena v dalších částech Ústavy, jsou vykonávána za podmínek a v mezích v nich stanovených.

3. Pokud tato listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva. Toto ustanovení nebrání tomu, aby právo Unie poskytovalo širší ochranu.

4. Pokud tato listina uznává základní práva, která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, musí být tato práva vykládána v souladu s těmito tradicemi.

5. Ustanovení této listiny, která obsahují zásady, mohou být prováděna akty přijímanými orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a akty členských států, provádějí-li právo Unie, při výkonu jejich pravomocí. Před soudem se jich lze dovolávat pouze pro účely výkladu a kontroly zákonnosti těchto aktů.

6. K vnitrostátním právním předpisům a zvyklostem musí být plně přihlíženo tak, jak je stanoveno v této listině.

7. Soudy Unie a členských států náležitě přihlížejí k vysvětlením vypracovaným jako pomůcka pro výklad Listiny základních práv.

Článek II-113

Úroveň ochrany

Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno jako omezení nebo narušení lidských práv a základních svobod, které v oblasti své působnosti uznávají právo Unie, mezinárodní právo a mezinárodní smlouvy, jejichž stranou je Unie nebo všechny členské státy, včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a ústavy členských států.

Článek II-114

Zákaz zneužití práv

Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno tak, jako by dávalo jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopustit se činu zaměřeného na zmaření kteréhokoli z práv a svobod uznaných v této listině, nebo na jejich omezení ve větším rozsahu, než tato listina stanoví.

ČÁST III

POLITIKY A FUNGOVÁNÍ UNIE

HLAVA I

OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ

Článek III-115

Unie zajišťuje soudržnost mezi jednotlivými politikami a činnostmi podle této části s přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se zásadou svěření pravomocí.

Článek III-116

Při všech činnostech uvedených v této části usiluje Unie o odstranění nerovností mezi ženami a muži a podporuje rovnost mezi nimi.

Článek III-117

Při vymezování a provádění politik a činností podle této části přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví.

Článek III-118

Při vymezování a provádění politik a činností podle této části se Unie zaměřuje na boj proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Článek III-119

Požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností uvedených v této části, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje.

Článek III-120

Požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie.

Článek III-121

Při vymezování a provádění politik Unie v oblastech zemědělství, rybolovu, dopravy, vnitřního trhu, výzkumu a technologického rozvoje a vesmíru zohledňují Unie a členské státy plně požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí, přičemž respektují právní a správní předpisy a zvyklosti členských států, které se týkají náboženských obřadů, kulturních tradic a regionálního dědictví.

Článek III-122

Aniž jsou dotčeny články I-5, III-166, III-167 a III-238 a s ohledem na místo, které zaujímají služby obecného hospodářského zájmu jako služby, jimž všichni v Unii přičítají určitou hodnotu, a na jejich význam při podpoře sociální a územní soudržnosti, pečují Unie a členské státy v rámci svých pravomocí a v oblasti působnosti Ústavy o to, aby zejména hospodářské a finanční zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů. Tyto zásady a podmínky stanoví evropský zákon, aniž je dotčena pravomoc členských států poskytovat, zadávat či financovat tyto služby v souladu s Ústavou.

HLAVA II

ZÁKAZ DISKRIMINACE A OBČANSTVÍ

Článek III-123

Zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti podle čl. I-4 odst. 2 lze upravit evropským zákonem nebo rámcovým zákonem.

Článek III-124

1. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Ústavy a v rámci pravomocí svěřených Unii Ústavou lze evropským zákonem nebo rámcovým zákonem Rady stanovit nezbytná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

2. Odchylně od odstavce 1 lze evropským zákonem nebo rámcovým zákonem stanovit základní zásady pobídkových opatření Unie na podporu činností, které členské státy podnikají za účelem přispění k uskutečňování cílů uvedených v odstavci 1, a tato opatření vymezit, s vyloučením harmonizace jejich právních předpisů.

Článek III-125

1. Ukáže-li se k usnadnění výkonu práva každého občana Unie volně se pohybovat a pobývat podle čl. I-10 odst. 2 písm. a) činnost Unie jako nezbytná a nestanoví-li Ústava pro takovou činnost nezbytné pravomoci, lze k tomuto účelu stanovit opatření evropským zákonem nebo rámcovým zákonem.

2. Ke stejnému účelu jako účelu uvedenému v odstavci 1, nestanoví-li k tomu Ústava nezbytné pravomoci, lze opatření týkající se cestovních pasů, průkazů totožnosti, povolení k pobytu a dalších obdobných dokladů, jakož i opatření týkající se sociálního zabezpečení nebo sociální ochrany stanovit evropským zákonem nebo rámcovým zákonem Rady. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek III-126

Podrobnou úpravu výkonu práva každého občana Unie volit a být volen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu podle čl. I-10 odst. 2 písm. b) v členském státě, v němž má bydliště a jehož není jeho státním příslušníkem, stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon Rady. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem. Tato úprava může stanovit výjimky tam, kde je to odůvodněno zvláštními obtížemi některého členského státu.

Výkonem práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu není dotčen čl. III-330 odst. 1 a opatření přijatá k jeho provedení.

Článek III-127

Členské státy přijmou nezbytná ustanovení k zajištění diplomatické a konzulární ochrany občanů Unie ve třetích zemích podle čl. I-10 odst. 2 písm. c).

Členské státy zahájí mezinárodní jednání potřebná pro zajištění této ochrany.

Opatření nezbytná pro usnadnění této ochrany lze stanovit evropským zákonem Rady. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek III-128

Jazyky, v nichž má podle čl. I-10 odst. 2 písm. d) každý občan Unie právo obracet se na její orgány a instituce a obdržet v nich odpověď, jsou ty, které jsou uvedeny v čl. IV-448 odst. 1. Orgány a instituce podle čl. I-10 odst. 2 písm. d) jsou ty, které jsou uvedeny v čl. I-19 odst. 1 druhém pododstavci a v článcích I-30, I-31 a I-32 a rovněž evropský veřejný ochránce práv.

Článek III-129

Komise podá zprávu o používání článku I-10 této hlavy Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru každé tři roky. Tato zpráva přihlédne k vývoji Unie.

Na základě této zprávy a aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Ústavy, lze evropským zákonem nebo rámcovým zákonem Rady doplnit práva uvedená v článku I-10. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Tento zákon nebo rámcový zákon vstoupí v platnost po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

HLAVA III

VNITŘNÍ POLITIKY A ČINNOSTI

KAPITOLA I

VNITŘNÍ TRH

ODDÍL 1

VYTVOŘENÍ A FUNGOVÁNÍ VNITŘNÍHO TRHU

Článek III-130

1. Unie přijímá opatření určená k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu v souladu s příslušnými ustanoveními Ústavy.

2. Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu v souladu s Ústavou.

3. Rada na návrh Komise přijímá evropská nařízení nebo rozhodnutí, která stanoví obecné zásady a podmínky nezbytné k zajištění vyváženého pokroku ve všech dotyčných odvětvích.

4. Při přípravě návrhů směřujících k dosažení cílů stanovených v odstavcích 1 a 2 vezme Komise v úvahu úsilí, jež budou muset vynaložit některá hospodářství, která se liší stupněm vývoje, při vytváření vnitřního trhu, a může navrhnout vhodná opatření.

Pokud budou mít tato opatření podobu výjimek, musí být dočasná a mohou narušovat fungování vnitřního trhu co nejméně.

Článek III-131

Členské státy vzájemně konzultují společné kroky, které mají zabránit tomu, aby fungování vnitřního trhu bylo dotčeno opatřeními, která by byl některý členský stát nucen učinit v případě vážných vnitřních nepokojů ohrožujících veřejný pořádek, v případě války nebo vážného mezinárodního napětí vytvářejícího nebezpečí války, anebo proto, aby dostál závazkům, jež přijal za účelem udržení míru a mezinárodní bezpečnosti.

Článek III-132

Povedou-li opatření přijatá v případech uvedených v článcích III-131 a III-436 k narušení podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu, prozkoumá Komise spolu se zúčastněným členským státem, jak by tato opatření mohla být přizpůsobena pravidlům stanoveným Ústavou.

Odchylně od postupu stanoveného v článcích III-360 a III-361 může Komise nebo kterýkoli členský stát předložit věc přímo Soudnímu dvoru, pokud se Komise nebo členský stát domnívá, že jiný členský stát zneužívá oprávnění stanovených v článcích III-131 a III-436. Soudní dvůr rozhodne v neveřejném zasedání.

ODDÍL 2

VOLNÝ POHYB OSOB A SLUŽEB

Pododdíl 1

Pracovníci

Článek III-133

1. Pracovníci mají právo volně se pohybovat uvnitř Unie.

2. Mezi pracovníky členských států je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.

3. S výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou veřejného zdraví mají pracovníci právo

a)	ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa;

b)	pohybovat se za tím účelem volně na území členských států;

c)	pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků;

d)	zůstat na území členského státu po ukončení zaměstnání za podmínek, které budou předmětem evropských nařízení přijatých Komisí.

4. Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě.

Článek III-134

Opatření nezbytná k uskutečnění volného pohybu pracovníků tak, jak je vymezen v článku III-133, stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

Evropský zákon nebo rámcový zákon mají za cíl zejména

a)	zajistit úzkou spolupráce mezi vnitrostátními službami zaměstnanosti,

b)	odstranit ty administrativní postupy a praxi, jakož i lhůty pro přístup pracovníků k volným pracovním místům, vyplývající buď z vnitrostátních právních předpisů, nebo z dohod dříve uzavřených mezi členskými státy, jejichž zachování by bylo překážkou liberalizace pohybu pracovníků,

c)	odstranit všechny takové lhůty a jiná omezení stanovená vnitrostátními právními předpisy nebo dohodami dříve uzavřenými mezi členskými státy, které kladou pro pracovníky jiných členských států jiné podmínky svobodné volby pracovního místa než pracovníkům vlastním,

d)	vytvořit vhodný mechanismus, jenž by umožňoval propojení mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil a usnadňoval jejich vyrovnávání způsobem, který by vylučoval vážné ohrožení životní úrovně a zaměstnanosti v různých regionech a odvětvích průmyslu.

Článek III-135

Členské státy budou v rámci společného programu podporovat výměnu mladých pracovníků.

Článek III-136

1. V oblasti sociálního zabezpečení stanoví opatření nezbytná k uskutečnění volného pohybu pracovníků evropský zákon nebo rámcový zákon, a to vytvořením systému, který migrujícím zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným, jakož i osobám na nich závislým zajistí

a)	započtení všech dob získaných podle právních předpisů jednotlivých členských států pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i výpočet jejich výše;

b)	vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členských států.

2. Domnívá-li se člen Rady, že by se návrh evropského zákona nebo rámcového zákona podle odstavce 1 dotkl základních aspektů jeho systému sociálního zabezpečení, včetně oblasti působnosti, nákladů nebo finanční struktury, nebo by se výrazně dotkl finanční rovnováhy tohoto systému, může požádat, aby se záležitostí zabývala Evropská rada. V takovém případě se postup podle článku III-396 pozastaví. Po projednání Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení

a)	vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení postupu podle článku III-396, nebo

b)	požádá Komisi o předložení nového návrhu; v tom případě se původně navržený akt považuje za nepřijatý.

Pododdíl 2

Svoboda usazování

Článek III-137

V rámci tohoto pododdílu jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu na území druhého státu.

Státní příslušníci jednoho členského státu mají právo na přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon na území jiného členského státu, jakož i na zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. III-142 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li oddíl 4 týkající se kapitálu a plateb jinak.

Článek III-138

1. Opatření pro zavedení svobody usazování v určitém oboru činnosti stanoví evropský rámcový zákon. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

2. Evropský parlament, Rada a Komise plní úlohy, které pro ně vyplývají z odstavce 1, přičemž zejména

a)	zpravidla se přednostně zabývají takovými obory činnosti, v nichž svoboda usazování zvláště významně přispívá k rozvoji výroby a obchodu,

b)	zajišťují úzkou spolupráci mezi příslušnými orgány státní správy členských států, aby se informovaly o konkrétní situaci v různých oborech činnosti uvnitř Unie,

c)	odstraňují administrativní postupy a praxi, které vyplývají z vnitrostátních právních předpisů nebo z dohod uzavřených dříve mezi členskými státy a jejichž další zachování by bylo překážkou svobody usazování,

d)	zajišťují, aby pracovníci jednoho členského státu, kteří jsou zaměstnáni na území jiného členského státu, mohli na tomto území zůstat za účelem výkonu samostatně výdělečné činnosti, splňují-li podmínky, které by museli splňovat, kdyby do tohoto státu vstupovali s úmyslem takovou činnost zahájit,

e)	umožňují státním příslušníkům jednoho členského státu nabývat a užívat nemovitosti na území jiného členského státu, pokud to není v rozporu se zásadami stanovenými v čl. III-227 odst. 2,

postupně odstraňují omezení svobody usazování v každém oboru činnosti, který přichází v úvahu, a to jak pokud jde o podmínky zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností na území členského státu, tak i pokud jde o podmínky vstupu zaměstnanců mateřského podniku na řídící nebo dozorčí místa těchto zastoupení, poboček nebo dceřiných společností,

g)	v míře nezbytné k dosažení jejich rovnocennosti koordinují záruky, které jsou pro ochranu zájmů společníků i třetích osob vyžadovány v členských státech od společností ve smyslu článku III-142 druhého pododstavce,

h)	kontrolují, zda podmínky usazování nejsou narušovány podporami poskytovanými členskými státy.

Článek III-139

Tento pododdíl se v členských státech nevztahuje na činnosti, které jsou v dotyčném členském státě spjaty, i když jen příležitostně, s výkonem veřejné moci.

Evropský zákon nebo rámcový zákon může některé činnosti vyloučit z použitelnosti ustanovení tohoto pododdílu.

Článek III-140

1. Tento pododdíl a opatření přijatá na jeho základě nevylučují užití těch ustanovení právních a správních předpisů, které stanoví zvláštní režim pro cizí státní příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany veřejného zdraví.

2. Evropský rámcový zákon koordinuje vnitrostátní předpisy podle odstavce 1.

Článek III-141

1. Evropský rámcový zákon usnadňuje přístup osob k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkonu. Má za cíl

a)	vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci,

b)	koordinaci právních a správních předpisů členských států týkajících se přístupu k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkonu.

2. Pokud jde o povolání lékařská, ostatní zdravotnická a farmaceutická, bude postupné odstraňování omezení záviset na koordinaci podmínek pro výkon těchto povolání v jednotlivých členských státech.

Článek III-142

Se společnostmi založenými podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, se pro účely tohoto pododdílu zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou státními příslušníky členských států.

„Společnostmi“ se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organizací.

Článek III-143

Členské státy poskytnou státním příslušníkům ostatních členských států zacházení stejné jako vlastním státním příslušníkům, pokud jde o jejich finanční účast ve společnostech ve smyslu čl. III-142 druhého pododstavce; ostatní ustanovení Ústavy tím nejsou dotčena.

Pododdíl 3

Volný pohyb služeb

Článek III-144

V rámci tohoto pododdílu jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném státě Unie, než se nachází příjemce služby.

Evropský zákon nebo rámcový zákon může rozšířit použitelnost tohoto pododdílu na poskytovatele služeb, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a kteří jsou usazeni uvnitř Unie.

Článek III-145

Za služby se pro účely Ústavy pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu osob, zboží a kapitálu.

Služby zahrnují zejména

a)	činnosti průmyslové povahy,

b)	činnosti obchodní povahy,

c)	řemeslné činnosti,

d)	činnosti v oblasti svobodných povolání.

Aniž je dotčen pododdíl 2 týkající se svobody usazování, může poskytovatel služby za účelem jejího poskytnutí dočasně provozovat svou činnost v členském státě, kde je služba poskytována, za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům.

Článek III-146

1. Volný pohyb služeb v oblasti dopravy je upraven kapitolou III oddílem 7 o dopravě.

2. Liberalizace bankovních a pojišťovacích služeb, které jsou spojeny s pohybem kapitálu, se uskuteční v souladu s liberalizací pohybu kapitálu.

Článek III-147

1. Evropský rámcový zákon stanoví opatření pro liberalizaci určitého typu služeb. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

2. Evropský rámcový zákon uvedený v odstavci 1 se zpravidla přednostně týká těch služeb, které mají přímý vliv na výrobní náklady nebo jejichž liberalizace přispívá ke směně zboží.

Článek III-148

Členské státy usilují o dosažení liberalizace služeb ve větší míře, než jsou povinny na základě evropského rámcového zákona přijatého podle čl. III-147 odst. 1, pokud jim to dovolí jejich celková hospodářská situace, jakož i situace v příslušném hospodářském odvětví.

Za tím účelem podává Komise příslušným členským státům doporučení.

Článek III-149

Dokud nebudou odstraněna omezení volného pohybu služeb, uplatňují je členské státy na všechny poskytovatele služeb podle čl. III-144 prvního pododstavce, bez rozdílu státní příslušnosti nebo místa pobytu.

Článek III-150

Pro otázky upravené tímto pododdílem se použijí články III-139 až III-142.

ODDÍL 3

VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ

Pododdíl 1

Celní unie

Článek III-151

1. Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod se zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím.

2. Odstavec 4 a pododdíl 3 o zákazu množstevních omezení se týkají výrobků, které pocházejí z členských států, jakož i těch výrobků pocházejících ze třetích zemí, které jsou v členských státech ve volném oběhu.

3. Za výrobky ve volném oběhu se v členských státech pokládají ty výrobky, které pocházejí ze třetích zemí, u kterých byly v tomto členském státě splněny dovozní náležitosti a zaplacena cla a poplatky s rovnocenným účinkem a u kterých nedošlo k plnému ani částečnému navrácení těchto cel a poplatků.

4. Dovozní a vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázány. Tento zákaz se vztahuje také na cla fiskální povahy.

5. Rada na návrh Komise přijme evropská nařízení nebo rozhodnutí, jež stanoví sazby společného celního sazebníku.

6. Při plnění úkolů, které jí byly svěřeny na základě tohoto článku, Komise vychází

a)	z nutnosti podporovat obchod mezi členskými státy a třetími zeměmi,

b)	z vývoje podmínek hospodářské soutěže uvnitř Unie, pokud tento vývoj vede ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků,

c)	z požadavků zásobování Unie surovinami a polotovary, přičemž Komise dbá, aby mezi členskými státy nedošlo k narušení podmínek hospodářské soutěže u konečných výrobků;

d)	z nutnosti vyvarovat se vážných poruch v hospodářství členských států a zajistit racionální rozvoj výroby a rozšíření spotřeby v Unii.

Pododdíl 2

Celní spolupráce

Článek III-152

V mezích oblasti působnosti Ústavy stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon opatření k posílení celní spolupráce mezi členskými státy a mezi členskými státy a Komisí.

Pododdíl 3

Zákaz množstevních omezení

Článek III-153

Množstevní omezení dovozu i vývozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázána.

Článek III-154

Článek III-153 nevylučuje zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu odůvodněné veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.

Článek III-155

1. Členské státy upraví státní monopoly obchodní povahy tak, aby byla vyloučena jakákoli diskriminace mezi státními příslušníky členských států, pokud jde o podmínky nákupu a odbytu zboží.

Tento článek se vztahuje na každý subjekt, jehož prostřednictvím členský stát právně nebo fakticky, přímo nebo nepřímo kontroluje, řídí nebo významně ovlivňuje dovoz nebo vývoz mezi členskými státy. Tato ustanovení platí i pro monopoly, jež stát svěřuje jiným subjektům.

2. Členské státy se zdrží zavádění jakéhokoli nového opatření, které by bylo v rozporu se zásadami stanovenými v odstavci 1 nebo které by omezovalo dosah článků týkajících se zákazu cel a množstevních omezení mezi členskými státy.

3. V případě státního monopolu obchodní povahy, s nímž je spjata úprava, jež má usnadňovat odbyt nebo zhodnocení zemědělských produktů, musí být pravidla stanovená tímto článkem používána tak, aby byly zajištěny rovnocenné záruky zaměstnanosti a životní úrovně dotyčných producentů.

ODDÍL 4

KAPITÁL A PLATBY

Článek III-156

V rámci tohoto oddílu jsou zakázána omezení pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Článek III-157

1. Článkem III-156 není dotčeno používání žádných omezení vůči třetím zemím, která existovala ke dni 31. prosince 1993 podle vnitrostátního práva nebo práva Unie ve vztahu k pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí, zahrnujícího přímé investice včetně investic do nemovitostí, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy. S ohledem na omezení existující ve vnitrostátních právních řádech Estonska a Maďarska je odpovídajícím dnem 31. prosinec 1999.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření týkající se pohybu kapitálu do a ze třetích zemí, zahrnujícího přímé investice, včetně investic do nemovitostí, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy.

Evropský parlament a Rada usilují o dosažení cíle volného pohybu kapitálu mezi členskými státy a třetími zeměmi v co nejvyšší míře, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Ústavy.

3. Odchylně od odstavce 2 lze opatření, která v oblasti liberalizace pohybu kapitálu do třetích zemí či z nich představují v právu Unie krok zpět, stanovit pouze evropským zákonem nebo rámcovým zákonem Rady. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek III-158

1. Článkem III-156 není dotčeno právo členských států

a)	uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště nebo podle místa, kde je jejich kapitál investován,

učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti zdanění a obezřetnostního dohledu nad finančními institucemi, nebo stanovit postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní či statistické, nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností.

2. Tímto oddílem není dotčena použitelnost omezení práva usazování, pokud jsou slučitelná s Ústavou

3. Opatření a postupy uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve smyslu článku III-156.

4. Nebude-li přijat evropský zákon nebo rámcový zákon podle čl. III-157 odst. 3, může Komise nebo, nepřijme-li Komise evropské rozhodnutí do tří měsíců od žádosti dotčeného členského státu, Rada přijmout evropské rozhodnutí o tom, že omezující daňová opatření přijatá členským státem vůči jedné nebo několika třetím zemím se považují za slučitelná s Ústavou, pokud jsou odůvodněna některým z cílů Unie a jsou slučitelná s řádným fungováním vnitřního trhu. Rada rozhoduje jednomyslně na žádost členského státu.

Článek III-159

Pokud pohyby kapitálu do či ze třetích zemí za výjimečných okolností způsobují nebo hrozí způsobit vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie, může Rada na návrh Komise přijmout evropské nařízení nebo rozhodnutí, kterým se na dobu nepřekračující šest měsíců zavádí ochranná opatření vůči třetím zemím, jsou-li taková opatření naprosto nezbytná. Rozhoduje po konzultaci s Evropskou centrální bankou.

Článek III-160

Je-li to nezbytné pro dosažení cílů uvedených v článku III-257, pokud jde o předcházení a boj proti terorismu a souvisejícím činnostem, vymezí evropský zákon rámec správních opatření týkajících se pohybu kapitálu a plateb, jako je zmrazení peněžních prostředků, finančních aktiv nebo hospodářských výhod, které náležejí fyzickým nebo právnickým osobám, skupinám nebo nestátním útvarům, jsou jimi vlastněny nebo je mají v držbě.

K provedení evropského zákona uvedeného v prvním pododstavci přijme Rada na návrh Komise evropská nařízení nebo rozhodnutí.

Akty uvedené v tomto článku musí obsahovat nezbytná ustanovení o právních zárukách.

ODDÍL 5

PRAVIDLA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Pododdíl 1

Pravidla vztahující se na podniky

Článek III-161

1. S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které

a)	přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny a jiné obchodní podmínky;

b)	omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice;

c)	rozdělují trhy nebo zdroje zásobování;

d)	uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži;

e)	podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.

2. Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku.

3. Odstavec 1 však může být prohlášen za neúčinný pro

—	dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,

—	rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a

—	jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,

které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které

a)	neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná,

b)	neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

Článek III-162

S vnitřním trhem je neslučitelné, a proto zakázané, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

Takové zneužívání může zejména spočívat

a)	v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek;

b)	v omezování výroby, odbytu nebo technického rozvoje na úkor spotřebitelů;

c)	v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži;

d)	v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.

Článek III-163

Rada přijme na návrh Komise evropská nařízení k provedení zásad uvedených v článcích III-161 a III-162. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Cílem těchto nařízení je zejména

a)	zajistit dodržování zákazů uvedených v čl. III-161 odst. 1 a v článku III-162 stanovením pokut a penále;

b)	určit prováděcí pravidla k čl. III-161 odst. 3 s přihlédnutím k nutnosti zajistit účinný dozor při co největším zjednodušení správní kontroly;

c)	podrobněji vymezit v případě potřeby rozsah uplatňování článků III-161 a III-162 v jednotlivých hospodářských odvětvích;

d)	vymezit úlohy Komise a Soudního dvora Evropské unie při provádění ustanovení uvedených v tomto pododstavci;

e)	vymezit poměr mezi právními předpisy členských států na jedné straně a ustanoveními tohoto pododdílu a evropskými nařízeními přijatými na základě tohoto článku na straně druhé.

Článek III-164

Dokud nenabudou platnosti evropská nařízení přijatá podle článku III-163, rozhodují o přípustnosti dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě a o zneužívání dominantního postavení na vnitřním trhu orgány členských států v souladu se svým vnitrostátním právem a ustanoveními článku III-161, zejména odstavce 3, a článku III-162.

Článek III-165

1. Aniž je dotčen článek III-164, dbá Komise na provádění zásad stanovených v článcích III-161 a III-162. Na žádost členského státu nebo z úřední povinnosti a v součinnosti s příslušnými orgány členských států, které jí budou nápomocny, vyšetřuje případy domnělého porušení uvedených zásad. Zjistí-li, že k porušení došlo, navrhne prostředky vhodné k jeho odstranění.

2. Trvá-li porušení podle odstavce 1 i nadále, Komise přijme odůvodněné evropské rozhodnutí, kterým konstatuje porušení zásad. Komise může své rozhodnutí zveřejnit a zmocnit členské státy, aby přijaly potřebná opatření k nápravě, jejichž podmínky a podrobnosti Komise určí.

3. Komise může přijmout evropská nařízení týkající se kategorií dohod, o nichž Rada přijala evropské nařízení podle čl. III-163 druhého pododstavce písm. b).

Článek III-166

1. Pokud jde o veřejné podniky a podniky, kterým členské státy přiznávají zvláštní nebo výlučná práva, tyto státy nepřijmou ani neponechají v platnosti opatření odporující Ústavě, zejména čl. I-4 odst. 2 a článkům III-161 až III-169.

2. Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají ustanovením Ústavy, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto ustanovení nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie.

3. Komise dohlíží na provádění tohoto článku a přijímá podle potřeby vhodná evropská nařízení nebo rozhodnutí.

Pododdíl 2

Státní podpory

Článek III-167

1. Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Ústava jinak.

2. S vnitřním trhem jsou slučitelné

a)	podpory sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům za podmínky, že se poskytují bez diskriminace na základě původu výrobků,

b)	podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi,

podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa, pokud jsou potřebné k vyrovnání hospodářských znevýhodnění způsobených tímto rozdělením. Pět let po vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost může Rada na návrh Komise přijmout evropské rozhodnutí, jímž se toto písmeno zruší.

3. Za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány

a)	podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, jakož i rozvoji regionů uvedených v článku III-424 s ohledem na jejich strukturální, hospodářskou a sociální situaci,

b)	podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu,

c)	podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem,

d)	podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže v míře odporující společnému zájmu,

e)	jiné kategorie podpor, které určí evropská nařízení nebo rozhodnutí přijatá Radou na návrh Komise.

Článek III-168

1. Komise ve spolupráci s členskými státy neustále zkoumá režimy podpor existující v těchto státech. Navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování vnitřního trhu.

2. Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek, že podpora poskytovaná některým státem nebo ze státních prostředků není slučitelná s vnitřním trhem podle článku III-167 nebo že je zneužívána, přijme evropské rozhodnutí o tom, že dotyčný členský stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví.

Nepodrobí-li se dotyčný členský stát tomuto evropskému rozhodnutí ve stanovené lhůtě, může Komise nebo jiný zainteresovaný členský stát, odchylně od článků III-360 a III-361, předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie.

Rada může na žádost členského státu jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí o tom, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo hodlá poskytnout, má být odchylně od článku III-167 nebo od evropských nařízení podle článku III-169 považována za slučitelnou s vnitřním trhem, odůvodňují-li takové rozhodnutí mimořádné okolnosti. Zahájila-li již Komise ve věci této podpory řízení podle prvního pododstavce tohoto odstavce, bude podáním žádosti příslušného členského státu Radě uvedené řízení pozastaveno až do vyjádření Rady.

Nevyjádří-li se však Rada do tří měsíců po podání této žádosti, rozhodne věc Komise.

3. Komise musí být členskými státy včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek III-167 slučitelný s vnitřním trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2 tohoto článku. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí.

4. Komise může přijmout evropská nařízení týkající se kategorií státních podpor, u kterých Rada podle článku III-169 dala možnost vyjmout je z řízení uvedeného v odstavci 3 tohoto článku.

Článek III-169

Rada může na návrh Komise přijmout evropská nařízení pro použití článků III-167 a III-168, a zejména stanovit podmínky, za nichž se použije čl. III-168 odst. 3, jakož i vymezit druhy podpor, které jsou vyňaty z řízení podle uvedeného odstavce. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

ODDÍL 6

DAŇOVÁ USTANOVENÍ

Článek III-170

1. Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí.

Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.

2. Pokud jsou výrobky vyvezeny na území některého členského státu, nesmí být navrácení vnitrostátních daní vyšší než vnitrostátní daně, kterým byly výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny.

3. Osvobození od daně a navracení daní při vývozu do jiných členských států s výjimkou daně z obratu, spotřebních a ostatních nepřímých daní, jakož i vyrovnávací poplatky při dovozu z členských států jsou přípustné pouze tehdy, pokud by zamýšlená ustanovení na omezenou dobu předem schválilo evropské rozhodnutí přijaté Radou na návrh Komise.

Článek III-171

Evropský zákon nebo rámcový zákon Rady stanoví opatření k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní, pokud je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření nebo fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem.

ODDÍL 7

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek III-172

1. Není-li v Ústavě stanoveno jinak, použije se tento článek k dosažení cílů uvedených v článku III-130. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření ke sbližování právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření nebo fungování vnitřního trhu. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na ustanovení o daních, ustanovení týkající se volného pohybu osob, ani na ustanovení týkající se práv a zájmů zaměstnanců.

3. Komise bude ve svých návrzích předkládaných podle odstavce 1, týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele vycházet z vysoké úrovně ochrany a přihlédne přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích. V rámci svých pravomocí usilují o dosažení tohoto cíle též Evropský parlament a Rada.

4. Pokládá-li členský stát po přijetí harmonizačního opatření prostřednictvím evropského zákona nebo rámcového zákona nebo prostřednictvím evropského nařízení Komise za nezbytné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy ze závažných důvodů uvedených v článku III-154 nebo vnitrostátní předpisy týkající se ochrany životního nebo pracovního prostředí, oznámí je Komisi spolu s důvody pro jejich ponechání.

5. Aniž je dotčen odstavec 4, pokládá-li členský stát po přijetí harmonizačního opatření prostřednictvím evropského zákona nebo rámcového zákona nebo prostřednictvím evropského nařízení Komise za nezbytné zavést vnitrostátní předpisy opírající se o nové vědecké důkazy vztahující se k ochraně životního nebo pracovního prostředí, z důvodu zvláštního problému tohoto členského státu, který se objeví po přijetí harmonizačních opatření, oznámí zamýšlené předpisy Komisi spolu s důvody pro jejich zavedení.

6. Komise do šesti měsíců po oznámení podle odstavců 4 a 5 přijme evropské rozhodnutí, kterým schválí nebo zamítne dotyčné vnitrostátní předpisy poté, co prověří, zda neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a nenarušují fungování vnitřního trhu.

Nerozhodne-li Komise v této lhůtě, považují se vnitrostátní předpisy uvedené v odstavcích 4 a 5 za schválené.

Je-li to opodstatněné složitostí věci a není-li to nebezpečné pro lidské zdraví, může Komise oznámit dotyčnému členskému státu, že se lhůta uvedená v tomto odstavci prodlužuje o další dobu až šesti měsíců.

7. Je-li členský stát oprávněn podle odstavce 6 zachovat nebo zavést vnitrostátní předpisy, které se odchylují od harmonizačního opatření, přezkoumá Komise neprodleně, zda má navrhnout přizpůsobení tohoto opatření.

8. Upozorní-li členský stát na určitý problém veřejného zdraví v některé oblasti, která byla předmětem harmonizačních opatření, uvědomí o něm Komisi, která neprodleně přezkoumá, zda nenavrhne odpovídající opatření.

9. Odchylně od postupu podle článků III-360 a III-361 může Komise nebo kterýkoli členský stát předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie, domnívá-li se, že jiný členský stát zneužívá pravomoci stanovené v tomto článku.

10. Harmonizační opatření uvedená v tomto článku zahrnují ve vhodných případech ochrannou doložku, která zmocňuje členské státy přijmout z jednoho nebo více důvodů neekonomické povahy uvedených v článku III-154 prozatímní opatření, která podléhají kontrolnímu postupu Unie.

Článek III-173

Aniž je dotčen článek III-172, stanoví evropský rámcový zákon Rady opatření ke sbližování právních a správních předpisů členských států, která mají přímý vliv na vytvoření nebo fungování vnitřního trhu. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem.

Článek III-174

Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají narušení, které je nutno odstranit, konzultuje dotyčné členské státy.

Nevede-li tato konzultace ke shodě, stanoví nezbytná opatření k odstranění daného narušení evropský rámcový zákon. Mohou být přijata jakákoli jiná vhodná opatření uvedená v Ústavě.

Článek III-175

1. Jsou-li důvody k obavám, že přijetí nebo změna právního a správního předpisu členského státu může vyvolat narušení ve smyslu článku III-174, zahájí členský stát, který přijetí nebo změnu zamýšlí, konzultace s Komisí. Komise po konzultaci s členskými státy doporučí příslušným členským státům vhodná opatření, aby k danému narušení nedošlo.

2. Jestliže stát, který hodlá přijmout nebo změnit vnitrostátní předpisy, nevyhoví doporučení Komise, které je mu určeno, nelze od jiných členských států požadovat, aby podle článku III-174 změnily své vnitrostátní předpisy za účelem odstranění tohoto narušení. Jestliže členský stát, který nedbal doporučení Komise, vyvolá narušení pouze ke své vlastní újmě, článek III-174 se nepoužije.

Článek III-176

V rámci vytváření nebo fungování vnitřního trhu stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon opatření o vytvoření evropských práv duševního vlastnictví, které zajistí jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví v Unii, a o zavedení centralizovaného režimu pro vydávání povolení, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie.

Evropský zákon Rady stanoví pravidla pro používání jazyků ve vztahu k evropským právům duševního vlastnictví. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

KAPITOLA II

HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ POLITIKA

Článek III-177

Pro účely článku I-3 zahrnují činnosti členských států a Unie za podmínek stanovených Ústavou zavedení hospodářské politiky, která je založena na úzké koordinaci hospodářských politik členských států, na vnitřním trhu a na vymezení společných cílů a která je prováděna v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.

Souběžně s tím zahrnují tyto činnosti za podmínek a v souladu s postupy stanovenými v Ústavě jednotnou měnu - euro, jakož i vymezení a provádění jednotné měnové a devizové politiky, jejímž prvořadým cílem je udržovat cenovou stabilitu a, aniž je dotčen tento cíl, podporovat obecné hospodářské politiky v Unii v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.

Tyto činnosti členských států a Unie zahrnují dodržování následujících hlavních zásad: stabilní ceny, zdravé veřejné finance a měnové podmínky a stabilní platební bilance.

ODDÍL 1

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA

Článek III-178

Členské státy směřují své hospodářské politiky tak, aby v rámci hlavních směrů uvedených v čl. III-179 odst. 2 přispívaly k dosahování cílů Unie ve smyslu článku I-3. Členské státy a Unie jednají v souladu se zásadami stanovenými v článku III-177 a ve shodě se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž je podporováno efektivní umísťování zdrojů.

Článek III-179

1. Členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady v souladu s článkem III-178.

2. Rada na doporučení Komise vypracuje návrh hlavních směrů hospodářských politik členských států a Unie a podá o tom zprávu Evropské radě.

Evropská rada na základě zprávy Rady projedná závěry o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie. Na základě těchto závěrů přijme Rada doporučení, ve kterém budou tyto hlavní směry stanoveny. O svém doporučení informuje Evropský parlament.

3. K zajištění užší koordinace hospodářských politik a trvalé konvergence hospodářské výkonnosti členských států sleduje Rada na základě zpráv předkládaných Komisí hospodářský vývoj v každém členském státě a v Unii, jakož i soulad hospodářských politik s hlavními směry uvedenými v odstavci 2, a pravidelně provádí celkové hodnocení.

Pro účely tohoto mnohostranného dohledu poskytují členské státy Komisi informace o důležitých opatřeních v oblasti své hospodářské politiky, jakož i další informace, které považují za nezbytné.

4. Zjistí-li se na základě postupu uvedeného v odstavci 3, že hospodářské politiky členského státu nejsou v souladu s hlavními směry uvedenými v odstavci 2 nebo že by mohly ohrozit řádné fungování hospodářské a měnové unie, může se Komise na dotyčný členský stát obrátit s varováním. Rada může na doporučení Komise podat dotyčnému členskému státu nezbytná doporučení. Rada může na návrh Komise rozhodnout o zveřejnění svých doporučení.

V rámci tohoto odstavce Rada při rozhodování nepřihlíží k hlasu člena Rady zastupujícího dotyčný členský stát.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % ostatních členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných členských států.

Blokační menšinu musí tvořit nejméně tolik těchto ostatních členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

5. Předseda Rady a Komise podají Evropskému parlamentu zprávu o výsledcích mnohostranného dohledu. Předseda Rady může být vyzván, aby vystoupil před příslušným výborem Evropského parlamentu, jestliže Rada svá doporučení zveřejnila.

6. Evropský zákon může stanovit podrobná pravidla pro postup při mnohostranném dohledu podle odstavců 3 a 4.

Článek III-180

1. Aniž jsou dotčeny jiné postupy stanovené v Ústavě, může Rada na návrh Komise přijmout evropské rozhodnutí, které stanoví opatření přiměřená hospodářské situaci, zejména když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými výrobky.

2. Nastanou-li členskému státu z důvodu přírodních pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, obtíže nebo je-li z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi, může Rada na návrh Komise přijmout evropské rozhodnutí, jímž dotyčnému členskému státu za určitých podmínek poskytne finanční pomoc Unie. Předseda Rady o rozhodnutí informuje Evropský parlament.

Článek III-181

1. Evropské centrální bance nebo centrálním bankám členských států (dále jen „národní centrální banky“) se zakazuje poskytovat možnost přečerpání bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo podnikům veřejného práva členských států. Rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami.

2. Odstavec 1 se nepoužije na úvěrové instituce ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a Evropská centrální banka v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků centrálními bankami poskytují stejné zacházení jako soukromým úvěrovým institucím.

Článek III-182

Zakazují se jakákoli opatření a ustanovení, která nejsou odůvodněna obezřetnostním dohledem a která umožňují orgánům, institucím či jiným subjektům Unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejným orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států zvýhodněný přístup k finančním institucím.

Článek III-183

1. Unie neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky ústředních vlád, regionálních nebo místních orgánů nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků kteréhokoli členského státu, aniž jsou dotčeny vzájemné finanční záruky pro společné uskutečňování určitého záměru. Členský stát neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky ústředních vlád, regionálních nebo místních orgánů nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků jiného členského státu, aniž jsou dotčeny vzájemné finanční záruky pro společné uskutečňování určitého záměru.

2. Rada může na návrh Komise přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí, která upřesní definice pro použití zákazů uvedených v článcích III-181, III-182 a v tomto článku. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek III-184

1. Členské státy se vyvarují nadměrných schodků veřejných financí.

2. Komise sleduje vývoj rozpočtové situace a výši veřejného zadlužení v členských státech, aby bylo možno zjistit závažné chyby. Zkoumá zejména dodržování rozpočtové kázně na základě těchto dvou kritérií:

zda poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nepřekračuje doporučovanou hodnotu, ledaže by

i)	poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě, nebo

ii)	překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k doporučované hodnotě;

b)	zda poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu nepřekračuje doporučovanou hodnotu, ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě.

Referenční hodnoty jsou stanoveny v Protokolu o postupu při nadměrném schodku.

3. Nesplňuje-li členský stát požadavky podle jednoho nebo žádného z těchto kritérií, Komise vypracuje zprávu. Zpráva Komise přihlédne k tomu, zda schodek veřejných financí překračuje veřejné investiční výdaje, jakož i ke všem dalším rozhodujícím faktorům včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové situace členského státu.

Komise může také vypracovat zprávu, je-li i přes plnění kritérií toho názoru, že v některém členském státě existuje riziko nadměrného schodku.

4. Hospodářský a finanční výbor zřízený podle článku III-192 vydá stanovisko ke zprávě Komise.

5. Usoudí-li Komise, že v členském státě existuje nebo může vzniknout nadměrný schodek, předloží stanovisko danému členskému státu a informuje o tom Radu.

6. Rada na návrh Komise a po zvážení všech případných připomínek, které dotyčný členský stát učiní, rozhodne po celkovém zhodnocení, zda existuje nadměrný schodek. V takovém případě na doporučení Komise Rada bez zbytečného odkladu přijme doporučení, která předá dotyčnému členskému státu, aby tento členský stát mohl do dané lhůty tuto situaci ukončit. S výhradou odstavce 8 nebudou tato doporučení zveřejněna.

V rámci tohoto odstavce Rada při rozhodování nepřihlíží k hlasu člena Rady zastupujícího dotyčný členský stát.

7. Rada na doporučení Komise přijme evropská rozhodnutí a doporučení uvedená v odstavcích 8 až 11.

Rada při rozhodování nepřihlíží k hlasu člena Rady zastupujícího dotyčný členský stát.

8. Přijme-li Rada evropské rozhodnutí o tom, že ve stanovené lhůtě nebyla na její doporučení přijata žádná účinná opatření, může svá doporučení zveřejnit.

9. Nenásleduje-li členský stát ani poté doporučení Rady, může Rada přijmout evropské rozhodnutí, kterým vyzve členský stát, aby v určité lhůtě učinil opatření ke snížení schodku, která Rada považuje za nezbytná pro nápravu situace.

V takovém případě může Rada žádat dotyčný členský stát, aby podle zvláštního harmonogramu předkládal zprávy za účelem posouzení jeho úsilí o nápravu.

10. Pokud se členský stát nepodřídí evropskému rozhodnutí přijatému podle odstavce 9, může Rada rozhodnout, že použije nebo případně zesílí jedno nebo více z následujících opatření:

a)	požádá dotyčný členský stát, aby před vydáním obligací a jiných cenných papírů zveřejnil dodatečné informace, které Rada určí;

b)	vyzve Evropskou investiční banku, aby přehodnotila svou úvěrovou politiku vůči dotyčnému členskému státu;

c)	požádá dotyčný členský stát, aby u Unie uložil neúročený vklad v přiměřené výši, dokud nebude podle názoru Rady nadměrný schodek napraven;

d)	uloží pokuty v přiměřené výši.

Předseda Rady informuje Evropský parlament o přijatých opatřeních.

11. Rada zruší některá nebo všechna svá opatření uvedená v odstavcích 6, 8, 9 a 10, pokud usoudí, že je nadměrný schodek v dotyčném členském státě napraven. Zveřejnila-li Rada předtím svá doporučení, učiní, jakmile bude zrušeno evropské rozhodnutí podle odstavce 8, veřejné prohlášení, že nadměrný schodek v dotyčném členském státě již neexistuje.

12. Právo podat žalobu podle článků III-360 a III-361 nelze uplatnit v rámci odstavců 1 až 6, 8 a 9.

13. Další ustanovení týkající se provádění postupu popsaného v tomto článku jsou stanovena v Protokolu o postupu při nadměrném schodku.

Evropský zákon Rady stanoví vhodná opatření, která nahradí tento protokol. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou.

S výhradou ostatních ustanovení tohoto odstavce přijme Rada na návrh Komise evropská nařízení nebo rozhodnutí, která stanoví bližší podrobnosti a definice k používání tohoto protokolu. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

ODDÍL 2

MĚNOVÁ POLITIKA

Článek III-185

1. Prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank je udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen tento cíl, podporuje Evropský systém centrálních bank obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení jejích cílů, jak jsou vymezeny v článku I-3. Evropský systém centrálních bank jedná ve shodě se zásadami stanovenými v článku III-177 a v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umísťování zdrojů.

2. Evropský systém centrálních bank plní tyto základní úkoly:

a)	vymezuje a provádí měnovou politiku Unie,

b)	provádí devizové operace v souladu s článkem III-326,

c)	drží a spravuje oficiální devizové rezervy členských států,

d)	podporuje plynulé fungování platebních systémů.

3. Ustanovení odst. 2 písm. c) se nevztahuje na držení a správu devizových provozních zůstatků vládami členských států.

4. Evropská centrální banka je konzultována

a)	ke všem návrhům aktů Unie v oblasti své působnosti,

b)	vnitrostátními orgány ke všem návrhům právních předpisů v oblasti své působnosti, avšak v mezích a za podmínek stanovených Radou postupem podle čl. III-187 odst. 4.

Evropská centrální banka může předkládat stanoviska orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie nebo vnitrostátním orgánům v záležitostech spadajících do oblasti její působnosti.

5. Evropský systém centrálních bank přispívá k řádnému řízení politik, které provádějí příslušné orgány v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému.

6. Evropský zákon Rady může svěřit Evropské centrální bance zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi, s výjimkou pojišťovacích podniků. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou.

Článek III-186

1. Evropská centrální banka má výlučné právo povolovat vydávání eurobankovek v Unii. Tyto bankovky mohou vydávat Evropská centrální banka a národní centrální banky. Bankovky vydávané Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami jsou jedinými bankovkami, které mají v Unii status zákonného platidla.

2. Členské státy mohou vydávat euromince, objem jejich emise však vyžaduje schválení Evropské centrální banky.

Rada může na návrh Komise přijmout evropská nařízení, která stanoví opatření k sladění nominálních hodnot a technických specifikací mincí určených pro oběh v rozsahu nezbytném k umožnění jejich plynulého oběhu v Unii. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou.

Článek III-187

1. Evropský systém centrálních bank je řízen rozhodovacími orgány Evropské centrální banky, kterými jsou Rada guvernérů a Výkonná rada.

2. Statut Evropského systému centrálních bank je stanoven v Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

3. Ustanovení čl. 5 odst. 1, 2 a 3, články 17 a 18, čl. 19 odst. 1, články 22, 23, 24 a 26, čl. 32 odst. 2, 3, 4 a 6, čl. 33 odst. 1 písm. a) a článek 36 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky lze změnit evropským zákonem

a)	buď na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou,

b)	nebo na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Komisí.

4. Rada přijme evropská nařízení a rozhodnutí o opatřeních podle článku 4, čl. 5 odst. 4, čl. 19 odst. 2, článku 20, čl. 28 odst. 1, čl. 29 odst. 2, čl. 30 odst. 4 a čl. 34 odst. 3 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem

a)	buď na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou,

b)	nebo na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Komisí.

Článek III-188

Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Ústavou a statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky nesmějí Evropská centrální banka, žádná národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů, institucí či jiných subjektů Unie, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.

Článek III-189

Každý členský stát zajistí, aby jeho vnitrostátní právní předpisy, včetně statutu jeho národní centrální banky, byly slučitelné s Ústavou a se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

Článek III-190

1. K plnění úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank, v souladu s Ústavou a za podmínek stanovených statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, Evropská centrální banka přijímá

evropská nařízení v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů vymezených v čl. 3 odst. 1 písm. a), čl. 19 odst. 1, článku 22 nebo čl. 25 odst. 2 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky a dále v případech stanovených evropskými nařízeními a rozhodnutími, jež jsou uvedeny v čl. III-187 odst. 4,

b)	evropská rozhodnutí nezbytná pro plnění úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank Ústavou a statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky,

c)	doporučení a stanoviska.

2. Evropská centrální banka může rozhodnout o zveřejnění svých evropských rozhodnutí, doporučení a stanovisek.

3. Rada přijme postupem podle čl. III-187 odst. 4 evropská nařízení, kterými stanoví meze a podmínky, za nichž je Evropská centrální banka zmocněna ukládat podnikům pokuty či penále za neplnění povinností vyplývajících z jejích evropských nařízení a rozhodnutí.

Článek III-191

Aniž jsou dotčeny pravomoci Evropské centrální banky, stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon opatření nezbytná pro používání eura jako jednotné měny. Přijme se po konzultaci s Evropskou centrální bankou.

ODDÍL 3

INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ

Článek III-192

1. Na podporu koordinace politik členských států v rozsahu potřebném pro fungování vnitřního trhu se zřizuje Hospodářský a finanční výbor.

2. Výbor má tyto úkoly:

a)	vydávat stanoviska na žádost Rady či Komise nebo z vlastního podnětu a předkládat je těmto orgánům,

b)	sledovat hospodářskou a finanční situaci členských států a Unie a pravidelně o ní, zejména o finančních vztazích se třetími zeměmi a mezinárodními institucemi, podávat zprávy Radě a Komisi,

aniž je dotčen článek III-344, přispívat k přípravě prací Rady uvedených v článku III-159, čl. III-179 odst. 2, 3, 4 a 6, článcích III-180, III-183, III-184, čl. III-185 odst. 6, čl. III-186 odst. 2, čl. III-187 odst. 3 a 4, článcích III-191, III-196, čl. III-198 odst. 2 a 3, článku III-201, čl. III-202 odst. 2 a 3 a článcích III-322 a III-326, a plnit další poradní a přípravné úkoly svěřené mu Radou,

d)	posuzovat alespoň jednou ročně situaci v oblasti pohybu kapitálu a volnosti plateb, jak vyplývá z použití Ústavy a z aktů Unie; posuzování se týká všech opatření vztahujících se na pohyb kapitálu a platby; výbor podává zprávu Komisi a Radě o výsledku tohoto posouzení.

Každý členský stát, Komise a Evropská centrální banka jmenují nejvíce po dvou členech výboru.

3. Rada přijme na návrh Komise evropské rozhodnutí, kterým se stanoví podrobná ustanovení týkající se složení Hospodářského a finančního výboru. Rozhoduje po konzultaci s Evropskou centrální bankou a tímto výborem. Předseda Rady informuje o takovém rozhodnutí Evropský parlament.

4. Po dobu existence členských států, na které se vztahuje výjimka podle článku III-197, sleduje výbor nad rámec úkolů podle odstavce 2 měnovou a finanční situaci a všeobecný platební styk těchto členských států a pravidelně o tom podává zprávu Radě a Komisi.

Článek III-193

V záležitostech upravených v čl. III-179 odst. 4, článku III-184 s výjimkou odstavce 13, článcích III-191, III-196, čl. III-198 odst. 3 a článku III-326 může Rada nebo členský stát požádat Komisi, aby podle potřeby podala doporučení nebo návrh. Komise posoudí žádost a neprodleně předloží své závěry Radě.

ODDÍL 4

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ, JEJICHŽ MĚNOU JE EURO

Článek III-194

1. K zajištění řádného fungování hospodářské a měnové unie a v souladu s příslušnými ustanoveními Ústavy přijme Rada, v souladu s některým z příslušných postupů uvedených v článcích III-179 a III-184, s výjimkou postupu podle čl. III-184 odst. 13, opatření týkající se členských států, jejichž měnou je euro, k

a)	posílení koordinace jejich rozpočtové kázně a dohledu nad ní;

b)	vypracování směrů hospodářské politiky pro tyto státy, přičemž se dbá na to, aby byly slučitelné se směry přijímanými pro celou Unii a byl nad nimi zajištěn dohled.

2. Na hlasování o opatřeních podle odstavce 1 se podílejí pouze členové Rady zastupující členské státy, jejichž měnou je euro.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % těchto členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných členských států.

Blokační menšinu musí tvořit nejméně tolik těchto členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

Článek III-195

Pravidla zasedání ministrů členských států, jejichž měnou je euro, jsou stanovena Protokolem o Euroskupině.

Článek III-196

1. K zajištění postavení eura v mezinárodním měnovém systému přijme Rada na návrh Komise evropské rozhodnutí, které stanoví společné postoje k otázkám, jež mají zvláštní význam pro hospodářskou a měnovou unii v rámci příslušných mezinárodních finančních institucí a konferencí. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropskou centrální bankou.

2. Rada může na návrh Komise přijmout vhodná opatření pro zajištění jednotného zastoupení v rámci mezinárodních finančních institucí a konferencí. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropskou centrální bankou.

3. O opatřeních podle odstavců 1 a 2 hlasují pouze členové Rady zastupující členské státy, jejichž měnou je euro.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % těchto členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných členských států.

ODDÍL 5

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Článek III-197

1. Členské státy, o kterých Rada nerozhodla, že splňují nezbytné podmínky pro přijetí eura, jsou dále označovány jako „členské státy, na které se vztahuje výjimka“.

2. Na členské státy, na které se vztahuje výjimka, se nepoužijí tato ustanovení Ústavy:

a)	přijetí těch částí hlavních směrů hospodářských politik, které se obecně týkají eurozóny (čl. III-179 odst. 2);

b)	donucovací opatření k nápravě nadměrných schodků (čl. III-184 odst. 9 a 10);

c)	cíle a úkoly Evropského systému centrálních bank (čl. III-185 odst. 1, 2, 3 a 5);

d)	vydávání eura (článek III-186);

e)	akty Evropské centrální banky (článek III-190);

f)	opatření týkající se užívání eura (článek III-191);

g)	měnové dohody a další opatření vztahující se ke kurzové politice (článek III-326);

h)	jmenování členů Výkonné rady Evropské centrální banky (čl. III-382 odst. 2);

i)	evropská rozhodnutí stanovící společné postoje k otázkám, které mají zvláštní význam pro hospodářskou a měnovou unii v rámci příslušných mezinárodních finančních institucí a konferencí (čl. III-196 odst. 1);

j)	opatření pro zajištění jednotného zastoupení v rámci mezinárodních finančních institucí a konferencí (čl. III-196 odst. 2).

V článcích uvedených v písmenech a) až j) se tedy pojmem „členské státy“ rozumí členské státy, jejichž měnou je euro.

3. Podle kapitoly IX statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky jsou členské státy, na které se vztahuje výjimka, a jejich národní centrální banky vyňaty z práv a povinností v rámci Evropského systému centrálních bank.

4. Hlasovací práva členů Rady zastupujících členské státy, na které se vztahuje výjimka, se pozastavují tehdy, jestliže Rada přijímá opatření podle článků vyjmenovaných v odstavci 2 a v těchto případech:

a)	doporučení podávaná členských státům, jejichž měnou je euro, v rámci mnohostranného dohledu, včetně programů stability a varování (čl. III-179 odst. 4);

b)	opatření týkající se nadměrných schodků u členských států, jejichž měnou je euro (čl. III-184 odst. 6, 7, 8 a 11).

Článek III-198

1. Alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka, podávají Komise a Evropská centrální banka Radě zprávu o pokroku dosaženém členskými státy, na které se vztahuje výjimka, při plnění jejich závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie. Tyto zprávy posuzují také slučitelnost vnitrostátních právních předpisů každého z těchto členských států včetně statutů jejich národních centrálních bank s články III-188 a III-189 a se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Zprávy dále posoudí, zda bylo dosaženo vysokého stupně udržitelné konvergence, na základě toho, jak jednotlivé členské státy splnily tato kritéria:

a)	dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků;

b)	dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu čl. III-184 odst. 6;

c)	dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči euru;

d)	stálost konvergence dosažené členským státem, na který se vztahuje výjimka, a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb.

Čtyři kritéria uvedená v tomto odstavci a rozhodující období, po něž mají být respektována, jsou blíže stanovena v Protokolu o kritériích konvergence. Zprávy Komise a Evropské centrální banky také přihlédnou k výsledkům integrace trhů, situaci a vývoji běžného účtu platební bilance a posouzení vývoje nákladů na jednotku pracovní síly a jiných cenových indexů.

2. Po konzultaci s Evropským parlamentem a rozpravě v Evropské radě přijme Rada na návrh Komise evropské rozhodnutí o tom, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují nezbytné podmínky na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a pro dotyčné členské státy výjimku zruší.

Rada rozhoduje po obdržení doporučení od kvalifikované většiny svých členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise.

Kvalifikovaná většina uvedená v druhém pododstavci je vymezena jako nejméně 55 % těchto členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných členských států. Blokační menšinu musí tvořit nejméně tolik těchto členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

3. Bude-li rozhodnuto postupem podle odstavce 2 o zrušení výjimky, přijme Rada na návrh Komise evropská nařízení nebo rozhodnutí, která neodvolatelně stanoví směnný kurz, podle nějž euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě. Rada rozhoduje jednomyslným usnesením členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu po konzultaci s Evropskou centrální bankou.

Článek III-199

1. Po dobu existence členských států, na které se vztahuje výjimka, a aniž je dotčen čl. III-187 odst. 1, zřizuje se jako třetí rozhodovací orgán Evropské centrální banky Generální rada Evropské centrální banky uvedená v článku 45 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

2. Po dobu existence členských států, na které se vztahuje výjimka, Evropská centrální banka ve vztahu k těmto členským státům

a)	posiluje spolupráci mezi národními centrálními bankami;

b)	posiluje koordinaci měnových politik členských států s cílem zajistit cenovou stabilitu;

c)	dohlíží na fungování mechanismu směnných kurzů;

d)	pořádá konzultace o otázkách, které spadají do působnosti národních centrálních bank a ovlivňují stabilitu finančních institucí a trhů;

e)	vykonává bývalé úkoly Evropského fondu pro měnovou spolupráci, které předtím převzal Evropský měnový institut.

Článek III-200

Každý členský stát, na který se vztahuje výjimka, pokládá svou kurzovou politiku za věc společného zájmu. Přitom zohledňuje zkušenosti získané ze spolupráce v rámci mechanismu směnných kurzů.

Článek III-201

1. Nastanou-li nebo hrozí-li vážně členskému státu, na který se vztahuje výjimka, obtíže s jeho platební bilancí vyplývající z celkové nerovnováhy jeho platební bilance nebo z typu měny, kterou má k dispozici, a mohou-li tyto obtíže zejména ohrozit fungování vnitřního trhu nebo uskutečňování společné obchodní politiky, prozkoumá Komise okamžitě situaci dotyčného státu a opatření, která tento stát s využitím všech prostředků, jež má k dispozici, v souladu s Ústavou přijal nebo může přijmout. Komise uvede opatření, jež dotyčnému státu doporučuje.

Ukáží-li se opatření přijatá členským státem, na který se vztahuje výjimka, a opatření navržená Komisí jako nedostatečná k překonání obtíží, které nastaly nebo mohou nastat, Komise po konzultaci s Hospodářským a finančním výborem doporučí Radě poskytnutí vzájemné pomoci a vhodné metody jejího poskytnutí.

Komise pravidelně informuje Radu o situaci a jejím vývoji.

2. Rada přijímá evropská nařízení nebo rozhodnutí, kterými poskytuje takovou vzájemnou pomoc a stanoví její podmínky a podrobnosti. Vzájemná pomoc může mít zejména formu

a)	dohodnutého postupu ve vztahu k jiným mezinárodním organizacím nebo v jejich rámci, na něž se mohou členské státy, na které se vztahuje výjimka, obrátit,

b)	opatření potřebných k zamezení odklonu obchodu, pokud stát, na který se vztahuje výjimka a který má obtíže, udržuje nebo znovu zavádí množstevní omezení vůči třetím zemím,

c)	poskytnutí omezených úvěrů ostatními členskými státy; k tomu je třeba jejich souhlasu.

3. Neposkytne-li Rada vzájemnou pomoc doporučenou Komisí nebo jsou-li poskytnutá vzájemná pomoc a učiněná opatření nedostatečné, zmocní Komise členský stát, na který se vztahuje výjimka a který má obtíže, aby přijal ochranná opatření, jejichž podmínky a podrobnosti Komise stanoví.

Rada může takové zmocnění odvolat a měnit podmínky a podrobnosti těchto opatření.

Článek III-202

1. Dojde-li k náhlé krizi v platební bilanci a není-li okamžitě přijato evropské rozhodnutí podle čl. III-201 odst. 2, může členský stát, na který se vztahuje výjimka, učinit preventivně nezbytná ochranná opatření. Taková opatření smějí fungování vnitřního trhu narušit pouze v co nejmenší míře a nesmějí překročit rozsah nezbytně nutný pro odstranění náhle vzniklých obtíží.

2. Komise a ostatní členské státy budou o ochranných opatřeních uvedených v odstavci 1 informovány nejpozději při jejich vstupu v platnost. Komise může Radě doporučit poskytnutí vzájemné pomoci podle článku III-201.

3. Rada může na doporučení Komise a po konzultaci s Hospodářským a finančním výborem přijmout evropské rozhodnutí, aby dotyčný členský stát změnil, pozastavil nebo zrušil ochranná opatření uvedená v odstavci 1.

KAPITOLA III

POLITIKY V DALŠÍCH OBLASTECH

ODDÍL 1

ZAMĚSTNANOST

Článek III-203

Unie a členské státy pracují v souladu s tímto oddílem na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti, a zejména na podpoře kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovníků a schopnosti trhů práce reagovat na hospodářské změny, aby dosáhly cílů uvedených v článku I-3.

Článek III-204

1. Členské státy přispívají svou politikou zaměstnanosti slučitelnou s hlavními směry hospodářských politik členských států a Unie přijatými podle čl. III-179 odst. 2 k dosažení cílů uvedených v článku III-203.

2. Členské státy považují podporu zaměstnanosti za záležitost společného zájmu a slaďují své odpovídající činnosti podle článku III-206 v Radě, přičemž přihlížejí k vnitrostátním zvyklostem, které se týkají odpovědnosti sociálních partnerů.

Článek III-205

1. Unie přispívá k dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti tím, že podněcuje spolupráci mezi členskými státy a podporuje a případně doplňuje jejich opatření. Uznává přitom pravomoci členských států.

2. Cíl dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti je brán v úvahu při vymezování a provádění politik a činností Unie.

Článek III-206

1. Na základě společné výroční zprávy Rady a Komise přezkoumává Evropská rada každým rokem stav zaměstnanosti v Unii a přijímá k tomu závěry.

2. Na základě závěrů Evropské rady stanoví každoročně Rada na návrh Komise hlavní zásady, které berou členské státy v úvahu při své politice zaměstnanosti. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem, Výborem regionů, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem pro zaměstnanost.

Tyto hlavní zásady musí být slučitelné s hlavními směry přijatými podle čl. III-179 odst. 2.

3. Každý členský stát předkládá Radě a Komisi výroční zprávu o hlavních opatřeních, která přijal k provádění své politiky zaměstnanosti s ohledem na hlavní zásady politiky zaměstnanosti uvedené v odstavci 2.

4. Na základě zpráv uvedených v odstavci 3 a po obdržení stanoviska Výboru pro zaměstnanost prověřuje Rada každoročně provádění politiky zaměstnanosti členských států s ohledem na hlavní zásady zaměstnanosti. Rada přitom může na doporučení Komise přijmout doporučení, která předá členským státům.

5. Na základě výsledků této prověrky podají Rada a Komise Evropské radě společnou výroční zprávu o situaci zaměstnanosti v Unii a o provádění hlavních zásad zaměstnanosti.

Článek III-207

Evropský zákon nebo rámcový zákon může stanovit pobídková opatření ke spolupráci mezi členskými státy a k podpoře jejich činnosti v oblasti zaměstnanosti prostřednictvím podnětů, které mají za cíl rozvíjet výměnu informací a osvědčených zkušeností, poskytovat srovnávací analýzy a poradenství, jakož i podporovat inovační přístupy a vyhodnocovat zkušenosti, zejména využitím pilotních projektů. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a s Hospodářským a sociálním výborem.

Evropský zákon nebo rámcový zákon nesmí zahrnovat harmonizaci právních předpisů členských států.

Článek III-208

Rada přijme prostou většinou evropské rozhodnutí o zřízení Výboru pro zaměstnanost s poradní funkcí k podpoře koordinace politik zaměstnanosti a trhu práce mezi členskými státy. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Výbor má tyto úkoly:

a)	sledovat vývoj stavu zaměstnanosti a politiky zaměstnanosti Unie a členských států,

b)	aniž je dotčen článek III-344, podávat na žádost Rady nebo Komise nebo z vlastního podnětu stanoviska a přispívat k přípravě jednání Rady podle článku III-206.

Výbor při plnění svých úkolů konzultuje se sociálními partnery.

Každý členský stát a Komise jmenují po dvou členech výboru.

ODDÍL 2

SOCIÁLNÍ POLITIKA

Článek III-209

Unie a členské státy, vědomy si základních sociálních práv, jak jsou stanovena v Evropské sociální chartě podepsané v Turínu dne 18. října 1961 a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, mají za cíl podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřenou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučení.

Za tím účelem Unie a členské státy postupují s přihlédnutím k rozmanitosti vnitrostátních zvyklostí, zejména v oblasti smluvních vztahů, a k potřebě udržovat konkurenceschopnost hospodářství Unie.

Soudí, že takový vývoj bude výsledkem nejen fungování vnitřního trhu, který napomůže harmonizaci sociálních systémů, ale také výsledkem postupů stanovených Ústavou a sbližování právních a správních předpisů členských států.

Článek III-210

1. Za účelem dosažení cílů stanovených v článku III-209 Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech:

a)	zlepšování především pracovního prostředí tak, aby byly chráněny zdraví a bezpečnost pracovníků;

b)	pracovní podmínky;

c)	sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků;

d)	ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru;

e)	informování pracovníků a konzultace s nimi;

f)	zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů včetně spolurozhodování, s výhradou odstavce 6;

g)	podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území Unie;

h)	zapojení osob vyloučených z trhu práce, aniž je dotčen článek III-283;

i)	rovnost příležitostí mezi ženami a muži na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti;

j)	boj proti sociálnímu vyloučení;

k)	modernizace systémů sociální ochrany, aniž je dotčeno písmeno c).

2. Pro účely odstavce 1 může

evropský zákon nebo rámcový zákon stanovit opatření k podpoře spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podnětů, které mají za cíl zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu inovačních přístupů a vyhodnocování zkušeností, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států;

v oblastech uvedených v odst. 1 písm. a) až i) evropský rámcový zákon stanovit minimální požadavky, které uplatní postupně s přihlédnutím ke stávajícím podmínkám a technickým předpisům jednotlivých členských států. Tento rámcový zákon se zdrží ukládání správních, finančních a právních omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

Ve všech případech se evropský zákon nebo rámcový zákon přijme po konzultaci s Výborem regionů a s Hospodářským a sociálním výborem.

3. Odchylně od odstavce 2 přijme Rada evropský zákon nebo rámcový zákon v oblastech uvedených v odst. 1 písm. c), d) f) a g) jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem, Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

Rada může na návrh Komise přijmout evropské rozhodnutí o použití řádného legislativního postupu na odst. 1 písm. c), d), f) a g). Rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem

4. Členský stát může pověřit sociální partnery na jejich společnou žádost prováděním evropských rámcových zákonů přijatých podle odstavců 2 a 3, nebo případně prováděním evropských nařízení nebo rozhodnutí přijatých v souladu s článkem III-212.

V takovém případě členský stát zajistí, že nejpozději ke dni, k němuž musí být proveden evropský rámcový zákon nebo k němuž musí být provedeno evropské nařízení nebo evropské rozhodnutí, přijmou sociální partneři formou dohody nezbytná opatření a dotyčný členský stát přijme všechna nezbytná opatření, aby mohl kdykoli zaručit, že výsledků předepsaných tímto rámcovým zákonem, nařízením nebo rozhodnutím bude dosaženo.

5. Evropské zákony a rámcové zákony přijaté podle tohoto článku

a)	se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému;

b)	nebrání žádnému členskému státu, aby zachovával či zaváděl přísnější ochranná opatření, která jsou slučitelná s Ústavou.

6. Tento článek se nevztahuje na odměnu za práci, na právo sdružovat se, na právo na stávku ani na právo na výluku.

Článek III-211

1. Komise podporuje konzultace mezi sociálními partnery na úrovni Unie a přijímá všechna účelná opatření pro usnadnění jejich dialogu, přičemž zajišťuje vyváženou podporu jednajících stran.

2. Pro účely odstavce 1 Komise před předložením návrhů z oblasti sociální politiky konzultuje se sociálními partnery otázku možného zaměření akce Unie.

3. Považuje-li Komise po konzultaci podle odstavce 2 akci Unie za účelnou, konzultuje se sociálními partnery obsah zamýšleného návrhu. Sociální partneři předají Komisi své stanovisko, případně doporučení.

4. Při konzultaci podle odstavců 2 a 3 mohou sociální partneři informovat Komisi o svém úmyslu zahájit postup podle čl. III-212 odst. 1. Doba trvání tohoto postupu nesmí překročit devět měsíců, nerozhodnou-li se společně dotyční sociální partneři a Komise tuto dobu prodloužit.

Článek III-212

1. Pokud si to sociální partneři přejí, může dialog mezi nimi na úrovni Unie vést ke smluvním vztahům, včetně uzavírání dohod.

2. Dohody uzavřené na úrovni Unie se provádějí buď podle stávajících postupů a zvyklostí sociálních partnerů a členských států, nebo v záležitostech týkajících se článku III-210 na základě společné žádosti podepsaných stran evropským nařízením nebo rozhodnutím přijatým Radou na návrh Komise. Evropský parlament je o tom informován.

Obsahuje-li dotyčná dohoda jedno nebo více ustanovení vztahujících se k některé z oblastí, pro kterou je podle čl. III-210 odst. 3 vyžadována jednomyslnost, rozhoduje Rada jednomyslně.

Článek III-213

Za účelem dosažení cílů stanovených v článku III-209 a aniž jsou dotčena jiná ustanovení Ústavy, podporuje Komise spolupráci mezi členskými státy a usnadňuje koordinaci jejich činnosti ve všech oblastech sociální politiky spadajících do tohoto oddílu, zejména v oblastech

a)	zaměstnanosti;

b)	pracovního práva a pracovních podmínek;

c)	odborného a dalšího odborného vzdělávání;

d)	sociálního zabezpečení;

e)	ochrany před pracovními úrazy a nemocemi z povolání;

f)	ochrany zdraví při práci;

g)	práva sdružovat se v odborových organizacích a práva kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Za tím účelem Komise v úzké spolupráci s členskými státy vypracovává průzkumy, zaujímá stanoviska a organizuje konzultace o problémech, které vznikají na vnitrostátní úrovni, a o problémech, které se týkají mezinárodních organizací, a zejména vyvíjí podněty ve snaze stanovit směry a ukazatele, pořádat výměnu osvědčených zkušeností a připravit nezbytné podklady pro pravidelný dohled a hodnocení. Evropský parlament je plně informován.

Před zaujetím stanovisek podle tohoto článku konzultuje Komise Hospodářský a sociální výbor.

Článek III-214

1. Každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny žen a mužů za stejnou nebo rovnocennou práci.

2. „Odměnou“ ve smyslu tohoto článku se rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní odměny, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním.

Rovnost odměňování bez diskriminace na základě pohlaví znamená, že

a)	se odměna za stejnou práci vypočítává při úkolové mzdě podle stejné sazby;

b)	časová odměna za práci je stejná na stejném pracovním místě.

3. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro ženy a muže v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

4. S ohledem na zajištění úplné rovnosti žen a mužů v profesním životě nebrání zásada rovného zacházení členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře.

Článek III-215

Členské státy se vynasnaží zachovat stávající rovnocennost systémů placené dovolené.

Článek III-216

Komise každoročně vypracuje zprávu o pokroku v dosahování cílů stanovených v článku III-209 a o demografické situaci v Unii. Zprávu předloží Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

Článek III-217

Rada přijme prostou většinou evropské rozhodnutí o zřízení Výboru pro sociální ochranu s poradní funkcí k podpoře spolupráce mezi členskými státy a Komisí v záležitostech sociální ochrany. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Výbor má tyto úkoly:

a)	sledovat sociální situaci a vývoj politik sociální ochrany v členských státech a v Unii;

b)	podporovat výměnu informací, zkušeností a ověřené praxe mezi členskými státy a Komisí;

c)	aniž je dotčen článek III-344, vypracovávat na žádost Rady nebo Komise nebo z vlastního podnětu zprávy, zaujímat stanoviska nebo vyvíjet jiné činnosti v oblastech, které spadají do oblasti jeho působnosti.

Při plnění svých úkolů naváže výbor vhodné styky se sociálními partnery.

Každý členský stát a Komise jmenují po dvou členech výboru.

Článek III-218

Výroční zpráva Komise pro Evropský parlament obsahuje zvláštní kapitolu o vývoji sociální situace v Unii.

Evropský parlament může Komisi vyzvat, aby vypracovala zprávy o zvláštních problémech týkajících se sociální situace.

Článek III-219

1. Pro zlepšení možností zaměstnávání pracovníků na vnitřním trhu, a tím pro zvyšování životní úrovně se zřizuje Evropský sociální fond, jehož záměrem bude rozšiřovat možnosti zaměstnávání pracovníků a zvyšovat jejich profesní a geografickou mobilitu uvnitř Unie a usnadňovat jejich přizpůsobování se změnám v průmyslu a ve výrobních systémech, zejména odborným vzděláváním a rekvalifikací.

2. Fond spravuje Komise. Komisi je při tom nápomocen výbor, jehož předsedou je člen Komise a jehož členy jsou zástupci vlád, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů.

3. Prováděcí opatření týkající se fondu stanoví evropský zákon. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

ODDÍL 3

HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A ÚZEMNÍ SOUDRŽNOST

Článek III-220

Unie za účelem podpory harmonického vývoje rozvíjí a prosazuje činnost vedoucí k posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti.

Unie se především zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a na snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů.

V rámci dotyčných regionů je zvláštní pozornost věnována venkovským oblastem, oblastem postiženým průmyslovým přechodem a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony.

Článek III-221

Členské státy provádějí své hospodářské politiky a koordinují je tak, aby dosahovaly cílů uvedených v článku III-220. Tvorba a provádění politik a činností Unie a uskutečňování vnitřního trhu přihlíží k těmto cílům a přispívá k jejich dosažení. Unie dále podporuje dosahování těchto cílů prostřednictvím strukturálních fondů (orientační sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, Evropský sociální fond, Evropský fond pro regionální rozvoj), Evropské investiční banky a jiných dostupných finančních nástrojů.

Komise předkládá každé tři roky Evropskému parlamentu, Radě, Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o pokroku dosaženém při upevňování hospodářské, sociální a územní soudržnosti a o způsobu, jakým k tomu přispěly různé prostředky stanovené v tomto článku. Tato zpráva případně obsahuje vhodné návrhy.

Aniž jsou dotčena opatření přijatá v rámci dalších politik Unie, může evropský zákon nebo rámcový zákon stanovit jakákoli zvláštní opatření mimo rámec fondů. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

Článek III-222

Úkolem Evropského fondu pro regionální rozvoj je, aby svou účastí na rozvoji a strukturálních změnách zaostávajících regionů a přeměně upadajících průmyslových oblastí pomáhal odstraňovat zásadní regionální rozdíly v Unii.

Článek III-223

1. Aniž je dotčen článek III-224, evropský zákon vymezí úkoly, přednostní cíle a organizaci strukturálních fondů, které mohou zahrnovat sdružování fondů, obecná pravidla pro ně použitelná a nezbytná ustanovení pro zajištění jejich účinnosti a pro zajištění koordinace fondů mezi sebou navzájem a s dalšími existujícími finančními nástroji.

Fond soudržnosti zřízený evropským zákonem poskytne finanční příspěvky na projekty ve sféře životního prostředí a transevropských sítí v oblasti dopravní infrastruktury.

Ve všech případech se evropský zákon přijme po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

2. První ustanovení o strukturálních fondech a o Fondu soudržnosti, přijatá v návaznosti na ustanovení platná v den podpisu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, se stanoví evropským zákonem Rady. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Článek III-224

Prováděcí opatření týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj stanoví evropský zákon. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

Ve vztahu k orientační sekci Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu a k Evropskému sociálnímu fondu se použijí článek III-231 a čl. III-219 odst. 3.

ODDÍL 4

ZEMĚDĚLSTVÍ A RYBOLOV

Článek III-225

Unie vymezuje a provádí společnou zemědělskou politiku a společnou rybářskou politiku.

„Zemědělskými produkty“ se rozumějí produkty rostlinné a živočišné výroby a rybolovu, jakož i výrobky po prvotním zpracování, které mají s těmito produkty přímou souvislost. Odkazy na společnou zemědělskou politiku nebo na zemědělství a užívání výrazu „zemědělský“ se rovněž vztahují na rybolov, s ohledem na zvláštní rysy tohoto oboru.

Článek III-226

1. Vnitřní trh se rozšíří na zemědělství a obchod zemědělskými produkty.

2. Pravidla stanovená pro vytváření nebo fungování vnitřního trhu se vztahují i na zemědělské produkty, nestanoví-li články III-227 až III-232 jinak.

3. Produkty, na něž se vztahují články III-227 až III-232, jsou zahrnuty do seznamu v příloze I.

4. Fungování a rozvoj vnitřního trhu se zemědělskými produkty musejí být doprovázeny společnou zemědělskou politikou.

Článek III-227

1. Cílem společné zemědělské politiky je

a)	zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití produkčních činitelů, zejména pracovní síly;

b)	zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob pracujících v zemědělství;

c)	stabilizovat trhy,

d)	zajistit plynulé zásobování,

e)	zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny.

2. Při vypracovávání společné zemědělské politiky a zvláštních metod, které může zahrnovat, se přihlíží

a)	ke zvláštní povaze zemědělské činnosti, vyplývající ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi;

b)	k nutnosti provádět vhodné úpravy postupně;

c)	ke skutečnosti, že v členských státech zemědělství představuje odvětví, které je těsně spjato s celým hospodářstvím.

Článek III-228

1. K dosažení cílů stanovených v článku III-227 je zřízena společná organizace zemědělských trhů.

Tato organizace má v závislosti na dotyčných produktech jednu z těchto forem:

a)	společná pravidla hospodářské soutěže;

b)	povinná koordinace různých vnitrostátních systémů organizace trhu;

c)	evropská organizace trhu.

2. Společná organizace trhů podle odstavce 1 může zahrnovat veškerá opatření potřebná k dosažení cílů stanovených v článku III-227, zejména regulaci cen, subvencování výroby i odbytu různých produktů, skladovací a překlenovací opatření a společné mechanismy pro stabilizaci dovozu nebo vývozu.

Společná organizace trhů se musí omezit na dosažení cílů uvedených v článku III-227 a musí vylučovat jakoukoli diskriminaci mezi producenty nebo spotřebiteli uvnitř Unie.

Společná cenová politika musí být založena na společných kritériích a jednotných metodách výpočtu.

3. Aby společná organizace trhů podle odstavce 1 mohla dosáhnout svých cílů, může být vytvořen jeden nebo více zemědělských orientačních a záručních fondů.

Článek III-229

K dosažení cílů uvedených v článku III-227 mohou být v rámci společné zemědělské politiky přijata opatření jako například

a)	účinná koordinace úsilí v oblasti odborného vzdělávání, výzkumu a šíření odborných zemědělských poznatků; přitom mohou být společně financovány projekty nebo instituce;

b)	společné opatření na podporu spotřeby určitých produktů.

Článek III-230

1. Oddíl týkající se pravidel hospodářské soutěže se vztahuje na zemědělskou výrobu a obchod zemědělskými produkty pouze v rozsahu, který určí evropský zákon nebo rámcový zákon podle čl. III-231 odst. 2, se zřetelem k cílům uvedeným v článku III-227.

2. Rada může na návrh Komise přijmout evropské nařízení nebo rozhodnutí schvalující poskytování podpor

a)	k ochraně podniků, jež jsou znevýhodněny strukturálními nebo přírodními podmínkami,

b)	v rámci programů hospodářského rozvoje.

Článek III-231

1. Při vypracování a provádění společné zemědělské politiky Komise předkládá návrhy, včetně nahrazení vnitrostátních systémů organizace trhu některou z forem společné organizace trhů uvedenou v čl. III-228 odst. 1 a uskutečňování opatření uvedených v tomto oddíle.

Tyto návrhy musí brát v úvahu vzájemnou závislost zemědělských otázek uvedených v tomto oddíle.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví společnou organizaci zemědělských trhů uvedenou v čl. III-228 odst. 1 a ostatní ustanovení nezbytná pro sledování cílů společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

3. Rada přijme na návrh Komise evropská rozhodnutí nebo nařízení týkající se stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení a stanovení a přidělení rybolovných práv.

4. V souladu s odstavcem 2 lze vnitrostátní systémy organizace trhu nahradit společnou organizací trhu uvedenou v čl. III-228 odst. 1, pokud

společná organizace poskytne členským státům, které se stavějí proti tomuto opatření a které mají vlastní systém organizace trhu pro příslušnou produkci, rovnocenné záruky zaměstnanosti a životní úrovně příslušných producentů, a to s přihlédnutím k úpravám, které jsou možné, a ke stupni vyžadované specializace a

b)	společná organizace trhu zabezpečí obchodu uvnitř Unie podmínky obdobné podmínkám existujícím na vnitrostátním trhu.

5. Bude-li zavedena společná organizace trhu pro určité suroviny před zavedením společné organizace trhů pro odpovídající zpracované produkty, mohou být dané suroviny dovezeny ze zemí mimo Unii, pokud se používají pro zpracované produkty určené pro vývoz do třetích zemí.

Článek III-232

Jestliže v některém členském státě určitý produkt podléhá vnitrostátnímu systému organizace trhu nebo vnitřní regulaci s rovnocenným účinkem a je-li tím z hlediska soutěžního postavení nepříznivě ovlivněna produkce stejného druhu v jiném členském státě, zavedou členské státy vyrovnávací poplatek při dovozu tohoto produktu z členského státu, v němž taková organizace nebo regulace existuje, ledaže by tento stát zavedl vyrovnávací poplatek při vývozu.

Komise přijme evropská nařízení nebo rozhodnutí, která stanoví výši poplatků v míře nutné k obnovení rovnováhy. Může schválit také použití jiných opatření, jejichž podmínky a podrobnosti sama určí.

ODDÍL 5

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Článek III-233

1. Politika Unie v oblasti životního prostředí přispívá k sledování těchto cílů:

a)	udržování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,

b)	ochrana lidského zdraví,

c)	obezřetné a racionální využívání přírodních zdrojů,

d)	podpora opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí.

2. Politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie. Je založena na zásadách předběžné opatrnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.

V této souvislosti obsahují harmonizační opatření odpovídající požadavkům ochrany životního prostředí popřípadě ochrannou doložku, na základě které jsou členské státy oprávněny přijmout z mimoekonomických důvodů ochrany životního prostředí dočasná opatření podléhající kontrolnímu procesu Unie.

3. Při přípravě politiky v oblasti životního prostředí přihlédne Unie k

a)	dostupným vědeckým a technickým údajům,

b)	podmínkám životního prostředí v různých regionech Unie,

c)	možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti,

d)	hospodářskému a sociálnímu rozvoji Unie jako celku a vyváženému rozvoji jejích regionů.

4. V rámci svých pravomocí spolupracují Unie a členské státy se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi. Podrobnosti spolupráce Unie mohou být předmětem dohod mezi Unií a dotyčnými třetími stranami.

Prvním pododstavcem není dotčena pravomoc členských států jednat v mezinárodních orgánech a uzavírat mezinárodní smlouvy.

Článek III-234

1. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví, jakou činnost je třeba vyvíjet, aby bylo dosaženo cílů uvedených v článku III-233. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a s Hospodářským a sociálním výborem.

2. Odchylně od odstavce 1 a aniž je dotčen článek III-172, přijme Rada jednomyslně evropské zákony nebo rámcové zákony, které stanoví

a)	ustanovení především fiskální povahy,

opatření týkající se

i)	územního plánování,

ii)	hospodaření s vodními zdroji nebo týkající se přímo nebo nepřímo dostupnosti vodních zdrojů,

iii)	využívání půdy, s výjimkou nakládání s odpady,

c)	opatření významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.

Rada může na návrh Komise jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí o použití řádného legislativního postupu na oblasti uvedené v prvním pododstavci.

Ve všech případech rozhoduje Rada po konzultaci s Evropským parlamentem, Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

3. Evropský zákon stanoví obecné akční programy, v nichž určí přednostní cíle, kterých má být dosaženo. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

Opatření nezbytná pro provádění těchto programů se přijmou za podmínek odstavce 1 nebo 2, podle povahy věci.

4. Aniž jsou dotčena určitá opatření přijatá Unií, členské státy zajišťují financování a provádění politiky v oblasti životního prostředí.

5. Zahrnuje-li opatření založené na ustanoveních odstavce 1 náklady považované orgány členského státu za neúměrné a aniž je dotčena zásada „znečišťovatel platí“, stanoví toto opatření ve vhodné formě

a)	dočasné výjimky nebo

b)	finanční podporu z Fondu soudržnosti.

6. Ochranná opatření přijatá podle tohoto článku nebrání členskému státu zachovávat nebo zavádět přísnější ochranná opatření. Tato opatření musí být slučitelná s Ústavou. Oznamují se Komisi.

ODDÍL 6

OCHRANA SPOTŘEBITELE

Článek III-235

1. K podpoře zájmů spotřebitelů a zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Unie k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů.

2. Unie přispívá k dosažení cílů uvedených v odstavci 1 prostřednictvím

a)	opatření přijatých podle článku III-65 v rámci vytváření nebo fungování vnitřního trhu;

b)	opatření, která podporují, doplňují a sledují politiku členských států.

3. Opatření uvedená v odst. 2 písm. b) stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

4. Akty přijaté podle odstavce 3 nebrání členskému státu zachovávat nebo zavádět přísnější ochranná opatření. Tato opatření musí být slučitelná s Ústavou. Oznamují se Komisi.

ODDÍL 7

DOPRAVA

Článek III-236

1. V oblastech upravovaných tímto oddílem sledují členské státy cíle Ústavy v rámci společné dopravní politiky.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon provede odstavec 1 s přihlédnutím ke zvláštnostem dopravy. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a s Hospodářským a sociálním výborem.

Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví

a)	společná pravidla pro mezinárodní dopravu do nebo z některého členského státu anebo procházející přes území jednoho nebo několika členských států;

b)	podmínky, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu;

c)	opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy;

d)	veškerá jiná účelná opatření.

3. Při přijímání evropského zákona nebo rámcového zákona uvedeného v odstavci 2 se přihlíží k případům, kdy by se jeho uplatňování mohlo vážně dotknout životní úrovně a úrovně zaměstnanosti v některých regionech, jakož i využití dopravních zařízení.

Článek III-237

Až do přijetí evropského zákona nebo rámcového zákona uvedeného v čl. III-236 odst. 2, pokud Rada jednomyslně nepřijme evropské rozhodnutí o udělení výjimky, nesmí žádný členský stát měnit předpisy upravující tuto oblast k 1. lednu 1958 nebo pro přistupující státy ke dni přistoupení způsobem, který by přímo nebo nepřímo znevýhodňoval dopravce jiných členských států ve srovnání s domácími dopravci.

Článek III-238

S Ústavou jsou slučitelné podpory, které odpovídají potřebě koordinovat dopravu nebo které představují náhradu za určitá plnění související s pojmem veřejné služby.

Článek III-239

Veškerá opatření v oblasti cen a podmínek dopravy učiněná v rámci Ústavy musí přihlížet k hospodářské situaci dopravců.

Článek III-240

1. V dopravě uvnitř Unie je zakázána veškerá diskriminace spočívající v tom, že dopravce uplatňuje na dopravu téhož zboží dopravovaného za stejných okolností ceny a dopravní podmínky odlišné v závislosti na zemi původu nebo určení dopravovaného zboží.

2. Odstavec 1 nevylučuje, aby byly přijaty jiné evropské zákony nebo rámcové zákony podle čl. III-236 odst. 2.

3. Rada na návrh Komise přijme evropská nařízení nebo rozhodnutí k provedení odstavce 1. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem.

Může zejména přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí potřebná k tomu, aby orgány Unie mohly zabezpečit plnění pravidla stanoveného v odstavci 1 a aby mohly zajistit uživatelům dopravy výhody vyplývající z uvedeného ustanovení.

4. Komise prozkoumá z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu případy diskriminace uvedené v odstavci 1 a po konzultaci s každým příslušným členským státem vydá v rámci evropských nařízení a rozhodnutí podle odstavce 3 potřebná evropská rozhodnutí.

Článek III-241

1. V dopravě uvnitř Unie je zakázáno uplatňovat takové ceny a podmínky uložené členským státem, které jakýmkoli způsobem podporují nebo chrání jeden nebo několik určitých podniků nebo průmyslových odvětví, ledaže k tomu dá povolení evropské rozhodnutí přijaté Komisí.

2. Komise prozkoumá z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu ceny a podmínky uvedené v odstavci l, přihlédne zejména k požadavkům vhodné regionální hospodářské politiky, k potřebám nerozvinutých oblastí a k obtížím oblastí vážně postižených politickými okolnostmi, jakož i k účinkům těchto cen a podmínek na hospodářskou soutěž mezi různými způsoby dopravy.

Komise po konzultaci s každým dotyčným členským státem vydá nezbytná evropská rozhodnutí.

3. Zákaz uvedený v odstavci 1 se netýká sazeb zavedených k zajištění konkurenceschopnosti.

Článek III-242

Dávky nebo poplatky nezávislé na ceně dopravy účtované dopravcem v souvislosti s přechodem hranic nesmějí přesahovat rozumnou míru stanovenou s přihlédnutím ke skutečným výdajům vynaloženým v souvislosti s tímto přechodem.

Členské státy se vynasnaží tyto výdaje snižovat.

Komise může k provedení tohoto článku podávat členským státům doporučení.

Článek III-243

Ustanovení tohoto oddílu nebrání použití opatření přijatých ve Spolkové republice Německo, pokud jsou nutná k vyrovnání hospodářských nevýhod, jež byly hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky způsobeny rozdělením Německa. Pět let po vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost může Rada na návrh Komise přijmout evropské rozhodnutí, jímž se tento článek zruší.

Článek III-244

Při Komisi se zřizuje poradní výbor složený z odborníků jmenovaných vládami členských států. Komise s výborem podle potřeby konzultuje otázky dopravy.

Článek III-245

1. Tento oddíl se vztahuje na dopravu po železnicích, silnicích a vnitrozemských vodních cestách.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon může stanovit vhodná opatření pro dopravu námořní a leteckou. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

ODDÍL 8

TRANSEVROPSKÉ SÍTĚ

Článek III-246

1. Za účelem dosažení cílů uvedených v článcích III-130 a III-220 a s úmyslem umožnit občanům Unie, hospodářským subjektům, jakož i regionálním a místním územním samosprávným celkům plné využití výhod vyplývajících z vytváření prostoru bez vnitřních hranic, přispívá Unie ke zřizování a rozvoji transevropských sítí v oblastech dopravních, telekomunikačních a energetických infrastruktur.

2. V rámci systému otevřených a konkurenčních trhů bude činnost Unie zaměřena na podporu propojení a interoperability vnitrostátních sítí, jakož i přístupu k nim. Zejména přihlédne k potřebě propojit ostrovní, enklávní a okrajové regiony s ústředními regiony Unie.

Článek III-247

1. K dosažení cílů uvedených v článku III-246 Unie

a)	vymezí soubor hlavních směrů zahrnující cíle, priority a hlavní rysy opatření předpokládaných v oblasti transevropských sítí; tyto hlavní směry určí projekty společného zájmu;

b)	provede akce, které se případně ukáží nezbytné pro zajištění interoperability sítí, zejména v oblasti harmonizace technických norem;

může podporovat projekty společného zájmu, které jsou podporovány členskými státy a jsou uvedeny v rámci hlavních směrů podle písmene a), zejména formou výzkumu jejich proveditelnosti, úvěrových záruk nebo subvencí úrokových sazeb; Unie může také přispět k financování specifických projektů v členských státech v oblasti dopravní infrastruktury prostřednictvím Fondu soudržnosti.

Unie zohlední ve svých opatřeních potenciální ekonomickou životnost projektů.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví hlavní směry a další opatření uvedená v odstavci 1. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

Hlavní směry a projekty společného zájmu, které se týkají území členského státu, vyžadují schválení dotyčným členským státem.

3. Ve spojení s Komisí koordinují členské státy mezi sebou politiky prováděné na vnitrostátní úrovni, které mohou mít významný vliv na dosahování cílů uvedených v článku III-246. V úzké spolupráci s členskými státy může Komise vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu takové koordinace.

4. Unie se může rozhodnout spolupracovat se třetími zeměmi k podpoře projektů společného zájmu a k zajištění interoperability sítí.

ODDÍL 9

VÝZKUM A TECHNOLOGICKÝ ROZVOJ A VESMÍR

Článek III-248

1. Činnost Unie má za cíl posilovat své vědecké a technologické základy vytvořením evropského výzkumného prostoru, ve kterém se vědci, vědecké poznatky a technologie volně pohybují, a podporovat rozvoj své konkurenceschopnosti, včetně konkurenceschopnosti průmyslu, jakož i podporovat všechny výzkumné činnosti, které jsou z hlediska ostatních kapitol Ústavy pokládány za nezbytné.

2. Pro účely odstavce 1 Unie podporuje podniky včetně malých a středních, výzkumná střediska a vysoké školy v jejich činnosti v oblasti výzkumu a technologického rozvoje vysoké úrovně. Podporuje jejich snahy o vzájemnou spolupráci, zejména tím, že umožňuje vědcům svobodně mezi sebou spolupracovat bez ohledu na hranice a podnikům využívat potenciál vnitřního trhu Unie, a to zvláště zpřístupněním veřejných zakázek v jednotlivých státech, stanovením společných norem a odstraněním právních a daňových překážek této spolupráce.

3. O všech činnostech Unie v oblasti výzkumu a technologického rozvoje, včetně demonstračních projektů, se rozhoduje v souladu s tímto oddílem a jsou v souladu s ním i prováděny.

Článek III-249

K dosažení cílů uvedených v článku III-248 provádí Unie tyto činnosti, které doplňují činnosti členských států:

a)	provádění programů výzkumu, technologického rozvoje a demonstrace za podpory spolupráce s podniky a mezi nimi, s výzkumnými středisky a s vysokými školami;

b)	podpora spolupráce se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a demonstrací prováděných Unií;

c)	šíření a vyhodnocování výsledků činností v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a demonstrace prováděných Unií;

d)	podpora vzdělávání a mobility výzkumných pracovníků v rámci Unie.

Článek III-250

1. Unie a členské státy koordinují své činnosti ve výzkumu a technologickém rozvoji tak, aby zajišťovaly vzájemnou provázanost vnitrostátních politik a politiky Unie.

2. V úzkém spojení s členskými státy může Komise vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu koordinace uvedené v odstavci 1, zvláště podněty pro stanovení hlavních směrů a ukazatelů, pořádání výměny osvědčených zkušeností a přípravu podkladů pro pravidelný dohled a hodnocení. Evropský parlament je plně informován.

Článek III-251

1. Evropský zákon stanoví víceletý rámcový program vymezující všechny činnosti financované Unií. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

Rámcový program

a)	stanoví vědecké a technologické cíle, kterých má být dosaženo činnostmi stanovenými v článku III-249, jakož i příslušné priority;

b)	naznačí hlavní rysy těchto činností;

c)	určí nejvyšší celkovou částku a podrobnosti finanční účasti Unie na rámcovém programu a odpovídající podíl na každé z vymezených činností.

2. Víceletý rámcový program je přizpůsobován nebo doplňován podle vývoje situace.

3. Evropský zákon Rady stanoví zvláštní programy pro provádění víceletého rámcového programu v rámci každé činnosti. V každém zvláštním programu budou stanoveny podrobnosti jeho provádění, doba jeho trvání a prostředky považované za nezbytné. Úhrn částek, považovaných zvláštními programy za nezbytný, nesmí překročit nejvyšší celkovou částku určenou pro rámcový program a každou z činností. Tento zákon se přijme po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem.

4. Jako doplněk k činnostem uvedeným ve víceletém rámcovém programu stanoví evropský zákon nezbytná opatření k uskutečnění evropského výzkumného prostoru. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

Článek III-252

1. K provádění víceletého rámcového programu evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví

a)	pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol;

b)	pravidla pro šíření výsledků výzkumu.

Evropský zákon nebo rámcový zákon se přijme po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

2. Při provádění víceletého rámcového programu lze evropským zákonem stanovit doplňkové programy, jichž se účastní jen některé členské státy, které je s výhradou případné účasti Unie financují.

Evropský zákon stanoví pravidla týkající se těchto doplňkových programů, zvláště pokud jde o šíření poznatků a přístup jiných členských států k nim. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a se souhlasem dotčených členských států.

3. Při provádění víceletého rámcového programu lze evropským zákonem se souhlasem dotčených členských států stanovit pravidla pro účast na výzkumných a rozvojových programech prováděných několika členskými státy, včetně účasti ve strukturách vytvořených k uskutečnění těchto programů.

Evropský zákon se přijme po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

4. Při provádění víceletého rámcového programu může Unie stanovit pravidla pro spolupráci se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a demonstrace prováděných Unií.

Podrobnosti této spolupráce mohou být předmětem mezinárodních smluv mezi Unií a dotyčnými třetími stranami.

Článek III-253

Rada může na návrh Komise přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí o založení společných podniků nebo jiné struktury nutné k účinnému uskutečnění výzkumných programů, programů technologického rozvoje a demonstrace prováděných Unií. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem a s Hospodářským a sociálním výborem.

Článek III-254

1. K podpoře vědeckého a technického pokroku, průmyslové konkurenceschopnosti a provádění svých politik vypracuje Unie evropskou politiku pro oblast vesmíru. K tomu účelu může podporovat společné iniciativy, podporovat výzkum a technologický rozvoj a koordinovat nezbytné úsilí pro výzkum a využití vesmíru.

2. Jako příspěvek k dosažení cílů uvedených v odstavci 1 stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon nezbytná opatření, která mohou mít podobu evropského kosmického programu.

3. Unie zřídí veškeré účelné vztahy s Evropskou kosmickou agenturou.

Článek III-255

Na počátku každého roku předloží Komise zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva pojedná zejména o činnostech v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a šíření výsledků za uplynulý rok a o pracovním programu pro běžný rok.

ODDÍL 10

ENERGETIKA

Článek III-256

1. V rámci vytváření a fungování vnitřního trhu a s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energie za cíl

a)	zajistit fungování trhu s energií,

b)	zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii a

c)	podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie.

2. Aniž je dotčeno použití jiných ustanovení Ústavy, evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření pro dosažení cílů uvedených v odstavci 1. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

Evropský zákon nebo rámcový zákon se nedotýká práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií, aniž je dotčen čl. III-234 odst. 2 písm. c).

3. Odchylně od odstavce 2 stanoví opatření podle uvedeného odstavce evropský zákon nebo rámcový zákon Rady, pokud jsou tato opatření především fiskální povahy. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

KAPITOLA IV

PROSTOR SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA

ODDÍL 1

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek III-257

1. Unie vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států.

2. Zajišťuje, že na vnitřních hranicích neprobíhá kontrola osob, a rozvíjí společnou politiku v oblasti azylu, přistěhovalectví a kontrol na vnějších hranicích, která je založena na solidaritě mezi členskými státy a je spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí. Pro účely této kapitoly se s osobami bez státní příslušnosti zachází jako se státními příslušníky třetích zemí.

3. Unie usiluje o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti prostřednictvím opatření pro předcházení a boj proti trestné činnosti, rasismu a xenofobii prostřednictvím opatření pro koordinaci a spolupráci mezi policejními a soudními orgány a jinými příslušnými orgány, jakož i prostřednictvím vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech a, je-li to nezbytné, prostřednictvím sbližování předpisů trestního práva.

4. Unie usnadňuje přístup ke spravedlnosti, zejména zásadou vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských věcech.

Článek III-258

Evropská rada vymezuje v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva strategické směry pro legislativní a operativní plánování.

Článek III-259

Vnitrostátní parlamenty zajistí s ohledem na legislativní návrhy a podněty předkládané v rámci oddílů 4 a 5 dodržování zásady subsidiarity v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.

Článek III-260

Aniž jsou dotčeny články III-360 až III-362, může Rada na návrh Komise přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí, která stanoví způsob, jakým členské státy ve spolupráci s Komisí postupují při objektivním a nestranném hodnocení toho, jak orgány členských států provádějí politiky Unie podle této kapitoly, zejména pro usnadnění plného uplatňování zásady vzájemného uznávání. O obsahu a výsledcích hodnocení je informován Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty.

Článek III-261

K zajištění podpory a posílení operativní spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti uvnitř Unie se v Radě zřizuje stálý výbor. Aniž je dotčen článek III-344, usnadňuje tento výbor koordinaci činnosti příslušných orgánů členských států. Do jednání výboru mohou být zapojeni zástupci dotčených institucí a jiných subjektů Unie. O jednáních je informován Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty.

Článek III-262

Tato kapitola se nedotýká výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

Článek III-263

Rada přijme evropská nařízení k zajištění správní spolupráce mezi příslušnými útvary členských států v oblastech uvedených v této kapitole, jakož i mezi těmito útvary a Komisí. Rozhoduje na návrh Komise, s výhradou článku III-264, a po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek III-264

Akty uvedené v oddílech 4 a 5 a evropská nařízení uvedená v článku III-263, která zajišťují správní spolupráci v oblastech podle těchto oddílů, se přijímají

a)	na návrh Komise, nebo

b)	z podnětu čtvrtiny členských států.

ODDÍL 2

POLITIKY TÝKAJÍCÍ SE KONTROL NA HRANICÍCH, AZYLU A PŘISTĚHOVALECTVÍ

Článek III-265

1. Unie rozvíjí politiku s cílem

a)	zajistit, aby osoby bez ohledu na svou státní příslušnost nebyly kontrolovány při překračování vnitřních hranic;

b)	zajistit kontrolu osob a účinný dohled nad překračováním vnějších hranic;

c)	postupně zavést integrovaný systém ochrany vnějších hranic.

2. Pro účely odstavce 1 evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření týkající se

a)	společné politiky v oblasti víz a jiných krátkodobých povolení k pobytu;

b)	kontrol, jimž podléhají osoby překračující vnější hranice;

c)	podmínek, za kterých požívají státní příslušníci třetích zemí v Unii po krátkou dobu svobody cestování;

d)	veškerých opatření nezbytných pro postupné zavedení integrovaného systému ochrany vnějších hranic;

e)	neprovádění kontrol osob bez ohledu na jejich státní příslušnost při překračování vnitřních hranic.

3. Tento článek se nedotýká pravomoci členských států k zeměpisnému vymezení jejich hranic podle mezinárodního práva.

Článek III-266

1. Unie vyvíjí společnou politiku týkající se azylu, podpůrné ochrany a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení. Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou ze dne 28. července 1951 a Protokolem ze dne 31. ledna 1967 o právním postavení uprchlíků a s ostatními příslušnými smlouvami.

2. Pro účely odstavce 1 evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření týkající se společného evropského azylového systému, který obsahuje

a)	jednotný azylový status pro státní příslušníky třetích zemí platný v celé Unii;

b)	jednotný status podpůrné ochrany pro státní příslušníky třetích zemí, kteří, aniž by získali evropský azyl, potřebují mezinárodní ochranu;

c)	společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu;

d)	společný postup pro udělování a odnímání jednotného azylového statusu nebo statusu doplňkové ochrany;

e)	kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl nebo doplňkovou ochranu;

f)	normy týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl nebo podpůrnou ochranu;

g)	partnerství a spolupráci se třetími zeměmi pro zvládání přílivů osob žádajících o azyl nebo podpůrnou či dočasnou ochranu.

3. Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí o dočasných opatřeních ve prospěch dotyčných členských států. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek III-267

1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení a zesílená opatření pro boj proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi.

2. Pro účely odstavce 1 evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření v těchto oblastech:

a)	podmínky vstupu a pobytu a pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají povolení k pobytu, včetně těch, která jsou udělována a vydávána za účelem slučování rodin;

b)	vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech;

c)	nedovolené přistěhovalectví a nedovolený pobyt včetně vyhoštění a vracení osob s neoprávněným pobytem;

d)	boj proti obchodu s lidmi, především s ženami a dětmi.

3. Unie může se třetími zeměmi uzavřít dohody o navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo již nesplňují podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území některého členského státu, do země původu nebo do země, odkud přicházejí.

4. Evropský zákon nebo rámcový zákon může stanovit opatření pro povzbuzení a podporu činnosti členských států k podpoře integrace státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na jejich území, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států.

5. Tento článek se nedotýká práva členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících z třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné.

Článek III-268

Politiky Unie podle tohoto oddílu a jejich provádění se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni. Kdykoli je to nutné, obsahují akty Unie přijaté podle tohoto oddílu vhodná opatření pro používání této zásady.

ODDÍL 3

SOUDNÍ SPOLUPRÁCE V OBČANSKÝCH VĚCECH

Článek III-269

1. V občanských věcech s mezinárodním prvkem vyvíjí Unie soudní spolupráci založenou na zásadě vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí. Tato spolupráce může zahrnovat přijímání opatření pro sbližování právních předpisů členských států.

2. Pro účely odstavce 1 evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření, která mají, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu, za cíl zajistit

a)	vzájemné uznávání a výkon soudních a mimosoudních rozhodnutí mezi členskými státy;

b)	mezinárodní doručování soudních a mimosoudních písemností;

c)	slučitelnost kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů;

d)	spolupráci při opatřování důkazů;

e)	účinný přístup ke spravedlnosti;

f)	odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení, popřípadě podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech;

g)	vyvíjení alternativních metod urovnávání sporů;

h)	podporu dalšího vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců.

3. Odchylně od odstavce 2 stanoví opatření týkající se rodinného práva s mezinárodním prvkem evropský zákon nebo rámcový zákon Rady. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Rada může na návrh Komise přijmout evropské rozhodnutí určující ta hlediska rodinného práva s mezinárodním prvkem, která mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

ODDÍL 4

SOUDNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH

Článek III-270

1. Soudní spolupráce v trestních věcech je v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a zahrnuje sbližování právních a správních předpisů členských států v oblastech uvedených v odstavci 2 a v článku III-271.

Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření, která mají za cíl

a)	stanovit pravidla a postupy pro zajištění uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí v celé Unii;

b)	předcházet kompetenčním sporům mezi členskými státy a urovnávat je;

c)	napomáhat dalšímu vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců;

d)	usnadňovat spolupráci mezi soudními nebo obdobnými orgány členských států v rámci trestního řízení a výkonu rozhodnutí.

2. V rozsahu nezbytném pro usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a soudní spolupráce v trestních věcech s mezinárodním rozměrem může evropský rámcový zákon stanovit minimální pravidla. Tato pravidla přihlížejí k rozdílům mezi právními tradicemi a systémy členských států.

Týkají se

a)	vzájemné přípustnosti důkazů mezi členskými státy;

b)	práv osob v trestním řízení;

c)	práv obětí trestných činů;

d)	dalších zvláštních hledisek trestního řízení, která Rada předem určila v evropském rozhodnutí; při přijímání tohoto rozhodnutí Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Přijetí minimálních pravidel podle tohoto odstavce nebrání členským státům zachovat nebo zavést vyšší stupeň ochrany osob.

3. Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh evropského rámcového zákona podle odstavce 2 dotkl základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby se záležitostí zabývala Evropská rada. V takovém případě se postup podle článku III-396 pozastaví. Po projednání Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení

a)	vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení postupu podle článku III-396, nebo

b)	požádá Komisi nebo skupinu členských států, od nichž návrh pochází, o předložení nového návrhu; v tom případě se původně navržený akt považuje za nepřijatý.

4. Pokud do konce období uvedeného v odstavci 3 Evropská rada nejednala nebo pokud do 12 měsíců od předložení nového návrhu podle odst. 3 písm. b) nebyl přijat evropský rámcový zákon a alespoň jedna třetina členských států si přeje navázat posílenou spolupráci na základě dotčeného návrhu rámcového zákona, oznámí to Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle čl. I-44 odst. 2 a III-419 odst. 1 považuje za udělené a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.

Článek III-271

1. Evropský rámcový zákon může stanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti, která nabývá mezinárodního rozměru z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě.

Jsou to tyto oblasti trestné činnosti: terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky a organizovaná trestná činnost.

Na základě vývoje trestné činnosti může Rada přijmout evropské rozhodnutí určující další oblasti trestné činnosti, které splňují kritéria uvedená v tomto odstavci. Rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

2. Ukáže-li se, že sbližování trestněprávních předpisů členského státu je nezbytné pro zajištění účinného provádění politiky Unie v oblasti, která byla předmětem harmonizačního opatření, může evropský rámcový zákon stanovit minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankcí v dané oblasti. Přijme se stejným postupem, který byl použit pro přijetí dotyčných harmonizačních opatření, aniž je dotčen článek III-264.

3. Pokud se člen Rady domnívá, že by návrh evropského rámcového zákona podle odstavců 1 nebo 2 porušil základní zásady jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby se záležitostí zabývala Evropská rada. V takovém případě se postup podle článku III-396, je-li použitelný, pozastaví. Po projednání Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení

a)	vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení postupu podle článku III-396, je-li použitelný, nebo

b)	požádá Komisi nebo skupinu členských států, od nichž návrh pochází, o předložení nového návrhu; v tom případě se původně navržený akt považuje za nepřijatý.

V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle čl. I-44 odst. 2 a III-419 odst. 1 považuje za udělené a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.

Článek III-272

Evropský zákon nebo rámcový zákon může stanovit pobídková a podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států.

Článek III-273

1. Posláním Eurojustu je podporovat a posilovat koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním ve vztahu k závažné trestné činnosti, která se dotýká dvou nebo několika členských států nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, a to na základě operací vedených a informací poskytovaných orgány členských států a Europolem.

V této souvislosti evropský zákon vymezí strukturu, fungování, oblast činnosti a úkoly Eurojustu. Tyto úkoly mohou zahrnovat

a)	zahájení trestních vyšetřování a navrhování zahájení stíhání, která vedenou příslušné vnitrostátní orgány, zejména pokud jde o trestné činy proti finančním zájmům Unie;

b)	koordinaci vyšetřování a stíhání uvedených v písmeni a);

c)	posílení soudní spolupráce, včetně urovnání kompetenčních sporů a úzké spolupráce s Evropskou soudní sítí.

Evropský zákon rovněž stanoví způsoby zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do hodnocení činnosti Eurojustu.

2. V rámci stíhání podle odstavce 1 a aniž je dotčen článek III-274, vykonávají procesní úkony v souvislosti se soudním řízením příslušní vnitrostátní úředníci.

Článek III-274

1. Pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může evropský zákon Rady vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

2. Úřad evropského veřejného žalobce je případně ve spojení s Europolem příslušný k vyšetřování, stíhání a předvádění před soud pachatelů a spolupachatelů trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jak jsou vymezeny evropským zákonem podle odstavce 1. Před příslušnými soudy členských států vykonává v souvislosti s těmito trestnými činy úlohu veřejného žalobce.

3. Evropský zákon uvedený v odstavci 1 vymezí statut Úřadu evropského veřejného žalobce, podmínky pro výkon jeho funkcí, procesní pravidla platná pro jeho činnost, jakož i ta, jimiž se řídí přípustnost důkazů, a pravidla použitelná na soudní kontrolu procesních úkonů učiněných při výkonu jeho funkcí.

4. Evropská rada může současně nebo následně přijmout evropské rozhodnutí pozměňující odstavec 1, aby rozšířila pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce tak, aby zahrnovaly boj proti závažné trestné činnosti s mezinárodním rozměrem, a odpovídajícím způsobem pozměňující odstavec 2, pokud jde o pachatele a spolupachatele závažných trestných činů dotýkajících se několika členských států. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu a po konzultaci s Komisí.

ODDÍL 5

POLICEJNÍ SPOLUPRÁCE

Článek III-275

1. Unie vyvíjí policejní spolupráci, do níž jsou zapojeny všechny příslušné orgány členských států, včetně policie, celních orgánů a dalších donucovacích orgánů specializovaných na předcházení trestným činům, jejich odhalování a objasňování.

2. Pro účely odstavce 1 může evropský zákon nebo rámcový zákon stanovit opatření týkající se

a)	shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzy a výměny příslušných informací;

b)	podpory vzdělávání zaměstnanců, jakož i spolupráce týkající se výměny zaměstnanců, prostředků a forenzního výzkumu;

c)	společných kriminalistických metod při odhalování závažných forem organizované trestné činnosti.

3. Evropský zákon nebo rámcový zákon Rady může stanovit opatření týkající se operativní spolupráce mezi orgány uvedenými v tomto článku. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek III-276

1. Posláním Europolu je podporovat a posilovat činnost policejních orgánů a jiných donucovacích orgánů členských států, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při předcházení a boji proti závažné trestné činnosti dotýkající se dvou nebo více členských států, terorismu a těm formám trestné činnosti, které se dotýkají společného zájmu, jenž je předmětem některé politiky Unie.

2. Evropský zákon vymezí strukturu, fungování, oblast činnosti a úkoly Europolu. Tyto úkoly mohou zahrnovat

a)	shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzu a výměnu informací předávaných zejména orgány členských států nebo třetích zemí či subjektů;

b)	koordinaci, organizaci a vedení vyšetřování a operativních akcí, prováděných společně s příslušnými orgány členských států nebo v rámci společných vyšetřovacích týmů, případně ve spolupráci s Eurojustem.

Evropský zákon rovněž stanoví způsoby kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty.

3. Jakákoli operativní akce Europolu musí být vedena ve spojení a po dohodě s orgány členských států, jejichž území se týká. Používání donucovacích opatření spadá výlučně do pravomoci příslušných vnitrostátních orgánů.

Článek III-277

Evropský zákon nebo rámcový zákon Rady stanoví podmínky a meze, za nichž mohou příslušné orgány členských států uvedené v článcích III-270 a III-275 zasahovat na území jiného členského státu ve spojení a po dohodě s jeho orgány. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

KAPITOLA V

OBLASTI, VE KTERÝCH UNIE MŮŽE VÉST PODPŮRNOU, KOORDINAČNÍ NEBO DOPLŇKOVOU ČINNOST

ODDÍL 1

VEŘEJNÉ ZDRAVÍ

Článek III-278

1. Při vymezování a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.

Činnost Unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocím a na odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví. Tato činnost zahrnuje

a)	boj proti nejzávažnějším nemocem podporou výzkumu jejich příčin, přenosu a jejich předcházení, jakož i zdravotnické informace a zdravotní výchovu,

b)	sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasné varování před nimi a boj proti nim.

Unie doplňuje činnost členských států zaměřenou na snižování škodlivých účinků drog na zdraví, včetně informačních a prevenčních opatření.

2. Unie podněcuje spolupráci mezi členskými státy v oblastech uvedených v tomto článku a případně podporuje jejich činnost. Podněcuje zejména spolupráci mezi členskými státy zaměřenou na zlepšení vzájemného doplňování jejich zdravotních služeb v příhraničních oblastech.

Ve spojení s Komisí koordinují členské státy mezi sebou své politiky a programy v oblastech uvedených v odstavci 1. V úzkém spojení s členskými státy může Komise vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu takové koordinace, zejména podněty s cílem stanovit směry a ukazatele, pořádat výměnu osvědčených postupů a připravit nezbytné podklady pro pravidelný dohled a hodnocení. Evropský parlament je plně informován.

3. Unie a členské státy podporují spolupráci se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi v oblasti veřejného zdraví.

4. Odchylně od čl. I-12 odst. 5 a čl. I-17 písm. a) a v souladu s čl. I-14 odst. 2 písm. k) přispěje evropský zákon nebo rámcový zákon k dosažení cílů uvedených v tomto článku stanovením těchto opatření, aby bylo možno zohlednit společné otázky bezpečnosti:

a)	opatření k zajištění vysokých standardů kvality a bezpečnosti lidských orgánů a látek lidského původu, jakož i krve a krevních derivátů; tato opatření nebrání členským státům zachovávat nebo zavádět přísnější ochranná opatření;

b)	opatření ve veterinární a rostlinolékařské oblasti, která mají za svůj přímý cíl ochranu veřejného zdraví;

c)	opatření k zajištění vysokých standardů kvality a bezpečnosti léčivých přípravků a zdravotnických prostředků;

d)	opatření týkající se sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasného varování před nimi a boje proti nim.

Evropský zákon nebo rámcový zákon se přijme po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů.

5. Evropský zákon nebo rámcový zákon může rovněž stanovit pobídková opatření určená k ochraně a zlepšování lidského zdraví a zejména k boji proti nejzávažnějším přeshraničním nemocem, jakož i opatření, která mají za svůj přímý cíl ochranu veřejného zdraví, pokud jde o tabák a zneužívání alkoholu, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem.

6. Pro účely tohoto článku může Rada na návrh Komise rovněž přijmout doporučení.

7. Při činnosti Unie je uznávána odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. Odpovědnost členských států zahrnuje řízení zdravotnictví a zdravotní péče, jakož i rozdělování na ně vyčleněných zdrojů. Opatření podle odst. 4 písm. a) se nedotýkají vnitrostátních předpisů o dárcovství nebo lékařském využití orgánů a krve.

ODDÍL 2

PRŮMYSL

Článek III-279

1. Unie a členské státy zajistí, aby existovaly podmínky nezbytné pro konkurenceschopnost průmyslu Unie.

Za tímto účelem a v souladu se systémem volného a konkurenčního trhu se jejich činnost zaměří na

a)	urychlené přizpůsobování průmyslu strukturálním změnám;

b)	podporu vytváření prostředí příznivého pro rozvoj podnikání v rámci Unie, zejména malých a středních podniků;

c)	podporu prostředí příznivého pro spolupráci mezi podniky;

d)	podporu dokonalejšího využívání průmyslového potenciálu v oblasti inovace, výzkumu a technologického rozvoje.

2. Členské státy navzájem projednávají ve spolupráci s Komisí svou činnost a podle potřeby ji koordinují. Komise může vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu takové koordinace, zejména podněty s cílem stanovit směry a ukazatele, pořádat výměnu osvědčených postupů a připravit nezbytné podklady pro pravidelný dohled a hodnocení. Evropský parlament je plně informován.

3. Unie přispívá k dosahování cílů uvedených v odstavci 1 prostřednictvím politik a činností, které provádí na základě ostatních ustanovení Ústavy. Evropský zákon nebo rámcový zákon může stanovit zvláštní opatření určená na podporu činností, které jsou v členských státech prováděny k dosažení cílů uvedených v odstavci 1, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států. Přijme se po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.

Tento oddíl nevytváří podklad pro zavádění jakýchkoli opatření Unií, která by mohla vést k narušení hospodářské soutěže nebo která by obsahovala daňová ustanovení nebo ustanovení týkající se práv a zájmů zaměstnaných osob.

ODDÍL 3

KULTURA

Článek III-280

1. Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodosti a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví.

2. Činnost Unie je zaměřena na povzbuzování spolupráce mezi členskými státy a v případě potřeby na podporu a doplňování jejich činnosti v těchto oblastech

a)	zlepšování znalosti a šíření kultury a dějin evropských národů,

b)	zachování a ochrana kulturního dědictví evropského významu,

c)	nekomerční kulturní výměny,

d)	umělecká a literární tvorba, včetně tvorby v audiovizuální oblasti.

3. Unie a členské státy podporují spolupráci v oblasti kultury se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy.

4. Unie ve své činnosti podle ostatních ustanovení Ústavy přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem zachovávat a podporovat rozmanitost svých kultur.

5. Ve snaze přispět k dosažení cílů uvedených v tomto článku

a)	evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví pobídkové akce, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů,

b)	Rada na návrh Komise přijme doporučení.

ODDÍL 4

CESTOVNÍ RUCH

Článek III-281

1. Unie doplňuje činnost členských států v oblasti cestovního ruchu, zejména podporou konkurenceschopnosti podniků Unie v této oblasti.

Za tímto účelem je činnost Unie zaměřena na

a)	podporu vytváření příznivého prostředí pro rozvoj podniků v této oblasti;

b)	podporu spolupráce mezi členskými státy, zejména výměnou zkušeností.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví zvláštní opatření určená na doplnění činností, které členské státy provádějí k dosažení cílů uvedených v tomto článku, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států.

ODDÍL 5

VŠEOBECNÉ VZDĚLÁVÁNÍ, MLÁDEŽ, SPORT A ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ

Článek III-282

1. Unie přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a za jejich kulturní a jazykovou rozmanitost.

Unie přispívá k podpoře evropských hledisek sportu s přihlédnutím k jeho zvláštní povaze, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a jeho společenské a vzdělávací funkci.

Činnost Unie je zaměřena na

a)	rozvoj evropského rozměru ve vzdělávání, zvláště výukou a šířením jazyků členských států,

b)	podporu mobility studentů a učitelů, také prostřednictvím podpory akademického uznávání diplomů a započítáváním doby studia;

c)	podporu spolupráce mezi vzdělávacími institucemi;

d)	rozvoj výměny informací a zkušeností týkajících se otázek, které jsou společné vzdělávacím systémům členských států;

e)	podporu rozvoje výměn mládeže a pedagogických pracovníků a podporu účasti mladých lidí na demokratickém životě Evropy;

f)	podporu rozvoje dálkového vzdělávání;

g)	rozvoj evropského rozměru sportu podporou spravedlivého a otevřeného sportovního soutěžení a spolupráce mezi subjekty odpovědnými za sport, jakož i ochranou fyzické a mravní integrity sportovců, obzvláště mladých sportovců.

2. Unie a členské státy podporují spolupráci v oblasti vzdělávání a sportu se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy.

3. Ve snaze přispět k dosažení cílů uvedených v tomto článku

a)	evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví pobídkové akce, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem,

b)	Rada na návrh Komise přijme doporučení.

Článek III-283

1. Unie provádí politiku odborného vzdělávání, jež podporuje a doplňuje činnost členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah a organizaci odborného vzdělávání.

Činnost Unie je zaměřena na

a)	usnadňování adaptace na změny v průmyslu, zejména odborným vzděláváním a rekvalifikací;

b)	zlepšování základního a dalšího odborného vzdělávání za účelem usnadnění profesního začlenění a znovuzačlenění na trhu práce;

c)	usnadnění přístupu k odbornému vzdělávání, podporu mobility vyučujících a osob vyučovaných v rámci odborné výuky, obzvláště mladých lidí;

d)	podporu spolupráce v oblasti odborného vzdělávání mezi institucemi odborného vzdělávání či výcviku a podniky;

e)	rozvoj výměny informací a zkušeností týkajících se otázek, které jsou společné systémům odborného vzdělávání členských států.

2. Unie a členské státy podporují spolupráci v oblasti odborného vzdělávání se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi.

3. Ve snaze přispět k dosažení cílů uvedených v tomto článku,

a)	evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví nezbytná opatření, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států. Přijme se po konzultaci s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem;

b)	Rada na návrh Komise přijme doporučení.

ODDÍL 6

CIVILNÍ OCHRANA

Článek III-284

1. Unie podporuje spolupráci mezi členskými státy ve snaze posílit účinnost systémů pro předcházení přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám a pro ochranu proti nim.

Činnost Unie je zaměřena na

a)	podporu a doplňování činností členských států na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, které se týkají předcházení rizikům, přípravy osob zabývajících se civilní ochranou a zásahu v případě přírodních nebo člověkem způsobených pohrom uvnitř Unie;

b)	podporu rychlé a účinné operativní spolupráce uvnitř Unie mezi vnitrostátními útvary civilní ochrany;

c)	napomáhání soudržnost akcí podnikaných v oblasti civilní ochrany na mezinárodní úrovni.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření nezbytná jako příspěvek k dosažení cílů uvedených v odstavci 1, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států.

ODDÍL 7

SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Článek III-285

1. Účinné provádění práva Unie členskými státy, které má zásadní význam pro řádné fungování Unie, se pokládá za otázku společného zájmu.

2. Unie může podpořit úsilí členských států o zlepšení jejich správní kapacity pro provádění práva Unie. Tato činnost může zahrnovat usnadnění výměny informací a státních zaměstnanců, jakož i podporu vzdělávacích programů. Žádný členský stát není povinen této podpory využít. Evropský zákon stanoví k tomuto účelu nezbytná opatření, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států.

3. Tento článek se nedotýká povinnosti členských států provádět právo Unie, ani práv a povinností Komise. Nedotýká se ani ostatních ustanovení Ústavy, jež upravují správní spolupráci mezi členskými státy, jakož i mezi členskými státy a Unií.

HLAVA IV

PŘIDRUŽENÍ ZÁMOŘSKÝCH ZEMÍ A ÚZEMÍ

Článek III-286

1. K Unii jsou přidruženy mimoevropské země a území, které mají zvláštní vztah k Dánsku, Francii, Nizozemsku a Spojenému království. Tyto země a území (dále jen „země a území“) jsou vyjmenovány v příloze II.

Tato hlava se vztahuje na Grónsko, nestanoví-li jinak zvláštní ustanovení v Protokolu o zvláštní úpravě vztahující se na Grónsko.

2. Účelem přidružení je podporovat hospodářský a sociální rozvoj těchto zemí a území a navazovat úzké hospodářské vztahy mezi nimi a Unií.

Přidružení má sloužit především podpoře zájmů a blahobytu obyvatel těchto zemí a území a tomu, aby byly vedeny k hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu rozvoji, o nějž usilují.

Článek III-287

Přidružení sleduje tyto cíle:

a)	členské státy uplatňují při obchodních stycích se zeměmi a územími stejné zacházení, jaké si vzájemně poskytují na základě Ústavy;

b)	každá země nebo území uplatňuje při svých obchodních stycích s členskými státy a s ostatními zeměmi a územími stejné zacházení, jaké uplatňuje vůči tomu evropskému státu, s nímž udržuje zvláštní vztahy;

c)	členské státy se podílejí na investicích, které vyžaduje postupný rozvoj těchto zemí a území;

d)	u investic financovaných Unií je účast na veřejných soutěžích a dodávkách umožněna za stejných podmínek všem fyzickým i právnickým osobám, které jsou státními příslušníky členských států nebo zemí a území;

na právo usazování státních příslušníků a společností ve vztazích mezi členskými státy a zeměmi a územími se vztahují s vyloučením jakékoli diskriminace ustanovení hlavy III kapitoly I oddílu 2 pododdílu 2 o svobodě usazování a postupy v tomto pododdíle stanovené, nestanoví-li akty přijaté podle článku III-291 jinak.

Článek III-288

1. Cla na zboží pocházející z těchto zemí a území jsou při dovozu do členských států zakázána tak, jak jsou podle Ústavy zakázána cla mezi členskými státy.

2. Cla na zboží pocházející z členských států a z ostatních zemí a území jsou při dovozu do každé země nebo území zakázána v souladu s čl. III-151 odst. 4.

3. Země a území však mohou vybírat cla, která jsou nezbytná pro jejich rozvoj a industrializaci, anebo cla fiskální povahy, která tvoří příjem jejich rozpočtu.

Cla uvedená v předchozím pododstavci nesmějí přesáhnout úroveň cel na dovoz zboží pocházejícího z členského státu, s nímž příslušná země nebo území udržuje zvláštní vztahy.

4. Odstavec 2 se nepoužije pro země a území, které z důvodu zvláštních mezinárodních závazků, jimiž jsou vázány, uplatňují nediskriminační celní sazebník.

5. Zavedení nebo změna celních sazeb na zboží dovážené do zemí nebo na území nesmí vést ani právně, ani fakticky k přímé nebo nepřímé diskriminaci mezi dovozy zboží z různých členských států.

Článek III-289

Pokud by výše celní sazby uplatňované na zboží z třetí země při dovozu do země nebo na území mohla při uplatnění čl. III-288 odst. 1 vyvolat odklon obchodu ke škodě některého členského státu, může tento stát požádat Komisi, aby navrhla ostatním členským státům opatření potřebná k nápravě tohoto stavu.

Článek III-290

S výhradou ustanovení týkajících se ochrany zdraví, veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku je volný pohyb pracovníků ze zemí a území v členských státech, jakož i pracovníků z členských států v zemích a na územích upraven akty přijatými v souladu s článkem III-291.

Článek III-291

Na základě zkušeností získaných z přidružení zemí a území k Unii přijme Rada jednomyslně na návrh Komise evropské zákony, rámcové zákony, nařízení a rozhodnutí týkající se podrobností a postupu pro přidružování zemí a území k Unii. Tyto zákony a rámcové zákony se přijmou po konzultaci s Evropským parlamentem.

HLAVA V

VNĚJŠÍ ČINNOST UNIE

KAPITOLA I

OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ

Článek III-292

1. Činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.

Unie usiluje o rozvíjení vztahů a budování partnerství s třetími zeměmi a mezinárodními, regionálními nebo světovými organizacemi, které sdílejí zásady uvedené v prvním pododstavci. Podporuje vícestranná řešení společných problémů, především v rámci Organizace spojených národů.

2. Unie vymezuje a vede společné politiky a činnosti a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů, ve snaze

a)	chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost;

b)	upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva;

c)	zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i v souladu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a s cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic;

d)	podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby;

e)	povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu;

f)	přispívat k vypracování mezinárodních opatření pro ochranu a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelné hospodaření se světovými přírodními zdroji, aby se zajistil udržitelný rozvoj;

g)	pomáhat lidem, zemím a regionům čelícím přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám;

h)	podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na dobrém vládnutí v celosvětovém měřítku.

3. Při vypracování a provádění vnější činnosti v jednotlivých oblastech podle této hlavy, jakož i u vnějších aspektů ostatních politik zachovává Unie zásady a sleduje cíle uvedené v odstavcích 1 a 2.

Unie dbá na soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami. Rada a Komise, jimž je nápomocen ministr zahraničních věcí Unie, zajišťují tuto soudržnost a za tímto účelem spolupracují.

Článek III-293

1. Na základě zásad a cílů uvedených v článku III-292 určí Evropská rada strategické zájmy a cíle Unie.

Evropská rozhodnutí Evropské rady o strategických zájmech a cílech Unie se vztahují na společnou zahraniční a bezpečnostní politikou a na jiné oblasti vnější činnosti Unie. Mohou se týkat vztahů Unie s některou zemí nebo regionem, nebo být zaměřena tematicky. Vymezují jejich trvání a prostředky, které mají poskytnout Unie a členské státy.

Evropská rada rozhoduje jednomyslně na doporučení Rady, které Rada přijme způsobem stanoveným pro každou oblast. Evropská rozhodnutí Evropské rady se provádějí podle postupů stanovených Ústavou.

2. Ministr zahraničních věcí Unie v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a Komise v ostatních oblastech vnější činnosti mohou Radě předkládat společné návrhy.

KAPITOLA II

SPOLEČNÁ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA

ODDÍL 1

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek III-294

1. V rámci zásad a cílů své vnější činnosti Unie vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky.

2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku v duchu loajality a vzájemné solidarity.

Členské státy spolupracují na posilování a rozvoji své vzájemné politické solidarity. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.

Rada a ministr zahraničních věcí Unie dbají na dodržování těchto zásad.

3. Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku

a)	vymezováním obecných směrů;

přijímáním evropských rozhodnutí vymezujících

i)	akce, které má Unie provést;

ii)	postoje, které má Unie zaujmout;

iii)	podrobnosti provádění evropských rozhodnutí uvedených v bodech i) a ii);

c)	a posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky.

Článek III-295

1. Evropská rada vymezuje obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně věcí souvisejících s obranou.

Pokud to vyžaduje mezinárodní vývoj, svolá předseda Evropské rady mimořádné zasedání Evropské rady, aby ve vztahu k tomuto vývoji vymezila strategické směry politiky Unie.

2. Rada přijme evropská rozhodnutí nezbytná pro vymezení a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky na základě obecných směrů a strategických směrů vymezených Evropskou radou.

Článek III-296

1. Ministr zahraničních věcí Unie, který předsedá Radě pro zahraniční věci, přispívá svými návrhy k vypracovávání společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zajišťuje provádění evropských rozhodnutí přijatých Evropskou radou a Radou.

2. Ministr zahraničních věcí zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jménem Unie vede politický dialog s třetími stranami a vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích.

3. Při plnění své funkce se ministr zahraničních věcí Unie opírá o evropský útvar pro vnější činnost. Tento útvar působí ve spolupráci s diplomatickými útvary členských států a skládá se z úředníků příslušných oddělení generálního sekretariátu Rady a Komise, jakož i z vyslaného personálu vnitrostátních diplomatických útvarů. Organizaci a fungování evropského útvaru pro vnější činnost stanoví evropské rozhodnutí Rady. Rada rozhoduje na návrh ministra zahraničních věcí Unie po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení souhlasu Komise.

Článek III-297

1. Vyžaduje-li mezinárodní situace operativní akci Unie, přijme Rada nezbytná evropská rozhodnutí. Tato rozhodnutí stanoví cíle, rozsah a prostředky, které mají být Unii poskytnuty, jakož i podmínky pro provádění akce a, je-li to nutné, i její trvání.

Dojde-li ke změně okolností majících podstatný vliv na záležitost, která je předmětem takového evropského rozhodnutí, přezkoumá Rada zásady a cíle tohoto rozhodnutí a přijme nezbytná evropská rozhodnutí.

2. Evropská rozhodnutí uvedená v odstavci 1 zavazují členské státy při zaujímání postojů a při provádění jejich činnosti.

3. Informace o každém vnitrostátním postoji nebo akci, které jsou plánovány podle evropského rozhodnutí uvedeného v odstavci 1, oznámí dotčený členský stát s dostatečným předstihem, aby se v případě potřeby mohly konat předběžné konzultace v Radě. Povinnost předběžného informování se nevztahuje na opatření, která představují pouhé provedení tohoto rozhodnutí na vnitrostátní úrovni.

4. V nevyhnutelných případech vyplývajících ze změn situace a nebylo-li evropské rozhodnutí uvedené v odstavci 1 přezkoumáno, mohou členské státy s ohledem na obecné cíle tohoto rozhodnutí urychleně přijmout nezbytná opatření. Členský stát přijímající tato opatření o nich okamžitě uvědomí Radu.

5. Nastanou-li při uplatňování evropského rozhodnutí podle tohoto článku větší obtíže, vyrozumí o nich členský stát Radu, která je projedná a hledá vhodné řešení. Taková řešení nesmějí být v rozporu s cíli akce ani nesmějí snižovat její účinnost.

Článek III-298

Rada přijímá evropská rozhodnutí, která vymezují postoj Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tématické povahy. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní politiky byly v souladu s postoji Unie.

Článek III-299

1. Každý členský stát, ministr zahraničních věcí Unie nebo tento ministr s podporou Komise se mohou Rady dotazovat na záležitosti týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky a mohou předkládat Radě podněty a návrhy.

2. V případech vyžadujících rychlé rozhodnutí svolá ministr zahraničních věcí Unie z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu mimořádné zasedání Rady ve lhůtě čtyřiceti osmi hodin, a je-li to naprosto nezbytné, ve lhůtě kratší.

Článek III-300

1. Evropská rozhodnutí podle této kapitoly přijímá Rada jednomyslně.

Zdrží-li se člen Rady hlasování, může to odůvodnit formálním prohlášením. V takovém případě není povinen provést evropské rozhodnutí, uznává však, že rozhodnutí zavazuje Unii. V duchu vzájemné solidarity se dotyčný členský stát zdrží jakékoli činnosti, která by se mohla dostat do rozporu s činností Unie založené na takovém rozhodnutí nebo jí bránit, a ostatní členské státy jeho postoj uznávají. Zastupují-li členové Rady, kteří učinili takové prohlášení, nejméně jednu třetinu členských států, které představují nejméně jednu třetinu obyvatelstva Unie, není rozhodnutí přijato.

2. Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou,

a)	přijímá-li evropské rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie na základě evropského rozhodnutí Evropské rady, týkajícího se strategických zájmů a cílů Unie podle čl. III-293 odst. 1,

b)	přijímá-li evropské rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie, na návrh, jenž jí předkládá ministr zahraničních věcí Unie na základě zvláštní žádosti, kterou mu Evropská rada předala z vlastního podnětu nebo z podnětu tohoto ministra,

c)	přijímá-li evropské rozhodnutí, jímž se provádí evropské rozhodnutí vymezující akci nebo postoj Unie;

d)	přijímá-li evropské rozhodnutí o jmenování zvláštního zástupce podle článku III-302.

Prohlásí-li člen Rady, že se ze zásadních důvodů vnitrostátní politiky, které musí uvést, zamýšlí postavit proti přijetí evropského rozhodnutí, která má být přijato kvalifikovanou většinou, hlasování se nekoná. Ministr zahraničních věcí Unie v úzké konzultaci s dotyčným členským státem hledá přijatelné řešení pro tento stát. Pokud je nenajde, může Rada kvalifikovanou většinou požádat, aby byla věc předložena Evropské radě k jednomyslnému evropskému rozhodnutí.

3. V souladu s čl. I-40 odst. 7 může Evropská rada jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí, jímž stanoví, že Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou v jiných případech než uvedených v odstavci 2 tohoto článku.

4. Odstavce 2 a 3 se nepoužijí na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.

Článek III-301

1. Vymezila-li Evropská rada nebo Rada společný přístup Unie ve smyslu čl. I-40 odst. 5, ministr zahraničních věcí Unie a ministři zahraničních věcí členských států koordinují svou činnost v Radě.

2. Diplomatická zastoupení členských států a delegace Unie ve třetích zemích a při mezinárodních organizacích mezi sebou spolupracují a přispívají k vytváření a provádění společného přístupu uvedeného v odstavci 1.

Článek III-302

Rada může jmenovat na návrh ministra zahraničních věcí Unie zvláštního zástupce pro jednotlivé politické otázky. Zvláštní zástupce vykonává svou funkci pod vedením ministra.

Článek III-303

Unie může uzavřít dohody s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi v oblastech spadajících do této kapitoly.

Článek III-304

1. Ministr zahraničních věcí Unie konzultuje a informuje Evropský parlament v souladu s čl. I-40 odst. 6 a čl. I-41 odst. 7. Zajišťuje, aby názory Evropského parlamentu byly náležitě brány v úvahu. Do informování Evropského parlamentu mohou být zapojeni zvláštní zástupci.

2. Evropský parlament může Radě a ministru zahraničních věcí Unie klást dotazy nebo jim dávat doporučení. Dvakrát ročně koná rozpravu o pokroku při provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně společné bezpečnostní a obranné politiky.

Článek III-305

1. Členské státy koordinují svou činnost v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích. Na těchto fórech zastávají postoje Unie. Ministr zahraničních věcí Unie zajišťuje organizaci této koordinace.

V mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, kterých se neúčastní všechny členské státy, zastávají postoje Unie zúčastněné státy.

2. V souladu s čl. I-16 odst. 2 členské státy zastoupené v mezinárodních organizacích nebo na mezinárodních konferencích, jichž se neúčastní všechny členské státy, informují tyto státy, jakož i ministra zahraničních věcí Unie, o všech otázkách společného zájmu.

Členské státy, které jsou současně členy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, harmonizují svůj postup a plně informují ostatní členské státy, jakož i ministra zahraničních věcí Unie. Členské státy, které jsou členy Rady bezpečnosti, budou při výkonu svých funkcí hájit postoje a zájmy Unie, aniž je dotčena jejich odpovědnost podle Charty Organizace spojených národů.

Vymezila-li Unie postoj k některé otázce, které je na pořadu jednání Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, požádají členské státy, které v ní zasedají, aby byl ministr zahraničních věcí Unie vyzván k přednesení postoje Unie.

Článek III-306

Diplomatická a konzulární zastoupení členských států a delegace Unie ve třetích zemích a na mezinárodních konferencích a jejich zastoupení při mezinárodních organizacích spolupracují tak, aby zajistily dodržování a provádění evropských rozhodnutí, která vymezují postoje a akce Unie přijaté na základě této kapitoly. Prohlubují spolupráci výměnou informací a vypracováváním společných hodnocení.

Přispívají k provádění práva evropských občanů na ochranu na území třetí země podle čl. I-10 odst. 2 písm. c) a opatření přijatých podle článku III-127.

Článek III-307

1. Aniž je dotčen článek III-344, sleduje Politický a bezpečnostní výbor mezinárodní situaci v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky a přispívá k vymezení politik podáváním stanovisek Radě na její žádost, na žádost ministra zahraničních věcí Unie nebo z vlastního podnětu. Sleduje také provádění dohodnutých politik, aniž jsou dotčeny pravomoci ministra zahraničních věcí Unie.

2. V rámci této kapitoly vykonává Politický a bezpečnostní výbor pod odpovědností Rady a ministra zahraničních věcí Unie politickou kontrolu a strategické řízení při operacích k řešení krizí podle článku III-309.

Rada může za účelem operace k řešení krizí a po dobu jejího trvání, jak ji Rada určí, zmocnit výbor k přijímání vhodných opatření týkajících se politické kontroly a strategického řízení operace.

Článek III-308

Provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky se nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Ústava stanoví pro výkon pravomocí Unie uvedených v článcích I-13 až I-15 a článku I-17.

Stejně tak se provádění politik uvedených v daných článcích nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Ústava stanoví pro výkon pravomocí Unie podle této kapitoly.

ODDÍL 2

SPOLEČNÁ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÁ POLITIKA

Článek III-309

1. Mise uvedené v čl. I-41 odst. 1, při kterých může Unie použít civilní a vojenské prostředky, zahrnují společné akce v oblasti odzbrojení, humanitární a záchranné mise, poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti, mise pro předcházení konfliktům a udržení míru, mise bojových sil k řešení krizí, včetně misí pro prosazování míru a stabilizačních operací po ukončení konfliktů. Všechny tyto mise mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území.

2. Rada přijme evropská rozhodnutí týkající se misí uvedených v odstavci 1, ve kterých vymezení jejich cíle, rozsah a obecné podmínky jejich provádění. Ministr zahraničních věcí Unie pod vedením Rady a v úzkém a stálém styku s Politickým a bezpečnostním výborem zajišťuje koordinaci civilních a vojenských hledisek těchto misí.

Článek III-310

1. V rámci evropských rozhodnutí přijatých podle článku III-309 může Rada svěřit provádění některé mise skupině členských států, které si to přejí a mají pro takovou misi nezbytné kapacity. Tyto členské státy se ve spojení s ministrem zahraničních věcí Unie mezi sebou dohodnou řízení této mise.

2. Členské státy účastnící se mise informují o vývoji mise pravidelně Radu z vlastního podnětu nebo na žádost jiného členského státu. Členské státy účastnící se mise neprodleně informují Radu v případě, kdy by provedení mise mělo podstatné následky nebo by vyžadovalo změnu cíle, rozsahu nebo podmínek mise stanovených evropským rozhodnutím podle odstavce 1. V takových případech přijme Rada nezbytná evropská rozhodnutí.

Článek III-311

1. Agentura pro oblast rozvoje obranných kapacit, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (Evropská obranná agentura), zřízená čl. I-41 odst. 3 a pod vedením Rady, má za úkol

a)	přispívat k určení cílů vojenských kapacit členských států a hodnotit dodržování závazků týkajících se kapacit přislíbených členskými státy;

b)	podporovat harmonizaci operativních potřeb a přijímání účinných a slučitelných akvizičních metod;

c)	navrhovat mnohostranné projekty pro plnění cílů z hlediska vojenských kapacit a zajišťovat koordinaci programů prováděných členskými státy a řízení zvláštních programů spolupráce;

d)	podporovat výzkum v oblasti obranných technologií, koordinovat a plánovat společnou výzkumnou činnost a studie technických řešení odpovídajících budoucím operativním potřebám;

e)	přispívat k určování a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení průmyslové a technologické základny v oblasti obrany a pro zlepšení účinnosti vojenských výdajů.

2. Evropská obranná agentura je otevřena všem členským státům, které si přejí podílet se na její činnosti. Rada kvalifikovanou většinou přijme evropské rozhodnutí vymezující statut, sídlo a způsob fungování agentury. Toto rozhodnutí přihlíží ke stupni skutečného podílu na činnostech agentury. V rámci agentury budou vytvořeny zvláštní skupiny sdružující členské státy, jež vedou společné projekty. Agentura plní své úkoly ve spojení s Komisí, je-li to třeba.

Článek III-312

1. Členské státy, které si přejí účastnit se stálé strukturované spolupráce uvedené v čl. I-41 odst. 6, splňují kritéria a zavázaly se k vojenským kapacitám stanoveným v Protokolu o stálé strukturované spolupráci, oznámí svůj záměr Radě a ministrovi zahraničních věcí Unie.

2. Do tří měsíců od oznámení podle odstavce 1 přijme Rada evropské rozhodnutí o zřízení stálé strukturované spolupráce a stanoví seznam zúčastněných členských států. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou po konzultaci s ministrem zahraničních věcí Unie.

3. Každý členský stát, který si v pozdějším stadiu přeje účastnit se stálé strukturované spolupráce, oznámí svůj záměr Radě a ministru zahraničních věcí Unie.

Rada přijme evropské rozhodnutí, kterým potvrdí účast dotyčného členského státu, který splňuje kritéria a přijímá závazky stanovené v článcích 1 a 2 Protokolu o stálé strukturované spolupráci. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou po konzultaci s ministrem zahraničních věcí Unie. Na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující zúčastněné členské státy.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

4. Pokud zúčastněný členský stát již nesplňuje kritéria nebo není již schopen dostát závazkům stanoveným v článcích 1 a 2 Protokolu o stálé strukturované spolupráci, může Rada přijmout evropské rozhodnutí o pozastavení účasti tohoto členského státu.

Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. Na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující zúčastněné členské státy, s výjimkou dotyčného členského státu.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

5. Pokud si zúčastněný členský stát přeje odstoupit ze stálé strukturované spolupráce, informuje o svém záměru Radu, která vezme na vědomí, že dotyčný členský stát ukončil svou účast.

6. Evropská rozhodnutí a doporučení Rady v rámci stálé strukturované spolupráce, jiná než uvedená v odstavcích 2 až 5, se přijímají jednomyslně. Pro účely tohoto odstavce je k jednomyslnosti třeba pouze hlasů zástupců zúčastněných členských států.

ODDÍL 3

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek III-313

1. Správní výdaje, které orgánům vzniknou při provádění této kapitoly, jsou hrazeny z rozpočtu Unie.

2. Operativní výdaje, které vzniknou v souvislosti s prováděním této kapitoly, jsou rovněž hrazeny z rozpočtu Unie s výjimkou výdajů na operace související s vojenstvím nebo obranou a případů, kdy Rada rozhodne jinak.

Nejsou-li výdaje hrazeny z rozpočtu Unie, hradí je členské státy podle klíče hrubého národního produktu, pokud Rada nerozhodne jinak. Členské státy, jejichž zástupci v Radě učinili formální prohlášení podle čl. III-300 odst. 1 druhého pododstavce, nejsou povinny přispívat na financování operací souvisejících s vojenstvím nebo obranou.

3. Rada přijme evropské rozhodnutí, kterým stanoví zvláštní postupy pro zajištění rychlého přístupu k položkám rozpočtu Unie určeným k naléhavému financování iniciativ v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a zejména k přípravným činnostem pro mise podle čl. I-41 odst. 1 a článku III-309. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Činnosti pro přípravu misí uvedených v čl. I-41 odst. 1 a článku III-309, které nejsou hrazeny z rozpočtu Unie, jsou financovány ze spouštěcího fondu vytvořeného příspěvky členských států.

Rada přijme kvalifikovanou většinou na návrh ministra zahraničních věcí Unie evropská rozhodnutí, kterými stanoví

a)	postupy vytvoření a financování spouštěcího fondu, zejména finanční částky přidělené fondu;

b)	postupy správy spouštěcího fondu;

c)	postupy finanční kontroly.

Pokud plánovaná mise podle čl. I-41 odst. 1 a článku III-309 nemůže být hrazena z rozpočtu Unie, pověří Rada využitím tohoto fondu ministra zahraničních věcí Unie. Ministr zahraničních věcí Unie předloží Radě zprávu o provedení tohoto pověření.

KAPITOLA III

SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA

Článek III-314

Vytvořením celní unie v souladu s článkem III-151 Unie přispívá ve společném zájmu k harmonickému rozvoji světového obchodu, k postupnému odstranění omezení mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic a ke snižování celních a jiných překážek.

Článek III-315

1. Společná obchodní politika se zakládá na jednotných zásadách, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod týkajících se obchodu zbožím a službami a obchodních aspektů duševního vlastnictví, přímé zahraniční investice, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiku a obchodní ochranná opatření, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování. Společná obchodní politika je vedena v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie.

2. Evropský zákon stanoví opatření vymezující rámec pro provádění společné obchodní politiky.

3. Je-li třeba sjednat a uzavřít dohody s jedním nebo více státy nebo s mezinárodními organizacemi, použije se článek III-325 s výhradou zvláštních ustanovení tohoto článku.

Komise podá doporučení Radě, která ji zmocní k zahájení potřebných jednání. Rada a Komise odpovídají za to, že sjednané dohody jsou slučitelné s vnitřními politikami a vnitřními předpisy Unie.

Komise při vedení těchto jednání konzultuje zvláštní výbor, který jmenuje Rada, aby jí v tomto úkolu napomáhal, a řídí se směrnicemi, které jí Rada může poskytnout. Komise pravidelně podává zprávu o stavu jednání zvláštnímu výboru a Evropskému parlamentu.

4. Při sjednávání a uzavírání dohod uvedených v odstavci 3 rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou.

Při sjednávání a uzavírání dohod v oblasti obchodu službami a v oblasti obchodních aspektů duševního vlastnictví, jakož i přímých zahraničních investic rozhoduje Rada jednomyslně, pokud daná dohoda obsahuje ustanovení, pro která je při přijímání vnitřních předpisů vyžadována jednomyslnost.

Rada rovněž rozhoduje jednomyslně při sjednávání a uzavírání dohod

a)	v oblasti obchodu kulturními a audiovizuálními službami, pokud by tyto dohody mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitosti Unie;

b)	v oblasti obchodu sociálními, vzdělávacími a zdravotnickými službami, pokud by tyto dohody mohly vážně narušit vnitrostátní organizaci takových služeb a ohrozit odpovědnosti členských států za jejich poskytování.

5. Na sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod v oblasti dopravy se vztahuje kapitola III hlava III oddíl 7 a článek III-325.

6. Výkon pravomocí svěřených tímto článkem v oblasti společné obchodní politiky se nedotýká vymezení pravomocí mezi Unií a členskými státy a nesmí vést k harmonizaci právních předpisů členských států, jestliže Ústava takovou harmonizaci vylučuje.

KAPITOLA IV

SPOLUPRÁCE SE TŘETÍMI ZEMĚMI A HUMANITÁRNÍ POMOC

ODDÍL 1

ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE

Článek III-316

1. Politika Unie v oblasti rozvojové spolupráce je vedena v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie. Politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují.

Hlavním cílem politiky Unie v této oblasti je snížení a výhledově i vymýcení chudoby. Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země.

2. Unie a členské státy dodržují závazky a přihlížejí k cílům, na kterých se shodli v rámci Organizace spojených národů a ostatních příslušných mezinárodních organizací.

Článek III-317

1. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření nezbytná pro provádění politiky rozvojové spolupráce, která se mohou týkat víceletých programů spolupráce s rozvojovými zeměmi nebo tématicky zaměřených programů.

2. Unie může se třetími zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi uzavřít jakoukoli dohodu účelnou pro dosažení cílů uvedených v článcích III-292 a III-316.

První pododstavec se nedotýká pravomoci členských států vést jednání na mezinárodní úrovni a uzavírat mezinárodní smlouvy.

3. Evropská investiční banka za podmínek stanovených ve svém statutu přispívá k provádění opatření uvedených v odstavci 1.

Článek III-318

1. K prohloubení vzájemného doplňování a účinnosti svých činností Unie a členské státy koordinují své politiky v oblasti rozvojové spolupráce a vzájemně slaďují své programy pomoci, včetně svého vystupování v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích. Mohou přijímat společná opatření. Členské státy v případě potřeby přispívají k provádění programů pomoci Unie.

2. Komise může vyvinout jakoukoli užitečnou činnost potřebnou na podporu koordinace uvedené v odstavci 1.

3. V rámci svých pravomocí spolupracují Unie a členské státy s třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi.

ODDÍL 2

HOSPODÁŘSKÁ, FINANČNÍ A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE S TŘETÍMI ZEMĚMI

Článek III-319

1. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Ústavy, a zejména články III-316 až III-318, provádí Unie činnosti hospodářské, finanční a technické spolupráce, včetně pomoci zejména ve finanční oblasti, s jinými než rozvojovými třetími zeměmi. Tyto činnosti jsou v souladu s rozvojovou politikou Unie a jsou prováděny v rámci zásad a cílů její vnější činnosti. Činnosti Unie a členských států se navzájem doplňují a posilují.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření nezbytná pro provádění odstavce 1.

3. V rámci svých pravomocí spolupracují Unie a členské státy s třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi. Způsoby spolupráce Unie mohou být upraveny dohodami mezi Unií a dotyčnými třetími zeměmi.

První pododstavec se nedotýká pravomoci členských států jednat v mezinárodních orgánech a uzavírat mezinárodní smlouvy.

Článek III-320

Vyžaduje-li situace v třetí zemi naléhavou finanční pomoc ze strany Unie, přijme Rada na návrh Komise nezbytná evropská rozhodnutí.

ODDÍL 3

HUMANITÁRNÍ POMOC

Článek III-321

1. Činnosti Unie v oblasti humanitární pomoci jsou vedeny v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie. Tyto činnosti jsou určeny k poskytnutí cílené pomoci a podpory obyvatelstvu třetích zemí postiženému přírodními nebo člověkem způsobenými pohromami, aby byly zajištěny humanitární potřeby vyplývající z těchto různých situací. Činnost Unie a členských států se navzájem doplňují a posilují.

2. Akce humanitární pomoci jsou vedeny v souladu se zásadami mezinárodního práva a v souladu se zásadami nestrannosti, neutrality a nepřípustnosti diskriminace.

3. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření vymezující rámec, v němž se provádí činnosti humanitární pomoci Unie.

4. Unie může se třetími zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi uzavřít jakoukoli dohodu účelnou pro dosažení cílů uvedených v odstavci 1 a v článku III-292.

První pododstavec se nedotýká pravomoci členských států vést jednání na mezinárodní úrovni a uzavírat mezinárodní smlouvy.

5. K vytvoření rámce pro společný příspěvek mladých Evropanů k humanitárním činnostem Unie se zřídí Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci. Evropský zákon stanoví statut a způsoby fungování sboru.

6. Komise může vyvinout jakoukoli užitečnou činnost potřebnou na podporu koordinace činností Unie a členských států, aby prohloubila účinnost a doplňkovost programů Unie a vnitrostátních programů v oblasti humanitární pomoci.

7. Unie zajišťuje, aby její akce humanitární pomoci byly koordinovány s činnostmi mezinárodních organizací a institucí, především těch, které jsou součástí systému Organizace spojených národů, a aby s s těmito činnostmi byly slučitelné.

KAPITOLA V

OMEZUJÍCÍ OPATŘENÍ

Článek III-322

1. Předpokládá-li evropské rozhodnutí přijaté podle kapitoly II pozastavení, omezení nebo úplné přerušení hospodářských a finančních vztahů s jednou nebo s několika třetími zeměmi, přijme Rada kvalifikovanou většinou na společný návrh ministra zahraničních věcí Unie a Komise nezbytná evropská nařízení nebo rozhodnutí. Uvědomí o tom Evropský parlament.

2. Pokud tak stanoví evropské rozhodnutí přijaté podle kapitoly II, může Rada postupem uvedeným v odstavci 1 přijmout omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům.

3. Akty uvedené v tomto článku obsahují nezbytná ustanovení o právních zárukách.

KAPITOLA VI

MEZINÁRODNÍ SMLOUVY

Článek III-323

1. Unie může uzavřít dohodu s jednou nebo s několika třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, stanoví-li tak Ústava nebo je-li uzavření dohody buď nezbytné k dosažení cílů stanovených Ústavou v rámci politik Unie, nebo je stanoveno právně závazným aktem Unie nebo se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti.

2. Dohody uzavřené Unií jsou závazné pro orgány Unie i pro členské státy.

Článek III-324

Unie může uzavřít dohodu o přidružení s jednou nebo více třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi za účelem založení přidružení zahrnujícího vzájemná práva a povinnosti, společné postupy a zvláštní řízení.

Článek III-325

1. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení článku III-217, dohody mezi Unií a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi se sjednávají a uzavírají podle následujícího postupu.

2. Rada dává oprávnění k zahájení vyjednávání, vydává směrnice k vyjednávání, dává oprávnění k podpisu a uzavírá dohody.

3. Komise, nebo týká-li se zamýšlená dohoda výlučně nebo zejména společné zahraniční a bezpečnostní politiky, ministr zahraničních věcí Unie předloží Radě doporučení a Rada přijme evropské rozhodnutí, kterým dá oprávnění k zahájení vyjednávání a v závislosti na předmětu zamýšlené dohody jmenuje vyjednavače nebo vedoucího vyjednavačského týmu Unie.

4. Rada může vyjednavači vydávat směrnice a může určit zvláštní výbor, s kterým musí být vyjednávání konzultováno.

5. Rada přijme na návrh vyjednavače evropské rozhodnutí, kterým dá oprávnění k podpisu dohody a případně k jejímu prozatímnímu uplatňování před vstupem v platnost.

6. Rada přijme na návrh vyjednavače evropské rozhodnutí o uzavření dohody.

Netýká-li se dohoda výlučně společné zahraniční a bezpečnostní politiky, přijme Rada evropské rozhodnutí o uzavření dohody

po obdržení souhlasu Evropského parlamentu v těchto případech:

i)	dohody o přidružení;

ii)	přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod;

iii)	dohody vytvářející zvláštní institucionální rámec zavedením postupů spolupráce;

iv)	dohody mající citelný dopad na rozpočet Unie;

v)	dohody v oblastech, na něž se buď vztahuje řádný legislativní postup, nebo zvláštní legislativní postup, v němž je vyžadován souhlas Evropského parlamentu.

V naléhavých případech se může Evropský parlament a Rada dohodnout na lhůtě pro vydání souhlasu.

b)	po konzultaci s Evropským parlamentem v ostatních případech. Evropský parlament zaujme stanovisko ve lhůtě, kterou může Rada stanovit podle naléhavosti věci. Pokud v této lhůtě stanovisko nezaujme, může rozhodnout Rada.

7. Odchylně od odstavců 5, 6 a 9 může Rada při uzavírání dohody zmocnit vyjednavače, aby jménem Unie schválil změny, jestliže dohoda stanoví, že se takové změny přijímají zjednodušeným postupem nebo orgánem zřízeným dohodou. Rada může k takovému zmocnění připojit zvláštní podmínky.

8. Rada v průběhu celého postupu rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Jednomyslně však rozhoduje tehdy, týká-li se dohoda oblasti, kde je pro přijetí aktu Unie požadována jednomyslnost, jakož i v případě dohod o přidružení a dohod podle článku III-319 se státy, které jsou kandidáty na přistoupení.

9. Rada na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie přijme evropské rozhodnutí o pozastavení uplatňování dohody a stanoví postoje, které má jménem Unie zaujmout orgán zřízený dohodou, má-li tento orgán přijímat akty s právními účinky, s výjimkou aktů, které doplňují nebo pozměňují institucionální rámec dohody.

10. Evropský parlament je okamžitě a plně informován ve všech etapách tohoto postupu.

11. Členský stát, Evropský parlament, Rada nebo Komise si mohou vyžádat posudek Soudního dvora o slučitelnosti zamýšlené dohody s Ústavou. Je-li posudek Soudního dvora odmítavý, nemůže zamýšlená dohoda vstoupit v platnost, pokud nedojde ke změně dohody nebo ke změně Ústavy.

Článek III-326

1. Odchylně od článku III-325 může Rada buď na doporučení Evropské centrální banky nebo na doporučení Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou ve snaze dosáhnout shody slučitelné s cílem cenové stability uzavírat formální dohody o systému směnných kurzů eura ve vztahu k měnám třetích států. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem postupem podle odstavce 3.

Rada může buď na doporučení Evropské centrální banky, nebo na doporučení Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou ve snaze dosáhnout shody slučitelné s cílem cenové stability stanovit, upravovat nebo opouštět střední parity eura v rámci systému směnných kurzů. Předseda Rady informuje Evropský parlament o stanovení, upravení nebo opuštění středních parit eura.

2. Při neexistenci systému směnných kurzů vůči jedné nebo více měnám třetích států podle odstavce 1 může Rada buď na doporučení Evropské centrální banky nebo na doporučení Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou formulovat obecné směry kurzové politiky ve vztahu k těmto měnám. Tyto obecné směry nesmějí být na újmu prvořadému cíli Evropského systému centrálních bank udržovat cenovou stabilitu.

3. Má-li Unie sjednat s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi dohody týkající se otázek měnového nebo kurzového režimu, rozhoduje Rada odchylně od článku III-325 na doporučení Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou o podmínkách pro sjednávání a uzavírání takových dohod. Tyto podmínky zajistí, že Unie zaujme jednotný postoj. Komise se v plném rozsahu účastní těchto jednání.

4. Aniž jsou dotčeny pravomoci a dohody Unie týkající se hospodářské a měnové unie, mohou členské státy jednat v mezinárodních orgánech a uzavírat mezinárodní smlouvy.

KAPITOLA VII

VZTAHY UNIE K MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM A KE TŘETÍM ZEMÍM A DELEGACE UNIE

Článek III-327

1. Unie naváže veškerou účelnou spolupráci s orgány Organizace spojených národů a jejími odbornými organizacemi, s Radou Evropy, s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Unie kromě toho zajišťuje vhodné vztahy s dalšími mezinárodními organizacemi.

2. Prováděním tohoto článku jsou pověřeni ministr zahraničních věcí Unie a Komise.

Článek III-328

1. Zastoupení Unie ve třetích zemích a při mezinárodních organizacích zajišťují delegace Unie.

2. Delegace Unie jsou pod vedením ministra zahraničních věcí Unie. Jednají v úzké spolupráci s diplomatickými a konzulárními zastoupeními členských států.

KAPITOLA VIII

PROVÁDĚNÍ DOLOŽKY SOLIDARITY

Článek III-329

1. Pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní či člověkem způsobené pohromy, ostatní členské státy mu na žádost jeho politických orgánů poskytnou pomoc. Za tím účelem členské státy koordinují svou činnost v Radě.

2. Způsob provádění doložky solidarity uvedené v článku I-43 Unií vymezí evropské rozhodnutí přijaté Radou na společný návrh Komise a ministra zahraničních věcí Unie. Pokud toto rozhodnutí souvisí s obranou, rozhoduje Rada v souladu s čl. III-300 odst. 1. Evropský parlament je informován.

Pro účely tohoto odstavce a aniž je dotčen článek III-344 je Radě nápomocen Politický a bezpečnostní výbor s podporou složek ustavených v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky a výbor uvedený v článku III-261, které jí případně podávají společná stanoviska.

3. Pro zajištění účinnosti jednání Unie a jejích členských států Evropská rada pravidelně vyhodnocuje hrozby, kterým je Unie vystavena.

HLAVA VI

FUNGOVÁNÍ UNIE

KAPITOLA I

INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ

ODDÍL 1

ORGÁNY

Pododdíl 1

Evropský parlament

Článek III-330

1. Evropský zákon nebo rámcový zákon Rady stanoví nezbytná opatření pro volbu členů Evropského parlamentu v přímých a všeobecných volbách konaných jednotným postupem ve všech členských státech nebo podle zásad společných všem členským státům.

Rada rozhoduje jednomyslně z podnětu a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Tento zákon nebo rámcový zákon vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

2. Evropský zákon Evropského parlamentu stanoví úpravu a obecné podmínky výkonu funkcí jeho členů. Evropský parlament se usnáší z vlastního podnětu po vyžádání stanoviska Komise a po obdržení souhlasu Rady. Rada rozhoduje jednomyslně o všech pravidlech a podmínkách týkajících se daňového režimu jeho stávajících nebo bývalých členů.

Článek III-331

Evropský zákon stanoví pravidla, kterými se řídí politické strany na evropské úrovni podle čl. I-46 odst. 4, a zejména pravidla pro jejich financování.

Článek III-332

Evropský parlament může většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Ústavy potřeba vypracovat akt Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí důvody Evropskému parlamentu.

Článek III-333

Evropský parlament může při plnění svých úkolů na žádost čtvrtiny všech členů zřídit dočasný vyšetřovací výbor, který by zkoumal obvinění z porušování práva Unie nebo nesprávného úředního postupu při jeho uplatňování, s výjimkou případů, kdy jsou tvrzené skutečnosti předmětem dosud neukončeného soudního řízení; pravomoci svěřené Ústavou jiným orgánům nebo institucím tím nejsou dotčeny.

Dočasný vyšetřovací výbor skončí svou činnost předložením své zprávy.

Podrobnosti pro výkon vyšetřovacího práva stanoví evropský zákon Evropského parlamentu. Evropský parlament se usnáší z vlastního podnětu po obdržení souhlasu Rady a Komise.

Článek III-334

V souladu s čl. I-10 odst. 2 písm. d) má každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v některém členském státě právo předložit samostatně či společně s dalšími osobami petici Evropskému parlamentu ve věci, která spadá do oblasti činností Unie a která se jich přímo dotýká.

Článek III-335

1. Evropský parlament zvolí evropského veřejného ochránce práv. V souladu s čl. I-10 odst. 2 písm. d) a s článkem I-49 je oprávněn od kteréhokoli občana Unie nebo od kterékoli fyzické osoby s bydlištěm nebo právnické osoby se sídlem v členském státě přijímat stížnosti, které se týkají případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí.

V souladu se svými povinnostmi provádí veřejný ochránce práv šetření, která považuje za opodstatněná, a to z vlastního podnětu nebo na základě stížností předložených mu přímo nebo prostřednictvím člena Evropského parlamentu, pokud tvrzené skutečnosti nejsou nebo nebyly předmětem soudního řízení. Jestliže veřejný ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup, postoupí věc dotyčnému orgánu, instituci nebo jinému subjektu, které mají lhůtu tří měsíců na to, aby mu sdělily své stanovisko. Poté předá Evropskému parlamentu a dotyčnému orgánu, instituci nebo jinému subjektu zprávu. Osobu podávající stížnost informuje o výsledku těchto šetření.

Veřejný ochránce práv podává každoročně zprávu o výsledku svých šetření Evropskému parlamentu.

2. Veřejný ochránce práv je volen po každých volbách do Evropského parlamentu na dobu jeho volebního období. Může být zvolen opakovaně.

Veřejný ochránce práv může být odvolán z funkce Soudním dvorem na návrh Evropského parlamentu, přestane-li splňovat podmínky nezbytné k výkonu své funkce nebo se dopustí závažného pochybení.

3. Veřejný ochránce práv vykonává své funkce zcela nezávisle. Nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od žádného orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Během funkčního období nesmí vykonávat žádnou jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost.

4. Evropský zákon Evropského parlamentu stanoví statut a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv. Evropský parlament se usnáší z vlastního podnětu po obdržení stanoviska Komise a po obdržení souhlasu Rady.

Článek III-336

Evropský parlament zasedá jednou ročně. Schází se, aniž by musel být svolán, druhé úterý v měsíci březnu.

Evropský parlament se může sejít k mimořádnému zasedání na žádost většiny všech svých členů anebo na žádost Rady nebo Komise.

Článek III-337

1. Za podmínek, které jsou stanoveny v jednacím řádu Evropské rady a v jednacím řádu Rady, mohou Evropská rada a Rada kdykoli vystoupit před Evropským parlamentem.

2. Komise se může účastnit všech schůzí Evropského parlamentu a může před ním na svou žádost vystoupit. Odpovídá ústně nebo písemně na otázky, které jí položí Evropský parlament nebo jeho členové.

3. Evropský parlament projednává na veřejném zasedání souhrnnou výroční zprávu, kterou mu předkládá Komise.

Článek III-338

Nestanoví-li Ústava jinak, usnáší se Evropský parlament většinou odevzdaných hlasů. Usnášeníschopnost stanoví jeho jednací řád.

Článek III-339

Evropský parlament přijme svůj jednací řád většinou hlasů všech svých členů.

Zápisy z jednání Evropského parlamentu se zveřejňují způsobem stanoveným v Ústavě a v jeho jednacím řádu.

Článek III-340

Byl-li podán návrh na vyslovení nedůvěry Komisi pro její činnost, může Evropský parlament o tomto návrhu rozhodnout až po uplynutí tří dnů od jeho podání, a to pouze veřejným hlasováním.

Je-li návrh na vyslovení nedůvěry přijat většinou dvou třetin odevzdaných hlasů a většinou všech členů Evropského parlamentu, členové Komise kolektivně odstoupí ze svých funkcí a ministr zahraničních věcí Unie odstoupí ze své funkce v Komisi. Zůstávají ve funkci a vyřizují nadále běžné záležitosti, dokud nebudou nahrazeni v souladu s články I-26 a I-27. V tomto případě funkční období členů Komise jmenovaných jako nástupci skončí ke dni, k němuž by skončilo funkční období členů Komise, kteří museli kolektivně odstoupit.

Pododdíl 2

Evropská rada

Článek III-341

1. Při hlasování může být každý člen Evropské rady zmocněn hlasovat nejvýše za jednoho z ostatních členů.

Zdržení se hlasování přítomných nebo zastoupených členů není překážkou přijetí usnesení Evropské rady vyžadujících jednomyslnost.

2. Předseda Evropského parlamentu může být vyzván, aby vystoupil před Evropskou radou.

3. Evropská rada rozhoduje prostou většinou v procedurálních otázkách, jakož i při přijímání svého jednacího řádu.

4. Evropské radě je nápomocen generální sekretariát Rady.

Pododdíl 3

Rada ministrů

Článek III-342

Radu svolává k zasedání její předseda z vlastního podnětu, na žádost některého z jejích členů nebo na žádost Komise.

Článek III-343

1. Při hlasování může být každý člen Rady zmocněn hlasovat nejvýše za jednoho z ostatních členů.

2. Má-li se Rada usnést prostou většinou, usnáší se většinou hlasů všech svých členů.

3. Zdržení se hlasování přítomných nebo zastoupených členů není překážkou přijetí usnesení Rady vyžadujících jednomyslnost.

Článek III-344

1. Výbor složený ze stálých zástupců vlád členských států je zodpovědný za přípravu prací Rady a za plnění úkolů, kterými jej Rada pověří. V případech stanovených v jednacím řádu Rady může výbor vydávat procesní rozhodnutí.

2. Radě je nápomocen generální sekretariát pod vedením generálního tajemníka jmenovaného Radou.

Rada rozhoduje o organizaci generálního sekretariátu prostou většinou.

3. Rada rozhoduje o procedurálních otázkách a přijetí svého jednacího řádu prostou většinou.

Článek III-345

Rada může prostou většinou požádat Komisi, aby provedla průzkumy, které Rada pokládá za potřebné k dosažení společných cílů, a aby jí předložila veškeré vhodné návrhy. Pokud Komise žádný návrh nepředloží, sdělí Radě důvody.

Článek III-346

Rada přijme evropská rozhodnutí stanovící statuty výborů uvedených v Ústavě. Rozhoduje prostou většinou po konzultaci s Komisí.

Pododdíl 4

Evropská komise

Článek III-347

Členové Komise se zdrží jakéhokoliv jednání neslučitelného s povahou své funkce. Členské státy uznávají jejich nezávislost a nesnaží se je ovlivňovat při plnění jejich úkolů.

Během funkčního období nesmějí členové Komise vykonávat žádnou jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost. Při svém nástupu do funkce se slavnostně zavazují dodržovat během výkonu své funkce i po jeho ukončení povinnosti vyplývající z jejich postavení, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období. V případě porušení těchto povinností může Soudní dvůr na návrh Rady, která rozhoduje prostou většinou, nebo Komise rozhodnout podle okolností o jejich odvolání podle článku III-349 nebo o odnětí jejich nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky.

Článek III-348

1. Mimo případy pravidelné obměny a smrti končí výkon funkce člena Komise odstoupením nebo odvoláním.

2. Člen Komise je v případě odstoupení, odvolání nebo smrti nahrazen pro zbývající část funkčního období novým členem stejné státní příslušnosti, kterého jmenuje Rada společnou dohodou s předsedou Komise po konzultaci s Evropským parlamentem a v souladu s kritérii stanovenými v čl. I-27 odst. 4.

Rada může jednomyslně na návrh předsedy Komise rozhodnout, že člena není třeba nahradit, zejména pokud je zbývající část jeho funkčního období krátká.

3. Předseda je v případě odstoupení, odvolání nebo smrti nahrazen pro zbývající část funkčního období v souladu s čl. I-27 odst. 1.

4. Ministr zahraničních věcí Unie je v případě odstoupení, odvolání nebo smrti nahrazen pro zbývající část funkčního období v souladu s čl. I-28 odst. 1.

5. V případě odstoupení všech členů Komise zastávají tito členové ve funkci a vyřizují nadále běžné záležitosti až do okamžiku svého nahrazení pro zbývající část funkčního období, v souladu s články I-26 a I-27.

Článek III-349

Přestane-li kterýkoli člen Komise splňovat podmínky nezbytné k výkonu své funkce nebo dopustil-li se vážného pochybení, může být odvolán Soudním dvorem na návrh Rady, která rozhoduje prostou většinou, nebo na návrh Komise.

Článek III-350

Aniž je dotčen čl. I-28 odst. 4, působnost Komise strukturuje a přiděluje jejím členům předseda v souladu s čl. I-27 odst. 3. Předseda může změnit rozdělení působnosti i během funkčního období. Členové Komise vykonávají úkoly, které jim předseda svěřil, pod jeho vedením.

Článek III-351

Komise se usnáší většinou hlasů svých členů. Usnášeníschopnost stanoví její jednací řád.

Článek III-352

1. Komise přijme svůj jednací řád, kterým upraví svou činnost a činnost útvarů jí podléhajících. Zajistí zveřejnění tohoto jednacího řádu.

2. Komise zveřejní každoročně nejméně měsíc před zahájením zasedání Evropského parlamentu souhrnnou zprávu o činnosti Unie.

Pododdíl 5

Soudní dvůr Evropské unie

Článek III-353

Soudní dvůr zasedá v senátech, ve velkém senátu nebo v plénu v souladu se statutem Soudního dvora Evropské unie.

Článek III-354

Soudnímu dvoru je nápomocno osm generálních advokátů. Na žádost Soudního dvora může Rada jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí, aby počet generálních advokátů zvýšila.

Úlohou generálního advokáta je předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněné závěry ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast.

Článek III-355

Soudci a generální advokáti Soudního dvora jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí v jejich zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva; jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států po konzultaci s výborem uvedeným v článku III-357.

Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců a generálních advokátů za podmínek stanovených statutem Soudního dvora Evropské unie.

Soudci volí ze svého středu předsedu Soudního dvora na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.

Soudní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Rady.

Článek III-356

Počet soudců Tribunálu stanoví statut Soudního dvora Evropské unie. Statut může stanovit, že Tribunálu jsou nápomocni generální advokáti.

Soudci Tribunálu jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu vysokých soudních funkcí. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států po konzultaci s výborem uvedeným v článku III-357.

Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců Tribunálu.

Soudci volí ze svého středu předsedu Tribunálu na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.

Tribunál přijme svůj jednací řád po dohodě s Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady.

Nestanoví-li statut jinak, vztahují se ustanovení Ústavy týkající se Soudního dvora i na Tribunál.

Článek III-357

Zřizuje se výbor, který před jmenováním vládami členských států podle článků III-355 a III-356 vydává stanovisko k vhodnosti kandidátů na funkce soudce a generálního advokáta Soudního dvora a Tribunálu.

Tento výbor se skládá ze sedmi osob vybraných mezi bývalými členy Soudního dvora a Tribunálu, členy nejvyšších vnitrostátních soudních orgánů a obecně uznávanými právníky, z nichž jedna bude navržena Evropským parlamentem. Rada přijme evropské rozhodnutí stanovící pravidla fungování tohoto výboru a evropské rozhodnutí o jmenování jeho členů. Rada rozhoduje z podnětu předsedy Soudního dvora.

Článek III-358

1. Tribunál je příslušný rozhodovat v prvním stupni o žalobách uvedených v článcích III-365, III-367, III-370, III-372 a III-374 s výjimkou těch, které jsou v působnosti některého specializovaného soudu zřízeného na základě článku III-359, nebo těch, které statut Soudního dvora Evropské unie vyhrazuje Soudnímu dvoru. Statut může stanovit, že Tribunál je příslušný i pro jiné kategorie žalob.

Proti rozhodnutím Tribunálu podle tohoto odstavce je možno za podmínek a v mezích stanovených statutem podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru, omezený na právní otázky.

2. Tribunál je příslušný rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím specializovaných soudů.

Rozhodnutí Tribunálu podle tohoto odstavce mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem Soudního dvora Evropské unie přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného nebezpečí narušení jednoty nebo souladu práva Unie.

3. Tribunál je příslušný rozhodovat o předběžných otázkách podle článku III-369 ve zvláštních oblastech určených statutem Soudního dvora Evropské unie.

Má-li Tribunál za to, že věc vyžaduje zásadní rozhodnutí, jež může ovlivnit jednotu a soulad práva Unie, může věc postoupit k rozhodnutí Soudnímu dvoru.

Rozhodnutí Tribunálu o předběžných otázkách mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného nebezpečí narušení jednoty nebo souladu práva Unie.

Článek III-359

1. Evropský zákon může zřídit specializované soudy připojené k Tribunálu, příslušné rozhodovat v prvním stupni o některých kategoriích žalob ve zvláštních oblastech. Přijme se buď na návrh Komise a po konzultaci se Soudním dvorem nebo na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Komisí.

2. Evropský zákon o zřízení specializovaného soudu stanoví pravidla pro jeho složení a upřesní rozsah pravomocí, které jsou mu svěřeny.

3. Proti rozhodnutí specializovaných soudů je možné podat opravný prostředek k Tribunálu buď omezený na právní otázky, nebo stanoví-li tak evropský zákon o zřízení specializovaného soudu, též týkající se skutkových otázek.

4. Členové specializovaných soudů jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu soudních funkcí. Jsou jmenováni Radou, která rozhoduje jednomyslně.

5. Specializované soudy přijmou svůj jednací řád po dohodě se Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady.

6. Nestanoví-li evropský zákon o zřízení specializovaného soudu jinak, vztahují se ustanovení Ústavy týkající se Soudního dvora Evropské unie a statut Soudního dvora Evropské unie i na specializované soudy. Hlava I a článek 64 statutu se na specializované soudy použijí v každém případě.

Článek III-360

Má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj z Ústavy vyplývá, vydá o tom odůvodněné stanovisko poté, co umožní tomuto státu podat vyjádření.

Nevyhoví-li tento stát stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí, může Komise předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie.

Článek III-361

Má-li členský stát za to, že jiný členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá z Ústavy, může věc předložit Soudnímu dvoru Evropské unie.

Dříve než členský stát podá proti jinému členskému státu žalobu pro údajné nesplnění povinnosti, která pro něj vyplývá z Ústavy, předloží věc Komisi.

Komise vydá odůvodněné stanovisko poté, co umožní dotyčným státům, aby si navzájem předložily písemná i ústní vyjádření.

Nevydá-li Komise takové stanovisko ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jí věc byla předložena, může být věc předložena Soudnímu dvoru Evropské unie i bez stanoviska Komise.

Článek III-362

1. Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá z Ústavy, je tento stát povinen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku tohoto soudního dvora.

2. Má-li Komise za to, že dotyčný členský stát nepřijal opatření, která vyplývají z rozsudku uvedeného v odstavci 1, může předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie poté, co poskytla tomuto státu příležitost se vyjádřit. Navrhne paušální částku nebo penále, již je dotyčný členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem.

Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále.

Článek III-361 není tímto postupem dotčen.

3. Předloží-li Komise Soudnímu dvoru Evropské unie věc podle článku III-360 z důvodu, že dotyčný stát nesplnil povinnost oznámit opatření provádějící evropský rámcový zákon, může, pokládá-li to za vhodné, navrhnout paušální částku nebo penále, již je dotyčný členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem.

Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že došlo k porušení povinnosti, může členskému státu uložit zaplacení paušální částky nebo penále, které nepřekročí výši navrženou Komisí. Platební povinnost nabude účinku ke dni stanovenému Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku.

Článek III-363

Evropské zákony nebo evropská nařízení Rady mohou na Soudní dvůr Evropské unie přenést neomezenou soudní pravomoc týkající se sankcí, které jsou v nich uvedeny.

Článek III-364

Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Ústavy, může evropský zákon na Soudní dvůr Evropské unie přenést v míře, kterou stanoví, pravomoc rozhodovat ve sporech týkajících se používání aktů přijatých na základě Ústavy, které vytvářejí evropská práva duševního vlastnictví.

Článek III-365

1. Soudní dvůr Evropské unie přezkoumává legalitu evropských zákonů a rámcových zákonů, aktů Rady, Komise a Evropské centrální banky, s výjimkou doporučení a stanovisek, a aktů Evropského parlamentu a Evropské rady, které mají právní účinky vůči třetím osobám. Rovněž přezkoumává legalitu aktů institucí a jiných subjektů Unie, které mají právní účinky vůči třetím osobám.

2. Pro účely odstavce 1 má Soudní dvůr Evropské unie pravomoc rozhodovat o žalobách podaných členskými státy, Evropským parlamentem, Radou nebo Komisí pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení Ústavy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejího provádění anebo pro zneužití pravomoci.

3. Soudní dvůr Evropské unie má za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 pravomoc rozhodovat o žalobách podaných Účetním dvorem, Evropskou centrální bankou a Výborem regionů k ochraně jejich výsadních práv.

4. Každá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny, nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti podzákonným právním aktům, které se jí bezprostředně týkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.

5. Akty zřizující instituce a jiné subjekty Unie mohou stanovit zvláštní podmínky a úpravy týkající se žalob podávaných fyzickými nebo právnickými osobami proti aktům těchto institucí a jiných subjektů, které vůči nim mají právní účinky.

6. Žaloby uvedené v tomto článku musí být podány ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl.

Článek III-366

Je-li žaloba opodstatněná, Soudní dvůr Evropské unie prohlásí napadený akt za neplatný od počátku.

Soudní dvůr Evropské unie však uvede, považuje-li to za nezbytné, ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované.

Článek III-367

Poruší-li Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Komise nebo Evropská centrální banka Ústavu svou nečinností, mohou členské státy a ostatní orgány Unie předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie, aby určil, že došlo k takovému porušení. Tento článek se za stejných podmínek použije na nečinnost institucí a jiných subjektů Unie.

Tato žaloba je přípustná pouze tehdy, byl-li příslušný orgán, instituce či jiný subjekt předem vyzván, aby jednal. Jestliže se orgán, instituce či jiný subjekt ve lhůtě dvou měsíců od této výzvy nevyjádří, může být žaloba podána v další lhůtě dvou měsíců.

Každá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat stížnost k Soudnímu dvoru Evropské unie na některý orgán, instituci či jiný subjekt Unie proto, že nevydaly akt této osobě určený, jiný než doporučení nebo stanovisko.

Článek III-368

Orgán, instituce nebo jiný subjekt, jejichž akt byl prohlášen za neplatný nebo jejichž nečinnost byla prohlášena za odporující Ústavě, jsou povinny přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie.

Tato povinnost se netýká povinností, které mohou vyplynout z použití čl. III-431 druhého pododstavce.

Článek III-369

Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se

a)	výkladu Ústavy,

b)	platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi a jinými subjekty Unie.

Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o této otázce.

Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie.

Pokud tato otázka vyvstane při jednání před soudem členského státu, které se týká osoby ve vazbě, rozhodne Soudní dvůr Evropské unie v co nejkratší lhůtě.

Článek III-370

Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat spory o náhradu škody podle čl. III-431 druhého a třetího pododstavce.

Článek III-371

Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o legalitě aktů přijatých Evropskou radou nebo Radou podle článku I-59 výlučně na žádost členského státu dotčeného rozhodnutím Evropské rady nebo Rady, a to výhradně v otázce procedurálních ustanovení obsažených v uvedeném článku.

Tato žádost musí být podána do jednoho měsíce ode dne takového rozhodnutí. Soudní dvůr rozhodne ve lhůtě jednoho měsíce ode dne této žádosti.

Článek III-372

Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat všechny spory mezi Unií a jejími zaměstnanci v mezích a za podmínek stanovených ve služebním řádu úředníků Unie a pracovním řádu ostatních zaměstnanců Unie.

Článek III-373

Soudní dvůr Evropské unie má v mezích dále uvedených pravomoc rozhodovat spory, které se týkají

a)	plnění závazků členských států, jež vyplývají ze statutu Evropské investiční banky. Správní rada Banky má v této souvislosti pravomoci, které článek III-360 přiznává Komisi;

b)	usnesení Rady guvernérů Evropské investiční banky. Každý členský stát, Komise a správní rada Banky může v této souvislosti podat žalobu za podmínek stanovených v článku III-365;

c)	usnesení správní rady Evropské investiční banky. Žaloby proti těmto usnesením mohou za podmínek uvedených v článku III-365 podat pouze členské státy nebo Komise, a to pouze pro porušení formálního postupu stanoveného v čl. 19 odst. 2, 5, 6 a 7 statutu banky,

plnění povinností národními centrálními bankami podle Ústavy a statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Rada guvernérů Evropské centrální banky má ve vztahu k národním centrálním bankám v této věci pravomoci, které článek III-360 přiznává Komisi ve vztahu k členským státům. Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že národní centrální banka nesplnila povinnost podle Ústavy, je tato banka povinna učinit opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie.

Článek III-374

Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat na základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo v soukromoprávní smlouvě uzavřené Unií nebo jejím jménem.

Článek III-375

1. S výhradou pravomocí svěřených Soudnímu dvoru Evropské unie Ústavou nejsou spory, v nichž je Unie stranou, vyňaty z pravomoci vnitrostátních soudů.

2. Členské státy se zavazují, že spory o výklad nebo uplatňování Ústavy nebudou řešit jinak, než jak stanoví Ústava.

3. Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat všechny spory mezi členskými státy, které souvisejí s předmětem Ústavy, jsou-li mu tyto spory předloženy na základě rozhodčí smlouvy.

Článek III-376

Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc ve vztahu k článkům I-40 a I-41, ustanovením hlavy V kapitoly II o společné zahraniční a bezpečnostní politice a článku III-293, pokud se týká společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Soudní dvůr Evropské unie však má pravomoc kontrolovat dodržování článku III-308 a rozhodovat o žalobách podaných za podmínek stanovených v čl. III-365 odst. 4, které se týkají přezkumu legality evropských rozhodnutí, jimiž se stanoví omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám, přijatých Radou na základě hlavy V kapitoly II.

Článek III-377

Při výkonu svých pravomocí týkajících se ustanovení hlavy III kapitoly IV oddílů 4 a 5 o prostoru svobody, bezpečnosti a práva, není Soudní dvůr Evropské unie příslušný přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací vedených policií nebo jinými donucovacími orgány členského státu, ani rozhodovat o výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

Článek III-378

Dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana, i když lhůta stanovená v čl. III-365 odst. 6 uplynula, domáhat z důvodů stanovených v čl. III-365 odst. 2 před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu.

Článek III-379

1. Žaloby podané u Soudního dvora Evropské unie nemají odkladný účinek. Má-li však tento soudní dvůr za to, že to okolnosti vyžadují, může nařídit odklad provádění napadeného aktu.

2. Soudní dvůr Evropské unie může ve věcech, které mu byly předloženy, nařídit nezbytná předběžná opatření.

Článek III-380

Rozsudky Soudního dvora Evropské unie jsou vykonatelné za podmínek stanovených v článku III-401.

Článek III-381

Statut Soudního dvora Evropské unie se stanoví protokolem.

Ustanovení statutu lze s výjimkou hlavy I a článku 64 změnit evropským zákonem. Přijme se buď na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Komisí, nebo na návrh Komise a po konzultaci se Soudním dvorem.

Pododdíl 6

Evropská centrální banka

Článek III-382

1. Rada guvernérů Evropské centrální banky se skládá z členů Výkonné rady Evropské centrální banky a z guvernérů národních centrálních bank členských států, na které se nevztahuje výjimka podle článku III-197.

2. Výkonná rada se skládá z prezidenta, viceprezidenta a čtyř dalších členů.

Prezident, viceprezident a další členové Výkonné rady jsou jmenováni z uznávaných osob s profesionální zkušeností v měnových nebo bankovních záležitostech Evropskou radou kvalifikovanou většinou na doporučení Rady, po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů Evropské centrální banky.

Jejich funkční období je osmileté; nemohou být jmenováni opakovaně.

Členy Výkonné rady mohou být pouze státní příslušníci členských států.

Článek III-383

1. Předseda Rady a člen Komise se mohou bez hlasovacího práva účastnit zasedání Rady guvernérů Evropské centrální banky.

Předseda Rady může předkládat Radě guvernérů Evropské centrální banky návrhy k projednání.

2. Prezident Evropské centrální banky je zván k účasti na zasedáních Rady, když Rada projednává záležitosti mající vztah k cílům a k úkolům Evropského systému centrálních bank.

3. Evropská centrální banka předkládá výroční zprávu o činnosti Evropského systému centrálních bank a o měnové politice za uplynulý a běžný rok Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Komisi. Prezident Evropské centrální banky tuto zprávu předkládá Evropskému parlamentu, který na jejím základě může zahájit obecnou rozpravu, a Radě.

Prezident Evropské centrální banky a další členové Výkonné rady mohou na žádost Evropského parlamentu nebo z vlastního podnětu vystoupit před příslušnými orgány Evropského parlamentu.

Pododdíl 7

Účetní dvůr

Článek III-384

1. Účetní dvůr přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů Unie. Přezkoumává rovněž účetnictví všech příjmů a výdajů každé instituce nebo jiného subjektu zřízeného Unií, pokud to akt zřizující tuto instituci nebo tento jiný subjekt nevylučuje.

Účetní dvůr předkládá Evropskému parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Toto prohlášení může být doplněno zvláštním hodnocením ke každé hlavní oblasti činnosti Unie.

2. Účetní dvůr přezkoumává legalitu a řádnost příjmů a výdajů a přesvědčuje se o řádnosti finančního řízení. Podává přitom zprávy zejména o jakýchkoli nesrovnalostech.

Kontrola příjmů se provádí porovnáním splatných pohledávek a došlých úhrad ve prospěch Unie.

Kontrola výdajů se provádí porovnáním přijatých závazků a poskytnutých úhrad.

Kontroly mohou být prováděny před účetní závěrkou příslušného rozpočtového roku.

3. Kontrola se provádí na základě účetních dokladů a podle potřeby i na místě v ostatních orgánech Unie, nebo v prostorách jakékoli instituce nebo jiného subjektu, který spravuje příjmy a výdaje jménem Unie a v členských státech, včetně prostor fyzických a právnických osob, které přijímají platby z rozpočtu. V členských státech se kontrola provádí v součinnosti s vnitrostátními orgány kontroly účetnictví, a nemají-li tyto orgány potřebné pravomoci, v součinnosti s příslušnými vnitrostátními místy. Účetní dvůr a vnitrostátní orgány kontroly účetnictví členských států spolupracují se vzájemnou důvěrou a při uznávání vzájemné nezávislosti. Tyto orgány nebo útvary sdělí Účetnímu dvoru, zda se na kontrole zamýšlejí podílet.

Ostatní orgány, instituce nebo jiné subjekty spravující příjmy a výdaje jménem Unie, fyzické nebo právnické osoby přijímající platby z rozpočtu a vnitrostátní orgány kontroly účetnictví, nebo nemají-li potřebné pravomoci, příslušná vnitrostátní místa, předají Účetnímu dvoru na jeho žádost veškeré podklady a informace nezbytné pro splnění jeho úkolů.

Právo Účetního dvora na přístup k informacím Evropské investiční banky, týkajícím se její činnosti při správě příjmů a výdajů Unie, bude upraveno dohodou mezi Účetním dvorem, bankou a Komisí. Účetní dvůr má právo na přístup k informacím, které jsou nutné pro přezkoumání příjmů a výdajů Unie spravovaných bankou, i tehdy, pokud k takové dohodě nedojde.

4. Účetní dvůr vypracuje po skončení každého rozpočtového roku výroční zprávu. Tato zpráva se předkládá ostatním orgánům a zveřejňuje se v Úředním věstníku Evropské unie spolu s odpověďmi orgánů na připomínky Účetního dvora.

Může dále kdykoli předkládat své připomínky k jednotlivým otázkám, zejména ve formě zvláštních zpráv, a na žádost některého jiného orgánu zaujímat stanoviska.

Výroční zprávy, zvláštní zprávy a stanoviska přijímá Účetní dvůr většinou hlasů všech svých členů. Může nicméně vytvořit ze svého středu senáty pro přijímání určitých kategorií zpráv nebo stanovisek za podmínek stanovených v jeho jednacím řádu.

Je nápomocen Evropskému parlamentu a Radě při výkonu jejich pravomocí při kontrole plnění rozpočtu.

Přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Radou.

Článek III-385

1. Členové Účetního dvora jsou vybíráni z osob, které ve svých státech pracují nebo pracovaly v orgánech vnější kontroly účetnictví nebo které mají pro tuto funkci zvláštní kvalifikaci. Musí poskytovat veškeré záruky nezávislosti.

2. Členové Účetního dvora jsou jmenováni na dobu šesti let. Mohou být jmenováni opakovaně. Rada přijme evropské rozhodnutí, jímž se stanoví seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Členové Účetního dvora volí ze svého středu předsedu na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.

3. Členové Účetního dvora při plnění svých úkolů nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného se svou funkcí.

4. Během funkčního období nesmějí členové Účetního dvora vykonávat žádnou jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost. Při svém nástupu do funkce se slavnostně zavazují respektovat během výkonu své funkce i po jejím ukončení povinnosti vyplývající z jejich postavení, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období.

5. Mimo případy pravidelných obměn a smrti končí výkon funkce členů Účetního dvora odstoupením nebo odvoláním vyhlášeným Soudním dvorem podle odstavce 6.

Dotyčný člen je nahrazen pro zbývající část funkčního období.

Mimo případy odvolání zastávají členové Účetního dvora svou funkci až do okamžiku svého nahrazení.

6. Člen Účetního dvora může být odvolán ze své funkce a zbaven nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky jen v případě, že Soudní dvůr na žádost Účetního dvora shledá, že přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce.

ODDÍL 2

PORADNÍ INSTITUCE UNIE

Pododdíl 1

Výbor regionů

Článek III-386

Počet členů Výboru regionů nesmí překročit 350. Rada na návrh Komise jednomyslně přijme evropské rozhodnutí stanovící složení výboru.

Členové výboru a náhradníci jsou ve stejném počtu jmenováni na dobu pěti let. Mohou být jmenováni opakovaně. Nemohou být současně členy Evropského parlamentu.

Rada přijme evropské rozhodnutí, jímž se stanoví seznam členů a náhradníků sestavený podle návrhů podaných každým členským státem.

Uplynutím mandátu uvedeného v čl. I-32 odst. 2, na jehož základě byli navrženi, končí funkční období členů výboru a členové výboru jsou stejným postupem nahrazeni na zbytek funkčního období.

Článek III-387

Výbor regionů volí z řad svých členů předsedu a předsednictvo na dobu dva a půl roku.

Svolává jej jeho předseda na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise. Může se také sejít z vlastního podnětu.

Přijme svůj jednací řád.

Článek III-388

Evropský parlament, Rada nebo Komise konzultují Výbor regionů v případech, kdy tak Ústava stanoví, a ve všech ostatních případech, v nichž to některý z těchto orgánů považuje za vhodné, zejména v případech týkajících se přeshraniční spolupráce.

Považují-li to Evropský parlament, Rada nebo Komise za nutné, určí výboru pro předložení jeho stanoviska lhůtu nejméně jednoho měsíce od jejího oznámení předsedovi. Po uplynutí stanovené lhůty mohou jednat i bez tohoto stanoviska.

Je-li Hospodářský a sociální výbor konzultován, Evropský parlament, Rada nebo Komise o tomto vyžádání stanoviska informují Výbor regionů. Usoudí-li Výbor regionů, že jsou dotčeny zvláštní regionální zájmy, může v této věci zaujmout stanovisko. Může rovněž zaujmout stanovisko z vlastního podnětu.

Stanovisko výboru a zápis z jeho jednání se postupují Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

Pododdíl 2

Hospodářský a sociální výbor

Článek III-389

Počet členů Hospodářského a sociálního výboru nesmí překročit 350. Rada na návrh Komise jednomyslně přijme evropské rozhodnutí stanovící složení výboru.

Článek III-390

Členové Hospodářského a sociálního výboru jsou jmenováni na dobu pěti let. Mohou být jmenováni opakovaně.

Rada přijme evropské rozhodnutí, jímž se stanoví seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem.

Rada rozhoduje po konzultaci s Komisí. Může si vyžádat názor evropských organizací, které představují jednotlivá hospodářská a sociální odvětví, jichž se týkají činnosti Unie.

Článek III-391

Hospodářský a sociální výbor volí z řad svých členů předsedu a předsednictvo na dobu dva a půl roku.

Svolává jej jeho předseda na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise. Může se také sejít z vlastního podnětu.

Přijme svůj jednací řád.

Článek III-392

Evropský parlament, Rada nebo Komise konzultují Hospodářský a sociální výbor v případech, kdy tak Ústava stanoví. Tyto orgány mohou výbor konzultovat, kdykoli to považují za vhodné. Výbor může rovněž zaujmout stanovisko z vlastního podnětu.

Stanovisko výboru a zápis z jeho jednání se postupují Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

ODDÍL 3

EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA

Článek III-393

Evropská investiční banka má právní subjektivitu.

Jejími členy jsou členské státy.

Statut Evropské investiční banky se stanoví protokolem.

Evropským zákonem Rady lze změnit statut Evropské investiční banky. Rada rozhoduje jednomyslně buď na žádost Evropské investiční banky a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, nebo na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou investiční bankou.

Článek III-394

Úkolem Evropské investiční banky je přispívat k vyváženému a nerušenému rozvoji vnitřního trhu v zájmu Unie; využívá k tomu jak kapitálového trhu, tak vlastních zdrojů. Za tím účelem zejména neziskovým poskytováním půjček a záruk usnadňuje financování dále uvedených projektů ve všech odvětvích hospodářství:

a)	projektů na rozvoj méně rozvinutých oblastí;

b)	projektů na modernizaci nebo konverzi podniků anebo na vytvoření nových činností vyplývajících z vytváření nebo fungování vnitřního trhu, které pro svůj rozsah nebo pro svou povahu nemohou být plně kryty dostupnými finančními prostředky v jednotlivých členských státech;

c)	projektů společného zájmu více členských států, které pro svůj rozsah nebo povahu nemohou být plně kryty dostupnými finančními prostředky v jednotlivých členských státech.

Při plnění svých úkolů usnadňuje Evropská investiční banka financování investičních programů s využitím strukturálních fondů a dalších finančních nástrojů Unie.

ODDÍL 4

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ ORGÁNŮM, INSTITUCÍM A JINÝM SUBJEKTŮM UNIE

Článek III-395

1. Rozhoduje-li Rada na návrh Komise, může takový návrh změnit pouze jednomyslným rozhodnutím, s výjimkou případů uvedených v článcích I-55, I-56, čl. III-396 odst. 10 a 13, článku III-404 a čl. III-405 odst. 2.

2. Dokud Rada nerozhodne, může Komise kdykoli během postupu vedoucího k přijetí aktu Unie svůj návrh změnit.

Článek III-396

1. Přijímají-li se podle Ústavy evropské zákony nebo rámcové zákony řádným legislativním postupem, použijí se následující ustanovení.

2. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh.

3. Evropský parlament zaujme svůj postoj v prvním čtení a postoupí jej Radě.

4. Schválí-li Rada postoj Evropského parlamentu, je dotyčný akt přijat ve znění odpovídajícím postoji Evropského parlamentu.

5. Neschválí-li Rada postoj Evropského parlamentu, přijme svůj postoj v prvním čtení a postoupí jej Evropskému parlamentu.

6. Rada podrobně informuje Evropský parlament o důvodech, na základě kterých přijala postoj v prvním čtení. Komise podrobně informuje Evropský parlament o svém postoji.

7. Jestliže ve lhůtě tří měsíců od tohoto postoupení Evropský parlament

a)	schválí postoj Rady v prvním čtení nebo nepřijme žádné usnesení, pokládá se dotyčný akt za přijatý ve znění odpovídajícím postoji Rady;

b)	odmítne postoj Rady v prvním čtení většinou hlasů všech svých členů, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý;

c)	navrhne většinou hlasů všech svých členů změny postoje Rady v prvním čtení, postoupí se změněný text Radě a Komisi, která k těmto změnám zaujme stanovisko.

8. Jestliže ve lhůtě tří měsíců od obdržení změn Evropského parlamentu Rada kvalifikovanou většinou

a)	schválí všechny tyto změny, pokládá se dotyčný akt za přijatý;

b)	neschválí všechny změny, svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu ve lhůtě šesti týdnů dohodovací výbor.

9. O návrzích změn, k nimž Komise zaujala odmítavé stanovisko, Rada rozhoduje jednomyslně.

10. Dohodovací výbor, který se skládá z členů Rady nebo z jejich zástupců a ze stejného počtu členů zastupujících Evropský parlament, má za úkol dosáhnout přijetí dohody o společném návrhu kvalifikovanou většinou členů Rady nebo jejich zástupců a většinou členů zastupujících Evropský parlament ve lhůtě šesti týdnů od svého svolání, a to na základě postojů Evropského parlamentu a Rady ve druhém čtení.

11. Komise se účastní jednání dohodovacího výboru a vyvíjí veškerou činnost potřebnou ke sblížení postojů Evropského parlamentu a Rady.

12. Neschválí-li dohodovací výbor ve lhůtě šesti týdnů od svého svolání společný návrh, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý.

13. Schválí-li dohodovací výbor v této lhůtě společný návrh, mají Evropský parlament, který se usnáší nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů, a Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, ode dne tohoto schválení šest týdnů na to, aby přijaly navrhovaný akt v souladu se společným návrhem. Pokud tak neučiní, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý.

14. Lhůty tří měsíců a šesti týdnů uvedené v tomto článku se prodlužují z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady, první nejvýše o jeden měsíc a druhá nejvýše o dva týdny.

15. Je-li evropský zákon nebo rámcový zákon v případech uvedených v Ústavě podán k řádnému legislativnímu postupu z podnětu skupiny členských států, na doporučení Evropské centrální banky nebo na žádost Soudního dvora, nepoužije se odstavec 2, druhá věta odstavce 6 a odstavec 9.

V takovém případě Evropský parlament a Rada předají Komisi návrh aktu i se svými postoji v prvním a druhém čtení. Evropský parlament nebo Rada mohou kdykoli během celého postupu požádat Komisi o stanovisko, které může Komise rovněž vydat z vlastního podnětu. Pokud to pokládá za nezbytné, může se rovněž podílet na činnosti dohodovacího výboru podle odstavce 11.

Článek III-397

Evropský parlament, Rada a Komise se navzájem konzultují a vzájemnou dohodou upravují způsoby své spolupráce. Za tímto účelem mohou v souladu s Ústavou uzavírat interinstitucionální dohody, které mohou mít závaznou povahu.

Článek III-398

1. Při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu.

2. V souladu se služebním řádem a pracovním řádem přijatými na základě článku III-427 stanoví evropský zákon za tímto účelem ustanovení.

Článek III-399

1. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie zajišťují transparentnost své činnosti a podle článku I-50 stanoví ve svých jednacích řádech zvláštní ustanovení o přístupu veřejnosti ke svým dokumentům. Soudní dvůr Evropské unie, Evropská centrální banka a Evropská investiční banka podléhají čl. I-50 odst. 3 a tohoto článku, pouze pokud vykonávají své správní funkce.

2. Evropský parlament a Rada zajistí zveřejnění dokumentů týkajících se legislativního postupu za podmínek stanovených evropským zákonem podle čl. I-50 odst. 3.

Článek III-400

1. Rada přijme evropská nařízení a rozhodnutí, která stanoví

a)	platy, náhrady a důchody předsedy Evropské rady, předsedy Komise, ministra zahraničních věcí Unie, členů Komise, předsedů, členů a tajemníků Soudního dvora Evropské unie a generálního tajemníka Rady.

b)	pracovní podmínky a zejména platy, náhrady a důchody předsedy a členů Účetního dvora.

c)	veškeré náhrady poskytované místo odměny osobám uvedeným v písmenech a) a b).

2. Rada přijme evropská nařízení a rozhodnutí, která stanoví náhrady členů Hospodářského a sociálního výboru.

Článek III-401

Akty Rady, Komise nebo Evropské centrální banky, které ukládají peněžitý závazek jiným osobám než členským státům, jsou podkladem pro výkon rozhodnutí.

Výkon rozhodnutí se řídí pravidly občanského procesního práva toho státu, na jehož území se provádí. Doložku vykonatelnosti připojí po přezkoumání rozhodnutí, omezeném jen na ověření pravosti, vnitrostátní orgán, který k tomu určí vláda každého členského státu; jeho určení dá na vědomí Komisi a Soudnímu dvoru Evropské unie.

Jsou-li na žádost oprávněné strany splněny tyto formální náležitosti, může tato strana v souladu s vnitrostátním právem požádat o výkon rozhodnutí přímo příslušný orgán.

Výkon rozhodnutí může být zastaven pouze na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Kontrola řádného provádění výkonu rozhodnutí však spadá do pravomoci vnitrostátních soudních orgánů.

KAPITOLA II

FINANČNÍ USTANOVENÍ

ODDÍL 1

VÍCELETÝ FINANČNÍ RÁMEC

Článek III-402

1. Víceletý finanční rámec se v souladu s článkem I-55 stanoví nejméně na dobu pěti let.

2. Finanční rámec stanoví výši ročních horních hranic položek závazků podle kategorie výdajů a ročních horních hranic položek plateb. Kategorie výdajů, kterých je omezený počet, odpovídají hlavním oblastem činnosti Unie.

3. Finanční rámec stanoví jakákoli další ustanovení, která jsou účelná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu.

4. Nebyl-li do uplynutí předcházejícího finančního rámce přijat evropský zákon Rady, který stanoví nový finanční rámec, prodlouží se platnost horní hranice a další ustanovení odpovídající poslednímu roku předcházejícího rámce až do přijetí tohoto zákona.

5. Evropský parlament, Rada a Komise činí během celého procesu vedoucího k přijetí finančního rámce všechna nezbytná opatření k usnadnění úspěšného dokončení tohoto procesu.

ODDÍL 2

ROČNÍ ROZPOČET UNIE

Článek III-403

Rozpočtový rok začíná 1. ledna a končí 31. prosince.

Článek III-404

Evropský zákon stanoví roční rozpočet Unie v souladu s těmito ustanoveními:

1.	Každý orgán sestaví před 1. červencem předběžný odhad svých výdajů na příští rozpočtový rok. Komise shrne tyto odhady do návrhu rozpočtu, jež může obsahovat odlišné odhady. Návrh rozpočtu zahrnuje odhad příjmů a odhad výdajů.

2.	Komise předloží návrh obsahující předlohu rozpočtu Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do 1. září roku předcházejícího roku, ve kterém má být rozpočet plněn. Komise může předlohu rozpočtu v průběhu procesu měnit, a to až do svolání dohodovacího výboru podle odstavce 5.

3.	Rada přijme svůj postoj k předloze rozpočtu a postoupí ji Evropskému parlamentu nejpozději do 1. října roku předcházejícího roku, ve kterém má být rozpočet plněn. Podrobně informuje Evropský parlament o důvodech, na základě kterých postoj přijala.

Jestliže ve lhůtě čtyřiceti dvou dnů od tohoto postoupení Evropský parlament

a)	schválí postoj Rady, je evropský zákon o rozpočtu přijat;

b)	nepřijme žádné usnesení, pokládá se evropský zákon o rozpočtu za přijatý;

přijme změny většinou hlasů všech svých členů, postoupí se změněná předloha Radě a Komisi. Předseda Evropského parlamentu po dohodě s předsedou Rady neprodleně svolá dohodovací výbor. Pokud však do deseti dnů od tohoto postoupení Rada Evropskému parlamentu sdělí, že schvaluje všechny změny, dohodovací výbor se nesejde.

Dohodovací výbor, který se skládá z členů Rady nebo z jejich zástupců a ze stejného počtu členů zastupujících Evropský parlament, má za úkol dosáhnout přijetí dohody o společné předloze kvalifikovanou většinou členů Rady nebo jejich zástupců a většinou členů zastupujících Evropský parlament ve lhůtě dvaceti jednoho dne od svého svolání, a to na základě postojů Evropského parlamentu a Rady.

Komise se účastní jednání dohodovacího výboru a vyvíjí veškerou činnost potřebnou ke sblížení postojů Evropského parlamentu a Rady.

6.	Dohodne-li se dohodovací výbor ve lhůtě dvaceti jednoho dne podle odstavce 5 na společné předloze, mají Evropský parlament a Rada ode dne této dohody čtrnáct dní na to, aby společnou předlohu schválily.

Jestliže ve lhůtě čtrnácti dnů podle odstavce 6

a)	Evropský parlament i Rada schválí společnou předlohu nebo nepřijmou žádné rozhodnutí, nebo jestliže jeden z těchto orgánů společnou předlohu schválí, zatímco druhý nepřijme žádné rozhodnutí, pokládá se evropský zákon o rozpočtu za přijatý s konečnou platností v souladu se společnou předlohou; nebo

b)	Evropský parlament, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů, i Rada společnou předlohu zamítnou, nebo pokud jeden z těchto orgánů společnou předlohu zamítne, zatímco druhý nepřijme žádné rozhodnutí, Komise předloží novou předlohu rozpočtu; nebo

c)	Evropský parlament, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů, zamítne společnou předlohu, zatímco Rada ji schválí, Komise předloží novou předlohu rozpočtu; nebo

Evropský parlament schválí společnou předlohu, zatímco Rada ji zamítne, Evropský parlament, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů a třípětinovou většinou odevzdaných hlasů, může ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne zamítnutí Radou rozhodnout o potvrzení všech nebo některých změn uvedených v odst. 4 písm. c). Není-li některá změna Evropského parlamentu potvrzena, zachová se postoj dohodnutý dohodovacím výborem k rozpočtové linii, která je předmětem změny. Evropský zákon o rozpočtu se pokládá za přijatý s konečnou platností na tomto základě.

8.	Nedohodne-li se dohodovací výbor ve lhůtě dvaceti jednoho dne podle odstavce 5 na společné předloze, Komise předloží novou předlohu rozpočtu.

9.	Po ukončení postupu uvedeného v tomto článku prohlásí předseda Evropského parlamentu, že evropský zákon o rozpočtu je přijat s konečnou platností.

10.	Každý orgány vykonává pravomoci svěřené mu podle tohoto článku při dodržování Ústavy a aktů přijatých na jejím základě, zejména pokud jde o vlastní zdroje Unie a o rovnováhu příjmů a výdajů.

Článek III-405

1. Pokud na začátku rozpočtového roku nebyl schválen evropský zákon o rozpočtu s konečnou platností, mohou být výdaje prováděny měsíčně podle kapitol v souladu s evropským zákonem podle článku III-412, a to až do výše jedné dvanáctiny položek zapsaných v dotyčné kapitole rozpočtu předešlého rozpočtového roku, přičemž tato částka nesmí překročit jednu dvanáctinu položek předpokládaných ve stejné kapitole předlohy rozpočtu.

2. Rada může na návrh Komise a za předpokladu dodržení ostatních podmínek uvedených v odstavci 1 přijmout evropské rozhodnutí opravňující k tomu, aby výdaje překročily jednu dvanáctinu, v souladu s evropským zákonem podle článku III-412. Rada toto rozhodnutí neprodleně postoupí Evropskému parlamentu.

Uvedené evropské rozhodnutí stanoví nezbytná opatření týkající se zdrojů k použití tohoto článku, v souladu s evropskými zákony uvedenými v čl. I-55 odst. 3 a 4.

Vstoupí v platnost třicet dnů po svém přijetí, pokud se v této lhůtě Evropský parlament, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů, nerozhodl tyto výdaje snížit.

Článek III-406

Za podmínek stanovených evropským zákonem podle článku III-412 je možné převést položky nevyčerpané do konce rozpočtového roku, s výjimkou položek určených na výdaje na zaměstnance, výlučně do rozpočtu bezprostředně následujícího rozpočtového roku.

Položky jsou rozděleny do kapitol zahrnujících výdaje podle jejich druhu nebo určení a dále rozčleněny podle potřeby v souladu s evropským zákonem podle článku III-412.

Výdaje

—	Evropského parlamentu,

—	Evropské rady a Rady,

—

Komise a

—	Soudního dvora Evropské unie

tvoří samostatné oddíly rozpočtu, aniž je dotčen zvláštní režim stanovený pro některé společné výdaje.

ODDÍL 3

PLNĚNÍ ROZPOČTU A ABSOLUTORIUM

Článek III-407

Komise plní rozpočet ve spolupráci s členskými státy, v souladu s evropským zákonem podle článku III-412, na vlastní odpovědnost a v mezích přidělených prostředků, v souladu se zásadou řádného finančního řízení. Členské státy spolupracují s Komisí, aby zajistily využití prostředků v souladu s touto zásadou.

Evropský zákon podle článku III-412 stanoví pro členské státy povinnost kontroly a auditu při plnění rozpočtu, jakož i vyplývající odpovědnosti. Stanoví odpovědnosti a podrobná pravidla, podle kterých se každý orgán podílí na provádění svých výdajů.

V rámci rozpočtu může Komise v mezích a za podmínek stanovených evropským zákonem podle článku III-412 převádět prostředky z jedné kapitoly do druhé nebo z jedné jednotky nižšího členění do druhé.

Článek III-408

Komise předkládá každoročně Evropskému parlamentu a Radě závěrečný účet operací prováděných v rámci rozpočtu za uplynulý rozpočtový rok. Dále jim předává finanční rozvahu aktiv a pasiv Unie.

Komise rovněž předkládá Evropskému parlamentu a Radě hodnotící zprávu o financích Unie založenou na dosažených výsledcích, zejména ve vztahu k zadání, které Evropský parlament a Rada uvedly na základě článku III-409.

Článek III-409

1. Evropský parlament na doporučení Rady uděluje Komisi absolutorium za plnění rozpočtu. Za tím účelem Rada a poté Evropský parlament přezkoumají závěrečný účet, finanční rozvahu a hodnotící zprávu podle článku III-408, výroční zprávu Účetního dvora, k níž jsou připojeny odpovědi kontrolovaných orgánů na jeho zjištění, prohlášení uvedené v čl. III-384 odst. 1 druhém pododstavci, jakož i příslušné zvláštní zprávy Účetního dvora.

2. Před udělením absolutoria Komisi nebo z jiného důvodu v souvislosti s výkonem svých rozpočtových pravomocí si může Evropský parlament vyžádat vystoupení Komise týkající se provádění výdajů nebo fungování systémů finanční kontroly. Komise podá Evropskému parlamentu na jeho žádost všechny nezbytné informace.

3. Komise učiní všechna vhodná opatření, aby vyhověla připomínkám připojeným k rozhodnutí o udělení absolutoria a dalším připomínkám Evropského parlamentu, týkajícím se provádění výdajů, jakož i poznámkám provázejícím doporučení k udělení absolutoria, přijaté Radou.

4. Na žádost Evropského parlamentu nebo Rady podá Komise zprávu o opatřeních učiněných s ohledem na tyto připomínky a poznámky, a zejména o pokynech daných útvarům, které odpovídají za plnění rozpočtu. Tyto zprávy se předávají rovněž Účetnímu dvoru.

ODDÍL 4

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek III-410

Víceletý finanční rámec a roční rozpočet se sestavují v eurech.

Článek III-411

Komise může za podmínky, že to oznámí příslušným orgánům dotyčných členských států, převádět pohledávky v měně jednoho členského státu do měny jiného členského státu, pokud je to nezbytné k tomu, aby jich mohlo být použito k cílům stanoveným Ústavou. Komise se podle možností zdrží provádění takových převodů, má-li volné nebo uvolnitelné pohledávky v měně, kterou potřebuje.

Komise jedná s každým dotčeným členským státem prostřednictvím orgánu, který tento stát určí. Při provádění finančních operací se obrací na emisní banku příslušného členského státu nebo na jiné finanční instituce, které tento stát schválil.

Článek III-412

1. Evropský zákon stanoví

a)	finanční pravidla určující zejména podrobnosti týkající se sestavování a plnění rozpočtu a předkládání a auditu účetnictví;

b)	pravidla pro kontrolu odpovědnosti účastníků finančních operací, a zejména schvalujících osob a účetních.

Evropský zákon se přijme po konzultaci s Účetním dvorem.

2. Rada přijme na návrh Komise evropské nařízení, které stanoví podrobnosti a postup, kterými se rozpočtové příjmy v rámci v systému vlastních zdrojů Unie dávají k dispozici Komisi, jakož i opatření, která se v případě potřeby použijí ke krytí hotovostních nároků. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem a Účetním dvorem.

3. Ve všech případech podle tohoto článku rozhoduje do 31. prosince 2006 Rada jednomyslně.

Článek III-413

Evropský parlament, Rada a Komise zajistí, aby Unie měla k dispozici finanční prostředky, které jí umožní plnit právní závazky vůči třetím stranám.

Článek III-414

V rámci rozpočtového procesu podle této kapitoly jsou z podnětu Komise svolávána pravidelná setkání předsedů Evropského parlamentu, Rady a Komise. Předsedové učiní všechna nezbytná opatření k tomu, aby podpořili vzájemnou dohodu a sbližování postojů jednotlivých orgánů, kterým předsedají, aby tak usnadnili provádění této kapitoly.

ODDÍL 5

BOJ PROTI PODVODŮM

Článek III-415

1. Unie a členské státy bojují proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie opatřeními přijatými podle tohoto článku. Tato opatření mají odstrašující účinek a poskytují v členských státech a ve všech orgánech, institucích a jiných subjektech Unie účinnou ochranu.

2. Členské státy přijmou k zamezení podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů poškozujících nebo ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy.

3. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Ústavy, členské státy koordinují svou činnost zaměřenou na ochranu finančních zájmů Unie proti podvodům. Za tím účelem organizují s Komisí úzkou a pravidelnou spolupráci mezi příslušnými orgány.

4. K zajištění účinné a rovnocenné ochrany v členských státech a ve všech orgánech, institucích a jiných subjektech Unie stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon opatření nezbytná k předcházení a potírání podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie. Přijme se po konzultaci s Účetním dvorem.

5. Komise každoročně předkládá ve spolupráci s členskými státy Evropskému parlamentu a Radě zprávu o opatřeních, která byla přijata k provedení tohoto článku.

KAPITOLA III

POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE

Článek III-416

Každá posílená spolupráce musí být v souladu s Ústavou a právem Unie.

Tato spolupráce nesmí narušovat vnitřní trh ani hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Nesmí vytvářet překážku ani diskriminaci v obchodu mezi členskými státy, ani mezi nimi vyvolávat narušení hospodářské soutěže.

Článek III-417

Každá posílená spolupráce musí zachovávat pravomoci, práva a povinnosti členských států, které se jí neúčastní. Tyto státy pak nebrání jejímu provádění zúčastněnými členskými státy.

Článek III-418

1. Při navázání je posílená spolupráce otevřená pro všechny členské státy, s výhradou dodržení případných podmínek účasti stanovených povolujícím evropským rozhodnutím. Je pro ně rovněž otevřená kdykoli, s výhradou dodržení, kromě případných uvedených podmínek, aktů již přijatých v jejím rámci.

Komise a členské státy účastnící se posílené spolupráce dbají na to, aby podporovaly účast co největšího počtu členských států.

2. Komise a případně ministr zahraničních věcí Unie pravidelně informují Evropský parlament a Radu o vývoji posílené spolupráce.

Článek III-419

1. Členské státy, které si mezi sebou přejí navázat posílenou spolupráci v jedné z oblastí uvedených v Ústavě, s výjimkou oblastí výlučné pravomoci a společné zahraniční a bezpečnostní politiky, podají žádost Komisi a upřesní oblast a cíle navrhované posílené spolupráce. Komise může v tomto smyslu předložit Radě návrh. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí důvody daným členským státům.

Povolení k zavedení posílené spolupráce vydá evropským rozhodnutím Rada, která rozhoduje na návrh Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

2. Žádost členských států, které si přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, se podává Radě. Postoupí se ministru zahraničních věcí Unie, který zaujme stanovisko k souladu zamýšlené posílené spolupráce se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou Unie, a Komisi, která zaujme stanovisko zejména k souladu zamýšlené posílené spolupráce s ostatními politikami Unie. Pro informaci se předá i Evropskému parlamentu.

Povolení k zavedení posílené spolupráce vydá evropským rozhodnutím Rada, která rozhoduje jednomyslně.

Článek III-420

1. Každý členský stát, který si přeje účastnit se probíhající posílené spolupráce v jedné z oblastí podle čl. III-419 odst. 1, oznámí svůj záměr Radě a Komisi.

Ve lhůtě čtyř měsíců ode dne přijetí oznámení potvrdí Komise účast dotyčného členského státu. V případě potřeby stanoví, že jsou splněny podmínky účasti, a přijme přechodná opatření, která jsou nezbytná pro použití aktů již přijatých v rámci posílené spolupráce.

Usoudí-li však Komise, že podmínky účasti splněny nejsou, uvede, jaká ustanovení mají být přijata pro splnění těchto podmínek a stanoví lhůtu pro opětovné přezkoumání žádosti. Po uplynutí této lhůty žádost znovu přezkoumá v souladu s druhým pododstavcem. Pokud Komise usoudí, že podmínky účasti stále nejsou splněny, může se dotyčný členský stát obrátit v této věci na Radu, která o žádosti rozhodne. Rada rozhoduje v souladu s čl. I-44 odst. 3. Na návrh Komise může rovněž přijmout přechodná opatření podle druhého pododstavce.

2. Každý členský stát, který si přeje účastnit se probíhající posílené spolupráce v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, oznámí svůj záměr Radě, ministrovi zahraničních věcí Unie a Komisi.

Rada potvrdí účast dotyčného členského státu po konzultaci s ministrem zahraničních věcí Unie a poté, co v případě potřeby stanoví, že jsou splněny podmínky účasti. Rada může na návrh ministra zahraničních věcí Unie rovněž přijmout nezbytná přechodná opatření pro použití aktů již přijatých v rámci posílené spolupráce. Pokud však Rada usoudí, že podmínky účasti splněny nejsou, uvede, jaká ustanovení mají být přijata pro splnění těchto podmínek a stanoví lhůtu pro opětovné přezkoumání žádosti o účast.

Pro účely tohoto odstavce rozhoduje Rada jednomyslně a v souladu s čl. I-44 odst. 3.

Článek III-421

Náklady, které vznikají z provádění posílené spolupráce, s výjimkou správních nákladů orgánů, hradí zúčastněné členské státy, pokud všichni členové Rady po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně nerozhodnou jinak.

Článek III-422

1. Stanoví-li některé ustanovení Ústavy, které může být použito v rámci posílené spolupráce, že Rada rozhoduje jednomyslně, může Rada jednomyslně v souladu s postupem podle čl. I-44 odst. 3 přijmout evropské rozhodnutí o tom, že bude rozhodovat kvalifikovanou většinou.

2. Stanoví-li některé ustanovení Ústavy, které může být použito v rámci posílené spolupráce, že Rada přijímá evropské zákony nebo rámcové zákony zvláštním legislativním postupem, může Rada jednomyslně v souladu s postupem podle čl. I-43 odst. 3 přijmout evropské rozhodnutí o tom, že bude rozhodovat řádným legislativním postupem. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.

Článek III-423

Rada a Komise zajišťují soudržnost mezi činnostmi prováděnými v rámci posílené spolupráce a soudržnost těchto činností s politikami Unie a za tímto účelem spolupracují.

HLAVA VII

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek III-424

S ohledem na strukturální sociální a hospodářskou situaci Guadeloupu, Francouzské Guayany, Martiniku, Réunionu, Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů, která je prohlubována jejich odlehlostí, ostrovní povahou, malou rozlohou, složitým povrchem a podnebím a hospodářskou závislostí na malém množství produktů, přičemž neměnnost a spolupůsobení těchto faktorů vážným způsobem ohrožuje jejich rozvoj, přijímá Rada na návrh Komise evropské zákony, rámcové zákony, nařízení a rozhodnutí, zaměřené zejména na vytvoření podmínek pro uplatnění Ústavy na tyto regiony, včetně společných politik. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Akty uvedené v prvním pododstavci se týkají zejména celní a obchodní politiky, daňové politiky, svobodných pásem, zemědělské politiky a rybářské politiky, podmínek pro zásobování surovinami a základním spotřebním zbožím, státní podpory a podmínek přístupu ke strukturálním fondům a horizontálním programům Unie.

Rada přijme akty uvedené v prvním pododstavci s ohledem na zvláštní charakter a omezení nejvzdálenějších regionů, aniž by narušila integritu a soudržnost právního řádu Unie, včetně vnitřního trhu a společných politik.

Článek III-425

Ústava se nijak nedotýká úpravy vlastnictví, uplatňované v členských státech.

Článek III-426

Unie má v každém z členských států nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou jejich vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám. Může zejména nabývat a zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem. Pro tento účel je zastupována Komisí. Unie je v otázkách spojených s fungováním jejích jednotlivých orgánů zastupována vzhledem k jejich správní samostatnosti každou z nich.

Článek III-427

Evropský zákon stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Unie. Přijme se po konzultaci s dotčenými orgány.

Článek III-428

K plnění úkolů, které jí jsou svěřeny, může Komise shromažďovat veškeré informace a provádět veškeré potřebné kontroly v mezích a za podmínek stanovených evropským nařízením nebo rozhodnutím přijatým Radou prostou většinou.

Článek III-429

1. Aniž je dotčen článek 5 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, stanoví evropský zákon nebo rámcový zákon opatření k vypracování statistik, jestliže je to nezbytné k provádění činností Unie.

2. Při vypracování statistik se dodržuje nestrannost, spolehlivost, objektivita, vědecká nezávislost, hospodárnost výdajů a důvěrnost statistických informací. Hospodářským subjektům při tom nesmí vzniknout nadměrné náklady.

Článek III-430

Členové orgánů Unie, členové výborů, jakož i úředníci a jiní zaměstnanci Unie jsou povinni, a to i po skončení svých funkcí, nevyzrazovat takové informace, které jsou profesním tajemstvím, zejména údaje o podnicích, o jejich obchodních stycích nebo o struktuře jejich nákladů.

Článek III-431

Smluvní odpovědnost Unie se řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu.

V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

Odchylně od druhého pododstavce nahradí Evropská centrální banka v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jí nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

Osobní odpovědnost zaměstnanců vůči Unii se řídí služebním nebo pracovním řádem, který se na ně vztahuje.

Článek III-432

Sídlo orgánů Unie určí vlády členských států vzájemnou dohodou.

Článek III-433

Rada přijme jednomyslně evropské nařízení, kterým se stanoví pravidla pro používání jazyků v orgánech Unie, aniž je dotčen statut Soudního dvora Evropské unie.

Článek III-434

Unie požívá na území členských států výsad a imunit nezbytných k plnění svého poslání za podmínek stanovených v Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie.

Článek III-435

Práva a povinnosti vyplývající ze smluv uzavřených před 1. lednem 1958 nebo pro přistupující státy přede dnem jejich přistoupení mezi jedním nebo několika členskými státy na jedné straně a jedním nebo několika třetími zeměmi na straně druhé nejsou Ústavou dotčeny.

Pokud jsou uvedené smlouvy neslučitelné s Ústavou, použije dotyčný členský stát či členské státy všech vhodných prostředků k odstranění zjištěných neslučitelností. V případě potřeby si členské státy poskytnou vzájemnou pomoc k dosažení tohoto cíle a zaujmou případně společný přístup.

Při používání smluv uvedených v prvním pododstavci členské státy přihlížejí k tomu, že výhody poskytované v Ústavě každým z členských států jsou nedílnou součástí Unie a jsou proto neoddělitelně spojeny s vytvořením orgánů, kterým byly pravomoci svěřeny Ústavou, a s poskytováním shodných výhod všemi ostatními členskými státy.

Článek III-436

1. Ústava nebrání použití těchto pravidel:

a)	žádný členský stát není povinen poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění podle jeho názoru odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti,

každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

2. Rada může na návrh Komise jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí, kterým se mění seznam výrobků, na něž se vztahuje odst. 1 písm. b), ze dne 15. dubna 1958.

ČÁST IV

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek IV-437

Zrušení dřívějších smluv

1. Touto Smlouvou o Ústavě pro Evropu se zrušují Smlouva o založení Evropského společenství, Smlouva o Evropské unii a, za podmínek uvedených v Protokolu o aktech a smlouvách, které doplnily nebo pozměnily Smlouvu o založení Evropského společenství a Smlouvu o Evropské unii, akty a smlouvy, které je pozměnily nebo doplnily, s výhradou odstavce 2 tohoto článku.

2. Smlouvy o přistoupení

a)	Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,

b)	Řecké republiky,

c)	Španělského království a Portugalské republiky,

d)	Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a

e)	České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky

se zrušují.

Nicméně

—

ustanovení smluv uvedených v písmenech a) až d), která jsou převzata do Protokolu o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky, Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, nebo na něž se v tomto protokolu odkazuje, zůstávají v platnosti a jejich právní účinky jsou zachovány v souladu s tímto protokolem;

—

ustanovení smlouvy uvedené v písmenu e), která jsou převzata do Protokolu o smlouvě a aktu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky, nebo na něž se v tomto protokolu odkazuje, zůstávají v platnosti a jejich právní účinky jsou zachovány v souladu s tímto protokolem.

Článek IV-438

Nástupnictví a právní kontinuita

1. Evropská unie založená touto smlouvou je nástupkyní Evropské unie založené Smlouvou o Evropské unii a Evropského společenství.

2. Orgány, instituce a jiné subjekty existující ke dni vstupu této smlouvy v platnost vykonávají, s výhradou článku IV-439, své pravomoci podle této smlouvy ve složení k uvedenému dni, dokud nebudou přijata nová ustanovení za použití této smlouvy nebo do konce jejich funkčního období.

3. Akty orgánů, institucí a jiných subjektů přijaté na základě smluv a aktů zrušených článkem IV-437 zůstávají v platnosti. Jejich právní účinky jsou zachovány až do jejich zrušení, zániku nebo pozměnění za použití této smlouvy. Totéž platí pro dohody uzavřené mezi členskými státy na základě smluv a aktů zrušených článkem IV-437.

Ostatní části acquis communautaire a acquis Unie, které existují v okamžiku vstupu této smlouvy v platnost, zejména interinstitucionální dohody, rozhodnutí a dohody zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, smlouvy uzavřené členskými státy, týkající se fungování Unie nebo Společenství nebo mající souvislost s jejich činností, prohlášení, včetně prohlášení učiněných v rámci mezivládních konferencí, jakož i usnesení nebo jiné postoje Evropské rady nebo Rady a ty, které se týkají Unie nebo Společenství a byly přijaty vzájemnou dohodou členských států, jsou rovněž zachovány až do svého zrušení nebo pozměnění.

4. Judikatura Soudního dvora Evropských společenství a Soudu prvního stupně, týkající se výkladu a uplatňování smluv a aktů zrušených článkem IV-437, jakož i aktů a smluv přijatých k jejich uplatňování, obdobně zůstávají zdrojem výkladu práva Unie a zejména srovnatelných ustanovení Ústavy.

5. Kontinuita právních a správních řízení zahájených před vstupem této smlouvy v platnost je zajištěna v souladu s Ústavou. Orgány, instituce a jiné subjekty odpovědné za tato řízení přijmou za tímto účelem všechna nezbytná opatření.

Článek IV-439

Přechodná ustanovení týkající se některých orgánů

Přechodná ustanovení týkající se složení Evropského parlamentu, vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a v Radě, včetně případů, kdy nehlasují všichni členové Evropské rady či Rady, a složení Komise, včetně ministra zahraničních věcí Unie, stanoví Protokol o přechodných ustanoveních týkajících se orgánů a institucí Unie.

Článek IV-440

Územní působnost

1. Tato smlouva se vztahuje na Belgické království, Českou republiku, Dánské království, Spolkovou republiku Německo, Estonskou republiku, Řeckou republiku, Španělské království, Francouzskou republiku, Irsko, Italskou republiku, Kyperskou republiku, Lotyšskou republiku, Litevskou republiku, Lucemburské velkovévodství, Maďarskou republiku, Republiku Malta, Nizozemské království, Rakouskou republiku, Polskou republiku, Portugalskou republiku, Republiku Slovinsko, Slovenskou republiku, Finskou republiku, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

2. Tato smlouva se vztahuje na Guadeloupe, Francouzskou Guayanu, Martinik, Réunion, Azory, Madeiru a Kanárské ostrovy podle článku III-424.

3. Na zámořské země a území uvedené na seznamu v příloze II, se vztahuje zvláštní systém přidružení, který je vymezen v části III hlavě IV této smlouvy.

Tato smlouva se nevztahuje na zámořské země a území, jež udržují zvláštní vztahy se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a jež nejsou uvedeny na tomto seznamu.

4. Tato smlouva se vztahuje na evropská území, za jejichž vnější vztahy převzal odpovědnost členský stát.

5. Tato smlouva se vztahuje na Alandy s odchylkami, jež byly původně uvedeny ve smlouvě uvedené v čl. IV-437 odst. 2 písm. d) Ústavy a jež byly převzaty do hlavy V oddílu 5 Protokolu o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky a Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

6. Odchylně od odstavců 1 až 5 se

a)	tato smlouva nevztahuje na Faerské ostrovy;

tato smlouva vztahuje na výsostné oblasti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru, Akrotiri a Dhekelii, jen v míře nezbytné pro zajištění uplatňování režimu, který byl původně stanoven v Protokolu o výsostných oblastech Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru, připojeném k aktu o přistoupení, jenž je nedílnou součástí smlouvy uvedené v čl. IV-437 odst. 2 písm. e) Ústavy, a který byl převzat do části II hlavy III Protokolu o smlouvě a aktu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky;

tato smlouva vztahuje na britské Normanské ostrovy a ostrov Man jen v míře nezbytné pro zajištění uplatňování režimu, který byl pro tyto ostrovy původně stanoven ve smlouvě uvedenév čl. IV-437 odst. 2 písm. a) Ústavy pro Evropu a který byl převzat do hlavy II oddílu 3 Protokolu o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky a Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

7. Evropská rada může z podnětu dotyčného členského státu přijmout evropské rozhodnutí, kterým se vůči Unii mění status dánské, francouzské nebo nizozemské země nebo území uvedených v odstavcích 2 a 3. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí.

Článek IV-441

Regionální unie

Tato smlouva nebrání existenci ani naplňování regionálních unií mezi Belgií a Lucemburskem nebo mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem, pokud k dosažení cílů těchto unií nedostačuje používání této smlouvy.

Článek IV-442

Protokoly a přílohy

Protokoly a přílohy této smlouvy tvoří její nedílnou součást.

Článek IV-443

Řádný postup pro přijímání změn

1. Vláda kteréhokoli členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou Radě předkládat návrhy na změnu této smlouvy. Tyto návrhy předá Rada Evropské radě a oznámí se vnitrostátním parlamentům.

2. Přijme-li Evropská rada po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí prostou většinou kladné rozhodnutí ve vztahu k přezkoumání navrhovaných změn, svolá předseda Evropské rady konvent složený ze zástupců vnitrostátních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád členských států, Evropského parlamentu a Komise. Institucionální změny v měnové oblasti jsou rovněž konzultovány s Evropskou centrální bankou. Konvent přezkoumá návrhy změn a konsensem přijme doporučení pro konferenci zástupců vlád členských států podle odstavce 3.

Evropská rada může po obdržení souhlasu Evropského parlamentu prostou většinou rozhodnout, že Konvent nesvolá, pokud to není odůvodněné rozsahem navrhovaných změn. V tom případě vymezí Evropská rada mandát pro konferenci zástupců vlád členských států.

3. Konferenci zástupců vlád členských států svolá předseda Rady, aby se společně dohodly změny, které mají být v této smlouvě provedeny.

Změny vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

4. Pokud po dvou letech od podpisu smlouvy pozměňující tuto smlouvu ratifikovaly uvedenou smlouvu čtyři pětiny členských států a jeden nebo více členských států se při její ratifikaci setkalo s obtížemi, bude se touto otázkou zabývat Evropská rada.

Článek IV-444

Zjednodušený postup pro přijímání změn

1. Stanoví-li se v části III, že Rada rozhoduje v určité oblasti nebo v určitém případě jednomyslně, může Evropská rada přijmout evropské rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou.

Tento odstavec se nepoužije na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.

2. Stanoví-li se v části III, že Rada přijímá evropské zákony nebo rámcové zákony zvláštním legislativním postupem, může Evropská rada přijmout evropské rozhodnutí, kterým umožní přijímat tyto evropské zákony nebo rámcové zákony řádným legislativním postupem.

3. Každá iniciativa Evropské rady na základě odstavců 1 nebo 2 se oznámí vnitrostátním parlamentům. Vysloví-li vnitrostátní parlament ve lhůtě do šesti měsíců od tohoto oznámení svůj nesouhlas, evropské rozhodnutí uvedené v odstavcích 1 a 2 se nepřijme. Není-li nesouhlas vysloven, Evropská rada může toto rozhodnutí přijmout.

Evropská rada rozhoduje o přijetí evropských rozhodnutí uvedených v odstavcích 1 a 2 jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.

Článek IV-445

Zjednodušený postup pro přijímání změn týkajících se vnitřních politik a činností Unie

1. Vláda každého členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou předložit Evropské radě návrhy na změnu všech nebo části ustanovení části III hlavy III, které se týkají vnitřních politik Unie.

2. Evropská rada může přijmout evropské rozhodnutí o změně všech ustanovení části III hlavy III nebo jejich části. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí a, v případě institucionálních změn v měnové oblasti, s Evropskou centrální bankou.

Toto evropské rozhodnutí vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

3. Evropské rozhodnutí podle odstavce 2 nesmí zvýšit pravomoci svěřené Unii touto smlouvou.

Článek IV-446

Doba trvání

Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.

Článek IV-447

Ratifikace a vstup v platnost

1. Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky.

2. Tato smlouva vstupuje v platnost dnem 1. listopadu 2006 za předpokladu, že budou uloženy všechny ratifikační listiny, nebo nestane-li se tak, prvním dnem druhého měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny tím signatářským státem, který tak učiní jako poslední.

Článek IV-448

Původní znění a překlady

1. Tato smlouva, sepsaná v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, irském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, bude uložena v archivu vlády Italské republiky, která předá její ověřený opis všem vládám ostatních signatářských států.

2. Tato smlouva může být rovněž přeložena do jakéhokoliv jazyka určeného členskými státy z těch jazyků, jež jsou podle ústavního řádu členských států úředními jazyky na jejich celém území nebo jeho části. Dotyčný členský stát předá ověřený opis těchto překladů, který bude uložen v archivu Rady.

EN FE DE LO CUAL, los plenipotenciarios infrascritos suscriben el presente Tratado

Na DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této smlouvě své podpisy

TIL BEKRÆFTELSE HERAF har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne traktat

ZU URKUND DESSEN haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschriften unter diesen Vertrag gesetzt

SELLE KINNITUSEKS on nimetatud täievolilised esindajad käesolevale lepingule alla kirjutanud

ΕΙΣ ΠΙΣΤΩΣΗ ΤΩΝ ΑΝΩΤΕΡΩ, οι υπογεγραμμένοι πληρεξούσιοι υπέγραψαν την παρούσα Συνθήκη

IN WITNESS WHEREOF, the undersigned plenipotentiaries have signed this Treaty

EN FOI DE QUOI, les plénipotentiaires soussignés ont apposé leur signature au bas du présent traité

DÁ FHIANÚ SIN, chuir na Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an gConradh seo

IN FEDE DI CHE, i plenipotenziari sottoscritti hanno apposto la loro firma in calce al presente trattato

TO APLIECINOT, attiecīgi pilnvarotas personas ir parakstījušas šo Līgumu

TAI PALIUDYDAMI šią Sutartį pasirašė toliau nurodyti įgaliotieji atstovai

FENTIEK HITELÉÜL az alulírott meghatalmazottak aláírták ezt a szerződést

B'XIEHDA TA' DAN, il-plenipotenzjarji sottoskritti ffirmaw dan it-Trattat

TEN BLIJKE WAARVAN de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder dit verdrag hebben gesteld

W DOWÓD CZEGO niżej podpisani pełnomocnicy złożyli swoje podpisy pod niniejszym Traktatem

EM FÉ DO QUE os plenipotenciários abaixo assinados apuseram as suas assinaturas no final do presente Tratado

NA DÔKAZ TOHO dolupodpísaní splnomocnení zástupcovia podpísali túto zmluvu

V POTRDITEV TEGA so spodaj podpisani pooblaščenci podpisali to pogodbo

TÄMÄN VAKUUDEKSI alla mainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän sopimuksen

TILL BEVIS HÄRPÅ har undertecknade befullmäktigade undertecknat detta fördrag

Hecho en Roma, el veintinueve de octubre del dos mil cuatro.

V Římě dne dvacátého devátého října dva tisíce čtyři

Udfærdiget i Rom den niogtyvende oktober to tusind og fire.

Geschehen zu Rom am neunundzwanzigsten Oktober zweitausendundvier.

Kahe tuhande neljanda aasta oktoobrikuu kahekümne üheksandal päeval Roomas

Έγινε στις Ρώμη, στις είκοσι εννέα Οκτωβρίου δύο χιλιάδες τέσσερα.

Done at Rome on the twenty-ninth day of October in the year two thousand and four.

Fait à Rome, le vingt-neuf octobre deux mille quatre.

Arna dhéanamh sa Róimh, an naoú lá fichead de Dheireadh Fómhair sa bhliain dhá mhíle is a ceathair

Fatto a Roma, addì ventinove ottobre duemilaquattro.

Romā, divi tūkstoši ceturtā gada divdesmit devītajā oktobrī

Priimta du tūkstančiai ketvirtų metų spalio dvidešimt devintą dieną Romoje

Kelt Rómában, a kétezer-negyedik év október havának huszonkilencedik napján

Magħmul f'Ruma fid-disa' u għoxrin jum ta' Ottubru tas-sena elfejn u erbgħa

Gedaan te Rome, de negenentwintigste oktober tweeduizendvier.

Sporządzono w Rzymie dnia dwudziestego dziewiątego października roku dwutysięcznego czwartego

Feito em Roma, em vinte e nove de Outubro de dois mil e quatro

V Ríme dvadsiatehodeviateho októbra dvetisícštyri

V Rimu, devetindvajsetega oktobra leta dva tisoč štiri

Tehty Roomassa kahdentenakymmenentenäyhdeksäntenä päivänä lokakuuta vuonna kaksituhattaneljä.

Som skedde i Rom den tjugonionde oktober tjugohundrafyra.

Pour Sa Majesté le Roi des Belges

Voor Zijne Majesteit de Koning der Belgen

Für Seine Majestät den König der Belgier

Cette signature engage également la Communauté française, la Communauté flamande, la Communauté germanophone, la Région wallonne, la Région flamande et la Région de Bruxelles-Capitale.

Deze handtekening verbindt eveneens de Vlaamse Gemeenschap, de Franse Gemeenschap, de Duitstalige Gemeenschap, het Vlaamse Gewest, het Waalse Gewest en het Brussels Hoofdstedelijk Gewest.

Diese Unterschrift bindet zugleich die Deutschsprachige Gemeinschaft, die Flämische Gemeinschaft, die Französische Gemeinschaft, die Wallonische Region, die Flämische Region und die Region Brüssel-Hauptstadt.

Za prezidenta České republiky

For Hendes Majestæt Danmarks Dronning

Für den Präsidenten der Bundesrepublik Deutschland

Eesti Vabariigi Presidendi nimel

Για τον Πρόεδρο της Ελληνικής Δημοκρατίας

Por Su Majestad el Rey de España

Pour le Président de la République française

Thar ceann Uachtarán na hÉireann

For the President of Ireland

Per il Presidente della Repubblica italiana

Για τον Πρόεδρο της Κυπριακής Δημοκρατίας

Latvĳas Republikas Valsts prezidentes vārdā

Lietuvos Respublikos Prezidento vardu

Pour Son Altesse Royale le Grand-Duc de Luxembourg

A Magyar Köztársaság Elnöke részéről

Għall-President ta' Malta

Voor Hare Majesteit de Koningin der Nederlanden

Für den Bundespräsidenten der Republik Österreich

Za Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej

Pelo Presidente da República Portuguesa

Za predsednika Republike Slovenĳe

Za prezidenta Slovenskej republiky

Suomen Tasavallan Presidentin puolesta

För Republiken Finlands President

För Konungariket Sveriges regering

For Her Majesty the Queen of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland

PROTOKOLY A PŘÍLOHY

A. PROTOKOLY

PŘIPOJENÉ KE SMLOUVĚ O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

PROTOKOL O ÚLOZE VNITROSTÁTNÍCH PARLAMENTŮ V EVROPSKÉ UNII

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že způsob kontroly vlád vnitrostátními parlamenty, pokud jde o činnosti Unie, je záležitostí ústavního uspořádání a praxe každého členského státu,

PŘEJÍCE SI podnítit větší zapojení vnitrostátních parlamentů do činností Evropské unie a zvýšit jejich možnost vyjadřovat se k návrhům evropských legislativních aktů, jakož i k jiným záležitostem, které pro ně mohou mít zvláštní význam,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

HLAVA I

INFORMOVÁNÍ VNITROSTÁTNÍCH PARLAMENTŮ

Článek 1

Podklady pro konzultace vydané Komisí (zelené a bílé knihy a sdělení) předává Komise při jejich zveřejnění přímo vnitrostátním parlamentům. Komise rovněž předává vnitrostátním parlamentům, a to současně jako Evropskému parlamentu a Radě, roční legislativní program a jakýkoli další nástroj legislativního plánování nebo politické strategie.

Článek 2

Návrhy evropských legislativních aktů zasílané Evropskému parlamentu a Radě se předávají vnitrostátním parlamentům.

Pro účely tohoto protokolu se „návrhem evropského legislativního aktu“ rozumí návrhy Komise, podněty skupiny členských států, podněty Evropského parlamentu, žádosti Soudního dvora, doporučení Evropské centrální banky nebo žádosti Evropské investiční banky za účelem přijetí evropského legislativního aktu.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházející od Komise předá Komise přímo vnitrostátním parlamentům, a to současně jako Evropskému parlamentu a Radě.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházející od Evropského parlamentu předá Evropský parlament přímo vnitrostátním parlamentům.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházející od skupiny členských států, Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky předá vnitrostátním parlamentům Rada.

Článek 3

Vnitrostátní parlamenty mohou zaslat postupem uvedeným v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko k tomu, zda je návrh evropského legislativního aktu v souladu se zásadou subsidiarity.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od skupiny členských států, předá předseda Rady odůvodněné stanovisko či odůvodněná stanoviska vládám těchto členských států.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, předá předseda Rady odůvodněné stanovisko či odůvodněná stanoviska dotyčnému orgánu nebo dotyčné instituci.

Článek 4

Mezi okamžikem, kdy je návrh evropského legislativního aktu zpřístupněn vnitrostátním parlamentům v úředních jazycích Unie, a okamžikem, kdy je zařazen na předběžný pořad jednání Rady ke svému přijetí nebo k přijetí postoje v rámci legislativního postupu, musí uplynout lhůta šesti týdnů. Výjimky jsou možné v případě naléhavosti, přičemž se důvody pro ně uvedou v aktu nebo postoji Rady. Kromě náležitě odůvodněných naléhavých případů nesmí v průběhu těchto šesti týdnů dojít k žádné dohodě o daném návrhu evropského legislativního aktu. Kromě náležitě odůvodněných naléhavých případů musí mezi zařazením návrhu evropského legislativního aktu na předběžný pořad jednání Rady a přijetím postoje uplynout lhůta deseti dní.

Článek 5

Pořady jednání a výsledky zasedání Rady včetně zápisů ze zasedání, na nichž Rada jedná o návrzích evropských legislativních aktů, se předávají přímo vnitrostátním parlamentům současně jako vládám členských států.

Článek 6

Hodlá-li Evropská rada využít čl. IV-444 odst.1 nebo 2 Ústavy, musejí být vnitrostátní parlamenty informovány o iniciativě Evropské rady nejméně šest měsíců před přijetím evropského rozhodnutí.

Článek 7

Účetní dvůr předá svou výroční zprávu pro informaci vnitrostátním parlamentům současně jako Evropskému parlamentu a Radě.

Článek 8

V případě vícekomorových parlamentů se ustanovení článků 1 až 7 vztahují na všechny komory, z nichž se skládají.

HLAVA II

MEZIPARLAMENTNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 9

Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty společně vymezí organizaci a podporu účinné a řádné meziparlamentní spolupráce v Evropské unii.

Článek 10

Konference výborů pro evropské záležitosti může Evropskému parlamentu, Radě a Komisi dávat veškeré podněty, které považuje za účelné. Tato konference mimo jiné podporuje výměnu informací a osvědčených zkušeností mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, což platí i pro jejich specializované výbory. Může rovněž pořádat meziparlamentní přednášky na zvláštní témata, zejména jednat o otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně společné bezpečnostní a obranné politiky. Podněty Konference nezavazují vnitrostátní parlamenty ani nepředjímají jejich postoje.

PROTOKOL O POUŽÍVÁNÍ ZÁSAD SUBSIDIARITY A PROPORCIONALITY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána nejblíže občanům Unie,

ODHODLÁNY stanovit podmínky použití zásad subsidiarity a proporcionality, zakotvených v článku I-11 Ústavy a vytvořit systém kontroly používání těchto zásad,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Každý orgán neustále dbá na dodržování zásad subsidiarity a proporcionality vymezených v článku I-11 Ústavy.

Článek 2

Před předložením návrhu evropského legislativního aktu povede Komise rozsáhlé konzultace. Tyto konzultace musí případně přihlížet k regionálnímu a místnímu rozměru zamýšlené činnosti. V mimořádně naléhavých případech Komise tyto konzultace nepovede. Své rozhodnutí odůvodní v návrhu.

Článek 3

Pro účely tohoto protokolu se „návrhem evropského legislativního aktu“ rozumí návrhy Komise, podněty skupiny členských států, podněty Evropského parlamentu, žádosti Soudního dvora, doporučení Evropské centrální banky a žádosti Evropské investiční banky za účelem přijetí evropského legislativního aktu.

Článek 4

Komise předá své návrhy evropských legislativních aktů a své pozměněné návrhy vnitrostátním parlamentům členských států současně jako normotvůrci Unie.

Evropský parlament předá své návrhy evropských legislativních aktů a své pozměněné návrhy vnitrostátním parlamentům.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházejících od skupiny členských států, Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, jakož i pozměněné návrhy předá vnitrostátním parlamentům členských států Rada.

Po přijetí legislativních usnesení Evropského parlamentu a postojů Rady je tyto orgány předají vnitrostátním parlamentům.

Článek 5

Návrhy evropských legislativních aktů se odůvodňují s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality. Každý návrh evropského legislativního aktu by měl obsahovat zevrubnou informaci umožňující posoudit soulad se zásadami subsidiarity a proporcionality. Tato informace by měla obsahovat zhodnocení finančního dopadu návrhu a, jde-li o evropský rámcový zákon, důsledky pro přijetí prováděcích předpisů členskými státy včetně, je-li to třeba, pro regionální předpisy. Důvody umožňující dospět k závěru, že cílů Unie lze lépe dosáhnout na její úrovni, se opírají o kvalitativní a, kdekoli je to možné, kvantitativní údaje. Návrhy evropských legislativních aktů přihlížejí k nutnosti postupovat tak, aby každá zátěž, finanční nebo správní, příslušející Unii, vnitrostátním vládám, regionálním nebo místním orgánům, hospodářským subjektům a občanům byla co nejmenší a přiměřená cíli, jehož má být dosaženo.

Článek 6

Ode dne předání návrhu evropského legislativního aktu může každý vnitrostátní parlament nebo kterákoli komora vnitrostátního parlamentu ve lhůtě šesti týdnů zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko uvádějící, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiarity. Je věcí vnitrostátního parlamentu nebo komory vnitrostátního parlamentu konzultovat, kde je to vhodné, regionální parlamenty, které mají normotvornou pravomoc.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od skupiny členských států, předá předseda Rady stanovisko vládám těchto členských států.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, předá předseda Rady stanovisko dotyčnému orgánu nebo dotyčné instituci.

Článek 7

Evropský parlament, Rada a Komise a případně skupina členských států, Soudní dvůr, Evropská centrální banka nebo Evropská investiční banka, pochází-li od nich návrh legislativního aktu, přihlížejí k odůvodněným stanoviskům, která vydaly vnitrostátní parlamenty nebo komora jednoho z těchto vnitrostátních parlamentů.

Každý vnitrostátní parlament má dva hlasy rozdělené na základě vnitrostátního parlamentního systému. V dvoukomorovém parlamentním systému má každá komora jeden hlas.

Pokud odůvodněná stanoviska o nedodržení zásady subsidiarity v návrhu evropského legislativního aktu představují nejméně jednu třetinu všech hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům podle druhého pododstavce, musí být návrh přezkoumán. Jde-li o návrh evropského legislativního aktu předloženého na základě článku III-264 Ústavy a týkajícího se prostoru svobody, bezpečnosti a práva, je třeba jedné čtvrtiny hlasů.

Po takovém přezkoumání může Komise a případně skupina členských států, Soudní dvůr, Evropská centrální banka nebo Evropská investiční banka, pochází-li od nich návrh legislativního aktu, rozhodnout, že návrh buď zachová, změní nebo jej odvolá. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Článek 8

Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o žalobách týkajících se porušení zásady subsidiarity některým evropským legislativním aktem, které byly podány podle článku III-365 Ústavy členskými státy nebo jimi byly oznámeny v souladu s jejich právními řády jménem vnitrostátních parlamentů či jejich komory.

Podle stejného článku může takové žaloby podávat rovněž Výbor regionů v případě evropských legislativních aktů, pro jejichž přijetí Ústava stanoví, že má být konzultován.

Článek 9

Komise každoročně předkládá Evropské radě, Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům zprávu o používání článku I-9 Ústavy. Tuto výroční zprávu rovněž předloží Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

PROTOKOL O STATUTU SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI stanovit statut Soudního dvora Evropské unie podle článku III-381 Ústavy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

Článek 1

Soudní dvůr Evropské unie je ustaven a vykonává své funkce v souladu s Ústavou, Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o ESAE) a tímto statutem.

HLAVA I

POSTAVENÍ SOUDCŮ A GENERÁLNÍCH ADVOKÁTŮ

Článek 2

Každý soudce je povinen před nastoupením do své funkce složit před Soudním dvorem na veřejném zasedání slib, že bude vykonávat svou funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudního dvora.

Článek 3

Soudci jsou vyňati z pravomoci soudů. Pokud jde o úkony spojené s výkonem jejich funkce, včetně ústních a písemných projevů, jsou vyňati z pravomoci soudů i po skončení svých funkcí.

Soudní dvůr je může rozhodnutím přijatým v plénu této imunity zbavit. Týká-li se rozhodnutí člena Tribunálu nebo člena specializovaného soudu, rozhodne Soudní dvůr po konzultaci dotyčného soudu.

Je-li po zbavení imunity zahájeno proti některému soudci trestní řízení, může být tento soudce v každém členském státě postaven pouze před takový soud, který je příslušný k trestnímu řízení proti soudcům nejvyšších soudních instancí v tomto členském státě.

Články 11 až 14 a článek 17 Protokolu o výsadách a imunitách Unie se vztahují na soudce, generální advokáty, tajemníky a pomocné zpravodaje Soudního dvora Evropské unie, aniž jsou dotčena ustanovení týkající se imunity soudců, která jsou uvedena v prvním, druhém a třetím pododstavci tohoto článku.

Článek 4

Soudci nesmí vykonávat žádnou politickou nebo správní funkci.

Neudělí-li Rada evropským rozhodnutím přijatým prostou většinou mimořádně výjimku z tohoto pravidla, nesmějí během funkčního období vykonávat žádnou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost.

Při svém nástupu se slavnostně zavazují během výkonu své funkce i po jeho ukončení zachovávat povinnosti vyplývající z jejich funkce, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období.

V případě pochybnosti rozhoduje Soudní dvůr. Týká-li se rozhodnutí člena Tribunálu nebo člena specializovaného soudu, rozhodne Soudní dvůr po konzultaci dotyčného soudu.

Článek 5

Funkce soudce zaniká kromě pravidelných obměn a smrti odstoupením.

V případě odstoupení soudce se dopis o odstoupení zasílá předsedovi Soudního dvora s tím, aby jej předložil předsedovi Rady. Uvědoměním předsedy Rady se místo uvolňuje.

S výjimkou případů, na které se použije článek 6, zastává každý soudce svou funkci, dokud se jí neujme jeho nástupce.

Článek 6

Soudce může být zbaven funkce nebo mu může být odňat nárok na důchod nebo jej nahrazující požitky pouze tehdy, nesplňuje-li nadále podle jednomyslného názoru soudců a generálních advokátů Soudního dvora požadované podmínky nebo neplní-li nadále povinnosti vyplývající ze své funkce. Dotyčný soudce se těchto jednání neúčastní. Je-li dotyčná osoba členem Tribunálu nebo specializovaného soudu, rozhodne Soudní dvůr po konzultaci dotyčného soudu.

Tajemník sdělí rozhodnutí Soudního dvora předsedům Evropského parlamentu a Komise a oznámí je předsedovi Rady.

V případě rozhodnutí o zbavení některého soudce jeho funkce se místo uvolňuje oznámením tohoto rozhodnutí předsedovi Rady.

Článek 7

Skončí-li výkon funkce soudce před uplynutím jeho funkčního období, je nahrazen na zbývající část funkčního období.

Článek 8

Články 2 až 7 se vztahují i na generální advokáty.

HLAVA II

ORGANIZACE SOUDNÍHO DVORA

Článek 9

Částečná obměna, k níž dochází každé tři roky, se střídavě týká třinácti a dvanácti soudců.

Částečná obměna generálních advokátů, k níž dochází každé tři roky, se týká vždy čtyř generálních advokátů.

Článek 10

Tajemník skládá před Soudním dvorem slib, že bude vykonávat svou funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudního dvora.

Článek 11

Soudní dvůr zajistí zastupování tajemníka v případě překážky jeho účasti.

Článek 12

Soudnímu dvoru jsou přiděleni úředníci a jiní zaměstnanci, aby zajistili jeho chod. Jsou podřízeni tajemníkovi pod dohledem předsedy.

Článek 13

Evropským zákonem lze rozhodnout o jmenování pomocných zpravodajů a upravit jejich postavení. Přijme se na žádost Soudního dvora. Pomocní zpravodajové mohou být za podmínek stanovených jednacím řádem povoláni k účasti na přípravném šetření k věcem předloženým Soudnímu dvoru a ke spolupráci se soudcem zpravodajem.

Pomocné zpravodaje jmenuje Rada evropským rozhodnutím přijatým prostou většinou z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a mají požadovanou právnickou kvalifikaci. Před Soudním dvorem skládají slib, že budou svou funkci vykonávat zcela nestranně a svědomitě a že budou zachovávat tajnost porad Soudního dvora.

Článek 14

Soudci, generální advokáti a tajemník musí mít bydliště v místě sídla Soudního dvora.

Článek 15

Soudní dvůr vykonává svou činnost nepřetržitě. Trvání soudních prázdnin stanoví Soudní dvůr s ohledem na své úřední potřeby.

Článek 16

Soudní dvůr vytváří senáty složené ze tří a pěti soudců. Soudci volí ze svého středu předsedy senátů. Předsedové senátů složených z pěti soudců jsou voleni na dobu tří let. Mohou být zvoleni dvakrát po sobě.

Velký senát je složen ze třinácti soudců. Předsedá mu předseda Soudního dvora. Členy velkého senátu jsou rovněž předsedové senátů složených z pěti soudců a jiní soudci určení za podmínek stanovených jednacím řádem.

Soudní dvůr zasedá ve velkém senátu, požádá-li o to členský stát nebo orgán Unie, který je stranou v řízení.

Soudní dvůr zasedá v plénu při řízení na základě čl. III-335 odst. 2, čl. III-347 druhého pododstavce, článku III-349 nebo čl. III-385 odst. 6 Ústavy.

Navíc může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že věc bude předložena plénu, má-li za to, že věc, kterou se zabývá, má mimořádný význam.

Článek 17

Soudní dvůr může platně rozhodovat jen v lichém počtu soudců.

Rozhodnutí senátů složených ze tří nebo pěti soudců jsou platná, pouze pokud jsou přijata třemi soudci.

Rozhodnutí velkého senátu jsou platná, pouze pokud je přítomno devět soudců.

Rozhodnutí pléna Soudního dvora jsou platná, pouze pokud je přítomno patnáct soudců.

V případě překážky účasti jednoho soudce senátu může být za podmínek stanovených jednacím řádem povolán soudce, který je členem jiného senátu.

Článek 18

Soudci a generální advokáti se nemohou účastnit rozhodování v žádné věci, ve které dříve vystupovali jako zmocněnci, poradci nebo advokáti jedné ze stran nebo o níž byli povoláni rozhodnout jako členové soudu či vyšetřovací komise nebo v jakémkoli jiném postavení.

Jestliže má soudce nebo generální advokát ze zvláštního důvodu za to, že se nemůže účastnit projednávání a rozhodování v určité věci, sdělí to předsedovi. V případě, že se předseda domnívá, že se některý soudce nebo generální advokát nemá ze zvláštního důvodu účastnit projednávání a rozhodování v určité věci, upozorní na to dotyčného.

V případě obtíží při použití tohoto článku rozhoduje Soudní dvůr.

Strana se nemůže dovolávat státní příslušnosti soudce nebo skutečnosti, že soudce její státní příslušnosti není členem Soudního dvora nebo některého senátu, za tím účelem, aby žádala změnu složení Soudního dvora nebo některého senátu.

HLAVA III

ŘÍZENÍ PŘED SOUDNÍM DVOREM

Článek 19

Členské státy a orgány Unie zastupuje před Soudním dvorem zmocněnec jmenovaný pro každou jednotlivou věc. Zmocněnci může být nápomocen poradce nebo advokát.

Stejným způsobem jsou zastupovány státy, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a nejsou členskými státy, jakož i Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) uvedený ve zmíněné dohodě.

Jiné strany musí být zastoupeny advokátem.

Zastupovat některou stranu před Soudním dvorem nebo jí být nápomocen může pouze advokát oprávněný k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Zmocněnci, poradci a advokáti vystupující před Soudním dvorem požívají práv a záruk nezbytných k nezávislému výkonu svých funkcí za podmínek, které určí jednací řád.

Soudní dvůr má vůči poradcům a advokátům, kteří před ním vystupují, pravomoci obvykle přiznávané soudům, a to za podmínek, které určí jednací řád.

Vysokoškolští učitelé, kteří jsou státními příslušníky členských států, jejichž právní řád jim přiznává právo vystupovat před soudy, požívají u Soudního dvora práv, která tento článek přiznává advokátům.

Článek 20

Řízení před Soudním dvorem má dvě části: písemnou a ústní.

Písemná část řízení zahrnuje doručení žalob, písemných podání, žalobních odpovědí a vyjádření a případně replik, jakož i veškerých podpůrných listin a dokladů nebo jejich ověřených opisů stranám a orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, jejichž akty jsou předmětem sporu.

Doručení zajistí tajemník v pořadí a ve lhůtách stanovených jednacím řádem.

Ústní část řízení zahrnuje přednesení zprávy soudce zpravodaje, slyšení zmocněnců, poradců a advokátů, jakož i stanoviska generálního advokáta a podle potřeby i výslechu svědků a znalců.

Má-li Soudní dvůr za to, že věc neobsahuje žádnou novou právní otázku, může po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že věc bude projednána bez stanoviska generálního advokáta.

Článek 21

Žaloba k Soudnímu dvoru se podává prostřednictvím tajemníka. Musí obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce, postavení podepsaného, označení strany nebo stran, proti nimž se žaloba podává, předmět sporu, návrh rozhodnutí a stručný popis žalobních důvodů.

K žalobě musí být v případě potřeby připojen akt, jehož zrušení se požaduje, nebo v případě uvedeném v článku III-367 Ústavy doklad o datu výzvy zmíněné v tomto článku. Jestliže tyto písemnosti nebyly k žalobě připojeny, vyzve tajemník žalobce, aby jej v přiměřené lhůtě dodal, přičemž žaloba nesmí být odmítnuta proto, že tato vada byla odstraněna teprve po uplynutí lhůty stanovené pro podání žaloby.

Článek 22

V případech podle článku 18 Smlouvy o ESAE se odvolání podává k Soudnímu dvoru prostřednictvím tajemníka. Musí obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce, postavení podepsaného, označení rozhodnutí, proti němuž se žaloba podává, označení sporných stran, předmět sporu, návrh rozhodnutí a stručný popis žalobních důvodů.

K odvolání musí být připojen ověřený opis napadeného rozhodnutí rozhodčího výboru.

Zamítne-li Soudní dvůr odvolání, nabývá rozhodnutí rozhodčího výboru právní moci.

Zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí rozhodčího výboru, může být řízení před rozhodčím výborem na návrh některé ze stran znovu zahájeno. Rozhodčí výbor je přitom vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí Soudního dvora.

Článek 23

V případech uvedených v článku III-369 Ústavy doručí příslušný vnitrostátní soud Soudnímu dvoru své rozhodnutí, jímž bylo řízení přerušeno a věc předložena Soudnímu dvoru. Toto rozhodnutí pak oznámí tajemník Soudního dvora zúčastněným stranám, členským státům a Komisi, jakož i orgánu, instituci nebo jinému subjektu, který přijal akt, jehož platnost nebo výklad je předmětem sporu.

Do dvou měsíců od tohoto oznámení mají strany, členské státy, Komise a podle okolností i orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, který přijal akt, jehož platnost nebo výklad je předmětem sporu, právo předložit Soudnímu dvoru písemná podání nebo vyjádření.

Tajemník Soudního dvora oznámí rozhodnutí vnitrostátního soudu státům, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a nejsou členskými státy, jakož i Kontrolnímu úřadu ESVO uvedenému ve zmíněné dohodě, a které mohou do dvou měsíců od tohoto oznámení, jedná-li se o některou z oblastí působnosti zmíněné dohody, předložit Soudnímu dvoru písemná podání nebo vyjádření. Tento pododstavec se nevztahuje na otázky vyplývající z oblasti působnosti Smlouvy o ESAE.

Pokud dohoda týkající se určené oblasti uzavřená mezi Radou a jedním nebo více třetími státy stanoví, že tyto státy mají právo předkládat podání nebo písemná vyjádření, pokud soud členského státu požádá Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce spadající do oblasti působnosti dohody, je rozhodnutí vnitrostátního soudu obsahující uvedenou otázku také oznámeno dotyčným třetím státům. Do dvou měsíců od tohoto oznámení mohou tyto státy předložit Soudnímu dvoru podání nebo písemná vyjádření.

Článek 24

Soudní dvůr může vyzvat strany, aby předložily veškeré dokumenty a poskytly veškeré informace, které pokládá za žádoucí. V případě odmítnutí to Soudní dvůr vezme na vědomí.

Soudní dvůr může rovněž požádat členské státy a orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, které nejsou stranami sporu, o veškeré údaje, jež považuje za nezbytné pro účely řízení.

Článek 25

Soudní dvůr může kdykoli pověřit kteroukoli osobu, sdružení osob, úřad, výbor nebo orgán podle své volby vypracováním odborného posudku.

Článek 26

Výslech svědků se provádí za podmínek, které stanoví jednací řád.

Článek 27

Vůči svědkům, kteří odpírají plnit svědeckou povinnost, vykonává Soudní dvůr pravomoci soudům obvykle přiznávané a může ukládat peněžité tresty za podmínek, které stanoví jednací řád.

Článek 28

Svědci a znalci mohou být vyslechnuti pod přísahou ve formě, kterou stanoví jednací řád, anebo způsobem, který stanoví právní řád domovského státu svědka nebo znalce.

Článek 29

Soudní dvůr může přikázat, aby byl svědek nebo znalec vyslechnut soudním orgánem v místě svého bydliště.

Tento příkaz se zašle k provedení příslušnému soudnímu orgánu způsobem, který stanoví jednací řád. Písemnosti, které byly získány na základě tohoto dožádání, se vracejí Soudnímu dvoru stejným způsobem.

Soudní dvůr nese náklady, pokud je případně nepřenese na strany.

Článek 30

Každý členský stát posuzuje porušení slibu svědky nebo znalci jako obdobný trestný čin spáchaný před svým vnitrostátním soudem v občanskoprávním řízení. Na základě oznámení Soudního dvora stíhá pachatele tohoto činu před příslušným vnitrostátním soudem.

Článek 31

Jednání je veřejné, nerozhodne-li Soudní dvůr z vážných důvodů z úřední povinnosti nebo na návrh stran jinak.

Článek 32

V průběhu jednání může Soudní dvůr vyslýchat znalce, svědky i samy strany. Za strany však mohou ústně jednat pouze jejich zástupci.

Článek 33

O každém jednání se sepisuje protokol, který podepisují předseda a tajemník.

Článek 34

Pořad jednání stanoví předseda.

Článek 35

Porady Soudního dvora jsou a zůstanou tajné.

Článek 36

Rozsudky musí být odůvodněny. Uvádějí se v nich jména soudců, kteří se účastnili rozhodování.

Článek 37

Rozsudky podepisují předseda a tajemník. Vyhlašují se na veřejném zasedání.

Článek 38

Soudní dvůr rozhoduje o nákladech řízení.

Článek 39

Předseda Soudního dvora může ve zkráceném řízení, které se v nezbytném rozsahu může odchylovat od určitých pravidel obsažených v tomto statutu a které bude upraveno jednacím řádem, rozhodnout o návrzích na odklad provádění napadeného aktu podle čl. III-379 odst. 1 Ústavy nebo podle článku 157 Smlouvy o ESAE, na nařízení předběžných opatření podle čl. III-379 odst. 2 Ústavy nebo na zastavení výkonu rozhodnutí podle čl. III-401 čtvrtého pododstavce Ústavy nebo podle čl. 164 třetího pododstavce Smlouvy o ESAE.

Není-li předseda přítomen, zastoupí jej jiný soudce za podmínek stanovených jednacím řádem.

Rozhodnutí vydané předsedou nebo jeho zástupcem má pouze předběžnou povahu a nepředjímá rozhodnutí Soudního dvora ve věci samé.

Článek 40

Členské státy a orgány Unie mohou ve sporech předložených Soudnímu dvoru přistoupit k řízení.

Totéž právo mají instituce a jiné subjekty Unie a každá jiná osoba, které mohou prokázat zájem na rozhodnutí sporu předloženého Soudnímu dvoru. Fyzické nebo právnické osoby nesmí zasahovat do sporů mezi členskými státy, sporů mezi orgány Unie nebo sporů mezi členskými státy a orgány Unie.

Aniž je dotčen druhý pododstavec, mohou státy, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a které nejsou členskými státy, jakož i Kontrolní úřad ESVO uvedený ve zmíněné dohodě, přistoupit k řízení ve sporech týkajících se některé oblasti působnosti zmíněné dohody.

Návrhy obsažené v žádosti o přistoupení k řízení se omezí na podporu návrhů jedné ze stran sporu.

Článek 41

Jestliže žalovaná strana nepodá písemná vyjádření, ačkoli byla řádně vyrozuměna, bude proti ní vydán rozsudek pro zmeškání. Proti rozsudku se lze odvolat ve lhůtě jednoho měsíce po jeho oznámení. Nerozhodne-li Soudní dvůr jinak, nemá odvolání odkladný účinek na výkon rozsudku pro zmeškání.

Článek 42

Členské státy, orgány, instituce a jiné subjekty Unie a ostatní fyzické nebo právnické osoby mohou v případech a za podmínek, které budou stanoveny jednacím řádem, vznést námitky třetí osoby proti rozsudkům, jestliže se tyto rozsudky týkají jejich práv a jestliže byly vydány bez jejich účasti.

Článek 43

V případě pochybností o smyslu a dosahu některého rozsudku je Soudní dvůr příslušný podat jeho výklad na žádost kterékoli strany nebo orgánu Unie, jestliže prokáží, že mají na věci oprávněný zájem.

Článek 44

Obnovu řízení lze u Soudního dvora žádat jen z toho důvodu, že byly zjištěny nové rozhodné skutečnosti, které před vynesením rozsudku nebyly známy Soudnímu dvoru ani straně, která o obnovu žádá.

Obnovené řízení se zahajuje rozhodnutím Soudního dvora, které výslovně uvádí existenci nové skutečnosti, přiznává jí význam odůvodňující obnovení řízení a prohlašuje proto žádost za přípustnou.

Žádost o obnovu řízení není přípustná po uplynutí lhůty deseti let od vydání rozsudku.

Článek 45

Jednací řád stanoví mimořádné lhůty z důvodu vzdálenosti.

Zánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci.

Článek 46

Nároky vůči Unii z mimosmluvní odpovědnosti se promlčují za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se zakládají. Promlčení se přerušuje buď podáním žaloby u Soudního dvora, nebo předběžnou žádostí, kterou poškozený předloží příslušnému orgánu Unie. V naposledy uvedeném případě musí být žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku III-365 Ústavy. Použije se čl. III-367 druhý pododstavec Ústavy.

Tento článek se rovněž vztahuje na nároky vůči Evropské centrální bance z mimosmluvní odpovědnosti.

HLAVA IV

TRIBUNÁL

Článek 47

Ustanovení čl. 9 prvního pododstavce, článků 14 a 15, čl. 17 prvního, druhého, čtvrtého a pátého pododstavce a článku 18 se použijí na Tribunál a jeho členy.

Články 10, 11 a 14 se přiměřeně použijí na tajemníka Tribunálu.

Článek 48

Tribunál se skládá z dvaceti pěti soudců.

Článek 49

Členové Tribunálu mohou být povoláni, aby plnili úkoly generálního advokáta.

Úlohou generálního advokáta je předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí v některých věcech předložených Tribunálu a být mu tím nápomocen při plnění jeho poslání.

Kritéria pro výběr těchto věcí a postup povolávání generálních advokátů stanoví jednací řád Tribunálu.

Člen povolaný k výkonu funkce generálního advokáta v určité věci se nesmí účastnit rozhodování v téže věci.

Článek 50

Tribunál zasedá v senátech o třech nebo pěti soudcích. Soudci volí ze svého středu předsedy senátů. Předsedové senátů složených z pěti soudců jsou voleni na dobu tří let. Mohou být zvoleni dvakrát po sobě.

Složení senátů a přidělování věcí jednotlivým senátům určí jednací řád. Ve věcech vymezených jednacím řádem může Tribunál zasedat v plénu nebo jako samosoudce.

Jednací řád může rovněž stanovit, ve kterých věcech a za jakých podmínek Tribunál zasedá ve velkém senátu.

Článek 51

Odchylně od pravidla stanoveného v čl. III-358 odst. 1 Ústavy je Soudní dvůr výlučně příslušný rozhodovat o žalobách uvedených v článcích III-365 a III-367 Ústavy podaných členským státem

proti aktu nebo nečinnosti Evropského parlamentu nebo Rady nebo těchto dvou orgánů rozhodujících společně, s výjimkou

—	evropských rozhodnutí přijatých Radou podle čl. III-168 odst. 2 třetího pododstavce Ústavy,

—	aktů Rady přijatých na základě aktu Rady týkajícího se obchodních ochranných opatření ve smyslu článku III-315 Ústavy,

—	aktů Rady, kterými Rada vykonává prováděcí pravomoci v souladu s čl. I-37 odst. 2 Ústavy;

b)	proti aktu nebo nečinnosti Komise podle čl. III-420 odst. 1 Ústavy.

Soudní dvůr je rovněž výlučně příslušný rozhodovat o žalobách uvedených v týchž článcích, které podal orgán Unie proti aktu nebo nečinnosti Evropského parlamentu, Rady, těchto dvou orgánů rozhodujících společně nebo Komise nebo které podal orgán proti aktu nebo nečinnosti Evropské centrální banky.

Článek 52

Předseda Soudního dvora a předseda Tribunálu určí vzájemnou dohodou, za jakých podmínek budou úředníci a jiní zaměstnanci Soudního dvora poskytovat služby Tribunálu, aby zajistili jeho chod. Někteří úředníci a jiní zaměstnanci jsou podřízeni tajemníkovi Tribunálu pod dohledem předsedy Tribunálu.

Článek 53

Řízení před Tribunálem se řídí hlavou III.

Řízení před Tribunálem bude podle potřeby upřesněno a doplněno jednacím řádem. Jednací řád se může odchýlit od čl. 40 čtvrtého pododstavce a článku 41 s ohledem na zvláštnosti sporů v oblasti práv duševního vlastnictví.

Odchylně od čl. 20 čtvrtého pododstavce může generální advokát předkládat odůvodněné návrhy rozhodnutí písemně.

Článek 54

Je-li žaloba nebo jiná procesní písemnost určená Tribunálu omylem podána tajemníkovi Soudního dvora, předá ji neprodleně tajemníkovi Tribunálu. Obdobně je-li žaloba nebo jiná procesní písemnost určená Soudnímu dvoru omylem podána tajemníkovi Tribunálu, předá ji neprodleně tajemníkovi Soudního dvora.

Pokud Tribunál zjistí, že není příslušný k řízení ve věci, ve které je příslušný Soudní dvůr, postoupí věc Soudnímu dvoru. Obdobně pokud Soudní dvůr zjistí, že je k řízení příslušný Tribunál, postoupí věc Tribunálu, který již poté nemůže prohlásit svou nepříslušnost.

Jsou-li Soudnímu dvoru i Tribunálu předloženy věci, které mají stejný předmět nebo se týkají stejné otázky výkladu nebo otázky platnosti stejného aktu, může Tribunál po vyslechnutí stran přerušit řízení, dokud Soudní dvůr nevynese rozsudek nebo, jedná-li se o věc předloženou na základě článku III-365 Ústavy nebo článku 146 Smlouvy o ESAE, prohlásit svou nepříslušnost, aby umožnil Soudnímu dvoru rozhodnout v této věci. Za stejných podmínek může Soudní dvůr rovněž rozhodnout o přerušení řízení, která zahájil. V tom případě řízení před Tribunálem pokračuje.

Napadnou-li členský stát a některý orgán stejný akt, prohlásí Tribunál svou nepříslušnost, aby umožnil Soudnímu dvoru rozhodnout v této věci.

Článek 55

Tajemník Tribunálu oznámí konečná rozhodnutí Tribunálu, rozhodnutí, která řeší věc pouze částečně, nebo rozhodnutí o procesní otázce týkající se nepříslušnosti Tribunálu nebo nepřípustnosti žaloby všem stranám, jakož i všem členským státům a orgánům Unie, přestože nebyli účastníky řízení před Tribunálem.

Článek 56

Proti konečným rozhodnutím Tribunálu, proti rozhodnutím, která řeší věc pouze částečně, nebo proti rozhodnutím o procesní otázce týkající se nepříslušnosti Tribunálu nebo nepřípustnosti žaloby lze ve lhůtě dvou měsíců od oznámení napadeného rozhodnutí podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru.

Tento opravný prostředek může podat kterákoli strana, jejímž návrhům nebylo zcela nebo zčásti vyhověno. Jiní účastníci než členské státy nebo orgány Unie mohou podat opravný prostředek, pouze pokud se jich rozhodnutí Tribunálu přímo týká.

S výjimkou sporů mezi Unií a jejími zaměstnanci mohou tento opravný prostředek podat rovněž členské státy a orgány Unie, které nebyly účastníky řízení před Tribunálem. Tyto členské státy a orgány mají stejné postavení jako členské státy nebo orgány, které byly účastníky řízení v prvním stupni.

Článek 57

Opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byla zamítnuta žádost o přistoupení k řízení, může osoba, jejíž žádost byla zamítnuta, podat ve lhůtě dvou týdnů od oznámení rozhodnutí o zamítnutí.

Strany soudního řízení mohou podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutím Tribunálu přijatým podle čl. III-379 odst. 1 nebo 2 nebo podle čl. III-401 čtvrtého pododstavce Ústavy nebo podle článku 157 nebo podle čl. 164 třetího pododstavce Smlouvy o ESAE ve lhůtě dvou měsíců od jejich oznámení.

O opravných prostředcích uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto článku se rozhoduje postupem podle článku 39.

Článek 58

Opravné prostředky k Soudnímu dvoru jsou omezeny na právní otázky. Jsou přípustné pro nepříslušnost Tribunálu, pro nedostatky řízení před Tribunálem, které poškozují zájmy dotčené strany, či pro porušení práva Unie Tribunálem.

Opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, která ze stran je má platit, není přípustný.

Článek 59

Je-li podán opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, má řízení před Soudním dvorem písemnou a ústní část. Za podmínek stanovených v jednacím řádu může Soudní dvůr poté, co byly vyslechnuty zúčastněné strany a generální advokát, rozhodnout bez ústního jednání.

Článek 60

Aniž je dotčen čl. III-379 odst. 1 a 2 Ústavy a článek 157 Smlouvy o ESAE, nemá opravný prostředek odkladný účinek.

Odchylně od článku III-380 Ústavy nabývá rozhodnutí Tribunálu, které ruší evropský zákon nebo evropské nařízení, které je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta stanovená v čl. 56 prvním pododstavci tohoto statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí, aniž je dotčeno právo strany požádat Soudní dvůr na základě čl. III-379 odst. 1 a 2 Ústavy nebo článku 157 Smlouvy o ESAE o pozastavení účinků evropského zákona nebo evropského nařízení, které byly prohlášeny za neplatné, nebo o nařízení jiného předběžného opatření.

Článek 61

Je-li opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu. Může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

Je-li věc vrácena Tribunálu, je tento soud vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora.

Je-li opravný prostředek podaný členským státem nebo orgánem Unie, kteří nebyli účastníky řízení před Tribunálem, opodstatněný, může Soudní dvůr určit, považuje-li to za nezbytné, které účinky zrušeného rozhodnutí Tribunálu jsou pro strany sporu zachovány.

Článek 62

V případech uvedených v čl. III-358 odst. 2 a 3 Ústavy může první generální advokát navrhnout Soudnímu dvoru, aby přezkoumal rozhodnutí Tribunálu, má-li za to, že existuje vážné nebezpečí narušení jednoty nebo souladu práva Unie.

Návrh musí podat ve lhůtě jednoho měsíce od vyhlášení rozhodnutí Tribunálu. Soudní dvůr rozhodne ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy mu první generální advokát podal návrh, zda je rozhodnutí třeba přezkoumat.

HLAVA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 63

Jednací řády Soudního dvora a Tribunálu obsahují veškerá další ustanovení nezbytná k provádění a případnému doplňování tohoto statutu.

Článek 64

Pravidla o užívání jazyků vztahující se na Soudní dvůr Evropské unie stanoví Rada jednomyslně evropským nařízením. Toto nařízení se přijme buď na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Komisí a Evropským parlamentem, nebo na žádost Komise a po konzultaci se Soudním dvorem a Evropským parlamentem.

Až do přijetí těchto pravidel zůstávají použitelná ustanovení jednacího řádu Soudního dvora a jednacího řádu Tribunálu týkající se užívání jazyků. Odchylně od článků III-355 a III-366 Ústavy mohou být tato ustanovení změněna nebo zrušena pouze s jednomyslným souhlasem Rady.

Článek 65

1. Odchylně od článku IV-437 Ústavy zůstávají v platnosti veškeré změny Protokolu o statutu Soudního dvora připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o založení Evropského společenství a ke Smlouvě o ESAE, které byly přijaty mezi podpisem Smlouvy o Ústavě pro Evropu a jejím vstupem v platnost.

2. Za účelem jejich začlenění mezi závazná ustanovení tohoto statutu budou změny uvedené v odstavci 1 úředně kodifikovány evropským zákonem Rady, přijatým na žádost Soudního dvora. Vstupem tohoto kodifikačního evropského zákona v platnost se tento článek ruší.

PROTOKOL O STATUTU EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK A EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI přijmout statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky podle článku I-30 a čl. III-187 odst. 2 Ústavy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

KAPITOLA I

EVROPSKÝ SYSTÉM CENTRÁLNÍCH BANK

Článek 1

Evropský systém centrálních bank

1. V souladu s čl. I-30 odst. 1 Ústavy tvoří Evropská centrální banka a národní centrální banky Evropský systém centrálních bank. Evropská centrální banka a národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro, tvoří Eurosystém.

2. Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka plní své úkoly a vyvíjejí svou činnost v souladu s Ústavou a tímto statutem.

KAPITOLA II

CÍLE A ÚKOLY EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

Článek 2

Cíle

Podle čl. I-30 odst. 2 a čl. III-185 odst. 1 Ústavy je prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen tento cíl, podporuje Evropský systém centrálních bank obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku I-3 Ústavy. Evropský systém centrálních bank jedná ve shodě se zásadami stanovenými v článku III-177 Ústavy a v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů.

Článek 3

Úkoly

1. Podle čl. III-185 odst. 2 Ústavy plní Evropský systém centrálních bank tyto základní úkoly:

a)	vymezuje a provádí měnovou politiku Unie,

b)	provádí devizové operace v souladu s článkem III-326 Ústavy,

c)	drží a spravuje oficiální devizové rezervy členských států,

d)	podporuje plynulé fungování platebních systémů.

2. Podle čl. III-185 odst. 3 Ústavy se odst. 1 písm. c) nevztahuje na držbu a správu devizových provozních zůstatků vládami členských států.

3. Podle čl. III-185 odst. 5 Ústavy přispívá Evropský systém centrálních bank k řádnému řízení politik, které provádějí příslušné orgány v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému.

Článek 4

Poradní funkce

Podle čl. III-185 odst. 4 Ústavy je Evropská centrální banka konzultována

a)	ke všem návrhům aktů Unie v oblasti své působnosti,

b)	vnitrostátními orgány ke všem návrhům právních předpisů z oblastí své působnosti, avšak v mezích a za podmínek stanovených Radou postupem podle článku 41.

Článek 5

Shromažďování statistických informací

1. Pro zajištění úkolů, kterými je pověřen Evropský systém centrálních bank, shromažďuje Evropská centrální banka ve spolupráci s národními centrálními bankami nezbytné statistické informace buď od příslušných vnitrostátních orgánů, nebo přímo od hospodářských subjektů. Za tím účelem spolupracuje s orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, s příslušnými orgány členských států nebo třetích zemí a s mezinárodními organizacemi.

2. Úkoly uvedené v odstavci 1 provádějí v rámci svých možností národní centrální banky.

3. Evropská centrální banka je pověřena podle potřeby podporovat harmonizaci pravidel a postupů, kterými se řídí shromažďování, sestavování a šíření statistických údajů v oblastech její působnosti.

4. Postupem podle článku 41 určí Rada fyzické a právnické osoby podléhající zpravodajské povinnosti, vymezí režim utajení a stanoví příslušná prováděcí a sankční ustanovení.

Článek 6

Mezinárodní spolupráce

1. V oblasti mezinárodní spolupráce týkající se úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank rozhoduje Evropská centrální banka o způsobu zastoupení Evropského systému centrálních bank.

2. Evropská centrální banka a s jejím souhlasem rovněž národní centrální banky se mohou podílet na činnosti mezinárodních měnových institucí.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž je dotčen článek III-196 Ústavy.

KAPITOLA III

ORGANIZACE EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

Článek 7

Nezávislost

Evropská centrální banka, národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů nesmějí v souladu s článkem III-188 Ústavy při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Ústavou a tímto statutem vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, od žádné vlády členského státu či od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.

Článek 8

Obecná zásada

Evropský systém centrálních bank je řízen rozhodovacími orgány Evropské centrální banky.

Článek 9

Evropská centrální banka

1. Evropská centrální banka, která má podle čl. I-30 odst. 3 Ústavy právní subjektivitu, má ve všech členských státech nejširší způsobilost k právním úkonům přiznávanou podle vnitrostátního práva právnickým osobám. Evropská centrální banka může zejména nabývat a zcizovat movitý majetek a nemovitosti a může vystupovat před soudy.

2. Evropská centrální banka zajišťuje, aby úkoly svěřené Evropskému systému centrálních bank podle čl. III-185 odst. 2, 3 a 5 Ústavy byly plněny její vlastní činností ve smyslu tohoto statutu nebo prostřednictvím národních centrálních bank podle čl. 12 odst. 1 a článku 14.

3. Podle čl. III-187 odst. 3 Ústavy jsou rozhodovacími orgány Evropské centrální banky Rada guvernérů a Výkonná rada.

Článek 10

Rada guvernérů

1. Podle čl. III-382 odst. 1 Ústavy se Rada guvernérů skládá z členů Výkonné rady a z guvernérů národních centrálních bank členských států, na které se nevztahuje výjimka ve smyslu článku III-197 Ústavy.

2. Každý člen Rady guvernérů má jeden hlas. Ode dne, kdy počet členů Rady guvernérů přesáhne 21, má každý člen Výkonné rady jeden hlas a počet guvernérů s hlasovacím právem hlasovat je 15. Tato hlasovací práva se rozdělí a střídají takto:

ode dne, kdy počet guvernérů přesáhne 15, až do dne, kdy dosáhne počtu 22, jsou guvernéři rozděleni do dvou skupin podle pořadí založeného na velikosti podílu členského státu dané národní centrální banky na souhrnném hrubém domácím produktu v tržních cenách a na celkové souhrnné rozvaze měnových finančních institucí členských států, jejichž měnou je euro. Podílu na souhrnném hrubém domácím produktu v tržních cenách se přiděluje váha 5/6 a podílu na celkové souhrnné rozvaze měnových finančních institucí váha 1/6. První skupina se skládá z pěti guvernérů a druhá skupina se skládá ze zbývajících guvernérů. Četnost hlasovacích práv guvernérů v první skupině není nižší než četnost hlasovacích práv guvernérů ve druhé skupině. S výhradou předchozí věty se první skupině přidělují čtyři hlasovací práva a druhé skupině jedenáct hlasovacích práv,

ode dne, kdy počet guvernérů dosáhne 22, jsou guvernéři rozděleni do tří skupin podle pořadí založeného na kritériích uvedených v písmenu a). První skupina se skládá z pěti guvernérů a jsou jí přidělena čtyři hlasovací práva. Druhá skupina se skládá z poloviny celkového počtu guvernérů, přičemž se jakýkoli zlomek zaokrouhlí na celé vyšší číslo, a je jí přiděleno osm hlasovacích práv. Třetí skupina se skládá ze zbývajících guvernérů a jsou jí přidělena tři hlasovací práva,

c)	uvnitř každé skupiny mají guvernéři hlasovací práva po stejnou dobu,

d)	pro výpočet podílů na souhrnném hrubém domácím produktu v tržních cenách se použije čl. 29 odst. 2. Celková souhrnná rozvaha měnových finančních institucí se vypočítá v souladu se statistickým rámcem, který se v Unii používá v době výpočtu,

e)	při jakékoli úpravě souhrnného hrubého domácího produktu v tržních cenách podle čl. 29 odst. 3 nebo při jakémkoli zvýšení počtu guvernérů se podle zásad uvedených v tomto pododstavci upraví velikost nebo složení skupin,

f)	Rada guvernérů přijme dvoutřetinovou většinou hlasů všech svých členů, s hlasovacím právem i bez něj, veškerá opatření nezbytná pro provádění zásad uvedených v tomto pododstavci a může rozhodnout o odložení zavedení rotačního systému až do dne, kdy počet guvernérů překročí 18.

Hlasovací právo se vykonává osobně. Odchylně od tohoto pravidla může jednací řád uvedený v čl. 12 odst. 3 stanovit, že členové Rady guvernérů mohou hlasovat prostřednictvím telekonference. Jednací řád dále stanoví, že člen Rady guvernérů, který se po delší dobu nemůže účastnit jejích zasedání, smí za sebe jmenovat náhradníka jako člena Rady guvernérů.

Prvním a druhým pododstavcem nejsou dotčena hlasovací práva všech členů Rady guvernérů, s hlasovacím právem i bez něj, podle odstavce 3 a čl. 40 odst. 2 a 3. Nestanoví-li tento statut jinak, rozhoduje Rada guvernérů prostou většinou členů s hlasovacím právem. V případě rovnosti hlasů je rozhodující hlas prezidenta.

Rada guvernérů je schopná se usnášet za přítomnosti alespoň dvou třetin členů s hlasovacím právem. Není-li tato podmínka splněna, může prezident svolat mimořádné zasedání, na němž mohou být rozhodnutí přijímána bez ohledu na uvedené kvórum.

3. Při rozhodování podle článků 28, 29, 30, 32, 33 a 49 mají hlasy členů Rady guvernérů váhu podle podílů národních centrálních bank na upsaném základním kapitálu Evropské centrální banky. Hlasy členů Výkonné rady mají nulovou váhu. Rozhodnutí vyžadující kvalifikovanou většinu je přijato, jestliže odevzdané souhlasné hlasy představují alespoň dvě třetiny upsaného základního kapitálu Evropské centrální banky a současně alespoň polovinu podílníků. Nemůže-li být některý z guvernérů přítomen, může určit náhradníka, který odevzdá jeho vážený hlas.

4. Zasedání jsou důvěrná. Rada guvernérů však může rozhodnout o zveřejnění výsledku svého jednání.

5. Rada guvernérů zasedá alespoň desetkrát ročně.

Článek 11

Výkonná rada

1. Podle čl. III-382 odst. 2 prvního pododstavce Ústavy se Výkonná rada skládá z prezidenta, viceprezidenta a dalších čtyř členů.

Členové vykonávají svou funkci na plný pracovní úvazek. Žádný člen nesmí vykonávat jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost, pokud mu Rada guvernérů k tomu výjimečně neudělí souhlas.

2. Podle čl. III-382 odst. 2 Ústavy jsou prezident, viceprezident a další členové Výkonné rady jmenováni z uznávaných osob s profesionální zkušeností v měnových nebo bankovních záležitostech Evropskou radou, která rozhoduje kvalifikovanou většinou na doporučení Rady a po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů.

Jejich funkční období je osmileté; nemohou být jmenováni opakovaně.

Členy Výkonné rady mohou být pouze státní příslušníci členských států.

3. Pracovní řád členů Výkonné rady, zejména jejich platy, důchody a jiné dávky sociálního zabezpečení, jsou předmětem smluv s Evropskou centrální bankou a stanoví je Rada guvernérů na návrh výboru skládajícího se ze tří členů jmenovaných Radou guvernérů a ze tří členů jmenovaných Radou. Členové Výkonné rady nemají právo hlasovat o záležitostech uvedených v tomto odstavci.

4. Přestane-li kterýkoli člen Výkonné rady splňovat podmínky nezbytné k výkonu své funkce nebo se dopustí vážného pochybení, může být odvolán Soudním dvorem na žádost Rady guvernérů nebo Výkonné rady.

5. Každý osobně přítomný člen Výkonné rady má právo hlasovat a má k tomu účelu jeden hlas. Není-li stanoveno jinak, rozhoduje Výkonná rada prostou většinou odevzdaných hlasů. V případě rovnosti hlasů je rozhodující hlas prezidenta. Pravidla hlasování jsou upřesněna v jednacím řádu uvedeném v čl. 12 odst. 3.

6. Výkonná rada odpovídá za běžné záležitosti Evropské centrální banky.

7. Jakékoli uvolněné místo ve Výkonné radě se obsazuje jmenováním nového člena podle odstavce 2.

Článek 12

Úkoly rozhodovacích orgánů

1. Rada guvernérů přijímá obecné zásady a činí rozhodnutí nezbytná pro zajištění plnění úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank Ústavou a tímto statutem. Rada guvernérů určuje měnovou politiku Unie a popřípadě přijímá rozhodnutí týkající se střednědobých měnových cílů, klíčových úrokových sazeb a vytváření měnových rezerv Evropského systému centrálních bank, přičemž přijme obecné zásady nezbytné k jejich provedení.

Výkonná rada provádí měnovou politiku v souladu s obecnými zásadami a rozhodnutími Rady guvernérů. V tomto směru dává Výkonná rada nezbytné pokyny národním centrálním bankám. Navíc na ni může Rada guvernérů rozhodnutím přenést určité pravomoci.

V míře považované za možnou a přiměřenou a aniž je dotčen tento článek, se Evropská centrální banka obrací na národní centrální banky se žádostmi o provedení operací, které patří k úkolům Evropského systému centrálních bank.

2. Výkonná rada odpovídá za přípravu zasedání Rady guvernérů.

3. Rada guvernérů přijme jednací řád upravující vnitřní organizaci Evropské centrální banky a jejích rozhodovacích orgánů.

4. Rada guvernérů vykonává poradní funkce uvedené v článku 4.

5. Rada guvernérů přijímá rozhodnutí uvedená v článku 6.

Článek 13

Prezident

1. Prezident Evropské centrální banky, nebo v jeho nepřítomnosti viceprezident, předsedá Radě guvernérů a Výkonné radě Evropské centrální banky.

2. Aniž je dotčen článek 38, zastupuje Evropskou centrální banku navenek prezident nebo osoba jím k tomuto určená.

Článek 14

Národní centrální banky

1. Podle článku III-189 Ústavy zajistí každý členský stát, aby jeho vnitrostátní právní předpisy, včetně statutu národní centrální banky, byly slučitelné s Ústavou a s tímto statutem.

2. Statuty národních centrálních bank stanoví zejména, že funkční období guvernéra národní centrální banky trvá nejméně pět let.

Guvernér může být z funkce odvolán pouze tehdy, přestane-li splňovat podmínky požadované k jejímu výkonu nebo se dopustí vážného pochybení. V případě odvolání guvernéra z funkce může dotyčný guvernér národní centrální banky nebo Rada guvernérů podat žalobu k Soudnímu dvoru, a to z důvodu porušení Ústavy nebo některé právní normy vydané k jejímu provedení. Tyto žaloby je nutné podat do dvou měsíců ode dne vyhlášení či oznámení žalobci nebo v případě, že se tak nestalo, do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o rozhodnutí dozvěděl.

3. Národní centrální banky jsou nedílnou součástí Evropského systému centrálních bank a jednají v souladu s obecnými zásadami a pokyny Evropské centrální banky. K dodržování obecných zásad a pokynů Evropské centrální banky přijímá Rada guvernérů nezbytná opatření a vyžaduje, aby jí byly poskytovány veškeré dostupné informace.

4. Národní centrální banky mohou vykonávat i jiné funkce než ty, jež jsou uvedeny v tomto statutu, pokud Rada guvernérů dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů nerozhodne, že tyto funkce jsou v rozporu s cíli a úkoly Evropského systému centrálních bank. Tyto funkce jsou vykonávány na vlastní odpovědnost a na vlastní účet národních centrálních bank a nejsou pokládány za součást činnosti Evropského systému centrálních bank.

Článek 15

Povinnost předkládat zprávy

1. Evropská centrální banka vypracovává a zveřejňuje zprávy o činnosti Evropského systému centrálních bank alespoň jednou za čtvrt roku.

2. Každý týden je uveřejňován konsolidovaný finanční výkaz Evropského systému centrálních bank.

3. Podle čl. III-383 odst. 3 Ústavy předkládá Evropská centrální banka výroční zprávu o činnosti Evropského systému centrálních bank a o měnové politice za uplynulý i běžný rok Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Komisi.

4. Zprávy a výkazy uvedené v tomto článku se poskytují zájemcům zdarma.

Článek 16

Bankovky

Podle čl. III-186 odst. 1 Ústavy má Rada guvernérů výhradní právo povolovat vydávání eurobankovek v Unii. Tyto bankovky mohou vydávat Evropská centrální banka a národní centrální banky. Bankovky vydávané Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami jsou jedinými bankovkami, které mají v Unii status zákonného platidla.

Je-li to možné, respektuje Evropská centrální banka stávající zvyklosti ve vydávání a v grafické úpravě bankovek.

KAPITOLA IV

MĚNOVÉ FUNKCE A OPERACE EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

Článek 17

Účty u Evropské centrální banky a u národních centrálních bank

Evropská centrální banka a národní centrální banky mohou pro provádění svých operací otevírat účty úvěrovým institucím, veřejnoprávním subjektům a jiným účastníkům trhu a jako zajištění přijímat aktiva včetně zaknihovaných cenných papírů.

Článek 18

Operace na volném trhu a úvěrové operace

1. Pro dosažení cílů Evropského systému centrálních bank a uskutečnění jeho úkolů mohou Evropská centrální banka a národní centrální banky

a)	obchodovat na finančních trzích s pohledávkami a obchodovatelnými cennými papíry znějícími na euro nebo na jiné měny a s drahými kovy formou promptních nebo termínovaných nákupů a prodejů, formou dohod o zpětném odkupu nebo formou výpůjček či půjček,

b)	provádět úvěrové operace s úvěrovými institucemi a s ostatními účastníky trhu s tím, že úvěry jsou dostatečně zajištěny.

2. Evropská centrální banka stanoví obecné zásady operací na volném trhu a úvěrových operací prováděných Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami včetně zásad pro vyhlašování podmínek, za nichž jsou národní centrální banky připraveny takové operace provádět.

Článek 19

Minimální rezervy

1. S výhradou článku 2 může Evropská centrální banka požadovat na úvěrových institucích zřízených v členských státech, aby v souladu s cíli měnové politiky udržovaly na účtech u Evropské centrální banky a u národních centrálních bank minimální rezervy. Rada guvernérů může vydat nařízení týkající se výpočtu a určování požadované výše minimálních rezerv. V případech jejich nedodržení je Evropská centrální banka oprávněna vybírat úroky z prodlení a ukládat jiné sankce s rovnocenným účinkem.

2. Za účelem použití tohoto článku určí Rada postupem podle článku 41 základ pro minimální rezervy a nejvýše přípustný poměr mezi těmito rezervami a jejich základem, jakož i přiměřené sankce pro případy jejich nedodržení.

Článek 20

Jiné nástroje měnové kontroly

Rada guvernérů může rozhodnout dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů o použití dalších operativních metod měnové kontroly, které považuje s přihlédnutím k článku 2 za vhodné.

Zakládá-li použití takových metod závazky pro třetí strany, stanoví Rada postupem podle článku 41 rozsah jejich použití.

Článek 21

Operace s veřejnoprávními subjekty

1. Podle článku III-181 Ústavy je zakázáno přečerpávání účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěrování od Evropské centrální banky nebo od národních centrálních bank ve prospěch orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, ústředních vlád, regionálních, místních nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků členských států. Rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami.

2. Evropská entrální banka a národní centrální banky mohou působit pro subjekty uvedené v odstavci 1 jako fiskální agenti.

3. Tento článek se nevztahuje na úvěrové instituce ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a Evropská centrální banka poskytují stejné zacházení v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků centrálními bankami jako soukromým úvěrovým institucím.

Článek 22

Zúčtovací a platební systémy

Evropská centrální banka a národní centrální banky mohou poskytovat facility a Evropská centrální banka může vydávat nařízení proto, aby byly zajištěny účinné a spolehlivé zúčtovací a platební mechanismy uvnitř Unie a ve styku se třetími zeměmi.

Článek 23

Vnější operace

Evropská centrální banka a národní centrální banky mohou

a)	navazovat vztahy s centrálními bankami a s finančními institucemi ve třetích zemích a, je-li to účelné, i s mezinárodními organizacemi,

b)	nabývat a prodávat promptně i termínovaně všechny typy devizových aktiv a drahé kovy. Pojem „devizové aktivum“ zahrnuje cenné papíry a všechna další aktiva v měnách kterékoli země nebo v zúčtovacích jednotkách bez ohledu na formu jejich držení,

c)	držet a spravovat aktiva uvedená v tomto článku,

d)	provádět ve vztahu k třetím zemím a k mezinárodním organizacím všechny typy bankovních operací včetně zápůjčních a výpůjčních operací.

Článek 24

Jiné operace

Kromě operací vyplývajících z jejich úkolů mohou Evropská centrální banka a národní centrální banky provádět operace pro potřeby svého provozu nebo svých zaměstnanců.

KAPITOLA V

OBEZŘETNOSTNÍ DOHLED

Článek 25

Obezřetnostní dohled

1. Evropská centrální banka může vydávat stanoviska a být konzultována Radou, Komisí a příslušnými orgány členských států ohledně působnosti a používání právně závazných aktů Unie týkajících se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému.

2. V souladu s evropským zákonem přijatým podle čl. III-185 odst. 6 Ústavy může Evropská centrální banka plnit zvláštní úkoly týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi s výjimkou pojišťovacích podniků.

KAPITOLA VI

FINANČNÍ USTANOVENÍ EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

Článek 26

Účetní závěrka

1. Účetní rok Evropské centrální banky a národních centrálních bank začíná prvním lednem a končí třicátým prvním prosincem.

2. Roční účetní závěrku Evropské centrální banky sestavuje Výkonná rada v souladu se zásadami stanovenými Radou guvernérů. Závěrku schvaluje Rada guvernérů a poté je závěrka zveřejněna.

3. Pro analytické a provozní účely sestavuje Výkonná rada konsolidovanou rozvahu Evropského systému centrálních bank zahrnující ta aktiva a pasiva národních centrálních bank, která náleží Evropskému systému centrálních bank.

4. K používání tohoto článku stanoví Rada guvernérů pravidla nezbytná pro standardizaci účtování a vykazování operací národních centrálních bank.

Článek 27

Audit účetnictví

1. Účetnictví Evropské centrální banky a národních centrálních bank ověřují nezávislí externí auditoři doporučení Radou guvernérů a schválení Radou. Auditoři jsou oprávněni zkoumat veškeré účetnictví Evropské centrální banky a národních centrálních bank a obdržet veškeré informace o provedených operacích.

2. Článek III-384 Ústavy se vztahuje výlučně na zkoumání výkonnosti správy Evropské centrální banky.

Článek 28

Základní kapitál Evropské centrální banky

1. Základní kapitál Evropské centrální banky činí 5 miliard EUR. Základní kapitál může být zvýšen evropským rozhodnutím Rady guvernérů kvalifikovanou většinou stanovenou v čl. 10 odst. 3 v mezích a za podmínek, které stanoví Rada postupem podle článku 41.

2. Národní centrální banky jsou jedinými upisovateli a držiteli základního kapitálu Evropské centrální banky. Základní kapitál je upisován podle klíče stanoveného v souladu s článkem 29.

3. Rada guvernérů určí kvalifikovanou většinou podle čl. 10 odst. 3, v jaké výši a jakým způsobem má být základní kapitál splacen.

4. S výhradou odstavce 5 nesmějí být podíly národních centrálních bank na upsaném základním kapitálu Evropské centrální banky převedeny, zastaveny nebo se stát předmětem výkonu rozhodnutí.

5. Bude-li klíč uvedený v článku 29 upraven, převedou národní centrální banky mezi sebou příslušné podíly na základním kapitálu tak, aby rozdělení těchto podílů odpovídalo upravenému klíči. Rada guvernérů určí podmínky těchto převodů.

Článek 29

Klíč pro upisování základního kapitálu

1. Klíč pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky stanovený poprvé v roce 1998, kdy byl Evropský systém centrálních bank zřízen, se stanoví tak, že se každé národní centrální bance v tomto klíči přidělí vážený podíl, který se rovná součtu

—	50 % podílu příslušného členského státu na počtu obyvatel Unie v předposledním roce před zřízením Evropského systému centrálních bank,

—	50 % podílu příslušného členského státu na hrubém domácím produktu Unie v tržních cenách zaznamenaných za posledních pět let předcházejících předposlednímu roku před zřízením Evropského systému centrálních bank.

Procenta se zaokrouhlují směrem nahoru nebo dolu na nejbližší násobek 0,0001 %.

2. Statistické údaje nezbytné pro plnění tohoto článku poskytuje Komise v souladu s pravidly přijatými Radou postupem podle článku 41.

3. Vážené podíly přidělené národním centrálním bankám budou po založení Evropského systému centrálních bank upravovány každých pět let, přičemž se přiměřeně použije odstavec 1. Upravený klíč platí od prvního dne následujícího roku.

4. Rada guvernérů učiní všechna další opatření nezbytná k použití tohoto článku.

Článek 30

Převod devizových rezerv na Evropskou centrální banku

1. Aniž je dotčen článek 28, poskytují národní centrální banky Evropské centrální bance devizové rezervy v jiných měnách než v měnách členských států, v euru, v rezervních pozicích u Mezinárodního měnového fondu a ve zvláštních právech čerpání až do protihodnoty rovnající se 50 miliardám EUR. Rada guvernérů rozhodne o části, která by měla být Evropské centrální bance poskytnuta. Evropská centrální banka má plné právo držet a spravovat devizové rezervy, které na ni byly převedeny, a využívat je pro účely stanovené v tomto statutu.

2. Příspěvky jednotlivých národních centrálních bank se stanoví v poměru k jejich podílu na upsaném základním kapitálu Evropské centrální banky.

3. Evropská centrální banka připíše ve prospěch každé národní centrální banky pohledávku ve výši jejího příspěvku. Rada guvernérů rozhoduje o denominaci a úročení těchto pohledávek.

4. Evropská centrální banka může podle odstavce 2 vyzvat ke složení dalších devizových rezerv nad limit stanovený v odstavci 1 v mezích a za podmínek, které stanoví Rada postupem podle článku 41.

5. Evropská centrální banka může držet a spravovat rezervní pozice u Mezinárodního měnového fondu a zvláštní práva čerpání a zajišťovat sdružování těchto rezerv.

6. Rada guvernérů učiní všechna další opatření nezbytná k použití tohoto článku.

Článek 31

Devizové rezervy národních centrálních bank

1. Národní centrální banky jsou oprávněny provádět operace k plnění svých závazků vůči mezinárodním organizacím v souladu s článkem 23.

2. Všechny ostatní operace s devizovými rezervami zbývajícími národním centrálním bankám po převodech provedených podle článku 30 a transakce členských států s jejich devizovými provozními zůstatky překračujícími částku stanovenou podle odstavce 3 podléhají schválení Evropské centrální banky s cílem zajistit soulad s devizovou a měnovou politikou Unie.

3. Rada guvernérů stanoví obecné zásady s cílem usnadnit tyto operace.

Článek 32

Přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank

1. Příjmy dosažené národními centrálními bankami při uskutečňování úkolů v rámci měnové politiky Evropského systému centrálních bank (dále jen „měnové příjmy“) jsou na konci každého účetního roku přerozdělovány v souladu s tímto článkem.

2. Částka měnových příjmů každé národní centrální banky se rovná jejímu ročnímu příjmu z aktiv, která drží jako protihodnotu bankovek v oběhu, a závazků z vkladů úvěrových institucí. Tato aktiva vedou národní centrální banky odděleně v souladu s obecnými zásadami přijatými Radou guvernérů.

3. Jestliže po zahájení třetí etapy Rada guvernérů usoudí, že struktura bilancí národních centrálních bank nedovoluje použití odstavce 2, může Rada guvernérů kvalifikovanou většinou rozhodnout, že odchylně od odstavce 2 bude měnový příjem vypočítáván podle jiné metody, a to po dobu nepřesahující pět let.

4. Výše měnového příjmu každé národní centrální banky se snižuje o částku rovnající se úrokům, které tato centrální banka platí ze závazků z vkladů úvěrových institucí podle článku 19.

Rada guvernérů může rozhodnout o odškodnění národních centrálních bank za náklady spojené s vydáváním bankovek nebo za výjimečných okolností za zvláštní ztráty vzniklé z operací měnové politiky prováděných ve prospěch Evropského systému centrálních bank. Odškodnění bude provedeno ve formě, jakou bude Rada guvernérů považovat za vhodnou. Tyto částky se mohou vzájemně započítat proti měnovým příjmům národních centrálních bank.

5. Úhrnný měnový příjem národních centrálních bank se rozdělí mezi národní centrální banky v poměru k jejich splaceným podílům na základním kapitálu Evropské centrální banky, nerozhodne-li Rada guvernérů podle čl. 33 odst. 2 jinak.

6. Vzájemné zúčtování a vypořádání zůstatků vzniklých při přerozdělování měnových příjmů provede Evropská centrální banka v souladu s obecnými zásadami přijatými Radou guvernérů.

7. Rada guvernérů učiní všechna další opatření nezbytná k použití tohoto článku.

Článek 33

Rozdělování čistých zisků a ztrát Evropské centrální banky

1. Čistý zisk Evropské centrální banky je převáděn v tomto pořadí:

a)	částka, již určí Rada guvernérů a jež nesmí překročit 20 % čistého zisku, se převede do všeobecného rezervního fondu až do výše 100 % základního kapitálu,

b)	zbývající čistý zisk se rozděluje podílníkům Evropské centrální banky v poměru k jejich splaceným podílům.

2. Zaznamená-li Evropská centrální banka ztrátu, může být schodek vyrovnán ze všeobecného rezervního fondu Evropské centrální banky, a bude-li to nezbytné, na základě rozhodnutí Rady guvernérů z měnového příjmu příslušného účetního roku, a to poměrně až do výše částek přidělených národním centrálním bankám podle čl. 32 odst. 5.

KAPITOLA VII

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 34

Právní akty

1. V souladu s článkem III-190 Ústavy přijímá Evropská centrální banka

a)	evropská nařízení v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů vymezených v čl. 3 odst. 1 písm. a), v čl. 19 odst. 1, v článku 22 nebo čl. 25 odst. 2 tohoto statutu a v případech stanovených evropskými nařízeními a rozhodnutími, jež jsou uvedeny v článku 41,

b)	evropská rozhodnutí nezbytná pro zajištění plnění úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank Ústavou a tímto statutem,

c)	doporučení a zaujímá stanoviska.

2. Evropská centrální banka může rozhodnout o zveřejnění svých evropských rozhodnutí, doporučení a stanovisek.

3. V mezích a za podmínek stanovených Radou postupem podle článku 41 je Evropská centrální banka oprávněna ukládat podnikům peněžité pokuty nebo penále za neplnění povinností vyplývajících z jejích evropských nařízení a rozhodnutí.

Článek 35

Soudní kontrola a záležitosti s ní související

1. Jednání nebo opomenutí Evropské centrální banky podléhají přezkoumání nebo výkladu Soudního dvora Evropské unie v případech a za podmínek stanovených Ústavou. Evropská centrální banka může podat žalobu v případech a za podmínek stanovených Ústavou.

2. Spory mezi Evropskou centrální bankou na jedné straně a jejími věřiteli, dlužníky či jakoukoli jinou osobou na straně druhé rozhodují příslušné vnitrostátní soudy, není-li dána pravomoc Soudního dvora Evropské unie.

3. Evropská centrální banka podléhá úpravě odpovědnosti podle článku III-431 Ústavy. Odpovědnost národních centrálních bank se řídí příslušným vnitrostátním právem.

4. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat podle jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo soukromoprávní smlouvě uzavřené Evropskou centrální bankou nebo jejím jménem.

5. Rozhodnutí Evropské centrální banky o předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie přijímá Rada guvernérů.

6. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc ve sporech týkajících se závazků, které mají podle Ústavy a tohoto statutu plnit národní centrální banky. Usoudí-li Evropská centrální banka, že některá národní centrální banka nesplnila povinnost vyplývající z Ústavy a tohoto statutu, poskytne dotyčné národní centrální bance příležitost předložit své připomínky a poté vydá ve věci odůvodněné stanovisko. Nevyhoví-li dotyčná národní centrální banka tomuto stanovisku ve lhůtě stanovené Evropskou centrální bankou, může Evropská centrální banka předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie.

Článek 36

Zaměstnanci

1. Na návrh Výkonné rady přijme Rada guvernérů pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky.

2. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat jakékoli spory mezi Evropskou centrální bankou a jejími zaměstnanci v mezích a za podmínek stanovených v pracovním řádu.

Článek 37

Služební tajemství

1. Členové řídících orgánů a zaměstnanci Evropské centrální banky a národních centrálních bank jsou povinni i po skončení svého pracovního poměru zachovávat mlčenlivost o informacích, které jsou předmětem služebního tajemství.

2. Osoby mající přístup k údajům, na něž se vztahují právně závazné akty Unie ukládající povinnost mlčenlivosti, podléhají této povinnosti.

Článek 38

Osoby s podpisovým právem

Vůči třetím stranám Evropskou centrální banku právně zavazují její prezident nebo dva členové Výkonné rady nebo podpisy dvou zaměstnanců Evropské centrální banky, kteří byli k podepisování jménem Evropské centrální banky jejím prezidentem řádně zmocněni.

Článek 39

Výsady a imunity

Evropská centrální banka požívá na území členských států výsad a imunit nezbytných k plnění svého poslání za podmínek stanovených v Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie.

KAPITOLA VIII

ZMĚNY STATUTU A DOPLŇUJÍCÍ PRAVIDLA

Článek 40

Zjednodušený postup pro přijímání změn

1. Podle čl. III-187 odst. 3 Ústavy mohou být čl. 5 odst. 1, 2 a 3, články 17, 18, čl. 19 odst. 1, články 22, 23, 24, 26, čl. 32 odst. 2, 3, 4 a 6, čl. 33 odst. 1 písm. a) a článek 36 tohoto statutu změněny evropským zákonem

a)	buď na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou,

b)	anebo na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Komisí.

2. Evropská Rada může změnit čl. 10 odst. 2 jednomyslně evropským rozhodnutím na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, anebo na doporučení Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou. Tyto změny vstoupí v platnost po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

3. Doporučení Evropské centrální banky podle tohoto článku vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady guvernérů.

Článek 41

Doplňující pravidla

Podle čl. III-187 odst. 4 Ústavy přijme Rada evropská nařízení a rozhodnutí o opatřeních podle článku 4, čl. 5 odst. 4, čl. 19 odst. 2, článku 20, čl. 28 odst. 1, čl. 29 odst. 2, čl. 30 odst. 4 a čl. 34 odst. 3 tohoto statutu. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem

a)	buď na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou,

b)	anebo na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Komisí.

KAPITOLA IX

PŘECHODNÁ A JINÁ USTANOVENÍ O EVROPSKÉM SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

Článek 42

Obecná ustanovení

1. Na základě výjimky uvedené v čl. III-197 odst. 1 Ústavy nezakládají následující články tohoto statutu práva ani neukládají povinnosti pro dotyčný členský stát: 3, 6, čl. 9 odst. 2, čl. 12 odst. 1, čl. 14 odst. 3, články 16, 18, 19, 20, 22, 23, čl. 26 odst. 2, články 27, 30, 31, 32, 33, 34 a 50.

2. Centrální banky členských států, na které se vztahuje výjimka podle čl. III-197 odst. 1 Ústavy, si zachovají své pravomoci v oblasti měnové politiky podle příslušného vnitrostátního práva.

3. V článku 3, čl. 11 odst. 2 a článku 19 tohoto statutu se „členskými státy“ rozumějí podle čl. III-197 odst. 2 druhého pododstavce Ústavy členské státy, jejichž měnou je euro.

4. V článku 9 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 12 odst. 1, článcích 16, 17, 18, 22, 23, 27, 30, 31 a 32, čl. 33 odst. 2 a článku 50 tohoto statutu se „národními centrálními bankami“ rozumějí centrální banky členských států, jejichž měnou je euro.

5. V čl. 10 odst. 3 a čl. 33 odst. 1 se „podílníky“ rozumějí národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro.

6. V čl. 10 odst. 3 a čl. 30 odst. 2 se „upsaným základním kapitálem“ rozumí základní kapitál Evropské centrální banky upsaný národními centrálními bankami členských států, jejichž měnou je euro.

Článek 43

Přechodné úkoly Evropské centrální banky

Evropská centrální banka převezme dřívější úkoly Evropského měnového institutu uvedené v čl. III-199 odst. 2 Ústavy, které v důsledku výjimek vztahujících se na jeden nebo několik členských států musí být ještě splněny po zavedení eura.

Při přípravách na zrušení výjimek uvedených v článku III-198 Ústavy plní Evropská centrální banka poradní funkci.

Článek 44

Generální rada Evropské centrální banky

1. Aniž je dotčen čl. III-187 odst. 1 Ústavy, zřizuje se jako třetí rozhodovací orgán Evropské centrální banky Generální rada.

2. Generální rada je složena z prezidenta a viceprezidenta Evropské centrální banky a z guvernérů národních centrálních bank. Zasedání Generální rady se mohou účastnit další členové Výkonné rady, avšak bez hlasovacího práva.

3. Povinnosti Generální rady taxativně vymezuje článek 46.

Článek 45

Fungování Generální rady

1. Prezident Evropské centrální banky, nebo v jeho nepřítomnosti viceprezident, předsedá Generální radě Evropské centrální banky.

2. Předseda Rady a člen Komise se mohou bez hlasovacího práva účastnit zasedání Generální rady.

3. Zasedání Generální rady připravuje prezident.

4. Odchylně od čl. 12 odst. 3 přijme Generální rada svůj jednací řád.

5. Sekretariát Generální rady zajišťuje Evropská centrální banka.

Článek 46

Povinnosti Generální rady

1. Generální rada

a)	plní úkoly uvedené v článku 43;

b)	přispívá k plnění poradních funkcí uvedených v článku 4 a čl. 25 odst. 1.

2. Generální rada přispívá k

a)	shromažďování statistických informací, jak je uvedeno v článku 5;

b)	podávání zpráv o činnosti Evropské centrální banky, jak je uvedeno v článku 15;

c)	stanovení pravidel uvedených v čl. 26 odst. 4 nezbytných k používání článku 26;

d)	přijímání veškerých dalších opatření uvedených v čl. 29 odst. 4 nezbytných k používání článku 29;

e)	stanovení pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky podle článku 36.

3. Generální rada se podílí na přípravách nezbytných pro neodvolatelné stanovení směnných kurzů měn členských států, na které se vztahuje výjimka, vůči euru, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 3 Ústavy.

4. Generální radu informuje o rozhodnutích Rady guvernérů prezident Evropské centrální banky.

Článek 47

Přechodná ustanovení o základním kapitálu Evropské centrální banky

V souladu s článkem 29 je každé národní centrální bance přidělen vážený podíl v klíči pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky. Odchylně od čl. 28 odst. 3 nesplácejí centrální banky členských států, na které se vztahuje výjimka, svůj upsaný základní kapitál, nerozhodne-li Generální rada většinou představující alespoň dvě třetiny upsaného základního kapitálu Evropské centrální banky a alespoň polovinu podílníků, že musí být splacen minimální procentní podíl jako příspěvek na úhradu provozních nákladů Evropské centrální banky.

Článek 48

Odložené splácení základního kapitálu, rezervních fondů a rezerv Evropské centrální banky

1. Centrální banka členského státu, na který se přestala vztahovat výjimka, splácí svůj upsaný podíl na základním kapitálu Evropské centrální banky ve stejném rozsahu jako centrální banky členských států, jejichž měnou je euro, a v souladu s čl. 30 odst. 1 převádí své devizové rezervy na Evropskou centrální banku. Výše těchto převodů se určuje násobkem hodnoty devizových rezerv, které již byly v souladu s čl. 30 odst. 1 převedeny na Evropskou centrální banku, vyjádřené v euru podle platných směnných kurzů, a poměru mezi počtem podílů upsaných dotyčnou národní centrální bankou a počtem podílů již splacených ostatními národními centrálními bankami.

2. Kromě platby, jež má být provedena podle odstavce 1, přispívá dotyčná národní centrální banka do rezervních fondů Evropské centrální banky a do rezerv rovnocenných rezervním fondům a na částku, jež má být ještě vyčleněna na rezervní fondy a rezervy odpovídající zůstatku účtu zisků a ztrát k 31. prosinci roku, který předcházel roku zrušení výjimky. Částka určená k převodu se vypočítá jako násobek výše rezervních fondů, jak byly výše definovány a schváleny v bilanci Evropské centrální banky, a poměru mezi počtem podílů upsaných dotyčnou centrální bankou a počtem podílů již splacených ostatními národními centrálními bankami.

3. Jakmile se jedna nebo více zemí stanou členskými státy Unie a jejich národní centrální banky se stanou součástí Evropského systému centrálních bank, upsaný základní kapitál Evropské centrální banky a horní hranice částky devizových rezerv, které mohou být převedeny na Evropskou centrální banku, se automaticky zvýší. V rámci rozšířeného klíče pro upisování základního kapitálu se zvýšení určí vynásobením dosavadních částek poměrem vážených podílů vstupujících národních centrálních bank k váženým podílům národních centrálních bank, které již jsou členy Evropského systému centrálních bank. Vážený podíl každé národní centrální banky v klíči pro upisování základního kapitálu se vypočte obdobně podle čl. 29 odst. 1 a v souladu s čl. 29 odst. 2. Pro statistické údaje se použijí referenční období totožná s těmi, která byla použita při poslední pětileté úpravě vážených podílů podle čl. 29 odst. 3.

Článek 49

Odchylka od článku 32

1. Rozhodne-li Rada guvernérů po zahájení třetí etapy, že se používáním článku 32 významně změnil poměrný vztah příjmů národních centrálních bank, sníží se částka z příjmu, která má být rozdělena podle článku 32, o jednotný procentní podíl, jenž nesmí překročit 60 % v prvním účetním roce po zahájení třetí etapy a jenž bude v každém následujícím účetním roce snižován alespoň o 12 procentních bodů.

2. Odstavec 1 se použije nejdéle po dobu pěti účetních let od zahájení třetí etapy.

Článek 50

Výměna bankovek v měnách členských států

Po neodvolatelném stanovení směnných kurzů v souladu s čl. III-198 odst. 3 Ústavy přijme Rada guvernérů opatření nezbytná k zajištění toho, aby bankovky znějící na měny členských států s neodvolatelně stanovenými směnnými kurzy byly vyměňovány národními centrálními bankami za jejich jmenovité hodnoty.

Článek 51

Použitelnost přechodných ustanovení

Články 42 až 47 jsou použitelné po dobu existence členských států, na které se vztahuje výjimka.

PROTOKOL O STATUTU EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANKY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI stanovit statut Evropské investiční banky uvedený v článku III-299 Ústavy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Zřizuje se Evropská investiční banka uvedená v článku III-393 Ústavy (dále jen „banka“); plní své úkoly a vykonává svou činnost v souladu s Ústavou a tímto statutem.

Článek 2

Úkoly banky stanoví článek III-396 Ústavy.

Článek 3

V souladu s článkem III-393 Ústavy jsou členy banky členské státy.

Článek 4

1. Bance se přiděluje základní kapitál ve výši 163 653 737 000 EUR, který upíší členské státy v těchto částkách:

Německo	26 649 532 500
Francie	26 649 532 500
Itálie	26 649 532 500
Spojené království	26 649 532 500
Španělsko	15 989 719 500
Belgie	7 387 065 000
Nizozemsko	7 387 065 000
Švédsko	4 900 585 500
Dánsko	3 740 283 000
Rakousko	3 666 973 500
Polsko	3 411 263 500
Finsko	2 106 816 000
Řecko	2 003 725 500
Portugalsko	1 291 287 000
Česká republika	1 258 785 500
Maďarsko	1 190 868 500
Irsko	935 070 000
Slovensko	428 490 500
Slovinsko	397 815 000
Litva	249 617 500
Lucembursko	187 015 500
Kypr	183 382 000
Lotyšsko	152 335 000
Estonsko	117 640 000
Malta	69 804 000

Členské státy odpovídají pouze do výše svého podílu upsaného a dosud nesplaceného základního kapitálu.

2. Přijetím nového člena se zvyšuje upsaný základní kapitál o částku odpovídající vkladu nového člena.

3. Rada guvernérů může jednomyslně rozhodnout o zvýšení upsaného základního kapitálu.

4. Podíl na upsaném základním kapitálu nemůže být postoupen ani zastaven ani obstaven.

Článek 5

1. Upsaný základní kapitál splatí členské státy do výše 5 % průměru částek uvedených v čl. 4 odst. 1.

2. V případě zvýšení upsaného základního kapitálu se Rada guvernérů může jednomyslně usnést na procentu, které musí být zaplaceno, a na způsobu této platby. Platba v hotovosti se provádí výhradně v eurech.

3. Správní rada může požadovat splacení zbývající části upsaného základního kapitálu, pokud se toto splacení stane nutným, aby banka mohla dostát svým závazkům.

Každý členský stát zaplatí částku úměrnou svému podílu na upisovaném základním kapitálu.

Článek 6

Banku spravuje a řídí Rada guvernérů, správní rada a řídící výbor.

Článek 7

1. Radu guvernérů tvoří ministři určení členskými státy.

2. Rada guvernérů vydává obecné směrnice týkající se úvěrové politiky banky v souladu s cíli Unie.

Rada guvernérů dbá na provádění těchto směrnic.

3. Rada guvernérů mimo jiné

a)	rozhoduje o zvýšení upsaného základního kapitálu podle čl. 4 odst. 3 a čl. 5 odst. 2;

b)	pro účely čl. 9 odst. 1 rozhoduje o zásadách finančních operací prováděných v rámci úkolů banky;

c)	vykonává pravomoci uvedené v článcích 9 a 11, pokud jde o jmenování a odvolání členů správní rady a řídícího výboru, a pravomoci podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce;

d)	rozhoduje o poskytování finančních prostředků na investiční operace, které mají být zcela nebo částečně prováděny mimo území členských států v souladu s čl. 16 odst. 1;

e)	schvaluje výroční zprávu vypracovanou správní radou;

f)	schvaluje roční rozvahu, jakož i výkaz zisků a ztrát;

g)	schvaluje jednací řád banky;

h)	vykonává ostatní pravomoci a funkce svěřené tímto statutem.

4. Rada guvernérů může přijímat jednomyslně v rámci Ústavy a tohoto statutu veškerá rozhodnutí, která se týkají zastavení činnosti banky a její případné likvidace.

Článek 8

1. Nestanoví-li tento statut jinak, přijímá Rada guvernérů rozhodnutí prostou většinou svých členů. Tato většina musí představovat alespoň 50 % upsaného základního kapitálu.

Pro dosažení kvalifikované většiny je třeba 18 hlasů a 68 % upsaného základního kapitálu.

2. Zdrží-li se přítomní nebo zastoupení členové hlasování, není to překážkou přijetí rozhodnutí vyžadujících jednomyslnost.

Článek 9

1. Správní rada rozhoduje o poskytování finančních prostředků, zejména ve formě úvěrů a záruk, a o uzavírání půjček; stanoví úrokové míry poskytnutých úvěrů a provize a jiné poplatky. Na základě rozhodnutí přijatého kvalifikovanou většinou může přenést některé své funkce na řídící výbor. Rozhoduje o podmínkách takového přenesení a dohlíží na jeho výkon.

Správní rada dozírá na řádnou správu banky; zajišťuje, že banka je řízena v souladu s Ústavou a tímto statutem, jakož i s obecnými směrnicemi vydanými Radou guvernérů.

Na konci účetního období je povinna podat Radě guvernérů zprávu a po schválení ji uveřejnit.

2. Správní rada je složena z 26 řádných členů a 16 zastupujících členů.

Řádné členy jmenuje na dobu pěti let Rada guvernérů, přičemž každý členský stát nominuje jednoho řádného člena. Jednoho řádného člena rovněž nominuje Komise.

Zastupující členy jmenuje na dobu pěti let Rada guvernérů takto:

—	dva zastupující členy nominované Spolkovou republikou Německo,

—	dva zastupující členy nominované Francouzskou republikou,

—	dva zastupující členy nominované Italskou republikou,

—	dva zastupující členy nominované Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska,

—	jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Španělského království a Portugalské republiky,

—	jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Belgického království, Lucemburského velkovévodství a Nizozemského království,

—	jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Dánského království, Řecké republiky a Irska,

—	jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království,

—	tři zastupující členy nominované vzájemnou dohodou České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky,

—	jednoho zastupujícího člena nominovaného Komisí.

Správní rada kooptuje šest odborníků bez hlasovacího práva: tři z nich jako řádné členy a tři jako zastupující členy.

Řádní i zastupující členové mohou být jmenováni opakovaně.

Jednací řád stanoví pravidla pro účast na schůzích správní rady a pravidla týkající se zastupujících členů a kooptovaných odborníků.

Předseda, nebo v jeho nepřítomnosti jeden z místopředsedů řídícího výboru, předsedá schůzi správní rady, avšak neúčastní se hlasování.

Členové správní rady jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky způsobilosti a nezávislosti. Odpovídají pouze bance.

3. Odvolat řádného člena správní rady může Rada guvernérů pouze v případě, že již nesplňuje podmínky nutné k výkonu funkce; Rada guvernérů rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Neschválení výroční zprávy vede k odstoupení správní rady.

4. Uvolní-li se místo v důsledku smrti, individuálního nebo kolektivního odstoupení anebo odvolání, bude místo znovu obsazeno podle pravidel stanovených v odstavci 2. Kromě celkové obměny správní rady se uvolněná místa obsazují na zbytek funkčního období.

5. Rada guvernérů stanoví odměny členům správní rady. Určí, jaká činnost je neslučitelná s funkcemi řádného nebo zastupujícího člena.

Článek 10

1. Každý řádný člen má ve správní radě jeden hlas. Své hlasovací právo může bez omezení delegovat způsobem uvedeným v jednacím řádu banky.

2. Nestanoví-li tento statut jinak, přijímá správní rada rozhodnutí nejméně třetinou svých členů s hlasovacím právem, kteří představují alespoň 50 % upsaného základního kapitálu. Pro dosažení kvalifikované většiny je třeba 18 hlasů a 68 % upsaného základního kapitálu. Jednací řád banky určuje, kolik členů správní rady tvoří kvórum nutné k přijetí rozhodnutí.

Článek 11

1. Řídící výbor se skládá z předsedy a osmi místopředsedů jmenovaných Radou guvernérů na návrh správní rady na dobu šesti let. Mohou být jmenováni opakovaně.

Rada guvernérů může jednomyslným rozhodnutím změnit počet členů řídícího výboru.

2. Rada guvernérů může kvalifikovanou většinou na návrh správní rady přijatý kvalifikovanou většinou rozhodnout o odvolání člena řídícího výboru.

3. Řídící výbor zajišťuje pod dohledem předsedy a pod kontrolou správní rady vedení běžných obchodů banky.

Připravuje rozhodnutí správní rady, včetně rozhodnutí o uzavírání půjček a poskytování finančních prostředků, zejména ve formě úvěrů a záruk. Zajišťuje provádění těchto rozhodnutí.

4. Řídící výbor přijímá svá stanoviska k návrhům na uzavření půjčky nebo poskytnutí finančních prostředků, zejména ve formě úvěrů a záruk, většinou hlasů.

5. Rada guvernérů určuje odměnu členů řídícího výboru a stanoví, jaké činnosti jsou neslučitelné s jejich funkcí.

6. Předseda, v případě jeho nepřítomnosti jeden z místopředsedů, zastupuje banku v soudních i mimosoudních věcech.

7. Zaměstnanci banky jsou podřízeni předsedovi. Předseda je přijímá a propouští. Při výběru zaměstnanců je povinen přihlížet nejen k osobním schopnostem a odborné kvalifikaci, ale i k spravedlivému zastoupení státních příslušníků členských států. Jednací řád určí subjekt příslušný k přijímání předpisů týkajících se zaměstnanců.

8. Řídící výbor a zaměstnanci banky odpovídají pouze bance a vykonávají své funkce zcela nezávisle.

Článek 12

1. Výbor složený z šesti členů jmenovaných Radou guvernérů na základě jejich způsobilosti prověřuje, zda činnosti banky odpovídají nejlepší bankovní praxi, a je odpovědný za audit jejího účetnictví.

2. Výbor uvedený v odstavci 1 každoročně prověřuje, zda jsou operace a účetnictví banky řádně vedeny. Za tímto účelem ověřuje, zda jsou operace banky prováděny v souladu s požadavky a postupy stanovenými statutem a jednacím řádem.

3. Výbor uvedený v odstavci 1 potvrzuje, že finanční výkazy, jakož i jiné finanční informace obsažené v roční účetní závěrce sestavené správní radou poskytují věrný obraz finanční situace banky, pokud jde o její aktiva a pasiva, a výsledků jejích operací a hotovostních toků za dané účetní období.

4. Jednací řád stanoví požadovanou kvalifikaci členů výboru uvedeného v odstavci 1 a podmínky jeho činnosti.

Článek 13

Banka jedná s každým členským státem prostřednictvím orgánu, který tento stát určí. Při provádění finančních operací se obrací na národní centrální banku příslušného členského státu nebo na jiné finanční instituce, které tento stát schválil.

Článek 14

1. Banka spolupracuje se všemi mezinárodními organizacemi, jež vyvíjejí činnost v obdobných oblastech.

2. Banka naváže veškerá spojení potřebná pro spolupráci s bankovními a finančními institucemi zemí, ve kterých provádí své operace.

Článek 15

Na žádost některého členského státu nebo Komise anebo ze svého podnětu Rada guvernérů vykládá nebo doplňuje směrnice, které vydala na základě článku 7, a to za podmínek, za jakých byly přijaty.

Článek 16

1. V rámci úkolů vytyčených v článku III-394 Ústavy poskytuje banka finanční prostředky, zejména ve formě úvěrů a záruk, svým členům nebo soukromým či veřejným podnikům na investice, které mají být uskutečněny na území členských států, pokud prostředky z jiných zdrojů nejsou za přiměřených podmínek dosažitelné.

Nicméně rozhodnutím Rady guvernérů kvalifikovanou většinou na návrh správní rady může banka poskytnout finanční prostředky na investice, které mají být uskutečněny zcela nebo zčásti mimo evropské území členských států.

2. Jestliže je to možné, je poskytnutí úvěru vázáno podmínkou, že současně bude použito též jiných prostředků financování.

3. Jestliže se úvěr poskytuje podniku nebo jinému subjektu než členskému státu, podmíní banka poskytnutí tohoto úvěru zárukou členského státu, na jehož území bude investice uskutečněna, dostatečnými zárukami nebo finanční silou dlužníka.

Kromě toho stanoví správní rada kvalifikovanou většinou, v souladu se zásadami stanovenými Radou guvernérů podle čl. 7 odst. 3 písm. b) a vyžaduje-li to provádění operace podle článku III-394 Ústavy, podmínky jakékoli finanční operace, která představuje specifický profil rizika a je tedy považována za zvláštní činnost.

4. Banka může poskytnout záruku na půjčky uzavřené soukromými či veřejnými podniky anebo jinými subjekty k provedení operací uvedených v článku III-394 Ústavy.

5. Úhrnná částka nesplacených úvěrů a záruk poskytnutých bankou nesmí převýšit 250 % částky úhrnu upsaného základního kapitálu, rezervních fondů, nerozdělených rezerv a kladného zůstatku účtu zisků a ztrát. Druhá uvedená úhrnná částka se sníží o částku rovnající se upsané částce, a to i nesplacené, na jakoukoli majetkovou účast banky.

Bankou vyplacená částka majetkové účasti nesmí nikdy převýšit částku odpovídající úhrnu splaceného upsaného základního kapitálu, rezervních fondů, nerozdělených rezerv a kladného zůstatku účtu zisků a ztrát.

Jako výjimka mají zvláštní činnosti banky, o nichž rozhodla Rada guvernérů a správní rada podle odstavce 3, zvlášť přidělené rezervní fondy.

Tento odstavec se rovněž vztahuje na konsolidované účetnictví banky.

6. Banka se zajišťuje proti riziku změny kurzů tím, že ke smlouvám o úvěrech a zárukách připojí doložky, které považuje za vhodné.

Článek 17

1. Úroková míra úvěrů poskytovaných bankou a provizí a jiných poplatků, se přizpůsobují podmínkám převládajícím na kapitálovém trhu a vypočítávají se tak, aby banka z jejich výnosů mohla plnit své závazky, krýt své náklady a rizika a vytvářet rezervní fond podle článku 22.

2. Banka nepovoluje snížení úrokové míry. V případě, že snížení úrokové míry je žádoucí vzhledem ke zvláštní povaze investice, která má být financována, může příslušný členský stát nebo třetí strana udělit bonifikaci úroku, pokud je udělení této bonifikace slučitelné s pravidly stanovenými v článku III-167 Ústavy.

Článek 18

Při svých finančních operacích zachovává banka tyto zásady:

Dbá, aby její prostředky byly používány co nejúčelněji v zájmu Unie.

Může poskytnout úvěry nebo záruky pouze,

a)	jestliže splácení úroků a umořování je buď kryto ziskem z podnikání, pokud jde o investice prováděné podniky ve výrobním odvětví, anebo, v případě ostatních investic, je zajištěno závazkem, který převzal stát, v němž je investice prováděna, či jiným způsobem a

b)	jestliže provedení investice přispívá ke zvýšení obecné hospodářské produktivity a působí příznivě k vytvoření a fungování vnitřního trhu.

Nesmí nabývat žádné podíly v podnicích ani přijímat žádnou odpovědnost za jejich řízení, ledaže by to vyžadovala ochrana jejích práv a bylo tak zajištěno splacení její pohledávky.

Avšak správní rada stanoví kvalifikovanou většinou, v souladu se zásadami stanovenými Radou guvernérů podle čl. 7 odst. 3 písm. b) a vyžaduje-li to provádění operace podle článku III-394 Ústavy, podmínky majetkové účasti v obchodním podniku, pokud je to vyžadováno k financování investice nebo programu, obvykle jako doplňku úvěru nebo záruky.

3.	Může postupovat své pohledávky na kapitálovém trhu a požadovat za tím účelem od svých dlužníků vydání dluhopisů nebo jiných cenných papírů.

4.	Ani banka, ani členské státy nesmí stanovovat podmínky, podle kterých by měly být prostředky z bankou poskytnutých úvěrů použity na území určitého členského státu.

5.	Může vázat poskytnutí úvěrů na podmínku, že se uskuteční mezinárodní veřejná soutěž.

6.	Nefinancuje zcela ani zčásti žádnou investici, s níž nesouhlasí členský stát, na jehož území má být uskutečněna.

7.	Jako doplněk ke své úvěrové činnosti může banka poskytovat služby technické pomoci v souladu s podmínkami, jež stanovila Rada guvernérů kvalifikovanou většinou, a v souladu s tímto statutem.

Článek 19

1. Každý podnik nebo veřejnoprávní či soukromoprávní subjekt se může přímo obrátit na banku se žádostí o financování. Žádosti mohou být bance rovněž podávány buď prostřednictvím Komise, nebo prostřednictvím členského státu, na jehož území bude investice uskutečněna.

2. Jestliže se žádost podává prostřednictvím Komise, předloží se k vyjádření členskému státu, na jehož území bude investice uskutečněna. Jestliže se žádost podává prostřednictvím členského státu, předloží se k vyjádření Komisi. Jestliže žádost podává přímo podnik, předloží se danému členskému státu i Komisi.

Dotyčné členské státy a Komise podají svá vyjádření ve lhůtě dvou měsíců. Neobdrží-li v této lhůtě vyjádření, může mít banka za to, že příslušná investice nevyvolává námitek.

3. Správní rada rozhoduje o finančních operacích, které jí předložil řídící výbor.

4. Řídící výbor zkoumá, zda finanční operace, které mu byly předloženy, jsou v souladu s tímto statutem, zejména s články 16 a 18. Jestliže se řídící výbor vysloví pro finanční operaci, předloží správní radě odpovídající návrh; své kladné stanovisko může vázat na podmínky, které považuje za podstatné. Jestliže se řídící výbor vysloví proti finanční operaci, předloží správní radě příslušné podklady spolu se svým stanoviskem.

5. V případě záporného stanoviska řídícího výboru může správní rada poskytnout dané financování pouze jednomyslným rozhodnutím.

6. V případě záporného stanoviska Komise může správní rada poskytnout dané financování pouze jednomyslným rozhodnutím, přičemž člen nominovaný do své funkce Komisí se zdrží hlasování.

7. V případě záporného stanoviska řídícího výboru i Komise nesmí správní rada dané financování poskytnout.

8. Pokud musí být finanční operace související se schválenou investicí restrukturována, aby byla chráněna práva a zájmy banky, přijme řídící výbor neprodleně naléhavá opatření, jež považuje za nezbytná, přičemž o nich ihned informuje správní radu.

Článek 20

1. Banka si prostředky potřebné k plnění svých úkolů půjčuje na kapitálovém trhu.

2. Banka si může půjčovat na kapitálových trzích členských států v rámci právních předpisů upravujících tyto trhy.

Příslušné orgány členského státu, na který se vztahuje výjimka ve smyslu čl. III-197 odst. 1 Ústavy, mohou odmítnout souhlas jen tehdy, hrozí-li kapitálovému trhu tohoto státu vážné poruchy.

Článek 21

1. Banka může použít volně použitelných prostředků, které bezprostředně nepotřebuje ke krytí svých závazků, takto:

a)	může investovat na peněžních trzích;

b)	může s výhradou čl. 18 odst. 2 nakupovat a prodávat cenné papíry ;

c)	může provádět jakékoli jiné finanční operace, které se vztahují k předmětu její činnosti.

2. Aniž je dotčen článek 23, provádí banka při správě svých investic jen takovou devizovou arbitráž, kterou přímo vyžaduje uskutečňování jejích úvěrových operací nebo plnění závazků z půjček, které uzavřela, nebo záruk, které poskytla.

3. V oblastech zmíněných v tomto článku působí banka ve shodě s příslušnými orgány nebo národními centrálními bankami členských států.

Článek 22

1. Postupně bude vytvořen rezervní fond až do výše 10 % upsaného základního kapitálu. Odůvodňuje-li to stav závazků banky, může správní rada rozhodnout o zřízení dodatečných rezerv. Dokud tento rezervní fond nebude plně vytvořen, budou do něj odváděny

a)	příjmy z úroků z úvěrů, které banka poskytla z částek, jež mají členské státy splatit podle článku 5;

b)	příjmy z úroků z úvěrů, které banka poskytla z částek získaných splacením úvěrů podle písmene a), pokud těchto příjmů z úroků není třeba k plnění závazků nebo ke krytí nákladů banky.

2. Prostředky rezervního fondu musí být investovány tak, aby mohly být kdykoli použity v souladu s účelem tohoto fondu.

Článek 23

1. Banka je vždy oprávněna převádět pohledávky v měně členského státu, jehož měnou není euro, aby mohla provádět finanční operace odpovídající úkolu stanovenému v článku III-394 Ústavy, s přihlédnutím k článku 21 tohoto statutu. Banka se podle možností zdrží provádění takových převodů, má-li volné nebo uvolnitelné pohledávky v měně, kterou potřebuje.

2. Banka může směnit pohledávky v měně členského státu, jehož měnou není euro, za prostředky v měně třetí země jen se souhlasem tohoto členského státu.

3. Banka může volně nakládat s částí svého splaceného základního kapitálu a s devizami půjčenými na trzích mimo Unii.

4. Členské státy se zavazují, že dlužníkům banky dají k dispozici prostředky v cizích měnách potřebné ke splácení jistiny a úroků z úvěrů poskytnutých nebo zaručených bankou na investice, které mají být uskutečněny na jejich území.

Článek 24

Jestliže některý členský stát neplní své členské povinnosti vyplývající z tohoto statutu, zejména povinnost splatit svůj podíl nebo splácet úroky a umořovat své půjčky, může Rada guvernérů rozhodnutím přijatým kvalifikovanou většinou zastavit poskytování úvěrů nebo záruk tomuto členskému státu nebo jeho státním příslušníkům.

Toto rozhodnutí nezbavuje členský stát ani jeho státní příslušníky jejich povinností vůči bance.

Článek 25

1. Jestliže Rada guvernérů rozhodne zastavit činnost banky, bude neprodleně ukončen veškerý provoz s výjimkou operací nutných k řádné realizaci, ochraně a zachování pohledávek, jakož i k vyrovnání závazků.

2. V případě likvidace jmenuje Rada guvernérů likvidátory a vydá jim pokyny k provedení likvidace. Dbá na zachování práv zaměstnanců.

Článek 26

1. Banka má v každém z členských států nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou jejich vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám. Zejména může nabývat a zcizovat movitý majetek nebo nemovitosti a vystupovat před soudy.

2. Majetek banky nemůže být žádnou formou zabaven nebo vyvlastněn.

Článek 27

1. Spory mezi bankou na jedné straně a jejími věřiteli, dlužníky či jakoukoli jinou osobou na straně druhé rozhodují příslušné národní soudy, není-li dána pravomoc Soudního dvora Evropské unie. Banka může v kterékoli smlouvě sjednat rozhodčí řízení.

2. Banka si zvolí svůj obecný soud v každém členském státě. Může však v kterékoli smlouvě provést zvláštní volbu obecného soudu.

3. Majetek a pohledávky banky mohou být zabaveny nebo se stát předmětem výkonu rozhodnutí pouze na základě rozhodnutí soudu.

Článek 28

1. Rada guvernérů může jednomyslným rozhodnutím zřídit pobočky nebo jiné subjekty s právní subjektivitou a finanční samostatností.

2. Rada guvernérů přijme jednomyslně stanovy subjektů uvedených v odstavci 1, které zejména určí jejich cíle, složení, základní kapitál, členy, sídlo, finanční zdroje, intervenční nástroje, pravidla auditu a jejich vztah s orgány banky.

3. Banka se může podílet se na řízení těchto subjektů a přispívat k jejich upsanému základnímu kapitálu do výše stanovené jednomyslným rozhodnutím Rady guvernérů.

4. Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie se vztahuje na subjekty uvedené v odstavci 1, pokud podléhají právu Unie, členy jejich orgánů při výkonu jejich funkcí a na jejich zaměstnance, a to za podmínek, které se vztahují na banku.

Na dividendy, kapitálové zisky nebo jiné druhy příjmů vyplývající z takových subjektů, na které mají nárok jiní členové než Evropská unie a banka, se však nadále vztahují příslušné daňové předpisy.

5. Soudní dvůr Evropské unie rozhoduje v mezích níže stanovených spory týkající se opatření přijatých orgány subjektu podléhajícího právu Unie. Kterýkoli člen takového subjektu v tomto postavení nebo členské státy mohou podat žalobu proti těmto opatřením za podmínek stanovených v článku III-365 Ústavy.

6. Rada guvernérů může v souladu s příslušnými vnitřními předpisy jednomyslně rozhodnout o připuštění zaměstnanců subjektů podléhajících právu Unie do společných režimů s bankou.

PROTOKOL O UMÍSTĚNÍ SÍDEL ORGÁNŮ A NĚKTERÝCH INSTITUCÍ, SUBJEKTŮ A ÚTVARŮ EVROPSKÉ UNIE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

S OHLEDEM na článek III-432 Ústavy,

MAJÍCE NA PAMĚTI A POTVRZUJÍCE rozhodnutí ze dne 8. dubna 1965, a aniž jsou dotčena rozhodnutí o sídlech orgánů, institucí, subjektů a útvarů,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

Jediný ČLÁNEK

1. Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku, kde se konají plenární zasedání, která trvají 12 měsíců, včetně zasedání o rozpočtu. Doplňující plenární zasedání se konají v Bruselu. Výbory Evropského parlamentu zasedají v Bruselu. Generální sekretariát Evropského parlamentu a jeho útvary sídlí v Lucemburku.

2. Rada má sídlo v Bruselu. Během měsíců dubna, června a října zasedá v Lucemburku.

3. Komise má sídlo v Bruselu. Útvary vyjmenované v článcích 7, 8 a 9 rozhodnutí ze dne 8. dubna 1965 sídlí v Lucemburku.

4. Soudní dvůr Evropské unie má sídlo v Lucemburku.

5. Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu.

6. Účetní dvůr má sídlo v Lucemburku.

7. Výbor regionů má sídlo v Bruselu.

8. Hospodářský a sociální výbor má sídlo v Bruselu.

9. Evropská investiční banka má sídlo v Lucemburku.

10. Europol má sídlo v Haagu.

PROTOKOL O VÝSADÁCH A IMUNITÁCH EVROPSKÉ UNIE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

BEROUCE V ÚVAHU, že podle článku III-434 Ústavy požívá Unie na území členských států výsad a imunit nezbytných pro plnění svého poslání,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

KAPITOLA I

MOVITÝ A NEMOVITÝ MAJETEK, FONDY, POHLEDÁVKY A OPERACE UNIE

Článek 1

Prostory a budovy Unie jsou nedotknutelné. Jsou vyloučeny z domovních prohlídek, rekvizic, zabavení či vyvlastnění. Majetek a pohledávky Unie se nemohou stát předmětem jakéhokoli výkonu správního nebo soudního rozhodnutí bez zmocnění Soudního dvora.

Článek 2

Archivy Unie jsou nedotknutelné.

Článek 3

Unie, její pohledávky, příjmy a ostatní majetek jsou osvobozeny od veškerých přímých daní.

Vlády členských států přijímají, kdykoli je to možné, vhodná opatření umožňující prominutí nebo navrácení nepřímých daní a poplatků z prodeje, které tvoří součást ceny věcí movitých nebo nemovitostí, jestliže Unie uskuteční pro své úřední potřeby větší nákupy, jejichž cena zahrnuje daně a poplatky tohoto druhu. Prováděním těchto opatření nesmí být narušena hospodářská soutěž v rámci Unie.

Osvobození se nevztahuje na daně, dávky a poplatky představující pouze odměnu za veřejně prospěšné služby.

Článek 4

Unie je osvobozena od veškerých cel, zákazů a omezení při dovozu a vývozu, pokud jde o předměty určené pro svou úřední potřebu. Takto dovezené předměty nebudou zcizeny úplatně ani bezúplatně na území státu, na něž budou dovezeny, jinak než za podmínek schválených vládou příslušného státu.

Unie je rovněž osvobozena od veškerých cel a od zákazu a omezení při dovozu a vývozu svých publikací.

KAPITOLA II

KOMUNIKACE A PRŮKAZY

Článek 5

Orgány Unie požívají pro svou úřední komunikaci a předávání veškerých dokumentů na území všech členských států stejného zacházení, jaké daný stát přiznává diplomatickým zastoupením.

Úřední korespondence a jiná úřední komunikace orgánů Unie nepodléhá cenzuře.

Článek 6

Předsedové orgánů Unie mohou vydávat členům a zaměstnancům orgánů Unie průkazy, jejichž formu stanoví Rada prostou většinou evropským nařízením, a jež orgány členských států uznávají za platné cestovní doklady. Tyto průkazy jsou vydávány úředníkům a jiným zaměstnancům za podmínek stanovených služebním a pracovním řádem Unie.

Komise může uzavřít dohody umožňující uznávat tyto průkazy za platné cestovní doklady na území třetích států.

KAPITOLA III

ČLENOVÉ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Článek 7

Volný pohyb členů Evropského parlamentu, kteří jedou na místo zasedání Evropského parlamentu nebo se z něj vracejí, nepodléhá žádným omezením správní či jiné povahy.

Členům Evropského parlamentu při celním odbavení a při devizové kontrole

a)	přiznává jejich vlastní vláda stejné výhody, jaké přiznává vyšším úředníkům pohybujícím se v zahraničí při plnění dočasného úředního poslání;

b)	přiznává vláda ostatních členských států stejné výhody, jaké přiznávají zástupcům zahraničních vlád při plnění dočasného úředního poslání.

Článek 8

Členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce.

Článek 9

V průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové

a)	na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

b)	na území všech ostatních členských států nemohou být zadrženi ani soudně stíháni.

Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj.

Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu; Evropský parlament je oprávněn svého člena imunity zbavit.

KAPITOLA IV

ZÁSTUPCI ČLENSKÝCH STÁTŮ ÚČASTNÍCÍ SE ČINNOSTI ORGÁNŮ UNIE

Článek 10

Zástupci členských států, kteří se účastní činnosti orgánů Unie, jejich poradci a techničtí experti požívají po dobu výkonu své činnosti a během cest na místo zasedání nebo při návratu z něj obvyklých výsad, imunit a výhod.

Tento článek se vztahuje rovněž na členy poradních institucí Unie.

KAPITOLA V

ÚŘEDNÍCI A JINÍ ZAMĚSTNANCI UNIE

Článek 11

Na území všech členských států úředníci a jiní zaměstnanci Unie bez ohledu na svou státní příslušnost

jsou vyňati z pravomoci soudů pro úkony spojené s výkonem jejich funkce, včetně ústních a písemných projevů, s výhradou použití ustanovení Ústavy jednak o pravidlech určujících odpovědnost úředníků a jiných zaměstnanců vůči Unii a jednak o příslušnosti Soudního dvora Evropské unie rozhodovat spory mezi Unií a jejími úředníky a jinými zaměstnanci. Této imunity požívají i po ukončení své funkce;

b)	nepodléhají předpisům omezujícím přistěhovalectví a ani náležitostem pro přihlašování cizinců. Totéž platí pro jejich manžele či manželky a jimi vyživované rodinné příslušníky;

c)	požívají v oblasti měnových a devizových předpisů výhod přiznávaných obvykle zaměstnancům mezinárodních organizací;

požívají práva bezcelně dovážet bytové zařízení a jiné věci osobní potřeby v souvislosti s prvním nástupem do funkce v daném státě a práva bezcelně zpětně vyvézt bytové zařízení a jiné věci osobní potřeby při ukončení výkonu funkce v daném státě, v obou případech s výhradou podmínek považovaných za nezbytné vládou státu, v němž je toto právo uplatňováno;

požívají práva bezcelně dovážet automobil pro svou osobní potřebu, který získali ve státě svého posledního pobytu nebo ve státě, jehož jsou státními příslušníky, za podmínek vnitřního trhu, a bezcelně zpětně vyvézt automobil, s výhradou podmínek považovaných za nezbytné vládou státu, v němž je toto právo uplatňováno.

Článek 12

Platy, mzdy a služební požitky, které poskytuje Unie svým úředníkům a jiným zaměstnancům, podléhají dani ve prospěch Unie, jejíž podmínky a způsob vybírání stanoví evropský zákon. Tento zákon se přijme po konzultaci s dotyčnými orgány.

Úředníci a jiní zaměstnanci Unie jsou osvobozeni od vnitrostátních daní z platů, mezd a požitků, které jim poskytuje Unie.

Článek 13

S úředníky a jinými zaměstnanci Unie, kteří si výlučně z důvodů výkonu svých funkcí ve službách Unie zřizují bydliště na území členského státu jiného, než jehož jsou daňovými rezidenty, je pro účely vybírání daní z příjmu, z majetku a dědické daně a dodržování smluv o zamezení dvojího zdanění, uzavřených mezi členskými státy Unie, zacházeno jak ve státě, v němž pobývají, tak ve státě, jehož jsou daňovými rezidenty, tak, jako by si zachovali své původní bydliště v posledně jmenovaném státě, je-li tento stát členem Unie. Toto ustanovení se vztahuje rovněž na manžela nebo manželku, pokud nevykonává vlastní profesionální činnost, a na děti vyživované osobami uvedenými v tomto článku a v jejich péči.

Movitý majetek ve vlastnictví osob uvedených v prvním odstavci, který se nachází na území státu pobytu, je osvobozen od dědické daně v tomto státě. Pro stanovení této daně je tento majetek posuzován, jako by se nacházel ve státě, jehož jsou tyto osoby daňovými rezidenty, s výhradou práv třetích zemí a případného použití ustanovení mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění.

Při použití ustanovení tohoto článku se nepřihlíží k bydlišti získanému výlučně k výkonu funkcí ve službách jiných mezinárodních organizací.

Článek 14

Systém sociálních dávek příslušejících úředníkům a jiným zaměstnancům Unie stanoví evropský zákon. Tento zákon se přijme po konzultaci s dotyčnými orgány.

Článek 15

Kategorie úředníků a jiných zaměstnanců Unie, na které se použijí všechna nebo některá ustanovení článku 11, čl. 12 druhého pododstavce a článku 13, stanoví evropský zákon. Tento zákon se přijme po konzultaci s dotyčnými orgány.

Jména, funkce a adresy úředníků a jiných zaměstnanců zařazených do jednotlivých kategorií jsou pravidelně sdělovány vládám členských států.

KAPITOLA VI

VÝSADY A IMUNITY ZASTOUPENÍ TŘETÍCH ZEMÍ POVĚŘENÝCH U UNIE

Článek 16

Členský stát, na jehož území se nachází sídlo Unie, přiznává zastoupením třetích zemí pověřených u Unie obvyklé diplomatické výsady a imunity.

KAPITOLA VII

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 17

Výsady, imunity a výhody jsou přiznávány úředníkům a jiným zaměstnancům Unie výhradně v zájmu Unie.

Každý orgán Unie je povinen zbavit úředníka nebo jiného zaměstnance imunity ve všech případech, kdy podle jeho názoru zrušení této imunity není v rozporu se zájmy Unie.

Článek 18

Při uplatňování tohoto protokolu jednají orgány Unie ve vzájemné shodě s odpovědnými orgány příslušných členských států.

Článek 19

Články 11 až 14 a článek 17 se vztahují na členy Komise.

Článek 20

Články 11 až 14 a článek 17 se vztahují na soudce, generální advokáty, tajemníky a pomocné zpravodaje při Soudním dvoru Evropské unie, aniž je dotčen článek 3 Protokolu o statutu Soudního dvora Evropské unie týkající se vynětí soudců a generálních advokátů z pravomoci soudů.

Články 11 až 14 a článek 17 se rovněž vztahují na členy Účetního dvora.

Článek 21

Tento protokol se rovněž vztahuje na Evropskou centrální banku, na členy jejích orgánů a na její zaměstnance, aniž je dotčen Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

Evropská centrální banka je rovněž osvobozena od veškerých daní a jiných poplatků v souvislosti se zvýšením jejího základního kapitálu a veškerých formalit, které s tím jsou spojeny ve státě, v němž má sídlo. Činnosti banky a jejích orgánů vykonávaná v souladu se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky nepodléhá dani z obratu.

Článek 22

Tento protokol se vztahuje rovněž na Evropskou investiční banku, na členy jejích orgánů, její zaměstnance a zástupce členských států, kteří se účastní její činnosti; protokol o statutu této banky tím není dotčen.

Evropská investiční banka je rovněž osvobozena od veškerých daní a jiných poplatků v souvislosti se zvýšením jejího základního kapitálu a veškerých formalit, které s tím jsou spojeny ve státě, v němž má sídlo. Rovněž její rozpuštění nebo její likvidace nepodléhají žádnému poplatku. Kromě toho činnost banky a jejích orgánů vykonávaná na základě statutu nepodléhá dani z obratu.

PROTOKOL O SMLOUVÁCH A AKTECH O PŘISTOUPENÍ DÁNSKÉHO KRÁLOVSTVÍ, IRSKA A SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA, ŘECKÉ REPUBLIKY, ŠPANĚLSKÉHO KRÁLOVSTVÍ A PORTUGALSKÉ REPUBLIKY A RAKOUSKÉ REPUBLIKY, FINSKÉ REPUBLIKY A ŠVÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že Dánské království, Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska přistoupily k Evropským společenstvím dne 1. ledna 1973; že Řecká republika přistoupila k Evropským společenstvím dne 1. ledna 1981; že Španělské království a Portugalská republika přistoupily k Evropským společenstvím dne 1. ledna 1986; že Rakouská republika, Finská republika a Švédské království přistoupily k Evropským společenstvím a Evropské unii založené Smlouvou o Evropské unii dne 1. ledna 1995;

VZHLEDEM K TOMU, že čl. IV-437 odst. 2 Ústavy stanoví, že smlouvy o uvedených přistoupeních se zrušují;

VZHLEDEM K TOMU, že některá ustanovení uvedená v těchto smlouvách o přistoupení a v aktech k nim připojených jsou i nadále významná; že čl. IV-437 odst. 2 Ústavy stanoví, že taková ustanovení musejí být převzata do protokolu nebo se na ně v něm musí odkazovat, aby zůstala v platnosti a jejich právní účinky byly zachovány;

VZHLEDEM K TOMU, že tato ustanovení vyžadují nezbytné technické úpravy, které je uvedou do souladu s Ústavou, aniž by byly změněny jejich právní účinky;

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

HLAVA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Práva a závazky, které vyplývají ze smluv o přistoupení uvedených v čl. IV-437 odst. 2 písm. a) až d) Ústavy nabyly účinku podle podmínek stanovených v těchto smlouvách dnem

a)	1. ledna 1973, pokud jde o smlouvu o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska;

b)	1. ledna 1981, pokud jde o smlouvu o přistoupení Řecké republiky;

c)	1. ledna 1986, pokud jde o smlouvu o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky;

d)	1. ledna 1995, pokud jde o smlouvu o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

Článek 2

1. Přistupující státy uvedené v článku 1 jsou povinny přistoupit k následujícím dohodám nebo smlouvám uzavřeným před jejich přistoupením, pokud jsou takové dohody nebo smlouvy stále v platnosti:

dohody nebo smlouvy uzavřené mezi ostatními členskými státy, které jsou založené na Smlouvě o založení Evropského společenství, Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii nebo Smlouvě o Evropské unii, nebo které jsou nezbytné k dosažení cílů těchto smluv a které se vztahují k fungování Společenství nebo Unie nebo které jsou spojeny s jejich činnostmi;

dohody nebo smlouvy uzavřené ostatními členskými státy, jednajícími společně s Evropskými společenstvími, s jedním nebo více třetími státy nebo s mezinárodní organizací a smlouvy, které s uvedenými dohodami nebo smlouvami souvisejí. Unie a ostatní členské státy napomáhají v tomto ohledu přistupujícím státům uvedeným v článku 1.

2. Přistupující státy uvedené v článku 1 přijmou vhodná opatření, je-li to nutné, k upravení jejich postavení ve vztahu k mezinárodním organizacím a těm mezinárodním dohodám, v kterých je Unie nebo Evropské společenství pro atomovou energii nebo ostatní členské státy smluvní stranou, k právům a povinnostem, které vyplývají z jejich přistoupení k Unii.

Článek 3

Ustanovení aktů o přistoupení, jak jsou vykládána Soudním dvorem Evropských společenství a Soudem prvního stupně, jejichž účelem nebo účinkem je zrušit nebo změnit nejen na přechodnou dobu akty přijaté orgány, institucemi či jinými subjekty Evropských společenství nebo Evropské unie založené Smlouvou o Evropské unii, zůstávají v platnosti s výhradou druhého pododstavce.

Ustanovení uvedená v prvním pododstavci mají stejnou právní sílu jako akty, které zrušují nebo pozměňují, a podléhají stejným pravidlům jako tyto akty.

Článek 4

Znění aktů orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropských společenství nebo Evropské unie založené Smlouvou o Evropské unii, které byly přijaty před přistoupeními uvedenými v článku 1 a které byly následně vypracovány v jazyce anglickém a dánském, jazyce řeckém, jazyce španělském a portugalském a v jazyce finském a švédském, jsou ode dnů přistoupení uvedených v článku 1 platná za stejných podmínek jako znění vypracovaná a platná v ostatních jazycích.

Článek 5

Evropský zákon Rady může zrušit přechodná ustanovení stanovená v tomto protokolu, pokud již nejsou použitelná. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

HLAVA II

USTANOVENÍ PŘEVZATÁ Z AKTU O PODMÍNKÁCH PŘISTOUPENÍ DÁNSKÉHO KRÁLOVSTVÍ, IRSKA A SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA

ODDÍL 1

Ustanovení o Gibraltaru

Článek 6

1. Akty orgánů týkající se produktů uvedených v příloze I Ústavy a produktů podléhajících při dovozu do Unie zvláštní úpravě v důsledku provádění společné zemědělské politiky, jakož i akty týkající se harmonizace právních předpisů členských států v oblasti daně z obratu se nevztahují na Gibraltar, pokud Rada nepřijme evropské rozhodnutí, které stanoví jinak. Rada rozhoduje jednomyslně na návrh Komise.

2. Situace Gibraltaru vymezená v bodě VI přílohy II (1) aktu o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska je zachována.

ODDÍL 2

Ustanovení o Faerských ostrovech

Článek 7

Dánští státní příslušníci s bydlištěm na Faerských ostrovech jsou považováni za státní příslušníky členského státu ve smyslu Ústavy až ode dne, k němuž se tato Ústava začne na tyto ostrovy vztahovat.

ODDÍL 3

Ustanovení o britských Normanských ostrovech a o ostrovu Man

Článek 8

1. Právní úprava Unie v oblasti cel a množstevních omezení, zejména cla, poplatky s rovnocenným účinkem a společný celní sazebník, se vztahuje na britské Normanské ostrovy a ostrov Man za stejných podmínek jako na Spojené království.

2. U zemědělských produktů a produktů vzniklých jejich zpracováním, na něž se vztahuje zvláštní obchodní režim, se použijí vůči třetím zemím poplatky a další opatření při dovozu stanovená právními předpisy Unie a použitelná Spojeným královstvím.

Stejně tak jsou použitelné takové právní předpisy Unie, které jsou nezbytné k zajištění volného pohybu zboží a k dodržování obvyklých podmínek hospodářské soutěže při obchodu s těmito produkty.

Rada na návrh Komise přijme evropská nařízení nebo rozhodnutí, která určí podmínky, za nichž se ustanovení podle prvního a druhého pododstavce použijí na těchto územích.

Článek 9

Práva, jichž ve Spojeném království požívají státní příslušníci britských Normanských ostrovů nebo ostrova Man, nejsou právem Unie dotčena. Nemohou však využívat ustanovení práva Unie týkajících se volného pohybu osob a služeb.

Článek 10

Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, která se vztahují na osoby nebo podniky ve smyslu článku 196 zmíněné smlouvy, se na tyto osoby či podniky vztahují za předpokladu, že mají bydliště nebo jsou usazeny na územích uvedených v článku 8 tohoto protokolu.

Článek 11

Úřady území uvedených v článku 8 zacházejí se všemi fyzickými nebo právnickými osobami Unie stejně.

Článek 12

Pokud by během používání právní úpravy stanovené tímto oddílem vyvstaly na kterékoli straně obtíže ve vztazích mezi Unií a územími uvedenými v článku 8, navrhne Komise neprodleně Radě vhodná opatření k nápravě, včetně podmínek a způsobu jejich provedení.

Rada přijme vhodná evropská nařízení nebo rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce.

Článek 13

Ve smyslu tohoto oddílu se za státního příslušníka britských Normanských ostrovů nebo ostrova Man považuje kterýkoli britský občan, který této státní příslušnosti nabyl na základě skutečnosti, že se on sám nebo jeden z jeho rodičů nebo prarodičů narodil nebo byl osvojen, naturalizován nebo zapsán do matriky na jednom z uvedených ostrovů. Není však považován za tímto účelem za státního příslušníka britských Normanských ostrovů nebo ostrova Man, pokud se on sám nebo jeden z jeho rodičů nebo prarodičů narodil nebo byl osvojen, naturalizován nebo zapsán do matriky ve Spojeném království. Rovněž se za státního příslušníka těchto území nepovažuje, pokud měl někdy obvyklý pobyt ve Spojeném království po dobu pěti let.

Správní opatření nezbytná pro určení uvedených osob budou oznámena Komisi.

ODDÍL 4

Ustanovení o provádění politiky industrializace a hospodářského rozvoje v Irsku

Článek 14

Členské státy berou na vědomí skutečnost, že irská vláda provádí politiku industrializace a hospodářského rozvoje, jejímž cílem je přiblížit životní úroveň v Irsku životní úrovni ostatních evropských národů a odstranit nedostatečnou zaměstnanost a přitom postupně vyrovnávat regionální rozdíly v úrovni rozvoje.

Uznávají, že dosažení cílů této politiky je v jejich společném zájmu a dohodly se doporučit za tímto účelem orgánům, aby uplatňovaly veškeré prostředky a postupy podle Ústavy, zejména přiměřeným využitím prostředků Unie, jež jsou k dispozici pro uskutečnění jejích cílů.

Členské státy uznávají zejména, že v případě uplatňování článků III-167 a III-168 Ústavy bude třeba přihlížet k cílům hospodářského rozvoje a zvyšování životní úrovně obyvatelstva.

ODDÍL 5

Ustanovení o výměně poznatků s Dánskem v oblasti jaderné energie

Článek 15

1. Od 1. ledna 1973 jsou Dánsku zpřístupněny poznatky sdělované členským státům, osobám a podnikům v souladu s článkem 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, které je na svém území šíří jen v omezeném rozsahu, za podmínek stanovených v uvedeném článku.

2. Od 1. ledna 1973 zpřístupní Dánsko Evropskému společenství pro atomovou energii stejný objem poznatků v oblastech uvedených v odstavci 3. Podrobný výklad těchto poznatků je uveden v dokumentu, který bude předán Komisi. Komise sdělí tyto poznatky podnikům ve Společenství za podmínek stanovených v článku 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

3. Dánsko zpřístupní Společenství informace v těchto oblastech:

a)	DOR Reaktor moderovaný těžkou vodou a chlazený organickým chladivem;

b)	DT-350, DK-400 Těžkovodní reaktory s tlakovou nádobou;

c)	vysokoteplotní plynová smyčka;

d)	měřicí systém a zvláštní elektronické zařízení;

e)	spolehlivost;

f)	jaderná fyzika, dynamika reaktorů a přenos tepla;

g)	zkoušky materiálu a vnitřní vybavení reaktoru.

4. Dánsko se zavazuje zpřístupňovat Společenství, zejména v průběhu návštěv pracovníků Společenství nebo členských států ve výzkumném středisku v Risö, veškeré doplňkové informace k předávaným zprávám, za podmínek, jež budou stanoveny v jednotlivých případech vzájemnou dohodou.

Článek 16

1. V oblastech, v nichž Dánsko zpřístupňuje své poznatky Evropskému společenství pro atomovou energii, udělují příslušné subjekty na žádost a za obchodních podmínek licence členským státům, osobám a podnikům Společenství, pokud jsou držiteli výhradních práv na patenty přihlášené v členských zemích Společenství a pokud nemají žádnou povinnost vůči třetím osobám udělovat nebo nabízet výlučné licence nebo částečně výlučné licence na práva vyplývající z těchto patentů.

2. Je-li udělena výlučná nebo částečně výlučná licence, Dánsko podporuje a usnadňuje postup, při němž držitelé takových licencí udělují za obchodních podmínek sublicence členským státům, osobám a podnikům ve Společenství.

Udělení takových výlučných nebo částečně výlučných licencí se provádí na běžné obchodní bázi.

ODDÍL 6

Ustanovení o výměně poznatků s Irskem v oblasti jaderné energie

Článek 17

1. Od 1. ledna 1973 jsou Irsku zpřístupněny poznatky sdělované členským státům, osobám a podnikům v souladu s článkem 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, které je na svém území šíří jen v omezeném rozsahu, za podmínek stanovených v uvedeném článku.

2. Od 1. ledna 1973 zpřístupní Irsko Evropskému společenství pro atomovou energii poznatky určené k šíření jen v omezeném rozsahu, získané v oblasti jaderné energie v Irsku, pokud se nejedná o přísně obchodní použití. Komise sdělí tyto poznatky podnikům ve Společenství za podmínek stanovených v článku 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

3. Poznatky uvedené v odstavcích 1 a 2 se týkají zejména výzkumu k vývoji energetických reaktorů a prací o radioizotopech a o jejich použití v lékařství, včetně otázek týkajících se radiační ochrany.

Článek 18

1. V oblastech, v nichž Irsko zpřístupňuje své poznatky Evropskému společenství pro atomovou energii, udělují příslušné subjekty na žádost a za obchodních podmínek licence členským státům, osobám a podnikům Společenství, pokud jsou držiteli výhradních práv na patenty přihlášené v členských zemích Společenství a pokud nemají žádnou povinnost vůči třetím osobám udělovat nebo nabízet výlučné licence nebo částečně výlučné licence na práva vyplývající z těchto patentů.

2. Je-li udělena výlučná nebo částečně výlučná licence, Irsko podporuje a usnadňuje postup, při němž držitelé takových licencí udělují za obchodních podmínek sublicence členským státům, osobám a podnikům ve Společenství.

Udělení takových výlučných nebo částečně výlučných licencí se provádí na běžné obchodní bázi.

ODDÍL 7

Ustanovení o výměně poznatků se Spojeným královstvím v oblasti jaderné energie

Článek 19

1. Od 1. ledna 1973 jsou Spojenému království zpřístupněny poznatky sdělované členským státům, osobám a podnikům v souladu s článkem 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, které je na svém území šíří jen v omezeném rozsahu, za podmínek stanovených v uvedeném článku.

2. Od 1. ledna 1973 zpřístupní Spojené království Evropskému společenství pro atomovou energii stejný objem poznatků v oblastech uvedených v seznamu v příloze (2) k protokolu č. 28 aktu o podmínkách přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Podrobný výklad těchto poznatků je uveden v dokumentu, který bude předán Komisi. Komise sdělí tyto poznatky podnikům ve Společenství za podmínek stanovených v článku 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

3. S přihlédnutím ke zvláštnímu zájmu Společenství o některé oblasti klade Spojené království zvláštní důraz na předávání poznatků v těchto oblastech:

a)	výzkum a vývoj rychlých reaktorů (včetně jejich bezpečnosti);

b)	základní výzkum (použitelný pro jednotlivé řady reaktorů);

c)	bezpečnost reaktorů jiných než rychlých;

d)	metalurgie, oceli, slitiny zirkonia a betonů;

e)	slučitelnost strukturálních materiálů;

f)	experimentální výroba paliva;

g)	termohydrodynamika;

h)	měřicí systém.

Článek 20

1. V oblastech, v nichž Spojené království zpřístupňuje své poznatky Evropskému společenství pro atomovou energii, udělují příslušné subjekty, na žádost a za obchodních podmínek licence členským státům, osobám a podnikům Společenství, pokud jsou držiteli výhradních práv na patenty přihlášené v členských zemích Společenství a pokud nemají žádnou povinnost vůči třetím osobám udělovat nebo nabízet výlučné licence nebo částečně výlučné licence na práva vyplývající z těchto patentů.

2. Je-li udělena výlučná nebo částečně výlučná licence, Spojené království podporuje a usnadňuje postup, při němž držitelé takových licencí udělují za obchodních podmínek sublicence členským státům, osobám a podnikům ve Společenství.

Udělení takových výlučných nebo částečně výlučných licencí se provádí na běžné obchodní bázi.

HLAVA III

USTANOVENÍ PŘEVZATÁ Z AKTU O PODMÍNKÁCH PŘISTOUPENÍ ŘECKÉ REPUBLIKY

ODDÍL 1

Ustanovení týkající se osvobození od cla uděleného Řeckem při dovozu některého zboží

Článek 21

ČLÁNEK III-151 Ústavy nebrání tomu, aby Řecká republika zachovala opatření týkající se osvobození od cla, udělených před 1. lednem 1979 podle

a)	zákona č. 4171/61 (obecná opatření na podporu hospodářského rozvoje země),

b)	dekretu – zákona č. 2687/53 (investice a ochrana zahraničního kapitálu),

c)	zákona č. 289/76 (pobídky s cílem podpory rozvoje pohraničních oblastí a řešení všech souvisejících otázek),

až do skončení platnosti dohod uzavřených řeckou vládou s poživateli výhod těchto opatření.

ODDÍL 2

Ustanovení o zdanění

Článek 22

Akty uvedené v bodu II. 2 přílohy VIII (3) aktu o podmínkách přistoupení Řecké republiky se vztahují na Řeckou republiku za podmínek stanovených v uvedené příloze, s výjimkou odkazů na body 9 a 18.b.

ODDÍL 3

Ustanovení o bavlně

Článek 23

1. Tento oddíl se týká nemykané ani nečesané bavlny, spadající do podpoložky 5201 00 kombinované nomenklatury.

2. V Unii je zaveden režim, zejména za účelem

a)	podpořit produkci bavlny v těch regionech Unie, ve kterých má význam pro zemědělské hospodářství,

b)	umožnit dotyčným producentům získat spravedlivý příjem,

c)	stabilizovat trh zlepšením struktur na úrovni nabídky a uvádění na trh.

3. Režim uvedený v odstavci 2 zahrnuje poskytování podpory pro produkci.

4. Aby bylo producentům bavlny umožněno soustředit nabídku a přizpůsobit produkci požadavkům trhu, zavede se režim podporující vytváření seskupení producentů a jejich sdružení.

Tento režim stanoví poskytování podpor za účelem podpořit vytváření takových seskupení producentů a usnadňovat jejich činnost.

Výhody uvedeného režimu jsou vyhrazeny pro seskupení, která

a)	byla vytvořena z podnětu samotných producentů,

b)	poskytují dostatečnou záruku, pokud jde o délku a účinnost jejich činnosti,

c)	byla uznána dotyčnými členskými státy.

5. Obchodní režim Unie se třetími zeměmi není narušen. V tomto ohledu nesmí být zejména přijato žádné opatření omezující dovoz.

6. Evropský zákon Rady stanoví úpravy, které jsou nutné pro systém zavedený podle tohoto oddílu.

Rada na návrh Komise přijme evropská nařízení a rozhodnutí, kterými stanoví obecná pravidla nezbytná k provedení ustanovení tohoto oddílu.

Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

ODDÍL 4

Ustanovení o hospodářském a průmyslovém rozvoji Řecka

Článek 24

Členské státy berou na vědomí, že řecká vláda provádí politiku industrializace a hospodářského rozvoje, jejímž cílem je přiblížit životní úroveň v Řecku životní úrovni ostatních evropských národů a odstranit nedostatečnou zaměstnanost postupným vyrovnáváním regionálních rozdílů v úrovni rozvoje.

Uznávají, že dosažení cílů této politiky je v jejich společném zájmu. Za tímto účelem orgány uplatňují veškeré prostředky a postupy podle Ústavy, zejména přiměřeným využitím prostředků Unie, jež jsou k dispozici pro uskutečnění jejích cílů.

ODDÍL 5

Ustanovení o výměně poznatků s Řeckem v oblasti jaderné energie

Článek 25

1. Od 1. ledna 1981 jsou Řecké republice zpřístupněny poznatky sdělované členským státům, osobám a podnikům v souladu s článkem 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, která je na svém území šíří jen v omezeném rozsahu, za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Od 1. ledna 1981 zpřístupní Řecká republika Evropskému společenství pro atomovou energii poznatky určené k šíření jen v omezeném rozsahu, získané v oblasti jaderné energie v Řecku, pokud se nejedná o přísně obchodní použití. Komise sdělí tyto poznatky podnikům ve Společenství za podmínek stanovených v článku 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

3. Poznatky uvedené v odstavcích 1 a 2 se hlavně týkají

a)	studií o použití radioizotopů v těchto oblastech: lékařství, zemědělství, entomologie, ochrana životního prostředí,

b)	použití jaderné technologie v archeometrii,

c)	vývoje elektronických lékařských přístrojů,

d)	vývoje metod hledání radioaktivních rud.

Článek 26

1. V oblastech, v nichž Řecká republika zpřístupňuje své poznatky Evropskému společenství pro atomovou energii, udělují příslušné subjekty na žádost a za obchodních podmínek licence členským státům, osobám a podnikům Společenství, pokud jsou držiteli výhradních práv na patenty přihlášené v členských státech a pokud nemají žádnou povinnost nebo závazek vůči třetím osobám udělovat nebo nabízet výlučné licence nebo částečně výlučné licence na práva vyplývající z těchto patentů.

2. Je-li udělena výlučná nebo částečně výlučná licence, Řecká republika podporuje a usnadňuje postup, při němž držitelé takových licencí udělují za obchodních podmínek sublicence členským státům, osobám a podnikům ve Společenství.

Udělení takových výlučných nebo částečně výlučných licencí se provádí na běžné obchodní bázi.

HLAVA IV

USTANOVENÍ PŘEVZATÁ Z AKTU O PODMÍNKÁCH PŘISTOUPENÍ ŠPANĚLSKÉHO KRÁLOVSTVÍ A PORTUGALSKÉ REPUBLIKY

ODDÍL 1

Finanční ustanovení

Článek 27

Vlastní zdroje vycházející z daně z přidané hodnoty jsou počítány a kontrolovány, jako by Kanárské ostrovy, Ceuta a Melilla byly zahrnuty do územní působnosti šesté směrnice Rady (77/388/EHS) ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně.

ODDÍL 2

Ustanovení o patentech

Článek 28

Ustanovení španělských vnitrostátních právních předpisů týkající se důkazního břemene, které byly přijaty podle odstavce 2 protokolu č. 8 aktu o podmínkách přistoupení Španělského království a Portugalské republiky, se nepoužijí, pokud je podána žaloba ve věci padělání proti držiteli jiného patentovaného postupu na výrobu výrobku totožného s výrobkem, který je výsledkem patentovaného postupu žalobce, pokud byl tento jiný patent udělen před 1. lednem 1986.

V případech, kdy se přenesení důkazního břemene nepoužije, ponechá Španělské království nadále důkazní břemeno ve věci padělků na držiteli patentu. Ve všech těchto případech použije Španělské království „dokumentačně-zajišťovací soudní řízení“.

„Dokumentačně-zajišťovacím řízením“ se rozumí řízení tvořící součást systému uvedeného v prvním a druhém pododstavci, podle kterého jakákoli osoba oprávněná podat žalobu ve věci padělání může soudním rozhodnutím vydaným na základě její žaloby pořídit prostřednictvím soudního vykonavatele v doprovodu znalců v prostorách předpokládaného padělatele podrobnou dokumentaci o postupech, které jsou předmětem sporu, zejména tím, že pořídí fotokopie technické dokumentace a případně dokumentaci zajistí. Uvedeným soudním rozhodnutím může být nařízeno složení jistoty určené k odškodnění domnělého padělatele pro případ, že mu vznikne újma způsobená dokumentačně-zajišťovacím řízením.

Článek 29

Ustanovení portugalských vnitrostátních právních předpisů týkající se důkazního břemene, které byly přijaty podle odstavce 2 protokolu č. 19 aktu o podmínkách přistoupení Španělského království a Portugalské republiky, se nepoužijí, pokud je podána žaloba ve věci padělání proti držiteli jiného patentovaného postupu na výrobu výrobku totožného s výrobkem, který je výsledkem patentovaného postupu žalobce, pokud byl tento jiný patent udělen před 1. lednem 1986.

V případech, kdy se přenesení důkazního břemene nepoužije, ponechá Portugalská republika nadále důkazní břemeno ve věci padělků na držiteli patentu. Ve všech těchto případech použije Portugalská republika „dokumentačně-zajišťovací soudní řízení“.

„Dokumentačně-zajišťovacím řízením“ se rozumí řízení, podle kterého jakákoli osoba oprávněná podat žalobu ve věci padělání může soudním rozhodnutím vydaným na základě její žaloby pořídit prostřednictvím soudního vykonavatele v doprovodu znalců v prostorách předpokládaného padělatele podrobnou dokumentaci o postupech, které jsou předmětem sporu, zejména tím, že pořídí fotokopie technické dokumentace a případně tuto dokumentaci zajistí. Uvedeným soudním rozhodnutím může být nařízeno složení jistoty určené k odškodnění domnělého padělatele pro případ, že mu vznikne újma způsobená dokumentačně-zajišťovacím řízením.

ODDÍL 3

Ustanovení o mechanismu doplňkových povinností v rámci dohod o rybolovu uzavřených Unií s třetími zeměmi

Článek 30

1. Pro provádění činností vykonávaných jako doplněk rybolovné činnosti je pro plavidla plující pod vlajkou některého z členských států Unie ve vodách pod svrchovaností nebo soudní pravomocí některé třetí země zaveden zvláštní režim v rámci povinností stanovených na základě dohod o rybolovu, které Unie uzavřela s příslušnou třetí zemí.

2. K činnostem, které lze považovat za doplněk rybolovné činnosti za podmínek a omezení přesně stanovených v odstavcích 3 a 4, patří

zpracování na území dotyčné třetí země produktů rybolovu ulovených plavidly plujícími pod vlajkou členských států ve vodách uvedené třetí země v rámci rybolovné činnosti vyplývající z provádění dohody o rybolovu s cílem uvést tyto produkty na trh Unie pod čísly kapitoly 3 společného celního sazebníku,

nakládka a překládka produktů rybolovu kapitoly 3 společného celního sazebníku na palubu plavidla plujícího pod vlajkou členského státu provádějícího činnost v rámci činností stanovených v takové dohodě o rybolovu s cílem jejich přepravy, jakož i případného zpracování za účelem jejich uvedení na trh Unie.

3. U dovozu produktů, které jsou předmětem činností uvedených v odstavci 2, do Unie se částečné nebo úplně pozastavuje celní sazba společného celního sazebníku nebo se na ně vztahuje zvláštní režim poplatků za podmínek a doplňkových omezení stanovených každoročně s ohledem na objem rybolovných práv vyplývajících z dotyčných dohod a k nim připojených pravidel.

4. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví obecná prováděcí pravidla k tomuto režimu, a zejména kritéria týkající se stanovení a rozdělení dotyčných množství.

Prováděcí pravidla k tomuto režimu a dotyčná množství budou přijata postupem podle článku 37 nařízení (ES) č. 104/2000.

ODDÍL 4

Ustanovení o Ceutě a Melille

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 31

1. Ústava a akty orgánů se vztahují na Ceutu a na Melillu s výhradou odchylek uvedených v odstavcích 2 a 3 a ostatních ustanovení tohoto oddílu.

2. Podmínky, za kterých se ustanovení Ústavy týkající se volného pohybu zboží a akty orgánů týkající se celních právních předpisů a obchodní politiky vztahují na Ceutu a na Melillu, jsou stanoveny v pododdílu 3 tohoto oddílu.

3. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení článku 32, nevztahují se na Ceutu ani na Melillu akty orgánů týkající se společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky.

4. Na žádost Španělského království evropský zákon nebo rámcový zákon Rady může

a)	zahrnout Ceutu a Melillu do celního území Unie,

b)	stanovit vhodná opatření zaměřená na rozšíření působnosti platných právních předpisů Unie na Ceutu a na Melillu.

Na návrh Komise jednající buď z vlastního podnětu, nebo na žádost členského státu může Rada přijmout evropský zákon nebo rámcový zákon o případných nezbytných úpravách vztahujících se na Ceutu a na Melillu.

Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Pododdíl 2

Ustanovení o společné rybářské politice

Článek 32

1. S výhradou odstavce 2 a aniž je dotčen pododdíl 3 se společná rybářská politika nevztahuje na Ceutu ani na Mellilu.

2. Rada přijme na návrh Komise evropské zákony, rámcové zákony, nařízení nebo rozhodnutí, které

a)	stanoví strukturální opatření, která mohou být přijata pro Ceutu a Mellilu;

stanoví přiměřené postupy k zohlednění veškerých nebo částečných zájmů Ceuty a Mellily při přijímání aktů, které případ od případu přijímá v rámci jednání Unie zaměřených na obnovení nebo uzavření dohod o rybolovu s třetími zeměmi, a k zohlednění zvláštních zájmů Ceuty a Mellily v rámci mezinárodních smluv o rybolovu, jejichž je Unie smluvní stranou.

3. Rada přijme na návrh Komise evropské zákony, rámcové zákony, nařízení nebo rozhodnutí, které stanoví případná práva a podmínky vzájemného přístupu k příslušným oblastem rybolovu a jejich zdrojům. Rozhoduje jednomyslně.

4. Evropské zákony a rámcové zákony uvedené v odstavcích 2 a 3 se přijmou po konzultaci s Evropským parlamentem.

Pododdíl 3

Ustanovení o volném pohybu zboží, celních předpisech a obchodní politice

Článek 33

1. Výrobky pocházející z Ceuty nebo z Melilly a výrobky pocházející ze třetích zemí, které byly do Ceuty nebo do Melilly dovezeny v rámci režimů, které se na ně vztahují na uvedených územích, nejsou při jejich propuštění do volného oběhu na celním území Unie považovány za zboží splňující podmínky čl. III-151 odst. 1, 2 a 3 Ústavy.

2. Celní území Unie nezahrnuje Ceutu a Melillu.

3. Není-li v tomto pododdílu stanoveno jinak, použijí se na obchod mezi celním územím Unie na jedné straně a Ceutou a Melillou na straně druhé akty orgánů v oblasti celních předpisů týkajících se vnějších obchodních vztahů za stejných podmínek.

4. Není-li v tomto pododdílu stanoveno jinak, nevztahují se všeobecné nebo smluvní akty orgánů týkající se společné obchodní politiky, přímo spojené s dovozem nebo vývozem zboží na Ceutu ani na Melillu.

5. Není-li v této hlavě stanoveno jinak, uplatňuje Unie v obchodu s Ceutou a s Melillou na produkty uvedené v příloze I Ústavy všeobecný režim, který uplatňuje ve svých vnějších obchodních vztazích.

Článek 34

S výhradou článku 35 jsou cla při dovozu výrobků pocházejících z Ceuty nebo z Melilly do celního území Unie zrušena.

Článek 35

1. Na veškeré produkty rybolovu čísel 0301, 0302, 0303, 1604 a 1605 a položek 0511 91 a 2301 20 společného celního sazebníku pocházející z Ceuty nebo z Melilly se v rámci celních kvót vypočtených pro jednotlivé produkty z průměrných množství skutečně vyvezených během let 1982, 1983 a 1984 vztahuje osvobození od cla na celém celním území Unie.

Propuštění produktů, které jsou dovezeny na celní území Unie v rámci uvedených celních kvót, do volného oběhu se řídí pravidly stanovenými společnou organizací trhů, a zejména dodržováním referenčních cen.

2. Rada na návrh Komise přijme každoročně evropská nařízení nebo rozhodnutí o otevírání a rozdělování celních kvót podle podmínek uvedených v odstavci 1.

Článek 36

1. Jestliže by uplatňování článku 34 vedlo ke značnému zvýšení dovozu některých výrobků pocházejících z Ceuty nebo z Melilly, které by mohlo poškodit výrobce v Unii, může Rada na návrh Komise přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí o podřízení přístupu těchto výrobků na celní území Unie zvláštním podmínkám.

2. Pokud z důvodu neuplatňování společné obchodní politiky a společného celního sazebníku při dovozu surovin nebo polotovarů do Ceuty nebo do Melilly dovoz nějakého výrobku pocházejícího z Ceuty nebo z Melilly vážně poškodí nebo by mohl vážně poškodit některou výrobní činnost provozovanou v jednom nebo více členských státech, může Komise na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přijmout vhodná opatření.

Článek 37

Cla při dovozu výrobků pocházejících z celního území Unie do Ceuty a do Melilly, jakož i poplatky s účinkem rovnocenným clům, jsou zrušeny.

Článek 38

Cla a poplatky s účinkem rovnocenným clům, jakož i režim obchodu, které se vztahují na dovoz zboží ze třetí země do Ceuty a do Melilly, nemohou být méně výhodné než cla a poplatky uplatňované Unií v souladu s jejími mezinárodními závazky nebo jejími preferenčními režimy vůči uvedené třetí zemi s výhradou, že tato třetí země poskytuje dovozu z Ceuty a z Melilly stejné zacházení, jaké tato třetí země poskytuje Unii. Avšak režim, který se vztahuje na dovoz zboží z uvedené třetí země do Ceuty a do Melilly, nemůže být výhodnější než ten, který je uplatňován na dovoz výrobků pocházejících z celního území Unie.

Článek 39

Rada přijme na návrh Komise evropská nařízení nebo rozhodnutí, jež stanoví prováděcí pravidla k tomuto pododdílu, a zejména pravidla původu zboží vztahující se na obchod uvedený v článcích 34, 35 a 37, včetně ustanovení o označování původu výrobků a o kontrole původu.

Tato pravidla budou zejména obsahovat ustanovení týkající se označování výrobků, podmínek registrace plavidel, uplatňování pravidla o kumulaci původu pro produkty rybolovu, a ustanovení umožňující určit původ výrobků.

ODDÍL 5

Ustanovení o regionálním rozvoji Španělska

Článek 40

Členské státy berou na vědomí skutečnost, že španělská vláda provádí politiku regionálního rozvoje zaměřenou zejména na podporu hospodářského růstu nejvíce znevýhodněných regionů a oblastí Španělska.

Uznávají, že dosažení cílů této politiky je v jejich společném zájmu.

Dohodly se, aby usnadnily španělské vládě plnění tohoto úkolu, doporučit orgánům, aby využívaly veškeré prostředky a postupy stanovené v Ústavě, zejména přiměřeným využitím zdrojů Unie, jež jsou k dispozici pro dosahování jejích cílů.

Členské státy zejména uznávají, že v případě uplatňování článků III-167 a III-168 Ústavy bude třeba přihlížet k cílům hospodářského rozvoje a zvyšování životní úrovně obyvatelstva nejvíce znevýhodněných regionů a oblastí Španělska.

ODDÍL 6

Ustanovení o hospodářském a průmyslovém rozvoji Portugalska

Článek 41

Členské státy berou na vědomí, že portugalská vláda provádí politiku industrializace a hospodářského rozvoje, jejímž cílem je přiblížit životní úroveň v Portugalsku životní úrovni ostatních evropských národů a odstranit nedostatečnou zaměstnanost postupným vyrovnáváním regionálních rozdílů v úrovni rozvoje.

Uznávají, že dosažení cílů této politiky je v jejich společném zájmu.

Dohodly se za tímto účelem doporučit orgánům, aby využívaly veškeré prostředky a postupy stanovené v Ústavě, zejména přiměřeným využitím zdrojů Unie, jež jsou k dispozici pro dosahování jejích cílů.

ODDÍL 7

Ustanovení o výměně poznatků se Španělským královstvím v oblasti jaderné energie

Článek 42

1. Od 1. ledna 1986 jsou Španělskému království zpřístupněny poznatky sdělované členským státům, osobám a podnikům v souladu s článkem 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, které je na svém území šíří jen v omezeném rozsahu, za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Od 1. ledna 1986 zpřístupní Španělské království Evropskému společenství pro atomovou energii poznatky určené k šíření jen v omezeném rozsahu, získané v oblasti jaderné energie ve Španělsku, pokud se nejedná o přísně obchodní použití. Komise sdělí tyto poznatky podnikům ve Společenství za podmínek stanovených v článku 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

3. Poznatky uvedené v odstavcích 1 a 2 se hlavně týkají

a)	jaderné fyziky (nízkých a vysokých energií),

b)	radiační ochrany,

c)	použití izotopů, zejména stabilních izotopů,

d)	výzkumných reaktorů a příslušných paliv,

e)	výzkumu v oblasti palivového cyklu (především: těžba a zpracování chudých uranových rud; optimalizace palivových článků pro energetické reaktory).

Článek 43

1. V oblastech, v nichž Španělské království zpřístupňuje své informace Evropskému společenství pro atomovou energii, udělují příslušné subjekty na žádost a za obchodních podmínek licence členským státům, osobám a podnikům Společenství, pokud jsou držiteli výhradních práv na patenty přihlášené v členských státech Společenství a pokud nemají žádnou povinnost vůči třetím osobám udělovat nebo nabízet výlučné licence nebo částečně výlučné licence na práva vyplývající z těchto patentů.

2. Je-li udělena výlučná nebo částečně výlučná licence, Španělské království podporuje a usnadňuje postup, při němž držitelé takových licencí udělují za obchodních podmínek sublicence členským státům, osobám a podnikům ve Společenství.

Udělení takových výlučných nebo částečně výlučných licencí se provádí na běžné obchodní bázi.

ODDÍL 8

Ustanovení o výměně poznatků s Portugalskou republikou v oblasti jaderné energie

Článek 44

1. Od 1. ledna 1986 jsou Portugalské republice zpřístupněny poznatky sdělované členským státům, osobám a podnikům v souladu s článkem 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, které je na svém území šíří jen v omezeném rozsahu, za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Od 1. ledna 1986 zpřístupní Portugalská republika Evropskému společenství pro atomovou energii poznatky určené k šíření jen v omezeném rozsahu, získané v oblasti jaderné energie v Portugalsku, pokud se nejedná o přísně obchodní použití. Komise sdělí tyto poznatky podnikům ve Společenství za podmínek stanovených v článku 13 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

3. Poznatky uvedené v odstavcích 1 a 2 se hlavně týkají

a)	dynamiky reaktorů,

b)	radiační ochrany,

c)	použití jaderných měřicích technik (v průmyslové, zemědělské, archeologické a geologické oblasti),

d)	atomové fyziky (měření účinných průřezů, technologie budování sítí),

e)	metalurgického získávání uranu.

Článek 45

1. V oblastech, v nichž Portugalská republika zpřístupňuje své poznatky Evropskému společenství pro atomovou energii, udělují příslušné subjekty na žádost a za obchodních podmínek licence členským státům, osobám a podnikům Společenství, pokud jsou držiteli výhradních práv na patenty přihlášené v členských zemích Společenství a pokud nemají žádnou povinnost vůči třetím osobám udělovat nebo nabízet výlučné licence nebo částečně výlučné licence na práva vyplývající z těchto patentů.

2. Je-li udělena výlučná nebo částečně výlučná licence, Portugalská republika podporuje a usnadňuje postup, při němž držitelé takových licencí udělují za obchodních podmínek sublicence členským státům, osobám a podnikům ve Společenství.

Udělení takových výlučných nebo částečně výlučných licencí se provádí na běžné obchodní bázi.

HLAVA V

USTANOVENÍ PŘEVZATÁ Z AKTU O PODMÍNKÁCH PŘISTOUPENÍ RAKOUSKÉ REPUBLIKY, FINSKÉ REPUBLIKY A ŠVÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ

ODDÍL 1

Finanční ustanovení

Článek 46

Vlastní zdroje vycházející z daně z přidané hodnoty jsou počítány a kontrolovány, jako by Alandy byly zahrnuty do územní působnosti šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně.

ODDÍL 2

Ustanovení o zemědělství

Článek 47

Jestliže vážné obtíže vyplývající z přistoupení přetrvávají po plném uplatnění článku 48 a ostatních opatření na základě pravidel Unie, může Komise přijmout evropské rozhodnutí, jež Finsku povolí poskytování státních podpor producentům, aby usnadnila jejich zapojení do společné zemědělské politiky.

Článek 48

1. Komise přijme evropská rozhodnutí, jež Finsku a Švédsku povolí poskytovat dlouhodobé státní podpory sloužící k zachování zemědělské činnosti ve specifických regionech. Tyto regiony by měly pokrývat zemědělské oblasti nacházející se na sever od 62o severní šířky a určité přilehlé oblasti na jih od této rovnoběžky, které jsou poznamenány klimatickými podmínkami, jež mimořádně ztěžují zemědělskou činnost.

2. Regiony uvedené v odstavci 1 určuje Komise, která přitom bere v úvahu zejména

a)	nízkou hustotu obyvatelstva;

b)	podíl zemědělské půdy na celkové ploše;

c)	podíl zemědělské půdy vyhrazené pro jednoleté plodiny určené k lidské spotřebě na celkově využívaných zemědělských plochách.

3. Podpory uvedené v odstavci 1 mohou souviset s přírodními faktory produkce, například počtem hektarů zemědělské půdy nebo počtem hospodářských zvířat, s přihlédnutím k příslušným limitům stanoveným v rámci společných organizací trhu, jakož i s tradičními způsoby produkce jednotlivých hospodářství, ale zároveň nesmějí

a)	být vázány na budoucí produkci;

b)	vést ke zvýšení produkce či celkové podpory zaznamenané za sledované období v době před 1. lednem 1995, které stanoví Komise.

Podpory mohou být odstupňovány podle regionů.

Tyto podpory mají být poskytovány zejména na

a)	zachování tradiční primární výroby a zpracovatelských aktivit, které jsou přirozeně vhodné s ohledem na klimatické podmínky předmětného regionu;

b)	zlepšení struktur potřebných pro produkci, odbyt a zpracování zemědělských produktů;

c)	snadnější nakládání se zmíněnými produkty;

d)	záruku, že bude chráněno životní prostředí a krajina.

Článek 49

1. Podpory poskytované podle článků 47 a 48 a jakákoli další státní podpora podléhající na základě této hlavy povolení Komise se oznamují Komisi. Nesmí být poskytnuty, dokud nebude příslušné povolení uděleno.

2. Co se týče podpor poskytovaných podle článku 48, Komise Radě předloží počínaje 1. lednem 1996 vždy po pěti letech zprávu o

a)	udělených povoleních;

b)	výsledcích podpor, které byly poskytnuty na základě těchto povolení.

Za účelem vypracování této zprávy předávají členské státy, které takové povolení obdržely, Komisi v potřebném předstihu informace o účincích jimi poskytnutých podpor, dokládající rozvoj zemědělství v dotyčných regionech.

Článek 50

V oblasti podpor poskytovaných podle článků III-167 a III-168 Ústavy

a)	jsou z podpor, které byly v Rakousku, Finsku a Švédsku poskytnuty před 1. lednem 1995, za existující podpory ve smyslu čl. III-168 odst. 1 Ústavy považovány jen podpory, které byly Komisi sděleny do 30. dubna 1995;

b)	jsou existující podpory a plány na poskytnutí nebo změnu podpor, které byly Komisi oznámeny před 1. lednem 1995, považovány za úředně sdělené k tomuto dni.

Článek 51

1. Pokud není v určitých případech stanoveno jinak, přijme Rada na návrh Komise evropská nařízení nebo rozhodnutí nezbytná k provedení tohoto oddílu.

2. Evropský zákon Rady může přikročit k úpravám ustanovení tohoto oddílu, které mohou být nezbytné v případě změny práva Unie. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek 52

1. Jsou-li přechodná opatření nezbytná k usnadnění přechodu ze stávajícího režimu v Rakousku, Finsku a Švédsku na režim společné organizace trhu za podmínek stanovených v Aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, přijímají se tato opatření postupem podle článku 38 nařízení č. 136/66/EHS nebo podle odpovídajících článků jiných nařízení o společné organizaci zemědělských trhů. Tato opatření mohou být přijímána až do 31. prosince 1997, přičemž jejich používání je omezeno tímto dnem.

2. Evropský zákon Rady může období uvedené v odstavci 1 prodloužit. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek 53

Články 51 a 52 se vztahují na produkty rybolovu.

ODDÍL 3

Ustanovení o přechodných opatřeních

Článek 54

Akty uvedené v bodech VII.B.I, VII.D.1, VII.D.2.c, IX.2.b, c, f, g, h, i, j, l, m, n, x, y, z a aa, X.a, b a c přílohy XV (4) aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království se vztahují na Rakousko, Finsko a Švédsko za podmínek stanovených v uvedené příloze.

Pokud jde o bod IX.2.x přílohy XV uvedené v prvním pododstavci, odkazy na ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, zejména na její články 90 a 91, se považují za odkazy na ustanovení Ústavy, zejména její čl. III-170 odst. 1 a 2.

ODDÍL 4

Ustanovení o použitelnosti některých aktů

Článek 55

1. Všechna individuální rozhodnutí o výjimkách a o vydání zamítavých stanovisek, která byla přijata před 1. lednem 1995 Kontrolním úřadem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) nebo Komisí podle článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) nebo podle článku 1 protokolu 25 k uvedené dohodě a která se týkají případů, na něž se v důsledku přistoupení vztahuje článek 81 Smlouvy o založení Evropského společenství, zůstávají pro účely článku III-161 Ústavy v platnosti, a to až do uplynutí v nich stanovené lhůty nebo až do okamžiku, kdy Komise v souladu s právem Unie přijme řádně odůvodněné opačné evropské rozhodnutí.

2. Všechna rozhodnutí, která byla před 1. lednem 1995 přijata Kontrolním úřadem ESVO podle článku 61 Dohody o Evropském hospodářském prostoru a na která se v důsledku přistoupení vztahuje článek 87 Smlouvy o založení Evropského společenství, zůstávají s ohledem na článek III-167 Ústavy v platnosti, pokud Komise nepřijme podle článku III-168 Ústavy opačné evropské rozhodnutí. Tento odstavec se nevztahuje na rozhodnutí podléhající postupu uvedenému v článku 64 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

3. Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, zůstávají rozhodnutí přijatá Kontrolním úřadem ESVO po 1. lednu 1995 v platnosti, pokud Komise v souladu se základními zásadami práva Unie nepřijme řádně odůvodněné opačné rozhodnutí.

ODDÍL 5

Ustanovení o Alandách

Článek 56

Ustanovení Ústavy nevylučují uplatňování předpisů platných k 1. lednu 1994 na Alandách, které se týkají

a)	nediskriminačních omezení práva fyzických osob, které nemají na Alandách „hembygdsrätt//kotiseutuoikeus“ (domovské právo), a právnických osob nabývat a vlastnit nemovitý majetek na Alandách bez povolení příslušných alandských orgánů;

b)	nediskriminačních omezení práva usazování a práva poskytování služeb vztahujícího se na fyzické osoby, které nemají na Alandách „hembygdsrätt/kotiseutuoikeus“ (domovské právo), a právnické osoby bez povolení příslušných alandských orgánů.

Článek 57

1. Území Aland – považované za třetí území podle čl. 3 odst. 1 třetí odrážky směrnice Rady 77/388/EHS a za vnitrostátní území, které nespadá do oblasti působnosti směrnic o harmonizaci spotřebních daní, jak je definováno v článku 2 směrnice Rady 92/12/EHS – je vyloučeno z územní působnosti práva Unie v oblasti harmonizace právních předpisů členských států o daních z obratu, spotřebních daních a jiných formách nepřímého zdanění.

Tento odstavec se nevztahuje na ustanovení směrnice Rady 69/335/EHS týkající se daně ze základního kapitálu.

2. Odchylka uvedená v odstavci 1 má za cíl udržovat životaschopnost místního hospodářství na uvedených ostrovech a nesmí mít nepříznivé účinky na zájmy Unie nebo na její společné politiky. Usoudí-li Komise, že ustanovení odstavce 1 již nejsou odůvodněná, zejména pokud jde o korektní hospodářskou soutěž nebo vlastní zdroje, předloží vhodné návrhy Radě, která přijme nezbytné akty v souladu s příslušnými články Ústavy.

Článek 58

Finská republika zajistí, aby všechny fyzické a právnické osoby členských států na Alandách podléhaly stejnému zacházení.

Článek 59

Ustanovení tohoto oddílu se použijí s ohledem na Prohlášení o Alandách, které zahrnuje, aniž mění její právní účinek, znění preambule protokolu č. 2 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

ODDÍL 6

Ustanovení o Saamech

Článek 60

Odchylně od ustanovení Ústavy mohou být Saamům udělena výhradní práva pro chov sobů v oblastech tradičně osídlených Saamy.

Článek 61

Tento oddíl může být rozšířen s ohledem na možný další vývoj výhradních práv pro Saamy spojených s jejich tradičním způsobem obživy. Evropský zákon Rady může provést potřebné změny tohoto oddílu. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Výborem regionů.

Článek 62

Ustanovení tohoto oddílu se použijí s ohledem na Prohlášení o Saamech, které zahrnuje, aniž mění její právní účinek, znění preambule protokolu č. 3 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

ODDÍL 7

Zvláštní ustanovení v rámci strukturálních fondů ve Finsku a Švédsku

Článek 63

Oblasti, na něž se cíl spočívající v podpoře rozvoje a strukturálního přizpůsobení oblastí s velmi nízkou hustotou obyvatelstva vztahuje, v zásadě představují nebo patří k regionům na úrovni NUTS II s hustotou obyvatelstva 8 obyvatel na km2 nebo méně. Pomoc Unie může být, s výhradou požadavku na koncentraci, rozšířena i na k nim přiléhající menší oblasti, které splňují stejná kritéria hustoty obyvatelstva. Regiony a oblasti podle tohoto článku jsou vyjmenovány v příloze 1 (5) protokolu č. 6 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

ODDÍL 8

Ustanovení o železniční a kombinované dopravě v Rakousku

Článek 64

1. Pro účely tohoto oddílu se rozumí:

„těžkým nákladním vozidlem“ každé motorové vozidlo o nejvyšší povolené hmotnosti větší než 7,5 tuny, evidované v členském státě a určené k přepravě zboží nebo tahání přívěsů, včetně souprav tahače s návěsem, a každý přívěs o nejvyšší povolené hmotnosti větší než 7,5 tuny, tažený motorovým vozidlem evidovaným v členském státě o nejvyšší povolené hmotnosti 7,5 tuny;

„kombinovanou dopravou“ přeprava zboží těžkými nákladními vozidly nebo prostředky nákladní přepravy, které uskutečňují část jízdy po železnici, a jízdu buď zahájí, nebo ukončí po silnici, takže tranzitní přeprava v žádném případě nemůže při své jízdě buď z výchozího místa, nebo do koncového místa trasy proběhnout přes rakouské území pouze po silnici.

2. Články 65 až 71 se vztahují na opatření týkající se ustanovení o železniční a kombinované dopravě přes území Rakouska.

Článek 65

Unie a dotyčné členské státy v rámci svých pravomocí přijímají a úzce koordinují opatření zaměřená na rozvoj a podporu železniční a kombinované dopravy pro přepravu zboží přes Alpy.

Článek 66

Unie při vypracování hlavních směrů uvedených v článku III-247 Ústavy zajišťuje, aby dopravní trasy definované v příloze 1 (6) protokolu č. 9 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království tvořily součást transevropských sítí železniční a kombinované dopravy, a dále aby byly považovány za projekty společného zájmu.

Článek 67

Unie a dotyčné členské státy v rámci svých pravomocí provádějí opatření uvedená v příloze 2 (7) protokolu č. 9 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

Článek 68

Unie a dotyčné členské státy usilují co nejvíce o rozvoj a využívání dodatečné kapacity železniční dopravy uvedené v příloze 3 (8) protokolu č. 9 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

Článek 69

Unie a dotyčné členské státy přijímají opatření, aby zvýšily poskytování služeb železniční a kombinované dopravy. Tato opatření jsou případně s výhradou ustanovení Ústavy přijímána po konzultaci se železničními společnostmi a jinými poskytovateli železničních služeb. Přednost by měla být dána opatřením stanoveným v ustanoveních práva Unie o železniční a kombinované dopravě. Při provádění všech opatření má být věnována zvláštní pozornost konkurenceschopnosti, efektivnosti a průhlednosti nákladů týkajících se železniční a kombinované dopravy. Příslušné členské státy mají usilovat o přijetí zejména takových opatření, která by zajistila konkurenceschopnost cen kombinované dopravy vůči cenám jiných druhů dopravy. Každá pomoc poskytnutá na tyto účely musí být v souladu s právem Unie.

Článek 70

V případě závažné havárie v železniční dopravě, například v případě přírodní katastrofy, vyvine Unie a dotyčné členské státy veškeré možné společné úsilí k udržení plynulého chodu dopravy. Přednost je třeba dávat citlivým nákladům, například potravinám podléhajícím rychlé zkáze.

Článek 71

Fungování tohoto oddílu přezkoumá Komise postupem podle čl. 73 odst. 2.

Článek 72

1. Tento článek se vztahuje na silniční přepravu zboží provozovanou na území Společenství.

2. Na jízdy, které představují tranzitní přepravu zboží po silnici přes Rakousko, se vztahuje režim stanovený pro jízdy pro vlastní potřebu a pro jízdy pro cizí potřebu podle první směrnice Rady ze dne 23. července 1962 a nařízení Rady (EHS) č. 881/92, s výhradou ustanovení tohoto článku.

3. Do 1. ledna 1998 se použijí tato ustanovení:

a)	Celkové emise NOx těžkých nákladních vozidel projíždějících tranzitem přes Rakousko se musí v době od 1. ledna 1992 do 31. prosince 2003 snížit o 60 %, jak uvádí tabulka v příloze 4.

Snižování celkového objemu emisí NOx těžkých nákladních vozidel je spravováno pomocí systému ekobodů. Podle tohoto systému se u každého těžkého nákladního vozidla projíždějícího tranzitem přes Rakousko vyžaduje určitý počet ekobodů, který se rovná objemu jeho emisí NOx (což je hodnota povolená v rámci shodnosti výroby (COP) nebo vyplývající ze schválení typu). Metoda výpočtu a správy těchto bodů je popsána v příloze 5.

c)	Překročí-li počet tranzitních jízd v kterémkoli roce referenční počet stanovený na rok 1991 o více než 8 %, přijme Komise postupem podle článku 16 vhodná opatření v souladu s bodem 3 přílohy 5.

d)	Rakouská republika včas vydá a dá k dispozici karty ekobodů, které jsou podle přílohy 5 potřebné ke správě systému ekobodů pro těžká nákladní vozidla projíždějící tranzitem přes Rakousko.

e)	Ekobody rozděluje Komise mezi členské státy v souladu s předpisy, které mají být přijaty podle odstavce 7.

4. Rada na základě zprávy Komise do 1. ledna 1998 přezkoumá fungování ustanovení týkajících se tranzitní přepravy zboží po silnici přes Rakousko. Toto přezkoumání se provede v souladu se základními zásadami práva Společenství, například s řádným fungováním vnitřního trhu, zejména s volným pohybem zboží a služeb, ochranou životního prostředí v zájmu Společenství jako celku a bezpečností dopravy. Nerozhodne-li Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně jinak, prodlužuje se přechodné období, během nějž se uplatňují ustanovení odstavce 3, do 1. ledna 2001.

5. Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí vypracuje do 1. ledna 2001 vědeckou studii o tom, v jaké míře bylo dosaženo splnění cíle snížení znečistění stanoveného v odst. 3 písm. a). Dospěje-li Komise k závěru, že tohoto cíle bylo udržitelným způsobem dosaženo, přestane se odstavec 3 používat dne 1. ledna 2001. Dospěje-li Komise k závěru, že tohoto cíle nebylo udržitelným způsobem dosaženo, může Rada podle článku 75 Smlouvy o ES přijmout v rámci Společenství opatření, která zajistí rovnocennou ochranu životního prostředí, zejména snížení znečistění o 60 %. Nepřijme-li Rada taková opatření, přechodné období se automaticky prodlouží o závěrečné tříleté období, během nějž se použije odstavec 3.

6. Od konce přechodného období se acquis communautaire uplatňuje v plném rozsahu.

7. Komise přijme postupem podle článku 16 podrobná ustanovení ohledně postupů týkajících se systému ekobodů, rozdělování ekobodů a technických otázek spojených s uplatňováním tohoto článku, která vstoupí v platnost dnem přistoupení Rakouska.

Opatření uvedená v prvním pododstavci zajistí zachování současné situace pro stávající členské státy, která vyplývá z uplatňování nařízení Rady (EHS) č. 3637/92 a správní dohody podepsané dne 23. prosince 1992, která stanoví den vstupu v platnost a postupy pro zavedení systému ekobodů uvedeného v dohodě o přepravě. Je nutno vyvinout veškeré nezbytné úsilí s cílem zajistit, aby podíl ekobodů přidělený Řecku dostatečně odpovídal řeckým potřebám v této souvislosti.

Článek 73

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. V případě odkazu na tento odstavec se použijí články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

ODDÍL 9

Ustanovení o používání zvláštních rakouských termínů německého jazyka v rámci Evropské unie

Článek 74

1. Zvláštní rakouské termíny německého jazyka, obsažené v rakouském právním řádu a uvedené v příloze (9) protokolu č. 10 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, mají stejné postavení a mohou být používány se stejným právním účinkem jako odpovídající termíny, které jsou používány v Německu a uvedeny ve zmíněné příloze.

2. V německé verzi nových právních aktů se zvláštní rakouské termíny uvedené v příloze protokolu č. 10 aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království doplňují v příslušné formě k termínům používaným v Německu.

PROTOKOL O SMLOUVĚ A AKTU O PŘISTOUPENÍ ČESKÉ REPUBLIKY, ESTONSKÉ REPUBLIKY, KYPERSKÉ REPUBLIKY, LOTYŠSKÉ REPUBLIKY, LITEVSKÉ REPUBLIKY, MAĎARSKÉ REPUBLIKY, REPUBLIKY MALTA, POLSKÉ REPUBLIKY, REPUBLIKY SLOVINSKO A SLOVENSKÉ REPUBLIKY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Polská republika, Republika Slovinsko a Slovenská republika přistoupily k Evropským společenstvím a k Evropské unii založené Smlouvou o Evropské unii dne 1. května 2004;

VZHLEDEM K TOMU, že čl. IV-437 odst. 2 písm. e) Ústavy stanoví, že smlouva ze dne 16. dubna 2003 o uvedeném přistoupení se zrušuje;

VZHLEDEM K TOMU, že mnoho ustanovení aktu připojeného k této smlouvě o přistoupení je i nadále významných; že čl. IV-437 odst. 2 Ústavy stanoví, že taková ustanovení musejí být převzata do protokolu nebo na ně v něm musí být odkázáno, aby zůstala v platnosti a jejich právní účinky byly zachovány;

VZHLEDEM K TOMU, že některá z těchto dotyčných ustanovení vyžadují nezbytné technické úpravy, které je uvedou do souladu s Ústavou, aniž by byly změněny jejich právní účinky;

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

ČÁST PRVNÍ

USTANOVENÍ O AKTU O PŘISTOUPENÍ ZE DNE 16. DUBNA 2003

HLAVA I

ZÁSADY

Článek 1

Pro účely tohoto protokolu se:

„aktem o přistoupení ze dne 16. dubna 2003“ rozumí Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie;

b)	„Smlouvou o založení Evropského společenství“ („Smlouvou o ES“) a „Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii“ („Smlouvou o ESAE“) rozumějí uvedené smlouvy ve znění pozdějších smluv nebo jiných aktů, které vstoupily v platnost před 1. květnem 2004;

c)	„Smlouvou o Evropské unii“ („Smlouvou o EU“) rozumí uvedená smlouva ve znění pozdějších smluv nebo jiných aktů, které vstoupily v platnost před 1. květnem 2004;

d)	„Společenstvím“ rozumí jedno či obě Společenství uvedená v písmeni c), podle konkrétní situace;

„stávajícími členskými státy“ rozumějí tyto členské státy: Belgické království, Dánské království, Spolková republika Německo, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Irsko, Italská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království, Rakouská republika, Portugalská republika, Finská republika, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

f)	„novými členskými státy“ rozumějí tyto členské státy: Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Polská republika, Republika Slovinsko a Slovenská republika.

Článek 2

Práva a závazky, které vyplývají ze smlouvy o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky uvedené v čl. IV-437 odst. 2 písm. e) Ústavy nabyly účinku dnem 1. května 2004 za podmínek stanovených v uvedené smlouvě.

Článek 3

1. Ustanovení schengenského acquis, začleněná do rámce Unie protokolem připojeným ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (dále jen „schengenský protokol“), a aktů na ně navazujících nebo s ním jinak souvisejících, uvedená v seznamu v příloze I aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, jakož i všech dalších takových aktů přijatých přede dnem 1. května 2004, jsou od 1. května 2004 závazná a použitelná v nových členských státech.

2. Ustanovení schengenského acquis, jak bylo začleněno do rámce Unie, a aktů na ně navazujících nebo s ním jinak souvisejících, která nejsou uvedena v odstavci 1, jsou závazná pro nové členské státy ode dne 1. května 2004, avšak jsou v každém z nich použitelná pouze na základě evropského rozhodnutí Rady vydaného za tímto účelem poté, co bylo podle platných schengenských postupů pro vyhodnocování ověřeno, že podmínky nezbytné pro uplatnění všech předmětných částí acquis byly v tomto novém členském státě splněny.

Toto rozhodnutí přijme Rada po konzultaci s Evropským parlamentem na základě jednomyslnosti svých členů zastupujících vlády členských států, vůči nimž již ustanovení uvedená v tomto odstavci nabyla účinku, a zástupce vlády členského státu, vůči němuž tato ustanovení mají nabýt účinku. Členové Rady zastupující vlády Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska se na tomto rozhodnutí budou podílet, pokud se týká ustanovení schengenského acquis a aktů na ně navazujících nebo s ním jinak souvisejících, na nichž se tyto členské státy podílejí.

3. Dohody uzavřené Radou podle článku 6 schengenského protokolu jsou pro nové členské státy závazné ode dne 1. května 2004.

4. Ve vztahu ke smlouvám nebo nástrojům z oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, které jsou neodmyslitelným předpokladem dosažení cílů Smlouvy o EU, nové členské státy budou povinny

a)	přistoupit k těm, které jsou k 1. květnu 2004 otevřené k podpisu stávajícím členským státům, a k těm, které Rada v souladu s hlavou VI Smlouvy o EU vypracovala a doporučila k přijetí členským státům;

b)	zavést správní a další mechanismy podobné těm, které k 1. květnu 2004 už přijaly stávající členské státy nebo Rada, aby tak usnadnily praktickou spolupráci mezi institucemi a organizacemi členských států působícími v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.

Článek 4

Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne 1. května 2004 jako členský stát, na který se vztahuje výjimka ve smyslu článku III-197 Ústavy.

Článek 5

1. Nové členské státy, které přistoupily aktem o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 k rozhodnutím a dohodám přijatým zástupci vlád členských států zasedajících v Radě, přistoupí ke všem ostatním dohodám uzavřeným stávajícími členskými státy a vztahujícím se k fungování Unie nebo souvisejícím s její činností.

2. Nové členské státy přistoupí ke smlouvám, na které se vztahuje článek 293 Smlouvy o ES, a ke smlouvám, které jsou neodmyslitelným předpokladem dosažení cílů Smlouvy o ES, v rozsahu, v jakém jsou nadále platné, jakož i k protokolům podepsaným stávajícími členskými státy o výkladu těchto smluv Soudním dvorem Evropských společenství, a zahájí za tím účelem se stávajícími členskými státy jednání zaměřená na nezbytné úpravy těchto dokumentů.

Článek 6

1. Nové členské státy přistoupí za podmínek stanovených v tomto protokolu k dohodám nebo smlouvám uzavřeným společně stávajícími členskými státy a Unií nebo Evropským společenstvím pro atomovou energii nebo jimi prozatímně prováděnými, jakož i k dohodám uzavřeným těmito státy, které s uvedenými dohodami nebo smlouvami souvisejí.

Nové členské státy přistoupí k dohodám nebo smlouvám uvedeným v odstavci 4, jakož i k dohodám s Běloruskem, Čínou, Chile, Mercosurem a Švýcarskem, které byly uzavřeny nebo podepsány Společenstvím společně se stávajícími členskými státy, sjednáním protokolu k těmto dohodám a smlouvám mezi Radou, jež jedná jednomyslně jménem členských států, a dotyčnými třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. Tímto postupem nejsou dotčeny vlastní pravomoci Unie a Evropského společenství pro atomovou energii ani rozdělení pravomocí mezi Unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a členskými státy při uzavírání takových dohod v budoucnu nebo přijímání jiných změn, které se netýkají přistoupení. Komise sjedná tyto protokoly jménem členských států na základě směrnic pro sjednávání schválených Radou jednomyslně po konzultaci s výborem složeným ze zástupců členských států. Komise předloží Radě návrh protokolů k uzavření.

2. Bezprostředně po přistoupení k dohodám a smlouvám uvedeným v odstavci 1 získají nové členské státy stejná práva a povinnosti podle těchto dohod a smluv jako stávající členské státy.

3. Nové členské státy přistoupí za podmínek stanovených v tomto protokolu k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru podle článku 128 uvedené dohody (10).

4. Ode dne 1. května 2004 až případně do uzavření nezbytných protokolů uvedených v odstavci 1 budou nové členské státy uplatňovat ustanovení dohod uzavřených společně stávajícími členskými státy a Společenstvím s Alžírskem, Arménií, Ázerbájdžánem, Bulharskem, Chorvatskem, Egyptem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Gruzií, Izraelem, Jordánskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Libanonem, Mexikem, Moldávií, Marokem, Rumunskem, Ruskou federací, San Marinem, Jihoafrickou republikou, Jižní Koreou, Sýrií, Tuniskem, Tureckem, Turkmenistánem, Ukrajinou a Uzbekistánem, jakož i ustanovení jiných dohod uzavřených společně stávajícími členskými státy a Společenstvím před 1. květnem 2004.

Veškeré úpravy těchto dohod budou stanoveny v protokolech uzavíraných s ostatními smluvními zeměmi v souladu s odst. 1 druhým pododstavcem. Jestliže protokoly nebudou uzavřeny před 1. květnem 2004, přijmou Unie, Evropské společenství pro atomovou energii a členské státy v rámci svých pravomocí potřebná opatření, aby tato situace byla vyřešena.

5. Ode dne 1. května 2004 uplatňují nové členské státy dvoustranné dohody a ujednání o textilu, které Společenství uzavřelo se třetími zeměmi.

Množstevní omezení uplatňovaná Unií na dovoz textilních a oděvních výrobků se přizpůsobí s ohledem na přistoupení nových členských států.

Jestliže změny dvoustranných dohod a ujednání o textilu nevstoupí v platnost před 1. květnem 2004, provede Unie nezbytné úpravy svých pravidel pro dovoz textilních a oděvních výrobků z třetích zemí s ohledem na přistoupení nových členských států.

6. Množstevní omezení uplatňovaná Unií na dovoz oceli a ocelářských výrobků se přizpůsobí na základě dovozu ocelářských výrobků pocházejících z dotyčných dodavatelských zemí novými členskými státy během let bezprostředně předcházejících podpisu smlouvy o přistoupení.

7. Dohody o rybolovu uzavřené před 1. květnem 2004 novými členskými státy se třetími zeměmi jsou spravovány Unií.

Práva a povinnosti vyplývající pro nové členské státy z těchto dohod nejsou v období, během něhož budou ustanovení těchto dohod přechodně zachována, nijak dotčeny.

Jakmile to bude možné, v každém případě před pozbytím platnosti dohod uvedených v prvním pododstavci, přijme Rada na návrh Komise v jednotlivých případech vhodná evropská rozhodnutí umožňující pokračování rybolovných činností vyplývajících z těchto dohod, včetně možnosti prodloužení platnosti některých dohod o dobu nepřesahující jeden rok.

8. S účinkem ode dne 1. května 2004 odstoupí nové členské státy od dohod o volném obchodu se třetími zeměmi, včetně Středoevropské dohody o volném obchodu.

Pokud jsou dohody mezi jedním nebo více novými členskými státy na jedné straně a jednou nebo více třetími zeměmi na straně druhé neslučitelné se závazky vyplývajícími z Ústavy a zejména z tohoto protokolu, učiní nový členský stát veškeré vhodné kroky k odstranění zjištěných neslučitelností. Jestliže nový členský stát narazí na obtíže při úpravě dohody uzavřené s jedním nebo více třetími zeměmi před přistoupením, odstoupí od této dohody podle podmínek v ní stanovených.

9. Nové členské státy přijmou vhodná opatření, aby ve vztahu k mezinárodním organizacím a mezinárodním dohodám, jejichž smluvními stranami je také Unie nebo Evropské společenství pro atomovou energii nebo jiné členské státy, případně přizpůsobily své postoje právům a povinnostem vyplývajícím z jejich přistoupení k Unii.

Zejména odstoupí ke dni 1. května 2004 nebo k nejbližšímu možnému datu poté od mezinárodních dohod o rybolovu, jejichž stranou je rovněž Unie, a vystoupí z organizací v oblasti rybolovu, jejichž členem je rovněž Unie, pokud se jejich členství netýká jiných záležitostí než rybolovu.

Článek 7

Akty přijaté orgány, na něž se vztahují přechodná ustanovení tohoto protokolu, si zachovávají svou právní sílu; zejména se na ně nadále vztahují postupy týkající se změn těchto aktů.

Článek 8

Ustanovení aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, jak jsou vykládána Soudním dvorem Evropských společenství a Soudem prvního stupně, jejichž účelem nebo účinkem je zrušit nebo změnit nejen na přechodnou dobu akty přijaté orgány, institucemi či jinými subjekty Evropských společenství nebo Evropské unie založené Smlouvou o Evropské unii, zůstávají v platnosti s výhradou druhého pododstavce.

Ustanovení uvedená v prvním pododstavci mají stejnou právní sílu jako akty, které zrušují nebo pozměňují, a podléhají stejným pravidlům jako tyto akty.

Článek 9

Znění aktů orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropských společenství nebo Evropské unie založené Smlouvou o Evropské unii a Evropské centrální banky přijatých před 1. květnem 2004 a jež byla vypracována v jazyce českém, estonském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, polském, slovenském a slovinském, jsou od uvedeného dne platná za stejných podmínek jako znění vypracovaná a platná v ostatních jazycích.

Článek 10

Evropský zákon Rady může zrušit přechodná ustanovení stanovená v tomto protokolu, pokud již nejsou použitelná. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek 11

Pro uplatňování Ústavy a aktů přijatých orgány platí přechodně odchylná ustanovení tohoto protokolu.

HLAVA II

TRVALÁ USTANOVENÍ

Článek 12

Úpravy aktů uvedené v seznamu v příloze III aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, jež se v důsledku přistoupení stávají nezbytnými, se stanoví v souladu s obecnými směry vymezenými v této příloze postupem a za podmínek stanovených v článku 36.

Článek 13

Opatření uvedená v seznamu v příloze IV aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 se uplatňují za podmínek stanovených v této příloze.

Článek 14

Evropský zkon Rady může přikročit k úpravám ustanovení tohoto protokolu týkajících se společné zemědělské politiky, které se ukáží jako nezbytné v důsledku změny práva Unie. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

HLAVA III

DOČASNÁ USTANOVENÍ

Článek 15

Opatření uvedená v seznamech v přílohách V, VI, VII, VIII, IX, X, XI, XII, XIII a XIV aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 se uplatňují ve vztahu k novým členským státům za podmínek stanovených v těchto přílohách.

Článek 16

1. Příjmy označené jako „cla stanovená ve společném celním sazebníku a další cla“ uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. b) rozhodnutí Rady 2000/597/ES, Euratom ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (11) nebo v odpovídajícím ustanovení kteréhokoli rozhodnutí, které je nahradí, zahrnují cla vypočtená na základě sazeb vyplývajících ze společného celního sazebníku a veškerých s nimi souvisejících celních koncesí uplatňovaných Unií v obchodě nových členských států s třetími zeměmi.

2. Pro rok 2004 se harmonizovaný vyměřovací základ DPH a základ HND (hrubý národní důchod) jednotlivých nových členských států, uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. c) a d) rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom, rovnají dvěma třetinám ročního základu. Základ HND každého nového členského státu, k němuž se přihlíží pro účely výpočtu financování opravy rozpočtových nevyvážeností poskytované Spojenému království, uvedený v čl. 5 odst. 1 rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom, se rovněž rovná dvěma třetinám ročního základu.

3. Pro účely určení „zmrazené sazby“ pro rok 2004 podle čl. 2 odst. 4 písm. b) rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom se omezené základy DPH nových členských států vypočítávají na základě dvou třetin jejich neomezeného základu DPH a dvou třetin jejich HND.

Článek 17

1. Rozpočet Unie pro rozpočtový rok 2004 bude upraven s přihlédnutím k přistoupení nových členských států prostřednictvím opravného rozpočtu, který nabude účinku dne 1. května 2004.

2. Dvanáct měsíčních dvanáctin zdrojů založených na DPH a HND, které mají zaplatit nové členské státy podle opravného rozpočtu uvedeného v odstavci 1, jakož i zpětné úpravy měsíčních dvanáctin pro období od ledna do dubna 2004, které se vztahují pouze na stávající členské státy, budou přepočteny na osminy, jež budou vybrány v období od května do prosince 2004. Zpětné úpravy vyplývající z jakýchkoli dalších opravných rozpočtů přijatých v roce 2004 budou rovněž přepočteny na stejné části, jež budou vybrány ve zbývající části roku.

Článek 18

První pracovní den každého měsíce zaplatí Unie České republice, Kypru, Maltě a Slovinsku jako položku výdajů v rámci rozpočtu Unie v roce 2004 ode dne 1. května 2004 jednu osminu a v letech 2005 a 2006 jednu dvanáctinu následujících částek dočasné rozpočtové náhrady:

(miliony eur, v cenách roku 1999)
	2004	2005	2006
Česká republika	125,4	178,0	85,1
Kypr	68,9	119,2	112,3
Malta	37,8	65,6	62,9
Slovinsk	29,5	66,4	35,5

Článek 19

První pracovní den každého měsíce zaplatí Unie České republice, Estonsku, Kypru, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Maltě, Polsku, Slovinsku a Slovensku jako položku výdajů v rámci rozpočtu Unie v roce 2004 ode dne 1. května 2004 jednu osminu a v letech 2005 a 2006 jednu dvanáctinu následujících částek zvláštního nástroje pro paušální hotovostní toky:

(miliony eur, v cenách roku 1999)
	2004	2005	2006
Česká republika	174,7	91,55	91,55
Estonsko	15,8	2,90	2,90
Kypr	27,7	5,05	5,05
Lotyšsko	19,5	3,40	3,40
Litva	34,8	6,30	6,30
Maďarsko	155,3	27,95	27,95
Malta	12,2	27,15	27,15
Polsko	442,8	550,00	450,00
Slovinsko	65,4	17,85	17,85
Slovensko	63,2	11,35	11,35

1 miliarda EUR pro Polsko a 100 milionů EUR pro Českou republiku obsažené ve zvláštním nástroji pro paušální hotovostní toky se berou v úvahu pro veškeré výpočty při rozdělování strukturálních fondů v letech 2004, 2005 a2006.

Článek 20

1. Níže uvedené nové členské státy zaplatí následující částky do Výzkumného fondu pro uhlí a ocel, uvedeného v rozhodnutí zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, 2002/234/ESUO ze dne 27. února 2002 o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel (12):

(miliony eur, v běžných cenách)
Česká republika	39,88
Estonsko	2,50
Lotyšsko	2,69
Maďarsko	9,93
Polsko	92,46
Slovinsko	2,36
Slovensko	20,11

2. Příspěvky do Výzkumného fondu pro uhlí a ocel budou zaplaceny ve čtyřech splátkách počínaje rokem 2006 a placených následovně, v každém případě první pracovní den prvního měsíce každého roku:

2006:	15 %
2007:	20 %
2008:	30 %
2009:	35 %

Článek 21

1. Není-li v tomto protokolu stanoveno jinak, nebudou po 31. prosinci 2003 uskutečněny žádné finanční závazky v rámci programu Phare (13), programu Phare pro přeshraniční spolupráci (14), předvstupních fondů pro Kypr a Maltu (15), programu ISPA (16) a programu SAPARD (17) ve prospěch nových členských států. Nové členské státy obdrží stejné zacházení jako stávající členské státy, pokud jde o výdaje podle prvních tří kapitol finančního výhledu, jak je vymezen interinstitucionální dohodou ze dne 6. května 1999 (18), od 1. ledna 2004, s výhradou jednotlivých níže uvedených specifikací a výjimek, nebo není-li v tomto protokolu stanoveno jinak. Maximální dodatečné položky pro kapitoly 1, 2, 3 a 5 finančního výhledu týkající se rozšíření jsou stanoveny v příloze XV aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003. Avšak žádný finanční závazek v rámci rozpočtu na rok 2004 pro jakýkoliv dotyčný program nebo agenturu nesmí být uskutečněn před přistoupením daného nového členského státu.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na výdaje záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu podle čl. 2 odst. 1 a 2 a čl. 3 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (19), které se stávají způsobilými pro financování Společenstvím pouze od 1. května 2004 v souladu s článkem 2 tohoto protokolu.

Avšak odstavec 1 tohoto článku se vztahuje na výdaje na rozvoj venkova v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu podle článku 47a nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (20), s výhradou podmínek stanovených ve změně uvedeného nařízení v příloze II aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

3. S výhradou poslední věty odstavce 1 se od 1. ledna 2004 nové členské státy účastní programů a agentur Unie za stejných podmínek jako stávající členské státy s financováním ze souhrnného rozpočtu Unie.

4. Pokud jsou určitá opatření nezbytná k usnadnění přechodu od předvstupního režimu na režim vyplývající z uplatňování tohoto článku, přijme Komise požadovaná opatření.

Článek 22

1. Nabídková řízení, uzavírání smluv a jejich provádění a platby na předvstupní pomoc v rámci programu Phare, programu Phare pro přeshraniční spolupráci a předvstupních fondů pro Kypr a Maltu spravují provádějící agentury v nových členských státech od 1. května 2004.

Komise přijme evropská rozhodnutí pro ukončení předchozí kontroly nabídkových řízení a uzavírání smluv prováděné Komisí poté, co bude příznivě vyhodnocen rozšířený systém decentralizovaného provádění (EDIS) v souladu s kritérii a podmínkami stanovenými v příloze nařízení Rady (ES) č. 1266/1999 ze dne 21. června 1999 o koordinaci podpory kandidátským zemím v rámci předvstupní strategie a o změně nařízení (EHS) č. 3906/89 (21).

Nebudou-li tato rozhodnutí o ukončení předchozí kontroly přijata před 1. květnem 2004 , nejsou žádné smlouvy podepsané mezi 1. květnem 2004 a dnem, ke kterému bude rozhodnutí Komise přijato, způsobilé pro předvstupní pomoc.

Budou-li však rozhodnutí Komise o ukončení předchozí kontroly přijata opožděně až po 1. květnu 2004 z důvodů, jež nebyly způsobeny orgány nového členského státu, může Komise výjimečně v řádně odůvodněných případech přiznat způsobilost pro předvstupní pomoc smlouvám podepsaným mezi 1. květnem 2004 a dnem přijetí těchto rozhodnutí a povolit pokračování v provádění předvstupní pomoci po omezenou dobu, s výhradou předchozí kontroly nabídkových řízení a uzavírání smluv prováděné Komisí.

2. Celkové závazky v rozpočtu uskutečněné před 1. květnem 2004 v rámci předvstupních finančních nástrojů uvedených v odstavci 1, včetně uzavírání a registrace následných jednotlivých právních závazků a plateb uskutečňovaných po 1. květnu 2004 , se budou nadále řídit pravidly a nařízeními pro předvstupní finanční nástroje a budou zaznamenávány do odpovídajících kapitol rozpočtu až do ukončení dotyčných programů a projektů. Postupy zadávání veřejných zakázek zahájené po 1. květnu 2004 budou však prováděny v souladu s odpovídajícími akty Unie.

3. Poslední programování předvstupní pomoci uvedené v odstavci 1 se uskuteční v posledním úplném kalendářním roce před 1. květnem 2004 . K činnostem v rámci těchto programů musí být uzavřeny smlouvy v průběhu následujících dvou let a vydání učiněna tak, jak je stanoveno v memorandu o financování (22), zpravidla do konce třetího roku po uskutečnění závazku. Prodloužení období pro uzavírání smluv nebudou povolena. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech lze povolit omezená prodloužení, pokud jde o dobu vydání.

4. K zajištění nezbytného postupného zrušení předvstupních finančních nástrojů uvedených v odstavci 1 a programu ISPA a hladkého přechodu z pravidel použitelných před 1. květnem 2004 na pravidla použitelná po tomto dni může Komise přijmout veškerá vhodná opatření, aby zabezpečila, že budou zachováni nezbytní statutární zaměstnanci v nových členských státech po dobu nejvýše patnácti měsíců po 1. květnu 2004.

Během tohoto období mají úředníci přidělení na místa v nových členských státech před 1. květnem 2004 , po kterých bude požadováno, aby zůstali ve službě v těchto státech po tomto dni, výjimečně stejné finanční a materiální podmínky, jaké používala Komise před 1. květnem 2004 v souladu s přílohou X služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství, stanovených v nařízení (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (23). Správní výdaje, včetně platů pro ostatní zaměstnance, nezbytné pro řízení předvstupní pomoci budou hrazeny po celý rok 2004 a až do konce července 2005 v rámci kapitoly „podpůrné výdaje na operace“ (bývalá část B rozpočtu) nebo obdobných kapitol pro finanční nástroje uvedené v odstavci 1 a pro program ISPA příslušných předvstupních rozpočtů.

5. Nemohou-li již být projekty schválené podle nařízení (ES) č. 1258/1999 financovány v rámci tohoto nástroje, mohou být začleněny do programování a financování rozvoje venkova v rámci Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Pokud budou k tomuto účelu nezbytná zvláštní přechodná opatření, přijme je Komise postupem podle čl. 50 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (24).

Článek 23

1. Mezi 1. květnem 2004 a koncem roku 2006 poskytuje Unie dočasnou finanční pomoc (dále jen „přechodový nástroj“) novým členským státům na rozvoj a posílení jejich správní kapacity pro provádění a vymáhání práva Unie a Evropského společenství pro atomovou energii a na podporu výměny nejlepších postupů mezi pozorovateli.

2. Pomoc je zaměřena na trvalou potřebu posílení institucionální kapacity v některých oblastech prostřednictvím činností, jež nemohou být financovány ze strukturálních fondů, zejména v těchto oblastech:

a)	spravedlnost a vnitřní věci (posilování soudního systému, kontroly na vnějších hranicích, protikorupční strategie, posilování kapacit pro vymáhání práva);

b)	finanční kontrola;

c)	ochrana finančních zájmů Unie a Evropského společenství pro atomovou energii a boj proti podvodům;

d)	vnitřní trh, včetně celní unie;

e)	životní prostředí;

f)	veterinární služby a budování správní kapacity týkající se bezpečnosti potravin;

g)	správní a kontrolní struktury pro rozvoj zemědělství a venkova, včetně integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS);

h)	jaderná bezpečnost (posílení výkonnosti a odbornosti orgánů jaderné bezpečnosti a jejich organizací pro technickou podporu, jakož i veřejných subjektů pro zpracování radioaktivního odpadu);

i)	statistika;

j)	posílení veřejné správy v souladu s potřebami zjištěnými v souhrnné monitorovací zprávě Komise, které není hrazeno ze strukturálních fondů.

3. O pomoci v rámci přechodového nástroje bude rozhodnuto postupem podle článku 8 nařízení Rady (EHS) č. 3906/89 ze dne 18. prosince 1989 o hospodářské pomoci některým zemím střední a východní Evropy (25).

4. Tento program bude prováděn v souladu s čl. 53 odst. 1 písm. a) a b) finančního nařízení pro souhrnný rozpočet Evropských společenství (26). Pro twinningové projekty mezi orgány veřejné správy pro účely budování institucí se bude nadále uplatňovat postup výzvy k podání návrhů prostřednictvím sítě kontaktních míst v členském státě, jak byl stanoven v rámcových dohodách se stávajícími členskými státy pro účely předvstupní pomoci.

Položky závazků pro přechodový nástroj v cenách roku 1999 činí 200 milionů EUR v roce 2004, 120 milionů EUR v roce 2005 a 60 milionů EUR v roce 2006. Roční položky schválí rozpočtový orgán v mezích finančního výhledu, jak je vymezen interinstitucionální dohodou z 6. května 1999.

Článek 24

1. Zřizuje se schengenský nástroj jako dočasný nástroj na pomoc přijímajícím členským státům v období mezi 1. květnem 2004 a koncem roku 2006 k financování činností na nových vnějších hranicích Unie pro provádění schengenského acquis a kontrol na vnějších hranicích.

K nápravě nedostatků zjištěných při přípravě na účast v schengenském prostoru budou pro financování ze schengenského nástroje způsobilé tyto typy činností:

a)	investice do výstavby, renovace nebo zvyšování úrovně infrastruktury hraničních přechodů a souvisejících budov;

b)	investice do jakéhokoli provozního zařízení (např. laboratorního zařízení, detekčních nástrojů, technického a programového vybavení pro Schengenský informační systém-SIS II, dopravních prostředků);

c)	odborná příprava pohraniční stráže;

d)	podpora nákladů na logistiku a provoz.

2. V rámci schengenského nástroje jsou níže uvedeným přijímajícím členským státům od 1. května 2004 zpřístupněny následující částky v podobě paušálních příspěvků:

(miliony eur, v cenách roku 1999)
	2004	2005	2006
Estonsko	22,9	22,90	22,90
Lotyšsko	23,7	23,70	23,70
Litva	44,78	61,07	29,85
Maďarsko	49,30	49,30	49,30
Polsko	93,34	93,33	93,33
Slovinsko	35,64	35,63	35,63
Slovensko	15,94	15,93	15,93

3. Přijímající členské státy odpovídají za výběr a provádění jednotlivých operací v souladu s tímto článkem. Odpovídají rovněž za koordinaci využití tohoto nástroje s pomocí z ostatních nástrojů Unie, za zajišťování slučitelnosti s politikami a opatřeními Unie a za soulad s finančním nařízením pro souhrnný rozpočet Evropských společenství nebo s evropským zákonem, který je nahradí.

Paušální příspěvky se využijí do tří let od první platby a veškeré nevyužité nebo neodůvodněně vynaložené prostředky se vrátí Komisi. Přijímající členské státy předloží nejpozději šest měsíců po uplynutí lhůty tří let souhrnnou zprávu o čerpání paušálních příspěvků s prohlášením odůvodňujícím dané výdaje.

Přijímající stát vykonává tuto působnost, aniž je dotčena odpovědnost Komise za plnění rozpočtu Unie a v souladu s ustanoveními finančního nařízení týkajícími se decentralizovaného řízení nebo s evropským zákonem, který je nahradí.

4. Komise si vyhrazuje právo ověřování prostřednictvím Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Komise a Účetní dvůr mohou rovněž provádět kontroly na místě v souladu s příslušnými postupy.

5. Komise může přijmout jakékoli technické předpisy nezbytné k fungování tohoto přechodného nástroje.

Článek 25

Částky uvedené v článcích 18, 19, 23 a 24 se každý rok upraví jako součást technických úprav stanovených v odstavci 15 interinstitucionální dohody ze dne 6. května 1999.

Článek 26

1. Jestliže nový členský stát narazí do konce tříletého období po 1. květnu 2004 na vážné obtíže, jež by mohly přetrvávat v některém odvětví hospodářství nebo by se mohly projevit vážným zhoršením hospodářské situace určitého území, může požádat o povolení přijmout ochranná opatření k nápravě situace a k přizpůsobení dotyčného odvětví hospodářství vnitřního trhu.

Za stejných podmínek může každý stávající členský stát požádat o povolení přijmout ochranná opatření vůči jednomu nebo více novým členským státům.

2. Na žádost dotyčného členského státu přijme Komise postupem pro naléhavé situace evropská nařízení nebo rozhodnutí o ochranných opatřeních, která považuje za nezbytná, a zároveň upřesní podmínky a způsob provedení těchto opatření.

V případě vážných hospodářských obtíží a na výslovnou žádost dotyčného členského státu rozhodne Komise ve lhůtě pěti pracovních dnů od přijetí žádosti doplněné odpovídajícím odůvodněním. Takto stanovená opatření jsou bezprostředně použitelná, přičemž berou v úvahu zájmy všech zúčastněných stran a nesmějí zahrnovat hraniční kontroly.

3. Opatření povolená podle odstavce 2 se mohou odchylovat od pravidel Ústavy a zejména tohoto protokolu v rozsahu a po dobu nezbytně nutnou k dosažení cílů uvedených v odstavci 1. Přednostně je třeba vybrat taková opatření, která nejméně naruší fungování vnitřního trhu.

Článek 27

Pokud nový členský stát nesplní závazky přijaté v rámci jednání o přistoupení, a tím způsobí vážné narušení fungování vnitřního trhu, včetně případných závazků ve všech odvětvových politikách, které se týkají hospodářských činností s přeshraničním účinkem, nebo bezprostřední riziko takového narušení, může Komise až do konce tříletého období po 1. květnu 2004 na odůvodněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí o vhodných opatřeních.

Opatření musí být přiměřená s tím, že budou upřednostněna taková, která nejméně naruší fungování vnitřního trhu, a bude-li to vhodné, budou přednostně uplatňovány stávající odvětvové ochranné mechanismy. Tyto ochranné mechanismy nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. Opatření nebudou zachována déle, než je nezbytně nutné, a v každém případě budou zrušena po splnění dotyčného závazku. Mohou však být uplatňována i po uplynutí období stanoveného v prvním pododstavci, a to po dobu, než budou dotyčné závazky splněny. Komise může v reakci na pokrok zúčastněných nových členských států při plnění jejich závazků přijmout vhodná opatření. Komise informuje Radu v potřebném předstihu před zrušením evropských nařízení nebo rozhodnutí o ochranných opatřeních a v tomto ohledu přihlíží k vyjádření Rady.

Článek 28

Pokud se v novém členském státě vyskytnou vážné nedostatky nebo bezprostřední riziko nedostatků v provádění, stavu provedení nebo v uplatňování rámcových rozhodnutí nebo jiných dotyčných závazků, nástrojů spolupráce a rozhodnutí týkajících se vzájemného uznávání v oblasti trestního práva podle hlavy VI Smlouvy o EU, směrnic a nařízení týkajících se vzájemného uznávání v občanských věcech podle hlavy IV Smlouvy o ES a evropských zákonů a rámcových zákonů přijatých za základě části III hlavy III kapitoly IV oddílů 3 a 4 Ústavy, může Komise až do konce tříletého období po 1. květnu 2004 na odůvodněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu a po konzultaci s členskými státy přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí o vhodných opatřeních a upřesnit podmínky a způsob provedení těchto opatření.

Tato opatření mohou spočívat v dočasném pozastavení uplatňování dotyčných ustanovení a rozhodnutí ve vztazích mezi novým členským státem a jiným členským státem nebo členskými státy, aniž by tím bylo dotčeno pokračování úzké soudní spolupráce. Opatření nebudou zachována déle, než je nezbytně nutné, a v každém případě budou zrušena po odstranění nedostatků. Mohou však být uplatňována i po uplynutí období stanoveného v prvním pododstavci, a to po dobu, po kterou tyto nedostatky budou přetrvávat. Podle pokroku v nápravě zjištěných nedostatků učiněném novým členským státem může Komise po konzultaci s členskými státy opatření přiměřeně upravit. Komise informuje Radu v potřebném předstihu před zrušením ochranných opatření a v tomto ohledu přihlíží k vyjádření Rady.

Článek 29

Aby nebylo narušeno řádné fungování vnitřního trhu, nesmí uplatňování vnitrostátních předpisů nových členských států v průběhu přechodných období uvedených v přílohách V až XIV aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 zahrnovat hraniční kontroly mezi členskými státy.

Článek 30

Jsou-li k usnadnění přechodu ze stávajícího režimu v nových členských státech na režim vyplývající z uplatňování společné zemědělské politiky za podmínek stanovených v tomto protokolu nezbytná přechodná opatření, přijme je Komise postupem podle čl. 42 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (27) nebo podle odpovídajících článků ostatních nařízení o společné organizaci zemědělských trhů nebo evropských zákonů, které je nahradily, anebo odpovídajícím postupem projednávání stanoveným příslušným právním předpisem. Přechodná opatření uvedená v tomto článku mohou být přijímána po dobu tří let ode dne 1. května 2004 a jejich uplatňování se omezí na toto období. Evropský zákon Rady může toto období prodloužit. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek 31

Jsou-li k usnadnění přechodu ze stávajícího režimu v nových členských státech na režim vyplývající z uplatňování veterinárních a rostlinolékařských pravidel Unie nezbytná přechodná opatření, přijme je Komise postupem projednávání stanoveným příslušným právním předpisem. Tato opatření se přijímají po dobu tří let ode dne 1. května 2004 a jejich uplatňování se omezí na toto období.

Článek 32

1. Funkční období nových členů výborů a skupin uvedených v příloze XVI aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 končí současně s funkčním obdobím členů, kteří zastávají funkci dne 1. května 2004.

2. Funkční období nových členů výborů a skupin vytvořených Komisí a uvedených v příloze XVII aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 končí současně s funkčním obdobím členů, kteří zastávají funkci dne 1. května 2004.

HLAVA IV

POUŽITELNOST AKTŮ ORGÁNŮ

Článek 33

Směrnice a rozhodnutí ve smyslu článku 249 Smlouvy o ES a článku 161 Smlouvy o ESAE se ode dne 1. května 2004 považují za určené novým členským státům, pokud byly tyto směrnice a rozhodnutí určeny všem stávajícím členským státům. Tyto směrnice a rozhodnutí, s výjimkou směrnic a rozhodnutí vstupujících v platnost podle čl. 254 odst. 1 a 2 Smlouvy o ES, se považují za oznámené novým členským státům dnem 1. května 2004.

Článek 34

Nové členské státy uvedou v účinnost opatření nezbytná k tomu, aby bylo ode dne 1. května 2004 dosaženo souladu se směrnicemi a rozhodnutími ve smyslu článku 249 Smlouvy o ES a článku 161 Smlouvy o ESAE, není-li v seznamu v přílohách uvedených v článku 15 nebo v jiných ustanoveních tohoto protokolu určena jiná lhůta.

Článek 35

Pokud není stanoveno jinak, přijme Rada na návrh Komise evropská nařízení nebo rozhodnutí nezbytná k provedení ustanovení obsažených v přílohách III a IV aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, uvedených v článcích 12 a 13 tohoto protokolu.

Článek 36

1. Jestliže akty orgánů přijaté před 1. květnem 2004 vyžadují v důsledku přistoupení úpravy a jestliže tyto nezbytné úpravy nejsou stanoveny tímto protokolem, provedou se tyto úpravy postupem podle odstavce 2. Tyto úpravy vstoupí v platnost dnem 1. května 2004.

2. Příslušné akty přijme za tímto účelem buď Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise, nebo Komise, podle toho, který orgán přijal původní akty.

Článek 37

Nové členské státy sdělí Komisi do tří měsíců ode dne 1. května 2004, podle článku 33 Smlouvy o ESAE, znění právních a správních předpisů, které mají na jejich území zajistit ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků proti nebezpečí ionizujícího záření.

ČÁST DRUHÁ

USTANOVENÍ O PROTOKOLECH

PŘIPOJENÝCH K AKTU O PŘISTOUPENÍ ZE DNE 16. DUBNA 2003

HLAVA I

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ O EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANCE

Článek 38

Španělské království splatí částku 309 686 775 EUR jako svůj podíl na základním kapitálu splatný v souvislosti s navýšením upsaného základního kapitálu. Tento příspěvek bude splacen v osmi stejných splátkách splatných 30. září 2004, 30. září 2005, 30. září 2006, 31. března 2007, 30. září 2007, 31. března 2008, 30. září 2008 a 31. března 2009.

Španělské království přispěje v osmi stejných splátkách splatných k uvedeným dnům do rezervního fondu a do rezerv rovnocenných rezervním fondům, jakož i na částku, jež má být ještě vyčleněna na rezervní fond a rezervy odpovídající zůstatku na výkazu zisků a ztrát, jak je vykazuje banka ke konci měsíce dubna 2004 ve schválené rozvaze, částkou odpovídající podílu 4,1292 % na rezervním fondu a rezervách.

Článek 39

Ode dne 1. května 2004 splatí nové členské státy následující částky odpovídající jejich splatným podílům na upsaném základním kapitálu, jak je vymezeno v článku 4 statutu.

Polsko	170 563 175 EUR
Česká republika	62 939 275 EUR
Maďarsko	59 543 425 EUR
Slovensko	21 424 525 EUR
Slovinsko	19 890 750 EUR
Litva	12 480 875 EUR
Kypr	9 169 100 EUR
Lotyšsko	7 616 750 EUR
Estonsko	5 882 000 EUR
Malta	3 490 200 EUR

Tyto příspěvky budou splaceny v osmi stejných splátkách splatných k 30. září 2004, 30. září 2005, 30. září 2006, u 31. březnu 2007, 30. září 2007, 31. březnu 2008, 30. září 2008 a 31. březnu 2009.

Článek 40

Nové členské státy přispějí v osmi stejných splátkách splatných ke dnům uvedeným v článku 39 do rezervního fondu a do rezerv rovnocenných rezervním fondům, jakož i na částku, jež má být ještě vyčleněna na rezervní fond a rezervy odpovídající zůstatku na výkazu zisků a ztrát, jak je vykazuje banka ke konci měsíce dubna 2004 ve schválené rozvaze, částkami odpovídajícími těmto procentním podílům na rezervním fondu a rezervách:

Polsko	2,2742 %
Česká republika	0,8392 %
Maďarsko	0,7939 %
Slovensko	0,2857 %
Slovinsko	0,2652 %
Litva	0,1664 %
Kypr	0,1223 %
Lotyšsko	0,1016 %
Estonsko	0,0784 %
Malta	0,0465 %

Článek 41

Základní kapitál a splátky uvedené v článcích 38, 39 a 40 splatí Španělské království a nové členské státy v hotovosti v eurech, pokud Rada guvernérů jednomyslně nerozhodne jinak.

HLAVA II

USTANOVENÍ O RESTRUKTURALIZACI ČESKÉHO OCELÁŘSKÉHO PRŮMYSLU

Článek 42

1. Odchylně od článků III-167 a III-168 Ústavy se státní podpora poskytnutá Českou republikou pro účely restrukturalizace vymezeným částem českého ocelářského průmyslu od roku 1997 do roku 2003 považuje za slučitelnou s vnitřním trhem za těchto podmínek:

a)	období stanovené v čl. 8 odst. 4 protokolu č. 2 o výrobcích ESUO k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Českou republikou na straně druhé (28) bylo prodlouženo do dne 1. května 2004,

b)	termíny stanovené v restrukturalizačním plánu, na jehož základě byl uvedený protokol prodloužen, jsou dodržovány v období 2002–2006,

c)	podmínky stanovené v této hlavě jsou splněny a

d)	žádná státní podpora nemá být českému ocelářskému průmyslu vyplacena po 1. květnu 2004.

2. Restrukturalizace českého ocelářství popsaná v jednotlivých obchodních plánech společností uvedených v příloze 1 protokolu č. 2 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 (dále jen „přijímající společnosti“) bude splňovat podmínky stanovené v této hlavě a bude dokončena nejpozději dne 31. prosince 2006 (dále jen „konec restrukturalizačního období“).

3. Státní podporu v rámci českého restrukturalizačního programu lze poskytovat pouze přijímajícím společnostem.

4. Přijímající společnost nesmí

a)	v případě fůze se společností neuvedenou v příloze 1 protokolu č. 2 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 převést výhody z podpory poskytnuté přijímající společnosti;

b)	převzít aktiva žádné společnosti neuvedené v příloze 1 protokolu č. 2 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, na kterou byl prohlášen konkurs v období do 31. prosince 2006.

5. Každá další privatizace kterékoli přijímající společnosti musí dodržovat podmínky a zásady týkající se životaschopnosti, státních podpor a snížení výrobní kapacity vymezené v této hlavě.

6. Celková restrukturalizační podpora poskytnutá přijímajícím společnostem bude určena na základě hledisek stanovených ve schváleném českém restrukturalizačním plánu pro ocelářský průmysl a jednotlivých obchodních plánech schválených Radou. V každém případě je však výše podpory vyplacené v období 1997–2003 omezena na nejvýše 14 147 425 201 Kč. Z této celkové částky obdrží Nová Huť nejvýše 5 700 075 201 Kč, Vítkovice Steel nejvýše 8 155 350 000 Kč a Válcovny plechu Frýdek Místek nejvýše 292 000 000 Kč v závislosti na požadavcích stanovených ve schváleném restrukturalizačním plánu. Podpora bude poskytnuta pouze jednou. Česká republika neposkytne českému ocelářskému průmyslu žádnou další státní podporu pro účely restrukturalizace.

7. Čisté snížení výrobní kapacity, kterého má Česká republika dosáhnout pro hotové výrobky v období 1997–2006, činí 590 000 tun.

Snížení výrobní kapacity bude měřeno pouze na základě trvalého uzavření výrobních zařízení fyzickým zničením tak, aby tyto kapacity již nemohly být zprovozněny. Prohlášení konkursu na ocelářskou společnost se nepovažuje za snížení výrobní kapacity.

Výše uvedené úrovně čistého snížení výrobní kapacity a rovněž jakýchkoli dalších snížení kapacity, které restrukturalizační program označuje za nezbytná, bude dosaženo v souladu s harmonogramem stanoveným v příloze 2 protokolu č. 2 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

8. Česká republika odstraní obchodní překážky na trhu s uhlím v souladu s acquis do přistoupení a umožní českým ocelářským společnostem získat přístup k uhlí za mezinárodní tržní ceny.

9. Bude proveden obchodní plán pro přijímající společnost Nová Huť. Zejména

a)	závod Vysoké Pece Ostrava bude včleněn do organizačního rámce Nové Huti nabytím plného vlastnictví. Pro tuto fúzi bude stanoveno cílové datum včetně určení subjektu odpovědného za její provedení;

restrukturalizační snahy se zaměří na to, aby Nová Huť

i)	byla přeměněna z výrobně orientovaného podniku na tržně orientovaný a byla zlepšena výkonnost a účinnost jejího obchodního vedení, včetně větší průhlednosti nákladů,

ii)	přehodnotila svůj sortiment a vstupovala na trhy s vyšší přidanou hodnotou,

iii)	provedla investice nezbytné k dosažení vyšší jakosti hotových výrobků v krátké době po podpisu smlouvy o přistoupení;

c)	bude provedena restrukturalizace zaměstnanosti; úrovně produktivity srovnatelné s úrovněmi dosahovanými skupinami výrobků ocelářského průmyslu v Unii budou dosaženy do 31. prosince 2006 na základě konsolidovaných čísel pro dotyčné přijímající společnosti;

v souladu s odpovídajícím acquis v oblasti ochrany životního prostředí bude dosaženo do 1. května 2004 , včetně nezbytných investic obsažených v obchodním plánu. V souladu s obchodním plánem budou rovněž provedeny nezbytné budoucí investice do integrované prevence a omezování znečištění, aby byl zajištěn soulad se směrnicí 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (29) do 1. listopadu 2007.

10. Bude proveden obchodní plán pro přijímající společnost Vítkovice Steel. Zejména

a)	válcovna Duo bude trvale uzavřena nejpozději dne 31. prosince 2006. V případě nákupu společnosti strategickým investorem bude toto uzavření k uvedenému dni podmínkou kupní smlouvy;

restrukturalizační snahy se zaměří na to, aby Vítkovice Steel

i)	zvýšila přímé prodeje a více se zaměřila na snižování nákladů, což je zásadní pro účinné obchodní vedení,

ii)	se přizpůsobila tržní poptávce a přesměrovala k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou,

iii)	přesunula navrhovanou investici do sekundární výroby oceli z roku 2004 na rok 2003, aby mohla soutěžit spíše jakostí než cenou;

c)	v souladu s odpovídajícím acquis v oblasti ochrany životního prostředí bude dosaženo do dne 1. května 2004, včetně nezbytných investic obsažených v obchodním plánu, jenž zahrnuje potřebu budoucí investice do integrované prevence a omezování znečištění.

11. Bude proveden obchodní plán pro přijímající společnost Válcovny plechu Frýdek Místek (VPFM). Zejména

a)	válcovny za tepla č. 1 a 2 budou trvale uzavřeny do konce roku 2004 ;

restrukturalizační snahy se zaměří na to, aby VPFM

i)	provedla investice nezbytné k dosažení vyšší jakosti hotových výrobků v krátké době po podpisu smlouvy o přistoupení,

ii)	upřednostňovala provedení identifikovaných klíčových příležitostí pro zvýšení zisku (včetně restrukturalizace zaměstnanosti, snižování nákladů, zvyšování výnosů a přesměrování odbytu).

12. K veškerým následným změnám celkového restrukturalizačního plánu a jednotlivých plánů musí dát souhlas Komise, popřípadě Rada.

13. Restrukturalizace bude prováděna za podmínek plné transparentnosti a na základě zdravých zásad tržního hospodářství.

14. Komise a Rada budou podrobně dohlížet na provádění restrukturalizace a plnění podmínek stanovených v této hlavě týkajících se životaschopnosti, státní podpory a snižování výrobní kapacity před 1. květnem 2004 a po něm až do konce restrukturalizačního období v souladu s odstavci 15 až 18. K tomuto účelu bude Komise předkládat zprávy Radě.

15. Komise a Rada budou sledovat hodnoty restrukturalizace stanovené v příloze 3 protokolu č. 2 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003. Odkazy v uvedené příloze na odstavec 16 protokolu se považují za odkazy na odstavec 16 tohoto článku.

16. Sledování bude zahrnovat nezávislé hodnocení, které bude provedeno v letech 2003, 2004, 2005 a 2006. Test životaschopnosti stanovený Komisí bude významným prvkem k zajištění, že bude životaschopnosti dosaženo.

17. Česká republika bude plně spolupracovat se všemi sledovacími mechanismy. Zejména

a)	Česká republika předloží Komisi pololetní zprávy týkající se restrukturalizace přijímajících společností nejpozději 15. března a 15. září každého roku až do konce restrukturalizačního období,

b)	první zprávu obdrží Komise do 15. března 2003 a poslední do 15. března 2007, nerozhodne-li Komise jinak,

zprávy budou obsahovat veškeré informace nezbytné ke sledování restrukturalizačního procesu a snižování a využití výrobní kapacity a budou poskytovat dostatečné finanční údaje, aby bylo možné posoudit, zda byly splněny podmínky a požadavky obsažené v této hlavě. Zprávy budou obsahovat alespoň informace stanovené v příloze 4 protokolu č. 2 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, u kterých si Komise vyhrazuje právo na změnu podle svých zkušeností získaných v průběhu sledovacího procesu. Kromě jednotlivých obchodních zpráv přijímajících společností bude součástí celkové zprávy také zpráva o celkové situaci českého ocelářského průmyslu, včetně nejnovějšího makroekonomického vývoje,

d)	Česká republika stanoví přijímajícím společnostem povinnost sdělit veškeré údaje, které by za jiných okolností byly považovány za důvěrné. Při podávání zpráv Radě Komise zajistí, že důvěrné informace týkající se jednotlivých společností nebudou sdělovány.

18. Komise se může kdykoli rozhodnout, že zmocní nezávislého poradce, aby posoudil výsledky sledování, prováděl jakýkoli potřebný průzkum a podával zprávy Komisi a Radě.

19. Pokud Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 17 zjistí, že se vyskytly zásadní odchylky od finančních údajů, na kterých bylo založeno hodnocení životaschopnosti, může požadovat, aby Česká republika přijala vhodná opatření k posílení restrukturalizačních opatření dotyčných přijímajících společností.

20. Pokud sledování ukáže, že

a)	podmínky pro přechodnou úpravu obsažené v této hlavě nebyly splněny nebo že

závazky přijaté v rámci prodloužení období, během kterého může Česká republika výjimečně poskytovat státní podporu na restrukturalizaci svého ocelářského průmyslu podle Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé (30), nebyly splněny nebo že

c)	Česká republika v průběhu restrukturalizačního období poskytla dodatečnou neslučitelnou státní podporu ocelářskému průmyslu, a zejména přijímajícím společnostem,

pozbude přechodná úprava obsažená v této hlavě účinku.

Komise učiní přiměřená opatření vyžadující od kterékoli dotyčné společnosti, aby při porušení podmínek stanovených v této hlavě vrátila jakoukoli poskytnutou podporu.

HLAVA III

USTANOVENÍ O VÝSOSTNÝCH OBLASTECH SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA NA KYPRU

Článek 43

1. Výsostné oblasti jsou zahrnuty do celního území Unie a pro tyto účely se celní předpisy Unie a předpisy společné obchodní politiky Unie uvedené v části první přílohy protokolu č. 3 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 vztahují na výsostné oblasti se změnami stanovenými v uvedené příloze. V uvedené příloze se odkazy na „tento protokol“ považují za odkazy na tuto hlavu.

2. Akty Unie o daních z obratu, spotřebních daních a jiných druzích nepřímých daní uvedené v části druhé přílohy protokolu č. 3 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 se vztahují na výsostné oblasti se změnami stanovenými v uvedené příloze, jakož i s odpovídajícími ustanoveními použitelnými na Kypr, jak jsou stanoveny v tomto protokolu.

3. Akty Unie uvedené v části třetí přílohy protokolu č. 3 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 se mění tak, jak je stanoveno v uvedené příloze, aby Spojené království mohlo zachovat úlevy a osvobození od cel a daní pro dodávky pro své ozbrojené síly a pro přidružené zaměstnance, které zaručuje Smlouva o založení Kyperské republiky (dále jen „zakládající smlouva“).

Článek 44

Články III-225 až III-228 Ústavy se spolu s ustanoveními přijatými na jejich základě a s ustanoveními přijatými podle čl. III-278 odst. 4 písm. b) Ústavy vztahují na výsostné oblasti.

Článek 45

Osoby s bydlištěm nebo zaměstnané na území výsostných oblastí, na které se podle úpravy stanovené na základě zakládající smlouvy a související výměny nót ze dne 16. srpna 1960 vztahují předpisy sociálního zabezpečení Kyperské republiky, se pro účely nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (31) považují za osoby s bydlištěm nebo zaměstnané na území Kyperské republiky.

Článek 46

1. Po Kyperské republice není požadováno, aby prováděla kontroly u osob překračujících její pozemní a mořské hranice s výsostnými oblastmi, a na tyto osoby se nevztahují žádná omezení Unie pro překračování vnějších hranic.

2. Spojené království vykonává kontroly osob překračujících vnější hranice výsostných oblastí v souladu ze závazky stanovenými v části čtvrté přílohy protokolu č. 3 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

Článek 47

Rada může na návrh Komise s cílem zajistit účinné dosahování cílů stanovených v této hlavě přijmout evropské rozhodnutí o změně článků 43 až 46, včetně přílohy protokolu č. 3 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, nebo o uplatnění jiných ustanovení Ústavy a aktů Unie na výsostné oblasti za podmínek, které stanoví. Rada rozhoduje jednomyslně. Komise před podáním návrhu konzultuje Spojené království a Kyperskou republiku.

Článek 48

1. S výhradou odstavce 2 odpovídá za provádění této hlavy ve výsostných oblastech Spojené království. Zejména

a)	Spojené království odpovídá za uplatňování opatření Unie uvedených v této hlavě v oblasti cel, nepřímých daní a společné obchodní politiky ve vztahu ke zboží dováženému na ostrov Kypr nebo z něj vyváženému skrze přístav nebo letiště ve výsostných oblastech;

b)	ve výsostných oblastech mohou být prováděny celní kontroly zboží dováženého na ostrov Kypr nebo vyváženého z něj ozbrojenými silami Spojeného království skrze přístav nebo letiště Kyperské republiky;

c)	Spojené království odpovídá za vydávání veškerých licencí, povolení nebo osvědčení, která jsou případně vyžadována podle jakéhokoli použitelného opatření Unie ve vztahu ke zboží dováženému na ostrov Kypr nebo vyváženému z něj ozbrojenými silami Spojeného království.

2. Kyperská republika je příslušná pro správu a vyplácení veškerých prostředků Unie, na které mají osoby ve výsostných oblastech případně nárok při uplatňování společné zemědělské politiky ve výsostných oblastech podle článku 44, a odpovídá za tyto výdaje Komisi.

3. Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, může Spojené království přenést na příslušné orgány Kyperské republiky, v souladu s úpravou stanovenou na základě zakládající smlouvy, výkon kterýchkoli funkcí, jimiž je členský stát pověřen některým z ustanovení uvedených v článcích 43 až 46 nebo na jeho základě.

4. Spojené království a Kyperská republika spolupracují, aby zajistily účinné provádění této hlavy ve výsostných oblastech a případně uzavírají další ujednání o přenesení působnosti k provádění kterýchkoliv ustanovení uvedených v článcích 43 až 46. Opis takových ujednání předloží Komisi.

Článek 49

Jediným účelem ujednání stanovených v této hlavě je úprava zvláštního postavení výsostných oblastí Spojeného království na Kypru a tato ujednání se nesmějí vztahovat na žádné jiné území Unie ani předjímat vcelku ani zčásti žádná jiná zvláštní ujednání, která již existují nebo která budou případně zavedena na jiném evropském území uvedeném v článku IV-440 Ústavy.

Článek 50

Komise podává Evropskému parlamentu a Radě každých pět let ode dne 1. května 2004 zprávu o provádění ustanovení této hlavy.

Článek 51

Ustanovení této hlavy se použijí s ohledem na Prohlášení o výsostných oblastech Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru, které zahrnuje, aniž mění její právní účinek, znění preambule protokolu č. 3 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

HLAVA IV

USTANOVENÍ O JADERNÉ ELEKTRÁRNĚ IGNALINA V LITVĚ

Článek 52

Majíc na vědomí připravenost Unie poskytovat přiměřenou dodatečnou pomoc úsilí Litvy při vyřazování Jaderné elektrárny Ignalina z provozu a vyzdvihujíc tento výraz solidarity, zavázala se Litva uzavřít blok 1 Jaderné elektrárny Ignalina před rokem 2005 a blok 2 této elektrárny nejpozději do 31. prosince 2009 a následně je vyřadit z provozu.

Článek 53

1. V období 2004–2006 bude Unie poskytovat Litvě dodatečnou finanční pomoc na podporu jejího úsilí při vyřazování Jaderné elektrárny Ignalina z provozu a na řešení důsledků jejího uzavření a vyřazení z provozu (dále jen „program Ignalina“).

2. O opatřeních v rámci programu Ignalina bude rozhodnuto a budou prováděna v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 3906/89 ze dne 18. prosince 2003 o hospodářské pomoci některým zemím střední a východní Evropy (32).

3. Program Ignalina bude mimo jiné zahrnovat: opatření na podporu vyřazení Jaderné elektrárny Ignalina z provozu; opatření na zlepšení životního prostředí v souladu s acquis a modernizační opatření pro konvenční výrobní kapacitu k nahrazení výrobní kapacity dvou reaktorů Jaderné elektrárny Ignalina; a ostatní opatření, která jsou důsledkem rozhodnutí o uzavření této elektrárny a jejím vyřazení z provozu a která přispívají k nezbytné restrukturalizaci, zlepšování životního prostředí a modernizaci odvětví výroby, přenosu a distribuce energie v Litvě, jakož i zvyšování bezpečnosti dodávky energie a zlepšování energetické účinnosti v Litvě.

4. Program Ignalina bude zahrnovat opatření na podporu toho, aby zaměstnanci elektrárny zachovali vysoký stupeň provozní bezpečnosti v Jaderné elektrárně Ignalina v obdobích před uzavřením uvedených reaktorů a během jejich vyřazování z provozu.

5. V období 2004–2006 bude program Ignalina činit 285 milionů EUR položek závazků, které budou přidělovány v ročních tranších o stejné výši.

6. Příspěvky v rámci programu Ignalina mohou pro určitá opatření dosahovat až 100 % celkových výdajů. Mělo by být vyvinuto veškeré úsilí, aby se pokračovalo v praxi spolufinancování zařízení v rámci předvstupní pomoci úsilí Litvy při vyřazování jaderných zařízení z provozu, a případně bylo vyhledáváno spolufinancování z jiných zdrojů.

7. Tato pomoc v rámci programu Ignalina nebo její části smějí být poskytnuty jako příspěvky Unie do Mezinárodního fondu na podporu vyřazení Ignaliny z provozu, spravovaného Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj.

8. Veřejná podpora z vnitrostátních a mezinárodních zdrojů a ze zdrojů Unie

a)	na zlepšování životního prostředí v souladu s acquis a na modernizační opatření pro litevskou tepelnou elektrárnu v Elektrenai jako klíčové náhrady za výrobní kapacitu dvou reaktorů Jaderné elektrárny Ignalina a

b)	na vyřazení Jaderné elektrárny Ignalina z provozu je slučitelná s vnitřním trhem, jak je vymezen v Ústavě.

9. Veřejné podpory z vnitrostátních a mezinárodních zdrojů a ze zdrojů Unie na podporu úsilí Litvy při řešení důsledků uzavření a vyřazení z provozu Jaderné elektrárny Ignalina mohou být jednotlivě považovány za slučitelné – na základě Ústavy – s vnitřním trhem, zejména pak veřejná podpora poskytovaná na zvyšování bezpečnosti dodávek energie.

Článek 54

1. Uznávajíc, že vyřazování Jaderné elektrárny Ignalina z provozu je dlouhodobé povahy a představuje pro Litvu výjimečnou finanční zátěž, neúměrnou její velikosti a hospodářské síle, bude Unie jako výraz solidarity s Litvou poskytovat přiměřenou dodatečnou pomoc na úsilí o vyřazování jaderných zařízení z provozu i po roce 2006.

2. Program Ignalina proto bude nepřetržitě prováděn a prodloužen na dobu po roce 2006. O prováděcích předpisech k prodlouženému programu Ignalina bude rozhodnuto postupem podle článku 35 a vstoupí v platnost nejpozději dnem uplynutí finančního výhledu, jak je vymezen interinstitucionální dohodou ze dne 6. května 1999.

3. Program Ignalina prodloužený podle ustanovení odstavce 2 se bude zakládat na stejných prvcích a zásadách, jaké jsou popsány v článku 53.

4. Po dobu následujícího finančního výhledu budou celkové průměrné položky v rámci prodlouženého programu Ignalina úrovní odpovídající. Programování těchto zdrojů se bude zakládat na skutečné potřebě plateb a vstřebávací kapacitě.

Článek 55

Aniž je dotčen článek 52, použije se doložka obecných záruk uvedená v článku 26 do 31. prosince 2012, pokud bude v Litvě přerušena dodávka energie.

Článek 56

Tato hlava se použije s ohledem na Prohlášení o Jaderné elektrárně Ignalina v Litvě, které zahrnuje, aniž mění její právní účinek, znění preambule protokolu č. 4 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

HLAVA V

USTANOVENÍ O POZEMNÍM PRŮJEZDU OSOB MEZI KALININGRADSKOU OBLASTÍ A OSTATNÍMI ČÁSTMI RUSKÉ FEDERACE

Článek 57

Pravidla a právní úprava Unie pro pozemní průjezd osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace, a zejména nařízení Rady (ES) č. 693/2003 ze dne 14. dubna 2003, kterým se zřizuje zvláštní zjednodušený tranzitní doklad (ZTD) a zjednodušený doklad pro tranzit po železnici (ZDTŽ) a kterým se mění Společné konzulární instrukce a Společná příručka (33), samy o sobě neodkládají plnou účast Litvy na schengenském acquis, včetně odstranění kontrol na vnitřních hranicích, ani jí nekladou překážky.

Článek 58

Unie bude Litvě nápomocna při provádění pravidel a právní úpravy pro průjezd osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace s cílem co nejdřívější plné účasti Litvy v schengenském prostoru.

Unie bude Litvě nápomocna v řízení průjezdu osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace a ponese zejména veškeré dodatečné náklady vynaložené při provádění zvláštních ustanovení acquis přijatých pro tento průjezd.

Článek 59

Aniž jsou dotčena svrchovaná práva Litvy, bude jakýkoli další předpis týkající se průjezdu osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace přijat Radou na návrh Komise. Rada rozhoduje jednomyslně.

Článek 60

Tato hlava se použije s ohledem na Prohlášení o pozemním průjezdu osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace, které zahrnuje, aniž mění její právní účinek, znění preambule protokolu č. 5 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

HLAVA VI

USTANOVENÍ O NABÝVÁNÍ OBJEKTŮ VEDLEJŠÍHO BYDLENÍ NA MALTĚ

Článek 61

Majíc na paměti velmi omezený počet obydlí na Maltě a velmi omezené množství pozemků vhodných ke stavebním účelům, které mohou pokrýt pouze základní potřeby dané demografickým vývojem současného obyvatelstva, Malta může na nediskriminačním základě ponechat v platnosti pravidla týkající se nabývání a vlastnictví objektů vedlejšího bydlení státními příslušníky členských států, kteří zákonně nepobývali na území Malty alespoň po dobu pěti let, stanovená v zákoně o nabývání nemovitého majetku osobami, které nemají bydliště na Maltě (kapitola 246).

Malta bude pro nabývání nemovitého majetku pro účely vedlejšího bydlení na Maltě uplatňovat povolovací postupy. Tyto postupy budou založeny na veřejných, objektivních, stálých a transparentních kritériích. Tato kritéria budou uplatňována nediskriminačním způsobem a nebudou činěny rozdíly mezi státními příslušníky Malty a ostatních členských států. Malta zajistí, že se státním příslušníkem členského státu nebude v žádném případě zacházeno s většími omezeními než se státním příslušníkem ze třetí země.

V případě, že cena jedné takové nemovitosti zakoupené státním příslušníkem členského státu přesáhne práh stanovený maltskými právními předpisy, jmenovitě 30 000 maltských lir pro byt a 50 000 maltských lir pro jakýkoliv typ nemovitosti kromě bytu a nemovitosti historického významu, povolení bude uděleno. Malta může změnit tyto prahy stanovené takovými právními předpisy s ohledem na změny cen na trhu s nemovitostmi na Maltě.

HLAVA VII

USTANOVENÍ O UMĚLÉM PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ NA MALTĚ

Článek 62

Žádné ustanovení Smlouvy o Ústavě pro Evropu nebo smluv a aktů ji měnících nebo doplňujících se nedotýká uplatňování vnitrostátních právních předpisů týkajících se umělého přerušení těhotenství na území Malty.

HLAVA VIII

USTANOVENÍ O RESTRUKTURALIZACI POLSKÉHO OCELÁŘSKÉHO PRŮMYSLU

Článek 63

1. Odchylně od článků III-167 a III-168 Ústavy se státní podpora poskytnutá Polskem pro účely restrukturalizace vymezeným částem polského ocelářského průmyslu považuje za slučitelnou s vnitřním trhem za těchto podmínek:

a)	období stanovené v čl. 8 odst. 4 protokolu č. 2 o výrobcích ESUO k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Polskem na straně druhé (34) bylo prodlouženo do dne 1. května 2004,

b)	termíny stanovené v restrukturalizačním plánu, na jehož základě byl uvedený protokol prodloužen, jsou dodržovány v období 2002–2006,

c)	podmínky stanovené v této hlavě jsou splněny a

d)	žádná státní podpora nemá být polskému ocelářskému průmyslu vyplacena po 1. květnu 2004.

2. Restrukturalizace polského ocelářství popsaná v jednotlivých obchodních plánech společností uvedených v příloze 1 protokolu č. 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 (dále jen „přijímající společnosti“) bude splňovat podmínky stanovené v této hlavě a bude dokončena nejpozději dne 31. prosince 2006 (dále jen „konec restrukturalizačního období“).

3. Státní podporu v rámci polského restrukturalizačního programu lze poskytovat pouze přijímajícím společnostem.

4. Přijímající společnost nesmí

a)	v případě fúze se společností neuvedenou v příloze 1 protokolu č. 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 převést výhody z podpory poskytnuté přijímající společnosti;

b)	převzít aktiva žádné společnosti neuvedené v příloze 1 protokolu č. 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, na kterou byl prohlášen konkurs v období do 31. prosince 2006.

5. Každá další privatizace kterékoli přijímající společnosti musí být prováděna na základech, jež zachovávají nezbytnost transparentnosti, a dodržovat podmínky a zásady týkající se životaschopnosti, státních podpor a snížení výrobní kapacity vymezené v této hlavě. Žádná další státní podpora nebude poskytnuta jako součást prodeje jakékoli společnosti nebo jednotlivého majetku.

6. Restrukturalizační podpora poskytnutá přijímajícím společnostem bude určena na základě hledisek stanovených ve schváleném polském restrukturalizačním plánu pro ocelářský průmysl a jednotlivých obchodních plánech schválených Radou. V každém případě je však výše podpory vyplacené v období 1997–2003 omezena na nejvýše 3 387 070 000 PLN.

Z této celkové částky

pokud jde o Polskie Huty Stali (dále jen „PHS“), nepřesáhne restrukturalizační podpora, která byla nebo bude poskytnuta od roku 1997 do konce roku 2003, 3 140 360 000 PLN. PHS v období 1997–2001 již obdržela restrukturalizační podporu ve výši 62 360 000 PLN. V letech 2002 a 2003 obdrží další restrukturalizační podporu ve výši nepřesahující 3 078 000 000 PLN v závislosti na požadavcích uvedených ve schváleném restrukturalizačním plánu (bude zcela vyplacena v roce 2002, bude-li prodloužení doby odkladu podle protokolu 2 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jeho členskými státy na jedné straně a Polskem na straně druhé poskytnuto do konce roku 2002, jinak v roce 2003);

pokud jde o Huta Andrzej S.A., Huta Bankowa Sp. z o.o., Huta Batory S.A., Huta Buczek S.A., Huta L. W. Sp. z o.o., Huta Łabędy S.A. a Huta Pokój S.A. (dále jen „ostatní přijímající společnosti“), nepřesáhne restrukturalizační podpora pro ocelářský průmysl, která byla nebo bude poskytnuta od roku 1997 do konce roku 2003, 246 710 000 PLN. Tyto společnosti v období 1997-2001 již obdržely restrukturalizační podporu ve výši 37 160 000 PLN. Obdrží další restrukturalizační podporu ve výši nepřesahující 210 210 000 PLN v závislosti na požadavcích uvedených ve schváleném restrukturalizačním plánu (z toho 182 170 000 PLN v roce 2002 a 27 380 000 PLN v roce 2003, bude-li prodloužení doby odkladu podle protokolu 2 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jeho členskými státy na jedné straně a Polskem na straně druhé poskytnuto do konce roku 2002, jinak v roce 2003).

Polsko neposkytne polskému ocelářskému průmyslu žádnou další státní podporu pro účely restrukturalizace.

7. Čisté snížení výrobní kapacity, kterého má Polsko dosáhnout pro hotové výrobky v období 1997–2006, činí nejméně 1 231 000 tun. Toto celková číslo zahrnuje čisté snížení produkční kapacity o nejméně 715 000 tun ročně u výrobků válcovaných za tepla a 716 000 tun ročně u výrobků válcovaných za studena a zvýšení o nejvýše 200 000 tun ročně u ostatních hotových výrobků.

Úrovně čistého snížení výrobní kapacity uvedené v příloze 2 protokolu č. 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 jsou minimální a skutečné úrovně čistého snížení výrobní kapacity, kterých má být dosaženo, a související časový rámec se stanoví na základě konečného polského restrukturalizačního programu a jednotlivých obchodních plánů podle Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Polskem na straně druhé s přihlédnutím k cíli zajistit rentabilitu přijímajících společností k 31. prosinci 2006.

8. Bude proveden obchodní plán pro přijímající společnost PHS. Zejména

restrukturalizační snahy se zaměří na to, aby PHS

i)	reorganizovaly výrobní zařízení na základě výrobků a zajistily funkční horizontální organizaci (nákup, výroba, prodej),

ii)	zavedly jednotnou řídicí soustavu, jež umožní plné uskutečnění synergií v rámci konsolidace,

iii)	přeměnily strategické zaměření z výrobně orientovaného podniku na tržně orientovaný,

iv)	zlepšily výkonnost a účinnost svého obchodního vedení a zajistily lepší kontrolu přímých prodejů,

v)	na základě řádných ekonomických hledisek přehodnotily strategii osamostatněných společností a ve vhodných případech znovu začlenily služby do mateřské společnosti,

vi)	přehodnotily svůj sortiment, snížily nadprodukci dlouhých polotovarů a obecně postupovaly na trhy s vyšší přidanou hodnotou,

vii)	provedly investice k dosažení vyšší jakosti hotových výrobků; se zvláštní pozorností, aby ke dni stanovenému v harmonogramu pro provedení jejich restrukturalizačního programu a nejpozději koncem roku 2006 dosáhly úrovně výrobní jakosti 3-Sigma v závodě PHS v Krakově;

b)	PHS v průběhu restrukturalizačního období maximalizují své nákladové úspory pomocí hospodárnějšího využívání energií, zlepšeného nákupu a zajištění produktivity srovnatelné s úrovněmi Unie;

c)	bude provedena restrukturalizace zaměstnanosti; úrovně produktivity srovnatelné s úrovněmi dosahovanými skupinami výrobků ocelářského průmyslu v Unii budou dosaženy k 31. prosinci 2006 na základě konsolidovaných čísel včetně nepřímé zaměstnanosti v plně vlastněných obslužných společnostech;

d)	jakákoli privatizace proběhne na základě, který zachovává nezbytnost transparentnosti a plně odpovídá obchodní hodnotě PHS. Žádná další státní podpora nebude poskytnuta jako součást prodeje.

9. Bude proveden obchodní plán pro ostatní přijímající společnosti. Zejména

pro všechny ostatní přijímající společnosti se restrukturalizační snahy zaměří na to, aby tyto společnosti

i)	přeměnily strategické zaměření z výrobně orientovaného podniku na tržně orientovaný,

ii)	zlepšily výkonnost a účinnost svého obchodního vedení a zajistily lepší kontrolu přímých prodejů,

iii)	na základě řádných ekonomických hledisek přehodnotily strategii osamostatněných společností a ve vhodných případech znovu začlenily služby do mateřských společností,

b)	pro společnost Huta Bankowa provedení programu úspory nákladů;

c)	pro společnost Huta Buczek získání nezbytné finanční podpory od věřitelů a místních finančních institucí a provedení programu úspory nákladů, včetně snížení investičních nákladů úpravou stávajících výrobních zařízení;

d)	pro společnost Huta Łabędy provedení programu úspor nákladů a snížení závislosti na těžebním průmyslu;

e)	pro společnost Huta Pokój dosažení mezinárodních standardů produktivity v dceřiných společnostech, provedení úspor spotřeby energií a zrušení navrhované investice do oddělení zpracování a staveb;

f)	pro společnost Huta Batory dosažení dohody s věřiteli a finančními institucemi na restrukturalizaci dluhu a investičních úvěrech. Tato společnost rovněž zajistí podstatné dodatečné úspory nákladů spojené s restrukturalizací zaměstnanosti a zlepšením výtěžnosti;

pro společnost Huta Andrzej zajištění stabilní finanční základny pro svůj rozvoj sjednáním dohody mezi stávajícími poskytovateli úvěrů společnosti, dlouhodobými věřiteli, obchodními věřiteli a finančními institucemi. Musí být provedeny dodatečné investice do válcoven trub za tepla a program snížení pracovních sil,

pro společnost Huta L. W. provedení investic v souvislosti s projektem společnosti na válcovnu trub za tepla, zdvihací zařízení a stav životního prostřední. Tato společnost rovněž dosáhne vyšších úrovní produktivity prostřednictvím restrukturalizace pracovních sil a snížení nákladů na vnější služby.

10. K veškerým následným změnám celkového restrukturalizačního plánu a jednotlivých plánů musí dát souhlas Komise, popřípadě Rada.

11. Restrukturalizace bude prováděna za podmínek plné transparentnosti a na základě zdravých zásad tržního hospodářství.

12. Komise a Rada budou podrobně dohlížet na provádění restrukturalizace a plnění podmínek stanovených v této hlavě týkajících se životaschopnosti, státní podpory a snižování výrobní kapacity před 1. květnem 2004 a po něm až do konce restrukturalizačního období v souladu s odstavci 13 až 18. K tomuto účelu bude Komise předkládat zprávy Radě.

13. Kromě dohledu nad státní podporou budou Komise a Rada sledovat hodnoty restrukturalizace stanovené v příloze 3 protokolu č. 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003. Odkazy v uvedené příloze na odstavec 14 protokolu se považují za odkazy na odstavec 14 tohoto článku.

14. Sledování bude zahrnovat nezávislé hodnocení, které bude provedeno v letech 2003, 2004, 2005 a 2006. Součástí hodnocení bude provedení testu životaschopnosti stanoveného Komisí a měření produktivity.

15. Polsko bude plně spolupracovat se všemi sledovacími mechanismy. Zejména

a)	Polsko předloží Komisi pololetní zprávy týkající se restrukturalizace přijímajících společností nejpozději do 15. března a 15. září každého roku až do konce restrukturalizačního období,

b)	první zprávu obdrží Komise do 15. března 2003 a poslední do 15. března 2007, nerozhodne-li Komise jinak,

zprávy budou obsahovat veškeré informace nezbytné ke sledování restrukturalizačního procesu, státní podpory a snižování a využití výrobní kapacity a budou poskytovat dostatečné finanční údaje, aby bylo možné posoudit, zda byly splněny podmínky a požadavky obsažené v této hlavě. Zprávy budou obsahovat alespoň informace stanovené v příloze 4 protokolu č. 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, u kterých si Komise vyhrazuje právo na změnu podle svých zkušeností získaných v průběhu sledovacího procesu. Odkazy v příloze 4 protokolu č. 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 na odst-avec 14 protokolu se považují za odkazy na odstavec 14 tohoto článku. Kromě jednotlivých obchodních zpráv přijímajících společností bude součástí celkové zprávy také zpráva o celkové situaci polského ocelářského průmyslu, včetně nejnovějšího makroekonomického vývoje,

d)	Polsko musí dále poskytnout veškeré dodatečné informace nezbytné pro nezávislé hodnocení stanovené v odstavci 14,

e)	Polsko stanoví přijímajícím společnostem povinnost sdělit veškeré údaje, které by za jiných okolností byly považovány za důvěrné. Při podávání zpráv Radě Komise zajistí, že důvěrné informace týkající se jednotlivých společností nebudou sdělovány.

16. Komise se může kdykoli rozhodnout, že zmocní nezávislého poradce, aby posoudil výsledky sledování, prováděl jakýkoli potřebný průzkum a podával zprávy Komisi a Radě.

17. Pokud Komise na základě sledování zjistí, že se vyskytly zásadní odchylky od finančních údajů, na kterých bylo založeno hodnocení životaschopnosti, může požadovat, aby Polsko přijalo vhodná opatření k posílení nebo změně restrukturalizačních opatření dotyčných přijímajících společností.

18. Pokud sledování ukáže, že

a)	podmínky pro přechodnou úpravu obsažené v této hlavě nebyly splněny, nebo že

závazky přijaté v rámci prodloužení období, během kterého může Polsko výjimečně poskytovat státní podporu na restrukturalizaci svého ocelářského průmyslu podle Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Polskem na straně druhé, nebyly splněny, nebo že

c)	Polsko v průběhu restrukturalizačního období poskytlo dodatečnou neslučitelnou státní podporu ocelářskému průmyslu, a zejména přijímajícím společnostem,

pozbude přechodná úprava obsažená v této hlavě účinku.

Komise učiní přiměřená opatření vyžadující od kterékoli dotyčné společnosti, aby při porušení podmínek stanovených v této hlavě vrátila jakoukoli poskytnutou podporu.

HLAVA IX

USTANOVENÍ O BLOCÍCH 1 A 2 JADERNÉ ELEKTRÁRNY BOHUNICE V1 NA SLOVENSKU

Článek 64

Slovensko se zavázalo uzavřít blok 1 Jaderné elektrárny Bohunice V1 nejpozději do 31. prosince 2006 a blok 2 této elektrárny nejpozději do 31. prosince 2008 a následně je vyřadit z provozu.

Článek 65

1. V období 2004–2006 bude Unie poskytovat Slovensku finanční pomoc na podporu jeho úsilí při vyřazování bloků 1 a 2 Jaderné elektrárny Bohunice V1 z provozu a na řešení důsledků jejich uzavření a vyřazení z provozu (dále jen „pomoc“).

2. O této pomoci bude rozhodnuto a bude prováděna v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 3906/89 ze dne 18. prosince 2003 o hospodářské pomoci některým zemím střední a východní Evropy (35).

3. V období 2004–2006 bude tato pomoc činit 90 milionů EUR položek závazků, které budou přidělovány v ročních tranších o stejné výši.

4. Tato pomoc nebo její části smějí být poskytnuty jako příspěvky Unie do Mezinárodního fondu na podporu vyřazení Bohunic z provozu, spravovaného Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj.

Článek 66

Unie uznává, že vyřazování Jaderné elektrárny Bohunice V1 z provozu musí pokračovat i po konci finančního výhledu, jak je vymezen interinstitucionální dohodou ze dne 6. května 1999, a že toto úsilí představuje pro Slovensko významnou finanční zátěž. Rozhodnutí o pokračování pomoci Unie v této oblasti po roce 2006 k této situaci přihlédne.

Článek 67

Ustanovení této hlavy se použijí s ohledem na Prohlášení o blocích 1 a 2 Jaderné elektrárny Bohunice V1 na Slovensku, které zahrnuje, aniž mění její právní účinek, znění preambule protokolu č. 9 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

HLAVA X

USTANOVENÍ O KYPRU

Článek 68

1. Uplatňování acquis Společenství a Unie se pozastavuje na těch územích Kyperské republiky, nad nimiž vláda Kyperské republiky nevykonává skutečnou kontrolu.

2. Rada na návrh Komise rozhodne o zrušení pozastavení uvedeného v odstavci 1. Rozhoduje jednomyslně.

Článek 69

1. Rada na návrh Komise jednomyslně vymezí podmínky, za kterých se ustanovení práva Unie uplatňují v linii mezi územími uvedenými v článku 68 a územími, na kterých vláda kyperské republiky vykonává skutečnou kontrolu. Rada rozhoduje jednomyslně.

2. Hranice mezi Východními výsostnými oblastmi a územími uvedenými v článku 68 se považují za součást vnějších hranic výsostných oblastí pro účely části čtvrté přílohy protokolu č. 3 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 o výsostných oblastech Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru po dobu trvání pozastavení uplatňování acquis Společenství a Unie podle článku 68.

Článek 70

1. Nic v v této hlavě nebrání opatřením směřujícím k podpoře hospodářského vývoje území uvedených v článku 68.

2. Těmito opatřeními nesmí být dotčeno uplatňování acquis Společenství a Unie za podmínek stanovených v tomto protokolu v žádné jiné části Kyperské republiky.

Článek 71

V případě vyřešení kyperské otázky rozhodne Rada na návrh Komise o úpravě podmínek přistoupení Kypru k Unii s ohledem na kyperskou tureckou komunitu. Rada rozhoduje jednomyslně.

Článek 72

Ustanovení této hlavy se použijí s ohledem na Prohlášení o Kypru, které zahrnuje, aniž mění její právní účinek, znění preambule protokolu č. 10 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

ČÁST TŘETÍ

USTANOVENÍ O PŘÍLOHÁCH AKTU O PŘISTOUPENÍ ZE DNE 16. DUBNA 2003

Článek 73

Příloha I a přílohy III až XVII aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, jejich dodatky a přílohy protokolů 2, 3 a 8 aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 (36) tvoří nedílnou součást tohoto protokolu.

Článek 74

1. Odkazy na „smlouvu o přistoupení“ v přílohách uvedených v článku 73 tohoto protokolu se považují za odkazy na smlouvu uvedenou v čl. IV-437 odst. 2 písm. e) Ústavy, odkazy na den či dobu podpisu uvedené smlouvy se považují za odkazy na 16. duben 2003 a odkazy na den přistoupení se považují za odkazy na 1. květen 2004.

2. Aniž je dotčen druhý pododstavec, považují se odkazy na „tento akt“ v přílohách uvedených v článku 73 za odkazy na akt o přistoupení ze dne 16. dubna 2003.

Odkazy na ustanovení aktu o přistoupení ze dne 16. dubna 2003 v přílohách uvedených v článku 73 se považují za odkazy na tento protokol podle následující srovnávací tabulky.

Akt o přistoupení ze dne 16. dubna 2003	Protokol
článek 21	článek 12
článek 22	článek 13
článek 24	článek 15
článek 32	článek 21
článek 37	článek 26
článek 52	článek 32

3. Následující výrazy, které se objevují v přílohách uvedených v článku 73, se považují za výrazy mající význam podle následující srovnávací tabulky, ledaže odkazují výlučně na právní stav předcházející vstupu Ústavy v platnost.

Výrazy používané v přílohách uvedených v článku 73	Význam
Smlouva o založení Evropského společenství	Ústava
Smlouva o Evropské unii	Ústava
Smlouvy, na nichž je založena Evropská unie	Ústava
(Evropské) Společenství	Unie
Rozšířené Společenství	Unie
Společenství	Unie
EU	Unie
Rozšířená Unie nebo rozšířená EU	Unie

Odchylně od předcházejícího pododstavce se význam výrazu „Společenství“, pokud je použit spolu s výrazy „preference“ a „rybolov“, nemění.

4. Odkazy na části nebo ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství v přílohách uvedených v článku 73 se považují za odkazy na části nebo ustanovení Ústavy podle následující srovnávací tabulky.

Smlouva o ES	Ústava
část třetí hlava I	část III hlava III kapitola I oddíl 3
část třetí hlava I kapitola 1	část III hlava III kapitola I oddíl 3 pododdíl 1
část třetí hlava II	část III hlava III kapitola III oddíl 4
část třetí hlava III	část III hlava III kapitola I oddíly 2 a 4
část třetí hlava VI kapitola 1	část III hlava III kapitola I oddíl 5
článek 31	článek III-155
článek 39	článek III-133
článek 49	článek III-144
článek 58	článek III-158
článek 87	článek III-167
článek 88	článek III-168
článek 226	článek III-360
příloha I	příloha I

5. Pokud přílohy uvedené v článku 73 stanoví, že Rada nebo Komise přijme právní akty, mají tyto akty formu evropských nařízení nebo rozhodnutí.

10.

PROTOKOL O POSTUPU PŘI NADMĚRNÉM SCHODKU

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI stanovit způsoby, jak postupovat při nadměrném schodku uvedeném v článku III-184 Ústavy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Referenční hodnoty uvedené v článku III-184 odst. 2 Ústavy jsou

a)	3 % pro poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách,

b)	60 % pro poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách.

Článek 2

Pro účely článku III-184 Ústavy a tohoto protokolu se

a)	výrazem „veřejný“ rozumí vztahující se k veřejné správě, tj. k ústřední vládě, regionálním nebo místním orgánům nebo fondům sociálního zabezpečení s výjimkou obchodních operací, jak jsou definovány v Evropském systému integrovaných hospodářských účtů,

b)	„schodkem“ rozumí čistá potřeba financí, jak je definována v Evropském systému integrovaných hospodářských účtů,

c)	„investicí“ rozumí tvorba hrubého fixního kapitálu, jak je definována v Evropském systému integrovaných hospodářských účtů,

d)	„dluhem“ rozumí celkový hrubý dluh v jeho jmenovité hodnotě nesplacený na konci roku, konsolidovaný uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími veřejné správy, jak jsou definovány v písmenu a).

Článek 3

Pro zajištění účinnosti postupu při nadměrném schodku odpovídají vlády členských států v rámci tohoto postupu za schodky veřejné správy, jak je definována v čl. 2 písm. a). Členské státy dbají na to, aby jim postupy na úrovni vlastního státu v rozpočtové oblasti umožnily plnit jejich závazky vyplývající z Ústavy v této oblasti. Členské státy podávají neprodleně a pravidelně zprávy Komisi o svých předpokládaných a skutečných schodcích a o výši svých dluhů.

Článek 4

Statistické údaje potřebné pro použití tohoto protokolu poskytuje Komise.

11.

PROTOKOL O KRITÉRIÍCH KONVERGENCE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI stanovit kritéria konvergence uvedená v článku III-198 Ústavy, kterými se bude Unie řídit při rozhodování o ukončení výjimek členských států, na které se vztahuje výjimka,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Kritérium cenové stability, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 1 písm. a) Ústavy, znamená, že dotyčný členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.

Článek 2

Kritérium stavu veřejných financí, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 1 písm. b) Ústavy, znamená, že v době šetření se na dotyčný členský stát nevztahuje evropské rozhodnutí Rady podle čl. III-184 odst. 6 Ústavy o existenci nadměrného schodku.

Článek 3

Kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 1 písm. c) Ústavy, znamená, že dotyčný členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči euru.

Článek 4

Kritérium konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 1 písm. d) Ústavy, znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba dotyčného členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.

Článek 5

Statistické údaje potřebné pro použití tohoto protokolu poskytuje Komise.

Článek 6

Rada přijme jednomyslně na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem, Evropskou centrální bankou a Hospodářským a finančním výborem uvedeným v článku III-192 Ústavy vhodná pravidla podrobně upravující kritéria konvergence uvedená v článku III-198 Ústavy, která poté nahradí tento protokol.

12.

PROTOKOL O EUROSKUPINĚ

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE si usnadnit podmínky pro silnější hospodářský růst v Evropské unii a rozvinout za tímto účelem stále užší koordinaci hospodářských politik v eurozóně,

VĚDOMY si toho, že je nezbytné stanovit zvláštní ustanovení pro posílený dialog mezi členskými státy, jejichž měnou je euro, dokud se euro nestane měnou všech členských států Unie,

SE DOHODLYna následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Ministři členských států, jejichž měnou je euro, se spolu neformálně scházejí. Tato setkání se konají tak často, jak je třeba, aby mohli diskutovat o otázkách spojených se zvláštní odpovědností, kterou sdílejí v oblasti jednotné měny. Komise se účastní setkání. Evropská centrální banka je vyzvána k účasti na těch setkáních, která připravují zástupci ministrů financí členských států, jejichž měnou je euro, a zástupci Komise.

Článek 2

Ministři členských států, jejichž měnou je euro, volí na dva a půl roku většinou hlasů těchto členských států předsedu.

13.

PROTOKOL O NĚKTERÝCH USTANOVENÍCH TÝKAJÍCÍCH SE SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA S OHLEDEM NA HOSPODÁŘSKOU A MĚNOVOU UNII

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

UZNÁVAJÍCE, že Spojené království není povinno a ani se nezavázalo přijmout euro bez zvláštního rozhodnutí své vlády a parlamentu,

S OHLEDEM na to, že dne 16. října 1996 a 30. října 1997 vláda Spojeného království oznámila Radě svůj úmysl neúčastnit se třetí etapy hospodářské a měnové unie, podle podmínek odstavce 1 Protokolu o některých ustanoveních týkající se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství,

SE ZŘETELEM na zvyklost vlády Spojeného království financovat svou úvěrovou potřebu prodejem pohledávek soukromému sektoru,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Pokud Spojené království Radě neoznámí, že má v úmyslu přijmout euro, není povinno tak učinit.

Článek 2

Vzhledem k oznámení podanému Radě vládou Spojeného království dne 16. října 1996 a 30. října 1997 se na Spojené království použijí články 3 až 8 a 10.

Článek 3

Spojené království si ponechá své pravomoci v oblasti měnové politiky podle svého vnitrostátního práva.

Článek 4

Ustanovení čl. I-30 odst. 2, s výjimkou první a poslední věty, čl. I-30 odst. 5, čl. III-177 druhého pododstavce, čl. III-184 odst. 1, 9 a 10, čl. III-185 odst. 1 až 5, článku III-186, III-188, III-189, III-190, III-191, III-196, čl. III-198 odst. 3, článků III-326 a III-382 Ústavy se nepoužijí na Spojené království. Stejně tak se na Spojené království nepoužije čl. III-179 odst. 2 Ústavy, pokud se jedná o přijímání části hlavních směrů hospodářských politik, které se obecně týkají eurozóny.

V ustanoveních uvedených v prvním pododstavci se odkazy na Unii nebo na členské státy nevztahují na Spojené království a odkazy na národní centrální banky se nevztahují na Bank of England.

Článek 5

Spojené království se snaží vyvarovat nadměrných schodků veřejných financí.

Ustanovení čl. III-192 odst. 4 a článku III-200 Ústavy se použijí na Spojené království, jako by šlo o stát, na který se vztahuje výjimka. Články III-201 a III-202 Ústavy se i nadále použijí na Spojené království.

Článek 6

Hlasovací práva Spojeného království se pozastaví pro přijímání opatření Rady uvedených v článcích vyjmenovaných v článku 4 a v případech uvedených v čl. III-197 odst. 4 prvním pododstavci Ústavy. Pro tento účel se použije čl. III-197 odst. 4 druhý a třetí pododstavec Ústavy.

Spojené království není rovněž oprávněno účastnit se jmenování prezidenta, viceprezidenta a dalších členů Výkonné rady Evropské centrální banky podle čl. III-382 odst. 2 druhého, třetího a čtvrtého pododstavce Ústavy.

Článek 7

Články 3, 4, 6, 7, čl. 9 odst. 2, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 11 odst. 2, čl. 12 odst. 1, články 14, 16, 18, 19, 20, 22, 23, 26, 27, 30 až 34 a 50 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut“) se nevztahují na Spojené království.

V těchto článcích uvedené odkazy na Unii nebo na členské státy se nevztahují na Spojené království a odkazy na národní centrální banky nebo na podílníky se nevztahují na Bank of England.

Odkazy v čl. 10 odst. 3 a čl. 30 odst. 2 statutu na „upsaný základní kapitál Evropské centrální banky“ se nevztahují na základní kapitál, který upsala Bank of England.

Článek 8

Ustanovení čl. III-199 Ústavy a článků 43 až 47 tohoto statutu se použijí, nezávisle na tom, zda se na některý členský stát vztahuje výjimka či nikoli, s výhradou těchto změn:

a)	v článku 43 statutu se odkazy na úkoly Evropské centrální banky a Evropského měnového institutu vztahují na úkoly, které je třeba splnit po zavedení eura z důvodu rozhodnutí Spojeného království nepřijmout euro;

b)	kromě úkolů uvedených v článku 46 statutu plní Evropská centrální banka poradní a pomocnou úlohu při přípravě jakéhokoliv evropského nařízení nebo evropského rozhodnutí Rady, která budou učiněna ve vztahu ke Spojenému království, v souladu s čl. 9 písm. a) a čl. 9 písm. c) tohoto protokolu;

c)	Bank of England splácí svůj upsaný základní kapitál Evropské centrální bance jako příspěvek na její provozní náklady, a to na stejném základě jako národní centrální banky členských států, na něž se vztahuje výjimka.

Článek 9

Spojené království může kdykoli oznámit Radě svůj úmysl přijmout euro. V takovém případě

a)	je Spojené království oprávněno přijmout euro pouze pokud splní nezbytné podmínky. Na žádost Spojeného království za podmínek a při použití postupu podle čl. III-198 odst. 1 a 2 Ústavy Rada rozhodne, zda Spojené království nezbytné podmínky splňuje.

b)	Bank of England splatí svůj podíl na upsaném základním kapitálu, převede na Evropskou centrální banku devizové rezervy a přispěje do jejích rezervních fondů na stejném základě jako národní centrální banka členského státu, na který se přestala vztahovat výjimka;

c)	Rada za podmínek a při zachování postupu podle čl. III-198 odst. 3 Ústavy přijme veškerá další rozhodnutí nezbytná k tomu, aby Spojené království mohlo přijmout euro.

Pokud Spojené království přijme euro v souladu s ustanoveními tohoto článku, přestanou být použitelné články 3 až 8.

Článek 10

Aniž je dotčen článek III-181 Ústavy a čl. 21 odst. 1 statutu, může vláda Spojeného království zachovat svou úvěrovou strategii „Ways and Means“ u Bank of England tak dlouho, dokud Spojené království nepřijme euro.

14.

PROTOKOL O NĚKTERÝCH USTANOVENÍCH TÝKAJÍCÍCH SE DÁNSKA S OHLEDEM NA HOSPODÁŘSKOU A MĚNOVOU UNII

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

BEROUCE V ÚVAHU, že ústava Dánska obsahuje ustanovení, která mohou vyžadovat vypsání referenda v Dánsku předtím, než tento stát odvolá výjimku,

S OHLEDEM na to, že dne 3. listopadu 1993 vláda Dánska oznámila Radě svůj úmysl neúčastnit se třetí etapy hospodářské a měnové unie, podle podmínek v odstavci 1 Protokolu o některých ustanoveních týkajících se Dánska, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Vzhledem k oznámení podanému Radě dánskou vládou dne 3. listopadu 1993 se na Dánsko vztahuje výjimka. Na základě této výjimky se na Dánsko použijí všechna ustanovení Ústavy a statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky zmiňující výjimku.

Článek 2

Postup uvedený v článku III-198 Ústavy umožňující zrušení výjimky může být zahájen jen na žádost Dánska.

Článek 3

V případě zrušení výjimky přestanou být ustanovení tohoto protokolu použitelná.

15.

PROTOKOL O NĚKTERÝCH ÚKOLECH NÁRODNÍ BANKY DÁNSKA

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI upravit některé zvláštní problémy týkající se Dánska,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný Článek

Ustanovení článku 14 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky nemají vliv na oprávnění Národní banky Dánska plnit i nadále úkoly vůči těm územím Dánska, která nejsou součástí Unie.

16.

PROTOKOL O SYSTÉMU FRANKU PACIFICKÉHO FINANČNÍHO SPOLEČENSTVÍ

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI vzít v úvahu jeden zvláštní bod týkající se Francie,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

Francie si může zachovat výsadu měnové emise v Nové Kaledonii, Francouzské Polynesii a na Wallisu a Futuně za podmínek stanovených jejím vnitrostátním právem a jako jediná je oprávněna určovat paritu franku Pacifického finančního společenství.

17.

PROTOKOL O SCHENGENSKÉM ACQUIS ZAČLENĚNÉM DO RÁMCE EVROPSKÉ UNIE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že ustanovení schengenského acquis sestávajícího z dohod podepsaných některými členskými státy Evropské unie dne 14. června 1985 a dne 19. června 1990 v Schengenu o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, na ně navazujících dohod a na jejich základě přijatých předpisů byla začleněna do rámce Evropské unie protokolem připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství,

PŘEJÍCE SI zachovat schengenské acquis, jak se vyvinulo od vstupu výše uvedeného protokolu v platnost, v rámci Ústavy a toto acquis rozvíjet, aby se přispělo k dosažení cíle poskytnout občanům Unie prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic,

BEROUCE V ÚVAHU zvláštní postavení Dánska,

BEROUCE V ÚVAHU, že se na Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska některá ustanovení schengenského acquis nevztahují; že je však třeba těmto členským státům umožnit, aby ostatní ustanovení tohoto acquis plně nebo částečně převzaly,

UZNÁVAJÍCE, že je proto nutné využít ustanovení Ústavy o posílené spolupráci mezi některými členskými státy,

BEROUCE V ÚVAHU to, že je třeba zachovat zvláštní vztah s Islandskou republikou a Norským královstvím, kdy jsou oba tyto státy vázány ustanoveními o Severské pasové unii společně se severskými členskými státy Evropské unie,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Belgické království, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarská republika, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika a Švédské království jsou zmocněny mezi sebou provádět posílenou spolupráci v oblastech, na něž se vztahují ustanovení vymezená Radou, jež tvoří „schengenské acquis“. Tato spolupráce se uskutečňuje v institucionálním a právním rámci Unie, při dodržování příslušných ustanovení Ústavy.

Článek 2

Schengenské acquis se vztahuje na členské státy uvedené v článku 1, aniž je dotčen článek 3 Protokolu o smlouvě a aktu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Slovinské republiky a Slovenské republiky. Rada nahrazuje výkonný výbor zřízený schengenskými dohodami.

Článek 3

Účast Dánska na přijímaní opatření představujících rozvoj schengenského acquis, jakož i provádění těchto opatření a jejich použití na Dánsko se řídí příslušnými ustanoveními Protokolu o postavení Dánska.

Článek 4

Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska mohou kdykoli požádat, aby se na ně vztahovala některá nebo veškerá ustanovení schengenského acquis.

Rada přijme o této žádosti evropské rozhodnutí. Rada rozhoduje jednomyslností členů uvedených v článku 1 a zástupce vlády dotyčného členského státu.

Článek 5

Návrhy a podněty vyplývající ze schengenského acquis podléhají příslušným ustanovením Ústavy.

Pokud Irsko nebo Spojené království anebo obě země v přiměřené lhůtě písemně neoznámí předsedovi Rady, že se chtějí účastnit, považuje se v této souvislosti povolení podle článku III-419 odst. 1 Ústavy za udělené členským státům uvedeným v článku 1 a rovněž Irsku nebo Spojenému království, hodlá-li se některá z těchto zemí účastnit spolupráce v dotyčných oblastech.

Článek 6

Islandská republika a Norské království se přidružují k provádění schengenského acquis a k jeho dalšímu rozvoji. Příslušné postupy budou stanoveny v dohodě, kterou s těmito státy uzavře Rada rozhodující jednomyslností členů uvedených v článku 1. Součástí této dohody jsou ustanovení o příspěvku Islandu a Norska v případě potřeby na finanční důsledky provádění tohoto protokolu.

Rada uzavře jednomyslným rozhodnutím s Islandem a Norskem zvláštní dohodu, kterou se mezi Irskem a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na jedné straně a Islandem a Norskem na straně druhé stanoví práva a povinnosti v oblastech, ve kterých pro tyto státy platí schengenské acquis.

Článek 7

Při jednání o přijímání nových členských států do Evropské unie platí schengenské acquis a další opatření, která v jeho rámci přijaly orgány, za acquis, které musí všichni kandidáti na přijetí převzít v plném rozsahu.

18.

PROTOKOL O POUŽITÍ NĚKTERÝCH HLEDISEK ČLÁNKU III-130 ÚSTAVY NA SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ A IRSKO

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI upravit určité otázky týkající se Spojeného království a Irska,

S OHLEDEM na to, že mezi Spojeným královstvím a Irskem existuje mnoho let zvláštní úprava cestování,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Bez ohledu na články III-130 a III- 265 Ústavy, jakékoli jiné její ustanovení, jakékoli opatření přijaté na jejím základě nebo jakoukoli mezinárodní dohodu uzavřenou Unií nebo Unií a členskými státy s jednou nebo několika třetími zeměmi je Spojené království oprávněno provádět na svých hranicích s jinými členskými státy kontroly osob, které chtějí vstoupit do Spojeného království, pokud to považuje za nezbytné

a)	k ověření práva na vstup do Spojeného království občanů členských států, a osob na nich závislých, které požívají práv udělených právem Unie, jakož i občanů jiných států, jimž taková práva náleží podle dohody, kterou je Spojené království vázáno a

b)	k rozhodnutí, zda jiným osobám povolení ke vstupu do Spojeného království bude vydáno či nikoli.

Články III-130 a III-265 Ústavy nebo jiná její ustanovení nebo opatření přijatá na jejím základě se v žádném případě nedotýkají práva Spojeného království takové kontroly zavést a provádět. Uvádí-li se v tomto článku Spojené království, rozumí se tím i území, za jejichž vnější vztahy převzalo Spojené království odpovědnost.

Článek 2

Spojené království a Irsko mohou i nadále mezi sebou upravovat pohyb osob mezi svými územími („společný prostor cestování“), pokud práva osob uvedených v čl. 1 prvním pododstavci písm. a) tohoto protokolu zůstanou v plném rozsahu zachována. Článek 1 tohoto protokolu tudíž platí, pokud je zachována tato úprava, za stejných podmínek a předpokladů jak pro Spojené království též pro Irsko. Články III-130 a III-265 Ústavy nebo jiná její ustanovení nebo opatření přijatá na jejím základě se v žádném případě této úpravy nedotýkají.

Článek 3

Ostatní členské státy jsou oprávněny na svých hranicích nebo na všech místech, kde je možno vstoupit na jejich území, provádět kontroly osob, které chtějí vstoupit na jejich území ze Spojeného království nebo z území, za jejichž vnější vztahy převzalo odpovědnost Spojené království, pro tytéž účely, jaké jsou uvedeny v článku 1 tohoto protokolu, nebo z Irska, pokud článek 1 tohoto protokolu platí pro Irsko.

Články III-130 a III-265 Ústavy nebo jiná její ustanovení nebo opatření přijatá na jejím základě se v žádném případě nedotýkají práva ostatních členských států takové kontroly zavést a provádět.

Článek 4

Tento protokol se vztahuje rovněž na akty, které zůstávají v platnosti podle článku IV-438 Ústavy.

19.

PROTOKOL O POSTAVENÍ SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ A IRSKA S OHLEDEM NA POLITIKY TÝKAJÍCÍ SE KONTROL NA HRANICÍCH, AZYLU A PŘISTĚHOVALECTVÍ A NA SOUDNÍ SPOLUPRÁCI V OBČANSKÝCH VĚCECH A POLICEJNÍ SPOLUPRÁCI

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI upravit určité otázky týkající se Spojeného království a Irska,

S OHLEDEM na Protokol o použití některých hledisek článku III-130 Ústavy na Spojené království a Irsko,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

S výhradou článku 3 se Spojené království a Irsko nepodílejí na přijímání opatření Rady, která jsou navrhována podle části III hlavy III kapitoly IV oddílů 2 nebo 3 Ústavy nebo článku III-260 Ústavy, pokud se uvedený článek týká oblastí, na které se vztahují uvedené oddíly, nebo podle článku III-263 nebo čl. III-275 odst. 2 písm. a) Ústavy. K aktům Rady, které musí být přijaty jednomyslně, je nutný souhlas všech členů Rady s výjimkou zástupců vlád Spojeného království a Irska.

Pro účely tohoto článku je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

Odchylně od druhého a třetího pododstavce, pokud Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie, je požadovaná kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.

Článek 2

Na základě článku 1 a s výhradou článků 3, 4 a 6 nejsou ustanovení části III hlavy III kapitoly IV oddílů 2 nebo 3 Ústavy nebo článku III-260 Ústavy, pokud se uvedený článek týká oblastí, na které se vztahují uvedené oddíly, nebo článku III-263 nebo čl. III-275 odst. 2 písm. a) Ústavy, opatření přijatá podle uvedených oddílů nebo článků, ustanovení mezinárodních smluv, které budou uzavřeny Unií podle uvedených oddílů nebo článků, a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, kterými jsou taková ustanovení nebo opatření vykládána, závazná nebo použitelná pro Spojené království nebo Irsko. Tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se nedotýkají pravomocí, práv a povinností těchto států. Tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se v žádném případě nedotýkají acquis Společenství nebo Unie, ani nejsou součástí práva Unie vztahujícího se na Spojené království a Irsko.

Článek 3

1. Spojené království nebo Irsko mohou Radě do tří měsíců po předložení návrhu podle části III hlavy III kapitoly IV oddílů 2 nebo 3 Ústavy nebo návrhu či podnětu podle článku III-263 nebo čl. III-275 odst. 2 písm. a) Ústavy Radě písemně oznámit, že se chtějí účastnit přijímání a používání navrženého opatření, což je jim na základě tohoto oznámení povoleno. K rozhodnutím Rady, která musí být přijata jednomyslně, je nutný souhlas všech členů Rady s výjimkou člena, který takové oznámení neučinil. Opatření přijaté podle tohoto odstavce je závazné pro všechny členské státy, které se účastnily jeho přijímání. Evropská nařízení nebo rozhodnutí přijatá podle článku III-260 Ústavy stanoví podmínky účasti Spojeného království a Irska na hodnoceních týkajících se oblastí spadajících do části III hlavy III kapitoly IV oddílů 2 nebo 3 Ústavy.

2. Nemůže-li být opatření podle odstavce 1 přijato v přiměřené době s účastí Spojeného království či Irska, může Rada přijmout dané opatření podle článku 1 bez účasti Spojeného království nebo Irska. V tomto případě se použije článek 2.

Článek 4

Spojené království nebo Irsko mohou kdykoli po přijetí opatření podle části III hlavy III kapitoly IV oddílů 2 nebo 3 Ústavy nebo podle článku III-263 nebo čl. III-275 odst. 2 písm. a) Ústavy Radě a Komisi oznámit, že si přejí toto opatření přijmout. V tomto případě se přiměřeně použije postup podle čl. III-420 odst. 1 Ústavy.

Článek 5

Členský stát, který není vázán opatřením přijatým podle části III hlavy III kapitoly IV oddílů 2 nebo 3 Ústavy nebo podle článku III-263 nebo čl. III-275 odst. 2 písm. a) Ústavy nenese, kromě správních výdajů orgánů, finanční důsledky tohoto opatření, nerozhodne-li Rada jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem jinak.

Článek 6

V případech, kdy jsou Spojené království nebo Irsko podle tohoto protokolu vázány opatřením přijatým podle části III hlavy III kapitoly IV oddílů 2 nebo 3 Ústavy nebo článku III-260 Ústavy, pokud uvedený článek týká oblastí, na které se vztahují uvedené oddíly, nebo podle článku III-263 nebo čl. III-275 odst. 2 písm. a), použijí se ohledně tohoto opatření na dotyčný stát příslušná ustanovení Ústavy.

Článek 7

Články 3 a 4 se nedotýkají Protokolu o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie.

Článek 8

Irsko může Radě písemně oznámit, že si již nepřeje, aby se na ně ustanovení tohoto protokolu vztahovala. V takovém případě se uvedená ustanovení na Irsko nadále nepoužijí.

20.

PROTOKOL O POSTAVENÍ DÁNSKA

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

MAJÍCE NA PAMĚTI rozhodnutí hlav států a předsedů vlád, zasedajících v Evropské radě v Edinburghu dne 12. prosince 1992, o určitých Dánskem vznesených problémech týkajících se Smlouvy o Evropské unii,

VĚDOMY SI postoje Dánska k občanství Unie, hospodářské a měnové unii, obranné politice, jakož i k oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, zakotveného v rozhodnutí z Edinburghu,

VĚDOMY SI skutečnosti, že pokračování právního režimu, který je založen na rozhodnutí z Edinburghu, podle Ústavy významně omezí účast Dánska na důležitých oblastech spolupráce Unie a že by bylo v zájmu Unie zajistit integritu acquis v oblasti svobody, bezpečnosti a práva,

PŘEJÍCE SI proto stanovit právní rámec, který Dánsku umožní podílet se na přijímání opatření navrhovaných na základě části III hlavy III kapitoly IV Ústavy a vítajíce záměr Dánska této možnosti využít, až to bude v souladu s jeho ústavními předpisy možné,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že Dánsko nebude bránit ostatním členským státům v rozvíjení užší spolupráce, pokud jde o opatření, která Dánsko nezavazují,

BEROUCE V ÚVAHU Protokol o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

ČÁST I

Článek 1

Dánsko se nepodílí na přijímání opatření Rady navrhovaných podle části III hlavy III kapitoly IV Ústavy. K aktům Rady, které musí být přijaty jednomyslně, je nutný souhlas všech členů Rady s výjimkou zástupce dánské vlády.

Článek 2

Ustanovení části III hlavy III kapitoly IV Ústavy, opatření přijatá podle uvedené kapitoly, ustanovení mezinárodních smluv uzavřených Unií podle uvedené kapitoly, jakož i rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, kterými jsou taková ustanovení nebo opatření vykládána, nejsou pro Dánsko závazná nebo použitelná. Tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se v žádném případě nedotýkají pravomocí, práv a povinností Dánska. Tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se v žádném případě nedotýkají acquis Společenství nebo Unie, ani nejsou součástí práva Unie vztahujícího se na Dánsko.

Článek 3

Kromě správních výdajů orgánů nenese Dánsko finanční důsledky opatření podle článku 1.

Článek 4

1. Do šesti měsíců poté, co Rada přijala opatření k rozvoji schengenského acquis podle části I, se Dánsko rozhodne, zda toto opatření provede ve svých vnitrostátních právních předpisech. Přijme-li takové rozhodnutí, zakládá toto opatření povinnost podle mezinárodního práva mezi Dánskem a ostatními členskými státy, které jsou opatřením vázány.

Rozhodne-li se Dánsko, že opatření Rady podle odstavce 1 neprovede, zváží ostatní členské státy vázané tímto opatřením a Dánsko, jaká vhodná opatření mají být učiněna.

2. Pokud jde o schengenské acquis, zachová si Dánsko práva a povinnosti existující před vstupem Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost.

ČÁST II

Článek 5

Pokud jde o opatření přijatá Radou podle článku I-41, čl. III-295 odst. 1 a článků III-309 až III-313 Ústavy, neúčastní se Dánsko vypracovávání a provádění těch rozhodnutí a činností Unie, které se týkají obrany. Dánsko se proto nepodílí na přijímání těchto opatření. Dánsko nebude bránit členským státům v rozvíjení užší spolupráce v této oblasti. Dánsko není povinno přispívat na financování operativních výdajů, které z těchto opatření vyplývají, ani dávat Unii k dispozici vojenské kapacity.

K aktům Rady, které mají být přijaty jednomyslně, je nutný souhlas všech členů Rady s výjimkou zástupce dánské vlády.

ČÁST III

Článek 6

Tento protokol se rovněž vztahuje na opatření, která zůstávají v platnosti na základě článku IV-438 Ústavy, na něž se před vstupem Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost vztahoval Protokol o postavení Dánska připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství.

Článek 7

Články 1, 2 a 3 se nepoužijí na opatření k určení těch třetích zemí, jejichž státní příslušníci při překračování vnějších hranic členských států musí mít vízum, a na opatření o jednotném vzoru víz.

ČÁST IV

Článek 8

Dánsko může ostatním členským státům kdykoli v souladu se svými ústavními předpisy oznámit, že si již nepřeje zcela nebo zčásti tohoto protokolu využívat. V takovém případě bude uplatňovat Dánsko v plném rozsahu veškerá příslušná opatření přijatá v rámci Unie, která jsou v té době platná.

Článek 9

1. Aniž je dotčen článek 8, může Dánsko ostatním členským státům kdykoli v souladu se svými ústavními předpisy oznámit, že s účinkem od prvního dne měsíce následujícího po tomto oznámení sestává část I protokolu z ustanovení uvedených v příloze. V takovém případě se články 5 až 9 přečíslují.

2. Šest měsíců po nabytí účinku oznámení podle odstavce 1 je celé schengenské acquis a opatření přijatá k jeho doplnění, jež do té doby Dánsko zavazovala jako povinnost podle mezinárodního práva, v Dánsku závazné jako právo Unie.

PŘÍLOHA

Článek 1

S výhradou článku 3 se Dánsko nepodílí na přijímání opatření Rady navrhovaných podle části III hlavy III kapitoly IV Ústavy. K aktům Rady, které musí být přijaty jednomyslně, je nutný souhlas všech členů Rady s výjimkou zástupce dánské vlády.

Článek 2

Na základě článku 1 a s výhradou článků 3, 4 a 6 nejsou ustanovení části III hlavy III kapitoly IV Ústavy, opatření přijatá podle uvedené kapitoly, ustanovení mezinárodních smluv uzavřených Unií podle uvedené kapitoly, jakož i rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, kterými jsou taková ustanovení nebo opatření vykládána, pro Dánsko závazná nebo použitelná. Tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se v žádném případě nedotýkají pravomocí, práv a povinností Dánska. Tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se v žádném případě nedotýkají acquis Společenství nebo Unie, ani nejsou součástí práva Unie vztahujícího se na Dánsko.

Článek 3

1. Do tří měsíců od předložení Radě návrhu nebo podnětu podle části III hlavy III kapitoly IV Ústavy může Dánsko písemně předsedovi Rady oznámit, že si přeje účastnit se přijímání a používání navrženého opatření, načež bude Dánsko oprávněno tak učinit.

2. Nemůže-li být opatření uvedené v odstavci 1 přijato v přiměřené době s účastí Dánska, může Rada přijmout opatření uvedené v odstavci 1 bez účasti Dánska v souladu s článkem 1. V takovém případě se použije článek 2.

Článek 4

Dánsko může kdykoli po přijetí opatření podle části III hlavy III kapitoly IV Ústavy Radě a Komisi oznámit, že si přeje toto opatření přijmout. V takovém případě se přiměřeně použije postup podle čl. III-420 odst. 1 Ústavy.

Článek 5

1. Oznámení podle článku 4 se podá nejpozději 6 měsíců po konečném přijetí opatření, pokud jde o opatření rozvíjející schengenské acquis.

Nepodá-li Dánsko oznámení podle článků 3 nebo 4 ohledně opatření rozvíjejícího schengenské acquis, zváží členské státy vázané tímto opatřením a Dánsko, jaká vhodná opatření mají být učiněna.

2. Oznámení podle článku 3 ohledně opatření rozvíjejícího schengenské acquis se nezvratně považuje za oznámení podle článku 3 pro všechny další návrhy nebo podněty zaměřené na doplnění uvedeného opatření, pokud takový návrh nebo podnět rozvíjí schengenské acquis.

Článek 6

Pokud je v případech uvedených v této části Dánsko vázáno opatřením přijatým Radou podle části III hlavy III kapitoly IV Ústavy, použijí se na Dánsko ve vztahu k tomuto opatření příslušná ustanovení Ústavy.

Článek 7

Pokud není Dánsko vázáno opatřením přijatým Radou podle části III hlavy III kapitoly IV Ústavy, nenese kromě správních výdajů orgánů finanční důsledky tohoto opatření, nerozhodne-li Rada jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem jinak.

21.

PROTOKOL O VNĚJŠÍCH VZTAZÍCH ČLENSKÝCH STÁTŮ, POKUD JDE O PŘEKRAČOVÁNÍ VNĚJŠÍCH HRANIC

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

BEROUCE V ÚVAHU potřebu členských států zajistit, kde je to potřebné ve spolupráci s třetími zeměmi, účinnou kontrolu na svých vnějších hranicích,

SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

Ustanovení o opatřeních týkajících se překračování vnějších hranic podle čl. III-265 odst. 2 písm. b) Ústavy se nedotýkají pravomoci členských států sjednávat nebo uzavírat dohody se třetími zeměmi, pokud jsou v souladu s právem Unie a ostatními příslušnými mezinárodními dohodami.

22.

PROTOKOL O POSKYTOVÁNÍ AZYLU STÁTNÍM PŘÍSLUŠNÍKŮM ČLENSKÝCH STÁTŮ

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

VZHLEDEM K TOMU, že v souladu s čl. I-9 odst. 1 Ústavy uznává Unie práva, svobody a zásady stanovené v Listině základních práv;

VZHLEDEM k tomu, že podle čl. I-9 odst. 3 Ústavy tvoří základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, obecné zásady práva Unie;

VZHLEDEM K TOMU, že Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc zajišťovat dodržování práva při výkladu a používání čl. I-9 odst. 1 a 3 Ústavy;

VZHLEDEM K TOMU, že podle článku I-58 Ústavy je každý evropský stát, který žádá o členství v Unii, povinen uznávat hodnoty stanovené v článku I-2 Ústavy;

BEROUCE V ÚVAHU, že článek I-59 Ústavy vytváří mechanismus pro pozastavení určitých práv v případě závažného a dlouhotrvajícího porušování těchto hodnot členským státem;

MAJÍCE NA PAMĚTI, že každý státní příslušník členského státu požívá jako občan Unie zvláštního postavení a zvláštní ochrany, které zaručují členské státy v souladu s částí I hlavou II a částí III hlavou II Ústavy;

BEROUCE V ÚVAHU, že Ústava vytváří prostor bez vnitřních hranic a poskytuje každému občanu Unie právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států;

PŘEJÍCE SI zabránit, aby právo azylu bylo užíváno k jiným než předpokládaným účelům;

VZHLEDEM K TOMU, že tento protokol uznává účel a cíle Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951;

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

Se zřetelem na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie se členské státy navzájem považují pro veškeré právní a praktické účely spojené se záležitostmi azylu za bezpečnou zemi původu. Žádost příslušníka členského státu o azyl může proto jiný členský stát posuzovat nebo přijmout k dalšímu zpracování pouze v těchto případech:

a)	jestliže se členský stát, jehož příslušníkem je žadatel, rozhodne, využívaje článku 15 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přijmout opatření, která se na jeho území odchylují od povinností vyplývajících z úmluvy;

b)	jestliže byl zahájen postup podle čl. I-59 odst. 1 nebo 2 Ústavy a dokud o něm Rada nebo Evropská rada nepřijme evropské rozhodnutí s ohledem na členský stát, jehož je žadatel příslušníkem;

c)	jestliže Rada přijala evropské rozhodnutí podle čl. I-59 odst. 1 Ústavy s ohledem na členský stát, jehož je žadatel příslušníkem, nebo pokud Evropská rada přijala evropské rozhodnutí podle čl. I-59 odst. 2 Ústavy s ohledem na členský stát, jehož je žadatel příslušníkem;

jestliže členský stát s ohledem na žádost státního příslušníka jiného členského státu o azylu rozhodl jednostranně; v takovém případě bude Rada neprodleně informována; při posuzování žádosti se vychází z domněnky, že žádost je zjevně neodůvodněná, aniž je jakýmkoli způsobem ohrožena rozhodovací pravomoc členského státu.

23.

PROTOKOL O STÁLÉ STRUKTUROVANÉ SPOLUPRÁCI STANOVENÉ ČL. I-41 ODST. 6 A ČLÁNKEM III-312 ÚSTAVY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

S OHLEDEM na čl. I-41 odst. 6 a článek III-312 Ústavy,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku založenou na stále se zvyšující konvergenci činností členských států;

MAJÍCE NA PAMĚTI, že společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky; že zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky; že je Unie může použít pro mise uvedené v článku III-309 Ústavy vedené mimo území Unie k udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů; že plnění těchto úkolů je založeno na využití vojenských kapacit poskytnutých členskými státy v souladu se zásadou „jednoho souboru sil“;

MAJÍCE NA PAMĚTI, že společná bezpečnostní a obranná politika Unie se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států;

MAJÍCE NA PAMĚTI, že společná bezpečnostní a obranná politika Unie uznává závazky vyplývající ze Severoatlantické smlouvy těch členských států, které uskutečňují svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává základem kolektivní obrany svých členů a je v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci;

PŘESVĚDČENY O TOM, že výraznější úloha Unie v oblasti bezpečnosti a obrany přispěje k vitalitě obnovené Atlantické aliance v souladu s úpravami „Berlín plus“;

ODHODLÁNY zajistit, aby Unie byla schopná plně převzít odpovědnosti, které pro ni vyplývají v mezinárodním společenství;

UZNÁVAJÍCE, že Organizace spojených národů může Unii požádat o pomoc při provádění naléhavých misí uskutečňovaných podle kapitol VI a VII Charty Organizace spojených národů;

UZNÁVAJÍCE, že posílení bezpečnostní a obranné politiky si vyžádá úsilí členských států v oblasti kapacit;

VĚDOMY SI TOHO, že vkročení do nové etapy ve vývoji evropské bezpečnostní a obranné politiky předpokládá odhodlané úsilí dotčených členských států;

MAJÍCE NA PAMĚTI důležitost toho, aby byl ministr zahraničních věcí Unie plně zapojen do jednání týkající se stálé strukturované spolupráce,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Stálá strukturovaná spolupráce podle čl. I-41 odst. 6 Ústavy je otevřena každému členskému státu, který se zaváže ode dne vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost

postupovat intenzivněji k rozvoji svých obranných kapacit prostřednictvím rozvoje svého vnitrostátního příspěvku a případné účasti v mnohonárodních silách, v hlavních evropských programech pro výbavu a v činnosti agentury pro oblast rozvoje obranných kapacit, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (Evropská obranná agentura) a

mít nejpozději do roku 2007 kapacity k poskytnutí, buď na vnitrostátní úrovni nebo coby součást mnohonárodních skupin sil, bojových jednotek určených pro plánované mise, strukturovaných na taktické úrovni jako bojová seskupení, s podpůrnými prvky včetně dopravy a logistiky, které jsou během 5 až 30 dnů schopny provádět mise uvedené v článku III-309 zejména v reakci na žádost Organizace spojených národů a které mohou být drženy po úvodní dobu 30 dnů, jež může být prodloužena až na nejméně 120 dnů.

Článek 2

Členské státy účastnící se stálé strukturované spolupráce se k dosažení cílů uvedených v článku 1 zavazují

a)	spolupracovat od vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost za účelem dosažení schválených cílů týkajících se úrovně investičních výdajů na obranné vybavení a pravidelně tyto cíle přezkoumávat s ohledem na bezpečnostní situaci a mezinárodní odpovědnosti Unie;

b)	vzájemně v co největší míře slaďovat obranné zařízení, zejména harmonizací identifikace svých vojenských potřeb, sdružováním a případně specializací svých obranných prostředků a kapacit a podporou spolupráce v oblasti výcviku a logistiky;

c)	přijímat konkrétní opatření k posílení disponibility, interoperability, flexibility a schopnosti nasazení svých sil, zejména určením společných cílů týkajících se rozmístění sil, včetně případného přezkumu svých vnitrostátních rozhodovacích postupů;

d)	spolupracovat na zajištění toho, že přijímají nezbytná opatření pro nápravu, a to i prostřednictvím mnohonárodního přístupu a aniž jsou dotčeny takové závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, nedostatků zjištěných v rámci „Mechanismu pro rozvoj kapacit“;

e)	případně se účastnit vývoje hlavních společných nebo evropských programů pro výbavu v rámci Evropské obranné agentury.

Článek 3

Evropská obranná agentura přispívá k pravidelnému hodnocení příspěvků zúčastněných členských států v oblasti kapacit, zejména příspěvků učiněných v souladu s kritérii stanovenými mimo jiné na základě článku 2, a podává o nich nejméně jednou ročně zprávu. Hodnocení může sloužit jako základ pro doporučení a evropská rozhodnutí Rady přijímaná podle článku III-312 Ústavy.

24.

PROTOKOL O ČL. I-41 ODST. 2 ÚSTAVY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

BEROUCE V ÚVAHU potřebu provádět ustanovení čl. I-41 odst. 2 Ústavy v plném rozsahu,

BEROUCE V ÚVAHU, že politika Unie v souladu s článkem I-41 odst. 2 Ústavy se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou bezpečnost prostřednictvím Organizace Severoatlantické smlouvy, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci,

SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

Unie vypracuje společně se Západoevropskou unií pravidla pro posílení vzájemné spolupráce.

25.

PROTOKOL O DOVOZU ROPNÝCH PRODUKTŮ RAFINOVANÝCH NA NIZOZEMSKÝCH ANTILÁCH DO EVROPSKÉ UNIE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI podrobněji upravit obchodní režim pro dovoz ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách do Unie,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Tento protokol se vztahuje na ropné produkty čísel 27.10, 27.11, 27.12 (parafín a petrolejový vosk), ex 27.13 (parafínové zbytky) a 27.14 (petrolejová živice) kombinované nomenklatury, pokud jsou dováženy ke spotřebě v členských státech.

Článek 2

Členské státy se zavazují poskytnout ropným produktům rafinovaným na Nizozemských Antilách za podmínek stanovených tímto protokolem celní preference, které vyplývají z jejich přidružení k Unii. Tato ustanovení nemohou být dotčena pravidly původu používanými v členských státech.

Článek 3

1. Shledá-li Komise na žádost některého členského státu nebo z vlastního podnětu, že dovoz ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách do Unie uskutečněný v režimu podle článku 2 vyvolává na trhu jednoho nebo více členských států skutečné obtíže, přijme evropské rozhodnutí o zavedení, zvýšení nebo znovuzavedení celních sazeb na tento dovoz danými členskými státy v míře a na dobu, která je nezbytná k nápravě daného stavu. Takto zavedené, zvýšené nebo znovuzavedené celní sazby nesmějí překročit celní sazby používané na tytéž produkty vůči třetím zemím.

2. Odstavec 1 lze v každém případě použít, dosáhne-li dovoz ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách do Unie dva miliony tun ročně.

3. Komise oznámí Radě svá evropská rozhodnutí přijatá podle odstavců 1 a 2 včetně těch, kterými se zamítá žádost některého členského státu. Ta se jimi může zabývat na žádost některého členského státu a může vždy přijmout evropské rozhodnutí o jejich změně nebo vrácení.

Článek 4

1. Má-li některý členský stát za to, že dovoz ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách uskutečněný přímo nebo přes jiný členský stát v režimu podle článku 2 vyvolává na jeho trhu skutečné obtíže a že je třeba bezodkladných opatření k nápravě tohoto stavu, může z vlastního rozhodnutí zavést na tento dovoz cla, jejichž sazby nesmějí přesáhnout celní sazby uplatňované na tytéž produkty vůči třetím zemím. Oznámí toto rozhodnutí Komisi, která do jednoho měsíce přijme evropské rozhodnutí o tom, zda mohou být opatření přijatá dotyčným státem ponechána v platnosti nebo zda musí být změněna či zrušena. Na toto rozhodnutí Komise se použije čl. 3 odst. 3.

2. Překročí-li dovoz ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách, uskutečněný přímo nebo přes jiný členský stát v režimu podle článku 2 do jednoho nebo více členských států v kalendářním roce množství udané v příloze k tomuto protokolu, považují se opatření přijatá pro běžný rok zúčastněným členským státem nebo státy podle odstavce 1 za oprávněná. Komise vezme přijatá opatření na vědomí poté, co se přesvědčí, že bylo dosaženo stanovených množství. V tomto případě ostatní členské státy nepředloží věc Radě.

Článek 5

Rozhodne-li se Unie uplatňovat množstevní omezení na dovoz ropných produktů z jakéhokoli místa vývozu, mohou být použita i na dovoz těchto produktů z Nizozemských Antil. V tomto případě je Nizozemským Antilám oproti třetím zemím zaručeno přednostní zacházení.

Článek 6

1. Rada může přezkoumat články 2 až 5 jednomyslným rozhodnutím po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, jakmile přijme společnou definici původu pro ropné produkty ze třetích zemí a přidružených zemí nebo rozhodnutí v rámci společné obchodní politiky týkající se dotyčných produktů nebo jakmile vytvoří společnou energetickou politiku.

2. Při takovém přezkumu jsou však v každém případě pro Nizozemské Antily zachovány rovnocenné výhody ve vhodné podobě a pro množství nejméně dva a půl milionu tun ropných produktů.

3. Závazky Unie týkající se rovnocenných výhod podle odstavce 2 mohou být případně rozděleny mezi jednotlivé země, přičemž se přihlédne k množstvím stanoveným v příloze k tomuto protokolu.

Článek 7

K provedení tohoto protokolu je Komise pověřena sledováním vývoje dovozu ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách do členských států. Členské státy sdělí Komisi všechny informace sloužící tomuto účelu správními postupy doporučenými Komisí, která dbá na jejich rozšiřování.

PŘÍLOHA

K provedení čl. 4 odst. 2 se Vysoké smluvní strany dohodly, že množství 2 milionů tun antilských ropných produktů je mezi členské státy rozděleno takto:

Spolková republika Německo	625 000 tun
Hospodářská unie belgicko-lucemburská	200 000 tun
Francie	75 000 tun
Itálie	100 000 tun
Nizozemsko	1 000 000 tun

26.

PROTOKOL O NABÝVÁNÍ NEMOVITOSTÍ V DÁNSKU

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI upravit některé zvláštní problémy týkající se Dánska,

SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

Odchylně od ustanovení Ústavy si Dánsko může zachovat své stávající právní předpisy o nabývání rekreačních objektů.

27.

PROTOKOL O SYSTÉMU VEŘEJNOPRÁVNÍHO VYSÍLÁNÍ V ČLENSKÝCH STÁTECH

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

BEROUCE V ÚVAHU, že systém veřejnoprávního vysílání v členských zemích je přímo spjat s demokratickými, společenskými a kulturními potřebami každé společnosti a s potřebou zachovat mediální pluralitu,

SE DOHODLY na následujícím výkladovém ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu,

Jediný článek

Ustanovení Ústavy se nedotýkají pravomocí členských států financovat veřejnoprávní vysílání, pokud je takové financování poskytováno organizacím pro veřejnoprávní vysílání k plnění veřejných služeb, jak jsou svěřeny, vymezeny a organizovány v každém členském státě, a pokud takové financování neovlivňuje obchodní podmínky a hospodářskou soutěž v Unii v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, přičemž se přihlíží k plnění veřejné služby.

28.

PROTOKOL O ČLÁNKU III-214 ÚSTAVY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

Pro účely použití článku III-214 Ústavy se plnění vyplývající ze systému sociálního zabezpečení pracovníků nepovažují za peněžní odměnu, pokud se týkají období zaměstnání před 17. květnem 1990, s výjimkou zaměstnanců nebo oprávněných osob jednajících v jejich zastoupení, kteří před tímto datem podali žalobu nebo zahájili obdobné řízení podle vnitrostátního práva.

29.

PROTOKOL O HOSPODÁŘSKÉ, SOCIÁLNÍ A ÚZEMNÍ SOUDRŽNOSTI

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že článek I-3 Ústavy zahrnuje cíl podpory hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a že tato soudržnost patří mezi oblasti sdílené pravomoci Unie podle čl. I-14 odst. 2 písm. c) Ústavy,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že ustanovení části III hlavy III kapitoly III oddílu 3 Ústavy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti ve svém celku představují právní základ pro upevňování a další rozvíjení činnosti Unie v oblasti této soudržnosti, zejména pro vytvoření fondů,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že článek III-223 Ústavy předpokládá zřízení Fondu soudržnosti,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že Evropská investiční banka půjčuje značné a stále se zvyšující částky ve prospěch chudších regionů,

BEROUCE NA VĚDOMÍ přání dosáhnout větší pružnosti v přidělování prostředků ze strukturálních fondů,

BEROUCE NA VĚDOMÍ přání rozlišovat podíl účasti Unie na programech a projektech v určitých zemích,

BEROUCE NA VĚDOMÍ návrh věnovat v systému vlastních zdrojů více pozornosti relativnímu blahobytu členských států,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

1. Členské státy potvrzují, že podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti je životně důležitá pro celkový rozvoj a trvalý úspěch Unie.

2. Členské státy potvrzují své přesvědčení, že strukturální fondy by měly i nadále hrát významnou roli při dosahování cílů Unie v oblasti soudržnosti.

3. Členské státy potvrzují své přesvědčení, že Evropská investiční banka by měla i nadále věnovat většinu svých prostředků na podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti, a prohlašují, že jsou připraveny přezkoumat kapitálové potřeby Evropské investiční banky, jakmile to bude pro tento účel nezbytné.

4. Členské státy se shodují, že Fond soudržnosti poskytne finanční příspěvky Unie na projekty v oblasti životního prostředí a transevropských sítí v členských státech, jejichž HDP na hlavu je nižší, než je 90 % průměru dosahovaného v Unii, a které uskutečňují program pro splnění podmínek hospodářské konvergence stanovených v článku III-184 Ústavy.

5. Členské státy vyhlašují svůj úmysl umožnit větší míru pružnosti v přidělování prostředků ze strukturálních fondů pro zvláštní potřeby, které nejsou zahrnuty v rámci stávajících předpisů o strukturálních fondech.

6. Členské státy vyhlašují svou ochotu rozlišovat podíl účasti Unie v rámci programů a projektů strukturálních fondů ve snaze vyhnout se nadměrnému zvyšování rozpočtových výdajů v méně prosperujících členských státech.

7. Členské státy uznávají potřebu pravidelně sledovat pokrok v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti a vyjadřují svou připravenost zabývat se veškerými nezbytnými opatřeními v této oblasti.

8. Členské státy vyhlašují svůj záměr ve větší míře zohledňovat možnosti jednotlivých členských států přispívat do systému vlastních zdrojů a svůj záměr zkoumat prostředky, které umožňují méně prosperujícím členským státům usměrňovat regresivní prvky stávajícího systému vlastních zdrojů.

30.

PROTOKOL O ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVĚ VZTAHUJÍCÍ SE NA GRÓNSKO

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Jediný článek

1. Zacházení s dovozem do Unie produktů, které podléhají společné organizaci trhu s produkty rybolovu a které pocházejí z Grónska, zahrnuje, při dodržování mechanismů společné organizace trhu, osvobození od cel a poplatků s rovnocenným účinkem a nepřítomnost množstevních omezení a opatření s rovnocenným účinkem, jsou-li možnosti přístupu do grónských zón rybolovu, které jsou Unii zaručeny na základě dohody mezi Unií a příslušným orgánem Grónska, pro Unii uspokojivé.

2. Opatření vztahující se na dovoz produktů uvedených v odstavci 1 jsou přijímána podle postupů uvedených v článku III-231 Ústavy.

31.

PROTOKOL O ČLÁNKU 40.3.3 ÚSTAVY IRSKA

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

Jediný článek

Žádná ustanovení Smlouvy o Ústavě pro Evropu nebo smluv a aktů tuto smlouvu pozměňujících nebo doplňujících se nevztahují na použití článku 40.3.3 Ústavy Irska v Irsku.

32.

PROTOKOL TÝKAJÍCÍ SE ČL. I-9 ODST. 2 ÚSTAVY O PŘISTOUPENÍ UNIE K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O OCHRANĚ LIDSKÝCH PRÁV A ZÁKLADNÍCH SVOBOD

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

Dohoda týkající se přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“) podle v čl. I-9 odst. 2 Ústavy musí odrážet nezbytnost zachování specifických rysů Unie a práva Unie, zejména pokud jde o

a)	zvláštní postupy případné účasti Unie v kontrolních orgánech Evropské úmluvy;

b)	mechanismy nezbytné k zajištění toho, aby žaloby podané nečlenskými státy a žaloby podané fyzickými osobami byly podávány podle případu proti členským státům nebo Unii.

Článek 2

Dohoda uvedená v článku 1 zajistí, aby se přistoupení nedotklo působnosti Unie ani pravomocí jejích orgánů. Zajistí, aby se žádné z těchto opatření nedotýkalo zvláštního postavení členských států ve vztahu k Evropské úmluvě, zejména k jejím protokolům, opatřením přijatým členskými státy odchylně od Evropské úmluvy v souladu s jejím článkem 15 a výhradám členských států k Evropské úmluvě, jež byly formulovány v souladu s jejím článkem 57.

Článek 3

Žádné ustanovení dohody uvedené v článku 1 se nedotkne čl. III-375 odst. 2 Ústavy.

33.

PROTOKOL O AKTECH A SMLOUVÁCH, KTERÉ DOPLNILY NEBO POZMĚNILY SMLOUVU O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ A SMLOUVU O EVROPSKÉ UNII

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

VZHLEDEM K TOMU, že čl. IV-437 odst. 1 Ústavy zrušuje Smlouvu o založení Evropského společenství a Smlouvu o Evropské unii, jakož i akty a smlouvy, které je pozměnily nebo doplnily,

VZHLEDEM K TOMU, že je třeba vyhotovit seznam aktů a smluv uvedených v čl. IV-437 odst.1,

VZHLEDEM K TOMU, že by mělo být převzato ustanovení čl. 9 odst. 7 Amsterodamské smlouvy,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že akt ze dne 20. září 1976 o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách zůstává v platnosti,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

Článek 1

1. Následující akty a smlouvy, které doplnily nebo pozměnily Smlouvu o založení Evropského Společenství, se zrušují:

a)	Protokol ze dne 8. dubna 1965 o výsadách a imunitách Evropských společenství, připojený ke Smlouvě o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství (Úř. věst. L 152, 13.7.1967, s. 13);

b)	Smlouva ze dne 22. dubna 1970 pozměňující některá rozpočtová ustanovení Smluv o založení Evropských společenství a Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství (Úř. věst. L 2, 2.1.1971, s. 1);

c)	Smlouva ze dne 22. července 1975 pozměňující některá finanční ustanovení Smluv o založení Evropských společenství a Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství (Úř. věst. L 359, 31.12.1977, s. 4);

d)	Smlouva ze dne 10. července 1975 pozměňující některá ustanovení Protokolu o statutu Evropské investiční banky (Úř. věst. L 91, 6.4.1978, s. 1);

e)	Smlouva ze dne 13. března 1984 pozměňující Smlouvy o založení Evropských společenství s ohledem na Grónsko (Úř. věst. L 29, 1.2.1985, s. 1);

f)	Jednotný evropský akt ze dne 17. února 1986 a ze dne 28. února 1986 (Úř. věst. L 169, 29.6.1987, s. 1);

g)	Akt ze dne 25. března 1993 o změně Protokolu o statutu Evropské investiční banky zmocňující Radu guvernérů zřídit Evropský investiční fond (Úř. věst. L 173, 7.7.1994, s. 14);

h)	Rozhodnutí Rady 2003/223/ES ze dne 21. března 2003, zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád, o změně článku 10.2 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (Úř. věst. L 83, 1.4.2003, s. 66).

2. Zrušuje se Amsterodamská smlouva ze dne 2. října 1997 pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty (Úř. věst. C 340, 10.11.1997, s. 1).

3. Zrušuje se Niceská smlouva ze dne 26. února 2001 pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty (Úř. věst. C 80, 10.3.2001, s. 1).

Článek 2

1. Aniž je dotčeno používání článku III-432 Ústavy a článku 189 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, přijmou zástupci vlád členských států vzájemnou dohodou ustanovení nezbytná k řešení některých problémů vlastních Lucemburskému velkovévodství, vyplývajících z vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství.

2. Akt o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom (Úř. věst. L 278, 8.10.1976, s. 1) je zachován ve znění platném v okamžiku vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost. Za účelem uvedení tohoto aktu do souladu s Ústavou se tento akt mění takto:

a)	v článku 1 se zrušuje odstavec 3;

b)	tato změna se netýká českého znění;

c)	v čl. 6 odst. 2 se zrušují slova „8. dubna 1965“ a slova „Evropských společenství“ se nahrazují slovy „Evropské unie“;

d)	ve druhé odrážce čl. 7 odst. 1 se slova „Komise Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské komise“ ;

e)	ve třetí odrážce čl. 7 odst. 1 se slova „Soudního dvora Evropských společenství nebo Soudu prvního stupně“ nahrazují slovy „Soudního dvora Evropské unie“ ;

f)	v páté odrážce čl. 7 odst. 1 se slova „Účetního dvora Evropských společenství“ nahrazují slovy „Účetního dvora“;

g)	v šesté odrážce čl. 7 odst. 1 se slova „veřejného ochránce práv Evropských společenství“ nahrazují slovy „evropského veřejného ochránce práv“;

h)	v sedmé odrážce čl. 7 odst. 1 se slova „Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii“ nahrazují slovy „Evropské unie“;

v deváté odrážce čl. 7 odst. 1 se slova „na základě Smluv o založení Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii“ nahrazují slovy „na základě Smlouvy o Ústavě pro Evropu a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii“; a slovo „Společenství“ se nahrazuje slovem „Unie“;

j)	v jedenácté odrážce čl. 7 odst. 1 se slova „orgánů Evropských společenství nebo k nim připojených specializovaných subjektů nebo Evropské centrální banky“ nahrazují slovy „orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie“;

k)	dosavadní odrážky čl. 7 odst. 1 se označují jako písmena a) až k);

l)	dosavadní odrážky čl. 7 odst. 2 druhého pododstavce se označují jako písmena a) a b);

v čl. 11 odst. 2 druhém pododstavci se slova „určí Rada po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně alespoň jeden rok před uplynutím pětiletého období uvedeného v článku 3 jiné období, jež nepředchází období určené podle předchozího pododstavce“ nahrazují slovy „přijme Rada jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem alespoň jeden rok před uplynutím pětiletého období uvedeného v článku 3 evropské rozhodnutí, kterým určí jiné období, jež nepředchází období určené podle prvního pododstavce“;

n)	v čl. 11 odst. 3 se slova „aniž je dotčen článek 139 Smlouvy o založení Evropského společenství“nahrazují slovy „aniž je dotčen článek III-336 Ústavy“;

o)	v článku 14 se slova „přijmout opatření“nahrazují slovy „přijmout nezbytná evropská nařízení nebo rozhodnutí“ a slova „na návrh“ se nahrazují slovy „z podnětu“.

34.

PROTOKOL O PŘECHODNÝCH USTANOVENÍCH, TÝKAJÍCÍCH SE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ UNIE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

VZHLEDEM K TOMU, že za účelem zorganizování přechodu mezi Evropskou unií založenou Smlouvou o Evropské unii a Evropským společenstvím a Evropskou unií založenou Smlouvou o Ústavě pro Evropu, která je jejich následovnicí, je nezbytné stanovit přechodná ustanovení, která se použijí před tím, než nabudou účinku všechna ustanovení Ústavy a aktů nezbytných k jejich provedení,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

HLAVA I

USTANOVENÍ O EVROPSKÉM PARLAMENTU

Článek 1

1. Dostatečně včas před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 přijme Evropská rada v souladu s čl. I-20 odst. 2 druhým pododstavcem Ústavy evropské rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu.

2. Během celého volebního období 2004–2009 zůstává složení a počet zastupitelů Evropského parlamentu volených v jednotlivých členských státech stejné jako ke dni vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost, přičemž počet zastupitelů je tento:

Belgie	24
Česká republika	24
Dánsko	14
Německo	99
Estonsko	6
Řecko	24
Španělsko	54
Francie	78
Irsko	13
Itálie	78
Kypr	6
Lotyšsko	9
Litva	13
Lucembursko	6
Maďarsko	24
Malta	5
Nizozemsko	27
Rakousko	18
Polsko	54
Portugalsko	24
Slovinsko	7
Slovensko	14
Finsko	14
Švédsko	19
Spojené království	78.

HLAVA II

USTANOVENÍ O EVROPSKÉ RADĚ A RADĚ

Článek 2

1. Ustanovení čl. I-25 odst.1, 2 a 3 Ústavy, týkající se vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a Radě, nabývají účinku dnem 1. listopadu 2009 po uspořádání voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 v souladu s čl. I-20 odst. 2 Ústavy.

2. Aniž je dotčen čl. I-25 odst. 4 Ústavy, zůstávají následující ustanovení v platnosti do 31. října 2009.

Má-li se Evropská rada a Rada usnést kvalifikovanou většinou, je hlasům jejích členů přidělena tato váha:

Belgie	12
Česká republika	12
Dánsko	7
Německo	29
Estonsko	4
Řecko	12
Španělsko	27
Francie	29
Irsko	7
Itálie	29
Kypr	4
Lotyšsko	4
Litva	7
Lucembursko	4
Maďarsko	12
Malta	3
Nizozemsko	13
Rakousko	10
Polsko	27
Portugalsko	12
Slovinsko	4
Slovensko	7
Finsko	7
Švédsko	10
Spojené království	29.

Pokud musí být podle Ústavy rozhodnutí přijato na návrh Komise, je k jeho přijetí třeba nejméně 232 hlasů vyjadřujících kladné stanovisko většiny členů. V ostatních případech se k přijetí aktů vyžaduje nejméně 232 hlasů vyjadřujících kladné stanovisko alespoň dvou třetin členů.

Člen Evropské rady nebo Rady může požádat, aby při přijímání aktu Evropské rady nebo Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není daný akt přijat.

3. Při dalších přistoupeních se práh uvedený v odstavci 2 vypočte tak, aby práh kvalifikované většiny vyjádřený v hlasech nepřekračoval práh vyplývající z tabulky v prohlášení o rozšíření Evropské unie, obsaženém v závěrečném aktu Konference, jež přijala Niceskou smlouvu.

4. Následují ustanovení týkající se vymezení kvalifikované většiny nabývají účinku dnem 1. listopadu 2009:

—	čl. I-44 odst. 3 třetí, čtvrtý a pátý pododstavec Ústavy,

—	čl. I-59 odst. 5 druhý a třetí pododstavec Ústavy,

—	čl. I-60 odst. 4 druhý pododstavec Ústavy,

—	čl. III-179 odst. 4 třetí a čtvrtý pododstavec Ústavy,

—	čl. III-184 odst. 6 třetí a čtvrtý pododstavec Ústavy,

—	čl. III-184 odst. 7 třetí a čtvrtý pododstavec Ústavy,

—	čl. III-194 odst. 2 druhý a třetí pododstavec Ústavy,

—	čl. III-196 odst. 3 druhý a třetí pododstavec Ústavy,

—	čl. III-197 odst. 4 druhý a třetí pododstavec Ústavy,

—	čl. III-198 odst. 2 třetí pododstavec Ústavy,

—	čl. III-312 odst. 3 třetí a čtvrtý pododstavec Ústavy,

—	čl. III-312 odst. 4 třetí a čtvrtý pododstavec Ústavy,

—	čl. 1 druhý, třetí a čtvrtý pododstavec a čl. 3 odst. 1 druhý, třetí a čtvrtý pododstavec Protokolu o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví a na soudní spolupráci v občanských věcech a policejní spolupráci,

—	čl. 1 druhý, třetí a čtvrtý pododstavec a čl. 5 třetí, čtvrtý a pátý pododstavec Protokolu o postavení Dánska.

Do 31. října 2009 je v případech, kdy se hlasování neúčastní všichni členové Rady, zejména v případech uvedených v článcích vyjmenovaných v prvním pododstavci, kvalifikovaná většina vymezena jako stejný podíl vážených hlasů a stejný podíl počtu členů Rady, a případně jako stejné procento počtu obyvatel dotyčných členských států, které jsou uvedeny v odstavci 2.

Článek 3

Až do vstupu evropského rozhodnutí uvedeného v čl. I-24 odst. 4 Ústavy v platnost se Rada může scházet ve složeních uvedených v čl. I-24 odst. 2 a 3 a v dalších složeních ze seznamu stanoveného evropským rozhodnutím Rady pro všeobecné záležitosti, která rozhodne prostou většinou.

HLAVA III

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE KOMISE A MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ UNIE

Článek 4

Členové Komise zastávající svou funkci v den vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost zůstávají ve funkci až do konce svého funkčního období. V den jmenování ministra zahraničních věcí Unie však skončí funkční období člena, který je stejné státní příslušnosti jako ministr zahraničních věcí Unie.

HLAVA IV

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE GENERÁLNÍHO TAJEMNÍKA RADY, VYSOKÉHO PŘEDSTAVITELE PRO SPOLEČNOU ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKU A NÁMĚSTKA GENERÁLNÍHO TAJEMNÍIKA RADY

Článek 5

Funkční období generálního tajemníka Rady, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a náměstka generálního tajemníka Rady končí dnem vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost. Rada jmenuje generálního tajemníka v souladu s čl. III-344 odst. 2 Ústavy.

HLAVA V

USTANOVENÍ O PORADNÍCH INSTITUCÍCH

Článek 6

Až do vstupu evropského rozhodnutí uvedeného v článku III-386 Ústavy v platnost je rozdělení členů Výboru regionů toto:

Belgie	12
Česká republika	12
Dánsko	9
Německo	24
Estonsko	7
Řecko	12
Španělsko	21
Francie	24
Irsko	9
Itálie	24
Kypr	6
Lotyšsko	7
Litva	9
Lucembursko	6
Maďarsko	12
Malta	5
Nizozemsko	12
Rakousko	12
Polsko	21
Portugalsko	12
Slovinsko	7
Slovensko	9
Finsko	9
Švédsko	12
Spojené království	24.

Článek 7

Až do vstupu evropského rozhodnutí uvedeného v článku III-389 Ústavy v platnost je rozdělení členů Hospodářského a sociálního výboru toto:

Belgie	12
Česká republika	12
Dánsko	9
Německo	24
Estonsko	7
Řecko	12
Španělsko	21
Francie	24
Irsko	9
Itálie	24
Kypr	9
Lotyšsko	7
Litva	9
Lucembursko	6
Maďarsko	12
Malta	5
Nizozemsko	12
Rakousko	12
Polsko	21
Portugalsko	12
Slovinsko	7
Slovensko	9
Finsko	9
Švédsko	12
Spojené království	24.

35.

PROTOKOL O FINANČNÍCH DŮSLEDCÍCH UPLYNUTÍ DOBY PLATNOSTI SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI A O VÝZKUMNÉM FONDU PRO UHLÍ A OCEL

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že veškeré položky aktiv a pasiv Evropského společenství uhlí a oceli, jak existovaly ke dni 23. července 2002, byly převedeny na Evropské společenství ode dne 24. července 2002.

VĚDOMY SI skutečnosti, že je vhodné využít tyto prostředky pro výzkum v odvětvích spojených s uhelným a ocelářským průmyslem a že je proto třeba k tomuto účelu stanovit některá zvláštní pravidla;

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

Článek 1

1. S výhradou jakéhokoli zvýšení nebo snížení, k němuž může dojít v průběhu likvidace, se čistá hodnota položek, jak jsou uvedeny v rozvaze Evropského společenství uhlí a oceli ke dni 23. července 2002, považuje za majetek Unie určený na výzkum v odvětvích spojených s uhelným a ocelářským průmyslem pod názvem „Evropské společenství uhlí a oceli v likvidaci“. Po ukončení likvidace nese majetek název „Majetek Výzkumného fondu pro uhlí a ocel“.

2. Příjmy plynoucí z tohoto majetku, které se nazývají „Výzkumný fond pro uhlí a ocel“, jsou určeny výhradně na výzkum prováděný v odvětvích spojených s uhelným a ocelářským průmyslem mimo rámcový výzkumný program v souladu s tímto protokolem a akty přijatými na jeho základě.

Článek 2

1. Evropský zákon Rady stanoví veškeré předpisy nezbytné k provedení tohoto protokolu, včetně základních zásad. Rada rozhoduje po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

2. Rada přijme na návrh Komise evropská nařízení nebo rozhodnutí, která stanoví víceleté finanční směry pro správu majetku Výzkumného fondu pro uhlí a ocel a technické směry pro výzkumný program Výzkumného fondu pro uhlí a ocel. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek 3

Nestanoví-li tento protokol a akty přijaté na jeho základě jinak, použijí se ustanovení Ústavy.

36.

PROTOKOL POZMĚŇUJÍCÍ SMLOUVU O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ PRO ATOMOVOU ENERGII

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že je nezbytné, aby ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii i nadále měla plné právní účinky,

PŘEJÍCE SI přizpůsobit uvedenou smlouvu novým pravidlům stanoveným Smlouvou o Ústavě pro Evropu zejména v institucionální a finanční oblasti,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a která pozměňují Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii takto:

Článek 1

Tento protokol pozměňuje Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouva o ESAE“) ve znění platném v okamžiku vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost.

Odchylně od ustanovení článku IV-437 Smlouvy o Ústavě pro Evropu a aniž jsou dotčena jiná ustanovení tohoto protokolu, právní účinky změn Smlouvy o ESAE smlouvami a akty, jež byly zrušeny v souladu s článkem IV-437 Smlouvy o Ústavě pro Evropu, jakož i právní účinky platných aktů přijatých na základě Smlouvy o ESAE nejsou dotčeny.

Článek 2

Název hlavy III Smlouvy o ESAE „Institucionální ustanovení“ se nahrazuje názvem „Institucionální a finanční ustanovení“.

Článek 3

Na začátek hlavy III Smlouvy o ESAE se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA I

POUŽITÍ NĚKTERÝCH USTANOVENÍ SMLOUVY O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

Článek 106a

1. Články I-19 až I-29, články I-31 až I-39, články I-49 a I-50, články I-53 až I-56, články I-58 až I-60, články III-330 až III-372, články III-374 a III-375, články III-378 až III-381, články III-384 a III-385, články III-389 až III-392, články III-395 až III-410, články III-412 až III-415, články III-427, III-433, IV-439 a IV- 443 Smlouvy o Ústavě pro Evropu se použijí na tuto smlouvu.

2. V rámci této smlouvy se v ustanoveních uvedených v odstavci 1 a v ustanoveních protokolů připojených ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a k této smlouvě považují odkazy na Unii za odkazy na Evropské společenství pro atomovou energii a odkazy na Ústavy za odkazy na tuto smlouvu.

3. Ustanovení Smlouvy o Ústavě pro Evropu nemění ustanovení této smlouvy.“

Článek 4

V hlavě III Smlouvy o ESAE se kapitoly I, II, a III označují jako kapitoly II, III, a IV.

Článek 5

1. Zrušují se článek 3, články 107 až 132, články 136 až 143, články 146 až 156, články 158 až 163, články 165 až 170, články 173, 173a a 175, články 177 až 179a, články 180b, 181, 183, 183a, 190 a 204.

2. Protokoly dříve připojené ke Smlouvě o ESAE se zrušují.

Článek 6

Název hlavy IV Smlouvy o ESAE „Finanční ustanovení“ se nahrazuje názvem „Zvláštní finanční ustanovení“.

Článek 7

1. V čl. 38 třetím pododstavci a v čl. 82 třetím pododstavci Smlouvy o ESAE se odkazy na články 141 a 142 nahrazují odkazy na články III-360 a III-361 Ústavy.

2. V čl. 171 odst. 2 a v čl. 176 odst. 3 Smlouvy o ESAE se odkaz na článek 183 nahrazuje odkazem na článek III-412 Ústavy.

3. V čl. 172 odst. 4 Smlouvy o ESAE se odkaz na čl. 177 odst. 5 nahrazuje odkazem na článek III-404 Ústavy.

4. V článcích 38, 82, 96 a 98 Smlouvy o ESAE se výraz „směrnice“ nahrazuje výrazem „evropské nařízení“.

5. Ve Smlouvě o ESAE se výraz „rozhodnutí“ nahrazuje výrazem „evropské rozhodnutí“, s výjimkou článku 18, 20 a 23, čl. 53 prvního pododstavce a případů, kdy se jedná o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie.

6. Ve Smlouvě o ESAE se výraz „Soudní dvůr“ nahrazuje výrazem „Soudní dvůr Evropské unie“.

Článek 8

Článek 191 Smlouvy o ESAE se nahrazuje tímto:

„Článek 191

Společenství požívá na území členských států výsad a imunit nezbytných k plnění svého poslání za podmínek stanovených v Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie.“

Článek 9

Článek 198 Smlouvy o ESAE se nahrazuje tímto:

„Článek 198

Nestanoví-li tato smlouva jinak, použijí se její ustanovení na evropská území členských států a na ta mimoevropská území, jež podléhají jejich pravomoci.

Použijí se též na ta evropská území, za jejichž vnější vztahy převzal odpovědnost některý členský stát.

Ustanovení této smlouvy se vztahují na Alandy s odchylkami, jež byly původně obsaženy ve smlouvě uvedené v čl. IV-437 odst. 2 písm. d) Smlouvy o Ústavě pro Evropu a které byly převzaty do Protokolu o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky a Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.

Odchylně od prvního, druhého a třetího pododstavce se

a)	tato smlouva nevztahuje na Faerské ostrovy ani na Grónsko;

b)	tato smlouva nevztahuje na výsostné oblasti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru;

c)	tato smlouva nevztahuje na zámořské země a území, jež udržují zvláštní vztahy se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a jež nejsou zahrnuty v seznamu v příloze II Smlouvy o Ústavě pro Evropu;

tato smlouva vztahuje na britské Normanské ostrovy a ostrov Man jen v míře nezbytné pro zajištění použitelnosti pravidel, jež byly pro tyto ostrovy původně stanoveny ve smlouvě uvedené v čl. IV-437 odst. 2 písm. a) Smlouvy o Ústavě pro Evropu a které byly převzaty do Protokolu o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky a Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.“

Článek 10

Článek 206 Smlouvy o ESAE se mění takto:

„Článek 206

Společenství může uzavřít s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi dohody o přidružení, které stanoví vzájemná práva a povinnosti, společné postupy a zvláštní řízení.

Tyto dohody uzavírá jednomyslným rozhodnutím Rada po konzultaci s Evropským parlamentem.

Pokud tyto smlouvy vyžadují změny této smlouvy, musí být tyto změny nejprve přijaty postupem podle článku IV-443 Smlouvy o Ústavě pro Evropu.“

Článek 11

V článku 225 Smlouvy o ESAE se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Anglické, české, dánské, estonské, irské, finské, litevské, lotyšské, maďarské, maltské, polské, portugalské, řecké, slovenské, slovinské, španělské a švédské znění Smlouvy jsou rovněž závazná.“

Článek 12

Příjmy a výdaje Evropského společenství pro atomovou energii, s výjimkou příjmů a výdajů Zásobovací agentury a společných podniků, se zapisují do rozpočtu Unie.

B. PŘÍLOHY

SMLOUVY O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

PŘÍLOHA I

SEZNAM

UVEDENÝ V ČLÁNKU III-226 ÚSTAVY

1 – Číslo Kombinované nomenklatury	2 – Popis zboží
KAPITOLA 1	Živá zvířata
KAPITOLA 2	Maso a poživatelné droby
KAPITOLA 3	Ryby, korýši a měkkýši
KAPITOLA 4	Mléko a mléčné výrobky; ptačí vejce; přírodní med
KAPITOLA 5
0504	Střeva, měchýře a žaludky ze zvířat (jiných než ryb), celé a jejich části
0515	Produkty živočišného původu jinde neuvedené ani nezahrnuté; mrtvá zvířata kapitol 1 nebo 3, nevhodná k lidské spotřebě
KAPITOLA 6	Živé rostliny a květinářské produkty
KAPITOLA 7	Jedlá zelenina, rostliny, kořeny a hlízy
KAPITOLA 8	Jedlé ovoce; slupky citrusových plodů a melounů
KAPITOLA 9	Káva, čaj, koření, kromě maté (čísla 0903)
KAPITOLA 10	Obiloviny
KAPITOLA 11	Mlýnské výrobky; slad; škroby; lepek; inulin
KAPITOLA 12	Olejnatá semena a olejnaté plody; různá zrna a plody; průmyslové a léčivé rostliny; sláma a pícniny
KAPITOLA 13
ex 1303	Pektin
KAPITOLA 15
1501	Vepřové sádlo a jiný lisovaný nebo tavený vepřový tuk; lisovaný nebo tavený drůbeží tuk
1502	Hovězí, ovčí nebo kozí lůj, surový nebo tavený, též „premier jus“
1503	Stearin z vepřového sádla, olein z vepřového sádla, oleostearin a oleomargarin, neemulgované, nesmíchané ani jinak neupravené
1504	Tuky a oleje z ryb a z mořských savců, též rafinované
1507	Ztužené rostlinné oleje, tekuté nebo pevné, surové, čištěné nebo rafinované
1512	Tuky a oleje živočišné nebo rostlinné, hydrogenované, též rafinované, ale jinak neupravené
1513	Margarin, umělé vepřové sádlo a jiné upravené potravinové tuky
1517	Zbytky po zpracování živočišných tuků nebo živočišných nebo rostlinných vosků
KAPITOLA 16	Přípravky z masa, ryb, korýšů nebo měkkýšů
KAPITOLA 17
1701	Řepný a třtinový cukr, v pevném stavu
1702	Ostatní cukry; cukerné sirupy; umělý med (též smíšený s přírodním medem); karamel
1703	Melasa, též odbarvená
1705 (37)	Aromatizované nebo barvené cukry, sirupy a melasy, vyjma ovocných šťáv přísadou cukru v jakémkoli poměru
KAPITOLA 18
1801	Kakaové boby, též ve zlomcích, surové nebo pražené
1802	Kakaové skořápky, slupky a ostatní kakaové odpady
KAPITOLA 20	Přípravky ze zeleniny, poživatelných rostlin, ovoce nebo z jiných rostlin nebo částí rostlin
KAPITOLA 22
2204	Hroznový mošt částečně zkvašený nebo hroznový mošt, jehož kvašení bylo zastaveno jinak než přidáním alkoholu
2205	Víno z čerstvých hroznů; hroznový mošt z čerstvých hroznů, jehož kvašení bylo zastaveno přidáním alkoholu
2207	Ostatní kvašené nápoje (jablečné, hruškové, medovina)
ex 2208 (37) ex 2209 (37)	Ethylalkohol denaturovaný či nedenaturovaný, o jakémkoli obsahu alkoholu, získávaný ze zemědělských produktů uvedených v této příloze, vyjma destilátů, likérů a jiných lihových nápojů a složených lihových přípravků (tzv. koncentrované extrakty) pro výrobu alkoholických nápojů
ex 2210 (37)	Stolní ocet a jeho náhražky
KAPITOLA 23	Zbytky a odpady v potravinářském průmyslu; připravené krmivo
KAPITOLA 24
2401	Nezpracovaný tabák, tabákový odpad
KAPITOLA 45
4501	Surový přírodní korek, korkový odpad; granulovaný nebo na prach rozemletý
KAPITOLA 54
5401	Len surový, máčený, třený, vochlovaný nebo jinak zpracovaný, avšak, nespředený, koudel a odpad (včetně rozvlákněného materiálu)
KAPITOLA 57
5701	Pravé konopí (Cannabis sativa) surové, máčené, třené, vochlované nebo jinak zpracované, avšak nespředené, koudel a odpad (včetně rozvlákněného materiálu)

PŘÍLOHA II

ZÁMOŘSKÉ ZEMĚ A ÚZEMÍ, NA NĚŽ SE VZTAHUJE ČÁST III HLAVA IV ÚSTAVY

—

Grónsko

—	Nová Kaledonie a závislá území

—	Francouzská Polynésie

—	Francouzská jižní a antarktická území

—	ostrovy Wallis a Futuna

—

Mayotte

—	Saint-Pierre a Miquelon

—

Aruba

—

Nizozemské Antily:

—

Bonaire

—

Curaçao

—

Saba

—	Sint Eustatius

—	Sint Maarten

—

Anguilla

—	Kajmanské ostrovy

—

Falklandy

—	Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy

—	Montserrat

—

Pitcairn

—	Svatá Helena a závislá území

—	Britské území v Antarktidě

—	Britské indickooceánské území

—	Turks a Caicos

—	Britské Panenské ostrovy

—

Bermudy

(1) Úř. věst. L 73, 27.3.1972, s. 47.

(2) Úř. věst. L 73, 27.3.1972, s. 84.

(3) Úř. věst. L 291, 19.11.1979, s. 163.

(4) Úř. věst. C 241, 29.8.1994, s. 322.

(5) Úř. věst. C 241, 29.8.1994, s. 355.

(6) Úř. věst. 241, 29.8.1994, s. 364.

(7) Úř. věst. 241, 29.8.1994, s. 365.

(8) Úř. věst. 241, 29.8.1994, s. 367.

(9) Úř. věst. C 241, 29.8.1994, s. 370.

(10) Úř. věst. L 1, 3.1.1994, s. 3.

(11) Úř. věst. L 253, 7.10.2000, s. 42.

(12) Úř. věst. L 79, 22.03.02, s. 42.

(13) Nařízení (EHS) č. 3906/89 (Úř. věst. L 375, 23.12.1989, s. 11).

(14) Nařízení (ES) č. 2760/98 (Úř. věst. L 345, 19.12.1998, s. 49).

(15) Nařízení (ES) č. 555/2000 (Úř. věst. L 68, 16.3.2000, s. 3).

(16) Nařízení (ES) č. 1267/1999 (Úř. věst. L 161, 26.6.1999, s. 73).

(17) Nařízení (ES) č. 1268/1999 (Úř. věst. L 161, 26.6.1999, s. 87).

(18) Interinstitucionální dohoda ze dne 6. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a o zdokonalení rozpočtového procesu (Úř. věst. C 172, 18.6.1999, s. 1.).

(19) Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 103.

(20) Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 80.

(21) Úř. věst. L 232, 2.9.1999, s. 34.

(22) Jak je stanoveno v pokynech Phare (SEC (1999) 1596, aktualizováno C 3303/2 dne 6.9.2002).

(23) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.

(24) Úř. věst. L 161, 26.6.1999, s. 1.

(25) Úř. věst. L 375, 23.12.1989, s. 11.

(26) Nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1).

(27) Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1.

(28) Úř. věst. L 360, 31.12.1994, s. 2.

(29) Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26.

(30) Úř. věst. L 360, 31.12.1994, s. 2.

(31) Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2.

(32) Úř. věst. L 375, 23.12.1989, s. 11.

(33) Úř. věst. L 99, 17.4.2003, s. 8.

(34) Úř. věst. L 348, 31.12.1993, s. 2.

(35) Úř. věst. L 375, 23.12.1989, s. 11.

(36) Úř. věst. L 236, 23.9.2003, s. 33.

(37) Položka připojená článkem 1 nařízení Rady Evropského hospodářského společenství č. 7a ze dne 18. prosince 1959 (Úř. věst. 7, 31.1.1962, s. 71/61).

ZÁVĚREČNÝ AKT

KONFERENCE ZÁSTUPCŮ VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ, svolaná do Bruselu dne 30. září 2003, aby vzájemnou dohodou schválila Smlouvu o Ústavě pro Evropu, přijala tyto dokumenty:

I.

Smlouva o Ústavě pro Evropu

II.

Protokoly připojené ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu

1.

Protokol o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii

2.

Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality

3.

Protokol o statutu Soudního dvora Evropské unie

4.

Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky

5.

Protokol o statutu Evropské investiční banky

6.

Protokol o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie

7.

Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie

8.

Protokol o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky a Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království

9.

Protokol o smlouvě a aktu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky

10.

Protokol o postupu při nadměrném schodku

11.

Protokol o kritériích konvergence

12.

Protokol o Euroskupině

13.

Protokol o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s ohledem na hospodářskou a měnovou unii

14.

Protokol o některých ustanoveních týkajících se Dánska s ohledem na hospodářskou a měnovou unii

15.

Protokol o některých úkolech Národní banky Dánska

16.

Protokol o systému franku Pacifického finančního společenství

17.

Protokol o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie

18.

Protokol o použití některých hledisek článku III-130 Ústavy na Spojené království a Irsko

19.

Protokol o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví a na soudní spolupráci v občanských věcech a policejní spolupráci

20.

Protokol o postavení Dánska

21.

Protokol o vnějších vztazích členských států, pokud jde o překračování vnějších hranic

22.

Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států

23.

Protokol o stálé strukturované spolupráci stanovené čl. I-41 odst. 6 a článkem III-312 Ústavy

24.

Protokol o čl. I-41 odst. 2 Ústavy

25.

Protokol o dovozu ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách do Evropské unie

26.

Protokol o nabývání nemovitostí v Dánsku

27.

Protokol o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech

28.

Protokol o článku III-214 Ústavy

29.

Protokol o hospodářské, sociální a územní soudržnosti

30.

Protokol o zvláštní úpravě vztahující se na Grónsko

31.

Protokol o článku 40.3.3 Ústavy Irska

32.

Protokol k čl. I-9 odst. 2 Ústavy o přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

33.

Protokol o aktech a smlouvách, které doplnily nebo pozměnily Smlouvu o založení Evropského společenství a Smlouvu o Evropské unii

34.

Protokol o přechodných ustanoveních týkajících se orgánů a institucí Unie

35.

Protokol o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel

36.

Protokol pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii

III.

Přílohy Smlouvy o Ústavě pro Evropu

1.

Příloha I - Seznam uvedený v článku III-226 Ústavy

2.

Příloha II - Zámořské země a území, na něž se vztahuje část III hlava IV Ústavy

Konference přijala následující prohlášení, která se připojují k tomuto závěrečnému aktu:

Prohlášení týkající se ustanovení Ústavy

1.	Prohlášení k článku I-6

2.	Prohlášení k čl. I-9 odst. 2

3.	Prohlášení k článkům I-22, I-27 a I-28

4.	Prohlášení k čl. I-24 odst. 7 o rozhodnutí Evropské rady týkajícím se výkonu předsednictví Rady

5.	Prohlášení k článku I-25

6.	Prohlášení k článku I-26

7.	Prohlášení k článku I-27

8.	Prohlášení k článku I-36

9.	Prohlášení k článkům I-43 a III-329

10.	Prohlášení k článku I-51

11.	Prohlášení k článku I-57

12.	Prohlášení o vysvětleních vztahujících se k Listině základních práv

13.	Prohlášení k článku III-116

14.	Prohlášení k článkům III-136 a III-267

15.	Prohlášení k článkům III-160 a III-322

16.	Prohlášení k čl. III-167 odst. 2 písm. c)

17.	Prohlášení k článku III-184

18.	Prohlášení k článku III-213

19.	Prohlášení k článku III-220

20.	Prohlášení k článku III-243

21.	Prohlášení k článku III-248

22.	Prohlášení k článku III-256

23.	Prohlášení k čl. III-273 odst. 1 druhému pododstavci

24.	Prohlášení k článku III-296

25.	Prohlášení k článku III-325 o sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod členskými státy týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva

26.	Prohlášení k čl. III-402 odst. 4

27.	Prohlášení k článku III-419

28.	Prohlášení k čl. IV-440 odst. 7

29.	Prohlášení k čl. IV-448 odst. 2

30.	Prohlášení o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu

Prohlášení týkající se protokolů připojených k Ústavě

Prohlášení k Protokolu o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky a Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království

31.	Prohlášení o Alandách

32.	Prohlášení o Saamech

Prohlášení k Protokolu o smlouvě a aktu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Slovinské republiky a Slovenské republiky

33.	Prohlášení o výsostných oblastech Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru

34.	Prohlášení Komise o výsostných oblastech Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru

35.	Prohlášení o Jaderné elektrárně Ignalina v Litvě

36.	Prohlášení o pozemním průjezdu osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace

37.	Prohlášení o blocích 1 a 2 Jaderné elektrárny Bohunice V1 na Slovensku

38.	Prohlášení o Kypru

39.	Prohlášení k Protokolu o postavení Dánska

40.	Prohlášení k Protokolu o přechodných ustanoveních týkajících se orgánů a institucí Unie

41.	Prohlášení o Itálii

Konference dále vzala na vědomí následující prohlášení, která se připojují k tomuto závěrečnému aktu:

42.	Prohlášení Nizozemského království k článku I-55

43.	Prohlášení Nizozemského království k článku IV-440

44.	Prohlášení Spolkové republiky Německo, Irska, Maďarské republiky, Rakouské republiky a Švédského království

45.	Prohlášení Španělského království a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

46.	Prohlášení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o definici pojmu „státní příslušníci“

47.	Prohlášení Španělského království o definici pojmu „státní příslušníci“

48.	Prohlášení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o volebním právu pro volby do Evropského parlamentu

49.	Prohlášení Belgického království o vnitrostátních parlamentech

50.	Prohlášení Lotyšské republiky a Maďarské republiky o způsobu psaní názvu jednotné měny ve Smlouvě o Ústavě pro Evropu

Hecho en Roma, el veintinueve de octubre del dos mil cuatro.

V Římě dne dvacátého devátého října dva tisíce čtyři

Udfærdiget i Rom den niogtyvende oktober to tusind og fire.

Geschehen zu Rom am neunundzwanzigsten Oktober zweitausendundvier.

Kahe tuhande neljanda aasta oktoobrikuu kahekümne üheksandal päeval Roomas

Έγινε στη Ρώμη, στις είκοσι εννέα Οκτωβρίου δύο χιλιάδες τέσσερα.

Done at Rome on the twenty-ninth day of October in the year two thousand and four.

Fait à Rome, le vingt-neuf octobre deux mille quatre.

Arna dhéanamh sa Róimh, an naoú lá fichead de Dheireadh Fómhair sa bhliain dhá mhíle is a ceathair

Fatto a Roma, addi' ventinove ottobre duemilaquattro.

Romā, divi tūkstoši ceturtā gada divdesmit devītajā oktobrī

Priimta du tūkstančiai ketvirtų metų spalio dvidešimt devintą dieną Romoje

Kelt Rómában, a kétezer-negyedik év október havának huszonkilencedik napján

Magħmul f'Ruma fid-disa' u għoxrin jum ta' Ottubru tas-sena elfejn u erbgħa

Gedaan te Roma, de negenentwintigste oktober tweeduizendvier.

Sporządzono w Rzymie dnia dwudziestego dziewiątego października roku dwutysięcznego czwartego

Feito em Roma, em vinte e nove de Outubro de dois mil e quatro

V Ríme dvadsiatehodeviateho októbra dvetisícštyri

V Rimu, devetindvajsetega oktobra leta dva tisoč štiri

Tehty Roomassa kahdentenakymmenentenäyhdeksäntenä päivänä lokakuuta vuonna kaksituhattaneljä.

Som skedde i Rom den tjugonionde oktober tjugohundrafyra.

Pour Sa Majesté le Roi des Belges

Voor Zijne Majesteit de Koning der Belgen

Für Seine Majestät den König der Belgier

Cette signature engage également la Communauté française, la Communauté flamande, la Communauté germanophone, la Région wallonne, la Région flamande et la Région de Bruxelles-Capitale.

Deze handtekening verbindt eveneens de Vlaamse Gemeenschap, de Franse Gemeenschap, de Duitstalige Gemeenschap, het Vlaamse Gewest, het Waalse Gewest en het Brussels Hoofdstedelijk Gewest.

Za prezidenta České republiky

For Hendes Majestæt Danmarks Dronning

Für den Präsidenten der Bundesrepublik Deutschland

Eesti Vabariigi Presidendi nimel

Για τον Πρόεδρο της Ελληνικής Δημοκρατίας

Por Su Majestad el Rey de España

Pour le Président de la République française

Thar ceann Uachtarán na hÉireann

For the President of Ireland

Per il Presidente della Repubblica italiana

Για τον Πρόεδρο της Κυπριακής Δημοκρατίας

Latvĳas Republikas Valsts prezidentes vārdā

Lietuvos Respublikos Prezidento vardu

Pour Son Altesse Royale le Grand-Duc de Luxembourg

A Magyar Köztársaság Elnöke részéről

Għall-President ta' Malta

Voor Hare Majesteit de Koningin der Nederlanden

Für den Bundespräsidenten der Republik Österreich

Za Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej

Pelo Presidente da República Portuguesa

Za predsednika Republike Slovenĳe

Za prezidenta Slovenskej republiky

Suomen Tasavallan Presidentin puolesta

För Republiken Finlands President

För Konungariket Sveriges regering

For Her Majesty the Queen of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland

Han firmado asimismo la presente Acta final, en su condición de Estados candidatos a la adhesión a la Unión Europea, observadores ante la Conferencia:

Tento závěrečný akt rovněž podepsali pozorovatelé při Konferenci, jakožto státy kandidující na přistoupení k Evropské unii:

Følgende observatører ved konferencen har ligeledes undertegnet denne slutakt i deres egenskab af kandidatstater til Den Europæiske Union:

Als Beobachter bei der Konferenz haben in ihrer Eigenschaft als Kandidaten für den Beitritt zur Europäischen Union ferner diese Schlussakte unterzeichnet:

Käesoleva lõppakti on allkirjastanud Euroopa Liidu kandidaatriikide esindajatena ka konverentsi vaatlejad:

Την παρούσα Τελική Πράξη υπέγραψαν επίσης, υπό την ιδιότητά τους ως υποψηφίων για προσχώρηση στην Ευρωπαϊκή Ένωση κρατών, οι παρατηρητές κατά τη Διάσκεψη:

The following have also signed this Final Act, in their capacity as candidate States for accession to the European Union, having been observers to the Conference:

Ont également signé le présent acte final, en leur qualité d'États candidats à l'adhésion de l'Union européenne, observateurs auprès de la Conférence:

Shínigh na breathnóirí seo a leanas ag an gComhdháil an Ionstraim Chríochnaítheach seo freisin ina gcáil mar Stáit iarrthacha don Aontas Eorpach:

Hanno altresì firmato il presente atto finale, in qualità di Stati candidati all'Unione europea, osservatori nella Conferenza

Šo Nobeiguma aktu kā Eiropas Savienības pievienošanās kandidātvalstu vadītāji ir parakstījuši arī šādi Konferences novērotāji:

Baigiamąjį aktą taip pat pasirašo į Europos Sąjungą stojančios valstybės kandidatės, Konferencijos stebėtojos:

Ezt az záróokmányt a Európai Unió tagjelölt államaiként, amelyek a Konferencián megfigyelőként vettek részt, a következők is aláírták:

Iffirmaw ukoll dan l-Att Finali, fil-kapaċità tagħhom ta' Stati kandidati ta' l-Unjoni Ewropea, bħala osservaturi għall-Konferenza:

Deze Slotakte is tevens ondertekend door de volgende kandidaat-lidstaten van de Europese Unie, waarnemers bij de Conferentie:

Niniejszy Akt Końcowy został również podpisany przez Państwa kandydujące do przystąpienia do Unii Europejskiej, będące obserwatorami przy Konferencji:

Assinaram igualmente a presente Acta Final, na qualidade de Estados candidatos à adesão à União Europeia, observadores na Conferência:

V postavení štátov uchádzajúcich sa o pristúpenie k Európskej únii a v postavení pozorovateľov na konferencii podpísali tento záverečný akt:

To sklepno listino so kot države kandidatke za pristop k Evropski uniji in kot opazovalke Konference, podpisali tudi

Tämän päätösasiakirjan ovat Euroopan unionin jäsenehdokasvaltioina allekirjoittaneet myös konferenssiin tarkkailijoina osallistuneet:

Nedanstående observatörer vid konferensen har, i sin egenskap av kandidatstater inför anslutning till Europeiska unionen, likaledes undertecknat denna slutakt:

Зa Peпублика Бьлгария

Pentru România

Türkiye Cumhuriyeti Adına

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 310

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 47 16. prosince 2004

Oznámeníč.	Obsah	Strana

2004/C 310/1	Smlouva o Ústavě pro Evropu	1
	PREAMBULE	3
	ČÁST I	11
	VYMEZENÍ A CÍLE UNIE	11
	ZÁKLADNÍ PRÁVA A OBČANSTVÍ UNIE	13
	PRAVOMOCI UNIE	14
	ORGÁNY A INSTITUCE UNIE	18
	INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC	18
	OSTATNÍ ORGÁNY A PORADNÍ INSTITUCE UNIE	25
	VÝKON PRAVOMOCÍ UNIE	26
	SPOLEČNÁ USTANOVENÍ	26
	ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ	29
	POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE	33
	DEMOKRATICKÝ ŽIVOT UNIE	34
	FINANCE UNIE	36
	UNIE A JEJÍ SOUSEDÉ	38
	ČLENSTVÍ V UNII	38
	LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV UNIE	41
	PREAMBULE	41
	DŮSTOJNOST	42
	SVOBODY	43
	ROVNOST	46
	SOLIDARITA	47
	OBČANSKÁ PRÁVA	50
	SOUDNICTVÍ	52
	OBECNÁ USTANOVENÍ UPRAVUJÍCÍ VÝKLAD A POUŽITÍ LISTINY	53
	POLITIKY A FUNGOVÁNÍ UNIE	55
	OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ	55
	ZÁKAZ DISKRIMINACE A OBČANSTVÍ	56
	VNITŘNÍ POLITIKY A ČINNOSTI	58
	VNITŘNÍ TRH	58
	Vytvoření a fungování vnitřního trhu	58
	Volný pohyb osob a služeb	59
	Pracovníci	59
	Svoboda usazování	61
	Volný pohyb služeb	63
	Volný pohyb zboží	64
	Celní unie	64
	Celní spolupráce	65
	Zákaz množstevních omezení	65
	Kapitál a platby	66
	Pravidla hospodářské soutěže	68
	Pravidla vztahující se na podniky	68
	Státní podpory	71
	Daňová ustanovení	73
	Společná ustanovení	73
	HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ POLITIKA	76
	Hospodářská politika	76
	Měnová politika	81
	Institucionální ustanovení	84
	Ustanovení týkající se členských států, jejichž měnou je euro	85
	Přechodná ustanovení	86
	POLITIKY V DALŠÍCH OBLASTECH	91
	Zaměstnanost	91
	Sociální politika	93
	Hospodářská, sociální a územní soudržnost	98
	Zemědělství a rybolov	99
	Životní prostředí	103
	Ochrana spotřebitele	105
	Doprava	105
	Transevropské sítě	108
	Výzkum a technologický rozvoj a vesmír	109
	Energetika	112
	PROSTOR SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA	113
	Obecná ustanovení	113
	Politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví	114
	Soudní spolupráce v občanských věcech	117
	Soudní spolupráce v trestních věcech	118
	Policejní spolupráce	121
	OBLASTI, VE KTERÝCH UNIE MŮŽE VÉST PODPŮRNOU, KOORDINAČNÍ NEBO DOPLŇKOVOU ČINNOST	123
	Veřejné zdraví	123
	Průmysl	125
	Kultura	125
	Cestovní ruch	126
	Všeobecné vzdělávání, mládež, sport a odborné vzdělávání	127
	Civilní ochrana	128
	Správní spolupráce	129
	PŘIDRUŽENÍ ZÁMOŘSKÝCH ZEMÍ A ÚZEMÍ	129
	VNĚJŠÍ ČINNOST UNIE	131
	OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ	131
	SPOLEČNÁ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA	133
	Společná ustanovení	133
	Společná bezpečnostní a obranná politika	138
	Finanční ustanovení	141
	SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA	142
	SPOLUPRÁCE SE TŘETÍMI ZEMĚMI A HUMANITÁRNÍ POMOC	143
	Rozvojová spolupráce	143
	Hospodářská, finanční a technická spolupráce se třetími zeměmi	144
	Humanitární pomoc	145
	OMEZUJÍCÍ OPATŘENÍ	146
	MEZINÁRODNÍ SMLOUVY	146
	VZTAHY UNIE K MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM, KE TŘETÍM ZEMÍM A DELEGACE UNIE	149
	PROVÁDĚNÍ DOLOŽKY SOLIDARITY	149
	FUNGOVÁNÍ UNIE	150
	INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ	150
	Orgány	150
	Evropský parlament	150
	Evropská rada	153
	Rada ministrů	153
	Evropská Komise	154
	Soudní dvůr Evropské unie	156
	Evropská centrální banka	164
	Účetní dvůr	165
	Poradní instituce Unie	167
	Výbor regionů	167
	Hospodářský a sociální výbor	168
	Evropská investiční banka	169
	Ustanovení společná orgánům, institucím a jiným subjektům Unie	170
	FINANČNÍ USTANOVENÍ	173
	Víceletý finanční rámec	173
	Roční rozpočet Unie	174
	Plnění rozpočtu a absolutorium	177
	Společná ustanovení	178
	Boj proti podvodům	179
	POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE	180
	SPOLEČNÁ USTANOVENÍ	182
	OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ	186
	Protokoly a přílohy	203
	ZÁVĚREČNÝ AKT	401