Úřední věstník L 150/2014

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/1

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 510/2014

ze dne 16. dubna 2014

o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 a (ES) č. 614/2009

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 této Smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je třeba upravit nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 (3) a nařízení Rady (ES) č. 614/2009 (4), zejména s ohledem na zavedení rozlišení mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty. Dále je třeba provést úpravy s cílem zlepšit jasnost a transparentnost stávajících textů.

(2)	Až do 31. prosince 2013 bylo hlavním nástrojem společné zemědělské politiky (dále jen „SZP“) stanoveným ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 (5).

(3)

V rámci reformy SZP bylo nařízení (ES) č. 1234/2007 nahrazeno s účinkem ode dne 1. ledna 2014 nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (6). Nařízení (ES) č. 1216/2009 a (ES) č. 614/2009 by měla být upravena tak, aby zohledňovala uvedené nařízení v zájmu zachování soudržnosti právní úpravy obchodování se třetími zeměmi týkající se zemědělských produktů na straně jedné a zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů na straně druhé.

(4)

Některé zemědělské produkty se používají k výrobě zpracovaných zemědělských produktů i zboží neuvedeného v příloze I Smlouvy o fungování EU. Je nezbytné přijmout opatření jak v rámci SZP, tak v rámci společné obchodní politiky, aby se zohlednil vliv, jejž má obchod s těmito produkty a zbožím na dosažení cílů článku 39 Smlouvy o fungování EU, a účinky, jež mají opatření přijatá podle článku 43 Smlouvy o fungování EU na hospodářské postavení těchto produktů a zboží, s ohledem na rozdíly mezi výrobními a obchodními náklady na zemědělské produkty v Unii a na světovém trhu.

(5)

Aby se zohlednily různé situace zemědělství a potravinářského průmyslu v Unii, rozlišuje se v Unii mezi zemědělskými produkty uvedenými v příloze I Smlouvy o fungování EU a zpracovanými zemědělskými produkty neuvedenými v dané příloze. Stejné rozlišování nemusí existovat v některých třetích zemích, se kterými Unie uzavírá dohody. Proto je třeba stanovit rozšíření působnosti obecných pravidel pro zpracované zemědělské produkty neuvedené v příloze I Smlouvy o fungování EU na některé zemědělské produkty uvedené v dané příloze, stanoví-li mezinárodní dohoda připodobnění těchto dvou typů produktů.

(6)	Odkazuje-li toto nařízení na mezinárodní dohody uzavřené nebo prozatímně uplatňované Unií v souladu se Smlouvou o fungování EU, chápe se takový odkaz jako odkaz na článek 218 Smlouvy o fungování EU.

(7)	Za účelem vyloučení nebo napravení negativních účinků, jež by mohl mít dovoz určitých zpracovaných zemědělských produktů na trh Unie a na účinnost SZP, by mělo být možné, aby dovoz takových produktů při splnění určitých podmínek podléhal dodatečnému clu.

(8)

Vaječný albumin a mléčný albumin jsou zpracovanými zemědělskými produkty, které nejsou uvedeny v příloze I Smlouvy o fungování EU. Z důvodu harmonizace a zjednodušení by měl být společný obchodní režim pro vaječný albumin a mléčný albumin, stanovený v nařízení (ES) č. 614/2009, začleněn do právní úpravy obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů. Vzhledem k tomu, že vejce mohou být do značné míry nahrazena vaječným albuminem a do určité míry mléčným albuminem, měla by právní úprava obchodování pro vaječný albumin a mléčný albumin odpovídat právní úpravě obchodování stanovené pro vejce.

(9)

Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení týkající se preferenčního obchodního režimu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 (7), je nutné stanovit hlavní pravidla právní úpravy obchodování se zpracovanými zemědělskými produkty a zbožím neuvedeným v příloze I vzniklým zpracováním zemědělských produktů. Rovněž je nutné zajistit, aby byla stanovena snížená dovozní cla a celní kvóty, a poskytování vývozních náhrad v souladu s těmito hlavními pravidly. Tato pravidla a ustanovení by měla brát v úvahu omezení týkající se dovozních cel a vývozních subvencí, jež vyplývají ze závazků přijatých Unií v rámci dohod Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) a dvoustranných dohod.

(10)

Z důvodu těsné provázanosti trhů s vaječným albuminem a s mléčným albuminem a trhu s vejci by mělo být možné vyžadovat předložení dovozní licence pro dovoz vaječného albuminu a mléčného albuminu a pozastavit režim aktivního zušlechťovacího styku pro vaječný albumin a mléčný albumin, pokud hrozí, že režim aktivního zušlechťovacího styku pro vaječný albumin a mléčný albumin by narušil nebo mohl narušit trh Unie s těmito produkty nebo s vejci. Mělo by být možné, aby vydávání dovozních licencí pro vaječný albumin a mléčný albumin a propuštění těchto produktů, na něž se licence vztahuje, do volného oběhu bylo podmíněno požadavky týkajícími se původu, provenience, pravosti a znaků jakosti produktů.

(11)

Za účelem zohlednění rozvoje obchodu a vývoje na trhu, potřeby trhů s vaječným albuminem a mléčným albuminem nebo trhu s vejci a zohlednění výsledků sledování dovozu vaječného albuminu a mléčného albuminu by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o pravidla pro podmínění dovozu vaječného albuminu a mléčného albuminu za účelem propuštění do volného oběhu předložením dovozní licence, předpisy o právech a povinnostech vyplývajících z této dovozní licence a jejích právních účinků, pravidla týkající se případů, kdy lze použít přípustnou odchylku, pokud jde o dodržování povinnosti dovážet množství uvedené v licenci, pravidla, která podmiňují vydávání dovozních licencí a propuštění do volného oběhu předložením dokladu vydaného třetí zemí nebo subjektem, který potvrdí mimo jiné původ, pravost a znaky jakosti produktů, provenienci, pravidla pro převod dovozních licencí nebo omezení jejich převodu, případy, kdy se nevyžaduje předložení dovozní licence, a případy, v nichž se vyžaduje či nevyžaduje složení jistoty zaručující, že produkty jsou dovezeny v době platnosti licence.

(12)

Některé zpracované zemědělské produkty neuvedené v příloze I Smlouvy o fungování EU se získávají ze zemědělských produktů, které podléhají SZP. Cla, která se vztahují na dovoz těchto zpracovaných zemědělských produktů, by měla vyrovnávat rozdíl mezi cenami na světovém trhu a cenami zemědělských produktů použitých při jejich výrobě na trhu Unie a přitom zajišťovat konkurenceschopnost průmyslu zpracování daných zemědělských produktů.

(13)

Podle některých mezinárodních dohod je v rámci obchodní politiky Unie stanoveno snížení nebo postupné zrušení zemědělských složek dovozních cel pro zpracované zemědělské produkty, dodatečných cel u cukru a mouky a valorických cel. Mělo by být možné, aby tato snížení byla stanovena v poměru k zemědělským složkám uplatňovaným při nepreferenčním obchodu.

(14)

Zemědělská složka dovozního cla by měla vyrovnat rozdíl cen zemědělských produktů použitých při výrobě dotyčných zpracovaných zemědělských produktů na světovém trhu a na trhu Unie. Proto je třeba zachovat úzkou spojitost mezi výpočtem zemědělské složky dovozního cla uplatňovaného na zpracované zemědělské produkty a dovozního cla uplatňovaného na zemědělské produkty dovezené v nezměněném stavu.

(15)

Za účelem provádění mezinárodních dohod, jež stanoví snížení nebo postupné ukončení dovozních cel u zpracovaných zemědělských produktů na základě konkrétních zemědělských produktů použitých nebo považovaných za použité při výrobě zpracovaných zemědělských produktů, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o vytvoření seznamu těchto zemědělských produktů považovaných za použité při výrobě zpracovaných zemědělských produktů, stanovení ekvivalentních množství a pravidel pro převod jiných zemědělských produktů na ekvivalentní množství těchto konkrétních zemědělských produktů považovaných za použité, stanovení prvků nezbytných pro výpočet snížené zemědělské složky a snížených dodatečných cel a stanovení metod tohoto výpočtu a stanovení zanedbatelného množství, pro než mají být snížené zemědělské složky a dodatečná cla u cukru a mouky stanoveny jako nulové.

(16)

Je možné, aby byly celní koncese na dovoz poskytnuty pro neomezená množství dotyčného zboží nebo pro omezená množství v rámci celní kvóty. Jsou-li podle některých mezinárodních dohod poskytnuty celní koncese v rámci celních kvót, měly by být tyto kvóty otevřené a spravované Komisí. Z praktických důvodů je třeba, aby řízení nezemědělské složky dovozních cel u zboží, pro které byly dohodnuty celní preference, podléhalo stejným pravidlům jako řízení zemědělské složky.

(17)

Z důvodu těsné provázanosti trhů s vaječným albuminem a s mléčným albuminem a trhu s vejci by měly být celní kvóty pro vaječný albumin a mléčný albumin otevřené a spravované stejným způsobem jako celní kvóty pro vejce podle nařízení (EU) č. 1308/2013. Způsob správy by měl, pokud je to nezbytné, brát v úvahu požadavky na zásobování trhu Unie a nutnost zachovat jeho rovnováhu a měl by být založen na způsobech používaných v minulosti, a to s ohledem na práva vyplývající z dohod uzavřených v rámci WTO.

(18)

Za účelem zajištění rovného přístupu na trh a rovného zacházení pro hospodářské subjekty, zohlednění požadavků na zásobování trhu Unie a zachování rovnováhy na tomto trhu, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné podat žádost v rámci celní kvóty, pravidla pro převod práv v rámci celní kvóty, podmínění účasti na celní kvótě složením jistoty a zvláštní vlastnosti, požadavky a omezení vztahující se na celní kvóty.

(19)

Za účelem zajištění možnosti, aby vyvážené produkty při dovozu do třetí země za určitých podmínek využívaly výhod zvláštního zacházení podle mezinárodních dohod uzavřených Unií v souladu se Smlouvou o fungování EU, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o pravidla, podle nichž musí příslušné orgány členských států na požádání a po náležité kontrole vystavit potvrzení, že dané podmínky jsou splněny u produktů, které v případě vývozu mohou využívat výhod zvláštního zacházení při dovozu do třetí země, jsou-li splněny určité podmínky.

(20)

Je možné, že poptávka zpracovatelského průmyslu po zemědělských surovinách nebude moci být za podmínek hospodářské soutěže plně uspokojena zemědělskými surovinami Unie. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (8), umožňuje propuštění takového zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku s výhradou splnění hospodářských podmínek vymezených nařízením Komise (EHS) č. 2454/93 (9). Nařízení (EHS) č. 2913/1992 se nahrazuje nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (10), ale s účinností pouze od 1. června 2016. Je proto vhodné odkazovat v tomto nařízení na nařízení (EHS) č. 2913/1992, zejména s ohledem na to, že v budoucnosti mají být odkazy na nařízení (EHS) č. 2913/1992 považovány za odkazy na nařízení (EU) č. 952/2013. Za jasně stanovených okolností by hospodářské podmínky pro propuštění určitého množství zemědělských produktů do režimu aktivního zušlechťovacího styku měly být považovány za splněné. Tato množství by měla být stanovena na základě bilance dodávek. Spravedlivý přístup k dostupným množstvím, rovné zacházení s hospodářskými subjekty a jasnost by měly být zajištěny díky systému osvědčení o režimu aktivního zušlechťovacího styku vydávaných členskými státy.

(21)

Za účelem zajištění obezřetného a účinného řízení režimu aktivního zušlechťovacího styku při zohlednění situace na trhu Unie s dotyčným zbožím a potřeb a praxe zpracovatelského průmyslu by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o seznam zemědělských produktů, pro které mohou být vydána osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, práva vyplývající z osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku a příslušné právní účinky, ustanovení týkající se převodu práv mezi hospodářskými subjekty a pravidla nezbytná pro spolehlivost a účinnost systému osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, pokud jde o pravost osvědčení, jeho převod nebo omezení tohoto převodu.

(22)

Měla by být přijata ustanovení pro poskytování vývozních náhrad v mezích stanovených závazky Unie v rámci WTO pro některé zemědělské produkty použité při výrobě zboží neuvedeného v příloze I Smlouvy o fungování EU, aby výrobci tohoto zboží nebyli penalizováni kvůli cenám, za něž musí sami nakupovat v důsledku SZP. Tyto vývozní náhrady by měly pouze vyrovnávat rozdíl mezi cenou určitého zemědělského produktu na trhu Unie a na světovém trhu. Tato ustanovení by tudíž měla být zavedena jako součást právní úpravy obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů.

(23)

Seznam zboží neuvedeného v příloze I, na které se vztahují vývozní náhrady, by měl být stanoven s ohledem na vliv rozdílu mezi cenami zemědělských produktů použitých při jeho výrobě na trhu Unie a na světovém trhu a na nezbytnost plného nebo částečného vyrovnání tohoto rozdílu, aby byl usnadněn vývoz zemědělských produktů použitých při výrobě daného zboží neuvedeného v příloze I.

(24)

Je nezbytné zajistit, že nebude poskytnuta žádná vývozní náhrada pro dovážené zboží neuvedené v příloze I propuštěné do volného oběhu, které je zpětně vyvezené, vyvezené po zpracování nebo po zapracování do jiného zboží neuvedeného v příloze I. Pokud jde o dovážené obiloviny, rýži, mléko a mléčné výrobky či vejce propuštěné do volného oběhu, je nezbytné zajistit, že nebude poskytnuta žádná vývozní náhrada, je-li zboží vyvezeno po zpracování nebo po zapracování do zboží neuvedeného v příloze I.

(25)

Sazby vývozních náhrad pro zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží neuvedeného v příloze I by měly být stanoveny podle stejných pravidel a praktických způsobů a podle stejného postupu jako sazby vývozních náhrad pro zemědělské produkty vyvážené v nezměněném stavu podle nařízení (EU) č. 1308/2013 a nařízení Rady (EU) č. 1370/2013 (11).

(26)

Vzhledem k úzké spojitosti mezi zbožím neuvedeným v příloze I na jedné straně a zemědělskými produkty, které se používají při výrobě tohoto zboží neuvedeného v příloze I, na straně druhé a rozdílům mezi tímto zbožím a těmito produkty je nezbytné stanovit používání horizontálních ustanovení týkajících se vývozních náhrad stanovených v nařízení (EU) č. 1308/2013 u zboží neuvedeného v příloze I.

(27)

Za účelem zohlednění zvláštních výrobních postupů a obchodních požadavků u zboží neuvedeného v příloze I, jež obsahuje některé zemědělské produkty, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení pravidel pro vlastnosti zboží neuvedeného v příloze I, které má být vyvezeno, a zemědělských produktů použitých při jeho výrobě, pravidel pro stanovení vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené po zpracování na zboží neuvedené v příloze I, pravidel týkajících se dokladu o složení vyváženého zboží neuvedeného v příloze I, pravidel stanovujících požadavek na prohlášení o používání některých dovážených zemědělských produktů, pravidel týkajících se připodobnění zemědělských produktů základním produktům a stanovení referenčního množství každého ze základních produktů a použití horizontálních pravidel pro vývozní náhrady pro zemědělské produkty na zboží neuvedené v příloze I.

(28)	Dodržování vývozních omezení, která vyplývají z mezinárodních dohod uzavřených nebo prozatímně uplatňovaných Unií podle Smlouvy o fungování EU, by mělo být zajištěno vydáváním osvědčení o náhradě za referenční období stanovená v dohodách s přihlédnutím k roční částce stanovené pro malé vývozce.

(29)	Vývozní náhrady by měly být poskytovány až do výše celkové částky, která je k dispozici, a to podle konkrétní situace obchodu se zbožím neuvedeným v příloze I. Systém osvědčení o náhradě by měl usnadnit účinné řízení částek náhrad.

(30)

Je třeba stanovit, že osvědčení o náhradě vydaná členskými státy jsou platná v celé Unii a že jejich vydání je podmíněno složením jistoty jako záruky toho, že hospodářský subjekt zažádá o náhradu. Měla by být stanovena pravidla pro poskytování náhrady v rámci režimu stanovení náhrady předem, podle kterých by se náhrada poskytovala pro všechny platné sazby náhrady, a dále pro složení a uvolnění jistot.

(31)

Za účelem kontroly výdajů za vývozní náhrady a provádění systému osvědčení o náhradě by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy, pokud jde o pravidla stanovující práva a povinnosti vyplývající z osvědčení o náhradě, pravidla pro jejich převod nebo omezení tohoto převodu, stanovení případů a situací, v nichž se nevyžaduje předložení osvědčení o náhradě ani složení jistoty, a stanovení přípustné odchylky, v rámci níž se neuplatní povinnost zažádat o náhradu.

(32)

Při zohledňování dopadu cílených opatření týkajících se vývozních náhrad by měla být věnována pozornost podnikům zpracovávajícím zemědělské produkty obecně, a zejména pak situaci malých a středních podniků. Malým vývozcům by s ohledem na jejich zvláštní potřeby měla být na každý rozpočtový rok přidělena celková částka, přičemž by měli být osvobozeni od povinnosti předkládat osvědčení v rámci právní úpravy udělování vývozních náhrad.

(33)

Pokud jsou podle nařízení (EU) č. 1308/2013 přijata opatření týkající se vývozu zemědělského produktu a vývoz zboží neuvedeného v příloze I s vysokým obsahem zemědělského produktu by mohl bránit dosažení cílů těchto opatření, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení rovnocenných opatření, jež mají být přijata s ohledem na vývoz tohoto zboží neuvedeného v příloze I, při dodržení veškerých závazků plynoucích z mezinárodních dohod.

(34)

Podle některých mezinárodních dohod může Unie omezit dovozní cla a částky splatné v případě vývozu za účelem celkového nebo částečného vyrovnání cenového rozdílu mezi zemědělskými produkty použitými při výrobě zpracovaných zemědělských produktů nebo příslušného zboží neuvedeného v příloze I. Pro tyto zpracované zemědělské produkty a zboží neuvedené v příloze I je třeba stanovit, že tyto částky se určují společně jako součást celkového cla a že mají vyrovnat rozdíly mezi cenami zemědělských produktů, jež je třeba vzít v úvahu na trhu dané země nebo regionu a na trhu Unie.

(35)	Jelikož složení zpracovaných zemědělských produktů a zboží neuvedeného v příloze I může být důležité pro správné uplatňování právní úpravy obchodování stanovené v tomto nařízení, mělo by být možné stanovit složení prostřednictvím kvalitativních a kvantitativních analýz.

(36)

Za účelem provádění mezinárodních dohod uzavřených Unií a zajištění jasnosti a souladu se změnami nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (12) by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplnění a změnu některých nepodstatných částí tohoto nařízení a jeho příloh pro uvedené účely.

(37)	Je třeba stanovit, že členské státy mají poskytovat Komisi a sobě navzájem informace nezbytné k provádění právní úpravy obchodování se zpracovanými zemědělskými produkty a zbožím neuvedeným v příloze I.

(38)

Za účelem zajištění jednotnosti informačních systémů a pravosti a čitelnosti dokladů a údajů předávaných spolu s nimi by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o vymezení povahy a druhu oznamovaných informací, kategorií zpracovávaných údajů, maximální doby uchovávání údajů a účelu, k němuž jsou údaje zpracovávány, práv na přístup k informacím nebo informačním systémům a podmínek, za nichž jsou tyto informace zveřejňovány.

(39)	Použije se právo Unie o ochraně osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a volném pohybu těchto údajů, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (13) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (14).

(40)

Za účelem zabránění zbytečné administrativní zátěži hospodářských subjektů a vnitrostátních orgánů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení prahové hodnoty, pod níž by neměly být vybírány nebo poskytovány částky dovozních cel, dodatečných dovozních cel, snížených dovozních cel, vývozních náhrad a částky, které mají být vybrány nebo které jsou splatné při nahrazování ceny stanovené vzájemnou dohodou.

(41)

Vzhledem k úzké spojitosti mezi zbožím neuvedeným v příloze I a zemědělskými produkty, které se používají při výrobě tohoto zboží neuvedeného v příloze I, je nezbytné stanovit, že v případě zboží neuvedeného v příloze I se obdobně použijí horizontální ustanovení týkající se jistot, kontrol, ověřování a sankcí stanovených a přijatých na základě nařízení (EU) č. 1306/2013 (15).

(42)

Za účelem zajištění uplatňování horizontálních předpisů přijatých na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 na dovozní licence a celní kvóty pro zpracované zemědělské produkty a na vývozní náhrady a osvědčení o náhradě v případě zboží neuvedeného v příloze I by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o pravidla upravující horizontální ustanovení o jistotách, kontrolách, ověřování a sankcích přijatých na základě uvedeného nařízení.

(43)

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti k přijetí aktů v přenesené pravomoci vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(44)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení s ohledem na dovoz by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o opatření, jež stanoví zpracované zemědělské produkty, na něž by se měla vztahovat dodatečná dovozní cla, aby se vyloučily nebo napravily nepříznivé dopady na trh Unie, opatření pro použití tohoto dodatečného dovozního cla, co se týče lhůt pro prokázání dovozní ceny, předkládání dokumentace a stanovení výše dodatečných dovozních cel, opatření, která stanoví reprezentativní ceny a spouštěcí objemy pro účely použití dodatečných dovozních cel, opatření týkající se formátu a obsahu dovozních licencí pro vaječný albumin a mléčný albumin, podávání žádostí o tyto dovozní licence a jejich vydávání a používání, doby platnosti těchto licencí, postupu pro složení jistoty a výše skládané jistoty u těchto licencí, důkazů, že byly splněny požadavky související s používáním těchto licencí, míry přípustné odchylky, pokud jde o dodržování povinnosti dovážet množství uvedené v dovozní licenci, a vydávání náhradních dovozních licencí a jejich duplikátů, opatření pro zacházení s dovozními licencemi členskými státy, jakož i výměnu informací nezbytných pro řízení režimu dovozních licencí pro vaječný albumin a mléčný albumin, včetně postupů týkajících se specifické správní pomoci mezi členskými státy, výpočet dovozních cel a stanovení výše dovozních cel u zpracovaných zemědělských produktů při provádění mezinárodních režimů.

(45)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení s ohledem na dovoz by měly být Komisi svěřeny také prováděcí pravomoci, pokud jde o opatření, kterými se stanoví pevná množství zemědělských produktů považovaných za použité při výrobě zpracovaných zemědělských produktů pro účely snížení nebo postupného ukončení dovozních cel, jež se vztahují na preferenční obchod, jakož i přiměřené požadavky na dokumentaci, roční celní kvóty a správní metody používané pro dovoz zpracovaných zemědělských produktů a určitých zemědělských produktů v souladu s mezinárodními závazky Unie, postupy pro používání zvláštních ustanovení obsažených v mezinárodních dohodách nebo v aktech, kterými je stanoven režim dovozu nebo vývozu, zejména pokud jde o záruky týkající se povahy a původu produktu, uznávání dokladů použitých pro ověření těchto záruk, předkládání dokladu vydaného vyvážející zemí a určením a použitím produktů, opatření, kterými se stanoví doba platnosti dovozních licencí, postupy pro složení jistoty a výše skládané jistoty, používání těchto dovozních licencí a případně konkrétní opatření týkající se zejména podmínek, za nichž mají být předkládány žádosti o dovoz a udělováno povolení v rámci celní kvóty, a přiměřených požadavků na dokumentaci.

(46)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení s ohledem na dovoz a režim aktivního zušlechťovacího styku by měly být Komisi svěřeny také prováděcí pravomoci, pokud jde o opatření pro řízení procesu, která zaručí, aby nebyla překročena množství dostupná v rámci celních kvót, a opatření týkající se přerozdělení nevyužitých množství v rámci celní kvóty, ochranná opatření proti dovozu do Unie v souladu s nařízením Rady (ES) č. 260/2009 (16) a nařízením Rady (ES) č. 625/2009 (17) nebo ochranná opatření stanovená mezinárodními dohodami, opatření týkající se množství zemědělských produktů, pro něž lze vydat osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, opatření týkající se provádění systému osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, pokud jde o požadovanou dokumentaci a postupy pro podávání žádostí a vydávání osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, opatření týkající se řízení osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku členskými státy, postupů týkajících se správní pomoci mezi členskými státy, opatření, jimiž se v případě, že se žádá o velká množství, omezují množství, pro něž lze vydat osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, odmítají množství požadovaná pro tato osvědčení a pozastavuje podávání žádostí o osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, a opatření, jimiž se pozastavuje používání režimu zušlechťovacího styku nebo aktivního zušlechťovacího styku pro vaječný albumin a mléčný albumin.

(47)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení s ohledem na vývoz by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o opatření týkající se použití sazeb náhrad, výpočtu vývozních náhrad, připodobnění některých produktů základním produktům a stanovení referenčního množství základních produktů, podávání žádostí o osvědčení pro vývoz určitého zboží neuvedeného v příloze I do některých míst určení a vydávání a správy těchto osvědčení, pokud je to stanoveno v mezinárodní dohodě uzavřené nebo prozatímně uplatňované Unií v souladu se Smlouvou o fungování EU, a zacházení se zánikem produktů a množstevními ztrátami při výrobě a zacházení s vedlejšími produkty.

(48)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení s ohledem na vývoz by rovněž měly být Komisi svěřeny také prováděcí pravomoci, pokud jde o opatření ohledně postupů týkajících se prohlášení a dokladu o složení vyváženého zboží neuvedeného v příloze I nezbytných pro provádění režimu vývozních náhrad, opatření týkající se zjednodušeného dokladu o dosažení místa určení v případě rozlišených náhrad, opatření pro používání horizontálních ustanovení o vývozních náhradách u zboží neuvedeného v příloze I, opatření týkající se provádění systému osvědčení o vývozní náhradě, pokud jde o podávání žádosti o osvědčení o náhradě a o formát a obsah této žádosti, formát, obsah a dobu platnosti osvědčení o náhradě, postup pro podávání žádostí a vydávání osvědčení o náhradě a pro jeho používání, postupy pro skládání jistoty a její výši, míru přípustné odchylky, pokud jde o výši vývozní náhrady, o niž nebylo požádáno, a důkazní prostředky, jimiž se prokazuje splnění povinností vyplývajících z osvědčení o náhradě.

(49)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení s ohledem na vývoz a některá obecná ustanovení by rovněž měly být Komisi svěřeny také prováděcí pravomoci, pokud jde o opatření týkající se zacházení s osvědčením o náhradě členskými státy a výměny informací a specifické správní pomoci mezi členskými státy, pokud jde o osvědčení o náhradě, opatření týkající se stanovení celkové částky přidělené malým vývozcům a individuální prahové hodnoty pro osvobození od předkládání osvědčení o náhradě, opatření týkající se vydávání náhradních osvědčení o náhradě a duplikátů osvědčení o náhradě, opatření, jimiž se v případě, že se žádá o částky přesahující dostupné částky stanovené na základě závazků plynoucích z mezinárodních dohod, omezují částky, pro které mohou být vydána osvědčení o náhradě, odmítají částky požadované pro tato osvědčení a pozastavuje podávání žádostí o osvědčení o náhradě, nezbytná procedurální pravidla a technická kritéria pro používání jiných opatření, pokud jde o vývoz, opatření týkající se stanovení použitelného cla v případě přímých náhrad v preferenčním obchodě a souvisejících částek uplatňovaných na vývoz do dotčené země nebo regionu, opatření, která zajistí, aby zpracované zemědělské produkty uvedené v celním prohlášení pro vývoz v preferenčním režimu nebyly ve skutečnosti vyvezeny mimo rámec preferenčního režimu a naopak, opatření týkající se metod kvalitativní a kvantitativní analýzy zpracovaných zemědělských produktů a zboží neuvedeného v příloze I, technických ustanovení nezbytných pro jejich identifikaci a postupů pro účely jejich zařazení do kombinované nomenklatury.

(50)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení s ohledem na vývoz a některá obecná ustanovení by měly být Komisi svěřeny také prováděcí pravomoci, pokud jde o opatření nezbytná k provádění závazků Komise a členských států ohledně výměny informací týkajících se způsobů oznamování, pravidel určujících, jaké informace jsou oznamovány, systému správy oznamovaných informací, obsahu, formátu, načasování, frekvence a lhůt oznámení a opatření pro předávání a zpřístupňování informací a dokumentů při dodržení pravidel ochrany osobních údajů a legitimních zájmů podniků při ochraně jejich obchodních tajemství a opatření týkající se uplatňování horizontálních ustanovení o jistotách, kontrolách, ověřování a sankcích přijatých podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, která se vztahují na dovozní licence a celní kvóty pro zpracované zemědělské produkty a na vývozní náhrady a osvědčení o náhradě u zboží neuvedeného v příloze I.

(51)

Vzhledem k jejich zvláštní povaze by prováděcí akty, které se týkají opatření ke stanovení reprezentativních cen a spouštěcích objemů dovozu pro účely použití dodatečných dovozních cel a výše těchto cel v souladu s mezinárodními závazky Unie, opatření omezujících množství, pro něž lze vydat osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku a osvědčení o náhradě, zamítajících požadované množství, pokud jde o tato osvědčení, a pozastavujících podávání žádostí o tato osvědčení, opatření pro správu procesu zaručujícího, aby nebyla překročena množství dostupná v rámci celní kvóty, a o přerozdělení nevyužitých množství v rámci celní kvóty, by měly být přijímány, aniž by se použilo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (18). Ostatní prováděcí akty podle tohoto nařízení by měly být přijímány podle nařízení (EU) č. 182/2011.

(52)	Při přijímání prováděcích aktů, které mají být přijaty podle nařízení (EU) č. 182/2011, by se měl použít přezkumný postup, jelikož se tyto akty vztahují na společnou zemědělskou politiku, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 2 písm. b) bodě ii) uvedeného nařízení.

(53)

Komise by v řádně odůvodněných případech, a pokud to vyžadují naléhavé závažné důvody, které se týkají ochranných opatření proti dovozu zpracovaných zemědělských produktů do Unie nebo narušení či možného narušení trhu Unie ukládajících pozastavení používání režimu zušlechťovacího styku nebo aktivního zušlechťovacího styku pro vaječný albumin a mléčný albumin, měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(54)

V souladu se zásadou proporcionality je nezbytné a vhodné pro dosažení cílů tohoto nařízení stanovit právní úpravu obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů. Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaných cílů, v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii.

(55)

V zájmu zachování současného stavu by mělo toto nařízení obsahovat přílohy zahrnující všechny následující prvky: seznam zpracovaných zemědělských produktů, který nahrazuje přílohu II nařízení (ES) č. 1216/2009; seznam zboží neuvedeného v příloze I, který nahrazuje přílohu II nařízení Komise (EU) č. 578/2010 (19) a přílohu XX nařízení (ES) č. 1234/2007; seznam základních produktů používaných k výrobě zboží neuvedeného v příloze I, který nahrazuje přílohu I nařízení (EU) č. 578/2010; seznam zpracovaných zemědělských produktů, na něž mohou být uvalena dodatečná dovozní cla, který nahrazuje přílohu III nařízení (ES) č. 1216/2009, a seznam zemědělských produktů používaných při výrobě zpracovaných zemědělských produktů, který nahrazuje přílohu I nařízení (ES) č. 1216/2009.

(56)	Nařízení (ES) č. 1216/2009 a (ES) č. 614/2009 by měla být zrušena.

(57)

Vzhledem k tomu, že před vstupem tohoto nařízení v platnost byl nezbytný soulad zajišťován pomocí přechodných ustanovení obsažených v čl. 230 odst. 1 druhém pododstavci písm. i) nařízení (EU) č. 1308/2013, mělo by být toto nařízení použito co nejdříve po přijetí nařízení, která jsou součástí reformy SZP, přičemž je nutné plně respektovat zájem na právní jistotě a oprávněná očekávání hospodářských subjektů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví právní úpravu obchodování vztahující se na dovoz zpracovaných zemědělských produktů a vývoz zboží neuvedeného v příloze I a zemědělských produktů zapracovaných do zboží neuvedeného v příloze I.

Toto nařízení se vztahuje rovněž na dovoz zemědělských produktů, na něž se vztahuje mezinárodní dohoda uzavřená nebo prozatímně uplatňovaná Unií podle Smlouvy, která stanoví připodobnění těchto produktů zpracovaným zemědělským produktům, na něž se vztahují pravidla preferenčního obchodu.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)	„zemědělskými produkty“ produkty uvedené v článku 1 nařízení (EU) č. 1308/2013;

b)	„zpracovanými zemědělskými produkty“ produkty uvedené v příloze I tohoto nařízení;

c)	„zbožím neuvedeným v příloze I“ produkty neuvedené v příloze I Smlouvy o fungování EU, které jsou uvedené v prvním a druhém sloupci přílohy II tohoto nařízení;

d)	„základními produkty“ zemědělské produkty uvedené v příloze III tohoto nařízení;

„zemědělskou složkou“ buď ta část dovozního cla uplatňovaného na zpracované zemědělské produkty, jež odpovídá dovoznímu clu uplatňovanému na zemědělské produkty uvedené v příloze V tohoto nařízení, nebo případně sníženému clu uplatňovanému na zemědělské produkty pocházející z daných zemí pro množství těchto zemědělských produktů, která byla použita nebo jsou považována za použitá;

f)	„nezemědělskou složkou“ část poplatku odpovídající clům podle společného celního sazebníku sníženým o zemědělskou složku vymezenou v písmenu e);

g)	„dodatečným clem na cukr a mouku“ dodatečné clo na cukr (AD S/Z) a dodatečné clo na mouku (AD F/M) uvedená v příloze I části 1 oddílu 1 bodu B.6 nařízení (EHS) č. 2658/87 a stanovená v příloze 1 části 3 oddílu I tabulce č. 2 uvedeného nařízení;

h)	„valorickým clem“ část dovozního cla vyjádřená jako procentní sazba celní hodnoty;

i)	„skupinou produktů 1“ syrovátka v prášku, granulích nebo v jiné pevné formě, která neobsahuje přidaný cukr ani jiná sladidla, s kódy KN ex 0404 10 02 až ex 0404 10 16;

j)	„skupinou produktů 2“ mléko v prášku, granulích nebo v jiné pevné formě, které neobsahuje přidaný cukr ani jiná sladidla, o obsahu tuku nepřesahujícím 1,5 % hmotnostních, jiné než v bezprostředním obalu o čistém obsahu nepřesahujícím 2,5 kg, s kódem KN ex 0402 10 19;

k)	„skupinou produktů 3“ mléko v prášku, granulích nebo v jiné pevné formě, které neobsahuje přidaný cukr ani jiná sladidla, o obsahu tuku 26 % hmotnostních, jiné než v bezprostředním obalu o čistém obsahu nepřesahujícím 2,5 kg, s kódem KN ex 0402 21 18;

l)	„skupinou produktů 6“ máslo o obsahu tuku 82 % hmotnostních s kódem KN ex 0405 10;

KAPITOLA II

DOVOZ ZPRACOVANÝCH ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTŮ

ODDÍL I

Obecná ustanovení pro dovoz

Pododdíl i

Dovozní cla u zpracovaných zemědělských produktů

Článek 3

Složky dovozních cel

1. U zpracovaných zemědělských produktů uvedených v tabulce 1 přílohy I se dovozní cla stanovená ve společném celním sazebníku skládají ze zemědělské složky, která není součástí valorického cla, a z nezemědělské složky, která je valorickým clem.

2. U zpracovaných zemědělských produktů uvedených v tabulce 2 přílohy I se dovozní cla stanovená ve společném celním sazebníku skládají z valorického cla a ze zemědělské složky, která je součástí valorického cla. Není-li u zpracovaných zemědělských produktů uvedených v tabulce 2 přílohy I stanoveno valorické clo, považuje se zemědělská složka těchto produktů za součást zvláštního cla na tyto produkty.

Článek 4

Maximální sazba dovozního cla

1. Jestliže se má použít maximální celní sazba, stanoví se metoda výpočtu pro určení této maximální celní sazby ve společném celním sazebníku na základě článku 31 Smlouvy o fungování EU.

2. Jestliže u zpracovaných zemědělských produktů uvedených v tabulce 1 přílohy I maximální celní sazba zahrnuje dodatečné clo na cukr a na mouku, stanoví se metoda výpočtu pro určení tohoto dodatečného cla ve společném celním sazebníku na základě článku 31 Smlouvy o fungování EU.

Článek 5

Dodatečná dovozní cla pro vyloučení nebo napravení negativních účinků na trhu Unie

1. Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví zpracované zemědělské produkty uvedené v příloze IV, na něž se při dovozu podléhajícím celní sazbě stanovené ve společném celním sazebníku vztahuje dodatečné dovozní clo. Tyto prováděcí akty se přijímají pouze za tím účelem, aby se vyloučily nebo napravily nepříznivé dopady, které by tento dovoz mohl mít na trh Unie, a pokud:

a)	se dovoz uskutečňuje za cenu nižší, než je cena oznámená Unií WTO („spouštěcí cena“), nebo

b)	objem dovozu v kterémkoli roce překročí určitou úroveň („spouštěcí objem“).

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

2. Dodatečná dovozní cla se neuloží v souladu s odstavcem 1, pokud je nepravděpodobné, že by dovoz narušil trh Unie, nebo pokud by účinky takových dodatečných dovozních cel nebyly vzhledem ke sledovanému cíli přiměřené.

3. Pro účely odst. 1 písm. a) se dovozní ceny stanoví na základě dovozních cen c.i.f. dané zásilky.

Dovozní ceny c.i.f. se prověřují porovnáním s reprezentativními cenami daného produktu na světovém trhu nebo na dovozním trhu Unie s tímto produktem.

Reprezentativní ceny se stanoví v pravidelných intervalech na základě údajů shromážděných v rámci systému kontroly Společenství zřízeného podle čl. 308d nařízení Komise (EHS) č. 2454/1993 (20).

4. Spouštěcí objem se stanoví na základě možností přístupu na trh vymezených jako dovoz vyjádřený v procentním podílu odpovídající domácí spotřeby během tří let předcházejících roku, v němž se projeví nebo v němž se zdá pravděpodobné, že se projeví negativní účinky uvedené v odstavci 1.

5. Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví nezbytná opatření pro použití tohoto článku, zejména co se týče lhůt pro prokázání dovozní ceny a předkládání dokumentace. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

6. Pokud jde o produkty stanovené v souladu s odstavcem 1, Komise může přijmout prováděcí akty bez použití postupu podle čl. 44 odst. 2 nebo 3, kterými:

a)	stanoví reprezentativní ceny a spouštěcí objemy pro účely použití dodatečných dovozních cel;

b)	stanoví výši dodatečných dovozních cel v souladu s pravidly stanovenými v mezinárodních dohodách uzavřených nebo prozatímně uplatňovaných Unií podle Smlouvy o fungování EU.

7. Komise zveřejní spouštěcí ceny uvedené v odst. 1 písm. a) v Úředním věstníku Evropské unie.

Pododdíl ii

Dovoz vaječného albuminu a mléčného albuminu

Článek 6

Dovozní licence pro vaječný albumin a mléčný albumin

1. Dovoz vaječného albuminu a mléčného albuminu za účelem propuštění do volného oběhu může podléhat předložení dovozní licence, je-li taková licence nezbytná pro řízení dotčených trhů a zejména pro sledování obchodu s těmito produkty.

2. Aniž jsou dotčena opatření přijatá v souladu s článkem 14, vydají členské státy dovozní licence uvedené v odstavci 1 každému žadateli o dovozní licenci usazenému v Unii bez ohledu na místo jeho usazení, nestanoví-li akt přijatý podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU jinak.

3. Dovozní licence uvedené v odstavci 1 jsou platné v celé Unii.

4. Vydávání dovozních licencí uvedených v odstavci 1 a propuštění zboží, na něž se licence vztahuje, do volného oběhu může být podmíněno požadavky týkajícími se původu a provenience dotčeného produktu a předložením dokladu vydaného třetí zemí nebo subjektem, který potvrdí mimo jiné původ, provenienci, pravost a znaky jakosti produktů.

Článek 7

Jistota u dovozních licencí

1. Vydání dovozních licencí uvedených v článku 6 může být podmíněno složením jistoty jako záruky toho, že hospodářský subjekt doveze produkty během doby platnosti dovozní licence.

2. Nejsou-li produkty dovezeny během doby platnosti dovozní licence, jistota zcela nebo částečně propadne.

3. Jistota však nepropadne, jestliže produkty nebyly dovezeny během této doby v důsledku vyšší moci nebo jestliže množství, které během této doby nebylo dovezeno, spadá do výše přípustné odchylky.

Článek 8

Přenesené pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o:

a)	pravidla pro podmínění dovozu vaječného albuminu a mléčného albuminu za účelem propuštění do volného oběhu předložením dovozní licence;

b)	pravidla týkající se práv a povinností vyplývajících z dovozní licence a jejích právních účinků;

c)	případy, kdy lze použít přípustnou odchylku, pokud jde o dodržování povinnosti dovézt množství uvedené v licenci, nebo kdy má být v licenci uveden původ;

d)	pravidla týkající se vydání dovozní licence nebo pravidla stanovující, že propuštění zboží, na něž se licence vztahuje, do volného oběhu podléhá předložení dokladu vydaného třetí zemí nebo subjektem, který potvrdí mimo jiné původ, provenienci, pravost a znaky jakosti produktů;

e)	pravidla pro převod dovozní licence nebo omezení tohoto převodu;

f)	případy, v nichž se předložení dovozní licence nevyžaduje;

g)	pravidla podmiňující vydání dovozních licencí uvedených v článku 6 složením jistoty.

Článek 9

Prováděcí pravomoci

Komise v případě potřeby přijme prováděcí akty, pokud jde o:

a)	formát a obsah dovozní licence;

b)	podávání žádostí o dovozní licence, vydávání těchto licencí a jejich používání;

c)	dobu platnosti dovozní licence, výši jistoty a postupy pro její složení;

d)	důkazy, že byly splněny požadavky související s používáním dovozních licencí;

e)	míru přípustné odchylky, pokud jde o dodržování povinnosti dovézt množství uvedené v dovozní licenci;

f)	vydávání náhradních dovozních licencí a duplikátů dovozních licencí;

g)	zacházení s dovozními licencemi ze strany členských států a výměny informací nezbytných pro řízení daného režimu, včetně postupů týkajících se konkrétní správní pomoci mezi členskými státy.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

ODDÍL II

Preferenční obchod

Pododdíl i

Snížení dovozních cel

Článek 10

Snížení a postupné ukončení zemědělských složek, valorických cel a dodatečných cel

1. Jestliže mezinárodní dohoda uzavřená nebo prozatímně uplatňovaná Unií podle Smlouvy o fungování EU:

a)	stanoví snížení nebo opakovaná snížení, které vedou k postupnému ukončení dovozního cla u zpracovaných zemědělských produktů; a

b)	stanoví produkty způsobilé pro tato snížení, množství zboží, hodnotu kvót, na které se tato snížení vztahují, způsob výpočtu těchto množství nebo hodnot, nebo prvky určující snížení zemědělské složky, pokud jde o dodatečné clo na cukr a mouku nebo valorické clo,

zemědělská složka, dodatečné clo na cukr a mouku nebo valorické clo mohou podléhat snížení nebo opakovaným snížením vedoucím k ukončení, jako jsou stanovena v případě dovozního cla pro zpracované zemědělské produkty.

Pro účely tohoto článku může zemědělská složka obsahovat rovněž zemědělský prvek uvedený v příloze I části 1 oddílu 1 bodu B1 nařízení (EHS) č. 2658/87 a stanovený v příloze I části 3 oddílu I tabulce č. 2 uvedeného nařízení.

2. Jestliže mezinárodní dohoda uzavřená nebo prozatímně uplatňovaná Unií podle Smlouvy o fungování EU stanoví snížení nebo postupné ukončení zemědělských složek u produktů uvedených v tabulce 2 přílohy I tohoto nařízení, nahradí se clo sestávající ze zemědělské složky, jež je součástí valorického cla, nevalorickou zemědělskou složkou.

Článek 11

Skutečně použitá množství nebo množství považovaná za použitá

1. Snížení nebo postupné ukončení zemědělských složek nebo dodatečných cel na cukr a mouku podle čl. 10 odst. 1 se stanoví na základě:

a)	množství zemědělských produktů uvedených v příloze V, která byla skutečně použita nebo která se považují za použitá při výrobě zpracovaných zemědělských produktů;

b)	cel, která se vztahují na zemědělské produkty uvedené v písmenu a) a která se používají pro výpočet snížené zemědělské složky a dodatečných cel na cukr a mouku v případě určité preferenční právní úpravy obchodování.

2. Zemědělské produkty, které lze považovat za použité při výrobě zpracovaného zemědělského produktu, se vybírají z těch zemědělských produktů, které byly skutečně použity při výrobě zpracovaných zemědělských produktů na základě jejich významu v mezinárodním obchodě a míry, do které jsou jejich cenové úrovně reprezentativní pro cenové úrovně všech ostatních zemědělských produktů používaných při výrobě tohoto zpracovaného zemědělského produktu.

3. Množství zemědělských produktů uvedených v příloze V a skutečně použitých se převádějí na ekvivalentní množství konkrétních zemědělských produktů považovaných za použité.

Článek 12

Přenesené pravomoci

Komise je v souladu s článkem 42 zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci, pokud jde o:

a)	vytvoření seznamu zemědělských produktů uvedených v příloze V, které se mají považovat za použité při výrobě zpracovaných zemědělských produktů na základě kritérií pro výběr stanovených v čl. 11 odst. 2;

b)	stanovení ekvivalentních množství a pravidel pro převod podle čl. 11 odst. 3;

c)	prvky nezbytné pro výpočet snížené zemědělské složky a snížených dodatečných cel na cukr a mouku a stanovení metod tohoto výpočtu;

d)	zanedbatelná množství, pro něž jsou snížené zemědělské složky a dodatečná cla u cukru a mouky stanoveny jako nulové.

Článek 13

Prováděcí pravomoci

1. Komise případně přijme prováděcí akty, kterými stanoví opatření k provádění mezinárodních dohod uzavřených nebo prozatímně uplatňovaných Unií podle Smlouvy o fungování EU, pokud jde o výpočet dovozních cel u zpracovaných zemědělských produktů, na něž se vztahuje snížení podle čl. 10 odst. 1 a odst. 2 tohoto nařízení.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

2. Pokud je to nezbytné, Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví:

a)	pevně stanovená množství zemědělských produktů uvedených v čl. 12 písm. a), které se považují za použité při výrobě zpracovaných zemědělských produktů;

množství zemědělských produktů uvedených v čl. 12 písm. a), které se považují za použité při výrobě zpracovaných zemědělských produktů, u každého možného složení těchto zpracovaných zemědělských produktů, pro které nelze určit pevně stanovená množství konkrétních zemědělských produktů podle písmene a) tohoto pododstavce;

c)	požadavky na dokumentaci.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

3. Komise může přijmout prováděcí akty bez použití postupu podle čl. 44 odst. 2 nebo 3, kterými stanoví výši uplatňovaného dovozního cla v souladu s pravidly stanovenými v mezinárodní dohodě uzavřené nebo prozatímně uplatňované Unií v souladu se Smlouvou o fungování EU a s pravidly přijatými podle odstavce 1 tohoto článku.

Pododdíl ii

Celní kvóty a zvláštní zacházení při dovozu ze třetích zemí

Článek 14

Otevření a správa celních kvót

1. Celní kvóty pro dovoz zpracovaných zemědělských produktů a zemědělských produktů uvedených v čl. 1 druhém pododstavci, pro jejich propuštění do volného oběhu v Unii, na základě mezinárodních dohod uzavřených nebo prozatímně uplatňovaných Unií podle Smlouvy o fungování EU otevírá a spravuje Komise v souladu s články 15 a 16.

2. Celní kvóty uvedené v odstavci 1 jsou spravovány tak, aby nedošlo k žádné diskriminaci mezi hospodářskými subjekty a aby byl přikládán náležitý význam požadavkům na zásobování trhu Unie a nutnosti zachovat rovnováhu na tomto trhu.

3. Celní kvóty uvedené v odstavci 1 jsou spravovány jednou z těchto metod, jinou vhodnou metodou nebo kombinací těchto metod:

a)	metoda přidělování založená na časovém pořadí podání žádostí (podle zásady „kdo podá žádost dřív, je dřív na řadě“);

b)	metoda přidělování kvót úměrně k požadovaným množstvím v žádostech (tzv. „metoda souběžného zkoumání“);

c)	metoda přidělování založená na tradičních obchodních tocích (tzv. „metoda tradičních dovozců/nových žadatelů“).

Článek 15

Přenesené pravomoci

1. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o:

a)	podmínky a požadavky na způsobilost, jež musí splnit hospodářský subjekt, aby mohl podat žádost v rámci celní kvóty stanovené v mezinárodní dohodě uvedené v čl. 14 odst. 1;

b)	pravidla týkající se převodu práv mezi hospodářskými subjekty a v případě potřeby omezení tohoto převodu v rámci správy celní kvóty stanovené v mezinárodní dohodě uvedené v čl. 14 odst. 1;

c)	ustanovení podmiňující účast na celní kvótě stanovené v mezinárodní dohodě uvedené v čl. 14 odst. 1 předložením dovozní licence a složením jistoty;

d)	zvláštní vlastnosti, požadavky nebo omezení vztahující se na celní kvótu stanovenou v mezinárodní dohodě uvedené v čl. 14 odst. 1.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42 požadující, aby příslušné orgány členských států na požádání a po náležité kontrole vystavily potvrzení, že produkt splňuje podmínky pro využívání výhod zvláštního zacházení při dovozu do třetí země.

Článek 16

Prováděcí pravomoci

1. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví:

a)	roční celní kvóty, v případě potřeby jejich vhodné časové rozvržení v průběhu roku a způsob správy, který má být použit;

postupy pro použití zvláštních ustanovení obsažených v mezinárodní dohodě nebo v právním aktu, kterým se přijímá režim dovozu nebo vývozu, zejména pro:

i)	záruky vztahující se na povahu, provenienci a původ produktu,

ii)	uznávání dokladu, který slouží k ověření záruk uvedených v bodě i),

iii)	předkládání dokladu vydaného vyvážející zemí,

iv)	určení a použití produktů;

c)	doba platnosti dovozních licencí předložených podle čl. 15 odst. 1 písm. c);

d)	postupy týkající se skládaní jistoty podle čl. 15 odst. 1 písm. c) a její výše;

e)	používání dovozních licencí předložených podle čl. 15 odst. 1 písm. c) a v případě potřeby konkrétní opatření týkající se zejména podmínek pro podávání žádostí pro dovoz a udělování povolení v rámci celní kvóty;

f)	požadavky na dokumentaci;

g)	nezbytná opatření týkající se obsahu, formy, vydání a použití dokladu uvedeného v čl. 15 odst. 2.

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

2. Komise přijme prováděcí akty bez použití postupu podle čl. 44 odst. 2 nebo 3, kterými:

a)	bude řídit proces, kterým se zaručí, že nebudou překročena množství dostupná v rámci celní kvóty, zejména stanovením koeficientu přidělení u každé žádosti při dosažení dostupných množství, zamítnutím dosud projednávaných žádostí a v případě potřeby pozastavením podávání žádostí;

b)	přerozdělí nevyužitá množství celní kvóty.

ODDÍL III

Ochranná opatření

Článek 17

Ochranná opatření

1. Komise za podmínek podle odstavce 3 tohoto článku přijme prováděcí akty obsahující ochranná opatření proti dovozu zpracovaných zemědělských produktů do Unie. Aby byla zajištěna jednotnost společné obchodní politiky, přijímají se tyto prováděcí akty v souladu s nařízeními (ES) č. 260/2009 a (ES) č. 625/2009. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

2. Pokud není stanoveno jinak v jiném právním aktu Evropského parlamentu a Rady ani v jiném právním aktu Rady, Komise za podmínek podle odstavce 3 tohoto článku přijme prováděcí akty obsahující ochranná opatření proti dovozu zpracovaných zemědělských produktů do Unie v souladu s mezinárodními dohodami uzavřenými nebo prozatímně uplatňovanými Unií v souladu se Smlouvou o fungování EU. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

3. Opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 může Komise přijmout na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu.

Pokud Komise obdrží od některého členského státu žádost o přijetí prováděcích aktů uvedených v odstavci 1 nebo 2 či obou, přijme prováděcí akt obsahující její rozhodnutí do pěti pracovních dnů od jejího obdržení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

4. V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se ochranných opatření stanovených v odstavcích 1 a 2 přijme Komise postupem podle čl. 44 odst. 3 okamžitě použitelné prováděcí akty.

5. Pokud chce Komise zrušit nebo změnit ochranná opatření přijatá podle odstavců 1 až 4, přijme za tímto účelem prováděcí akty Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2, s výjimkou závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případů, ve kterých se tyto prováděcí akty přijímají podle čl. 44 odst. 3.

ODDÍL IV

Aktivní zušlechťovací styk

Pododdíl i

Aktivní zušlechťovací styk bez zkoumání hospodářských podmínek

Článek 18

Aktivní zušlechťovací styk u zemědělských produktů bez zkoumání hospodářských podmínek

1. Jestliže se zboží neuvedené v příloze I získává ze zemědělských produktů uvedených v příloze III tohoto nařízení spadajících do režimu aktivního zušlechťovacího styku, považují se hospodářské podmínky uvedené v čl. 117 písm. c) nařízení (EHS) č. 2913/92 za splněné předložením osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku pro tyto zemědělské produkty.

2. Osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku se pro zemědělské produkty použité při výrobě zboží neuvedeného v příloze I vydávají v mezích množství stanovených Komisí.

Tato množství se stanoví vyrovnáním na jedné straně závazných rozpočtových stropů pro vývozní náhrady u zboží neuvedeného v příloze I, a na straně druhé očekávaných požadavků na výdaje na vývozní náhrady pro zboží neuvedené v příloze I, s ohledem zejména na:

a)	odhadovaný objem vývozu příslušného zboží neuvedeného v příloze I;

b)	situaci na trhu Unie a na světovém trhu s příslušnými základními produkty (podle okolností);

c)	hospodářské a právní faktory.

Množství se pravidelně přezkoumávají, aby se přihlédlo k vývoji hospodářských a právních faktorů.

3. Členské státy vydají osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku podle odstavce 1 každému žadateli o osvědčení usazenému v Unii bez ohledu na místo jeho usazení.

Osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku jsou platná v celé Unii.

Článek 19

Přenesené pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o:

a)	seznam zemědělských produktů použitých při výrobě zboží neuvedeného v příloze I, pro které mohou být vydána osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku;

b)	práva vyplývající z osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku a jeho právní účinky;

c)	převod práv vyplývajících z osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku mezi hospodářskými subjekty;

d)	pravidla nezbytná pro spolehlivost a účinnost systému osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, týkající se pravosti osvědčení, jeho převodu nebo omezení jeho převodu.

Článek 20

Prováděcí pravomoci

1. Komise v případě potřeby přijme prováděcí akty, pokud jde o:

a)	stanovení v souladu s čl. 18 odst. 2 množství zemědělských produktů, pro které mohou být vydána osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku;

b)	formát a obsah žádostí o osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku;

c)	formát, obsah a dobu platnosti osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku;

d)	požadovanou dokumentaci a postup pro podávání žádostí a vydávání osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku;

e)	správu osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku členskými státy;

f)	postupy týkající se správní pomoci mezi členskými státy;

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

2. V případě, že se žádá o množství, která přesahují množství určená v souladu s odst. 1 písm. a), může Komise přijmout prováděcí akty bez použití postupu podle čl. 44 odst. 2 nebo 3, kterými omezí množství, pro která mohou být vydána osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku, odmítne množství požadovaná pro osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku a pozastaví podávání žádostí o osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku pro dotčené produkty.

Pododdíl ii

Pozastavení režimu aktivního zušlechťovacího styku

Článek 21

Pozastavení režimu aktivního zušlechťovacího styku pro vaječný albumin a mléčný albumin

1. Pokud je trh Unie narušen režimem aktivního zušlechťovacího styku nebo pokud hrozí, že by jím mohl být narušen, může Komise na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přijmout prováděcí akty, kterými zcela nebo částečně pozastaví používání režimu aktivního zušlechťovacího styku pro vaječný albumin a mléčný albumin. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

Pokud Komise obdrží od některého členského státu žádost o přijetí prováděcích aktů uvedených v prvním pododstavci, přijme prováděcí akty obsahující její rozhodnutí do pěti pracovních dnů od jejího obdržení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

2. V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech přijme Komise postupem podle čl. 44 odst. 3 okamžitě použitelné prováděcí akty týkající se pozastavení uvedeného v odstavci 1.

KAPITOLA III

VÝVOZ

ODDÍL I

Vývozní náhrady

Článek 22

Způsobilé zboží a produkty

1. Pokud je vyváženo zboží neuvedené v příloze I, jsou zemědělské produkty uvedené v čl. 196 odst. 1 písm. a) bodech i), ii), iii), v) a vii) nařízení (EU) č. 1308/2013, které byly použity při výrobě tohoto zboží neuvedeného v příloze I, způsobilé pro vývozní náhrady podle článku 196 uvedeného nařízení, jak je stanoveno v příloze II tohoto nařízení a použije se čl. 196 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 1308/2013.

2. Vývozní náhrady uvedené v odstavci 1 se neposkytují pro:

a)	dovážené zboží neuvedené v příloze I, které je považováno za zboží ve volném oběhu podle článku 29 Smlouvy o fungování EU a které je zpětně vyvezeno;

b)	dovážené zboží neuvedené v příloze I, které je považováno za zboží ve volném oběhu podle článku 29 Smlouvy o fungování EU a které je vyvezeno po zpracování nebo po zapracování do jiného zboží neuvedeného v příloze I;

c)	dovážené obiloviny, rýži, mléko a mléčné výrobky či vejce, které jsou považovány za zboží ve volném oběhu podle článku 29 Smlouvy o fungování EU a které jsou vyvezeny po zpracování nebo po zapracování do zboží neuvedeného v příloze I.

Článek 23

Stanovení vývozních náhrad

1. Vývozní náhrady podle článku 22 stanoví příslušné orgány členských států na základě složení vyváženého zboží a sazeb vývozních náhrad stanovených pro každý základní produkt, z něhož se vyvážené zboží skládá.

2. Pro stanovení vývozních náhrad se produkty uvedené v čl. 196 odst. 1 písm. a) bodech i), ii), iii), v) a vii) nařízení (EU) č. 1308/2013, které nejsou uvedeny v příloze III tohoto nařízení, připodobní základním produktům nebo produktům odvozeným ze zpracování základních produktů.

Článek 24

Horizontální předpisy a sazby vývozních náhrad

1. Horizontální předpisy o vývozních náhradách pro zemědělské produkty uvedené v čl. 199 odst. 3 nařízení (EU) č. 1308/2013 se použijí na zboží neuvedené v příloze I.

2. Pro stanovení sazeb vývozních náhrad u základních produktů se přijímají opatření v souladu s článkem 198 nařízení (EU) č. 1308/2013 a článkem 13 nařízení (EU) č. 1370/2013.

3. Pro výpočet vývozních náhrad se zemědělské produkty, jež jsou uvedeny v čl. 196 odst. 1 písm. a) bodech i), ii), iii), v) a vii) nařízení (EU) č. 1308/2013 a nejsou uvedeny v příloze III tohoto nařízení a které jsou připodobněny základním produktům nebo produktům vzniklých ze zpracování základních produktů podle čl. 23 odst. 2 převádějí na základní produkty.

Článek 25

Osvědčení o vývozu konkrétního zboží neuvedeného v příloze I do konkrétních míst určení

Jestliže to vyžaduje mezinárodní dohoda uzavřená nebo přechodně uplatňovaná Unií podle Smlouvy o fungování EU, vydají příslušné orgány dotčeného členského státu na žádost dotyčné strany osvědčení, které uvádí, zda byla vyplacena vývozní náhrada pro konkrétní zboží neuvedené v příloze I vyvážené do konkrétních míst určení.

Článek 26

Přenesené pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o:

a)	pravidla týkající se vlastností zboží neuvedeného v příloze I, které má být vyvezeno, a zemědělských produktů použitých při jeho výrobě;

b)	pravidla pro stanovení vývozních náhrad u zemědělských produktů vyvážených po zpracování na zboží neuvedené v příloze I;

c)	pravidla týkající se důkazů o složení vyváženého zboží neuvedeného v příloze I;

d)	pravidla vyžadující prohlášení o používání některých dovážených zemědělských produktů;

e)	pravidla týkající se připodobnění zemědělských produktů, jež jsou uvedeny v čl. 196 odst. 1 písm. a) bodech i), ii), iii), v) a vii) nařízení (EU) č. 1308/2013 a jež nejsou uvedeny v příloze III tohoto nařízení základním produktům a stanovení referenčního množství každého ze základních produktů;

f)	používání horizontálních předpisů týkajících se vývozních náhrad pro zemědělské produkty přijatých podle článku 202 nařízení (EU) č. 1308/2013 u zboží neuvedeného v příloze I.

Článek 27

Prováděcí pravomoci

Komise v případě potřeby přijme prováděcí akty, pokud jde o:

a)	použití sazeb náhrad, jestliže při výpočtu vývozních náhrad musí být zohledněny vlastnosti složek produktů uvedených v písm. c) tohoto článku a zboží neuvedeného v příloze I;

výpočet vývozních náhrad pro:

i)	základní produkty,

ii)	produkty odvozené zpracováním základních produktů,

iii)	produkty připodobněné produktům uvedeným v bodě i) nebo ii);

c)	připodobnění produktů uvedených v písm. b) bodě ii) a iii), které jsou uvedeny v čl. 196 odst. 1 písm. a) bodech i), ii), iii), v) a vii) nařízení (EU) č. 1308/2013 a které nejsou uvedeny v příloze III tohoto nařízení, základním produktům;

d)	stanovení referenčního množství každého ze základních produktů, jež slouží jako základ pro stanovení vývozních náhrad, na základě množství produktu, které bylo skutečně použito při výrobě vyváženého zboží, nebo na pevném základě, jak je uvedeno v příloze II;

e)	podávání žádostí o osvědčení podle článku 25, jejich vydávání a správu;

f)	zacházení se zánikem produktů a množstevními ztrátami při výrobě a zacházení s vedlejšími produkty;

g)	postupy týkající se prohlášení a důkazů o složení vyváženého zboží neuvedeného v příloze I nezbytných pro provádění režimu vývozních náhrad;

h)	zjednodušený doklad o dosažení místa určení v případě náhrad rozlišených podle místa určení;

i)	používání horizontálních ustanovení týkajících se vývozních náhrad pro zemědělské produkty přijatých podle článku 203 nařízení (EU) č. 1308/2013 u vývozních náhrad pro zboží neuvedené v příloze I.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

ODDÍL II

Osvědčení o náhradě

Článek 28

Osvědčení o náhradě

1. Vývozní náhrady pro zemědělské produkty zapracované do zboží neuvedeného v příloze I se poskytují, jestliže byla předložena žádost o vývozní náhrady, a po předložení osvědčení o náhradě platného v době vývozu.

Malí vývozci, včetně držitelů osvědčení o náhradě, žádající o omezené částky vývozních náhrad, jež jsou tak nízké, že se na ně nevztahují osvědčení o náhradě, a které neohrožují splnění rozpočtových omezení, jsou od předkládání osvědčení o náhradě osvobozeni. V rámci těchto osvobození nesmí být překročena celková částka přidělená malým vývozcům.

2. Členské státy vydají osvědčení o náhradě každému žadateli o osvědčení o náhradě usazenému v Unii bez ohledu na jeho místo usazení. Osvědčení o náhradě jsou platná v celé Unii.

Článek 29

Platné sazby náhrad

1. Použije se sazba náhrady, která platí v den přijetí vývozního prohlášení pro zboží neuvedené v příloze I celními orgány, pokud nebyla podána žádost podle odstavce 2 o stanovení sazby náhrady předem.

2. Žádost o stanovení sazby náhrady předem lze podávat při podání žádosti o osvědčení o náhradě, v den udělení osvědčení o náhradě nebo kdykoli po tomto dni, avšak před uplynutím platnosti osvědčení o náhradě.

3. Sazba stanovená předem odpovídá sazbě platné v den podání žádosti o stanovení sazby náhrady předem. Stanovení sazeb náhrad předem se použije od uvedeného dne na všechny sazby náhrad, na které se vztahuje osvědčení o náhradě.

4. Vývozní náhrady pro zboží neuvedené v příloze I se poskytují na základě:

a)	sazeb náhrad pro základní produkty zapracované do tohoto zboží neuvedeného v příloze I, které se použijí podle odstavce 1, pokud nebyly stanoveny sazby náhrad předem, nebo

b)	sazeb náhrad pro základní produkty zapracované do tohoto zboží neuvedeného v příloze I, které byly stanoveny předem podle odstavce 3.

Článek 30

Jistota u osvědčení o náhradě

1. Vydávání osvědčení o náhradě je podmíněno složením jistoty jako záruky toho, že hospodářský subjekt podá žádost o vývozní náhrady u příslušných orgánů dotčeného členského státu, pokud jde o vývoz zboží neuvedeného v příloze I uskutečněný během doby platnosti osvědčení o náhradě.

2. Pokud jde o vývoz uskutečněný v době platnosti osvědčení o náhradě, jistota zcela nebo zčásti propadá, jestliže nebylo o vývozní náhradu požádáno nebo jestliže o ni bylo požádáno pouze částečně.

Aniž je dotčen první pododstavec, jistota nepropadne, pokud:

a)	zboží nebylo vyvezeno nebo bylo vyvezeno pouze částečně, nebo jestliže o vývozní náhradu nebylo požádáno nebo o ni bylo požádáno pouze částečně v důsledku vyšší moci;

b)	výše vývozní náhrady, o niž nebylo požádáno, spadá do výše přípustné odchylky.

Článek 31

Přenesené pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o:

a)	pravidla týkající se práv a povinností vyplývajících z osvědčení o náhradě, včetně záruky, že vývozní náhrady budou při splnění všech podmínek vyplaceny, a povinnosti požádat o vývozní náhrady pro zemědělské produkty vyvážené po zpracování na zboží neuvedené v příloze I;

b)	pravidla pro převod osvědčení o náhradě nebo omezení jeho převodu;

c)	případy a situace, kdy se nevyžaduje předložení osvědčení o náhradě podle čl. 28 odst. 1, při zohlednění účelu operace, příslušných částek a celkové částky, která může být poskytnuta malým vývozcům;

d)	případy a situace, kdy odchylně od článku 30 není vyžadováno složení jistoty;

e)	pravidla týkající se přípustné odchylky uvedené v čl. 30 odst. 2 druhém pododstavci písm. b) s ohledem na nutnost splnit rozpočtová omezení.

Článek 32

Prováděcí pravomoci

1. Komise v případě potřeby přijme prováděcí akty, pokud jde o:

a)	podávání, formát a obsah žádostí o osvědčení o náhradě;

b)	formát, obsah a dobu platnosti osvědčení o náhradě;

c)	postup pro podávání žádostí, jakož i postup pro vydávání osvědčení o náhradě a pro jejich používání;

d)	postupy pro složení jistoty a její výše;

e)	výši přípustné odchylky uvedené v čl. 30 odst. 2 druhém pododstavci bodě b) s ohledem na nutnost dodržet rozpočtová omezení;

f)	důkazní prostředky, jimiž se prokazuje splnění povinností vyplývajících z osvědčení o náhradě;

g)	zacházení s osvědčeními o náhradě ze strany členských států a výměny informací nezbytných pro řízení systému, včetně postupů týkajících se konkrétní správní pomoci mezi členskými státy;

h)	stanovení celkové částky přidělené malým vývozcům a individuální prahové hodnoty pro osvobození od předkládání osvědčení o náhradě podle čl. 28 odst. 1 druhého pododstavce;

i)	vydávání náhradních osvědčení o náhradě a duplikátů osvědčení o náhradě.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

2. V případě, že se žádá o částky, které přesahují částky stanovené na základě závazků vyplývajících z mezinárodních dohod uzavřených v souladu se Smlouvou o fungování EU, může Komise přijmout prováděcí akty bez použití postupu podle čl. 44 odst. 2 nebo 3, kterými omezí částky, pro které mohou být vydána osvědčení o náhradě, odmítne částky požadované pro osvědčení o náhradě a pozastaví podávání žádostí o osvědčení o náhradě.

ODDÍL III

Další opatření týkající se vývozu

Článek 33

Další opatření týkající se vývozu

1. Pokud jsou podle nařízení (EU) č. 1308/2013 přijata opatření týkající se vývozu zemědělského produktu uvedeného v příloze III v podobě dávky nebo poplatků a vývoz zboží neuvedeného v příloze I s vysokým obsahem tohoto zemědělského produktu by mohl bránit dosažení cílů těchto opatření, je Komisi svěřená pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42 tohoto nařízení, kterými stanoví rovnocenná opatření s ohledem na toto zboží neuvedené v příloze I, pokud jsou tyto akty v přenesené pravomoci v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních dohod uzavřených v souladu se Smlouvou o fungování EU. Tyto akty v přenesené pravomoci se přijímají, pouze pokud se stávající opatření, která mohou být přijata podle nařízení (EU) č. 1308/2013, jeví jako nedostatečná.

Ve zvláště závažných naléhavých případech uvedených v prvním pododstavci se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce použije postup stanovený v článku 43.

Tyto naléhavé závažné důvody mohou nastat rovněž v případě, kdy je bezodkladně nutné přijmout opatření, která budou řešit narušení trhu nebo která takovému narušení zabrání, v případě, že se hrozba narušení trhu objeví tak rychle a nečekaně, že je nutno okamžitě na danou situaci účinně a efektivně reagovat, nebo v případě, kdy by okamžitý zásah zamezil tomu, aby se riziko narušení trhu stalo skutečností, či tomu, aby toto riziko trvalo nebo aby se proměnilo v závažnější nebo trvalejší narušení trhu, nebo v případě, kdy by odklad zásahu mohl způsobit nebo zhoršit narušení trhu nebo vést k tomu, že by opatření, jež by k odvrácení hrozby nebo k řešení narušení trhu byla později nutná, musela být učiněna v širší míře, nebo kdyby měl odklad zásahu neblahý vliv na výrobní či tržní podmínky.

2. Komise přijme v případě potřeby prováděcí akty, kterými stanoví postupy a technická kritéria pro používání odstavce 1.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

KAPITOLA IV

OPATŘENÍ VZTAHUJÍCÍ SE NA DOVOZ I VÝVOZ

Článek 34

Přímé náhrady v preferenčním obchodě

1. Jestliže to stanoví mezinárodní dohoda uzavřená nebo prozatímně uplatňovaná Unií podle Smlouvy o fungování EU, může být clo uplatňované na dovoz zemědělských produktů nahrazeno částkou stanovenou na základě rozdílu mezi cenami zemědělských produktů v Unii a v dotčené zemi nebo regionu, nebo částkou nahrazující cenu stanovenou vzájemnou dohodou pro danou zemi nebo region.

V tomto případě se částky uplatňované na vývoz do dotčené země nebo regionu určí vzájemnou dohodou za podmínek vymezených dohodou na stejném základě jako zemědělská složka dovozního cla.

2. Komise v případě potřeby přijme prováděcí akty, které:

a)	stanoví platné clo podle odstavce 1 a související částky uplatňované na vývoz do dotčené země nebo regionu;

b)	zajistí, aby zpracované zemědělské produkty uvedené v celním prohlášení pro vývoz v preferenčním režimu nebyly ve skutečnosti vyvezeny v nepreferenčním režimu nebo naopak.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

Článek 35

Analytické metody

1. Pokud je to u zpracovaných zemědělských produktů nebo zboží neuvedeného v příloze I nutné, stanoví se pro účely právní úpravy obchodování podle tohoto nařízení vlastnosti a složení těchto produktů a tohoto zboží na základě analýzy jejich jednotlivých složek.

2. Komise v případě potřeby přijme prováděcí akty týkající se produktů a zboží uvedeného v odstavci 1, pokud jde o:

a)	metody kvalitativní a kvantitativní analýzy;

b)	technická ustanovení nezbytná pro jejich identifikaci;

c)	postupy pro účely jejich klasifikace KN.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

Článek 36

Přizpůsobení tohoto nařízení

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o:

a)	přizpůsobení příloh I až V mezinárodním dohodám uzavřeným nebo prozatímně uplatňovaným Unií podle Smlouvy o fungování EU, včetně vypuštění zpracovaných zemědělských produktů a zboží neuvedeného v příloze I a začlenění nových zpracovaných zemědělských produktů a zboží neuvedeného v příloze I;

b)	přizpůsobení čl. 2 písm. i) až l), článku 25 a přílohy I až V změnám přílohy I nařízení (EHS) č. 2658/87.

Článek 37

Výměna informací

1. Je-li to nezbytné pro provádění tohoto nařízení, členské státy poskytují Komisi na její žádost informace o:

a)	dovozu zpracovaných zemědělských produktů;

b)	vývozu zboží neuvedeného v příloze I;

c)	žádostech o osvědčení o aktivním zušlechťovacím styku pro zemědělské produkty uvedených v článku 18, jejich vydávání a použití;

d)	žádostech o osvědčení o náhradě uvedených čl. 28 odst. 1 a jejich vydávání a používání;

e)	platbách a vrácení částek vývozních náhrad u zboží neuvedeného v příloze I uvedených v čl. 22 odst. 1;

f)	přijatých prováděcích správních opatřeních;

g)	další podstatné informace.

Jestliže je o vývozní náhrady požádáno v jiném členském státě než v tom, kde bylo zboží neuvedené v příloze I vyrobeno, musí být tomuto jinému členskému státu na jeho žádost oznámeny informace týkající se výroby a složení zboží neuvedeného v příloze I podle písmene e).

2. Komise může informace, jež jí byly předloženy podle odst. 1 písm. a) až g), poskytnout všem členským státům.

3. S cílem zajistit integritu informačních systémů a pravost a čitelnost dokumentů a údajů předávaných spolu s nimi je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, které stanoví:

a)	povahu a druh oznamovaných informací podle odstavce 1;

b)	kategorie zpracovávaných údajů, maximální dobu uchovávání a účel zpracování těchto údajů, zejména v případě jejich zveřejnění nebo předání třetím zemím;

c)	přístupová práva k poskytnutým informacím nebo informačním systémům při dodržení zásady profesního tajemství a důvěrnosti;

d)	podmínky, za kterých mají být informace zveřejněny.

4. Komise může přijmout prováděcí akty nezbytné pro použití tohoto článku, pokud jde o:

a)	způsoby oznamování;

b)	podrobnosti týkající se oznamovaných informací;

c)	opatření pro správu oznamovaných informací a pro obsah, formu, časový rozvrh, četnost a lhůty oznámení;

d)	opatření pro předávání nebo zpřístupnění informací a dokladů členským státům, Evropskému parlamentu, Radě, mezinárodním organizacím, příslušným orgánům třetích zemí nebo veřejnosti, při současném zaručení ochrany osobních údajů a legitimních zájmů podniků při ochraně jejich obchodních tajemství.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

Článek 38

Zpracování a ochrana osobních údajů

1. Členské státy a Komise shromažďují osobní údaje pro účely uvedené v čl. 37 odst. 1 a nesmí tyto údaje zpracovávat způsobem, který překračuje tyto účely.

2. Pokud jsou osobní údaje zpracovávány pro účely uvedené v čl. 37 odst. 1, musí být anonymizovány a smějí být zpracovány pouze v souhrnné podobě.

3. Osobní údaje se zpracovávají v souladu s pravidly stanovenými ve směrnici 95/46/ES a v nařízení (ES) č. 45/2001. Tyto údaje se především neuchovávají ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu delší, než je nezbytné pro účely, ke kterým byly údaje shromážděny nebo ke kterým jsou dále zpracovávány, se zohledněním minimální doby pro uchovávání údajů stanovené v příslušných právních předpisech členských států a Unie.

4. Členské státy informují subjekty údajů o tom, že jejich osobní údaje mohou být v souladu s odstavcem 1 zpracovány vnitrostátními orgány a orgány Unie a že v tomto ohledu požívají práv, která jsou stanovena v pravidlech na ochranu údajů obsažených ve směrnici 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001.

Článek 39

Zanedbatelná množství

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o prahové hodnoty, pod nimiž mohou členské státy upustit od uplatňování vybírání nebo poskytování částek podle článků 3, 5, 10, 22 a 34. Prahová hodnota se stanoví na úroveň, pod níž by správní náklady byly neúměrné vybíraným nebo poskytovaným částkám.

Článek 40

Jistoty, kontroly, ověřování, přezkumy a sankce

1. Horizontální předpisy o jistotách, kontrolách, ověřování, přezkumech a sankcích a o použití eura uvedené v článcích 58 až 66, 79 až 88 a 105 až 108 nařízení (EU) č. 1306/2013 a v právních aktech přijatých na základě tohoto nařízení se v příslušných případech uplatní obdobně na dovozní licence a celní kvóty pro zpracované zemědělské produkty a na vývozní náhrady a osvědčení o náhradě u zboží neuvedeného v příloze I.

2. Pro účely tohoto nařízení je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42, pokud jde o pravidla upravující v případě nutnosti ustanovení přijatá na základě článků uvedených v odstavci 1.

3. Pro účely tohoto nařízení Komise v případě potřeby přijme prováděcí akty týkající se uplatňování ustanovení přijatých na základě článků uvedených v odstavci 1. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

Článek 41

Mezinárodní závazky a platné normy

Komise při přijímání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů zohlední mezinárodní závazky Unie a normy Unie v sociální oblasti a v oblasti ochrany životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat, potřebu monitorovat vývoj obchodu a dění na trhu, zajistit řádné řízení trhů a omezit administrativní zátěž.

KAPITOLA V

PŘENESENÍ PRAVOMOCI A POSTUP PROJEDNÁVÁNÍ VE VÝBORU

Článek 42

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článcích 8, 12, 15, 19, 26, 31, čl. 33 odst. 1, článku 36, čl. 37 odst. 3, článku 39 a čl. 40 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu sedmi let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto sedmiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedené v článcích 8, 12, 15, 19, 26, 31, čl. 33 odst. 1, článku 36, čl. 37 odst. 3, článku 39 a čl. 40 odst. 2 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí o zrušení pravomoci nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 8, 12, 15, 19, 26, 31, čl. 33 odst. 1, článku 36, čl. 37 odst. 3, článku 39 a čl. 40 odst. 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 43

Postup pro naléhavé případy

1. Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci přijatému podle tohoto článku vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 42 odst. 5. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.

Článek 44

Postup projednávání ve výboru

1. Pro účely článku 13, čl. 17 odst. 1, 2, 4 a 5, čl. 20 odst. 1, článku 27, čl. 32 odst. 1, čl. 33 odst. 2, čl. 34 odst. 2 a čl. 37 odst. 4 a, pokud jde o zpracované zemědělské produkty a zboží neuvedené v příloze I jiné než vaječný albumin a mléčný albumin, pro účely čl. 5 odst. 1 a 5 a čl. 16 odst. 1, a pokud jde o dovozní licence a celní kvóty pro zpracované zemědělské produkty jiné než vaječný albumin a mléčný albumin a vývozní náhrady a osvědčení o náhradě u zboží neuvedeného v příloze I, pro účely čl. 40 odst. 3 je Komisi nápomocen výbor zvaný Výbor pro horizontální otázky týkající se obchodu se zpracovanými zemědělskými produkty neuvedenými v příloze I. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Pro účely čl. 9 odst. 1 a čl. 21 odst. 1 a 2 a, pokud jde o vaječný albumin a mléčný albumin, pro účely čl. 5 odst. 1 a 5 a čl. 16 odst. 1 a pokud jde o dovozní licence a celní kvóty pro vaječný albumin a mléčný albumin, pro účely čl. 40 odst. 3 je Komisi nápomocen Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů, zřízený podle čl. 229 odst. 1 nařízení (EU) č. 1308/2013. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Pro účely čl. 35 odst. 2 je Komisi nápomocen Výbor pro celní kodex zřízený podle článku 247a nařízení (EHS) č. 2913/92. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

4. Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá nejméně čtvrtina členů výboru.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 45

Zrušení předpisů

Nařízení (ES) č. 614/2009 a (ES) č. 1216/2009 se zrušují.

Odkazy na zrušená nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI.

Článek 46

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 90.

(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(3) Nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů (Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 10).

(4) Nařízení Rady (ES) č. 614/2009 ze dne 7. července 2009 o společném obchodním režimu pro vaječný albumin a mléčný albumin (Úř. věst. L 181, 14.7.2009, s. 8).

(5) Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1).

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).

(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1).

(8) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992 kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1).

(9) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1).

(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(11) Nařízení Rady (EU) č. 1370/2013 ze dne 16. prosince 2013, kterým se určují opatření týkající se stanovení některých podpor a náhrad v souvislosti se společnou organizací trhů se zemědělskými produkty (Úř. věst. L 346, 20.12.2013, s. 12).

(12) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1).

(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549).

(16) Nařízení Rady (ES) č. 260/2009 ze dne 26. února 2009 o společných pravidlech dovozu (Úř. věst. L 84, 31.3.2009, s. 1).

(17) Nařízení Rady (ES) č. 625/2009 ze dne 7. července 2009 o společných pravidlech dovozu z některých třetích zemí (Úř. věst. L 185, 17.7.2009, s. 1).

(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(19) Nařízení Komise (EU) č. 578/2010 ze dne 29. června 2010 kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 1216/2009, pokud jde o režim poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad (Úř. věst. L 171, 6.7.2010, s. 1).

(20) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1).

PŘÍLOHA I

Zpracované zemědělské produkty podle čl. 2 písm. b)

Tabulka 1

Zpracované zemědělské produkty, u nichž dovozní clo sestává z valorického cla a zemědělské složky, která není součástí valorického cla, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 1

Kód KN	Popis
ex 0403	Podmáslí, kyselé mléko a smetana, jogurt, kefír a jiné fermentované (kysané) nebo acidofilní mléko a smetana, též zahuštěné nebo obsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla nebo ochucené nebo obsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao:
0403 10 51 až 0403 10 99	Jogurt, ochucený nebo obsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao
0403 90 71 až 0403 90 99	Ostatní, ochucené nebo obsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao
0405 20 10 a 0405 20 30	Mléčné pomazánky s obsahem tuku nepřesahujícím 75 % hmotnostních, avšak převyšujícím 39 % hmotnostních
0710 40 00	Kukuřice cukrová, též vařená ve vodě nebo páře, zmrazená
0711 90 30	Kukuřice cukrová prozatímně konzervovaná (například oxidem siřičitým, ve slané vodě, v sířené vodě nebo v jiných konzervačních roztocích), avšak v tomto stavu nezpůsobilá k přímému požívání
ex 1517	Margarín; jedlé směsi nebo přípravky ze živočišných nebo rostlinných tuků nebo z olejů nebo frakcí různých tuků nebo olejů kapitoly 15, jiné než jedlé tuky nebo oleje nebo jejich frakce čísla 1516 :
1517 10 10	Margarín, vyjma tekutého margarínu, obsahující více než 10 % hmotnostních, avšak nejvýše 15 % hmotnostních mléčných tuků
1517 90 10	Ostatní, obsahující více než 10 % hmotnostních, avšak nejvýše 15 % hmotnostních mléčných tuků
1702 50 00	Chemicky čistá fruktóza
ex 1704	Cukrovinky (včetně bílé čokolády) neobsahující kakao; vyjma výtažků z lékořice s obsahem více než 10 % hmotnostních sacharózy, bez přídavku jiných látek, kódu KN 1704 90 10
1806	Čokoláda a ostatní potravinové přípravky obsahující kakao
Ex19 01	Sladový výtažek; potravinové přípravky z mouky, krupice, krupičky, škrobu nebo sladových výtažků, neobsahující kakao nebo obsahující méně než 40 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě, jinde neuvedené ani nezahrnuté; potravinové přípravky ze zboží čísel 0401 až 0404 , neobsahující kakao nebo obsahující méně než 5 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě, jinde neuvedené ani nezahrnuté, kromě přípravků kódu KN 1901 90 91
ex 1902	Těstoviny, též vařené nebo nadívané (masem nebo jinými nádivkami) nebo jinak připravené, jako špagety, makarony, nudle, lasagne, noky, ravioli, cannelloni, kuskus, též nepřipravený; vyjma nadívaných těstovin kódů KN 1902 20 10 a 1902 20 30
1903 00 00	Tapioka a její náhražky připravené ze škrobu ve formě vloček, zrn, perel, prachu nebo v podobných formách
1904	Výrobky z obilí získané bobtnáním nebo pražením (např. pražené kukuřičné vločky); obiloviny (jiné než kukuřice) v zrnech, ve formě vloček nebo jinak zpracovaná zrna (kromě mouky, krupice a krupičky), předvařené nebo jinak připravené, jinde neuvedené ani nezahrnuté
1905	Pekařské zboží, jemné nebo trvanlivé pečivo, též obsahující kakao; hostie, prázdné oplatky používané pro farmaceutické účely, oplatky na zalepování, rýžový papír a podobné výrobky
2001 90 30	Kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata), připravená nebo konzervovaná v octě nebo v kyselině octové
2001 90 40	Jamy, batáty (sladké brambory) a podobné jedlé části rostlin s obsahem škrobu 5 % hmotnostních nebo více, připravené nebo konzervované v octě nebo kyselině octové
2004 10 91	Brambory, připravené nebo konzervované jinak než v octě nebo v kyselině octové, zmrazené, jiné než výrobky čísla 2006 , ve formě mouky, krupice nebo vloček
2004 90 10	Kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata), připravená nebo konzervovaná jinak než v octě nebo v kyselině octové, zmrazená, jiná než výrobky čísla 2006
2005 20 10	Brambory, připravené nebo konzervované jinak než v octě nebo v kyselině octové, nezmrazené, jiné než výrobky čísla 2006 , ve formě mouky, krupice nebo vloček
2005 80 00	Kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata), připravená nebo konzervovaná jinak než v octě nebo kyselině octové, nezmrazená, jiná než výrobky čísla 2006
2008 99 85	Kukuřice, s výjimkou kukuřice cukrové (Zea mays var. saccharata), jinak upravená nebo konzervovaná, bez přídavku alkoholu a bez přídavku cukru
2008 99 91	Jamy, batáty (sladké brambory) a podobné jedlé části rostlin s obsahem škrobu nejméně 5 % hmotnostních, jinak upravené nebo konzervované, bez přídavku alkoholu a bez přídavku cukru
2101 12 98	Přípravky na bázi kávy
2101 20 98	Přípravky na bázi čaje nebo maté
2101 30 19	Pražené kávové náhražky, kromě pražené čekanky
2101 30 99	Výtažky, esence (tresti) a koncentráty z pražených kávových náhražek, kromě pražené čekanky
2102 10 31 a 2102 10 39	Pekařské droždí, též sušené
2105 00	Zmrzlina a podobné výrobky, též s obsahem kakaa
ex 2106	Potravinové přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, vyjma kódy KN 2106 10 20 , 2106 90 20 a 2106 90 92 a jiné než sirupy s přísadou aromatických látek nebo barviva
2202 90 91 , 2202 90 95 a 2202 90 99	Jiné nealkoholické nápoje, vyjma ovocné nebo zeleninové šťávy čísla 2009, obsahující výrobky čísel 0401 až 0404 nebo tuk získaný z výrobků čísel 0401 až 0404
2905 43 00	Mannitol (Mannit)
2905 44	D-glucitol (sorbitol, sorbit)
3302 10 29	Směsi vonných látek a směsi (včetně lihových roztoků) na bázi jedné nebo více těchto látek a ostatní přípravky na bázi vonných látek používané k výrobě nápojů, obsahující všechny aromatické složky charakterizující daný nápoj, které nemají skutečný objemový obsah alkoholu převyšující 0,5 %, jiné než kódu KN 3302 10 21
3501	Kaseiny, kaseináty a jiné deriváty kaseinu; kaseinové klihy
ex 3505 10	Dextriny a jiné modifikované škroby, vyjma esterifikované a etherifikované škroby kódu KN 3505 10 50
3505 20	Klihy na bázi škrobů nebo dextrinů nebo jiných modifikovaných škrobů
3809 10	Přípravky k úpravě povrchu, k apretování, přípravky k urychlení barvení nebo ustálení barviv a jiné výrobky a přípravky (např. apretury a mořidla), používané v textilním, papírenském, kožedělném a podobném průmyslu, na bázi škrobových látek, jinde neuvedené ani nezahrnuté
3824 60	Sorbitol, jiný než položky 2905 44

Tabulka 2

Zpracované zemědělské produkty, u nichž dovozní clo sestává z valorického cla zahrnujícího zemědělskou složku nebo ze zvláštního cla, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 2

Kód KN	Popis
ex 0505	Kůže a jiné části ptáků s peřím nebo prachovým peřím, peří a části per (též s přistřiženými okraji) a prachové peří, neopracované nebo pouze čištěné, dezinfikované nebo preparované z důvodu konzervace; prášek a odpad z ptačích per nebo jejich částí:
0505 10 90	Peří používané k vycpávání a prachové peří, jiné než surové
0505 90 00	Ostatní
0511 99 39	Přírodní houby živočišného původu jiné než surové
ex 1212 29 00	Chaluhy a jiné řasy, čerstvé, chlazené, zmrazené nebo sušené, též v prášku, nezpůsobilé k lidskému požívání, jiné než používané v lékárnictví
ex 1302	Rostlinné šťávy a výtažky; pektinové látky, pektináty a pektany; agar-agar a ostatní slizy a zahušťovadla získané z rostlin, též upravené
1302 12 00	Rostlinné šťávy a výtažky z lékořice
1302 13 00	Rostlinné šťávy a výtažky z chmele
1302 19 20 a 1302 19 70	Rostlinné šťávy a výtažky s výjimkou šťáv a výtažků z lékořice a chmele, vanilky a opia
ex 1302 20	Pektany
1302 31 00	Agar-agar, též upravený
1302 32 10	Slizy a zahušťovadla ze svatojánského chleba nebo ze semen svatojánského chleba, též upravené
1505 00	Tuk z ovčí vlny a tukové látky z něho získané (včetně lanolinu)
1506 00 00	Ostatní živočišné tuky a oleje a jejich frakce, též rafinované, ale chemicky neupravené
ex 1515 90 11	Jojobový olej a jeho frakce, též rafinovaný, ale chemicky neupravený
1516 20 10	Hydrogenovaný ricinový olej, zvaný „opalwax“ (opálový vosk)
1517 90 93	Jedlé směsi nebo potravinářské přípravky používané jako tvarovací
ex 1518 00	Živočišné nebo rostlinné tuky a oleje a jejich frakce, vařené, oxidované, dehydratované, sířené, foukané, polymerované za tepla ve vakuu nebo v inertním plynu nebo jinak chemicky upravené, jiné než uvedené v čísle 1516 ; směsi nebo přípravky z nepoživatelných živočišných nebo rostlinných tuků nebo olejů nebo z frakcí různých tuků nebo olejů kapitoly 15, jinde neuvedené ani nezahrnuté; vyjma oleje kódů KN 1518 00 31 a 1518 00 39
1520 00 00	Glycerol surový; glycerolové vody a glycerolové louhy
1521	Rostlinné vosky (jiné než triglyceridy), včelí vosk a jiné hmyzí vosky a vorvanina (spermacet), též rafinované nebo barvené
1522 00 10	Degras
1702 90 10	Chemicky čistá maltóza
1704 90 10	Výtažky z lékořice obsahující více než 10 % hmotnostních sacharózy, bez přídavku jiných látek
1803	Kakaová hmota, též odtučněná
1804 00 00	Kakaové máslo, kakaový tuk a kakaový olej
1805 00 00	Kakaový prášek neobsahující přidaný cukr ani jiná sladidla
ex 1901	Sladový výtažek; potravinové přípravky z mouky, krupice, krupičky, škrobu nebo sladových výtažků, neobsahující kakao nebo obsahující méně než 40 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě, jinde neuvedené ani nezahrnuté; potravinové přípravky ze zboží čísel 0401 až 0404 , neobsahující kakao nebo obsahující méně než 5 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě, jinde neuvedené ani nezahrnuté
1901 90 91	Ostatní přípravky neobsahující mléčné tuky, sacharózu, isoglukosu, glukózu ani škrob nebo obsahující méně než 1,5 % hmotnostních mléčných tuků, 5 % hmotnostních sacharózy (včetně invertního cukru) nebo isoglukosy, 5 % hmotnostních glukózy nebo škrobu, vyjma potravinových přípravků v prášku ze zboží čísel 0401 až 0404
ex 2001 90 92	Palmová jádra, připravená nebo konzervovaná v octě nebo v kyselině octové
ex 2008	Ovoce, ořechy a jiné jedlé části rostlin, jinak upravené nebo konzervované, též s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo alkoholu, jinde neuvedené nebo nezahrnuté:
2008 11 10	Arašídové máslo
2008 91 00	Palmová jádra
ex 2101	Výtažky, esence (tresti) a koncentráty z kávy, čaje nebo maté a přípravky na bázi těchto výrobků; pražená čekanka a výtažky, esence (tresti) a koncentráty z ní, jiné než přípravky kódů KN 2101 12 98 , 2101 20 98 , 2101 30 19 , 2101 30 99
ex 2102 10	Aktivní droždí:
2102 10 10	Kultivované násadové kvasinky (kvasinkové kultury)
2102 10 90	Ostatní, vyjma pekařského droždí
2102 20	Neaktivní droždí; jiné neživé jednobuněčné mikroorganismy
2102 30 00	Hotové prášky do pečiva
2103	Omáčky a přípravky pro omáčky; směsi koření a směsi přísad pro ochucení; hořčičná mouka a připravená hořčice
2104	Polévky a bujóny a přípravky pro polévky a bujóny; homogenizované smíšené potravinové přípravky
ex 2106	Potravinové přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté:
ex 2106 10	Bílkovinné koncentráty a bílkovinné texturované látky:
2106 10 20	Neobsahující mléčné tuky, sacharózu, isoglukosu, glukózu ani škrob nebo obsahující méně než 1,5 % hmotnostních mléčných tuků, méně než 5 % hmotnostních sacharózy nebo isoglukosy, méně než 5 % hmotnostních glukózy nebo škrobu
ex 2106 90	Ostatní:
2106 90 20	Složené alkoholické přípravky, jiné než založené na vonných látkách, používané k výrobě nápojů
2106 90 92	Ostatní přípravky neobsahující mléčné tuky, sacharózu, isoglukosu, glukózu ani škrob nebo obsahující méně než 1,5 % hmotnostních mléčných tuků, méně než 5 % hmotnostních sacharózy nebo isoglukosy, méně než 5 % hmotnostních glukózy nebo škrobu
2201 10	Přírodní nebo umělé minerální vody a sodovky, bez přídavku cukru nebo jiných sladidel, nearomatizovaná
2202 10 00	Voda, včetně minerálních vod a sodovek, s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizovaná
2202 90 10	Ostatní nealkoholické nápoje, vyjma ovocné a zeleninové šťávy čísla 2009, neobsahující výrobky čísel 0401 až 0404 ani tuky získané z výrobků čísel 0401 až 0404
2203 00	Pivo ze sladu
2205	Vermut a ostatní víno z čerstvých hroznů, připravené pomocí aromatických bylin nebo jiných aromatických látek
ex 2207	Ethylalkohol nedenaturovaný s objemovým obsahem alkoholu 80 % obj. nebo více a ethylalkohol a ostatní destiláty denaturované, s jakýmkoli obsahem alkoholu, jiné než získané ze zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy o fungování EU
ex 2208	Ethylalkohol nedenaturovaný s objemovým obsahem alkoholu nižším než 80 % obj., jiný než získaný ze zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy o fungování EU; destiláty, likéry a jiné lihové nápoje
2402	Doutníky (též s odříznutými konci), doutníčky a cigarety z tabáku nebo tabákových náhražek
2403	Ostatní tabákové výrobky a vyrobené tabákové náhražky; homogenizovaný nebo rekonstituovaný tabák; tabákové výtažky a esence (tresti)
3301 90	Extrahované olejové pryskyřice; koncentráty vonných silic v tucích, nevysychavých olejích, voscích nebo podobných látkách, získané enfleuráží nebo macerací; vedlejší terpenické produkty vznikající při deterpenaci vonných silic; vodné destiláty a vodné roztoky vonných silic
ex 3302	Směsi vonných látek a směsi (včetně lihových roztoků) na bázi jedné nebo více těchto látek, užívané jako suroviny v průmyslu; ostatní přípravky na bázi vonných látek používané k výrobě nápojů:
3302 10 10	Přípravky používané k výrobě nápojů obsahující všechny aromatické složky charakterizující nápoj o skutečném obsahu alkoholu převyšujícím 0,5 % objemových
3302 10 21	Přípravky používané k výrobě nápojů, obsahující všechny aromatické složky charakterizující daný nápoj, které nemají skutečný obsah alkoholu převyšující 0,5 % objemových, neobsahující mléčné tuky, sacharózu, isoglukosu, glukózu nebo škrob nebo obsahující méně než 1,5 % hmotnostních mléčných tuků, 5 % hmotnostních sacharózy nebo isoglukosy, 5 % hmotnostních glukózy nebo škrobu
Ex35 02	Albuminy (včetně koncentrátů dvou nebo více syrovátkových proteinů, obsahujících více než 80 % hmotnostních syrovátkových proteinů, počítáno v sušině), albumináty a jiné deriváty albuminu: Vaječný albumin:
ex 3502 11	Sušený:
3502 11 90	Jiný než nezpůsobilý nebo učiněný nezpůsobilým k lidskému požívání
ex 3502 19	Ostatní:
3502 19 90	Jiný než nezpůsobilý nebo učiněný nezpůsobilým k lidskému požívání
ex 3502 20	Mléčný albumin, včetně koncentrátů dvou nebo více syrovátkových proteinů:
3502 20 91 a 3502 20 99	Jiný než nezpůsobilý nebo učiněný nezpůsobilým k lidskému požívání, též sušený (např. ve fóliích, vločkách, šupinkách, v prášku)
3823	Technické monokarboxylové mastné kyseliny; kyselé oleje z rafinace; technické mastné alkoholy

PŘÍLOHA II

Zboží neuvedené v příloze I a zemědělské produkty použité při výrobě tohoto zboží způsobilé pro vývozní náhrady podle čl. 22 odst. 1

Kód KN	Popis zboží neuvedeného v příloze I	Zemědělské produkty, pro něž je možno poskytnout vývozní náhradu
		A.: Referenční množství stanovené na základě množství produktu, které bylo skutečně použito při výrobě vyváženého zboží (čl. 27 písm. d) B.: Referenční množství stanovené na pevném základě (čl. 27 písm. d)
		Obiloviny (1)	Rýže (2)	Vejce (3)	Cukr, melasa nebo isoglukosa (4)	Mléčné výrobky (5)
1	2	3	4	5	6	7
ex 0403	Podmáslí, kyselé mléko a smetana, jogurt, kefír a jiné fermentované (kysané) nebo acidofilní mléko a smetana, též zahuštěné nebo obsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla nebo ochucené nebo obsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao:
ex 0403 10	– Jogurt:
0403 10 51 až 0403 10 99	– – Ochucený nebo obsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao: – – – Ochucený – – – Ostatní:	A	A	A	A
	– – – – Obsahující přidané ovoce a/nebo ořechy	A	A		A
	– – – – Obsahující přidané kakao	A	A	A	A
ex 0403 90	– Ostatní:
0403 90 71 až 0403 90 99	– – Ochucené nebo obsahující přidané ovoce a/nebo ořechy nebo kakao: – – – Ochucené – – – Ostatní:	A	A	A	A
	– – – – Obsahující přidané ovoce nebo ořechy	A	A		A
	– – – – Obsahující přidané kakao	A	A	A	A
ex 0405	Máslo a jiné tuky a oleje získané z mléka; mléčné pomazánky:
ex 0405 20	– Mléčné pomazánky:
0405 20 10	– – O obsahu tuku 39 % hmotnostních nebo více, avšak méně než 60 % hmotnostních					A
0405 20 30	– – O obsahu tuku 60 % hmotnostních nebo více, avšak nepřesahujícím 75 % hmotnostních					A
ex 0710	Zelenina (též vařená ve vodě nebo v páře), zmrazená:
	– Kukuřice cukrová:
0710 40 00	– – V klasech	A			A
	– – V zrnech	B			A
ex 0711	Zelenina prozatímně konzervovaná (např. oxidem siřičitým, ve slané vodě, v sířené vodě nebo v jiných konzervačních roztocích), avšak v tomto stavu nezpůsobilá k přímému požívání:
	– – – Kukuřice cukrová:
0711 90 30	– – – – V klasech	A			A
	– – – – V zrnech	B			A
ex 1517	Margarín; jedlé směsi nebo přípravky ze živočišných nebo rostlinných tuků nebo z olejů nebo frakcí různých tuků nebo olejů kapitoly 15, jiné než jedlé tuky nebo oleje nebo jejich frakce čísla 1516 :
ex 1517 10	– Margarín, kromě tekutého margarínu:
1517 10 10	– – Obsahující více než 10 % hmotnostních, avšak nejvýše 15 % hmotnostních mléčných tuků					A
ex 1517 90	– Ostatní:
1517 90 10	– – Obsahující více než 10 % hmotnostních, avšak nejvýše 15 % hmotnostních mléčných tuků					A
1702 50 00	– Chemicky čistá fruktóza				A
ex 1704	Cukrovinky (včetně bílé čokolády), neobsahující kakao:
1704 10	– Žvýkací guma, též obalená cukrem	A			A
ex 1704 90	– Ostatní:
1704 90 30	– – Bílá čokoláda	A			A	A
1704 90 51 až 1704 90 99	– – Ostatní	A	A		A	A
1806	Čokoláda a ostatní potravinové přípravky obsahující kakao:
1806 10	– Kakaový prášek obsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla:
	– – Slazený výhradně přidáním sacharózy	A		A	A
	– – Ostatní	A		A	A	A
1806 20	– Ostatní přípravky v blocích, v tabulkách nebo tyčích o hmotnosti vyšší než 2 kg nebo v tekutém nebo pastovitém stavu, ve formě prášku, granulí a podobně, v nádobách nebo v bezprostředním obalu, o obsahu přesahujícím 2 kg:
	– – Čokoládová mléčná drobenka položky 1806 20 70	A		A	A	A
	– – Ostatní přípravky položky 1806 20	A	A	A	A	A
1806 31 00 a 1806 32	– Ostatní v blocích, tabulkách nebo tyčích (tyčinkách)	A	A	A	A	A
1806 90	– Ostatní:
1806 90 11 , 1806 90 19 , 1806 90 31 , 1806 90 39 , 1806 90 50	– – Čokoláda a čokoládové výrobky; cukrovinky a jejich náhražky vyrobené z náhražek cukru, obsahující kakao	A	A	A	A	A
1806 90 60 , 1806 90 70 , 1806 90 90	– – Pasty (pomazánky) obsahující kakao; přípravky pro výrobu nápojů obsahující kakao; ostatní	A		A	A	A
ex 1901	Sladový výtažek; potravinové přípravky z mouky, krupice, krupičky, škrobu nebo sladových výtažků, neobsahující kakao nebo obsahující méně než 40 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě, jinde neuvedené ani nezahrnuté; potravinové přípravky ze zboží čísel 0401 až 0404 , neobsahující kakao nebo obsahující méně než 5 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě, jinde neuvedené ani nezahrnuté:
1901 10 00	– Přípravky pro dětskou výživu v balení pro drobný prodej:
	– – Potravinové přípravky z mléčných výrobků čísel 0401 až 0404 , obsahující méně než 5 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě	A	A	A	A	A
	– – Ostatní	A	A		A	A
1901 20 00	– Směsi a těsta pro přípravu pekařského zboží čísla 1905:
	– – Potravinové přípravky z mléčných výrobků čísel 0401 až 0404 , obsahující méně než 5 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě	A	A	A	A	A
	– – Ostatní	A	A		A	A
ex 1901 90	– Ostatní:
1901 90 11 a 1901 90 19	– – Sladový výtažek	A	A
	– – Ostatní:
1901 90 99	– – – Ostatní:
	– – – – Potravinové přípravky ze zboží čísel 0401 až 0404 , obsahující méně než 5 % hmotnostních kakaa, měřeno na zcela odtučněném základě	A	A	A	A	A
	– – – – Ostatní	A	A		A	A
ex 1902	Těstoviny, též vařené nebo nadívané (masem nebo jinými nádivkami) nebo jinak připravené, jako špagety, makarony, nudle, lasagne, noky, ravioli, cannelloni; kuskus, též připravený:
	– Těstoviny nevařené, nenadívané ani jinak nepřipravené:
	– – Obsahující vejce:
1902 11 00	– – – Z pšenice tvrdé nebo z jiných obilovin	B		A
	– – Ostatní:	A		A
	– – Ostatní:
1902 19	– – – Z pšenice tvrdé nebo z jiných obilovin	B				A
	– – – Ostatní	A				A
ex 1902 20	– Nadívané těstoviny, též vařené nebo jinak připravené:
1902 20 91 a 1902 20 99	– – Ostatní	A	A		A	A
1902 30	– Ostatní těstoviny	A	A		A	A
1902 40	– – Kuskus:
	– – Nepřipravený
1902 40 10	– – – Z pšenice tvrdé	B
	– – – Ostatní	A
1902 40 90	– – Ostatní	A	A		A	A
1903 00 00	Tapioka a její náhražky ze škrobu, ve formě vloček, zrn, perel, prachu nebo podobných tvarů	A
1904	Výrobky z obilí získané bobtnáním nebo pražením (např. pražené kukuřičné vločky); obiloviny (jiné než kukuřice) v zrnech, ve formě vloček nebo jinak zpracovaných zrn (kromě mouky, krupice a krupičky), předvařené nebo jinak připravené, jinde neuvedené ani nezahrnuté:
	– Neslazená pufovaná rýže nebo předvařená rýže:
	– – Obsahující kakao (6)	A	B	A	A	A
	– – Neobsahující kakao	A	B		A	A
	– – Ostatní, obsahující kakao (6)	A	A	A	A	A
	– Ostatní	A	A		A	A
1905	Pekařské zboží, jemné nebo trvanlivé pečivo, též obsahující kakao; hostie, prázdné oplatky používané pro farmaceutické účely, oplatky na zalepování, rýžový papír a podobné výrobky
1905 10 00	– Křupavý chléb zvaný „knäckebrot“	A			A	A
1905 20	– Perník a podobné výrobky	A		A	A	A
	– Sladké sušenky; oplatky a malé oplatky:
1905 31 a 1905 32	– Sladké sušenky; oplatky a malé oplatky	A		A	A	A
1905 40	– Suchary, opékaný chléb a podobné opékané výrobky	A		A	A	A
1905 90	– Ostatní:
1905 90 10	– – Nekvašený chléb (macesy)	A
1905 90 20	– – Hostie, prázdné oplatky používané pro farmaceutické účely, oplatky na zalepování, rýžový papír a podobné výrobky	A	A
	– – Ostatní:
1905 90 30	– – – Chléb bez přídavku medu, vajec, sýra nebo ovoce, a obsahující v sušině maximálně 5 % hmotnostních cukrů a maximálně 5 % hmotnostních tuku:	A
1905 90 45 až 1905 90 90	– – – Ostatní produkty	A		A	A	A
ex 2001	Zelenina, ovoce, ořechy a jiné jedlé části rostlin, připravené nebo konzervované v octě nebo kyselině octové:
ex 2001 90	– Ostatní:
	– Kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata):
2001 90 30	– – – V klasech	A			A
	– – – V zrnech	B			A
2001 90 40	– – Jamy, batáty (sladké brambory) a podobné jedlé části rostlin o obsahu škrobu nejméně 5 % hmotnostních	A			A
ex 2004	Ostatní zelenina připravená nebo konzervovaná jinak než v octě nebo kyselině octové, zmrazená, jiná než výrobky čísla 2006:
ex 2004 10	– Brambory: – – Ostatní:
2004 10 91	– – – Ve formě mouky, krupice nebo vloček	A	A		A	A
ex 2004 90	– Ostatní zelenina a zeleninové směsi:
	– – Kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata):
2004 90 10	– – – V klasech	A			A
	– – – V zrnech	B			A
ex 2005	Ostatní zelenina připravená nebo konzervovaná jinak než v octě nebo kyselině octové, nezmrazená, jiná než výrobky čísla 2006:
ex 2005 20	– Brambory:
2005 20 10	– – Ve formě mouky, krupice nebo vloček	A	A		A	A
	– Kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata):
2005 80 00	– – V klasech	A			A
	– – V zrnech	B			A
ex 2008	Ovoce, ořechy a jiné jedlé části rostlin, jinak upravené nebo konzervované, též s přídavkem cukru, jiných sladidel nebo alkoholu, jinde neuvedené ani nezahrnuté:
ex 2008 99	– – Ostatní: – – – Bez přídavku alkoholu: – – – – – Bez přídavku cukru:
	– – – – – Kukuřice, jiná než kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata):
2008 99 85	– – – – – V klasech	A
	– – – – – V zrnech	B
2008 99 91	– – – – – Jamy, batáty (sladké brambory) a podobné jedlé části rostlin o obsahu škrobu nejméně 5 % hmotnostních	A
ex 2101	Výtažky, esence (tresti) a koncentráty z kávy, čaje nebo maté a přípravky na bázi těchto výrobků nebo na bázi kávy, čaje nebo maté; pražená čekanka a jiné pražené kávové náhražky a výtažky, esence (tresti) a koncentráty z nich:
	– Výtažky, esence (tresti) a koncentráty z kávy a přípravky na bázi výtažků, esencí (trestí) nebo koncentrátů nebo na bázi kávy:
2101 12 98	– – – Ostatní	A	A		A
ex 2101 20	– Výtažky, esence (tresti) a koncentráty z čaje nebo maté a přípravky na bázi těchto výtažků, esencí (trestí) nebo koncentrátů nebo na bázi čaje nebo maté:
2101 20 98	– – – Ostatní	A	A		A
ex 2101 30	– Pražená čekanka a jiné pražené kávové náhražky a výtažky, esence (tresti) a koncentráty z nich:
	– – Pražená čekanka a jiné pražené kávové náhražky:
2101 30 19	– – – Ostatní	A			A
	– – Výtažky, esence (tresti) a koncentráty z pražené čekanky a z jiných pražených kávových náhražek:
2101 30 99	– – – Ostatní	A			A
ex 2102	Droždí (aktivní nebo neaktivní); jiné neživé jednobuněčné mikroorganismy, (vyjma očkovací látky čísla 3002 ); hotové prášky do pečiva:
ex 2102 10	– Aktivní droždí:
2102 10 31 a 2102 10 39	– – Pekařské droždí	A
2105 00	Zmrzlina a podobné výrobky, též s obsahem kakaa:
	– Obsahující kakao	A	A	A	A	A
	– Ostatní	A	A		A	A
ex 2106	Potravinové přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté:
ex 2106 90	– Ostatní:
2106 90 92 a 2106 90 98	– – Ostatní	A	A		A	A
2202	Voda, včetně minerálních vod a sodovek, s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizovaná a jiné nealkoholické nápoje, vyjma ovocné nebo zeleninové šťávy čísla 2009:
2202 10 00	– Voda, včetně minerálních vod a sodovek, s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizovaná	A			A
2202 90	– Ostatní:
	– Neobsahující výrobky čísel 0401 až 0404 ani tuky získané z výrobků těchto čísel:
2202 90 10	– – – Pivo ze sladu o skutečném obsahu alkoholu v % objemových nejvýše 0,5 % objemových	B
	– – – Ostatní	A			A
2202 90 91 až 2202 90 99	– – Ostatní	A			A	A
2205	Vermut a ostatní víno z čerstvých hroznů, připravené pomocí aromatických bylin nebo jiných aromatických látek	A			A
ex 2208	Ethylalkohol nedenaturovaný s objemovým obsahem alkoholu nižším než 80 % obj.; destiláty, likéry a jiné lihové nápoje:
2208 20	– Destiláty z vinných matolin nebo hroznů				A
ex 2208 30	– Whisky: – – Jiná než whisky „bourbon“:
ex 2208 30 30 až 2208 30 88	– – – Whisky, jiné než druhy uvedené v nařízení Komise (ES) č. 1670/2006 (7)	A
2208 50 11 a 2208 50 19	– – Gin	A
2208 50 91 a 2208 50 99	– – Jalovcová	A			A
2208 60	– Vodka	A
2208 70	– Likéry a cordialy	A		A	A	A
ex 2208 90	– Ostatní:
2208 90 41	– – – – Ouzo, v nádobách o obsahu nejvýše 2 litry	A			A
2208 90 45	– – – – – – – Calvados, v nádobách o obsahu nejvýše 2 litry				A
2208 90 48	– – – – – – – Ostatní destiláty (kromě likérů) z ovoce, v nádobách o obsahu nejvýše 2 litry				A
2208 90 56	– – – – – – – Ostatní destiláty (kromě likérů), jiné než z ovoce a jiné než tequila, v nádobách o obsahu nejvýše 2 litry	A			A
2208 90 69	– – – – – Ostatní lihové nápoje, v nádobách o obsahu nejvýše 2 litry	A			A	A
2208 90 71	– – – – – Destiláty z ovoce, v nádobách o obsahu vyšším než 2 litry				A
2208 90 77	– – – – – Ostatní destiláty (kromě likérů), jiné než z ovoce a jiné než tequila, v nádobách o obsahu vyšším než 2 litry	A			A
2208 90 78	– – – – Ostatní lihové nápoje, v nádobách o obsahu vyšším než 2 litry	A			A	A
ex 2905	Acyklické alkoholy a jejich halogen-, sulfo-, nitro- nebo nitrosoderiváty:
2905 43 00	– – Mannitol (Mannit)	B			B
2905 44	– – D-glucitol (sorbitol, sorbit)	B			B
ex 3302	Směsi vonných látek a směsi (včetně lihových roztoků) na bázi jedné nebo více těchto látek, používané jako suroviny v průmyslu; ostatní přípravky na bázi vonných látek používané k výrobě nápojů:
ex 3302 10	– Druhy používané v potravinářském průmyslu nebo k výrobě nápojů:
3302 10 29	– – – – – Ostatní	A			A	A
3501	Kasein, kaseináty a jiné deriváty kaseinu; kaseinové klihy:
3501 10	– Kasein					B
3501 90	– Ostatní:
3501 90 10	– – Kaseinové klihy					A
3501 90 90	– – Ostatní					B
ex 3502	Albuminy (včetně koncentrátů dvou nebo více syrovátkových proteinů obsahujících více než 80 % hmotnostních syrovátkových proteinů, počítáno v sušině), albumináty a jiné deriváty albuminu: – Vaječný albumin:
ex 3502 11	– – Sušené
3502 11 90	– – – Jiné než nezpůsobilé nebo učiněné nezpůsobilými k lidskému požívání			B
ex 3502 19	– – Ostatní:
3502 19 90	– – – Jiné než nezpůsobilé nebo učiněné nezpůsobilými k lidskému požívání			B
ex 3502 20	– Mléčný albumin (laktalbumin):
3502 20 91 a 3502 20 99	– – Jiný než nezpůsobilý nebo učiněný nezpůsobilým k lidskému požívání, též sušený (např. ve fóliích, vločkách, šupinkách, v prášku)					B
ex 3505	Dextriny a jiné modifikované škroby (např. předželatinované nebo esterifikované škroby); klihy na bázi škrobů nebo dextrinů nebo jiných modifikovaných škrobů, kromě škrobů kódu KN 3505 10 50	A	A
3505 10 50	– – – Esterifikované a etherifikované škroby	A
ex 3809	Přípravky k úpravě povrchu, k apretování, přípravky k urychlení barvení nebo ustálení barviv a jiné výrobky a přípravky (např. apretury a mořidla) používané v textilním, papírenském, kožedělném a podobném průmyslu, jinde neuvedené ani nezahrnuté:
3809 10	– Na bázi škrobových látek	A	A
ex 3824	Připravená pojidla pro licí formy nebo jádra; chemické výrobky a přípravky chemického průmyslu nebo příbuzných průmyslových odvětví (včetně sestávajících ze směsí přírodních výrobků), jinde neuvedené ani nezahrnuté:
3824 60	– Sorbitol, jiný než položky 2905 44	B			B

(1) Příloha I část I nařízení (EU) č. 1308/2013.

(2) Příloha I část II nařízení (EU) č. 1308/2013.

(3) Příloha I část XIX nařízení (EU) č. 1308/2013.

(4) Příloha I část III písm. b), c), d) a g) nařízení (EU) č. 1308/2013.

(5) Příloha I část XVI písm. a) až g) nařízení (EU) č. 1308/2013.

(6) Obsahující nejvýše 6 % kakaa.

(7) Nařízení Komise (ES) č. 1670/2006 ze dne 10. listopadu 2006 kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1784/2003, pokud jde o stanovení a poskytování náhrad pro obiloviny vyvážené ve formě některých lihovin (Úř. věst. L 312, 11.11.2006, s. 33).

PŘÍLOHA III

Základní produkty podle čl. 2 písm. d

Kód KN	Popis
ex 0402 10 19	Mléko v prášku, granulích nebo v jiné pevné formě, neobsahující přidaný cukr ani jiná sladidla, o obsahu tuku nepřesahujícím 1,5 % hmotnostních, jiné než v bezprostředním obalu o čistém obsahu nepřesahujícím 2,5 kg (skupina produktů 2)
ex 0402 21 18	Mléko v prášku, v granulích nebo v jiné pevné formě, neobsahující přidaný cukr ani jiná sladidla, o obsahu tuku 26 % hmotnostních, jiné než v bezprostředním obalu o čistém obsahu nepřesahujícím 2,5 kg (skupina produktů 3)
ex 0404 10 02 až ex 0404 10 16	Syrovátka v prášku, granulích nebo v jiné pevné formě, neobsahující přidaný cukr ani jiná sladidla (skupina produktů 1)
ex 0405 10	Máslo o obsahu tuku 82 % hmotnostních (skupina produktů 6)
0407 21 00 , 0407 29 10 , ex 0407 90 10	Vejce domácí drůbeže, ve skořápce, čerstvá nebo konzervovaná, jiná než násadová
ex 0408	Ptačí vejce, bez skořápky, a žloutky, způsobilé k lidskému požívání, čerstvé, sušené, zmrazené nebo jinak konzervované, neobsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla
1001 19 00	Pšenice tvrdá, jiná než k setí
ex 1001 99 00	Obyčejná pšenice a sourež, jiné než k setí
1002 90 00	Žito, jiné než k setí
1003 90 00	Ječmen, jiný než osivo ječmene
1004 90 00	Oves, jiný než k setí
1005 90 00	Kukuřice, jiná než osivo kukuřice
ex 1006 30	Celoomletá rýže
1006 40 00	Zlomková rýže
1007 90 00	Zrna čiroku, jiná než k setí
1701 99 10	Bílý cukr
ex 1702 19 00	Laktosa obsahující 98,5 % hmotnostních laktosy, vyjádřené jako bezvodá laktóza v sušině
1703	Melasy získané extrakcí nebo rafinací cukru

PŘÍLOHA IV

Zpracované zemědělské produkty, na něž se může vztahovat dodatečné dovozní clo podle čl. 5 odst. 1

Kód KN	Popis zboží
0403 10 51 až 0403 10 99	Jogurt, ochucený nebo obsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao
0403 90 71 až 0403 90 99	Podmáslí, kyselé mléko a smetana, kefír a jiné fermentované (kysané) nebo acidofilní mléko a smetana, ochucené nebo obsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao
0710 40 00	Kukuřice cukrová, též vařená ve vodě nebo páře, zmrazená
0711 90 30	Kukuřice cukrová prozatímně konzervovaná (např. oxidem siřičitým, ve slané vodě, v sířené vodě nebo v jiných konzervačních roztocích), avšak v tomto stavu nezpůsobilá k přímému požívání
1517 10 10	Margarín, vyjma tekutého margarínu, obsahující více než 10 % hmotnostních, avšak nejvýše 15 % hmotnostních mléčných tuků
1517 90 10	Ostatní jedlé směsi nebo přípravky ze živočišných nebo rostlinných tuků nebo olejů nebo frakcí různých tuků nebo olejů kapitoly 15, jiné než jedlé tuky nebo oleje nebo jejich frakce čísla 1516 , s obsahem tukových látek pocházejících z mléka převyšujících 10 % hmotnostních, avšak nepřesahujících 15 % hmotnostních
1702 50 00	Chemicky čistá fruktóza
2005 80 00	Kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata), připravená nebo konzervovaná jinak než v octě nebo kyselině octové, nezmrazená, jiná než výrobky čísla 2006
2905 43 00	Mannitol (Mannit)
2905 44	D-glucitol (sorbitol, sorbit)
Ex35 02	Albuminy (včetně koncentrátů dvou nebo více syrovátkových proteinů, obsahujících více než 80 % hmotnostních syrovátkových proteinů, počítáno v sušině), albumináty a jiné deriváty albuminu: Vaječný albumin:
ex 3502 11	Sušený:
3502 11 90	Jiný než nezpůsobilý nebo učiněný nezpůsobilým k lidskému požívání
ex 3502 19	Ostatní:
3502 19 90	Jiný než nezpůsobilý nebo učiněný nezpůsobilým k lidskému požívání
ex 3502 20	Mléčný albumin, včetně koncentrátů dvou nebo více syrovátkových proteinů:
	Jiný než nezpůsobilý nebo učiněný nezpůsobilým k lidskému požívání
3502 20 91	Sušený (např. ve fóliích, vločkách, šupinkách, v prášku)
3502 20 99	Ostatní
3505 10 10	Dextriny
3505 10 90	Jiné modifikované škroby než dextriny, vyjma esterifikované a etherifikované škroby
3505 20	Klihy na bázi škrobů nebo dextrinů nebo jiných modifikovaných škrobů
3809 10	Přípravky k úpravě povrchu, k apretování, přípravky k urychlení barvení nebo ustálení barviv a jiné výrobky a přípravky (např. apretury a mořidla), užívané v textilním, papírenském, kožedělném a podobném průmyslu, na bázi škrobových látek, jinde neuvedené ani nezahrnuté
3824 60	Sorbitol, jiný než položky 2905 44

PŘÍLOHA V

Zemědělské produkty podle čl. 11 odst. 1 písm. a) (1)

Kód KN	Popis zemědělských produktů
0401	Mléko a smetana, nezahuštěné, neobsahující přidaný cukr ani jiná sladidla
0402	Mléko a smetana, zahuštěné nebo obsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla
ex 0403	Podmáslí, kyselé mléko a smetana, jogurt, kefír a jiné fermentované (kysané) nebo acidofilní mléko a smetana, též zahuštěné nebo obsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla, neochucené ani neobsahující přidané ovoce, ořechy nebo kakao
0404	Syrovátka, též zahuštěná nebo obsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla; výrobky sestávající z přírodních složek mléka, též obsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla, jinde neuvedené ani nezahrnuté
ex 0405	Máslo a jiné tuky a oleje získané z mléka
0407 21 00	Drůbeží vejce, ve skořápce, čerstvá, slepic (drůbež druhu Gallus domesticus), jiná než násadová
0709 99 60	Kukuřice cukrová, čerstvá nebo chlazená
0712 90 19	Sušená kukuřice cukrová, též rozřezaná na kousky nebo plátky, rozdrcená nebo v prášku, avšak dále neupravená, jiná než hybridní kukuřice cukrová určená k setí
Kapitola 10	Obiloviny (2)
1701	Třtinový nebo řepný cukr a chemicky čistá sacharóza, v pevném stavu
1703	Melasy získané extrakcí nebo rafinací cukru

(1) Zemědělské produkty, na které se vztahuje úprava, jsou-li nezpracované nebo zpracované nebo má-li se za to, že byly použity při výrobě zboží uvedeného v tabulce 1 přílohy I.

(2) Kromě osiva pšenice a sourži podpoložky 1001 11 00, 1001 91 10, 1001 91 20 a 1001 91 90, osiva žita podpoložky 1002 10 00, osiva ječmene podpoložky 1003 10 00, osiva ovsa podpoložky 1004 10 00, osiva kukuřice položky 1005 10, rýže k setí podpoložky 1006 10 10, osiva čiroku položky 1007 10 a osiva prosa podpoložky 1008 21 00.

PŘÍLOHA VI

Srovnávací tabulka

Toto nařízení	Nařízení (ES) č. 1216/2009	Nařízení (ES) č. 614/2009
Čl. 1 první pododstavec	Článek 1	Článek 1
Čl. 1 druhý pododstavec	Článek 3	—
Čl. 2 písm. a)	Čl. 2 odst. 1 první pododstavec písm. a)	—
Čl. 2 písm. b)	Čl. 2 odst. 1 první pododstavec písm. b)	—
Čl. 2 písm. c)	Čl. 2 odst. 1 druhý pododstavec	—
Čl. 2 písm. d)	—	—
Čl. 2 písm. e)	Čl. 2 odst. 2 písm. a) a c)	—
Čl. 2 písm. f)	Čl. 2 odst. 2 písm. b)	—
Čl. 2 písm. g)	—	—
Čl. 2 písm. h)	—	—
Čl. 2 písm. i)	—	—
Čl. 2 písm. j)	—	—
Čl. 2 písm. k)	—	—
Čl. 2 písm. l)	—	—
Článek 3	Čl. 4 odst. 1	—
—	Čl. 4 odst. 3	Čl. 8 odst. 1
—	Čl. 4 odst. 2	Čl. 8 odst. 2
—	Čl. 4 odst. 4	—
Článek 4	Článek 5	—
Článek 5	Článek 11	Článek 3
Čl. 6 odst. 1	—	Čl. 2 odst. 1
Čl. 6 odst. 2	—	Čl. 2 odst. 2
Čl. 6 odst. 3	—	Čl. 2 odst. 3 první věta
Čl. 6 odst. 4	—	—
Článek 7	—	Čl. 2 odst. 3 druhá věta
Článek 8	—	Čl. 2 odst. 4
Článek 9	—	Čl. 2 odst. 4
Čl. 10 odst. 1	Čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1	—
—	Čl. 6 odst. 2	—
Čl. 10 odst. 2	Čl. 6 odst. 3	—
Článek 11	Čl. 14 první pododstavec	—
Čl. 12 písm. a), b), c)	Čl. 6 odst. 4 a čl. 14 druhý pododstavec	—
Čl. 12 písm. d)	Čl. 6 odst. 4 a čl. 15 odst. 1	—
Čl. 13 odst. 1, 2 a 3	Čl. 6 odst. 4, čl. 6 odst. 6, čl. 7 odst. 2, 3 a 4, čl. 14 první pododstavec	—
Čl. 13 odst. 2	Čl. 14 druhý pododstavec	—
Čl. 14 odst. 1	—	Čl. 4 odst. 1
Čl. 14 odst. 2	—	Čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec a čl. 4 odst. 3
Čl. 14 odst. 3	—	—
Čl. 14 odst. 4	—	Čl. 4 odst. 2 první pododstavec a čl. 4 odst. 3
Čl. 15 odst. 1	—	Čl. 4 odst. 1 a 4
Čl. 15 odst. 2	—	—
Článek 16	—	Čl. 4 odst. 1 a 4
Článek 17	Článek 10	—
Článek 18	Čl. 12 odst. 1 první a druhý pododstavec	—
Článek 19	Čl. 12 odst. 1 třetí a čtvrtý pododstavec	—
Článek 20	Čl. 12 odst. 1 třetí pododstavec	—
—	čl. 12 odst. 2	—
Článek 21	—	Článek 7
Čl. 22 odst. 1	Čl. 8 odst. 1 a 2	—
Čl. 22 odst. 2	—	—
Článek 23	—	—
Čl. 24 odst. 1	Čl. 8 odst. 3 druhý pododstavec	—
Čl. 24 odst. 2	—	—
Článek 25	—	—
Článek 26	Čl. 8 odst. 3 první pododstavec	—
Článek 27	Čl. 8 odst. 3 první pododstavec	—
Článek 28	Čl. 8 odst. 5	—
Článek 29	—	—
Článek 30	—	—
Článek 31	Čl. 8 odst. 3 první pododstavec, čl. 8 odst. 5 a 6	—
Článek 32	Čl. 8 odst. 3 první pododstavec, čl. 8 odst. 5 a 6	—
Článek 33	Článek 9	Článek 5
Čl. 34 odst. 1	Čl. 8 odst. 4 první pododstavec	—
Čl. 34 odst. 2	Čl. 8 odst. 4 druhý pododstavec	—
Článek 35	Článek 18, čl. 6 odst. 5 a čl. 8 odst. 4 třetí pododstavec	—
Článek 36	Článek 13	—
Článek 37	Článek 19	Článek 10
Článek 38	—	—
Článek 39	Čl. 15 odst. 2	—
Článek 40	—	—
Článek 41	—	—
Článek 42	Článek 16	—
Článek 43	Článek 16	—
Článek 44	Článek 16	—
—	Článek 17	—
Článek 45	Článek 20	Článek 11
Článek 46	Čl. 21 odst. 1	Článek 12
—	Čl. 21 odst. 2
—	—	Článek 6
—	—	Článek 9
Příloha I	Příloha II	Článek 1
Příloha II	—	—
Příloha III	—	—
Příloha IV	Příloha III	Článek 1
Příloha V	Příloha I
—	Příloha IV	Příloha I
Příloha VI	Příloha V	Příloha II

Prohlášení Komise k aktům v přenesené pravomoci

V souvislosti s tímto nařízením Komise připomíná, že v bodě 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí se zavázala poskytovat Parlamentu veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s národními odborníky v souvislosti se svou prací na přípravě aktů v přenesené pravomoci.

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/59

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 511/2014

ze dne 16. dubna 2014

o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hlavním mezinárodním nástrojem, který poskytuje obecný rámec pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti a spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, je Úmluva o biologické rozmanitosti, schválená jménem Unie v souladu s rozhodnutím Rady 93/626/EHS (3) (dále jen „úmluva“).

(2)

Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (4) (dále jen „Nagojský protokol“) je mezinárodní smlouvou přijatou dne 29. října 2010 smluvními stranami úmluvy. Nagojský protokol dále rozvíjí obecná pravidla úmluvy týkající se přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení peněžních a nepeněžních přínosů vyplývajících z využívání genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji (dále jen „přístup a sdílení přínosů“). Nagojský protokol byl schválen jménem Unie v souladu s rozhodnutím Rady 2014/283/EU (5).

(3)

Velké množství uživatelů a dodavatelů v Unii, včetně výzkumných pracovníků z akademické, univerzitní a nekomerční sféry a společností z různých odvětví průmyslu, využívá genetické zdroje pro účely výzkumu, vývoje a pro komerční účely; někteří z nich rovněž využívají tradiční znalosti související s genetickými zdroji.

(4)

Genetické zdroje představují genofond jak přírodních, tak zdomácnělých či pěstovaných druhů a hrají významnou a stále větší úlohu v mnoha hospodářských odvětvích, včetně produkce potravin, lesnictví, vývoje léčiv, kosmetiky a zdrojů energie biologického původu. Genetické zdroje jsou dále velmi důležité při provádění strategií zaměřených na obnovu poškozených ekosystémů a na ochranu ohrožených druhů.

(5)

Tradiční znalosti domorodých a místních společenství by mohly poskytnout důležité informace vedoucí k vědeckým objevům zajímavých genetických nebo biochemických vlastností genetických zdrojů. Tyto tradiční znalosti zahrnují znalosti, inovace a postupy domorodých a místních společenství, které představují tradiční životní styl významný pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti.

(6)

Úmluva uznává svrchované právo států na přírodní zdroje nacházející se v jejich jurisdikci a jejich pravomoc určit přístup ke svým genetickým zdrojům. Úmluva ukládá všem smluvním stranám povinnost usilovat o vytvoření podmínek usnadňujících přístup ke genetickým zdrojům, na něž mají svrchované právo, jiným smluvním stranám úmluvy, přičemž tyto strany je využijí způsobem šetrným k životnímu prostředí. Zároveň podle úmluvy musí všechny její smluvní strany přijmout opatření, jejichž cílem je spravedlivé a rovnocenné sdílení výsledků výzkumu a vývoje a přínosů vyplývajících z komerčního a jiného využívání genetických zdrojů se smluvní stranou úmluvy poskytující takové zdroje. Takové sdílení se má provádět na základě vzájemně dohodnutých podmínek. Úmluva rovněž řeší přístup a sdílení přínosů, pokud jde o znalosti, inovace a postupy domorodých a místních společenství, které mají význam pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti.

(7)

Genetické zdroje by měly být zachovány „in situ“ a využívány udržitelným způsobem a přínosy plynoucí z jejich využívání by měly být sdíleny spravedlivě a rovnocenně, s cílem přispět k vymýcení chudoby a tím k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí OSN, jak jsou uznány v preambuli Nagojského protokolu. Při provádění Nagojského protokolu je třeba usilovat i o využití této příležitosti.

(8)

Nagojský protokol se vztahuje na genetické zdroje, nad nimiž státy vykonávají svrchovaná práva, které spadají do oblasti působnosti článku 15 úmluvy, jenž má v porovnání s článkem 4 úmluvy užší oblast působnosti. To znamená, že Nagojský protokol se nevztahuje na celou oblast působnosti podle článku 4 úmluvy, tedy např. na činnosti prováděné v mořských oblastech za hranicemi vnitrostátní jurisdikce. Výzkum genetických zdrojů se postupně rozšiřuje do dalších oblastí, zejména oceánů, které nadále představují nejméně prozkoumaná a nejméně známá prostředí naší planety. Zejména hlubiny oceánů představují nejzazší hranici naší planety a vyvolávají stále větší zájem, pokud jde o výzkum, průzkum a vyhledávání zdrojů.

(9)

Je důležité stanovit jasný a spolehlivý rámec pro provádění Nagojského protokolu, který by měl přispět k ochraně biologické rozmanitosti a k udržitelnému využívání jejích složek, ke spravedlivému a rovnocennému sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů a k vymýcení chudoby a zároveň zlepšovat v Unii příležitosti pro výzkum a vývoj založený na přírodních zdrojích. Rovněž je nezbytné v Unii zabránit využívání genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, k nimž nebyl uplatněn přístup v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo regulačními požadavky smluvní strany Nagojského protokolu týkajícími se přístupu a sdílení přínosů, a podpořit účinné provádění závazků ke sdílení přínosů, které byly sjednány ve vzájemně dohodnutých podmínkách mezi poskytovateli a uživateli genetických zdrojů. Je rovněž velmi důležité zlepšit podmínky pro právní jistotu v souvislosti s využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji.

(10)	Rámec vytvořený tímto nařízením přispěje k zachování a posílení důvěry mezi smluvními stranami Nagojského protokolu i jinými zúčastněnými subjekty, včetně domorodých a místních společenství zapojených do přístupu ke genetickým zdrojům a do sdílení souvisejících přínosů.

(11)

V zájmu zajištění právní jistoty je důležité, aby se prováděcí pravidla k Nagojskému protokolu vztahovala pouze na genetické zdroje, na něž státy mají svrchovaná práva v rámci působnosti článku 15 úmluvy, a na tradiční znalosti související s genetickými zdroji v rámci působnosti úmluvy, k nimž bude uplatněn přístup poté, co vstoupí Nagojský protokol pro Unii v platnost.

(12)

Nagojský protokol vyžaduje, aby při vytváření a provádění svých právních předpisů nebo regulačních požadavků upravujících přístup a sdílení přínosů každá smluvní strana zvážila význam genetických zdrojů pro výživu a zemědělství a jejich zvláštní úlohu pro zajištění potravinové bezpečnosti. V souladu s rozhodnutím Rady 2004/869/ES (6) byla jménem Unie schválena Mezinárodní smlouva o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (dále jen „smlouva o rostlinných genetických zdrojích“). Smlouva o rostlinných genetických zdrojích představuje specializovaný mezinárodní nástroj pro přístup a sdílení přínosů ve smyslu čl. 4 odst. 4 Nagojského protokolu, který by neměl být dotčen prováděcími předpisy k Nagojskému protokolu.

(13)

Řada smluvních stran Nagojského protokolu při uplatňování svých svrchovaných práv rozhodla, že rostlinné genetické zdroje pro výživu a zemědělství pod jejich správou a kontrolou a ve veřejném vlastnictví, které nejsou obsaženy v příloze I smlouvy o rostlinných genetických zdrojích, mají rovněž podléhat podmínkám standardní dohody o poskytování materiálů pro účely uvedené ve smlouvě o rostlinných genetických zdrojích.

(14)	Nagojský protokol by měl být prováděn způsobem zajišťujícím vzájemnou podporu s jinými mezinárodními nástroji, které nejsou v rozporu s cíli protokolu nebo cíli úmluvy.

(15)

Článek 2 úmluvy definuje „zdomácnělé druhy“ jako druhy, u kterých byl vývojový proces ovlivněn člověkem k uspokojování jeho potřeb, a „biotechnologií“ jako jakoukoli technologii, která využívá biologické systémy, živé organismy nebo jejich deriváty k výrobě nebo úpravě výrobků či procesů pro specifické použití. „Derivát“ je v článku 2 Nagojského protokolu definován jako přirozeně se vyskytující biochemická sloučenina plynoucí z genetické exprese nebo metabolismu biologických či genetických zdrojů, a to i pokud neobsahuje funkční jednotky dědičnosti.

(16)

Nagojský protokol požaduje, aby každá jeho smluvní strana věnovala náležitou pozornost existujícím nebo bezprostředně hrozícím mimořádným událostem, které ohrožují nebo poškozují zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, jak jsou stanoveny na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni. Dne 24. května 2011 byl na 64. zasedání Světového zdravotnického shromáždění přijat Rámec pro připravenost na pandemii chřipky: sdílení chřipkových virů a přístup k vakcínám a dalším výhodám. Tento rámec se týká pouze virů chřipky s potenciálem vyvolat pandemii u lidí a výslovně se nevztahuje na viry vyvolávající sezónní chřipku. Rámec představuje specializovaný mezinárodní nástroj pro přístup a sdílení přínosů, který je v souladu s Nagojským protokolem a neměl by být dotčen prováděcími předpisy k Nagojskému protokolu.

(17)

Je důležité zahrnout do tohoto nařízení definice z Nagojského protokolu a z úmluvy, které jsou nezbytné pro provádění tohoto nařízení uživateli. Je důležité, aby nové definice uvedené v tomto nařízení, které nejsou obsaženy v úmluvě ani v Nagojském protokolu, byly v souladu s definicemi úmluvy a Nagojského protokolu. Zejména pojem „uživatel“ by měl být v souladu s pojmem „využívání genetických zdrojů“ vymezeným v Nagojském protokolu.

(18)	Nagojský protokol ukládá povinnost prosazovat a podporovat výzkum související s biologickou rozmanitostí, zejména výzkum pro nekomerční účely.

(19)	Je důležité připomenout odstavec 2 rozhodnutí konference smluvních stran úmluvy II/11, v němž se znovu zdůrazňuje, že do rámce úmluvy nespadají lidské genetické zdroje.

(20)

V současné době neexistuje žádná mezinárodně dohodnutá definice pojmu „tradiční znalosti související s genetickými zdroji“. Aniž jsou dotčeny pravomoci a odpovědnost členských států, pokud jde o záležitosti týkající se tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji a o provádění opatření za účelem ochrany zájmů domorodých a místních společenství, mělo by se v tomto nařízení odkazovat na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, jak jsou popsány v dohodách o sdílení přínosů, aby byla pro poskytovatele a uživatele zajištěna flexibilita a právní jistota.

(21)

S ohledem na zajištění účinného provádění Nagojského protokolu by měli všichni uživatelé genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji postupovat s náležitou péčí, aby se ujistili, že byl přístup ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji uplatněn v souladu s platnými právními či regulačními požadavky, a aby v příslušných případech zajistili spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů. V této souvislosti by příslušné orgány měly přijímat mezinárodně uznávané certifikáty o shodě jako doklady toho, že přístup k příslušným genetickým zdrojům byl zákonný a že byly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky pro uživatele a pro konkrétní využití v nich uvedené. Konkrétní volba nástrojů a opatření použitých pro uplatňování náležité péče uživateli by měla být podporována uznáváním osvědčených postupů, jakož i doplňujícími opatřeními na podporu odvětvových zásad chování, vzorových smluvních ustanovení a pokynů, aby se zvýšila právní jistota a snížily náklady. Povinnost uživatelů uchovávat informace důležité pro přístup a sdílení přínosů by měla být časově omezená a měla by být v souladu s časovým rámcem pro možné inovace.

(22)

Úspěšné provádění Nagojského protokolu závisí na uživatelích a poskytovatelích genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, kteří sjednávají vzájemně dohodnuté podmínky vedoucí ke spravedlivému a rovnocennému sdílení přínosů a podporující širší cíl Nagojského protokolu, jímž je přispění k ochraně a udržitelnému využívání biologické rozmanitosti. Uživatelé a poskytovatelé se rovněž vybízejí, aby zvyšovali informovanost o významu genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji.

(23)

Povinnost náležité péče by se měla vztahovat na všechny uživatele bez ohledu na jejich velikost, včetně mikropodniků a malých a středních podniků. Toto nařízení by mělo nabídnout řadu opatření a nástrojů, které mikropodnikům a malým a středním podnikům umožní plnit jejich povinnosti za přijatelných nákladů a s vysokou úrovní právní jistoty.

(24)

Při stanovování opatření náležité péče by měly hrát důležitou úlohu osvědčené postupy vyvinuté uživateli, které jsou zvlášť vhodné pro dosažení souladu se systémem provádění Nagojského protokolu za přijatelných nákladů a s vysokou úrovní právní jistoty. Uživatelé by měli vycházet ze stávajících zásad chování týkajících se přístupu a sdílení přínosů vypracovaných pro akademické, univerzitní a nekomerční oblasti výzkumu a pro různá průmyslová odvětví. Sdružení uživatelů by měla mít možnost požádat Komisi, aby určila, zda může být konkrétní kombinace postupů, nástrojů nebo mechanismů, na kterou sdružení dohlíží, uznána za osvědčený postup. Příslušné orgány členských států by měly vzít v úvahu, že provádění uznaného osvědčeného postupu uživatelem snižuje riziko, že uživatel nedodrží pravidla, a odůvodňuje menší míru kontroly dodržování pravidel. Totéž by se mělo týkat i osvědčených postupů přijatých smluvními stranami Nagojského protokolu.

(25)

Podle Nagojského protokolu musí být kontrolní body účinné a mít význam pro využívání genetických zdrojů. Při přesně stanovených příležitostech v rámci řetězce činností, které jsou součástí využívání, by uživatelé měli na požádání prohlásit a prokázat, že postupovali s náležitou péčí. Jedním z vhodných okamžiků pro takové prohlášení je přijetí prostředků na výzkum. Další vhodný okamžik nastává v konečné fázi využívání, to jest ve fázi konečného vývoje produktu před podáním žádosti o povolení k uvedení na trh pro produkt vyvinutý využíváním genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, nebo ve fázi konečného vývoje produktu před uvedením na trh Unie v případě, že se povolení k uvedení na trh nepožaduje. S cílem zajistit efektivitu kontrolních bodů a zároveň zvýšit právní jistotu pro uživatele by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci v souladu s čl. 291 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Komise by měla využít tyto prováděcí pravomoci ke stanovení fáze konečného vývoje produktu v souladu s Nagojským protokolem s cílem určit konečnou fázi využívání v jednotlivých odvětvích.

(26)

Je důležité uznat, že významnou úlohu při provádění Nagojského protokolu bude hrát Informační systém pro přístup a sdílení přínosů. V souladu s články 14 a 17 Nagojského protokolu by byly informace poskytovány do Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů v rámci procesu zpracování mezinárodně uznávaných certifikátů o shodě. Příslušné orgány by měly s Informačním systémem pro přístup a sdílení přínosů spolupracovat s cílem zajistit výměnu daných informací, a pomoci tak příslušným orgánům sledovat dodržování pravidel uživateli.

(27)

Sběr genetických zdrojů ve volné přírodě většinou provádějí pro nekomerční účely výzkumní pracovníci z akademické, univerzitní a nekomerční sféry nebo sběratelé. V převážné většině případů a téměř ve všech odvětvích se přístup k nově získaným genetickým zdrojům uplatňuje prostřednictvím zprostředkovatelů, sbírek nebo zástupců, kteří získávají genetické zdroje ve třetích zemích.

(28)

Hlavními dodavateli genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji využívaných v Unii jsou sbírky. Jako dodavatelé mohou významně pomoci jiným uživatelům v řetězci uživatelů při dodržování jejich povinností. Za tímto účelem by v Unii měl být zaveden systém registrovaných sbírek zřízením dobrovolného registru sbírek, který by spravovala Komise. Díky tomuto systému by bylo u sbírek uvedených v registru zajištěno účinné uplatňování opatření k dodávání vzorků genetických zdrojů třetím osobám pouze s dokumentací prokazující zákonný přístup, a bylo by zajištěno sjednání vzájemně dohodnutých podmínek, je-li vyžadováno. Systém registrovaných sbírek v rámci Unie by měl výrazně snížit riziko, že budou v Unii využívány genetické zdroje, k nimž nebyl uplatněn přístup v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo s regulačními požadavky některé smluvní strany Nagojského protokolu týkajícími se přístupu a sdílení přínosů. Příslušné orgány členských států by měly ověřit, zda sbírka splňuje požadavky pro uznání za sbírku, kterou je možné zařadit do registru. Na uživatele, kteří získali genetický zdroj ze sbírky zařazené do registru, by se mělo pohlížet jako na uživatele, kteří při získávání všech nezbytných informací postupovali s náležitou péčí. To by mělo být zvláště přínosné pro výzkumné pracovníky z akademické, univerzitní a nekomerční sféry, jakož i pro malé a střední podniky a mělo by to přispět k omezení správních požadavků a požadavků na dodržování pravidel.

(29)

Příslušné orgány členských států by měly kontrolovat, zda uživatelé dodržují své povinnosti, zda získali předchozí informovaný souhlas a zda sjednali vzájemně dohodnuté podmínky. Příslušné orgány by také měly uchovávat záznamy o provedených kontrolách a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (7) by měly být zpřístupněny příslušné informace.

(30)	Členské státy by měly zajistit, aby porušování prováděcích pravidel k Nagojskému protokolu bylo postihováno účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi.

(31)

S ohledem na mezinárodní charakter transakcí spojených přístupem a sdílením přínosů by měly příslušné orgány členských států spolupracovat mezi sebou navzájem, s Komisí a s příslušnými vnitrostátními orgány třetích zemí, aby zajistily, že uživatelé budou toto nařízení dodržovat, a aby podpořily účinné uplatňování prováděcích pravidel k Nagojskému protokolu.

(32)	Unie a členské státy by měly jednat iniciativně a zajistit, aby bylo dosaženo cílů Nagojského protokolu v zájmu navýšení zdrojů na podporu ochrany biologické rozmanitosti a udržitelného využívání jejích složek v celosvětovém měřítku.

(33)	Komise a členské státy by měly přijmout vhodná doplňující opatření na zvýšení účinnosti provádění tohoto nařízení a za účelem snížení nákladů, zejména tam, kde by to bylo výhodné pro výzkumné pracovníky z akademické, univerzitní a nekomerční sféry a malé a střední podniky.

(34)	V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (8).

(35)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž podpory spravedlivého a rovnocenného sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů v souladu s Nagojským protokolem, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být z důvodu jeho rozsahu a v zájmu zajištění fungování vnitřního trhu lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(36)	Den vstupu tohoto nařízení v platnost by měl přímo navazovat na vstup Nagojského protokolu v platnost pro Unii, aby byly zajištěny stejné podmínky na úrovni Unie i na celosvětové úrovni, pokud jde o činnosti spojené s přístupem a sdílením přínosů z genetických zdrojů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro dodržování podmínek pro přístup a sdílení přínosů, pokud jde o genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji, v souladu s ustanoveními Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (dále jen „Nagojský protokol“). Účinné provádění tohoto nařízení rovněž přispěje k ochraně biologické rozmanitosti a k udržitelnému využívání jejích složek v souladu s ustanoveními Úmluvy o biologické rozmanitosti (dále jen „úmluva“).

Článek 2

Oblast působnosti

1. Toto nařízení se vztahuje na genetické zdroje, na něž mají státy svrchované právo, a na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, k nimž je uplatněn přístup po vstupu Nagojského protokolu v platnost pro Unii. Vztahuje se také na přínosy plynoucí z využívání těchto genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji.

2. Toto nařízení se nevztahuje na genetické zdroje, u nichž jsou přístup a sdílení přínosů upraveny specializovanými mezinárodními nástroji, které jsou v souladu s cíli úmluvy a Nagojského protokolu a nejsou s nimi v rozporu.

3. Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla členských států týkající se přístupu ke genetickým zdrojům, na něž státy mají svrchovaná práva v mezích působnosti článku 15 úmluvy, a ustanovení členských států týkající se čl. 8 písm. j) úmluvy o tradičních znalostech souvisejících s genetickými zdroji.

4. Toto nařízení se týká genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, na něž se vztahují právní předpisy nebo regulační požadavky některé smluvní strany Nagojského protokolu týkající se přístupu a sdílení přínosů.

5. Nic v tomto nařízení nezavazuje členský stát k tomu, aby poskytl informace, o nichž se domnívá, že by jejich poskytnutí bylo v rozporu se zásadními zájmy jeho bezpečnosti.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v úmluvě a v Nagojském protokolu, jakož i tyto definice:

1)	„genetickým materiálem“ se rozumí jakýkoli materiál rostlinného, živočišného, mikrobiálního nebo jiného původu obsahující funkční jednotky dědičnosti;

2)	„genetickými zdroji“ se rozumí genetický materiál skutečné nebo potenciální hodnoty;

3)	„přístupem“ se rozumí získání genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji ve smluvní straně Nagojského protokolu;

4)	„uživatelem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která využívá genetické zdroje nebo tradiční znalosti související s genetickými zdroji;

5)	„využíváním genetických zdrojů“ se rozumí provádění výzkumu a vývoje v oblasti genetického nebo biochemického složení genetických zdrojů, a to i pomocí biotechnologií, jak jsou definovány v článku 2 úmluvy;

„vzájemně dohodnutými podmínkami“ se rozumí smluvní ujednání uzavřená mezi poskytovatelem genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji a uživatelem, přesně stanovující podmínky pro spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji a která mohou rovněž obsahovat i další pravidla a podmínky tohoto využívání, jakož i následných aplikací a uvedení na trh;

7)	„tradičními znalostmi souvisejícími s genetickými zdroji“ se rozumí tradiční znalosti, které vlastní domorodé nebo místní společenství a které mají význam pro využívání genetických zdrojů a jako takové jsou popsány ve vzájemně dohodnutých podmínkách vztahujících se na využívání genetických zdrojů;

„nezákonně získanými genetickými zdroji“ se rozumí genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji, k nimž nebyl uplatněn přístup v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo regulačními požadavky poskytující země, která je smluvní stranou Nagojského protokolu a vyžaduje předchozí informovaný souhlas, na přístup a sdílení přínosů;

9)	„sbírkou“ se rozumí soubor získaných vzorků genetických zdrojů a souvisejících informací, který je shromážděn a uchováván, ať už je v držení veřejných nebo soukromých subjektů;

10)	„sdružením uživatelů“ se rozumí organizace zřízená v souladu s požadavky členského státu, v němž se nachází, která zastupuje zájmy uživatelů a která je zapojena do vytváření osvědčených postupů uvedených v článku 8 tohoto nařízení a do dohledu nad nimi;

11)

„mezinárodně uznávaným certifikátem o shodě“ se rozumí povolení nebo obdobný dokument vydaný příslušným orgánem v okamžiku přístupu v souladu s čl. 6 odst. 3 písm. e) a čl. 13 odst. 2 Nagojského protokolu jako doklad, že přístup ke genetickým zdrojům, na které se vztahuje, byl uplatněn v souladu s rozhodnutím o udělení předchozího informovaného souhlasu a že byly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky pro uživatele a pro konkrétní využívání v nich uvedené; tento dokument se poskytne do Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů zřízeného podle čl. 14 odst. 1 Nagojského protokolu.

KAPITOLA II

DODRŽOVÁNÍ PRAVIDEL UŽIVATELI

Článek 4

Povinnosti uživatelů

1. Uživatelé postupují s náležitou péčí, aby se ujistili, že ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji, které využívají, byl uplatněn přístup v souladu s platnými právními předpisy nebo regulačními požadavky na přístup a sdílení přínosů a že jsou na základě vzájemně dohodnutých podmínek spravedlivě a rovnocenně sdíleny přínosy, a to v souladu s veškerými platnými právními předpisy nebo regulačními požadavky.

2. Genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji se předávají a využívají pouze v souladu se vzájemně dohodnutými podmínkami, pokud to vyžadují platné právní předpisy nebo regulační požadavky.

3. Pro účely odstavce 1 uživatelé získávají, uchovávají a předávají dalším uživatelům:

a)	mezinárodně uznávaný certifikát o shodě, jakož i informace o obsahu vzájemně dohodnutých podmínek, které mají význam pro následné uživatele; nebo

není-li k dispozici žádný mezinárodně uznávaný certifikát o shodě, informace a příslušné dokumenty ohledně:

i)	data a místa přístupu ke genetickým zdrojům nebo tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji,

ii)	popisu genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s využitými genetickými zdroji,

iii)	zdrojů, ze kterých byly genetické zdroje nebo tradiční znalosti související s genetickými zdroji přímo získány, jakož i ohledně následných uživatelů genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji,

iv)	existence nebo neexistence práv a povinností týkajících se přístupu a sdílení přínosů, včetně práv a povinností týkajících se následných aplikací a uvedení na trh,

v)	povolení k přístupu v příslušných případech,

vi)	vzájemně dohodnutých podmínek, včetně ujednání o sdílení přínosů v příslušných případech.

4. Na uživatele získávající rostlinné genetické zdroje pro výživu a zemědělství v zemi, která je smluvní stranou Nagojského protokolu a která stanovila, že rostlinné genetické zdroje pro výživu a zemědělství pod její správou a kontrolou a ve veřejném vlastnictví, které nejsou obsaženy v příloze I Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (dále jen „smlouva o rostlinných genetických zdrojích“), budou rovněž podléhat podmínkám standardní dohody o poskytování materiálů pro účely zmíněné ve smlouvě o rostlinných genetických zdrojích, je pohlíženo jako na uživatele, kteří postupovali s náležitou péčí v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

5. Pokud informace, které mají uživatelé k dispozici, nejsou dostačující nebo pokud přetrvává nejistota ohledně zákonnosti přístupu a využívání, získají uživatelé povolení k přístupu nebo obdobný dokument a sjednají vzájemně dohodnuté podmínky, nebo využívání ukončí.

6. Uživatelé uchovávají informace, které mají význam pro přístup a sdílení přínosů, po dobu dvaceti let po skončení období využívání.

7. Na uživatele, kteří získávají genetický zdroj ze sbírky, která je uvedena v registru sbírek v Unii uvedeném v čl. 5 odst. 1, se pohlíží jako na uživatele, kteří při získávání informací uvedených v odstavci 3 tohoto článku postupovali s náležitou péčí.

8. Uživatelé získávající genetický zdroj, který byl určen jako příčinný patogen nebo možný příčinný patogen představující aktuální nebo bezprostřední ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu ve smyslu Mezinárodních zdravotnických předpisů (2005) nebo ve smyslu vážné přeshraniční zdravotní hrozby, jak je definována v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU (9), pro účely připravenosti na ohrožení veřejného zdraví v zemích, které dosud nebyly zasaženy, a reakce v postižených zemích, splní povinnosti uvedené v odstavcích 3 nebo 5 tohoto článku do:

a)	jednoho měsíce poté, co skončí bezprostřední nebo aktuální ohrožení veřejného zdraví, nebo

b)	tří měsíců poté, co se genetický zdroj začne využívat,

podle toho, co nastane dříve.

Pokud povinnosti uvedené v odstavci 3 nebo 5 tohoto článku nejsou splněny ve lhůtách stanovených v prvním pododstavci písm. a) a b) tohoto odstavce, využívání se ukončí.

V případě žádosti o povolení k uvedení na trh nebo v případě uvedení na trh u produktů vzniklých z využívání genetického zdroje uvedeného v prvním pododstavci, platí povinnosti uvedené v odstavcích 3 nebo 5 bezvýhradně a bezodkladně.

V případě, že nebyl včas získán předběžný informovaný souhlas a nebyly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky, nebude uživatel, dokud nebude dosaženo dohody s dotyčnou zemí, která zdroj poskytuje, požadovat žádná výsadní práva k jakýmkoli výsledkům získaným využíváním těchto patogenů.

Specializované mezinárodní nástroje pro přístup a sdílení přínosů uvedené v článku 2 zůstávají nedotčeny.

Článek 5

Registr sbírek

1. Komise vytvoří a spravuje registr sbírek v Unii (dále jen „registr“). Komise zajistí, aby byl tento registr na internetu a pro uživatele snadno dostupný. Registr obsahuje odkazy na sbírky genetických zdrojů nebo části těchto sbírek, které splňují kritéria stanovená v odstavci 3.

2. Členský stát zváží na žádost držitele sbírky v jeho jurisdikci zařazení dané sbírky nebo její části do registru. Poté, co ověří, že sbírka nebo její část splňuje kritéria stanovená v odstavci 3, oznámí členský stát Komisi bez zbytečného prodlení název sbírky a kontaktní údaje dané sbírky a jejího držitele a typ sbírky. Komise takto získané informace neprodleně zařadí do registru.

3. Aby byla sbírka nebo její část zařazena do registru, musí být sbírka prokazatelně schopna:

a)	používat standardní postupy při výměně vzorků genetických zdrojů a souvisejících informací s jinými sbírkami a při poskytování vzorků genetických zdrojů a souvisejících informací třetím osobám za účelem jejich využívání v souladu s úmluvou a Nagojským protokolem;

poskytovat genetické zdroje a související informace třetím osobám za účelem jejich využívání pouze s dokumentací prokazující, že přístup ke genetickým zdrojům a souvisejícím informacím byl uplatněn v souladu s platnými právními předpisy nebo s regulačními požadavky týkajícími se přístupu a sdílení přínosů a případně se vzájemně dohodnutými podmínkami;

c)	vést záznamy o všech vzorcích genetických zdrojů a souvisejících informacích poskytnutých třetím osobám za účelem jejich využívání;

d)	podle možnosti zavést nebo využívat jedinečné identifikátory u vzorků genetických zdrojů poskytnutých třetím osobám; a

e)	používat vhodné nástroje ke sledování a monitorování výměn vzorků genetických zdrojů a souvisejících informací s jinými sbírkami.

4. Členské státy pravidelně ověřují, zda každá sbírka nebo část sbírky spadající pod jejich jurisdikci, která je zařazena do registru, splňuje kritéria stanovená v odstavci 3.

Pokud na základě informací poskytnutých podle odstavce 3 existuje důkaz, že sbírka nebo část sbírky zařazené do registru nesplňuje kritéria stanovená v odstavci 3, určí příslušný členský stát ve spolupráci s příslušným držitelem sbírky bez zbytečného prodlení nápravné kroky nebo opatření.

Členský stát, který rozhodne, že sbírka nebo část sbírky spadající pod jeho jurisdikci již není v souladu s odstavcem 3, o tom bez zbytečného prodlení informuje Komisi.

Komise po obdržení těchto informací vyřadí sbírku nebo část dotčené sbírky z registru.

5. Komise přijme prováděcí akty s cílem stanovit postupy pro provádění odstavců 1 až 4 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 14 odst. 2.

Článek 6

Příslušné orgány a kontaktní místo

1. Každý členský stát určí jeden či více příslušných orgánů odpovědných za uplatňování tohoto nařízení. Členské státy oznámí Komisi názvy a adresy svých příslušných orgánů při vstupu tohoto nařízení v platnost. Členské státy sdělí Komisi bez zbytečného prodlení všechny změny názvů nebo adres příslušných orgánů.

2. Komise seznam příslušných orgánů členských států zveřejní, a to rovněž na internetu. Komise tento seznam aktualizuje.

3. Komise určí kontaktní místo pro přístup a sdílení přínosů odpovědné za udržování kontaktu se sekretariátem úmluvy, pokud jde o záležitosti spadající do tohoto nařízení.

4. Komise zajistí, aby orgány Unie zřízené podle nařízení Rady (ES) č. 338/97 (10) přispívaly k dosažení cílů tohoto nařízení.

Článek 7

Monitorování dodržování pravidel uživateli

1. Členské státy a Komise požádají všechny příjemce finančních prostředků na výzkum spojený s využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, aby prohlásili, že postupují s náležitou péčí v souladu s článkem 4.

2. Ve fázi konečného vývoje produktu vyvinutého využíváním genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji uživatelé příslušným orgánům podle čl. 6 odst. 1 učiní prohlášení, že splnili povinnosti podle článku 4 a zároveň předloží:

a)	příslušné informace z mezinárodně uznávaného certifikátu o shodě, nebo

b)	související informace podle čl. 4 odst. 3 písm. b) bodu i) až v) a čl. 4 odst. 5, případně včetně informací o sjednání vzájemně dohodnutých podmínek.

Uživatelé příslušnému orgánu na požádání doloží další skutečnosti.

3. Příslušné orgány předají informace získané na základě odstavců 1 a 2 tohoto článku do Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů, zřízenému podle čl. 14 odst. 1 Nagojského protokolu, Komisi a případně příslušným vnitrostátním orgánům uvedeným v čl. 13 odst. 2 Nagojského protokolu.

4. Příslušné orgány spolupracují s Informačním systémem pro přístup a sdílení přínosů s cílem zajistit výměnu informací uvedených v čl. 17 odst. 2 Nagojského protokolu za účelem monitorování dodržování pravidel uživateli.

5. Příslušné orgány věnují náležitou pozornost zachování důvěrnosti obchodních a průmyslových informací, pokud je tato důvěrnost stanovena unijními nebo vnitrostátními právními předpisy za účelem ochrany oprávněných hospodářských zájmů, zejména pokud jde o určení genetických zdrojů a určení jejich využívání.

6. Komise přijme prováděcí akty s cílem stanovit postupy pro provádění odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku. Komise v těchto prováděcích aktech stanoví fázi konečného vývoje produktu s cílem určit konečnou fázi využívání v jednotlivých odvětvích. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 14 odst. 2.

Článek 8

Osvědčené postupy

1. Sdružení uživatelů nebo jiné zúčastněné strany mohou Komisi předložit žádost o to, aby kombinace postupů, nástrojů nebo mechanismů, kterou vytvořily a na niž dohlížejí, byla uznána za osvědčený postup v souladu s požadavky tohoto nařízení. Žádost musí být podložena dokumentací a informacemi.

2. V případě, že Komise na základě dokumentace a informací poskytnutých podle odstavce 1 tohoto článku rozhodne, že konkrétní kombinace postupů, nástrojů nebo mechanismů umožňuje uživateli, který ji účinně provádí, dodržovat povinnosti stanovené v článcích 4 a 7, uzná ji jako osvědčený postup.

3. Sdružení uživatelů nebo jiné zúčastněné strany uvědomí Komisi o jakýchkoli změnách nebo aktualizacích osvědčeného postupu, který byl uznán v souladu s odstavcem 2.

4. Pokud existují důkazy o opakovaných nebo závažných případech, kdy uživatelé uplatňující osvědčený postup nedodržují své povinnosti podle tohoto nařízení, Komise ve spolupráci s příslušným sdružením uživatelů nebo jinými zúčastněnými stranami přezkoumá, zda tyto případy neukazují na možné nedostatky v osvědčeném postupu.

5. Komise zruší uznání osvědčeného postupu, pokud zjistí, že změny v osvědčeném postupu ohrožují schopnost uživatele plnit povinnosti stanovené v článcích 4 a 7, nebo pokud opakované nebo závažné případy nedodržování pravidel uživateli souvisí s nedostatky v daném osvědčeném postupu.

6. Komise vytvoří a aktualizuje internetový registr uznaných osvědčených postupů. Tento registr uvádí v jednom oddílu osvědčené postupy uznané Komisí v souladu s odstavcem 2 tohoto článku a ve druhém oddílu osvědčené postupy přijaté na základě čl. 20 odst. 2 Nagojského protokolu.

7. Komise přijme prováděcí akty s cílem stanovit postupy pro provádění odstavců 1 až 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 14 odst. 2.

Článek 9

Kontroly dodržování pravidel uživateli

1. Příslušné orgány uvedené v čl. 6 odst. 1 provádějí kontroly, aby ověřily, zda uživatelé plní své povinnosti podle článků 4 a 7, přičemž vezmou v úvahu, že uplatňuje-li uživatel v souvislosti s přístupem a sdílením přínosů osvědčený postup uznaný podle čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení nebo podle čl. 20 odst. 2 Nagojského protokolu, může se tak snížit riziko, že daný uživatel pravidla nedodrží.

2. Členské státy zajistí, aby kontroly prováděné podle odstavce 1 byly účinné, přiměřené a odrazující a aby odhalovaly případy, kdy uživatelé nedodržují toto nařízení.

3. Kontroly uvedené v odstavci 1 jsou prováděny:

a)	v souladu s pravidelně aktualizovaným plánem vypracovaným za použití přístupu založeného na hodnocení rizik;

b)	v případě, že příslušný orgán má k dispozici důležité informace, mimo jiné i na základě opodstatněných obav třetích stran, o nedodržování tohoto nařízení uživatelem. Zvláštní pozornost je třeba věnovat těmto obavám vyjádřeným poskytujícími zeměmi.

4. Kontroly uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou zahrnovat prověrku:

a)	opatření, která uživatel přijal s cílem postupovat s náležitou péčí v souladu s článkem 4;

b)	dokumentace a záznamů, které prokazují v souvislosti s konkrétním využitím, že bylo postupováno s náležitou péčí v souladu s článkem 4;

c)	případů, kdy byl uživatel povinen učinit prohlášení podle článku 7.

Podle potřeby mohou být provedeny rovněž kontroly na místě.

5. Uživatelé poskytnou veškerou pomoc nezbytnou pro snazší provádění kontrol uvedených v odstavci 1.

6. Aniž je dotčen článek 11, jsou-li v důsledku kontrol uvedených v odstavci 1 tohoto článku zjištěny nedostatky, oznámí příslušný orgán uživateli nápravné kroky nebo opatření, které má přijmout.

V závislosti na povaze daných nedostatků mohou členské státy rovněž přijmout okamžitá prozatímní opatření.

Článek 10

Záznamy o kontrolách

1. Příslušné orgány uchovávají po dobu nejméně pěti let záznamy o kontrolách podle čl. 9 odst. 1, s uvedením zejména jejich povahy a výsledků, jakož i záznamy o veškerých nápravných krocích a opatřeních přijatých podle čl. 9 odst. 6.

2. Informace uvedené v odstavci 1 se zpřístupní v souladu se směrnicí 2003/4/ES.

Článek 11

Sankce

1. Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí za porušení článků 4 a 7 a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování.

2. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

3. Členské státy oznámí Komisi do dne 11. června 2015 pravidla uvedená v odstavci 1 a neprodleně jí oznámí jakékoli jejich následné změny.

KAPITOLA III

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 12

Spolupráce

Příslušné orgány uvedené v čl. 6 odst. 1:

a)	spolupracují spolu navzájem i s Komisí s cílem zajistit, aby uživatelé dodržovali toto nařízení;

b)	konzultují případně provádění Nagojského protokolu a tohoto nařízení se zúčastněnými stranami;

c)	spolupracují s příslušnými vnitrostátními orgány uvedenými v čl. 13 odst. 2 Nagojského protokolu s cílem zajistit, aby uživatelé dodržovali toto nařízení;

d)	informují příslušné orgány ostatních členských států a Komisi o všech vážných nedostatcích zjištěných při kontrolách uvedených v čl. 9 odst. 1 a o typech sankcí uložených v souladu s článkem 11;

e)	vyměňují si informace o organizaci svého systému kontrol za účelem monitorování dodržování tohoto nařízení ze strany uživatelů.

Článek 13

Doplňující opatření

Komise a členské státy podle potřeby:

a)	podporují a povzbuzují činnosti v oblasti šíření informací, zvyšování povědomí a odborné přípravy s cílem pomoci zúčastněným stranám pochopit jejich povinnosti vyplývající z provádění tohoto nařízení a příslušných ustanovení úmluvy a Nagojského protokolu v Unii;

b)	povzbuzují k vypracovávání odvětvových zásad chování, vzorových smluvních ustanovení, pokynů a osvědčených postupů, zejména tam, kde by byly přínosem pro výzkumné pracovníky z akademické, univerzitní a nekomerční sféry a malé a střední podniky;

c)	prosazují rozvoj a využití nákladově efektivních komunikačních nástrojů a systémů na podporu monitorování a sledování toho, jak sbírky a uživatelé využívají genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji;

d)	poskytují uživatelům technické a jiné pokyny, s ohledem na situaci výzkumných pracovníků v akademické, univerzitní a nekomerční sféře a malých a středních podniků, aby jim usnadnily dodržování požadavků tohoto nařízení;

e)	povzbuzují uživatele a poskytovatele, aby přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů směrovali na ochranu biologické rozmanitosti a udržitelné využívání jejích složek v souladu s ustanoveními úmluvy;

f)	prosazují opatření na podporu sbírek, které přispívají k ochraně biologické a kulturní rozmanitosti.

Článek 14

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 15

Konzultační fórum

Komise zajistí vyváženou účast zástupců členských států a jiných zúčastněných stran, pokud jde o záležitosti spojené s prováděním tohoto nařízení. Tito zástupci se setkávají v rámci konzultačního fóra. Jednací řád uvedeného konzultačního fóra stanoví Komise.

Článek 16

Zprávy a přezkum

1. Pokud není v souladu s článkem 29 Nagojského protokolu stanoven pro podávání zpráv jiný interval, předloží členské státy Komisi zprávu o uplatňování tohoto nařízení do 11. června 2017 a poté každých pět let.

2. Do jednoho roku po uplynutí lhůty pro předkládání zpráv uvedené v odstavci 1 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení včetně prvního posouzení účinnosti tohoto nařízení.

3. Každých deset let po své první zprávě Komise na základě zpráv a zkušeností s uplatňováním tohoto nařízení přezkoumá fungování a účinnost tohoto nařízení v dosahování cílů Nagojského protokolu. Při přezkumu Komise posoudí zejména administrativní důsledky pro veřejné výzkumné instituce, mikropodniky, malé a střední podniky a konkrétní odvětví. Posoudí rovněž potřebu přezkoumat provádění ustanovení tohoto nařízení s ohledem na vývoj v jiných příslušných mezinárodních organizacích.

4. Komise informuje konferenci smluvních stran úmluvy, sloužící jako zasedání smluvních stran Nagojského protokolu, o opatřeních, která Unie přijala za účelem provedení opatření k zajištění souladu s Nagojským protokolem.

Článek 17

Vstup v platnost a použitelnost

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Co nejdříve po uložení listiny Unie o přijetí Nagojského protokolu Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie oznámení, v němž bude uvedeno datum, k němuž Nagojský protokol vstupuje pro Unii v platnost. Toto nařízení se použije od uvedeného dne.

3. Články 4, 7 a 9 tohoto nařízení se použijí jeden rok poté, co Nagojský protokol vstoupí pro Unii v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 161, 6.6.2013, s. 73.

(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(3) Rozhodnutí Rady 93/626/EHS ze dne 25. října 1993 o uzavření Úmluvy o biologické rozmanitosti (Úř. věst. L 309, 13.12.1993, s. 1).

(4) Příloha I k dokumentu UNEP/CBD/COP/DEC/X/1 ze dne 29. října 2010.

(5) Rozhodnutí Rady /2014/283/EU ze dne 14. dubna 2014 o uzavření Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti jménem Unie (viz strana 231 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6) Rozhodnutí Rady 2004/869/ES ze dne 24. února 2004 o uzavření Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 378, 23.12.2004, s. 1).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).

(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(9) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ze dne 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 2119/98/ES (Úř. věst. L 293, 5.11.2013, s. 1).

(10) Nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1).

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/72

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 512/2014

ze dne 16. dubna 2014,

kterým se mění nařízení (EU) č. 912/2010 o zřízení Agentury pro evropský GNSS

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 172 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Z kombinovaných ustanovení článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1285/2013 (3) ve spojení s článkem 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 912/2010 (4) vyplývá, že Agentura pro evropský GNSS (dále jen „agentura“) má zajišťovat bezpečnostní akreditaci evropských družicových navigačních systémů (dále jen „systémy“) a za tímto účelem dávat podnět k zavádění bezpečnostních postupů a sledovat je a provádět bezpečnostní prověrky.

(2)

Tyto systémy jsou vymezeny v článku 2 nařízení (EU) č.1285/2013. Jedná se o složité systémy a do jejich zřízení a provozu je zapojena řada zúčastněných stran s různými úlohami. V této souvislosti je nanejvýš důležité, aby všechny zúčastněné strany zapojené do provádění programů Galileo a EGNOS (dále jen „programy“) nakládaly s utajovanými informacemi EU a chránily je v souladu se základními zásadami a minimálními standardy stanovenými v bezpečnostních pravidlech Komise a v bezpečnostních pravidlech Rady na ochranu utajovaných informací EU a aby se v případě potřeby na všechny zúčastněné strany zapojené do provádění programů vztahoval článek 17 nařízení (EU) č. 1285/2013, který zaručuje rovnocennou úroveň ochrany utajovaných informací EU.

(3)	Zúčastněnými stranami, které se podílejí na procesu bezpečnostní akreditace a jsou jím ovlivněny, jsou Komise, příslušné agentury Unie, Evropská kosmická agentura (dále jen „ESA“), členské státy a strany zapojené do společné akce Rady 2004/552/SZBP (5).

(4)

S ohledem na zvláštní povahu a složitost uvedených systémů, jednotlivé subjekty zapojené do jejich zavádění a různorodost potenciálních uživatelů by bezpečnostní akreditace měla být usnadněna prostřednictvím řádné konzultace všech příslušných stran, jako jsou vnitrostátní orgány členských států a třetích zemí provozující sítě napojené na systém zřízený v rámci programu Galileo pro poskytování veřejné regulované služby („public regulated service“, dále jen „PRS“), další příslušné orgány členských států, ESA nebo, pokud to stanoví mezinárodní dohoda, třetí země, na jejichž území jsou umístěny pozemní stanice těchto systémů.

(5)

Má-li být umožněno náležité plnění úkolů souvisejících s bezpečnostní akreditací je nanejvýš důležité, aby Komise poskytovala veškeré informace nezbytné k jejich plnění. Je rovněž důležité, aby byly činnosti v rámci bezpečnostní akreditace koordinovány s prací orgánů pověřených řízením programů v souladu s nařízením (EU) č. 1285/2013 a dalších subjektů odpovědných za provádění bezpečnostních předpisů.

(6)

Přístup týkající se hodnocení a řízení rizik by měl být uplatňován v souladu s osvědčenými postupy. Měl by zahrnovat používání bezpečnostních opatření v souladu s pojmem hloubkové ochrany. Měla by zohledňovat pravděpodobnost, že se naplní riziko nebo dojde k obávané události. Měl by být rovněž přiměřený, vhodný a nákladově efektivní, měl by zohledňovat náklady spojené s prováděním opatření ke snížení rizika v porovnání s následným přínosem pro bezpečnost. Cílem hloubkové ochrany je zvýšení bezpečnosti systémů provedením technických a netechnických bezpečnostních opatření, která jsou uspořádána jako několik ochranných vrstev.

(7)	Vývoj, včetně příslušných souvisejících výzkumných činností, a výroba přijímačů PRS a bezpečnostních modulů PRS představují zvlášť citlivé činnosti. Je proto nezbytné, aby byly zavedeny postupy pro udělování povolení výrobcům přijímačů PRS a bezpečnostních modulů PRS.

(8)

Kromě toho by se vzhledem k potenciálně vysokému počtu sítí a vybavení připojených k systému zřízenému v rámci programu Galileo, zejména pro používání PRS, měly ve strategii bezpečnostní akreditace definovat zásady bezpečnostní akreditace těchto sítí a tohoto vybavení s cílem zajistit jednotnost bezpečnostní akreditace, aniž by tím byla dotčena pravomoc vnitrostátních subjektů členských států příslušných pro bezpečnostní otázky. Uplatňování těchto zásad by umožnilo důsledně řídit rizika a omezilo potřebu provádět všechna opatření ke snížení rizik na úrovni systému, což by mělo nežádoucí dopad na náklady, harmonogram, výkonnost a poskytování služeb.

(9)

Prostředky a opatření chránící před elektromagnetickým vyzařováním (tj. před elektronickým odposlechem) a kryptografické prostředky používané k zajištění bezpečnosti systémů by měly být posuzovány a schvalovány vnitrostátními subjekty příslušnými pro bezpečnostní otázky země, v níž je podnik vyrábějící tyto prostředky usazen. Co se týče kryptografických prostředků, toto posuzování a schvalování by mělo být doplněno v souladu se zásadami stanovenými v bodech 26 až 30 přílohy IV rozhodnutí Rady 2013/488/EU (6). Orgán odpovědný za bezpečnostní akreditaci systémů by měl potvrdit výběr těchto schválených prostředků a opatření při zohlednění celkových bezpečnostních požadavků systémů.

(10)

Nařízení (EU) č. 912/2010, a zejména ustanovení kapitoly III uvedeného nařízení, výslovně stanoví podmínky, za kterých musí agentura plnit své úkoly týkající se bezpečnostní akreditaci systémů. Zejména stanoví, že rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci musí být v zásadě přijímána nezávisle na Komisi a na subjektech odpovědných za provádění programů a že orgán pro bezpečnostní akreditaci systémů by měl být v rámci agentury nezávislým orgánem, který rozhoduje nezávisle.

(11)

V souladu s touto zásadou zřizuje nařízení (EU) č. 912/2010 radu pro bezpečnostní akreditaci systémů evropského GNSS (dále jen „rada pro bezpečnostní akreditaci“), která vedle správní rady a výkonného ředitele představuje jeden ze tří orgánů agentury. Rada pro bezpečnostní akreditaci plní týkající se bezpečnostní akreditace, které byly svěřeny agentuře, a je oprávněna jménem agentury přijímat rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci. Rada pro bezpečnostní akreditaci by měla přijmout svůj jednací řád a jmenovat svého předsedu.

(12)

Vzhledem k tomu, že v souladu s nařízením (EU) č. 1285/2013 má bezpečnost programů, včetně bezpečnosti systémů a jejich fungování, zajišťovat Komise, měla by být činnost rady pro bezpečnostní akreditaci omezena na bezpečnostní akreditaci systémů a neměly by jí být dotčeny úkoly a povinnosti Komise. To by se mělo vztahovat zejména na úkoly a povinnosti Komise podle článku 13 nařízení (EU) č. 1285/2013 a článku 8 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1104/2011/EU (7), včetně přijetí jakéhokoli dokumentu souvisejícího s bezpečností prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci, prováděcího aktu nebo jiným způsobem, který je v souladu s uvedenými články. Aniž jsou dotčeny tyto úkoly a povinnosti Komise, by však měla rada pro bezpečnostní akreditaci být vzhledem ke své zvláštní odborné způsobilosti oprávněna poskytovat Komisi v rámci svých pravomocí poradenství týkající se vypracovávání návrhů aktů podle uvedených článků.

(13)	Mělo by být rovněž zajištěno, aby prováděním činností souvisejících s bezpečnostní akreditací nebyly dotčeny vnitrostátní pravomoci a výsady členských států v oblasti bezpečnostní akreditace.

(14)	Pojmy „audity“ a „testy“ mohou ve vztahu k bezpečnosti zahrnovat bezpečnostní hodnocení, inspekce, přezkumy, audity a testy.

(15)	Má-li rada pro bezpečnostní akreditaci provádět své činnosti účinně a efektivně, měla by mít možnost zřizovat podřízené orgány, které by jednaly na základě jejích pokynů. Měla by zejména zřídit panel, který ji bude nápomocen při vypracovávání rozhodnutí.

(16)

Pod dozorem rady pro bezpečnostní akreditaci by měla být zřízena skupina odborníků z členských států k plnění úkolů orgánu pro distribuci kryptografických materiálů souvisejících se správou kryptografických materiálů EU. Tato skupina by měla být zřízena dočasně za účelem zajištění nepřetržité správy bezpečnostních komunikačních položek po dobu zaváděcí fáze programu Galileo. V dlouhodobějším horizontu, až bude systém zřízený na základě programu Galileo plně zprovozněn, by mělo být uplatňováno udržitelné řešení pro plnění těchto provozních úkolů.

(17)	Nařízení (EU) č. 1285/2013 stanoví rámec veřejné správy programů na období 2014–2020. Celkovou odpovědnost za programy svěřuje Komisi. Mimoto rozšiřuje úkoly svěřené agentuře, a zejména stanoví, že agentura hraje při využívání systémů a maximalizaci jejich socioekonomických přínosů důležitou roli.

(18)

S ohledem na tyto nové souvislosti je nezbytné zajistit, aby rada pro bezpečnostní akreditaci mohla úkol, který jí byl svěřen, vykonávat zcela nezávisle, a to zejména nezávisle na ostatních orgánech a činnostech agentury, a zabránit jakémukoli střetu zájmů. Je proto důležité, aby i v rámci agentury byly činnosti spojené s bezpečnostní akreditací více odděleny od ostatních činností, jako jsou řízení bezpečnostního střediska systému Galileo, podíl na komercializaci systémů a všechny činnosti, kterými by Komise mohla agenturu pověřit, a to zejména činnosti spojené s využíváním systémů. Za tímto účelem by měla rada pro bezpečnostní akreditaci a zaměstnanci agentury pod její kontrolou pracovat způsobem, který zajistí jejich samostatnost a nezávislost na jiných činnostech agentury. Jednotlivé činnosti v rámci agentury by měly být konkrétně a efektivně strukturálně odděleny nejpozději k 1. lednu 2014. Vnitřní pravidla agentury vztahující se na zaměstnance by rovněž měla zajistit samostatnost a nezávislost zaměstnanců provádějících činnosti související s bezpečnostní akreditací ve vztahu k zaměstnancům vykonávajícím jiné činnosti agentury.

(19)

Nařízení (EU) č. 912/2010 by proto mělo být změněno za účelem posílení nezávislosti a rozšíření pravomocí rady pro bezpečnostní akreditaci a jejího předsedy a uvedení těchto pravomocí do všestranného souladu s pravomocemi správní rady a výkonného ředitele agentury, přičemž by mělo stanovit povinnost různých orgánů agentury vzájemně spolupracovat.

(20)	Při jmenování členů těchto rad a volbě jejich předsedy a místopředsedy by měl být ve vhodných případech zohledněn význam vyváženého zastoupení mužů a žen. Dále by se mělo rovněž přihlížet k příslušným řídicím, administrativním a rozpočtovým schopnostem.

(21)

Tu část pracovních programů agentury, která popisuje provozní činnosti spojené s bezpečnostní akreditací systémů, jakož i část výroční zprávy o činnostech a výhledech agentury, která se týká bezpečnostní akreditace systémů, by měla vypracovávat a schvalovat místo správní rady rada pro bezpečnostní akreditaci. Rada pro bezpečnostní akreditaci by je měla včas předávat správní radě, aby mohly být zahrnuty do pracovního programu a do výroční zprávy agentury. Rovněž by měla vykonávat disciplinární pravomoc nad svým předsedou.

(22)

Pokud jde o předsedu rady pro bezpečnostní akreditaci, bylo by vhodné, aby mu byla ve vztahu k činnostem spojeným s bezpečnostní akreditací svěřena podobná úloha, jakou má v případě ostatních činností agentury výkonný ředitel. Předseda rady pro bezpečnostní akreditaci by proto měl kromě funkce zastupování agentury, již stanovené nařízením (EU) č. 912/2010, řídit bezpečnostní akreditaci pod vedením rady pro bezpečnostní akreditaci a měl by zajišťovat provádění té části pracovních programů agentury, která souvisí s akreditací. Předseda rady pro bezpečnostní akreditaci by rovněž měl na žádost Evropského parlamentu nebo Rady předložit zprávu o plnění úkolů rady pro bezpečnostní akreditaci a učinit před nimi prohlášení.

(23)	Měly by se stanovit vhodné postupy, které pro případ, že správní rada neschválí pracovní programy agentury, zajistí, že tím nebude dotčeno bezpečnostní akreditační řízení a že může pokračovat bez přerušení.

(24)

Vzhledem k tomu, že je do programů evropského GNSS, včetně otázek bezpečnosti, zapojena řada třetích zemí a že se do nich mohou zapojit mezinárodní organizace, včetně otázek bezpečnosti, je třeba přijmout zvláštní ustanovení pro zástupce mezinárodních organizací a třetích zemí, zejména Švýcarska, s nímž by měla být uzavřena dohoda o spolupráci (8), aby se mohli výjimečně a za určitých podmínek podílet na práci rady pro bezpečnostní akreditaci. Tyto podmínky by měly být s přihlédnutím k bezpečnostním otázkám, a zejména k ochraně utajovaných informací EU, stanoveny v mezinárodní dohodě podle článku 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), která bude uzavřena s Unií. Dohoda o spolupráci v oblasti družicové navigace mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Norským královstvím (9), jakož i protokoly 31 a 37 k Dohodě EHP již stanoví rámec pro účast Norska. Vzhledem ke zvláštní odborné způsobilosti rady pro bezpečnostní akreditaci by mělo být možné před zahájením vyjednávání o těchto mezinárodních dohodách nebo v jeho průběhu ji konzultovat v oblasti spadající do její působnosti.

(25)

Nařízení (EU) č. 912/2010 by mělo být uvedeno do souladu se zásadami, které jsou obsaženy ve společném přístupu týkajícím se decentralizovaných agentur, který Parlament přijal dne 5. července 2012, Rada dne 26. června 2012 a Komise dne 12. června 2012, zejména pokud jde o pravidla, podle kterých správní rada přijímá rozhodnutí, funkční období členů správní rady a rady pro bezpečnostní akreditaci a jejích předsedů, existenci víceletého pracovního programu, pravomoci správní rady v oblasti řízení zaměstnanců, hodnocení a revize nařízení, předcházení střetům zájmů a jejich řešení a nakládání s citlivými neutajovanými informacemi. Proces přijímání víceletého pracovního programu by měl být prováděn zejména v souladu se zásadou loajální spolupráce a s přihlédnutím k časovým omezením souvisejícím s tímto pracovním programem.

(26)

V souvislosti s předcházením střetu zájmů a s jejich řešením je důležité, aby si agentura vytvořila a uchovala pověst nestranného, věrohodného a vysoce profesionálního orgánu. Nikdy by neměl vzniknout oprávněný důvod k podezření, že na její rozhodnutí by mohly mít vliv zájmy, které jsou v rozporu s úlohou agentury jakožto orgánu sloužícího Unii jako celku, nebo soukromé zájmy či vazby kteréhokoli z členů agentury nebo vyslaných národních odborníků či pozorovatelů nebo kteréhokoli z členů správní rady či rady pro bezpečnostní akreditaci, které by byly nebo mohly být v rozporu s řádným plněním úředních povinností dotyčné osoby. Správní rada a rada pro bezpečnostní akreditaci by proto měly přijmout ucelený soubor pravidel upravujících střet zájmů, která budou platit pro celou agenturu. Tato pravidla by měla zohlednit doporučení Účetního dvora uvedená v jeho zvláštní zprávě č. 15 z roku 2012, která byla vypracována na žádost Evropského parlamentu, jakož i potřebu předejít střetu zájmů mezi členy správní rady a rady pro bezpečnostní akreditaci.

(27)

Pro zajištění transparentního chodu agentury je třeba, aby byl její jednací řád zveřejněn. Je však třeba chránit některé veřejné a soukromé zájmy stanovením výjimek. Pro zajištění řádného fungování programů je třeba, aby víceleté a roční pracovní programy a výroční zpráva byly co nejpodrobnější. Z toho důvodu mohou obsahovat materiál, který je citlivý z hlediska bezpečnosti nebo smluvních vztahů. Bylo by proto vhodné uveřejňovat pouze shrnutí těchto dokumentů. V zájmu transparentnosti by však tato shrnutí měla být co nejúplnější.

(28)	Mělo by se rovněž zdůraznit, že pracovní programy agentury by měly být zaváděny na základě procesu řízení výkonnosti, včetně ukazatelů výkonnosti, za účelem účinného a efektivního hodnocení dosažených výsledků.

(29)

Pracovní programy agentury by měly rovněž obsahovat plánování zdrojů, včetně zdrojů lidských a finančních, které jsou na jednotlivé činnosti vyčleněny, a při zohlednění toho, že výdaje spojené s novými požadavky na pracovníky agentury by měly být částečně vyváženy příslušným omezením rozsahu plánu pracovních míst Komise v průběhu stejného období, tj. od roku 2014 do roku 2020.

(30)

Aniž je dotčeno politické rozhodnutí o umístění sídel agentur Unie, potřeba zeměpisného rozložení a cíle stanovené členskými státy, pokud jde o sídla nových agentur, které jsou obsaženy v závěrech zástupců členských států ze zasedání na úrovni hlav států nebo předsedů vlád konaného v Bruselu dne 13. prosince 2003 a připomenuty v závěrech Evropské rady z června roku 2008, měla by být v procesu rozhodování ohledně volby umístění místních úřadoven agentury zohledněna objektivní kritéria, včetně: dostupnosti budov, existence vhodných vzdělávacích zařízení pro děti zaměstnanců a vyslaných národních odborníků, přístup na trh práce, k systému sociálního zabezpečení a k lékařské péči pro rodinné příslušníky zaměstnanců a vyslaných národních odborníků, jakož i náklady na zřízení a provozní náklady.

(31)	Hostitelské státy by měly prostřednictvím zvláštních ujednání zajistit nezbytné podmínky pro hladký chod agentury, jako například vhodné vzdělávací a dopravní možnosti.

(32)

Rozhodnutím 2010/803/EU (10) rozhodli zástupci vlád členských států, že sídlo agentury bude v Praze. Hostitelská dohoda mezi Českou republikou a agenturou byla uzavřena dne 16. prosince 2011 a vstoupila v platnost dnem 9. srpna 2012. Má se za to, že tato hostitelská dohoda a jiná zvláštní ujednání splňují požadavky nařízení (EU) č. 912/2010.

(33)

Finanční zájmy Unie mají být chráněny prostřednictvím přiměřených opatření v celém výdajovém cyklu, zvláště předcházením a odhalováním nesrovnalostí, prováděním šetření, zpětným získáváním ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případným ukládáním sankcí.

(34)

Vzhledem k tomu, že článek 8 nařízení (EU) č. 1285/2013 stanoví, že členské státy mohou poskytnout dodatečné finanční prostředky pro účely financování určitých prvků programů, je též třeba, aby agentura v případě, že se to ukáže jako nezbytné pro plnění jejích úkolů, mohla zadávat zakázky společně s členskými státy.

(35)

Agentura by měla uplatňovat bezpečnostní pravidla Komise na ochranu utajovaných informací EU. Měla by mít rovněž možnost stanovit pravidla pro nakládání s neutajovanými, ale jinak citlivými informacemi. Tato pravidla by se měla vztahovat pouze na zacházení s těmito údaji agenturou. Neutajované, avšak citlivé informace jsou informace nebo materiály, které by agentura měla chránit vzhledem k právním povinnostem stanoveným ve Smlouvách nebo vzhledem k jejich citlivosti. Zahrnují mimo jiné informace nebo materiály, na které se vztahuje povinnost zachování profesního tajemství podle článku 339 SFEU, informace související s otázkami uvedenými v článku 4 nařízení (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001 (11) nebo informace spadající do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (12).

(36)	Nařízení (EU) č. 912/2010 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 912/2010 se mění takto:

Články 2 až 8 se nahrazují tímto:

„Článek 2

Úkoly

Úkoly agentury jsou stanoveny v článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1285/2013 (*1).

Článek 3

Orgány

1. Orgány agentury jsou:

a)	správní rada;

b)	výkonný ředitel;

c)	rada pro bezpečnostní akreditaci systémů evropského GNSS (dále jen „rada pro bezpečnostní akreditaci“).

2. Orgány agentury vykonávají své úkoly, jež jsou vymezeny v článcích 6, 8 a 11.

3. Správní rada a výkonný ředitel, rada pro bezpečnostní akreditaci a její předseda vzájemně spolupracují, aby zajistili fungování agentury a koordinaci jejích orgánů v souladu s postupy stanovenými vnitřními předpisy agentury, jako jsou jednací řád správní rady, jednací řád rady pro bezpečnostní akreditaci, finanční předpisy použitelné na agenturu, prováděcí pravidla ke služebnímu řádu a pravidla pro přístup k dokumentům.

Článek 4

Právní postavení, místní úřadovny

1. Agentura je institucí Unie. Má právní subjektivitu.

2. Agentura má v každém členském státě nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou právo daného státu přiznává právnickým osobám. Může zejména nabývat nebo zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

3. Agentura se může rozhodnout zřídit místní úřadovny v členských státech, s výhradou jejich souhlasu, nebo ve třetích zemích účastnících se činnosti agentury podle článku 23.

4. Volba umístění těchto úřadoven se řídí objektivními kritérii stanovenými tak, aby byl zajištěn hladký chod agentury.

Podmínky zřízení a fungování agentury v hostitelských členských státech a hostitelských třetích zemích, jakož i výhody, které tyto státy a země poskytují výkonnému řediteli, členům správní rady a radě pro bezpečnostní akreditaci, zaměstnancům agentury a jejich rodinným příslušníkům, budou stanoveny ve zvláštních ujednáních uzavřených mezi agenturou a těmito státy a zeměmi. Tato zvláštní ujednání schvaluje správní rada.

5. Hostitelský členský stát a hostitelské třetí země poskytnou na základě zvláštních ujednání uvedených v odstavci 4 nezbytné podmínky pro hladký chod agentury.

6. S výhradou čl. 11a odst. 1 písm. f) zastupuje agenturu její výkonný ředitel.

Článek 5

Správní rada

1. Zřizuje se správní rada k provádění úkolů uvedených v článku 6.

2. Správní rada se skládá z:

a)	jednoho zástupce jmenovaného každým členským státem;

b)	čtyř zástupců jmenovaných Komisí;

c)	jednoho zástupce bez hlasovacího práva jmenovaného Evropským parlamentem.

Členové správní rady a rady pro bezpečnostní akreditaci jsou jmenování na základě jejich úrovně příslušných zkušeností a odbornosti.

Funkční období členů správní rady je čtyřleté s možností jednoho opětovného jmenování. Evropský parlament, Komise a členské státy usilují o to, aby fluktuace jejich zástupců ve správní radě byla co nejmenší.

Předseda a místopředseda rady pro bezpečnostní akreditaci, jakož i zástupce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) a zástupce Evropské kosmické agentury (dále jen „ESA“) jsou k účasti na zasedání správní rady přizváni jako pozorovatelé za podmínek stanovených v jednacím řádu správní rady.

3. Je-li to vhodné, účast zástupců třetích zemí nebo mezinárodních organizací a podmínky této účasti se stanoví v dohodách podle čl. 23 odst. 1 a musí být v souladu s jednacím řádem správní rady.

4. Správní rada zvolí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Místopředseda automaticky nahrazuje předsedu, pokud předseda nemůže plnit své povinnosti. Funkční období předsedy a místopředsedy je dvouleté, s možností jednoho opětovného jmenování, a končí v okamžiku, kdy předseda nebo místopředseda přestávají být členy správní rady.

Rada pro bezpečnostní akreditaci má pravomoc odvolat předsedu, místopředsedu, nebo oba dva.

5. Zasedání správní rady svolává předseda.

Výkonný ředitel agentury se za běžných okolností účastní jednání, pokud předseda nerozhodne jinak.

Zasedání správní rady se pravidelně konají dvakrát do roka. Zasedání správní rada se dále může konat z podnětu předsedy nebo na žádost nejméně třetiny svých členů.

Správní rada může přizvat jakoukoli osobu, jejíž stanovisko může být důležité, k účasti na svých zasedáních jako pozorovatele. Členům správní rady mohou být v souladu s jednacím řádem správní rady nápomocni poradci nebo odborníci.

Agentura zajišťuje činnosti sekretariátu správní rady.

6. Nestanoví-li toto nařízení jinak, přijímá správní rada rozhodnutí nadpoloviční většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem.

Dvoutřetinová většina všech členů správní rady s hlasovacím právem je nezbytná pro volbu a odvolání předsedy a místopředsedy správní rady podle odstavce 4 a pro přijímání rozpočtu a pracovních programů.

7. Každý zástupce členských států a Komise má jeden hlas. Výkonný ředitel agentury nehlasuje. Rozhodnutí podle čl. 6 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 6 odst. 5, kromě záležitostí upravených v kapitole III, se nepřijmou, pokud zástupci Komise nebudou hlasovat kladně.

Jednací řád správní rady stanoví podrobnější úpravu hlasování, zejména podmínky zastupování jednoho člena správní rady jiným členem.

Článek 6

Úkoly správní rady

1. Správní rada zajišťuje, aby agentura vykonávala za podmínek stanovených tímto nařízením úkoly, které jsou jí svěřeny, a přijímá za tímto účelem veškerá nezbytná rozhodnutí, aniž jsou dotčeny pravomoci vztahující se k činnostem podle kapitoly III, které byly radě pro bezpečnostní akreditaci svěřeny.

2. Správní rada rovněž:

přijme do 30. června prvního roku víceletého finančního rámce podle článku 312 Smlouvy o fungování Evropské unie po obdržení stanoviska Komise víceletý pracovní program agentury na období víceletého finančního rámce, do kterého se bez jakékoli změny zahrne část podle čl. 11 odst. 4 písm. a) vypracovaná radou pro bezpečnostní akreditaci. Evropský parlament je konzultován ohledně tohoto víceletého pracovního programu za předpokladu, že účelem této konzultace je výměna názorů a výsledek není pro agenturu závazný;

b)	přijme každoročně do 15. listopadu po obdržení stanoviska Komise pracovní program agentury pro nadcházející rok, do kterého se bez jakékoli změny zahrne část vypracovaná radou pro bezpečnostní akreditaci podle čl. 11 odst. 4 písm. b);

c)	plní úkoly týkající se rozpočtu stanovené v čl. 13 odst. 5, 6, 10 a 11 a v čl. 14 odst. 5;

d)	dohlíží na provoz bezpečnostního střediska systému Galileo, jak je uvedeno v čl. 14 odst. 1 písm. a) bodě ii) nařízení (EU) č. 1285/2013;

e)	přijímá v souladu s článkem 21 tohoto nařízení prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (*2);

f)	schvaluje ujednání podle čl. 23 odst. 2, poté co konzultovala radu pro bezpečnostní akreditaci ohledně ustanovení těchto ujednání, která se týkají bezpečnostní akreditace;

g)	přijímá technické postupy nezbytné pro plnění svých úkolů;

h)	přijímá výroční zprávu o činnostech a výhledech agentury, do které se bez jakékoli změny zahrne část vypracovaná radou pro bezpečnostní akreditaci podle čl. 11 odst. 4 písm. c), a předá ji do 1. července Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru;

zajišťuje, aby byly náležitě provedeny závěry a doporučení vyplývající z hodnocení a auditů podle článku 26, jakož i z vyšetřování prováděného Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a ze všech zpráv o interním či externím auditu a předává rozpočtovému orgánu veškeré informace významné pro výsledek hodnotících postupů;

j)	je výkonným ředitelem konzultována ohledně pověřovacích smluv uvedených v čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) č. 1285/2013 před jejich podpisem;

k)	schvaluje na základě návrhu výkonného ředitele pracovní ujednání mezi agenturou a ESA podle čl. 14 odst. 4 nařízení (EU) č. 1285/2013;

l)	schvaluje na základě návrhu výkonného ředitele strategii proti podvodům;

m)	schvaluje na základě návrhu výkonného ředitele podle potřeby organizační strukturu agentury;

n)	přijme svůj jednací řád a zveřejní jej.

3. Vůči zaměstnancům agentury vykonává správní rada pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování a pravomoci orgánu zmocněného uzavírat pracovní smlouvy ve smyslu služebního řádu úředníků Unie (*3) (dále jen „služební řád“) a pracovního řádu ostatních zaměstnanců (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“).

Správní rada postupem podle článku 110 služebního řádu přijme na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu ostatních zaměstnanců rozhodnutí, kterým přenese příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a kterým stanoví podmínky, za nichž může být toto přenesení pravomocí pozastaveno. Výkonný ředitel informuje správní radu o výkonu těchto přenesených pravomocí. Výkonný ředitel je oprávněn tyto pravomoci přenášet na další osoby.

Při uplatňování druhého pododstavce tohoto odstavce může správní rada, pokud to vyžadují výjimečné okolnosti, rozhodnutím dočasně pozastavit přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a pravomocí, které výkonný ředitel přenesl na další osoby, a může tyto pravomoci vykonávat sama nebo je může přenést na jednoho ze svých členů nebo na jiného zaměstnance než na výkonného ředitele.

Odchylně od druhého pododstavce tohoto odstavce je však správní rada povinna pravomoci uvedené v prvním pododstavci, pokud jde o přijímání zaměstnanců zapojených do činností spadajících do působnosti kapitoly III, jejich hodnocení a změnu jejich pracovního zařazení a o disciplinární opatření přijímaná vůči těmto zaměstnancům, svěřit předsedovi rady pro bezpečnostní akreditaci.

Postupem podle článku 110 služebního řádu správní rada přijme prováděcí pravidla ke služebnímu řádu a pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců. Při přijímání zaměstnanců, kteří se podílejí na činnostech spadajících do působnosti kapitoly III, jejich hodnocení a změně jejich pracovního zařazení a při přijímání disciplinárních opatřeních vůči těmto zaměstnancům správní rada nejdříve konzultuje radu pro bezpečnostní akreditaci a její připomínky náležitě zohlední.

Přijme rovněž rozhodnutí, jímž se stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do agentury. Před přijetím tohoto rozhodnutí správní rada konzultuje radu pro bezpečnostní akreditaci ohledně vysílání národních odborníků podílejících se na činnostech spojených s bezpečnostní akreditací, které jsou uvedeny v kapitole III, a její připomínky náležitým způsobem zohlední.

4. Správní rada jmenuje výkonného ředitele a může jeho funkční období prodloužit nebo ukončit v souladu s čl. 15b odst. 3 a 4.

5. Správní rada vykonává disciplinární pravomoc nad výkonným ředitelem ve vztahu k jeho plnění úkolů, zejména pokud jde o bezpečnostní otázky spadající do pravomoci agentury, s výjimkou činností vykonávaných podle kapitoly III.

Článek 7

Výkonný ředitel

Agenturu řídí její výkonný ředitel, který vykonává své povinnosti pod dohledem správní rady, aniž jsou dotčeny pravomoci, které byly podle článku 11 svěřeny radě pro bezpečnostní akreditaci a podle článku 11a předsedovi rady pro bezpečnostní akreditaci.

Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise a správní rady, plní výkonný ředitel své povinnosti nezávisle a nesmí požadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády nebo jakéhokoli subjektu.

Článek 8

Úkoly výkonného ředitele

Výkonný ředitel plní tyto úkoly:

a)	zastupuje agenturu a, s výjimkou činností a rozhodnutí přijímaných podle kapitol II a III, podepisuje pověřovací smlouvy uvedené v čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) č. 1285/2013 v souladu s čl. 6 odst. 2 písm. j) tohoto nařízení;

b)	vypracuje pracovní ujednání mezi agenturou a Evropskou kosmickou agenturou podle čl. 14 odst. 4 nařízení (EU) č. 1285/2013 a předloží je správní radě v souladu s čl. 6 odst. 2 písm. k) tohoto nařízení a podepíše tato ujednání po jejich schválení správní radou;

c)	připravuje práci správní rady a podílí se na činnosti správní rady bez hlasovacího práva s výhradou čl. 5 odst. 5 druhého pododstavce;

d)	provádí rozhodnutí správní rady;

e)	připravuje víceleté a roční pracovní programy agentury a předkládá je správní radě ke schválení, s výjimkou částí připravených a přijatých radou pro bezpečnostní akreditaci v souladu s čl. 11 odst. 4 písm. a) a b);

f)	provádí víceleté a roční pracovní programy, s výjimkou částí prováděných předsedou rady pro bezpečnostní akreditaci v souladu s čl. 11a odst. 1 písm. b);

g)	vypracovává pro každé zasedání správní rady zprávu o pokroku v provádění ročního pracovního programu a případně víceletého pracovního programu, do které se bez jakékoli změny zahrne část vypracovaná předsedou rady pro bezpečnostní akreditaci v souladu s čl. 11a odst. 1 písm. d);

h)	připravuje výroční zprávu o činnostech agentury a jejích výhledech a předkládá ji správní radě ke schválení, s výjimkou části připravené a schválené radou pro bezpečnostní akreditaci v souladu s čl. 11 odst. 4 písm. c), která se týká činností spadajících do působnosti kapitoly III;

i)	přijímá veškerá potřebná opatření, včetně vnitřních správních pokynů a vydávání oznámení, k zajištění fungování agentury v souladu s tímto nařízením;

j)	sestavuje odhad příjmů a výdajů agentury v souladu s článkem 13 a plní rozpočet v souladu s článkem 14;

k)	zajišťuje, aby byla agentura jakožto provozovatel bezpečnostního střediska systému Galileo schopna reagovat na pokyny vydávané na základě společné akce Rady 2004/552/SZBP (4) a plnit svoji úlohu podle článku 6 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1104/2011/EU (5)

l)	zajišťuje předávání všech příslušných informací, zejména s ohledem na bezpečnost, mezi orgány agentury uvedenými v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení;

m)	sděluje Komisi názor agentury o technických a provozních specifikacích nezbytných pro zavádění změn v systémech v souladu s vývojem podle čl. 12 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 1285/2013, včetně definice postupů pro převzetí a přezkum, jakož i výzkumných činností na podporu tohoto vývoje;

n)	vypracovává v případě otázek vztahujících se k činnostem spojeným s bezpečnostní akreditací podle kapitoly III tohoto nařízení v úzké spolupráci s předsedou rady pro bezpečnostní akreditaci organizační struktury agentury a předkládá je ke schválení správní radě;

o)	vykonává vůči zaměstnancům agentury pravomoci stanovené v čl. 6 odst. 3 prvním pododstavci v rozsahu, v němž jsou na něj přeneseny tyto pravomoci podle čl. 6 odst. 3 druhého pododstavce;

p)	přijímá po schválení správní radou potřebná opatření ke zřízení místních úřadoven v členských státech nebo ve třetích zemích v souladu s článkem 4 odst. 3;

q)	zajišťuje, že je radě pro bezpečnostní akreditaci, orgánům uvedeným v čl. 11 odst. 11 a předsedovi rady pro bezpečnostní akreditaci poskytnut sekretariát a všechny zdroje potřebné pro řádné fungování;

vypracovává akční plán s cílem zajistit, aby došlo k provedení opatření vyplývajících ze závěrů a doporučení uvedených v hodnoceních a auditech podle článku 26 s výjimkou části akčního plánu týkající se činnosti podle kapitoly III a dvakrát do roka předkládá Komisi zprávu o pokroku, do které se bez jakékoli změny zahrne část vypracovaná radou pro bezpečnostní akreditaci. Tato zpráva se rovněž předloží pro informaci správní radě;

přijímá dále uvedená opatření na ochranu finančních zájmů Unie:

i)	preventivní opatření proti podvodům, korupci a jakékoli jiné nedovolené činnosti, přičemž uplatňuje účinná kontrolní opatření,

ii)	při zjištění nesrovnalostí vymáhá neoprávněně vyplacené částky a případně ukládá účinné, přiměřené a odrazující správní a finanční sankce;

t)	vypracovává strategii agentury proti podvodům, která je přiměřená riziku podvodů, s ohledem na analýzu nákladů a přínosů prováděných opatření a s přihlédnutím ke zjištěním a doporučením plynoucím z vyšetřování OLAF, a předkládá ji správní radě ke schválení.

(*1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1285/2013 ze dne 11. prosince 2013 o zřízení evropských systémů družicové navigace a jejich využití a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 876/2002 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 683/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 1)."

(*2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43)."

(*3) Služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie stanovené nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (Úř. věst. L 56, 4.3.1968, p. 1.)"

(*4) Společná akce Rady 2004/552/SZBP ze dne 12. července 2004 o aspektech provozu Evropského družicového navigačního systému majících dopad na bezpečnost Evropské unie (Úř. věst. L 246, 20.7.2004, s. 30)."

(*5) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1104/2011/EU ze dne 25. října 2011 o podmínkách přístupu k veřejné regulované službě nabízené globálním družicovým navigačním systémem vytvořeným na základě programu Galileo (Úř. věst. L 287, 4.11.2011, s. 1).“"

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 8a

Pracovní programy a výroční zpráva

1. Ve víceletém pracovním programu agentury podle čl. 6 odst. 2 písm. a) se stanoví činnosti, které má agentura vykonat během období víceletého finančního rámce podle článku 312 Smlouvy o fungování Evropské unie, včetně činností souvisejících s mezinárodními vztahy a komunikací, za něž agentura odpovídá. V tomto programu se stanoví celkové strategické plánování, včetně cílů, etap, očekávaných výsledků a ukazatelů výkonnosti, jakož i plánování zdrojů, včetně lidských a finančních zdrojů, které jsou na jednotlivé činnosti vyčleněny. Zohlední se v něm výsledky hodnocení a auditů podle článku 26 tohoto nařízení. Pro informaci obsahuje tento víceletý pracovní program rovněž popis přenesení úkolů z Komise na agenturu, včetně úkolů v oblasti řízení programů podle čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) č. 1285/2013.

2. Roční pracovní program podle čl. 6 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení vychází z víceletého pracovního programu. Stanoví se v něm činnosti, které má agentura vykonat v nadcházejícím roce, včetně činností souvisejících s mezinárodními vztahy a komunikací, za něž je agentura odpovědná. Tento roční pracovní program obsahuje podrobné cíle a očekávané výsledky včetně ukazatelů výkonnosti. Jasně se v něm uvádí, které úkoly byly doplněny, pozměněny nebo vypuštěny ve srovnání s předchozím rozpočtovým rokem, a změny v ukazatelích výkonnosti a jejich cílových hodnotách. Tento program rovněž stanoví lidské a finanční zdroje, které jsou na jednotlivé činnosti vyčleněny. Pro informaci jsou v něm uvedeny úkoly, které Komise podle potřeby přenesla na agenturu na základě dohody s agenturou podle čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) č. 1285/2013.

3. Výkonný ředitel předloží víceletý a roční pracovní program po jejich přijetí správní radou Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a členským státům a zveřejní shrnutí těchto pracovních programů.

4. Výroční zpráva uvedená v čl. 8 písm. h) tohoto nařízení musí obsahovat informace o:

a)	provádění víceletého a ročního pracovního programu, i s ohledem na ukazatele výkonnosti;

b)	plnění rozpočtu a plánu personální (zaměstnanecké) politiky;

c)	systémech řízení a vnitřní kontroly agentury a pokroku dosaženém při provádění systémů řízení a technik podle čl. 11 písm. e) nařízení (EU) č. 1285/2013;

d)	veškerých opatřeních na zlepšení vlivu agentury na životní prostředí;

e)	výsledcích vnitřního a vnějšího auditu a opatřeních přijatých na základě doporučení vyplývajících z auditu a doporučení vydaných v souvislosti s udílením absolutoria;

f)	čestném prohlášení výkonného ředitele.

Shrnutí výroční zprávy se zveřejňuje.“

3)	V článku 9 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. V souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1285/2013 se v případech, kdy může mít provoz systémů vliv na bezpečnost Unie nebo členských států, použijí postupy stanovené společnou akcí 2004/552/SZBP.“

Články 10 a 11 se nahrazují tímto:

„Článek 10

Obecné zásady

Činnosti v oblasti bezpečnostní akreditace, které jsou učeny pro systémy evropského GNSS a které jsou uvedeny v této kapitole, jsou prováděny v souladu s těmito zásadami:

a)	činnosti a rozhodnutí v oblasti bezpečnostní akreditace jsou prováděny v kontextu kolektivní odpovědnosti za bezpečnost Unie a členských států;

b)	je třeba vynaložit úsilí, aby byla rozhodnutí přijímána na základě konsensu;

činnosti v oblasti bezpečnostní akreditace jsou prováděny na základě přístupu hodnocení a řízení rizik, přičemž se zohlední rizika pro bezpečnost systémů evropského GNSS, jakož i dopad na náklady nebo na harmonogram každého opatření ke snížení rizik s přihlédnutím k cíli nesnižovat obecnou úroveň bezpečnosti systémů;

d)	rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci připravují a činí odborníci, kteří mají řádnou kvalifikaci v oblasti akreditace komplexních systémů, mají bezpečnostní prověrku na odpovídající úrovni a jednají objektivně;

e)	je třeba vynaložit úsilí, aby byly konzultovány všechny dotčené subjekty, které mají zájem na bezpečnostních otázkách;

f)	všechny příslušné zúčastněné strany musí provádět činnosti v oblasti bezpečnostní akreditace v souladu se strategií bezpečnostní akreditace, aniž je dotčena úloha Evropské komise vymezená v nařízení (EU) č. 1285/2013;

g)	rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci vycházejí v souladu s řízením vymezeným v příslušné strategii bezpečnostní akreditace z rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci přijatých na místní úrovni příslušnými vnitrostátními orgány členských států pověřenými bezpečnostní akreditací;

soustavný, transparentní a plně srozumitelný proces sledování zajistí, aby byla známa bezpečnostní rizika pro systémy evropského GNSS, aby byla vymezena bezpečnostní opatření ke snížení těchto rizik na přijatelnou míru s ohledem na bezpečnostní potřeby Unie a jejích členských států a pro hladké fungování daných programů a aby byla tato opatření uplatňována ve shodě s pojetím hloubkové ochrany. Účinnost těchto opatření se průběžně vyhodnocuje. Tento proces týkající se hodnocení a řízení bezpečnostních rizik probíhá jako cyklický proces a je prováděn společně zúčastněnými subjekty zapojenými do programů;

i)	rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci jsou přijímána zcela nezávisle, a to nezávisle na Komisi a jiných subjektech odpovědných za provádění programů a poskytování služeb, na výkonném řediteli a na správní radě agentury;

j)	činnosti bezpečnostní akreditace jsou prováděny s náležitým ohledem na nezbytnost odpovídající koordinace mezi Komisí a orgány odpovědnými za provádění bezpečnostních předpisů;

k)	všechny zúčastněné subjekty zapojené do provádění programů chrání utajované informace EU a zachází s nimi v souladu se základními zásadami a minimálními standardy uvedenými v bezpečnostních pravidlech Rady a v bezpečnostních pravidlech Komise na ochranu utajovaných informací EU.

Článek 11

Rada pro bezpečnostní akreditaci

1. Zřizuje rada pro bezpečnostní akreditaci systémů evropského GNSS (dále jen „rada pro bezpečnostní akreditaci“) k provádění úkolů uvedených v tomto článku.

2. Rada pro bezpečnostní akreditaci plní své úkoly, aniž je dotčena odpovědnost svěřená Komisi nařízením (EU) č. 1285/2013, zejména v otázkách týkajících se bezpečnosti, a aniž jsou dotčeny pravomoci členských států v oblasti bezpečnostní akreditace.

3. Pokud jde o bezpečnostní akreditaci systémů evropského GNSS rada pro bezpečnostní akreditaci, jakožto orgán pro bezpečnostní akreditaci:

vymezuje a schvaluje strategii bezpečnostní akreditace, v níž stanoví:

i)	rozsah činností nezbytných k provedení a zachování akreditace systémů evropského GNSS a jejich potenciálního propojení s jinými systémy,

ii)	bezpečnostní akreditační řízení týkající se evropských systémů GNSS se stupněm podrobnosti přiměřeným požadované úrovni jistoty a jasně uvádějící podmínky pro schválení; toto řízení probíhá v souladu s příslušnými požadavky, zejména s požadavky uvedenými v článku 13 nařízení (EU) č. 1285/2013,

iii)	úlohu příslušných zúčastněných stran zapojených do akreditačního řízení,

iv)	harmonogram akreditace, shodný s fázemi programů, zejména pokud jde o zavádění infrastruktury, poskytování služeb a vývoj,

v)	zásady bezpečnostní akreditace sítí připojených k systémům a vybavení PRS připojeného k systému vytvořenému v rámci programu Galileo, kterou provádí vnitrostátní subjekty členských států příslušné pro bezpečnostní otázky;

přijímá rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci, zejména o schválení vypuštění družic, povolení k provozu systémů v jejich jednotlivých konfiguracích a pro jednotlivé služby do úrovně signálu ve vesmíru včetně, jakož i povolení k provozu pozemních stanic. Pokud jde o sítě a vybavení PRS připojené k systému vytvořenému v rámci programu Galileo, přijímá rada pro bezpečnostní akreditaci rozhodnutí pouze o oprávnění subjektů vyvíjet a vyrábět přijímače PRS nebo bezpečnostní moduly PRS s přihlédnutím k poradenství poskytnutému vnitrostátními subjekty příslušnými pro bezpečnostní otázky, jakož i celkovým bezpečnostním rizikům.

c)	přezkoumává a, s výjimkou dokumentů, které má Komise přijmout podle článku 13 nařízení (EU) č. 1285/2013 a článku 8 rozhodnutí č. 1104/2011/EU, schvaluje veškerou dokumentaci týkající se bezpečnostní akreditace;

poskytuje Komisi v oblasti své působnosti poradenství při vypracovávání návrhů znění aktů uvedených v článku 13 nařízení (EU) č. 1285/2013 a článku 8 rozhodnutí č. 1104/2011/EU, včetně poradenství pro zavedení bezpečnostních provozních směrnic (SecOps), a předkládá prohlášení se svým závěrečným postojem;

přezkoumává a schvaluje hodnocení bezpečnostního rizika vypracované v souladu s procesem sledování podle čl. 10 písm. h), s ohledem na soulad s dokumenty uvedenými v bodě c) tohoto odstavce a s dokumenty vypracovanými podle článku 13 nařízení (EU) č. 1285/2013 a článku 8 rozhodnutí č. 1104/2011/EU; spolupracuje s Komisí při vymezování opatření ke snížení rizik;

f)	kontroluje provádění bezpečnostních opatření souvisejících s bezpečnostní akreditací systémů evropského GNSS tím, že uskuteční nebo zadá bezpečnostní hodnocení, kontroly či revize v souladu s čl. 12 písm. b) tohoto nařízení;

g)	potvrzuje výběr schválených prostředků a opatření, které chrání před elektronickým odposlechem (TEMPEST), a schválených kryptografických prostředků používaných k zajištění bezpečnosti systémů evropského GNSS;

h)	schvaluje nebo popřípadě se společně se subjektem příslušným pro bezpečnostní otázky účastní na společném schvalování propojení systémů evropského GNSS s jinými systémy;

i)	dohaduje s příslušným členským státem model pro kontrolu přístupu podle čl. 12 písm. c);

j)	informuje na základě zpráv o riziku uvedených v odstavci 11 tohoto článku Komisi o posouzení rizik, které provedla, a poskytuje Komisi poradenství o možnostech řešení přetrvávajících rizik v souvislosti s daným rozhodnutím o bezpečnostní akreditaci;

k)	je nápomocna Radě, v úzké spolupráci s Komisí, při provádění společné akce 2004/552/SZBP na základě konkrétní žádosti Rady;

l)	provádí konzultace, které jsou nezbytné pro dosažení jejích úkolů.

4. Rada pro bezpečnostní akreditaci rovněž:

připravuje a schvaluje část víceletého pracovního programu podle čl. 8a odst. 1, která se týká provozních činností podle této kapitoly a finančních a lidských zdrojů, jež jsou nezbytné pro realizaci těchto činností, a tuto část předá včas správní radě, aby mohla být zahrnuta do víceletého pracovního programu;

připravuje a schvaluje část ročního pracovního programu podle čl. 8a odst. 2, která se týká provozních činností podle této kapitoly a finančních a lidských zdrojů, jež jsou nezbytné pro realizaci těchto činností, a tuto část předá včas správní radě, aby byla mohla být zahrnuta do ročního pracovního programu;

připravuje a schvaluje část výroční zprávy podle čl. 6 odst. 2 písm. h), která se týká činností a výhledů agentury podle této kapitoly a finančních a lidských zdrojů, jež jsou nezbytné pro realizaci těchto činností a výhledů, a tuto část předá včas správní radě, aby mohla být zahrnuta do výroční zprávy;

d)	přijme svůj jednací řád a zveřejní jej.

5. Komise průběžně informuje radu pro bezpečnostní akreditaci o dopadu zamýšlených rozhodnutí rady pro bezpečnostní akreditaci na řádné provádění programů a o provádění plánů řešení přetrvávajících rizik. Rada pro bezpečnostní akreditaci zohlední všechna tato stanoviska Komise.

6. Rozhodnutí rady pro bezpečnostní akreditaci jsou určena Komisi.

7. Rada pro bezpečnostní akreditaci se skládá z jednoho zástupce každého členského státu, jednoho zástupce Komise a jednoho zástupce vysokého představitele. Členské státy, Komise a vysoký představitel usilují o to, aby fluktuace jejich zástupců v radě pro bezpečnostní akreditaci byla co nejmenší. Funkční období členů rady pro bezpečnostní akreditaci je čtyřleté s možností opětovného jmenování. Zástupce ESA je k účasti na zasedání rady pro bezpečnostní akreditaci přizván jako pozorovatel. K účasti na těchto zasedáních mohou být ve výjimečných případech přizvání rovněž zástupci třetích zemí nebo mezinárodních organizací jako pozorovatelé v případě záležitostí, které se těchto třetích zemí nebo mezinárodních organizací přímo týkají. Podmínky účasti zástupců třetích zemí nebo mezinárodních organizací se stanoví v dohodách podle čl. 23 odst. 1 a musí být v souladu s jednacím řádem rady pro bezpečnostní akreditaci.

8. Rada pro bezpečnostní akreditaci volí ze svých členů předsedu a místopředsedu dvoutřetinovou většinou všech členů s hlasovacím právem. Místopředseda automaticky nahrazuje předsedu, pokud předseda nemůže plnit své povinnosti.

Rada pro bezpečnostní akreditaci má pravomoc odvolat předsedu, místopředsedu, nebo oba dva. Rozhodnutí o odvolání přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů.

Funkční období předsedy a místopředsedy rady pro bezpečnostní akreditaci je dvouleté s možností jednoho opětovného jmenování. Funkční období předsedy a místopředsedy končí v okamžiku, kdy přestanou být členy rady pro bezpečnostní akreditaci.

9. Rada pro bezpečnostní akreditaci má přístup k veškerým lidským a materiálním zdrojům, které jsou nezbytné, aby byly zajištěny příslušné funkce správní podpory a aby rada mohla, společně s orgány uvedenými v odstavci 11 plnit své úkoly nezávisle, zejména pokud nakládá s dokumenty, zahajuje a sleduje zavádění bezpečnostních postupů a provádí bezpečnostní audity systémů, připravuje rozhodnutí a pořádá svá zasedání. Rovněž má přístup k veškerým informacím agentury, které jsou pro plnění jejích úkolů nezbytné, aniž jsou dotčeny zásady samostatnosti a nezávislosti uvedené v čl. 10 písm. i).

10. Rada pro bezpečnostní akreditaci a zaměstnanci agentury, nad nimiž vykonává dohled, musí vykonávat svou činnost způsobem, který v souladu s cíli programu zaručuje samostatnost a nezávislost na ostatních činnostech agentury, zejména na provozních činnostech spojených s využitím systémů. Za tímto účelem se v rámci agentury zřídí účinné organizační oddělení zaměstnanců zapojených do činností podle této kapitoly od ostatních zaměstnanců agentury. Rada pro bezpečnostní akreditaci neprodleně informuje výkonného ředitele, správní radu a Komisi o veškerých okolnostech, které by mohly ohrozit její samostatnost nebo nezávislost. V případě, že nebude nalezeno žádné řešení v rámci agentury, posoudí situaci Komise po konzultování příslušných stran. Na základě výsledků tohoto posouzení Komise přijme příslušná zmírňující opatření, která má agentura uplatňovat, a informuje o nich Evropský parlament a Radu.

11. Rada pro bezpečnostní akreditaci zřídí zvláštní orgány, které se budou na základě jejích pokynů zabývat specifickými otázkami. Při zajišťování kontinuity své činnosti rada pro bezpečnostní akreditaci zřídí zejména panel, který provádí zejména přezkumy bezpečnostních analýz a testy za účelem vypracování příslušných zpráv o riziku s cílem napomoci jí při přípravě rozhodnutí rady pro bezpečnostní akreditaci. Rada pro bezpečnostní akreditaci může zřizovat skupiny odborníků, aby přispívaly k práci tohoto panelu, a tyto skupiny rozpouštět.

12. Aniž jsou dotčeny pravomoci členských států a úloha svěřená agentuře podle čl. 14 odst. 1 písm. a) bodu i) nařízení (EU) č. 1285/2013, zřídí se v průběhu zaváděcí fáze programu Galileo pod dohledem rady pro bezpečnostní akreditaci skupina odborníků z členských států k provádění úkolů orgánu pro distribuci kryptografických materiálů souvisejících se správou kryptografických materiálů EU, zejména pro:

i)	správu letových kódů a jiných kódů nezbytných pro fungování systému zřízeného v rámci programu Galileo,

ii)	ověření toho, že byly zavedeny a jsou uplatňovány postupy pro zaznamenávání klíčů PRS, bezpečné zacházení s nimi, jejich ukládání a distribuci.

13. Pokud nelze dosáhnout konsenzu v souladu s obecnými zásadami uvedenými v článku 10 tohoto nařízení, přijme rada pro bezpečnostní akreditaci rozhodnutí většinou hlasů, jak je stanoveno v článku 16 Smlouvy o Evropské unii a aniž je dotčen článek 9 tohoto nařízení. Zástupce Komise a zástupce vysokého představitele se hlasování neúčastní. Předseda rady pro bezpečnostní akreditaci podepisuje jménem rady pro bezpečnostní akreditaci rozhodnutí, která rada pro bezpečnostní akreditaci přijme.

14. Komise průběžně a neprodleně informuje Evropský parlament a Radu o dopadu přijatých rozhodnutí o bezpečnostní akreditaci na řádné provádění programů. Pokud se Komise domnívá, že rozhodnutí přijaté radou pro bezpečnostní akreditaci může mít významný dopad na řádné provádění programů, například pokud jde o náklady, harmonogram nebo plnění, okamžitě informuje Evropský parlament a Radu.

15. Komise může s ohledem na stanoviska Evropského parlamentu a Rady, která by měla být předložena ve lhůtě jednoho měsíce, přijmout vhodná opatření v souladu s nařízením (EU) č. 1285/2013.

16. Správní rada je pravidelně informována o průběhu práce rady pro bezpečnostní akreditaci.

17. Harmonogram práce rady pro bezpečnostní akreditaci musí zohledňovat roční pracovní program podle článku 27 nařízení (EU) č. 1285/2013.“

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 11a

Úkoly předsedy rady pro bezpečnostní akreditaci

1. Předseda rady pro bezpečnostní akreditaci plní tyto úkoly:

a)	řídí pod dohledem rady pro bezpečnostní akreditaci bezpečnostní akreditaci;

b)	provádí pod dohledem rady pro bezpečnostní akreditaci příslušnou část víceletých a ročních pracovních programů agentury, na kterou se vztahuje tato kapitola;

c)	spolupracuje s výkonným ředitelem ve snaze pomoci mu s přípravou návrhu plánu podle čl. 13 odst. 3 a organizačních struktur agentury;

d)	připravuje část zprávy o pokroku podle čl. 8 písm. g) týkající se provozních činností podle této kapitoly, a předkládá ji radě pro bezpečnostní akreditaci a výkonnému řediteli včas, aby mohla být zahrnuta do zprávy o pokroku;

e)	připravuje část výroční zprávy uvedené v čl. 8 písm. h) a akčního plánu uvedeného v čl. 8 písm. r) týkající se provozních činností podle této kapitoly a včas je předloží výkonnému řediteli;

f)	zastupuje agenturu, pokud jde o činnosti a rozhodnutí podle této kapitoly;

g)	vykonává vůči zaměstnancům agentury, kteří se podílejí na činnostech podle této kapitoly, pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 3 prvním pododstavci, které na něj byly přeneseny v souladu s čl. 6 odst. 3 čtvrtým pododstavcem.

2. Co se týče činností podle této kapitoly, mohou Evropský parlament a Rada vyzvat předsedu rady pro bezpečnostní akreditaci k výměně názorů na práci a výhledy agentury před těmito orgány, a to mimo jiné i pokud jde o víceletý a roční pracovní program.“

V článku 12 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

umožní řádně pověřeným osobám, jež byly jmenovány radou pro bezpečnostní akreditaci, se souhlasem vnitrostátních subjektů příslušných pro bezpečnostní otázky a pod jejich dohledem přístup k veškerým informacím a do veškerých oblastí či míst, které souvisejí s bezpečností systémů a spadají do pravomoci členských států, aniž by docházelo k diskriminaci na základě státní příslušnosti státních příslušníků členských států, a to mimo jiné pro účely bezpečnostních auditů a testů, o nichž rozhodla rada pro bezpečnostní akreditaci a pro potřeby procesu sledování bezpečnostních rizik podle čl. 10 písm. h). Tyto audity a testy se provádí v souladu s těmito zásadami:

i)	zdůrazňuje se význam bezpečnosti a účinného řízení rizik u kontrolovaných subjektů,

ii)	doporučují se protiopatření za účelem zmírnění konkrétních dopadů, které může přinášet ztráta důvěrnosti, integrity nebo dostupnosti utajovaných informací.“

Článek 13 se mění takto:

odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Výkonný ředitel vypracuje v úzké spolupráci s předsedou rady pro bezpečnostní akreditaci pro činnosti podle kapitoly III návrh odhadu příjmů a výdajů agentury pro následující rozpočtový rok, přičemž jasně rozliší mezi prvky návrhu odhadu souvisejícími s činnostmi v oblasti bezpečnostní akreditace a ostatními činnostmi agentury. Předseda rady pro bezpečnostní akreditaci může vypracovat stanovisko k tomuto návrhu a výkonný ředitel předá návrh odhadu spolu s tímto stanoviskem správní radě a radě pro bezpečnostní akreditaci spolu s návrhem plánu pracovních míst.“;

odstavce 5 a 6 se nahrazují tímto:

„5. Každý rok sestaví správní rada na základě návrhu odhadu příjmů a výdajů a v případě činností podle kapitoly III v úzké spolupráci s radou pro bezpečnostní akreditaci konečný odhad příjmů a výdajů pro agenturu pro následující rozpočtový rok.

6. Správní rada předá tento odhad, včetně návrhu plánu pracovních míst, spolu s předběžným ročním pracovním programem do 31. března Komisi a třetím zemím nebo mezinárodním organizacím, se kterými Unie uzavřela dohody v souladu s čl. 23 odst. 1.“

V článku 14 se odstavec 10 nahrazuje tímto:

„10. Na základě doporučení Rady přijatého kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament do 30. dubna roku N + 2 výkonnému řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rozpočtový rok N; výjimkou je plnění části rozpočtu, která zahrnuje úkoly, jež jsou případně podle čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) č. 1285/2013 svěřeny agentuře, a na kterou se vztahuje postup uvedený v článcích 164 a 165 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (*6).

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IVa

LIDSKÉ ZDROJE

Článek 15a

Zaměstnanci

1. Na zaměstnance agentury se vztahují služební řád úředníků Unie, pracovní řád ostatních zaměstnanců a prováděcí pravidla ke služebnímu a pracovnímu řádu společně přijatá orgány Evropské unie.

2. Zaměstnanci agentury jsou zaměstnanci přijatí podle potřeby agenturou pro plnění jejích úkolů. Musí mít bezpečnostní prověrky odpovídající stupni utajení informací, s nimiž nakládají.

3. Vnitřní předpisy agentury, jako je jednací řád správní rady, jednací řád rady pro bezpečnostní akreditaci, finanční předpisy použitelné na agenturu, prováděcí pravidla ke služebnímu řádu a pravidla pro přístup k dokumentům zaručují samostatnost a nezávislost zaměstnanců vykonávajících činnosti bezpečnostní akreditace na zaměstnancích vykonávajících jiné činnosti agentury podle čl. 10 písm. i).

Článek 15b

Jmenování výkonného ředitele a jeho funkční období

1. Výkonný ředitel se přijme jako dočasný zaměstnanec agentury v souladu s čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

2. Výkonného ředitele jmenuje správní rada na základě zásluh a doložených správních a řídících dovedností i relevantních schopností a zkušeností ze seznamu kandidátů navržených Komisí po otevřeném a transparentním výběrovém řízení, které následovalo po zveřejnění výzvy k projevení zájmu v Úředním věstníku Evropské unie a jinde.

Kandidát vybraný správní radou může být vyzván, aby při nejbližší příležitosti učinil prohlášení před Evropským parlamentem a zodpověděl otázky jeho poslanců.

Pro účely uzavření smlouvy s výkonným ředitelem agenturu zastupuje předseda správní rady.

Správní rada přijímá rozhodnutí o jmenování výkonného ředitele dvoutřetinovou většinou svých členů.

3. Funkční období výkonného ředitele je pětileté. Na jeho konci Komise provede hodnocení, ve kterém zohlední výsledky výkonného ředitele a budoucí úkoly a výzvy agentury.

Na návrh Komise zohledňující hodnocení uvedené v prvním pododstavci může správní rada funkční období výkonného ředitele jednou prodloužit na dobu nejvýše čtyř let.

Rozhodnutí o prodloužení funkčního období výkonného ředitele přijímá správní rada dvoutřetinovou většinou svých členů.

Výkonný ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se poté, co jeho prodloužený mandát skončí, nemůže zúčastnit výběrového řízení na totéž místo.

Správní rada informuje Evropský parlament o svém záměru prodloužit funkční období výkonného ředitele. Výkonný ředitel může být vyzván, aby před tímto prodloužením učinil prohlášení před příslušnými výbory Evropského parlamentu a zodpověděl otázky jeho poslanců.

4. Správní rada může výkonného ředitele na návrh Komise nebo jedné třetiny svých členů odvolat rozhodnutím dvoutřetinové většiny svých členů.

5. Evropský parlament a Rada mohou výkonného ředitele vyzvat k výměně názorů na práci a výhledy agentury před těmito orgány, a to mimo jiné, i pokud jde o víceletý a roční pracovní program. Tato výměna názorů se nemůže týkat otázek vztahujících se k činnostem spojeným s bezpečnostní akreditací podle kapitoly III.

Článek 15c

Vyslaní národní odborníci

Agentura může rovněž využívat národní odborníky. Tito odborníci musí mít bezpečnostní prověrky odpovídající stupni utajení informací, s nimiž nakládají. Na tyto zaměstnance se nevztahuje služební řád, ani pracovní řád ostatních zaměstnanců.“

10)

Články 16 a 17 se nahrazují tímto:

„Článek 16

Předcházení podvodům

1. Za účelem boje proti podvodům, korupci a jiné nedovolené činnosti se na agenturu bez omezení použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (*7). Za tím účelem agentura přistoupí k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (*8) a přijme příslušné předpisy vztahující se na zaměstnance agentury a na vyslané národní odborníky za použití vzorového rozhodnutí uvedeného v příloze uvedené dohody.

2. Účetní dvůr je oprávněn kontrolovat příjemce finančních prostředků agentury, smluvní strany a jejich subdodavatele, kteří prostřednictvím agentury obdrželi prostředky Unie, na základě dokumentů, které jsou mu dány k dispozici, a za použití inspekcí na místě.

3. Za účelem boje proti podvodům, korupci a jakékoli jiné nedovolené činnosti poškozující finanční zájmy Unie může OLAF v případě grantů financovaných agenturou nebo zakázek zadaných agenturou provádět vyšetřování, jakož i kontroly a inspekce na místě v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (*9).

4. Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku, musí dohody o spolupráci, které agentura uzavírá se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, zakázky a grantové dohody, jež agentura uzavírá se třetími stranami, a veškerá rozhodnutí agentury týkající se financování výslovně stanovit, že Účetní dvůr a OLAF mohou provádět kontroly a vyšetřování v rozsahu svých pravomocí.

Článek 17

Výsady a imunity

Na agenturu a její zaměstnance uvedené v článku 15a se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie.

(*7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1)."

(*8) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15."

(*9) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).“"

11)	Článek 18 se zrušuje.

12)

Články 22 a 23 se nahrazují tímto:

„Článek 22

Bezpečnostní předpisy týkající se ochrany utajovaných nebo citlivých informací

1. Agentura uplatňuje bezpečnostní předpisy Komise týkající se ochrany utajovaných informací EU.

2. Agentura může ve svých vnitřních pravidlech zavést ustanovení pro nakládání s neutajovanými, avšak citlivými informacemi. Tato ustanovení se týkají zejména výměny, zpracovávání a uchovávání těchto informací.

Článek 22a

Střet zájmů

1. Členové správní rady a rady pro bezpečnostní akreditaci, výkonný ředitel, jakož i vyslaní národní odborníci a pozorovatelé učiní prohlášení o závazcích a prohlášení o zájmech, v nichž uvedou, zda mají nebo nemají jakékoli přímé nebo nepřímé zájmy, které by mohly být považovány za újmu jejich nezávislosti. Tato prohlášení musí být správná a úplná. Činí se písemně při nástupu do funkce a každoročně se obnovují. Podle potřeby se aktualizují, zejména v případě významných změn, k nimž došlo u dotčených osob.

2. Členové správní rady a rady pro bezpečnostní akreditaci, výkonný ředitel, jakož i vyslaní národní odborníci a pozorovatelé a externí odborníci, kteří spolupracují na činnosti pracovních skupin ad hoc, učiní před každým zasedáním, kterého se účastní, správné a úplné prohlášení o tom, zda mají či nemají jakékoli zájmy, které by mohly být považovány za újmu jejich nezávislosti ve vztahu k bodům na pořadu jednání, a v těchto bodech se zdrží účasti na jednání a hlasování.

3. Správní rada a rada pro bezpečnostní akreditaci stanoví ve svém jednacím řádu podrobnou úpravu, pokud jde prohlášení o zájmech uvedené v odstavcích 1 a 2 a o předcházení a řešení střetu zájmů.

Článek 23

Účast třetích zemí a mezinárodních organizací

1. Agentura je otevřena účasti třetích zemí a mezinárodních organizací. Tato účast a její podmínky se stanoví v dohodě mezi Unií a touto třetí zemí nebo mezinárodní organizací postupem podle článku 218 Smlouvy o fungování Evropské unie.

2. V souladu s příslušnými ustanoveními těchto dohod se vypracují prováděcí ustanovení týkající se účasti těchto zemí nebo mezinárodních organizací na činnosti agentury, včetně ustanovení o jejich účasti na iniciativách agentury, finančních příspěvcích a zaměstnancích.

Článek 23a

Společné zadávání veřejných zakázek s členskými státy

K plnění svých úkolů je agentura oprávněna zadávat společně s členskými státy zakázky v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 (*10).

(*10) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).“"

13)

Článek 26 se nahrazuje tímto:

„Článek 26

Přezkum, hodnocení a audit

1. Do 31. prosince 2016 a poté každých pět let Komise provede hodnocení agentury, které se zaměří zejména na její dopad, efektivitu, řádné fungování, pracovní postupy, potřeby a na využívání zdrojů, které jí byly svěřeny. Součástí tohoto hodnocení je zejména přezkum případné změny rozsahu nebo povahy úkolů agentury a finančního dopadu této změny. Hodnocení se zaměří na uplatňování politiky agentury v oblasti střetu zájmů a rovněž se v něm uvedou všechny okolnosti, které by mohly oslabit nezávislost a samostatnost agentury pro bezpečnostní akreditaci.

2. Hodnotící zprávu a závěry hodnocení předá Komise Evropskému parlamentu, Radě, správní radě a radě pro bezpečnostní akreditaci agentury. Výsledky hodnocení se zpřístupní veřejnosti.

3. Každé druhé hodnocení sestává z revize rozvahy agentury s ohledem na její cíle a úkoly. Domnívá-li se Komise, že další trvání agentury již není s ohledem na její cíle a úkoly, které jí byly svěřeny, odůvodněné, může případně navrhnout, aby bylo toto nařízení zrušeno.

4. Na žádost správní rady nebo Komise mohou být prováděny externí audity výkonnosti agentury.“

Článek 2

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po dni vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 198, 10.7.2013, p 67.

(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1285/2013 ze dne 11. prosince 2013 o zřízení evropských systémů družicové navigace a jejich využití a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 876/2002 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 683/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 1).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 912/2010 ze dne 22. září 2010 o zřízení Agentury pro evropský GNSS, kterým se ruší nařízení Rady (ES) č. 1321/2004 o zřízení řídících struktur pro evropské družicové navigační programy a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 683/2008 (Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 11).

(5) Společná akce Rady 2004/552/SZBP ze dne 12. července 2004 o aspektech provozu Evropského družicového navigačního systému majících dopad na bezpečnost Evropské unie (Úř. věst. L 246, 20.7.2004, s. 30).

(6) Rozhodnutí Rady 2013/488/EU ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 274, 15.10.2013, s. 1).

(7) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1104/2011/EU ze dne 25. října 2011 o podmínkách přístupu k veřejné regulované službě nabízené globálním družicovým navigačním systémem vytvořeným na základě programu Galileo (Úř. věst. L 287, 4.11.2011, s. 1).

(8) Úř. věst. L 15, 20.1.2014, s. 1.

(9) Úř. věst. L 283, 29.10.2010, s. 12.

(10) Rozhodnutí 2010/803/EU, přijaté vzájemnou dohodou mezi zástupci vlád členských států ze dne 10. prosince 2010 o umístění sídla Agentury pro evropský GNSS (Úř. věst. L 342, 28.12.2010, s. 15).

(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(*6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).“

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/93

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 513/2014

ze dne 16. dubna 2014,

kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a zrušuje rozhodnutí Rady 2007/125/SVV

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1, článek 84 a čl. 87 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cíle Unie, jímž je zajištění vysoké úrovně bezpečnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s čl. 67 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), by mělo být dosaženo mimo jiné prostřednictvím opatření pro předcházení trestné činnosti a boj proti ní, jakož i prostřednictvím opatření pro koordinaci a spolupráci mezi donucovacími a jinými vnitrostátními orgány členských států, včetně Europolu a dalších příslušných subjektů Unie, a s příslušnými třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi.

(2)

V zájmu dosažení tohoto cíle by měla být na úrovni Unie přijaty posíleny akce na ochranu osob a veřejných statků proti hrozbám, jež mají stále více nadnárodní charakter, a na podporu činností prováděných příslušnými orgány členských států. Terorismus, organizovaná trestná činnost, trestné činy páchané mobilními (kočujícími) zločineckými skupinami, obchod s drogami, korupce, kyberkriminalita, obchodování s lidmi a se zbraněmi a další trestná činnost představují i nadále výzvu pro vnitřní bezpečnost Unie.

(3)

Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie (dále jen „strategie vnitřní bezpečnosti“), kterou Rada přijala v únoru 2010, tvoří sdílený program pro řešení těchto společných bezpečnostních výzev. Sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2010 nazvané „Strategie EU v oblasti vnitřní bezpečnosti: Pět kroků k bezpečnější Evropě“ proměňuje zásady a pokyny strategie v konkrétní kroky tím, že stanovuje pět strategických cílů: zničit mezinárodní zločinecké sítě, předcházet terorismu a řešit radikalizaci a nábor, zvýšit pro občany a podniky úroveň bezpečnosti v kyberprostoru, posílit bezpečnost prostřednictvím správy hranic a zlepšit odolnost Evropy vůči krizím a katastrofám.

(4)	Klíčovými zásadami, kterými se provádění strategie vnitřní bezpečnosti řídí, by měly být solidarita mezi členskými státy, jasné rozdělení úkolů, dodržování základních práv a svobod a právního státu, silné zaměření na globální perspektivu a na spojitost a nezbytnou soudržnost s vnější bezpečností.

(5)	Na podporu provádění strategie vnitřní bezpečnosti a pro zajištění jejího praktického využívání by měla být členským státům poskytnuta odpovídající finanční podpora Unie v podobě zřízení a správy Fondu pro vnitřní bezpečnost (dále jen „fond“).

(6)	Fond by měl odrážet potřebu zvýšené flexibility a zjednodušení a současně splňovat požadavky v oblasti předvídatelnosti a zajišťovat spravedlivé a transparentní rozdělování zdrojů s cílem splnit obecné i specifické cíle stanovené v tomto nařízení.

(7)	Hlavními zásadami, kterými se řídí provádění fondu, jsou účinnost opatření a kvalita výdajů. Fond by měl být rovněž prováděn co nejefektivnějším a uživatelsky nejvstřícnějším způsobem.

(8)	V době snižování výdajů na politiky Unie vyžaduje vyřešení hospodářských problémů opětovnou flexibilitu, inovativní organizační opatření, lepší využívání stávajících struktur a koordinaci mezi orgány, institucemi a agenturami Unie a vnitrostátními orgány a se třetími zeměmi.

(9)	Je nutné zajistit co největší účinek financování Unie tím, že se uvolní a spojí veřejné a soukromé finanční zdroje a rozšíří se jejich využívání.

(10)

Politický cyklus EU, který zavedla Rada ve dnech 8.–9. listopadu 2010, si klade za cíl řešit nejvýznamnější závažné hrozby a hrozby spojené s organizovanou trestnou činností v Unii soudržným a metodickým způsobem prostřednictvím optimální spolupráce mezi příslušnými útvary. Za účelem podpory účinného uplatňování tohoto víceletého cyklu by při financování prostřednictvím nástroje zřízeného tímto nařízením (dále jen „nástroj“) mělo být využito veškerých možných způsobů plnění, které uvádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (4), případně včetně nepřímého řízení, aby se zajistilo včasné a účinné provedení činností a projektů.

(11)

Vzhledem k právním specifikům, jež se váží k hlavě V Smlouvy o fungování EU, nelze fond zřídit jako jediný finanční nástroj. Fond by měl být proto zřízen jako komplexní rámec pro finanční podporu Unie v oblasti vnitřní bezpečnosti, který bude zahrnovat nástroj a nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 (5). Tento komplexní rámec by mělo doplňovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 (6).

(12)	Přeshraniční trestnou činnost, například obchodování s lidmi a vykořisťování nelegálních přistěhovalců ze strany zločineckých organizací, lze účinně řešit policejní spoluprací.

(13)

Celkové zdroje vyčleněné pro toto nařízení a nařízení (EU) č. 515/2014 by měly společně vytvořit finanční krytí po celou dobu trvání fondu, které má představovat pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku během ročního rozpočtového procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (7).

(14)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz uznává, že boj proti organizované trestné činnosti je evropským úkolem, a vyzývá členské státy, aby navzájem více spolupracovaly v oblasti prosazování práva, neboť boj proti organizované trestné činnosti má zásadní význam pro ochranu řádné ekonomiky před typickou trestnou činností, jako je praní výnosů z trestné činnosti.

(15)

Prostřednictvím tohoto nástroje, jenž spadá do komplexního rámce fondu, by měla být finančně podporována policejní spolupráce, výměna informací, přístup k informacím, předcházení trestné činnosti, boj proti přeshraniční, závažné a organizované trestné činnosti včetně terorismu, korupce, obchodu s drogami, obchodování s lidmi a zbraněmi, vykořisťování nelegálních přistěhovalců, pohlavního vykořisťování dětí, šíření snímků znázorňujících zneužívání dětí a dětské pornografie, kyberkriminality a praní výnosů z trestné činnosti, ochrana osob a kritické infrastruktury proti událostem souvisejícím s bezpečností a účinné řízení bezpečnostních rizik a řešení bezpečnostních krizí, přičemž se zohlední společné politiky (strategie, politické cykly, programy a akční plány), právní předpisy a praktická spolupráce.

(16)

Finanční pomoc v těchto oblastech by měla být zejména určena na akce, jež podporují přeshraniční společné operace, přístup k informacím, výměnu informací, výměnu osvědčených postupů, snadnější a bezpečnou komunikaci a koordinaci, odbornou přípravu a výměnu personálu, analytické, monitorovací a hodnotící činnosti, komplexní posuzování hrozeb a rizik v souladu s pravomocemi stanovenými ve Smlouvě o fungování EU, zvyšování informovanosti, testování a validaci nových technologií, výzkum v oblasti forenzních věd, pořizování technického interoperabilního vybavení a spolupráce mezi členskými státy a příslušnými subjekty Unie, včetně Europolu. Finanční pomoc v těchto oblastech by měla být určena pouze na takové akce, které jsou v souladu s prioritami a iniciativami stanovenými na úrovni Unie, zejména těmi, které schválil Evropský parlament a Rada.

(17)

V rámci komplexní protidrogové strategie Unie zastávající vyvážený přístup, který je založen na souběžném snižování nabídky a poptávky, by finanční pomoc poskytovaná v rámci tohoto nástroje měla sloužit na podporu veškerých akcí zaměřených na předcházení obchodování s drogami a boj proti němu (snižování nabídky), a zejména opatření zaměřená na výrobu, zhotovování, extrahování, prodej, přepravu, dovoz a vývoz nelegálních drog, včetně jejich držení a nabytí s cílem zapojit se do činností spojených s obchodem s drogami.

(18)

Opatření ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím podporovaná prostřednictvím tohoto nástroje by měla být přijímána v součinnosti a souladu s ostatními akcemi mimo Unii, jež jsou podporována prostřednictvím zeměpisných i tematických nástrojů vnější pomoci Unie. Při provádění těchto akcí by se mělo zejména dbát na plný soulad se zásadami a obecnými cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, jež se k dané zemi či regionu váží, s demokratickými zásadami a hodnotami, základními právy a svobodami, právním státem a svrchovaností třetích zemí. Tato opatření, jejichž účelem by neměla být podpora akcí přímo orientovaných na rozvoj, by měla případně doplňovat finanční pomoc poskytovanou prostřednictvím nástrojů vnější pomoci. Rovněž by měl být zajištěn soulad s humanitární politikou Unie, zejména pokud jde o mimořádná opatření.

(19)	Při provádění tohoto nástroje by měly být plně dodržovány práva a zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie a mezinárodní závazky Unie.

(20)

Podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) by měl nástroj podporovat činnosti, které zajišťují ochranu dětí před násilím, zneužíváním, vykořisťováním a zanedbáváním. Nástroj by měl rovněž podporovat ochranu dětských svědků a obětí a pomoc pro ně, a to zejména pokud jde o děti bez doprovodu a děti, které se jiným způsobem ocitnou v situaci, kdy potřebují poručenství.

(21)

Tento nástroj by měl doplňovat a posilovat opatření přijímaná s cílem rozvíjet spolupráci mezi Europolem či jinými příslušnými subjekty Unie a členskými státy, a dosáhnout tak cílů tohoto nástroje v oblasti policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti a boje proti ní a řešení krizí. To mimo jiné znamená, že členské státy by při sestavování svých národních programů měly přihlížet k informační databázi, analytickým nástrojům a provozním a technickým pokynům Europolu, zejména informačnímu systému Europolu (EIS), aplikaci sítě pro bezpečnou výměnu informací Europolu (SIENA) a posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti v EU (SOCTA).

(22)

Za účelem jednotného provádění fondu by prostředky z rozpočtu Unie přidělené na tento nástroj měly být vynakládány v režimu přímého a nepřímého řízení v případě akcí, jež mají pro Unii zvláštní význam (opatření Unie), a mimořádné a technické pomoci, a v režimu sdíleného řízení v případě národních programů a akcí vyžadujících administrativní flexibilitu.

(23)	Pokud jde o zdroje vynakládané v režimu sdíleného řízení, je nezbytné zajistit, aby národní programy členských států byly v souladu s prioritami a cíli Unie.

(24)

Prostředky, které jsou členským státům poskytnuty na provádění jejich národních programů, by měly být stanoveny v tomto nařízení a přidělovány na základě jasných, objektivních a měřitelných kritérií. Tato kritéria by se měla odvíjet od veřejných statků chráněných členskými státy a od finančních možností členských států k zajištění vysoké úrovně vnitřní bezpečnosti, mezi něž patří počet obyvatel, velikost území a hrubý domácí produkt. Vzhledem k tomu, že ze SOCTA z roku 2013 vyplývá, že zločinecké organizace především využívají přístavů a letišť jako vstupních míst pro obchodování s lidmi a nelegálním zbožím, měla by se navíc specifická zranitelnost, kterou představují zločinecké trasy pro překračování vnějších hranic, odrazit v rozdělení dostupných zdrojů pro akce přijímané členskými státy, a to na základě kritérií týkajících se počtu cestujících a hmotnosti nákladu procházejících těmito mezinárodními letišti a přístavy.

(25)

V zájmu posílení solidarity a sdílení odpovědnosti za společné politiky, strategie a programy Unie by členské státy měly být podporovány v tom, aby část celkových zdrojů, jež jsou k dispozici pro národní programy, využily k plnění strategických priorit Unie stanovených v příloze I tohoto nařízení. U projektů, jež jsou na plnění těchto priorit zaměřeny, by se příspěvek Unie k jejich celkovým způsobilým nákladům měl zvýšit na 90 % v souladu s nařízením (EU) č. 514/2014.

(26)

Strop prostředků, které má Unie k dispozici, by měl doplňovat prostředky přidělené členským státům na provádění jejich národních programů. Tím bude zajištěno, aby Unie v daném rozpočtovém roce mohla podporovat akce, na nichž má Unie zvláštní zájem, jako jsou studie, testování a validace nových technologií, nadnárodní projekty, vytváření sítí a výměna osvědčených postupů, monitorování provádění příslušného práva a politik Unie a akcí ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím. Podporovaná opatření by měla být v souladu s prioritami vytyčenými v příslušných unijních strategiích, programech, akčních plánech a posouzeních rizik a hrozeb.

(27)

K naplnění obecného cíle tohoto nástroje by členské státy měly přispět tím, že zajistí, aby jejich národní programy zahrnovaly akce zaměřené na dosažení všech specifických cílů tohoto nástroje a aby přidělování zdrojů na jednotlivé cíle odpovídalo příslušným úkolům a potřebám a zajišťovalo, že tyto cíle bude možno plnit. V případě, že národní program není zaměřen na plnění některého z těchto cílů nebo že přidělené zdroje nedosahují minimálního procentního podílu stanoveného v tomto nařízení, by dotčený členský stát měl tuto skutečnost ve svém programu odůvodnit.

(28)	Za účelem posílení kapacity Unie k okamžité reakci na události související s bezpečností nebo na nově se objevující hrozby pro Unii by mělo být možné poskytnout mimořádnou pomoc, a to v souladu s rámcem stanoveným v nařízení (EU) č. 514/2014.

(29)

Financování z rozpočtu Unie by se mělo zaměřit na činnosti, kde může zásah Unie přinést přidanou hodnotu ve srovnání s akcemi na úrovni samotných členských států. Jelikož je Unie lépe než členské státy s to reagovat na přeshraniční situace a zajišťovat platformu pro společný přístup, opatření způsobilá pro podporu v rámci tohoto nařízení by měla přispět zejména k posílení kapacit členských států a Unie, jakož i k přeshraniční spolupráci a koordinaci, vytváření sítí, vzájemné důvěře a k výměně informací a osvědčených postupů.

(30)

Pro doplnění nebo změnu ustanovení tohoto nařízení, jež se týkají vymezení strategických priorit Unie, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny, doplnění nebo zrušení strategických priorit Unie uvedených v tomto nařízení. Komise by v rámci přípravné činnosti měla vést odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(31)	Při uplatňování tohoto nařízení, včetně přípravy aktů v přenesené pravomoci, by Komise měla konzultovat odborníky ze všech členských států.

(32)

Komise by měla monitorovat provádění nástroje v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 514/2014 za pomoci klíčových ukazatelů pro hodnocení výsledků a dopadu. Tyto ukazatele, včetně příslušných základních hodnot, by měly vytvářet minimální základ pro hodnocení toho, nakolik bylo cílů nástroje dosaženo.

(33)	Aby bylo možné výsledky dosažené tímto fondem měřit, je třeba stanovit společné ukazatele pro každý specifický cíl tohoto nástroje. Měření plnění specifických cílů pomocí společných ukazatelů neznamená, že provádění akcí v návaznosti na tyto ukazatele bude povinné.

(34)	Rozhodnutí Rady 2007/125/SVV (8), by mělo být zrušeno za podmínek stanovených v přechodných ustanoveních tohoto nařízení.

(35)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž posílení koordinace a spolupráce mezi donucovacími orgány, předcházení trestné činnosti a boje proti ní, ochrany osob a kritické infrastruktury proti událostem souvisejícím s bezpečností a posílení kapacity členských států a Unie k účinnému řízení bezpečnostních rizik a řešení bezpečnostních krizí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(36)	V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(37)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, Irsko oznámilo své přání účastnit se přijímání a uplatňování tohoto nařízení.

(38)

V souladu s článkem 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(39)	Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (9). Toto nařízení by se tedy mělo použít ode dne 1. ledna 2014,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1. Tímto nařízením se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost (dále jen „fond“) zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí (dále jen „nástroj“).

Společně s nařízením (EU) č. 515/2014 se tímto nařízením zřizuje fond na období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

2. Toto nařízení stanoví:

a)	cíle, způsobilé akce a strategické priority pro finanční podporu, která má být v rámci nástroje poskytována;

b)	obecný rámec k provádění způsobilých akcí;

c)	zdroje dostupné v rámci nástroje od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 a jejich rozdělení.

3. Tímto nařízením se upravuje uplatňování pravidel stanovených v nařízení (EU) č. 514/2014.

4. Nástroj se nepoužije na záležitosti, na které se vztahuje program Spravedlnost, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1382/2013 (10). Nástroj však může zahrnovat akce zaměřené na posílení spolupráce mezi soudními orgány a donucovacími orgány.

5. Usiluje se o součinnost, konzistentnost a vzájemné doplňování tohoto nástroje s jinými příslušnými finančními nástroji Unie, jako jsou unijní mechanismus civilní ochrany Unie, zavedený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU (11), Horizont 2020, zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 (12), třetí víceletý program činnosti Unie v oblasti zdraví zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 282/2014 (13), Fond solidarity Evropské unie a nástroje vnější pomoci, totiž nástroj předvstupní pomoci (NPP II) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (14), Evropský nástroj sousedství zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 (15), finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 (16), nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (17), evropský nástroj pro demokracii a lidská práva zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 (18) a nástroj přispívající ke stabilitě a míru zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 (19). Akce financované podle tohoto nařízení nesmí obdržet ke stejnému účelu finanční podporu z jiného finančního nástroje Unie.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)	„policejní spoluprací“ konkrétní opatření a typy spolupráce zahrnující příslušné orgány všech členských států uvedené v článku 87 Smlouvy o fungování EU;

„výměnou informací a přístupem k informacím“ bezpečné shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýza a výměna informací relevantních pro orgány uvedené v článku 87 Smlouvy o fungování EU při předcházení trestným činům, jejich odhalování, vyšetřování a stíhání, zejména pokud jde o přeshraniční, závažnou a organizovanou trestnou činnost;

c)	„předcházením trestné činnosti“ veškerá opatření, která mají snižovat trestnou činnost a pocit nejistoty občanů nebo k tomuto snižování přispět, jak uvádí čl. 2 odst. 2 rozhodnutí Rady 2009/902/SVV (20);

d)	„organizovanou trestnou činností“ trestné jednání související s účastí na zločinném spolčení, jak je vymezeno v rámcovém rozhodnutí Rady 2008/841/SVV (21);

e)	„terorismem“ úmyslná jednání a trestné činy definované v rámcovém rozhodnutí 2002/475/SVV (22);

f)	„řízením rizik a řešením krizí“ opatření týkající se posouzení, prevence, připravenosti a zvládání následků terorismu, organizované trestné činnosti a jiných bezpečnostních rizik;

g)	„prevencí a připraveností“ opatření zaměřená na prevenci nebo omezení rizik spojených s možnými teroristickými útoky a jinými událostmi souvisejícími s bezpečností;

h)	„zvládáním následků“ účinná koordinace akcí přijímaných na úrovni členských států nebo Unie s cílem reagovat na teroristický útok nebo jinou událost související s bezpečností a snížit jejich dopad;

„kritickou infrastrukturou“ prostředky, sítě, systémy nebo jejich části, které mají zásadní význam pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí, zdraví, bezpečnosti, ekonomického nebo sociálního blahobytu občanů a jejichž narušení nebo zničení by mělo pro členský stát nebo Unii závažný dopad v důsledku selhání těchto funkcí;

j)	„mimořádnou situací“ událost související s bezpečností nebo nová hrozba, jež má nebo může mít významný negativní dopad na bezpečnost občanů v jednom či více členských státech.

Článek 3

Cíle

1. Obecným cílem nástroje je přispět k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti v Unii.

2. V rámci obecného cíle stanoveného v odstavci 1 nástroj přispívá v souladu s prioritami stanovenými v příslušných unijních strategiích, politických cyklech, programech a posouzeních hrozeb a rizik k plnění těchto specifických cílů:

předcházení trestné činnosti, boj proti přeshraniční, závažné a organizované trestné činnosti včetně terorismu a posílení koordinace a spolupráce mezi donucovacími orgány a jinými vnitrostátními orgány členských států, včetně Europolu a jiných příslušných subjektů Unie, a příslušnými třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi;

b)	posílení kapacity členských států a Unie k účinnému zvládání bezpečnostních rizik a krizí a připravenost na teroristické útoky a jiné události související s bezpečností, jakož i ochrana občanů a kritické infrastruktury před těmito útoky a událostmi.

Plnění specifických cílů tohoto nástroje se hodnotí v souladu s čl. 55 odst. 2 nařízení č. 514/2014 na základě společných ukazatelů, které jsou stanoveny v příloze II tohoto nařízení a ukazatelů pro konkrétní programy zahrnutých v národních programech.

3. Pro dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2, nástroj přispěje k plnění těchto operačních cílů:

podporovat a rozvíjet opatření posilující schopnost členských států předcházet trestné činnosti a boji proti přeshraniční, závažné a organizované trestné činnosti včetně terorismu, a to zejména prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, výměny informací a osvědčených postupů, přístupu k údajům, interoperabilních technologií, porovnatelných statistik, aplikované kriminologie, komunikace s veřejností a zvyšování informovanosti;

b)	podporovat a rozvíjet administrativní a operativní koordinaci, spolupráci, vzájemné porozumění a výměnu informací mezi donucovacími orgány členských států, jinými vnitrostátními orgány, Europolem a jinými příslušnými subjekty Unie a případně se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi;

podporovat a rozvíjet systémy odborné přípravy, včetně přípravy zaměřené na technické a odborné znalosti a dovednosti, pokud jde o povinnosti spojené s dodržováním lidských práv a základních svobod, při provádění evropských politik odborné přípravy, mimo jiné prostřednictvím unijních výměnných programů zaměřených na vymáhání práva v zájmu podpory opravdové evropské kultury v oblasti justice a vymáhání práva;

podporovat a rozvíjet opatření, záruky, mechanismy a osvědčené postupy pro včasnou identifikaci svědků a obětí trestné činnosti, včetně obětí terorismu, a na jejich ochranu a podporu, a zejména pak na ochranu a podporu dětských svědků a obětí, obzvláště jedná-li se o děti bez doprovodu a děti, které se jiným způsobem ocitnou v situaci, kdy potřebují poručenství;

opatření posilující administrativní a operativní kapacitu členských států k ochraně kritické infrastruktury ve všech hospodářských odvětvích, a to mimo jiné prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru a lepší koordinace, spolupráce, výměny a šíření know-how a zkušeností v rámci Unie a s příslušnými třetími zeměmi;

zabezpečené spojení a účinná koordinace mezi stávajícími subjekty v oblasti včasného varování a krizové spolupráce v rámci jednotlivých odvětví na unijní a vnitrostátní úrovni, včetně informačních středisek pro různé situace, s cílem umožnit rychlé vyhotovení souhrnných a přesných přehledů v krizových situacích, koordinovat protiopatření a vyměňovat si volně přístupné, důvěrné a utajované informace;

opatření posilující administrativní a operativní kapacitu členských států a Unie při vypracovávání komplexních posouzení hrozeb a rizik, jež jsou podloženy důkazy a jsou v souladu s prioritami a iniciativami stanovenými na úrovni Unie, zejména s těmi, které schválil Evropský parlament a Rada, aby Unie mohla rozvíjet integrované přístupy založené na společném a sdíleném vyhodnocení krizových situací a aby se zvýšilo vzájemné porozumění různě definovaným stupňům ohrožení v členských státech a partnerských zemích.

4. Nástroj také přispívá k financování technické pomoci z podnětu členských států a Komise.

5. Akce financované z tohoto nástroje musí být prováděny v plném souladu se základními právy a s ohledem na lidskou důstojnost. Akce musí být zejména v souladu s ustanoveními Listiny základních práv Unie, právními předpisy Unie na ochranu údajů a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP).

Zvláštní pozornost při provádění akcí věnují členské státy pokud možno zejména podpoře a ochraně zranitelných osob, zejména dětí a nezletilých osob bez doprovodu.

Článek 4

Způsobilé akce podle národních programů

1. V rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a s ohledem na sjednané závěry politického dialogu v souladu s článkem 13 nařízení (EU) č. 514/2014 a v souladu s cíli národních programů uvedených v článku 7 tohoto nařízení jsou prostřednictvím nástroje podporovány akce v členských státech, a to zejména:

akce na zlepšení policejní spolupráce a koordinace mezi donucovacími orgány, jež zahrnují spolupráci s příslušnými subjekty Unie, zejména Europolem a Eurojustem, a mezi nimi, společné vyšetřovací týmy a jiné formy přeshraničních společných operací, přístup k informacím, výměnu informací a interoperabilní technologie;

projekty zaměřené na vytváření sítí, partnerství veřejného a soukromého sektoru, vzájemnou důvěru, porozumění a učení, určování, výměnu a šíření know-how, zkušeností a osvědčených postupů, sdílení informací, sdílení poznatků o situaci a prognózy jejího vývoje, plánování pro nepředvídané události a interoperabilitu;

c)	analytické, monitorovací a hodnotící činnosti, včetně studií a posuzování hrozeb, rizik a dopadů, jež jsou podložené důkazy a v souladu s prioritami a iniciativami stanovenými na úrovni Unie, zejména s těmi, které schválil Evropský parlament a Rada;

d)	činnosti v oblasti zvyšování informovanosti, šíření informací a komunikace;

pořizování, údržba unijních a vnitrostátních systémů informačních technologií přispívajících k dosažení cílů tohoto nařízení, nebo modernizace systémů informačních technologií a technického vybavení, včetně testování kompatibility systémů, zabezpečeného zařízení, infrastruktury, souvisejících budov a systémů, zejména systémů informačních a komunikačních technologií a součástí těchto systémů, mimo jiné za účelem evropské spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti, kyberkriminality, a to zejména s evropským centrem pro boj proti kyberkriminalitě;

f)	výměna, odborná příprava a vzdělávání zaměstnanců a odborníků různých orgánů, včetně jazykové přípravy a společných cvičení a programů;

g)	opatření určená na využívání, převod, testování a validaci nových metod a technologií, včetně pilotních projektů a opatření následujících po projektech výzkumu v oblasti bezpečnosti financovaných Unií.

2. V rámci cílů uvedených v článku 3 lze z tohoto nástroje podporovat rovněž tyto akce ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím:

a)	akce na zlepšení policejní spolupráce a koordinace mezi donucovacími orgány, jež zahrnují společné vyšetřovací týmy a jiné formy přeshraničních společných operací, přístup k informacím a výměnu informací, a interoperabilní technologie;

b)	vytváření sítí, vzájemná důvěra, porozumění a učení, určování, výměna a šíření know-how, zkušeností a osvědčených postupů, sdílení informací, sdílení poznatků o situaci a prognózy jejího vývoje, plánování pro nepředvídané události a interoperabilita;

c)	výměna, odborná příprava a vzdělávání zaměstnanců a odborníků příslušných orgánů;

Koordinaci akcí ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím zajišťuje Komise a členské státy s Evropskou službou pro vnější činnost, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 5 nařízení (EU) č. 514/2014.

KAPITOLA II

FINANČNÍ A PROVÁDĚCÍ RÁMEC

Článek 5

Celkové zdroje a provádění

1. Celkové zdroje na provádění nástroje činí 1 004 milionů EUR v běžných cenách.

2. Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3. Celkové zdroje jsou čerpány těmito způsoby:

a)	v rámci národních programů podle článku 7;

b)	v rámci akcí Unie podle článku 8;

c)	v rámci technické pomoci podle článku 9;

d)	v rámci mimořádné pomoci podle článku 10.

4. Rozpočet přidělený v rámci tohoto nástroje na akce Unie uvedená v článku 8 tohoto nařízení, na technickou pomoc podle článku 9 tohoto nařízení a na mimořádnou pomoc podle článku 10 tohoto nařízení je plněn v režimu přímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. a) a nepřímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (23).

Rozpočet přidělený na národní programy uvedené v článku 7 tohoto nařízení je plněn v rámci sdíleného řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. b) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

5. Aniž jsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady, celkové zdroje se použijí takto:

a)	662 milionů EUR na národní programy členských států;

b)	342 milionů EUR na akce Unie, mimořádnou pomoc a technickou pomoc z podnětu Komise.

6. Každý členský stát vyčlení částky na národní programy uvedené v příloze III, a to následujícím způsobem:

a)	alespoň 20 % na akce týkající se specifických cílů uvedených v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a); a

b)	alespoň 10 % na akce týkající se specifických cílů uvedených v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. b).

Členské státy se mohou od těchto minimálních procentuálních částek odchýlit, pokud budou v národních programech vysvětleny důvody, proč vyčlenění nižších částek neohrožuje dosažení příslušného cíle. Toto vysvětlení posoudí Komise v rámci jejího schvalování národních programů uvedených v čl. 7 odst. 2.

7. Společně s celkovými zdroji stanovenými pro nařízení (EU) č. 515/2014, představují celkové zdroje, jež jsou k dispozici pro tento nástroj, jak stanoví odstavec 1 tohoto článku, finanční krytí pro fond a jsou pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částkou během ročního rozpočtového procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení.

Článek 6

Zdroje na způsobilé akce v členských státech

1. 662 milionů EUR je přiděleno členským státům takto:

a)	30 % v poměru k celkovému počtu jejich obyvatel;

b)	10 % v poměru k rozloze jejich území;

c)	15 % v poměru k počtu cestujících a 10 % k tunám nákladu odbavených na jejich mezinárodních letištích a v námořních přístavech;

d)	35 % nepřímo úměrně k jejich hrubému domácímu produktu (standard kupní síly na obyvatele).

2. Referenčními hodnotami pro údaje uvedené v odstavci 1 jsou nejaktuálnější statistické údaje zveřejněné Komisí (Eurostatem) na základě údajů poskytnutých členskými státy v souladu s právem Unie. Referenčním dnem je 30. červen 2013. Částky vyčleněné pro národní programy vypočítané na základě kritérií podle odstavce 1 jsou stanoveny v příloze III.

Článek 7

Národní programy

1. Národní programy, které mají být vypracovány v rámci tohoto nástroje, a ty, které mají být vypracovány podle nařízení (EU) č. 515/2014 jsou předloženy Komisi jako jediný národní program pro fond, a to v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

2. V rámci národních programů, které má Komise přezkoumat a schválit podle článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014, členské státy v rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a se zohledněním výsledku politického dialogu uvedeného v článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014 usilují především o dosažení strategických priorit Unie uvedených v příloze I tohoto nařízení. Na údržbu unijních a vnitrostátních systémů informačních technologií přispívajících k dosažení cílů tohoto nařízení použijí členské státy maximálně 8 % celkové částky přidělené v rámci národních programů a maximálně 8 % této částky použijí i na akce ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím, kterými se provádějí strategické priority Unie uvedené v příloze I tohoto nařízení.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 11 za účelem změny, doplnění nebo zrušení strategických priorit Unie uvedených v příloze I tohoto nařízení.

Článek 8

Akce Unie

1. Z podnětu Komise může být nástroj využíván k financování nadnárodních akcí nebo akcí, na nichž má Unie zvláštní zájem (dále jen „akce Unie“) a jež se týkají obecných, specifických a operačních cílů uvedených v článku 3.

2. Akce Unie jsou způsobilé k financování, pokud jsou v souladu s prioritami a iniciativami stanovenými na úrovni Unie, zejména těmi, které schválil Evropský parlament a Rada, v příslušných unijních strategiích, politických cyklech, programech a posouzeních hrozeb a rizik a podporují zejména:

a)	přípravné, monitorovací, administrativní a technické činnosti a vývoj hodnotícího mechanismu nutného k provádění politik v oblasti policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí;

b)	nadnárodní projekty, do nichž jsou zapojeny dva nebo více členských států či alespoň jeden členský stát a jedna třetí země;

analytické, monitorovací a hodnotící činnosti, včetně posouzení hrozeb, rizik a dopadů, jež jsou podložené důkazy a jsou v souladu s prioritami a iniciativami stanovenými na úrovni Unie, zejména s těmi, které schválil Evropský parlament a Rada, a projektů monitorujících provádění práva Unie a plnění cílů politiky Unie v členských státech;

d)	projekty zaměřené na vytváření sítí, partnerství veřejného a soukromého sektoru, vzájemnou důvěru, porozumění a učení, určování a šíření osvědčených postupů a inovativních přístupů na úrovni Unie, vzdělávací a výměnné programy;

e)	projekty zaměřené na rozvoj metodických, zejména statistických nástrojů a postupů a společných ukazatelů;

pořizování, údržbu nebo modernizaci technického vybavení, odborného zázemí, zabezpečeného zařízení, infrastruktury, souvisejících budov a systémů, zejména systémů informačních a komunikačních technologií a součástí těchto systémů na úrovni Unie, mimo jiné za účelem evropské spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti a kyberkriminality, a to zejména s evropským centrem pro boj proti kyberkriminalitě;

g)	projekty zaměřené na zvyšování informovanosti o politikách a cílech Unie mezi zúčastněnými stranami a širokou veřejností, včetně institucionální komunikace týkající se politických priorit Unie;

h)	mimořádně inovativní projekty, jež rozvíjejí nové metody nebo využívají nové technologie s potenciálem jejich převedení do ostatních členských států, zejména projekty zaměřené na testování a validaci výsledků výzkumu v oblasti bezpečnosti financovaného Unií;

i)	studie a pilotní projekty.

3. V rámci cílů uvedených v článku 3 jsou z tohoto nástroje podporovány rovněž akce ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím, a to zejména:

a)	akce ke zlepšení policejní spolupráce a koordinace mezi donucovacími orgány, případně i s mezinárodními organizacemi, jež zahrnují společné vyšetřovací týmy a jiné formy přeshraničních společných operací, přístup k informacím, výměnu informací a interoperabilní technologie;

b)	akce zaměřené na vytváření sítí, vzájemnou důvěru, porozumění a učení, určování, výměnu a šíření know-how, zkušeností a osvědčených postupů, sdílení informací, sdílení poznatků o situaci a prognózy jejího vývoje, plánování pro nepředvídané události a interoperabilitu;

c)	pořizování, údržba nebo modernizace technického vybavení, včetně systémů informačních a komunikačních technologií a součástí těchto systémů;

d)	výměna, odborná příprava a vzdělávání zaměstnanců a odborníků příslušných orgánů, včetně jazykové přípravy;

e)	činnosti v oblasti zvyšování informovanosti, šíření informací a komunikace;

f)	posouzení hrozeb, rizik a dopadů;

g)	studie a pilotní projekty.

4. Akce Unie se provádějí v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 9

Technická pomoc

1. Z podnětu nebo jménem Komise může být z nástroje poskytnut příspěvek ve výši až 800 000 EUR ročně na technickou pomoc pro fond v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 514/2014.

2. Z podnětu členského státu může být z nástroje financovány činnosti technické pomoci v souladu s článkem 20 nařízení (EU) č. 514/2014. Částka přidělená na technickou pomoc nesmí v období 2014-2020 překročit až 5 % celkové částky přidělené členskému státu navýšené o 200 000 EUR.

Článek 10

Mimořádná pomoc

1. Tento nástroj poskytuje finanční pomoc na řešení naléhavých a specifických potřeb v případě mimořádné situace ve smyslu definice v čl. 2 písm. j).

2. Mimořádná pomoc se provádí v souladu s mechanismem stanoveným v článcích 6 a 7 nařízení (EU) č. 514/2014.

KAPITOLA III

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 11

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 7 odst. 3 je svěřena Komisi na dobu sedmi let od 21. května 2014. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto sedmiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o období tří let, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem tohoto sedmiletého období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedené v čl. 7 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 7 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevyslovily námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 12

Použitelnost nařízení (EU) č. 514/2014

Na tento nástroj se použijí ustanovení nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 13

Zrušení

Rozhodnutí 2007/125/SVV se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2014.

Článek 14

Přechodná ustanovení

1. Tímto nařízením není dotčeno pokračování nebo změna, včetně úplného nebo částečného zrušení projektů až do jejich uzavření nebo finanční pomoci schválené Komisí na základě rozhodnutí 2007/125/SVV ani žádného jiného právního předpisu, který se na tuto pomoc vztahuje k 31. prosinci 2013.

2. Při rozhodování o spolufinancování z tohoto nástroje Komise přihlíží k opatřením, která mají finanční dopady v období tohoto spolufinancování a která byla přijata na základě rozhodnutí 2007/125/SVV před 20. květnem 2014.

3. Částky přidělené na závazky pro spolufinancování schválené Komisí mezi 1. lednem 2011 a 31. prosincem 2014, k nimž nejsou doklady požadované pro uzavření operací zaslány Komisi ve lhůtě pro předložení závěrečné zprávy, Komise automaticky uvolní ze závazku do 31. prosince 2017, přičemž vzniká povinnost neoprávněně vyplacené částky vrátit.

K částkám na operace, které byly pozastaveny z důvodu soudních řízení nebo správních řízení o opravném prostředku s odkladným účinkem, se při výpočtu výše částky, která se automaticky uvolňuje ze závazku, nepřihlíží.

4. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2015 zprávu hodnotící ex-post provádění rozhodnutí 2007/125/SVV během období 2007-2013.

Článek 15

Přezkum

Na základě návrhu Komise přezkoumá Evropský parlament a Rada toto nařízení do 30. června 2020.

Článek 16

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 108.

(2) Úř. věst. C 277, 13.9.2012, s. 23.

(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(4) Nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz a zrušuje rozhodnutí č. 574/2007/ES (Viz strana 143 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 o obecných ustanoveních ohledně Azylového, migračního a integračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí (Viz strana 112 v tomto čísle Úředního věstníku).

(7) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(8) Rozhodnutí Rady 2007/125/SVV ze dne 12. února 2007, kterým se na období 2007–2013 zavádí zvláštní program Předcházení trestné činnosti a boj proti ní jakožto součást obecného programu Bezpečnost a ochrana svobod (Úř. věst. L 58, 24.2.2007, s. 7).

(9) Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1382/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se zavádí program Spravedlnost na období 2014 až 2020 (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 73).

(11) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 924).

(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104).

(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 282/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zavádí třetí program činnosti Unie v oblasti zdraví (2014-2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1350/2007/ES. (Úř. věst. L 86, 21.3.2014, s. 1).

(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II). (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 11).

(15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství. (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, 27).

(16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014-2020 (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 44).

(17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 77).

(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro demokracii a lidská práva ve světě (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 85).

(19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 1).

(20) Rozhodnutí Rady 2009/902/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o zřízení Evropské sítě pro předcházení trestné činnosti (EUCPN) a o zrušení rozhodnutí 2001/427/SVV (Úř. věst. L 321, 8.12.2009, s. 44).

(21) Rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti (Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s. 42).

(22) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3).

(23) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst.: L 298, 26.10.2012, s. 1).

PŘÍLOHA I

Seznam strategických priorit Unie podle čl. 7 odst. 2

—

Opatření zaměřená na předcházení všem druhům trestné činnosti a boj proti přeshraniční, závažné a organizované trestné činnosti, zejména projekty provádějící příslušné politické cykly, a také opatření na boj proti obchodu s drogami, obchodování s lidmi, pohlavnímu vykořisťování dětí, dále projekty na odhalování a rozbíjení zločineckých sítí, posilování kapacit k boji proti korupci, ochranu hospodářství před pronikáním trestné činnosti a na snižování finanční motivace prostřednictvím zajištění, zmrazení a konfiskace majetku pocházejícího z trestné činnosti.

—

Opatření zaměřená na předcházení kyberkriminalitě a boj proti ní a na zvyšování bezpečnosti pro občany a podniky v kyberprostoru, zejména projekty na budování kapacit v oblasti vymáhání práva a justice, projekty spolupráce s příslušným odvětvím na posílení postavení občanů a jejich ochranu a projekty na posilování kapacit čelit kybernetickým útokům.

—

Opatření zaměřená na prevenci terorismu a boj proti němu a na řešení radikalizace a náboru, zejména projekty na posílení příslušných společenství k rozvíjení lokálních přístupů a politiky prevence, projekty, jejichž cílem je umožnit příslušným orgánům zamezit přístupu teroristů k financování a k materiálům a sledovat jejich transakce, projekty na ochranu přepravy osob a nákladu a projekty na zvýšení bezpečnosti výbušnin a chemických, biologických, radiologických a jaderných materiálů.

—

Opatření zaměřená na zvyšování administrativní a operativní kapacity členských států k ochraně kritické infrastruktury ve všech hospodářských odvětvích včetně odvětví, na něž se vztahuje směrnice Rady 2008/114/ES (1), zejména projekty na podporu partnerství veřejného a soukromého sektoru, jež mají za cíl budovat důvěru, usnadňovat spolupráci, koordinaci, plánování pro nepředvídané události a výměnu a šíření informací a osvědčených postupů mezi veřejnými a soukromými subjekty.

—

Opatření zaměřená na posílení odolnosti Unie vůči krizím a katastrofám, zejména projekty na podporu rozvoje soudržné politiky Unie v oblasti řízení rizik, jež propojuje posouzení hrozeb a rizik s rozhodovacím procesem, jakož i projekty na podporu účinné a koordinované reakce na krize, jež propojí stávající kapacity v rámci jednotlivých odvětví, odborná střediska a informační střediska pro různé situace, jež se týkají mimo jiné zdraví, civilní ochrany a terorismu.

—	Opatření zaměřená na dosažení užšího partnerství mezi Unií a třetími zeměmi, zejména zeměmi, s nimiž má Unie společné hranice a vypracování a provádění operačních programů akcí k plnění výše uvedených strategických priorit Unie.

(1) Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75).

PŘÍLOHA II

Seznam společných ukazatelů pro stanovení míry plnění specifických cílů

předcházení přeshraniční, závažné a organizované trestné činnosti včetně terorismu a boj proti nim, jakož i posílení koordinace a spolupráce mezi donucovacími orgány členských států a s příslušnými třetími zeměmi

počet společných vyšetřovacích týmů a operačních programů evropské multidisciplinární platformy pro boj proti hrozbám vyplývajícím z trestné činnosti (EMPACT) podporovaných tímto nástrojem a zúčastněnými členskými státy a orgány

Pro účely výročních zpráv o provádění uvedených v článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 se tento ukazatel dále rozděluje na následující podkategorie:

—	hlavní aktér (členský stát),

—	partneři (členské státy),

—	zúčastněné orgány,

—	případně zúčastněná agentura EU (Eurojust, Europol),

ii)

počet úředníků odpovědných za prosazování příslušných právních předpisů a vyškolených za přispění tohoto nástroje v přeshraniční problematice a délka trvání jejich školení (v člověkodnech)

Pro účely výročních zpráv o provádění uvedených v článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014se tento ukazatel dále rozděluje na následující podkategorie:

—

podle typu trestného činu (uvedeného v článku 83 Smlouvy o fungování EU): terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí; nedovolený obchod s drogami; nedovolený obchod se zbraněmi; praní peněz; korupce; padělání platebních prostředků; trestná činnost v oblasti výpočetní techniky; organizovaná trestná činnost, nebo

—	podle horizontálního rozměru prosazování právních předpisů: výměna informací; operativní spolupráce,

iii)

počet a finanční hodnota projektů v oblasti prevence trestné činnosti

Pro účely výročních zpráv o provádění uvedených v článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 se tento ukazatel dále rozděluje podle typu trestného činu (uvedeného v článku 83 Smlouvy o fungování EU): terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí; nedovolený obchod s drogami; nedovolený obchod se zbraněmi; praní peněz; korupce; padělání platebních prostředků; trestná činnost v oblasti výpočetní techniky; organizovaná trestná činnost

iv)

počet projektů podporovaných tímto nástrojem, zaměřených na zlepšení výměny informací ohledně prosazování právních předpisů a souvisejících s datovými systémy, archivy a komunikačními nástroji Europolu.

Pro účely výročních zpráv o provádění uvedených v článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 se tento ukazatel dále rozděluje podle typu trestného činu (uvedeného v článku 83 Smlouvy o fungování EU): zadavatelé údajů, rozšiřování přístupu k síti SIENA, projekty zaměřené na zkvalitnění materiálu podrobovaného analýzám atd.;

posílení kapacity členských států a Unie k účinnému zvládání bezpečnostních rizik a krizí a připravenost na teroristické útoky a jiné události související s bezpečností, jakož i ochrana občanů a kritické infrastruktury před těmito útoky a událostmi

i)	počet nástrojů, jež byly zavedeny nebo modernizovány za podpory tohoto nástroje tak, aby v členských státech přispěly k ochraně kritické infrastruktury ve všech hospodářských odvětvích,

ii)	počet projektů podporovaných tímto nástrojem, které se týkají posuzování a řízení rizik v oblasti vnitřní bezpečnosti,

iii)

počet expertních schůzek, workshopů, seminářů, konferencí, publikací internetových stránek a online konzultací organizovaných za podpory tohoto nástroje.

Pro účely výročních zpráv o provádění uvedených v článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014se tento ukazatel dále rozděluje na tyto podkategorie:

—	související s ochranou kritické infrastruktury nebo

—	související s řízením rizik a řešením krizí.

PŘÍLOHA III

Údaje pro národní programy

Nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce (ISF POLICE) – částky přidělené v rámci národních programů

MS	Počet obyvatel		Území (Km2)		# cestující				# tuny nákladu				HDP na obyvatele (EUR)			Přidělené prostředky
	(2013)		(2012)		letecky (2012)	po moři (2011)	Celkem		letecky (2012)	po moři (2011)	Celkem		(2012)
	30 %		10 %		15 %				10 %				35 %			2014-2020
	Počet	Přidělené prostředky	Počet	Přidělené prostředky	Počet			Přidělené prostředky	Počet			Přidělené prostředky	Počet	Klíč	Přidělené prostředky
AT	8 488 511	3 845 782	83 879	1 321 372	8 196 234	0	8 196 234	3 169 093	219 775	0	219 775	4 651	36 400	16,66	3 822 008	12 162 906
BE	11 183 350	5 066 698	30 528	480 917	8 573 821	0	8 573 821	3 315 088	1 068 434	232 789 000	233 857 434	4 948 770	34 000	17,84	4 091 797	17 903 270
BG	7 282 041	3 299 182	110 900	1 747 038	1 705 825	0	1 705 825	659 561	18 536	25 185 000	25 203 536	533 344	5 400	112,33	25 763 168	32 002 293
CH
CY	862 011	390 540	9 251	145 734	1 587 211	107 000	1 694 211	655 071	28 934	6 564 000	6 592 934	139 516	20 500	29,59	6 786 396	8 117 257
CZ	10 516 125	4 764 407	78 866	1 242 401	3 689 113	0	3 689 113	1 426 404	58 642	0	58 642	1 241	14 500	41,83	9 594 559	17 029 012
DE	82 020 688	37 160 068	357 137	5 626 095	66 232 970	1 146 000	67 378 970	26 052 237	4 448 191	296 037 000	300 485 191	6 358 712	32 299	18,78	4 307 288	79 504 401
DK
EE	1 286 479	582 849	45 227	712 475	466 960	61 000	527 960	204 137	23 760	48 479 000	48 502 760	1 026 390	12 700	47,76	10 954 418	13 480 269
ES	46 006 414	20 843 540	505 991	7 971 031	24 450 017	3 591 000	28 041 017	10 842 125	592 192	398 332 000	398 924 192	8 441 827	22 700	26,72	6 128 683	54 227 207
FI	5 426 674	2 458 594	338 432	5 331 428	3 725 547	250 000	3 975 547	1 537 155	195 622	115 452 000	115 647 622	2 447 275	35 600	17,04	3 907 896	15 682 348
FR	65 633 194	29 735 595	632 834	9 969 228	48 440 037	906 000	49 346 037	19 079 761	1 767 360	322 251 000	324 018 360	6 856 709	31 100	19,50	4 473 348	70 114 640
GR	11 290 067	5 115 047	131 957	2 078 760	5 992 242	66 000	6 058 242	2 342 434	72 187	135 314 000	135 386 187	2 864 972	17 200	35,27	8 088 437	20 489 650
HR	4 398 150	1 992 614	87 661	1 380 951	4 526 664	5 000	4 531 664	1 752 179	6 915	21 862 000	21 868 915	462 779	10 300	58,89	13 506 904	19 095 426
HU	9 906 000	4 487 985	93 024	1 465 432	1 327 200	0	1 327 200	513 165	61 855	0	61 855	1 309	9 800	61,90	14 196 032	20 663 922
IE	4 582 769	2 076 257	69 797	1 099 534	3 139 829	0	3 139 829	1 214 022	113 409	45 078 000	45 191 409	956 317	35 700	16,99	3 896 950	9 243 080
IS
IT	59 394 207	26 908 977	301 336	4 747 041	21 435 519	1 754 000	23 189 519	8 966 282	844 974	499 885 000	500 729 974	10 596 188	25 700	23,60	5 413 273	56 631 761
LI
LT	2 971 905	1 346 443	65 300	1 028 692	504 461	0	504 461	195 051	15 425	42 661 000	42 676 425	903 096	11 000	55,15	12 647 374	16 120 656
LU	537 039	243 309	2 586	40 738	365 944	0	365 944	141 493	615 287	0	615 287	13 020	83 600	7,26	1 664 128	2 102 689
LV	2 017 526	914 055	64 562	1 017 066	1 465 671	676 000	2 141 671	828 082	31 460	67 016 000	67 047 460	1 418 824	10 900	55,65	12 763 405	16 941 431
MT	421 230	190 841	316	4 978	335 863	0	335 863	129 862	16 513	5 578 000	5 594 513	118 388	16 300	37,21	8 535 037	8 979 107
NL	16 779 575	7 602 108	41 540	654 399	23 172 904	0	23 172 904	8 959 858	1 563 499	491 695 000	493 258 499	10 438 081	35 800	16,94	3 886 065	31 540 510
NO
PL	38 533 299	17 457 791	312 679	4 925 731	4 219 070	9 000	4 228 070	1 634 793	68 306	57 738 000	57 806 306	1 223 267	9 900	61,27	14 052 637	39 294 220
PT	10 487 289	4 751 342	92 212	1 452 643	5 534 972	0	5 534 972	2 140 110	116 259	67 507 000	67 623 259	1 431 008	15 600	38,88	8 918 020	18 693 124
RO	21 305 097	9 652 429	238 391	3 755 444	1 239 298	0	1 239 298	479 177	28 523	38 918 000	38 946 523	824 166	6 200	97,84	22 438 889	37 150 105
SE	9 555 893	4 329 367	438 576	6 909 023	5 757 921	1 320 000	7 077 921	2 736 695	144 369	181 636 000	181 780 369	3 846 742	43 000	14,11	3 235 375	21 057 201
SI	2 058 821	932 764	20 273	319 367	513 394	0	513 394	198 505	9 015	16 198 000	16 207 015	342 964	17 200	35,27	8 088 437	9 882 037
SK	5 410 836	2 451 419	49 036	772 480	330 166	0	330 166	127 659	20 894	0	20 894	442	13 200	45,95	10 539 478	13 891 478
UK
Celkem	438 355 190	198 600 000	4 202 290	66 200 000	246 928 853	9 891 000	256 819 853	99 300 000	12 150 336	3 116 175 000	3 128 325 336	66 200 000	606 599	1 010	231 700 000	662 000 000
Podíl na přidělených rozpočtových prostředcích	198 600 000		66 200 000		99 300 000				66 200 000				231 700 000			662 000 000

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/112

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 514/2014

ze dne 16. dubna 2014

o obecných ustanoveních týkajících se Azylového, migračního a integračního fondu a nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2, čl. 79 odst. 2 a 4, čl. 82 odst. 1, článek 84 a čl. 87 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Politika Unie v oblasti vnitřních věcí směřuje k vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, tedy prostoru bez vnitřních hranic, do nějž mohou lidé vstupovat a v němž se mohou pohybovat, žít a pracovat volně a s důvěrou, že jsou plně respektována jejich práva a zaručena jejich bezpečnost, přičemž bere v potaz společné výzvy, jako je rozvoj komplexní přistěhovalecké politiky Unie s cílem posílit konkurenceschopnost a sociální soudržnost Unie, dále vytvoření společného evropského azylového systému, předcházení hrozbám závažné a organizované trestné činnosti a boj proti nedovolenému přistěhovalectví, obchodování s lidmi, hrozbám kyberkriminality a terorismu.

(2)

Je nezbytné přijmout integrovaný přístup k otázkám vyvstávajícím v důsledku tlaku migrace a žádostí o azyl a ke správě vnějších hranic Unie, který zajistí plné dodržování mezinárodního práva a právních předpisů v oblasti lidských práv, včetně akcí prováděných ve třetích zemích, a který prokáže solidaritu mezi všemi členskými státy a bude projevem vědomí, že je zapotřebí respektovat povinnosti členských států při zajišťování jasného vymezování úkolů.

(3)	Financování z prostředků Unie na podporu rozvoje prostoru svobody, bezpečnosti a práva by mělo Unii přinést přidanou hodnotu a být hmatatelným výrazem solidarity a sdílené odpovědnosti, jež jsou pro reakci na společné výzvy nepostradatelné.

(4)	Existence společného rámce by měla zajistit potřebnou soudržnost, zjednodušení a jednotné provádění financování ve všech příslušných oblastech politiky.

(5)	Vynakládání prostředků v oblasti upravené tímto nařízením by mělo být koordinováno, aby byla zajištěna jejich doplňkovost, efektivita a viditelnost a aby bylo dosaženo optimálního rozpočtového rozložení.

(6)	Společný rámec by měl stanovit zásady poskytování pomoci a povinnosti členských států a Komise při zajišťování toho, aby byly tyto zásady uplatňovány, včetně předcházení nesrovnalostem a podvodům a jejich odhalování.

(7)	Takové financování z prostředků Unie by bylo účinnější a lépe zaměřené, pokud by spolufinancování způsobilých akcí vycházelo ze strategických víceletých programů, které vypracují jednotlivé členské státy na základě dialogu s Komisí.

(8)

Opatření ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím, jež budou podporována na základě zvláštních nařízení vymezených tímto nařízením (dále jen „zvláštní nařízení“), by měla být přijímána tak, aby byla zajištěna jejich součinnost a soudržnost s dalšími akcemi mimo Unii, která jsou podporována z geograficky i tematicky zaměřených nástrojů vnější pomoci Unie. Při provádění těchto akcí by se mělo usilovat zejména o to, aby byly plně dodrženy zásady a obecné cíle vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, která se váže k dané zemi či regionu. Tato opatření by neměla být určena na podporu akcí, které jsou přímo zaměřeny na rozvoj, a měla by ve vhodných případech doplňovat finanční pomoc poskytovanou prostřednictvím nástrojů vnější pomoci. Je třeba dodržovat zásadu soudržnosti politik v zájmu rozvoje uvedenou v odstavci 35 Evropského konsensu o rozvoji. Je rovněž důležité zajistit, aby poskytování mimořádné pomoci bylo v souladu s humanitární politikou Unie a případně ji doplňovalo a aby dodržovalo humanitární zásady, které jsou stanoveny v Evropském konsensu o humanitární pomoci.

(9)	Vnější činnost by měla být soudržná a jednotná v souladu s čl. 18 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).

(10)

Přípravě víceletých programů, jež mají sloužit k dosažení cílů tohoto financování z prostředků Unie, by měl předcházet politický dialog mezi členskými státy a Komisí, při němž by byla pro jednotlivé členské státy vytyčena ucelená strategie. Jako výsledek politického dialogu by měl každý členský stát předložit Komisi národní program uvádějící způsoby dosažení cílů příslušného zvláštního nařízení na období 2014–2020. Komise by měla posoudit, zda je národní program s uvedenými cíli a s výsledkem politického dialogu slučitelný. Komise by měla navíc posoudit, zda rozdělení financování z prostředků Unie mezi cíle odpovídá minimálnímu procentnímu podílu stanovenému pro jednotlivé cíle v příslušném zvláštním nařízení. Členským státům by mělo být umožněno se od těchto minimálních procentních podílů odchýlit, přičemž v takovém případě by měly uvést důvody tohoto odchýlení se ve svém národním programu. Pokud Komise nepovažuje důvody uvedené dotčeným členským státem za přiměřené, nemusí národní program schválit. Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament o výsledku politických dialogů, o úplném procesu programování zahrnujícím přípravu národních programů, včetně dodržení minimálního procentního podílu stanoveného pro jednotlivé cíle v příslušných zvláštních nařízeních vymezených tímto nařízením, a o provádění národních programů.

(11)	Aby bylo zajištěno náležité financování v období 2018–2020, měla by být uvedená strategie předmětem přezkumu v polovině období.

(12)

V souladu se zásadou proporcionality a s potřebou maximálně omezit administrativní zátěž by členské státy měly s příslušnými orgány a subjekty navázat partnerství, jehož prostřednictvím vypracují své národní programy a budou je po celé víceleté období provádět. Členské státy by měly zajistit, aby v jednotlivých fázích programovacího cyklu nedocházelo mezi partnery ke střetu zájmů. Každý členský stát by měl ustavit výbor, který bude sledovat národní program a pomáhat členskému státu při přezkumu provádění a pokroku při dosahování cílů programu. Každý členský stát by měl stanovit postupy pro ustavení tohoto výboru provádějícího sledování.

(13)	Způsobilost výdajů v rámci národních programů by měly určovat vnitrostátní právní předpisy v souladu se společnými zásadami stanovenými v tomto nařízení. Počátek a konec období způsobilosti výdajů by měly být vymezeny tak, aby poskytly jednotná a spravedlivá pravidla pro národní programy.

(14)	Technická pomoc by měla členským státům umožnit podporovat provádění jejich národních programů a pomoci příjemcům při plnění jejich závazků a dodržování práva Unie. Technická pomoc by případně mohla zahrnovat náklady vynaložené příslušnými orgány ve třetích zemích.

(15)

Za účelem zajištění náležitého rámce pro rychlé poskytování mimořádné pomoci by mělo toto nařízení umožnit podporu opatření, na něž byly výdaje vynaloženy ještě před podáním žádosti o takovou pomoc, avšak nikoli před 1. lednem 2014, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (4), jež tuto flexibilitu v řádně odůvodněných mimořádných případech umožňuje. V řádně odůvodněných případech, kdy je to nezbytné pro provedení akcí, zejména je-li příjemcem mezinárodní nebo nevládní organizace, může podpora představovat 100 % způsobilých nákladů. Akce podporované v rámci mimořádné pomoci by měly vyplývat přímo z mimořádné situace a neměly by nahrazovat dlouhodobé investice členských států.

(16)	Rozhodnutí přijatá v souvislosti s příspěvkem z rozpočtu Unie by měla být řádně zdokumentována pro účely případného auditu.

(17)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případných správních a finančních sankcí v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012.

(18)

V rámci ochrany finančních zájmů Unie mohou být kontroly na místě a audity prováděné členskými státy, Komisí, Účetním dvorem či Evropským úřadem pro boj proti podvodům, zřízeným rozhodnutím Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom (5) (dále jen „OLAF“) ohlášeny či neohlášeny hospodářským subjektům, v souladu s příslušnými právními předpisy.

(19)

Cílem nové struktury financování v oblasti vnitřních věcí je zjednodušit příslušná pravidla a omezit administrativní zátěž příjemců. Kontrolní mechanismus by nicméně měl zůstat účinný, a proto je důležité připomenout příslušná pravidla na ochranu finančních zájmů Unie stanovená pro kontroly na místě a audity, které mohou být ohlášené či neohlášené.

(20)	Členské státy by měly přijmout náležitá opatření k zajištění řádného fungování systému řízení a kontroly a kvalitního provádění svých národních programů. Za tímto účelem je třeba stanovit obecné zásady a nezbytné funkce, které by měly tyto systémy plnit.

(21)	Pro zajištění účinného a řádného provádění národních programů by měly být upřesněny povinnosti členských států, pokud jde o systémy řízení a kontroly, prevenci, odhalování a nápravu nesrovnalostí a porušování práva Unie.

(22)

V souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality by hlavní odpovědnost za provádění a kontrolu národních programů měly nést členské státy, jež k tomuto účelu používají systémy řízení a kontroly. Podpora poskytovaná na základě zvláštních nařízení by měla být prováděna v úzké spolupráci Komise a členských států v souladu se zásadou subsidiarity.

(23)	Členské státy by měly plně využívat odborné znalosti a zkušenosti, které veřejné a soukromé subjekty získaly při provádění dřívějších fondů v oblasti vnitřních věcí.

(24)	Pouze odpovědné orgány určené členskými státy poskytují dostatečnou záruku, že před poskytnutím podpory příjemcům z rozpočtu Unie byly provedeny nezbytné kontroly. Mělo by být tedy výslovně stanoveno, že z rozpočtu Unie lze proplácet pouze výdaje, jež vynaložily určené odpovědné orgány.

(25)	Měly by být stanoveny pravomoci a povinnosti Komise, které jí umožní ověřovat účinnost fungování systémů řízení a kontroly a požadovat přijetí opatření ze strany členských států.

(26)	Rozpočtové závazky Unie by měly být přijímány každoročně. Aby bylo zajištěno účinné řízení programů, je nutno stanovit společná pravidla pro vyplácení ročního a konečného zůstatku.

(27)

Předběžná platba na počátku programů zajišťuje, aby měly členské státy prostředky na podporu příjemců při provádění programu, jakmile je program schválen. Proto by měla být přijata ustanovení o výši počáteční předběžné platby. Počáteční předběžná platba by měla být v plné výši zúčtována při uzavření programu. Odpovědné orgány by měly zajistit, aby příjemci včas obdrželi celou částku, která jim byla přiznána.

(28)	Navíc by měla být poskytována roční předběžná platba, aby se zajistilo, že členské státy mají dostatečné prostředky k provádění svých národních programů. Roční předběžné financování by mělo být zúčtováno každý rok při platbě ročního zůstatku.

(29)	V rámci tříletého přezkumu nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 byly zavedeny změny v metodě sdíleného řízení, jež je nutno zohlednit.

(30)

V zájmu posílení odpovědnosti za výdaje spolufinancované v jednotlivých letech z rozpočtu Unie by měl být vytvořen vhodný rámec pro schvalování roční účetní závěrky. Na základě tohoto rámce by měl odpovědný orgán předkládat Komisi pro daný národní program dokumenty uvedené v ustanoveních nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 týkajících se sdíleného řízení s členskými státy.

(31)	Za účelem zajištění větší věrohodnosti, o niž se schvalování roční účetní závěrky v celé Unii opírá, by měla být zavedena společná úprava povahy a rozsahu kontrol, jež mají provádět členské státy.

(32)

Pro zajištění řádného finančního řízení zdrojů Unie může být nezbytné, aby Komise prováděla finanční opravy. Aby byla zajištěna právní jistota pro členské státy, je důležité vymezit okolnosti, za kterých může porušení příslušného ustanovení práva Unie nebo vnitrostátních právních předpisů vést k finančním opravám ze strany Komise. Aby se zajistilo, že jakékoli finanční opravy, které Komise může uložit členským státům, budou souviset s ochranou finančních zájmů Unie, měly by být tyto opravy omezeny na případy, kdy se porušení práva Unie nebo vnitrostátních právních předpisů přímo nebo nepřímo týká způsobilosti, správnosti, řízení nebo kontroly akcí a souvisejících výdajů. Pro zajištění proporcionality je důležité, aby Komise při rozhodování o výši finanční opravy zvážila povahu a závažnost dotčeného porušení. V tomto ohledu je vhodné stanovit kritéria, podle nichž bude Komise finanční opravy uplatňovat, a postup, jehož výsledkem může být rozhodnutí o finanční opravě.

(33)	Pro vytvoření finanční vazby mezi odpovědnými orgány a rozpočtem Unie by Komise měla každoročně schvalovat účetní závěrky těchto orgánů. Rozhodnutí o schválení účetní závěrky by se mělo týkat úplnosti, přesnosti a věcné správnosti předkládaných účtů, nikoli však souladu výdajů s právem Unie.

(34)

O tom, zda členské státy vynaložily výdaje v souladu s právními předpisy Unie, by měla rozhodovat Komise, která podle článku 17 Smlouvy o EU odpovídá za řádné uplatňování práva Unie. Členské státy by měly mít právo odůvodnit svá rozhodnutí o provedení plateb. Aby byly členským státům poskytnuty právní a finanční záruky, pokud jde o výdaje vynaložené v minulosti, je třeba stanovit maximální lhůtu, ve které může Komise rozhodnout o konkrétních finančních důsledcích nesplnění povinností.

(35)	Je důležité zajistit řádné finanční řízení a účinné provádění a rovněž zaručit transparentnost, právní jistotu, dostupnost finančních zdrojů a rovné zacházení s příjemci.

(36)

S cílem zjednodušit využívání finančních prostředků a snížit riziko chyb, ale zároveň umožnit v případě potřeby diferenciaci odrážející specifika politiky, je vhodné vymezit formy podpory a harmonizované podmínky pro způsobilost výdajů, včetně možností zjednodušeného vykazování nákladů. V souladu se zásadou subsidiarity by členské státy měly přijmout vnitrostátní pravidla týkající se způsobilosti výdajů.

(37)

Za účelem posílení finanční kázně je vhodné stanovit opatření ke zrušení části rozpočtového závazku v rámci národního programu, zejména pokud může být ze zrušení závazku vyňata určitá částka a pokud prodlevy při provádění vyplývají ze soudního řízení nebo řízení o správním opravném prostředku s odkladným účinkem nebo z důvodů vyšší moci.

(38)	Aby se zajistilo vhodné uplatňování obecných pravidel o zrušení závazku, měla by stanovená pravidla podrobně uvádět, jak se určují lhůty pro zrušení závazku a jakým způsobem se vypočítávají příslušné částky.

(39)

Je důležité upozorňovat na úspěchy financování z prostředků Unie širokou veřejnost. Občané mají právo vědět, jak jsou finanční zdroje Unie vynakládány. Povinnost zajistit odpovídající informování veřejnosti by měly mít Komise, odpovědné orgány i příjemci. Aby se zajistila větší účinnost při komunikaci s širokou veřejností a větší součinnost mezi komunikačními činnostmi prováděnými z podnětu Komise, měl by rozpočet přidělený na komunikaci v souvislosti s financováním z prostředků Unie rovněž pokrývat komunikaci mezi orgány Unie týkající se politických priorit Unie, pokud tyto priority souvisejí s obecnými cíli tohoto financování z prostředků Unie v oblasti vnitřních věcí.

(40)

Aby bylo zajištěno rozsáhlé šíření informací o financování z prostředků Unie v oblasti vnitřních věcí a aby byli potenciální příjemci informováni o možnostech financování, měla by být na základě tohoto nařízení vymezena podrobná pravidla ohledně informačních a komunikačních opatření, jakož i určité technické vlastnosti takových opatření a všechny členské státy by měly zřídit alespoň internetovou stránku či internetový portál s potřebnými informacemi. Členské státy by měly zahájit přímější komunikační kampaně s cílem náležitě informovat potenciální příjemce mimo jiné prostřednictvím pořádání pravidelných veřejných akcí, tak zvaných informačních dnů a školení pro potenciální příjemce.

(41)	Účinnost podporovaných akcí závisí rovněž na jejich hodnocení a na šíření jejich výsledků. V této souvislosti by měly být výslovně upraveny povinnosti členských států a Komise, jakož i postupy zajišťující spolehlivost hodnocení a kvalitu souvisejících informací.

(42)

K provádění změn ustanovení tohoto nařízení, která upravují společné zásady pro určování způsobilosti výdajů, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(43)	Při provádění tohoto nařízení, včetně vypracovávání aktů v přenesené pravomoci, by Komise měla konzultovat odborníky ze všech členských států.

(44)	Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6).

(45)

Pro prováděcí akty, jež členským státům ukládají společné povinnosti, zejména informační povinnost vůči Komisi, by se měl použít přezkumný postup a pro přijímání prováděcích aktů, jež stanoví vzorové formuláře pro poskytování informací Komisi, by se měl vzhledem k jejich čistě technické povaze použít poradní postup.

(46)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit obecná pravidla pro provádění zvláštních nařízení, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(47)

Pokud toto nařízení stanoví obecná pravidla nezbytná pro provádění zvláštních nařízení, v nichž se stanoví jeho použitelnost na tato zvláštní nařízení a jež představují akty navazující na schengenské acquis v souvislosti se zeměmi, na něž se tato zvláštní nařízení vztahují na základě příslušných protokolů připojených ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU nebo na základě příslušných dohod, mělo by se toto nařízení používat společně s uvedenými zvláštními nařízeními. V tomto ohledu může toto nařízení vytvořit vazbu s ustanoveními zvláštních nařízení, jimiž se rozvíjí schengenské acquis, a mít na ně přímý dopad, a ovlivnit tak právní rámec těchto nařízení.

(48)	V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámily oba tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(49)	V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(50)	Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (7). Toto nařízení by se tedy mělo použít ode dne 1. ledna 2014,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví obecná pravidla pro provádění zvláštních nařízení, pokud jde o:

a)	financování výdajů;

b)	partnerství, programování, podávání zpráv, monitorování a hodnocení;

c)	systémy řízení a kontroly, jež musí zavést členské státy, a

d)	schvalování účetní závěrky.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

„zvláštními nařízeními“

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 (8),

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 (9), a

—	jakékoli další nařízení, v němž je stanoveno, že se použije toto nařízení;

b)	„programováním“ vícefázový proces organizace, rozhodování a financování s cílem provádět během několika let společné akce Unie a členských států za účelem dosažení cílů zvláštních nařízení;

c)	„akcí“ projekt či skupina projektů, které vybral orgán odpovědný za příslušný národní program nebo které byly vybrány v rámci jeho odpovědnosti a které přispívají k obecným a specifickým cílům zvláštních nařízení;

d)	„akcí Unie“ nadnárodní akce či akce, na nichž má Unie zvláštní zájem ve smyslu vymezeném ve zvláštních nařízeních;

e)	„projektem“ konkrétní, praktický prostředek použitý k provedení celé akce či její části ze strany příjemce příspěvku Unie;

f)	„mimořádnou pomocí“ projekt či skupina projektů, které řeší mimořádnou situaci ve smyslu vymezeném ve zvláštních nařízeních;

g)	„příjemcem“ příjemce příspěvku Unie v rámci určitého projektu, ať se jedná o veřejnoprávní či soukromý subjekt, mezinárodní organizaci, či Mezinárodní výbor Červeného kříže (Červený kříž) nebo Mezinárodní federaci společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

KAPITOLA II

ZÁSADY POMOCI

Článek 3

Obecné zásady

1. Na základě zvláštních nařízení je prostřednictvím národních programů, akcí Unie a mimořádné pomoci poskytována podpora, která doplňuje intervence na celostátní, regionální a místní úrovni a slouží cílům, jež Unie sleduje a představuje tak pro Unii přidanou hodnotu.

2. Komise a členské státy zajistí, aby podpora poskytovaná na základě zvláštních nařízení a ze strany členských států byla v souladu s příslušnými činnostmi, politikami a prioritami Unie a aby doplňovala další nástroje Unie a současně zohledňovala konkrétní situaci jednotlivých členských států.

3. Podpora poskytovaná na základě zvláštních nařízení je prováděna v úzké spolupráci Komise a členských států.

4. Komise a členské státy v souladu se svými povinnostmi a společně s Evropskou službou pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“), jedná-li se o akce ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím, zajišťují koordinaci mezi tímto nařízením a zvláštními nařízeními a koordinaci s dalšími příslušnými politikami, strategiemi a nástroji Unie, včetně těch, jež jsou předmětem vnější činnosti Unie.

5. Komise a členské státy zajistí, případně společně s ESVČ, aby akce ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím byly prováděny tak, aby byla zajištěna jejich součinnost a soudržnost s dalšími akcemi mimo Unii, které jsou podporovány prostřednictvím nástrojů Unie. Zejména zajistí, aby tyto akce:

a)	byly slučitelné s vnější politikou Unie, byly v souladu se zásadou soudržnosti politik v oblasti rozvoje a se strategickými programovými dokumenty pro danou oblast či zemi;

b)	byly zaměřeny na opatření, která nejsou orientována na rozvoj;

c)	sloužily zájmům vnitřních politik Unie a byly v souladu s činnostmi prováděnými uvnitř Unie.

6. Komise a členské státy uplatňují zásadu řádného finančního řízení v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012, a zejména v souladu se zásadami hospodárnosti, účinnosti a účelnosti stanovenými v článku 30 uvedeného nařízení.

7. Komise a členské státy zajistí účinnost podpory poskytované na základě zvláštních nařízení, a to i prostřednictvím monitorování, podávání zpráv a hodnocení.

8. Komise a členské státy plní své úlohy v souvislosti s tímto nařízením a zvláštními nařízeními s cílem snížit administrativní zátěž pro příjemce, členské státy a Komisi a zohledňují přitom zásadu proporcionality.

Článek 4

Soulad s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy

Akce financované na základě zvláštních nařízení musí být v souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie a vnitrostátního práva.

Článek 5

Ochrana finančních zájmů Unie

1. Komise přijme vhodná opatření k zajištění toho, aby byly při provádění akcí financovaných na základě tohoto nařízení a zvláštních nařízení chráněny finanční zájmy Unie uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním, účinnými kontrolami, zpětným získáním neoprávněně vyplacených částek v případě zjištění nesrovnalostí a případně účinnými, přiměřenými a odrazujícími správními a finančními sankcemi.

2. Členské státy předcházejí nesrovnalostem, odhalují je a zajišťují jejich nápravu a získávají zpět neoprávněně vyplacené částky spolu s případnými úroky z prodlení. Oznamují tyto nesrovnalosti Komisi a průběžně ji informují o významném pokroku v souvisejících správních a soudních řízeních.

3. Nelze-li částky vyplacené příjemci neoprávněně v důsledku pochybení nebo nedbalosti členského státu získat zpět, zodpovídá za uhrazení odpovídajících částek zpět do rozpočtu Unie dotyčný členský stát.

4. Členské státy zajistí účinné předcházení podvodům, které má odrazující účinek, zejména v oblastech zatížených vyšším rizikem, Přihlédnou přitom k výhodám i k přiměřenosti přijatých opatření.

5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 58, kterými stanoví povinnosti členských států uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.

6. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů četnost podávání zpráv o nesrovnalostech a formát, který má být pro tyto zprávy použit. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 59 odst. 2.

7. Komise nebo její zástupci a Účetní dvůr mají pravomoc provádět na základě kontroly dokumentů a inspekce na místě audit u všech příjemců grantů, zhotovitelů, dodavatelů nebo poskytovatelů a subdodavatelů, kteří obdrželi finanční prostředky Unie podle tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

8. OLAF může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (10) a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (11) s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantovou dohodou, rozhodnutím o grantu nebo smlouvou financovanou podle tohoto nařízení a zvláštních nařízení nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

9. Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 7 a 8, musí dohody o spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu vyplývající z provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Komisi, Účetní dvůr a OLAF k provádění takových auditů a vyšetřování v souladu s jejich příslušnými pravomocemi.

KAPITOLA III

FINANČNÍ RÁMEC PRO AKCE UNIE A MIMOŘÁDNOU A TECHNICKOU POMOC

Článek 6

Prováděcí rámec

1. Komise určí celkovou částku, jež bude z jejího podnětu uvolněna z prostředků přidělených v rozpočtu Unie na daný rok pro akce Unie a mimořádnou a technickou pomoc.

2. Komise přijímá formou prováděcích aktů pracovní program pro akce Unie a mimořádnou pomoc. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 59 odst. 3.

3. K zajištění včasné dostupnosti zdrojů může Komise samostatně přijmout pracovní program pro mimořádnou pomoc.

4. Akce Unie a mimořádnou a technickou pomoc z podnětu Komise lze provádět buď přímo, tedy ze strany Komise či prostřednictvím výkonných agentur, nebo nepřímo, tedy ze strany jiných subjektů a osob než členských států v souladu s článkem 60 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Článek 7

Mimořádná pomoc

1. V reakci na mimořádnou situaci ve smyslu definovaném ve zvláštních nařízeních může Komise rozhodnout o poskytnutí mimořádné pomoci. Komise v takových případech včas informuje Evropský parlament a Radu.

2. V mezích dostupných zdrojů může tato mimořádná pomoc činit až 100 % způsobilých výdajů.

3. Tato mimořádná pomoc může být poskytována v členských státech a třetích zemích v souladu s cíli a akcemi, jež jsou vymezeny ve zvláštních nařízeních.

4. Z mimořádné pomoci lze hradit výdaje, jež byly vynaloženy přede dnem podání žádosti o grant či pomoc, avšak nikoli před 1. lednem 2014, je-li to nezbytné k provedení dané akce.

5. Mimořádná pomoc může mít podobu grantů přidělovaných přímo agenturám Unie.

Článek 8

Akce Unie a mimořádná pomoc ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím

1. Komise může rozhodnout o financování akcí Unie a mimořádné pomoci ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím v souladu s cíli a akcemi, jež jsou vymezeny ve zvláštních nařízeních.

2. Jsou-li tyto akce prováděny přímo, mohou žádosti o grant předložit tyto subjekty:

a)	členské státy;

b)	třetí země v řádně odůvodněných případech, kdy je grant nezbytný k dosažení cílů tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

c)	společné subjekty zřízené třetími zeměmi a Unií či členskými státy;

d)	mezinárodní organizace včetně regionálních organizací, orgánů, útvarů a misí OSN, mezinárodních finančních institucí a rozvojových bank a institucí s mezinárodní pravomocí, pokud tyto organizace přispívají k cílům příslušného zvláštního nařízení nebo zvláštních nařízení;

e)	Červený kříž a Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce;

f)	nevládní organizace založené a registrované v Unii a v zemích zapojených do provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis;

g)	agentury Unie pro mimořádnou pomoc.

Článek 9

Technická pomoc z podnětu Komise

1. Z podnětu nebo jménem Komise lze na základě zvláštních nařízení podporovat opatření a činnosti nezbytné k provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení, jež se zaměřují na přípravu, monitorování, administrativní a technickou pomoc, hodnocení, audit a kontrolu.

2. Opatření a činnosti uvedené v odstavci 1 mohou zahrnovat:

a)	pomoc při vypracovávání a posuzování projektů;

b)	podporu při posilování institucí a budování správních kapacit v zájmu účinného uplatňování tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

c)	akce související s analýzou, řízením, monitorováním, výměnou informací a prováděním tohoto nařízení a zvláštních nařízení, jakož i akce související se zaváděním systémů kontroly a technickou a administrativní pomocí;

d)	hodnocení, znalecké zprávy, statistiky a studie, včetně těch, které mají obecnou povahu, týkající se fungování zvláštních nařízení;

akce zaměřené na šíření informací, podpoře vytváření sítí, provádění komunikačních činností, zvyšování povědomí a podpoře spolupráce a výměny zkušeností, mimo jiné i s třetími zeměmi. Aby se zajistila větší účinnost při komunikaci se širokou veřejností a větší součinnost mezi komunikačními činnostmi prováděnými z podnětu Komise, musí zdroje přidělené na komunikaci podle tohoto nařízení rovněž pokrývat institucionální komunikaci týkající se politických priorit Unie, pokud tyto priority souvisejí s obecnými cíli tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

f)	instalace, aktualizace, provoz a propojení počítačových systémů pro řízení, monitorování, audit, kontrolu a hodnocení;

g)	navržení společného hodnotícího a monitorovacího rámce, jakož i systému ukazatelů, případně se zohledněním vnitrostátních ukazatelů;

h)	akce zaměřené na zdokonalování metod hodnocení a výměny informací o postupech hodnocení;

i)	konference, semináře, pracovní setkání a další společná informační a školicí opatření pro příslušné orgány a příjemce, jež jsou věnovány provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

j)	akce související s odhalováním podvodů a předcházením podvodům;

k)	akce týkající se auditu.

3. Opatření a činnosti uvedené v odstavci 1 se mohou rovněž týkat předchozích i následných finančních rámců.

KAPITOLA IV

NÁRODNÍ PROGRAMY

ODDÍL 1

Programování a prováděcí rámec

Článek 10

Programování

Cíle zvláštních nařízení jsou sledovány v rámci víceletého programování na období 2014–2020 a jsou podrobeny přezkumu v polovině období v souladu s článkem 15.

Článek 11

Zajištění subsidiarity a proporcionality

1. Členské státy a jejich příslušné orgány vymezené v článku 25 (dále jen „určené orgány“) odpovídají za provádění programů a plnění svých úkolů podle tohoto nařízení a zvláštních nařízení na příslušné úrovni v souladu s institucionálním, právním a finančním rámcem dotyčného členského státu a s tímto nařízením a zvláštními nařízeními.

2. Opatření k provádění a využívání podpory poskytované na základě zvláštních nařízení, a zejména finanční a správní zdroje potřebné v souvislosti s podáváním zpráv, hodnocením, řízením a kontrolou, musí, pokud jde o míru poskytované podpory, zohledňovat zásadu proporcionality, čímž se sníží administrativní zátěž a usnadní účinné provádění.

Článek 12

Partnerství

1. Pro účely plnění úkolů podle odstavce 3 každý členský stát naváže, v souladu se svými vnitrostátními pravidly a postupy a příslušnými bezpečnostními požadavky, partnerství s příslušnými orgány a subjekty. Partnerství iniciují příslušné veřejné orgány na celostátní, regionální a případně místní úrovni. Ve vhodných případech zahrnuje rovněž příslušné mezinárodní organizace, nevládní organizace a sociální partnery.

2. Partnerství je rozvíjeno v plném souladu s institucionální, zákonnou a finanční pravomocí každé skupiny partnerů.

3. Členské státy se účastní partnerství prostřednictvím vypracovávání, provádění, monitorování a hodnocení národních programů. Složení partnerství se může v jednotlivých fázích programu lišit.

4. Každý členský stát zřídí monitorovací výbor, který bude nápomocen při provádění národních programů.

5. Komise může poskytnout pokyny ohledně monitorování národních programů a v případě potřeby a se souhlasem dotčeného členského státu se může podílet na činnosti monitorovacího výboru jako poradce.

Článek 13

Politický dialog

1. Za účelem usnadnění přípravy národních programů vede každý členský stát a Komise dialog na úrovni vyšších úředníků, přičemž se zohlední příslušné orientační harmonogramy stanovené v článku 14. Dialog se zaměří na celkové výsledky, jichž má být prostřednictvím národních programů dosaženo, s cílem zabývat se potřebami a prioritami členských států v oblastech intervence upravených ve zvláštních nařízeních s přihlédnutím k výchozí situaci v dotčených členských státech a k cílům zvláštních nařízení. Tento dialog je také příležitostí k výměně názorů na akce Unie. Výsledky dialogu budou vodítkem pro vypracovávání a schvalování národních programů a budou zahrnovat uvedení data, k němuž se očekává předložení národních programů členskými státy Komisi a které umožní včasné přijetí daného programu. Tyto výsledky se zaznamenají ve schváleném zápisu z jednání.

2. V případě akcí, jež mají být prováděny ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím, se nesmí jednat o akce přímo zaměřené na rozvoj a politický dialog musí usilovat o jejich úplnou soudržnost se zásadami a obecnými cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, která se váže k dané zemi či regionu.

3. Po ukončení politických dialogů Komise informuje Evropský parlament o celkovém výsledku.

4. Považují-li to členský stát a Komise za vhodné, lze po provedení přezkumu v polovině období podle článku 15 politický dialog zopakovat, aby byly znovu vyhodnoceny potřeby daného členského státu a priority Unie.

Článek 14

Vypracovávání a schvalování národních programů

1. Na základě výsledků politického dialogu podle čl. 13 odst. 1 předloží každý členský stát víceletý národní program v souladu se zvláštními nařízeními.

2. Jednotlivé navržené národní programy musí pokrývat rozpočtové roky v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 a obsahovat tyto prvky:

a)	popis výchozí situace v daném členském státě doplněný o nezbytné věcné informace pro řádné posouzení požadavků;

b)	analýzu požadavků v daném členském státě a cíle tohoto státu vymezené tak, aby byly tyto požadavky během programového období splněny;

c)	náležitou strategii, která vymezí cíle, jež mají být za podpory z rozpočtu Unie sledovány, ukazatele pro jejich dosažení a orientační harmonogram a uvede příklady plánovaných akcí na dosažení těchto cílů;

d)	popis toho, jak jsou zahrnuty cíle stanovené ve zvláštních nařízeních;

e)	mechanismy k zajištění koordinace mezi nástroji, které jsou ustaveny ve zvláštních nařízeních, a jinými nástroji Unie a členských států;

f)	informace o zaváděném monitorovacím a hodnotícím rámci a ukazatelích, jimiž bude měřen pokrok při plnění sledovaných cílů oproti výchozí situaci v daném členském státě;

g)	prováděcí ustanovení národního programu zahrnující určení příslušných orgánů a stručný popis zamýšleného systému řízení a kontroly;

h)	stručný popis přístupu zvoleného pro provádění zásady partnerství stanovené v článku 12;

i)	návrh plánu financování orientačně rozepsaný na jednotlivé rozpočtové roky daného období, včetně údajů o výdajích na technickou pomoc;

j)	mechanismy a metody, jakými bude národní program zveřejňován.

3. Návrhy národních programů předloží členské státy Komisi nejpozději tři měsíce od ukončení politického dialogu podle článku 13.

4. Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů vzor, podle kterého se vypracovávají národní programy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 59 odst. 3.

5. Před schválením navrhovaného národního programu Komise posoudí:

a)	soulad programu s cíli zvláštních nařízení a se závěry politického dialogu podle čl. 13 odst. 1;

b)	rozdělení financování z prostředků Unie mezi cíle s ohledem na požadavky zvláštních nařízení a případně zdůvodnění odchylky od minimálních podílů stanovených ve zvláštních nařízeních;

c)	relevantnost cílů, ukazatelů, harmonogramu a příkladů akcí plánovaných v navrhovaném národním programu z hlediska strategie navržené členskými státy;

d)	relevantnost prováděcích ustanovení podle odst. 2 písm. g) z hlediska plánovaných akcí;

e)	soulad navrhovaného programu s právem Unie;

f)	doplňkovost vůči podpoře poskytované z jiných fondů Unie včetně Evropského sociálního fondu;

g)	v případě obecných cílů a příkladů akcí ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím jejich soudržnost se zásadami a cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, která se váže k dané zemi či regionu, pokud se jedná o cíle a příklady opatření podle zvláštních nařízení.

6. Komise předloží své připomínky do tří měsíců od předložení navrhovaného národního programu. Dojde-li Komise k závěru, že navrhovaný národní program neodpovídá cílům zvláštního nařízení s ohledem na národní strategii nebo že financování z prostředků Unie, které má být přiděleno na tyto cíle, je nedostatečné nebo že tento program není v souladu s právem Unie, vyzve dotyčný členský stát, aby poskytl veškeré potřebné doplňující informace a případně navrhovaný národní program pozměnil.

7. Jsou-li případné připomínky Komise odpovídajícím způsobem zohledněny, Komise každý národní program schválí nejpozději šest měsíců poté, co jej členský stát formálně předložil.

8. Aniž je dotčen odstavec 7, informuje Komise Evropský parlament o celkovém výsledku uplatňování odstavců 5 a 6, včetně dodržení minimálních procentních podílů stanovených pro jednotlivé cíle v příslušných zvláštních nařízeních nebo odchylky od těchto podílů.

9. Nastanou-li nové či nepředvídané okolnosti, lze schválený národní program z podnětu Komise či dotčeného členského státu přezkoumat a v případě potřeby pro zbytek programového období přepracovat.

Článek 15

Přezkum v polovině období

1. V roce 2018 provedou Komise a jednotlivé členské státy přezkum situace s ohledem na průběžné hodnotící zprávy předložené členskými státy v souladu s čl. 57 odst. 1 písm. a) a s ohledem na vývoj politik Unie a vývoj v dotčených členských státech.

2. V návaznosti na přezkum podle odstavce 1 a s ohledem na jeho výsledky mohou být národní programy přepracovány.

3. Pravidla stanovená v článku 14 pro přípravu a schvalování národních programů se obdobně použijí i na vypracovávání a schvalování přepracovaných národních programů.

4. Poté, co bude přezkum v polovině období dokončen, a v rámci průběžného hodnocení podle čl. 57 odst. 2 písm. a) předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o tomto přezkumu.

Článek 16

Struktura financování

1. Finanční příspěvky poskytované v rámci národních programů mají formu grantů.

2. Akce podporované v rámci národních programů jsou spolufinancovány z veřejných nebo soukromých zdrojů, jsou neziskové povahy a nejsou předmětem financování z jiných zdrojů zahrnutých v rozpočtu Unie.

3. Příspěvek z rozpočtu Unie nesmí překročit 75 % celkových způsobilých výdajů na daný projekt.

4. Příspěvek z rozpočtu Unie může být zvýšen na 90 % v případě specifických akcí či strategických priorit ve smyslu definovaném ve zvláštních nařízeních.

5. Příspěvek z rozpočtu Unie může být zvýšen na 90 % ve výjimečných řádně odůvodněných případech, například pokud by z důvodu hospodářského tlaku na vnitrostátní rozpočet nebyly jinak projekty realizovány a nebylo by dosaženo cílů národního programu.

6. Příspěvek z rozpočtu Unie na technickou pomoc z podnětu členských států může dosáhnout až 100 % celkových způsobilých výdajů.

Článek 17

Obecné zásady způsobilosti

1. Nestanoví-li toto nařízení nebo zvláštní nařízení jinak, určuje se způsobilost výdajů podle vnitrostátních pravidel.

2. V souladu se zvláštními nařízeními musí výdaje, mají-li být způsobilé:

a)	spadat do oblasti působnosti zvláštních nařízení a jejich cílů;

b)	být potřebné k provedení činností, jež jsou předmětem daného projektu;

c)	být přiměřené a splňovat zásady řádného finančního řízení, zejména pokud jde o ekonomickou výhodnost a nákladovou efektivnost.

3. Výdaje jsou způsobilé pro podporu podle zvláštního nařízení, pokud:

a)	je příjemce vynaložil v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2022, a

b)	určený odpovědný orgán je skutečně uhradil v období od 1. ledna 2014 do 30. června 2023.

4. Odchylně od odstavce 3 jsou způsobilé rovněž výdaje uhrazené v roce 2014, které odpovědný orgán uhradil dříve, než byl formálně určen podle článku 26, pokud systémy řízení a kontroly používané před tímto formálním určením jsou v zásadě totožné se systémy účinnými po formálním určení odpovědného orgánu.

5. Výdaje uvedené v žádosti o platbu, kterou příjemce odpovědnému orgánu předloží, musí být doloženy fakturami či účetními doklady rovnocenné důkazní hodnoty, s výjimkou forem podpory podle čl. 18 odst. 1 písm. b), c) a d). V případě těchto forem podpory se u částek uvedených v žádosti o platbu musí odchylně od odstavce 3 tohoto článku jednat o náklady, jež příjemci proplatil odpovědný orgán.

6. Čisté příjmy přímo vytvořené projektem během jeho provádění, které nebyly zohledněny při schvalování projektu, se od způsobilých výdajů na projekt odečtou nejpozději v žádosti příjemce o závěrečnou platbu.

Článek 18

Způsobilé výdaje

1. Způsobilé výdaje lze proplácet tímto způsobem:

a)	proplacením způsobilých, skutečně vynaložených a zaplacených nákladů, které podle okolností zahrnují i odpisy;

b)	za pomoci standardních stupnic jednotkových nákladů;

c)	jednorázovými částkami;

d)	paušálním financováním ve výši určitého procentního podílu stanoveného pro jednu či více nákladových kategorií.

2. Možnosti uvedené v odstavci 1 lze kombinovat, pokud se každá z nich vztahuje na různé kategorie nákladů nebo pokud jsou použity na různé projekty, které tvoří součást jedné akce, nebo na jednotlivé po sobě jdoucí fáze jedné akce.

3. Je-li projekt prováděn výhradně prostřednictvím zadávání veřejných zakázek na práce, zboží nebo služby, použije se pouze odst. 1 písm. a). Pokud je veřejná zakázka v rámci projektu omezena na určité kategorie nákladů, lze použít všechny možnosti uvedené v odstavci 1.

4. Částky podle odst. 1 písm. b), c) a d) se určují jedním z těchto způsobů:

pomocí přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metody výpočtu založené na:

i)	statistických údajích nebo jiných objektivních informacích,

ii)	ověřených historických údajích jednotlivých příjemců nebo

iii)	použití obvyklých postupů jednotlivých příjemců pro účtování nákladů;

b)	v souladu s pravidly pro uplatňování odpovídající stupnice jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb, které jsou použitelné v rámci politik Unie pro podobný druh projektu a příjemce;

c)	v souladu s pravidly pro uplatňování odpovídající stupnice jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb použitých v rámci režimů pro granty financované výhradně dotčeným členským státem pro podobný druh projektu a příjemce.

5. Dokument, který stanoví podmínky podpory pro jednotlivé projekty, stanoví rovněž metodu, která se použije k určení nákladů na daný projekt, a podmínky pro vyplacení grantu.

6. Vznikají-li při provádění určitého projektu nepřímé náklady, lze je vypočítat jako paušální částku jedním z těchto způsobů:

a)	paušální sazbou až do výše 25 % způsobilých přímých nákladů, jestliže se tato sazba vypočte na základě přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metody výpočtu nebo metody, která je v rámci grantových režimů financovaných výhradně dotčeným členským státem uplatňována na podobný druh projektu a příjemce;

b)	paušální sazbou až do výše 15 % způsobilých přímých nákladů na zaměstnance, aniž by se po dotčeném členském státu požadovalo, aby provedl výpočty ke stanovení příslušné sazby;

c)	paušální sazbou způsobilých přímých nákladů na základě stávajících metod a odpovídajících sazeb, které jsou v rámci politik Unie uplatňovány na podobný druh projektu a příjemce.

7. Pro účely stanovení nákladů na zaměstnance souvisejících s prováděním určitého projektu může být příslušná hodinová sazba vypočtena tak, že se poslední doložené roční hrubé mzdové náklady vydělí 1 720 hodinami.

8. Pokud příspěvek z rozpočtu Unie nepřesahuje 100 000 EUR, mohou být částky podle odst. 1 písm. b), c) a d) kromě metod uvedených v odstavci 4 stanoveny v jednotlivých případech na základě návrhu rozpočtu, který předem schválí odpovědný orgán.

9. Odpisy lze považovat za způsobilé, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	umožňují to pravidla způsobilosti daného národního programu;

b)	jsou-li výdaje propláceny formou uvedenou v odst. 1 písm. a), výše výdajů je řádně doložena doklady rovnocennými fakturám na způsobilé náklady;

c)	náklady se týkají výhradně období, ve kterém je daný projekt podporován;

d)	podpora z rozpočtu Unie nepřispěla k pořízení odepisovaného majetku.

10. Aniž je dotčen článek 43, mohou členské státy, jejichž měnou není euro, použít pro účely odstavce 8 tohoto článku přepočítací koeficient eura stanovený v den schválení projektu nebo v den podpisu dohody o projektu na základě měsíčního účetního směnného kurzu, který elektronicky zveřejní Komise. Tento směnný kurz eura nepodléhá během trvání projektu změnám.

Článek 19

Nezpůsobilé výdaje

Pro příspěvek z rozpočtu Unie na základě zvláštních nařízení nejsou způsobilé tyto náklady:

a)	úroky z dlužných částek;

b)	nákup nezastavěných pozemků;

c)	nákup zastavěných pozemků potřebných k provádění projektu ve výši přesahující 10 % celkových způsobilých výdajů na daný projekt;

d)	daň z přidané hodnoty (DPH), s výjimkou případů, kdy vnitrostátní právní předpisy v oblasti DPH neumožňují její odečet.

Článek 20

Technická pomoc z podnětu členských států

1. Z podnětu členského státu lze v případě všech národních programů na základě zvláštních nařízení podporovat akce za účelem jejich vypracovávání, řízení, monitorování, hodnocení, informování a komunikace, vytváření sítí, kontroly a auditu, jakož i opatření k posílení správních kapacit pro provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

2. Opatření uvedená v odstavci 1 mohou zahrnovat:

a)	výdaje na vypracovávání, výběr, posuzování, řízení a monitorování programu, opatření či projektů;

b)	výdaje na audity a kontroly opatření a projektů na místě;

c)	výdaje na hodnocení programu, akcí či projektů;

výdaje na poskytování a šíření informací a zajištění transparentnosti v souvislosti s programem, akcemi či projekty, včetně výdajů vyplývajících z uplatňování článku 53 a výdajů na kampaně zaměřené na informování a zvyšování povědomí o účelu programu, které jsou organizovány mimo jiné na místní úrovni;

e)	výdaje na pořízení, instalaci a údržbu počítačových systémů pro řízení, monitorování a hodnocení provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

f)	výdaje na jednání monitorovacích výborů a podvýborů v souvislosti s prováděním akcí; včetně nákladů na účast odborníků a jiných účastníků na jednáních těchto výborů, včetně účastníků z třetích zemí, pokud je jejich přítomnost zásadní pro účinné provádění programů, akcí či projektů;

g)	výdaje na posílení správních kapacit pro provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

3. Členské státy mohou tyto prostředky použít na podporu akcí na snížení administrativní zátěže pro příjemce a příslušné orgány uvedené v článku 25, mimo jiné systémů pro elektronickou výměnu dat, a akcí na zvýšení kapacity orgánů členských států a příjemců spravovat a využívat podporu poskytovanou podle zvláštních nařízení.

4. Tyto akce se mohou týkat rovněž předchozích i následných finančních rámců.

5. Jsou-li jeden či více příslušných orgánů společné pro více než jeden národní program, lze prostředky na výdaje na technickou pomoc v rámci jednotlivých dotčených programů zčásti nebo zcela sloučit.

ODDÍL 2

Řízení a kontrola

Článek 21

Obecné zásady systémů řízení a kontroly

Pro účely provádění národního programu zavede každý členský stát systémy řízení a kontroly, které musí zajišťovat:

a)	popis funkcí jednotlivých orgánů zapojených do řízení a kontroly a rozdělení funkcí v rámci jednotlivých orgánů;

b)	dodržování zásady oddělení funkcí mezi takovými orgány a v rámci takových orgánů;

c)	postupy pro zajištění správnosti a řádnosti vykazovaných výdajů;

d)	počítačové systémy pro účetnictví, ukládání a přenos finančních údajů a údajů o ukazatelích, jakož i pro monitorování a podávání zpráv;

e)	systémy pro podávání zpráv a monitorování, pokud odpovědný orgán pověří plněním úkolů jiný subjekt;

f)	opatření pro audit fungování systémů řízení a kontroly;

g)	systémy a postupy pro zajištění odpovídající auditní stopy;

h)	předcházení nesrovnalostem, včetně podvodů, jejich odhalování a nápravu a zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek spolu s případnými úroky z prodlení.

Článek 22

Odpovědnosti v rámci sdíleného řízení

V souladu se zásadou sdíleného řízení jsou za řízení a kontrolu národních programů odpovědné členské státy a Komise na základě svých příslušných povinností stanovených v tomto nařízení a ve zvláštních nařízeních.

Článek 23

Odpovědnosti příjemců

Příjemci plně spolupracují s Komisí a příslušnými orgány při výkonů jejich funkcí a plnění jejich úkolů v souvislosti s tímto nařízením a zvláštními nařízeními.

Článek 24

Odpovědnosti členských států

1. Členské státy plní povinnosti v oblasti řízení, kontroly a auditu a nesou z toho vyplývající odpovědnost, která je stanovena v pravidlech sdíleného řízení obsažených v nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 a v tomto nařízení.

2. Členské státy zajistí, aby systémy řízení a kontroly národních programů byly zavedeny v souladu s tímto nařízením a aby tyto systémy účinné fungovaly.

3. Členské státy vyčlení pro jednotlivé příslušné orgány přiměřené zdroje, jež jim umožní vykonávat jejich funkce po celé programové období.

4. Členské státy stanoví transparentní pravidla a postupy výběru a provádění projektů v souladu s tímto nařízením a zvláštními nařízeními.

5. Všechny úřední výměny informací mezi členskými státy a Komisí se provádějí za použití systému pro elektronickou výměnu dat. Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví podmínky, jež má uvedený systém pro elektronickou výměnu dat splňovat. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 59 odst. 3.

Článek 25

Příslušné orgány

1. Pro účely tohoto nařízení a zvláštních nařízení jsou příslušnými orgány:

a)	odpovědný orgán: veřejnoprávní subjekt daného členského státu, který je určeným subjektem ve smyslu čl. 59 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 a který nese výlučnou odpovědnost za řádné řízení a kontrolu národního programu a zajišťuje veškerou komunikaci s Komisí;

b)	auditní orgán: vnitrostátní orgán veřejné moci nebo veřejnoprávní subjekt funkčně nezávislý na odpovědném orgánu, který odpovídá za každoroční vydávání výroku podle čl. 59 odst. 5 druhého pododstavce nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012;

c)	případně jeden nebo více pověřených orgánů: jakýkoli veřejnoprávní nebo soukromý subjekt, jenž plní určité úkoly odpovědného orgánu v rámci jeho odpovědnosti.

2. Jednotlivé členské státy stanoví pravidla, jimiž se řídí vztahy mezi orgány podle odstavce 1 a jejich vztahy s Komisí.

Článek 26

Určení odpovědných orgánů

1. V souladu s čl. 59 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 oznámí členské státy Komisi co nejdříve po schválení národního programu formálně určené odpovědné orgány členských států na ministerské úrovni, které odpovídají za správu a kontrolu výdajů podle tohoto nařízení.

2. Podmínkou pro určení daného subjektu podle odstavce 1 je splnění kritérií pro určení týkajících se vnitřního prostředí, kontrolní činnosti, informací a komunikace a monitorování, jež jsou stanovena v tomto nařízení či na jeho základě.

3. Určení odpovědného orgánu vychází z výroku auditorského subjektu, kterým může být auditní orgán a který posuzuje, zda odpovědný orgán splňuje kritéria pro určení. Tímto subjektem může být nezávislá veřejnoprávní instituce odpovědná za monitorování, hodnocení a kontrolu správy. Tento auditorský subjekt musí být nezávislý na odpovědném orgánu a vykonávat svou činnost v souladu s mezinárodně uznávanými auditorskými standardy. V souladu s čl. 59 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 mohou členské státy při rozhodování o určení odpovědného orgánu vycházet z toho, zda jsou jejich systémy řízení a kontroly v podstatě totožné s již existujícími systémy z předchozího období a zda řádně fungují. Pokud stávající výsledky auditu a kontroly prokáží, že určené subjekty již nesplňují kritéria pro určení, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění nápravy nedostatků při plnění úkolů těmito subjekty, včetně toho, že jejich určení zruší.

4. Za účelem zajištění řádného fungování tohoto systému je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 58, pokud jde o:

a)	minimální požadavky na určení odpovědných orgánů, pokud jde o vnitřní prostředí, kontrolní činnost, informace a komunikaci a monitorování, jakož i pravidla pro určení a jeho zrušení;

b)	pravidla dohledu nad určením odpovědných orgánů a postup pro přezkum určení;

c)	povinnosti odpovědných orgánů, pokud jde o veřejné intervence, jakož i náplň jejich řídících a kontrolních povinností.

Článek 27

Obecné zásady kontrol prováděných odpovědnými orgány

1. Odpovědné orgány provádějí systematické administrativní kontroly a za účelem získání dostatečné jistoty dále provádějí kontroly na místě zahrnující v případě potřeby neohlášené kontroly na místě zaměřené na výdaje, jež souvisejí se žádostmi příjemců o závěrečnou platbu a jsou vykázány v roční účetní závěrce.

2. Pokud jde o kontroly na místě, vybere odpovědný orgán z celkového souboru příjemců kontrolní vzorek, který se podle potřeby skládá z namátkové části a z rizikové části, s cílem získat reprezentativní míru chybovosti a minimální míru důvěry a současně se zaměří na největší chyby.

3. Odpovědný orgán vypracuje z každé kontroly na místě kontrolní zprávu.

4. Jsou-li zjištěny problémy zřejmě systémové povahy, a mohou tedy představovat riziko pro další projekty, zajistí odpovědný orgán další přezkum včetně případných dalších kontrol, aby byl zjištěn rozsah těchto problémů a aby bylo určeno, zda míra chybovosti překračuje přijatelnou úroveň. Odpovědný orgán přijme nezbytná preventivní a nápravná opatření a oznámí je Komisi v souhrnné zprávě podle čl. 59 odst. 5 prvního pododstavce písm. b) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

5. Za účelem dosažení jednotného uplatňování tohoto článku přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů potřebná pravidla. Tato pravidla se mohou týkat zejména:

pravidel administrativních kontrol a kontrol na místě včetně neohlášených kontrol na místě, jež má odpovědný orgán provádět v zájmu plnění povinností, závazků a pravidel způsobilosti, které plynou z provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení, včetně pravidel týkajících se doby, po kterou mají být doklady uchovávány;

b)	pravidel pro minimální rozsah kontrol na místě, jež jsou nezbytné k účinnému řízení rizik, jakož i podmínek, za nichž musí členské státy tyto kontroly zintenzivnit, či naopak omezit v případě, že systémy řízení a kontroly fungují řádně a míra chybovosti se pohybuje v přijatelné výši;

c)	pravidel a metod podávání zpráv o uskutečněných kontrolách a ověřování a o jejich výsledcích.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 59 odst. 3.

Článek 28

Platby příjemcům

Odpovědné orgány zajistí, aby příjemci obdrželi celkovou částku podpory z veřejných zdrojů co nejrychleji a v plné výši. Žádná částka se neodečítá ani nezadržuje a nejsou vymáhány žádné zvláštní poplatky či jiné poplatky s rovnocenným účinkem, které by tyto částky určené příjemcům snižovaly.

Článek 29

Funkce auditního orgánu

1. Na podporu výroku vydaného v souladu s článkem 59 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 zajišťuje auditní orgán, aby byly prováděny audity systémů řízení a kontroly a audity vhodného vzorku výdajů vykázaných v roční účetní závěrce. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 58 tohoto nařízení, pokud jde o postavení auditních orgánů a podmínky, jež mají jimi prováděné audity splňovat.

2. Provádí-li audity jiný subjekt než auditní orgán, zajistí auditní orgán, aby měl tento subjekt nezbytnou odbornou způsobilost a funkční nezávislost.

3. Auditní orgán zajistí, aby byly při auditní činnosti dodržovány mezinárodně uznávané auditorské standardy.

Článek 30

Spolupráce s auditními orgány

1. Komise spolupracuje s auditními orgány za účelem koordinace jejich plánů a metod auditu a co nejrychleji si s nimi vyměňuje výsledky auditů zaměřených na systémy řízení a kontroly s cílem co nejlépe a přiměřeně využít kontrolních prostředků a zabránit neodůvodněnému zdvojování činností.

2. Komise a auditní orgány se pravidelně scházejí, aby si vyměnily názory na otázky týkající se zlepšování systémů řízení a kontroly.

Článek 31

Kontroly a audity prováděné Komisí

1. Na základě dostupných informací týkajících se mimo jiné postupu určení subjektů, žádosti o vyplacení ročního zůstatku podle článku 44, výročních zpráv o provádění a auditů provedených národními subjekty a subjekty Unie Komise posoudí, zda členské státy zavedly systémy řízení a kontroly, které jsou v souladu s tímto nařízením, a zda tyto systémy během provádění národních programů účinně fungují.

2. Aniž jsou dotčeny audity prováděné členskými státy, mohou úředníci nebo pověření zástupci Komise provádět audity nebo kontroly na místě, které oznámí alespoň 12 pracovních dní před jejich uskutečněním příslušnému vnitrostátnímu orgánu, s výjimkou auditů či kontrol na místě v naléhavých případech. Komise dodržuje zásadu proporcionality tím, že zohledňuje potřebu zamezit neodůvodněnému zdvojování auditů či kontrol prováděných členskými státy, míru rizika pro rozpočet Unie a potřebu minimalizovat administrativní zátěž příjemců. Těchto auditů nebo kontrol se mohou účastnit úředníci nebo pověření zástupci členského státu.

3. Předmětem těchto auditů nebo kontrol mohou být zejména:

a)	ověření účinného fungování systémů řízení a kontroly v rámci daného národního programu či jeho části;

b)	soulad administrativních postupů s pravidly Unie;

c)	existence požadovaných dokladů a jejich souvislost s akcemi, jež jsou z národních programů podporovány;

d)	podmínky, za nichž byly akce provedeny a zkontrolovány;

e)	posouzení řádného finančního řízení dané akce či národního programu.

4. Úředníci nebo pověření zástupci Komise řádně zplnomocnění k provádění auditů či kontrol na místě mají přístup ke všem potřebným záznamům, dokladům a metadatům, které se týkají projektů a technické podpory nebo systémů řízení a kontroly, a to bez ohledu na nosič, na němž jsou uvedené informace uloženy. Kopie těchto záznamů, dokladů a metadat poskytnou členské státy na vyžádání Komisi. Pravomocemi stanovenými v tomto odstavci není dotčeno uplatňování vnitrostátních ustanovení, jež vyhrazují některé úkony činitelům zvlášť určeným vnitrostátními právními předpisy. Úředníci a pověření zástupci Komise se neúčastní mimo jiné domovních prohlídek ani úředních výslechů osob podle vnitrostátních právních předpisů. Mají však přístup k takto získaným informacím, aniž jsou dotčeny pravomoci vnitrostátních soudů a při plném dodržování základních práv dotčených právních subjektů.

5. Příslušné subjekty členského státu podrobují akce podle tohoto nařízení na žádost Komise a se souhlasem dotčeného členského státu dodatečným kontrolám nebo šetřením. Těchto kontrol či šetření se mohou účastnit zástupci Komise nebo osoby pověřené Komisí. Za účelem účinnějšího provádění kontrol může Komise se souhlasem dotčeného členského státu požádat při určitých kontrolách nebo šetřeních o pomoc orgány tohoto členského státu.

6. Komise může požádat členský stát, aby přijal opatření nezbytná k zajištění účinného fungování systémů řízení a kontroly nebo správnosti výdajů v souladu s příslušnými pravidly.

ODDÍL 3

Finanční řízení

Článek 32

Rozpočtové závazky

1. Rozpočtové závazky Unie týkající se jednotlivých národních programů se v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 uskutečňují v ročních splátkách.

2. Rozhodnutí Komise o schválení určitého národního programu je rozhodnutím o financování ve smyslu článku 84 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, a jakmile je oznámeno dotčenému členskému státu, je právním závazkem ve smyslu uvedeného nařízení.

3. U každého národního programu následuje po jeho schválení ze strany Komise rozpočtový závazek na první splátku.

4. S výjimkou případů, kdy se použije článek 16 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, přijme Komise do 1. května každého roku rozpočtové závazky na další splátky na základě rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 tohoto článku.

Článek 33

Společná pravidla pro platby

1. Platby příspěvků z rozpočtu Unie na jednotlivé národní programy provádí Komise v souladu s rozpočtovými prostředky a v závislosti na dostupných finančních zdrojích. Každá platba se přiřadí k nejstaršímu otevřenému rozpočtovému závazku.

2. Platby se provádějí v podobě počáteční předběžné platby, ročních předběžných plateb, plateb ročního zůstatku a platby konečného zůstatku.

3. Použije se článek 90 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Článek 34

Kumulace počáteční předběžné platby a ročních zůstatků

1. Celkový součet počáteční předběžné platby a plateb ročního zůstatku nepřesáhne 95 % příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program.

2. Je-li stropu ve výši 95 % dosaženo, členský stát může i nadále předkládat Komisi žádosti o platby.

Článek 35

Vyplácení předběžných plateb

1. V návaznosti na rozhodnutí Komise o schválení národního programu vyplatí Komise v průběhu čtyř měsíců určenému odpovědnému orgánu počáteční předběžnou platbu na celé programové období. Výše této počáteční předběžné platby činí 4 % celkového příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program. V závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků lze tuto platbu rozdělit do dvou splátek.

2. Do 1. února 2015 se uskuteční roční předběžná platba odpovídající 3 % celkového příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program. V období 2016–2022 činí roční předběžná platba 5 % celkového příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program.

3. Je-li národní program schválen v roce 2015 nebo později, počáteční předběžná platba a roční předběžné platby jsou vyplaceny nejpozději 60 dní po schválení národního programu v závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků.

4. V případě změn celkového příspěvku z rozpočtu Unie na národní program dojde k přezkumu výše počáteční předběžné platby i ročních předběžných plateb a tyto částky se zohlední v rozhodnutí o financování.

5. Předběžné platby se použijí na platby příjemcům, kteří provádějí národní program, a na výdaje příslušných orgánů související s technickou pomocí. Za tímto účelem musí být předběžné platby neprodleně k dispozici odpovědnému orgánu.

Článek 36

Zúčtování předběžných plateb

1. Částku vyplacenou v rámci počáteční předběžné platby Komise plně zúčtuje nejpozději při uzavření národního programu v souladu s článkem 40.

2. Částku vyplacenou v rámci roční předběžné platby Komise zúčtuje v souladu s článkem 39.

3. Jestliže do 36 měsíců od dne, kdy Komise vyplatí první splátku počáteční předběžné platby, není zaslána žádost o platbu v souladu s článkem 44, je celková částka vyplacená v rámci předběžných plateb vrácena Komisi.

4. Úroky z počáteční předběžné platby se přidělují na daný národní program a odečítají se z částky veřejných výdajů uvedené v žádosti o závěrečnou platbu.

Článek 37

Vnitřní účelově vázané příjmy

1. Za vnitřní účelově vázané příjmy ve smyslu článku 21 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 jsou považovány:

i)	částky, které jsou podle článků 45 a 47 tohoto nařízení zaplaceny do rozpočtu Unie, včetně úroků,

ii)	částky, které jsou po uzavření programů spadajících do předchozího víceletého finančního rámce zaplaceny do rozpočtu Unie, včetně úroků.

2. Částky podle odstavce 1 se zaplatí do rozpočtu Unie a v případě jejich opětovného použití se použijí v první řadě na financování výdajů podle zvláštních nařízení.

Článek 38

Definice rozpočtového roku

Pro účely tohoto nařízení zahrnuje rozpočtový rok podle článku 59 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 uskutečněné výdaje a vyplacené příjmy, jež byly uvedeny v účetnictví odpovědného orgánu v období od 16. října roku „N-1“ do 15. října roku „N“.

Článek 39

Platba ročního zůstatku

1. Komise vyplatí roční zůstatek na základě platného finančního plánu, roční účetní závěrky za příslušný rozpočtový rok daného národního programu a příslušného rozhodnutí o schválení účetní závěrky.

2. V roční účetní závěrce jsou uvedeny platby, včetně plateb souvisejících s technickou pomocí, které odpovědný orgán provedl během rozpočtového roku a u nichž byly splněny kontrolní požadavky podle článku 27.

3. V závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků je roční zůstatek vyplacen nejpozději šest měsíců ode dne, kdy Komise uzná za přijatelné údaje a dokumenty uvedené v čl. 44 odst. 1 a v článku 54 a kdy byly schváleny poslední roční účetní závěrky.

Článek 40

Uzavření programu

1. Členské státy předloží nejpozději do 31. prosince 2023 tyto dokumenty:

a)	údaje požadované pro poslední roční účetní závěrku v souladu s čl. 44 odst. 1;

b)	žádost o vyplacení konečného zůstatku a

c)	závěrečnou zprávu o provádění národního programu podle čl. 54 odst. 1.

2. Do poslední roční účetní závěrky jsou zahrnuty platby, jež odpovědný orgán provedl v období od 16. října 2022 do 30. června 2023.

3. Po doručení dokumentů podle odstavce 1 Komise vyplatí konečný zůstatek na základě platného finančního plánu, poslední roční účetní závěrky a rozhodnutí o jejím schválení.

4. V závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků je konečný zůstatek vyplacen nejpozději do tří měsíců ode dne schválení účetní závěrky za poslední rozpočtový rok nebo do jednoho měsíce ode dne schválení závěrečné zprávy o provádění, podle toho, co nastane později. Částky, které zůstanou přiděleny po platbě konečného zůstatku, Komise zruší ve lhůtě šesti měsíců, aniž je dotčen článek 52.

Článek 41

Přerušení platební lhůty

1. Pověřená schvalující osoba ve smyslu nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 může na dobu nejvýše šesti měsíců přerušit po předložení žádosti o platbu platební lhůtu, je-li splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a)	informace poskytnuté auditorským subjektem členského státu nebo Unie zjevně prokazují možnost významných nedostatků ve fungování systému řízení a kontroly;

b)	pověřená schvalující osoba musí provést dodatečná ověření poté, co obdrží informaci, která ji upozorní na skutečnost, že určitý výdaj uvedený v žádosti o platbu je spojen s nesrovnalostí, která má vážné finanční následky;

c)	nebyl předložen jeden či více dokumentů požadovaných podle čl. 44 odst. 1.

Dotčený členský stát může schválit prodloužení přerušení platební lhůty o další tři měsíce.

2. Pověřená schvalující osoba omezí přerušení platební lhůty pouze na tu část výdajů obsažených v žádosti o platbu, která je dotčena okolnostmi uvedenými v odst. 1 prvním pododstavci, ledaže by nebylo možné určit část výdajů, které se to týká. Pověřená schvalující osoba okamžitě písemně informuje členský stát a odpovědný orgán o důvodu přerušení platební lhůty a vyzve je k nápravě situace. Pověřená schvalující osoba přerušení platební lhůty ukončí, jakmile jsou přijata nezbytná opatření.

Článek 42

Pozastavení plateb

1. Komise může pozastavit výplatu ročního zůstatku nebo jeho části, jestliže:

a)	účinné fungování systému řízení a kontroly národního programu je narušeno závažnými nedostatky, jež ohrožují příspěvek Unie na daný národní program a pro něž nebyla přijata žádná nápravná opatření;

b)	určitý výdaj v roční účetní závěrce je spojen s nesrovnalostí, jež má závažné finanční důsledky a nebyla napravena, nebo

c)	členský stát nepřijal nezbytná opatření k nápravě situace, která vedla k přerušení platební lhůty podle článku 41.

2. Komise může o pozastavení výplaty ročního zůstatku nebo jeho části rozhodnout poté, co poskytla dotčenému členskému státu možnost, aby předložil své připomínky.

3. Komise pozastavení výplaty ročního zůstatku nebo jeho části ukončí, pokud dotčený členský stát přijme nezbytná opatření, která umožňují pozastavení zrušit.

Článek 43

Použití eura

1. Částky uváděné v národních programech předložených členskými státy, v odhadech výdajů, výkazech výdajů, žádostech o platby a ročních účetních závěrkách a výdaje uváděné ve výročních a závěrečných zprávách provádění se vyjadřují v eurech.

2. Členské státy, jejichž měnou není ke dni podání žádosti o platbu euro, přepočítají částky výdajů vynaložených v národních měnách na eura. Tyto částky se přepočítají na eura tak, že se použije měsíční účetní směnný kurz Komise platný v měsíci, v němž výdaj zaúčtuje odpovědný orgán určený pro příslušný národní program. Tento směnný kurz Komise elektronicky zveřejňuje každý měsíc.

3. Jakmile se euro stane měnou některého členského státu, použije se postup pro přepočet uvedený v odstavci 2 nadále na veškeré výdaje zaúčtované odpovědným orgánem přede dnem vstupu pevného přepočítacího koeficientu mezi národní měnou a eurem v platnost.

ODDÍL 4

Schvalování účetní závěrky a finanční opravy

Článek 44

Žádost o platbu ročního zůstatku

1. Do 15. února roku následujícího po příslušném rozpočtovém roce předloží každý členský stát Komisi dokumenty a informace požadované podle čl. 59 odst. 5 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012. Předložené dokumenty slouží jako žádost o platbu ročního zůstatku. Lhůtu stanovenou na den 15. února může Komise na základě sdělení dotčeného členského státu výjimečně prodloužit do 1. března. Členské státy mohou na příslušné úrovni tuto informaci zveřejnit.

2. Komise může členský stát požádat, aby pro účely schvalování roční účetní závěrky poskytl další informace. Pokud členský stát neposkytne požadované informace v příslušné lhůtě stanovené Komisí, může Komise přijmout rozhodnutí o schválení účetní závěrky na základě informací, které má k dispozici.

3. Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů vzory, podle nichž mají být vypracovány dokumenty uvedené v odstavci 1. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 59 odst. 2.

Článek 45

Schvalování roční účetní závěrky

1. Do 31. května roku následujícího po příslušném rozpočtovém roce Komise rozhodne o schválení roční účetní závěrky jednotlivých národních programů. Rozhodnutí o schválení účetní závěrky se týká úplnosti, přesnosti a věrohodnosti předložené roční účetní závěrky a nejsou jím dotčeny případné následné finanční opravy.

2. Podmínky schvalování roční účetní závěrky, pokud jde o opatření v souvislosti s přijímáním a prováděním příslušného rozhodnutí, včetně výměny informací mezi Komisí a členskými státy a příslušných lhůt, stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 59 odst. 3.

Článek 46

Finanční opravy prováděné členskými státy

Členské státy provádí finanční opravy potřebné v souvislosti s jednotlivými nebo systémovými nesrovnalostmi zjištěnými v rámci národních programů. Finanční opravy spočívají v tom, že se příslušný příspěvek z rozpočtu Unie nebo jeho část zruší. Členské státy zohlední povahu a závažnost nesrovnalostí a finanční ztrátu, která rozpočtu Unie vznikla, a uplatní přiměřenou opravu. Částky zrušené a získané zpět a úroky z nich jsou znovu přiděleny na příslušný národní program, s výjimkou částek, jež byly předmětem nesrovnalostí, které odhalil Účetní dvůr či útvary Komise včetně OLAF. Částky získané zpět vrátí dotčený členský stát po uzavření národního programu do rozpočtu Unie.

Článek 47

Schvalování souladu a finanční opravy prováděné Komisí

1. Komise provádí finanční opravy prostřednictvím úplného nebo částečného zrušení příspěvku Unie na daný národní program nebo jeho část a získání této částky zpět od dotčeného členského státu s cílem vyloučit z financování Unie výdaje, které jsou v rozporu s příslušnými právními předpisy, a to i pokud jde o nedostatky v systémech řízení a kontroly členských států, které odhalila Komise nebo Účetní dvůr.

2. Porušení platných právních předpisů má za následek finanční opravu pouze v souvislosti s výdajem, který byl vykázán Komisi, a v případě, že je splněna jedna z těchto podmínek:

a)	porušení ovlivnilo výběr projektu v rámci národního programu nebo s ohledem na povahu porušení nelze takový dopad stanovit, avšak existuje odůvodněné riziko, že dané porušení takový dopad mělo;

b)	porušení ovlivnilo výši vykázaných výdajů, které mají být uhrazeny z rozpočtu Unie, nebo s ohledem na povahu porušení nelze stanovit jeho finanční dopad, avšak existuje odůvodněné riziko, že dané porušení takový dopad mělo.

3. Při rozhodování o finanční opravě podle odstavce 1 dodržuje Komise zásadu proporcionality tím, že zohlední povahu a závažnost porušení příslušných právních předpisů a finanční důsledky takového porušení pro rozpočet Unie.

4. Před přijetím rozhodnutí o zamítnutí financování jsou písemně oznámena zjištění Komise a odpovědi daného členského státu; poté se obě strany pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být přijata.

5. Financování nelze zamítnout v případě:

a)	výdajů, které odpovědný orgán vynaložil více než 36 měsíců předtím, než Komise členskému státu písemně oznámila svá zjištění;

b)	výdajů na víceleté akce, jež spadají do oblasti působnosti národních programů, měl-li být konečný závazek příjemce splněn více než 36 měsíců předtím, než Komise členskému státu písemně oznámila svá zjištění;

c)	výdajů na jiné akce v rámci národních programů, než jsou akce uvedené v písmenu b), v jejichž případě provedl odpovědný orgán platbu, případně závěrečnou platbu více než 36 měsíců předtím, než Komise členskému státu písemně oznámila svá zjištění.

6. Podmínky schvalování souladu, pokud jde o opatření v souvislosti s přijímáním a prováděním příslušného rozhodnutí, včetně výměny informací mezi Komisí a členskými státy a příslušných lhůt, upraví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 59 odst. 3.

Článek 48

Povinnosti členských států

Finanční opravou ze strany Komise není dotčena povinnost členského státu získat zpět vyplacené částky podle čl. 21 písm. h) tohoto nařízení a státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a podle článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (12).

Článek 49

Vrácení platby

1. Každou částku, která má být vrácena do rozpočtu Unie, je třeba uhradit přede dnem splatnosti, jenž je uveden v inkasním příkazu vydaném v souladu s článkem 80 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012. Tímto dnem splatnosti je poslední den druhého měsíce po vydání příkazu.

2. Každým prodlením při navracení částky vzniká nárok na úrok z prodlení ode dne splatnosti až do dne uskutečnění platby. Sazba tohoto úroku z prodlení je o jeden a půl procentního bodu vyšší než sazba používaná Evropskou centrální bankou při jejích hlavních refinančních operacích první pracovní den měsíce, do kterého spadá den splatnosti.

ODDÍL 5

Zrušení závazku

Článek 50

Zásady

1. U národních programů bude provedeno zrušení závazku, jestliže v případě částek vyhrazených na tento závazek nebude do 31. prosince druhého roku po roce přijetí rozpočtového závazku vyplacena počáteční a roční platba předběžného financování podle článku 35 a vystavena žádost o platbu podle článku 44. Pro účely takového zrušení vypočítá Komise příslušnou částku tak, že ke každému z rozpočtových závazků na období 2015–2020 připočte jednu šestinu ročního rozpočtového závazku týkajícího se celkové částky příspěvku na rok 2014.

2. Odchylně od odstavce 1 se lhůty pro zrušení závazku nepoužijí na roční rozpočtový závazek týkající se celkového ročního příspěvku na rok 2014.

3. Pokud se první roční rozpočtový závazek týká celkového ročního příspěvku na rok 2015, lhůty pro zrušení závazku se odchylně od odstavce 1 nepoužijí na roční rozpočtový závazek týkající se celkového ročního příspěvku na rok 2015. V takových případech Komise vypočítá částku podle odstavce 1 tak, že ke každému z rozpočtových závazků na období 2016– 2020 připočte jednu pětinu ročního rozpočtového závazku týkajícího se celkové částky příspěvku na rok 2015.

4. Závazek týkající se posledního roku období se zruší podle pravidel pro uzavření programů.

5. Zruší se automaticky všechny závazky, jež zůstanou otevřeny v poslední den způsobilosti výdajů podle čl. 17 odst. 3, a u nichž odpovědný orgán nepředloží žádost o platbu ve lhůtě šesti měsíců od uvedeného dne.

Článek 51

Výjimky ze zrušení závazku

1. Částka, jíž se zrušení závazku týká, se snižuje o částky, které odpovědný orgán nebyl schopen vykázat Komisi:

a)	v důsledku toho, že opatření byla pozastavena soudním řízením nebo řízením o správním opravném prostředku s odkladným účinkem, nebo

b)	z důvodů působení vyšší moci, která vážně ovlivnila provádění národního programu nebo jeho části. Odpovědné orgány, které se na vyšší moc odvolávají, musí prokázat její přímé důsledky pro provádění národního programu nebo jeho části.

O toto snížení lze požádat, pokud pozastavení akce nebo vyšší moc trvaly nejdéle jeden rok. Pokud pozastavení akce nebo vyšší moc trvaly déle než jeden rok, lze o toto snížení požádat několikrát podle doby trvání vyšší moci nebo počtu let, které uplynou mezi dnem soudního nebo správního rozhodnutí o pozastavení provádění dané akce a dnem nabytí právní moci konečného soudního nebo správního rozhodnutí.

2. Do 31. ledna zašle členský stát Komisi informace o výjimkách podle odstavce 1 v souvislosti s částkou, která se má vykázat do konce předcházejícího roku.

3. Při výpočtu automaticky zrušeného závazku se nepřihlíží k té části rozpočtových závazků, u níž byla podána žádost o platbu, ale jejíž proplácenou výši Komise k 31. prosinci roku N+2 snížila nebo jejíž úhradu k tomuto dni pozastavila.

Článek 52

Postup

1. Kdykoli hrozí zrušení závazku podle článku 50, Komise co nejrychleji uvědomí členský stát.

2. Komise na základě informací, které má ke dni 31. ledna k dispozici, informuje odpovědný orgán o výši zrušeného závazku podle údajů, které má k dispozici.

3. Dotčený členský stát ve lhůtě dvou měsíců odsouhlasí částku, která má být zrušena, nebo předloží své připomínky.

4. Komise automaticky zruší závazek nejpozději devět měsíců po uplynutí poslední ze lhůt stanovených v odstavcích 1 až 3.

5. V případě automatického zrušení závazku se příspěvek z rozpočtu Unie na příslušný národní program snižuje pro daný rok o částku automaticky zrušeného závazku. Nepředloží-li členský stát přepracovaný plán financování, snižuje se příspěvek Unie podle plánu financování v poměrné výši.

KAPITOLA V

INFORMACE, KOMUNIKACE, MONITOROVÁNÍ, HODNOCENÍ A PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Článek 53

Informační a propagační činnosti

1. Členské státy a odpovědné orgány odpovídají za:

a)	internetové stránky nebo internetový portál, jež poskytují informace o národních programech v daném členském státě a umožňují přístup k těmto programům;

b)	informování potenciálních příjemců o možnostech financování v rámci národních programů;

c)	informování občanů Unie o úloze a úspěších uplatňování zvláštních nařízení prostřednictvím informačních a komunikačních činností, jež je seznamují s výsledky a dopady národních programů.

2. Při realizaci národních programů zajišťují členské státy transparentnost a vedou seznam akcí podporovaných v rámci jednotlivých národních programů, který je dostupný prostřednictvím uvedených internetových stránek nebo internetového portálu. V seznamu akcí jsou zahrnuty aktualizované informace o konečných příjemcích, o názvech projektů a o částkách jim přidělené finanční podpory Unie.

3. Informace se zpravidla zveřejní kromě případů, kdy je přístup k informacím omezen z důvodu jejich důvěrné povahy, zejména pokud se týkají bezpečnosti, veřejného pořádku, trestního vyšetřování a ochrany osobních údajů.

4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 58 za účelem stanovení pravidel, kterými se řídí informační a propagační opatření vůči veřejnosti a informační opatření vůči příjemcům.

5. Technické charakteristiky těchto informačních a propagačních opatření vymezí Komise formou prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty přijímá Komise přezkumným postupem podle čl. 59 odst. 3.

Článek 54

Zprávy o provádění

1. Do 31. března 2016 a do 31. března každého následujícího roku až do roku 2022 včetně předkládá odpovědný orgán Komisi výroční zprávu o provádění národního programu v předchozím rozpočtovém roce a může tyto informace na příslušné úrovni zveřejnit. Zpráva předložená v roce 2016 zahrnuje rozpočtové roky 2014 a 2015. Závěrečnou zprávu o provádění národních programů předloží členské státy do 31. prosince 2023.

2. Ve výročních zprávách o provádění se uvádějí informace o:

a)	provádění národního programu prostřednictvím finančních údajů a ukazatelů;

b)	veškerých významných otázkách, které ovlivňují výkonnost národního programu.

3. Na základě přezkumu v polovině období podle článku 15 se ve výroční zprávě o provádění předložené v roce 2017 uvedou a posoudí:

a)	informace podle odstavce 2;

b)	pokrok při dosahování cílů národních programů, jež jsou za pomoci příspěvku z rozpočtu Unie sledovány;

c)	zapojení příslušných partnerů podle článku 12.

4. Výroční zpráva o provádění předložená v roce 2020 a závěrečná zpráva o provádění musí kromě informací a hodnocení uvedených v odstavci 2 rovněž zahrnovat informace o pokroku při dosahování cílů národního programu a hodnocení tohoto pokroku, a to s přihlédnutím k výsledkům politického dialogu uvedeného v čl. 13 odst. 1.

5. Výroční zprávy o provádění uvedené v odstavcích 1 až 4 jsou přijatelné, pokud obsahují všechny informace požadované v uvedených odstavcích. Do 15 pracovních dnů ode dne doručení výroční zprávy o provádění vyrozumí Komise dotčený členský stát, není-li tato zpráva přijatelná; pokud tak Komise neučiní, má se za to, že je dotyčná zpráva přijatelná.

6. Do dvou měsíců od doručení výroční zprávy o provádění uvědomí Komise dotčený členský stát o svých připomínkách. Pokud Komise své připomínky v této lhůtě nesdělí, má se za to, že je zpráva přijata.

7. Komise může předložit připomínky k otázkám, o nichž pojednává výroční zpráva o provádění vypracovaná odpovědným orgánem a které ovlivňují provádění národního programu. Jsou-li takové připomínky předloženy, poskytne odpovědný orgán nezbytné informace týkající se těchto připomínek a případně vyrozumí Komisi o přijatých opatřeních. Komisi musí být tyto informace poskytnuty do tří měsíců od okamžiku, kdy předložila své připomínky.

8. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů vzory, podle nichž se vypracovávají výroční a závěrečné zprávy o provádění. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 59 odst. 2.

Článek 55

Společný monitorovací a hodnotící rámec

1. Komise, případně ve spolupráci s členskými státy, pravidelně monitoruje provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

2. Komise v partnerství s členskými státy hodnotí provádění zvláštních nařízení v souladu s článkem 57.

3. Je zřízen společný monitorovací a hodnotící rámec, jehož prostřednictvím je s ohledem na cíle tohoto nařízení a zvláštních nařízení měřena relevantnost, účelnost, účinnost, přidaná hodnota a udržitelnost akcí a zjednodušení a snížení administrativní zátěže, jakož i fungování tohoto nařízení a zvláštních nařízení coby nástrojů, které přispívají k rozvoji prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 58, které tento společný monitorovací a hodnotící rámec dále rozvinou.

5. Členské státy poskytnou Komisi potřebné informace, jež umožní monitorovat a hodnotit provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

6. Komise posuzuje rovněž doplňkovost akcí, jež jsou prováděny v rámci zvláštních nařízení, s akcemi, jež jsou prováděny v rámci dalších příslušných politik, nástrojů a iniciativ Unie.

7. Komise věnuje zvláštní pozornost monitorování a hodnocení akcí a programů podle článku 8 týkajících se třetích zemí.

Článek 56

Hodnocení národních programů ze strany členských států

1. Členské státy provádějí hodnocení podle čl. 57 odst. 1. Hodnocení prováděné v roce 2017 přispěje ke zkvalitnění koncepce a provádění národních programů v souladu se společným monitorovacím a hodnotícím rámcem.

2. Členské státy zajistí zavedení postupů pro vytváření a sběr údajů potřebných pro hodnocení uvedené v odstavci 1, včetně údajů týkajících se ukazatelů stanovených ve společném monitorovacím a hodnotícím rámci.

3. Hodnocení podle čl. 57 odst. 1 provádějí odborníci, kteří jsou funkčně nezávislí na odpovědných, auditních a pověřených orgánech. Tito odborníci mohou být spojeni s nezávislou veřejnoprávní institucí odpovědnou za monitorování, hodnocení a kontrolu správy. Komise poskytne pokyny ke způsobu provádění hodnocení.

4. Hodnocení podle čl. 57 odst. 1 se zveřejní v plném znění kromě případů, kdy je přístup k informacím omezen z důvodu jejich důvěrné povahy, zejména pokud se týkají bezpečnosti, veřejného pořádku, trestního vyšetřování a ochrany osobních údajů.

Článek 57

Hodnotící zprávy členských států a Komise

1. V souladu se společným monitorovacím a hodnotícím rámcem předloží členské státy Komisi:

a)	do 31. prosince 2017 průběžnou hodnotící zprávu o provádění akcí a pokroku v plnění cílů národních programů;

b)	do 31. prosince 2023 zprávu o hodnocení ex post dopadu akcí v rámci národních programů.

2. Na základě zpráv podle odstavce 1 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů:

a)	do 30. června 2018 průběžnou hodnotící zprávu o provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení na úrovni Unie. Tato průběžná hodnotící zpráva rovněž obsahuje hodnocení přezkumu v polovině období v souladu s tímto nařízením a zvláštními nařízeními;

b)	do 30. června 2024 zprávu o hodnocení ex post účinků tohoto nařízení a zvláštních nařízení, jež bude vypracována po uzavření národních programů.

3. V hodnocení ex post posoudí Komise rovněž dopad zvláštních nařízení na rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, pokud jde o jejich přínos k dosažení těchto cílů:

a)	rozvoj společné kultury bezpečnosti na hranicích, spolupráce při vymáhání práva a řešení krizí;

b)	účinné řízení migračních toků směřujících do Unie;

c)	rozvoj společného evropského azylového systému;

d)	spravedlivé a rovné zacházení se státními příslušníky třetích zemí;

e)	solidarita a spolupráce mezi členskými státy při řešení otázek migrace a vnitřní bezpečnosti;

f)	společný přístup na úrovni Unie vůči třetím zemím v otázkách migrace a bezpečnosti.

4. Všechny hodnotící zprávy podle tohoto článku se zveřejní v plném znění kromě případů, kdy je přístup k informacím omezen z důvodu jejich důvěrné povahy, zejména pokud se týkají bezpečnosti, veřejného pořádku, trestního vyšetřování a ochrany osobních údajů.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 58

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 5, čl. 26 odst. 4, čl. 29 odst. 1, čl. 53 odst. 4 a čl. 55 odst. 4 je svěřena Komisi na dobu sedmi let od 21. května 2014. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto sedmiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o dobu tří let, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem tohoto sedmiletého období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 5, čl. 26 odst. 4, čl. 29 odst. 1, čl. 53 odst. 4 a čl. 55 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 5, čl. 26 odst. 4, čl. 29 odst. 1, čl. 53 odst. 4 a čl. 55 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 59

Postupy projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen Výbor pro Azylový, migrační a integrační fond a Fond pro vnitřní bezpečnost (dále jen „výbor“). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme, s výjimkou čl. 14 odst. 4, čl. 24 odst. 5, čl. 45 odst. 2, čl. 47 odst. 6 a čl. 53 odst. 5 tohoto nařízení.

Článek 60

Přezkum

Evropský parlament a Rada toto nařízení přezkoumají na základě návrhu Komise do 30. června 2020.

Článek 61

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 108.

(2) Úř. věst. C 277, 13.9.2012, s. 23.

(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(5) Rozhodnutí Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom ze dne 28. dubna 1999 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 20).

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(7) Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond, mění rozhodnutí Rady 2008/381/ES a zrušují rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES a č. 575/2007/ES a rozhodnutí Rady 2007/435/ES (viz strana 168 v tomto čísle Úředního věstníku).

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a zrušuje rozhodnutí Rady 2007/125/SVV (viz strana 93 v tomto čísle Úředního věstníku).

(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).

(11) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).

(12) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování EU (Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1).

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/143

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 515/2014

ze dne 16. dubna 2014,

kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz a zrušuje rozhodnutí č. 574/2007/ES

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cíle Unie zajistit vysokou úroveň bezpečnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva podle čl. 67 odst. 3 Smlouvy o fungování Unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) by mělo být dosaženo mimo jiné společnými opatřeními pro překračování vnitřních hranic osobami a ochranu na vnějších hranicích a společnou vízovou politiku, která mají být součástí konvergentního vícestupňového systému, který by měl umožnit výměnu údajů a získání úplných informací o situaci a jehož cílem je usnadnit legální cestování a boj proti nelegálnímu přistěhovalectví.

(2)

Unie musí přistupovat k vnitřním a vnějším aspektům řízení migrace a vnitřní bezpečnosti uceleněji, měla by vytvořit spojitost mezi bojem proti nelegálnímu přistěhovalectví a zvýšením bezpečnosti na vnějších hranicích Unie a také by měla lépe spolupracovat a vést dialog se třetími zeměmi při řešení nelegálního přistěhovalectví a podpoře legální migrace.

(3)

Je nezbytné vytvořit integrovaný přístup k otázkám vyplývajícím z migračních tlaků a žádostí o azyl a ke správě vnějších hranic Unie, přičemž je nutné, aby byly k dispozici dostatečné rozpočtové prostředky a podpůrné nástroje pro řešení mimořádných situací v duchu dodržování lidských práv a solidarity mezi všemi členskými státy se zřetelem na vnitrostátní odpovědnost a při jasném vymezení úkolů.

(4)

Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie (dále jen „strategie vnitřní bezpečnosti“), kterou Rada schválila v únoru 2010, tvoří sdílený program pro řešení těchto společných úkolů v oblasti bezpečnosti. Sdělení Komise z listopadu 2010 nazvané „Strategie vnitřní bezpečnosti EU: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ proměňuje zásady a pokyny strategie v konkrétní kroky tím, že stanovuje pět strategických cílů: zničit mezinárodní zločinecké sítě, předcházet terorismu a řešit radikalizaci a nábor, zvýšit pro občany a podniky úroveň bezpečnosti v kyberprostoru, posílit bezpečnost prostřednictvím správy hranic a zlepšit odolnost Evropy vůči krizím a katastrofám.

(5)

Podle strategie vnitřní bezpečnosti jsou svoboda, bezpečnost a spravedlnost cíle, které je třeba sledovat souběžně, přičemž bezpečnost by měla být v rámci snahy o dosažení svobody a spravedlnosti prosazována vždy v souladu se zásadami stanovenými ve Smlouvách, zásadami právního státu a závazky Unie v oblasti základních práv.

(6)

Klíčovými zásadami, kterými se provádění strategie vnitřní bezpečnosti řídí, by měly být solidarita mezi členskými státy, jasné rozdělení úkolů, respektování základních svobod a lidských práv a právního státu, silné zaměření na globální perspektivu a propojení s vnější bezpečností stejně jako plný soulad s cíli zahraniční politiky Unie, jak jsou stanoveny v článku 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).

(7)	Na podporu provádění strategie v oblasti vnitřní bezpečnosti a pro zajištění, aby mohla být skutečně uvedena do chodu, by měla být členským státům poskytnuta adekvátní finanční podpora formou zřízení Fondu pro vnitřní bezpečnost (dále jen „fond“).

(8)

Vzhledem k právním specifikům, jež se vážou k hlavě V Smlouvy o fungování EU, nelze z právního hlediska fond zřídit formou jediného finančního nástroje. Fond by měl být proto zřízen jako komplexní rámec pro finanční podporu Unie v oblasti vnitřní bezpečnosti, který bude obsahovat nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz (dále jen „nástroj“) zřízený tímto nařízením, jakož i nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 (4). Tento komplexní rámec by mělo doplňovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 (5), na které by toto nařízení mělo odkazovat, pokud jde o pravidla týkající se programování, finančního řízení, řízení a kontroly, účetní závěrky, uzavírání programů a podávání zpráv a hodnocení.

(9)

Nová dvoupilířová struktura financování v oblasti vnitřních záležitostí by měla přispívat ke zjednodušení, racionalizaci, konsolidaci a transparentnosti financování v této oblasti. Mělo by se usilovat o součinnost, soulad a doplňkovost s jinými fondy a programy, a to i za účelem přidělování finančních prostředků na společné cíle. Mělo by se nicméně zabránit překrývání různých nástrojů financování.

(10)	Fond by měl odrážet potřebu zvýšené flexibility a zjednodušení a současně splňovat požadavky v oblasti předvídatelnosti a zajišťovat spravedlivé a transparentní rozdělování zdrojů s cílem splnit obecné i konkrétní cíle stanovené v tomto nařízení.

(11)	Hlavní zásady, kterými se řídí provádění fondu, jsou účinnost opatření a kvalita výdajů. Fond by měl být dále prováděn co nejefektivnějším a uživatelsky nejvstřícnějším způsobem.

(12)	Fond by měl brát zvláštní ohled na ty členské státy, které jsou v důsledku své zeměpisné polohy neúměrně zatíženy migračními toky.

(13)	Solidarita a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a Unií jsou základními prvky společné politiky v oblasti správy vnějších hranic.

(14)

Fond by měl vyjadřovat solidaritu prostřednictvím finanční pomoci těm členským státům, které v plném rozsahu uplatňují schengenská ustanovení týkající se vnějších hranic, jakož i těm státům, které se na úplnou účast v schengenském systému připravují, a měl by být využíván členskými státy v zájmu společné politiky Unie v oblasti správy vnějších hranic.

(15)

Aby se přispělo k dosažení obecných cílů tohoto fondu, měly by členské státy zajistit, že se jejich národní programy zaměří na konkrétní cíle nástroje a že rozdělení zdrojů mezi jednotlivé cíle bude úměrné souvisejícím výzvám a potřebám a umožní splnění cílů. V případě, že se národní program některým z konkrétních cílů nezabývá nebo jsou přidělené zdroje nižší než minimální procentní podíly na některé cíle národních programů stanovené v tomto nařízení, měl by to daný členský stát v rámci programu odůvodnit.

(16)	Aby bylo možné výsledky dosažené tímto fondem měřit, je třeba stanovit společné ukazatele pro každý specifický cíl tohoto nástroje. Měření plnění specifických cílů prostřednictvím společných ukazatelů neznamená, že provádění akcí v návaznosti na tyto ukazatele bude povinné.

(17)

Účast určitého členského státu by neměla být souběžná s jeho účastí na některém dočasném finančním nástroji Unie, který podporuje přijímající členské státy mimo jiné při financování akcí na nových vnějších hranicích Unie v rámci provádění schengenského acquis týkajícího se hranic, víz a ochrany vnějších hranic.

(18)	Nástroj by měl být založen na procesu budování kapacit vytvořených za pomoci Fondu pro vnější hranice na období 2007–2013, který byl zřízen rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES (6), a měl by být rozšířen tak, aby zohledňoval nové události.

(19)

Při plnění úkolů na vnějších hranicích a konzulátech v souladu se schengenským acquis týkajícím se hranic a víz vykonávají členské státy v schengenském prostoru činnosti v zájmu všech ostatních členských států a jejich jménem, a tím vykonávají pro Unii veřejnou službu. Tento nástroj by měl přispívat na podporu nákladů na provoz souvisejících s politikou ochrany hranic a víz a umožnit členským státům, aby si udržovaly kapacity nezbytné pro tuto službu, kterou vykonávají pro všechny. Tato podpora spočívá v plné náhradě vybraných zvláštních nákladů souvisejících s cíli spadajícími do nástroje a měla by být nedílnou součástí národních programů.

(20)

Nástroj by měl doplňovat a posilovat činnosti prováděné za účelem rozvoje operativní spolupráce pod záštitou Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, zřízené nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (7) (dále jen „agentura Frontex“), včetně nových činností vyplývajících ze změn zavedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 (8), a tímto dále posílit solidaritu mezi těmi členskými státy, které provádějí kontrolu na vnějších hranicích v zájmu schengenského prostoru jako celku a jeho jménem. To mimo jiné znamená, že by členské státy měly při přípravě svých národních programů zohledňovat analytické nástroje a provozní a technické pokyny vytvořené agenturou Frontex i připravené školící osnovy, konkrétně společné hlavní osnovy pro školení příslušníků pohraniční stráže, včetně částí týkajících se základních práv a přístupu k mezinárodní ochraně. V zájmu rozvoje doplňkovosti mezi posláním agentury Frontex a povinnostmi členských států, pokud jde o ochranu a ostrahu vnějších hranic, i pro zajištění soudržnosti a předcházení neúčinnosti v oblasti nákladů by Komise měla agenturu Frontex konzultovat ohledně návrhů národních programů předkládaných členskými státy, a to zejména pokud jde o činnosti financované z operační podpory.

(21)	Tento nástroj by měl být proveden tak, aby byla plně respektována práva a zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie a mezinárodní závazky Unie a aniž je dotčeno uplatňování zvláštních ustanovení o právu na azyl a mezinárodní ochranu.

(22)

Pro posílení prostoru svobody, bezpečnosti a práva je zásadní jednotná a vysoce kvalitní ochrana vnějších hranic. V souladu se společnými standardy Unie by měl tento nástroj podporovat opatření související se správou vnějších hranic, měl by být uplatňován v souladu se čtyřstupňovým modelem ochrany, který zahrnuje opatření ve třetích zemích, spolupráci se sousedními zeměmi, opatření na ochranu hranic a kontrolní opatření v oblasti volného pohybu s cílem předcházet nelegálnímu přistěhovalectví a přeshraniční trestné činnosti v schengenském prostoru.

(23)

Podle článku 3 Smlouvy o EU by měl nástroj podporovat činnosti zaměřující se na zajišťování ochrany dětí, které by na vnějších hranicích mohly utrpět újmu. Členské státy by při provádění akcí zaměřených na identifikaci, okamžitou pomoc a předávání útvarům pro ochranu měly pokud možno věnovat zvláštní pozornost zejména zranitelným osobám, zejména dětem a nezletilým osobám bez doprovodu.

(24)

K zajištění jednotné a vysoce kvalitní ochrany vnějších hranic a k usnadnění legálního cestování přes vnější hranice v rámci strategie vnitřní bezpečnosti by měl nástroj přispívat k rozvoji společného evropského systému integrované správy hranic. Tento systém zahrnuje veškerá opatření související s politikou, právními předpisy, systematickou spoluprací, sdílením zátěže, vyhodnocováním konkrétní situace a měnících se tras nelegálních migračních toků, zaměstnanci, vybavením a technologií přijatá na různých úrovních příslušnými orgány členských států jednajícími ve spolupráci s agenturou Frontex, třetími zeměmi a případně s ostatními subjekty, jako jsou zejména Europol a Agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů, a využívá mimo jiné čtyřstupňový model ochrany hranic a integrovanou analýzu rizik Unie.

(25)

V souladu s protokolem č. 5 k aktu o přistoupení z roku 2003 o pozemním průjezdu osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace by se z nástroje měly uhradit veškeré dodatečné náklady vynaložené při provádění zvláštních ustanovení acquis Unie přijatých pro tento průjezd, tj. nařízení Rady (ES) č. 693/2003 (9) a nařízení Rady (ES) č. 694/2003 (10). Potřeba nepřetržité finanční podpory za ušlé poplatky by však měla záviset na platném vízovém režimu Unie s Ruskou federací.

(26)

Nástroj by měl obsahovat podporu vnitrostátních opatření a spolupráce mezi členskými státy v oblasti vízové politiky a jiné činnosti probíhající ve fázi, která předchází ochraně vnějších hranic, a měl by v plné míře při tom využívat vízový informační systém (VIS). Účinné řízení činností organizovaných službami členských států ve třetích zemích je v zájmu společné vízové politiky jakožto součásti vícestupňového systému zaměřeného na usnadnění legálního cestování a na boj proti nelegálnímu přistěhovalectví v Unii a je nedílnou součástí společného integrovaného systému správy hranic.

(27)	Kromě toho by měl nástroj podporovat opatření na území zemí schengenského prostoru, která jsou součástí rozvoje společného integrovaného systému správy hranic, jenž posiluje celkové fungování schengenského prostoru.

(28)

Nástroj by měl rovněž podporovat rozvoj systémů informační technologie Evropské unie založených na stávajících nebo nových systémech informačních technologií, díky čemuž by byly členské státy vybaveny nástroji pro efektivnější řízení pohybu státních příslušníků třetích zemí přes hranice a byla by zajištěna lepší identifikace a ověření totožnosti cestujících, čímž by se zjednodušilo cestování a zvýšila bezpečnost hranic. Za tímto účelem by měl být zřízen program v souladu se strategií řízení informací pro vnitřní bezpečnost EU, jehož cílem je pokrýt náklady na rozvoj součástí takových systémů jak na centrální, tak na vnitrostátní úrovni, které zajišťují technický soulad, interoperabilitu s ostatními informačními systémy Unie, úspory nákladů a hladký průběh provádění v členských státech. Systémy informačních technologií financované podle tohoto nařízení by měly být v souladu se základními právy, včetně ochrany osobních údajů.

(29)	Členské státy by měly poskytnout nezbytné finanční prostředky pro Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 (11), aby bylo zajištěno jeho správné fungování.

(30)	Pro okamžité řešení nepředpokládaného migračního tlaku a rizik pro bezpečnost hranic by mělo být možné poskytnout mimořádnou pomoc v souladu s rámcem stanoveným v nařízení (EU) č. 514/2014.

(31)

Navíc v zájmu posílené solidarity v schengenském prostoru jako celku by v případech, kdy jsou zjištěny nedostatky či případná rizika, a to zejména v důsledku schengenského hodnocení, měly členské státy záležitost příslušným způsobem sledovat za pomocí zdrojů v rámci svých národních programů podle priority, případně jako doplněk opatření mimořádné pomoci.

(32)

Pro posílení solidarity a sdílení odpovědnosti by měly být členské státy vyzývány, aby využily část zdrojů dostupných v rámci národních programů na zvláštní priority definované Unií, jako například nákup technického vybavení pro potřeby agentury Frontex a rozvoj konzulární spolupráce pro Unii. Je nutné zajistit co největší dopad financování Unie tím, že budou uvolněny a shromážděny veřejné a soukromé finanční zdroje a bude využito jejich pákového účinku. Měla by být zajištěna maximální transparentnost, odpovědnost a demokratická kontrola inovativních finančních nástrojů a mechanismů, do nichž je zapojen rozpočet Unie.

(33)

Aby bylo zajištěno uplatňování schengenského acquis v celém schengenském prostoru, mělo by být provádění nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 (12) podporováno také tímto nástrojem, který je nezbytný pro podporu uplatňování politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva zajišťujícím vysokou úroveň ochrany vnějších hranic a neprovádění hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru.

(34)

Vzhledem ke zkušenostem získaným v případě Fondu pro vnější hranice a rozvoji systémů SIS II a VIS se považuje za vhodné, aby byl umožněn určitý stupeň flexibility týkající se případných převodů zdrojů mezi různými prostředky provádění cílů nástroje, aniž by byla ovlivněna zásada zajistit od počátku kritickou míru a finanční stabilitu pro programy a operační podporu pro členské státy a aniž by byl dotčen dohled Evropského parlamentu a Rady.

(35)

Ve stejném smyslu by měl být rozšířen rozsah akcí a zvýšeny stropy zdrojů, které má Unie stále k dispozici (dále jen „akce Unie“) s cílem posílit kapacity Unie při provádění různých činností v daném rozpočtovém roce týkajících se správy vnějších hranic a společné vízové politiky v zájmu Unie jako celku, a to v případě potřeby. Mezi takové akce Unie patří studie a pilotní projekty na podporu správy vnějších hranic a společné vízové politiky a jejich uplatňování, odborná příprava příslušníků pohraniční stráže v oblasti ochrany lidských práv, opatření či ujednání v třetích zemích, která se zabývají migračními tlaky z těchto zemí v zájmu optimálního řízení migračních toků do Unie a efektivní organizace souvisejících úkolů na vnějších hranicích a konzulátech.

(36)

Opatření ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím podporovaná nástrojem by měla být přijímána v součinnosti a souladu s ostatními akcemi mimo Unii, která získávají podporu prostřednictvím zeměpisných a tematických nástrojů vnější pomoci Unie. Při provádění těchto akcí by se mělo zejména dbát na plný soulad se zásadami a obecnými cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, jež se k dané zemi či regionu vážou. Neměla by být určena na podporu akcí přímo orientovaných na rozvoj a v případě potřeby by měla doplňovat finanční pomoc poskytovanou prostřednictvím nástrojů vnější pomoci. Rovněž bude zajištěn soulad s humanitární politikou Unie, zejména pokud jde o mimořádná opatření.

(37)

Financování z rozpočtu Unie by se mělo zaměřit na činnosti, kde může příspěvek Unie vytvářet přidanou hodnotu ve srovnání s akcemi na úrovni samotných členských států. Vzhledem k tomu, že Evropská unie má lepší postavení než členské státy k poskytnutí rámce pro vyjádření solidarity Unie při ochraně hranic, vízové politiky a řízení migračních toků a k poskytnutí platformy pro vývoj společných systémů informačních technologií na podporu těchto politik, finanční podpora poskytovaná podle tohoto nařízení přispěje zejména k posilování kapacit v těchto oblastech na vnitrostátní i unijní úrovni.

(38)

Toto nařízení by mělo stanovit přidělení základních částek jednotlivým členským státům. Základní částka pro každý členský stát by měla být vypočtena na základě finančních přídělů z Fondu pro vnější hranice pro jednotlivé členské státy v letech 2010–2012 a vydělením výsledné částky celkovou výší prostředků, které jsou k dispozici pro sdílené řízení na tyto tři roky. Výpočty byly provedeny v souladu s kritérii pro rozdělování stanovenými v rozhodnutí č. 574/2007/ES.

(39)

(40)

Pro doplnění nebo změnu ustanovení tohoto nařízení týkajících se vymezení specifických akcí v rámci národních programů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(41)	Při uplatňování tohoto nařízení, včetně přípravy aktů v přenesené pravomoci, by Komise měla konzultovat odborníky ze všech členských států.

(42)	Za účelem zajištění jednotného, účinného a včasného uplatňování ustanovení o operační podpoře stanovené tímto nařízením by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (13).

(43)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit solidaritu a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a Unií při správě vnějších hranic a v rámci vízové politiky, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(44)	Rozhodnutí č. 574/2007/ES by mělo být zrušeno za podmínek stanovených v přechodných ustanoveních tohoto nařízení.

(45)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (14), která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (15).

(46)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (16), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A a B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (17).

(47)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (18), která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (19).

(48)

V souladu s článkem 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení není pro ně závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že tento návrh navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 tohoto Protokolu do šesti měsíců od přijetí tohoto nařízení Radou, zda toto nařízení je provede ve svém vnitrostátním právu.

(49)	Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (20). Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(50)	Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (21). Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(51)	Je vhodné uvést do souladu dobu použitelnosti tohoto nařízení s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (22). Proto by se mělo toto nařízení použít ode dne 1. ledna 2014,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1. Tímto nařízením se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost (dále jen „fond“) zřizuje nástroj pro finanční podporu správy vnějších hranic a společné vízové politiky (dále jen „nástroj“).

Společně s nařízením (EU) 513/2014 se tímto nařízením zřizuje fond na období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

2. Toto nařízení stanoví:

a)	cíle finanční podpory a způsobilé akce;

b)	obecný rámec k provádění způsobilých akcí;

c)	zdroje dostupné v rámci tohoto nástroje od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 a jejich rozdělování;

d)	účel a oblast působnosti různých zvláštních prostředků, kterými se financují výdaje na správu vnějších hranic a společnou vízovou politiku.

3. Tímto nařízením se upravuje uplatňování pravidel stanovených v nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

„vnějšími hranicemi“ se rozumí pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic, námořní hranice a letiště, říční přístavy, námořní přístavy a jezerní přístavy členských států, na které se vztahují právní předpisy Unie o překračování vnějších hranic, bez ohledu na to, zda se jedná o dočasné hranice či nikoli;

„společnými standardy Unie“ se rozumí uplatňování operativních opatření společným a nefragmentárním způsobem s cílem dosáhnout vysoké a jednotné úrovně bezpečnosti v oblasti ochrany hranic a víz v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 (23), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 (24), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 (25), nařízením (ES) č. 2007/2004, nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 (26), schengenským katalogem pro ochranu vnějších hranic, praktickou příručkou pro příslušníky pohraniční stráže, příručkou o vízech, praktickou příručkou o uplatňování a řízení systému Eurosur a všemi dalšími nařízeními a pokyny, které budou přijaty na úrovni Unie a budou se vztahovat na ochranu hranic a víza;

„dočasnými vnějšími hranicemi“ se rozumí:

společná hranice mezi členským státem, který v plném rozsahu provádí schengenské acquis, a členským státem, který je povinen toto acquis v plném rozsahu uplatňovat v souladu se svým aktem o přistoupení, pro nějž však příslušné rozhodnutí Rady, které ho zmocňuje toto acquis plně uplatňovat, zatím nevstoupilo v platnost,

ii)	společná hranice mezi dvěma členskými státy, které jsou povinny uplatňovat schengenské acquis v plném rozsahu v souladu se svými akty o přistoupení, pro něž však příslušné rozhodnutí Rady, které je zmocňuje toto acquis plně uplatňovat, zatím nevstoupilo v platnost;

d)	„hraničním přechodem“ se rozumí jakýkoliv přechod určený příslušnými orgány pro překračování vnějších hranic, oznámený v souladu s čl. 34 odst. 2 nařízení (ES) č. 562/2006;

e)	„schengenským hodnotícím a monitorovacím mechanismem“ se rozumí ověření správného uplatňování schengenského acquis, jak stanoví nařízení (EU) č. 1053/2013;

„mimořádnou situací“ se rozumí situace vyvolaná naléhavými a výjimečnými okolnostmi, kdy velký či nepřiměřený počet státních příslušníků třetích zemí překročí vnější hranice jednoho nebo více členských států nebo se očekává, že je překročí, nebo jakákoli jiná řádně odůvodněná naléhavá situace, která vyžaduje okamžité přijetí opatření na vnějších hranicích;

g)	„úsekem vnějších hranic“ se rozumí vnější pozemní či námořní hranice členského státu, definovaná ve vnitrostátním právu nebo stanovená národním koordinačním centrem či jiným příslušným vnitrostátním orgánem pro účely provádění nařízení (EU) č. 1052/2013, nebo část této hranice.

Článek 3

Cíle

1. Obecným cílem nástroje je přispět k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti v Evropské unii a usnadnit legální cestování prostřednictvím jednotné a vysoké úrovně ochrany vnějších hranic a účinným zpracováváním schengenských víz v souladu se závazky Unie v oblasti základních svobod a lidských práv.

2. V rámci obecného cíle stanoveného v odstavci 1 nástroj přispívá v souladu s prioritami obsaženými v příslušných unijních strategiích, programech, posouzeních hrozeb a posouzeních rizik k plnění následujících konkrétních cílů:

a)	podporovat společnou vízovou politiku, která má usnadňovat legální cestování, poskytovat žadatelům o víza vysoce kvalitní služby, zajišťovat rovné zacházení se státními příslušníky třetích zemí a řešit nelegální přistěhovalectví;

podporovat integrovanou správu hranic, včetně podpory další harmonizace opatření souvisejících se správou hranic v souladu se společnými standardy Unie a prostřednictvím sdílení informací mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a agenturou Frontex, aby byla zajištěna jednotná a vysoká úroveň ochrany a zabezpečení vnějších hranic na jedné straně, včetně řešení nelegálního přistěhovalectví, a plynulý přechod přes vnější hranice v souladu s schengenským acquis na straně druhé, přičemž bude zajištěna dostupnost mezinárodní ochrany pro osoby, které ji potřebují, v souladu se závazky, které členské státy přijaly v oblasti lidských práv, včetně zásady nenavracení.

Dosažení specifických cílů tohoto nástroje se hodnotí v souladu s čl. 55 odst. 2 nařízení (EU) č. 514/2014 podle společných ukazatelů, které jsou stanoveny v příloze IV tohoto nařízení a ukazatelů pro konkrétní programy zahrnutých v národních programech.

3. Pro dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 nástroj přispěje k následujícím operačním cílům:

a)	podpora rozvoje provádění a prosazování politik s cílem zajistit neprovádění kontrol osob bez ohledu na jejich státní příslušnost při překračování vnitřních hranic a provádění kontrol osob a efektivní monitorování překračování vnějších hranic;

postupné zavádění systému integrované správy vnějších hranic založeného na solidaritě a odpovědnosti, zejména prostřednictvím:

i)	posilování systémů kontrol a ostrahy na vnějších hranicích a meziagenturní spolupráce mezi pohraničními, celními, migračními, azylovými a donucovacími orgány členských států na vnějších hranicích, včetně námořních hranic,

ii)	opatření na území souvisejících se správou vnějších hranic a nezbytných stěžejních opatření týkajících se bezpečnosti dokumentů, zjišťování a ověřování totožnosti a interoperability získaného technického vybavení,

iii)	jakýchkoli opatření přispívajících rovněž k předcházení přeshraniční trestné činnosti na vnějších hranicích související s pohybem osob, včetně obchodu s lidmi a převaděčství, a k potírání této trestné činnosti;

c)	podpora rozvoje a provádění společné politiky týkající se víz a jiných krátkodobých povolení k pobytu a různých forem konzulární spolupráce za účelem zajištění lepšího konzulárního pokrytí a harmonizovaných postupů při vydávání víz;

d)	zřizování a provozování systémů informačních technologií, jejich komunikační infrastruktury a vybavení podporujícího společnou vízovou politiku, hraniční kontroly a ostrahu hranic na vnější hranici a plné dodržování práva na ochranu osobních údajů;

e)	zlepšení informovanosti o situaci na vnějších hranicích a schopnosti členských států reagovat;

f)	zajišťování účinného a jednotného uplatňování acquis Unie týkajícího se hranic a víz, včetně účinného fungování schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu;

posilování akcí členských států přispívajících ke zlepšení spolupráce mezi členskými státy působícími ve třetích zemích v souvislosti s toky státních příslušníků třetích zemí na území členských států, včetně předcházení nelegálnímu přistěhovalectví a jeho řešení, jakož i spolupráce s třetími zeměmi v tomto ohledu a v naprostém souladu s cíli a zásadami vnější činnosti Unie a její humanitární politiky.

4. Akce financované z nástroje musí být prováděny v plném souladu se základními právy a s ohledem na lidskou důstojnost. Akce musí být v souladu zejména s ustanoveními Listiny základních práv Evropské unie, unijními právními předpisy na ochranu údajů, Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), zásadou spravedlivého zacházení se státními příslušníky třetích zemí, právem na azyl a na mezinárodní ochranu, zásadou nenavracení a mezinárodními závazky Unie a členských států vyplývajícími z mezinárodních nástrojů, jejichž jsou signatáři, například Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967.

Členské státy by pokud možno měly věnovat zvláštní pozornost zejména provádění akcí zaměřených na identifikaci, okamžitou pomoc a předávání zranitelných osob, zejména dětí a nezletilých osob bez doprovodu, útvarům zajišťujícím jejich ochranu.

5. Při provádění akcí financovaných podle nástroje, které souvisejí s ostrahou námořní hranice, by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost svým povinnostem poskytnout pomoc ohroženým osobám, které vyplývají z mezinárodního námořního práva. V tomto ohledu mohou být využívány vybavení a systémy financované z nástroje k pátracím a záchranným akcím, k nimž může dojít při realizaci opatření na ostrahu hranic na moři, s cílem přispět k zajištění ochrany a záchraně životů migrantů.

6. Nástroj přispívá k financování technické pomoci z podnětu členských států a Komise.

Článek 4

Způsobilé akce

1. V rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a s ohledem na sjednané závěry politického dialogu v souladu s článkem 13 nařízení (EU) č. 514/2014 a v souladu s cíli národních programů uvedenými v článku 9 tohoto nařízení jsou prostřednictvím tohoto nástroje podporovány akce v členských státech nebo akce jimi prováděné, a to zejména:

a)	infrastruktury, budovy a systémy nezbytné na hraničních přechodech a pro ostrahu prostoru mezi hraničními přechody za účelem předcházení a boje proti nedovolenému překračování hranic, nelegálnímu přistěhovalectví a přeshraniční trestné činnosti a zajištění plynulých toků cestujících;

b)	operativní vybavení, dopravní prostředky a komunikační systémy nezbytné pro účinnou a bezpečnou ochranu hranic a odhalování osob;

c)	systémy informačních a komunikačních technologií pro účinné řízení migračních toků přes hranice, včetně investic do stávajících a budoucích systémů;

d)	infrastruktura, budovy, systémy komunikačních a informačních technologií a operativní vybavení nezbytné pro zpracovávání žádostí o víza a konzulární spolupráci, jakož i další akce zaměřené na zlepšení kvality služeb pro žadatele o vízum;

odborná příprava týkající se používání vybavení a systémů uvedených v písm. b), c) a d) a prosazování norem řízení kvality a odborná příprava příslušníků pohraniční stráže, v případě potřeby v třetích zemích, týkající se provádění jejich úkolů v oblasti ostrahy, poradenství a kontroly v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, včetně identifikace obětí obchodování s lidmi a převaděčství;

f)	vysílání styčných úředníků v oblasti přistěhovalectví a poradců pro doklady do třetích zemí a výměna a vysílání příslušníků pohraniční stráže mezi členskými státy navzájem nebo mezi členským státem a třetí zemí;

studie, odborná příprava, pilotní projekty a další akce, jejichž prostřednictvím bude postupně vytvořen systém integrované správy vnějších hranic, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 3, včetně akcí zaměřených na posílení meziagenturní spolupráce jak v jednotlivých členských státech, tak mezi členskými státy navzájem, a akcí týkajících se interoperability a harmonizace systémů správy hranic;

h)	studie, pilotní projekty a akce zaměřené na provádění doporučení, operativní standardy a osvědčené postupy vyplývající z operativní spolupráce mezi členskými státy a agenturami Unie.

2. V rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu v souladu s článkem 13 nařízení (EU) č. 514/2014 a v souladu s cíli národních programů uvedenými v článku 9 tohoto nařízení jsou prostřednictvím nástroje podporovány akce ve vztahu ke třetím zemím, a to zejména:

a)	informační systémy, nástroje nebo vybavení pro sdílení informací mezi členskými státy a třetími zeměmi;

b)	akce týkající se operační spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně společných operací;

c)	projekty ve třetích zemích, jejichž cílem je zlepšit systémy ostrahy, a zajistit tak spolupráci s Eurosur;

d)	studie, semináře, pracovní setkání, konference, odborná příprava, vybavení a pilotní projekty na poskytování ad hoc technických a operativních znalostí třetím zemím;

e)	studie, semináře, pracovní setkání, konference, odborná příprava, vybavení a pilotní projekty provádějící zvláštní doporučení, operativní standardy a osvědčené postupy vyplývající z operativní spolupráce mezi členskými státy a agenturami Unie v třetích zemích.

Komise a členské státy spolu s Evropskou službou pro vnější činnost zajišťují koordinaci akcí ve třetích zemích a ve vztahu ke třetím zemím, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 5 nařízení (EU) č. 514/2014.

3. Akce uvedené v odst. 1 písm. a) nejsou na dočasných vnějších hranicích způsobilé.

4. Akce související s dočasným a výjimečným znovuzavedením ochrany vnitřních hranic podle Schengenského hraničního kodexu nejsou způsobilé.

5. Akce, jejichž výlučným cílem nebo dopadem je kontrola zboží, nejsou způsobilé.

KAPITOLA II

FINANČNÍ A PROVÁDĚCÍ RÁMEC

Článek 5

Celkové zdroje a provádění

1. Celkové zdroje na provádění tohoto nástroje činí 2 760 milionů EUR v současných cenách.

2. Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3. Celkové zdroje jsou čerpány těmito způsoby:

a)	v rámci národních programů podle článků 9 a 12;

b)	v rámci operační podpory, která je součástí, národních programů a za podmínek stanovených v článku 10;

c)	v rámci zvláštního režimu průjezdu podle článku 11;

d)	v rámci akcí Unie podle článku 13;

e)	v rámci mimořádné pomoci podle článku 14;

f)	v rámci provádění programu pro zřizování systémů informačních technologií na podporu řízení migračních toků přes vnější hranice za podmínek stanovených v článku 15;

g)	v rámci technické pomoci podle článku 16.

4. Rozpočet přidělený v rámci tohoto nástroje na akce Unie uvedené v článku 13 tohoto nařízení, na mimořádnou pomoc podle článku 14 tohoto nařízení a na technickou pomoc podle čl. 16 odst. 1 tohoto nařízení je plněn v rámci přímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (27) a případně v rámci nepřímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. c) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Rozpočet přidělený národním programům uvedeným v článku 9, na operační podporu uvedenou v článku 10 a fungování zvláštního režimu průjezdu uvedeného v článku 11 je plněn v rámci sdíleného řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. b) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Rozpočet přidělený zemím zapojeným do provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis uvedeným v odstavci 7 tohoto článku je plněn v rámci nepřímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. c) bod i) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Způsoby plnění rozpočtu pro program týkající se vývoje systémů informačních technologií založených na stávajících nebo nových systémech informačních technologií jsou stanoveny v příslušných právních předpisech Unie s výhradou jejich přijetí.

5. Celkové zdroje se použijí takto:

a)	1 551 milionů EUR na národní programy členských států;

791 milionů EUR na vývoj systémů informačních technologií založených na stávajících nebo nových systémech na podporu řízení migračních toků přes vnější hranice Unie, s výhradou přijetí příslušných právních předpisů Unie.

Pokud tato částka není přidělena nebo vynaložena, Komise ji formou aktu v přenesené pravomoci podle článku 17 přidělí na jednu nebo více činností uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b) a c) a písmeně d) tohoto odstavce. V tomto aktu v přenesené pravomoci se posoudí stav vývoje příslušných systémů informačních technologií včetně plnění rozpočtu a částek, které se podle očekávání nepodaří vynaložit. Toto přidělení lze provést po přijetí příslušných právních aktů nebo při přezkumu v polovině období podle článku 8;

c)	154 milionů EUR na zvláštní režim průjezdu;

d)	264 milionů EUR na akce Unie, mimořádnou pomoc a technickou pomoc z podnětu Komise, přičemž se na akce Unie použije alespoň 30 % této částky.

6. Společně s celkovými zdroji stanovenými pro nařízení (EU) č. 513/2014 představují globální zdroje, jež jsou k dispozici pro tento nástroj, jak stanoví odstavec 1, finanční krytí pro fond a představují pro Evropský parlament a Radu během ročního rozpočtového procesu hlavní referenční částku ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 2. prosince 2013 o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (28).

7. Země zapojené do provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis se účastní nástroje v souladu s tímto nařízením.

Budou uzavřena ujednání týkající se finančních příspěvků placených těmito zeměmi do tohoto nástroje a doplňková pravidla nezbytná pro takovou účast, včetně ustanovení na zajištění ochrany finančních zájmů Unie a pravomoci auditu Účetního dvora.

Finanční příspěvky z těchto zemí se připočtou k celkovým zdrojům dostupným z rozpočtu Unie, jak stanoví odstavec 1.

Článek 6

Zdroje na způsobilé akce v členských státech

1. 1 551 milionů EUR je přiděleno členským státům orientačně takto:

a)	1 276 milionů EUR tak, jak je uvedeno v příloze I;

b)	147 milionů EUR na základě výsledků mechanismu uvedeného v článku 7;

v rámci přezkumu v polovině období uvedeného v článku 8 a pro období počínaje rozpočtovým rokem 2018 je přiděleno 128 milionů EUR, což je zbývající část dostupných prostředků v rámci tohoto článku nebo jiná částka, jak je stanoveno podle odstavce 4, na základě výsledků analýzy rizik a přezkumu v polovině období.

2. Každý členský stát přidělí základní částky pro národní programy uvedené v příloze I takto:

a)	alespoň 10 % na akce v souvislosti s čl. 9 odst. 2 písm. a);

b)	alespoň 25 % na akce v souvislosti s čl. 9 odst. 2 písm. b);

c)	alespoň 5 % na akce v souvislosti s čl. 9 odst. 2 písm. c), d), e) a f).

Členské státy se mohou od těchto minimálních procentních podílů odchýlit, pokud je v daném národním programu podáno vysvětlení, z jakého důvodu při přidělení zdrojů v nižší než minimální míře není ohroženo dosažení příslušného cíle. Toto vysvětlení posoudí Komise v rámci schvalování národních programů podle čl. 9 odst. 2.

3. Členské státy poskytnou nezbytné prostředky pro Eurosur s cílem zajistit jeho řádné fungování.

4. Pro náležité plnění cílů nástroje v případě nepředpokládaných nebo nových okolností nebo pro zajištění účinného použití finančních prostředků dostupných v rámci nástroje je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, pokud jde o úpravu orientační částky stanovené v odst. 1 písm. c) tohoto článku.

5. Členské státy, které přistoupí k Unii v období 2012–2020, nemohou využívat výhod plynoucích z příspěvků na národní programy v rámci tohoto nástroje, dokud budou moci čerpat z dočasného nástroje Unie, ze kterého získávají podporu přijímající členské státy na financování akcí na nových vnějších hranicích v rámci provádění schengenského acquis týkajícího se hranic, víz a ochrany vnějších hranic.

Článek 7

Zdroje na specifické akce

1. Členské státy mohou mimo své příděly vypočtené v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) získat další částku za předpokladu, že je jako taková označena v národním programu a je použita pro dosažení specifických akcí uvedených v příloze II.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, pokud jde o přepracování specifických akcí uvedených v příloze II, je-li to vhodné, například v rámci přezkumu v polovině období. V závislosti na dostupných zdrojích a na základě nových specifických akcí mohou členské státy obdržet další částku, podle odstavce 1 tohoto článku.

3. Další částka v rámci tohoto článku se přidělí dotčeným členským státům v příslušném rozhodnutí o financování, kterým se schvaluje nebo pozměňuje jejich národní program postupem stanoveným v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 8

Zdroje v rámci přezkumu v polovině období

1. Pro přidělení částky uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c) Komise do 1. června 2017 přihlédne k zatížení členských států při správě hranic, včetně pátracích a záchranných činností, k nimž může dojít při operacích na ostrahu hranic na moři, a hodnotících zpráv vypracovaných v rámci schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu a k úrovním ohrožení, na vnějších hranicích na období 2017–2020 a k faktorům, které měly vliv bezpečnost na vnějších hranicích v období 2014–2016. Uvedená částka se rozděluje mezi členské státy na základě vážení těchto kategorií hranic při zohlednění odstavce 6 tohoto článku:

a)	45 % pro vnější námořní hranice;

b)	38 % pro vnější pozemní hranice;

c)	17 % pro letiště.

2. Pro vnější námořní a pozemní hranice se při výpočtu částky vychází z délky úseků vnější hranice vynásobené úrovní ohrožení (minimální, běžné, střední, vysoká) pro každý úsek hranice, a to tímto způsobem:

a)	koeficient 0,5 pro minimální ohrožení;

b)	koeficient 1 pro běžné ohrožení;

c)	koeficient 3 pro střední ohrožení;

d)	koeficient 5 pro vysoké ohrožení.

3. V případě letišť se příspěvek pro každý členský stát stanoví následovně:

a)	50 % na základě počtu osob překračujících vnější hranice;

b)	50 % na základě počtu státních příslušníků třetích zemí, jimž byl na vnější hranici odepřen vstup.

4. V souladu se zprávou o analýze rizik vypracovanou agenturou Frontex a ve spolupráci s touto agenturou, případně s dalšími agenturami Unie, Komise určí úrovně ohrožení pro každý úsek vnější hranice členských států na období 2017–2020. Úrovně ohrožení se stanoví na základě těchto faktorů:

a)	zátěž v důsledku správy hranic na vnějších hranicích;

b)	faktory, které ovlivnily bezpečnost na vnějších hranicích členských států v období 2014–2016;

c)	změny politik Unie, například vízové politiky;

d)	možné budoucí trendy migračních toků a rizika nelegálních činností v souvislosti s nedovoleným překračováním vnějších hranic osobami a

e)	pravděpodobné změny v politické, hospodářské a sociální oblasti ve třetích zemích, zejména pak v sousedních zemích.

Komise má povinnost před vydáním zprávy, ve které se stanoví úrovně ohrožení, uspořádat s členskými státy výměnu názorů.

5. Pro účely rozdělení zdrojů podle odstavce 1:

se zohlední demarkační linie mezi územími uvedenými v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 866/2004 (29), a to i přesto, že se nejedná o vnější pozemní hranici, pokud se zůstává použitelný článek 1 protokolu č. 10 týkajícího se Kypru k aktu o přistoupení z roku 2003; nezohledňuje se však délka námořní hranice, která se nachází severně od této linie;

se výrazem „vnější námořní hranice“ rozumí vnější hranice pobřežního moře členských států v souladu s vymezením podle článků 4 až 16 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu. V případech, kdy je k zamezení nepovoleného překračování hranic třeba rozsáhlých pravidelných operací, se však tímto výrazem rozumí vnější hranice oblastí s vysokým rizikem. Tyto vnější hranice se určí s ohledem na příslušné údaje týkající se těchto operací v letech 2014–2016 poskytnuté dotčenými členskými státy.

6. Navíc v návaznosti na výzvu Komise učiněnou do 1. června 2017 mohou členské státy obdržet další příspěvek za předpokladu, že je jako takový označen v národním programu a bude použit na dosažení specifických akcí, které budou stanoveny s ohledem na priority Unie v danou dobu.

7. Další částky v rámci tohoto článku se přidělí dotčeným členským státům v příslušném rozhodnutí o financování, kterým se schvaluje nebo pozměňuje jejich národní program postupem stanoveným v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 9

Národní programy

1. Národní programy, které mají být vypracovány s přihlédnutím k výsledku politického dialogu uvedeného v článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014 v rámci nástroje, a ty, které mají být vypracovány podle nařízení (EU) č. 513/2014, jsou předloženy Komisi jako jediný národní program pro fond v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

2. V rámci národních programů, které má Komise posoudit a schválit podle článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014, členské státy v rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a s přihlédnutím k výsledku politického dialogu uvedeného v článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014 sledují především tyto cíle:

a)	vytvořit evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) v souladu s právem a pokyny Unie;

podporovat a rozšiřovat stávající kapacitu na národní úrovni ve vízové politice a při správě vnějších hranic, jakož i podporovat a rozšiřovat opatření v rámci oblasti volného pohybu v souvislosti se správou vnějších hranic, s ohledem zejména na nové technologie, vývoj nebo normy pro řízení migračních toků;

podporovat další rozvoj řízení migračních toků konzulárními a jinými službami členského státu v třetích zemích, například vytvořením mechanismu konzulární spolupráce, s cílem usnadnit zákonné cestování v souladu s právem Unie či právem příslušného členského státu a zabránit nelegálnímu přistěhovalectví do Unie;

d)	posilovat integrovanou správu hranic testováním a zaváděním nových nástrojů, interoperabilních systémů a pracovních metod, jejichž cílem je zlepšit výměnu informací v rámci členského státu nebo zlepšit spolupráci mezi agenturami;

e)	rozvíjet projekty, jejichž cílem bude zajistit jednotnou a vysokou úroveň ochrany vnější hranice v souladu se společnými standardy Unie a jež budou zaměřeny na zvýšenou interoperabilitu systémů správy hranic mezi členskými státy;

f)	podporovat po konzultaci s agenturou Frontex akce zaměřené na podporu další harmonizace správy hranic a zejména technologických prostředků v souladu se společnými standardy Unie;

g)	zajišťovat správné a jednotné uplatňování acquis Unie týkající se víz a ochrany hranic v důsledku nedostatků zjištěných na úrovni Unie a potvrzených výsledky zjištěnými v rámci schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu;

h)	budovat kapacitu pro řešení budoucích problémů, včetně současných i budoucích hrozeb a tlaků na vnějších hranicích zejména s ohledem na analýzu vypracovanou příslušnými agenturami Unie.

3. Při plnění cílů uvedených v odstavci 2 mohou členské státy poskytnout podporu akcím v rámci svých národních programů prováděným ve třetích zemích a v souvislosti se třetími zeměmi, včetně sdílení informací a operativní spolupráce.

4. Aby se vzájemně doplňovaly poslání agentury Frontex a povinnosti členských států, pokud jde o ochranu a ostrahu vnějších hranic, i pro zajištění konzistentnosti a předcházení neefektivnímu vynakládání nákladů, konzultuje Komise s agenturou Frontex návrhy národních programů, zejména ohledně činností financovaných z operační podpory.

Článek 10

Operační podpora v rámci národních programů členských států

1. Členský stát může využít až 40 % částky přidělené v rámci nástroje na svůj národní program na financování operační podpory pro veřejné orgány odpovědné za plnění úkolů a služeb, které představují pro Unii veřejnou službu.

2. Operační podpora je poskytována, pokud dotčený členský stát splní následující podmínky:

a)	dodržuje acquis Unie týkající se hranic a víz;

b)	dodržuje cíle národního programu;

c)	dodržuje společné standardy Unie s cílem posílit koordinaci mezi členskými státy a zabránit zdvojování, roztříštěnosti a nákladové neefektivitě v oblasti ochrany hranic.

3. Za tímto účelem Komise před schválením národních programů posoudí výchozí situaci v členských státech, které naznačily svůj záměr požádat o operační podporu, a přihlédne přitom případně k schengenským hodnotícím zprávám.

Zjištění Komise jsou předmětem výměny názorů s dotčeným členským státem.

V návaznosti na výměnu názorů může být schválení rozpočtové podpory ze strany Komise v rámci národního programu členského státu podmíněno programováním a dokončením řady akcí s cílem zajistit, aby podmínky stanovené v odstavci 2 byly do poskytnutí rozpočtové podpory zcela splněny.

4. Operační podpora se soustřeďuje na konkrétní úkoly nebo služby a zaměřuje se na cíle stanovené v příloze III. Je potřeba provést plnou úhradu výdajů vzniklých při plnění úkolů nebo služeb definovaných v národním programu v rozmezí finančních limitů stanovených v programu a stropu podle odstavce 1.

5. Operační podpora podléhá dohledu a výměně informací mezi Komisí a dotčeným členským státem v porovnání s výchozí situací v tomto členském státě, cíli, které mají být splněny, a ukazateli, kterými se měří pokrok.

6. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů postupy pro podávání zpráv týkající se uplatňování tohoto ustanovení a veškeré další praktické podrobnosti, aby členské státy a Komise mohly dodržet tento článek. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 18 odst. 2.

Článek 11

Operační podpory na zvláštní režim průjezdu

1. Nástroj poskytne podporu na ušlé poplatky z víz vystavených za účelem průjezdu a na krytí dodatečných nákladů vynaložených na zavedení režimu dokladu k usnadnění průjezdu (FTD) a dokladu k usnadnění průjezdu po železnici (FRTD) v souladu s nařízením (ES) č. 693/2003 a nařízením (ES) č. 694/2003.

2. Zdroje přidělené Litvě v souladu s odstavcem 1 nepřesáhnou za období 2014–2020 154 milionů EUR a jsou dány k dispozici jako dodatečná konkrétní operační podpora pro Litvu.

3. Pro účely odstavce 1 se dodatečnými náklady rozumějí náklady, které přímo vyplývají z konkrétních požadavků při provádění operací v rámci zvláštního režimu průjezdu a které nevznikají v důsledku udělování víz pro účely průjezdu nebo pro jiné účely.

Financovat lze tyto druhy dodatečných nákladů:

a)	investice do infrastruktury;

b)	odborná příprava zaměstnanců provádějících zvláštní režim průjezdu;

c)	další náklady na provoz, včetně platů zaměstnanců konkrétně provádějících zvláštní režim průjezdu.

4. Ušlé poplatky uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vypočítají na základě výše poplatků za víza a osvobození od poplatků za víza stanovených v Dohodě mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o usnadnění udělování víz občanům Evropské unie a Ruské federace (30) v mezích finančního rámce stanoveného v odstavci 2 tohoto článku.

5. Komise a Litva přezkoumají uplatnění tohoto článku v případě změn, které mají dopad na existenci nebo fungování zvláštního režimu průjezdu.

6. Komise stanoví formou prováděcího aktu postupy pro podávání zpráv týkající se uplatňování tohoto ustanovení a veškeré finanční a jiné praktické podrobnosti, aby Litva a Komise mohly dodržet tento článek. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 18 odst. 2.

7. Pro zajištění hladkého fungování zvláštního režimu průjezdu může Komise učinit konkrétní dočasné dohody o úhradě, které se odchylují od ustanovení nařízení (EU) č. 514./2014.

Článek 12

Programování v souladu s výsledky schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu

V návaznosti na zprávu schengenského hodnocení, jak byla přijata v souladu s nařízením (EU) č. 1053/2013, dotčený členský stát prověří společně s Komisí a agenturou Frontex, jak řešit příslušná zjištění, včetně jakýchkoli nedostatků, a provést doporučení v rámci svého národního programu.

V případě nutnosti členský stát přepracuje svůj národní program v souladu s čl. 14 odst. 9 nařízení (EU) č. 513/2014 a zohlední v něm uvedená zjištění a doporučení.

Financování nápravných akcí je prioritou. V návaznosti na dialog s Komisí a agenturou Frontex příslušný členský stát přerozdělí zdroje v rámci svého programu, včetně zdrojů vyčleněných na operační podporu, nebo zavede nebo změní akce s cílem napravit nedostatky v souladu se zjištěními a doporučeními podle zprávy o schengenském hodnocení.

Článek 13

Akce Unie

1. Z podnětu Komise může být nástroj využíván k financování nadnárodních akcí nebo akcí, na kterých má Unie mimořádný zájem (dále jen „akce Unie“) a jež se týkají obecných, specifických a operačních cílů uvedených v článku 3.

2. Akce Unie jsou způsobilé k financování, pokud sledují zejména tyto cíle:

podporovat přípravné, monitorovací, administrativní a technické činnosti nutné k provádění politiky vnějších hranic a vízové politiky, včetně posilování správy schengenského prostoru vytvořením a uplatňováním hodnotícího mechanismu, jak stanoví nařízení (EU) č. 1053/2013 k ověření uplatňování schengenského acquis a schengenského hraničního kodexu, zejména výdaje na mise odborníků Komise a členských států, kteří se účastní návštěv na místě;

b)	zlepšit znalosti a chápání situace převládající v členských státech a třetích zemích prostřednictvím analýzy, hodnocení a podrobného monitorování politik;

c)	podporovat rozvoj společných statistických nástrojů, včetně společných statistických nástrojů, metod a společných ukazatelů;

d)	podporovat a sledovat provádění právních předpisů Unie a cílů politik Unie v členských státech a hodnotit jejich účinnost a dopad, a to i s ohledem na dodržování lidských práv a základních svobod v rozsahu působnosti tohoto nástroje;

e)	podporovat vytváření sítí, vzájemné učení, určování a šíření osvědčených postupů a inovativních přístupů mezi jednotlivými zúčastněnými stranami na evropské úrovni;

f)	podporovat projekty zaměřené na harmonizaci a interoperabilitu opatření souvisejících se správou hranic v souladu se společnými standardy Unie s cílem rozvíjet evropský systém integrované správy hranic;

g)	zlepšovat povědomí o politikách a cílech Unie mezi zúčastněnými stranami a širokou veřejností, včetně institucionální komunikace týkající se politických priorit Unie;

h)	zlepšovat kapacitu evropských sítí pro posuzování, propagaci, podporu a další rozvoj politik a cílů Unie;

i)	podporovat mimořádně inovativní projekty, které rozvíjejí nové metody nebo technologie s potenciálem jejich převedení do jiného členského státu, zejména projekty, jejichž cílem je zkoušet a potvrdit výzkumné projekty;

j)	podporovat akce ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím, jak stanoví čl. 4 odst. 2.

3. Akce Unie se provádějí v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 14

Mimořádná pomoc

1. Nástroj poskytuje finanční pomoc na řešení naléhavých a konkrétních potřeb v případě mimořádné situace, jak je vymezeno v čl. 2 písm. f).

2. Mimořádná pomoc se provádí v souladu s články 6 a 7 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 15

Zřízení programu na rozvoj nových systémů informačních technologií

Program na rozvoj systémů informačních technologií založených na stávajících nebo nových systémech informačních technologií bude prováděn po přijetí právních předpisů Unie, jež vymezují tyto systémy informačních technologií a jejich komunikační infrastrukturu zejména s cílem zlepšit řízení a správu toků cestujících osob na vnějších hranicích posilováním kontrol a současném urychlování překračování hranic pro běžné cestující. Kde je to vhodné, zajistí se součinnost se stávajícími systémy informačních technologií s cílem zabránit zdvojování výdajů.

Rozdělení částky uvedené v čl. 5 odst. 5 písm. b) je stanoveno buď v příslušných legislativních aktech Unie, nebo po přijetí příslušných legislativních aktů aktem v přenesené pravomoci podle článku 17.

Komise informuje Evropský parlament a Radu o pokroku při vývoji těchto systémů informačních technologií nejméně jednou ročně a pokaždé, kdy to bude vhodné.

Článek 16

Technická pomoc

1. Z podnětu nebo jménem Komise může být poskytnuto z nástroje až 1,7 milionu EUR ročně na technickou pomoc pro fond v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 514/2014.

2. Z podnětu členského státu je možné prostřednictvím nástroje financovat činnosti v oblasti technické pomoci v souladu s článkem 20 nařízení (EU) č. 514/2014. Částka vyčleněná na technickou pomoc v období 2014–2020 nepřesáhne 5 % celkové částky přidělené členskému státu navýšenou o 500 000 EUR.

KAPITOLA III

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 17

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 5 písm. b, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 2 a článku 15 se svěřuje Komisi na dobu sedmi let ode dne 21. května 2014. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem sedmiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o další tři roky, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem tohoto sedmiletého období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 5 písm. b, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 2 a článku 15 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 5 písm. b, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 2 a článku 15 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 18

Postup projednávání ve výborech

1. Komisi je nápomocen Výbor pro Azylový, migrační a integrační fond a Fond pro vnitřní bezpečnost zřízený článkem 59 odst. 1 nařízení (EU) č. 514/2014.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 19

Použitelnost nařízení (EU) č. 514/2014

Na nástroj se použijí ustanovení nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 20

Zrušení

Rozhodnutí č. 574/2007/ES se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2014.

Článek 21

Přechodná ustanovení

1. Tímto nařízením není dotčeno pokračování nebo změna, včetně úplného nebo částečného zrušení, projektů a ročních programů až do jejich uzavření nebo finanční pomoci schválené Komisí na základě rozhodnutí č. 574/2007/ES ani žádného jiného právního předpisu, který se na tuto pomoc použije k 31. prosinci 2013.

2. Při rozhodování o spolufinancování z nástroje Komise přihlíží k opatřením, která mají finanční dopady v období tohoto spolufinancování a která byla přijata na základě rozhodnutí č. 574/2007/ES před 20. květnem 2014.

3. Částky přidělené na závazky pro spolufinancování schválené Komisí mezi 1. lednem 2011 a 31. prosincem 2014, k nimž nejsou doklady požadované pro uzavření akce zaslány Komisi ve lhůtě pro předložení závěrečné zprávy, Komise automaticky uvolní ze závazku do 31. prosince 2017, přičemž vzniká povinnost neoprávněně vyplacené částky vrátit.

4. K částkám na akce, které byly pozastaveny z důvodu soudních řízení nebo správních řízení o opravném prostředku s odkladným účinkem, se při výpočtu částky, která se automaticky uvolňuje ze závazku, nepřihlíží.

5. Členské státy předloží Komisi do 30. června 2015 hodnotící zprávu o výsledcích a dopadech akcí spolufinancovaných podle rozhodnutí č. 574/2007/ES za období 2011–2013.

6. Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů do 31. prosince 2015 následnou hodnotící zprávu podle rozhodnutí č. 574/2007/ES za období 2011–2013.

Článek 22

Přezkum

Evropský parlament a Rada na základě návrhu Komise přezkoumají toto nařízení nejpozději do 30. června 2020.

Článek 23

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 108.

(2) Úř. věst. C 277, 13.9.2012, s. 23.

(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. března 2014 (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a zrušuje rozhodnutí Rady 2007/125/SVV (viz strana 93 v tomto čísle Úředního věstníku).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 ze dne 16. dubna 2014 o obecných ustanoveních ohledně Azylového, migračního a integračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí (viz strana 112 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Fondu pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu Solidarita a řízení migračních toků (Úř. věst. L 144, 6.6.2007, s. 22).

(7) Nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1).

(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 ze dne 25. října 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 1).

(9) Nařízení Rady (ES) č. 693/2003 ze dne 14. dubna 2003 o zavedení dokladu k usnadnění průjezdu (FTD) a dokladu k usnadnění průjezdu po železnici (FRTD) a o změně Společné konzulární instrukce a Společné příručky (Úř. věst. L 99, 17.4.2003, s. 8).

(10) Nařízení Rady (ES) č. 694/2003 ze dne 14. dubna 2003 o jednotném vzoru dokladu k usnadnění průjezdu (FTD) a dokladu k usnadnění průjezdu po železnici (FRTD) stanovených nařízením (ES) č. 693/2003 (Úř. věst. L 99, 17.4.2003, s. 15).

(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se zřizuje Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) (Úř. věst. L 295, 6.11.2013, s. 11).

(12) Nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013 o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis a o zrušení rozhodnutí výkonného výboru ze dne 16. září 1998, kterým se zřizuje Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu (Úř. věst. L 295, 6.11.2013, s. 27).

(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(14) Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

(15) Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31).

(16) Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

(17) Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1).

(18) Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21.

(19) Rozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19).

(20) Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43).

(21) Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20).

(22) Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(23) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1).

(24) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).

(25) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60).

(26) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států a mění Schengenská úmluva (Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 1).

(27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(28) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(29) Nařízení Rady (ES) č. 866/2004 ze dne 29. dubna 2004 o režimu podle článku 2 protokolu č. 10 k aktu o přistoupení (Úř. věst. L 161, 30.4.2004, s. 128).

(30) Úř. věst. L 129, 17.5.2007, s. 27.

PŘÍLOHA I

Částky tvořící základ národních programů členských států (v eurech)

Členský stát / přidružený stát	Minimální částka	Pevná částka přidělená na základě průměru částek přidělených v letech 2010–2012	% v období 2010–2012 s Chorvatskem	CELKEM
AT	5 000 000	9 162 727	0,828 %	14 162 727
BE	5 000 000	12 519 321	1,131 %	17 519 321
BG	5 000 000	35 366 130	3,196 %	40 366 130
CH	5 000 000	13 920 284	1,258 %	18 920 284
CY	15 000 000	19 507 030	1,763 %	34 507 030
CZ	5 000 000	9 381 484	0,848 %	14 381 484
DE	5 000 000	46 753 437	4,225 %	51 753 437
DK	5 000 000	5 322 133	0,481 %	10 322 133
EE	5 000 000	16 781 752	1,516 %	21 781 752
ES	5 000 000	190 366 875	17,201 %	195 366 875
FI	5 000 000	31 934 528	2,886 %	36 934 528
FR	5 000 000	79 999 342	7,229 %	84 999 342
GR	5 000 000	161 814 388	14,621 %	166 814 388
HR	4 285 714	31 324 057	2,830 %	35 609 771
HU	5 000 000	35 829 197	3,237 %	40 829 197
IE
IS	5 000 000	326 980	0,030 %	5 326 980
IT	5 000 000	151 306 897	13,672 %	156 306 897
LI	5 000 000	0	0,000 %	5 000 000
LT	5 000 000	19 704 873	1,780 %	24 704 873
LU	5 000 000	400 129	0,036 %	5 400 129
LV	5 000 000	10 521 704	0,951 %	15 521 704
MT	15 000 000	38 098 597	3,442 %	53 098 597
NL	5 000 000	25 609 543	2,314 %	30 609 543
NO	5 000 000	9 317 819	0,842 %	14 317 819
PL	5 000 000	44 113 133	3,986 %	49 113 133
PT	5 000 000	13 900 023	1,256 %	18 900 023
RO	5 000 000	56 151 568	5,074 %	61 151 568
SE	5 000 000	6 518 706	0,589 %	11 518 706
SI	5 000 000	25 669 103	2,319 %	30 669 103
SK	5 000 000	5 092 525	0,460 %	10 092 525
UK
Celkem	169 285 714	1 106 714 286	100,00 %	1 276 000 000

PŘÍLOHA II

Seznam specifických akcí

1.	Zavedení mechanismů konzulární spolupráce alespoň mezi dvěma členskými státy, jež přinesou úspory z rozsahu, pokud jde o zpracovávání žádostí a vydávání víz na konzulátech v souladu se zásadami týkajících se spolupráce stanovenými ve vízovém kodexu, včetně společných středisek pro žádosti o víza.

2.	Nákup dopravních prostředků a operativního vybavení, které se považují za nezbytné pro nasazení v průběhu společných operací agentur Frontex a které budou agentuře Frontex dány k dispozici v souladu s čl. 7 odst. 5 druhém a třetím pododstavci nařízení (ES) č. 2007/2004.

PŘÍLOHA III

Cíle operační podpory v rámci národních programů

Cíl 1: podpora rozvoje a provádění politik zajišťujících neprovádění kontrol osob bez ohledu na jejich státní příslušnost při překračování vnitřních hranic, provádění kontrol osob a efektivní monitorování překračování vnějších hranic

—

operace

—	personální náklady, včetně nákladů na vzdělávání

—	servisní náklady, jako např. údržba a oprava

—	modernizace/obměna vybavení

—	nemovitosti (odpisy, rekonstrukce)

Cíl 2: podpora rozvoje a provádění společné politiky týkající se víz a jiných krátkodobých povolení k pobytu, včetně konzulární spolupráce

—	operace, personální náklady, včetně nákladů na vzdělávání

—	servisní náklady, údržba a oprava

—	modernizace/obměna vybavení

—	nemovitosti (odpisy, rekonstrukce)

Cíl 3: zřizování a provozování bezpečných systémů informačních technologií, jejich komunikační infrastruktura a vybavení podporující řízení migračních toků přes vnější hranice Unie, včetně dohledu

—	operační řízení SIS, VIS a nově zřizovaných systémů

—	personální náklady, včetně nákladů na vzdělávání

—	servisní náklady, jako např. údržba a oprava

—	komunikační infrastruktura a záležitosti související s bezpečností a ochranou údajů

—	modernizace/obměna vybavení

—	pronájem zabezpečených prostor nebo renovace

PŘÍLOHA IV

Seznam společných ukazatelů pro stanovení míry plnění specifických cílů

Podpora společné vízové politiky s cílem usnadnit legální cestování, zajišťovat rovné zacházení se státními příslušníky třetích zemí a řešit nelegální přistěhovalectví

počet operací konzulární spolupráce uskutečněných za pomoci nástroje.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

—

umístění,

—	společná střediska pro podávání žádostí,

—	zastoupení,

—

jiné,

ii)	počet vyškolených pracovníků a počet vzdělávacích kurzů o otázkách týkajících se společné vízové politik uskutečněných za přispění nástroje,

iii)

počet specializovaných pozic ve třetích zemích podporovaných nástrojem.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

—	styční úředníci pro přistěhovalectví,

—

jiné,

iv)	procentní podíl a počet konzulátů zřízených nebo modernizovaných za přispění nástroje z celkového počtu konzulátů.

Podpora správy hranic, mj. sdílením informací mezi členskými státy a mezi členskými státy a agenturou Frontex, s cílem zajistit na jedné straně vysokou úroveň ochrany vnějších hranic, mj. potíráním nelegálního přistěhovalectví, a na straně druhé bezproblémové překračování vnějších hranic v souladu se schengenským acquis

i)	počet vyškolených pracovníků a počet vzdělávacích kurzů o otázkách týkajících se společné vízové politiky uskutečněných za přispění nástroje,

ii)

počet infrastruktur ochrany hranic (kontroly a ostraha) a prostředků zřízených nebo modernizovaných za přispění nástroje.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

—	infrastruktura,

—	skupina (vzdušné, pozemní, námořní hranice),

—

vybavení,

—

jiné,

iii)	počet překročení hranice na vnějších hranicích prostřednictvím bran automatizované hraniční kontroly podporovaných z nástroje z celkového počtu překročení hranice,

iv)

počet vnitrostátních infrastruktur pro ostrahu hranic zřízených / dále rozvíjených v rámci Eurosur.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

—	národní koordinační centra,

—	regionální koordinační centra,

—	místní koordinační centra,

—	další typy koordinačních center,

počet incidentů, o nichž členské státy podaly zprávu do evropského situačního obrazu.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

—	nelegální přistěhovalectví, včetně incidentů, při nichž byly ohroženy životy migrantů,

—	přeshraniční trestná činnost,

—	krizové situace.

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/168

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 516/2014

ze dne 16. dubna 2014,

kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond, mění rozhodnutí Rady 2008/381/ES a zrušují rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES a č. 575/2007/ES a rozhodnutí Rady 2007/435/ES

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2 a čl. 79 odst. 2 a 4 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cíl Unie, který spočívá ve vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, by mělo být mimo jiné dosaženo prostřednictvím společných rámcových opatření azylové a přistěhovalecké politiky založené na solidaritě mezi členskými státy a spravedlivé vůči třetím zemím a jejich státním příslušníkům. Evropská rada dne 2. prosince 2009 uznala, že je v zájmu podpory vývoje politiky v oblasti azylu a migrace zapotřebí v rámci Unie zvýšit pružnost a soudržnost finančních zdrojů, a to jak z hlediska rozsahu, tak z hlediska použitelnosti.

(2)

S cílem přispět k rozvoji společné azylové a přistěhovalecké politiky Unie a k posílení prostoru svobody, bezpečnosti a práva s ohledem na uplatňování zásad solidarity a sdílené odpovědnosti mezi členskými státy, jakož i zásady spolupráce se třetími zeměmi by se měl tímto nařízením zřídit Azylový, migrační a integrační fond (dále jen „fond“).

(3)	Fond by měl odrážet potřebu zvýšené flexibility a zjednodušení při respektování požadavků ohledně předvídatelnosti a při zajištění spravedlivého a transparentního rozdělování zdrojů za účelem splnění obecných a specifických cílů stanovených v tomto nařízení.

(4)	Účinnost opatření a kvalita výdajů jsou hlavními zásadami při provádění fondu. Fond by měl být rovněž prováděn co nejefektivnějším a uživatelsky nejvstřícnějším způsobem.

(5)

Nová struktura o dvou pilířích by měla přispět ke zjednodušení, racionalizaci, konsolidaci a transparentnosti financování v oblasti vnitřních věcí. Mělo by se usilovat o součinnost, soudržnost a doplňkovost mezi různými fondy a programy, a to i s ohledem na přidělování finančních prostředků na společné cíle. Mělo by se však vyloučit jakékoli překrývání mezi různými nástroji financování.

(6)

Fond by měl vytvořit pružný rámec, který by členským státům umožňoval přijímat finanční prostředky v rámci jejich národních programů na podporu oblastí politik spadajících do působnosti tohoto fondu, a to podle konkrétní situace a potřeb a s ohledem na obecné i specifické cíle fondu, u nichž by byla finanční podpora vyhodnocena jako nejúčinnější a nejvhodnější.

(7)

Fond by měl být vyjádřením solidarity formou finanční pomoci členským státům. Měl by posílit účinné řízení migračních toků do Unie v oblastech s maximální přidanou hodnotou Unie, zejména sdílením odpovědnosti mezi členskými státy, sdílením odpovědnosti se třetími zeměmi a posílením spolupráce s nimi.

(8)

Za účelem přispění k dosažení obecného cíle fondu členské státy zajistí, aby jejich národní programy zahrnovaly akce zaměřené na specifické cíle tohoto nařízení a aby přidělování zdrojů cílům zajišťovalo, že tyto mohou být splněny. V mimořádném případě, kdy si určitý členský stát přeje odchýlit se od minimálních procentních podílů stanovených v tomto nařízení by měl dotyčný členský stát předložit podrobné odůvodnění v rámci svého národního programu.

(9)

V zájmu zajištění jednotné a vysoce kvalitní azylové politiky, jakož i v zájmu uplatňování vyšších standardů mezinárodní ochrany by měl fond přispívat k účinnému fungování společného evropského azylového systému, který zahrnuje opatření týkající se politiky, právních předpisů a budování kapacit ve spolupráci s jinými členskými státy, agenturami Unie a se třetími zeměmi.

(10)

Je vhodné podporovat a zvyšovat úsilí členských států o plné a řádné provádění acquis Unie v oblasti azylu, a to zejména s cílem poskytnout odpovídající podmínky přijímání vysídleným osobám, žadatelům o mezinárodní ochranu a osobám požívajícím mezinárodní ochrany a s cílem zajistit správné určení jejich postavení v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (4), uplatňovat spravedlivé a účinné azylové řízení a prosazovat osvědčené postupy v oblasti azylu, tak aby byla chráněna práva osob, jež žádají o mezinárodní ochranu, a aby azylové systémy členských států mohly účinně fungovat.

(11)	Fond by měl poskytnout přiměřenou podporu společnému úsilí členských států při určování, sdílení a prosazování osvědčených postupů a při vytváření účinných struktur spolupráce s cílem zvýšit kvalitu rozhodování v rámci společného evropského azylového systému.

(12)

Fond by měl doplnit a podpořit činnost Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, jenž byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 439/2010 (5) s cílem koordinovat praktickou spolupráci mezi členskými státy v oblasti azylu, poskytovat podporu členským státům, jejichž azylové systémy jsou vystaveny mimořádnému tlaku, a přispět k provádění společného evropského azylového systému. Komise může využít možnost poskytnutou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (6) svěřit Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu provádění specifických úkolů a ad hoc úkolů, jako je koordinace akcí členských států souvisejících se znovuusídlením v souladu s nařízením (EU) č. 439/2010.

(13)	Fond by měl podporovat úsilí Unie a členských států spojené se zvyšováním kapacity členských států rozvíjet, monitorovat a hodnotit jejich azylové politiky s ohledem na jejich závazky vyplývající ze stávajících právních předpisů Unie.

(14)

Fond by měl podporovat členské státy v jejich úsilí poskytnout uprchlíkům a vysídleným osobám, které jsou Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) označeny za způsobilé ke znovuusídlení, mezinárodní ochranu a trvalé řešení na vlastním území, jako je například posouzení potřeb souvisejících se znovuusídlením a přesun příslušných osob na vlastní území s tím, že jim zaručí bezpečné právní postavení a podpoří jejich účinnou integraci.

(15)	Fond by měl poskytovat podporu novým postojům týkajícím se přístupu k azylovým řízením bezpečnějším způsobem, zejména zaměřením se na hlavní země tranzitu, jako jsou programy ochrany zacílené na specifické skupiny či určité postupy pro posuzování žádostí o azyl.

(16)	Fond se vyznačuje tím, že by měl mít možnost podporovat dobrovolné operace s rozdělením zátěže dohodnuté mezi členskými státy a spočívající v přesunu žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého.

(17)

Partnerství a spolupráce se třetími zeměmi na zajištění odpovídajícího řízení přílivu žadatelů o azyl či jiný druh mezinárodní ochrany představují základní prvky azylové politiky Unie. V zájmu zajištění co nejrychlejšího přístupu k mezinárodní ochraně a trvalých řešení, mimo jiné v rámci regionálních programů ochrany, by měl fond zahrnovat silnou unijní složku věnovanou znovuusídlení.

(18)

V zájmu zlepšení a posílení procesu integrace do evropských společností by měl fond usnadňovat legální migraci do Unie v souladu s hospodářskými a sociálními potřebami členských států a zajišťovat přípravu procesu integrace již v zemi původu státních příslušníků třetích zemí, kteří přicházejí do Unie.

(19)

Při podpoře ucelených strategií konkrétně zaměřených na podporu integrace státních příslušníků třetích zemí na celostátní, případně místní nebo regionální úrovni by měl fond v zájmu účinnosti a dosažení co největší přidané hodnoty postupovat cílenějším způsobem. Tyto strategie by měly být prováděny především místními či regionálními orgány a nestátními subjekty, přičemž by neměly být vyloučeny orgány s celostátní působností, zejména pokud by tak vyžadovala konkrétní správní organizace daného členského státu nebo pokud by byly v daném státě akce v oblasti integrace prováděny ve sdílené pravomoci ústředních a decentralizovaných správních orgánů. Provádějící organizace by z řady dostupných opatření měly vybrat ta, která jsou nejvhodnější s ohledem na jejich konkrétní situaci.

(20)	Provádění fondu by mělo být v souladu se společnými základními principy Unie v oblasti integrace, které jsou uvedeny ve Společném programu pro integraci.

(21)

Oblast působnosti integračních opatření by v zájmu zajištění komplexního přístupu k integraci měla rovněž zahrnovat osoby požívající mezinárodní ochrany, přičemž je třeba zohlednit specifické rysy těchto cílových skupin. Pokud jsou integrační opatření kombinována s opatřeními při přijetí, měly by akce případně zahrnovat i žadatele o mezinárodní ochranu.

(22)

Pro zajištění soudržné reakce Unie na integraci státních příslušníků třetích zemí by akce financované z fondu měly být specifické ve vztahu k akcím financovaným v rámci Evropského sociálního fondu, s kterými by se měly vzájemně doplňovat. V této souvislosti by se mělo od orgánů členských států odpovědných za provádění tohoto fondu vyžadovat, aby zřídily mechanismy spolupráce a koordinace s orgány, které členské státy pověřily řízením intervencí Evropského sociálního fondu.

(23)

Z praktických důvodů se mohou některé akce týkat skupiny lidí, na niž se lze účinněji obrátit jako na celek bez rozlišování mezi jejími členy. Bylo by proto vhodné stanovit, aby měly členské státy, které si to přejí, možnost stanovit v jejich národních programech, že opatření pro integraci mohou zahrnovat nejbližší příbuzné státních příslušníků třetích zemí, je-li to nezbytné pro účinné provádění takových akcí. Za „nejbližší příbuzné“ by měli být považováni manželé(manželky)/partneři(partnerky), jakož i jakákoli osoba s přímými rodinnými vazbami v sestupné či vzestupné linii na státního příslušníka třetí země, na nějž jsou dané integrační akce zaměřeny, která by jinak nebyla do oblasti působnosti fondu zahrnuta.

(24)

Fond by měl podporovat členské státy při zavádění strategií zaměřených na organizování legální migrace, posílit jejich celkovou schopnost rozvíjet, zavádět, monitorovat a hodnotit veškeré strategie a politiky týkající se přistěhovalectví a integrace, jakož i politiky a opatření zaměřená na státní příslušníky třetích zemí, a to včetně právních nástrojů Unie. Měl by také podporovat výměnu informací a osvědčených postupů a spolupráci mezi různými správními útvary i s dalšími členskými státy.

(25)

Unie by měla pokračovat v provádění partnerství v oblasti mobility a rozšiřovat jejich využití coby hlavního strategického, komplexního a dlouhodobého rámce spolupráce se třetími zeměmi v oblasti řízení migrace. Z fondu by se měly podporovat činnosti v rámci partnerství v oblasti mobility, jež jsou prováděny buď na území Unie, nebo ve třetích zemích a jejichž cílem je sledovat potřeby a priority Unie, zvláště akce, které zajišťují kontinuitu financování zahrnujícího jak Unii, tak třetí země.

(26)

Je vhodné i nadále podporovat a podněcovat členské státy v jejich úsilí o zlepšování řízení v oblasti navracení státních příslušníků třetích zemí ve všech jeho aspektech, a to s ohledem na trvalé, spravedlivé a účinné provádění společných norem pro navracení osob, stanovených zejména ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (7). Fond by měl podporovat jak rozvoj strategií pro navracení osob na vnitrostátní úrovni v rámci koncepce integrovaného řízení navracení, tak i opatření podporující jejich účinné provádění ve třetích zemích.

(27)

Pokud jde o dobrovolné návraty osob, včetně osob, které si návrat přejí, i když nejsou povinny území opustit, je třeba pro tyto osoby navrhnout pobídky, jako je například přednostní zacházení ve formě rozšířené pomoci při návratu. Tento druh dobrovolného návratu je z hlediska nákladové efektivnosti v zájmu vracejících se osob i v zájmu orgánů. Členské státy by měly být podněcovány k tomu, aby dávaly přednost dobrovolným návratům.

(28)

Z politického hlediska jsou ovšem dobrovolné a nucené návraty navzájem propojené a jejich účinky se navzájem posilují, a proto by členské státy měly být vybízeny k tomu, aby v rámci svého systému řízení navracení osob posílily doplňkovost obou těchto forem. Vyhoštění je nezbytné provádět v zájmu zachování integrity přistěhovalecké a azylové politiky Unie a přistěhovaleckých a azylových systémů členských států. Proto je možnost vyhoštění předpokladem, jenž zaručí, že nedojde k narušení této politiky a že budou prosazovány zásady právního státu, což je samo o sobě nezbytné pro vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Z fondu by tedy měly být podporovány akce členských států zaměřené na usnadnění vyhoštění, případně v souladu s normami stanovenými v právu Unie a při plném respektování základních práv a důstojnosti navracených osob.

(29)	Je zásadní, aby v zemi návratu fond podporoval specifická opatření určená vracejícím se osobám, jež jim zajistí opravdový návrat do jejich města či regionu původu za dobrých podmínek a jež podpoří jejich trvalé opětovné začlenění do jejich společenství.

(30)

Dohody Unie o zpětném přebírání osob jsou nedílnou součástí návratové politiky Unie a ústředním nástrojem účinného řízení migračních toků, neboť usnadňují rychlé navracení nelegálních migrantů. Tyto dohody představují důležitý prvek v rámci dialogu a spolupráce se třetími zeměmi původu a tranzitu nelegálních migrantů a v zájmu účinnosti strategií pro navracení osob na úrovni členských států i Unie by mělo být podporováno jejich provádění ve třetích zemích.

(31)

Fond by měl doplňovat a posilovat aktivity prováděné Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, která byla zřízena nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (8) a jejímž jedním z úkolů je poskytovat členským státům nezbytnou pomoc při organizaci společných návratových operací a určit osvědčené postupy v oblasti získávání cestovních dokladů a vyhošťování neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí na území členských států, jakož i napomáhat členským státům za okolností, které vyžadují zvýšenou technickou a operativní pomoc na vnějších hranicích s přihlédnutím k případům, které mohou představovat humanitární nouzi a vyžadovat záchranné operace na moři.

(32)	Vedle podporování návratu osob, jak je stanoveno v tomto nařízení, by měl fond podporovat rovněž jiná opatření pro boj proti nedovolenému přistěhovalectví nebo obcházení stávajících právních předpisů v oblasti migrace, čímž by zajišťoval integritu imigračních systémů členských států.

(33)

Při čerpání z fondu by měly být plně dodržovány práva a zásady, jež jsou zakotveny v Listině základních práv Evropské unie a základní práva zakotvená v příslušných mezinárodních nástrojích, včetně příslušné judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Způsobilé akce by měly zohledňovat přístup k ochraně migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl založený na lidských právech a zejména by měly zajistit, že bude věnována zvláštní pozornost specifické situaci zranitelných osob, zejména žen, nezletilých osob bez doprovodu a jiných ohrožených nezletilých osob, na něž je třeba zaměřit cílená opatření.

(34)

Pojmy „zranitelné osoby“ a „rodinní příslušníci“ jsou v různých aktech příslušných pro toto nařízení vymezeny různě. Měly by proto být chápány ve smyslu příslušného aktu s ohledem na kontext, v němž jsou použity. V souvislosti se znovuusídlením by měly členské státy, které znovuusídlení provádějí, podrobně konzultovat UNHCR ohledně pojmu „rodinní příslušníci“ v souvislosti se svou praxí v oblasti znovuusídlení a faktickými postupy znovuusídlování.

(35)

Opatření, která se provádějí ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím a která dostávají podporu z fondu, by měla být přijímána v součinnosti a soudržnosti s ostatními akcemi, probíhajícími mimo Unii za podpory zeměpisně a tematicky zaměřených nástrojů v oblasti vnější pomoci Unie. Při provádění těchto akcí by se mělo usilovat především o plnou soudržnost se zásadami a obecnými cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, které jsou vůči dotyčné zemi či oblasti uplatňovány. Tato opatření by se neměla zaměřovat na podporu činností, jež jsou přímo zaměřeny na rozvoj a měla by případně doplňovat finanční pomoc poskytovanou prostřednictvím nástrojů vnější pomoci. Zásada soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, jak je stanovena v bodu 35 Evropského konsensu o rozvoji, by měla být respektována. Je rovněž důležité zajistit, aby provádění mimořádné pomoci bylo v souladu s humanitární politikou Unie a případně ji doplňovalo, při dodržování humanitárních zásad, které jsou stanoveny v Evropském konsensu o humanitární pomoci.

(36)

Velká část dostupných prostředků v rámci fondu by se měla přidělovat úměrně odpovědnosti, kterou každý členský stát při svém úsilí o řízení migračních toků nese, a to podle objektivních kritérií. Za tímto účelem by se měly používat nejnovější dostupné statistické údaje shromážděné Eurostatem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 (9) související s migračními toky, jako jsou počet prvních žádostí o azyl, počet kladných rozhodnutí přiznávajících postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany, počet znovuusídlených uprchlíků, počet oprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, počet státních příslušníků třetích zemí, kteří obdrželi povolení k pobytu vydané členským státem, počet rozhodnutí o navrácení vydaných vnitrostátními orgány a počet uskutečněných návratů.

(37)

V tomto nařízení se stanoví přidělení základních částek jednotlivým členským státům. Základní částka je složena z minimální částky a částky vypočtené na základě průměrné hodnoty částek, které byly jednotlivým členským státům přiděleny v letech 2011, 2012 a 2013 z Evropského uprchlického fondu zřízeného rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES (10), Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí zřízeného rozhodnutím Rady 2007/435/ES (11) a Evropského návratového fondu zřízeného rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 575/2007/ES (12). Výpočty přidělených částek byly provedeny v souladu s kritérii pro rozdělení stanovenými v rozhodnutí č. 573/2007/ES, rozhodnutí 2007/435/ES a rozhodnutí č. 575/2007/ES. S ohledem na závěry Evropské rady ze dnů 7. a 8. února 2013, které zdůraznily, že zvláštní důraz by měl být kladen na ostrovní společnosti, které čelí neúměrným migračním výzvám, je vhodné zvýšit minimální částky pro Kypr a Maltu.

(38)

Ačkoli je vhodné, aby se každému členskému státu přidělily prostředky ve výši vycházející z nejnovějších dostupných statistických údajů, část prostředků dostupných v rámci fondu by se měla přidělit také na provádění specifických akcí, jež od členských států vyžadují vzájemnou spolupráci a pro Unii vytvářejí významnou přidanou hodnotu, jakož i na provádění programů Unie pro znovuusídlení a na provádění přesunu osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého.

(39)	Za tímto účelem by mělo toto nařízení obsahovat seznam specifických akcí způsobilých k financování z fondu. Členským státům, jež se zavážou k provádění těchto akcí, by měly být přiděleny dodatečné finanční prostředky.

(40)

S ohledem na postupné zavádění programu Unie pro znovuusídlení by měl fond poskytovat cílenou pomoc ve formě finančních pobídek (jednorázové částky) pro každou znovuusídlenou osobu. Komise a Evropský podpůrný úřadu pro otázky azylu by měly ve vzájemné spolupráci a v souladu se svými příslušnými pravomocemi sledovat účinnost provádění operací spojených se znovuusídlením, které jsou z prostředků fondu podporovány.

(41)

S cílem zvýšit dopad úsilí Unie v oblasti znovuusídlení při poskytování ochrany osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, a zajistit co největší strategický dopad znovuusídlení prostřednictvím cílenějšího zaměření na ty osoby, které znovuusídlení potřebují nejvíce, je zapotřebí na úrovni Unie stanovit společné priority pro oblast znovuusídlení. Tyto společné priority by se měly měnit pouze v řádně odůvodněných případech nebo v návaznosti na doporučení UNHCR, a to na základě obecných kategorií stanovených v tomto nařízení.

(42)	Některé kategorie osob, které potřebují mezinárodní ochranu, by vzhledem ke zvláštní zranitelnosti měly být do společných priorit Unie v oblasti znovuusídlení zahrnuty stále.

(43)

S ohledem na potřeby v oblasti znovuusídlení stanovené ve společných prioritách Unie v této oblasti je rovněž nutné poskytovat dodatečné finanční pobídky na znovuusídlení osob v souvislosti s konkrétními zeměpisnými regiony a státními příslušníky určitých zemí i v souvislosti s konkrétními kategoriemi osob, které mají být znovuusídleny, je-li znovuusídlení označeno za nejvhodnější řešení jejich zvláštních potřeb.

(44)

V zájmu posílení solidarity a lepšího sdílení odpovědnosti mezi členskými státy, zejména vůči těm státům, které jsou azylovými toky zasaženy nejvíce, by měl být podobný mechanismus založený na finančních pobídkách zřízen i pro přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého. Tento mechanismus by měl snížit tlak na členské státy přijímající vysoké počty žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany buď v absolutních, nebo v poměrných hodnotách.

(45)	Podpora poskytovaná z fondu bude efektivnější a bude mít vyšší přidanou hodnotu, pokud se v tomto nařízení stanoví omezený počet povinných cílů, jež mají být plněny v rámci programů, které jednotlivé členské státy s přihlédnutím ke svým specifickým podmínkám a potřebám vypracují.

(46)

Pro posilování solidarity je důležité, aby ve vhodných případech a v koordinaci a v součinnosti s humanitární pomocí, již řídí Komise, přicházela z fondu dodatečná podpora na mimořádnou pomoc při řešení mimořádných situací, k nimž v členských státech či třetích zemích dochází v důsledku velkých migračních tlaků či masového přílivu vysídlených osob, a to v souladu se směrnicí Rady 2001/55/ES (13). Mimořádná pomoc by měla rovněž zahrnovat podporu ad hoc humanitárním programům přijetí zaměřeným na poskytování dočasného pobytu na území určitého členského státu v případě naléhavé humanitární krize ve třetích zemích. Nicméně takovými jinými humanitárními programy přijetí není dotčen unijní program znovuusídlení, jenž je od začátku výslovně zaměřen na poskytování trvalého řešení pro osoby potřebující mezinárodní ochranu přesunuté do Unie ze třetích zemí. Za tímto účelem by členské státy neměly být oprávněny obdržet dodatečné jednorázové částky ohledně osob, jimž byl udělen dočasný pobyt na území určitého členského státu v rámci takových jiných humanitárních programů přijetí.

(47)	Toto nařízení by mělo stanovit finanční pomoc pro činnosti Evropské migrační sítě zřízené rozhodnutím Rady 2008/381/ES (14), a to v souladu s cíli a úkoly této sítě.

(48)	Rozhodnutí 2008/381/ES by proto mělo být změněno, aby byly sladěny postupy a usnadněno poskytování vhodné a včasné finanční podpory národním kontaktním místům podle uvedeného rozhodnutí.

(49)

S ohledem na účel finančních pobídek, jež jsou členským státům na znovuusídlení nebo přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého přidělovány ve formě jednorázových částek, a vzhledem k tomu, že tyto částky představují malou část skutečných nákladů, by toto nařízení mělo stanovit určité odchylky od pravidel pro způsobilost výdajů.

(50)

Za účelem doplnění či změny ustanovení tohoto nařízení, která se týkají jednorázových částek určených na znovuusídlení a přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého, a definic specifických akcí a společných priorit Unie v oblasti znovuusídlení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla náležité konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány souběžné, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(51)	Při uplatňování tohoto nařízení, včetně vypracovávání aktů v přenesené pravomoci, by Komise měla konzultovat odborníky ze všech členských států.

(52)	Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (15).

(53)

Financování z rozpočtu Unie by se mělo zaměřovat na akce, u nichž může intervence Unie ve srovnání s akcemi prováděnými jednotlivými členskými státy samostatně přinést přidanou hodnotu. Vzhledem k tomu, že Unie může lépe než členské státy poskytnout rámec pro vyjádření solidarity Unie při řízení migračních toků, by finanční podpora poskytovaná podle tohoto nařízení měla především přispět k posílení kapacit v této oblasti na úrovni členských států i Unie.

(54)	Je nutné zajistit co největší dopad financování Unie tím, že budou uvolněny a shromážděny veřejné a soukromé finanční zdroje a bude docíleno jejich pákového účinku.

(55)

Komise by měla sledovat provádění fondu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 (16) za pomoci společných ukazatelů pro vyhodnocení výsledků a dopadů. Uvedené ukazatele, včetně příslušných základních hodnot, by měly vytvořit minimální základ pro vyhodnocení toho, v jakém rozsahu bylo dosaženo cílů fondu.

(56)	Aby bylo možné výsledky dosažené fondem měřit, je třeba stanovit společné ukazatele pro každý společný cíl fondu. Společnými ukazateli by neměla být dotčena dobrovolná či závazná povaha provádění souvisejících akcí stanovených v tomto nařízení.

(57)

Pokud jde o řízení a provádění fondu, měl by být fond součástí celkového rámce, který tvoří toto nařízení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 (17). Pro účely fondu by partnerství uvedené v nařízení (EU) č. 514/2014 mělo zahrnovat příslušné mezinárodní organizace, nevládní organizace a sociální partnery. Každý členský stát by měl odpovídat za složení partnerství a měl by stanovit způsoby jeho provádění.

(58)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž přispívat k účinnému řízení migračních toků a provádět, posilovat a rozvíjet společnou azylovou politiku, politiku týkající se doplňkové a dočasné ochrany a společnou přistěhovaleckou politiku, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(59)	Podle článků 8 a 10 Smlouvy o fungování EU by tento fond měl zohledňovat prosazování zásady rovnosti žen a mužů a zásady nediskriminace.

(60)	Rozhodnutí č. 573/2007/ES, č. 575/2007/ES a 2007/435/ES by měla být zrušena za podmínek stanovených v přechodných ustanoveních tohoto nařízení.

(61)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, oznámil tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(62)	V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(63)	Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (18). Toto nařízení by se tedy mělo použít ode dne 1. ledna 2014,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1. Tímto nařízením se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond (dále jen „fond“) na období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

2. Toto nařízení stanoví:

a)	cíle finanční podpory a způsobilé akce;

b)	obecný rámec k provádění způsobilých akcí;

c)	dostupné finanční zdroje a jejich přidělování;

d)	zásady a mechanismus pro stanovení společných priorit Unie v oblasti znovuusídlení a

e)	finanční pomoc poskytovanou na akce prováděné Evropskou migrační sítí.

3. Tímto nařízením se stanoví, že se použijí pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 514/2014, aniž je dotčen článek 4 tohoto nařízení.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

„znovuusídlením“ proces, kdy jsou státní příslušníci třetích zemí na žádost Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vycházející z individuální potřeby mezinárodní ochrany, přesunuti ze třetí země do členského státu, v němž se usadí a mohou zde pobývat jakožto osoby v některém z uvedených postavení:

i)	„postavení uprchlíka“ ve smyslu čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95/EU,

ii)	status doplňkové ochrany ve smyslu čl. 2 písm. g) směrnice 2011/95/EU nebo

iii)	další statusy, s nimiž jsou spojena obdobná práva a výhody podle práva členských států a práva Unie jako se statusy uvedenými v bodech i) a ii);

b)	„jinými humanitárními programy přijímání“ určitý ad hoc postup, kterým členský stát přijímá určitý počet státních příslušníků třetí země k dočasnému pobytu na svém území, aby je chránil před naléhavými humanitárními krizemi způsobenými událostmi, jako jsou politický vývoj nebo konflikty;

c)	„mezinárodní ochranou“ postavení uprchlíka a status doplňkové ochrany ve smyslu směrnice 2011/95/EU;

d)	„navrácením“ proces navrácení státního příslušníka třetí země jako dobrovolné splnění povinnosti návratu nebo jako nucený návrat, jak je stanoveno v článku 3 směrnice 2008/115/ES;

e)	„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Odkaz na státní příslušníky třetích zemí musí být vykládán tak, že zahrnuje osoby bez státní příslušnosti a osoby s nevymezenou státní příslušností;

f)	„vyhoštěním“ výkon povinnosti návratu, totiž fyzické dopravení osoby mimo území dotyčného členského státu, jak je stanoveno v článku 3 směrnice 2008/115/ES;

g)	„dobrovolným opuštěním území“ splnění povinnosti návratu ve lhůtě stanovené za tímto účelem v rozhodnutí o navrácení, jak je vymezeno v článku 3 směrnice 2008/115/ES;

„nezletilou osobou bez doprovodu“ státní příslušník třetí země mladší 18 let, jenž vstupuje či vstoupil na území členského státu bez doprovodu dospělé osoby, která za něj podle práva nebo vnitrostátních zvyklostí daného členského státu odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilou osobu, jež je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členského státu;

i)	„zranitelnou osobou“ státní příslušník třetí země, který odpovídá definici této kategorie osob podle práva Unie použitelného na akce v oblasti politiky podporované z fondu;

j)	„rodinným příslušníkem“ státní příslušník třetí země, který odpovídá definici této kategorie osob podle práva Unie použitelného na akce v oblasti politiky podporované z fondu;

„mimořádnou situací“ situace, jež nastala v důsledku:

i)	velkých migračních tlaků v jednom či více členských státech, které se vyznačují nadměrným přílivem velkého počtu státních příslušníků třetích zemí a které kladou značné a naléhavé nároky na jejich přijímací zařízení, zařízení sloužící k zadržení osob, azylové systémy a azylová řízení,

ii)	provádění mechanismů dočasné ochrany ve smyslu směrnice 2001/55/ES nebo

iii)	silných migračních tlaků ve třetích zemích, v nichž uprchlíci uvázli z důvodu např. politického vývoje nebo konfliktů.

Článek 3

Cíle

1. Obecným cílem fondu je přispívat k účinnému řízení migračních toků a provádění, posilování a rozvoji společné azylové politiky, politiky týkající se doplňkové a dočasné ochrany a společné přistěhovalecké politiky při plném dodržování práv a zásad zakotvených v Listině základních práv Evropské unie.

2. V rámci svého obecného cíle fond přispěje k plnění těchto společných specifických cílů:

a)	posílení a rozvoji všech aspektů společného evropského azylového systému včetně jeho vnějšího rozměru;

b)	podpoře legální migrace do členských států v souladu s jejich hospodářskými a sociálními potřebami, jako jsou potřeby trhu práce, při zajištění integrity imigračních systémů členských států a podpora účinné integrace státních příslušníků třetích zemí;

c)	podpoře spravedlivých a účinných strategií navracení osob prováděných v členských státech, jež podporují boj proti nedovolenému přistěhovalectví, s důrazem na udržitelnost návratů a efektivnost zpětného přebírání osob v zemích původu a tranzitu;

d)	posilování solidarity a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy, zejména s těmi členskými státy, které jsou migračním a azylovým tokům vystaveny nejvíce, a to i prostřednictvím praktické spolupráce.

Plnění specifických cílů fondu se vyhodnocuje v souladu s čl. 55 odst. 2 nařízení (EU) č. 514/2014 prostřednictvím společných ukazatelů stanovených v příloze IV tohoto nařízení a ukazatelů pro specifické programy zahrnutých v národních programech.

3. Opatření přijatá v zájmu splnění cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 jsou v plném souladu s opatřeními podporovanými nástroji vnější finanční pomoci Unie a se zásadami a obecnými cíli vnější činnosti Unie.

4. Cíle uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku jsou plněny v řádném souladu s cíli a zásadami humanitární politiky Unie. Soudržnost ve vztahu k opatřením financovaným z vnějších finančních nástrojů Unie je zajištěna v souladu s článkem 24.

Článek 4

Partnerství

Pro účely fondu zahrnuje partnerství uvedené v článku 12 nařízení (EU) č. 514/2014 příslušné mezinárodní organizace, nevládní organizace a sociální partnery.

KAPITOLA II

SPOLEČNÝ EVROPSKÝ AZYLOVÝ SYSTÉM

Článek 5

Přijímací a azylové systémy

1. V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů uvedenými v článku 19 tohoto nařízení fond podpoří akce zaměřené na jednu nebo více z uvedených kategorií státních příslušníků třetích zemí:

a)	osoby v postavení uprchlíka nebo se statusem doplňkové ochrany ve smyslu směrnice 2011/95/EU;

b)	osoby, které podaly žádost o jednu z forem mezinárodní ochrany uvedených v písmeni a) a dosud neobdržely konečné rozhodnutí;

c)	osoby, které požívají dočasné ochrany ve smyslu směrnice 2001/55/ES;

d)	osoby, které jsou znovuusídlovány či byly znovuusídleny v rámci členského státu nebo jsou z tohoto členského státu přesunovány či z něj byly přesunuty.

Pokud jde o podmínky přijetí a azylová řízení, fond podpoří zejména tyto akce zaměřené na kategorie osob uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce:

a)	poskytování materiální pomoci, včetně pomoci na hranicích, vzdělávání, odborné přípravy, podpůrných služeb, lékařské a psychologické péče;

b)	poskytování podpůrných služeb, jako je překlad a tlumočení, vzdělávání a odborná příprava, včetně výuky jazyků, a další iniciativy, které jsou v souladu se statusem dotčené osoby;

c)	zřízení a zlepšení správních struktur, systémů a odborné přípravy pracovníků a příslušných orgánů s cílem zajistit účinný a snadný přístup k azylovým řízením pro žadatele o azyl, jakož i účinná a vysoce kvalitní azylová řízení, zejména za účelem podpory při případných změnách unijního acquis;

d)	poskytování sociální pomoci, informací nebo pomoci s administrativními nebo soudními postupy a poskytování informací nebo poradenství ohledně možného výsledku azylového řízení, včetně otázek, jako je řízení o navracení;

e)	poskytování právní pomoci a zastoupení;

f)	určení zranitelných skupin a stanovení specifické pomoci pro zranitelné osoby, zejména v souladu s písmeny a) až e);

g)	zavádění, rozvoj a zlepšování alternativních opatření k zajištění osob.

Pokud je to považováno za vhodné a stanoví tak národní programy členských států, může fond rovněž podpořit opatření související s integrací, jako jsou opatření uvedená v čl. 9 odst. 1 týkající se přijímání osob uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce.

2. Pokud jde o ubytovací infrastrukturu a přijímající systémy, fond v souladu se zvláštním cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 podpoří zejména tyto akce:

a)	zlepšování a udržování stávající ubytovací infrastruktury a ubytovacích služeb;

b)	posilování a zlepšování administrativních struktur a systémů;

c)	informování místních společenství;

d)	odbornou přípravu pracovníků orgánů, včetně místních orgán, jež budou jednat s osobami uvedenými v odstavci 1 v souvislosti s jejich přijímáním;

e)	vybudování, provoz a rozvoj nové ubytovací infrastruktury a služeb, jakož i administrativních struktur a systémů, zejména za účelem řešení případných strukturálních potřeb členských států;

3. V souladu se specifickými cíli uvedenými v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) a d) a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 fond rovněž podpoří obdobné akce, jako jsou akce uvedené v odstavci 1 tohoto článku, jestliže tyto akce souvisejí s osobami, které se dočasně nacházejí:

—	v centrech pro tranzit a evidenci uprchlíků, zejména s cílem podpořit operace spojené se znovuusídlením ve spolupráci s UNHCR, nebo

—	na území určitého členského státu v rámci jiných humanitárních programů přijímání.

Článek 6

Schopnost členských států rozvíjet, monitorovat a hodnotit své azylové politiky a azylová řízení

V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu, podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení, pokud jde o akce týkající se posílení schopnosti členských států rozvíjet, monitorovat a hodnotit jejich azylové politiky a azylová řízení, fond podpoří zejména tyto akce:

akce posilující schopnost členských států - i pokud jde o mechanismus včasného varování, připravenosti a řešení krizí zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (19) –shromažďovat, analyzovat a šířit kvalitativní a kvantitativní údaje a statistiky o azylových řízeních, přijímací kapacitě a opatřeních týkajících se znovuusídlení a přesunu žadatelů o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého;

b)	akce posilující schopnost členských států shromažďovat, analyzovat a šířit informace o zemi původu;

c)	akce přímo přispívající k hodnocení azylové politiky, jako je posuzování dopadu na vnitrostátní úrovni, průzkumy mezi různými cílovými skupinami a dalšími relevantními zúčastněnými stranami, rozvoj ukazatelů a srovnávací analýzy.

Článek 7

Znovuusídlení, přesun žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany a jiná humanitární přijímání ad hoc

1. V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) a d) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení fond podpoří zejména následující akce spojené se znovuusídlením státního příslušníka třetí země, který je znovuusídlován nebo byl znovuusídlen v určitém členském státě, a jiné humanitární programy přijímání:

a)	vytvoření a rozvoj národních programů a strategií zaměřených na znovuusídlení a jiných humanitárních programů přijímání, včetně analýz potřeb, zlepšení ukazatelů a hodnocení;

b)	vytvoření infrastruktury a služeb vhodných k zajištění hladkého a účinného provádění akcí v oblasti znovuusídlení a akcí týkajících se jiných humanitárních programů přijímání, včetně jazykové pomoci;

c)	vytvoření struktur, systémů a organizování odborné přípravy pracovníků zaměřené na vysílání na služební cesty do třetích zemí nebo jiných členských států, provádění pohovorů, lékařských prohlídek a bezpečnostních prověrek;

d)	posuzování možných případů znovuusídlení a případů jiných humanitárních přijímání příslušnými orgány členských států, jako je vysílání na služební cesty do třetích zemí, provádění pohovorů, lékařských prohlídek a bezpečnostních prověrek;

e)	lékařské vyšetření a lékařská péče před odjezdem, zabezpečení materiálních potřeb před odjezdem, poskytnutí informací před odjezdem, integrační opatření a opatření týkající se cesty prováděná před odjezdem, včetně zajištění služeb lékařského doprovodu;

f)	poskytování informací a pomoci při příjezdu nebo krátce po něm, včetně tlumočnických služeb;

g)	akce zaměřené na sloučení rodiny v případě osob znovuusídlených v členském státě;

h)	posilování infrastruktury a služeb příslušných pro migraci a azyl v zemích určených k provádění regionálních programů ochrany;

i)	vytváření podmínek pro dlouhodobou integraci, autonomii a posilování sebedůvěry znovuusídlených uprchlíků.

2. V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. d) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení fond rovněž podpoří obdobné akce, jako jsou akce uvedené v odstavci 1 tohoto článku, jestliže jsou považovány za vhodné s ohledem na změny příslušné politiky, ke kterým dojde v průběhu prováděcího období fondu, nebo jestliže národní program členského státu stanoví takové akce, v souvislosti s přesunem žadatelů o mezinárodních ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany. Takové operace se provádějí za jejich souhlasu z členského státu, který jim poskytl mezinárodní ochranu, nebo odpovídá za posouzení jejich žádosti, do jiného zainteresovaného členského státu, kde jim bude poskytnuta rovnocenná ochrana nebo kde bude jejich žádost o mezinárodní ochranu posouzena.

KAPITOLA III

INTEGRACE STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ TŘETÍCH ZEMÍ A LEGÁLNÍ MIGRACE

Článek 8

Přistěhovalectví a opatření před odjezdem

V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. b) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení fond rovněž podpoří akce prováděné ve třetí zemi a zaměřené na státní příslušníky této třetí země, kteří splňují požadavky specifických akcí prováděných před odjezdem nebo podmínky stanovené ve vnitrostátním právu a případně v souladu s právem Unie, včetně podmínek týkajících se schopnosti integrace do společnosti daného členského státu. V této souvislosti fond podpoří zejména tyto akce:

a)	přípravu informačních balíčků a kampaní zaměřených na zvyšování povědomí a podporu mezikulturního dialogu, mimo jiné prostřednictvím uživatelsky přístupných informačních a komunikačních technologií a internetových stránek;

b)	posuzování dovedností a kvalifikací, jakož i posilování transparentnosti a slučitelnosti dovedností a kvalifikací ve třetí zemi s dovednostmi a kvalifikacemi členského státu;

c)	odbornou přípravu zaměřenou na posílení možnosti pracovního uplatnění v členském státě;

d)	komplexní kurzy zaměřené na občanskou orientaci a výuku jazyků;

e)	pomoc v souvislosti se žádostmi o sloučení rodiny ve smyslu směrnice Rady 2003/86/ES (20).

Článek 9

Integrační opatření

1. V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. b) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení fond podpoří akce, jež se uskutečňují v rámci soudržných strategií, při zohlednění integračních potřeb státních příslušníků třetích zemí na místní a regionální úrovni. V této souvislosti fond podpoří zejména následující akce zaměřené na státní příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě nebo s nimiž bylo případně zahájeno řízení za účelem získání povolení k pobytu v členském státě:

a)	vytváření a rozvoj těchto integračních strategií za účasti místních nebo regionálních subjektů, je-li to vhodné včetně analýzy potřeb, vylepšování ukazatelů integrace a hodnocení, včetně participativních hodnocení, s cílem nalézt osvědčené postupy;

b)	poskytování poradenství a pomoci v oblastech, jako je ubytování, prostředky na živobytí, administrativní a právní poradenství, zdravotní, psychologická a sociální péče a péče o dítě a sloučení rodiny;

akce týkající se uvádění státních příslušníků třetích zemí do přijímající společnosti a akce, které jim umožní se přizpůsobit, akce zaměřené na informování těchto osob o jejich právech a povinnostech, na jejich začlenění do občanského a kulturního života a sdílení hodnot zakotvených v Listině základních práv Evropské unie;

d)	akce zaměřené na vzdělávání a odbornou přípravu, včetně výuky jazyků, a přípravné akce na usnadnění přístupu na trh práce;

e)	akce na podporu soběstačnosti a schopnosti státních příslušníků třetích zemí samostatně zabezpečit své potřeby;

f)	akce na podporu účelných kontaktů a konstruktivního dialogu mezi státními příslušníky třetích zemí a přijímající společností a akce na podporu přijetí ze strany přijímající společnosti, mimo jiné s využitím sdělovacích prostředků;

g)	akce na podporu rovného přístupu a rovnocenných výsledků, pokud jde o jednání státních příslušníků třetích zemí s veřejnými a soukromými službami, včetně úpravy těchto služeb pro jednání se státními příslušníky třetích zemí;

h)	budování kapacit příjemců vymezených v čl. 2 písm. g) nařízení (EU) č. 514/2014 a to i prostřednictvím výměny zkušeností a osvědčených postupů a navazování vzájemných kontaktů.

2. Akce uvedené v odstavci 1 zohlední vždy, kdy je to nutné, specifické potřeby jednotlivých kategorií státních příslušníků třetích zemí, včetně osob požívajících mezinárodní ochrany, znovuusídlených nebo přesunutých osob a zejména zranitelných osob.

3. Národní programy mohou umožnit začlenění přímých příbuzných osob, jež náležejí do cílové skupiny uvedené ve výše uvedeném odstavci, do akcí podle odstavce 1 v té míře, v níž je to nezbytné pro účinné provádění takových akcí.

4. Za účelem programování a provádění akcí uvedených v odstavci 1 tohoto článku zahrnuje partnerství uvedené v článku 12 nařízení (EU) č. 514/2014 orgány určené členskými státy pro účely řízení intervencí Evropského sociálního fondu.

Článek 10

Praktická spolupráce a opatření na budování kapacit

a)	vytváření strategií na podporu legální migrace s cílem usnadnit rozvoj a provádění pružných postupů pro přijímání;

spolupráci mezi pracovními agenturami třetích zemí, úřady práce a imigračními úřady členských států, jakož i podporu členských států při provádění právních předpisů Unie týkajících se migrace, konzultace se zúčastněnými subjekty a odborné poradenství či výměnu informací o přístupech, které se s ohledem na potřeby trhu práce zaměřují na osoby konkrétní státní příslušnosti či kategorie státních příslušníků třetích zemí;

posílení schopnosti členských států rozvíjet, provádět, monitorovat a vyhodnocovat své strategie, politiky a opatření týkající se přistěhovalectví napříč různými úrovněmi a útvary úřadů, především pak posilování jejich kapacit shromažďovat, analyzovat a šířit podrobné a systematické údaje a statistiky o migračních řízeních a migračních tocích, povoleních k pobytu a rozvíjení monitorovacích nástrojů, programů hodnocení, ukazatelů a stanovování referenčních hodnot pro účely měření úspěšnosti těchto strategií;

odbornou přípravu příjemců vymezených v čl. 2 písm. g) nařízení (EU) č. 514/2014 a pracovníků poskytujících veřejné a soukromé služby, včetně vzdělávacích institucí, podpora výměny zkušeností a osvědčených postupů, spolupráce a navazování vzájemných kontaktů a mezikulturních schopností, jakož i zvyšování kvality poskytovaných služeb;

budování udržitelných organizačních struktur pro integraci a řízení rozmanitosti, především prostřednictvím spolupráce mezi různými zúčastněnými subjekty, což úředníkům na různých úrovních státní správy umožní rychle získat informace o zkušenostech a osvědčených postupech uplatňovaných jinde a případně sdílet zdroje s jinými příslušnými orgány, jakož i mezi vládními a nevládními subjekty v zájmu efektivnějšího poskytování služeb státním příslušníkům třetích zemí, mimo jiné prostřednictvím jednoho kontaktního místa (například koordinovaná střediska poskytující podporu při integraci);

obousměrný dynamický proces vzájemné interakce, který je základem integračních strategií na místní a regionální úrovni, rozvíjením platforem pro konzultaci státních příslušníků třetích zemí, výměnu informací mezi zúčastněnými subjekty a platforem pro mezikulturní a náboženský dialog mezi společenstvími státních příslušníků třetích zemí navzájem nebo mezi nimi a orgány, které se podílejí na vytváření politiky a přijímají rozhodnutí;

g)	akce na podporu a posílení praktické spolupráce mezi příslušnými orgány členských států, zaměřené mimo jiné na výměnu informací, osvědčených postupů a strategií a na vytváření a provádění společných akcí, a to i s ohledem na zajištění integrity imigračních systémů členských států.

KAPITOLA IV

NAVRACENÍ OSOB

Článek 11

Doprovodná opatření při řízeních o navracení osob

V souladu se zvláštním cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. c) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení, pokud jde o opatření doprovázející řízení o navracení osob, zaměří se fond na jednu nebo více z těchto kategorií státních příslušníků třetích zemí:

a)	státní příslušníky třetích zemí, jejichž žádost o povolení k pobytu, jejich oprávněný pobyt nebo mezinárodní ochranu v členském státě dosud nebyla pravomocně zamítnuta a které se mohou rozhodnout využít možnosti dobrovolného návratu;

b)	státní příslušníky třetích zemí, kteří mají v členském státě právo k pobytu, oprávněný pobyt nebo požívají mezinárodní ochrany ve smyslu směrnice 2011/95/EU nebo dočasné ochrany ve smyslu směrnice 2001/55/ES a kteří se rozhodnou využít možnosti dobrovolného návratu;

c)	státní příslušníky třetích zemí, kteří se nacházejí v členském státě a nesplňují nebo již nesplňují podmínky pro vstup nebo pobyt na území členského státu, včetně těch státních příslušníků třetích zemí, jejichž vyhoštění bylo odloženo v souladu s článkem 9 a čl. 14 odst. 1 směrnice 2008/115/ES.

V této souvislosti fond podpoří zejména následující akce zaměřené na kategorie osob uvedené v prvním pododstavci:

a)	zavádění, rozvoj a zlepšování alternativních opatření k zajištění osob;

b)	poskytování sociální pomoci, informací nebo pomoci se správními nebo soudními postupy a poskytování informací nebo poradenství;

c)	poskytování právní a jazykové pomoci;

d)	specifická pomoc zranitelným osobám;

e)	zavádění a zlepšování nezávislých a účinných systémů pro sledování nuceného navracení stanovených v čl. 8 odst. 6 směrnice 2008/115/ES;

f)	zřizování, provoz a zlepšování ubytování, infrastruktury v oblasti přijímání a zadržování, služeb a podmínek;

g)	vytváření administrativních struktur a systémů, včetně nástrojů informačních technologií,

h)	odborná příprava pracovníků v zájmu zajištění bezproblémových a účinných řízení o navracení osob, včetně jejich řízení a provádění.

Článek 12

Opatření při navracení

V souladu se zvláštním cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. c) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení, pokud jde o akce při navracení, podpoří fond akce zaměřené na osoby uvedené v článku 11 tohoto nařízení. V této souvislosti fond podpoří zejména tyto akce:

a)	opatření nezbytná k přípravě operací souvisejících s návratem, jako jsou opatření vedoucí ke zjištění totožnosti státních příslušníků třetích zemí, vydání cestovních dokladů a vyhledání rodinných příslušníků;

b)	spolupráce s konzulárními a imigračními úřady třetích zemí za účelem získání cestovních dokladů, usnadnění repatriace a zajištění zpětného převzetí;

c)	opatření asistovaného dobrovolného návratu, včetně lékařských prohlídek a lékařské pomoci, cestovních opatření, finančních příspěvků, pomoci a poradenství před návratem a po něm;

d)	operace vyhoštění, včetně souvisejících opatření, v souladu se standardy stanovenými v právu Unie, s výjimkou donucovacího vybavení;

e)	opatření k zahájení opětovného začlenění vracející se osoby do společnosti vzhledem k jejímu osobnímu rozvoji, jako jsou peněžní pobídky, odborná příprava, pomoc při hledání zaměstnání a ucházení se o ně a podpora zahájení výdělečné činnosti;

f)	zařízení a služby ve třetích zemích sloužící k zajištění vhodného dočasného ubytování a přijetí po příjezdu;

g)	specifická pomoc zranitelným osobám.

Článek 13

Praktická spolupráce a opatření na budování kapacit

V souladu se zvláštním cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. c) tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu podle článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014, a v souladu s cíli národních programů vymezenými v článku 19 tohoto nařízení, pokud jde o praktickou spolupráci a opatření na budování kapacit, podpoří fond zejména tyto akce:

akce na podporu, rozvoj a posílení operativní spolupráce a výměny informací mezi útvary členských států zodpovědnými za navracení osob a dalšími orgány členských států zapojenými do procesu navracení, včetně spolupráce s konzulárními úřady a imigračními úřady třetích zemí a společných návratových operací;

b)	akce na podporu spolupráce mezi třetími zeměmi a útvary členských států zodpovědnými za navracení osob, včetně opatření zaměřených na posilování kapacit třetích zemí při zpětném přebírání osob a jejich opětovném začleňování do společnosti, zejména v rámci dohod o zpětném přebírání osob;

c)	akce na posílení schopnosti rozvíjet účinné a udržitelné návratové politiky především prostřednictvím výměny informací o situaci v zemích návratu a osvědčených postupů, sdílení zkušeností a sdružování zdrojů mezi členskými státy;

d)	akce na posílení schopnosti shromažďovat, analyzovat a šířit podrobné a systematické údaje a statistiky o řízeních a opatřeních týkajících se navracení osob, kapacitách v oblasti přijímání a zadržování, o nucených a dobrovolných návratech, jakož i o monitorování a opětovném začleňování;

e)	akce, které přímo přispívají k hodnocení politik v oblasti navracení, jako je posuzování dopadu na vnitrostátní úrovni, průzkumy mezi cílovými skupinami, vypracovávání ukazatelů a stanovování referenčních hodnot;

f)	opatření zaměřená na informování a informační kampaně ve třetích zemích, jejichž cílem je zvyšování povědomí o vhodných dovolených způsobech přistěhovalectví a rizicích nedovoleného přistěhovalectví.

KAPITOLA V

FINANČNÍ A PROVÁDĚCÍ RÁMEC

Článek 14

Celkové zdroje a provádění

1. Celkové zdroje přidělené na provádění tohoto nařízení činí 3 137 milionů EUR v běžných cenách.

2. Roční rozpočtové prostředky fondu schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3. Celkové zdroje jsou vynakládány prostřednictvím těchto nástrojů:

a)	národních programů podle článku 19;

b)	akcí Unie podle článku 20;

c)	mimořádné pomoci podle článku 21;

d)	Evropské migrační sítě podle článku 22;

e)	technické pomoci podle článku 23.

4. Rozpočet přidělený podle tohoto nařízení na akce Unie, uvedené v článku 20 tohoto nařízení, na mimořádnou pomoc uvedenou v článku 21 tohoto nařízení, Evropskou migrační síť uvedenou v článku 22 tohoto nařízení, a na technickou pomoc uvedenou v článku 23 tohoto nařízení, se plní v rámci přímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 a případně v rámci nepřímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. c) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012. Rozpočet přidělený národním programům uvedeným v článku 19 tohoto nařízení se provádí v rámci sdíleného řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. b) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

5. V souladu s článkem 317 Smlouvy o fungování EU za plnění rozpočtu Unie odpovídá i nadále Komise, která informuje Evropský parlament a Radu o operacích prováděných jinými subjekty než členskými státy.

6. Finanční krytí, jež představuje hlavní referenční hodnotu, se, aniž jsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady, orientačně použije takto:

a)	2 752 milionů EUR na národní programy členských států;

b)	385 milionů EUR na akce Unie, mimořádnou pomoc, Evropskou migrační síť a technickou pomoc Komise, z nichž alespoň 30 % se použije na akce Unie a Evropskou migrační síť.

Článek 15

Zdroje na způsobilé akce v členských státech

1. Částka ve výši 2 752 milionů EUR se mezi členské státy rozdělí orientačně takto:

2 392 milionů EUR se rozdělí v souladu s přílohou I. Členské státy přidělí nejméně 20 % těchto zdrojů na specifický cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) a alespoň 20 % na zvláštní cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. b). Členské státy se mohou od těchto minimálních podílů odchýlit pouze tehdy, pokud bude národní program obsahovat podrobné vysvětlení ohledně skutečnosti, proč přidělení zdrojů pod touto úrovní neohrožuje dosažení daného cíle. Pokud jde o specifický cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci písm. a), ty členské státy, které čelí strukturálním nedostatkům v oblasti ubytování, infrastruktury a služeb, by se neměly dostat pod minimální podíl stanovený v tomto nařízení;

b)	360 milionů EUR se rozdělí na základě přerozdělovacího mechanismu určeného pro specifické akce uvedené v článku 16, pro program Unie pro znovuusídlení uvedený v článku 17 a pro přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého podle článku 18.

2. Částka uvedená v odst. 1 písm. b) podpoří:

a)	specifické akce uvedené v příloze II;

b)	program Unie pro znovuusídlení podle článku 17 nebo přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého podle článku 18.

3. V případě, že určitá částka zůstává k dispozici v rámci odst. 1 písm. b) tohoto článku, nebo je k dispozici jiná částka, bude přidělena v rámci přezkumu v polovině období stanoveného v článku 15 nařízení (EU) č. 514/2014 poměrně k základním částkám pro národní programy stanoveným v příloze I tohoto nařízení.

Článek 16

Zdroje určené na specifické akce

1. Členským státům mohou být přiděleny dodatečné prostředky uvedené v čl. 15 odst. 2 písm. a), pokud jsou takové prostředky v programu vyčleněny, a použijí se na provádění specifických akcí. Tyto specifické akce jsou uvedeny v příloze II.

2. Za účelem zohlednění nového vývoje dané politiky je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26 tohoto nařízení s cílem revidovat přílohu II v rámci přezkumu v polovině období uvedeného v článku 15 nařízení (EU) č. 514/2014. Na základě revidovaného seznamu specifických akcí a v závislosti na dostupných zdrojích mohou členské státy obdržet dodatečné finanční prostředky, jak je stanoveno v odstavci 1 tohoto článku.

3. Dodatečné finanční prostředky uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se členským státům přidělí na základě zvláštního rozhodnutí o financování, kterým se v rámci přezkumu v polovině období schvaluje či reviduje jejich národní program v souladu s postupem stanoveným v článcích 14 a 15 nařízení (EU) č. 514/2014. Tyto finanční prostředky se použijí výhradně na provádění specifických akcí uvedených v příloze II tohoto nařízení.

Článek 17

Zdroje na program Unie pro znovuusídlení

1. Členské státy kromě přídělu vypočteného podle čl. 15 odst. 1 písm. a) obdrží každé dva roky dodatečné finanční prostředky v souladu s čl. 15 odst. 2 písm. b) stanovené na základě jednorázové částky ve výši 6 000 EUR připadající na každou znovuusídlenou osobu.

2. Jednorázová částka uvedená v odstavci 1 bude navýšena na 10 000 EUR na každou osobu znovuusídlenou podle společných priorit Unie v oblasti znovuusídlení stanovených podle odstavce 3 a uvedených v příloze III a pro každou zranitelnou osobu podle odstavce 5.

3. Společné priority Unie v oblasti znovuusídlení jsou stanoveny na základě těchto obecných kategorií osob:

a)	osob ze země či regionu určených k provádění regionálního programu ochrany;

b)	osob ze země či regionu označených v prognóze týkající se znovuusídlení vypracované podle UNHCR, v nichž by společná akce Unie měla významný dopad na řešení potřeb v oblasti ochrany;

c)	osob, jež patří do zvláštní kategorie, na něž se vztahují kritéria znovuusídlení podle UNHCR.

4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26 za účelem změny přílohy III na základě obecných kategorií osob uvedených v odstavci 3 tohoto článku, existuje-li pro to řádné odůvodnění nebo s ohledem na doporučení UNHCR.

5. Tyto zranitelné skupiny osob mají rovněž nárok na jednorázovou částku stanovenou v odstavci 2:

a)	ohrožené ženy a děti;

b)	nezletilé osoby bez doprovodu;

c)	osoby, jejichž potřeby související se zdravotním stavem mohou být vyřešeny pouze prostřednictvím znovuusídlení;

d)	osoby, které musí být znovuusídleny z mimořádných nebo naléhavých důvodů za účelem právní či fyzické ochrany, mimo jiné oběti násilí nebo mučení.

6. V případě, že členský stát znovuusídlí osobu, která patří do více než jedné z kategorií osob uvedených v odstavcích 1 a 2, obdrží výše stanovenou částku na tuto osobu pouze jednou.

7. Na jednorázovou částku mohou mít případně nárok i členské státy pro rodinné příslušníky osob uvedených v odstavcích 1, 3 a 5 za podmínky, že tito rodinní příslušníci byli znovuusídleni v souladu s tímto nařízením.

8. Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví časový harmonogram a další prováděcí podmínky spojené s mechanismem přidělování finančních zdrojů na program Unie pro znovuusídlení. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 27 odst. 2.

9. Dodatečné finanční prostředky uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se členským státům přidělí každé dva roky, poprvé na základě samostatných rozhodnutí o financování, kterými se schvaluje jejich národní program v souladu s postupem stanoveným v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014, a následně na základě rozhodnutí o financování připojených k rozhodnutím, kterými se schvaluje jejich národní program. Tyto finanční prostředky se v rámci národního programu nepřevádějí na jiné akce.

10. Za účelem účinného plnění cílů programu Unie pro znovuusídlení a v rámci dostupných zdrojů je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26, kterými se upravují jednorázové částky uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, pokud je to považováno za vhodné, zejména s ohledem na aktuální míru inflace, relevantní vývoj v oblasti znovuusídlení, jakož i s ohledem faktory, které mohou optimalizovat využití finančních pobídek obdržených ve formě jednorázových částek.

Článek 18

Zdroje určené na přesun osob požívajících mezinárodní ochrany

1. S ohledem na provádění zásady solidarity a spravedlivé sdílení odpovědnosti a s ohledem na vývoj politiky Unie v průběhu prováděcího období fondu členské státy kromě přídělu vypočteného podle čl. 15 odst. 1 písm. a) obdrží dodatečné finanční prostředky podle čl. 15 odst. 2 písm. b) na základě jednorázové částky ve výši 6 000 EUR připadající na každou osobu požívající mezinárodní ochrany přesunutou z jiného členského státu.

2. Na jednorázovou částku mohou mít případně nárok i členské státy pro rodinné příslušníky osob uvedených v odstavci 1 za podmínky, že tito rodinní příslušníci byli přesunuti v souladu s tímto nařízením.

3. Dodatečné finanční prostředky uvedené v odstavci 1 tohoto článku se členským státům poprvé přidělí na základě samostatných rozhodnutí o financování, kterými se schvaluje jejich národní program v souladu s postupem stanoveným v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014, a následně na základě rozhodnutí o financování připojených k rozhodnutí, kterým se schvaluje jejich národní program. Tyto finanční prostředky se v rámci národního programu nepřevádějí na jiné akce.

4. Za účelem účinného plnění cílů solidarity a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy uvedených v článku 80 Smlouvy o fungování EU a v rámci dostupných zdrojů je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26 tohoto nařízení pro účely úpravy jednorázové částky uvedené v odstavci 1 tohoto článku, zejména s ohledem na aktuální míru inflace, relevantní vývoj v oblasti přesunu osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého, jakož i s ohledem faktory, které mohou optimalizovat využití finančních pobídek obdržených ve formě jednorázových částek

Článek 19

Národní programy

1. V rámci národních programů, které mají být přezkoumány a schváleny v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 514/2014, členské státy v rámci cílů stanovených v článku 3 tohoto nařízení a se zohledněním výsledku politického dialogu uvedeného v článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014 sledují především tyto cíle:

a)	zesílenou podporu při zřizování společného evropského azylového systému zajištěním účinného a jednotného uplatňování acquis Unie v oblasti azylu a podpora řádného uplatňování nařízení (EU) č. 604/2013. Tyto akce mohou zahrnovat rovněž vytvoření a rozvoj programu Unie pro znovuusídlení;

vytvoření a rozvoj integračních strategií zahrnujících různé aspekty obousměrného dynamického procesu, které budou podle potřeby prováděny na celostátní, místní nebo regionální úrovni, budou zohledňovat potřeby státních příslušníků třetích zemí v oblasti integrace na místní a regionální úrovni, řešit specifické potřeby různých kategorií migrantů a rozvíjet účinná partnerství mezi klíčovými zúčastněnými stranami;

c)	rozvoj návratového programu, který zahrnuje složku týkající se asistovaného dobrovolného návratu a případně složku věnovanou opětovnému začleňování.

2. Členské státy zajistí, aby veškeré akce podporované v rámci fondu byly prováděny v plném souladu se základními právy a s ohledem na lidskou důstojnost. Zejména by měly takové akce plně dodržovat práva a zásady, jež jsou zakotveny v Listině základních práv Evropské unie.

3. V souladu s požadavkem sledovat výše uvedené cíle a při zohlednění konkrétních okolností se členské státy zaměří na spravedlivé a transparentní rozdělování zdrojů mezi specifické cíle stanovené v čl. 3 odst. 2.

Článek 20

Akce Unie

1. Z podnětu Komise lze fond využít k financování nadnárodních akcí nebo akcí, na nichž má Unie zvláštní zájem (dále jen „akce Unie“) v souvislosti s obecnými a specifickými cíli uvedenými v článku 3.

2. Způsobilé akce Unie jsou akce, které podporují zejména:

rozšiřování spolupráce Unie při provádění práva Unie a při sdílení osvědčených postupů v oblasti azylu, zejména ohledně znovuusídlování a přesunu žadatelů o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého i prostřednictvím navazování kontaktů a výměny informací, legální migrace, integrace státních příslušníků třetích zemí, včetně pomoci při příjezdu a koordinačních činností na podporu znovuusídlení s místními společenstvími, jež mají přijmout znovuusídlené uprchlíky, a navracení osob;

b)	zřizování nadnárodních sítí spolupráce a pilotních projektů, včetně inovačních projektů, založených na nadnárodních partnerstvích mezi subjekty sídlícími ve dvou či více členských státech za účelem stimulování inovací a usnadnění výměny zkušeností a osvědčených postupů;

studie a výzkum zaměřené na možné nové formy spolupráce Unie v oblasti azylu, přistěhovalectví, začleňování, navracení osob a příslušného práva Unie, šíření a výměnu informací týkající se osvědčených postupů a všech dalších aspektů azylu, přistěhovalectví, integrace a návratové politiky, včetně institucionální komunikace o politických prioritách Unie;

d)	vývoj společných statistických nástrojů, metod a ukazatelů hodnocení vývoje politik v oblasti azylu, legální migrace, začleňování a navracení osob a jejich používání členskými státy;

e)	přípravu, monitorování, administrativní a technickou podporu a rozvoj mechanismu hodnocení, jež jsou nezbytné k provádění politiky v oblasti azylu a přistěhovalectví;

f)	spolupráci s třetími zeměmi na základě globálního přístupu Unie k migraci a mobilitě, především v rámci provádění dohod o zpětném přebírání osob, partnerství v oblasti mobility a regionálních programů ochrany;

g)	opatření zaměřená na informování a informační kampaně ve třetích zemích určené na zvyšování povědomí o vhodných dovolených způsobech přistěhovalectví a rizicích nedovoleného přistěhovalectví.

3. Akce Unie se provedou v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 514/2014.

4. Komise zajistí spravedlivé a transparentní rozdělování zdrojů mezi cíle uvedené v čl. 3 odst. 2.

Článek 21

Mimořádná pomoc

1. Nástroj poskytuje finanční pomoc na řešení naléhavých a zvláštních potřeb v případě mimořádné situace, jak ji vymezuje čl. 2 písm. k). Opatření prováděná ve třetích zemích v souladu s tímto článkem musí být v souladu s humanitární politikou Unie a případně ji doplňují a zároveň musí dodržovat humanitární zásady stanovené v konsensu o humanitární pomoci.

2. Mimořádná pomoc se provádí v souladu s články 6 a 7 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 22

Evropská migrační síť

1. Z fondu se podporuje Evropská migrační síť a poskytuje se finanční pomoc nezbytná pro její činnost a budoucí rozvoj.

2. Částku vyhrazenou na Evropskou migrační síť v rámci ročních rozpočtových prostředků fondu i pracovní program stanovující priority jejích činností přijímá Komise po schválení řídícím výborem v souladu s postupem uvedeným v čl. 4 odst. 5 písm. a) rozhodnutí 2008/381/ES. Rozhodnutí Komise o této částce je finančním rozhodnutím ve smyslu článku 84 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

3. Finanční pomoc určená na činnost Evropské migrační sítě má formu grantů udělovaných národním kontaktním místům podle článku 3 rozhodnutí 2008/381/ES a případně veřejných smluv v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012. Tato pomoc zajistí národním kontaktním místům odpovídající a včasnou finanční podporu. Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním akcí národních kontaktních míst podpořených prostřednictvím grantů přidělených v roce 2014 mohou být způsobilé ode dne 1. ledna 2014.

4. Rozhodnutí 2008/381/ES se mění takto:

v čl. 4 odst. 5 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)

připravuje a schvaluje návrh pracovního programu činností, zejména pokud jde o cíle a tematické priority a stanovení orientační výše rozpočtu jednotlivých národních kontaktních míst, která je nezbytná k zajištění řádného fungování Evropské migrační sítě, a to na základě návrhu předloženého předsedou.“;

článek 6 se mění takto:

i)	odstavec 4 se nahrazuje tímto: „4. Komise sleduje provádění programu činností a podává řídícímu výboru pravidelně zprávy o provádění programu a o rozvoji Evropské migrační sítě.“,

ii)	odstavce 5 až 8 se zrušují;

c)	článek 11 se zrušuje;

d)	článek 12 se zrušuje.

Článek 23

Technická pomoc

1. Z podnětu nebo jménem Komise se na technickou pomoc ročně z fondu vynaloží až 2,5 milionu EUR v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 514/2014.

2. Z podnětu členského státu je možné z fondu financovat činnosti v oblasti technické pomoci v souladu s článkem 20 nařízení (EU) č. 514/2014. Částka vyčleněná na technickou pomoc v období 2014–2020 nepřesáhne 5,5 % celkové částky přidělené členskému státu navýšenou o 1 000 000 EUR.

Článek 24

Koordinace

Komise a členské státy, případně spolu s Evropskou službou pro vnější činnost, zajistí, aby akce ve třetích zemích a ve vztahu k nim byla přijímána v součinnosti a soudržnosti s jinými opatřeními mimo Unii podporovanými prostřednictvím nástrojů Unie. Zejména zajistí, aby uvedené akce:

a)	byly soudržné s vnější politikou Unie, dodržovaly zásadu soudržnosti politik v oblasti rozvoje a aby byly soudržné se strategickými programovými dokumenty pro danou oblast či zemi;

b)	byly zaměřeny na opatření, která nejsou orientována na rozvoj;

c)	sloužily zájmům vnitřních politik Unie a byly v souladu s činnostmi vyvíjenými uvnitř Unie.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Zvláštní ustanovení týkající se jednorázových částek určených na znovuusídlení a přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého

Odchylně od pravidel způsobilosti výdajů stanovených v článku 18 nařízení (EU) č. 514/2014, zvláště pokud jde o jednorázové částky a paušální sazby, jsou jednorázové částky přidělované podle tohoto nařízení členským státům na znovuusídlení nebo přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého:

a)	osvobozeny od povinnosti, podle níž musí být podloženy statistickými údaji či údaji z minulosti a

b)	vyplaceny za podmínky, že osoba, na kterou je jednorázová částka přidělena, byla skutečně znovuusídlena nebo přesunuta v souladu s tímto nařízením.

Článek 26

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 16 odst. 2, čl. 17 odst. 4 a 10 a čl. 18 odst. 4 je svěřena Komisi na dobu sedmi let ode dne 21. května 2014. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto sedmiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o období tří let, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem tohoto sedmiletého období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 16 odst. 2, čl. 17 odst. 4 a 10 a čl. 18 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 16 odst. 2, čl. 17 odst. 4 a 10 a čl. 18 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 27

Postup projednávání ve výborech

1. Komisi je nápomocen Výbor pro Azylový, migrační a integrační fond a Fond pro vnitřní bezpečnost, zřízený čl. 59 odst. 1 nařízení (EU) č. 514/2014.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 28

Přezkum

Evropský parlament a Rada přezkoumají toto nařízení na základě návrhu Komise do 30. června 2020.

Článek 29

Použitelnost nařízení (EU) č. 514/2014

Na tento fond se použijí ustanovení nařízení (EU) č. 514/2014, aniž je dotčen článek 4 tohoto nařízení.

Článek 30

Zrušení

Rozhodnutí č. 573/2007/ES, č. 575/2007/ES a 2007/435/ES se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2014

Článek 31

Přechodná ustanovení

1. Tímto nařízením není dotčeno pokračování nebo změna, včetně celkového nebo částečného zrušení, dotyčných projektů a ročních programů až do jejich uzavření nebo finanční pomoci schválené Komisí na základě rozhodnutí č. 573/2007/ES, č. 575/2007/ES a 2007/435/ES ani žádného jiného právního předpisu, který se na tuto pomoc vztahuje k 31. prosinci 2013. Tímto nařízením není dotčeno pokračování nebo změna, včetně úplného nebo částečného zrušení, finanční podpory schválené Komisí na základě rozhodnutí 2008/381/ES ani žádného jiného právního předpisu, který se na tuto pomoc vztahuje k 31. prosinci 2013.

2. Při rozhodování o spolufinancování v rámci tohoto nařízení Komise přihlíží k opatřením, která mají finanční dopady v období tohoto spolufinancování a která byla přijata na základě rozhodnutí č. 573/2007/ES, č. 575/2007/ES, 2007/435/ES a 2008/381/ES před 20. květnem 2014.

4. K částkám na akce, které byly pozastaveny z důvodů soudních řízení nebo správních řízení o opravném prostředku s odkladným účinkem, se při výpočtu výše částky, která se automaticky uvolňuje ze závazku, nepřihlíží.

5. Členské státy předloží Komisi do 30. června 2015 hodnotící zprávy týkající se výsledků a dopadů akcí spolufinancovaných v rámci rozhodnutí č. 573/2007/ES, č. 575/2007/ES a 2007/435/ES v období 2011 až 2013.

6. Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů do 31. prosince 2015 následné hodnotící zprávy podle rozhodnutí č. 573/2007/ES, č. 575/2007/ES a 2007/435/ES za období 2011 až 2013.

Článek 32

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 108.

(2) Úř. věst C 277, 13.9.2012, s. 23.

(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 439/2010 ze dne 19. května 2010 o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (Úř. věst. L 132, 29.5.2010, s. 11).

(6) Nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98).

(8) Nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1).

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23).

(10) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Evropského uprchlického fondu na období 2008 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ a o zrušení rozhodnutí Rady 2004/904/ES (Úř. věst. L 144, 6.6.2007, s. 1).

(11) Rozhodnutí Rady 2007/435/ES ze dne 25. června 2007 o zřízení Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ (Úř. věst. L 168, 28.6.2007, s. 18).

(12) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 575/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Evropského návratového fondu na období 2008 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ (Úř. věst. L 144, 6.6.2007, s. 45).

(13) Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12).

(14) Rozhodnutí Rady 2008/381/ES ze dne 14. května 2008 o zřízení Evropské migrační sítě (Úř. věst. L 131, 21.5.2008, s. 7).

(15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 ze dne 16. dubna 2014 o obecných ustanoveních ohledně Azylového, migračního a integračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí (viz strana 112 v tomto čísle Úředního věstníku).

(17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 ze dne 16. dubna 2014 , kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a zrušuje rozhodnutí Rady 2007/125/SVV (viz strana 93 v tomto čísle Úředního věstníku).

(18) Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31).

(20) Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12).

PŘÍLOHA I

Víceleté rozpisy podle členských států na období 2014–2020 (v eurech)

Členský stát	Minimální částka	% průměr přidělené částky 2011-2013 Evropský uprchlický fond + Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí + Evropský návratový fond	Průměrná částka 2011-2013	CELKEM
AT	5 000 000	2,65 %	59 533 977	64 533 977
BE	5 000 000	3,75 %	84 250 977	89 250 977
BG	5 000 000	0,22 %	5 006 777	10 006 777
CY	10 000 000	0,99 %	22 308 677	32 308 677
CZ	5 000 000	0,94 %	21 185 177	26 185 177
DE	5 000 000	9,05 %	203 416 877	208 416 877
EE	5 000 000	0,23 %	5 156 577	10 156 577
ES	5 000 000	11,22 %	252 101 877	257 101 877
FI	5 000 000	0,82 %	18 488 777	23 488 777
FR	5 000 000	11,60 %	260 565 577	265 565 577
GR	5 000 000	11,32 %	254 348 877	259 348 877
HR	5 000 000	0,54 %	12 133 800	17 133 800
HU	5 000 000	0,83 %	18 713 477	23 713 477
IE	5 000 000	0,65 %	14 519 077	19 519 077
IT	5 000 000	13,59 %	305 355 777	310 355 777
LT	5 000 000	0,21 %	4 632 277	9 632 277
LU	5 000 000	0,10 %	2 160 577	7 160 577
LV	5 000 000	0,39 %	8 751 777	13 751 777
MT	10 000 000	0,32 %	7 178 877	17 178 877
NL	5 000 000	3,98 %	89 419 077	94 419 077
PL	5 000 000	2,60 %	58 410 477	63 410 477
PT	5 000 000	1,24 %	27 776 377	32 776 377
RO	5 000 000	0,75 %	16 915 877	21 915 877
SE	5 000 000	5,05 %	113 536 877	118 536 877
SI	5 000 000	0,43 %	9 725 477	14 725 477
SK	5 000 000	0,27 %	5 980 477	10 980 477
UK	5 000 000	16,26 %	365 425 577	370 425 577
Členské státy celkem	145 000 000	100,00 %	2 247 000 000	2 392 000 000

PŘÍLOHA II

Seznam specifických akcí uvedených v článku 16

1.	Zřizování a rozvoj center pro tranzit a evidenci uprchlíků v Unii, jejichž hlavním cílem je podpořit operace spojené se znovuusídlením ve spolupráci s UNHCR.

2.	Vypracování, ve spolupráci s UNHCR, nových přístupů k azylovým řízením zaměřených na hlavní země tranzitu, například programy ochrany zacílené na specifické skupiny či určité postupy pro posuzování žádostí o azyl.

Společné iniciativy členských států v oblasti integrace, jako jsou stanovování referenčních hodnot, vzájemná hodnocení či testování evropských modulů, například v oblasti osvojování si jazykových znalostí, či organizace úvodních programů a s cílem zlepšit koordinaci politik mezi členskými státy, regiony a místními orgány.

4.	Společné iniciativy zaměřené na identifikaci a provádění nových přístupů k postupům při prvním setkání a normy týkající se pomoci nezletilým osobám bez doprovodu a jejich ochrany.

5.	Společné návratové operace, včetně společných akcí týkajících se provádění dohod Unie o zpětném přebírání osob.

6.	Společné projekty týkající se opětovného začlenění osob do společnosti v zemích původu, jejichž cílem je udržitelný návrat, jakož i společné akce na posílení schopnosti třetích zemí provádět dohody Unie o zpětném přebírání osob.

7.	Společné iniciativy zaměřené na obnovu jednoty rodin a na opětovné začlenění nezletilých osob bez doprovodu do společnosti v zemi jejich původu.

Společné iniciativy členských států v oblasti legální migrace, včetně zřizování společných migračních center ve třetích zemích, jakož i společné projekty na podporu spolupráce mezi členskými státy za účelem podpory využívání výlučně dovolených způsobů migrace a informování o rizicích nedovoleného přistěhovalectví.

PŘÍLOHA III

Seznam společných priorit Unie v oblasti znovuusídlení

1.	Regionální program ochrany ve východní Evropě (Bělorusko, Moldavsko, Ukrajina).

2.	Regionální program ochrany v oblasti Afrického rohu (Džibutsko, Keňa, Jemen).

3.	Regionální program ochrany v severní Africe (Egypt, Libye, Tunisko).

4.	Uprchlíci v oblasti východní Afriky/Velkých jezer.

5.	Iráčtí uprchlíci v Sýrii, Libanonu, Jordánsku.

6.	Iráčtí uprchlíci v Turecku.

7.	Syrští uprchlíci v regionu.

PŘÍLOHA IV

Seznam společných ukazatelů používaných pro účely měření plnění specifických cílů

posílení a rozvoj všech aspektů společného evropského azylového systému včetně jeho vnějšího rozměru;

počet osob náležejících do cílových skupin, kterým byla poskytnuta pomoc v rámci projektů v oblasti přijímajících a azylových systémů, podporovaných z tohoto fondu;

Pro účely výročních zpráv o provádění, jak jsou uvedeny v článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014, se tento ukazatel dále rozdělí na podkategorie, jako jsou:

—	počet osob náležejících do cílových skupin, kterým byly poskytnuty informace a pomoc po celou dobu azylového řízení,

—	počet osob náležejících do cílových skupin, kterým byla poskytnuta právní pomoc a právní zastoupení,

—	počet zranitelných osob a nezletilých osob bez doprovodu, kterým byla poskytnuta specifická pomoc,

ii)

kapacita (tj. počet míst) v nových ubytovacích zařízeních pro účely přijetí zřízených v souladu se společnými požadavky, pokud jde o podmínky přijetí, stanovenými v acquis Unie, a ve stávajících ubytovacích zařízeních pro účely přijetí modernizovaných v souladu se stejnými požadavky v rámci projektů podporovaných z tohoto fondu a jejich procentní podíl na celkové kapacitě ubytovacích zařízení pro účely přijetí,

iii)	počet osob, které prošly odbornou přípravou v oblasti související s azylem s pomocí fondu, a toto číslo jako procentní podíl z celkového počtu zaměstnanců vyškolených v této oblasti,

iv)	počet informačních produktů a zjišťovacích misí země původu provedených za pomoci fondu,

v)	počet projektů v oblasti rozvoje, monitorování a hodnocení azylových politik členských států, podporovaných z fondu,

vi)	počet osob znovuusídlených s podporou fondu.

podpora legální migrace do členských států v souladu s jejich hospodářskými a sociálními potřebami, jako jsou potřeby trhu práce, při současném omezení zneužívání systému legální migrace, a podpora účinné integrace státních příslušníků třetích zemí;

i)	počet osob náležejících do cílových skupin, které se účastnily opatření před odjezdem podporovaných v rámci fondu,

ii)

počet osob náležejících do cílových skupin, kterým byla z tohoto fondu poskytnuta pomoc prostřednictvím integračních opatření prováděných v rámci celostátních, místních a regionálních strategií.

Pro účely výročních zpráv o provádění, jak jsou uvedeny v článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014, se tento ukazatel dále rozdělí na podkategorie, jako jsou:

—	počet osob náležejících do cílových skupin, jimž byla poskytnuta pomoc prostřednictvím opatření zaměřených na vzdělávání a odbornou přípravu, včetně výuky jazyků, a přípravných akcí usnadňujících přístup na trh práce,

—	počet osob náležejících do cílových skupin, jimž bylo poskytnuto poradenství a pomoc v oblasti bydlení,

—	počet osob náležejících do cílových skupin, jimž byla poskytnuta pomoc prostřednictvím zdravotní a psychologické péče,

—	počet osob náležejících do cílových skupin, jimž byla poskytnuta pomoc prostřednictvím opatření spojených s demokratickou účastí,

iii)

počet politických rámců, opatření a nástrojů zavedených na místní, regionální a celostátní úrovni jakožto výsledek opatření podporovaných z tohoto fondu za účelem integrace státních příslušníků třetích zemí a za účasti občanské společnosti, společenství migrantů, jakož i všech ostatních příslušných zúčastněných osob,

iv)	počet projektů týkajících se spolupráce s jinými členskými státy v oblasti integrace státních příslušníků třetích zemí, podporovaných z fondu,

v)	počet projektů v oblasti rozvoje, monitorování a hodnocení integračních politik členských států, podporovaných z fondu;

podpora spravedlivých a účinných strategií navracení osob prováděných v členských státech a podporujících boj proti nedovolené migraci s důrazem na udržitelnost návratů a efektivnost zpětného přebírání osob v zemích původu a tranzitu;

i)	počet osob, které absolvovaly odbornou přípravu zaměřenou na otázky návratu a podporovanou z fondu,

ii)	počet navrácených osob, které před návratem nebo po návratu obdržely pomoc pro účely opětovného začlenění spolufinancovanou z fondu,

iii)	počet navrácených osob, jejichž návrat byl spolufinancován z fondu (osoby, které využily možnost dobrovolného návratu, i vyhoštěné osoby),

iv)	počet monitorovaných operací vyhoštění spolufinancovaných z fondu,

v)	počet projektů v oblasti rozvoje, monitorování a hodnocení návratových politik členských států, podporovaných z fondu;

posilování solidarity a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy, především vůči těm státům, které jsou migračním a azylovým tokům vystaveny nejvíce;

i)	počet žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany přesunutých z jednoho členského státu do druhého za podpory z fondu,

ii)	počet projektů spolupráce s jinými členskými státy na posílení sdílení solidarity a odpovědnosti mezi členskými státy podporovaných z fondu.

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/195

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 517/2014

ze dne 16. dubna 2014

o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ve čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu („IPCC“) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu („UNFCCC“), jejíž stranou Unie je (3), bylo uvedeno, že na základě stávajících vědeckých údajů by měly rozvinuté země do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů o 80 až 95 % oproti úrovním z roku 1990, aby se globální změna klimatu omezila na nárůst teploty o 2 °C, a tím se zabránilo nežádoucím dopadům na klima.

(2)

K dosažení tohoto cíle přijala Komise Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, který vzala Rada na vědomí ve svých závěrech ze dne 17. května 2011 a Evropský parlament jej schválil usnesením ze dne 15. března 2012. V tomto plánu přechodu vymezila Komise nákladově účinný způsob, jak dosáhnout nezbytného celkového snížení emisí v Unii do roku 2050. Tento plán přechodu stanoví příspěvky jednotlivých odvětví požadované v šesti oblastech. Jiné emise než CO2, včetně fluorovaných skleníkových plynů, ale vyjma jiných emisí než CO2 ze zemědělství, by se měly do roku 2030 snížit o 72 až 73 % a do roku 2050 o 70 až 78 % oproti úrovním z roku 1990. Pokud se vychází z referenčního roku 2005, je nutno jiné emise než CO2, s výjimkou emisí ze zemědělství, snížit do roku 2030 o 60 až 61 %. Emise fluorovaných skleníkových plynů byly v roce 2005 odhadovány na 90 milionů tun ekvivalentu CO2. Snížení o 60 % znamená, že do roku 2030 by se emise musely snížit přibližně o 35 milionů tun ekvivalentu CO2. Vzhledem k odhadovaným emisím 104 milionů tun ekvivalentu CO2 v roce 2030 na základě uplatnění současných právních předpisů Unie v plném rozsahu je nutné další snížení přibližně o 70 milionů tun ekvivalentu CO2.

(3)

Zpráva Komise ze dne 26. září 2011 o používání, účincích a přiměřenosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 (4) dospěla k závěru, že současná opatření k omezování úniků mají v případě, že budou uplatněna v plném rozsahu, potenciál snížit emise fluorovaných skleníkových plynů. Tato opatření by proto měla být zachována a upřesněna na základě zkušeností získaných při jejich provádění. Některá opatření by se měla rovněž rozšířit na jiná zařízení, v nichž se používají značná množství fluorovaných skleníkových plynů, například chladírenská nákladní vozidla a přívěsy. Povinnost zřídit a vést záznamy o zařízeních, která tyto plyny obsahují, by se měla vztahovat rovněž na elektrická spínací zařízení. Vzhledem k důležitosti opatření k omezování úniků na konci životnosti výrobků a zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny by členské státy měly zohlednit význam režimů odpovědnosti výrobce a podporovat jejich zavádění, a to na základě stávajících osvědčených postupů.

(4)

Uvedená zpráva rovněž dospěla k závěru, že pro snížení emisí fluorovaných skleníkových plynů v Unii lze udělat více, zejména tím, že se takové plyny přestanou používat tam, kde existují bezpečné a energeticky účinné alternativní technologie s nulovým nebo nižším dopadem na klima. Snížení emisí z roku 2010 do roku 2030 až o dvě třetiny je nákladově efektivní, protože v řadě odvětví existují osvědčené a vyzkoušené alternativy.

(5)

V usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2011 o komplexním přístupu k jiným antropogenním emisím ovlivňujícím klima, než jsou emise CO2, byl uvítán závazek Unie podporovat opatření související s částečně fluorovanými uhlovodíky založená na Montrealském protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (dále jen „Montrealský protokol“), jako ukázkový příklad přístupu ke snižování emisí skleníkových plynů, který není orientován tržně. Toto usnesení rovněž vyzývá k prozkoumání různých možností, jak na mezinárodní úrovni prostřednictvím Montrealského protokolu prosadit okamžité zahájení postupného ukončování používání částečně fluorovaných uhlovodíků.

(6)

Aby bylo podpořeno používání technologií s nulovým nebo nižším dopadem na klima, měla by školení fyzických osob, které pracují s fluorovanými skleníkovými plyny, zahrnovat rovněž informace o technologiích, které slouží k nahrazení a omezení používání fluorovaných skleníkových plynů. Vzhledem k tomu, že některé alternativy k fluorovaným skleníkovým plynům používaným ve výrobcích a zařízeních, sloužící k nahrazení a omezení používání fluorovaných skleníkových plynů, mohou být toxické, hořlavé či vysokotlaké, měla by Komise přezkoumat stávající právní předpisy Unie vztahující se na školení fyzických osob, pokud jde o bezpečné nakládání s alternativními chladivy, a případně předložit Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na změnu příslušných právních předpisů Unie.

(7)	Certifikační a školicí programy by měly být zavedeny nebo upraveny s ohledem na programy zavedené podle nařízení (ES) č. 842/2006 a lze je začlenit do systémů odborného vzdělávání.

(8)

K zajištění soudržnosti s požadavky na monitorování a podávání zpráv podle úmluvy UNFCCC a s rozhodnutím 4/CMP.7 konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu k úmluvě UNFCCC, přijatého sedmou konferencí smluvních stran úmluvy UNFCCC v Durbanu dne 11. prosince 2011, by se měly potenciály globálního oteplování vypočítávat na základě stoletého potenciálu globálního oteplování jednoho kilogramu plynu v poměru k jednomu kilogramu CO2. Tam, kde je to možné, měl by výpočet vycházet ze čtvrté hodnotící zprávy přijaté panelem IPCC.

(9)

Účinné monitorování emisí fluorovaných skleníkových plynů má zásadní význam pro sledování pokroku při dosahování cílů snižování emisí a pro hodnocení účinků tohoto nařízení. K zajištění kvalitního vykazování emisí je nezbytné využívat k vykazování emisí fluorovaných skleníkových plynů konzistentní a vysoce kvalitní údaje. Zavedení systémů vykazování emisí fluorovaných skleníkových plynů členskými státy by zajistilo soudržnost s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (5). K výraznému zlepšení těchto systémů vykazování emisí by mohly přispět údaje o úniku fluorovaných skleníkových plynů ze zařízení nashromážděné společnostmi podle tohoto nařízení. Tímto způsobem by se mohla kontrolovat konzistentnost údajů použitých k odvození emisí a mohly by se tak zlepšit odhady na základě výpočtů, což by vedlo k lepšímu odhadu množství emisí fluorovaných skleníkových plynů v národních inventurách skleníkových plynů.

(10)

Vzhledem k tomu, že existují vhodné alternativy, měl by se současný zákaz používání fluoridu sírového při tlakovém lití hořčíku a při recyklaci tlakově litých hořčíkových slitin rozšířit i na zařízení, která používají méně než 850 kg fluoridu sírového ročně. Stejně tak by mělo být, při poskytnutí odpovídajícího přechodného období, zakázáno používání chladiv s velmi vysokým potenciálem globálního oteplování 2 500 nebo více při servisu nebo údržbě chladírenských zařízení s velikostí náplně 40 tun ekvivalentu CO2 nebo více.

(11)

Měly by být zaváděny zákazy uvádění na trh v případě nových zařízení pro chladírenství, klimatizaci a požární ochranu, která obsahují určité fluorované skleníkové plyny nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý, pokud k použití těchto látek existují vhodné alternativy. Pokud nejsou k dispozici alternativy nebo je nelze z technických či bezpečnostních důvodů použít nebo pokud by použití těchto alternativ znamenalo nepřiměřené náklady, měla by mít Komise možnost povolit výjimku dočasně umožňující uvádění těchto výrobků a zařízení na trh. Komise by měla s ohledem na budoucí technický vývoj dále posoudit zákazy uvádět na trh nová zařízení pro druhotná spínací zařízení středního napětí a nové malé dělené klimatizační systémy s jednou vnitřní jednotkou.

(12)

Mělo by být povoleno uvádět na trh zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny, pokud jeho celkové emise skleníkových plynů vzniklé během jeho životního cyklu, při zohlednění reálné míry úniku a znovuzískávání, jsou nižší než emise, jež by vznikly z rovnocenného zařízení, které fluorované skleníkové plny neobsahuje a jehož maximální povolená spotřeba energie odpovídá spotřebě stanovené v příslušných prováděcích opatřeních přijatých podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (6). Pravidelný a včasný přezkum těchto prováděcích opatření v souladu s uvedenou směrnicí by napomohl zajistit, aby daná prováděcí opatření byla nadále účinná a vhodná.

(13)	Bylo zjištěno, že nejefektivnějším a nákladově nejúčinnějším způsobem dlouhodobého snižování emisí těchto látek je postupné snižování množství částečně fluorovaných uhlovodíků, jež může být uvedeno na trh.

(14)

Aby bylo možné realizovat postupné snižování množství částečně fluorovaných uhlovodíků, jež může být uvedeno na trh Unie, měla by Komise přidělit jednotlivým výrobcům a dovozcům kvóty pro uvádění těchto látek na trh tak, aby nebyl překročen celkový množstevní limit pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh. S cílem zabezpečit jednotnost postupného snižování množství částečně fluorovaných uhlovodíků uváděného na trh by měly být do systému kvót Unie započítány částečně fluorované uhlovodíky, jimiž jsou naplněna zařízení. Pokud částečně fluorované uhlovodíky obsažené v zařízení nebyly uvedeny na trh před naplněním zařízení, vyžaduje se jako doklad o započítání těchto látek do systému kvót Unie prohlášení o shodě.

(15)

Výpočet referenčních hodnot a přidělování kvót jednotlivým výrobcům a dovozcům by v první řadě mělo vycházet z množství částečně fluorovaných uhlovodíků, které podle svého oznámení uvedli na trh během referenčního období let 2009 až 2012. Aby však nebyly vyloučeny malé podniky, mělo by se jedenáct procent celkového množstevního limitu vyhradit pro dovozce a výrobce, kteří v daném referenčním období neuvedli na trh 1 tunu nebo více fluorovaných skleníkových plynů.

(16)	Pravidelným přepočítáváním referenčních hodnot a kvót by Komise měla zajistit, aby podniky mohly pokračovat ve své činnosti na základě průměrných objemů, které uvedly na trh v uplynulých letech.

(17)

Proces výroby některých fluorovaných plynů může vést k významným emisím dalších fluorovaných skleníkových plynů vznikajících jako vedlejší produkt. Podmínkou uvedení fluorovaných skleníkových plynů na trh by mělo být zneškodnění těchto emisí vzniklých jako vedlejší produkt nebo jejich znovuzískání za účelem dalšího využití.

(18)

Komise by měla zajistit, aby byl zaveden ústřední elektronický rejstřík za účelem správy kvót, pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh a podávání zpráv, včetně oznamování zařízení uvedeného na trh v případech, kdy je zařízení předem naplněno částečně fluorovanými uhlovodíky, které nebyly před naplněním uvedeny na trh, a proto vyžaduji ověření prostřednictvím prohlášení o shodě a následného ověření třetí stranou, že množství částečně fluorovaných uhlovodíků jsou započítaná do systému kvót Unie.

(19)	K zachování pružnosti trhu s velkými objemy částečně fluorovaných uhlovodíků by mělo být možné převádět kvóty přidělené na základě referenčních hodnot jinému výrobci či dovozci v Unii nebo jinému výrobci či dovozci, který je v Unii zastoupen výhradním zástupcem.

(20)

Aby bylo možno sledovat účinnost tohoto nařízení, měla by být působnost současných povinností spojených s podáváním zpráv rozšířena tak, aby zahrnovala i další fluorované látky, které mají významný potenciál globálního oteplování nebo které pravděpodobně nahradí fluorované skleníkové plyny uvedené v příloze I. Z téhož důvodu by mělo být rovněž hlášeno zneškodnění fluorovaných skleníkových plynů a dovoz těchto plynů do Unie, pokud jsou obsaženy ve výrobcích a zařízeních. Měly by být stanoveny minimální prahové hodnoty, aby se zabránilo neúměrné administrativní zátěži, zejména pro malé a střední podniky a mikropodniky.

(21)

Komise by měla soustavně sledovat účinky snižování množství částečně fluorovaných uhlovodíků uváděného na trh, včetně účinku na dodávky pro zařízení, kde by použití částečně fluorovaných uhlovodíků vedlo k nižším emisím vznikajícím během životního cyklu, než kdyby byla použita alternativní technologie. Do konce roku 2020 by měla Komise připravit zprávu o dostupnosti částečně fluorovaných uhlovodíků na trhu Unie. Do konce roku 2022 by měla Komise provést komplexní přezkum, aby byl čas upravit toto nařízení s ohledem na jeho provádění a nový vývoj a mezinárodní závazky a případně navrhnout další opatření ke snížení.

(22)	Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

(23)

Za účelem změny jiných než podstatných prvků tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(24)

Jelikož je toto nařízení přijímáno na základě čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, není překážkou tomu, aby členské státy zachovávaly nebo zaváděly přísnější ochranná opatření, která jsou v souladu se Smlouvou o fungování EU. Podle článku 193 Smlouvy o fungování EU mají členské státy každé takové opatření oznámit Komisi.

(25)

Tímto nařízením se mění a doplňuje předmět nařízení (ES) č. 842/2006, které by proto mělo být zrušeno. S cílem zajistit plynulý přechod ze starého systému na nový je však vhodné stanovit, že by nařízení Komise (ES) č. 1493/2007 (8), (ES) č. 1494/2007 (9), (ES) č. 1497/2007 (10), (ES) č. 1516/2007 (11), (ES) č. 303/2008 (12), (ES) č. 304/2008 (13), (ES) č. 305/2008 (14), (ES) č. 306/2008 (15), (ES) č. 307/2008 (16) a (ES) č. 308/2008 (17) měla zůstat v platnosti a měla by se nadále používat, pokud a dokud nebudou zrušena akty v přenesené pravomoci nebo prováděcími akty přijatými Komisí podle tohoto nařízení.

(26)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu přeshraniční povahy řešeného environmentálního problému a účinků tohoto nařízení na obchod v rámci Unie i na vnější obchod, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Cílem tohoto nařízení je chránit životní prostředí snižováním emisí fluorovaných skleníkových plynů. Toto nařízení proto

a)	stanoví pravidla pro omezování úniků, používání, znovuzískávání a zneškodňování fluorovaných skleníkových plynů a související doplňková opatření;

b)	ukládá podmínky pro uvádění na trh v případě určitých výrobků a zařízení, které obsahují fluorované skleníkové plyny nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý;

c)	ukládá podmínky pro konkrétní způsoby použití fluorovaných skleníkových plynů; a

d)	stanoví množstevní limity pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)	„fluorovanými skleníkovými plyny“ částečně fluorované uhlovodíky, zcela fluorované uhlovodíky, fluorid sírový a další skleníkové plyny s obsahem fluoru uvedené v příloze I, nebo směsi obsahující některou z těchto látek;

2)	„částečně fluorovanými uhlovodíky“ (HFC) látky uvedené v oddíle 1 přílohy I nebo směsi obsahující některou z těchto látek;

3)	„zcela fluorovanými uhlovodíky“ (PFC) látky uvedené v oddíle 2 přílohy I nebo směsi obsahující některou z těchto látek;

4)	„fluoridem sírovým“ (SF6) látka uvedená v oddíle 3 přílohy I nebo směsi obsahující tuto látku;

5)	„směsí“ tekutina skládající se ze dvou nebo více látek, z nichž alespoň jedna je látka uvedená v příloze I nebo v příloze II;

„potenciálem globálního oteplování“ (GWP) potenciál skleníkového plynu zvýšit teplotu klimatu v poměru k potenciálu oxidu uhličitého (CO2), počítaný jako stoletý potenciál oteplování jednoho kilogramu skleníkového plynu v poměru k jednomu kilogramu CO2 v souladu s přílohami I, II a IV nebo, v případě směsí, počítaný podle přílohy IV;

7)	„tunou (tunami) ekvivalentu CO2“ množství skleníkových plynů vyjádřené jako součin hmotnosti skleníkových plynů v metrických tunách a jejich potenciálu globálního oteplování;

8)	„provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba skutečně zajišťující technický provoz výrobků nebo zařízení, na něž se toto nařízení vztahuje; členský stát může v určitých vymezených situacích určit vlastníka za osobu odpovědnou za plnění povinností provozovatele;

9)	„použitím“ používání fluorovaných skleníkových plynů při výrobě, údržbě nebo servisu včetně opětovného plnění výrobků a zařízení nebo při jiných procesech uvedených v tomto nařízení;

10)	„uvedením na trh“ první dodání či poskytnutí jiné straně v Unii, za úplatu nebo bezplatně, nebo v případě výrobce použití pro vlastní účely, včetně propuštění do volného oběhu v Unii;

11)

„hermeticky uzavřeným zařízením“ zařízení, v němž všechny díly obsahující fluorovaný skleníkový plyn jsou utěsněny sváry, tvrdými pájenými spoji nebo podobným pevným spojením, které může obsahovat uzavřené ventily nebo uzavřené obslužné body umožňující řádnou opravu nebo likvidaci a které má prověřenou míru úniků menší než 3 gramy ročně pod tlakem alespoň čtvrtiny maximálního povoleného tlaku;

12)	„nádobou“ výrobek primárně určený pro přepravu nebo skladování fluorovaných skleníkových plynů;

13)	„nádobou na jedno použití“ nádoba, kterou nelze opětovně naplnit, aniž by byla pro tento účel uzpůsobena, nebo která se uvádí na trh, aniž by ji bylo možné vrátit k opětovnému naplnění;

14)	„znovuzískáváním“ sběr a skladování fluorovaných skleníkových plynů z výrobků, včetně nádob, a zařízení během údržby nebo servisu nebo před likvidací výrobků či zařízení;

15)	„recyklací“ opětovné použití znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů po základním přečištění;

16)	„regenerací“ přepracování znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů tak, aby odpovídaly vlastnostem nově vyrobené látky, s ohledem na jejich zamýšlené použití;

17)	„zneškodněním“ proces, kdy se všechen fluorovaný skleníkový plyn nebo jeho převážná část trvale přemění nebo rozloží na jednu nebo více stabilních látek, které nejsou fluorovanými skleníkovými plyny;

18)	„vyřazením z provozu“ konečné odstavení a vyloučení z provozu či používání v případě výrobku nebo jednotlivého zařízení obsahujícího fluorované skleníkové plyny;

19)	„opravou“ obnova poškozených nebo netěsnících výrobků nebo zařízení, které obsahují fluorované skleníkové plyny nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý, týkající se části, která tyto plyny obsahuje nebo je k tomuto účelu určena;

20)

„instalací“ spojení dvou nebo více zařízení nebo okruhů obsahujících nebo konstruovaných tak, aby obsahovaly fluorované skleníkové plyny, za účelem montáže systému na místě, kde bude v provozu, včetně postupu, kterým jsou vodiče plynu systému spojeny dohromady za účelem uzavření okruhu, bez ohledu na nutnost systém po montáži naplnit;

21)

„údržbou nebo servisem“ všechny činnosti kromě znovuzískávání podle článku 8 a kontrol těsnosti podle článku 4 a čl. 10 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, které představují zásah do okruhů obsahujících nebo konstruovaných tak, aby obsahovaly fluorované skleníkové plyny, zvláště napouštění systému fluorovanými skleníkovými plyny, odstraňování jednoho nebo více dílů okruhu nebo zařízení, opětovná montáž dvou nebo více částí okruhu nebo zařízení, jakož i oprava netěsností;

22)	„nově vyrobenou látkou“ látka, která dosud nebyla použita;

23)	„stacionárním“ obvykle se nepřesouvající během provozu a zahrnující přenosná pokojová klimatizační zařízení;

24)	„mobilním“ obvykle se přesouvající během provozu;

25)	„jednosložkovou pěnou“ pěnová směs obsažená v jediném aerosolovém rozprašovači v nezreagovaném nebo částečně zreagovaném kapalném stavu, která se po opuštění rozprašovače rozpíná a tuhne;

26)	„chladírenským nákladním vozidlem“ motorové vozidlo s hmotností nad 3,5 tuny, které je navrženo a zkonstruováno primárně pro přepravu zboží a které je vybaveno chladicí jednotkou;

27)	„chladírenským přívěsem“ vozidlo, které je navrženo a zkonstruováno k vlečení za nákladním vozidlem nebo tahačem primárně k přepravě zboží a které je vybaveno chladicí jednotkou;

28)	„technickým aerosolem“ aerosolový rozprašovač používaný pro údržbu, opravy, čištění, testování, dezinsekci a výrobu výrobků a zařízení, instalaci zařízení a pro jiné aplikace;

29)	„systémem detekce úniků“ kalibrované mechanické, elektrické nebo elektronické zařízení pro zjišťování úniků fluorovaných skleníkových plynů, které provozovatele při zjištění úniku varuje;

30)

„podnikem“ fyzická nebo právnická osoba, která:

a)	vyrábí, používá, znovuzískává, sbírá, recykluje, regeneruje nebo zneškodňuje fluorované skleníkové plyny;

b)	dováží nebo vyváží fluorované skleníkové plyny nebo výrobky a zařízení obsahující tyto plyny;

c)	uvádí na trh fluorované skleníkové plyny nebo výrobky a zařízení, které tyto plyny obsahují nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý;

d)	provádí instalaci, servis, údržbu, opravy, kontroly těsnosti nebo vyřazení z provozu zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý;

e)	je provozovatelem zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny nebo jehož provoz je na těchto plynech závislý;

f)	vyrábí, dováží, vyváží, uvádí na trh nebo zneškodňuje plyny uvedené v příloze II;

g)	uvádí na trh výrobky nebo zařízení obsahující plyny uvedené v příloze II;

31)	„vstupní surovinou“ jakýkoli fluorovaný skleníkový plyn nebo látka uvedená v příloze II, jež jsou předmětem chemické transformace v procesu, při kterém jsou zcela změněny proti svému původnímu složení, a jejichž emise jsou zanedbatelné;

32)	„komerčním využitím“ použití ke skladování, prezentaci nebo šíření výrobků, k prodeji konečným uživatelům, v maloobchodě a stravovacích službách;

33)	„protipožárním zařízením“ zařízení a systémy používané k protipožární ochraně, včetně hasicích přístrojů;

34)	„organickým Rankinovým cyklem“ cyklus obsahující kondenzovatelný fluorovaný skleníkový plyn, při němž se teplo z tepelného zdroje přeměňuje a vytváří elektrickou nebo mechanickou energii;

35)	„vojenským zařízením“ zbraně, střelivo a válečný materiál určené výhradně pro vojenské účely, které jsou nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů členských států;

36)

„elektrickým spínacím zařízením“ spínací zařízení a jejich kombinace se souvisejícím ovládacím, měřicím, ochranným a regulačním zařízením a soubory těchto přístrojů a zařízení se souvisejícími propojeními, příslušenstvími, zapouzdřeními a podpůrnými strukturami určená k použití v souvislosti s výrobou, přenosem, rozvodem a přeměnou elektrické energie;

37)	„sdruženými centrálními chladicími systémy“ systémy dvou či více kompresorů se souběžným chodem, které jsou propojeny s jedním nebo více společnými kondenzátory a s řadou chladicích zařízení, jako jsou chladicí vitríny, skříně, mrazicí boxy, nebo s chlazenými skladovacími prostorami;

38)	„primárním chladicím okruhem kaskádních systémů“ primární okruh nepřímých systémů pro středně vysoké teploty se sériovým zapojením dvou či více samostatných chladicích okruhů tak, že primární okruh pohlcuje teplo z kondenzátoru ze sekundárního okruhu pro středně vysoké teploty;

39)	„dělenými klimatizačními systémy s jednou vnitřní jednotkou“ systémy pro pokojovou klimatizaci sestávající z jedné vnější jednotky a jedné vnitřní jednotky, které jsou propojeny chladicím potrubím, a vyžadující instalaci na místě použití.

KAPITOLA II

OMEZOVÁNÍ ÚNIKŮ

Článek 3

Prevence vzniku emisí fluorovaných skleníkových plynů

1. Úmyslné vypouštění fluorovaných skleníkových plynů do atmosféry je zakázáno, pokud toto vypouštění není technicky nezbytné pro určené použití.

2. Provozovatelé zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny, přijmou preventivní opatření, aby zabránili jejich neúmyslnému vypouštění (dále jen „únik“). Přijmou veškerá technicky a ekonomicky proveditelná opatření za účelem minimalizace úniků fluorovaných skleníkových plynů.

3. Je-li zjištěn únik fluorovaných skleníkových plynů, provozovatelé zajistí, aby bylo zařízení bez zbytečného prodlení opraveno.

Pokud je zařízení předmětem kontroly těsnosti podle čl. 4 odst. 1 a netěsnost byla u tohoto zařízení opravena, provozovatelé zajistí, aby toto zařízení do jednoho měsíce po jeho opravě zkontrolovaly certifikované fyzické osoby, které ověří, zda byla oprava účinná.

4. Fyzické osoby provádějící úkoly uvedené v čl. 10 odst. 1 písm. a) až c) musí být certifikovány v souladu s čl. 10 odst. 4 a 7 a provádějí preventivní opatření k zamezení úniku fluorovaných skleníkových plynů.

Podniky provádějící instalaci, servis, údržbu, opravu nebo vyřazení z provozu zařízení uvedeného v čl. 4 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) až d) musí být certifikovány v souladu s čl. 10 odst. 6 a 7 a přijmou preventivní opatření k zamezení úniku fluorovaných skleníkových plynů.

Článek 4

Kontrola těsnosti

1. Provozovatelé zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny v množství 5 tun ekvivalentu CO2 nebo větším v jiné než pěnové formě, zajistí u tohoto zařízení kontroly těsnosti.

Na hermeticky uzavřené zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny v množství nižším než 10 tun ekvivalentu CO2, se kontroly těsnosti podle tohoto článku nevztahují, pokud je toto zařízení označeno jako hermeticky uzavřené.

Kontroly těsnosti podle tohoto článku se nevztahují na elektrické spínací zařízení, pokud splňuje jednu z těchto podmínek:

a)	má podle technické specifikace prověřenou míru úniku nižší než 0,1 % za rok a je příslušně označeno;

b)	je vybaveno přístrojem pro sledování tlaku či hustoty; nebo

c)	obsahuje méně než 6 kg fluorovaných skleníkových plynů.

2. Odstavec 1 se vztahuje na provozovatele následujících zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny:

a)	stacionární chladicí zařízení;

b)	stacionární klimatizační zařízení;

c)	stacionární tepelná čerpadla;

d)	stacionární protipožární zařízení;

e)	chladicí jednotky chladírenských nákladních vozidel a přívěsů;

f)	elektrická spínací zařízení;

g)	organické Rankinovy cykly.

Pokud jde o zařízení uvedená v prvním pododstavci písm. a) až e), provádějí kontroly fyzické osoby certifikované v souladu s pravidly stanovenými v článku 10.

Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce se požadavky na kontrolu těsnosti nevztahují do 31. prosince 2016 na zařízení obsahující méně než 3 kg fluorovaných skleníkových plynů nebo hermeticky uzavřená zařízení, která jsou příslušně označena a obsahují méně než 6 kg fluorovaných skleníkových plynů.

3. Kontroly těsnosti podle odstavce 1 se provádějí v následujících intervalech:

a)	u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 5 tun ekvivalentu CO2 nebo větším, ale menším než 50 tun ekvivalentu CO2: nejméně jednou za 12 měsíců, nebo nejméně jednou za 24 měsíců, pokud je na zařízení instalován systém detekce úniků;

b)	u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 50 tun ekvivalentu CO2 nebo větším, ale menším než 500 tun ekvivalentu CO2: nejméně jednou za šest měsíců, nebo nejméně jednou za 12 měsíců, pokud je na zařízení instalován systém detekce úniků;

c)	u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 500 tun ekvivalentu CO2 nebo větším: nejméně jednou za tři měsíce, nebo nejméně jednou za šest měsíců, pokud je na zařízení instalován systém detekce úniků.

4. Pokud jde o protipožární zařízení uvedená v odst. 2 prvním pododstavci písm. d), má se za to, že povinnosti stanovené odstavcem 1 jsou splněny, pokud jsou dodrženy tyto dvě podmínky:

a)	zavedený systém inspekcí splňuje normy ISO 14520 nebo EN 15004 a

b)	inspekce protipožárního zařízení se provádějí tak často, jak vyžaduje odstavec 3.

5. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů vymezit požadavky na kontroly těsnosti, jež mají být prováděny podle odstavce 1 tohoto článku, pro každý typ zařízení uvedený v daném odstavci, určit ty části zařízení, u kterých je únik nejpravděpodobnější, a zrušit akty přijaté podle čl. 3 odst. 7 nařízení (ES) č. 842/2006. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24 tohoto nařízení.

Článek 5

Systémy detekce úniků

1. Provozovatelé zařízení uvedeného v čl. 4 odst. 2 písm. a) až d) a obsahujícího fluorované skleníkové plyny v množství 500 tun ekvivalentu CO2 nebo větším zajistí, aby toto zařízení bylo vybaveno systémem detekce úniků, které na jakýkoli únik upozorní provozovatele nebo společnost zajišťující servis.

2. Provozovatelé zařízení uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. f) a g) a obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 500 tun ekvivalentu CO2 nebo větším, která byla instalována po 1. lednu 2017, zajistí, aby tato zařízení byla vybavena systémem detekce úniků, který na jakýkoli únik upozorní provozovatele nebo společnost zajišťující servis.

3. Provozovatelé zařízení uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. a) až d) a g), na které se vztahuje odstavec 1 nebo 2 tohoto článku, zajistí, aby systémy detekce úniků byly kontrolovány nejméně jednou za dvanáct měsíců, aby bylo zajištěno jejich řádné fungování.

4. Provozovatelé zařízení uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. f), na které se vztahuje odstavec 2 tohoto článku, zajistí, aby systémy detekce úniků byly kontrolovány nejméně jednou za šest let, aby bylo zajištěno jejich řádné fungování.

Článek 6

Vedení záznamů

1. Provozovatelé zařízení, u něhož je třeba provádět kontrolu těsnosti podle čl. 4 odst. 1, zřídí a vedou o každém z těchto zařízení záznamy uvádějící tyto informace:

a)	množství a typ instalovaných fluorovaných skleníkových plynů;

b)	množství fluorovaných skleníkových plynů doplněných v průběhu instalace, údržby či servisu, nebo v důsledku úniku;

c)	zda byla daná množství instalovaných fluorovaných skleníkových plynů recyklována nebo regenerována, včetně názvu a adresy recyklačního nebo regeneračního zařízení a případně čísla certifikátu;

d)	množství znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů;

e)	identifikační údaje podniku, který provedl instalaci, servis, údržbu a případně opravu nebo vyřazení z provozu daného zařízení, v příslušných případech včetně čísla jeho certifikátu;

f)	termíny a výsledky kontrol prováděných podle čl. 4 odst. 1 až 3;

g)	pokud bylo zařízení vyřazeno z provozu, opatření podniknutá k znovuzískání a likvidaci fluorovaných skleníkových plynů.

2. Nejsou-li záznamy uvedené v odstavci 1 uchovávány v databázi zřízené příslušnými orgány členských států, použijí se tato pravidla:

a)	provozovatelé uvedení v odstavci 1 vedou záznamy zmíněné v uvedeném odstavci nejméně po dobu pěti let;

b)	podniky vykonávající pro provozovatele činnosti uvedené v odst. 1 písm. e) uchovávají kopie záznamů uvedených v odstavci 1 nejméně po dobu pěti let.

Záznamy uvedené v odstavci 1 se na vyžádání zpřístupní příslušnému orgánu dotčeného členského státu nebo Komisi. V rozsahu, v jakém tyto záznamy obsahují informace o životním prostředí, se použije případně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (18) nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 (19).

3. Pro účely čl. 11 odst. 4 podniky dodávající fluorované skleníkové plyny vedou záznamy příslušných informací týkajících se osob, které fluorované skleníkové plyny nakupují, zejména:

a)	čísla certifikátů osob nakupujících uvedené plyny a

b)	zakoupená množství fluorovaných skleníkových plynů.

Podniky dodávající fluorované skleníkové plyny uchovávají tyto záznamy nejméně po dobu pěti let.

Podniky dodávající fluorované skleníkové plyny na vyžádání zpřístupní záznamy příslušnému orgánu dotčeného členského státu nebo Komisi. V rozsahu, v jakém tyto záznamy obsahují informace o životním prostředí, se použije směrnice 2003/4/ES nebo případně nařízení (ES) č. 1367/2006.

4. Komise může prostřednictvím prováděcího aktu určit formát záznamů uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku a upřesnit způsob jejich zřízení a vedení. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle článku 24.

Článek 7

Emise fluorovaných skleníkových plynů týkající se výroby

1. Výrobci fluorovaných sloučenin přijmou veškerá nezbytná preventivní opatření k tomu, aby byly v největším možném rozsahu omezeny emise fluorovaných skleníkových plynů během:

výroby,

b)	přepravy a

c)	skladování.

Tento článek se použije i v případě, že fluorované skleníkové plyny vznikají jako vedlejší produkty.

2. Aniž je dotčen čl. 11 odst. 1, je zakázáno uvádět na trh fluorované skleníkové plyny a plyny uvedené v příloze II, ledaže výrobci nebo dovozci v příslušných případech při uvedení těchto plynů na trh doloží, že trifluormethan (HFC-23) vznikající jako vedlejší produkt během výrobního procesu, a to i během výroby vstupních surovin pro vlastní výrobu, byl v souladu s nejlepšími dostupnými technikami zneškodněn nebo znovuzískán pro další použití.

Tento požadavek se použije od 11. června 2015.

Článek 8

Znovuzískávání

1. Provozovatelé stacionárních zařízení nebo chladících jednotek chladírenských nákladních vozidel a přívěsů, které obsahují fluorované skleníkové plyny v jiné než pěnové formě, zajistí, aby znovuzískání těchto plynů prováděly fyzické osoby, které jsou držiteli příslušných certifikátů stanovených v článku 10, aby tyto plyny byly recyklovány, regenerovány nebo zneškodněny.

Tato povinnost se vztahuje na provozovatele kteréhokoli z těchto zařízení:

a)	chladicích okruhů stacionárních chladicích a klimatizačních zařízení a stacionárních tepelných čerpadel;

b)	chladicích okruhů chladicích jednotek nebo chladírenských nákladních vozidel a přívěsů;

c)	stacionárních zařízení, která obsahují rozpouštědla na bázi fluorovaných skleníkových plynů;

d)	stacionárních protipožárních zařízení;

e)	stacionárních elektrických spínacích zařízení.

2. Podnik, který používá nádobu na fluorovaný skleníkový plyn bezprostředně před její likvidací, zařídí znovuzískání jakýchkoli zbytkových plynů, aby se zajistila jejich recyklace, regenerace nebo zneškodnění.

3. Provozovatelé výrobků a zařízení, jež nejsou uvedeny v odstavci 1, včetně mobilních zařízení, a které obsahují fluorované skleníkové plyny, zařídí znovuzískání těchto plynů v rozsahu, který je technicky proveditelný a nevyžaduje nepřiměřené náklady, prostřednictvím příslušně kvalifikované fyzické osoby tak, aby byly recyklovány, regenerovány či zneškodněny, nebo zařídí jejich zneškodnění bez předchozího znovuzískání.

Znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů z klimatizačních zařízení silničních vozidel nespadajících do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES (20) provádějí příslušně kvalifikované fyzické osoby.

V případě znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů z klimatizačních systémů motorových vozidel spadajících do oblasti působnosti směrnice 2006/40/ES se za příslušně kvalifikovanou osobu považuje pouze fyzická osoba, která je alespoň držitelem osvědčení o školení podle čl. 10 odst. 2.

Článek 9

Režimy odpovědnosti výrobce

Aniž jsou dotčeny stávající právní předpisy Unie, členské státy podporují vytvoření režimů odpovědnosti výrobce, pokud jde o znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů a jejich recyklaci, regeneraci nebo zneškodnění.

Členské státy informují Komisi o opatřeních přijatých podle prvního pododstavce.

Článek 10

Školení a certifikace

1. Členské státy na základě minimálních požadavků uvedených v odstavci 5 zavedou nebo upraví certifikační programy včetně procesů hodnocení. Členské státy zajistí dostupnost školení pro fyzické osoby provádějící tyto úkoly:

a)	instalace, servis, údržba, oprava nebo vyřazení z provozu zařízení uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. a) až f);

b)	kontroly těsnosti zařízení uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. a) až e), jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1;

c)	znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů podle čl. 8 odst. 1.

2. Členské státy zajistí, aby byly k dispozici školicí programy pro fyzické osoby provádějící znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů z klimatizačních zařízení v motorových vozidlech, spadajících do oblasti působnosti směrnice 2006/40/ES, a to na základě minimálních požadavků uvedených v odstavci 5.

3. Certifikační programy a školení stanovené v odstavcích 1 a 2 musí zahrnovat:

a)	platné předpisy a technické normy;

b)	prevenci vzniku emisí;

c)	znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů;

d)	bezpečné nakládání se zařízením typu a velikosti, na které se vztahuje certifikát;

e)	informace o příslušných technologiích nahrazování nebo omezování použití fluorovaných skleníkových plynů a bezpečném nakládání s těmito plyny.

4. Certifikáty podle certifikačních programů stanovených v odstavci 1 se vydávají za podmínky, že žadatel úspěšně absolvuje proces hodnocení zavedený podle odstavců 1, 3 a 5.

5. Minimální požadavky pro certifikační programy jsou stanoveny v nařízeních (ES) č. 303/2008 až (ES) č. 306/2008 a v odstavci 12. Minimální požadavky pro osvědčení o školení jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 307/2008 a v odstavci 12. Uvedené minimální požadavky stanoví pro každý typ zařízení podle odstavců 1 a 2 potřebné praktické dovednosti a teoretické znalosti, rozdělené případně podle jednotlivých činností, které je třeba pokrýt, jakož i podmínky pro vzájemné uznávání certifikátů a osvědčení o školení.

6. Členské státy na základě minimálních požadavků uvedených v odstavci 5 zavedou nebo upraví certifikační programy pro podniky provádějící instalaci, servis, údržbu, opravu nebo vyřazení z provozu v případě zařízení uvedeného v čl. 4. odst. 2 písm. a) až d) pro třetí strany.

7. Stávající certifikáty a osvědčení o školení vydaná v souladu s nařízením (ES) č. 842/2006 zůstávají v platnosti v souladu s podmínkami, za nichž byly původně vydány.

8. Členské státy zajistí, aby všechny fyzické osoby, které jsou držiteli certifikátů podle certifikačních programů uvedených v odstavcích 1 a 7, měly přístup k informacím souvisejícím s:

a)	technologiemi podle odst. 3 písm. e) a

b)	stávajícími regulačními požadavky pro práci se zařízením obsahujícím jiná chladiva, než jsou fluorované skleníkové plyny.

9. Členské státy zajistí dostupnost školení pro fyzické osoby, které si chtějí doplnit znalosti související se záležitostmi uvedenými v odstavci 3.

10. Do 1. ledna 2017 členské státy oznámí Komisi certifikační a školicí programy.

Členské státy uznávají certifikáty a osvědčení o školení vydaná jiným členským státem v souladu s tímto článkem. Neomezují volný pohyb služeb ani svobodu usazování z důvodu, že byl certifikát vydán v jiném členském státě.

11. Každý podnik, který svěřuje úkol uvedený v odstavci 1 jinému podniku, přijme přiměřené kroky k tomu, aby zajistil, že tento druhý podnik je pro požadované úkoly držitelem nezbytných certifikátů podle tohoto článku.

12. Pokud se zdá být nutné stanovit pro účely uplatňování tohoto článku harmonizovanější přístup ke školení a certifikaci, Komise prostřednictvím prováděcích aktů upraví a aktualizuje minimální požadavky týkající se dovedností a znalostí, které je třeba pokrýt, vymezí způsoby certifikace nebo potvrzování a podmínky pro vzájemné uznávání a zruší akty přijaté podle čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 842/2006. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24 tohoto nařízení. Při výkonu pravomocí, které jí svěřuje tento odstavec, Komise zohlední příslušné stávající kvalifikační nebo certifikační systémy.

13. Komise může pomocí prováděcích aktů stanovit formát oznámení uvedeného v odstavci 10 tohoto článku a může zrušit akty přijaté podle čl. 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 842/2006. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24 tohoto nařízení.

14. Pokud by povinnosti podle tohoto článku v souvislosti s certifikací a školením znamenaly pro některý členský stát nepřiměřenou zátěž z důvodu malého počtu obyvatel a z něho vyplývající nedostatečné poptávky po těchto školeních a certifikacích, lze souladu s předpisy dosáhnout uznáním certifikátů vydaných v jiných členských státech.

Členské státy uplatňující tento odstavec informují Komisi a ta informuje ostatní členské státy.

15. Nic v tomto článku nebrání členským státům v zavádění dalších certifikačních a školicích programů týkajících se jiných zařízení, než která jsou uvedena v odstavci 1.

KAPITOLA III

UVÁDĚNÍ NA TRH A KONTROLA POUŽITÍ

Článek 11

Omezení pro uvádění na trh

1. Uvádění výrobků a zařízení uvedených v příloze III na trh, s výjimkou vojenského zařízení, se zakazuje od data uvedeného v této příloze, případně s rozlišením podle typu nebo potenciálu globálního oteplování obsaženého fluorovaného skleníkového plynu.

2. Zákaz uvedený v odstavci 1 se nevztahuje na zařízení, u kterého bylo v požadavcích na ekodesign přijatých podle směrnice 2009/125/ES stanoveno, že v důsledku vyšší energetické účinnosti během jeho provozu by jeho emise vyjádřené ekvivalentem CO2 vznikající během životního cyklu byly nižší než tyto emise vznikající během životního cyklu rovnocenného zařízení, které splňuje příslušné požadavky na ekodesign a neobsahuje částečně fluorované uhlovodíky.

3. Ve výjimečných případech může Komise při zohlednění cílů tohoto nařízení a na odůvodněnou žádost příslušného orgánu členského státu povolit prostřednictvím prováděcích aktů dočasnou výjimku v trvání maximálně čtyř let umožňující uvádět na trh výrobky a zařízení uvedené v příloze III, které obsahují fluorované skleníkové plyny nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý, pokud je prokázáno, že:

a)	pro určitý výrobek nebo zařízení nebo pro určitou kategorii výrobků nebo zařízení nejsou k dispozici alternativy, nebo je nelze z technických či bezpečnostních důvodů použít, nebo

b)	použití technicky proveditelných a bezpečných alternativ by vyžadovalo nepřiměřené náklady.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24.

4. Pro účely instalace, servisu, údržby nebo opravy zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny nebo jehož provoz je na těchto plynech závislý, k nimž je podle článku 10 vyžadován certifikát či osvědčení, jsou fluorované skleníkové plyny prodávány pouze podnikům, které jsou držiteli příslušného certifikátu či osvědčení v souladu s článkem 10 nebo které zaměstnávají osoby, jež jsou držiteli certifikátu či osvědčení o školení podle čl. 10 odst. 2 a 5, a pouze takové podniky mohou uvedené plyny nakupovat. Tento odstavec nebrání necertifikovaným podnikům, které neprovádějí činnosti uvedené v první větě tohoto odstavce, ve sběru, přepravě či dodávání fluorovaných skleníkových plynů.

5. Nehermeticky uzavřená zařízení plněná fluorovanými skleníkovými plyny jsou prodávána konečnému uživateli pouze tehdy, je-li doloženo, že instalaci provede podnik certifikovaný v souladu s článkem 10.

6. Komise na základě údajů poskytnutých členskými státy shromažďuje informace o vnitrostátních kodexech, normách nebo právních předpisech členských států, pokud jde o náhradní technologie využívající v chladicích a klimatizačních zařízeních, tepelných čerpadlech a pěnách alternativy k fluorovaným skleníkovým plynům.

Komise zveřejní do 1. ledna 2017 souhrnnou zprávu o informacích shromážděných podle prvního pododstavce.

Článek 12

Označování a informace o výrobku a zařízení

1. Výrobky a zařízení, jež obsahují fluorované skleníkové plyny nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý, nesmějí být uváděny na trh bez označení. Jedná se o tyto výrobky a zařízení:

a)	chladicí zařízení;

b)	klimatizační zařízení;

c)	tepelná čerpadla;

d)	protipožární zařízení;

e)	elektrická spínací zařízení;

f)	aerosolové rozprašovače, které obsahují fluorované skleníkové plyny, s výjimkou inhalátorů odměřených dávek pro podávání složek léčivých přípravků;

g)	všechny nádoby na fluorované skleníkové plyny;

h)	rozpouštědla na bázi fluorovaných skleníkových plynů;

i)	organické Rankinovy cykly.

2. U výrobků nebo zařízení, na něž se vztahuje výjimka podle čl. 11 odst. 3, se tato skutečnost označí na štítku a v označení se uvede, že tyto výrobky a zařízení lze použít pouze pro účely, k nimž je udělena výjimka podle uvedeného článku.

3. Na štítku požadovaném podle odstavce 1 jsou uvedeny tyto informace:

a)	skutečnost, že výrobek nebo zařízení obsahuje fluorované skleníkové plyny nebo že jejich provoz je na těchto plynech závislý;

b)	název fluorovaných skleníkových plynů za použití uznávaného průmyslového označení, nebo není-li toto označení k dispozici, chemického názvu;

c)	od 1. ledna 2017 množství fluorovaných skleníkových plynů obsažených ve výrobku nebo zařízení nebo množství fluorovaných skleníkových plynů, pro jaké je zařízení určeno, vyjádřené hmotností a ekvivalentem CO2, a potenciál globálního oteplování těchto plynů.

Na štítku vyžadovaném podle odstavce 1 jsou případně uvedeny tyto informace:

a)	skutečnost, že jsou fluorované skleníkové plyny obsaženy v hermeticky uzavřeném zařízení;

b)	skutečnost, že prověřená míra úniku elektrického spínacího zařízení uvedená v technické specifikaci od výrobce je nižší než 0,1 % za rok.

4. Štítek musí být jasně čitelný a nesmazatelný a musí být upevněn:

a)	v blízkosti obslužných míst pro plnění nebo znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů, nebo

b)	na té části výrobku či zařízení, která fluorovaný skleníkový plyn obsahuje.

Štítek je v úředních jazycích členského státu, v němž má být uváděn na trh.

5. Pěny a předem smíšené polyoly, které obsahují fluorované skleníkové plyny, se nesmějí uvádět na trh, pokud nejsou fluorované skleníkové plyny označeny štítkem s uznávaným průmyslovým označením nebo, není-li toto označení k dispozici, chemickým názvem. Na štítku musí být jasně uvedeno, že pěna nebo předem smíšené polyoly obsahují fluorované skleníkové plyny. V případě pěnových desek musí být tato informace na deskách uvedena jasným a nesmazatelným způsobem.

6. Regenerované nebo recyklované fluorované skleníkové plyny jsou označeny štítkem, na němž je uvedeno, že daná látka byla regenerována nebo recyklována, a údaji o čísle šarže a názvu a adrese regeneračního nebo recyklačního zařízení.

7. Fluorované skleníkové plyny uvedené na trh za účelem zneškodnění jsou označeny štítkem, na němž je uvedeno, že obsah nádoby je určen pouze ke zneškodnění.

8. Fluorované skleníkové plyny uvedené na trh za účelem přímého vývozu jsou označeny štítkem, na němž je uvedeno, že obsah nádoby je určen pouze k přímému vývozu.

9. Fluorované skleníkové plyny uvedené na trh za účelem použití ve vojenském zařízení jsou označeny štítkem, na němž je uvedeno, že obsah nádoby lze použít pouze k tomuto účelu.

10. Fluorované skleníkové plyny uvedené na trh za účelem leptání polovodičového materiálu nebo čištění komor pro chemické pokovování srážením kovových par v odvětví výroby polovodičů jsou označeny štítkem, na němž je uvedeno, že obsah nádoby lze použít pouze k tomuto účelu.

11. Fluorované skleníkové plyny uvedené na trh jako vstupní surovina jsou označeny štítkem, na němž je uvedeno, že obsah nádoby lze použít pouze jako vstupní surovinu.

12. Fluorované skleníkové plyny uvedené na trh za účelem výroby inhalátorů odměřených dávek pro podávání složek léčivých přípravků jsou označeny štítkem, na němž je uvedeno, že obsah nádoby lze použít pouze k tomuto účelu.

13. Informace uvedené v odstavcích 3 a 5 musí být obsaženy v návodech k použití těchto výrobků a zařízení.

V případě výrobků a zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování 150 nebo vyšším musí být tyto informace rovněž obsaženy v popisech používaných k reklamě.

14. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit formát štítků uvedených v odstavci 1 a odstavcích 4 až 12 tohoto článku a může zrušit akty přijaté podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 842/2006. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24 tohoto nařízení.

15. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 22, kterými s ohledem na obchodní nebo technický vývoj podle potřeby změní požadavky na označování stanovené v odstavcích 4 až 12 tohoto článku.

Článek 13

Kontrola použití

1. Použití fluoridu sírového při tlakovém lití hořčíku a při recyklaci tlakově litých hořčíkových slitin je zakázáno.

V případě zařízení používajících fluorid sírový v množství nižším než 850 kg za rok, v souvislosti s tlakovým litím hořčíku a při recyklaci tlakově litých hořčíkových slitin, se tento zákaz použije od 1. ledna 2018.

2. Použití fluoridu sírového při plnění pneumatik vozidel se zakazuje.

3. Od 1. ledna 2020 je zakázáno použití fluorovaných skleníkových plynů s potenciálem globálního oteplování 2 500 nebo vyšším při servisu nebo údržbě chladicích zařízení s velikostí náplně 40 tun ekvivalentu CO2 nebo více.

Tento odstavec se nevztahuje na vojenská zařízení nebo zařízení určená pro aplikace, které jsou určeny k chlazení produktů při teplotách nižších než – 50 °C.

Zákaz uvedený v prvním pododstavci se do 1. ledna 2030 nepoužije na tyto kategorie fluorovaných skleníkových plynů:

a)	regenerované fluorované skleníkové plyny, jejichž potenciál globálního oteplování je 2 500 nebo více a které se používají při údržbě nebo servisu stávajícího chladicího zařízení, pod podmínkou, že byly označeny v souladu s čl. 12 odst. 6;

recyklované fluorované skleníkové plyny, jejichž potenciál globálního oteplování je 2 500 nebo více a které se používají při údržbě nebo servisu stávajícího chladicího zařízení, pod podmínkou, že byly z daného zařízení znovuzískány. Tyto recyklované plyny může použít pouze podnik, který je znovuzískal v rámci údržby nebo servisu, nebo podnik, pro nějž byly v rámci údržby nebo servisu znovuzískány.

Zákaz uvedený v prvním pododstavci se nepoužije na chladicí zařízení, v jehož případě byla povolena výjimka podle čl. 11 odst. 3.

Článek 14

Plnění zařízení částečně fluorovanými uhlovodíky předem

1. Od 1. ledna 2017 se chladicí a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla plněná částečně fluorovanými uhlovodíky nesmějí uvádět na trh, pokud částečně fluorované uhlovodíky, jimiž je dané zařízení naplněno, nejsou započítány do systému kvót uvedeného v kapitole IV.

2. Při uvádění předem naplněného zařízení uvedeného v odstavci 1 na trh výrobci a dovozci zařízení zajistí, aby byl řádně doložen soulad s odstavcem 1, a vypracují v tomto ohledu prohlášení o shodě.

Pokud částečně fluorované uhlovodíky obsažené v zařízení nebyly uvedeny na trh Unie před naplněním zařízení, od 1. ledna 2018 dovozci zařízení zajistí, aby byla každý rok do 31. března ověřena správnost dokumentace a prohlášení o shodě za předchozí kalendářní rok nezávislým auditorem. Auditor musí být:

a)	akreditován podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (21) nebo

b)	akreditován k ověřování finančních výkazů v souladu s právními předpisy dotčených členských států.

Výrobci a dovozci zařízení uvedeného v odstavci 1 uchovávají dokumentaci a prohlášení o shodě po dobu nejméně pěti let po uvedení zařízení na trh. Dovozci zařízení uvádějící na trh předem naplněná zařízení, pokud částečně fluorované uhlovodíky obsažené v těchto zařízeních nebyly uvedeny na trh Unie před naplněním zařízení, zajistí, aby byli zapsáni v rejstříku podle čl. 17 odst. 1 písm. e).

3. Vypracováním prohlášení o shodě výrobci a dovozci zařízení uvedeného v odstavci 1 přebírají odpovědnost za dodržení souladu s odstavci 1 a 2.

4. Komise pomocí prováděcích aktů stanoví podrobná pravidla související s prohlášením o shodě a ověřením nezávislým auditorem podle odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24.

KAPITOLA IV

SNIŽOVÁNÍ MNOŽSTVÍ ČÁSTEČNĚ FLUOROVANÝCH UHLOVODÍKŮ UVÁDĚNÝCH NA TRH

Článek 15

Snižování množství částečně fluorovaných uhlovodíků uváděných na trh

1. Komise zajistí, aby množství částečně fluorovaných uhlovodíků, které mají výrobci a dovozci právo každoročně uvést na trh v Unii, nepřekročilo maximální množství vypočítané pro příslušný rok podle přílohy V.

Výrobci a dovozci zajistí, aby množství částečně fluorovaných uhlovodíků vypočítané podle přílohy V, které každý z nich uvede na trh, nepřekročilo kvótu, jež jim byla přidělena podle čl. 16 odst. 5 nebo převedena podle článku 18.

2. Tento článek se nepoužije na výrobce ani dovozce menšího množství částečně fluorovaných uhlovodíků než 100 tun ekvivalentu CO2 ročně.

Tento článek se dále nepoužije na tyto kategorie částečně fluorovaných uhlovodíků:

a)	částečně fluorované uhlovodíky dovezené do Unie za účelem zneškodnění;

b)	částečně fluorované uhlovodíky používané výrobcem jako vstupní suroviny nebo dodávané přímo výrobcem nebo dovozcem podnikům k použití jako vstupní suroviny;

c)	částečně fluorované uhlovodíky, které jsou dodávány přímo výrobcem nebo dovozcem podnikům a určeny k vývozu z Unie, pokud tyto uhlovodíky nejsou následně poskytnuty před vývozem jiné straně v Unii;

d)	částečně fluorované uhlovodíky, které jsou dodávány přímo výrobcem nebo dovozcem pro použití ve vojenském zařízení;

e)	částečně fluorované uhlovodíky, které jsou dodávány přímo výrobcem nebo dovozcem podniku, který je používá k leptání polovodičového materiálu nebo čištění komor pro chemické pokovování srážením kovových par v odvětví výroby polovodičů;

f)	od 1. ledna 2018 částečně fluorované uhlovodíky, které jsou dodávány přímo výrobcem nebo dovozcem podniku vyrábějícímu inhalátory odměřených dávek pro podávání složek léčivých přípravků.

3. Tento článek a články 16, 18, 19 a 25 se rovněž vztahují na částečně fluorované uhlovodíky obsažené v předem smíšených polyolech.

4. Ve výjimečných případech může Komise při zohlednění cílů tohoto nařízení a na odůvodněnou žádost příslušného orgánu členského státu povolit prostřednictvím prováděcích aktů výjimku v trvání až čtyř let, kterou se z požadavku na kvóty podle odstavce 1 vyjmou částečně fluorované uhlovodíky pro použití v určitých aplikacích nebo určitých kategoriích výrobků nebo zařízení, pokud je prokázáno, že:

a)	pro tyto konkrétní aplikace, výrobky nebo zařízení nejsou k dispozici alternativy, nebo je nelze z technických či bezpečnostních důvodů použít; a

b)	dostatečné dodávky částečně fluorovaných uhlovodíků nelze zajistit, aniž by to vyžadovalo nepřiměřené náklady.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24.

Článek 16

Přidělování kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh

1. Do 31. října 2014 Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví pro každého výrobce a dovozce, který oznámí údaje podle článku 6 nařízení (ES) č. 842/206, referenční hodnotu na základě ročního průměru množství částečně fluorovaných uhlovodíků, která výrobce nebo dovozce oznámil jako uvedená na trh od roku 2009 do roku 2012. Referenční hodnoty se vypočítají podle přílohy V tohoto nařízení.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24 tohoto nařízení.

2. Výrobci a dovozci, kteří neoznámili uvedení na trh částečně fluorovaných uhlovodíků podle článku 6 nařízení (ES) č. 842/2006 za referenční období uvedené v odstavci 1 tohoto článku, mohou formou prohlášení oznámit svůj záměr uvádět částečně fluorované uhlovodíky na trh v následujícím roce.

V tomto prohlášení, které se zasílá Komisi, musí být uvedeny typy částečně fluorovaných uhlovodíků, které mají být uvedeny na trh, a jejich předpokládaná množství.

Komise oznámí lhůtu pro předložení těchto prohlášení. Před předložením prohlášení podle odstavců 2 a 4 tohoto článku se podniky zaregistrují v rejstříku stanoveném v článku 17 tohoto nařízení.

3. Komise do 31. října 2017 a poté jednou za tři roky přepočítá referenční hodnoty pro výrobce a dovozce uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku na základě ročního průměru množství částečně fluorovaných uhlovodíků zákonně uvedených na trh od 1. ledna 2015 a oznámených podle článku 19 pro roky, pro něž jsou k dispozici. Komise tyto referenční hodnoty stanoví prostřednictvím prováděcích aktů.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24.

4. Výrobci a dovozci, pro které byly stanoveny referenční hodnoty, mohou formou prohlášení oznámit další předpokládaná množství postupem stanoveným v odstavci 2.

5. Komise přidělí každému výrobci a dovozci kvóty pro uvedení částečně fluorovaných uhlovodíků na trh v každém roce počínaje rokem 2015, k čemuž použije mechanismus přidělování stanovený v příloze VI.

Kvóty se přidělují pouze výrobcům nebo dovozcům, kteří jsou usazeni v Unii nebo kteří zmocnili výhradního zástupce usazeného v Unii pro účely dodržování požadavků tohoto nařízení. Uvedený výhradní zástupce může být tentýž, který byl zmocněn podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (22).

Výhradní zástupce musí plnit všechny povinnosti výrobců a dovozců podle tohoto nařízení.

Článek 17

Rejstřík

1. Komise do 1. ledna 2015 zřídí elektronický rejstřík kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh (dále jen „rejstřík“) a zajistí jeho provoz.

Registrace v rejstříku je povinná pro:

a)	výrobce a dovozce, kterým byla přidělena kvóta částečně fluorovaných uhlovodíků pro uvedení na trh podle čl. 16 odst. 5;

b)	podniky, kterým je převedena kvóta podle článku 18;

c)	výrobce a dovozce oznamující svůj záměr předložit prohlášení podle čl. 16 odst. 2;

d)	výrobce a dovozce dodávající nebo podniky přijímající částečně fluorované uhlovodíky pro účely uvedené v čl. 15 odst. 2 druhém pododstavci písm. a) až f);

e)	dovozce zařízení uvádějící na trh předem naplněná zařízení, pokud částečně fluorované uhlovodíky obsažené v těchto zařízeních nebyly uvedeny na trh Unie před naplněním tohoto zařízení podle článku 14.

Registrace probíhá na základě žádosti předložené Komisi v souladu s postupy stanovenými Komisí.

2. Komise může v nezbytném rozsahu prostřednictvím prováděcích aktů zajistit bezproblémové fungování rejstříku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24.

3. Komise zajistí, aby zaregistrovaní výrobci a dovozci byli prostřednictvím tohoto rejstříku informováni o přidělené kvótě a o všech jejích změnách během období přidělování.

4. Příslušné orgány členských států, včetně celních orgánů, mají do rejstříku přístup pro informační účely.

Článek 18

Převod kvót a povolení využívat kvóty pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků v dovezeném zařízení na trh

1. Výrobce nebo dovozce, pro nějž byla stanovena referenční hodnota podle čl. 16 odst. 1 nebo 3 a kterému byla přidělena kvóta podle čl. 16 odst. 5, smí tuto kvótu na všechna nebo libovolná množství převést v rejstříku podle čl. 17 odst. 1 jinému výrobci nebo dovozci v Unii nebo jinému výrobci nebo dovozci, kterého v Unii zastupuje výhradní zástupce uvedený v čl. 16 odst. 5 druhém a třetím pododstavci.

2. Výrobce nebo dovozce, který získal kvótu podle čl. 16 odst. 1 a 3 nebo jemuž byla kvóta převedena podle odstavce 1 tohoto článku, může oprávnit jiný podnik, aby jeho kvótu použil pro účely článku 14.

Výrobce nebo dovozce, který získal kvótu výhradně na základě prohlášení podle čl. 16 odst. 2, může oprávnit jiný podnik, aby použil jeho kvótu pro účely článku 14 pouze tehdy, dodá-li opravňující výrobce nebo dovozce fyzicky odpovídající množství částečně fluorovaných uhlovodíků.

Pro účely článků 15 a 16 a čl. 19 odst. 1 a 6 se předpokládá, že příslušná množství částečně fluorovaných uhlovodíků jsou uvedena na trh opravňujícím výrobcem nebo dovozcem v okamžiku oprávnění. Komise může požádat opravňujícího výrobce nebo dovozce o předložení důkazu o aktivní činnosti, pokud jde o dodávky částečně fluorovaných uhlovodíků.

KAPITOLA V

PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Článek 19

Podávání zpráv o výrobě, dovozu, vývozu, používání vstupních surovin a zneškodňování látek uvedených v přílohách I a II

1. Každý výrobce, dovozce a vývozce, který během předchozího kalendářního roku vyrobil, dovezl nebo vyvezl nejméně jednu metrickou tunu nebo 100 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze II, oznámí do 31. března 2015 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok. Tento odstavec se použije rovněž na podniky získávající kvótu podle čl. 18 odst. 1.

2. Každý podnik, který během předchozího kalendářního roku zneškodnil nejméně jednu metrickou tunu nebo 1 000 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze II, oznámí do 31. března 2015 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok.

3. Každý podnik, který během předchozího kalendářního roku použil jako vstupní surovinu nejméně 1 000 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů, oznámí do 31. března 2015 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok.

4. Každý podnik, který během předchozího kalendářního roku uvedl na trh nejméně 500 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze II obsažených ve výrobcích či v zařízení, oznámí do 31. března 2015 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok.

5. Každý dovozce zařízení uvádějící na trh předem naplněná zařízení, pokud částečně fluorované uhlovodíky obsažené v těchto zařízeních nebyly uvedeny na trh Unie před naplněním zařízení, předloží Komisi ověřovací dokument vydaný podle čl. 14 odst. 2.

6. Každý podnik, který je povinen podle odstavce 1 oznámit uvedení nejméně 10 000 tun ekvivalentu CO2 částečně fluorovaných uhlovodíků na trh během předchozího kalendářního roku, musí do 30. června 2015 a následně každý rok navíc zajistit, aby přesnost údajů ověřil nezávislý auditor. Auditor musí být:

a)	akreditován podle směrnice 2003/87/ES; nebo

b)	akreditován pro ověřování finančních výkazů podle právních předpisů dotyčného členského státu.

Podnik ověřovací zprávu uchovává nejméně po dobu pěti let. Ověřovací zpráva musí být na vyžádání zpřístupněna příslušnému orgánu dotyčného členského státu a Komisi.

7. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit formát a způsoby předkládání zpráv uvedených v tomto článku.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 24.

8. Komise přijme příslušná opatření k ochraně důvěrnosti informací předložených podle tohoto článku.

Článek 20

Shromažďování údajů o emisích

Členské státy zavedou pro příslušné oblasti uvedené v tomto nařízení systémy podávání zpráv s cílem získávat v možné míře údaje o emisích.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 21

Přezkum

1. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 22, kterými aktualizuje přílohy I, II a IV na základě nových hodnotících zpráv panelu přijatých Mezivládním panelem pro změnu klimatu nebo nových zpráv panelu pro vědecká hodnocení zřízeného Montrealským protokolem, týkajících se potenciálu globálního oteplování látek uvedených na seznamu.

2. Komise sleduje uplatňování a účinky tohoto nařízení na základě informací o uvádění plynů uvedených v přílohách I a II na trh, které jí jsou oznamovány podle článku 19, a o emisích fluorovaných skleníkových plynů zpřístupněných podle článku 20 a na základě veškerých příslušných informací získaných od členských států.

Komise zveřejní do 31. prosince 2020 zprávu o dostupnosti částečně fluorovaných uhlovodíků na trhu Unie.

Do 31. prosince 2022 zveřejní komplexní zprávu o účincích tohoto nařízení obsahující zejména:

a)	prognózy další poptávky po částečně fluorovaných uhlovodících do roku 2030 a v dalších letech;

b)	posouzení potřeby dalších opatření Unie a členských států s ohledem na stávající a nové mezinárodní závazky, které se týkají snižování emisí fluorovaných skleníkových plynů;

c)	přehledu evropských a mezinárodních norem, vnitrostátních bezpečnostních předpisů a stavebních předpisů členských států, které se týkají přechodu na alternativní chladiva;

d)	přezkumu dostupnosti technicky proveditelných a nákladově efektivních alternativ k výrobkům a zařízením obsahujícím fluorované skleníkové plyny pro výrobky a zařízení, které nejsou uvedeny v příloze III, a to s ohledem na energetickou účinnost.

3. Do 1. července 2017 zveřejní Komise zprávu posuzující zákaz podle bodu 13 přílohy III, v níž zváží zejména dostupnost nákladově efektivních, technicky proveditelných, energeticky účinných a spolehlivých alternativ ke sdruženým centrálním chladicím systémům uvedeným v daném ustanovení. S ohledem na tuto zprávu Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na změnu bodu 13 přílohy III.

4. Do 1. července 2020 zveřejní Komise zprávu posuzující, zda existují nákladově efektivní, technicky proveditelné, energeticky účinné a spolehlivé alternativy, které umožňují nahrazení fluorovaných skleníkových plynů v nových druhotných spínacích zařízeních středního napětí a nových malých dělených klimatizačních systémech s jednou vnitřní jednotkou, a případně předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na změnu seznamu uvedeného v příloze III.

5. Do 1. července 2017 zveřejní Komise zprávu posuzující způsob přidělování kvót, včetně dopadu přidělování kvót zdarma, náklady na provádění tohoto nařízení v členských státech a případně možnou mezinárodní dohodu o částečně fluorovaných uhlovodících. S ohledem na tuto zprávu Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh za účelem:

a)	změny způsobu přidělování kvót;

b)	stanovení vhodného způsobu rozdělování jakýchkoli případných příjmů.

6. Do 1. ledna 2017 zveřejní Komise zprávu o přezkumu právních předpisů Unie týkajících se školení fyzických osob, pokud jde o bezpečné nakládání s alternativními chladivy, která mají nahradit nebo omezit používání fluorovaných skleníkových plynů, a případně předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na změnu příslušných právních předpisů Unie.

Článek 22

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 12 odst. 15 a čl. 21 odst. 1 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 10. června 2014. Komise předloží zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o další pětiletá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedená v čl. 12 odst. 15 a čl. 21 odst. 1 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 12 odst. 15 a čl. 21 odst. 1 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 23

Konzultační fórum

Při provádění tohoto nařízení zajistí Komise vyváženou účast zástupců členských států, zástupců občanské společnosti, včetně environmentálních organizací, zástupců výrobců, provozovatelů a certifikovaných osob. Za tímto účelem zřídí konzultační fórum, v rámci něhož by se tyto strany setkávaly a poskytovaly Komisi poradenství a odborné znalosti v souvislosti s prováděním tohoto nařízení, zejména pokud jde o dostupnost alternativ k fluorovaným skleníkovým plynům, včetně environmentálních, technických, ekonomických a bezpečnostních aspektů jejich používání. Jednací řád konzultačního fóra stanoví Komise a zveřejní jej.

Článek 24

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 25

Sankce

1. Členské státy stanoví pravidla pro ukládání sankcí za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musejí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy tato ustanovení oznámí Komisi do 1. ledna 2017 a neprodleně jí oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají.

2. Podnikům, které překročily své kvóty pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh přidělené podle čl. 16 odst. 5 nebo převedené podle článku 18, lze poté, co bylo překročení zjištěno, kromě uložení sankcí uvedených v odstavci 1 tohoto článku rovněž přidělit pouze sníženou kvótu na období přidělování.

Snížené množství je vypočteno jako 200 % množství, o které byla kvóta překročena. Je-li snížené množství vyšší než množství, jež má být podle čl. 16 odst. 5 přiděleno jako kvóta na období přidělování poté, co bylo překročení zjištěno, není na dané období přidělování přidělena žádná kvóta a kvóta na následující období přidělování je obdobně snižována tak dlouho, dokud není odečteno celé množství.

Článek 26

Zrušení

Nařízení (ES) č. 842/2006 se zrušuje s účinkem od 1. ledna 2015, aniž je dotčeno dodržování požadavků uvedeného nařízení v souladu s harmonogramem v něm stanoveným.

Nařízení (ES) č. 1493/2007, (ES) č. 1494/2007, (ES) č. 1497/2007, (ES) č. 1516/2007, (ES) č. 303/2008, (ES) č. 304/2008, (ES) č. 305/2008, (ES) č. 306/2008, (ES) č. 307/2008 a (ES) č. 308/2008 však zůstávají v platnosti a nadále se používají, pokud a dokud nejsou zrušena prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů Komise přijatých v souladu s tímto nařízením.

Odkazy na nařízení (ES) č. 842/2006 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VIII.

Článek 27

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2015.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 138.

(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(3) Rozhodnutí Rady 94/69/ES ze dne 15. prosince 1993 o uzavření Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (Úř. věst. L 33, 7.2.1994, s. 11).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech (Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 1).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).

(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(8) Nařízení Komise (ES) č. 1493/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 zavádí formát pro zprávu předkládanou výrobci, dovozci a vývozci některých fluorovaných skleníkových plynů (Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 7).

(9) Nařízení Komise (ES) č. 1494/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví způsob označování a další požadavky na označování produktů a zařízení obsahujících určité fluorované skleníkové plyny (Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 25).

(10) Nařízení Komise (ES) č. 1497/2007 ze dne 18. prosince 2007, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví standardní požadavky na kontrolu těsnosti stacionárních systémů požární ochrany obsahujících některé fluorované skleníkové plyny (Úř. věst. L 333, 19.12.2007, s. 4).

(11) Nařízení Komise (ES) č. 1516/2007 ze dne 19. prosince 2007, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví standardní požadavky na kontrolu těsnosti stacionárních chladicích a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel obsahujících některé fluorované skleníkové plyny (Úř. věst. L 335, 20.12.2007, s. 10).

(12) Nařízení Komise (ES) č. 303/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví minimální požadavky a podmínky pro vzájemné uznávání k certifikaci společností a pracovníků, pokud jde o stacionární chladicí a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla obsahující některé fluorované skleníkové plyny (Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 3).

(13) Nařízení Komise (ES) č. 304/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví minimální požadavky na certifikaci společností a pracovníků a podmínky pro vzájemné uznávání certifikace, pokud jde o stacionární systémy požární ochrany a hasicí přístroje obsahující některé fluorované skleníkové plyny (Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 12).

(14) Nařízení Komise (ES) č. 305/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví minimální požadavky na certifikaci pracovníků provádějících znovuzískávání některých fluorovaných skleníkových plynů z vysokonapěťových spínacích zařízení a podmínky pro vzájemné uznávání této certifikace (Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 17).

(15) Nařízení Komise (ES) č. 306/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví minimální požadavky na certifikaci pracovníků provádějících znovuzískávání rozpouštědel na bázi některých fluorovaných skleníkových plynů ze zařízení a podmínky pro vzájemné uznávání této certifikace (Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 21).

(16) Nařízení Komise (ES) č. 307/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví minimální požadavky na školicí programy a podmínky pro vzájemné uznávání osvědčení o školení pracovníků, pokud jde o klimatizační systémy některých motorových vozidel obsahujících některé fluorované skleníkové plyny (Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 25).

(17) Nařízení Komise (ES) č. 308/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví forma oznámení školicích a certifikačních programů členských států (Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 28).

(18) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).

(19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13).

(20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES ze dne 17. května 2006 o emisích z klimatizačních systémů motorových vozidel a o změně směrnice Rady 70/156/EHS (Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 12).

(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

(22) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).

PŘÍLOHA I

FLUOROVANÉ SKLENÍKOVÉ PLYNY UVEDENÉ V ČL. 2 BODĚ 1

Látka			Potenciál globálního oteplování (1)
Průmyslové označení	Chemický název (obecný název)	Chemický vzorec	Potenciál globálního oteplování (1)
Oddíl 1: částečně fluorované uhlovodíky (HFC)
HFC-23	trifluormethan (fluoroform)	CHF3	14 800
HFC-32	difluormethan	CH2F2	675
HFC-41	fluormethan (methylfluorid)	CH3F	92
HFC-125	pentafluorethan	CHF2CF3	3 500
HFC-134	1,1,2,2-tetrafluorethan	CHF2CHF2	1 100
HFC-134a	1,1,1,2-tetrafluorethan	CH2FCF3	1 430
HFC-143	1,1,2-trifluorethan	CH2FCHF2	353
HFC-143a	1,1,1-trifluorethan	CH3CF3	4 470
HFC-152	1,2-difluorethan	CH2FCH2F	53
HFC-152a	1,1-difluorethan	CH3CHF2	124
HFC-161	fluorethan (ethylfluorid)	CH3CH2F	12
HFC-227ea	1,1,1,2,3,3,3-heptafluorpropan	CF3CHFCF3	3 220
HFC-236cb	1,1,1,2,2,3-hexafluorpropan	CH2FCF2CF3	1 340
HFC-236ea	1,1,1,2,3,3-hexafluorpropan	CHF2CHFCF3	1 370
HFC-236fa	1,1,1,3,3,3-hexafluorpropan	CF3CH2CF3	9 810
HFC-245ca	1,1,2,2,3-pentafluorpropan	CH2FCF2CHF2	693
HFC-245fa	1,1,1,3,3-pentafluorpropan	CHF2CH2CF3	1 030
HFC-365 mfc	1,1,1,3,3-pentafluorbutan	CF3CH2CF2CH3	794
HFC-43-10 mee	1,1,1,2,2,3,4,5,5,5-dekafluorpentan	CF3CHFCHFCF2CF3	1 640
Oddíl 2: zcela fluorované uhlovodíky (PFC)
PFC-14	tetrafluormethan (perfluormethan, fluorid uhličitý)	CF4	7 390
PFC-116	hexafluorethan (perfluorethan)	C2F6	12 200
PFC-218	oktafluorpropan (perfluorpropan)	C3F8	8 830
PFC-3-1-10 (R-31-10)	dekafluorbutan (perfluorbutan)	C4F10	8 860
PFC-4-1-12 (R-41-12)	dodekafluorpentan (perfluorpentan)	C5F12	9 160
PFC-5-1-14 (R-51-14)	tetradekafluorhexan (perfluorhexan)	C6F14	9 300
PFC-c-318	oktafluorcyklobutan (perfluorcyklobutan)	c-C4F8	10 300
Oddíl 3: Další perfluorované sloučeniny
	fluorid sírový	SF6	22 800

(1) Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak.

PŘÍLOHA II

DALŠÍ FLUOROVANÉ SKLENÍKOVÉ PLYNY, NA KTERÉ SE VZTAHUJE PODÁVÁNÍ ZPRÁV PODLE ČLÁNKU 19

Látka		GWP (1)
Obecný název/průmyslové označení	Chemický vzorec	GWP (1)
Oddíl 1: Nenasycené částečně fluorované (chlorované) uhlovodíky
HFC-1234yf	CF3CF = CH2	4 Fn (2)
HFC-1234ze	trans — CHF = CHCF3	7 Fn2
HFC-1336mzz	CF3CH = CHCF3	9
HCFC-1233zd	C3H2ClF3	4,5
HCFC-1233xf	C3H2ClF3	1Fn (3)
Oddíl 2: Fluorované ethery a alkoholy
HFE-125	CHF2OCF3	14 900
HFE-134 (HG-00)	CHF2OCHF2	6 320
HFE-143a	CH3OCF3	756
HCFE-235da2 (isofluoran)	CHF2OCHClCF3	350
HFE-245cb2	CH3OCF2CF3	708
HFE-245fa2	CHF2OCH2CF3	659
HFE-254cb2	CH3OCF2CHF2	359
HFE-347 mcc3 (HFE-7000)	CH3OCF2CF2CF3	575
HFE-347pcf2	CHF2CF2OCH2CF3	580
HFE-356pcc3	CH3OCF2CF2CHF2	110
HFE-449sl (HFE-7100)	C4F9OCH3	297
HFE-569sf2 (HFE-7200)	C4F9OC2H5	59
HFE-43-10pccc124 (H-Galden 1040x) HG-11	CHF2OCF2OC2F4OCHF2	1 870
HFE-236ca12 (HG-10)	CHF2OCF2OCHF2	2 800
HFE-338pcc13 (HG-01)	CHF2OCF2CF2OCHF2	1 500
HFE-347mmyl	(CF3)2CFOCH3	343
2,2,3,3,3-pentafluoropropanol	CF3CF2CH2OH	42
bis (trifluoromethyl)-methanol	(CF3)2CHOH	195
HFE-227ea	CF3CHFOCF3	1 540
HFE-236ea2 (desfluoran)	CHF2OCHFCF3	989
HFE-236fa	CF3CH2OCF3	487
HFE-245fa1	CHF2CH2OCF3	286
HFE 263fb2	CF3CH2OCH3	11
HFE-329 mcc2	CHF2CF2OCF2CF3	919
HFE-338 mcf2	CF3CH2OCF2CF3	552
HFE-338mmz1	(CF3)2CHOCHF2	380
HFE-347 mcf2	CHF2CH2OCF2CF3	374
HFE-356 mec3	CH3OCF2CHFCF3	101
HFE-356mm1	(CF3)2CHOCH3	27
HFE-356pcf2	CHF2CH2OCF2CHF2	265
HFE-356pcf3	CHF2OCH2CF2CHF2	502
HFE 365 mcf3	CF3CF2CH2OCH3	11
HFE-374pc2	CHF2CF2OCH2CH3	557
	- (CF2)4CH (OH) -	73
Oddíl 3: Další perfluorované sloučeniny
Perfluorpolymethylisopropylether PFPMIE	CF3OCF(CF3)CF2OCF2OCF3	10 300
fluorid dusitý	NF3	17 200
trifluormethyl-sulfopentafluorid	SF5CF3	17 700
perfluorcyklopropan	c-C3F6	17 340 Fn (4)

(1) Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak.

(2) GWP podle zprávy o hodnocení za rok 2010 skupiny pro vědecká hodnocení (SAP) zřízené Montrealským protokolem, tabulky 1–11, s uvedením dvou recenzovaných publikací z odborné literatury. http://ozone.unep.org/Assessment_Panels/SAP/Scientific_Assessment_2010/index.shtml

(3) Základní hodnota, potenciál globálního oteplování není dosud k dispozici.

(4) Minimální hodnota podle čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu.

PŘÍLOHA III

ZÁKAZY UVÁDĚNÍ NA TRH UVEDENÉ V ČL. 11 ODST. 1

Výrobky a zařízení

(GWP směsí obsahujících fluorované skleníkové plyny se podle čl. 2 bodu 6 v případě potřeby vypočítá v souladu s přílohou IV.

Datum zákazu

1.	Nádoby na jedno použití pro fluorované skleníkové plyny používané při servisu, údržbě nebo plnění chladicích a klimatizačních zařízení nebo tepelných čerpadel, systémů požární ochrany nebo spínacích zařízení nebo pro použití jako rozpouštědla

4. července 2007

2.	Neuzavřené systémy s přímým odpařováním obsahující HFC a PFC jako chladiva

4. července 2007

3.	Protipožární zařízení

obsahující PFC

4. července 2007

obsahující HFC-23

1. ledna 2016

4.	Okna pro obytné domy obsahující fluorované skleníkové plyny

4. července 2007

5.	Ostatní okna obsahující fluorované skleníkové plyny

4. července 2008

6.	Obuv obsahující fluorované skleníkové plyny

4. července 2006

7.	Pneumatiky obsahující fluorované skleníkové plyny

4. července 2007

8.	Jednosložkové pěny obsahující fluorované skleníkové plyny s GWP 150 nebo vyšším, vyjma těch, které jsou vyžadovány pro splnění vnitrostátních bezpečnostních norem

4. července 2008

9.	Aerosolové rozprašovače dodávané na trh a určené k prodeji široké veřejnosti pro zábavné a ozdobné účely, uvedené v bodě 40 přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006, a varovná akustická zařízení obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším

4. července 2009

10.	Chladicí a mrazicí zařízení pro domácnost, která obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším

1. ledna 2015

11.	Chladicí a mrazicí zařízení pro komerční použití (hermeticky uzavřené zařízení)

obsahující HFC s GWP 2 500 nebo vyšším

1. ledna 2020

obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším

1. ledna 2022

12.	Stacionární chladicí zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny s GWP 2 500 nebo vyšším nebo jehož provoz je na těchto plynech závislý, s výjimkou zařízení určeného pro aplikace navržené k chlazení výrobků na teploty nižší než – 50 °C

1. ledna 2020

13.

Sdružené centrální chladicí systémy pro komerční použití o jmenovité kapacitě 40 kW nebo vyšší, které obsahují fluorované skleníkové plyny s GWP 150 nebo vyšším nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý, s výjimkou primárního chladicího okruhu kaskádních systémů, kde lze použít fluorované skleníkové plyny s GWP nižším než 1 500

1. ledna 2022

14.	Přenosné pokojové klimatizační zařízení (hermeticky uzavřené systémy, které koncový uživatel může přemísťovat z místnosti do místnosti), které obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším

1. ledna 2020

15.	Dělené klimatizační systémy s jednou vnitřní jednotkou s obsahem méně než 3 kg fluorovaných skleníkových plynů, které obsahují fluorované skleníkové plyny s GWP 750 nebo vyšším nebo jejichž provoz je na těchto plynech závislý

1. ledna 2025

16.	Pěny, které obsahují fluorované skleníkové plyny s GWP 150 nebo vyšším, s výjimkou případů, v nichž jsou vyžadovány ke splnění vnitrostátních bezpečnostních norem

Extrudovaný polystyren (XPS)

1. ledna 2020

Jiné pěny

1. ledna 2023

17.	Technické aerosoly, které obsahují fluorované skleníkové plyny s GWP 150 nebo vyšším, s výjimkou případů, v nichž jsou vyžadovány ke splnění vnitrostátních bezpečnostních norem, nebo v případech použití v lékařských aplikacích

1. ledna 2018

PŘÍLOHA IV

ZPŮSOB VÝPOČTU CELKOVÉHO GWP SMĚSI

GWP směsi se vypočítá jako vážený průměr odvozený od součtu hmotnostních zlomků jednotlivých látek vynásobených jejich GWP, pokud není uvedeno jinak, včetně látek, které nejsou fluorovanými skleníkovými plyny.

kde % je podíl na hmotnosti s tolerancí +/– 1 %.

Například: použití vzorce u směsi plynů tvořené 60 % dimethyletheru, 10 % HFC–152a a 30 % isobutanu:

→ celkový GWP = 13,9

Při výpočtu GWP směsí se používá GWP následujících nefluorovaných látek. U jiných látek, které v této příloze uvedeny nejsou, se použije výchozí hodnota 0.

Látka			GWP (1)
Obecný název	Průmyslové označení	Chemický vzorec	GWP (1)
methan		CH4	25
oxid dusný		N2O	298
dimethylether		CH3OCH3	1
methylenchlorid		CH2Cl2	9
methylchlorid		CH3Cl	13
chloroform		CHCl3	31
ethan	R-170	CH3CH3	6
propan	R-290	CH3CH2CH3	3
butan	R-600	CH3CH2CH2CH3	4
isobutan	R-600a	CH(CH3)2CH3	3
pentan	R-601	CH3CH2CH2CH2CH3	5 (2)
isopentan	R-601a	(CH3)2CHCH2CH3	5 (2)
ethoxyethan (diethylether)	R-610	CH3CH2OCH2CH3	4
methyl-formiát	R-611	HCOOCH3	25
vodík	R-702	H2	6
amoniak	R-717	NH3	0
ethylen	R-1150	C2H4	4
propylen	R-1270	C3H6	2
cyklopentan		C5H10	5 (2)

(1) Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak.

(2) Látka není uvedena ve čtvrté hodnotící zprávě přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu, základní hodnota založená na GWP ostatních uhlovodíků.

PŘÍLOHA V

VÝPOČET MAXIMÁLNÍHO MNOŽSTVÍ, REFERENČNÍCH HODNOT A KVÓT PRO UVÁDĚNÍ ČÁSTEČNĚ FLUOROVANÝCH UHLOVODÍKŮ NA TRH

Maximální množství uvedené v čl. 15 odst. 1 se vypočítá použitím následujících procentuálních podílů na roční průměr celkového množství uvedeného na trh v Unii během období let 2009 až 2012. Od roku 2018 se maximální množství uvedené v čl. 15 odst. 1 vypočítá použitím následujících procentních podílů na roční průměr celkového množství uvedeného na trh v Unii během období let 2009 až 2012 a následným odečtením množství pro použití v rámci výjimek podle čl. 15 odst. 2, a to na základě dostupných údajů.

Roky	Procentní hodnota pro výpočet maximálního množství a kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh
2015	100 %
2016–17	93 %
2018–20	63 %
2021–23	45 %
2024–26	31 %
2027–29	24 %
2030	21 %

Maximální množství, referenční hodnoty a kvóty pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh uvedené v článcích 15 a 16 se vypočítají jako úhrnná množství všech typů částečně fluorovaných uhlovodíků vyjádřená v tunách ekvivalentu CO2.

Výpočet referenčních hodnot a kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh uvedených v článcích 15 a 16 se zakládá na množstvích částečně fluorovaných uhlovodíků, která výrobci a dovozci uvedli na trh v Unii během referenčního období nebo období přidělování, avšak s výjimkou množství částečně fluorovaných uhlovodíků pro použití uvedená v čl. 15 odst. 2 během téhož období, a to na základě dostupných údajů.

Transakce podle čl. 15 odst. 2 písm. c) se ověřují v souladu s čl. 19 odst. 6 bez ohledu na příslušná množství.

PŘÍLOHA VI

MECHANISMUS PŘIDĚLOVÁNÍ UVEDENÝ V ČLÁNKU 16

1. Stanovení množství určeného k přidělení podnikům, pro které byla stanovena referenční hodnota podle čl. 16 odst. 1 a 3

Každý podnik, pro který byla stanovena referenční hodnota, obdrží kvótu odpovídající 89 % referenční hodnoty vynásobené procentním podílem uvedeným v příloze V pro příslušný rok.

2. Stanovení množství určeného k přidělení podnikům, které předložily prohlášení podle čl. 16 odst. 2

Součet kvót přidělených podle bodu 1 se odečte od maximálního množství pro daný rok uvedeného v příloze V, čímž se stanoví množství určené k přidělení podnikům, pro které nebyla stanovena referenční hodnota a které předložily prohlášení podle čl. 16 odst. 2 (množství určené k přidělení v kroku 1 výpočtu).

2.1 Krok 1 výpočtu

Každému podniku se přidělí takové množství, které odpovídá množství požadovanému v jeho prohlášení, avšak nepřesahující poměrný podíl množství určeného k přidělení v kroku 1.

Poměrný podíl se vypočte vydělením čísla 100 počtem podniků, které předložily prohlášení. Součet kvót přidělených v kroku 1 se odečte od množství určeného k přidělení v kroku 1, čímž se stanoví množství určené k přidělení v kroku 2.

2.2 Krok 2 výpočtu

Každému podniku, který v kroku 1 neobdržel 100 % množství požadovaného v jeho prohlášení, se přidělí dodatečné množství odpovídající rozdílu mezi požadovaným množstvím a množstvím obdrženým v kroku 1. Toto množství však nesmí přesahovat poměrný podíl množství určeného k přidělení v kroku 2.

Poměrný podíl se vypočte vydělením čísla 100 počtem podniků, které jsou způsobilé pro přidělení v kroku 2. Součet kvót přidělených v kroku 2 se odečte od množství určeného k přidělení v kroku 2, čímž se stanoví množství určené k přidělení v kroku 3.

2.3 Krok 3 výpočtu

Krok 2 se opakuje, dokud nejsou uspokojeny všechny požadavky nebo dokud zbývající množství, které je určeno k přidělení v další fázi, není menší než 500 tun ekvivalentu CO2.

3. Stanovení množství určeného k přidělení podnikům, které předložily prohlášení podle čl. 16 odst. 4.

Pro přidělování kvót na období let 2015 až 2017 se součet kvót přidělených podle bodů 1 a 2 odečte od maximálního množství pro daný rok uvedeného v příloze V, čímž se stanoví množství určené k přidělení podnikům, pro které byla stanovena referenční hodnota a které předložily prohlášení podle čl. 16 odst. 4.

Použije se mechanismus přidělování stanovený v bodech 2.1 a 2.2.

Pro přidělování kvót na rok 2018 a každý další rok se s podniky, které předložily prohlášení podle čl. 16 odst. 4, zachází stejným způsobem jako s podniky, které předložily prohlášení podle čl. 16 odst. 2.

PŘÍLOHA VII

ÚDAJE OZNAMOVANÉ PODLE ČLÁNKU 19

Každý výrobce uvedený v čl. 19 odst. 1 podává zprávu o:

a)	celkovém množství každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II, které vyrobil v Unii, s uvedením hlavních kategorií aplikací, ve kterých se látka používá;

množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I a případně v příloze II, která uvedl na trh v Unii, přičemž upřesní zvlášť množství uvedená na trh pro použití jako vstupní surovina, přímý vývoz, výrobu inhalátorů odměřených dávek pro podávání složek léčivých přípravků, použití ve vojenském zařízení a při leptání polovodičového materiálu nebo čištění komor pro chemické pokovování srážením kovových par v odvětví výroby polovodičů;

c)	množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II, která byla recyklována, regenerována nebo zneškodněna;

d)	zásobách držených na začátku a na konci období, za něž je zpráva podávána;

e)	jakémkoli povolení využívat kvóty pro účely článku 14, s upřesněním příslušných množství.

Každý dovozce uvedený v čl. 19 odst. 1 podává zprávu o:

množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II, která dovezl do Unie, s uvedením hlavních kategorií aplikací, ve kterých se látka používá, přičemž upřesní zvlášť množství uvedená na trh za účelem zneškodnění, pro použití jako vstupní surovina, přímý vývoz, výrobu inhalátorů odměřených dávek pro podávání složek léčivých přípravků, použití ve vojenském zařízení a při leptání polovodičového materiálu nebo čištění komor pro chemické pokovování srážením kovových par v odvětví výroby polovodičů;

b)	množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II, která byla recyklována, regenerována nebo zneškodněna;

c)	jakémkoli povolení využívat kvóty pro účely článku 14, s upřesněním příslušných množství;

d)	veškerých držených zásobách na počátku a na konci vykazovaného období.

Každý vývozce uvedený v čl. 19 odst. 1 podává zprávu o:

a)	množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II, která vyvezl z Unie za jiným účelem než recyklace, regenerace nebo zneškodnění;

b)	množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II, která vyvezl z Unie za účelem recyklace, regenerace nebo zneškodnění.

Každý podnik uvedený v čl. 19 odst. 2 podává zprávu o:

a)	množstvích každé zneškodněné látky uvedené na seznamu v příloze I a II včetně množství uvedených látek obsažených ve výrobcích nebo zařízeních;

b)	zásobách každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II čekajících na zneškodnění, včetně množství uvedených látek obsažených ve výrobcích nebo zařízeních;

c)	technologii použité ke zneškodnění látky uvedené na seznamu v příloze I a II.

Každý podnik uvedený v čl. 19 odst. 3 podává zprávu o množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I použitých jako vstupní surovina.

Každý podnik uvedený v čl. 19 odst. 4 podává zprávu o:

a)	kategoriích výrobků nebo zařízení uvedených na seznamu v příloze I a II;

b)	počtu jednotek;

c)	množstvích každé látky uvedené na seznamu v příloze I a II obsažených ve výrobcích nebo zařízeních.

PŘÍLOHA VIII

SROVNÁVACÍ TABULKA

Nařízení (ES) č. 842/2006	Toto nařízení
Článek 1	Článek 1
Článek 2	Článek 2
Čl. 3 odst. 1	Čl. 3 odst. 2 a 3
Čl. 3 odst. 2 první pododstavec	Čl. 4 odst. 1, 2 a 3
Čl. 3 odst. 2 druhý pododstavec	Čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec
Čl. 3 odst. 2 třetí pododstavec	—
Čl. 3 odst. 3	Čl. 5 odst. 1
Čl. 3 odst. 4	Čl. 4 odst. 3
Čl. 3 odst. 5	Čl. 4 odst. 4
Čl. 3 odst. 6	Čl. 6 odst. 1 a 2
Čl. 3 odst. 7	Čl. 4 odst. 5
Čl. 4 odst. 1	Čl. 8 odst. 1
Čl. 4 odst. 2	Čl. 8 odst. 2
Čl. 4 odst. 3	Čl. 8 odst. 3
Čl. 4 odst. 4	—
Čl. 5 odst. 1	Čl. 10 odst. 5 a 12
Čl. 5 odst. 2 první věta	Čl. 10 odst. 1, 2 a 6
Čl. 5 odst. 2 druhá věta	Čl. 10 odst. 10 první pododstavec
Čl. 5 odst. 2 třetí věta	Čl. 10 odst. 10 druhý pododstavec
Čl. 5 odst. 3	Čl. 3 odst. 4 první pododstavec a čl. 10 odst. 3
Čl. 5 odst. 4	Čl. 11 odst. 4
Čl. 5 odst. 5	Čl. 10 odst. 13
Čl. 6 odst. 1	Čl. 19 odst. 1 a příloha VII
Čl. 6 odst. 2	Čl. 19 odst. 7
Čl. 6 odst. 3	Čl. 19 odst. 8
Čl. 6 odst. 4	Článek 20 a čl. 6 odst. 2
Čl. 7 odst. 1 první pododstavec první věta	Čl. 12 odst. 1 první věta
Čl. 7 odst. 1 první pododstavec druhá a třetí věta	Čl. 12 odst. 2, 3 a 4
Čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec	Čl. 12 odst. 13
Čl. 7 odst. 2	Čl. 12 odst. 1, druhý věta
Čl. 7 odst. 3 první věta	Čl. 12 odst. 14
Čl. 7 odst. 3 druhá věta	Čl. 12 odst. 15
Čl. 8 odst. 1	Čl. 13 odst. 1
Čl. 8 odst. 2	Čl. 13 odst. 2
Čl. 9 odst. 1	Čl. 11 odst. 1
Čl. 9 odst. 2	—
Čl. 9 odst. 3	—
Článek 10	Čl. 21 odst. 2
Článek 11	—
Článek 12	Článek 24
Čl. 13 odst. 1	Čl. 25 odst. 1 první pododstavec
Čl. 13 odst. 2	Čl. 25 odst. 1 druhý pododstavec
Článek 14	—
Článek 15	Článek 27
Příloha I — část 1	Příloha I
Příloha I — část 2	Příloha IV
Příloha II	Příloha III

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/234

NAGOJSKÝ PROTOKOL

o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti

SMLUVNÍ STRANY TOHOTO PROTOKOLU,

JAKO smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti (dále jen „Úmluva“),

S ODVOLÁNÍM na skutečnost, že spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů je jedním ze tří základních cílů Úmluvy, a UZNÁVAJÍCE, že protokol usiluje o naplňování tohoto cíle v rámci Úmluvy,

ZNOVU STVRZUJÍCE svrchovaná práva států na jejich přírodní zdroje a v souladu s ustanoveními Úmluvy,

ODVOLÁVAJÍCE se dále na článek 15 Úmluvy,

UZNÁVAJÍCE, že k trvale udržitelnému rozvoji významně přispívá převod technologií a spolupráce za účelem vytváření výzkumných a inovativních kapacit s cílem zvýšit hodnotu genetických zdrojů v rozvojových zemích, v souladu s články 16 a 19 Úmluvy,

UZNÁVAJÍCE, že veřejné povědomí o ekonomické hodnotě ekosystémů a biologické rozmanitosti a spravedlivé a rovnocenné sdílení této ekonomické hodnoty se strážcibiologické rozmanitosti jsou klíčovou motivací k ochraně biologické rozmanitosti a trvale udržitelnému využívání jejích složek,

UZNÁVAJÍCE potenciál přístupu a sdílení přínosů přispět k ochraně a trvale udržitelnému využívání biologické rozmanitosti, odstranění chudoby a trvalé udržitelnosti životního prostředí, přispívajíce tak k dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

UZNÁVAJÍCE spojitost mezi přístupem ke genetickým zdrojům a spravedlivým a rovnocenným sdílenímm přínosů plynoucích z využívání těchto zdrojů,

UZNÁVAJÍCE důležitost zajištění právní jistoty, pokud jde o přístup ke genetickým zdrojům a spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání,

DÁLE UZNÁVAJÍCE důležitost prosazování rovnosti a spravedlnosti ve vyjednávání vzájemně dohodnutých podmínek mezi poskytovateli a uživateli genetických zdrojů,

UZNÁVAJÍCE také zásadní úlohu, kterou hrají ženy v přístupu a sdílení přínosů, a potvrzujíce potřebu plné účasti žen na všech úrovních politického rozhodování a provádění opatření na ochranu biologické rozmanitosti,

ODHODLÁNY dále podporovat účinné rovádění ustanovení Úmluvy týkající se přístupu a sdílení přínosů,

UZNÁVAJÍCE, že je zapotřebí inovativní řešení pro spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, které vznikají v přes hraničních situacích nebo pro které není možné udělit či získat předchozí informovaný souhlas,

UZNÁVAJÍCE důležitost genetických zdrojů pro potravinovou bezpečnost, veřejné zdraví, ochranu biologické rozmanitosti a pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně,

UZNÁVAJÍCE zvláštní povahu zemědělské biologické rozmanitosti, jejích charakteristických vlastností a problémů, které vyžadují speciální řešení,

UZNÁVAJÍCE vzájemnou závislost všech zemí, pokud jde o genetické zdroje pro výživu a zemědělství, jakož i jejich zvláštní povahu a význam pro celosvětovou potravinovou bezpečnost a pro trvale udržitelný rozvoj zemědělství v souvislosti se zmírňovánímchudoby a změnou klimatu, a v této souvislosti uznávajícezásadní roli Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství a Komise pro genetické zdroje pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství,

MAJÍCE NA PAMĚTI Mezinárodní zdravotní předpisy (2005) Světové zdravotnické organizace a důležitost zajištění přístupu k lidským patogenům pro účely připravenosti veřejného zdravotnictví,

UZNÁVAJÍCE práce probíhající na jiných mezinárodních fórech, vztahující se k přístupu a sdílení přínosů,

ODVOLÁVAJÍCE SE na mnohostranný systém přístupu a sdílení přínosů zřízený na základě Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství, která byla vytvořena v souladu s Úmluvou,

UZNÁVAJÍCE, že mezinárodní nástroje týkající se přístupu a sdílení přínosů by se měly navzájem podporovat za účelem dosažení cílů Úmluvy,

ODVOLÁVAJÍCE SE na význam čl. 8 písm. j) Úmluvy, týkajícího se tradičních znalostí spojených s genetickými zdroji a spravedlivého a rovnocenného sdílení přínosů plynoucích z využívání takových znalostí,

BEROUCE NA VĚDOMÍ vzájemný vztah mezi genetickými zdroji a tradičními znalostmi, jejich neoddělitelný charakter pro domorodá a místní společenství, význam tradičních znalostí pro ochranu biologické rozmanitosti a trvale udržitelného využívání jejích složek a pro trvale udržitelné zdroje obživy těchto společenství,

UZNÁVAJÍCE různost podmínek, v nichž jsou tradiční znalosti související s genetickými zdroji drženy nebo vlastněny domorodými a místními společenstvími

MAJÍCE NA PAMĚTI, že je právem domorodých a místních společenství určit oprávněné nositele svých tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji v rámci svých společenství,

DÁLE UZNÁVAJÍCE jedinečné okolnosti, za nichž jsou v zemích uchovávány tradiční znalosti související s genetickými zdroji, které mohou mít ústní, zdokumentovanou či jinou formu a které odrážejí bohaté kulturní dědictví mající význam pro ochranu a trvale udržitelné využívání biologické rozmanitosti,

BEROUCE NA VĚDOMÍ Deklaraci o právech původního obyvatelstva Organizace spojených národů a

POTVRZUJÍCE, že nic v tomto protokolu nesmí být vykládáno způsobem oslabujícím nebo potlačujícím stávající práva domorodých a místních společenství,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Cíl

Cílem tohoto protokolu je spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, včetně odpovídajícího přístupu ke genetickým zdrojům a odpovídajícího převáděníříslušných technologií, při zohlednění všech práv na tyto zdroje a technologie, a včetně odpovídajících způsobů financování, přispívajíc tak k k ochraně biologické rozmanitosti a trvale udržitelnému způsobu využívání jejích složek.

Článek 2

Definice

Pro tento protokol se použijí termíny definované v článku 2 Úmluvy. Pro účely tohoto protokolu se dále:

a)	„konferencí smluvních stran“ rozumí konference smluvních stran Úmluvy;

b)	„Úmluvou“ rozumí Úmluva o biologické rozmanitosti;

c)	„využíváním genetických zdrojů“ rozumí provádění výzkumu a vývoje v oblasti genetického nebo biochemického složení genetických zdrojů, a to i pomocí biotechnologií, jak jsou definovány v článku 2 Úmluvy;

d)	„biotechnologií“, jak ji definuje článek 2 Úmluvy, rozumí jakákoli technologie, která využívá biologických systémů, živých organismů nebo jejich derivátů k produkci nebo modifikaci výrobků či procesů pro specifické použití;

e)	„derivátem“ rozumí přirozeně se vyskytující biochemická sloučenina, která je výsledkem genové exprese nebo metabolismu biologických či genetických zdrojů, a to i pokud neobsahuje funkční jednotky dědičnosti.

Článek 3

Oblast působnosti

Tento protokol se vztahuje na genetické zdroje v rámci působnosti článku 15 Úmluvy a na přínosy plynoucí z využívání těchto zdrojů. Tento protokol se rovněž vztahuje na tradiční znalosti související s genetickými zdroji v rámci působnosti Úmluvy a na přínosy plynoucí z využívání takových znalostí.

Článek 4

Vztah k mezinárodním dohodám a nástrojům

1. Ustanovení tohoto protokolu se nedotýkají práv a povinností kterékoli ze smluvních stran vyplývajících z jakékoli stávající mezinárodní dohody, kromě případu, kdy by výkon takových práv a povinností způsobil vážné poškození nebo ohrožení biologické rozmanitosti. Účelem tohoto odstavce není vytvořit hierarchii mezi tímto protokolem a dalšími mezinárodními nástroji.

2. Nic v tomto protokolu nebrání smluvním stranám ve vytváření a prováděnídalších mezinárodních dohod, včetně dalších specializovaných dohod o přístupu a sdílení přínosů, a to za předpokladu, že podporují cíle Úmluvy a tohoto protokolu a nejsou s nimi v rozporu.

3. Tento protokol bude prováděn způsobem založeným na vzájemné podpoře s jinými mezinárodními nástroji souvisejícími s tímto protokolem. Patřičnou pozornost je třeba věnovat užitečným a souvisejícím probíhajícím pracím a postupům na základě takových mezinárodních nástrojů a příslušných mezinárodních organizací, a to za předpokladu, že podporují cíle Úmluvy a tohoto protokolu a nejsou s nimi v rozporu.

4. Tento protokol je nástrojem pro prováděníustanovení Úmluvy týkajících se přístupu a sdílení přínosů. V případech, kdy se použije některý zvláštní mezinárodní nástroj upravující přístup a sdílení přínosů, který je v souladu s cíli Úmluvy a tohoto protokolu a není s nimi v rozporu, tento protokol se nepoužije na smluvní stranu nebo strany tohoto zvláštního nástroje, pokud jde o konkrétní genetické zdroje, upravené tímto zvláštním nástrojem či pro jeho účely.

Článek 5

Spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů

1. V souladu s čl. 15 odst. 3 a 7 Úmluvy platí, že přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů, jakož i následné aplikace a uvedení na trh, musí být spravedlivým a rovnocenným způsobem sdíleny se smluvní stranou poskytující tyto zdroje, která je zemí původu těchto zdrojů, nebo smluvní stranou, která tyto genetické zdroje získala v souladu s Úmluvou. Takové sdílení musí probíhat na základě vzájemně dohodnutých podmínek.

2. Každá smluvní strana přijme podle potřeby právní, správní a politická opatření s cílem zajistit, aby přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů, které jsou v držení domorodých a místních společenství, v souladu s vnitrostátními právními předpisy stanovujícími práva těchto domorodých a místních společenství k těmto genetickým zdrojům, byly s dotčenými společenstvími sdíleny spravedlivým a rovnocenným způsobem a na základě vzájemně dohodnutých podmínek.

3. Jednotlivé smluvní strany přijmou podle potřeby právní, správní a politická opatření s cílem zajistit provádění odstavce 1.

4. Přínosy mohou zahrnovat peněžní a nepeněžní přínosy, zejména ty, které jsou uvedeny v příloze.

5. Jednotlivé smluvní strany přijmou podle potřeby právní, správní a politická opatření s cílem zajistit, aby přínosy plynoucí z využívání tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji byly spravedlivým a rovnocenným způsobem sdíleny s domorodými a místními společenstvími, která mají tyto znalosti v držení. Takové sdílení se musí dít na základě vzájemně dohodnutých podmínek.

Článek 6

Přístup ke genetickým zdrojům

1. Při výkonu svrchovaných práv nad přírodními zdroji, a za podmínky respektování vnitrostátního práva a regulačních požadavků týkajících se přístupu a sdílení přínosů, přístup ke genetickým zdrojům za účelem jejich využívání podléhá předchozímu souhlasu smluvní strany poskytující takové zdroje, která je zemí původu těchto zdrojů nebo smluvní stranou, která tyto genetické zdroje získala v souladu s Úmluvou, a to nestanoví-li tato strana jinak.

2. V souladu s vnitrostátními právními předpisy přijme každá smluvní strana vhodná opatření s cílem zajistit získání předchozího informovaného souhlasu nebo schválení a zapojení domorodých a místních společenství pro přístup ke genetickým zdrojům, pokud mají stanoveno právo udělit k takovým zdrojům přístup.

3. Na základě výše uvedeného odstavce 1 přijme každá smluvní strana, která vyžaduje předchozí informovaný souhlas, vhodná a nezbytná právní, správní a politická opatření za následujícím účelem:

a)	zajistit právní jistotu, přehlednost a transparentnost svého vnitrostátního práva a regulačních požadavků týkajících se přístupu a sdílení přínosů;

b)	zajistit spravedlivá a objektivní pravidla a postupy upravující přístup ke genetickým zdrojům;

c)	poskytovat informace o tom, jak požádat o předchozí informovaný souhlas;

d)	zajistit přehledné a transparentní písemné rozhodnutí příslušného orgánu, a to za přiměřených nákladů a v přiměřené lhůtě;

e)	zajistit v době přístupu vydání povolení nebo obdobného dokumentu, dokládajícího rozhodnutí o udělení předchozího informovaného souhlasu a sjednání vzájemně dohodnutých podmínek, a v tomto smyslu uvědomit Informační systém pro přístup a sdílení přínosů;

f)	je-li to vhodné, a za podmínky respektování vnitrostátního práva, stanovit kritéria nebo postupy pro získání předchozího informovaného souhlasu nebo schválení a pro zapojení domorodých a místních společenství k přístupu ke genetickým zdrojům a

stanovit jasná pravidla a postupy pro vyžadování a sjednávánívzájemně dohodnutých podmínek. Tyto podmínky musí být stanoveny písemně a mohou zahrnovat zejména:

i)	ustanovení o řešení sporů;

ii)	podmínky upravující sdílení prospěchu, včetně podmínek týkajících se práv duševního vlastnictví;

iii)	podmínky upravující případné následné použití třetími stranami a

iv)	podmínky upravující změny záměru,je-li to vhodné.

Článek 7

Přístup k tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji

Vpřípadě potřeby a v souladu s vnitrostátními právními předpisy každá smluvní strana přijme opatření s cílem zajistit, aby přístup k tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji, které jsou v držení domorodých a místních společenství, byl uplatňován s předchozím informovaným souhlasem nebo schválením a zapojením těchto domorodých a místních společenství a aby byly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky.

Článek 8

Zvláštní ohledy

Při vytváření a provádění svých právních a regulačních požadavků upravujících přístup a sdílení přínosů je každá smluvní strana povinna:

vytvořit podmínky podporující a povzbuzující výzkum přispívající k ochraně a trvale udržitelnému využívání biologické rozmanitosti, zejména v rozvojových zemích, a to i prostřednictvím zjednodušených opatření pro přístup pro účely nekomerčního výzkumu, a se zvážením potřeby řešit změnu záměru pro takový výzkum;

věnovat náležitou pozornost existujícím nebo bezprostředně hrozícím mimořádným událostem, které ohrožují nebo poškozují zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, jak jsou stanoveny na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni. Smluvní strany mohou vzít v úvahu potřebu urychleného přístupu ke genetickým zdrojům a urychleného spravedlivého a rovnocenného sdílení přínosů plynoucích z využívání těchto genetických zdrojů, včetně přístupu k dostupné léčbě těmi, kdo ji potřebují, a to zejména v rozvojových zemích;

c)	zvážit význam genetických zdrojů pro výživu a zemědělství a jejich zvláštní úlohu v rámci potravinové bezpečnosti.

Článek 9

Příspěvek k ochraně a trvale udržitelnému využívání

Smluvní strany vybídnou uživatele a poskytovatele, aby směrovali přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů na ochranu biologické rozmanitosti a trvale udržitelného způsobu využívání jejích složek.

Článek 10

Globální mnohostranný mechanismus sdílení přínosů

Smluvní strany zváží potřebu a možné formy globálního mnohostranného mechanismu sdílení přínosů za účelem spravedlivého a rovnocenného sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, které vznikají v přeshraničních situacích nebo pro které není možné udělit či získat předchozí informovaný souhlas. Přínosy sdílené uživateli genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji prostřednictvím tohoto mechanismu budou použity na podporu ochrany biologické rozmanitosti a trvale udržitelného využívání jejích složek po celém světě.

Článek 11

Přeshraniční spolupráce

1. V případech, kdy se tytéž genetické zdroje nacházejí in-situ na území více než jedné smluvní strany, tyto strany vhodným způsobem usilují o spolupráci, případně se zapojením domorodých a místních společenství, a to s cílem provádět tento protokol.

2. V případech, kdy jsou tytéž tradiční znalosti související s genetickými zdroji sdíleny jedním nebo více domorodými či místními společenstvími v několika smluvních stranách, tyto smluvní strany vhodným způsobem usilují o spolupráci, a to se zapojením příslušných domorodých a místních společenství a se záměrem naplňovat cíl tohoto protokolu.

Článek 12

Tradiční znalosti související s genetickými zdroji

1. Smluvní strany při provádění svých závazků vyplývajících z tohoto protokolu a v souladu s vnitrostátními právními předpisy zohlednítam, kde je to vhodné, obyčejové právo, protokoly a postupy domorodých a místních společenství týkající se tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji.

2. Smluvní strany vytvoří, a to se skutečnou účastí příslušných domorodých a místních společenství, mechanismy sloužící k informování možných uživatelů tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji o jejich povinnostech, včetně opatření dostupných prostřednictvím Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů, který umožňuje přístup k přínosům plynoucím z využívání takových znalostí a spravedlivé a rovnocenné sdílení těchto přínosů.

3. Smluvní strany vhodným způsobem usilují o podporu domorodých a místních společenství, včetně žen v těchto společenství, při vytváření:

a)	pravidel společenství, pokud jde o přístup k tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji a spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využívání těchto znalostí;

b)	minimálních požadavků na vzájemně dohodnuté podmínky k zajištění spravedlivého a rovnocenného sdílení přínosů plynoucích z využívání tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji a

c)	vzorových smluvních ustanovení upravujících sdílení přínosů plynoucích z využívání tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji.

4. Smluvní strany se zavazují při provádění tohoto protokolu v co nejmenší možné míře omezovat obvyklé využívání a výměnu genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí v rámci domorodých a místních společenství a mezi nimi, a to v souladu s cíli Úmluvy.

Článek 13

Národní kontaktní místa a příslušné orgány

1. Každá smluvní strana určí své kontaktní místo pro přístup a sdílení přínosů. Národní kontaktní místo zpřístupňuje informace takto:

a)	žadatelům usilujícím o přístup ke genetickým zdrojům poskytne informace o postupech pro získání předchozího informovaného souhlasu a sjednání vzájemně dohodnutých podmínek, včetně sdílení přínosů;

žadatelům usilujícím o přístup k tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji poskytne, je-li to možné, informace o postupech pro získání předchozího informovaného souhlasu nebo, dle situace, schválení a zapojení domorodých a místních společenství a sjednání vzájemně dohodnutých podmínek, včetně sdílení přínosů, a

c)	informace o příslušných orgánech, dotyčných domorodých a místních společenstvích a souvisejících zúčastněných stranách.

Národní kontaktní místo je odpovědné za kontakt se sekretariátem.

2. Každá smluvní strana určí jeden nebo několik příslušných orgánů pro otázky přístupu a sdílení přínosů. Příslušné orgány odpovídajív souladu s platným vnitrostátním právem a správními a politickými opatřeními za umožňování přístupu, nebo podle potřeby vydávání písemných dokladů osvědčujících splnění požadavků na přístup, a dále odpovídají za poskytování poradenství v oblasti příslušných postupů a požadavků pro získání předchozího informovaného souhlasu a sjednání vzájemně dohodnutých podmínek.

3. Smluvní strana může určit k výkonu obou funkcí, kontaktního místa i příslušného orgánu, jediný subjekt.

4. Každá smluvní strana oznámí sekretariátu nejpozději ke dni, kdy pro ni vstoupí tento protokol v platnost, kontaktní údaje svého národního kontaktního místa a příslušného orgánu či orgánů. Pokud se smluvní strana rozhodne určit více než jeden příslušný orgán, oznámí tuto skutečnost sekretariátu spolu s příslušnými informacemi o odpovědnostech těchto orgánů. Ve vhodných případech tse v těchto informacích alespoň uvede,který příslušný orgán je odpovědnýza žádané genetické zdroje. Každá smluvní strana bezodkladně oznámí sekretariátu všechny změny týkající se určení jejího národního kontaktního místa nebo kontaktních údajů či povinností jejího příslušného orgánu nebo orgánů.

5. Sekretariát zpřístupní informace obdržené podle odstavce 4 prostřednictvím Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů.

Článek 14

Informační systém pro přístup a sdílení přínosů a sdílení informací

1. Jako součást mechanismu informačního systému stanoveného v čl. 18 odst. 3 Úmluvy se tímto zřizuje Informační systém pro přístup a sdílení přínosů. Tento systém slouží jako prostředek pro sdílení informací týkajících se přístupu a sdílení přínosů. Především zajistí přístup k informacím, které poskytly jednotlivé smluvní strany a jež jsou důležité proprovádění tohoto protokolu.

2. Aniž je dotčena ochrana důvěrných informací, každá smluvní strana poskytne Informačnímu systému pro přístup a sdílení přínosů veškeré informace vyžadované na základě tohoto protokolu a dále informace vyžadované na základě rozhodnutí konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu. Tyto informace obsahují:

a)	právní, správní a politická opatření týkající se přístupu a sdílení přínosů;

b)	informace o národním kontaktním místě a příslušném orgánu či orgánech a

c)	povolení neboobdobný dokument vydaný v okamžiku přístupu, dokládající rozhodnutí o udělení předchozího informovaného souhlasu a sjednání vzájemně dohodnutých podmínek.

3. Další informace, jsou-li dostupné, mohou podle potřeby zahrnovat:

a)	odpovědné orgány domorodých a místních společenství a informace, tak jak o nich bylo rozhodnuto;

b)	vzorová smluvní ustanovení;

c)	metody a nástroje vytvořené k monitorovánígenetických zdrojů a

d)	zásady chování a osvědčené postupy.

4. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu na svém prvním zasedání posoudí a stanoví způsoby provozování Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů, včetně zpráv o jeho činnosti, a bude je nadále sledovat.

Článek 15

Soulad s vnitrostátními právními předpisy a regulačními požadavky týkajícími se přístupu a sdílení přínosů

1. Každá smluvní strana přijme vhodná, účinná a přiměřená právní, správní či politická opatření s cílem zajistit, aby přístup ke genetickým zdrojům využívaným v rámci její jurisdikce byl uplatněn v souladu s předchozím informovaným souhlasem a aby byly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky, a to způsobem vyžadovaným vnitrostátním právem a regulačními požadavky druhé smluvní strany týkajícími se přístupu a sdílení přínosů.

2. Smluvní strany přijmou vhodná, účinná a přiměřená opatření k řešení případů neplnění opatření přijatých v souladu s odstavcem 1 uvedeným výše.

3. V případech domnělého porušení vnitrostátního práva a regulačních požadavků týkajících se přístupu a sdílení přínosů uvedených v odstavci 1 uvedeným výše smluvní strany, pokud je to možné a vhodné, spolupracují.

Článek 16

Soulad s vnitrostátními právními předpisy a regulačními požadavky týkajícími se přístupu a sdílení přínosů v případě tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji

1. Každá smluvní strana přijme dle potřeby vhodná, účinná a přiměřená právní, správní či politická opatření s cílem zajistit, aby přístup k tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji využívaným v rámci její jurisdikce byl uplatněn v souladu s předchozím informovaným souhlasem nebo schválením a zapojením domorodých a místních společenství a aby byly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky, a to způsobem vyžadovaným vnitrostátním právem nebo regulačními požadavky druhé smluvní strany, v níž se tato domorodá a místní společenství nacházejí.

2. Každá smluvní strana přijme vhodná, účinná a přiměřená opatření k řešení případů neplnění opatření přijatých v souladu s odstavcem 1 uvedeným výše..

Článek 17

Monitorování využívání genetických zdrojů

1. Každá smluvní stranapřijme dle potřeby opatření na podporu dodržování pravidel, jejichž cílem je sledovat a zvýšit transparentnost využívání genetických zdrojů. Tato opatření zahrnují:

určení jednoho nebo několika kontrolních bodů, a to následujícím způsobem:

i)	určené kontrolní body budou dle potřeby shromažďovat nebo přijímat příslušné informace týkající se předchozího informovaného souhlasu, zdroje genetických zdrojů, sjednání vzájemně dohodnutých podmínek nebo využívání genetických zdrojů, kde je to účelné;

ii)

každá smluvní strana vyžaduje od uživatelů genetických zdrojů dle potřeby a v závislosti na konkrétních charakteristikách určeného kontrolního bodu, aby určenému kontrolnímu bodu poskytli informace stanovené v předchozím bodě. Každásmluvní strana přijme vhodná, účinná a přiměřená opatřená k řešení případů neplnění;

iii)

aniž je tím dotčena ochrana důvěrných informací, tyto informace, včetně informací z mezinárodně uznávaných certifikátů o shodě, pokud jsou k dispozici, budou dle potřeby poskytovány příslušným orgánům, smluvní straně poskytující předchozí informovaný souhlas a Informačnímu systému pro přístup a sdílení přínosů;

iv)	kontrolní body musí být účinné a měly by mít funkce, které mají význam pro provádění tohoto písmene a). Měly by mít význam pro využívání genetických zdrojů, nebo pro sběr příslušných informací, a to mimo jiné v jakékoli fázi výzkumu, vývoje, inovací, před uvedením na trh a uvedení na trh;

b)	doporučení uživatelům a poskytovatelům genetických zdrojů, aby do vzájemně dohodnutých podmínek zahrnuli ustanovení upravující sdílení informací o provádění těchto podmínek, a to i prostřednictvím požadavků na podávání zpráv, a

c)	podporu využité nákladově efektivních komunikačních nástrojů a systémů.

2. Povolení nebo obdobný dokument, který byl vydán v souladu s čl. 6 odst. 3 písm. e) a poskytnut Informačnímu systému pro přístup a sdílení přínosů, představuje mezinárodně uznávaný certifikáto shodě.

3. Mezinárodně uznávaný certifikát o shodě slouží jako doklad skutečnosti, že přístup ke genetickým zdrojům, na které se vztahuje, byl uplatněn v souladu s předchozím informovaným souhlasem a že byly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky, a to způsobem vyžadovaným vnitrostátním právem a regulačními požadavky smluvní strany poskytující předchozí informovaný souhlas.

4. Mezinárodně uznávaný certifikát o shodě musí obsahovat alespoň následující údaje, nejsou-li tyto údaje důvěrné:

a)	vydávající orgán;

b)	datum vydání;

c)	poskytovatel;

d)	jedinečný identifikátor certifikátu;

e)	fyzická nebo právnická osoba, pro kterou byl předchozí informovaný souhlas udělen;

f)	předmět nebo genetické zdroje, na které se certifikát vztahuje;

g)	potvrzení skutečnosti, že byly sjednány vzájemně dohodnuté podmínky;

(h)	potvrzení, že byl získán předchozí informovaný souhlas, a

i)	komerční nebo nekomerční využití.

Článek 18

Dodržování vzájemně dohodnutých podmínek

1. Při provádění čl. 6 odst. 3 písm. g) bodu i) a článku 7 jednotlivé smluvní strany vybídnou poskytovatele a uživatele genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, aby do vzájemně dohodnutých podmínek zahrnuli ustanovení upravující řešení sporů, je-li to vhodné, zejména:

a)	jurisdikci, které podřídí řízení o řešení sporů;

b)	rozhodné právo nebo

c)	možnosti alternativního řešení sporů, jako je zprostředkování nebo rozhodčí řízení.

2. Každá smluvní strana zajistí, aby v případě sporů vyplývajících ze vzájemně dohodnutých podmínek byla v rámci jejího právního řádu k dispozici možnost použití právního prostředku, a to v souladu s platnými požadavky na jurisdikci.

3. Každá smluvní strana přijme podle potřeby účinná opatření, pokud jde o:

a)	přístup ke spravedlnosti a

b)	využívání mechanismů pro vzájemné uznávání a výkonu cizích soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů.

4. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu přezkoumá účinnost tohoto článku v souladu s článkem 31 tohoto protokolu.

Článek 19

Vzorová smluvní ustanovení

1. Smluvní strany dle potřeby podporují vytváření, aktualizaci a využívání odvětvových a průřezových vzorových smluvních ustanovení vzájemně dohodnutých podmínek.

2. Konferencí smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu pravidelně posuzuje využívání odvětvových a průřezových vzorových smluvních ustanovení..

Článek 20

Zásady chování, pravidla a osvědčené postupy nebo normy

1. Smluvní strany dle potřeby podporují vytvoření, aktualizaci a využívání dobrovolných zásad chování, pravidel a osvědčených postupů nebo norem pro přístup a sdílení přínosů.

2. Využívání dobrovolných zásad chování, pravidel a osvědčených postupů nebo norem bude pravidelně hodnoceno konferencí smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu, která zváží přijetí konkrétních zásad chování, pravidel a osvědčených postupů nebo norem.

Článek 21

Zvyšování povědomí

Každá smluvní strany přijme opatření ke zvýšení povědomí o významu genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji a o příslušných otázkách přístupu a sdílení přínosů. Mezi tato opatření může patřit například:

a)	podpora tohoto protokolu, včetně jeho cíle;

b)	organizace jednání domorodých a místních společenství a příslušných zúčastněných stran;

c)	zřízení a vedení pracoviště podpory pro domorodá a místní společenství a příslušné zúčastněné strany;

d)	šíření informací prostřednictvím vnitrostátního informačního systému;

e)	podpora dobrovolných zásad chování, pravidel a osvědčených postupů nebo norem a jejich konzultace s domorodými a místními společenstvími a příslušnými zúčastněnými stranami;

f)	dle potřeby podpora domácí, regionální a mezinárodní výměny zkušeností;

g)	vzdělávání a školení uživatelů a poskytovatelů genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji ohledně jejich povinností týkajících se přístupu a sdílení přínosů;

h)	zapojení domorodých a místních společenství a příslušných zúčastněných stran do provádění tohoto protokolu a

i)	zvyšování povědomí o pravidlech a postupech domorodých a místních společenství.

Článek 22

Kapacity

1. Smluvní strany spolupracují při vytváření kapacit, rozvoji kapacit a posilování kapacit lidských zdrojů a institucí za účelem účinného provádění tohoto protokolu ve smluvních stranách patřících k rozvojovým zemím, zvláště zemím nejméně rozvinutým a malým ostrovním rozvojovým státům, a ve smluvních stranách s transformující se ekonomikou, a to mimo jiné prostřednictvím stávajících globálních, regionálních, subregionálních a státních institucí a organizací. V této souvislosti je třeba, aby smluvní strany usnadnily zapojení domorodých a místních společenství a zúčastněných stran, včetně nevládních organizací a soukromého sektoru.

2. Potřeba finančních zdrojů ze strany smluvních stran patřících k rozvojovým zemím, zvláště zemí nejméně rozvinutým zemím a malým ostrovním rozvojovým států, a smluvních stran s transformující se ekonomikou, v souladu s příslušnými ustanoveními Úmluvy musí být plně zohledněna pro účely vytváření a rozvoje kapacit k provádění tohoto protokolu.

3. Jako základ pro vhodná opatření v souvislosti s prováděním tohoto protokolu by smluvní strany patřící k rozvojovým zemím, zvláště nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, a smluvní strany s transformující se ekonomikou měly prostřednictvím vlastních hodnocení vnitrostátních kapacit vymezit své vlastnípotřeby kapacit a priority. Tyto smluvní strany by při tom měly podporovat potřeby kapacit a priority domorodých a místních společenství a příslušných zúčastněných stran tak, jak je tyto strany vymezily, a to s důrazem na kapacitní potřeby a priority žen.

4. Na podporu provádění tohoto protokolu může vytváření a rozvíjení kapacit řešit mimo jiné následující hlavní oblasti:

a)	schopnost provádět tento protokol a dodržovat povinnosti z něj vyplývající;

b)	schopnost vyjednat vzájemně dohodnuté podmínky;

c)	schopnost vytvářet, provádět a prosazovat vnitrostátní právní, správní a politická opatření týkající se přístupu a sdílení přínosů a

d)	schopnost zemí rozvíjet kapacity svéhovlastního výzkumu pro zvyšování hodnoty svých genetických zdrojů.

5. K opatřením podle výše uvedených odstavců 1 až 4 může mimo jiné patřit:

a)	právní a institucionální rozvoj;

b)	podpora rovnosti a spravedlnosti při vyjednávání, například školení zaměřené na vyjednávání vzájemně dohodnutých podmínek;

c)	monitorování a prosazování dodržování pravidel;

d)	využití nejlepších dostupných komunikačních nástrojů a systémů založených na internetu pro činnosti v oblasti přístupu a sdílení přínosů;

e)	vytváření a využívání metod oceňování;

f)	biologický průzkum, související výzkumné a taxonomické studie;

g)	převod technologií a infrastrukturnícha technických kapacity, jimiž lze zajistit trvalou udržitelnost tohoto převodu technologií;

h)	posílení příspěvku činností v oblasti přístupu a sdílení přínosů k ochraně biologické rozmanitosti a trvale udržitelnému způsobu využívání jejích složek;

i)	zvláštní opatření na zvýšení kapacit příslušných zúčastněných stran, pokud jde o přístup a sdílení přínosů, a

j)	zvláštní opatření na zvýšení kapacit domorodých a místních společenství, s důrazem na posílení kapacit žen v těchto společenství, pokud jde o přístup ke genetickým zdrojům nebo tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji.

6. Informace o iniciativách vytváření a rozvoje kapacit na státní, regionální a mezinárodní úrovni, které byly podniknuty v souladu s výše uvedenými odstavci 1 až 5, by měly být poskytnuty Informačnímu systému pro přístup a sdílení přínosů s cílem podpořit synergii a koordinaci v oblasti vytváření a rozvoje kapacit pro přístup a sdílení přínosů.

Článek 23

Převod technologií a spolupráce

V souladu s články 15, 16, 18 a 19 Úmluvysmluvní strany spolupracují na programech vědeckého a technického výzkumu a vývoje, včetně biotechnologických výzkumných činností, v zájmu dosažení cíle tohoto protokolu. Smluvní strany se zavazují podporovat smluvní strany patřící k rozvojovým zemím, zvláště nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, a smluvní strany s transformující se ekonomikou, při přístupu k technologiím a převod technologií těmto smluvním stranám, a to s cílem umožnit vytvoření a posilování stabilní a životaschopné technologické a vědecké základny pro dosažení cílů Úmluvy a tohoto protokolu. Je-li to možné a vhodné, tato spolupráce se uskuteční se smluvní stranou nebosmluvními stranami a ve smluvní straně nebosmluvních stranách, které jsou zeměmi původu takových zdrojů nebo které si opatřily genetické zdroje v souladu s Úmluvou.

Článek 24

Státy, které nejsou smluvními stranami

Smluvní strany vyzvou státy, které nejsou smluvními stranami, aby dodržovaly tento protokol a přispívaly příslušnými informacemi do Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů.

Článek 25

Mechanismus a zdroje financování

1. Při posuzování finančních zdrojů na provádění tohoto protokolu přihlédnou smluvní strany k ustanovením článku 20 Úmluvy.

2. Mechanismus financování Úmluvy je mechanismem financování tohoto protokolu.

3. Pokud jde o vytváření a rozvíjení kapacit podle článku 22 tohoto protokolu, vezme konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu při poskytování doporučení týkající se mechanismu financování uvedeného výše v odstavci 2 a předkládaného k posouzení konferencí smluvních stran v úvahu potřebu finančních zdrojů ve smluvních stranách patřících k rozvojovým zemím, zvláště nejméně rozvinutým zemím a malým ostrovním rozvojovým státům, a smluvních stranách s transformující se ekonomikou, a dále vezme v úvahu potřebu kapacit v domorodých a místních společenstvích, včetně žen v těchto společenstvích.

4. V kontextu výše uvedeného odstavce 1 smluvní strany rovněž přihlédnou k potřebám smluvních stran patřících k rozvojovým zemím, zvláště nejméně rozvinutým zemímh a malým ostrovním rozvojových státům, a smluvních stran s transformující se ekonomikou při jejich úsilí o vymezení a plnění požadavků na vytváření a rozvoj kapacipro účely provádění tohoto protokolu.

5. Pokyny týkající se mechanismu financování Úmluvy obsažené v příslušných rozhodnutích konference smluvních stran, včetně těch, které byly odsouhlaseny před přijetím tohoto protokolu, se obdobně použijí i na ustanovení tohoto článku.

6. Smluvní strany patřící k vyspělým zemím mohou rovněž poskytnout finanční a jiné prostředky k uplatnění ustanovení tohoto protokolu prostřednictvím dvoustranných, regionálních a mnohostranných mechanismů, přičemž smluvní strany patřící k rozvojovým zemím a smluvní strany s transformující se ekonomikou je mohou využít.

Článek 26

Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu

1. Konference smluvních stran slouží jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu.

2. Smluvní strany Úmluvy, které nejsou smluvními stranami tohoto protokolu, se mohou účastnit jako pozorovatelé jednání v rámci kteréhokoli zasedání konference smluvních stran sloužícího jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu. Slouží-li konference smluvních stran jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu, jsou rozhodnutí schvalovaná na základě tohoto protokolu přijímána pouze jeho smluvními stranami.

3. Slouží-li konference smluvních stran jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu, je každý člen byra konference smluvních stran zastupující stranu Úmluvy, která však v dané době není smluvní stranou tohoto protokolu, nahrazen členem, kterého ze svého středu zvolí smluvní strany protokolu.

4. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu pravidelně přezkoumává provádění tohoto protokolu a v rámci svého mandátu přijímá rozhodnutí nezbytná k prosazení toho, aby jehoprovádění byla účinná. Vykonává funkce, které jsou jí tímto protokolem svěřeny, a dále:

a)	vydává doporučení ve všech otázkách nezbytných z hlediska provádění tohoto protokolu;

b)	zřizuje pomocné orgány, které pokládá za nezbytné pro provádění tohoto protokolu;

c)	vyhledává a popřípadě využívá služby, spolupráci a informace, které poskytují příslušné mezinárodní organizace a mezivládní a nevládní orgány;

d)	stanoví formu a lhůty pro předávání informací, které mají být v souladu s článkem 29 tohoto protokolu předloženy, posuzuje uvedené informace a zprávy předložené kterýmkoli pomocným orgánem;

e)	dle potřeby přezkoumává a přijímá změny tohoto protokolu a jeho přílohy, stejně jako dodatečné přílohy protokolu, které jsou pokládány za nezbytné pro jeho provádění, a

f)	vykonává další funkce, které mohou být pro provádění tohoto protokolu vyžadovány.

5. Jednací řád konference smluvních stran a finanční pravidla stanovená v Úmluvě se použijí přiměřeně i v rámci tohoto protokolu, není-li na základě konsensu vyjádřeného konferencí smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu rozhodnuto jinak.

6. První zasedání konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu svolává sekretariát tak, aby se konalo současně s prvním zasedáním konference smluvních stran naplánovaným po dni vstupu tohoto protokolu v platnost. Následná řádná zasedání konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu se konají současně s řádnými zasedáními konference smluvních stran Úmluvy, pokud konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu nerozhodne jinak.

7. Mimořádná zasedání konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu se konají v jiném termínu, pokud to konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu považuje za nezbytné, nebo na základě písemné žádosti kterékoli smluvní strany za předpokladu, že do šesti měsíců od chvíle, kdy sekretariát uvedenou žádost oznámí smluvním stranám, získá tato žádost podporu nejméně jedné třetiny smluvních stran.

8. Organizace spojených národů, její specializované agentury a Mezinárodní agentura pro atomovou energii a rovněž tak každý stát, jenž je členem uvedených organizací, nebo pozorovatelé v uvedených organizacích, kteří nejsou smluvní stranou Úmluvy, mohou být na zasedáních konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu zastoupeni jako pozorovatelé. Každému subjektu, státnímu či mezinárodnímu, vládnímu či nevládnímu, který je způsobilý ve věcech, jimiž se tento protokol zabývá, a který sdělil sekretariátu přání, že chce být na zasedání konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu zastoupen jako pozorovatel, může být povolen vstup, pokud nejméně jedna třetina smluvních stran nevyjádří námitku. Nestanoví-li tento článek jinak, podléhá povolení vstupu a účast pozorovatelů jednacímu řádu, na který odkazuje výše uvedený odstavec 5.

Článek 27

Pomocné orgány

1. Kterýkoli pomocný orgán zřízený Úmluvou nebo v jejím rámci může sloužit pro účely tohoto protokolu, a to i na základě rozhodnutí konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu. Každé takové rozhodnutí stanoví úkoly, které mají být provedeny.

2. Strany Úmluvy, které nejsou smluvními stranami tohoto protokolu, se mohou účastnit jednání kteréhokoli zasedání uvedených pomocných orgánů jako pozorovatelé. Slouží-li pomocný orgán Úmluvy jako pomocný orgán tohoto protokolu, jsou rozhodnutí na základě tohoto protokolu přijímána výhradně smluvními stranami protokolu.

3. Vykonává-li pomocný orgán Úmluvy své funkce se zřetelem na záležitosti týkající se tohoto protokolu, je každý člen předsednictva uvedeného pomocného orgánu, jenž představuje smluvní stranu Úmluvy, která ale v dané době není smluvní stranou protokolu, nahrazen členem, kterého ze svého středu smluvní strany protokolu zvolí.

Článek 28

Sekretariát

1. Sekretariát zřízený článkem 24 Úmluvy plní funkci sekretariátu tohoto protokolu.

2. Ustanovení čl. 24 odst. 1 Úmluvy o funkcích sekretariátu se přiměřenýmzpůsobem použije i pro tento protokol.

3. Náklady na služby sekretariátu pro účely tohoto protokolu v rozsahu, v jakém se budou lišit od ostatních služeb, hradí smluvní strany protokolu. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu rozhodne na svém prvním zasedání o nezbytných rozpočtových opatřeních v tomto směru.

Článek 29

Monitorování plnění a podávání zpráv

Každá smluvní strana dohlíží na plnění svých závazků stanovených tímto protokolem a ve lhůtách a formátu, které stanoví konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu, podává konferenci smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu zprávy o opatřeních, která k provádění protokolu přijala.

Článek 30

Postupy a mechanismy na podporu dodržování tohoto protokolu

Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu na svém prvním zasedání posoudí a schválí postupy spolupráce a institucionální mechanismy na podporu dodržování ustanovení tohoto protokolu a řešení případů nedodržování. Tyto postupy a mechanismy zahrnují vhodná ustanovení o poskytování poradenství nebo asistenci. Uvedené postupy a mechanismy jsou odděleny od postupů a mechanismů týkajících se urovnávání sporů podle článku 27 Úmluvy, aniž by tím byly tyto mechanismy a postupy dotčeny.

Článek 31

Hodnocení a přezkoumání

Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu provede po 4 letech po vstupu tohoto protokolu v platnost a poté velhůtách určených konferencí smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu hodnocení účinnosti tohoto protokolu.

Článek 32

Podpis

Tento protokol je otevřen k podpisu pro smluvní strany Úmluvy v sídle Organizace spojených národů v New Yorku ve dnech 2. února 2011 až 1. února 2012.

článek 33

Vstup v platnost

1. Tento protokol vstupuje v platnost devadesátým dnem po dni uložení padesáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení států nebo organizací pro regionální hospodářskou integraci, které jsou smluvními stranami Úmluvy.

2. Pro každý stát nebo organizaci pro regionální hospodářskou integraci, která ratifikuje, přijme nebo schválí tento protokol nebo k němu přistoupí po uložení padesáté listiny podle výše uvedeného odstavce 1, vstoupí tento protokol v platnost devadesátým dnem po dni uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení daného státu nebo organizace pro regionální hospodářskou integraci, případně ke dni, k němuž pro daný stát nebo organizaci pro regionální hospodářskou integraci vstupuje v platnost Úmluva, nastane-li toto datum později.

3. Pro účely výše uvedených odstavců 1 a 2 nebude jakákoli listina uložená organizací regionální ekonomické integrace počítána za dodatečnou k těm, které uloží členské státy takové organizace.

Článek 34

Výhrady

K tomuto protokolu se nepovolují žádné výhrady.

Článek 35

Odstoupení

1. Kdykoli po uplynutí dvou let ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost pro smluvní stranu může tato smluvní strana od protokolu odstoupit na základě písemného oznámení depozitáři.

2. Jakékoli takové odstoupení nastane po uplynutí jednoho roku po datu obdržení písemného oznámení depozitářem nebo k takovému pozdějšímu datu, které může být uvedeno v oznámení o odstoupení.

Článek 36

Platná znění

Tento protokol, sepsaný v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu své podpisy, a to k uvedeným datům.

PŘIJATO v Nagoji dne dvacátého devátého října dva tisíce deset.

PŘÍLOHA

PENĚŽNÍ A NEPENĚŽNÍ PŘÍNOSY

Peněžní přínosy mohou zahrnovat zejména, ale nemají být omezeny na:

a)	poplatky za přístup / poplatek za odebraný či jinak získaný vzorek;

b)	platby předem;

c)	platby v průběhu využívání zdrojů;

d)	platby licenčních poplatků;

e)	licenční poplatky v případě uvedení na trh;

f)	zvláštní poplatky hrazené ve prospěch svěřeneckých fondů podporujících ochranu a trvale udržitelné využívání biologické rozmanitosti;

g)	platy a preferenční podmínky na základě vzájemné dohody;

h)	financování výzkumu;

i)	společné podniky;

j)	společné vlastnictví příslušných práv duševního vlastnictví.

Nepeněžní přínosy mohou zahrnovat zejména, ale nemají být omezeny na:

a)	sdílení výsledků výzkumu a vývoje;

b)	spolupráci a účast ve vědeckém výzkumu a rozvojových programech, především v činnostech biotechnologického výzkumu, a je-li to možné ve smluvní straně poskytující genetické zdroje;

c)	účast na vývoji produktů;

d)	spolupráci a účast v oblasti vzdělávání a školení;

e)	umožnění přístupu do ex situ objektů genetických zdrojů a do databází;

převod znalostí a technologií poskytovateli genetických zdrojů za spravedlivých a maximálně výhodných podmínek, včetně koncesí a preferenčních podmínek na základě vzájemné dohody, a to zejména znalostí a technologií, které využívají genetické zdroje, včetně biotechnologií, nebo které souvisejí s ochranou a trvale udržitelným využíváním biologické rozmanitosti;

g)	posílení kapacit pro převod technologií;

h)	vytváření institucionálních kapacit;

i)	lidské a materiální zdroje k posílení kapacit pro správu a prosazování předpisů upravujících přístup;

j)	školení týkající se genetických zdrojů za plné účasti zemí poskytujících genetické zdroje, a pokud je to možné, v těchto zemích;

k)	přístup k vědeckým informacím souvisejícím s ochranou a trvale udržitelným využíváním biologické rozmanitosti, včetně biologických inventarizací a taxonomických studií;

l)	přínosy pro lokální ekonomiku;

m)	výzkum zaměřený směrem k prioritním potřebám, jako je zdraví či potravinová bezpečnost, se zohledněním domácího využití genetických zdrojů ve smluvní straně, která genetické zdroje poskytuje;

n)	institucionální a profesionální vztahy, které mohou vzniknout ze smlouvy o přístupu a sdílení přínosů a následných činností v rámci spolupráce;

o)	přínosy v oblasti potravinové bezpečnosti a možností obživy;

p)	společenské uznání;

q)	společné vlastnictví příslušných práv duševního vlastnictví.

20.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 150/252

DOBROVOLNÁ DOHODA

o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie

EVROPSKÁ UNIE,

dále jen „Unie“,

INDONÉSKÁ REPUBLIKA,

dále jen „Indonésie“,

dále společně uváděné jako „strany“,

PŘÍPOMÍNAJÍCE Rámcovou dohodu o komplexním partnerství a spolupráci mezi Indonéskou republikou a Evropskými společenstvím, podepsanou dne 9. listopadu 2009 v Jakartě,

S OHLEDEM na úzkou spolupráci mezi Unií a Indonésií, zejména v souvislosti s Dohodou o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Indonésií, Malajsií, Filipínami, Singapurem a Thajskem – členskými zeměmi Sdružení národů jihovýchodní Asie, která byla uzavřena v roce 1980,

PŘIPOMÍNAJÍCE závazek učiněný v prohlášení z Bali o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví (FLEG) dne 13. září 2001, podle něhož země ve východní Asii a dalších regionech učiní okamžité kroky, aby zvýšily své úsilí a posílily dvoustrannou, regionální a vícestrannou spolupráci s cílem řešit porušování práva v oblasti lesnictví a trestnou činnost v lesnictví, zejména nezákonnou těžbu, související nezákonný obchod a korupci a jejich negativní dopady na právní stát,

BEROUCE V ÚVAHU sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o akčním plánu Evropské unie pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (FLEGT) jakožto první krok k řešení naléhavé problematiky nezákonné těžby dřeva a souvisejícího obchodu,

ODVOLÁVAJÍCE SE na společné prohlášení ministra lesnictví Indonéské republiky a evropských komisařů pro rozvoj a životní prostředí, které bylo podepsáno dne 8. ledna 2007 v Bruselu,

BEROUCE V ÚVAHU právně nezávazné autoritativní prohlášení o zásadách světového konsensu o hospodaření v lesích, o zachování a udržitelném rozvoji všech typů lesů z roku 1992 a na právně nezávazný akt o všech typech lesů přijatý Valným shromážděním Organizace spojených národů,

VĚDOMY SI významu zásad stanovených v Deklaraci z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji z roku 1992 v souvislosti se zajištěním udržitelného lesního hospodářství, a zejména zásady 10, týkající se významu povědomí a podílu veřejnosti na řešení otázek životního prostředí, a zásady 22, týkající se zásadní úlohy domorodého obyvatelstva a jiných místních společenství při ochraně a rozvoji životního prostředí,

UZNÁVAJÍCE úsilí, které vláda Indonéské republiky vyvíjí, aby prosadila dobré řízení lesního hospodářství, prosazování práva a obchod se zákonně vytěženým dřevem, a to rovněž prostřednictvím systému s názvem Sistem Verifikasi Legalitas Kayu (SVLK), tedy indonéského systému zajištění zákonnosti dřeva (TLAS), do jehož vývoje jsou zapojeny různé zúčastněné strany, které se řídí zásadami dobré správy, důvěryhodnosti a reprezentativnosti,

UZNÁVAJÍCE, že indonéský systém TLAS je koncipován tak, aby zajišťoval soulad všech dřevařských výrobků s právními předpisy,

UZNÁVAJÍCE, že provádění dobrovolné dohody o partnerství v oblasti FLEGT posílí udržitelné hospodaření s lesy a přispěje k boji proti změně klimatu snížením emisí z odlesňování a poškozování lesů a podporou úlohy ochrany lesů, udržitelného hospodaření s lesy a zvyšování zásob uhlíku v lesích (REDD+),

BEROUCE V ÚVAHU Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), a zejména na požadavek, aby vývozní povolení CITES, vydávaná stranami pro exempláře druhů uvedených v dodatcích I, II nebo III, byla vydávána pouze za určitých podmínek, zejména za podmínky, že tyto exempláře nebyly získány porušením zákonů dotčené strany o ochraně živočichů a rostlin,

ODHODLÁNY usilovat o minimalizaci nepříznivých dopadů na domorodá a místní společenství a na chudé obyvatelstvo, které mohou vzniknout jako přímý důsledek provádění této dohody,

PŘIHLÍŽEJÍCE k významu, který strany přisuzují mezinárodně dohodnutým rozvojovým záměrům a rozvojovým cílům tisíciletí OSN,

PŘIHLÍŽEJÍCE k významu, který strany přisuzují zásadám a pravidlům upravujícím mnohostranné obchodní systémy, zejména právům a povinnostem stanoveným ve Všeobecné dohodě o clech a obchodu (GATT) 1994 a v jiných mnohostranných dohodách o založení Světové obchodní organizace (WTO), a potřebě uplatňovat je transparentním a nediskriminačním způsobem,

BEROUCE V ÚVAHU nařízení Rady (ES) č. 2173/2005 ze dne 20. prosince 2005 o zavedení režimu licencí FLEGT pro dovoz dřeva do Evropského společenství a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky,

POTVRZUJÍCE zásady vzájemné úcty, suverenity, rovnosti a nediskriminace a uznávajíce přínosy, které stranám plynou z této dohody,

JEDNAJÍCE NA ZÁKLADĚ svých právních předpisů,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Účel

1. Účelem této dohody, v souladu se společným závazkem stran usilovat o udržitelné hospodaření se všemi typy lesů, je stanovit právní rámec, který má zajistit, aby všechny dřevařské výrobky, na něž se vztahuje tato dohoda, dovážené do Unie z Indonésie byly získávány zákonným způsobem, a tím podpořit obchod s dřevařskými výrobky.

2. Tato dohoda rovněž stanoví základ pro dialog a spolupráci stran za účelem usnadnění a podpory jejího úplného provádění a zlepšení prosazování práva a správy v oblasti lesnictví.

Článek 2

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

„dovozem do Unie“ propuštění dřevařských výrobků do volného oběhu v Unii ve smyslu článku 79 nařízení Rady (EHS) č. 2913/1992 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, jež nelze považovat za „zboží neobchodní povahy“ ve smyslu čl. 1 bodu 6 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2193/92, kterým se vydává celní kodex Společenství;

b)	„vývozem“ fyzický odvoz nebo odeslání dřevařských výrobků z jakékoli části zeměpisného území Indonésie;

c)	„dřevařskými výrobky“ produkty uvedené v příloze IA a příloze IB;

d)	„kódem HS“ čtyřmístný nebo šestimístný kód uvedený v harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží zavedeném Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace;

e)	„licencí FLEGT“ indonéský právně ověřený (Verified Legal, V-Legal) doklad, který potvrzuje, že zásilka dřevařských výrobků určená pro vývoz do Unie byla získána zákonně. Licence FLEGT může být v tištěné nebo elektronické podobě;

f)	„licenčním orgánem“ orgán pověřený Indonésií, aby vydával a ověřoval licence FLEGT;

g)	„příslušnými orgány“ orgány pověřené členskými státy Unie, aby přijímaly, ověřovaly a uznávaly licence FLEGT;

h)	„zásilkou“ určité množství dřevařských výrobků, na které se vztahuje licence FLEGT a které je odesláno z Indonésie odesílatelem nebo přepravcem a je předloženo celnímu úřadu v Unii k propuštění do volného oběhu;

i)	„zákonně vytěženým dřevem“ dřevařské výrobky vytěžené či dovezené a vyrobené v souladu s právními předpisy uvedenými v příloze II.

Článek 3

Režim licencí FLEGT

1. Mezi stranami se zavádí režim licencí pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (dále jen „režim licencí FLEGT“). Stanoví soustavu postupů a požadavků, jimiž lze prostřednictvím licencí FLEGT ověřit a osvědčit, že dřevařské výrobky zasílané do Unie byly získány zákonným způsobem. V souladu s nařízením Rady (ES) č. 2173/2005 ze dne 20. prosince 2005 Unie přijme tyto dovozní zásilky z Indonésie do Unie pouze tehdy, pokud jim byly vydány licence FLEGT.

2. Režim licencí FLEGT se použije na dřevařské výrobky uvedené v příloze IA.

3. Dřevařské výrobky uvedené v příloze 1B nesmějí být z Indonésie vyváženy a nesmějí jim být uděleny licence FLEGT.

4. Strany se dohodly, že přijmou veškerá nutná opatření, aby byl režim licencí FLEGT prováděn v souladu s ustanoveními této dohody.

Článek 4

Licenční orgány

1. Licenční orgán bude ověřovat, že dřevařské výrobky byly zákonně získány v souladu s právními předpisy uvedenými v příloze II. Licenční orgán bude vydávat licence FLEGT zásilkám zákonně získaných dřevařských výrobků, které mají být vyvezeny do Unie.

2. Licenční orgán nevydá licence FLEGT žádným dřevařským výrobkům, které se skládají z dřevařských výrobků dovezených do Indonésie ze třetí země ve formě, v níž zákony dotčené třetí země zakazují vývoz, nebo dřevařských výrobků, u nichž důkazy nasvědčují tomu, že byly získány v rozporu se zákony země, ve které byly stromy pokáceny, nebo takovéto výrobky obsahují.

3. Licenční orgán bude uchovávat a zveřejňovat postupy vydávání licencí FLEGT. Licenční orgán rovněž uchovává záznamy o všech zásilkách, na které se vztahují licence FLEGT, a v souladu s vnitrostátními právními předpisy o ochraně údajů tyto záznamy zpřístupňuje pro účely nezávislého pozorování, přičemž zachovává důvěrnou povahu chráněných informací vývozců.

4. Indonésie zřídí oddělení pro informace o licencích, které bude sloužit jako kontaktní místo pro komunikaci mezi příslušnými orgány a licenčními orgány, jak je stanoveno v přílohách III a V.

5. Indonésie sdělí kontaktní údaje licenčního orgánu a oddělení pro informace o licencích Evropské komisi. Strany tyto informace zveřejní.

Článek 5

Příslušné orgány

1. Před propuštěním každé zásilky do volného oběhu v Unii příslušné orgány ověří, že má zásilka platnou licenci FLEGT. Propuštění zásilky může být pozastaveno a zásilka zadržena, pokud existují pochybnosti ohledně platnosti licence FLEGT.

2. Příslušné orgány uchovávají a každoročně zveřejňují přehled obdržených licencí FLEGT.

3. V souladu s vnitrostátními právními předpisy o ochraně údajů poskytnou příslušné orgány osobám nebo subjektům, které byly určeny jako nezávislí pozorovatelé trhu, přístup k náležitým dokladům a údajům.

4. Příslušné orgány neprovedou opatření popsané v čl. 5 odst. 1 v případě zásilky dřevařských výrobků, které pocházejí z druhů vyjmenovaných v dodatcích úmluvy CITES, jelikož se na ně vztahují ustanovení o ověření stanovená v nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi.

5. Evropská komise sdělí Indonésii kontaktní údaje příslušných orgánů. Strany tyto informace zveřejní.

Článek 6

Licence FLEGT

1. Licenční orgán vydává licence FLEGT jako potvrzení, že dřevařské výrobky byly získány zákonným způsobem.

2. Licence FLEGT se vystavují a vyplňují v angličtině.

3. Strany mohou společně zavést elektronické systémy pro vydávání, zasílání a přijímání licencí FLEGT.

4. Technické specifikace licence jsou stanoveny v příloze IV. Postup vydávání licencí FLEGT je stanoven v příloze V.

Článek 7

Ověřování zákonně vytěženého dřeva

1. Indonésie uplatňuje systém TLAS, aby ověřila, zda byly dřevařské výrobky určené k odeslání získány zákonně, a zajistila, aby do Unie byly vyváženy pouze zásilky, které byly takto ověřeny.

2. Systém ověřování, že zásilky dřevařských výrobků pocházejí ze zdrojů získaných zákonným způsobem, je stanoven v příloze V.

Článek 8

Propouštění zásilek, na něž se vztahuje licence FLEGT

1. Postupy propouštění zásilek, na které se vztahuje licence FLEGT, do volného oběhu v Unii, jsou popsány v příloze III.

2. Pokud mají příslušné orgány oprávněné důvody domnívat se, že licence není platná či pravá nebo že neodpovídá zásilce, na kterou se má vztahovat, lze použít postupy obsažené v příloze III.

3. V případě přetrvávajících neshod nebo obtíží při konzultacích ohledně licencí FLEGT lze záležitost předložit Smíšenému výboru pro provádění dohody.

Článek 9

Nesrovnalosti

Strany se navzájem informují, mají-li podezření nebo pokud odhalí důkazy, že dochází k obcházení nebo nesrovnalosti v režimu licencí FLEGT, včetně případů, které se týkají:

a)	obcházení obchodních toků včetně přesměrování obchodu z Indonésie do Unie přes třetí zemi;

b)	licencí FLEGT na dřevařské výrobky, které obsahují dřevo ze třetích zemí, u něhož existuje podezření, že bylo získáno nezákonným způsobem; nebo

c)	podvodů při získávání nebo používání licencí FLEGT.

Článek 10

Uplatňování indonéského systému TLAS a jiných opatření

1. Indonésie pomocí systému TLAS ověřuje zákonný původ dřeva vyváženého na trhy mimo Unii a dřeva prodávaného na jejích domácích trzích a snaží se ověřovat zákonný původ dovážených dřevařských výrobků, pokud možno za použití systému vyvinutého pro provádění této dohody.

2. Na podporu tohoto úsilí Unie podněcuje využívání výše uvedeného systému v obchodě na jiných mezinárodních trzích a se třetími zeměmi.

3. Unie provádí opatření, aby zabránila uvedení nezákonně vytěženého dřeva a z něj získaných výrobků na trh Unie.

Článek 11

Zapojení zúčastněných stran do provádění dohody

1. Indonésie bude provádění této dohody pravidelně konzultovat se zúčastněnými stranami a bude přitom prosazovat vhodné konzultační strategie, způsoby a programy.

2. Unie bude provádění této dohody pravidelně konzultovat se zúčastněnými stranami, přičemž přihlédne ke svým povinnostem podle Úmluvy z roku 1998 o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva).

Článek 12

Sociální záruky

1. Aby minimalizovaly případné nepříznivé dopady této dohody, strany se dohodly usilovat o lepší porozumění dopadům na dřevařský průmysl, jakož i způsobům života potenciálně dotčených domorodých a místních společenství, která jsou popsána v jejich vnitrostátních právních předpisech.

2. Strany budou sledovat dopady této dohody na tato společenství a jiné subjekty vymezené v odstavci 1, přičemž budou podnikat přiměřené kroky ke zmírnění jakýchkoli nepříznivých dopadů. Strany se mohou dohodnout na doplňkových opatřeních k odstranění nepříznivých dopadů.

Článek 13

Tržní pobídky

S ohledem na své mezinárodní závazky Unie podporuje výhodné postavení dřevařských výrobků, na které se vztahuje tato dohoda, na trhu Unie. Takovéto snahy zahrnují zejména opatření na podporu:

a)	zásad zadávání veřejných a soukromých zakázek, které uznávají dodávku zákonně získaných dřevařských výrobků a snaží se zajistit trh pro takovéto výrobky; a

b)	příznivějšího vnímání výrobků s licencí FLEGT na trhu Unie.

Článek 14

Smíšený výbor pro provádění dohody

1. Strany zřídí společný mechanismus (dále jen „Smíšený výbor pro provádění dohody“), který se bude zabývat otázkami týkajícími se provádění a přezkumu této dohody.

2. Každá strana jmenuje své zástupce do Smíšeného výboru pro provádění dohody, který přijímá rozhodnutí konsensem. Výboru společně předsedají vyšší úředníci, jeden z Unie a druhý z Indonésie.

3. Smíšený výbor pro provádění dohody stanoví svůj jednací řád.

4. Smíšený výbor pro provádění dohody se schází alespoň jednou ročně, a to v den a s pořadem jednání, na nichž se strany předem dohodnou. Na požádání kterékoli ze stran mohou být svolána další zasedání.

5. Smíšený výbor pro provádění dohody:

a)	zvažuje a přijímá společná opatření za účelem provádění této dohody;

b)	přezkoumává a sleduje celkový pokrok při provádění této dohody včetně fungování systému TLAS a tržních opatření, a to na základě zjištění a zpráv o mechanismech stanovených v článku 15;

c)	posuzuje přínosy a omezení plynoucí z provádění této dohody a rozhoduje o nápravných opatřeních;

d)	zkoumá zprávy a stížnosti ohledně uplatňování režimu licencí FLEGT na území kterékoli ze stran;

e)	schvaluje datum, od něhož začne režim licencí FLEGT fungovat, a to po vyhodnocení fungování systému TLAS na základě kritérií stanovených v příloze VIII;

f)	vymezuje oblasti spolupráce na podporu provádění této dohody;

g)	zřizuje pomocné subjekty pro práci, která vyžaduje zvláštní odbornost, je-li to nutné;

h)	připravuje, schvaluje, šíří a zveřejňuje výroční zprávy, zprávy o svých zasedáních a další dokumenty vyplývající z jeho práce;

i)	provádí veškeré další úkoly, na nichž se dohodne.

Článek 15

Pozorování a hodnocení

Strany se dohodly, že k hodnocení provádění a účinnost této dohody budou používat zprávy a zjištění z těchto dvou mechanismů,.

a)	Indonésie po konzultaci s Unií využije služby pravidelného hodnotitele k provádění úkolů stanovených v příloze VI;

b)	Unie po konzultaci s Indonésií využije služby nezávislého pozorovatele trhu k provádění úkolů stanovených v příloze VII.

Článek 16

Podpůrná opatření

1. Poskytnutí zdrojů nutných pro opatření na podporu provádění této dohody podle čl. 14 odst. 5 písm. f) se určí v rámci přípravy programu spolupráce Unie a jejích členských států s Indonésií.

2. Strany zajistí, aby činnosti související s prováděním této dohody byly koordinovány se stávajícími a budoucími rozvojovými programy a iniciativami.

Článek 17

Podávání zpráv a zveřejňování informací

1. Strany zajistí, aby byla práce Smíšeného výboru pro provádění dohody co nejtransparentnější. Zprávy vyplývající z jeho práce se připraví společně a zveřejní.

2. Smíšený výbor pro provádění dohody zveřejní výroční zprávu, která obsahuje mimo jiné podrobnosti o:

a)	množstvích dřevařských výrobků vyvezených do Unie v rámci režimu licencí FLEGT, v členění podle příslušných čísel harmonizovaného systému;

b)	počtu licencí FLEGT vydaných Indonésií;

c)	pokroku při dosahování cílů uvedených v dohodě a o záležitostech souvisejících s prováděním dohody;

d)	opatřeních, která mají zabránit tomu, aby byly nezákonně získané dřevařské výrobky vyváženy, dováženy či uváděny na domácí trh nebo aby se s nimi na domácím trhu obchodovalo;

e)	množstvích dřeva a dřevařských výrobků dovezených do Indonésie a opatřeních, která mají zabránit dovozu nezákonně získaných dřevařských výrobků a zachovat integritu režimu licencí FLEGT;

f)	případech nesouladu s režimem licencí FLEGT a opatřeních přijatých k jejich odstranění;

g)	množstvích dřevařských výrobků dovezených do Unie v rámci režimu licencí FLEGT, v členění podle příslušných čísel harmonizovaného systému a podle členského státu, v němž k dovozu do Unie došlo;

h)	počtu licencí FLEGT obdržených Unií;

i)	počtu případů a množství dotčených dřevařských výrobků v případech, kdy došlo ke konzultacím podle čl. 8 odst. 2.

3. Aby bylo dosaženo cíle, tedy lepší správy a vyšší transparentnosti v odvětví lesnictví, a aby bylo možné sledovat provádění a dopady této dohody jak v Indonésii, tak v Unii, strany se dohodly, že informace popsané v příloze IX zveřejní.

4. Strany se dohodly, že nezveřejní důvěrné informace vyměňované na základě této dohody, v souladu se svými právními předpisy. Žádná ze stran nezveřejní informace vyměňované na základě této dohody, které se týkají obchodních tajemství či důvěrných obchodních informací, ani jejich zveřejnění nepovolí svým orgánům.

Článek 18

Komunikace o provádění

1. Zástupci stran odpovědní za úřední komunikaci o provádění této dohody jsou:

Za Indonésii:

Za Unii:

generální ředitel využití lesů,

ministerstvo lesnictví

vedoucí delegace

Evropské unie v Indonésii

2. Strany si navzájem včas sdělují informace nezbytné pro provádění této dohody včetně změn v odstavci 1.

Článek 19

Územní působnost

Tato dohoda se na jedné straně vztahuje na území, na které se vztahuje Smlouva o fungování Evropské unie, za podmínek v ní stanovených, a na straně druhé na území Indonésie.

Článek 20

Řešení sporů

1. Strany se vynasnaží řešit veškeré spory o platnost nebo výklad této dohody okamžitými konzultacemi.

2. Není-li spor vyřešen konzultacemi do dvou měsíců ode dne první žádosti o konzultace, může jej kterákoli ze stran předložit Smíšenému výboru pro provádění dohody, který se jej vynasnaží urovnat. Výboru budou poskytnuty veškeré náležité informace pro důkladné posouzení situace, aby dospěl k přijatelnému řešení. Za tímto účelem musí výbor prověřit všechny možnosti zachování účinného provádění této dohody.

3. Pokud Smíšený výbor pro provádění dohody nedokáže spor vyřešit do dvou měsíců, mohou si strany společně vyžádat služby třetí strany nebo zprostředkování třetí stranou.

4. Pokud spor nelze vyřešit podle odstavce 3, může kterákoli ze stran oznámit druhé straně jmenování rozhodce; druhá strana poté musí do 30 kalendářních dnů od jmenování prvního rozhodce jmenovat druhého rozhodce. Strany společně jmenují třetího rozhodce do dvou měsíců od jmenování druhého rozhodce.

5. Rozhodnutí rozhodců se přijímají většinou hlasů do šesti měsíců od jmenování třetího rozhodce.

6. Výrok rozhodců je pro strany závazný a nelze se proti němu odvolat.

7. Smíšený výbor pro provádění dohody stanoví jednací řád pro rozhodčí řízení.

Článek 21

Pozastavení provádění dohody

1. Strana, která si přeje tuto dohodu pozastavit, svůj záměr písemně oznámí druhé straně. Strany budou poté o věci diskutovat.

2. Platnost této dohody může pozastavit každá ze stran. Rozhodnutí o pozastavení a důvody tohoto rozhodnutí písemně oznámí druhé straně.

3. Podmínky této dohody pozbývají účinnosti 30 kalendářních dnů po tomto oznámení.

4. Tato dohoda opět nabývá účinnosti 30 kalendářních dnů poté, co strana, která ji pozastavila, oznámí druhé straně, že důvody pozastavení pominuly.

Článek 22

Změny

1. Kterákoli ze stran, která si přeje tuto dohodu změnit, předloží příslušný návrh nejméně tři měsíce před příštím zasedáním Smíšeného výboru pro provádění dohody. Výbor návrh projedná, a pokud je dosaženo konsensu, vydá příslušné doporučení. Pokud strany s doporučením souhlasí, schválí je v souladu se svými příslušnými vnitřními postupy.

2. Jakákoli změna takto schválená stranami vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po dni, kdy si strany oznámily dokončení postupů nezbytných pro tento účel.

3. Smíšený výbor pro provádění dohody může přijmout změny příloh této dohody.

4. Veškeré změny se oznamují generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie a ministru zahraničních věcí Indonéské republiky diplomatickou cestou.

Článek 23

Vstup v platnost, doba trvání a vypovězení

1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po dni, kdy si strany písemně oznámily dokončení postupů nezbytných pro tento účel.

2. Oznámení se učiní generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie a ministru zahraničních věcí Indonéské republiky prostřednictvím diplomatických kanálů.

3. Tato dohoda platí po dobu pěti let. Tato doba se prodlužuje o po sobě jdoucí pětiletá období, pokud jedna ze stran prodloužení neodmítne tím, že písemně informuje druhou stranu alespoň dvanáct měsíců před uplynutím doby platnosti této dohody.

4. Kterákoli ze stran může tuto dohodu vypovědět písemným oznámením druhé straně. Platnost dohody skončí dvanáct měsíců ode dne takového oznámení.

Článek 24

Přílohy

Přílohy této dohody tvoří její nedílnou součást.

Článek 25

Závazná znění

Tato dohoda je sepsána ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, chorvatském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském, švédském a indonéském (Bahasa Indonesia), přičemž všechna znění mají stejnou platnost. V případě rozporů ve výkladu rozhoduje anglické znění.

NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k této dohodě své podpisy.

Съставено в Брюксел на тридесети септември две хиляди и тринадесета година.

Hecho en Bruselas, el treinta de septiembre de dos mil trece.

V Bruselu dne třicátého září dva tisíce třináct.

Udfærdiget i Bruxelles den tredivte september to tusind og tretten.

Geschehen zu Brüssel am dreißigsten September zweitausenddreizehn.

Kahe tuhande kolmeteistkümnenda aasta septembrikuu kolmekümnendal päeval Brüsselis.

Έγινε στις Βρυξέλλες, στις τριάντα Σεπτεμβρίου δύο χιλιάδες δεκατρία.

Done at Brussels on the thirtieth day of September in the year two thousand and thirteen.

Fait à Bruxelles, le trente septembre deux mille treize.

Sastavljeno u Bruxellesu tridesetog rujna dvije tisuće trinaeste.

Fatto a Bruxelles, addì trenta settembre duemilatredici.

Briselē, divi tūkstoši trīspadsmitā gada trīsdesmitajā septembrī.

Priimta du tūkstančiai tryliktų metų rugsėjo trisdešimtą dieną Briuselyje.

Kelt Brüsszelben, a kétezer-tizenharmadik év szeptember havának harmincadik napján.

Magħmul fi Brussell, fit-tletin jum ta’ Settembru tas-sena elfejn u tlettax.

Gedaan te Brussel, de dertigste september tweeduizend dertien.

Sporządzono w Brukseli dnia trzydziestego września roku dwa tysiące trzynastego.

Feito em Bruxelas, em trinta de setembro de dois mil e treze.

Întocmit la Bruxelles la treizeci septembrie două mii treisprezece.

V Bruseli tridsiateho septembra dvetisíctrinásť.

V Bruslju, dne tridesetega septembra leta dva tisoč trinajst.

Tehty Brysselissä kolmantenakymmenentenä päivänä syyskuuta vuonna kaksituhattakolmetoista.

Som skedde i Bryssel den trettionde september tjugohundratretton.

Dibuat di Brussel, pada tanggal tiga puluh bulan September tahun dua ribu tiga belas.

За Европейския съюз

Por la Unión Europea

Za Evropskou unii

For Den Europæiske Union

Für die Europäische Union

Euroopa Liidu nimel

Για την Ευρωπαϊκή Ένωση

For the European Union

Pour l'Union européenne

Za Europsku uniju

Per l'Unione europea

Eiropas Savienības vārdā –

Europos Sąjungos vardu

Az Európai Unió részéről

Għall-Unjoni Ewropea

Voor de Europese Unie

W imieniu Unii Europejskiej

Pela União Europeia

Pentru Uniunea Europeană

Za Európsku úniu

Za Evropsko unijo

Euroopan unionin puolesta

För Europeiska unionen

Untuk Uni Eropa

За Република Индонезия

Por la República de Indonesia

Za Indonéskou republiku

For Republikken Indonesien

Für die Republik Indonesien

Indoneesia Vabariigi nimel

Για τη Δημοκρατία της Ινδονησίας

For the Republic of Indonesia

Pour la République d'Indonésie

Za Republiku Indoneziju

Per la Repubblica di Indonesia

Indonēzijas Republikas vārdā –

Indonezijos Respublikos vardu

Az Indonéz Köztársaság részéről

Għar-Repubblika tal-Indoneżja

Voor de Republiek Indonesië

W imieniu Republiki Indonezji

Pela República da Indonésia

Pentru Republica Indonezia

Za Indonézsku republiku

Za Republiko Indonezijo

Indonesian tasavallan puolesta

För Republiken Indonesien

Untuk Republik Indonesia

PŘÍLOHA I

SEZNAM VÝROBKŮ

Seznam v této příloze vychází z harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží zavedeného Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace.

PŘÍLOHA IA

KÓDY HARMONIZOVANÉHO SYSTÉMU PRO DŘEVO A DŘEVAŘSKÉ VÝROBKY, NA KTERÉ SE VZTAHUJE REŽIM LICENCÍ FLEGT

Kapitola 44:

Kódy HS

Popis

Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo v podobných tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky; piliny a dřevěné zbytky a dřevěný odpad, též aglomerované do polen, briket, pelet nebo podobných tvarů

4401.21

-	Dřevěné štěpky nebo třísky – jehličnaté

4401.22

-	Dřevěné štěpky nebo třísky – jiné než jehličnaté

Ex4404

-	Dřevěné loubky, destičky, pásky a podobné výrobky

Ex4407

Dřevo rozřezané nebo štípané podélně, krájené nebo loupané, též hoblované, broušené pískem nebo na koncích spojované, o tloušťce převyšující 6 mm

4408

Listy na dýhování (včetně listů získaných krájením na plátky vrstveného dřeva), na překližky nebo na podobné vrstvené dřevo a ostatní dřevo, rozřezané podélně, krájené nebo loupané, též hoblované, broušené pískem nebo sesazované nebo na koncích spojované, o tloušťce nepřesahující 6 mm

Dřevo (včetně nesestavených pruhů a vlysů pro parketové podlahy) souvisle profilované (s pery, drážkované, polodrážkové, zkosené, spojované do V, vroubkované, lištované, zaoblené nebo podobně profilované) podél jakékoliv z jeho hran, konců nebo ploch, též hoblované, broušené pískem nebo na koncích spojované

4409.10

-	Jehličnaté

4409.29

-	Jiné než jehličnaté – ostatní

4410

Třískové desky, desky s orientovanými třískami tzv. „oriented strand board“ (OSB) a podobné desky (například třískové desky tzv. „waferboard“) ze dřeva nebo z jiných dřevnatých materiálů, též aglomerované s pryskyřicemi nebo jinými organickými pojivy

4411

Dřevovláknité desky a podobné desky z jiných dřevitých materiálů, též pojené pryskyřicemi nebo jinými organickými látkami

4412

Překližky, dýhované desky a podobné vrstvené dřevo

4413

Zhutněné dřevo, ve tvaru špalků, desek, pruhů nebo profilů

4414

Dřevěné rámy na obrazy, fotografie, zrcadla nebo podobné předměty

4415

Bedny, krabice, laťové bedny, bubny a podobné dřevěné obaly; dřevěné kabelové bubny; jednoduché palety, skříňové palety a jiné nakládací plošiny ze dřeva; nástavce palet ze dřeva

4416

Sudy, džbery, kádě, nádrže, vědra a jiné bednářské výrobky a jejich části a součásti, ze dřeva, včetně dužin (dílů pláště) sudu

4417

Dřevěné nástroje, dříky, násady nástrojů, tělesa a násady pro košťata, kartáče a štětce; dřevěná kopyta a napínáky obuvi

4418

Výrobky stavebního truhlářství a tesařství, včetně dřevěných voštinových desek, sestavených podlahových desek a šindelů („shingles“ a „shakes“) ze dřeva

Ex4421.90

-	Dřevěné dlažební kostky

Kapitola 47:

Kódy HS

Popis

Buničina ze dřeva nebo z jiných celulózových vláknovin; sběrový papír, kartón nebo lepenka (odpad a výmět)

4701

-	Mechanická dřevná buničina (dřevovina)

4702

-	Chemická dřevná buničina, druhů pro rozpouštění

4703

-	Chemická dřevná buničina, natronová nebo sulfátová, jiná než druhů pro rozpouštění

4704

-	Chemická dřevná buničina, sulfitová, jiná než druhů pro rozpouštění

4705

-	Dřevná buničina získávaná kombinací mechanického a chemického rozvlákňovacího postupu

Kapitola 48:

Kódy HS	Popis
4802	Nenatíraný papír, kartón a lepenka, určené ke psaní, tisku nebo k jiným grafickým účelům, a neděrovaný papír na děrné štítky nebo děrné pásky, v kotoučích nebo v pravoúhlých (včetně čtvercových) listech (arších), jakéhokoliv rozměru, jiný než papír čísel 4801 nebo 4803 ; ručně vyrobený papír, kartón a lepenka
4803	Toaletní nebo odličovací tenký papír, ručníkový nebo ubrouskový papír a podobné papíry používané v domácnosti nebo pro hygienické účely, buničitá vata a pásy zplstěných buničinových vláken, též krepované, plisované, ražené, perforované, na povrchu barvené, zdobené nebo potištěné, v kotoučích nebo v listech (arších)
4804	Nenatíraný papír, kartón a lepenka kraft, v kotoučích nebo listech (arších), jiné než čísel 4802 nebo 4803
4805	Ostatní nenatíraný papír, kartón a lepenka, v kotoučích nebo listech (arších), dále nezpracované nebo zpracované postupy uvedenými v poznámce 3 k této kapitole
4806	Rostlinný pergamen, nepromastitelné papíry, pauzovací papíry a pergamin a jiné hlazené průhledné nebo průsvitné papíry, v kotoučích nebo listech (arších)
4807	Vrstvený papír, kartón a lepenka (vyrobené slepením plochých vrstev papíru, kartónu nebo lepenky), na povrchu nenatírané ani neimpregnované, též uvnitř zesílené, v kotoučích nebo listech (arších)
4808	Papír, kartón a lepenka, zvlněné (též s nalepenými plochými listy na povrchu), krepované, plisované, ražené nebo perforované, v kotoučích nebo listech (arších), jiné než papír druhů popsaných v čísle 4803
4809	Karbonový papír, samokopírovací papír a jiné kopírovací nebo přetiskové papíry (včetně natíraného nebo impregnovaného papíru pro rozmnožovací blány nebo ofsetové desky), též potištěné, v kotoučích nebo listech (arších)
4810	Papír, kartón a lepenka, natírané na jedné nebo na obou stranách kaolinem nebo jinou anorganickou látkou, též s pojivem, a bez jakéhokoliv dalšího nátěru, též na povrchu barvené, zdobené nebo potištěné, v kotoučích nebo v pravoúhlých (včetně čtvercových) listech (arších), jakéhokoliv rozměru
4811	Papír, kartón a lepenka, buničitá vata a pásy zplstěných buničinových vláken, natírané, impregnované, potažené, na povrchu barvené, zdobené nebo potištěné, v kotoučích nebo v pravoúhlých (včetně čtvercových) listech (arších), jakéhokoliv rozměru, jiné než zboží popsané v číslech 4803 , 4809 nebo 4810
4812	Filtrační bloky a desky z papíroviny
4813	Cigaretový papír, též řezaný na stanovenou velikost nebo ve tvaru složek (sešitků) nebo trubiček (dutinek)
4814	Tapetový papír a podobné krycí materiály na stěny; okenní transparentní papír
4816	Karbonový papír, samokopírovací papír a jiné kopírovací nebo přetiskové papíry (jiné než čísla 4809 ), rozmnožovací blány nebo ofsetové desky, z papíru, též v krabicích
4817	Obálky, zálepky, neilustrované dopisnice a korespondenční lístky, z papíru, kartónu nebo lepenky; krabice, tašky, náprsní tašky a psací soupravy, obsahující potřeby pro korespondenci, z papíru, kartónu nebo lepenky
4818	Toaletní papír a podobný papír, buničitá vata nebo pásy zplstěných buničinových vláken, používané v domácnosti nebo pro hygienické účely, v kotoučích o šířce nepřesahující 36 cm nebo řezané na určitý rozměr nebo tvar; kapesníky, čisticí ubrousky, ručníky, ubrusy, ubrousky, dětské pleny, tampóny, prostěradla a podobné výrobky pro domácnost, hygienické nebo nemocniční účely, oděvy a oděvní doplňky, z papíroviny, papíru, buničité vaty nebo pásů zplstěných buničinových vláken
4821	Etikety všech druhů, z papíru, kartónu nebo lepenky, též potištěné
4822	Dutinky, cívky, potáče a podobné výztuže z papíroviny, papíru, kartónu nebo lepenky, též perforované nebo tvrzené
4823	Ostatní papír, kartón, lepenka, buničitá vata a pásy zplstěných buničinových vláken, nařezané na určitý rozměr nebo tvar; ostatní výrobky z papíroviny, papíru, kartónu, lepenky, buničité vaty nebo pásů zplstěných buničinových vláken

Kapitola 94:

Kódy HS

Popis

Ostatní sedadla s dřevěnou kostrou

9401.61.

Čalouněná

9401.69.

Ostatní

Ostatní nábytek a jeho části a součásti

9403.30

-	Kancelářský dřevěný nábytek

9403.40

-	Kuchyňský dřevěný nábytek

9403.50

-	Ložnicový dřevěný nábytek

9403.60

-	Ostatní dřevěný nábytek

Ex 9406.00.

-	Prefabrikované dřevěné konstrukce

PŘÍLOHA IB

KÓDY HARMONIZOVANÉHO SYSTÉMU PRO DŘEVO, JEHOŽ VÝVOZ JE ZAKÁZÁN PODLE INDONÉSKÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Kapitola 44:

Kódy HS	Popis
4403	Surové dřevo, též odkorněné, zbavené dřevní běli nebo nahrubo opracované
Ex 4404	Dřevo na obruče; štípané tyče; dřevěné kůly, kolíky a výtyčky, zašpičatělé, ale podélně nerozřezané; dřevěné tyče nahrubo opracované, avšak nesoustružené, neohýbané ani jinak neopracované, vhodné pro výrobu vycházkových holí, deštníků, násad nástrojů a podobných výrobků
4406	Dřevěné železniční nebo tramvajové pražce (příčné pražce)
Ex 4407	Dřevo rozřezané nebo štípané podélně, krájené nebo loupané, nehoblované, nebroušené pískem a na koncích nespojované, o tloušťce převyšující 6 mm

PŘÍLOHA II

DEFINICE ZÁKONNOSTI

Úvod

Indonéské dřevo je považováno za zákonné, pokud je u jeho původu a procesu produkce, jakož i následného zpracování, přepravy a obchodu s ním ověřeno, že splňují všechny platné indonéské právní předpisy.

Indonésie má pět norem zákonnosti vyjádřených prostřednictvím řady zásad, kritérií, ukazatelů a kontrolních ukazatelů, jež vycházejí ze souvisejících právních předpisů a postupů.

Jedná se o těchto pět norem:

—	norma zákonnosti 1: norma pro koncese v oblastech hospodářského lesa na státem vlastněných pozemcích,

—	norma zákonnosti 2: norma pro pěstované lesy společenství a lesy společenství v oblastech hospodářského lesa na státem vlastněných pozemcích,

—	norma zákonnosti 3: norma pro soukromé lesy,

—	norma zákonnosti 4: norma pro práva na využití dřeva v oblastech mimo les na státem vlastněných pozemcích,

—	norma zákonnosti 5: norma pro primární a navazující dřevozpracující průmysl.

Těchto pět norem zákonnosti se vztahuje na různé druhy povolení týkajících se dřeva, jež jsou uvedena v následující tabulce:

Druh povolení	Popis	Vlastnictví půdy / řízení zdrojů nebo jejich využívání	Použitelná norma zákonnosti
IUPHHK-HA/HPH	Povolení využívat lesní produkty z přírodních lesů	Státní vlastnictví / řízeno společností	1
IUPHHK-HTI/HPHTI	Povolení založit a spravovat hospodářský pěstovaný les	Státní vlastnictví / řízeno společností	1
IUPHHK-RE	Povolení k obnově lesního ekosystému	Státní vlastnictví / řízeno společností	1
IUPHHK- HTR	Povolení pro pěstované lesy společenství	Státní vlastnictví / řízeno společenstvím	2
IUPHHK-HKM	Povolení pro hospodářské lesy společenství	Státní vlastnictví / řízeno společenstvím	2
Soukromé pozemky	Není požadováno žádné povolení	Soukromé vlastnictví / soukromé užívání	3
IPK/ILS	Povolení využívat dřevo z oblastí mimo les	Státní vlastnictví / soukromé užívání	4
IUIPHHK	Povolení založit a řídit společnost zabývající se primárním zpracováním	Nepoužije se	5
IUI Lanjutan nebo IPKL	Povolení založit a řídit společnost zabývající se sekundárním zpracováním	Nepoužije se	5

Těchto pět norem zákonnosti a související kontrolní ukazatele jsou popsány níže.

PŘÍLOHA II – NORMA ZÁKONNOSTI 1: NORMY PRO KONCESE V OBLASTECH HOSPODÁŘSKÉHO LESA

Č.

Zásady

Kritéria

Ukazatele

Kontrolní ukazatele

Související předpisy (1)

P1.	Právní status oblasti a právo k využívání

K1.1	Hospodářsko-úpravnická jednotka (koncesionáři) se nachází v oblasti hospodářského lesa.

1.1.1

Držitel povolení může prokázat platnost povolení k využívání dřeva (IUPHHK).

Osvědčení o právu k lesní koncesi

Nařízení vlády PP72/2010

Nařízení ministra lesnictví P50/2010

Nařízení ministra lesnictví P12/2010

Důkaz o platbě za povolení k využití lesních produktů ze dřeva

P2.	Dodržovat požadavkysystému a postupy protěžbu.

K2.1	Držitel povolení má plán těžby pro oblast těžby, který byl schválen příslušnými správními orgány.

2.1.1

Příslušný správní orgán schválil dokumenty pracovního plánu: hlavní plán, roční pracovní plán a jejich přílohy

Schválený hlavní plán a přílohy, vypracované na základě ucelené lesní inventury provedené technicky kvalifikovanými pracovníky

Schválený roční pracovní plán vypracovaný na základě hlavního plánu

Mapy vypracované technicky kvalifikovanými pracovníky, jež popisují uspořádání a hranice oblastí, na které se vztahuje pracovní plán

Nařízení ministra lesnictví P62/2008

Nařízení ministra lesnictví P56/2009 Nařízení ministra lesnictví P60/2011

Mapa uvádějící v ročním pracovním plánu pásma, v nichž je vyloučena těžba dřeva, a důkazy o provádění v terénu

Místa těžby (čtverce či oddělení) uvedené v mapě jsou jednoznačně vyznačeny a ověřeny v terénu.

K2.2	Pracovní plán je platný.

2.2.1

Držitel lesního povolení má platný pracovní plán, který je v souladu s použitelnými předpisy.

Hlavní plán využití lesních produktů ze dřeva a přílohy (probíhající žádosti jsou přijatelné)

Nařízení ministra lesnictví P62/2008

Nařízení ministra lesnictví P56/2009

Nařízení ministra lesnictví P60/2011

Místo a vytěžitelné objemy kulatiny v oblastech těžby odpovídají pracovnímu plánu.

2.2.2

Povolení pro veškeré těžařské vybavení jsou platná a mohou být ověřena v terénu (nevztahuje se na státní lesnickou společnost).

Povolení pro vybavení a transfer vybavení

Nařízení ministra lesnictví P53/2009

P3.	Zákonnost přepravy nebo změny vlastnictví kulatiny

K3.1	Držitelé povolení zaručí, že veškerá kulatina přepravovaná z plochy pro skladování kulatiny do závodu na výrobu primárních lesnických produktů nebo k registrovanému obchodníkovi s kulatinou přes plochu pro mezisklad kulatiny je fyzicky identifikována a jsou k ní přiloženy platné doklady.

3.1.1

Veškerá kulatina s velkým průměrem, která byla vykácena či komerčně vytěžena, byla vykázána ve zprávě o produkci dřeva.

Schválené dokumenty zprávy o produkci dřeva

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

3.1.2

Veškeré dřevo přepravované z oblasti, na niž se vztahuje povolení, je provázeno platným přepravním dokladem.

Platné přepravní doklady a přílohy provázejí kulatinu z plochy pro skladování kulatiny do závodu na výrobu primárních lesnických produktů nebo k registrovanému obchodníkovi s kulatinou přes plochu pro mezisklad kulatiny.

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

3.1.3

Kulatina byla vytěžena v oblastech vymezených v povolení k využívání lesa.

Správní značky / čárový kód dřeva (PUHH) na kulatině

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Držitel povolení důsledně používá označení dřeva.

K3.2	Držitel povolení uhradil příslušné poplatky a dávky za komerční těžbu dřeva.

3.2.1

Držitel povolení předloží důkaz o platbě do Fondu pro opětovné zalesnění nebo platbě poplatku za lesní zdroje, která odpovídá produkci kulatiny a použitelné sazbě.

Platební příkazy pro platbu do Fondu pro opětovné zalesnění nebo platbě poplatku za lesní zdroje.

Nařízení vlády PP22/1997

Nařízení vlády PP 51/1998

Nařízení ministra lesnictví P18/2007

Nařízení ministra obchodu 22/M-DAG/PER/4/2012

Nařízení vlády PP59/1998

Důkaz o záloze na platbu do Fondu pro opětovné zalesnění nebo platbě poplatku za lesní zdroje a platební stvrzenka

Platba do Fondu pro opětovné zalesnění nebo platba poplatku za lesní zdroje je v souladu s produkcí kulatiny a použitelnou sazbou.

K3.3	Přeprava a obchod mezi ostrovy

3.3.1

Držitelé povolení, kteří přepravují kulatinu, jsou registrovaní obchodníci se dřevem mezi ostrovy (PKAPT).

Doklady PKAPT

Nařízení ministra průmyslu a obchodu 68/2003

Společné nařízení ministra lesnictví, ministra dopravy a ministra průmyslu a obchodu 22/2003

3.3.2

Plavidlo použité k přepravě kulatiny se plaví pod indonéskou vlajkou a má platné povolení k provozu.

Doklady o registraci, z nichž je patrná totožnost plavidla a platnost povolení

Nařízení ministra průmyslu a obchodu 68/2003

Společné nařízení ministra lesnictví, ministra dopravy a ministra průmyslu a obchodu 22/2003

P4.	Soulad s environmentálními a sociálními aspekty těžby dřeva

K4.1	Držitel povolení má schválené posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) a provedl opatření, která jsou v něm vymezena.

4.1.1

Držitel povolení má doklady o posouzení vlivů na životní prostředí schválené příslušnými orgány, kteréjsou příslušné pro celou oblast práce.

Doklady EIA

Nařízení vlády PP27/1999

Nařízení ministra lesnictví a výsadby 602/1998

4.1.2

Držitel povolení má zprávy o provádění plánu řízení a plánu sledování životního prostředí, v nichž jsou uvedena opatření přijatá za účelem zmírnění vlivů na životní prostředí a zajištění sociálních přínosů.

Dokumenty plánu řízení životního prostředí a plánu sledování životního prostředí

Nařízení vlády PP27/1999

Důkaz o provádění plánu řízení životního prostředí a sledování významných environmentálních a sociálních dopadů

P5.	Soulad s právními předpisy v oblasti práce

K.5.1

Plnění požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci

5.1.1

Dostupnost a provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 01/1978

Nařízení ministra lesnictví P12/2009

Vybavení pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Záznamy o pracovních úrazech

K.5.2

Respektování práv pracovníků

5.2.1

Svoboda sdružování pracovníků

Pracovníci jsou členy odborů nebo politiky společnosti umožňují pracovníkům, aby zřizovali odbory či se zapojovali do jejich činností.

Zákon 21/2000

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2001

5.2.2

Existence kolektivních pracovních smluv

Kolektivní pracovní smlouvy či dokumenty o politice společnosti v oblasti pracovních práv

Zákon 13/2003

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2011

5.2.3

Společnost nezaměstnává nezletilé pracovníky

Ve společnosti nejsou nezletilí pracovníci.

Zákon 13/2003

Zákon 23/2003

Zákon 20/2009

NORMA ZÁKONNOSTI 2: NORMA PRO PĚSTOVANÉ LESY SPOLEČENSTVÍ A LESY SPOLEČENSTVÍ V OBLASTECH HOSPODÁŘSKÉHO LESA

Č.

Zásady

Kritéria

Ukazatele

Kontrolní ukazatele

Související předpisy

P1.	Právní status oblasti a právo k využívání

K1.1	Hospodářsko-úpravnická jednotka se nachází v oblasti hospodářského lesa.

1.1.1

Držitel povolení může prokázat platnost povolení k využívání dřeva (IUPHHK).

Osvědčení o právu k lesní koncesi

Nařízení ministra lesnictví P55/2011

Nařízení ministra lesnictví P37/2007

Nařízení ministra lesnictví P49/2008 Nařízení ministra lesnictví P12/2010

Důkaz o platbě za povolení k využití lesních produktů ze dřeva

P2.	Dodržovat požadavky systému a postupy pro těžbu.

K2.1	Držitel povolení má plán těžby pro oblast těžby, který byl schválen příslušnými správními orgány.

2.1.1

Příslušný správní orgán schválil dokument ročního pracovního plánu.

Schválený roční pracovní plán

Nařízení ministra lesnictví P62/2008

Mapa uvádějící v ročním pracovním plánu pásma, v nichž je vyloučena těžba dřeva, a důkazy o provádění v terénu

Místa těžby (čtverce) jsou jednoznačně vyznačeny a lze je ověřit v terénu.

K2.2	Pracovní plán je platný.

2.2.1

Držitel lesního povolení má platný pracovní plán, který je v souladu s použitelnými předpisy.

Hlavní plán využití lesních produktů ze dřeva a přílohy (probíhající žádosti jsou přijatelné)

Nařízení ministra lesnictví P62/2008

Místo a vytěžitelné objemy kulatiny v oblasti, která má být vymezena jako pozemek pro těžbu dřeva, mají odpovídat pracovnímu plánu.

2.2.2

Povolení pro veškeré těžařské vybavení jsou platná a mohou být fyzicky ověřena v terénu.

Povolení pro vybavení a transfer vybavení

Nařízení ministra lesnictví P53/2009

K2.3	Držitelé povolení zaručí, že veškerá kulatina přepravovaná z plochy pro skladování kulatiny do závodu na výrobu primárních lesnických produktů nebo k registrovanému obchodníkovi s kulatinou přes plochu pro mezisklad kulatiny je fyzicky identifikována a jsou k ní přiloženy platné doklady.

2.3.1

Veškerá kulatina s velkým průměrem, která byla vykácena či komerčně vytěžena, je vykázána ve zprávě o produkci dřeva.

Schválené dokumenty zprávy o produkci dřeva

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

2.3.2

Veškerá kulatina přepravovaná z oblasti, na kterou se vztahuje povolení, je provázena zákonným přepravním dokladem.

Zákonné přepravní doklady a příslušné přílohy provázejí kulatinu z plochy pro skladování kulatiny na plochu pro mezisklad a odtud do závodu na výrobu primárních lesnických produktů a/nebo k registrovanému obchodníkovi s kulatinou.

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

2.3.3

Kulatina byla vytěžena v oblastech vymezených v povolení k využívání lesa.

Správní značky / čárový kód dřeva (PUHH) na kulatině

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Držitel povolení důsledně používá označení dřeva.

2.3.4

Držitel povolení může prokázat existenci dokladů pro přepravu kulatiny přiložených ke kulatině přepravované z plochy pro skladování kulatiny.

Doklad pro přepravu kulatiny, k němuž je připojen seznam kulatiny

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

K2.4	Držitel povolení uhradil příslušné poplatky a dávky požadované pro komerční těžbu dřeva.

2.4.1

Držitelé povolení předloží důkaz o platbě poplatku za lesní zdroje, který odpovídá produkci kulatiny a použitelné sazbě.

Platební příkaz pro platbu poplatku za lesní zdroje

Nařízení ministra lesnictví P18/2007

Nařízení ministra obchodu 22/M-DAG/PER/4/2012

Důkaz o platbě poplatku za lesní zdroje

Platba poplatku za lesní zdroje je v souladu s produkcí kulatiny a použitelnou sazbou.

P3.	Soulad s environmentálními a sociálními aspekty těžby dřeva.

K3.1	Držitel povolení má schválené posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) a provedl opatření, která jsou v něm vymezena.

3.1.1

Držitel povolení má doklady o posouzení vlivů na životní prostředí schválené příslušnými orgány, které jsou příslušné pro celou oblast práce.

Doklady EIA

Nařízení ministra lesnictví a výsadby 622/1999

3.1.2

Držitel povolení má zprávy o provádění řízení a sledování životního prostředí, v nichž jsou uvedena opatření ke zmírnění vlivů na životní prostředí a zajištění sociálních přínosů.

Příslušné dokumenty o řízení a sledování životního prostředí

Nařízení vlády PP27/1999

Důkaz o provádění plánu řízení životního prostředí a sledování významných environmentálních a sociálních dopadů.

NORMA ZÁKONNOSTI 3: NORMA PRO SOUKROMÉ LESY

Č.

Zásady

Kritéria

Ukazatele

Kontrolní ukazatele

Související předpisy

P1.	Lze ověřit vlastnictví dřeva

K1.1	Zákonnost vlastnictví či oprávnění k užívání pozemků ve vztahu k oblasti těžby dřeva

1.1.1

Vlastník soukromého pozemku či lesa může prokázat vlastnictví či práva k využívání pozemku.

Platné doklady o vlastnictví či pronájmu pozemku (doklady o oprávnění k užívání pozemku uznané příslušnými orgány)

Zákon 5/1960

Nařízení ministra lesnictví P33/2010

Nařízení vlády PP12/1998

Nařízení ministra obchodu 36/2007

Nařízení ministra obchodu 37/2007

Zákon 6/1983

Zákon 13/2003

Zákon 23/2003

Zákon 20/2009

Právo na obhospodařování půdy

Zakládací listina společnosti

Licence k podnikání pro společnosti zabývající se obchodováním (SIUP)

Registrace společnosti (TDP)

Registrace plátce daně (NPWP)

Mapa oblasti soukromého lesa a hranice vyznačené v terénu

1.1.2

Řídicí jednotky (vlastněné buď individuálně, nebo skupinou) prokáží platné doklady pro přepravu dřeva.

Osvědčení o původu dřeva nebo doklad pro přepravu kulatiny

Nařízení ministra lesnictví P30/2012

Faktura/ pokladní doklad / odbavení nákladu.

1.1.3

Řídicí jednotky předloží důkaz o platbě příslušných poplatků vztahujících se k přítomným stromům před převodem práv či pronájmem pozemku.

Důkaz o platbě do Fondu pro opětovné zalesnění nebo platbě poplatku za lesní zdroje a kompenzace státu za hodnotu vykáceného dříví na pni.

Nařízení ministra lesnictví P18/2007

P2.	Soulad s environmentálními a sociálními aspekty těžby dřeva v případě pozemků, na něž se vztahují práva na obhospodařování půdy.

K2.1	Držitel povolení má schválené posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) a provedl opatření, která jsou v něm vymezena.

2.1.1

Držitel povolení má doklady o posouzení vlivů na životní prostředí schválené příslušnými orgány, které jsou příslušné pro celou oblast práce.

Doklady EIA

Nařízení vlády PP27/1999

Nařízení ministra lesnictví a výsadby 602/1998

P3.	Soulad s právními předpisy v oblasti práce v případě oblastí, na něž se vztahují práva na obhospodařování půdy.

K3.1	Plnění požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci

3.1.1

Dostupnost a provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 01/1978

Nařízení ministra lesnictví P12/2009

Vybavení pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Záznamy o pracovních úrazech

K.3.2

Respektování práv pracovníků

3.2.1

Svoboda sdružování pracovníků

Pracovníci jsou členy odborů nebo politiky společnosti umožňují pracovníkům, aby zřizovali odbory či se zapojovali do jejich činností.

Zákon 21/2000

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2001

3.2.2

Existence kolektivních pracovních smluv

Kolektivní pracovní smlouvy či dokumenty o politice společnosti v oblasti pracovních práv

Zákon 13/2003

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2011

3.2.3

Společnost nezaměstnává nezletilé pracovníky

Ve společnosti nejsou nezletilí pracovníci.

Zákon 13/2003

Zákon 23/2003

Zákon 20/2009

NORMA ZÁKONNOSTI 4: NORMA PRO PRÁVA NA VYUŽITÍ DŘEVA V OBLASTECH MIMO LES

Č.

Zásady

Kritéria

Ukazatele

Kontrolní ukazatele

Související předpisy

P1.	Právní status oblasti a právo k využívání

K.1.1.

Povolení k těžbě dřeva v oblasti mimo les bez změny právního statusu lesa.

1.1.1

Těžba povolena na základě jiného právního povolení (ILS) / povolení k přeměně (IPK) v oblasti nájmu

Povolení ILS/IPK pro těžbu v oblasti nájmu

Nařízení ministra lesnictví P18/2011

K povolením ILS/IPK jsou přiloženy mapy oblasti nájmu a důkaz o souladu v terénu.

K1.2.

Povolení k těžbě dřeva v oblasti mimo les, které vede ke změně právního statusu lesa

1.2.1

Těžba dřeva povolena na základě povolení k přeměně půdy (IPK)

Povolení k podnikání a mapy přiložené k povolení (tento požadavek platí jak pro držitele IPK, tak držitele povolení k podnikání)

Nařízení ministra lesnictví P14/2011

Nařízení ministra lesnictví P33/2010

IPK v oblastech přeměny

Mapy přiložené k IPK

Dokumenty, které povolují změny právního statusu lesa (tento požadavek platí jak pro držitele IPK, tak držitele povolení k podnikání)

K1.3	Povolení k těžbě lesních dřevařských produktů v oblasti státních lesů pro činnosti týkající se opětovného zalesnění pěstovaného lesa (HTHR)

1.3.1.

Těžba dřeva je povolena na základě povolení k těžbě lesních dřevařských produktů v opětovně zalesněných pěstovaných lesích v oblastech určených pro opětovně zalesněné pěstované lesy (HTHR).

Povolení HTHR

Nařízení ministra lesnictví P59/2011

K HTHR jsou přiloženy mapy a důkazy o souladu v terénu.

P2.	Soulad s právními systémy a postupy pro těžbu stromů a přepravu kulatiny

K2.1	Plán a provádění IPK/ILS jsou v souladu s územním plánem.

2.1.1

Schválený pracovní plán pro oblasti, na něž se vztahují IPK/ ILS

Dokumenty pracovního plánu pro IPK/ILS

Nařízení ministra lesnictví P62/2008

Nařízení ministra lesnictví P53/2009

Platné povolení pro vybavení

2.1.2

Držitel povolení může prokázat, že přepravovaná kulatina pochází z oblastí, na které se vztahuje platné povolení k přeměně půdy / povolení k jinému využití (IPK/ILS).

Dokumenty o lesní inventuře

Nařízení ministra lesnictví P62/2008

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Zpráva o produkci dřeva (LHP)

K2.2	Platba vládních poplatků a dávek a soulad s požadavky na přepravu dřeva

2.2.1

Důkaz o platbě poplatků

Důkaz o platbě do Fondu pro opětovné zalesnění, o platbě poplatku za lesní zdroje a o kompenzaci poskytnuté státu za hodnotu vykáceného dříví na stojato

Nařízení ministra lesnictví P18/2007

2.2.2

Držitel povolení má platné doklady pro přepravu dřeva.

Faktura za přepravu kulatiny (FAKB) a seznam kulatiny u kulatiny o malém průměru

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Doklad zákonnosti kulatiny (SKSKB) a seznam kulatiny u kulatiny o velkém průměru

P3.	Soulad s právními předpisy v oblasti práce

K.3.1

Plnění požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci

3.1.1

Dostupnost a provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 01/1978

Nařízení ministra lesnictví P12/2009

Vybavení pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Záznamy o pracovních úrazech

K.3.2

Respektování práv pracovníků

3.2.1

Svoboda sdružování pracovníků

Pracovníci jsou členy odborů nebo politiky společnosti umožňují pracovníkům, aby zřizovali odbory či se zapojovali do jejich činností.

Zákon 21/2000

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2001

3.2.2

Existence kolektivních pracovních smluv

Kolektivní pracovní smlouvy či dokumenty o politice společnosti v oblasti pracovních práv

Zákon 13/2003

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2011

3.2.3

Společnost nezaměstnává nezletilé pracovníky

Ve společnosti nejsou nezletilí pracovníci.

Zákon 13/2003

Zákon 23/2003

Zákon 20/2009

NORMA ZÁKONNOSTI 5: NORMA PRO PRIMÁRNÍ A NAVAZUJÍCÍ DŘEVOZPRACUJÍCÍ PRŮMYSL

Zásady

Kritéria

Ukazatele

Kontrolní ukazatele

Související předpisy

P1.	Odvětví zpracování lesních dřevařských produktů podporuje legální obchod se dřevem.

K1.1

Podnikatelské jednotky ve formě:

a)	zpracovatelského odvětví a

b)	vývozců zpracovaných produktů

má platná povolení

1.1.1

Jednotky zpracovatelského odvětví má platná povolení

Zakládací listina společnosti a nejnovější změny listiny (zakládací listina společnosti)

Nařízení ministra pro spravedlnost a lidská práva M.01-HT.10/2006

Nařízení ministra obchodu 36/2007

Nařízení ministra obchodu 37/2007

Zákon 6/1983

Nařízení vlády PP80/2007

Nařízení ministra lesnictví P35/2008

Nařízení ministra lesnictví P16/2007

Nařízení ministra obchodu 39/2011

Nařízení ministra průmyslu 41/2008

Nařízení ministra životního prostředí 13/2010

Povolení k podnikání v obchodu (licence k podnikání/SIUP) nebo povolení k obchodování, tj. povolení k podnikání v průmyslu (IUI) nebo trvalé povolení k podnikání (IUT) nebo osvědčení o průmyslové registraci (TDI)

Povolení k narušení (povolení vydané společnosti pro účely ovlivnění životního prostředí v okolí místa, v němž provozuje svou činnost)

Osvědčení o registraci společnosti (TDP)

Identifikační číslo plátce daně (NPWP)

Dostupnost dokumentů o posouzení vlivů na životní prostředí

Dostupnost povolení k podnikání v průmyslu (IUI) nebo trvalého povolení k podnikání (IUT) nebo osvědčení o průmyslové registraci (TDI)

Dostupnost plánování zásob surovin (RPBBI) pro odvětví výroby primárních lesnických produktů (IPHH)

1.1.2

Vývozci zpracovaných dřevařských výrobků mají platná povolení jako výrobci i jako vývozci dřevařských výrobků.

Vývozci mají status registrovaných vývozců produktů lesnického odvětví (ETPIK).

Nařízení ministra obchodu P64/2012

K1.2	Podnikatelské jednotky ve formě skupin řemeslníků / průmyslu domácích potřeb jsou zákonně registrovány.

1.2.1

Podnikatelské skupiny (sdružení / komanditní společnost (CV) / jiné podnikatelské skupiny) jsou zřízeny zákonně.

Zakládací listina

Zákon 6/1983

Registrace plátce daně (NPWP)

1.2.2

Obchodníci se zpracovanými dřevařskými výrobky mají platnou registraci jako vývozci a jsou zásobováni malým a středním osvědčeným zpracovatelským odvětvím, které není registrováno pro vývoz.

Registrace obchodníků jako nevyrábějících vývozců produktů lesnického odvětví (ETPIK Non Produsen)

Nařízení ministra obchodu P64/2012

Dohoda nebo smlouva o spolupráci s jednotkou zpracovatelského odvětví, která má osvědčení zákonnosti dřeva (S-LK)

P2.	Podnikatelské jednotky používají systém pro zpětné sledování dřeva, který zaručuje, že lze vysledovat původ dřeva

K2.1	Existence a používání systému, který umožňuje sledovat dřevo v dřevařských produktech

2.1.1

Podnikatelské jednotky mohou prokázat, že přijaté dřevo pochází ze zákonných zdrojů.

Doklady o prodeji a nákupu nebo smlouva o dodávce materiálů nebo důkaz o nákupu a držení dokladů o zákonnosti dřevařských výrobků / potvrzení zákonnosti dřevařských výrobků

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Nařízení ministra lesnictví P30/2012

Nařízení ministra lesnictví P62/2008

Nařízení ministra lesnictví P56/2009

Schválená zpráva o převodu dřeva nebo důkaz o převodu nebo úřední zpráva o vyšetření dřeva; potvrzení zákonnosti dřevařských výrobků

K dovezenému dřevu jsou přiloženy dokumenty dovozního oznámení a informace o původu dřeva, jakož i doklady osvědčující zákonnost dřeva a zemi těžby.

Doklady pro přepravu kulatiny

Doklady pro přepravu (SKAU/Nota) s příslušnými úředními zprávami od úředníka místního orgánu, jež se týkají použitého dřeva ze zbořených budov či konstrukcí, vykopaného dřeva a zahrabaného dřeva

Doklady pro přepravu ve formě FAKO/Nota pro dřevný odpad z průmyslu

Doklady / zprávy o změnách zásob kulatiny (LMKB) / zprávy o změnách zásob kulatiny o malém průměru (LMKBK) / zprávy o změnách zásob zpracovaných dřevařských výrobků (LMHHOK)

Podpůrné doklady, tedy plánování zásob surovin (RPBBI), dopis s rozhodnutím úředně potvrzující roční pracovní plán (SK RKT)

2.1.2

Podnikatelské jednotky používají systém pro zpětné sledování dřeva a provozují svou činnost v povolených mezích produkce.

List s přehledem o použití surovin a výstupech produkce

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Nařízení ministra průmyslu 41/2008

Nařízení ministra lesnictví P35/2008

Výstupní zprávy o produkci zpracovaných výrobků

Produkce jednotky nepřekračuje povolenou kapacitu produkce.

2.1.3

Proces produkce probíhající ve spolupráci s další stranou (dalším výrobním odvětvím / řemeslníky / průmyslem domácích potřeb) zajišťuje zpětné sledování dřeva.

Smlouva o spolupráci či smlouva o službě s jinou stranou za účelem zpracování produktů

Nařízení ministra obchodu 37/M-DAG/PER/9/2007

Zákon 6/1983

Nařízení ministra lesnictví P35/2008

Nařízení ministra lesnictví P16/2007

Nařízení ministra obchodu 39/M-DAG/PER/12/2011

Nařízení ministra průmyslu 41/M-IND/PER/6/2008

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Spolupracující strana má platná povolení vymezená v zásadě 1.

Oddělení/separace vyráběných produktů.

Dokumenty o surovinách, procesech, produkci a případně vývozu, pokud je vývoz prováděn prostřednictvím podnikatelské jednotky / jiné společnosti, s níž je uzavřena dohoda o spolupráci.

P3.	Zákonnost obchodu či změny vlastnictví zpracovaného dřeva

K3.1	Přeprava a obchod mezi ostrovy jsou v souladu s platnými právními předpisy.

3.1.1

Podnikatelská jednotka, která přepravuje zpracované dřevařské výrobky mezi ostrovy, je tvořena registrovanými obchodníky se dřevem mezi ostrovy (PKAPT).

Doklady PKAPT

Nařízení ministra průmyslu a obchodu 68/MPP/Kep/2/2003

Společné nařízení ministra lesnictví, ministra dopravy a ministra průmyslu a obchodu 22/2003

Zprávy PKAPT

3.1.2

Plavidlo použité k přepravě zpracovaného dřeva se plaví pod indonéskou vlajkou a má platná povolení k provozu.

Doklady, z nichž je patrná totožnost plavidla. Doklady o registraci, z nichž je patrná totožnost plavidla a platnost povolení

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Nařízení ministra lesnictví P30/2012

Nařízení ministra dopravy KM71/2005

Společné nařízení ministra lesnictví, ministra dopravy a ministra průmyslu a obchodu 22/2003

Totožnost plavidla souhlasí s totožností uvedenou v dokladech pro přepravu kulatiny nebo dřeva.

3.1.3

Registrovaní obchodníci se dřevem mezi ostrovy (PKAPT) mohou prokázat, že přepravované dřevo pochází ze zákonných zdrojů.

Doklady pro přepravu kulatiny nebo dřeva

Nařízení ministra lesnictví P55/2006

Nařízení ministra lesnictví P30/2012

Společné nařízení ministra lesnictví, ministra dopravy a ministra průmyslu a obchodu 22/2003

Správní značky / čárový kód dřeva (PUHH) na kulatině.

K3.2	Odeslání zpracovaného dřeva pro vývoz je v souladu s platnými právními předpisy.

3.2.1

Odeslání zpracovaného dřeva pro vývoz společně s vývozním oznámením (PEB)

PEB

Zákon 17/2006 (cla)

Nařízení ministra financí 223/PMK.011/2008

Nařízení generálního ředitelství cel P-40/BC/2008

Nařízení generálního ředitelství cel P-06/BC/2009

Nařízení ministra obchodu P64/2012

Nařízení prezidenta 43/1978

Nařízení ministra lesnictví 447/2003

Seznam balení

Faktura

B/L (nákladní list)

Doklady vývozní licence (V-Legal)

Výsledky technického ověření produktů, u nichž je technické ověření povinné (zpráva kontrolora)

Doklad o platbě vývozního cla, je-li tato platba povinná

Ostatní příslušné doklady (včetně povolení CITES) pro typy dřeva, s nimiž lze obchodovat jen omezeně

P4.	Soulad s pracovními předpisy ve zpracovatelském odvětví

K.4.1

Plnění požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci

4.1.1

Dostupnost a provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Provádění postupů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 01/1978

Nařízení ministra lesnictví P12/2009

Vybavení pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, např. lehké hasicí přístroje, osobní ochranné vybavení a únikové cesty

Záznamy o pracovních úrazech

K.4.2

Respektování práv pracovníků

4.2.1

Svoboda sdružování pracovníků

Odbory či politika společnosti, která zaměstnancům či pracovníkům umožňuje zřizovat odbory či se zapojovat do jejich činností.

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2001

4.2.2

Existence kolektivních pracovních smluv či politiky společnosti v oblasti pracovních práv

Dostupnost kolektivních pracovních smluv či dokladů o politice společnosti v oblasti pracovních práv

Zákon 13/2013

Nařízení ministra pro pracovní sílu a stěhování 16/2011

4.2.3

Společnost nezaměstnává nezletilé pracovníky

Ve společnosti nejsou nezletilí pracovníci.

Zákon 13/2003

Zákon 23/2003

Zákon 20/2009

(1) Uvedeny jsou hlavní předpisy a jejich následné změny.

PŘÍLOHA III

PODMÍNKY PROPUŠTĚNÍ INDONÉSKÝCH DŘEVAŘSKÝCH VÝROBKŮ S LICENCÍ FLEGT DO VOLNÉHO OBĚHU V UNII

1. PŘEDLOŽENÍ LICENCE

1.1.

Licence se předkládají příslušnému orgánu členského státu Unie, v němž je zásilka, na kterou se daná licence vztahuje, předložena k propuštění do volného oběhu. To lze provést elektronicky nebo jiným rychlým způsobem.

1.2.

Licence je uznána, pokud splňuje všechny požadavky stanovené v příloze IV, a žádné další ověření podle oddílů 3, 4 a 5 této přílohy se nepovažuje za nezbytné.

1.3.

Licenci lze předložit dříve, než na místo určení dorazí zásilka, na kterou se licence vztahuje.

2. UZNÁNÍ LICENCE

2.1.

Jakákoli licence, která nesplňuje požadavky a specifikace stanovené v příloze IV, je neplatná.

2.2.

Výmazy nebo změny v licenci se neuznají, pokud nejsou potvrzeny licenčním orgánem.

2.3.

Licence se považuje za neplatnou, je-li podána u příslušného orgánu po uplynutí doby platnosti v ní uvedené. Prodloužení platnosti licence se neuzná, pokud není potvrzeno licenčním orgánem.

2.4.

Duplikáty licence nebo náhradní licence se neuznají, pokud nejsou vystaveny a potvrzeny licenčním orgánem.

2.5.

Jsou-li v souladu s touto přílohou požadovány další informace o licenci nebo zásilce, licence se uzná teprve po obdržení požadovaných informací.

2.6.

Pokud se objem nebo hmotnost dřevařských výrobků obsažených v zásilce předložené k propuštění do volného oběhu neodchyluje od objemu nebo hmotnosti uvedené v příslušné licenci o více než 10 %, má se za to, že zásilka odpovídá informacím uvedeným v licenci, co se týče objemu nebo hmotnosti.

2.7.

Jakmile byla licence uznána, příslušný orgán o tom v souladu s platnými právními předpisy a postupy vyrozumí celní orgány.

3. OVĚŘENÍ PLATNOSTI A PRAVOSTI LICENCE

3.1.

V případě pochybností o platnosti nebo pravosti licence, jejího duplikátu nebo náhradní licence si mohou příslušné orgány vyžádat od oddělení pro informace o licencích doplňkové informace.

3.2.

Oddělení pro informace o licencích může požádat příslušný orgán o zaslání kopie dotčené licence.

3.3.

Pokud je to nutné, licenční orgán licenci odejme a vydá opravenou kopii, jejíž pravost potvrdí otiskem razítka „Duplicate“ („Duplikát“), a předá ji příslušnému orgánu.

3.4.

Pokud oddělení pro informace o licencích neodpoví příslušnému orgánu do 21 kalendářních dnů od obdržení žádosti o doplňkové informace, jak je uvedeno v oddíle 3.1, příslušný orgán licenci neuzná a postupuje podle platných právních předpisů a postupů.

3.5.

Je-li platnost licence potvrzena, oddělení pro informace o licencích o tom neprodleně vyrozumí příslušný orgán, nejlépe elektronicky. Vrácené kopie musí být opatřeny potvrzujícím otiskem razítka „Validated on“ („Ověřeno dne“).

3.6.

Pokud se po předložení doplňkových informací a po dalším šetření zjistí, že licence není platná nebo pravá, příslušný orgán ji neuzná a postupuje podle platných právních předpisů a postupů.

4. OVĚŘENÍ SOULADU LICENCE SE ZÁSILKOU

4.1.

Pokud se má za to, že je třeba provést další ověření zásilky, než příslušné orgány rozhodnou, zda lze licenci uznat, mohou být provedeny kontroly ke zjištění, zda dotčená zásilka odpovídá informacím uvedeným v licenci nebo záznamům týkajícím se příslušné licence, které uchovává licenční orgán.

4.2.

Existují-li pochybnosti o tom, že je zásilka v souladu s licencí, může si dotčený příslušný orgán od oddělení pro informace o licencích vyžádat další objasnění.

4.3.

Oddělení pro informace o licencích může požádat příslušný orgán o zaslání kopie dotčené licence nebo náhradní licence.

4.4.

Pokud je to nutné, licenční orgán licenci odejme a vydá opravenou kopii, jejíž pravost potvrdí otiskem razítka „Duplicate“ („Duplikát“), a předá ji příslušnému orgánu.

4.5.

Pokud oddělení pro informace o licencích neodpoví příslušnému orgánu do 21 kalendářních dnů od obdržení žádosti o další objasnění, jak je uvedeno v oddíle 4.2, příslušný orgán licenci neuzná a postupuje podle platných právních předpisů a postupů.

4.6.

Pokud se po předložení doplňkových informací a po dalším šetření zjistí, že dotčená zásilka není v souladu s licencí nebo záznamy týkajícími se příslušné licence, které uchovává licenční orgán, příslušný orgán licenci neuzná a postupuje podle platných právních předpisů a postupů.

5. JINÉ ZÁLEŽITOSTI

5.1.

Náklady vzniklé při ověřování hradí dovozce, nestanoví-li platné právní předpisy a postupy dotčeného členského státu Unie jinak.

5.2.

V případě přetrvávajících neshod nebo obtíží při ověřování licencí může být záležitost předána Smíšenému výboru pro provádění dohody.

6. CELNÍ PROHLÁŠENÍ EU

6.1.

V kolonce 44 jednotného správního dokladu, který slouží k celnímu prohlášení, se uvede číslo licence vztahující se na dřevařské výrobky, pro něž se prohlášení vystavuje za účelem propuštění do volného oběhu.

6.2.

Pokud je celní prohlášení podáno prostřednictvím počítačového zpracování dat, uvede se odkaz v příslušné kolonce.

7. PROPUŠTĚNÍ DO VOLNÉHO OBĚHU

7.1.

Zásilky dřevařských výrobků se propustí do volného oběhu teprve poté, co byl řádně dokončen postup popsaný v oddíle 2.7.

PŘÍLOHA IV

POŽADAVKY A TECHNICKÉ SPECIFIKACE TÝKAJÍCÍ SE LICENCÍ FLEGT

1. OBECNÉ POŽADAVKY NA LICENCE FLEGT

1.1.

Licence FLEGT se vydává v tištěné nebo elektronické podobě.

1.2.

Tištěné i elektronické licence musí obsahovat informace uvedené v dodatku 1, které jsou v souladu s pokyny a vysvětlivkami uvedenými v dodatku 2.

1.3.

Licence FLEGT je opatřena číslem tak, aby strany mohly rozlišit mezi licencí FLEGT vztahující se na zásilky určené pro trhy Unie a právně ověřeným dokladem (dokladem V-Legal) pro zásilky určené pro trhy mimo Unii.

1.4.

Licence FLEGT nabývají platnosti k datu vydání.

1.5.

Doba platnosti licence FLEGT nepřesáhne dobu čtyř měsíců. Datum uplynutí doby platnosti se uvede v licenci.

1.6.

Po uplynutí doby platnosti se licence FLEGT považuje za neplatnou. V případě vyšší moci či jiné odůvodněné příčiny mimo kontrolu držitele licence může licenční orgán prodloužit dobu platnosti licence o další dva měsíce. Při udělení takového prodloužení vloží licenční orgán do licence nové datum konce platnosti licence a potvrdí ho.

1.7.

Licence FLEGT se považuje za neplatnou a vrátí se licenčnímu orgánu, jsou-li dřevařské výrobky, na které se licence vztahuje, ztraceny nebo zničeny předtím, než zásilka dorazí do Unie.

2. TECHNICKÉ SPECIFIKACE TÝKAJÍCÍ SE LICENCÍ FLEGT V TIŠTĚNÉ PODOBĚ

2.1.

Tištěné licence musí odpovídat formátu stanovenému v dodatku 1.

2.2.

Papír musí být standardního formátu A4. Papír musí mít vodoznaky znázorňující logo, které bude na papíru vyraženo spolu s otiskem razítka.

2.3.

Licence FLEGT se vyplní na psacím stroji nebo za použití počítače. V případě potřeby mohou být vyplněny ručně.

2.4.

Otisky razítek licenčního orgánu se vyhotoví pomocí razítka. Otisk razítka licenčního orgánu však může být nahrazen reliéfním tiskem nebo perforací.

2.5.

K vyznačení povoleného množství použije licenční orgán z hlediska padělání osvědčenou metodu, aby se znemožnilo vpisování číslic nebo poznámek.

2.6.

Formulář nesmí obsahovat žádné výmazy ani změny, pokud nejsou potvrzeny razítkem a podpisem licenčního orgánu.

2.7.

Licence FLEGT se tisknou a vyplňují v angličtině.

3. KOPIE LICENCÍ FLEGT

3.1.

Licence FLEGT se vystaví v sedmi vyhotoveních, a to následovně:

i)	„Original“ („Originál“) pro příslušný orgán na bílém papíře;

ii)	„Copy for Customs at destination“ („Kopie pro celní orgány v místě určení“) na žlutém papíře;

iii)	„Copy for the Importer“ („Kopie pro dovozce“) na bílém papíře;

iv)	„Copy for the Licensing Authority“ („Kopie pro licenční orgán“) na bílém papíře;

v)	„Copy for the Licensee“ („Kopie pro držitele licence“) na bílém papíře;

vi)	„Copy for the Licence Information Unit“ („Kopie pro oddělení pro informace o licencích“) na bílém papíře;

vii)	„Copy for Indonesian Customs“ („Kopie pro indonéské celní orgány“) na bílém papíře.

3.2.

Vyhotovení označená jako „Original“, „Copy for Customs at destination“ a „Copy for the Importer“ se předají držiteli licence a ten je zašle dovozci. Dovozce předloží originál příslušnému orgánu a náležitou kopii celnímu úřadu členského státu Unie, v němž je zásilka, na kterou se daná licence vztahuje, předložena k propuštění do volného oběhu. Třetí vyhotovení, označené jako „Copy for the Importer“, si ponechá dovozce pro účely záznamů o dovozu.

3.3.

Čtvrté vyhotovení, označené jako „Copy for the Licensing Authority“, si ponechá licenční orgán pro své záznamy a pro případné budoucí ověření vydaných licencí.

3.4.

Páté vyhotovení, označené jako „Copy for the Licensee“, se předá držiteli licence pro účely záznamů držitele licence.

3.5.

Šesté vyhotovení, označené jako „Copy for the Licence Information Unit“, se předá oddělení pro informace o licencích pro účely jeho záznamů.

3.6.

Sedmé vyhotovení, označené jako „Copy for Indonesian Customs“, se předá celnímu orgánu Indonésie pro vývozní účely.

4. ZTRÁTA, ODCIZENÍ NEBO ZNIČENÍ LICENCE FLEGT

4.1.

V případě ztráty, odcizení nebo zničení vyhotovení označeného jako „Original“ nebo vyhotovení označeného jako „Copy for Customs at destination“ nebo obou může držitel licence nebo jeho zplnomocněný zástupce požádat licenční orgán o náhradní vyhotovení. Společně se žádostí poskytne držitel licence nebo jeho zplnomocněný zástupce vysvětlení ztráty originálu nebo kopie.

4.2.

Je-li licenční orgán s vysvětlením spokojen, vydá náhradní licenci do pěti pracovních dnů poté, co obdržel žádost od držitele licence.

4.3.

Náhradní vyhotovení obsahuje stejné informace a položky jako licence, kterou nahrazuje, včetně čísla licence, a je opatřeno označením „Replacement Licence“ („Náhradní licence“).

4.4.

Je-li ztracená nebo odcizená licence opět nalezena, nesmí se použít a musí být vrácena licenčnímu orgánu.

5. TECHNICKÉ SPECIFIKACE TÝKAJÍCÍ SE LICENCÍ FLEGT V ELEKTRONICKÉ PODOBĚ

5.1.

Licence FLEGT lze vydávat a zpracovávat za použití elektronických systémů.

5.2.

V členských státech Evropské unie, které nejsou k takovému elektronickému systému připojeny, se licence předkládá v tištěné podobě.

Dodatky

Formát licence

Pokyny a vysvětlivky

Dodatek 1

FORMÁT LICENCE

Text obrazu

Dodatek 2

POKYNY A VYSVĚTLIVKY

Obecně:

—	Vyplňte hůlkovým písmem.

—	Kódy ISO, pokud jsou uváděny, se vztahují k mezinárodnímu standardnímu kódu jakékoli země složenému ze dvou písmen.

—	Kolonka 2 je vyhrazena pro indonéské orgány.

—	Položky A a B se použijí pouze pro udělení licence FLEGT do Evropské unie.

Položka A	(Místo určení)	Napiště „European Union“, pokud se licence vztahuje na zásilku určenou pro Evropskou unii.
Položka B	(Licence FLEGT)	Napište „FLEGT“, pokud se licence vztahuje na zásilku určenou pro Evropskou unii.

Kolonka 1	Issuing authority (Vydávající orgán)	Uveďte název, adresu a registrační číslo licenčního orgánu.
Kolonka 2	Importer (Informace pro Indonésii)	Uveďte jméno a adresu dovozce, celkovou hodnotu (v USD) zásilky, jakož i název a dvoupísmenný kód ISO země určení a případně země tranzitu.
Kolonka 3	V-Legal/FLEGT licence number (Číslo dokladu V-Legal / licence FLEGT)	Uveďte číslo vydání.
Kolonka 4	Date of Expiry (Datum pozbytí platnosti)	Doba platnosti licence.
Kolonka 5	Country of export (Země vývozu)	Označuje partnerskou zemi, ze které byly dřevařské výrobky vyvezeny do Evropské unie.
Kolonka 6	ISO Code (Kód ISO)	Uveďte dvoupísmenný kód ISO partnerské země uvedené v kolonce 5.
Kolonka 7	Means of transport (Způsob přepravy)	Uveďte způsob přepravy při vývozu.
Kolonka 8	Licensee (Držitel licence)	Uveďte jméno a adresu vývozce včetně čísla registrovaného vývozce ETPIK a čísla plátce daně.
Kolonka 9	Commercial description of the timber product (Obchodní popis dřevařskéo výrobku)	Uveďte obchodní popis dřevařského výrobku (dřevařských výrobků). Popis by měl být dostatečně podrobný, aby bylo možné klasifikovat výrobky podle HS.
Kolonka 10	HS-Heading (Kód HS)	V dokumentech „Original“, „Copy for Customs at Destination“ a „Copy for Importer“ uveďte čtyřmístný nebo šestimístný kód zboží stanovený podle harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží. V kopiích pro použití v Indonésii (vyhotovení iv) až vii) uvedená v oddíle 3.1 přílohy IV) uveďte desetimístný kód zboží v souladu s indonéským celním sazebníkem.
Kolonka 11	Common and ScientificNames (Obecné a vědecké názvy)	Uveďte obecný a vědecký název druhu dřeva použitého ve výrobku. Pokud směsný výrobek obsahuje více než jeden druh dřeva, použijte zvláštní řádek. Je možné vynechat u směsného výrobku nebo složky, jež obsahuje více druhů, které již ztratily svou identitu (např. dřevotřísková deska).
Kolonka 12	Countries of harvest (Země těžby)	Uveďte země, ve kterých bylo dřevo uvedené v kolonce 10 vytěženo. Pokud se jedná o směsný výrobek, uveďte informace pro všechny zdroje použitého dřeva. Je možné vynechat u směsného výrobku nebo složky, jež obsahuje více druhů, které již ztratily svou identitu (např. dřevotřísková deska).
Kolonka 13	ISO Codes (Kódy ISO)	Uveďte kód ISO pro země uvedené v kolonce 12. Je možné vynechat u směsného výrobku nebo složky, jež obsahuje více druhů, které již ztratily svou identitu (např. dřevotřísková deska).
Kolonka 14	Volume (Objem) (m3)	Uveďte celkový objem v m3. Je možné vynechat, pokud je uvedena informace v kolonce 15.
Kolonka 15	Net Weight (Čistá hmotnost) (kg)	Uveďte celkovou hmotnost zásilky v době měření v kilogramech. Ta je definována jako čistá hmotnost dřevařských výrobků bez spotřebitelského obalu nebo jakéhokoli balení s výjimkou podkladů, distančních vložek, prokladů atd.
Kolonka 16	Number of units (Počet jednotek)	Uveďte počet jednotek, pokud se počet vyrobených výrobků nejlépe počítá tímto způsobem. Je možné vynechat.
Kolonka 17	Distinguishing marks (Rozlišovací znaky)	Uveďte čárový kód a jakékoli případné rozlišovací znaky, např. číslo šarže nebo číslo nákladního listu. Je možné vynechat.
Kolonka 18	Sinature and stamp of issuing authority (Podpis a razítko vydávajícího orgánu)	Tuto kolonku podepíše oprávněný úředník a opatří ji úředním razítkem licenčního orgánu. Rovněž se uvede jméno podepisující osoby, místo a datum.

PŘÍLOHA V

INDONÉSKÝ SYSTÉM ZAJIŠTĚNÍ ZÁKONNOSTI DŘEVA

1. ÚVOD

Cíl: Poskytnout záruku, že těžba, přeprava, zpracování a prodej kulatiny a zpracovaných dřevařských výrobků probíhají v souladu se všemi příslušnými indonéskými právními předpisy.

Indonésie je známá svou průkopnickou úlohou v boji proti nezákonnému kácení a obchodu s nezákonně vytěženým dřevem a dřevařskými výrobky. V září 2001 uspořádala na Bali konferenci východoasijských ministrů zaměřenou na prosazování práva a správu v oblasti lesnictví (FLEG), jejímž výsledkem bylo Prohlášení o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví (prohlášení z Bali). Od té doby Indonésie nepřetržitě zaujímá čelní postavení v mezinárodní spolupráci při boji proti nezákonné těžbě a s ní souvisejícímu obchodu.

Jako součást mezinárodního úsilí o vyřešení těchto otázek se stále více spotřebitelských zemí zavazuje, že přijmou opatření, aby zabránily obchodu se dřevem z nezákonných zdrojů na svých trzích, zatímco země, které dřevo produkují, se zavázaly, že vytvoří mechanismus pro zajištění zákonnosti svých dřevařských výrobků. Je důležité zřídit důvěryhodný systém, který by zaručoval zákonnost těžby, přepravy, zpracování a obchodu se dřevem a zpracovanými dřevařskými výrobky.

Indonéský systém zajištění zákonnosti dřeva (TLAS) poskytuje záruku, že dřevo a dřevařské výrobky vyprodukované a zpracované v Indonésii pocházejí ze zákonných zdrojů a v plném rozsahu splňují příslušné indonéské právní předpisy, což je ověřeno nezávislým auditem a sledováno občanskou společností.

1.1. Indonéské právní předpisy jako základ systému TLAS

Indonéský předpis s názvem „Normy a pokyny pro posuzování výsledků udržitelného obhospodařování lesů a ověřování zákonnosti dřeva ve státních a soukromých lesích“ (nařízení ministra lesnictví P.38/Menhut-II/2009) zřizuje systém TLAS a také režim udržitelnosti (SFM), aby se zlepšila správa lesů, potlačila nezákonná těžba a s ní související obchod se dřevem a zaručila důvěryhodnost a zlepšila pověst indonéských dřevařských výrobků.

Systém TLAS je tvořen těmito prvky:

1.	normami zákonnosti;

2.	kontrolou dodavatelského řetězce;

3.	postupy ověřování;

4.	režimem udělování licencí;

5.	pozorováním.

Systém TLAS je základní systém používaný k zajištění zákonnosti dřeva a dřevařských výrobků vyprodukovaných v Indonésii pro vývoz do Unie a na jiné trhy.

1.2. Vývoj systému TLAS: proces, do něhož se zapojila řada zúčastněných stran

Široká škála indonéských zúčastněných stran z odvětví lesnictví se od roku 2003 aktivně podílí na vývoji, uplatňování a hodnocení systému TLAS, a tak zajišťuje lepší přehled o procesu, jeho transparentnost a důvěryhodnost. V roce 2009 bylo výsledkem tohoto procesu vydání nařízení ministra lesnictví P.38/Menhut-II/2009, po němž následovaly technické pokyny generálního ředitelství pro využití lesů č. 6/VI-SET/2009 a č. 02/VI-BPPHH/2010.

2. ROZSAH SYSTÉMU TLAS

Indonéské lesní zdroje lze přibližně rozdělit podle dvou typů vlastnictví: státní lesy a soukromé lesy či pozemky. Státní lesy jsou tvořeny hospodářskými lesy pro dlouhodobě udržitelnou produkci dřeva na základě různých typů povolení a lesními oblastmi, jejichž využití lze změnit i na jiné než lesnické, například pro účely osídlení či výsadby. Uplatnění systému TLAS na státní lesy a soukromé lesy či pozemky je popsáno v příloze II.

Systém TLAS se vztahuje na dřevo a dřevařské výrobky získané na základě všech typů povolení, jakož i na činnosti všech obchodníků se dřevem, navazujících zpracovatelů a vývozců.

Systém TLAS vyžaduje, aby dovážené dřevo a dřevařské výrobky byly odbaveny celními orgány a aby byly v souladu s indonéskými právními předpisy upravujícími dovoz. K dováženému dřevu a dřevařským výrobkům musí být přiloženy doklady, které poskytují záruku zákonnosti dřeva v zemi těžby. Dovážené dřevo a dřevařské výrobky budou muset vstoupit do kontrolovaného dodavatelského řetězce, který je v souladu s indonéskými pravidly a předpisy. Indonésie poskytne pokyny, jak výše uvedené kroky provést.

Určité dřevařské výrobky mohou obsahovat recyklované materiály. Indonésie poskytuje pokyny, jak bude v rámci systému TLAS vyřešeno použití recyklovaných materiálů.

Do systému TLAS není zahrnuto zadržené dřevo, a proto se na takové dřevo nemůže vztahovat licence FLEGT.

Systém TLAS se vztahuje na dřevařské výrobky určené pro domácí a mezinárodní trhy. Všichni indonéští producenti, zpracovatelé a obchodníci (hospodářské subjekty) budou ověřeni z hlediska zákonnosti, včetně těch, kteří dodávají dřevo na domácí trh.

2.1. Normy zákonnosti systému TLAS

Systém TLAS má pět norem zákonnosti dřeva. Tyto normy a pokyny k jejich ověření jsou vymezeny v příloze II.

Součástí systému TLAS jsou rovněž „Normy a pokyny pro posuzování výsledků udržitelného obhospodařování lesů (SFM)“. Při posuzování udržitelného obhospodařování lesů pomocí normy SFM se rovněž ověřuje, zda subjekt podrobený auditu splňuje příslušná kritéria zákonnosti. Organizace osvědčené podle SFM, které působí v pásmech hospodářského lesa na státních pozemcích (ve stálém lesním revíru), dodržují jak příslušné normy zákonnosti, tak normy SFM.

3. KONTROLA DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE SE DŘEVEM

Držitel povolení (v případě koncesí) nebo majitel pozemku (v případě soukromého pozemku) nebo společnost (v případě obchodníků, zpracovatelů a vývozců) prokážou, že každý uzel jejich dodavatelského řetězce je kontrolován a zdokumentován, jak je stanoveno v nařízeních ministra lesnictví P.55/Menhut-II/2006 a P.30/Menhut-II/2012 (dále jen „nařízení“). Tato nařízení vyžadují od oblastních a krajských lesnických úředníků, aby prováděli ověření v terénu a validovali doklady, které jsou předkládány držiteli povolení, majiteli pozemků či zpracovateli v každém uzlu dodavatelského řetězce.

Provozní kontroly v každém bodě dodavatelského řetězce jsou shrnuty v diagramu 1; pokyny pro dovoz se vyvíjejí.

K veškerým zásilkám v dodavatelském řetězci musí být přiloženy příslušné přepravní doklady. Společnosti musí používat vhodné systémy k oddělení dřeva a dřevařských výrobků z ověřených zdrojů od dřeva a dřevařských výrobků z jiných zdrojů a vést záznamy, v nichž jsou tyto dva zdroje rozlišovány. Od společností v každém bodě dodavatelského řetězce se vyžaduje, aby zaznamenávaly, zda jsou dotčená kulatina, výrobky či zásilky dřeva ověřeny v rámci systému TLAS.

Od hospodářských subjektů v dodavatelském řetězci se vyžaduje, aby vedly záznamy o přijatém, skladovaném, zpracovaném a dodaném dřevu a dřevařských výrobcích, aby bylo možné následně porovnat množstevní údaje mezi jednotlivými uzly v dodavatelském řetězci i v rámci těchto uzlů. Tyto údaje se zpřístupní oblastním a krajským lesnickým úředníkům, aby mohli provádět porovnávací zkoušky. Hlavní činnosti a postupy včetně porovnání pro každou etapu dodavatelského řetězce jsou dále vysvětleny v dodatku k této příloze.

Taxace

Roční pracovní plán

Místo těžby

Soupis kulatiny

Zpráva o těžbě kulatiny

Odvoz kulatiny

Platba poplatků

Soupis kulatiny

Přepravní doklady

Zpráva o zůstatku kulatiny

Plocha pro skladování kulatiny

Přepravní doklad

Zpráva o zůstatku kulatiny

Plocha pro mezisklad kulatiny

Státní lesy

Soukromé lesy

Místo těžby

Oprávnění k užívání pozemku

Odvoz kulatiny

Soupis kulatiny

Přepravní doklady

Zpráva o zůstatku kulatiny

List s přehledem

Zpráva o zůstatku zpracovaných výrobků

Přepravní doklady

Primární zpracování

Osvědčení registrovaného vývozce pro obchod s lesnickými produkty

Zpráva o zůstatku surovin

List s přehledem

Zpráva o zůstatku zpracovaných výrobků

Přepravní doklady

Sekundární zpracování

Osvědčení registrovaného vývozce pro obchod s lesnickými produkty

Vývozní prohlášení

Celní odbavení

Místo vývozu

Diagram 1: Kontrola dodavatelského řetězce, z níž jsou patrné požadované klíčové dokumenty v každém bodě dodavatelského řetězce.

4. INSTITUCIONÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ PRO OVĚŘOVÁNÍ ZÁKONNOSTI A UDĚLOVÁNÍ VÝVOZNÍCH LICENCÍ

4.1. Úvod

Indonéský systém TLAS je založen na přístupu udělování licencí hospodářským subjektům, který má mnoho společného se systémy certifikace produktů či lesního hospodářství. Indonéské ministerstvo lesnictví jmenuje určitý počet subjektů posuzování shody (LP a LV), které oprávní k provádění auditu zákonnosti činností producentů dřeva, obchodníků se dřevem, zpracovatelů a vývozců dřeva („hospodářské subjekty“).

Subjekty posuzování shody (CAB) jsou akreditovány indonéským Národním akreditačním orgánem (KAN). Subjekty CAB jsou najímány hospodářskými subjekty, které si chtějí nechat své činnosti certifikovat jako zákonné a musí provozovat svou činnost v souladu s příslušnými pokyny ISO. Zprávy o výsledcích auditů předkládají subjektu, u něhož byl audit proveden, a ministerstvu lesnictví.

Subjekty CAB zaručují, že subjekty, u nichž je audit prováděn, vyhovují indonéské definici zákonnosti obsažené v příloze II, včetně kontrol, které mají zabránit tomu, aby se materiál z neznámých zdrojů dostal do jejich dodavatelských řetězců. Je-li zjištěno, že subjekt podrobený auditu splňuje kritéria, vydá se osvědčení zákonnosti s platností na 3 (tři) roky.

Subjekty LV rovněž slouží jako orgány udělující vývozní licence a kontrolují ověřené systémy kontroly dodavatelských řetězců vývozců. Splňují-li vývozci kritéria, subjekty LV vydají vývozní licence ve formě dokladů V-Legal. Vývoz bez vývozního povolení je tudíž zakázán.

Indonésie přijala předpis, který umožňuje skupinám občanské společnosti vznášet námitky vůči ověření zákonnosti hospodářského subjektu subjektem CAB nebo v případě nezákonných činností zjištěných během operací. V případě stížností ohledně činností subjektu posuzování shody mohou skupiny občanské společnosti podávat stížnosti u subjektu KAN.

Vztahy mezi různými subjekty zapojenými do provádění systému TLAS jsou znázorněny v diagramu 2:

Vláda (ministerstvo lesnictví) jako regulační subjekt

Akreditační orgán (KAN)

stížnosti

Nezávislý pozorovatel (CSO)

Akreditační osvědčení

akreditace

Subjekty posuzování shody / Licenční orgány Otoritas Penerbit Lisensi

stížnosti

Osvědčení zákonnosti dřeva nebo osvědčení SFM

audit

odvolání

Dokument V-Legal nebo licence FLEGT

Subjekt podrobený auditu

4.2. Subjekty posuzování shody

Subjekty posuzování shody hrají v indonéském systému klíčovou úlohu. Jsou najímány, aby ověřovaly zákonnost produkce, zpracování a obchodních činností jednotlivých společností v dodavatelském řetězci včetně integrity dodavatelského řetězce. Subjekty LV také vydávají doklady V-Legal pro individuální zásilky vyváženého dřeva.

Existují dva typy subjektů CAB: i) posuzovací subjekty (Lembaga Penilai/LP), které provádějí audity výsledků hospodářsko-úpravnických jednotek (FMU) podle normy udržitelnosti, a ii) ověřovací subjekty (Lembaga Verifikasi/LV), které provádějí audity FMU a průmyslových odvětví založených na lesnictví podle norem zákonnosti.

Aby se zaručila co nejvyšší kvalita auditů, které ověřují normy zákonnosti vymezené v příloze II, vžaduje se od subjektů LP a LV, aby vyvinuly nezbytné řídicí systémy, které se zaměřují na požadavky na kvalifikovanost, důslednost, nestrannost, transparentnost a procesy posuzování vymezené v normě ISO/IEC 17021 (norma SFM pro LP) nebo v pokynu ISO/IEC 65 (normy zákonnosti pro LV). Tyto požadavky jsou upřesněny v pokynech k systému TLAS.

Subjekty LV mohou rovněž fungovat jako licenční orgány. V takovém případě subjekty LV vydávají vývozní licence pro dřevařské výrobky určené pro mezinárodní trhy. Pro trhy mimo Unii budou licenční orgány vydávat doklady V-Legal, a pokud jde o trh Unie, budou vydávány licence FLEGT v souladu s požadavky vymezenými v příloze IV. Indonésie vyvíjí podrobné postupy pro doklad V-Legal nebo udělování licencí FLEGT vývozním zásilkám.

Subjekty LV jsou najímány subjekty podrobenými auditu, aby prováděly audity zákonnosti, a budou vydávat osvědčení zákonnosti TLAS a doklad V-Legal nebo licence FLEGT pro vývozy na mezinárodní trhy. Subjekty LP budou provádět audit koncesí na produkci dřeva podle normy SFM. Subjekty LP nevydávají vývozní licence.

4.3. Akreditační orgán

Indonéský Národní akreditační orgán (Komite Akreditasi Nasional – KAN) odpovídá za akreditaci subjektů CAB. V případě problému se subjektem LP nebo LV lze subjektu KAN předkládat stížnosti.

Dne 14. července 2009 podepsal KAN memorandum o porozumění s ministerstvem lesnictví s cílem zajistit akreditační služby pro systém TLAS. KAN je nezávislý akreditační orgán zřízený nařízením vlády (Peraturan Pemerintah/PP) 102/2000 o národní normalizaci a nařízením prezidenta (Keputusan Presiden/Keppres) 78/2001 o národním akreditačním výboru.

KAN provozuje svou činnost podle pokynu ISO/IEC 17011 (všeobecné požadavky na akreditační orgány, které akreditují subjekty posuzování shody). Vyvinul interní podklady pro systém TLAS k akreditaci subjektů LP (DPLS 13) a LV (DPLS 14). Kromě toho bude KAN vyvíjet požadavky a pokyny pro akreditaci subjektů LV pro vývozní licence.

KAN je mezinárodně uznán Tichomořskou akreditační spoluprací (Pacific Accreditation Cooperation, PAC) a Mezinárodním akreditačním fórem (International Accreditation Forum, IAF) k akreditaci certifikačních subjektů pro systémy řízení jakosti, systémy environmentálního řízení a certifikaci produktů. KAN je rovněž uznán Asijsko-tichomořskou spoluprací při akreditaci laboratoří (Asia Pacific Laboratory Accreditation Cooperation, APLAC) a Mezinárodní spoluprací při akreditaci laboratoří (International Laboratory Accreditation Cooperation, ILAC).

4.4. Subjekty podrobené auditu

Subjekty podrobené auditu jsou hospodářské subjekty, které podléhají ověření zákonnosti. Zahrnují hospodářsko-úpravnické jednotky (koncesionáři nebo držitelé povolení k využívání dřeva, držitelé lesnických povolení v daném společenství, vlastníci soukromých lesů či pozemků) a průmyslová odvětví založená na lesnictví. Hospodářsko-úpravnické jednotky a průmyslová odvětví založená na lesnictví musí splňovat platnou normu TLAS. Pro vývozní účely musí průmyslová odvětví založená na lesnictví splňovat požadavky pro udělení vývozní licence. Systém umožňuje subjektům podrobeným auditu, aby u subjektů LP nebo LV podaly odvolání proti způsobu provedení či výsledkům auditu.

4.5. Nezávislý pozorovatel

Občanská společnost hraje klíčovou úlohu při nezávislém pozorování systému TLAS. Zjištění nezávislého pozorovatele lze rovněž použít v rámci pravidelného hodnocení, které je požadováno na základě této dohody.

Dojde-li při posuzování k nesrovnalosti, může občanská společnost podávat stížnosti přímo dotčenému subjektu LP nebo LV. Pokud subjekty na stížnost odpovídajícím způsobem nereagují, mohou subjekty občanské společnosti podat zprávu KAN. V případě nesrovnalostí týkajících se akreditace se stížnosti předkládají přímo KAN. Kdykoli občanská společnost odhalí pochybení hospodářských subjektů, může podat stížnost u příslušného subjektu LP nebo LV.

4.6. Vláda

Ministerstvo lesnictví reguluje systém TLAS a opravňuje akreditované subjekty LP k provádění posouzení SFM a subjekty LV k provádění ověření zákonnosti a k vydávání dokladů V-Legal.

Kromě toho ministerstvo lesnictví rovněž reguluje oddělení pro informace o licencích (LIU) jakožto jednotku odpovědnou za výměnu informací, která přijímá a ukládá příslušné údaje a informace o vydávání dokladů V-Legal a odpovídá na dotazy od příslušných orgánů nebo zúčastněných stran.

5. OVĚŘENÍ ZÁKONNOSTI

5.1. Úvod

Indonéské dřevo je považováno za zákonné, pokud jsou jeho původ a proces produkce, jakož i následné zpracování, přeprava a obchodní činnosti ověřeny a je vyvozen závěr, že splňují všechny platné indonéské právní předpisy vymezené v příloze II. Subjekt LV provádí posouzení shody, aby ověřil soulad s kritérii.

5.2. Proces ověření zákonnosti

V souladu s pokynem ISO/IEC 65 a pokyny k systému TLAS sestává proces ověření zákonnosti z těchto bodů:

Žádost a uzavření smlouvy: držitel povolení předloží subjektu LV žádost, v níž definuje rozsah ověření, profil držitele povolení a další nezbytné informace. Před zahájením ověřování je požadována smlouva mezi držitelem povolení a subjektem LV, která stanoví podmínky pro ověření.

Plán ověřování: po podpisu smlouvy o ověření připraví subjekt LV plán ověřování, který zahrnuje jmenování auditního týmu, program ověření a harmonogram činností. Plán se sdělí subjektu podrobenému auditu a jsou dojednána data ověřovacích činností. Tyto informace se předem zpřístupní nezávislým pozorovacím subjektům prostřednictvím internetových stránek subjektu LV a ministerstva lesnictví či sdělovacích prostředků.

Ověřovací činnosti: ověřovací audit sestává ze tří fází: i) úvodního auditního setkání, ii) ověření dokumentů a pozorování v terénu a iii) závěrečného auditního setkání.

—	Úvodní auditní setkání: se subjektem podrobeným auditu jsou projednány cíle, rozsah, harmonogram a metodika auditu, aby subjekt podrobený auditu mohl vznést otázky k metodám a provádění ověřovacích činností.

—

Ověření dokumentů a pozorování v terénu: aby bylo možné shromáždit důkazy o tom, že subjekt podrobený auditu splňuje požadavky indonéského systému TLAS, provede subjekt LV kontrolu systémů a postupů, příslušných dokumentů a záznamů subjektu podrobeného auditu. Subjekt LV provádí terénní kontroly, aby ověřil soulad, a to včetně křížových kontrol zjištění ve zprávách o úředních inspekcích. Subjekt LV rovněž zkontroluje systém subjektu pro zpětné sledování dřeva, aby bylo pomocí odpovídajících důkazů zaručeno, že veškeré dřevo splňuje požadavky na zákonnost.

—	Závěrečné auditní setkání: subjektu podrobenému auditu jsou předloženy výsledky ověření, zejména jakékoli případy nesouladu, které mohou být zjištěny. Subjekt podrobený auditu může vznést k výsledkům ověření dotazy a poskytnout objasnění k důkazům předloženým subjektem LV.

Podávání zpráv a rozhodování: auditní tým vypracuje zprávu o ověření, která dodrží strukturu poskytnutou ministerstvem lesnictví. Zpráva se poskytne subjektu podrobenému auditu do čtrnácti kalendářních dnů po závěrečném auditním setkání. Kopie zprávy s popisem všech zjištěných případů nesouladu se předloží ministerstvu lesnictví.

Zpráva se používá především k rozhodnutí o výsledku ověřovacího auditu provedeného subjektem LV. Subjekt LV na základě zprávy o ověření vypracované auditním týmem rozhodne, zda vydá osvědčení zákonnosti.

V případech nesouladu subjekt LV osvědčení zákonnosti nevydá, a tím zabrání tomu, aby se dřevo dostalo do dodavatelského řetězce ověřeného zákonného dřeva. Jakmile je nesoulad odstraněn, hospodářský subjekt může znovu požádat o ověření zákonnosti.

Porušení předpisů, která subjekt LV během ověření zjistí a oznámí ministerstvu lesnictví, jsou řešena odpovědnými orgány ve správním nebo soudním řízení. Pokud je hospodářský subjekt podezřelý z porušení předpisů, mohou celostátní, oblastní a krajské orgány rozhodnout, že zastaví jeho činnosti.

Vydání osvědčení zákonnosti a opětovné vydání osvědčení: subjekt LV vydá osvědčení zákonnosti, pokud je subjekt podrobený auditu podle zjištění v souladu se všemi ukazateli normy zákonnosti včetně pravidel kontroly dodavatelského řetězce se dřevem.

Subjekt LV může kdykoli podat ministerstvu lesnictví zprávu o vydaných, změněných, pozastavených a odebraných osvědčeních a každé tři měsíce vydává zprávu. Ministerstvo lesnictví tyto zprávy zveřejňuje na svých internetových stránkách.

Osvědčení zákonnosti je platné po dobu tří let, poté je hospodářský subjekt podroben auditu za účelem opětovného vydání osvědčení. Opětovné vydání osvědčení se provede před datem konce platnosti osvědčení.

Dohled: hospodářské subjekty s osvědčením o zákonnosti podléhají ročnímu dohledu, který se řídí zásadami ověřovacích činností, které jsou shrnuty výše. Subjekt LV může také provádět dohled dříve, než je naplánováno, tedy před ročním auditem, pokud byl rozšířen rozsah ověření.

Tým pro dohled vypracuje zprávu o dohledu. Kopie zprávy s popisem všech zjištěných případů nesouladu se předloží ministerstvu lesnictví. Případy nesouladu zjištěné při dohledu budou podnětem k pozastavení či odebrání osvědčení zákonnosti.

Porušení předpisů, která subjekt LV během dohledu zjistí a oznámí ministerstvu lesnictví, jsou řešena příslušnými orgány ve správním nebo soudním řízení.

Zvláštní audity: hospodářské subjekty s osvědčením o zákonnosti jsou povinny oznámit subjektu LV všechny podstatné změny ve vlastnictví, strukturách, řízení a operacích, které ovlivňují kvalitu jejich kontrol zákonnosti během doby platnosti osvědčení. Subjekt LV může provádět zvláštní audity s cílem prošetřit veškeré stížnosti či spory předložené nezávislými pozorovateli, vládními institucemi nebo jinými zúčastněnými stranami nebo po obdržení zprávy hospodářského subjektu o změnách, které ovlivňují kvalitu jeho kontrol zákonnosti.

5.3. Odpovědnost vlády za vymáhání

Ministerstvo lesnictví i oblastní a krajské lesnické úřady odpovídají za kontrolu dodavatelského řetězce se dřevem a kontrolu souvisejících dokladů (například ročních pracovních plánů, zpráv o těžbě dřeva, zpráv o bilanci kulatiny, přepravních dokladů, zpráv o bilanci kulatiny / surovin / zpracovaných výrobků a listů s přehledem o produkci). V případě nesouladu mohou lesničtí úředníci odmítnout schválení kontrolních dokumentů, což povede k pozastavení operací.

Porušení předpisů zjištěná lesnickými úředníky nebo nezávislými pozorovateli se sdělí subjektu LV, což po ověření může subjekt LV přimět k pozastavení či odebrání uděleného osvědčení zákonnosti. Lesničtí úředníci mohou přijímat vhodné navazující kroky v souladu s regulačními postupy.

Ministerstvo lesnictví rovněž přijímá kopie zpráv o ověření a následném dohledu a zprávy o zvláštních auditech vydávané subjekty LV. Porušení předpisů odhalená subjektem LV, lesnickými úředníky nebo nezávislými pozorovateli jsou řešena ve správním nebo soudním řízení. Pokud je hospodářský subjekt podezřelý z porušení předpisů, mohou celostátní, oblastní a krajské orgány rozhodnout, že pozastaví nebo zastaví jeho činnosti.

6. UDĚLOVÁNÍ LICENCÍ FLEGT

Indonéská licence FLEGT je známá jako právně ověřený doklad – „doklad V-Legal“. Jde o vývozní licenci, která slouží jako důkaz, že vyvážené dřevařské výrobky splňují indonéskou normu zákonnosti vymezenou v příloze II a že pocházejí z dodavatelského řetězce s odpovídající kontrolou, která brání tomu, aby se do řetězce dostalo dřevo z neznámých zdrojů. Doklad V-Legal vydávají subjekty LV, které působí jako licenční orgány, a bude používán jako licence FLEGT pro zásilky do Unie, jakmile se strany dohodnou, že začnou používat režim licencí FLEGT.

Indonésie bude jasně definovat postupy vydávání dokladů V-Legal a sdělí tyto postupy vývozcům a všem ostatním dotčeným stranám, a to prostřednictvím licenčních orgánů (LV) a internetových stránek ministerstva lesnictví.

Ministerstvo lesnictví zřídilo oddělení pro informace o licencích, které má vést databázi s kopiemi všech dokladů V-Legal a zpráv subjektů LV o nesouladu. V případě dotazu ohledně pravosti, úplnosti a platnosti dokladu V-Legal nebo licence FLEGT se příslušné orgány v Unii obrátí na oddělení pro informace o licencích při ministerstvu lesnictví a požádají je o další objasnění. Toto oddělení bude komunikovat s příslušným subjektem LV. Oddělení pro informace o licencích příslušným orgánům odpoví, jakmile od subjektu LV obdrží náležité informace.

Doklad V-Legal se vydá v místě, v němž je vývozní zásilka vytvořena, před přepravou do místa vývozu. Postup je následující:

6.1.	Doklad V-Legal vydává subjekt LV, který má smlouvu s vývozcem, a to pro zásilku dřevařských výrobků, která má být vyvezena.

6.2.

Vnitřní systém vývozce pro zpětné sledování dřeva musí poskytovat důkaz o zákonnosti dřeva za účelem vydání vývozní licence. Tento systém pokrývá přinejmenším všechny kontroly související s dodavatelským řetězcem od fáze, v níž se suroviny (například kulatina či polotovary) odesílají do zpracovatelského závodu, v samotném zpracovatelském závodě a od závodu až po místo vývozu.

6.2.1.

Pokud jde o odvětví primární výroby, systém vývozce pro zpětné sledování pokrývá alespoň přepravu z odvozního místa nebo plochy pro skladování kulatiny a všechny následné fáze až do místa vývozu.

6.2.2.

Pokud jde o odvětví sekundární výroby, systém pro zpětné sledování pokrývá alespoň přepravu z odvětví primární výroby a všechny následné fáze až do místa vývozu.

6.2.3.

Je-li systém řízen vývozcem, musí být do interního systému vývozce pro zpětné sledování rovněž zahrnuta každá předchozí fáze dodavatelského řetězce uvedená v bodě 6.2.1 a 6.2.2.

6.2.4.

Je-li systém řízen jinou právnickou osobou než vývozcem, subjekt LV ověří, že předchozí fáze dodavatelského řetězce uvedené v bodě 6.2.1 a 6.2.2 jsou kontrolovány dodavatelem (dodavateli) nebo subdodavatelem (subdodavateli) vývozce a že přepravní doklady uvádějí, zda dřevo pochází či nepochází z místa těžby, u které nebyla certifikována zákonnost.

6.2.5.

Aby bylo možné vydat doklad V-Legal, musí být všichni dodavatelé v dodavatelském řetězci vývozce, kteří se podílejí na zásilce, zahrnuti v platném osvědčení zákonnosti nebo osvědčení SFM a musí prokázat, že dodávka zákonně ověřeného dřeva byla ve všech fázích dodavatelského řetězce oddělena od dodávek, na které se platné osvědčení zákonnosti nebo osvědčení SFM nevztahují.

6.3.

Aby získala doklad V-Legal, musí být společnost registrovaným vývozcem (držitelem povolení ETPIK), který má platné osvědčení zákonnosti. Držitel povolení ETPIK předloží žádost subjektu LV a přiloží k ní následující dokumenty, aby prokázal, že suroviny v dřevařském výrobku pocházejí pouze z ověřených zákonných zdrojů:

6.3.1.

shrnutí přepravních dokladů pro veškeré dřevo či suroviny přijaté továrnou od posledního auditu (max. dvanáct měsíců); a

6.3.2.

shrnutí zpráv o bilanci dřeva či surovin a zpráv o bilanci zpracovaného dřeva od posledního auditu (nejvýše dvanáct měsíců).

6.4.

Subjekt LV poté provede tyto ověřovací kroky:

6.4.1.

porovnání údajů na základě shrnutí přepravních dokladů, zprávy o bilanci dřeva či surovin a zprávy o bilanci zpracovaného dřeva;

6.4.2.

kontrolu míry obnovy u každého typu produktu na základě analýzy zprávy o bilanci dřeva či surovin a zprávy o bilanci zpracovaného dřeva;

6.4.3.

je-li to nutné, lze po porovnání údajů provést návštěvu v terénu, aby se zaručil soulad s informacemi, které mají být uvedeny v dokladu V-Legal. To lze provést kontrolou vzorku vývozní zásilky, inspekcí výrobního provozu a inspekcí vedení záznamů.

6.5.

Výsledky ověření:

6.5.1.

pokud držitel povolení ETPIK splňuje požadavky na zákonnost a dodavatelský řetězec, subjekt LV vydá doklad V-Legal ve formátu uvedeném v příloze IV;

6.5.2.

držitel povolení ETPIK, který splňuje výše uvedené požadavky, může na výrobcích nebo baleních použít označení shody. Byly vypracovány pokyny k používání označení shody;

6.5.3.

pokud držitel povolení ETPIK nesplňuje požadavky na zákonnost a dodavatelský řetězec, subjekt LV vydá místo dokladu V-Legal zprávu o nesplnění požadavků.

6.6.

Subjekt LV:

6.6.1.

předá kopii dokladu V-Legal nebo zprávy o nesplnění požadavků ministerstvu lesnictví, do dvaceti čtyř hodin od přijetí rozhodnutí;

6.6.2.

každé tři měsíce předkládá ministerstvu lesnictví a v kopii KAN, ministerstvu obchodu a ministerstvu průmyslu komplexní zprávu a veřejnou zprávu se shrnutím, v nichž uvede počet vydaných dokladů V-Legal, jakož i počet a typ zjištěných případů nesplnění požadavků.

7. POZOROVÁNÍ

Indonéský systém TLAS zahrnuje pozorování ze strany občanské společnosti (nezávislé pozorování) a komplexní hodnocení. Aby byl systém pro účely dobrovolné dohody o partnerství FLEGT ještě odolnější, je do něj doplněn prvek pravidelného hodnocení.

Nezávislé pozorování provádí občanská společnost s cílem posoudit soulad hospodářských subjektů a subjektů LP a LV s požadavky indonéského systému TLAS včetně norem a pokynů týkajících se akreditace. Občanská společnost je v tomto kontextu definována jako indonéské právnické osoby včetně nevládních organizací v oblasti lesnictví a společenství žijících v lese a jeho blízkosti a jednotliví indonéští občané.

Komplexní hodnocení provádí tým různých zúčastněných stran, který přezkoumává indonéský systém TLAS a identifikuje mezery a možná zlepšení systému podle pověření ministerstva lesnictví.

Cílem pravidelného hodnocení je poskytnout nezávislou záruku, že indonéský systém TLAS funguje tak, jak je uvedeno v popisu, a tím posílit důvěryhodnost vydaných licencí FLEGT. Pravidelné hodnocení využívá zjištění a doporučení vyplývající z nezávislého pozorování a komplexního hodnocení. Podmínky pravidelného hodnocení jsou vymezeny v příloze VI.

Dodatek

KONTROLA DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE

1. POPIS PROVOZNÍ KONTROLY DŘEVAŘSKÉHO DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE ZE STÁTNÍCH LESŮ

1.1. Místo těžby

Hlavní činnosti:

—	držitel povolení provádí taxaci (sčítání stromů),

—	držitel povolení připraví zprávu o taxaci,

—	krajský lesnický úředník ověří a schválí zprávu o taxaci,

—	držitel povolení předloží návrh ročního pracovního plánu,

—	oblastní lesnický úředník schválí roční pracovní plán,

—	držitel povolení provádí těžbu včetně přibližování kulatiny na odvozní místo.

Postupy:

—

taxaci (sčítání stromů) provádí držitel povolení pomocí štítků. Tyto štítky jsou tvořeny třemi oddělitelnými oddíly, které se připevní na pařez, pokácenou kulatinu a ke zprávě hospodářského subjektu. Každý oddíl obsahuje nezbytné informace požadované pro zpětné sledování dřeva včetně čísla a polohy stromu,

—	držitel povolení vypracuje zprávu o taxaci, která obsahuje informace o počtu, odhadovaném objemu, předběžné identifikaci druhů a poloze stromů, které mají být pokáceny, a shrnutí, a to za použití úředních formulářů ministerstva lesnictví,

—	držitel povolení předloží zprávu o taxaci krajskému lesnickému úředníkovi. Tento úředník na základě vzorku ověří zprávu o taxaci, a to jak podle dokumentů, tak v terénu. Je-li vše v pořádku, úředník zprávu schválí,

—

zpráva o taxaci tvoří základ návrhu ročního pracovního plánu, který je připraven držitelem povolení a předložen oblastnímu lesnickému úředníkovi k přezkumu a schválení. Tento úředník přezkoumá návrh ročního pracovního plánu a podrobí jej křížové kontrole na základě schválené zprávy o taxaci, a je-li vše v pořádku, pracovní plán schválí,

—	jakmile je roční pracovní plán úředníkem schválen, může držitel povolení zahájit těžbu,

—	během těžby se používají štítky, aby se zaručilo, že kulatina pochází ze schváleného místa těžby, jak je popsáno výše.

1.2. Odvozní místo

Hlavní činnosti:

—	je-li to nezbytné, držitel povolení kulatinu nařeže a označí ji, aby zaručil soulad se zprávou o produkci kulatiny,

—	držitel povolení kulatinu změří a zařadí,

—	držitel povolení připraví seznam kulatiny,

—	držitel povolení předloží návrh zprávy o produkci kulatiny,

—	krajský lesnický úředník schválí zprávu o produkci kulatiny.

Postupy:

—	držitel povolení označí veškerou nařezanou kulatinu,

—	trvalé fyzické označení kulatiny sestává z původního identifikačního čísla stromu a dalších značek, které umožňují nastolit vazbu mezi kulatinou a schváleným místem těžby,

—	držitel povolení změří a zařadí veškerou kulatinu a zaznamená informace o kulatině v seznamu kulatiny, přičemž použije úřední formulář ministerstva lesnictví,

—	na základě seznamu kulatiny držitel povolení připraví pravidelnou zprávu o produkci kulatiny a souhrnnou zprávu, přičemž použije úřední formuláře ministerstva lesnictví,

—	držitel povolení pravidelně předkládá zprávu o produkci kulatiny a souhrnnou zprávu krajskému lesnickému úředníkovi ke schválení,

—	krajský lesnický úředník provádí fyzické ověření zpráv na základě vzorku. Výsledek fyzického ověření se shrne v seznamu o ověření kulatiny za použití úředního formuláře ministerstva lesnictví,

—	je-li výsledek fyzického ověření kladný, úředník zprávu o produkci kulatiny schválí,

—	jakmile úředník kulatinu ověří, musí být uložena odděleně od neověřené kulatiny,

—	zpráva o produkci kulatiny se použije k výpočtu požadované platby poplatku za lesní zdroje a do Fondu pro opětovné zalesnění (podle toho, která platba se v daném případě uplatní).

Porovnávání údajů:

Pro koncese k přírodnímu lesu:

Krajský lesnický úředník zkontroluje počet klád, štítky a celkový souhrnný objem kulatiny vytěžené a uvedené ve zprávě o produkci kulatiny a porovná je s kvótou schválenou v ročním pracovním plánu.

Pro koncese k pěstovanému lesu:

Krajský lesnický úředník zkontroluje celkový souhrnný objem kulatiny vytěžené a uvedené ve zprávě o produkci kulatiny a porovná ho s kvótou schválenou v ročním pracovním plánu.

1.3. Plocha pro skladování kulatiny

Kulatina je přepravena z odvozního místa na plochu pro skladování kulatiny a poté přímo přepravena do zpracovatelského závodu nebo na plochu pro mezisklad kulatiny.

Hlavní činnosti:

—	držitel povolení připraví seznam kulatiny,

—	krajský lesnický úřad vystaví fakturu a držitel povolení uhradí příslušnou částku poplatku za lesní zdroje a do Fondu pro opětovné zalesnění. Na základě seznamu kulatiny provede krajský lesnický úředník inspekci v terénu,

—	na základě kladného výsledku inspekce v terénu vydá úředník doklad pro přepravu kulatiny, ke kterému je přiložen seznam kulatiny,

—	držitel povolení připraví zprávu o bilanci kulatiny.

Postupy:

—	na základě seznamu kulatiny přiloženého k žádosti podá držitel povolení žádost o uhrazení příslušných poplatků krajskému lesnickému úředníkovi odpovědnému za fakturace,

—	na základě výše uvedené žádosti krajský lesnický úředník vystaví fakturu nebo faktury, které držitel povolení uhradí,

—	držitel povolení uhradí částku uvedenou na faktuře (fakturách) na poplatek za lesní zdroje a/nebo do Fondu pro opětovné zalesnění a krajský lesnický úředník vystaví potvrzení o této platbě,

—	držitel povolení podá žádost o vydání dokladů pro přepravu kulatiny, k níž přiloží potvrzení o platbě, seznam kulatiny a zprávu o bilanci kulatiny,

—	krajský lesnický úředník provede správní a fyzické ověření kulatiny, která má být přepravena, a vyhotoví zprávu o ověření,

—	je-li výsledek ověření kladný, krajský lesnický úředník vydá doklady pro přepravu kulatiny,

—	držitel povolení připraví nebo aktualizuje zprávu o bilanci kulatiny a zaznamená v ní množství příchozí, skladované a odchozí kulatiny na ploše pro skladování kulatiny.

c)	Porovnávání údajů: Krajský lesnický úředník zkontroluje zprávu o bilanci kulatiny a porovná přísun, odvoz a skladování kulatiny na ploše pro skladování kulatiny na základě zpráv o produkci kulatiny a příslušných dokladů pro přepravu kulatiny.

1.4. Plocha pro mezisklad kulatiny

Plochy pro mezisklad kulatiny se používají, není-li kulatina přepravena z oblasti, na kterou se vztahuje koncese, přímo do zpracovatelského závodu. Plochy pro mezisklad kulatiny se používají zejména při přepravě kulatiny mezi ostrovy nebo v případě, že se změní způsob přepravy.

Povolení zřídit plochu pro mezisklad kulatiny uděluje lesnický úředník na základě návrhu, který předkládá držitel povolení. Povolení pro plochu pro mezisklad kulatiny platí pět let, po přezkumu a schválení lesnickým úředníkem je však lze prodloužit.

Hlavní činnosti:

—	úředník ukončí platnost dokladu pro přepravu kulatiny,

—	držitel povolení připraví zprávu o bilanci kulatiny,

—	držitel povolení připraví seznam kulatiny,

—	držitel povolení vyplní doklad pro přepravu kulatiny ve formátu stanoveném ministerstvem lesnictví.

Postupy:

—	krajský lesnický úředník fyzicky ověří počet, druhy a rozměry příchozí kulatiny tím, že ji spočítá (sčítání), nebo ověří vzorek, pokud se jedná o více než 100 klád,

—	je-li výsledek ověření kladný, úředník ukončí platnost dokladu pro přepravu příchozí kulatiny,

—	držitel povolení vypracuje zprávu o bilanci kulatiny, která slouží ke kontrole přísunu a odvozu kulatiny na ploše pro mezisklad kulatiny,

—	pro odchozí kulatinu držitel povolení připraví seznam kulatiny, který navazuje na předchozí doklady pro přepravu kulatiny,

—	držitel povolení vyplní doklad pro přepravu kulatiny z plochy pro mezisklad kulatiny.

Porovnávání údajů:

Krajský lesnický úředník zkontroluje soulad mezi kulatinou přepravovanou z plochy pro skladování kulatiny a kulatinou, která je přivezena na plochu pro mezisklad kulatiny.

Držitel povolení aktualizuje zprávu o bilanci kulatiny, v níž je zaznamenán přísun, odvoz a skladování kulatiny na ploše pro mezisklad kulatiny, na základě příslušných dokladů pro přepravu kulatiny.

2. POPIS PROVOZNÍ KONTROLY DŘEVAŘSKÉHO DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE ZE SOUKROMÝCH LESŮ ČI POZEMKŮ

Těžba dřeva v soukromých lesích a na soukromých pozemcích je upravena nařízením ministra lesnictví P.30/Menhut-II/2012 (dále jen „nařízení“).

Na soukromé vlastníky lesů či pozemků nejsou kladeny žádné zákonné požadavky, pokud jde o připevňování identifikačních značek na stromy zařazené do soupisu pro těžbu nebo na kulatinu. Plochy pro skladování kulatiny nebo pro mezisklad kulatiny se pro dřevo vytěžené v soukromých lesích či na soukromých pozemcích zpravidla nepoužívají.

Postupy kontroly dřeva ze soukromých lesů či pozemků se liší u kulatiny získané ze stromů, které se v místě nacházely, když bylo získáno oprávnění k užívání pozemku, a kulatiny získané ze stromů, které byly vysazeny teprve poté, co bylo získáno oprávnění k užívání pozemku. Postupy závisejí také na druhu těžených stromů. Platba poplatku za lesní zdroje a do Fondu pro opětovné zalesnění se vztahuje na kulatinu ze stromů, které se v místě nacházely, když bylo získáno oprávnění k užívání pozemku; nevztahuje se však na kulatinu ze stromů vysazených po udělení oprávnění k užívání pozemku.

V případě kulatiny získané ze stromů vysazených po udělení oprávnění k užívání pozemku existují dva scénáře:

—	pro druhy uvedené v čl. 5 odst. 1 nařízení připraví fakturu, která slouží jako přepravní doklad, vlastník,

—	pro ostatní druhy vydá přepravní doklad starosta vesnice nebo jmenovaný úředník.

V případě kulatiny získané ze stromů, které se v místě nacházely před udělením oprávnění k užívání pozemku, vydá přepravní doklad krajský lesnický úředník.

Místo těžby / odvozní místo

Hlavní činnosti:

—	uznání vlastnického práva,

—	je-li to nutné, nařezání,

—

měření,

—	příprava seznamu kulatiny,

—	krajský lesnický úřad vystaví fakturu a vlastník uhradí částku poplatku za lesní zdroje a/nebo do Fondu pro opětovné zalesnění na faktuře,

—	vydání nebo příprava přepravního dokladu.

Postupy:

—	vlastník soukromého lesa či pozemku požádá o uznání svého vlastnického práva,

—	jakmile je vlastnické právo k lesu či pozemku uznáno, vlastník po změření kulatiny připraví seznam kulatiny.

V případě kulatiny získané ze stromů, které se v místě nacházely před udělením oprávnění k užívání pozemku:

—	vlastník předloží krajskému lesnickému úředníkovi seznam kulatiny a žádost o uhrazení poplatku za lesní zdroje a do Fondu pro opětovné zalesnění,

—	úředník provede kontrolu dokladů a fyzické ověření kulatiny (rozměry, identifikace druhů a počet klád),

—	je-li výsledek kontroly dokladů a fyzického ověření kladný, krajský lesnický úředník vystaví fakturu, aby mohl vlastník uhradit poplatek za lesní zdroje a do Fondu pro opětovné zalesnění,

—	vlastník pozemku předloží potvrzení o platbě poplatku za lesní zdroje a do Fondu pro opětovné zalesnění starostovi vesnice společně se žádostí o vydání dokladu pro přepravu kulatiny,

—	starosta vesnice provede kontrolu dokladů a fyzické ověření kulatiny (rozměry, identifikace druhů a počet klád),

—	na základě výše uvedených kroků starosta vesnice vydá doklad pro přepravu kulatiny.

V případě kulatiny získané ze stromů vysazených po udělení oprávnění k užívání pozemku:

Druhy uvedené v čl. 5 odst. 1 nařízení:

—	vlastník označí kulatinu a identifikuje druhy,

—	vlastník připraví seznam kulatiny,

—	na základě výše uvedených kroků vlastník připraví fakturu ve formátu stanoveném ministerstvem lesnictví, která slouží také jako přepravní doklad.

Jiné druhy neuvedené v čl. 5 odst. 1 nařízení:

—	vlastník označí kulatinu a identifikuje druhy,

—	vlastník připraví seznam kulatiny,

—	vlastník předloží starostovi vesnice nebo jmenovanému úředníkovi seznam kulatiny a žádost o vydání dokladu pro přepravu kulatiny,

—	starosta vesnice nebo jmenovaný úředník provede kontrolu dokladů a fyzické ověření kulatiny (identifikace druhů, počet klád, místo těžby),

—	na základě výše uvedených kroků starosta vesnice nebo jmenovaný úředník vydá doklad pro přepravu kulatiny, a to ve formátu stanoveném ministerstvem lesnictví.

Porovnávání údajů:

Starosta vesnice nebo jmenovaný úředník nebo krajský lesnický úředník porovná objem vytěžené kulatiny se seznamem kulatiny.

3. POPIS PROVOZNÍ KONTROLY DŘEVAŘSKÉHO DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE PRO VÝROBNÍ ODVĚTVÍ A VÝVOZ

3.1. Primární/integrované výrobní odvětví

Hlavní činnosti:

—	zpracovatelský závod připraví zprávu o bilanci kulatiny,

—	krajský lesnický úředník fyzicky ověří kulatinu,

—	úředník ukončí platnost dokladu pro přepravu kulatiny,

—	závod připraví list s přehledem o surovině a výrobcích,

—	závod připraví zprávu o bilanci zpracovaného dřeva,

—	závod vyplní doklad pro přepravu dřevařských výrobků ve formátu stanoveném ministerstvem lesnictví,

—	závod připraví zprávu o prodeji.

Postupy:

—	závod vypracuje zprávu o bilanci kulatiny, která slouží jako záznam o přísunu kulatiny do závodu a o jejím pohybu v závodě,

—	závod předloží krajskému lesnickému úředníkovi kopie dokladů pro přepravu kulatiny odpovídající každé šarži kulatiny, kterou obdržel,

—	úředník ověří informace ve zprávách tím, že je srovná s fyzickými výrobky. To lze provést u vzorku, pokud je v šarži více než 100 položek,

—	je-li výsledek ověření kladný, úředník ukončí platnost dokladů pro přepravu kulatiny,

—	úředník uloží kopie dokladů pro přepravu kulatiny a připraví souhrnný seznam dokladů pro přepravu kulatiny ve formátu stanoveném ministerstvem lesnictví,

—	kopie dokladů pro přepravu kulatiny, jejichž platnost úředník ukončil, se předají společnosti k archivaci,

—	na konci každého měsíce se krajskému lesnickému úřadu předkládá shrnutí dokladů pro přepravu kulatiny,

—	závod připraví listy s přehledem o surovině a výrobcích v členění podle výrobních linek a tyto listy pak slouží ke kontrole vstupu kulatiny a výstupu dřevařských výrobků a k výpočtu tempa obnovy,

—	závod vypracuje zprávu o bilanci zpracovaného dřeva, která obsahuje informace o tocích dřevařských výrobků v závodu a ze závodu, jakož i o zásobách,

—	společnost nebo závod pravidelně zasílají krajskému lesnickému úřadu zprávy o prodejích, které závod uskutečnil.

Porovnávání údajů:

Společnost zkontroluje zprávu o bilanci kulatiny a porovná přísun, odvoz a skladování kulatiny na základě dokladů pro přepravu kulatiny.

K porovnání vstupního a výstupního objemu výrobních linek se použije list s přehledem o produkci a tempo obnovy se porovná se zveřejněným průměrným tempem.

Společnost zkontroluje zprávu o bilanci zpracovaných výrobků a porovná přísun, odvoz a skladování výrobků na základě dokladů pro přepravu dřevařských výrobků.

Krajský lesnický úředník zkontroluje porovnání provedené společností.

3.2. Sekundární výrobní odvětví

Hlavní činnosti:

—	továrna připraví zprávu o bilanci zpracovaného dřeva (částečně zpracovaných výrobků) a zprávu o bilanci zpracovaných výrobků,

—	továrna připraví faktury, které slouží také jako doklady pro přepravu zpracovaných dřevařských výrobků,

—	továrna připraví zprávu o bilanci zpracovaného dřeva,

—	společnost nebo továrna připraví zprávu o prodeji.

Postupy:

—	továrna archivuje doklady pro přepravu zpracovaného dřeva (pro příchozí materiál) a připraví shrnutí těchto dokladů, které se předloží krajskému lesnickému úředníkovi,

—	továrna použije list s přehledem o zpracovaném dřevu a zpracovaných výrobcích v členění podle výrobních linek k tomu, aby podala zprávu o tocích materiálů do továrny, výstupu výrobků a aby vypočítala tempo obnovy surovin,

—

továrna připraví zprávu o bilanci zpracovaného dřeva, která slouží ke kontrole toků materiálu do závodu, výstupu dřevařských výrobků a zásob. Společnost nebo továrna připravuje faktury za zpracované výrobky, které také slouží jako přepravní doklady, a archivuje kopie faktur. Ke každé faktuře se připojí seznam dřevařských výrobků,

—	společnost nebo továrna zasílají krajskému lesnickému úřadu zprávy o prodeji.

Porovnávání údajů:

Továrna zkontroluje zprávu o bilanci zpracovaného dřeva a porovná přísun, odvoz a skladování materiálů, a to na základě dokladů pro přepravu zpracovaného dřeva a listu s přehledem o zpracovaném dřevu.

List s přehledem o výrobě se použije ke kontrole vstupního a výstupního objemu výrobních linek a vyhodnotí se tempo obnovy.

Společnost zkontroluje zprávu o bilanci zpracovaných výrobků a porovná přísun, odvoz a skladování výrobků na základě faktur.

Výše uvedené kroky podléhají kontrolám podle nařízení generálního ředitele pro využití lesů P.8/VI-BPPHH/2011.

4. VÝVOZ

Postupy a procesy porovnávání pro účely vývozu dřeva pocházejícího ze státních lesů a soukromých lesů či pozemků jsou totožné.

Hlavní činnosti:

—	ministerstvo obchodu vydá vývozci osvědčení registrovaných vývozců produktů lesnického odvětví (ETPIK),

—	vývozce požádá o vydání dokladu V-Legal / licence FLEGT pro každou vývozní zásilku,

—	subjekt LV ověří, že byly splněny příslušné podmínky, a vydá doklad V-Legal / licenci FLEGT,

—	vývozce připraví vývozní prohlášení, které se předkládá celním orgánům,

—	celní orgány vydají schválení vývozu pro účely celního odbavení.

Postupy:

—	vývozce požádá subjekt LV o vydání dokladu V-Legal / licence FLEGT,

—	po kontrole dokladů a fyzickém ověření, které má zaručit, že dřevo nebo dřevařské výrobky pocházejí ze zákonně ověřených zdrojů, a tudíž jsou vyrobeny v souladu s definicí zákonnosti popsanou v příloze II, subjekt LV vydá doklad V-Legal / licenci FLEGT,

—

vývozce předloží celním orgánům ke schválení vývozní prohlášení, k němuž je přiložena faktura, seznam balení, potvrzení o vývozním clu / Bukti Setor Bea Keluar (je-li regulováno), osvědčení ETPIK, doklad V-Legal / licence FLEGT, vývozní povolení / Surat Persetujuan Ekspor (je-li regulováno), zpráva kontrolora (je-li regulována) a doklad CITES (je-li tento doklad povinný),

—	je-li výsledek ověření vývozního prohlášení kladný, celní orgán vydá schválení vývozu / Nota Pelayanan Ekspor.

PŘÍLOHA VI

PODMÍNKY PRAVIDELNÉHO HODNOCENÍ

1. CÍL

Pravidelné hodnocení je nezávislé hodnocení, které provádí nezávislá třetí strana, označovaná jako hodnotitel. Cílem pravidelného hodnocení je poskytnout záruku, že systém TLAS funguje tak, jak je uvedeno v popisu, a tím posílit důvěryhodnost licencí FLEGT vydávaných na základě této dohody.

2. OBLAST PŮSOBNOSTI

Pravidelné hodnocení se vztahuje na:

1.	fungování kontrolních opatření od místa produkce v lese do místa vývozu dřevařských výrobků;

2.	systémy pro správu dat a zpětné sledování dřeva, které podporují systém TLAS, vydávání licencí FLEGT, jakož i produkci, udělování licencí a obchodní statistiky související s touto dohodou.

3. VÝSTUP

Výstupem pravidelného hodnocení jsou pravidelné zprávy, které popisují zjištění hodnocení a doporučení ohledně opatření, která je třeba přijmout, aby byly odstraněny mezery a slabé stránky systému zjištěné při hodnocení.

4. HLAVNÍ ČINNOSTI

Činnosti pravidelného hodnocení zahrnují mimo jiné:

a)	audity souladu všech subjektů, které plní kontrolní funkce, s ustanoveními systému TLAS;

b)	hodnocení účinnosti kontrol dodavatelského řetězce od místa produkce v lese do místa vývozu z Indonésie;

c)	posouzení přiměřenosti systémů pro správu dat a zpětné sledování dřeva, které podporují systém TLAS, jakož i vydávání licencí FLEGT;

d)	identifikaci a zaznamenávání případů nesouladu a selhání systému a nařizování nezbytných nápravných opatření;

e)	posuzování účinného provádění nápravných opatření, která již byla identifikována a doporučena;

f)	podávání zpráv o zjištěních Smíšenému výboru pro provádění dohody.

5. METODIKA HODNOCENÍ

5.1.

Hodnotitel používá zdokumentovanou metodiku založenou na důkazech, která splňuje požadavky normy ISO/IEC 19011 nebo rovnocenného dokumentu. Ta zahrnuje odpovídající kontroly příslušných dokladů, provozních postupů a záznamů o operacích organizací odpovědných za provádění systému TLAS, identifikaci případů nesouladu a selhání systému a vydávání žádostí o odpovídající nápravná opatření.

5.2.

Hodnotitel mimo jiné:

a)	přezkoumává procesu akreditace nezávislých posuzovacích a ověřovacích subjektů (subjektů LP a LV);

b)	přezkoumává zdokumentovaných postupů každého subjektu zapojeného do kontrol provádění systému TLAS, aby ověřil jejich úplnost a soudržnost;

c)	zkoumá provádění zdokumentovaných postupů a záznamy včetně pracovních postupů, a to při návštěvách kanceláří, lesních oblastí těžby, ploch / vodních nádrží pro skladování kulatiny, lesních kontrolních stanic, zpracovatelských míst a míst vývozu a dovozu;

d)	zkoumá informace shromážděné regulačními orgány a orgány odpovědnými za vymáhání předpisů, subjekty LP a LV a dalšími subjekty identifikovanými v rámci systému TLAS, aby ověřil soulad s předpisy;

e)	zkoumá shromažďování údajů organizacemi soukromého sektoru, které se podílejí na provádění systému TLAS;

f)	posuzuje dostupnost veřejných informací vymezených v příloze IX včetně účinnosti mechanismů pro zveřejňování informací;

g)	využívá zjištění a doporučení popsaná ve zprávách o nezávislém pozorování a komplexním hodnocení, jakož i ve zprávách nezávislého pozorovatele trhu;

h)	zjišťuje názory zúčastněných stan a využívá informace získané od zúčastněných stran, které se přímo či nepřímo podílejí na provádění systému TLAS;

využívá vhodné metody odběru vzorků a kontrol na místě, aby vyhodnotil práci lesních regulačních agentur, subjektů LP a LV, výrobních odvětví a dalších příslušných subjektů na všech úrovních činností v lese, kontrol dodavatelského řetězce, zpracování dřeva a udělování vývozních licencí včetně křížových kontrol na základě informací o dovozu dřeva z Indonésie poskytnutých Unií.

6. KVALIFIKACE HODNOTITELE

Hodnotitel je kvalifikovaná, nezávislá a nezaujatá třetí strana, která splňuje následující požadavky:

a)	hodnotitel prokáže kvalifikace a schopnosti plnit požadavky pokynů ISO/IEC 65 a ISO/IEC 17021 nebo rovnocenných dokumentů včetně kvalifikace k tomu, aby mohl nabízet posudkové služby vztahující se na odvětví lesnictví a dodavatelský řetězec pro lesnické produkty;

b)	hodnotitel není přímo zapojen do lesního hospodářství, zpracování dřeva, obchodu se dřevem nebo kontrol v odvětví lesnictví v Indonésii ani v Unii;

c)	hodnotitel je nezávislý na všech dalších složkách systému TLAS a na indonéských lesnických regulačních orgánech a disponuje systémy, které brání střetu zájmů. Hodnotitel uvede v prohlášení jakýkoli možný střet zájmů, k němuž může dojít, a přijme účinné opatření, aby jej zmírnil;

d)	hodnotitel a jeho zaměstnanci, kteří provádějí úkoly v rámci hodnocení, prokáží zkušenosti s prováděním auditu obhospodařování tropického lesa, dřevozpracovatelského průmyslu a kontrol souvisejících dodavatelských řetězců;

e)	hodnotitel má zavedeny mechanismy pro přijímání a vyřizování stížností, které vzniknou v důsledku jeho činností a zjištění.

7. PODÁVÁNÍ ZPRÁV

7.1.

Zpráva o pravidelném hodnocení sestává z: i) kompletní zprávy obsahující všechny relevantní informace o hodnocení, jeho zjištěních (včetně případů nesouladu a selhání systému) a doporučeních a ii) veřejné souhrnné zprávy, která vychází z kompletní zprávy a vztahuje se na klíčová zjištění a doporučení.

7.2.

Kompletní zpráva a veřejná souhrnná zpráva se před zveřejněním předkládají Smíšenému výboru pro provádění dohody k přezkumu a schválení.

7.3.

Na žádost Smíšeného výboru pro provádění dohody hodnotitel poskytne doplňkové informace na podporu či objasnění svých zjištění.

7.4.

Hodnotitel informuje Smíšený výbor pro provádění dohody o všech obdržených stížnostech a opatřeních přijatých k jejich vyřízení.

8. DŮVĚRNOST

Hodnotitel zachovává důvěrnost údajů, které obdrží při provádění svých činností.

9. JMENOVÁNÍ, PRAVIDELNOST A FINANCOVÁNÍ

9.1.

Hodnotitele jmenuje Indonésie po konzultaci s Unií ve Smíšeném výboru pro provádění dohody.

9.2.

Pravidelné hodnocení se provádí v intervalech, které nejsou delší než dvanáct měsíců, od data, na němž se dohodne Smíšený výbor pro provádění dohody v souladu s čl. 14 odst. 5 písm. e) dohody.

9.3.

O financování pravidelného hodnocení rozhoduje Smíšený výbor pro provádění dohody.

PŘÍLOHA VII

PODMÍNKY NEZÁVISLÉHO POZOROVÁNÍ TRHU

1. CÍL NEZÁVISLÉHO POZOROVÁNÍ TRHU

Nezávislé pozorování trhu je pozorování trhu prováděné nezávislou třetí stranou označovanou jako pozorovatel. Cílem nezávislého pozorování trhu je shromažďovat a analyzovat informace o přijetí indonéského dřeva s licencí FLEGT na trhu Unie a provádět přezkum dopadu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky, a souvisejících iniciativ, například politik zadávání veřejných a soukromých zakázek.

2. OBLAST PŮSOBNOSTI

Nezávislé pozorování trhu se vztahuje na:

2.1.	propouštění indonéského dřeva s licencí FLEGT do volného oběhu v místech vstupu do Unie;

2.2.	výsledky indonéského dřeva s licencí FLEGT na trhu Unie a dopad tržních opatření přijatých v Unii na poptávku po indonéském dřevě s licencí FLEGT;

2.3.	výsledky indonéského dřeva bez licence FLEGT na trhu Unie a dopad tržních opatření přijatých v Unii na poptávku po indonéském dřevě bez licence FLEGT;

2.4.	zkoumání dopadu jiných tržních opatření přijatých v Unii, například politik zadávání veřejných zakázek, kodexů ekologického stavebnictví a akcí soukromého sektoru, jako jsou obchodní kodexy postupů a sociální odpovědnost firem.

3. VÝSTUP

Výstupem z nezávislého pozorování trhu jsou pravidelné zprávy předkládané Smíšenému výboru pro provádění dohody, které obsahují zjištění a doporučení ohledně opatření na posílení postavení indonéského dřeva s licencí FLEGT na trhu Unie a zlepšení provádění tržních opatření, jejichž cílem je zabránit tomu, aby bylo nezákonně vytěžené dřevo uváděno na trh Unie.

4. HLAVNÍ ČINNOSTI

Nezávislé pozorování trhu zahrnuje mimo jiné:

4.1.

Hodnocení:

a)	pokroku při provádění politických opatření, která mají zamezit obchodu s nezákonně vytěženým dřevem v Unii, a dopadu těchto opatření;

b)	vývoje dovozu dřeva a dřevařských výrobků Unií z Indonésie, jakož i jiných zemí, které vyvážejí dřevo na základě dobrovolné dohody o partnerství, a zemí, které dřevo dovážejí bez této dohody;

c)	kroků nátlakových skupin, které by mohly ovlivnit poptávku po dřevě a dřevařských výrobcích nebo trhy pro obchod s indonéskými lesnickými produkty.

4.2.	Podávání zpráv o zjištěních a doporučeních Smíšenému výboru pro provádění dohody.

5. METODIKA POZOROVÁNÍ

5.1.

Pozorovatel musí mít zdokumentovanou metodiku založenou na důkazech. Ta zahrnuje náležitou analýzu příslušných dokladů, identifikaci případů nesouladu v dostupných údajích a informacích o obchodu a důkladné rozhovory s příslušnými subjekty o klíčových ukazatelích dopadů a účinnosti tržních opatření.

5.2.

Pozorovatel provádí pozorování a analýzy zaměřené mimo jiné na:

a)	současnou tržní situaci a tendence v souvislosti se dřevem a dřevařskými výrobky v Unii;

b)	politiky zadávání veřejných zakázek a způsob, jímž v Unii zacházejí se dřevem a dřevařskými výrobky s licencí FLEGT a bez ní;

c)	právní předpisy, které ovlivňují dřevozpracovatelský průmysl, obchod se dřevem a dřevařskými výrobky v Unii a dovoz dřeva a dřevařských výrobků do Unie;

d)	cenové rozdíly v Unii mezi dřevem a dřevařskými výrobky s licencí FLEGT a bez ní;

e)	tržní přijetí, vnímání a podíl dřeva a dřevařských výrobků s licencí FLEGT a osvědčením na trhu Unie;

f)	statistiky a vývoj objemů a hodnot dovozu dřeva a dřevařských výrobků s licencí FLEGT a bez ní z Indonésie, jakož i jiných zemí, které vyvážejí dřevo na základě dobrovolné dohody o partnerství, a zemí, které dřevo dovážejí bez této dohody, v různých přístavech Unie;

g)	popisy právních nástrojů a procesů (včetně jejich změn), jejichž prostřednictvím příslušné orgány a orgány odpovědné za hraniční kontrolu v Unii potvrzují licence FLEGT a propouštějí zásilky do volného oběhu, jakož i sankcí za nedodržení předpisů;

h)	možné obtíže a omezení, jimž čelí vývozci a dovozci při dovozu dřeva s licencí FLEGT do Unie;

i)	účinnost kampaní na propagaci dřeva s licencí FLEGT v Unii.

5.3.

Pozorovatel doporučí tržní propagační činnosti, které by dále posílily tržní přijetí indonéského dřeva s licencí FLEGT.

6. KVALIFIKACE NEZÁVISLÉHO POZOROVATELE TRHU

Nezávislý pozorovatel trhu:

a)	musí být nezávislá třetí strana s prokázanou historií profesionálního přístupu a integrity při pozorování trhu se dřevem a dřevařskými výrobky v Unii a souvisejících obchodních záležitostí;

b)	musí být obeznámen s obchodem a trhy s indonéským dřevem a dřevařskými výrobky, zejména s tvrdým dřevem, a také s trhy pro ty země v Unii, které vyrábějí obdobné výrobky;

c)	musí mít systémy k zamezení střetu zájmů. Pozorovatel uvede v prohlášení jakýkoli možný střet zájmů, k němuž může dojít, a přijme účinné opatření, aby jej zmírnil.

7. PODÁVÁNÍ ZPRÁV

7.1.

Zprávy se předkládají každé dva roky a obsahují: i) kompletní zprávu obsahující všechna relevantní zjištění a doporučení; a ii) souhrnnou zprávu, která vychází z kompletní zprávy.

7.2.

Kompletní zpráva a souhrnná zpráva se před zveřejněním předkládají Smíšenému výboru pro provádění dohody k přezkumu a schválení.

7.3.

Na žádost Smíšeného výboru pro provádění dohody pozorovatel poskytne doplňkové informace na podporu či objasnění svých zjištění.

8. DŮVĚRNOST

Pozorovatel zachovává důvěrnost údajů, které obdrží při provádění svých činností.

9. JMENOVÁNÍ, PRAVIDELNOST A FINANCOVÁNÍ

9.1.

Pozorovatel je jmenován Unií po konzultaci s Indonésií ve Smíšeném výboru pro provádění dohody.

9.2.

Nezávislé pozorování trhu se provádí v intervalech, které nejsou delší než dvacet čtyři měsíců, od data, na němž se dohodne Smíšený výbor pro provádění dohody v souladu s čl. 14 odst. 5 písm. e) dohody.

9.3.

O financování nezávislého pozorování trhu rozhoduje Smíšený výbor pro provádění dohody.

PŘÍLOHA VIII

KRITÉRIA PRO POSUZOVÁNÍ FUNKČNOSTI INDONÉSKÉHO SYSTÉMU ZAJIŠTĚNÍ ZÁKONNOSTI DŘEVA

SOUVISLOSTI

Předtím než je zahájen proces udělení licence FLEGT pro vývoz dřeva do Unie, provede se nezávislé technické hodnocení indonéského systému TLAS. Cílem tohoto technického hodnocení bude: i) prozkoumat fungování systému TLAS v praxi s cílem určit, zda dosahuje plánovaných výsledků, a ii) prozkoumat veškeré revize provedené v systému TLAS poté, co byla podepsána tato dohoda.

Kritéria pro toto hodnocení jsou vymezena níže:

1.	definice zákonnosti

2.	kontrola dodavatelského řetězce

3.	postupy ověřování

4.	udělování vývozních licencí

5.	nezávislé pozorování

1. DEFINICE ZÁKONNOSTI

Dřevo zákonného původu by mělo být definováno na základě platných indonéských právních předpisů. Použitá definice musí být jednoznačná, objektivně kontrolovatelná a použitelná v provozu a musí obsahovat alespoň ty právní předpisy, které upravují níže uvedené oblasti:

—	práva těžby: udělení zákonných práv k těžbě dřeva v zákonně určených nebo zveřejněných hranicích,

—	činnosti v lese: plnění právních požadavků na správu lesů včetně souladu s příslušnými právními předpisy v oblasti životního prostředí a pracovního práva,

—	daně a poplatky: plnění právních požadavků na placení daní, licenčních poplatků a poplatků přímo spojených s těžebními právy a těžbou dřeva,

—	jiní uživatelé: dodržování případných pozemkových nebo užívacích práv k půdě a zdrojům třetích osob, která mohou být dotčena právy k těžbě dřeva,

—	obchod a clo: plnění právních požadavků na obchodní jednání a celní řízení.

Klíčové otázky:

—	Došlo po uzavření této dohody ke změnám definice zákonnosti a norem pro ověření zákonnosti?

—	Byly do definice zákonnosti podle přílohy II zahrnuty příslušné pracovněprávní předpisy?

V případě změny definice zákonnosti budou mezi klíčové patřit tyto otázky:

—	Byly všechny příslušné zúčastněné strany konzultovány ohledně těchto změn a všech následných změn systému ověřování zákonnosti postupem, který řádně zohlednil jejich stanoviska?

—	Lze jasně určit právní nástroj, který je základem každé nové součásti definice? Jsou přesně určena kritéria a ukazatele, které umožní stanovit míru shody s každou částí definice? - Jsou kritéria a ukazatele zřejmé, objektivní a použitelné v provozu?

—	Umožňují kritéria a ukazatele jasně vymezit úlohu a odpovědnost všech příslušných stran a hodnotí ověření výsledky všech dotyčných stran?

—	Pokrývá definice zákonnosti výše uvedené hlavní oblasti stávajících právních předpisů? Pokud nikoli, proč byly určité oblasti právních předpisů z definice vynechány?

2. KONTROLA DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE

Systémy určené ke kontrole dodavatelského řetězce zaručují věrohodnou zpětnou sledovatelnost dřevařských výrobků v průběhu celého dodavatelského řetězce od těžby nebo místa dovozu až do místa vývozu. Nebude vždy nutné udržet možnost vysledování fyzické cesty kmene, nákladu kulatiny nebo dřevařského výrobku z místa vývozu zpět až po les, ze kterého pochází, ale vždy musí být možné určit jeho pohyb mezi lesem a místem prvního smíšení s ostatním dřevem (například skladištěm dřeva nebo zpracovatelským zařízením).

2.1. Práva k využívání

Oblasti, v nichž byla udělena práva k využívání lesních zdrojů, jsou jasně vymezeny a jsou určeni držitelé těchto práv.

Klíčové otázky:

—	Zaručuje systém kontroly, že do dodavatelského řetězce vstupuje pouze dřevo, které pochází z lesní oblasti s platným právem k těžbě?

—	Zaručuje systém kontroly, že podnikům, které těží dřevo, byla skutečně udělena příslušná práva k těžbě pro dotyčné lesní oblasti?

—	Jsou postupy udílení práv k těžbě a informace o těchto právech a jejich držitelích veřejně k dispozici?

2.2. Metody kontroly dodavatelského řetězce

Jsou vytvořeny účinné mechanismy pro zpětné sledování dřeva v průběhu celého dodavatelského řetězce od těžby až do místa vývozu. Přístup používaný ke zjištění totožnosti dřeva může být různý, od používání štítků u kusových artiklů až po nahlížení do průvodní dokumentace nákladu nebo šarže. Zvolená metoda by měla zohlednit druh a hodnotu dřeva, jakož i riziko přimísení neznámého nebo nezákonného dřeva.

Klíčové otázky:

—	Jsou v rámci systému kontroly určeny a popsány všechny alternativy dodavatelského řetězce včetně různých zdrojů dřeva?

—	Jsou v rámci systému kontroly určeny a popsány všechny stupně dodavatelského řetězce?

—	Byly vymezeny a zdokumentovány metody pro určení původu výrobku a zamezení přimísení dřeva neznámého původu na následujících stupních dodavatelského řetězce?

—	u dřeva na pni

—	u kulatiny v lese

—	při přepravě a meziskladování (plochy či vodní nádrže pro skladování kulatiny, plochy či vodní nádrže pro mezisklad kulatiny)

—	při příjezdu do zpracovatelského zařízení a skladování materiálů

—	při vstupu do výrobních linek ve zpracovatelském zařízení a výstupu z nich

—	při skladování zpracovaných výrobků ve zpracovatelském zařízení

—	při výstupu ze zpracovatelského zařízení a přepravě

—	při dodání do místa vývozu

—	Které organizace jsou pověřeny kontrolou převozů dřeva? Disponují přiměřenými lidskými a jinými zdroji pro provádění kontrolních činností?

—	Byly v případě konkrétních zjištění o tom, že neověřené dřevo vstupuje do dodavatelského řetězce, identifikovány nějaké slabé stránky kontrolního systému, například chybějící soupis dřeva na pni před těžbou v soukromém lese / na soukromém pozemku?

—	Má Indonésie politiku týkající se začlenění recyklovaných materiálů do indonéského systému TLAS, a pokud ano, vyvinula pokyny k začlenění recyklovaných materiálů?

2.3. Správa množstevních údajů:

Existují odolné a účinné mechanismy zjišťování a evidence množství dřeva nebo dřevařských výrobků na každém stupni dodavatelského řetězce včetně spolehlivých a přesných odhadů objemu dřeva na pni před začátkem těžby v každém těžebním místě.

Klíčové otázky:

—	Produkuje kontrolní systém množstevní údaje o vstupech a výstupech, včetně případných přepočítacích koeficientů, na těchto stupních dodavatelského řetězce:

—	u dřeva na pni

—	u kulatiny v lese (na odvozním místě)

—	u přepravovaného a skladovaného dřeva (plochy či vodní nádrže pro skladování kulatiny, plochy či vodní nádrže pro mezisklad kulatiny)

—	při příjezdu do zpracovatelského zařízení a skladování materiálů

—	při vstupu do výrobních linek a výstupu z nich

—	při skladování zpracovaných výrobků ve zpracovatelském zařízení

—	při výstupu ze zpracovatelského zařízení a přepravě

—	při dodání do místa vývozu

—	Které organizace odpovídají za vedení záznamů o množstevních údajích? Disponují přiměřenými lidskými zdroji a vybavením?

—	Jaká je kvalita kontrolovaných údajů?

—	Zaznamenávají se všechny množstevní údaje tak, aby bylo možno včas ověřit množství a porovnat je s předchozími a následujícími stupni dodavatelského řetězce?

—	Které informace o kontrole dodavatelského řetězce se zveřejňují? Jak mohou zúčastněné strany získat přístup k těmto informacím?

2.4. Oddělení zákonně ověřeného dřeva od dřeva z neznámých zdrojů

Klíčové otázky:

—	Jsou zavedeny dostatečné kontroly, aby bylo možné vyloučit dřevo z neznámých zdrojů nebo dřevo, které bylo vytěženo bez zákonných práv k těžbě?

—	Jaká kontrolní opatření se uplatňují, aby bylo zaručeno, že jsou v celém dodavatelském řetězci odděleny ověřené a neověřené materiály?

2.5. Dovážené dřevařské výrobky

Jsou prováděny příslušné kontroly, které zaručují, že dřevo a dřevařské výrobky byly dovezeny zákonně.

Klíčové otázky:

—	Jak se prokazuje zákonnost dovozu dřeva a dřevařských výrobků?

—	Jaké doklady jsou požadovány k určení země těžby a k poskytnutí záruky, že dovezené výrobky pocházejí ze zákonně vytěženého dřeva, jak je uvedeno v příloze V?

—	Umožňuje systém TLAS identifikovat dovezené dřevo a dřevařské výrobky v rámci celého dodavatelského řetězce až do okamžiku, kdy jsou smíšeny pro účely výroby zpracovaných výrobků?

—	Je při použití dovezeného dřeva možné určit podle licence FLEGT zemi jeho původu (lze vynechat u recyklovaných výrobků)?

3. POSTUPY OVĚŘOVÁNÍ

Ověřování spočívá v provádění vhodných kontrol, aby byl zajištěn zákonný původ dřeva. Musí být dostatečně důrazné a účinné, aby umožňovalo odhalení jakéhokoli neplnění požadavků, ať už v lese, nebo v rámci dodavatelského řetězce, a včasné přijetí opatření.

3.1. Organizace

Ověřování provádí organizace třetí strany, která má náležité zdroje, systémy řízení, kvalifikované a vyškolené pracovníky, jakož i odolné a účinné mechanismy ke kontrole střetů zájmů.

Klíčové otázky:

—	Mají ověřovací subjekty platné osvědčení o akreditaci vydané Národním akreditačním orgánem (KAN)?

—	Určuje vláda subjekty, které provádějí ověřování? Je zmocnění (a s ním spojené povinnosti) zřejmé a veřejně známé?

—	Jsou jasně vymezeny a uplatňovány institucionální úlohy a oblasti odpovědnosti?

—	Disponují ověřovací subjekty dostatečnými zdroji k ověřování podle definice zákonnosti a systémy pro kontrolu dodavatelského řetězce pro dřevo?

—

Jsou ověřovací subjekty vybaveny řádně zdokumentovaným systémem řízení, který:

—	zaručuje, že jejich pracovníci mají nezbytnou kvalifikaci a zkušenosti k provádění účinného ověřování?

—	používá systém vnitřní kontroly či vnitřního dohledu?

—	zahrnuje mechanismy kontroly střetů zájmů?

—	zaručuje transparentnost systému?

—	definuje a uplatňuje metodiku ověřování?

3.2. Ověřování ve vztahu k definici zákonnosti

Je jasně definováno, co se musí ověřovat. Metodika ověření je zdokumentována a zajišťuje, aby byl kontrolní proces systematický a transparentní, opíral se o důkazy, probíhal v pravidelných intervalech a obsáhnul vše, co je zahrnuto v definici.

Klíčové otázky:

—	Pokrývá metodika ověření používaná ověřovacími subjekty všechny prvky definice zákonnosti a zahrnuje zjišťování souladu se všemi ukazateli?

—

Provádějí ověřovací subjekty:

—	kontroly dokladů, provozních záznamů a činností v terénu (včetně kontrol na místě)?

—	sběr informací od vnějších zúčastněných stran?

—	záznamy svých ověřovacích činností?

—	Jsou výsledky ověřování zveřejňovány? Jak mohou zúčastněné strany získat přístup k těmto informacím?

3.3. Ověřování systémů kontroly integrity dodavatelského řetězce

Je jasně vymezen rozsah kritérií a ukazatelů, které mají být ověřeny, jenž se vztahuje na celý dodavatelský řetězec. Metodika ověření je zdokumentována a zajišťuje, aby byl kontrolní proces systematický a transparentní, opíral se o důkazy, probíhal v pravidelných intervalech, obsáhnul všechna kritéria a ukazatele v rozsahu působnosti a zahrnoval pravidelné a včasné porovnávání údajů na každém stupni dodavatelského řetězce.

Klíčové otázky:

—	Pokrývá metodika ověření všechny kontroly dodavatelského řetězce? Je toto v metodice ověření jasně vyjádřeno?

—	Co dokazuje, že skutečně proběhlo ověření kontrol dodavatelského řetězce?

—	Které organizace odpovídají za ověřování údajů? Disponují přiměřenými lidskými a jinými zdroji pro správu údajů?

—	Existují metody pro hodnocení souvislosti mezi dřevem na pni, vytěženou kulatinou a dřevem dodaným do zpracovatelského zařízení nebo do místa vývozu?

—	Jsou vypracovány metody pro posouzení shody vstupů surového dřeva s výstupy zpracovaných výrobků na pile a dalších provozech? Zahrnují tyto metody specifikaci a pravidelnou aktualizaci přepočítacích koeficientů?

—	Jaké informační systémy a technologie se používají k uchovávání, ověřování a evidenci údajů? Jsou k dispozici dostatečně odolné systémy pro zabezpečení údajů?

—	Zveřejňují se výsledky ověřování kontrol dodavatelského řetězce? Jak mohou zúčastněné strany získat přístup k těmto informacím?

3.4. Mechanismus řešení stížností

Existují náležité mechanismy řešení stížností a řešení sporů vyplývajících z ověřování.

Klíčové otázky:

—	Mají ověřovací subjekty k dispozici mechanismus řešení stížností, který je dostupný všem zúčastněným stranám?

—	Mají ověřovací subjekty k dispozici mechanismy pro přijímání námitek nezávislých pozorovatelů a reagování na ně?

—	Mají ověřovací subjekty k dispozici mechanismy pro přijímání oznámení o porušení příslušných předpisů zjištěných vládními úředníky a reagování na ně?

—	Je jasné, jak jsou stížnosti přijímány, dokumentovány, předávány k řešení nadřízeným složkám (v případě potřeby) a jak na ně lze reagovat?

3.5. Mechanismy pro řešení případů nesouladu

Existují náležité mechanismy pro řešení případů nesouladu, které jsou zjištěny během ověřování nebo předloženy prostřednictvím stížností a nezávislého pozorování.

Klíčové otázky:

—	Existuje účinný a funkční mechanismus pro vyžadování a vymáhání vhodného nápravného rozhodnutí o výsledcích ověření a opatřeních v případě zjištěných přestupků?

—	Stanoví systém ověřování výše uvedený požadavek?

—	Byly vyvinuty mechanismy pro řešení případů nesouladu s příslušnými požadavky? Jsou uplatňovány v praxi?

—	Jsou k dispozici náležité záznamy o případech nesouladu a nápravě výsledků ověřování nebo o jiných přijatých opatřeních? Je hodnocena účinnost takových opatření?

—	Existuje mechanismus pro podávání zpráv vládě o zjištěních vyplývajících z ověřování ze strany ověřovacích subjektů?

—	Jaký druh informací o případech nesouladu je zveřejňován?

4. UDĚLOVÁNÍ VÝVOZNÍCH LICENCÍ

Indonésie přidělila celkovou odpovědnost za vydávání dokladů V-Legal / licencí FLEGT licenčním orgánům. Licence FLEGT se vydávají pro jednotlivé zásilky určené do Unie.

4.1. Organizační struktura

Klíčové otázky:

—	Které orgány jsou pověřeny vydáváním licencí FLEGT?

—	Má licenční orgán platné osvědčení o akreditaci vydané subjektem KAN?

—	Jsou jasně vymezeny a veřejně dostupné úlohy licenčního orgánu a jeho pracovníků, pokud jde o vydávání licencí FLEGT?

—	Jsou stanoveny požadavky na způsobilost a zavedeny vnitřní kontrolní mechanismy týkající se pracovníků licenčního orgánu?

—	Je licenční orgán vybaven dostatečnými zdroji pro plnění svého poslání?

4.2. Vydávání dokladů V-Legal a jejich využití pro udělování licencí FLEGT

Byly vytvořeny vhodné režimy pro využívání dokladů V-Legal k udělování licencí FLEGT.

Klíčové otázky:

—	Má licenční orgán veřejně dostupné zdokumentované postupy vydávání dokladu V-Legal?

—	Co dokazuje, že jsou tyto postupy řádně uplatňovány v praxi?

—	Existují náležité záznamy o vydaných dokladech V-Legal a o případech, kdy doklady V-Legal vydány nebyly? Jsou v evidenci jasně uvedeny podklady, na jejichž základě se doklady V-Legal vydávají?

—	Má licenční orgán vhodné postupy, aby zaručil, že každá zásilka dřeva splňuje požadavky definice zákonnosti a kontrol dodavatelského řetězce?

—	Byly jasně definovány požadavky na vydávání licencí a byly sděleny vývozcům a dalším dotčeným stranám?

—	Jaký druh informací o vydaných licencích je zveřejňován?

—	Jsou licence FLEGT v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze IV?

—	Vyvinula Indonésie systém číslování licencí FLEGT, který umožňuje rozlišovat mezi licencemi FLEGT určenými pro trh Unie a doklady V-Legal určenými pro trhy mimo Unii?

4.3. Dotazy ohledně vydaných licencí FLEGT

Je zaveden náležitý mechanismus pro vyřizování dotazů příslušných orgánů ohledně licencí FLEGT, jak stanoví příloha III.

Klíčové otázky:

—	Bylo určeno a zřízeno oddělení pro informace o licencích, aby mimo jiné přijímalo dotazy od příslušných orgánů a reagovalo na ně?

—	Byly stanoveny jasné postupy pro komunikaci mezi oddělením pro informace o licencích a příslušnými orgány?

—	Byly stanoveny jasné postupy pro komunikaci mezi oddělením pro informace o licencích a licenčními orgány?

—	Existují kanály, jejichž prostřednictvím mohou indonéské či mezinárodní zúčastněné strany vznášet dotazy k vydaným licencím FLEGT?

4.4. Mechanismus řešení stížností

Existuje náležitý mechanismus řešení stížností a sporů vyplývajících z udělování licencí. Tento mechanismus umožňuje řešit jakoukoli stížnost, která se týká fungování režimu udělování licencí.

Klíčové otázky:

—	Existuje zdokumentovaný postup řešení stížností, který je dostupný všem zúčastněným stranám?

—	Je jasné, jak jsou stížnosti přijímány, dokumentovány a předávány k řešení nadřízeným složkám (v případě potřeby) a jak na ně lze reagovat?

5. NEZÁVISLÉ POZOROVÁNÍ

Nezávislé pozorování provádí indonéská občanská společnost a je nezávislé na jiných složkách systému TLAS (těch, které se podílejí na řízení či regulaci lesních zdrojů, a těch, které provádějí nezávislý audit). Jedním z hlavních cílů je zachovat důvěryhodnost systému TLAS tím, že je pozorován způsob, jímž se provádí ověřování.

Indonésie oficiálně uznala funkci nezávislého pozorování a umožňuje občanské společnosti podávat stížnosti, jsou-li zjištěny nesrovnalosti při akreditaci, posuzování či udělování licencí.

Klíčové otázky:

—	Zveřejnila vláda pokyny k nezávislému pozorování?

—	Stanoví pokyny jasné požadavky na způsobilost organizací, které mají provádět funkce nezávislého pozorování, aby se zaručila nestrannost a zabránilo se střetu zájmů?

—	Jsou v pokynech stanoveny postupy pro přístup k informacím obsaženým v příloze IX?

—	Má občanská společnost v praxi přístup k informacím obsaženým v příloze IX?

—	Jsou v pokynech stanoveny postupy pro podávání stížností? Jsou tyto postupy veřejně dostupné?

—	Byla objasněna a vymezena ustanovení o podávání zpráv a zveřejňování informací, která se vztahují na ověřovací subjekty?

PŘÍLOHA IX

ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ

1. ÚVOD

Strany jsou odhodlány zajistit, aby byly zveřejňovány důležité informace o lesnictví.

Podle této přílohy bude tohoto cíle dosaženo vymezením i) informací o lesnictví, které mají být zpřístupněny veřejnosti; ii) subjektů odpovědných za zveřejňování informací a iii) mechanismů, jejichž prostřednictvím lze k těmto informacím získat přístup.

Cílem je zaručit, že 1) činnosti Smíšeného výboru pro provádění dohody během provádění této dohody jsou transparentní a srozumitelné; 2) existují mechanismy, jejichž pomocí mohou strany a příslušné zúčastněné strany získat přístup ke klíčovým informacím o lesnictví; 3) díky dostupnosti informací pro účely nezávislého pozorování je posíleno fungování systému TLAS; a 4) je dosaženo širších cílů této dohody. Veřejná dostupnost informací je důležitým přínosem k posílení správy lesů v Indonésii.

2. MECHANISMY PRO PŘÍSTUP K INFORMACÍM

Tato příloha je v souladu s indonéským zákonem o svobodném přístupu k informacím č. 14/2008. Podle tohoto zákona každá veřejná instituce povinně vypracuje předpisy pro zpřístupnění informací veřejnosti. Zákon rozlišuje čtyři kategorie informací: 1) dostupné a pravidelně aktivně šířené informace; 2) informace, které by měly být neprodleně zveřejněny; 3) informace, které jsou kdykoli dostupné a jsou poskytovány na požádání; a 4) informace, které jsou utajované nebo důvěrné.

Ministerstvo lesnictví, oblastní a krajské úřady, Národní akreditační orgán (KAN), subjekt posuzování shody (CAB) a licenční orgány jsou důležitými institucemi z hlediska fungování systému TLAS, a tudíž jsou povinny v rámci svých povinností zveřejňovat informace o lesnictví.

S cílem provést uvedený zákon ministerstvo lesnictví, oblastní a krajské úřady a všechny ostatní veřejné agentury včetně subjektu KAN vyvinuly nebo vyvíjejí postupy pro zveřejňování informací.

KAN je také povinen zveřejňovat informace podle pokynu ISO/IEC 17011:2004, doložky 8.2 – Povinnosti akreditačního orgánu. Ověřovací subjekty a licenční orgány jsou povinny zveřejňovat informace podle nařízení ministra lesnictví a pokynu ISO/IEC 17021:2006, doložky 8.1 – Veřejně dostupné informace a pokynu ISO/IEC 65:1996, doložky 4.8 – Dokumentace.

Podle nařízení ministra lesnictví slouží organizace občanské společnosti jako jeden ze zdrojů informací o lesnictví.

Ministr lesnictví vydal nařízení č. P.7/Menhut-II/2011 ze dne 2. února 2011, které stanoví, že žádosti o informace v držení ministerstva lesnictví mají být v rámci informační politiky „jediného kontaktního místa“ zasílány řediteli střediska pro veřejné vztahy ministerstva lesnictví. Ministerstvo lesnictví vypracovává další prováděcí pokyny. K informacím dostupným na regionálních, oblastních a krajských lesnických úřadech lze získat přímý přístup.

Aby byla tato příloha použitelná, je nutno vypracovat a schválit postupy a zásady nebo pokyny, podle nichž budou uvedené instituce vyřizovat žádosti o informace. Kromě toho budou vyjasněna ustanovení o podávání zpráv a zveřejňování informací, která se vztahují na ověřovací subjekty a licenční orgány.

3. KATEGORIE INFORMACÍ POUŽÍVANÝCH K POSÍLENÍ POZOROVÁNÍ A HODNOCENÍ FUNGOVÁNÍ SYSTÉMU TLAS

Právní předpisy: veškeré právní předpisy, normy a pokyny uvedené v normách zákonnosti.

Udělování práv k využívání pozemku a lesa: mapy pozemků, k jejichž využívání byla udělena práva, a oblastní pozemkové plány, postupy udělování práv k využívání pozemku, lesní koncese nebo práva k využívání lesa a další práva k těžbě a zpracování a související dokumenty, například mapy koncesí, povolení k uvolnění lesní oblasti, doklady o oprávnění k užívání pozemku a mapy pozemků, na něž se vztahuje oprávnění k užívání pozemku.

Postupy obhospodařování lesa: plány využití lesa, roční pracovní plány včetně map a povolení pro vybavení, zápisy z konzultačních setkání se společenstvími žijícími v oblasti, na kterou se vztahuje povolení, nebo v jejím okolí, nutné pro vypracování ročních pracovních plánů, pracovní plány využívání lesního dřeva s přílohami, dokumenty posouzení vlivů na životní prostředí a zápisy z veřejných konzultačních setkání nutné pro vypracování zpráv o posouzení vlivů na životní prostředí, zprávy o produkci kulatiny a data o soupisu porostních zásob ve státních lesích.

Informace o přepravě a dodavatelském řetězci, například doklady pro přepravu kulatiny nebo lesních produktů s přílohami a zprávy o porovnání dřeva, registrační doklady pro přepravu dřeva mezi ostrovy a doklady, z nichž je patrná totožnost plavidla.

Informace o zpracování a výrobním odvětví: například zakládací listina společnosti, licence k podnikání a registrační číslo společnosti, zpráva o posouzení vlivů na životní prostředí, licence k podnikání v průmyslu nebo průmyslová registrační čísla, plány dodávky průmyslových surovin pro odvětví výroby primárních lesnických produktů, registrace vývozce dřevozpracovatelských výrobků, zprávy o surovinách a zpracovaných výrobcích, seznam držitelů práv ke zpracování a informace o společnostech v odvětví sekundárního zpracování.

Poplatky související s lesem: například poplatky na plochu a faktury potvrzující platbu, platební příkazy a faktury na poplatky za opětovné zalesnění a lesní zdroje.

Informace o ověřování a udělování licencí: pokyny týkající se jakosti a standard pro postupy akreditace; jméno a adresa každého akreditovaného subjektu CAB, data udělení akreditace a data konce jejich platnosti; oblasti působnosti akreditace; seznam pracovníků CAB (auditorů, osob s rozhodovací pravomocí) pro každé osvědčení; objasnění toho, co se považuje za důvěrné informace obchodní povahy; plán auditu, aby bylo známo, kdy probíhají veřejné konzultace; oznámení auditu subjektem CAB; zápis z veřejných konzultací se subjektem CAB se seznamem účastníků; veřejné shrnutí výsledků auditu; souhrnné zprávy vypracované auditním subjektem, který vydal osvědčení; zpráva o statusu všech auditů: osvědčení, u nichž byly splněny podmínky udělení, osvědčení, u nichž podmínky udělení splněny nebyly, osvědčení, u nichž se podmínky plní, udělená, pozastavená a odebraná osvědčení a změny v osvědčeních; případy nesouladu důležité pro audity a udělování licencí a opatření přijatá k jejich vyřešení; vydané vývozní licence; pravidelné souhrnné zprávy licenčních orgánů.

Postupy pozorování a podávání stížností: standardní provozní postupy pro předkládání stížností KAN, ověřovacím subjektům a licenčním orgánům včetně postupů pozorování pokroku při vyřizování a zamítání zpráv o stížnostech.

Seznam klíčových dokumentů, které jsou důležité pro pozorování lesa, agentury, které mají tyto dokumenty v držení, jakož i postup, jímž lze tyto informace získat, jsou uvedeny v dodatku k této příloze.

4. KATEGORIE INFORMACÍ POUŽITÝCH NA PODPORU ŠIRŠÍCH CÍLŮ DOBROVOLNÉ DOHODY O PARTNERSTVÍ

Záznam diskusí ve Smíšeném výboru pro provádění dohody.

Výroční zpráva Smíšeného výboru pro provádění dohody, která popisuje:

a)	množství dřevařských výrobků vyvezených z Indonésie do Unie v rámci režimu licencí FLEGT, v členění podle příslušných čísel harmonizovaného systému a podle členského státu, v němž k dovozu do Unie došlo;

b)	počet licencí FLEGT vydaných Indonésií;

c)	pokrok při dosahování cílů uvedených v dohodě a záležitosti související s prováděním dohody;

d)	opatření, která mají zabránit tomu, aby byly nezákonně získané dřevařské výrobky vyváženy, dováženy či uváděny na domácí trh nebo aby se s nimi na domácím trhu obchodovalo;

e)	množství dřeva a dřevařských výrobků dovezená do Indonésie a opatření, která mají zabránit dovozu nezákonně získaných dřevařských výrobků a zachovat integritu režimu licencí FLEGT;

f)	případy nesouladu s režimem licencí FLEGT a opatření přijatá k jejich odstranění;

g)	množství dřevařských výrobků dovezených do Unie v rámci režimu licencí FLEGT, v členění podle příslušných čísel harmonizovaného systému a podle členského státu, v němž k dovozu do Unie došlo;

h)	počet licencí FLEGT z Indonésie obdržených Unií;

i)	počet případů a množství dotčených dřevařských výrobků v případech, kdy došlo ke konzultacím mezi příslušnými orgány a indonéským oddělením pro informace o licencích.

Kompletní zpráva a souhrnná zpráva o pravidelném hodnocení.

Kompletní zpráva a souhrnná zpráva o nezávislém pozorování trhu.

Stížnosti na pravidelné hodnocení a nezávislé pozorování trhu a způsob, jímž byly vyřízeny.

Harmonogram provádění této dohody a přehled provedených činností.

Veškeré další údaje a informace, které jsou důležité pro provádění a fungování této dohody. Sem patří:

Právní informace:

—	znění této dohody, jejích příloh a veškerých změn,

—	znění všech právních předpisů uvedených v příloze II,

—	prováděcí nařízení a postupy.

Informace o produkci:

—	celková roční produkce dřeva v Indonésii,

—	roční objemy vyvezených dřevařských výrobků (celkem a do Unie).

Informace o přidělování koncesí:

—	celková oblast přidělených lesnických koncesí,

—	seznam koncesí, názvy společností, jimž byly uděleny, a názvy společností, jimiž jsou spravovány,

—	mapa poloh všech koncesí k těžbě,

—	seznam registrovaných lesnických společností (v oblasti produkce, zpracování, obchodu a vývozu),

—	seznam lesnických společností s osvědčením systému SVLK (v oblasti produkce, zpracování, obchodu a vývozu).

Informace o obhospodařování:

—	seznam koncesí v rámci obhospodařování podle typu,

—	seznam osvědčených lesních koncesí a typ osvědčení, v jehož rámci jsou spravovány.

Informace o orgánech:

—	seznam licenčních orgánů v Indonésii včetně adresy a kontaktních údajů,

—	adresa a kontaktní údaje oddělení pro informace o licencích,

—	seznam příslušných orgánů v Unii včetně adresy a kontaktních údajů.

Tyto informace budou zpřístupněny na internetových stránkách stran.

5. PROVÁDĚNÍ USTANOVENÍ O ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ

V rámci provádění této přílohy strany posoudí:

—	potřebu budování kapacity pro využívání veřejných informací k nezávislému pozorování,

—	potřebu zvyšovat povědomí veřejného sektoru a zúčastněných stran o ustanoveních o zveřejňování informací obsažených v této dohodě.

Dodatek

INFORMACE K POSÍLENÍ OVĚŘOVÁNÍ, POZOROVÁNÍ A FUNGOVÁNÍ SYSTÉMU TLAS

Č.

Dokument, který má být zveřejněn

Agentury, které mají dokument v držení

Informace Kategorie

DŘEVO Z LESŮ NA STÁTNÍCH POZEMCÍCH (IUPHHK-HA/HPH, IUPHHK-HTI/HPHTI,IUPHHK RE) a DŘEVO Z LESŮ NA STÁTNÍCH POZEMCÍCH SPRAVOVANÝCH MÍSTNÍMI SPOLEČENSTVÍMI (IUPHHK-HTR, IUPHHK-HKM)

Povolení pro lesní koncesní práva

(SK IUPHHK-HA/HPH, IUPHHK-HTI/HPHTI, IUPHHK RE)

Ministerstvo lesnictví (BUK); kopie na krajských a oblastních lesnických úřadech

Mapy koncesí

Ministerstvo lesnictví (BAPLAN); kopie na krajských a oblastních lesnických úřadech

Povolení k využití dřeva z hospodářských lesů

(SK IUPHHK-HTR, IUPHHK-HKm)

Ministerstvo lesnictví (BUK); kopie na krajských a oblastních lesnických úřadech

Mapy využití dřeva z hospodářských lesů

Ministerstvo lesnictví (BAPLAN); kopie na krajských a oblastních lesnických úřadech

Plán využívání lesa (TGHK)

Ministerstvo lesnictví (BAPLAN); kopie na krajských a oblas lesnických úřadech

Pracovní plán pro využití lesního dřeva (RKUPHHK) a přílohy včetně povolení k vybavení

Ministerstvo lesnictví (BUK)

Příkaz k platbě (SPP) poplatku za povolení IUPHHK a potvrzení o platbě

Ministerstvo lesnictví (BUK)

Roční pracovní plán (RKT / modrý tisk) včetně mapy

Oblastní lesnické úřady; kopie na krajských lesnických úřadech

Zprávy o taxaci a produkci (LHP a LHC)

Krajské lesnické úřady; kopie na oblastních úřadech

Přepravní doklady (skshh)

Krajský lesnický úřad; kopie na oblastních lesnických úřadech

Zpráva o porovnání kulatiny (LMKB)

Krajské lesnické úřady a místní oddělení ministerstva lesnictví (BP2HP)

Platební příkaz a potvrzení o poplatku za produkci (SPP)

(podle kulatiny/objemu)

Krajské lesnické úřady

Potvrzení o platbě poplatku za lesní zdroje a poplatku do Fondu pro opětovné zalesnění

(PSDH nebo DR pro držitele licence v přírodních lesích nebo PSDH pro držitele licence v pěstovaných lesích)

Krajské lesnické úřady

Dokumenty o posouzení vlivů na životní prostředí (EIA)

(AMDAL, ANDAL, RKL a RPL)

Oblastní nebo krajský úřad pro životní prostředí (BAPEDALDA nebo BLH); kopie na ministerstvu lesnictví (BUK)

DŘEVO ZE SOUKROMÉHO POZEMKU

Platné oprávnění k užívání pozemku

Národní či oblastní/krajský pozemkový úřad (BPN)

Mapy oprávnění k užívání pozemku/polohy

Národní či oblastní/krajský pozemkový úřad (BPN)

Doklad SKAU nebo SKSKB pro přepravu kulatiny s razítkem KR (dřevo společenství)

Starosta vesnice (SKAU); kopie na krajských lesnických úřadech (SKSKB-KR a SKAU)

DŘEVO Z LESNÍCH POZEMKŮ URČENÝCH K PŘEMĚNĚ (IPK)

Licence k využití dřeva: ILS/IPK včetně povolení k vybavení

Oblastní a krajské lesnické úřady

Mapy přiložené k ILS/IPK

Oblastní a krajské lesnické úřady

Povolení k uvolnění lesní oblasti

Ministerstvo lesnictví (BAPLAN) a oblastní oddělení ministerstva lesnictví (BPKH)

Pracovní plán IPK/ILS

Krajské lesnické úřady

Soupis porostních zásob na pozemcích se státními lesy, které mají být přeměněny (oddíl v pracovním plánu IPK/ILS)

Krajské lesnické úřady

Doklad o produkci dřeva (LHP)

Krajské lesnické úřady

Potvrzení o platbě DR a PSDH (viz č. 13)

Krajské lesnické úřady; kopie na ministerstvu lesnictví (BUK)

Přepravní doklady FAKB a přílohy pro KBK a SKSKB a přílohy pro KB

Krajské lesnické úřady

DŘEVOZPRACUJÍCÍ PRŮMYSL

Zakládací listina společnosti

Ministerstvo spravedlnosti a lidských práv; v případě primárního a integrovaného výrobního odvětví s kapacitou přes 6 000 m3 kopie na ministerstvu lesnictví (BUK), s kapacitou méně než 6 000 m3 kopie na oblastních a krajských lesnických úřadech; v případě sekundárního výrobního odvětví kopie na ministerstvu průmyslu.

Licence k podnikání (SIUP)

Místní úřad pro investice nebo investiční koordinační agentura (BKPMD), ministerstvo obchodu. V případě sekundárního výrobního odvětví kopie na ministerstvu průmyslu.

Registrační číslo společnosti (TDP)

Místní úřad pro investice nebo investiční koordinační agentura (BKPMD) a ministerstvo obchodu

Posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) (UKL/UPL a SPPL)

Oblastní a krajské úřady pro životní prostředí (BAPEDALDA nebo BLH); kopie na místním úřadu pro obchod nebo v investiční koordinační agentuře (BKPMD)

Licence k podnikání v průmyslu (IUI) nebo průmyslové registrační číslo (TDI)

V případě primárního a integrovaného výrobního odvětví s kapacitou přes 6 000 m3 kopie na ministerstvu lesnictví (BUK), s kapacitou méně než 6 000 m3 kopie na oblastních lesnických úřadech, s kapacitou méně než 2 000 m3 kopie na krajských lesnických úřadech; v případě sekundárního výrobního odvětví kopie na ministerstvu průmyslu.

Plán zásob průmyslových surovin (RPBBI) pro odvětví výroby primárních lesnických produktů (IPHH)

V případě primárního a integrovaného výrobního odvětví s kapacitou přes 6 000 m3 kopie na ministerstvu lesnictví (BUK), s kapacitou méně než 6 000 m3 kopie na oblastních lesnických úřadech, s kapacitou méně než 2 000 m3 kopie na krajských lesnických úřadech; kopie na oblastních a krajských lesnických úřadech.

Registrovaný vývozce produktů lesnického odvětví (ETPIK)

Ministerstvo obchodu

Přepravní doklady (SKSKB, FAKB, SKAU a/nebo FAKO)

Starosta vesnice (SKAU); kopie na krajských lesnických úřadech (SKSKB-KR, SKAU), kopie FAKO na oblastních lesnických úřadech

Doklady o změnách zásob kulatiny (LMKB/LMKBK)

Krajské lesnické úřady

Zpráva o zpracovaných výrobcích (LMOHHK)

Krajské lesnické úřady, kopie na oblastních lesnických úřadech

Doklad pro obchod se dřevem mezi ostrovy (PKAPT)

Ministerstvo obchodu (GŘ pro domácí obchod)

Doklad, z něhož je patrná totožnost plavidla

Místní úřad přístavní správy (pod ministerstvem dopravy); kopie na indonéském úřadu pro klasifikaci (BKI)

JINÉ DŮLEŽITÉ INFORMACE

Právní předpisy: veškeré právní předpisy, normy a pokyny uvedené v normách zákonnosti

Ministerstvo lesnictví, oblastní nebo krajské lesnické úřady

Informace o ověřování a udělování licencí:

a)	pokyny týkající se jakosti a standard pro postupy akreditace

Národní akreditační orgán (KAN)

b)	název a adresa každého akreditovaného subjektu posuzování shody (LP a LV)

Národní akreditační orgán (KAN)

c)	seznam pracovníků (auditorů, osob s rozhodovací pravomocí) pro každé osvědčení

Subjekty posuzování shody (LP a LV), ministerstvo lesnictví

d)	objasnění toho, co se považuje za důvěrné informace obchodní povahy

Subjekty posuzování shody (LP a LV)

e)	plán auditu, aby bylo známo, kdy probíhají veřejné konzultace, oznámení auditu auditním subjektem, veřejné shrnutí výsledků auditu, souhrnné zprávy vypracované auditním subjektem, který vydal osvědčení

Subjekty posuzování shody (LP a LV)

Zprávy o statusu auditů:

a)	osvědčení, u nichž byly splněny podmínky udělení, osvědčení, u nichž podmínky udělení splněny nebyly, osvědčení, u nichž se podmínky plní, udělená, pozastavená a odebraná osvědčení a změny v osvědčeních

Subjekty posuzování shody (LP a LV)

b)	případy nesouladu důležité pro audity a udělování licencí a opatření přijatá k jejich vyřešení

Subjekty posuzování shody (LP a LV)

c)	vydané vývozní licence (doklad V-Legal); pravidelné zprávy licenčního orgánu

Subjekty posuzování shody (LP a LV)

Postupy pozorování a podávání stížností:

a)	standardní provozní postupy pro stížnosti pro akreditační orgán a každý auditní subjekt

Národní akreditační orgán (KAN), subjekty posuzování shody (LP a LV)

b)	postupy pozorování ze strany občanské společnosti, stížnosti, zprávy o pozorování ze strany občanské společnosti

Ministerstvo lesnictví, nezávislý pozorovatel

c)	dokumenty týkající se pozorování pokroku při vyřizování a řešení zpráv o stížnostech

Národní akreditační orgán (KAN), subjekty posuzování shody (LP a LV)

Postupy získávání informací:

—

Zákon o svobodném přístupu k informacím (UU 14/2008) rozlišuje čtyři kategorie informací: 1) dostupné a pravidelně aktivně šířené informace; 2) informace, které by měly být okamžitě zveřejněny; 3) informace, které jsou kdykoli dostupné a jsou poskytovány na požádání, a 4) informace, které jsou utajované nebo důvěrné.

—

Informace spadající do kategorie 3 zákona o svobodném přístupu k informacím jsou veřejnosti poskytovány na základě žádosti předložené příslušnému subjektu (PPID) v rámci dané instituce, například středisku styku s veřejností na ministerstvu lesnictví. Každá instituce má svůj vlastní prováděcí předpis o veřejných informacích, který vychází ze zákona o svobodném přístupu k informacím.

—	Některé informace, které spadají do kategorie 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, jsou zveřejňovány na internetových stránkách příslušných institucí. Patří mezi ně: dekrety a nařízení, mapy pozemků, k jejichž využívání byla udělena práva, plány využití lesa.

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 150

České vydání	Právní předpisy	Ročník 57 20. května 2014

Obsah		I Legislativní akty	Strana
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2014 ze dne 16. dubna 2014 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 a (ES) č. 614/2009	1
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014 ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii ( 1 )	59
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 512/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 912/2010 o zřízení Agentury pro evropský GNSS	72
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a zrušuje rozhodnutí Rady 2007/125/SVV	93
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 ze dne 16. dubna 2014 o obecných ustanoveních týkajících se Azylového, migračního a integračního fondu a nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí	112
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz a zrušuje rozhodnutí č. 574/2007/ES	143
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond, mění rozhodnutí Rady 2008/381/ES a zrušují rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES a č. 575/2007/ES a rozhodnutí Rady 2007/435/ES	168
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 ( 1 )	195

	II Nelegislativní akty
	MEZINÁRODNÍ DOHODY
	2014/283/EU
*	Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o uzavření Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti jménem Evropské unie ( 1 )	231
	Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti	234
	2014/284/EU
*	Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o uzavření Dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie	250
	Dobrovolná dohoda o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie	252