13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/3

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 14/2004 ze dne 30. prosince 2003, kterým se stanoví odhady dodávek a podpora Společenství pro dodávky některých základních produktů určených k lidské spotřebě, ke zpracování a k použití jako zemědělské vstupy a pro dodávky živých zvířat a vajec do nejvzdálenějších regionů podle nařízení Rady (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001 a (ES) č. 1454/2001 (4), stanoví předběžný odhad dodávek a podporu Společenství.

(2)

Současné provádění ročních odhadů dodávek různých produktů do francouzských zámořských departementů, na Azory a Madeiru a na Kanárské ostrovy ukazuje, že množství stanovená pro dodávky výše uvedených produktů jsou vzhledem k neočekávaně vyšší poptávce nižší než požadovaná množství.

(3)

Množství a popisy těchto produktů by měly být uvedeny do souladu se skutečnou potřebou v dotyčných nejvzdálenějších regionech.

(4)

Nařízení (ES) č. 14/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem příslušných řídících výborů,

1.

Části 1 a 3 přílohy I se nahrazují zněním přílohy I tohoto nařízení.

2.

Část 7 přílohy III se nahrazuje zněním přílohy II tohoto nařízení.

3.

Části 4 a 11 přílohy V se nahrazují zněním přílohy III tohoto nařízení.

13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/8

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3199/93 (2) stanoví, že denaturační prostředky, které používají jednotlivé členské státy k úplné denaturaci lihu podle čl. 27 odst. 1 písm. a) směrnice 92/83/EHS, jsou uvedeny v příloze uvedeného nařízení.

(2)

Podle čl. 27 odst. 1 písm. a) směrnice 92/83/EHS osvobodí členské státy od spotřební daně líh, který byl plně denaturován v souladu s požadavky některého členského státu, pokud tyto požadavky byly řádně oznámeny a schváleny v souladu s podmínkami stanovenými v odstavcích 3 a 4 uvedeného článku.

(3)

Lotyšsko oznámilo některé změny v postupu denaturace číslo 2, který byl schválen nařízením (ES) č. 3199/93.

(4)

Komise předala toto sdělení ostatním členským státům dne 25. března 2005.

(5)

Vůči oznámeným požadavkům nebyly obdrženy žádné námitky.

(6)

Nařízení (ES) č. 3199/93 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro spotřební daně,

13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/10

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 872/2004 obsahuje seznam fyzických a právnických osob, institucí a subjektů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN dne 30. listopadu 2005 rozhodl doplnit dvě fyzické osoby a několik právnických osob nebo subjektů do seznamu osob, skupin a subjektů, jichž se má týkat zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů. Příloha I by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(3)

Aby se zajistilo, že opatření tohoto nařízení jsou účinná, musí toto nařízení vstoupit okamžitě v platnost,

13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/13

(1)

Společná azylová politika, včetně společného evropského azylového systému, je nedílnou součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kdo pod tlakem okolností oprávněně hledají ochranu ve Společenství.

(2)

Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému, založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“), a potvrdila tak zásadu nenavracení a zajištění toho, že nikdo není vrácen zpět tam, kde by byl vystaven pronásledování.

(3)

Podle závěrů z Tampere by měl společný evropský azylový systém v krátké době zahrnovat společné normy pro spravedlivé a účinné azylové řízení v členských státech a z dlouhodobého pohledu pravidla Společenství vedoucí ke společnému azylovému řízení v Evropském společenství.

(4)

Minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka stanovené touto směrnicí jsou tak prvním opatřením pro azylová řízení.

(5)

Hlavním cílem této směrnice je zavést ve Společenství minimální rámec pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.

(6)

Sbližování pravidel pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka by mělo pomoci omezit druhotný pohyb žadatelů o azyl mezi členskými státy v případech, kdy by tento pohyb byl způsoben rozdíly v právních rámcích.

(7)

Z povahy minimálních norem přirozeně vyplývá, že členské státy jsou oprávněny přijmout nebo zachovat příznivější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti žádající členský stát o mezinárodní ochranu, pokud se má za to, že taková žádost je podána z toho důvodu, že dotyčná osoba je uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy.

(8)

Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie.

(9)

Pokud jde o zacházení s osobami, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, jsou členské státy vázány nástroji mezinárodního práva, jejichž smluvními stranami jsou a které zakazují diskriminaci.

(10)

Je důležité, aby rozhodnutí o všech žádostech o azyl byla přijímána na základě skutečností a v prvním stupni orgány, jejichž pracovníci mají patřičné znalosti nebo potřebné školení v oblasti azylových a uprchlických záležitostí.

(11)

Je v zájmu členských států i žadatelů o azyl, aby bylo o žádosti o azyl rozhodnuto co možná nejdříve. Organizace vyřizování žádostí o azyl by měla být ponechána na uvážení členských států tak, aby podle svých vnitrostátních potřeb mohly upřednostnit nebo urychlit vyřízení jakékoli žádosti s přihlédnutím k normám uvedeným v této směrnici.

(12)

Pojem veřejného pořádku může zahrnovat odsouzení za spáchání závažného trestného činu.

(13)

V zájmu správného uznání osob, jež potřebují ochranu jako uprchlíci ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy, by měl mít každý žadatel – až na určité výjimky – účinný přístup k řízení, možnost spolupracovat a řádně komunikovat s příslušnými orgány tak, aby mohl předkládat důležité skutečnosti o svém případě, a dostatečné procesní záruky pro sledování svého případu v průběhu všech etap řízení. Kromě toho by v rámci posuzování žádosti o azyl mělo být žadateli obvykle poskytnuto alespoň právo na setrvání až do vynesení rozhodnutí rozhodovacím orgánem, přístup ke službám tlumočníka pro předložení svého případu při pohovoru s orgány, možnost komunikovat se zástupcem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) nebo s jinou organizací pracující v jeho zastoupení, právo na příslušné vyrozumění o rozhodnutí a o tom, jaké věcné a právní důvody k danému rozhodnutí vedly, možnost konzultovat s právním nebo jiným poradcem a právo být informován o svém právním postavení v rozhodujících okamžicích během řízení, a to v jazyce, o němž lze oprávněně předpokládat, že mu žadatel rozumí.

(14)

Dále by měly být stanoveny zvláštní procesní záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu vzhledem k jejich zranitelnosti. V této souvislosti by se měly členské státy řídit především nejlepšími zájmy dítěte.

(15)

Pokud žadatel podá následnou žádost bez předložení nových důkazů nebo důvodů, bylo by nepřiměřené stanovit členským státům povinnost provést nové posouzení v plném rozsahu. V těchto případech by členské státy měly mít možnost volby z postupů, které zahrnují výjimky ze záruk běžně poskytovaných žadatelům.

(16)

Mnoho žádostí o azyl je podáváno na hranicích nebo v tranzitním prostoru členského státu ještě před rozhodnutím o vstupu žadatele. Členské státy by měly mít možnost zachovat stávající postupy přizpůsobené zvláštní situaci těchto žadatelů na hranicích. Pro tyto okolnosti by se měla stanovit společná pravidla o možných výjimkách ze záruk běžně poskytovaných žadatelům. Řízení na hranicích by se mělo zejména vztahovat na ty žadatele, kteří nesplňují podmínky vstupu na území členských států.

(17)

Rozhodujícím faktorem pro odůvodněnost žádosti o azyl je bezpečí žadatele v zemi jeho původu. Pokud lze třetí zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít členské státy možnost označit ji za bezpečnou s domněnkou, že je pro daného žadatele bezpečná, pokud tento žadatel nepředloží závažné údaje svědčící o opaku.

(18)

Vzhledem k dosažené úrovni harmonizace při uznávání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti za uprchlíky je třeba stanovit společná kritéria pro označování třetích zemí za bezpečné země původu.

(19)

Pokud je Rada přesvědčena, že tato kritéria jsou pro určitou zemi původu splněna, a v důsledku toho tuto zemi zahrnula do společného minimálního seznamu bezpečných zemí původu, který má být na základě této směrnice přijat, měly by mít členské státy povinnost posuzovat žádosti osob se státní příslušností dané země nebo osob bez státní příslušnosti, jež předtím v této zemi obvykle pobývaly, na základě vyvratitelné domněnky o bezpečnosti dané země. S ohledem na politický význam označení zemí původu za bezpečné, zejména vzhledem k důsledkům hodnocení situace v oblasti lidských práv v zemi původu a jeho vlivu na politiky Evropské unie v oblasti vnějších vztahů, by měla Rada přijímat jakékoli rozhodnutí o vytvoření nebo změnách seznamu po konzultaci s Evropským parlamentem.

(20)

Z postavení Bulharska a Rumunska jako kandidátských zemí na přistoupení k Evropské unii a z pokroku, jehož tyto země v přípravě na členství dosáhly, vyplývá, že pro účely této směrnice by měly být až do dne svého přistoupení k Evropské unii pokládány za bezpečné země původu.

(21)

Označení třetí země jako bezpečné země původu pro účely této směrnice nemůže být absolutní zárukou bezpečnosti státních příslušníků dané země. Hodnocení, z něhož toto označení vychází, může ze své podstaty vzít v úvahu pouze všeobecnou občanskou, právní a politickou situaci v dané zemi a to, zda jsou původci pronásledování, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v praxi postižitelní, jsou-li v dotyčné zemi shledáni odpovědnými. Proto je důležité, aby v případě, kdy žadatel prokáže, že v jeho konkrétní situaci existují vážné důvody nepokládat danou zemi za bezpečnou, nebylo označení této země jako bezpečné považováno v jeho případě za významné.

(22)

Členské státy by měly všechny žádosti zhodnotit po věcné stránce, tj. posoudit, zda dotyčný žadatel může být uznán za uprchlíka podle směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení (4), pokud tato směrnice nestanoví jinak, zejména v případech, kdy lze důvodně předpokládat, že posouzení provede nebo dostatečnou ochranu poskytne jiná země. Členské státy by zejména neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl, pokud první země azylu přiznala žadateli postavení uprchlíka nebo mu poskytla jinou dostatečnou ochranu a žadatel bude touto zemí převzat zpět.

(23)

Členské státy by rovněž neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl, jestliže lze důvodně předpokládat, že žadatel s ohledem na vazbu k některé třetí zemi ve smyslu vnitrostátních právních předpisů může požádat o ochranu v této třetí zemi. Členské státy by takto měly postupovat pouze tehdy, pokud by v dané třetí zemi byl tento konkrétní žadatel v bezpečí. V zájmu zamezení druhotného pohybu žadatelů by měly být stanoveny společné zásady, na základě nichž členské státy pokládají nebo označují třetí země za bezpečné.

(24)

S ohledem na některé evropské třetí země s obzvláště vysokou úrovní dodržování lidských práv a ochrany uprchlíků by členské státy dále měly mít možnost neposuzovat žádosti o azyl týkající se žadatelů, kteří vstoupili na jejich území z těchto evropských třetích zemí, nebo je neposuzovat v plném rozsahu. S ohledem na možné důsledky pro žadatele při omezeném nebo neprovedeném posouzení by se toto uplatnění pojetí bezpečné třetí země mělo omezit na případy týkající se třetích zemích, u nichž je Rada přesvědčena o splnění vysoké úrovně bezpečnosti dotyčné třetí země ve smyslu této směrnice. V této věci by měla Rada přijímat rozhodnutí po konzultaci s Evropským parlamentem.

(25)

Z povahy společných norem týkajících se obou pojetí bezpečné třetí země podle této směrnice vyplývá, že praktické použití těchto pojetí závisí na tom, zda dotyčná třetí země povolí danému žadateli vstup na své území.

(26)

Pokud jde o odnětí postavení uprchlíka, měly by členské státy zajistit, aby osoby požívající postavení uprchlíka byly řádně informovány o možnosti opětovného posouzení jejich postavení a měly možnost předložit své stanovisko dříve, než orgány přijmou odůvodněné rozhodnutí o odejmutí jejich postavení. Od těchto záruk by však mělo být možné upustit tam, kde důvody pro zánik postavení uprchlíka nesouvisí se změnou podmínek, na nichž bylo přiznání tohoto postavení založeno.

(27)

Skutečnost, že rozhodnutí o žádosti o azyl a odnětí postavení uprchlíka musí podléhat účinnému opravnému prostředku před soudem nebo tribunálem ve smyslu článku 234 Smlouvy, odráží jednu ze základních zásad práva Společenství. Účinnost opravného prostředku, rovněž s ohledem na posouzení důležitých skutečností, závisí na správním a soudním systému jednotlivých členských států jako celku.

(28)

Podle článku 64 Smlouvy nemá tato směrnice vliv na výkon odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

(29)

Tato směrnice se nezabývá postupy upravenými nařízením Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (5).

(30)

Provádění této směrnice by mělo být hodnoceno v pravidelných lhůtách nepřesahujících dva roky.

(31)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálních norem pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a proto jej z důvodu rozsahu nebo účinků činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.

(32)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Spojené království dopisem ze dne 24. ledna 2001 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(33)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Irsko dopisem ze dne 14. února 2001 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(34)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná,

a)

„Ženevskou úmluvou“ Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967;

b)

„žádostí“ nebo „žádostí o azyl“ žádost podaná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, kterou lze vykládat jako žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany členským státem podle Ženevské úmluvy. Za žádost o azyl se považuje každá žádost o mezinárodní ochranu, pokud dotyčná osoba nepožaduje výslovně jinou formu ochrany, o kterou lze žádat odděleně;

c)

„žadatelem“ nebo „žadatelem o azyl“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která podala žádost o azyl, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

d)

„pravomocným rozhodnutím“ rozhodnutí, zda je státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti přiznáno postavení uprchlíka na základě směrnice 2004/83/ES a které s výhradou přílohy III této směrnice již nepodléhá opravnému prostředku podle kapitoly V této směrnice bez ohledu na to, zda takový opravný prostředek vede k tomu, že žadateli může být až do rozhodnutí o opravném prostředku dovoleno setrvat v dotyčném členském státě;

e)

„rozhodujícím orgánem“ s výhradou přílohy I kvazisoudní nebo správní orgán členského státu odpovědný za posuzování žádostí o azyl a příslušný k přijímání rozhodnutí v prvním stupni v těchto případech;

f)

„uprchlíkem“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která splňuje požadavky článku 1 Ženevské úmluvy, jak jsou stanoveny ve směrnici 2004/83/ES;

g)

„postavením uprchlíka“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka;

h)

„nezletilou osobou bez doprovodu“ osoba mladší 18 let, jež vstupuje na území členských států bez doprovodu zletilé osoby, která za ni podle práva nebo podle zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilou osobu, jež je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členských států;

i)

„zástupcem“ osoba jednající jménem organizace zastupující nezletilou osobu bez doprovodu jako zákonný opatrovník, osoba jednající jménem vnitrostátní organizace, která odpovídá za péči a blaho nezletilých osob, nebo jiné patřičné zastoupení určené k zajištění zájmů nezletilé osoby;

j)

„odnětím postavení uprchlíka“ rozhodnutí příslušného orgánu odejmout, ukončit platnost nebo zamítnout prodloužení platnosti postavení uprchlíka podle směrnice Rady 2004/83/ES;

k)

„setrváním v členském státě“ setrvání na území členského státu, ve kterém byla žádost o azyl podána nebo se posuzuje, a to včetně hranice nebo tranzitních prostor.

a)

zpracování žádostí, ve kterých se zvažuje přemístění žadatele o azyl do jiného státu podle pravidel o stanovení kritérií a postupů pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl, až do doby, kdy dojde k přemístění nebo kdy požádaný stát odmítne žadatele převzít nebo převzít zpět;

b)

rozhodování o žádosti s přihlédnutím k vnitrostátním bezpečnostním předpisům, pokud před tímto rozhodnutím proběhne konzultace s rozhodujícím orgánem o tom, zda žadatel může být uznán za uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES;

c)

předběžné posuzování podle článku 32, pokud má tento orgán přístup ke spisu žadatele týkajícímu se předchozí žádosti;

d)

zpracování žádostí v rámci řízení podle čl. 35 odst. 1;

e)

zamítnutí povolení ke vstupu v rámci řízení podle čl. 35 odst. 2 až 5, v souladu s uvedenými ustanoveními a za podmínek v nich stanovených;

f)

zjištění podle článku 36, že žadatel usiluje o vstup do členského státu nebo do něj vstoupil z bezpečné třetí země, v souladu s uvedeným článkem a za podmínek v něm stanovených.

a)

může nezletilá osoba podat žádost vlastním jménem;

b)

musí žádost nezletilé osoby bez doprovodu podat zástupce podle čl. 17 odst. 1 písm. a);

c)

se podání žádosti o azyl považuje zároveň za podání žádosti o azyl pro všechny nesezdané nezletilé osoby.

a)

žádosti byly posuzovány jednotlivě, objektivně a nestranně a aby o nich bylo stejným způsobem rozhodováno;

b)

byly získávány přesné a aktuální informace z různých zdrojů, např. z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), týkající se obecné situace v zemích původu žadatelů o azyl a případně v zemích jejich průjezdu, a aby tyto informace měli k dispozici pracovníci odpovědní za posuzování žádostí a rozhodování o nich;

c)

pracovníci, kteří žádosti posuzují a rozhodují o nich, měli patřičné znalosti příslušných norem v oblasti azylového a uprchlického práva.

a)

jsou informováni v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, o průběhu řízení a o svých právech a povinnostech během řízení a možných důsledcích, pokud tyto povinnosti nesplní a nebudou s orgány spolupracovat. Jsou informováni o časovém rámci a o možnostech, jak splnit povinnost předložit údaje uvedené v článku 4 směrnice 2004/83/ES. Tyto informace se poskytnou včas, aby mohli využít práva zaručená touto směrnicí a splnit povinnosti uvedené v článku 11;

b)

je jim k dispozici tlumočník, kdykoli je to nutné, aby mohli příslušným orgánům předložit svůj případ. Členské státy považují za nutné poskytnout služby tlumočníka přinejmenším tehdy, pozve-li rozhodující orgán žadatele k pohovoru podle článků 12 a 13 a nelze-li bez těchto služeb zajistit přiměřenou komunikaci. V tomto případě a v ostatních případech, kdy příslušné orgány žadatele předvolají, jsou služby tlumočníka hrazeny z veřejných prostředků;

c)

nesmí jim být odepřena možnost spojit se s UNHCR nebo jinou organizací pracující jménem UNHCR na území členského státu na základě dohody s dotyčným členským státem;

d)

rozhodnutí rozhodujícího orgánu o jejich žádosti o azyl je jim oznámeno v přiměřené době. Zastupuje-li žadatele právní zástupce nebo jiný poradce, mohou členské státy vyrozumět o rozhodnutí místo žadatele o azyl tohoto právního zástupce nebo poradce;

e)

jsou informováni o výsledku rozhodnutí rozhodujícího orgánu v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, nezastupuje-li je nebo nepomáhá-li jim právní zástupce nebo jiný poradce a není-li k dispozici bezplatná právní pomoc. Poskytnutá informace zahrne informaci o opravných prostředcích proti zamítavému rozhodnutí v souladu s čl. 9 odst. 2.

a)

žadatelé o azyl jsou povinni se neprodleně nebo ve stanovené době hlásit u příslušných orgánů nebo se k nim dostavit osobně;

b)

žadatelé o azyl musejí předat doklady, které vlastní a které jsou důležité pro posouzení žádosti, např. své pasy;

c)

žadatelé o azyl musejí informovat příslušné orgány co nejdříve o místu svého současného pobytu nebo adrese a o změně tohoto místa nebo adresy. Členské státy mohou stanovit, že žadatel musí přijímat sdělení na jím posledně uvedeném místě pobytu nebo adrese;

d)

příslušné orgány mohou provést osobní prohlídku žadatele a prohlídku věcí, které má u sebe;

e)

příslušné orgány mohou pořídit fotografii žadatele a

f)

příslušné orgány mohou zaznamenávat ústní výpovědi žadatele, pokud o tom byl předem informován.

a)

rozhodující orgán může na základě dostupných důkazů vydat kladné rozhodnutí nebo

b)

příslušný orgán již měl se žadatelem schůzku s cílem pomoci mu při podání žádosti a předložení potřebných informací k žádosti podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2004/83/ES nebo

c)

rozhodující orgán považuje na základě úplného posouzení informací, které žadatel poskytl, žádost za nedůvodnou v případech, na které se vztahují okolnosti uvedené v čl. 23 odst. 4 písm. a), c), g), h) a j).

a)

zajistí, aby osoba, která pohovor vede, byla dostatečně způsobilá k zohlednění osobních nebo obecných okolnosti žádosti, včetně kulturního původu žadatele nebo jeho zranitelnosti, je-li to možné, a

b)

vyberou tlumočníka, který je schopen zajistit přiměřenou komunikaci mezi žadatelem a osobou, která pohovor vede. Komunikace nemusí nutně probíhat v jazyce, který žadatel o azyl upřednostňuje, existuje-li jiný jazyk, o němž lze důvodně předpokládat, že mu žadatel rozumí a je v něm schopen komunikovat.

a)

pouze pro řízení před soudem nebo tribunálem podle kapitoly V a nikoli pro následné opravné prostředky podle vnitrostátních právních předpisů, včetně nového projednání opravného prostředku po následném opravném prostředku nebo

b)

pouze těm osobám, které nemají dostatečné finanční prostředky nebo

c)

pouze pro právní zástupce nebo jiné poradce, kteří jsou vnitrostátními právními předpisy výslovně určeni k tomu, aby žadatelům o azyl pomáhali nebo je zastupovali nebo

d)

pouze tehdy, má-li opravný prostředek naději na úspěch.

a)

stanovit pro poskytování bezplatné právní pomoci nebo zastoupení peněžní nebo časová omezení, pokud tato omezení svévolně neomezují přístup k právní pomoci nebo zastoupení;

b)

stanovit, že ohledně poplatků a jiných nákladů nebude žadatelům poskytnuto příznivější zacházení, než je zacházení obecně poskytované v záležitostech týkajících se právní pomoci vlastním státním příslušníkům.

a)

přijmou co nejdříve opatření pro zajištění toho, aby nezletilou osobu bez doprovodu při posuzování žádosti zastupoval zástupce nebo jí byl nápomocen. Tímto zástupcem může být také zástupce uvedený v článku 19 směrnice 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (7);

b)

zajistí, aby zástupce mohl nezletilou osobu bez doprovodu informovat o významu a možných důsledcích osobního pohovoru a případně o tom, jak se má na osobní pohovor připravit. Členské státy zástupci umožní, aby se tohoto pohovoru zúčastnil a aby v rámci stanoveném osobou, která pohovor vede, kladl otázky nebo činil připomínky.

a)

se vší pravděpodobností dosáhne zletilosti před rozhodnutím v prvním stupni nebo

b)

může sama využít bezplatně právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný, aby plnil uvedené úkoly zástupce nebo

c)

je nebo byl/a ženatý/vdaná.

a)

osobní pohovor k žádosti o azyl s nezletilou osobou bez doprovodu podle článků 12, 13 a 14 vedla osoba s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob;

b)

rozhodnutí rozhodujícího orgánu o žádosti nezletilé osoby bez doprovodu připravil pracovník s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob.

a)

nezletilé osoby bez doprovodu byly informovány před posouzením své žádosti o azyl a v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, o možnosti určení jejich věku pomocí lékařského vyšetření. To zahrnuje informaci o způsobu vyšetření a možných důsledcích výsledku lékařského vyšetření na posouzení žádosti o azyl, jakož i o důsledcích odmítnutí lékařského vyšetření nezletilou osobou bez doprovodu;

b)

nezletilé osoby bez doprovodu nebo jejich zástupci souhlasili s provedením vyšetření k určení věku dotyčné nezletilé osoby a

c)

rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl nezletilé osoby bez doprovodu, která odmítla lékařské vyšetření podstoupit, nebylo založeno výlučně na tomto odmítnutí.

a)

nereagoval na žádosti o poskytnutí údajů nezbytných pro žádost podle článku 4 směrnice 2004/83/ES nebo se nedostavil k osobnímu pohovoru podle článků 12, 13 a 14, ledaže žadatel v přiměřené lhůtě prokáže, že k tomu došlo z důvodů, které nemohl ovlivnit;

b)

se skrývá nebo bez povolení opustil místo pobytu nebo místo, kde byl zadržován, aniž v přiměřené lhůtě kontaktoval příslušný orgán, nebo v přiměřené lhůtě nesplnil svou ohlašovací či jinou oznamovací povinnost.

a)

přístup k žadatelům o azyl včetně těch, kteří se nacházejí v zajištění a v tranzitních prostorách na letištích nebo v přístavech;

b)

přístup k informacím o jednotlivých žádostech o azyl, o průběhu řízení a vydaných rozhodnutích, pokud s tím žadatel o azyl souhlasí;

c)

v jakékoli fázi řízení předkládat při výkonu svých povinností dohledu podle článku 35 Ženevské úmluvy příslušným orgánům své názory ohledně jednotlivých žádostí o azyl.

a)

přímo nesdělí údajným původcům pronásledování žadatele o azyl informace o jednotlivých žádostech o azyl nebo skutečnost, že byla podána žádost;

b)

nezískávají od údajných původců pronásledování žadatele o azyl žádné informace způsobem, jímž by tito původci pronásledování byli přímo informováni o tom, že dotyčný žadatel podal žádost, a který by ohrozil nedotknutelnost žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu či bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí v zemi původu.

a)

byl buď informován o prodlení nebo

b)

na žádost obdržel informaci o časovém rámci, ve kterém lze očekávat rozhodnutí o jeho žádosti. Tato informace nezakládá povinnost členského státu vůči dotyčnému žadateli vydat rozhodnutí v uvedeném časovém rámci.

a)

žadatel při podávání své žádosti a jejím zdůvodňování uvedl pouze záležitosti, které nejsou důležité nebo mají jen malý význam pro posouzení toho, zda může být uznán za uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES nebo

b)

žadatel zjevně nemůže být uznán za uprchlíka nebo mu nemůže být přiznáno postavení uprchlíka v členském státě podle směrnice 2004/83/ES nebo

c)

žádost o azyl se považuje za nedůvodnou,

d)

žadatel uvedl orgány v omyl tím, že předložil nepravdivé údaje nebo doklady nebo neposkytl důležité údaje nebo doklady ohledně své totožnosti nebo státní příslušnosti, které by mohly mít negativní dopad na rozhodnutí nebo

e)

žadatel podal další žádost o azyl, ve které uvedl jiné osobní údaje nebo

f)

žadatel neposkytl údaje, které by s dostatečnou jistotou umožnily určit jeho totožnost nebo státní příslušnost, nebo zničil doklady totožnosti nebo cestovní doklady, které by pomohly určit jeho totožnost nebo státní příslušnost, nebo se těchto dokladů ve zlém úmyslu pravděpodobně zbavil nebo

g)

žadatel uvedl nesouvislé, protichůdné, nepravděpodobné nebo nedostatečné údaje, které jsou zjevně nepřesvědčivé, pokud jde o jeho tvrzení, že je vystaven pronásledování podle směrnice 2004/83/ES nebo

h)

žadatel podal následnou žádost, která neobsahuje žádné nové důležité informace týkající se jeho zvláštních okolností nebo situace v jeho zemi původu nebo

i)

žadatel bez zjevného důvodu nepodal žádost dříve, i když k tomu měl příležitost nebo

j)

žadatel podává žádost pouze proto, aby pozdržel nebo zmařil výkon dřívějšího anebo blížícího se rozhodnutí, které by vedlo k jeho vyhoštění, nebo

k)

žadatel bez zjevného důvodu nesplnil povinnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2004/83/ES nebo čl. 11 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 20 odst. 1 této směrnice nebo

l)

žadatel vstoupil na území členského státu protiprávně nebo si na něm protiprávně prodloužil svůj pobyt a bez zjevného důvodu se co nejdříve nedostavil k orgánům nebo s ohledem na okolnosti svého vstupu nepodal žádost o azyl nebo

m)

žadatel představuje hrozbu pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek členského státu nebo byl podle vnitrostátních právních předpisů ze závažných důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku vykonatelně vypovězen nebo

n)

žadatel odmítá splnit povinnost nechat si odebrat otisky prstů v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy nebo

o)

žádost podala nesezdaná nezletilá osoba, na kterou se vztahuje čl. 6 odst. 4 písm. c), poté co byla zamítnuta žádost rodičů nebo rodiče odpovědného za nezletilou osobu a nebyly předloženy žádné nové údaje týkající se jejích zvláštních okolností nebo situace v její zemi původu.

a)

předběžné posouzení za účelem zpracování žádostí, které jsou posuzovány v rámci oddílu IV;

b)

řízení za účelem zpracování žádostí, které jsou posuzovány v rámci oddílu V.

a)

postavení uprchlíka přiznal jiný členský stát;

b)

země, která není členským státem se podle článku 26 považuje za první zemi azylu pro žadatele;

c)

země, která není členským státem, se podle článku 27 považuje za bezpečnou třetí zemi pro žadatele;

d)

žadatel může setrvat v dotyčném členském státě z jiného důvodu a v důsledku toho mu bylo přiznáno postavení, které právy a výhodami odpovídá postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES;

e)

žadatel může setrvat na území dotyčného členského státu z jiných důvodů, které ho chrání před navrácením až do výsledku řízení o přiznání postavení podle písmena d);

f)

žadatel po pravomocném rozhodnutí podal stejnou žádost;

g)

osoba závislá na žadateli podá žádost poté, co v souladu s čl. 6 odst. 3 souhlasila, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem, a neexistují žádné skutečnosti týkající se situace této závislé osoby, které by odůvodňovaly samostatnou žádost.

a)

žadatel byl v této zemi uznán za uprchlíka a může nadále požívat této ochrany nebo

b)

žadatel jinak požívá v této zemi dostatečné ochrany, včetně použití zásady nenavracení,

a)

není ohrožen život a svoboda z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo zastávání určitých politických názorů;

b)

je dodržována zásada nenavracení v souladu s Ženevskou úmluvou;

c)

je dodržován zákaz vyhoštění, představuje-li to porušení zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, jak stanoven mezinárodním právem;

d)

existuje možnost požádat o přiznání postavení uprchlíka a v případě uznání za uprchlíka obdržet ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou.

a)

pravidel, která vyžadují, aby existovala vazba mezi osobou žádající o azyl a dotyčnou třetí zemí, na jejímž základě by bylo odůvodněné, aby se tato osoba do dotyčné země odebrala;

b)

pravidel týkajících se metodiky, pomocí níž se mohou příslušné orgány přesvědčit, že pro konkrétní zemi nebo konkrétního žadatele lze uplatnit pojetí bezpečné třetí země. Tato metodika zahrnuje posuzování bezpečnosti země pro určitého žadatele případ od případu nebo vnitrostátní určení zemí, které se obecně považují za bezpečné;

c)

pravidel slučitelných s mezinárodním právem, která umožňují jednotlivě posoudit, zda dotyčná třetí země je pro určitého žadatele bezpečná, a poskytují žadateli alespoň možnost napadnout uplatnění pojetí bezpečné třetí země z důvodu, že by byl vystaven mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu.

a)

žadatele náležitě vyrozumí a

b)

vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

a)

pronásledování, jak je vymezeno v článku 9 směrnice 2004/83/ES, ani

b)

mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu.

a)

žadatel má státní příslušnost této země nebo

b)

žadatel je osobou bez státní příslušnosti a dříve v této zemi běžně pobýval

a)

poté, co v souladu s články 19 nebo 20 svou předchozí žádost vzala zpět nebo od ní odstoupila;

b)

poté, co bylo vydáno rozhodnutí o předchozí žádosti. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že se toto řízení použije až po vydání pravomocného rozhodnutí.

a)

uložit dotyčnému žadateli povinnost, aby uvedl skutečnosti a předložil důkazy, které odůvodňují nové řízení;

b)

vyžadovat, aby dotyčný žadatel předložil nové informace v určité lhůtě poté, co je získal;

c)

povolit, aby bylo provedeno předběžné posouzení pouze na základě písemného podání bez osobního pohovoru.

a)

žadatel byl vhodným způsobem informován o výsledku předběžného posouzení a v případě, že žádost nebude dále posuzována, o důvodech a o možnostech opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí;

b)

rozhodující orgán co nejdříve posoudil následnou žádost v souladu s kapitolou II, nastane-li některá ze situací uvedených v čl. 32 odst. 2.

a)

dotyčné osoby mohly setrvat na hranici nebo v tranzitních prostorách členského státu, aniž je dotčen článek 7;

b)

dotyčné osoby byly neprodleně informovány o svých právech a povinnostech podle čl. 10 odst. 1 písm. a);

c)

dotyčné osoby mohly případně využít služeb tlumočníka podle čl. 10 odst. 1 písm. b);

d)

s dotyčnými osobami byl podle článků 12, 13 a 14 proveden pohovor předtím, než příslušný orgán v tomto řízení rozhodne o jejich žádosti o azyl, který povedou osoby s patřičnými znalostmi příslušných norem platných v oblasti azylového a uprchlického práva;

e)

dotyčné osoby mohly podle čl. 15 odst. 1 konzultovat právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený, a

f)

v případě nezletilých osob bez doprovodu byl dotyčné osobě ustanoven zástupce podle čl. 17 odst. 1, ledaže se použije čl. 17 odst. 2 nebo 3.

a)

bez zeměpisných omezení ratifikovala Ženevskou úmluvu a dodržuje její ustanovení;

b)

má zákonem stanovené azylové řízení;

c)

ratifikovala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a dodržuje její ustanovení, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků a

d)

Rada ji určila za bezpečnou v souladu s odstavcem 3.

a)

žadatele náležitě vyrozumí a

b)

vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

a)

je písemně informována o tom, že příslušný orgán znovu posuzuje oprávněnost jejího postavení uprchlíka, a o důvodech tohoto nového posuzování a

b)

má příležitost, aby při osobním pohovoru podle čl. 10 odst. 1 písm. b) a článků 12, 13 a 14 nebo v písemném prohlášení uvedla důvody, proč by jí nemělo být postavení uprchlíka odňato.

c)

mohl příslušný orgán získat přesné a aktuální informace z různých zdrojů, např. od UNHCR, týkající se obecné situace, která panuje v zemích původu dotyčných osob, a

d)

jsou-li shromažďovány informace k jednotlivému případu za účelem nového posouzení postavení uprchlíka, aby tyto informace nebyly získány od původců pronásledování způsobem, jímž by tito původci pronásledování byli přímo informováni o tom, že dotyčná osoba je uprchlíkem, jehož postavení se znovu posuzuje, a který by ohrozil nedotknutelnost žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu či bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí v zemi původu.

a)

rozhodnutí o jejich žádosti o azyl, včetně rozhodnutí:

b)

zamítnutí obnovit posuzování žádosti po jeho zastavení podle článků 19 a 20;

c)

rozhodnutí dále neposuzovat následnou žádost podle článků 32 a 34;

d)

rozhodnutí zamítnout vstup v rámci řízení podle čl. 35 odst. 2;

e)

rozhodnutí o odnětí postavení uprchlíka podle článku 38.

a)

otázky, zda opravný prostředek podle odstavce 1 má za následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském státě až do rozhodnutí o opravném prostředku;

b)

možností právních prostředků nebo ochranných opatření, pokud opravný prostředek podle odstavce 1 nemá za následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském státě až do rozhodnutí o opravném prostředku. Členské státy mohou stanovit rovněž opravný prostředek z úřední moci; a

c)

důvodů pro napadení rozhodnutí podle čl. 25 odst. 2 písm. c) v souladu s metodikou použitou podle čl. 27 odst. 2 písm. b) a c).

13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/35

(1)

Účast Evropského společenství na Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním (1) a Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe (2) (dále jen „dohody o Odře a Labi“) byla nezbytná, protože tyto dvě dohody byly uzavřeny se třetími zeměmi a týkaly se záležitostí spadajících do oblasti environmentální politiky Společenství.

(2)

Od 1. května 2004 jsou v důsledku přistoupení České republiky a Polské republiky k Evropské unii všechny smluvní strany dohod o Odře a Labi členskými státy Evropské unie. Proto již neexistuje důvod k souhlasu, aby bylo Společenství takovými dohodami vázáno. Od tohoto okamžiku není účast Společenství potřebná ani odůvodněná.

(3)

Rozšíření Evropské unie má navíc zásadní transformující účinky na právní vztahy mezi smluvními stranami. Od přistoupení je možné dosahovat zásadních politických cílů dohod o Odře a Labi prostřednictvím opatření stanovených v rámci právních předpisů Společenství.

(4)

Akt o přistoupení z roku 2003 nestanoví pro tuto situaci zvláštní ustanovení, a je proto nezbytné přijmout požadovaná opatření v souladu s článkem 57 uvedeného aktu, který umožňuje taková opomenutí napravit.

(5)

Mělo by se tedy jasně stanovit, že s účinkem ode dne přistoupení již Společenství není stranou dohod o Odře a Labi a že může vzniknout potřeba přijmout určitá přechodná opatření,

13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/37

(1)

Směrnicí Rady 68/414/EHS (1) se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů.

(2)

Výpadky produkce ropy a ropných produktů způsobené hurikánem Katrina narušily světové dodávky ropy, a mají tudíž dopad také na dodávky ropy do Společenství.

(3)

V důsledku hurikánu Katrina požádala Mezinárodní agentura pro energii (IEA) řadu členských států, aby se zapojily do mezinárodní počáteční kolektivní akce v reakci na narušení dodávek způsobené uvedeným hurikánem s cílem pokrýt výpadek produkce ropy v období od 2. září 2005 do 2. října 2005, přičemž v některých členských státech může vyvstat nutnost přijmout opatření i po 2. říjnu 2005.

(4)

Členské státy, které nejsou členskými zeměmi IEA, vyjádřily podporu nouzové akci, kterou podnikly členské státy zapojené do uvolňování zásob.

(5)

V důsledku zapojení do počáteční kolektivní akce se může v některých členských státech snížit úroveň nouzových zásob ropy pod povinné minimum stanovené ve směrnici 68/414/EHS.

(6)

V čl. 7 druhém pododstavci směrnice 68/414/EHS se stanoví povinnost, aby členské státy před konzultacemi podle čl. 7 prvního pododstavce uvedené směrnice upustily od čerpání svých zásob v rozsahu, jaký by snížil úroveň těchto zásob pod povinné minimum.

(7)

Neočekává se, že by množství nouzových zásob ropy, které jednotlivé členské státy uvolní, způsobilo snížení celkové úrovně nouzových zásob ropy ve Společenství pod povinné minimum.

(8)

Celková úroveň nouzových zásob benzinu (kategorie I) ve Společenství značně přesahuje povinné minimum a z hlediska počtu dní denní domácí spotřeby Společenství je výrazně vyšší než úroveň zásob plynového oleje (kategorie II).

(9)

Poté, co bude uvolňování zásob ukončeno, budou členské státy muset doplnit své nouzové zásoby ropy na povinné minimum. Očekává se, že zásoby budou doplňovány po delší dobu, včetně roku 2006, aby nebyl ropný trh vystavován zbytečnému tlaku.

(10)

Článek 1 směrnice Rady 73/238/EHS ze dne 24. července 1973 o opatřeních ke zmírnění následků potíží v zásobování ropou a ropnými produkty (2) stanoví, že pravomoci, kterými byly příslušné orgány členských států vybaveny pro případ vzniku potíží v zásobování ropou nebo ropnými produkty, by měly tyto příslušné orgány opravňovat, mimo jiných opatření, k nařízení zvláštních nebo obecných omezení spotřeby.

(11)

Článek 3 směrnice 73/238/EHS stanoví, že konzultace mezi členskými státy a Komisí se musejí uskutečnit prostřednictví skupiny (tj. skupiny pro zásobování ropou) za účelem zajištění koordinace opatření přijatých nebo navržených členskými státy podle článku 1 uvedené směrnice.

(12)

Opatření uvedená v tomto doporučení odpovídají výsledkům konzultací vedených podle čl. 7 prvního pododstavce směrnice 68/414/EHS a článku 3 směrnice 73/238/EHS,

1.

V rámci svých plánů uvolňování nouzových zásob ropy v důsledku narušení dodávek způsobeného hurikánem Katrina by členské státy měly upřednostnit uvolňování zásob benzinu, které náležejí do kategorie I, a nikoliv zásob plynového oleje, jež patří do kategorie II.

2.

Členské státy by měly uskutečnit své plány uvolňování nouzových zásob ropy, aby se tak zapojily do mezinárodní kolektivní akce v důsledku narušení dodávek způsobeného hurikánem Katrina s cílem pokrýt výpadek produkce ropy v období od 2. září 2005 do 2. října 2005, a to i v případě, že toto uvolnění zásob způsobí dočasné snížení úrovně jejich nouzových zásob ropy pod povinné minimum.

3.

Členské státy by měly své nouzové zásoby ropy doplnit v koordinaci s Komisí, která jednotlivým členským státům individuálně napomůže k přijetí pružných plánů, v nichž se náležitě zohlední tržní podmínky. Členské státy by měly své plány na doplnění zásob předložit poté, co uvolní veškeré nouzové zásoby ropy, které mají v úmyslu uvolnit.

4.

Na zasedáních skupiny pro zásobování ropou, počínaje zasedáním před koncem roku 2005, by se členské státy měly zabývat možnými opatřeními na omezení spotřeby ropy, včetně opatření k omezení poptávky, pro případ dalších narušení dodávek ropy. Členské státy by zejména měly zvážit dva oddělené soubory opatření na omezení poptávky – jeden soubor „měkkých“ a vysoce hospodárných opatření pro případ méně závažných narušení dodávek ropy a druhý soubor pro případ velmi závažných narušení dodávek. Členské státy by se měly zavázat, že budou provádění těchto opatření koordinovat prostřednictvím skupiny pro zásobování ropou.

5.

Toto doporučení je určeno členským státům.

13.12.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 326/39

(1)

Směrnice 2002/54/ES stanoví některá opatření pro uvádění osiva řepy na trh. Uvedená směrnice rovněž stanoví, že členské státy mohou být za určitých podmínek úplně nebo částečně osvobozeny od povinnosti uplatňovat tuto směrnici.

(2)

Osivo řepy není na Kypru a na Maltě běžně rozmnožováno ani uváděno na trh. Pěstování řepy má navíc ve výše uvedených zemích zanedbatelný hospodářský význam.

(3)

Po dobu trvání těchto podmínek by příslušné členské státy měly být osvobozeny od povinnosti uplatňovat ustanovení směrnice 2002/54/ES na dotyčný materiál.

(4)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro osivo a sadbu v zemědělství, zahradnictví a lesnictví,