1)

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní judikatuře, která zakazuje soudu rozhodujícímu o žalobě prodávajícího nebo poskytovatele směřující k tomu, aby bylo spotřebiteli uloženo zaplatit neuhrazenou část pohledávky ze smlouvy, kterou s ním uzavřel, zkoumat i bez návrhu případnou zneužívající povahu ujednání této smlouvy, pokud již bylo rozhodnuto o platnosti těchto ujednání s ohledem na tuto směrnici předchozím rozhodnutím zakládajícím překážku věci pravomocně rozsouzené a týkajícím se jiné části téže pohledávky. Naproti tomu tato ustanovení brání tomu, aby tento soud nemohl zkoumat i bez návrhu případnou zneužívající povahu ujednání nebo částí ujednání uvedené smlouvy, které nebyly v rámci tohoto předchozího rozhodnutí přezkoumány.

2)

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní judikatuře, která zakazuje soudu, jemuž je předložena žaloba prodávajícího nebo poskytovatele směřující k tomu, aby bylo spotřebiteli uloženo zaplatit neuhrazenou část pohledávky ze smlouvy, kterou s ním uzavřel, zkoumat i bez návrhu případnou zneužívající povahu ujednání této smlouvy, pokud již bylo rozhodnuto o platnosti těchto ujednání s ohledem na tuto směrnici předchozím rozhodnutím zakládajícím překážku věci pravomocně rozsouzené a týkajícím se jiné části téže pohledávky, pokud toto předchozí rozhodnutí obsahuje odůvodnění, které tomuto soudu umožňuje identifikovat ujednání nebo části ujednání, které byly přezkoumány v rámci prvního řízení, jakož i důvody, byť souhrnně uvedené, proč měl soud v rámci tohoto řízení za to, že tato ujednání nebo části ujednání nemají zneužívající povahu.