ISSN 1977-0863 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
C 44 |
|
České vydání |
Informace a oznámení |
Ročník 64 |
Obsah |
Strana |
|
|
IV Informace |
|
|
INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE |
|
|
Soudní dvůr Evropské unie |
|
2021/C 44/01 |
Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie |
|
V Oznámení |
|
|
SOUDNÍ ŘÍZENÍ |
|
|
Soudní dvůr |
|
2021/C 44/02 |
||
2021/C 44/03 |
||
2021/C 44/04 |
||
2021/C 44/05 |
||
2021/C 44/06 |
||
2021/C 44/07 |
||
2021/C 44/08 |
||
2021/C 44/09 |
||
2021/C 44/10 |
||
2021/C 44/11 |
||
2021/C 44/12 |
||
2021/C 44/13 |
||
2021/C 44/14 |
||
2021/C 44/15 |
||
2021/C 44/16 |
||
2021/C 44/17 |
||
2021/C 44/18 |
||
2021/C 44/19 |
||
2021/C 44/20 |
||
2021/C 44/21 |
||
2021/C 44/22 |
||
2021/C 44/23 |
||
2021/C 44/24 |
||
2021/C 44/25 |
||
2021/C 44/26 |
||
2021/C 44/27 |
||
2021/C 44/28 |
||
2021/C 44/29 |
||
2021/C 44/30 |
||
2021/C 44/31 |
||
2021/C 44/32 |
||
2021/C 44/33 |
||
2021/C 44/34 |
||
2021/C 44/35 |
||
2021/C 44/36 |
||
2021/C 44/37 |
||
2021/C 44/38 |
Věc C-661/20: Žaloba podaná dne 5. prosince 2020 – Evropská komise v. Slovenská republika |
|
2021/C 44/39 |
||
2021/C 44/40 |
||
2021/C 44/41 |
||
2021/C 44/42 |
||
2021/C 44/43 |
||
2021/C 44/44 |
||
2021/C 44/45 |
||
2021/C 44/46 |
||
2021/C 44/47 |
||
2021/C 44/48 |
||
2021/C 44/49 |
||
2021/C 44/50 |
||
2021/C 44/51 |
||
2021/C 44/52 |
||
2021/C 44/53 |
||
2021/C 44/54 |
||
2021/C 44/55 |
||
2021/C 44/56 |
||
2021/C 44/57 |
||
2021/C 44/58 |
||
2021/C 44/59 |
||
2021/C 44/60 |
||
2021/C 44/61 |
||
2021/C 44/62 |
||
2021/C 44/63 |
||
2021/C 44/64 |
||
|
Tribunál |
|
2021/C 44/65 |
||
2021/C 44/66 |
||
2021/C 44/67 |
||
2021/C 44/68 |
||
2021/C 44/69 |
||
2021/C 44/70 |
||
2021/C 44/71 |
Věc T-571/20: Žaloba podaná dne 11. září 2020 – Luna Italia v. EUIPO – Luna (LUNA SPLENDIDA) |
|
2021/C 44/72 |
Věc T-678/20: Žaloba podaná dne 12. listopadu 2020 – Solar Electric a další v. Komise |
|
2021/C 44/73 |
Věc T-714/20: Žaloba podaná dne 3. prosince 2020 – OL / Rada |
|
2021/C 44/74 |
||
2021/C 44/75 |
Věc T-723/20: Žaloba podaná dne 11. prosince 2020 – Prigozhin v. Rada |
|
2021/C 44/76 |
||
2021/C 44/77 |
||
2021/C 44/78 |
Věc T-729/20: Žaloba podaná dne 15. prosince 2020 – Aurubis v. Komise |
|
2021/C 44/79 |
Věc T-730/20: Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – ON v. Komise |
|
2021/C 44/80 |
Věc T-731/20: Žaloba podaná dne 17. prosince 2020 – ExxonMobil Production Deutschland v. Komise |
|
2021/C 44/81 |
Věc T-732/20: Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – Freundlieb v. EUIPO (CRYSTAL) |
|
2021/C 44/82 |
Věc T-733/20: Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – Freundlieb v. EUIPO (BANDIT) |
|
2021/C 44/83 |
Věc T-740/20: Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – Arnautu v. Parlament |
|
2021/C 44/84 |
CS |
|
IV Informace
INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
Soudní dvůr Evropské unie
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/1 |
Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie
(2021/C 44/01)
Poslední publikace
Dřívější publikace
Tyto texty jsou k dispozici na adrese:
EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu
V Oznámení
SOUDNÍ ŘÍZENÍ
Soudní dvůr
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/2 |
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof – Německo) – Finanzamt Kaufbeuren mit Außenstelle Füssen v. Golfclub Schloss Igling e.V.
(Věc C-488/18) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 132 odst. 1 písm. m) - Osvobození ‚poskytnutí určitých služeb úzce souvisejících s provozováním sportu nebo tělesnou výchovou‘ od daně - Přímý účinek - Pojem ‚neziskové organizace‘“)
(2021/C 44/02)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesfinanzhof
Účastníci původního řízení
Žalobce: Finanzamt Kaufbeuren mit Außenstelle Füssen
Žalovaná: Golfclub Schloss Igling e.V.
Výrok
1) |
Článek 132 odst. 1 písm. m) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že nemá přímý účinek, takže pokud právní úprava členského státu, která provádí toto ustanovení, osvobozuje od daně z přidané hodnoty (DPH) pouze omezený počet služeb úzce souvisejících s provozováním sportu nebo tělesnou výchovou, nemůže se nezisková organizace uvedeného ustanovení přímo dovolávat před vnitrostátními soudy za účelem dosažení osvobození od této daně jiných služeb úzce souvisejících s provozováním sportu nebo tělesnou výchovou, které tato organizace poskytuje osobám vykonávajícím tyto činnosti a které tato právní úprava neosvobozuje od DPH. |
2) |
Článek 132 odst. 1 písm. m) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „nezisková organizace“ ve smyslu tohoto ustanovení představuje autonomní pojem unijního práva, který vyžaduje, aby taková organizace v případě svého zániku nemohla rozdělit svým členům zisk, kterého dosáhla a který přesahuje jimi splacené vklady do základního kapitálu, jakož i tržní hodnotu jejich nepeněžitých vkladů. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/3 |
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. prosince 2020 – Maďarsko v. Evropský parlament, Rada Evropské unie
(Věc C-620/18) (1)
(„Žaloba na neplatnost - Směrnice (EU) 2018/957 - Volný pohyb služeb - Vysílání pracovníků - Pracovní podmínky - Odměňování - Doba trvání vyslání - Určení právního základu - Články 53 a 62 SFEU - Změna stávající směrnice - Článek 9 SFEU - Zneužití pravomoci - Zásada zákazu diskriminace - Nezbytnost - Zásada proporcionality - Rozsah zásady volného pohybu služeb - Silniční doprava - Článek 58 SFEU - Nařízení (ES) č. 593/2008 - Rozsah působnosti - Zásady právní jistoty a jasnosti právní úpravy“)
(2021/C 44/03)
Jednací jazyk: maďarština
Účastníci řízení
Žalobce: Maďarsko (zástupci: M. Z. Fehér, G. Tornyai et M. M. Tátrai, zmocněnci)
Žalovaní: Evropský parlament (zástupci: M. Martínez Iglesias, L. Visaggio a A. Tamás, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: původně A. Norberg, M. Bencze a E. Ambrosini, poté A. Norberg, E. Ambrosini, A. Sikora-Kalėda a Zs. Bodnár, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující Evropský parlament: Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller a S. Eisenberg, zmocněnci), Francouzská republika (zástupci: E. de Moustier, A.-L. Desjonquères, C. Mosser a M. R. Coesme, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: M. K. Bulterman, C. Schillemans a J. Langer, zmocněnci), Evropská komise (zástupci: L. Havas, M. Kellerbauer, B.-R. Killmann a A. Szmytkowska, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující Radu Evropské unie: Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller a S. Eisenberg, zmocněnci), Francouzská republika (zástupci: E. de Moustier, A.-L. Desjonquères, C. Mosser a M. R. Coesme, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: M. K. Bulterman, C. Schillemans a J. Langer, zmocněnci), Švédské království (zástupci: C. Meyer-Seitz, H. Shev a H. Eklinder, zmocněnci), Evropská komise (zástupci: L. Havas, M. Kellerbauer, B.-R. Killmann a A. Szmytkowska, zmocněnci)
Výrok
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Maďarsko ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským parlamentem a Radou Evropské unie. |
3) |
Spolková republika Německo, Francouzská republika, Nizozemské království, Švédské království a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/4 |
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. prosince 2020 – Polská republika v. Evropský parlament, Rada Evropské unie
(Věc C-626/18) (1)
(„Žaloba na neplatnost - Směrnice (EU) 2018/957 - Volný pohyb služeb - Vysílání pracovníků - Pracovní podmínky - Odměňování - Doba trvání vyslání - Určení právního základu - Články 53 a 62 SFEU - Změna stávající směrnice - Článek 9 SFEU - Zásada zákazu diskriminace - Nezbytnost - Zásada proporcionality - Nařízení (ES) č. 593/2008 - Rozsah působnosti - Silniční doprava - Článek 58 SFEU“)
(2021/C 44/04)
Jednací jazyk: polština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Polská republika (zástupci: B. Majczyna a D. Lutostańska, zmocněnci)
Žalovaní: Evropský parlament (zástupci: původně M. Martínez Iglesias, K. Wójcik, A. Pospíšilová Padowska a L. Visaggio, poté M. Martínez Iglesias, K. Wójcik, L. Visaggio a A. Tamás, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: původně E. Ambrosini, K. Adamczyk Delamarre a A. Norberg, poté E. Ambrosini, A. Sikora-Kalėda, Z. Bodnar a A. Norberg, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující Evropský parlament: Spolková republika Německo (zástupci: původně J. Möller a T. Henze, poté J. Möller, zmocněnci), Francouzská republika (zástupci: E. de Moustier, A.-L. Desjonquères a R. Coesme, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: M. K. Bulterman, C. Schillemans a J. Langer, zmocněnci), Evropská komise (zástupci: M. Kellerbauer, B.-R. Killmann a A. Szmytkowska, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující Radu Evropské unie: Spolková republika Německo (zástupci: původně J. Möller a T. Henze, poté J. Möller, zmocněnci), Francouzská republika (zástupci: E. de Moustier, A.-L. Desjonquères a R. Coesme, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: M. K. Bulterman, C. Schillemans a J. Langer, zmocněnci), Švédské království (zástupci: původně C. Meyer-Seitz, A. Falk, H. Shev, J. Lundberg a H. Eklinder, poté C. Meyer-Seitz, H. Shev a H. Eklinder, zmocněnci), Evropská komise (zástupci: M. Kellerbauer, B.-R. Killmann a A. Szmytkowska, zmocněnci)
Výrok
1. |
Žaloba se zamítá. |
2. |
Polská republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským parlamentem a Radou Evropské unie. |
3. |
Spolková republika Německo, Francouzská republika, Nizozemské království, Švédské království a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/5 |
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. prosince 2020 – Groupe Canal + v. Evropská komise, Francouzská republika, Union des producteurs de cinéma (UPC), C More Entertainment AB, European Film Agency Directors – EFAD's, Evropská organizace spotřebitelů (BEUC)
(Věc C-132/19 P) (1)
(„Kasační opravný prostředek - Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Distribuce televizního vysílání - Nařízení (ES) č. 1/2003 - Článek 9 a čl. 16 odst. 1 - Rozhodnutí, kterým se závazky prohlašují za závazné - Absolutní územní ochrana - Zneužití pravomoci - Předběžné posouzení - Neexistence povinnosti Evropské komise zohlednit úvahy týkající se použití čl. 101 odst. 3 SFEU - Dohody, jež mají za cíl rozdělit vnitrostátní trhy - Neexistence povinnosti Komise analyzovat jednotlivé dotčené vnitrostátní trhy - Proporcionalita - Zásah do smluvních práv třetích stran“)
(2021/C 44/05)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Groupe Canal + (zástupci: P. Wilhelm, P. Gassenbach a O. de Juvigny, advokáti)
Další účastníci řízení: Evropská komise (zástupci: A. Dawes, C. Urraca Caviedes a L. Wildpanner, zmocněnci), Francouzská republika (zástupci: E. de Moustier a M. P. Dodeller, zmocněnci), Union des producteurs de cinéma (UPC) (zástupce: E. Lauvaux, advokát), C More Entertainment AB, European Film Agency Directors – EFADs (zástupce: O. Sasserath, advokát), Evropská organizace spotřebitelů (BEUC) (zástupce: A. Fratini, avvocatessa)
Výrok
1) |
Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 12. prosince 2018, Groupe Canal + v. Komise (T 873/16, EU:T:2018:904) se zrušuje. |
2) |
Rozhodnutí Evropské komise ze dne 26. července 2016 týkající se řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.40023 – Přeshraniční přístup k placenému televiznímu vysílání) se zrušuje. |
3) |
Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společnostmi Groupe Canal + SA, European Film Agency Directors – EFADs, Union des producteurs de cinéma (UPC) v rámci řízení o tomto kasačním opravném prostředku a řízení v prvním stupni, jakož i náklady řízení vynaložené společností C More Entertainment AB v rámci řízení v prvním stupni. |
4) |
Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení. |
5) |
Evropská organizace spotřebitelů (BEUC) ponese vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/6 |
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. prosince 2020 – Comune di Milano v. Evropská komise
(Věc C-160/19 P) (1)
(„Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Odvětví letecké dopravy - Služby pozemního odbavování na milánských letištích Linate a Malpensa - Kapitálové vklady správcovské společnosti těchto letišť ve prospěch své dceřiné společnosti, kterou zcela vlastní a která tyto služby poskytuje - Veřejnoprávní akcionáři správcovské společnosti - Rozhodnutí, jímž se tato opatření prohlašují za státní podpory, které jsou protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem - Článek 107 odst. 1 SFEU - Pojmy ‚státní prostředky‘, ‚opatření přičitatelné státu‘ a ‚hospodářská výhoda‘ - Zásada soukromého hospodářského subjektu - Kritérium soukromého investora - Důkazní břemeno - Komplexní hospodářské posouzení - Míra soudního přezkumu - Zkreslení důkazů“)
(2021/C 44/06)
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Comune di Milano (zástupci: A. Mandarano, E. Barbagiovanni, S. Grassani a L. Picciano, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: D. Recchia, G. Conte a D. Grespan, zmocněnci)
Výrok
1) |
Kasační opravný prostředek se zamítá. |
2) |
Městu Milánu se ukládá náhrada nákladů řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/6 |
Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 10. prosince 2020 – Evropská komise v. Španělské království
(Věc C-347/19) (1)
(„Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Energetická účinnost - Směrnice 2012/27/EU - Článek 9 odst. 3 - Spotřeba tepla, chlazení a teplé vody - Instalace individuálních měřičů spotřeby v budovách“)
(2021/C 44/07)
Jednací jazyk: španělština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: K. Talabér-Ritz, S. Pardo Quintillán a Y. G. Marinova, zmocněnci)
Žalované: Španělské království (zástupce: L. Aguilera Ruiz, zmocněnec)
Výrok
1) |
Španělské království tím, že ve stanovené lhůtě nepřijalo veškeré vnitrostátní předpisy nezbytné k dosažení souladu s čl. 9 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES, který se týká instalace individuálních měřičů spotřeby tepla, chlazení a teplé vody do budov, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z tohoto ustanovení. |
2) |
Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/7 |
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht für Strafsachen Wien – Rakousko) – trestní řízení proti A a dalším
(Spojené věci C-584/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v trestních věcech - Evropský vyšetřovací příkaz - Směrnice 2014/41/EU - Článek 1 odst. 1 - Článek 2 písm. c) bod i) a ii) - Pojmy ‚justiční orgán‘ a ‚vydávající orgán‘ - Evropský vyšetřovací příkaz vydaný státním zastupitelstvím členského státu - Nezávislost na výkonné moci“)
(2021/C 44/08)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landesgericht für Strafsachen Wien
Účastníci původního trestního řízení
A a další
za přítomnosti: Staatsanwaltschaft Wien
Výrok
Článek 1 odst. 1 a článek 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech musí být vykládány v tom smyslu, že se pojmy „justiční orgán“ a „vydávající orgán“ ve smyslu těchto ustanovení vztahují na státního zástupce členského státu nebo obecně státní zastupitelství členského státu nehledě na to, že mezi tímto státním zástupcem nebo tímto státním zastupitelstvím a výkonnou mocí tohoto členského státu může existovat vztah právní podřízenosti, a nehledě na to, že u uvedeného státního zástupce či uvedeného státního zastupitelství hrozí, že budou přímo či nepřímo podléhat individuálním příkazům nebo pokynům ze strany orgánů této moci při přijímání evropského vyšetřovacího příkazu.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/7 |
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court (Irlande) – Irsko) – M.S., M.W., G.S. v. Minister for Justice and Equality
(Věc C-616/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Azylová politika - Řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka - Směrnice 2005/85/ES - Článek 25 odst. 2 - Důvody nepřípustnosti - Zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu členským státem jako nepřípustné z důvodu předchozího přiznání doplňkové ochrany žadateli v jiném členském státě - Nařízení (ES) č. 343/2003 - Nařízení (EU) č. 604/2013“)
(2021/C 44/09)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
High Court (Irlande)
Účastníci původního řízení
Žalobci: M.S., M.W., G.S.
Žalovaný: Minister for Justice and Equality
Výrok
Článek 25 odst. 2 směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, pro který platí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, který ale není vázán směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, podle níž se žádost o mezinárodní ochranu považuje za nepřípustnou, pokud byl žadateli v jiném členském státě přiznán status doplňkové ochrany.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/8 |
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht – Německo) – Land Nordrhein-Westfalen v. D.-H. T., jednající jako správce konkursní podstaty J & S Service UG
(Věc C-620/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Osobní údaje - Nařízení (EU) 2016/679 - Článek 23 - Omezení práv subjektu údajů - Důležitý finanční zájem - Vymáhání občanskoprávních nároků - Vnitrostátní právní úprava odkazující na ustanovení unijního práva - Daňové údaje týkající se právnické osoby - Nedostatek pravomoci Soudního dvora“)
(2021/C 44/10)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesverwaltungsgericht
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Land Nordrhein-Westfalen
Žalovaná: D.-H. T., jednající jako správce konkursní podstaty J & S Service UG
Za přítomnosti: Vertreter des Bundesinteresses beim Bundesverwaltungsgericht
Výrok
Soudní dvůr nemá pravomoc odpovědět na otázky položené rozhodnutím Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) ze dne 4. července 2019.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/8 |
Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 12. listopadu 2020 – Jean-François Jalkh v. Evropský parlament
(Spojené věci C-792/18 P a C-793/18 P) (1)
(„Kasační opravný prostředek - Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora - Institucionální právo - Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie - Články 8 a 9 - Dosah - Rozhodnutí o zbavení poslanecké imunity - Podmínky“)
(2021/C 44/11)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Jean-François Jalkh (zástupce: F. Wagner, advokát)
Další účastník řízení: Evropský parlament (zástupci: S. Alonso de León a C. Burgos, zmocněnci)
Výrok
1. |
Kasační opravné prostředky se zčásti odmítají jako nepřípustné a zčásti zamítají jako neopodstatněné. |
2. |
Jean-François Jalkhovi se ukládá náhrada nákladů řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/9 |
Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 12. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal du travail francophone de Bruxelles – Belgie) – PN, QO, RP, SQ, TR v. Centre public d’action sociale d’Anderlecht (CPAS)
(Věc C-394/19) (1)
(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora - Občanství Unie - Právo občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členského státu - Směrnice 2004/38/ES - Článek 3 - Příjemci - Nesprávné provedení - Odpovědnost členského státu v případě porušení unijního práva - Přiznání sociální podpory z titulu náhrady utrpěné újmy - Zjevná nepřípustnost“)
(2021/C 44/12)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Tribunal du travail francophone de Bruxelles
Účastníci původního řízení
Žalobci: PN, QO, RP, SQ, TR
Žalovaný: Centre public d’action sociale d’Anderlecht (CPAS)
Výrok
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, podaná rozhodnutím tribunal du travail francophone de Bruxelles (Belgie), ze dne 14. května 2019, je zjevně nepřípustná.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/9 |
Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 10. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Najvyššího súdu Slovenskej republiky – Slovensko) – Finančné riaditeľstvo Slovenskej republiky v. Weindel Logistik Service SR spol. s r. o.
(Věc C-621/19) (1)
(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 168 písm. e) - Odpočet daně odvedené na vstupu - Použití zboží výlučně pro účely zdanitelných plnění osoby povinné k dani - Existence přímé souvislosti mezi dováženým zbožím a plněním na výstupu“)
(2021/C 44/13)
Jednací jazyk: slovenština
Předkládající soud
Najvyšší súd Slovenskej republiky
Účastníci původního řízení
Navrhovatel: Finančné riaditeľstvo Slovenskej republiky
Odpůrkyně: Weindel Logistik Service SR spol. s r. o.
Výrok
Článek 168 písm. e) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že brání přiznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) dovozci, pokud nedisponuje zbožím jako majitel a náklady na dovoz na vstupu neexistují nebo nejsou vyjádřeny v ceně konkrétních plnění na výstupu nebo v ceně zboží či služeb dodaných osobou povinnou k dani v rámci jejích hospodářských činností.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/10 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 28. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de lo Mercantil no 2 de Madrid – Španělsko) – ZA, AZ, BX, CV, DU, ET v. Repsol Comercial de Productos Petrolíferos SA
(Věc C-716/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Hospodářská soutěž - Konečné rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, kterým se konstatuje jednání omezující hospodářskou soutěž - Dosah důkazní hodnoty zkoumaných a zjištěných skutečností - Nedostatečné upřesnění skutkového a právního rámce sporu v původním řízení, jakož i skutečností odůvodňujících potřebu odpovědi na předběžné otázky - Zjevná nepřípustnost“)
(2021/C 44/14)
Jednací jazyk: španělština
Předkládající soud
Juzgado de lo Mercantil no 2 de Madrid
Účastníci původního řízení
Žalobci: ZA, AZ, BX, CV, DU, ET
Žalovaná: Repsol Comercial de Productos Petrolíferos SA
Výrok
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil no 2 de Madrid (obchodní soud č. 2 v Madridu, Španělsko) rozhodnutím ze dne 29. července 2019 je zjevně nepřípustná.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/11 |
Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 26. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sofijski rajonen sad – Bulharsko) – v řízení zahájeném proti „DSK Bank“ EAD, „Frontex International“ EAD,
(Věc C-807/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu - Ochrana spotřebitelů - Směrnice 93/13/EHS - Článek 3 a články 6 až 8 - Směrnice 2008/48/ES - Článek 22 - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Přezkum vnitrostátním soudem i bez návrhu - Vnitrostátní řízení o vydání platebního rozkazu“)
(2021/C 44/15)
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Sofijski rajonen sad
Účastníci původního řízení
„DSK Bank“ EAD, „Frontex International“ EAD
Výrok
1) |
Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud, kterému byl předložen návrh na vydání platebního rozkazu, neprovedl přezkum případné zneužívající povahy ujednání smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem z důvodu takových praktických obtíží, jako je jeho pracovní vytížení. |
2) |
Články 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní soud, kterému byl předložen návrh na vydání platebního rozkazu, pokud předpokládá, že tento návrh je založen na zneužívajícím ujednání obsaženém ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu směrnice 93/13, mohl v případě, že spotřebitel nevznesl námitku, požádat věřitele o doplňující informace, aby přezkoumal případnou zneužívající povahu tohoto ujednání. |
3) |
Články 3 a 8 směrnice 93/13 ve spojení s články 6 a 7 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci přezkumu i bez návrhu případné zneužívající povahy ujednání obsažených ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, který vnitrostátní soud provede za účelem určení existence významné nerovnováhy mezi povinnostmi smluvních stran podle této smlouvy, může vnitrostátní soud zohlednit rovněž vnitrostátní právní předpisy, které zajišťují spotřebitelům vyšší ochranu, než kterou stanoví tato směrnice. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/11 |
Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 26. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – Autostrada Torino Ivrea Valle D’Aosta – Ativa S.p.A. v. Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero delle Infrastrutture e dei Trasporti, Ministero dell'Economia e delle Finanze, Autorità di regolazione dei trasporti
(Věc C-835/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Udělování koncesí - Směrnice 2014/23/EU - Článek 2 odst. 1 první pododstavec - Článek 30 - Volnost veřejného zadavatele vymezit a stanovit způsob a průběh řízení vedoucího k výběru koncesionáře - Vnitrostátní úprava zakazující projektové financování pro dálniční koncese“)
(2021/C 44/16)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Consiglio di Stato
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Autostrada Torino Ivrea Valle D’Aosta – Ativa S.p.A.
Žalovaní: Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero delle Infrastrutture e dei Trasporti, Ministero dell'Economia e delle Finanze, Autorità di regolazione dei trasporti
za přítomnosti: Autorità di bacino del Po, Regione Piemonte
Výrok
Článek 2 odst. 1 první pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí, ve spojení s článkem 30 a body 5 a 68 odůvodnění této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které zakazuje veřejným zadavatelům udělit dálniční koncese, jejichž doba platnosti skončila nebo brzy skončí, s využitím postupu projektového financování upraveného v článku 183 decreto legislativo n. 50 – Codice dei contratti pubblici (legislativní nařízení č. 50 o zákoníku veřejných zakázek) ze dne 18. dubna 2016.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/12 |
Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 28. října 2020 – Archimandritis Sarantis Sarantos, Protopresvyteros Ioannis Fotopoulos, Protopresvyteros Antonios Bousdekis, Protopresvyteros Vasileios Kokolakis, Estia Paterikon Meleton, Christos Papasotiriou, Charalampos Andralis v. Evropský parlament, Rada Evropské unie
(Věc C-84/20 P) (1)
(„Kasační opravný prostředek - Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora - Občanství Unie - Posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu - Nařízení (EU) 2019/1157 - Žaloba na neplatnost - Aktivní legitimace - Nedostatek osobního dotčení - Článek 19 statutu Soudního dvora Evropské unie - Povinnost účastníka řízení být zastoupen advokátem - Žalobce, který je též advokátem a který jednal svým jménem tím, že sám podepsal žalobu, aniž ke svému zastupování využil služeb advokáta, který má postavení třetí osoby - Zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“)
(2021/C 44/17)
Jednací jazyk: řečtina
Účastníci řízení
Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Archimandritis Sarantis Sarantos, Protopresvyteros Ioannis Fotopoulos, Protopresvyteros Antonios Bousdekis, Protopresvyteros Vasileios Kokolakis, Estia Paterikon Meleton, Christos Papasotiriou, Charalampos Andralis (zástupce: C. Papasotiriou, dikigoros)
Další účastníci řízení: Evropský parlament, Rada Evropské unie
Výrok
1. |
Kasační opravný prostředek se odmítá jako zjevně nepřípustný v rozsahu, v němž ho podal Christos Papasotiriou. |
2. |
Kasační opravný prostředek se zamítá jako zjevně neopodstatněný v rozsahu, v němž ho podali Sarantis Sarantos, Ioannis Fotopoulos, Antonios Bousdekis, Vasileios Kokolakis, Estia Paterikon Meleton a Charalampos Andralis. |
3. |
Sarantis Sarantos, Ioannis Fotopoulos, Antonios Bousdekis a Vasileios Kokolakis, Estia Paterikon Meleton, jakož i Christos Papasotiriou a Charalampos Andralis ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/13 |
Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 12. listopadu 2020 – Lazarus Szolgáltató és Kereskedelmi Kft. v. Evropská komise
(Věc C-85/20 P) (1)
(„Kasační opravný prostředek - Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora - Státní podpory - Státní podpora, kterou Maďarsko poskytlo podnikům zaměstnávajícím pracovníky se zdravotním postižením - Údajná rozhodnutí Komise prohlašující opatření za slučitelné s vnitřním trhem - Žaloba na neplatnost - Lhůta pro podání žaloby - Počátek běhu lhůty - Seznámení se s existencí napadeného aktu - Přiměřená lhůta pro vyžádání se úplného znění - Pojem ‚napadnutelný akt‘ ve smyslu článku 263 SFEU - Nepřípustnost žaloby v prvním stupni - Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“)
(2021/C 44/18)
Jednací jazyk: maďarština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Lazarus Szolgáltató és Kereskedelmi Kft. (zástupce: L. Szabó, ügyvéd)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Výrok
1. |
Kasační opravný prostředek se z části odmítá jako zjevně nepřípustný a z části zamítá jako zjevně neopodstatněný. |
2. |
Společnost Lazarus Szolgáltató és Kereskedelmi Kft. ponese vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/13 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 12. srpna 2020 eSky Group IP sp. z o.o. proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 10. června 2020 ve věci T-646/19, eSky Group IP v. EUIPO – Gröpel (e)
(Věc C-386/20 P)
(2021/C 44/19)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: eSky Group IP sp. z o.o. (zástupce: P. Kurcman, radca prawny)
Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Gerhard Gröpel
Usnesením ze dne 21. října 2020 Soudní dvůr (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) rozhodl, že kasační opravný prostředek je nepřijatelný, a nařídil účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek, aby nesla vlastní náklady řízení.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/14 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 24. září 2020 – W.Ż. v. A. S., Sąd Najwyższy
(Věc C-491/20)
(2021/C 44/20)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: W.Ż.
Žalovaní: A.S., Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 2 a čl. 4 odst. 3 SEU a právem na soud, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující o určení neexistence služebního poměru soudce vnitrostátního soudu z důvodu zásadních vad jmenovacího řízení má povinnost vydat předběžné opatření a zakázat žalovanému v takové věci, aby rozhodoval v jakýchkoli dalších věcech spadajících do působnosti unijního práva, a to pod hrozbou neúčinnosti úkonů či rozhodnutí takového soudce, a uložit jiným orgánům, aby se zdržely přidělování věcí tomuto žalovanému nebo jeho obsazování do soudních kolegií? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
4) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
5) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu ve věci, v níž položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejich důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/15 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 25. září 2020 – W.Ż. v. K.Z., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
(Věc C-492/20)
(2021/C 44/21)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: W.Ż.
Žalovaní: K.Z., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže státní zástupce až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat, aby byl Kárnému kolegiu Nejvyššího soudu předán spis ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 2 a čl. 4 odst. 3 SEU a právem na soud, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující o určení neexistence služebního poměru soudce vnitrostátního soudu z důvodu zásadních vad jmenovacího řízení má povinnost vydat předběžné opatření a zakázat žalovanému v takové věci, aby rozhodoval v jakýchkoli dalších věcech spadajících do působnosti unijního práva, a to pod hrozbou neúčinnosti úkonů či rozhodnutí takového soudce, a uložit jiným orgánům, aby se zdržely přidělování věcí tomuto žalovanému nebo jeho obsazování do soudních kolegií? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
4) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 19 SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
5) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/16 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 28. září 2020 – P. J. v. A. T., R. W., Sąd Najwyższy
(Věc C-493/20)
(2021/C 44/22)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: P. J.
Žalovaní: A. T., R. W., Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 2 a čl. 4 odst. 3 SEU a právem na soud, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující o určení neexistence služebního poměru soudce vnitrostátního soudu z důvodu zásadních vad jmenovacího řízení má povinnost vydat předběžné opatření a zakázat žalovanému v takové věci, aby rozhodoval v jakýchkoli dalších věcech spadajících do působnosti unijního práva, a to pod hrozbou neúčinnosti úkonů či rozhodnutí takového soudce, a uložit jiným orgánům, aby se zdržely přidělování věcí tomuto žalovanému nebo jeho obsazování do soudních kolegií? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
4) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
5) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejich důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/17 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 2. října 2020 – K. M. v. T. P., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
(Věc C-494/20)
(2021/C 44/23)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: K. M.
Žalovaní: T. P., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 2 a čl. 4 odst. 3 SEU a právem na soud, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující o určení neexistence služebního poměru soudce vnitrostátního soudu z důvodu zásadních vad jmenovacího řízení má povinnost vydat předběžné opatření a zakázat žalovanému v takové věci, aby rozhodoval v jakýchkoli dalších věcech spadajících do působnosti unijního práva, a to pod hrozbou neúčinnosti úkonů či rozhodnutí takového soudce, a uložit jiným orgánům, aby se zdržely přidělování věcí tomuto žalovanému nebo jeho obsazování do soudních kolegií? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
4) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 19 SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
5) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 267 SFEU, a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/18 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 2. října 2020 – T. M. v. T. D., M. D., P. K., J. L., M. L., O. N., G. Z., A. S., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
(Věc C-495/20)
(2021/C 44/24)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: T. M.
Žalovaní: T. D., M. D., P. K., J. L., M. L., O. N., G. Z., A. S., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 2 a čl. 4 odst. 3 SEU a právem na soud, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující o určení neexistence služebního poměru soudce vnitrostátního soudu z důvodu zásadních vad jmenovacího řízení má povinnost vydat předběžné opatření a zakázat žalovanému v takové věci, aby rozhodoval v jakýchkoli dalších věcech spadajících do působnosti unijního práva, a to pod hrozbou neúčinnosti úkonů či rozhodnutí takového soudce, a uložit jiným orgánům, aby se zdržely přidělování věcí tomuto žalovanému nebo jeho obsazování do soudních kolegií? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
4) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 19 SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
5) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/20 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 6. října 2020 – M. F. v. T. P.
(Věc C-496/20)
(2021/C 44/25)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: M. F.
Žalovaní: T. P.
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
4) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu ve věci, v níž položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/21 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 9. října 2020 – T.B. v. T.D., M.D., P.K., J.L., M.L., O.N., G.Z., A.S., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
(Věc C-506/20)
(2021/C 44/26)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: T.B.
Žalovaní: T.D., M.D., P.K., J.L., M.L., O.N., G.Z., A.S., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 2 a čl. 4 odst. 3 SEU a právem na soud, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující o určení neexistence služebního poměru soudce vnitrostátního soudu z důvodu zásadních vad jmenovacího řízení má povinnost vydat předběžné opatření a zakázat žalovanému v takové věci, aby rozhodoval v jakýchkoli dalších věcech spadajících do působnosti unijního práva, a to pod hrozbou neúčinnosti úkonů či rozhodnutí takového soudce, a uložit jiným orgánům, aby se zdržely přidělování věcí tomuto žalovanému nebo jeho obsazování do soudních kolegií? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
4) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 19 SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
5) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 267 SFEU, a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/22 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 22. září 2020 – M. F. v. J. M.
(Věc C-509/20)
(2021/C 44/27)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: M. F.
Žalovaný: J. M.
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že návrh předsedy Kárného kolegia Nejvyššího soudu na předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu musí být zamítnut z důvodu, že ho učinila osoba, která až do rozhodnutí ve věci C-791/19 není oprávněna provádět žádné úkony vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn)? |
2) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 19 SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 19 SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
4) |
Musí být článek 19 SEU, ve spojení s článkem 267 SFEU, a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu ve věci, v níž položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C-625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/23 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 13. října 2020 – B. S. v. T. D., M. D., P. K., J. L., M. Ł., O. N., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
(Věc C-511/20)
(2021/C 44/28)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: B. S.
Žalovaní: T. D., M. D., P. K., J. L., M. Ł., O. N., Skarb Państwa – Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu? |
2) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 2 a čl. 4 odst. 3 SEU a právem na soud, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující o určení neexistence služebního poměru soudce vnitrostátního soudu z důvodu zásadních vad jmenovacího řízení má povinnost vydat předběžné opatření a zakázat žalovanému v takové věci, aby rozhodoval v jakýchkoli dalších věcech spadajících do působnosti unijního práva, a to pod hrozbou neúčinnosti úkonů či rozhodnutí takového soudce, a uložit jiným orgánům, aby se zdržely přidělování věcí tomuto žalovanému nebo jeho obsazování do soudních kolegií? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:
|
4) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 19 SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce? |
5) |
Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s článkem 267 SFEU, a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/24 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Okręgowym w Warszawie (Polsko) dne 28. října 2020 – ORLEN KolTrans sp. z o. o. v. Prezes Urzędu Transportu Kolejowego
(Věc C-563/20)
(2021/C 44/29)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Okręgowy w Warszawie
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: ORLEN KolTrans sp. z o. o.
Žalovaný: Prezes Urzędu Transportu Kolejowego
Předběžné otázky
1) |
Je třeba ustanovení čl. 30 odst. 2 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (1) vykládat v tom smyslu, že přiznává železničnímu podniku, který používá nebo má záměr používat železniční infrastrukturu, právo na účast v řízení vedeném regulačním subjektem, jehož účelem je stanovení výše poplatku za přístup k železniční infrastruktuře provozovatelem železniční infrastruktury? |
2) |
V případě záporné odpovědi na první otázku, je třeba ustanovení čl. 30 odst. 5 a 6 směrnice 2001/14/ES vykládat v tom smyslu, že přiznává železničnímu podniku, který používá nebo má záměr používat železniční infrastrukturu, právo napadnout rozhodnutí regulačního subjektu schvalující výši poplatku za přístup k železniční infrastruktuře stanoveného provozovatelem této infrastruktury? |
(1) Úř. věst. 2001, L 75, s. 29, Zvl. vyd. 07/05, s. 404.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/25 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 9. listopadu 2020 – Ligebehandlingsnævnet jako zástupce A v. HK/Danmark a HK/Privat
(Věc C-587/20)
(2021/C 44/30)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Østre Landsret
Účastníci původního řízení
Navrhovatel: Ligebehandlingsnævnet jako zástupce A
Odpůrci: HK/Danmark a HK/Privat
Vedlejší účastník vystupující na podporu návrhových žádání odpůrců: Fagbevægelsens Hovedorganisation (FH)
Předběžná otázka
Je třeba čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice o zaměstnání (1) vykládat tak, že se za okolností popsaných [v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce] na politicky voleného předsedu sekce odborové organizace vztahuje oblast působnosti směrnice?
(1) Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/25 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht (Německo) dne 16. listopadu 2020 – ROI Land Investments Ltd. v. FD
(Věc C-604/20)
(2021/C 44/31)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesarbeitsgericht
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: ROI Land Investments Ltd.
Odpůrce: FD
Předběžné otázky
1. |
Musí být čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení č. 1215/2012“) (1) ve spojení s jeho čl. 21 odst. 2, odst. 1 písm. b) bodem i) vykládán v tom smyslu, že zaměstnanec může právnickou osobu, která není jeho zaměstnavatelem a která nemá své „bydliště“ ve smyslu čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 v některém členském státě, která však má vůči zaměstnanci na základě dohody o ručení přímou odpovědnost za nároky z individuální pracovní smlouvy uzavřené se třetí osobou, podat žalobu u soudu místa, z něhož zaměstnavatel obvykle vykonává svou práci v pracovním poměru se třetí osobu nebo ji naposledy vykonával, pokud by pracovní smlouva s třetí osobou bez dohody o ručení nevznikla? |
2. |
Musí být čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 vykládán v tom smyslu, že podmínka stanovená v čl. 21 odst. 2 téhož nařízení vylučuje použití úpravy příslušnosti podle vnitrostátního práva členského státu, která zaměstnanci umožňuje podat žalobu proti právnické osobě, která má vůči němu přímou odpovědnost za nároky z individuální pracovní smlouvy uzavřené s třetí osobou za okolností popsaných v první otázce, jako „právního nástupce“ zaměstnavatele u příslušného soudu obvyklého místa výkonu práce, pokud takováto příslušnost není dána podle čl. 21 odst. 2 ve spojení s odst. 1 písm. b) bodem i) nařízení č. 1215/2012? |
3. |
V případě záporné odpovědi na první otázku a kladné odpovědi na druhou otázku:
|
4. |
V případě, že předkládající soud bude na základě odpovědí na předcházející otázky mezinárodně příslušný k rozhodnutí o právním sporu:
|
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/26 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 17. listopadu 2020 – Suzlon Wind Energy Portugal – Energia Eólica Unipessoal, Lda v. Autoridade Tributária e Aduaneira
(Věc C-605/20)
(2021/C 44/32)
Jednací jazyk: portugalština
Předkládající soud
Supremo Tribunal Administrativo
Účastnice původního řízení
Žalobkyně a odvolatelka: Suzlon Wind Energy Portugal – Energia Eólica Unipessoal, Lda
Žalovaná: Autoridade Tributária e Aduaneira
Předběžné otázky
1) |
Je s unijním právem v souladu výklad, podle kterého se opravy provedené v průběhu tzv. „záruční doby“ považují za plnění, která nejsou předmětem daně, jen tehdy, jsou-li uskutečněny bez úplaty a v rozsahu, v němž jsou konkludentně zahrnuty do kupní ceny výrobku, na který se vztahuje záruka, takže služby poskytnuté v průběhu záruční doby (bez ohledu na to, zda zahrnují či nezahrnují použití materiálu), které jsou fakturovány, musí být považovány za plnění, která jsou předmětem daně, protože musí nutně být považována za poskytnutí služeb za úplatu? |
2) |
Musí být vystavení výzvy k úhradě, na jejímž základě má dodavatel dílů větrných generátorů refundovat výdaje vynaložené v průběhu záruční doby nabyvatelem uvedených výrobků na výměnu dílů (nové dovozy výrobků dodavatele, na které byla uplatněna DPH a u kterých vznikl nárok na odpočet) a příslušnou opravu (nákupem služeb u třetích osob s vyúčtováním DPH) v rámci poskytnutí služeb výstavby větrného parku uvedeným nabyvatelem (náležejícím do téže skupiny jako prodávající, který má sídlo ve třetí zemi) třetím osobám, kvalifikováno jako pouhé přeúčtování výdajů a jako takové osvobozeno od DPH, nebo jako poskytnutí služeb za úplatu, ze kterého musí být daň vypočtena a odvedena? |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/27 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Okręgowym w Warszawie (Polsko) dne 18. listopadu 2020 – trestní řízení s YP a dalšími
(Věc C-615/20)
(2021/C 44/33)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Okręgowy w Warszawie
Účastníci původního řízení
YP a další
Předběžné otázky
1) |
Musí být unijní právo – zejména článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a v něm zakotvené právo na účinný prostředek nápravy před soudem a právo na spravedlivé a veřejné projednání věci v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem – vykládáno v tom smyslu, že s ním nejsou v souladu ustanovení vnitrostátního CS práva konkrétně uvedená ve druhé a třetí otázce, tj. články 80 a 129 ustawy z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákona ze dne 27. července 2001 o soustavě obecných soudů), jakož i čl. 110 odst. 2a téhož zákona a čl. 27 odst. 1 bodu 1a ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu), umožňující Kárnému kolegiu Nejvyššího soudu odejmout soudci imunitu a pozastavit výkon jeho funkce, a tím pádem de facto zabránit tomuto soudci v rozhodování věcí, které mu byly přiděleny, a to zejména proto, že:
|
2) |
Musí být unijní právo – zejména článek 2 SEU a v něm vyjádřená hodnota právního státu a dále požadavky na účinnou právní ochranu vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU – vykládáno v tom smyslu, že „pravidla kárného režimu vztahujícího se na ty, jejichž úkolem je soudit“ zahrnují rovněž ustanovení týkající se trestního stíhání nebo zbavení svobody (zadržení) soudce vnitrostátního soudu, jako je článek 181 Ústavy Polské republiky ve spojení s články 80 a 129 ustawy z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákona ze dne 27. července 2001 o soustavě obecných soudů), podle nichž:
|
3) |
Musí být unijní právo – zejména ustanovení uvedená ve druhé otázce – vykládáno v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je čl. 110 odst. 2a ustawy z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákona ze dne 27. července 2001 o soustavě obecných soudů) a čl. 27 odst. 1 bodu 1a ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2001 o Nejvyšším soudu), podle nichž věci týkající se souhlasu s trestním stíháním nebo zbavením svobody (zadržením) soudce vnitrostátního soudu spadají jak v prvním stupni, tak ve druhém stupni do výlučné pravomoci takového orgánu, jakým je Kárné kolegium, zejména s ohledem na následující skutečnosti (posuzované individuálně či společně):
|
4) |
V případě, že byl vysloven souhlas s trestním stíháním soudce vnitrostátního soudu nebo pozastaven výkon funkce tohoto soudce spolu se snížením jeho odměny na dobu pozastavení výkonu funkce, musí být unijní právo – zejména ustanovení uvedená ve druhé otázce a zásada přednosti, zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU a zásada právní jistoty – vykládáno v tom smyslu, že brání uznání závaznosti takového souhlasu, zejména pokud jde o pozastavení výkonu funkce soudce, byl-li vysloven takovým orgánem, jako je Kárné kolegium, takže:
|
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/29 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 25. listopadu 2020 – A v. Sosiaali- ja terveysalan lupa- ja valvontavirasto
(Věc C-634/20)
(2021/C 44/34)
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Korkein hallinto-oikeus
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: A
Další účastník řízení: Sosiaali- ja terveysalan lupa- ja valvontavirasto
Předběžné otázky
Musí být články 45 nebo 49 SFEU vykládány s ohledem na zásadu proporcionality v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušný orgán hostitelského členského státu na základě vnitrostátních právních předpisů přiznal osobě právo vykonávat lékařské povolání po dobu tří let, přičemž omezil toto právo vykonávat lékařské povolání tak, že tato osoba může být činná pouze pod vedením a dohledem schváleného lékaře a ve stejném období absolvovat zvláštní tříletou odbornou přípravu ve všeobecném lékařství, aby v hostitelském členském státě získala povolení k samostatnému výkonu lékařského povolání, pokud se zohlední, že:
a) |
osoba získala první lékařský diplom v domovském členském státě, avšak v době podání žádosti o uznání odborné kvalifikace v hostitelském členském státě nemohla předložit dodatečný doklad o odborné praxi po dobu jednoho roku požadovaný v domovském členském státě jako podmínka odborné kvalifikace; |
b) |
osobě je v hostitelském členském státě s ohledem na článek 55a směrnice o odborné kvalifikaci (1) nabídnuta možnost absolvovat v hostitelském členském státě po dobu tří let odbornou praxi v souladu se směrnicemi domovského členského státu jakožto prioritní alternativa, kterou odmítla, aby mohla požádat u příslušného orgánu domovského členského státu o uznání, aby poté mohla znovu požádat v domovském členském státě o právo vykonávat lékařské povolání na základě automatického systému uznávání podle směrnice; |
c) |
cílem vnitrostátních právních předpisů hostitelského členského státu je podpora bezpečnosti pacientů a kvality zdravotní péče tím, že se zajistí, aby zdravotničtí pracovníci měli vzdělání nezbytné pro jejich profesní činnost, jinou dostatečnou odbornou kvalifikaci a další schopnosti vyžadované pro výkon odborné činnosti? |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/30 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal du travail de Liège (Belgie) dne 26. listopadu 2020 – VT v. Centre public d'action sociale de Liège (CPAS)
(Věc C-641/20)
(2021/C 44/35)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Tribunal du travail de Liège
Účastníci původního řízení
Žalobce: VT
Žalovaný: Centre public d'action sociale de Liège (CPAS)
Předběžná otázka
Pokud členský stát rozhodne o tom, že uprchlíkovi bude odňat jeho status podle článku 11 směrnice 2011/95 (1) a následně mu odebere povolení k pobytu a přikáže mu opustit území, musí být články 7 a 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (2), ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Unie, vykládány v tom smyslu, že znamenají, že si dotyčná osoba během přezkumu opravného prostředku podaného proti rozhodnutí o ukončení pobytu a navrácení zachovává prozatímní právo pobytu a sociální práva?
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/30 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 1. prosince 2020 – Senatsverwaltung für Inneres und Sport, Standesamtsaufsicht v. TB
(Věc C-646/20)
(2021/C 44/36)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesgerichtshof
Účastníci původního řízení
Navrhovatel: Senatsverwaltung für Inneres und Sport, Standesamtsaufsicht
Odpůrkyně: TB
Další účastník řízení: Standesamt Mitte von Berlin, RD
Předběžné otázky
Za účelem výkladu čl. 1 odst. 1 písm. a), čl. 2 bodu 4, čl. 21 odst. 1 a článku 46 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000) (1) se Soudnímu dvoru předkládají následující předběžné otázky:
1. |
Jedná se v případě zániku manželství na základě článku 12 italského nařízení s mocí zákona (decreto legge) č. 132 ze dne 12. září 2014 o rozhodnutí o rozvodu manželství ve smyslu nařízení Brusel IIa? |
2. |
V případě záporné odpovědi na první otázku: Musí se k zániku manželství na základě článku 12 italského nařízení s mocí zákona (decreto legge) č. 132 ze dne 12. září 2014 přistupovat podle úpravy obsažené v článku 46 nařízení Brusel IIa, která se týká veřejných listin a dohod? |
(1) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/31 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 4. prosince 2020 Hermann Albers eK proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 5. října 2020 ve věci T-597/18, Hermann Albers eK v. Evropská komise
(Věc C-656/20 P)
(2021/C 44/37)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Hermann Albers eK (zástupce: S. Roling, advokát)
Další účastnice řízení: Evropská komise, Spolková republika Německo, Land Niedersachsen
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
1. |
částečně zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2020, Hermann Albers v. Komise (T-597/18, EU:T:2020:467), pokud jde o bod 1 a 2 výroku rozhodnutí; |
2. |
plně vyhověl návrhovým žádáním v prvním stupni, které směřují k tomu, aby se zrušilo rozhodnutí Evropské Komise ze dne 12. července 2018, C(2018) 4385 final (1) a Komisi uložila náhrada nákladů řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelka uvádí, že Tribunál nezohlednil význam článků 107 SFEU a 108 SFEU ve vztahu k § 7a Niedersächsischen Nahverkehrsgesetzes (zákon spolkové země Dolní Sasko o příměstské dopravě, NNVG). Ustanovení § 7a NNVG představuje v rozporu s názorem Tribunálu novou podporu, podléhající oznamovací povinnosti.
Pokud jde o článek 107 SFEU, nejedná se pouze o vnitrostátní přerozdělení finančních prostředků, protože zadávající orgány ve své dvojí roli jako vlastník veřejných přepravních podniků přímo profitovaly z přidělení finančních prostředků, přičemž je prostřednictvím přímého zadávání selektivně využívaly v neprospěch soukromého sektoru. Zadavatelé totiž kontrolují veřejné přepravní podniky „jako vlastní pobočky“. Přidělení prostředků přepravním orgánům je přímo spojeno s udělením výhody, protože v tomto okamžiku je již často stanoveno použití prostředků pro hospodářskou činnost podniků místních orgánů. Toto narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy.
Krom toho došlo v souvislosti s povahou § 7a NNVG jako státní podpory, ale i nezávisle na tom, k porušení čl. 108 odst. 3 SFEU, protože Spolková republika Německo neoznámila § 7a NNVG Evropské komisi.
(1) Rozhodnutí Komise, nevznášet námitky týkající se opatření přijaté Land Niedersachsen na základě článku 7a Niedersächsisches Nahverkehrsgesetz (zákon o místní dopravě Spolkové země Dolní Sasko) [věc SA.46538 (2017/NN)] (Úř. věst. 2018, C 292, s. 1).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/32 |
Žaloba podaná dne 5. prosince 2020 – Evropská komise v. Slovenská republika
(Věc C-661/20)
(2021/C 44/38)
Jednací jazyk: slovenština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Hermes a R. Lindenthal, zmocněnci)
Žalovaná: Slovenská republika
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:
— |
určil, že Slovenská republika tím, že programy péče o lesy a jejich změny, nahodilou těžbu dřeva a opatření k předcházení ohrožování lesů a odstraňování následků škod způsobených přírodními katastrofami vyňala z požadavku, aby v případě, kdy pravděpodobně mohou mít významný vliv na území soustavy Natura 2000, podléhaly odpovídajícímu posouzení jejich důsledků pro danou lokalitu z hlediska cílů její ochrany, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 ve spojení s článkem 7 směrnice Rady 92/43/EHS (1) ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin; |
— |
určil, že Slovenská republika tím, že nepřijala vhodná opatření k zabránění poškozování přírodních stanovišť a významnému vyrušování ve zvláště chráněných oblastech vyhlášených k ochraně tetřeva hlušce (OCHÚ Nízke Tatry SKCHVU018, OCHÚ Tatry SKCHVU030, OCHÚ Veľká Fatra SKCHVU033, OCHÚ Muránska planina-Stolica SKCHVU017, OCHÚ Chočské vrchy SKCHVU050, OCHÚ Horná Orava SKCHVU008, OCHÚ Volovské vrchy SKCHVU036, OCHÚ Malá Fatra SKCHVU013, OCHÚ Poľana SKCHVU022, OCHÚ Slovenský Raj SKCHVU053, OCHÚ Levočské vrchy SKCHVU051 a OCHÚ Strážovské vrchy SKCHVU028), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 ve spojení s článkem 7 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin; |
— |
určil, že Slovenská republika tím, že nepřijala zvláštní ochranná opatření týkající se stanoviště tetřeva hlušce v rámci OCHÚ Nízke Tatry SKCHVU018, OCHÚ Tatry SKCHVU030, OCHÚ Veľká Fatra SKCHVU033, OCHÚ Muránska planina-Stolica SKCHVU017, OCHÚ Volovské vrchy SKCHVU036, OCHÚ SKCHVU013 Malá Fatra a OCHÚ Levočské vrchy SKCHVU051, vyhlášených k jeho ochraně a za účelem zajištění jeho přežití a rozmnožování v oblasti jeho rozšíření, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (2) ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků, a |
— |
uložil Slovenské republice náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích podléhá jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. Příslušné vnitrostátní orgány mohou s přihlédnutím k výsledkům hodnocení důsledků pro lokalitu schválit tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality. Ve Slovenské republice zákon o ochrane prírody (zákon o ochraně přírody) a zákon o lesoch (zákon o lesích) nezajistily, aby programy péče o lesy a jejich změny, nahodilá těžba dřeva a opatření k předcházení ohrožování lesů a odstraňování následků škod způsobených přírodními katastrofami podléhaly povinnosti odpovídajícího posouzení jejich důsledků na lokality soustavy Natura 2000. Správné provedení čl. 6 odst. 3 ve spojení s článkem 7 směrnice o stanovištích nebylo zajištěno v okamžiku uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku a způsobuje trvající potíže až doposud.
Podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích členské přijmou státy vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k vyrušování druhů, pro něž jsou tato území vyhlášena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice. Toto ustanovení se podle článku 7 směrnice o stanovištích vztahuje na lokality významné pro Společenství i na zvláště chráněné oblasti podle směrnice o ptácích. Na základě čl. 4 odst. 1 směrnice o ptácích vyhlásila Slovenská republika postupně 12 zvláště chráněných oblastí k ochraně tetřeva hlušce (tetrao urogallus), který je druhem uvedeným v příloze I směrnice o ptácích. Slovenská republika ovšem nepřijala vhodná opatření, aby předešla poškozování stanovišť tetřeva hlušce a významnému vyrušování tohoto druhu v uvedených 12 zvláště chráněných oblastech.
Slovenská republika měla podle čl. 4 odst. 1 směrnice o ptácích povinnost určit ve 12 zvláště chráněných oblastech vyhlášených k ochraně tetřeva hlušce zvláštní opatření zahrnující povinnost stanovit zvláštní cíle ochrany. Slovenská republika v době uplynutí lhůty určené v odůvodněném stanovisku ani v době podání této žaloby ještě nepřijala programy péče o chráněné oblasti podle zákona o ochraně přírody pro stanoviště tetřeva hlušce v 7 zvláště chráněných oblastech.
(1) Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/33 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 4. prosince 2020 Jednotným výborem pro řešení krizí proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 23. září 2020 ve věci T-414/17, Hypo Vorarlberg Bank AG v. Jednotný výbor pro řešení krizí
(Věc C-663/20 P)
(2021/C 44/39)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Jednotný výbor pro řešení krizí (zástupci: H. Ehlers, P.A. Messina, J. Kerlin,, zmocněnci, ve spolupráci s H.-G. Kamannem, F. Louisem, P. Gey, Rechtsanwälte)
Další účastnice řízení: Hypo Vorarlberg Bank AG
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
Jednotný výbor pro řešení krizí (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
1. |
zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 23. září 2020 ve věci Hypo Vorarlberg Bank v. Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) (T-414/17, EU:T:2020:437); |
2. |
zamítl žalobu na neplatnost; |
3. |
uložil odpůrkyni v řízení o kasačním opravném prostředku náhradu nákladů řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, zkreslení důkazů a porušení práva SRB na spravedlivý proces.
Jako první důvod SRB uvádí, že Tribunál nesprávně vyložil a použil čl. 85 odst. 3 svého jednacího řádu tím, že rozhodl, že SRB své rozhodnutí ze dne 11. dubna 2017 o výpočtu příspěvků předem na rok 2017 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2017/05) (napadené rozhodnutí) řádně neautentizoval, protože důkazy týkající se řádné autentizace tohoto rozhodnutí, které na jednání předložil SRB, byly nepřípustné. SRB v této souvislosti zaprvé uvádí, že bylo odůvodněné předložit důkazy o řádné autentizaci rozhodnutí SRB na jednání, protože otázka chybějící autentizace před tím nebyla ani předmětem písemné části řízení, ani se jí nezabývala organizační procesní opatření nebo usnesení Tribunálu týkající se dokazování. SRB zadruhé uvádí, že Tribunál zkreslil důkazy, které mu byly předloženy, jejich nezohledněním, jakož i konstatováním, že i kdyby byly přípustné, jsou nepodložené. Tribunál krom toho svým konstatováním, že důkazy v každém případě nedokazují neoddělitelné spojení mezi průvodním listem podepsaným předsedkyní SRB a přílohou, nezohlednil referenční číslo uvedené na průvodním listu, kterým je tento průvodní list neoddělitelně spojen s elektronickým spisem, který zase obsahuje napadené rozhodnutí a jeho přílohu. SRB zatřetí uvádí, že Tribunál porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že bod týkající se chybějící autentizace neuvedl před jednáním, že nepřijal nabídku SRB předložit další důkazy, a že SRB nikdy neupozornil, že důkazy nepovažuje za dostatečné.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 296 SFEU
Jako druhý důvod SRB dále uvádí, že Tribunál překročil rámec požadavků uvedených v článku 296 SFEU a článku 47 Listiny základních práv, když konstatoval, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, jelikož Hypo Vorarlberg Bank nemohla v plném rozsahu ověřit správnost výpočtu v něm obsaženého. Tribunálu se nepodařilo uvést tyto požadavky do souladu s povinností zachovávat důvěrnost podle článku 339 SFEU, který mimochodem není v napadeném rozsudku zmíněn, jakož i s dalšími zásadami unijního práva. Nařízení (EU) 2015/63 (1), na němž spočívá výpočet příspěvků a jehož platnost Hypo Vorarlberg Bank také nenapadá, vytvořilo přiměřenou vyváženost mezi zásadami transparentnosti, povinností ochránit obchodní tajemství a dalšími cíli sledovanými tímto nařízením, jako je zejména dosažení určité cílové úrovně příspěvků na financování Jednotného fondu pro řešení krizí a zajištění výběru příspěvků od všech relevantních institucí spravedlivým a přiměřeným způsobem. SRB má za to, že, pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí, tento právní rámec řádně dodržel, čímž splnil povinnost řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí.
(1) Nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/34 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 4. prosince 2020 Jednotným výborem pro řešení krizí proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 23. září 2020 ve věci T-420/17, Portigon AG v. Jednotný výbor pro řešení krizí
(Věc C-664/20 P)
(2021/C 44/40)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) (zástupci: P.A. Messina, J. Kerlin,, zmocněnci, ve spolupráci s H.-G. Kamannem, F. Louisem, P. Gey, Rechtsanwälte)
Další účastnice řízení: Portigon AG, Evropská komise
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
Jednotný výbor pro řešení krizí (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
1. |
zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 23. září 2020 ve věci Portigon v. Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) (T-420/17, EU:T:2020:438); |
2. |
zamítl žalobu na neplatnost; |
3. |
uložil odpůrkyni v řízení o kasačním opravném prostředku náhradu nákladů řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, zkreslení důkazů a porušení práva SRB na spravedlivý proces.
Jako první důvod SRB uvádí, že Tribunál nesprávně vyložil a použil čl. 85 odst. 3 svého jednacího řádu tím, že rozhodl, že SRB své rozhodnutí ze dne 11. dubna 2017 o výpočtu příspěvků předem na rok 2017 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2017/05) řádně neautentizoval, protože důkazy týkající se řádné autentizace tohoto rozhodnutí, které na jednání předložil SRB, byly považovány za nepřípustné. SRB v této souvislosti zaprvé uvádí, že bylo opodstatněné předložit důkazy o řádné autentizaci uvedeného rozhodnutí na jednání, protože otázka chybějící autentizace před tím nebyla ani předmětem písemné části řízení, ani se jí nezabývala organizační procesní opatření nebo usnesení Tribunálu týkající se dokazování. SRB zadruhé uvádí, že Tribunál zkreslil důkazy, které mu byly předloženy, jejich nezohledněním, jakož i konstatováním, že i kdyby byly přípustné, jsou nepodložené. Tribunál krom toho svým konstatováním, že důkazy v každém případě nedokazují neoddělitelné spojení mezi průvodním listem podepsaným předsedkyní SRB a přílohou napadeného rozhodnutí, nezohlednil referenční číslo uvedené na průvodním listu, kterým je tento průvodní list neoddělitelně spojen s elektronickým spisem, který zase obsahuje napadené rozhodnutí a jeho přílohu. SRB zatřetí uvádí, že Tribunál porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že bod týkající se chybějící autentizace neuvedl před jednáním, že nepřijal nabídku SRB předložit další důkazy, a že SRB nikdy neupozornil, že důkazy nepovažuje za dostatečné.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 296 SFEU
Jako druhý důvod SRB dále uvádí, že Tribunál překročil rámec požadavků uvedených v článku 296 SFEU a článku 47 Listiny základních práv, když konstatoval, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, jelikož Portigon nemohla v plném rozsahu ověřit správnost výpočtu v něm obsaženého. Tribunálu se nepodařilo uvést tyto požadavky do souladu s povinností zachovávat důvěrnost podle článku 339 SFEU, který mimochodem není v napadeném rozsudku zmíněn, jakož i s dalšími zásadami unijního práva. Nařízení (EU) 2015/63 (1), na němž spočívá výpočet příspěvků a jehož platnost Portigon také nenapadá, vytvořilo přiměřenou vyváženost mezi zásadami transparentnosti, povinností ochránit obchodní tajemství a dalšími cíli sledovanými tímto nařízením, jako je zejména dosažení určité cílové úrovně příspěvků na financování Jednotného fondu pro řešení krizí a zajištění výběru příspěvků od všech relevantních institucí spravedlivým a přiměřeným způsobem. SRB má za to, že, pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí, tento právní rámec řádně dodržel, čímž splnil povinnost řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí.
(1) Nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/36 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 7. prosince 2020 Gesamtverbands Verkehrsgewerbe Niedersachsen eV (GVN) proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 5. října 2020 ve věci T-583/18, GVN v. Evropská komise
(Věc C-666/20 P)
(2021/C 44/41)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Gesamtverbands Verkehrsgewerbe Niedersachsen eV (GVN) (zástupce: C. Antweiler, advokát)
Další účastnice řízení: Evropská komise, Spolková republika Německo, Land Niedersachsen
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
1. |
zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2020, GVN v. Komise (T-583/18, EU:T:2020:466), pokud jde o bod 1 a 2 výroku rozhodnutí; |
2. |
pokud bude kasační opravný prostředek prohlášen za opodstatněný, vyhověl návrhovým žádáním v prvním stupni, které směřují k tomu, aby se zrušilo rozhodnutí Evropské Komise ze dne 12. července 2018, C(2018) 4385 final (1). |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Jako první navrhovatelka uvádí, že Tribunál porušil čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv a dopustil se procesního pochybení tím, že naprosto nezohlednil tvrzení navrhovatelky relevantní pro řešení sporu ohledně podmínek, za kterých jsou německé spolkové země podle § 64a německého Personenbeförderungsgesetzes (zákon o přepravě osob, PBefG) zmocněny k tomu nahradit § 45a téhož zákona zemským právem.
Zadruhé napadá navrhovatelka několik porušení unijního práva.
Unijní právo je zaprvé porušeno tím, že Tribunál v bodě 36 napadeného rozsudku uvedl, že mezi účastníky řízení je nesporné, že německý zákonodárce vyňal na základě § 45a PBefG a § 8 odst. 4 třetí věty PBefG vyrovnávací dávky pro veřejnou přepravu osob využívajících sezónních jízdenek v rámci přepravy osob související se vzděláváním z působnosti nařízení (ES) č. 1370/2007 (2). Tribunál v souvislosti s tím nezohlednil skutečnost, že Spolková republika Německo neoznámila Evropské komisi ani § 45a PBefG, ani § 8 odst. 4 třetí větu PBefG podle čl. 3 odst. 3 druhé věty nařízení č. 1370/2007.
Navíc došlo k porušení unijního práva tím, že Tribunál měl v bodě 40 a následujících napadeného rozsudku neprávem za to, že zákonodárce může podle čl. 3 odst. 3 nařízení č. 1370/2007 vyjmout nejen předpisy o finančním vyrovnání z titulu požadavku poskytování veřejných služeb v odvětví přepravy žáků, studentů a učňů, ale může bez dalšího objasnění i omezit působnost této výjimky tím, že takové rozhodnutí změní, aby tyto vyrovnávací dávky znovu začlenilo do působnosti nařízení č. 1370/2007. Změna, kterou Tribunál považuje za přípustnou, je actus contrario k rozhodnutí vydanému podle čl. 3 odst. 3 věty druhé věty nařízení č. 1370/2007; podléhá tedy stejným formálním požadavkům na účinnost, které zde díky neoznámení změny Komisi nejsou splněny.
Konečně spočívá porušení unijního práva – a sice článku 107 SFEU a čl. 108 odst. 3 SFEU v tom, že Tribunál měl ohledně druhého žalobního důvodu za to, že podle § 7a Niedersächsischen Nahverkehrsgesetzes (NNVG) neposkytuje Spolková země Dolní Sasko žádné státní podpory podnikům, přestože všechny komunální podniky získaly od orgánů plnících úkoly plně finanční prostředky, které Spolková země Dolní Sasko poskytuje k dispozici těmto komunálním orgánům plnícím úkoly. V rozporu s odhadem Tribunálu není možné oddělit jednak činnost orgánů plnících úkoly v rámci veřejné moci a jednak jejich hospodářskou činnost jako společníka přepravního podniku, který kontroluje.
(1) Rozhodnutí Komise, nevznášet námitky týkající se opatření přijaté Land Niedersachsen na základě článku 7a Niedersächsisches Nahverkehrsgesetz (zákon o místní dopravě Spolkové země Dolní Sasko) [věc SA.46538 (2017/NN)] (Úř. věst. 2018, C 292, s. 1).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/37 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 15. prosince 2020 Les Mousquetaires a ITM Entreprises SAS proti rozsudku Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) vydanému dne 5. října 2020 ve věci T-255/17, Les Mousquetaires a ITM Entreprises v. Komise
(Věc C-682/20 P)
(2021/C 44/42)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Les Mousquetaires S.A.S., ITM Entreprises S.A.S. (zástupci: N. Jalabert-Doury a K. Mebarek, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise, Rada Evropské unie
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“)
— |
Zrušit bod 2 rozsudku Tribunálu ve věci T-255/17; |
— |
Vyhovět návrhovým žádáním navrhovatelek uplatněným v prvním stupni a zrušit rozhodnutí Evropské komise C(2017) 1057 ze dne 9. února 2017, jakož i rozhodnutí C(2017) 1361 ze dne 21. února 2017, které nařizuje společnostem Intermarché a Les Mousquetaires, jakož i všem společnostem, které zmíněné společnosti přímo nebo nepřímo kontrolují, podrobit se kontrole v souladu s čl. 20 odst. 1 a 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003; |
— |
Uložit Evropské komisi náhradu všech nákladů řízení včetně nákladů vynaložených v řízení před Tribunálem. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a nedostatku odůvodnění v rámci analýzy účinnosti právních prostředků nápravy v souvislosti s průběhem kontrol.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článků 6 a 8 EÚLP, článku 296 Smlouvy a čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003, kterého se Tribunál dopustil tím, že porušil povinnost uvést odůvodnění a omezení rozhodnutí o provedení kontroly.
Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a porušení nařízení č. 1/2003, kterého se Tribunál dopustil tím, že kvalifikoval procesní fázi „před přijetím opatření zahrnujícího výtku, že došlo ke spáchání protiprávního jednání“, na kterou se toto řízení nevztahuje.
Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článků 6 a 8 EÚLP a článku 19 nařízení č. 1/2003, kterého se Tribunál dopustil tím, že jako dostatečně závažné nepřímé důkazy kvalifikoval skutečnosti stižené formálními a věcnými nesrovnalostmi.
Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nedostatku odůvodnění, které je důsledkem neposouzení důkazní hodnoty uvedených nepřímých důkazů a nesprávné kvalifikace nepřímého důkazu.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/38 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 6 de Reus – Španělsko) – Jaime Cardus Suarez v. Catalunya Caixa SA (Catalunya Banc S.A.)
(Věc C-352/18) (1)
(2021/C 44/43)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/38 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce First-tier Tribunal (Tax Chamber) – Spojené království) – Healthspan Limited v. Commissioners for Her Majesty's Revenue and Customs
(Věc C-703/18) (1)
(2021/C 44/44)
Jednací jazyk: angličtina
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/38 |
Usnesení předsedy devátého senátu Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2020 – Wallapop, SL v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Unipreus, SL
(Věc C-763/18) (1)
(2021/C 44/45)
Jednací jazyk: španělština
Předseda devátého senátu Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/38 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État – Belgie) – B. O. L. v. État belge
(Věc C-250/19) (1)
(2021/C 44/46)
Jednací jazyk: francouzština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/39 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal dinstance d’Aulnay-Sous-Bois – Francie) – JE, KF v. XL Airways SA
(Věc C-286/19) (1)
(2021/C 44/47)
Jednací jazyk: francouzština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/39 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia no 6 de Ceuta – Španělsko) – YV v. Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA
(Věc C-452/19) (1)
(2021/C 44/48)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/39 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta – Španělsko) – BX v. Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA
(Věc C-455/19) (1)
(2021/C 44/49)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/39 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta – Španělsko) – JF, KG v. Bankia SA
(Věc C-482/19) (1)
(2021/C 44/50)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/40 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta – Španělsko) – ED v. Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, SA
(Věc C-523/19) (1)
(2021/C 44/51)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/40 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta – Španělsko) – HG, IH v. Bankia SA
(Věc C-527/19) (1)
(2021/C 44/52)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/40 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 30. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha – Španělsko) – KM v. Subdelegación del Gobierno en Albacete
(Věc C-731/19) (1)
(2021/C 44/53)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/40 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta – Španělsko) – LL, MK v. Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA
(Věc C-732/19) (1)
(2021/C 44/54)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/41 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 22. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sofijski rajonen sad – Bulharsko) – PH, OI v. „ЕUROBANK BULGARIA“ АD
(Věc C-745/19) (1)
(2021/C 44/55)
Jednací jazyk: bulharština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/41 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 6. října 2020 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (Queen's Bench Division) – Spojené království] – Daimler AG v. Walleniusrederierna Aktiebolag, Wallenius Wilhelmsen ASA, Wallenius Logistics AB, Wilhelmsen Ships Holding Malta Limited, Wallenius Wilhelmsen Ocean AS, „K“ Line Holding (Europe) Limited, „K“ Line Europe Limited, Compañia Sudamericana de Vapores SA
(Věc C-2/20) (1)
(2021/C 44/56)
Jednací jazyk: angličtina
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/41 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 9. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil de Badajoz – Španělsko) – Asociación de Usuarios de Bancos, Cajas y Seguros de España (Adicae Consumidores Críticos y Responsables) v. Caja Almendralejo Sociedad Cooperativa de Credito
(Věc C-15/20) (1)
(2021/C 44/57)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/41 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 9. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil de Badajoz – Španělsko) – Asociación de Usuarios de Bancos, Cajas y Seguros de España (Adicae Consumidores Críticos y Responsables) v. Liberbank SA
(Věc C-16/20) (1)
(2021/C 44/58)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/42 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 16. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État – Belgie) – E. M. T. v. Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides
(Věc C-20/20) (1)
(2021/C 44/59)
Jednací jazyk: francouzština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/42 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof – Rakousko) – Laudamotion GmbH v. Verein für Konsumenteninformation
(Věc C-189/20) (1)
(2021/C 44/60)
Jednací jazyk: němčina
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/42 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 12. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta – Španělsko) – XV v. Cajamar Caja Rural S.C.C.
(Věc C-268/20) (1)
(2021/C 44/61)
Jednací jazyk: španělština
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/42 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Düsseldorf – Německo) – Eurowings GmbH v. GDVI Verbraucherhilfe GmbH
(Věc C-365/20) (1)
(2021/C 44/62)
Jednací jazyk: němčina
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/43 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 27. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Frankfurt am Main – Německo) – flightright GmbH v. SunExpressGünes Ekspres Havacilik A.S.
(Věc C-434/20) (1)
(2021/C 44/63)
Jednací jazyk: němčina
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/43 |
Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Düsseldorf – Německo) – BT v. Eurowings GmbH
(Věc C-438/20) (1)
(2021/C 44/64)
Jednací jazyk: němčina
Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.
Tribunál
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/44 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2020 – Industrial Química del Nalón v. Komise
(Věc T-635/18) (1)
(„Mimosmluvní odpovědnost - Životní prostředí - Klasifikace, označování a balení látek a směsí - Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410) - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“)
(2021/C 44/65)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Industrial Química del Nalón, SA (Oviedo, Španělsko) (zástupci: K. Van Maldegem, M. Grunchard, S. Saez Moreno a P. Sellar, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Wilderspin, R. Lindenthal a K. Talabér-Ritz, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Španělské království (zástupce: L. Aguilera Ruiz, zmocněnec), Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: M. Heikkilä a W. Broere, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh založený na článku 268 SFEU, znějící na získání náhrady škody, která žalobkyni údajně vznikla z důvodu přijetí nařízení Komise (EU) č. 944/2013 ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5), které látku pitch, coal tar, high-temp. (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) klasifikovalo mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Industrial Química del Nalón, SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
3) |
Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/45 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2020 – Tokai erftcarbon v. Komise
(Věc T-636/18) (1)
(„Mimosmluvní odpovědnost - Životní prostředí - Klasifikace, označování a balení látek a směsí - Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410) - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“)
(2021/C 44/66)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Tokai erftcarbon GmbH (Grevenbroich, Německo) (zástupci: K. Van Maldegem, M. Grunchard, S. Saez Moreno a P. Sellar, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Wilderspin, R. Lindenthal a K. Talabér-Ritz, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Španělské králsovství (zástupce: L. Aguilera Ruiz, zmocněnec), Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: M. Heikkilä, W. Broere a T. Zbihlej, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh založený na článku 268 SFEU, znějící na náhradu újmy, která žalobkyni údajně vznikla z důvodu přijetí nařízení Komise (EU) č. 944/2013 ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5), které látku pitch, coal tar, high-temp. (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) klasifikovalo mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Tokai erftcarbon GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
3) |
Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/45 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2020 – Bawtry Carbon International v. Komise
(Věc T-637/18) (1)
(„Mimosmluvní odpovědnost - Životní prostředí - Klasifikace, označování a balení látek a směsí - Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410) - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“)
(2021/C 44/67)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Bawtry Carbon International Ltd (Doncaster, Spojené království) (zástupci: K. Van Maldegem, M. Grunchard, S. Saez Moreno a P. Sellar, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Wilderspin, R. Lindenthal a K. Talabér-Ritz, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Španělské králsovství (zástupce: L. Aguilera Ruiz, zmocněnec), Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: M. Heikkilä, W. Broere a T. Zbihlej, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh založený na článku 268 SFEU, znějící na náhradu újmy, která žalobkyni údajně vznikla z důvodu přijetí nařízení Komise (EU) č. 944/2013 ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5), které látku pitch, coal tar, high-temp. (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) klasifikovalo mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Bawtry Carbon International Ltd ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
3) |
Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/46 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2020 – Deza v. Komise
(Věc T-638/18) (1)
(„Mimosmluvní odpovědnost - Životní prostředí - Klasifikace, označování a balení látek a směsí - Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410) - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“)
(2021/C 44/68)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Deza, a. s. (Valašské Meziříčí, Česká republika) (zástupci: K. Van Maldegem, M. Grunchard, S. Saez Moreno a P. Sellar, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Wilderspin, R. Lindenthal a K. Talabér-Ritz, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Španělské království (zástupce: L. Aguilera Ruiz, zmocněnec), Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: M. Heikkilä, W. Broere a T. Zbihlej, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh založený na článku 268 SFEU, znějící na náhradu újmy, která žalobkyni údajně vznikla z důvodu přijetí nařízení Komise (EU) č. 944/2013 ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5), které látku pitch, coal tar, high-temp. (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) klasifikovalo mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Deza, a.s., ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
3) |
Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/47 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2020 – SGL Carbon v. Komise
(Věc T-639/18) (1)
(„Mimosmluvní odpovědnost - Životní prostředí - Klasifikace, označování a balení látek a směsí - Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410) - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“)
(2021/C 44/69)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: SGL Carbon SE (Wiesbaden, Německo) (zástupci: K. Van Maldegem, M. Grunchard, S. Saez Moreno a P. Sellar, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Wilderspin, R. Lindenthal a K. Talabér-Ritz, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Španělské králsovství (zástupce: L. Aguilera Ruiz, zmocněnec), Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: M. Heikkilä, W. Broere a T. Zbihlej, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh založený na článku 268 SFEU, znějící na získání náhrady újmy, která žalobkyni údajně vznikla z důvodu přijetí nařízení Komise (EU) č. 944/2013 ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5), které látku pitch, coal tar, high-temp. (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) klasifikovalo mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
SGL Carbon SE ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
3) |
Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/48 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2020 – Bilbaína de Alquitranes v. Komise
(Věc T-645/18) (1)
(„Mimosmluvní odpovědnost - Životní prostředí - Klasifikace, označování a balení látek a směsí - Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410) - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“)
(2021/C 44/70)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Bilbaína de Alquitranes, SA (Luchana-Baracaldo, Španělsko) (zástupci: K. Van Maldegem, M. Grunchard, S. Saez Moreno a P. Sellar, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Wilderspin, R. Lindenthal a K. Talabér-Ritz, zmocněnci)
Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Španělské království (zástupce: L. Aguilera Ruiz, zmocněnec), Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: M. Heikkilä, W. Broere a T. Zbihlej, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh založený na článku 268 SFEU znějící na náhradu újmy, která žalobkyni údajně vznikla v důsledku přijetí nařízení Komise (EU) č. 944/2013 ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5), které klasifikovalo „pitch, coal tar, high-temp.“ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) jako látku do kategorie 1 Akutní toxicita pro vodní prostředí (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí (H410).
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Společnost Bilbaína de Alquitranes, SA, ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
3) |
Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) ponesou vlastní náklady řízení. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/48 |
Žaloba podaná dne 11. září 2020 – Luna Italia v. EUIPO – Luna (LUNA SPLENDIDA)
(Věc T-571/20)
(2021/C 44/71)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Luna Italia Srl (Cantu, Itálie) (zástupce: N. Papakostas, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Luna AE (Agios Stefanos, Řecko)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně
Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie LUNA SPLENDIDA ve zlaté barvě – Ochranná známka Evropské unie č. 16 308 108
Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. června 2020, ve věci R 1895/2019-5
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
rozhodl, že je předmětná žaloba přípustná; |
— |
napadené rozhodnutí zrušil. |
Dovolávaný žalobní důvod
— |
Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/49 |
Žaloba podaná dne 12. listopadu 2020 – Solar Electric a další v. Komise
(Věc T-678/20)
(2021/C 44/72)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Solar Electric Holding (Le Lamentin, Francie), Solar Electric Guyane (Le Lamentin), Solar Electric Martinique (Le Lamentin), Société de production d’énergies renouvelables (Le Lamentin) (zástupce: S. Manna, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Komise SA.40349 (2020/MI3) B2/AD/MKL/D*2020/101866 ze dne 3. září 2020, kterým byla zamítnuta jejich stížnost ze dne 20. června 2020 týkající se státních podpor, které francouzský stát poskytoval výrobcům fotovoltaiky na základě cenových vyhlášek ze dne 10. července 2006, 12. ledna a 31. srpna 2010, z důvodu, že:
|
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobkyně tři žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vychází z pochybení, kterým je stiženo napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž uvádí, že stížnost podaná žalobkyněmi nespadá do působnosti čl. 24 odst. 2 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9). Žalobkyně tvrdí opak. |
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se dopustila Komise při výkladu rozsahu působnosti čl. 12 odst. 1 nařízení 2015/1589. Žalobkyně mají za to, že jejich postavení zúčastněné strany postačuje ke vzniku povinnosti Komise okamžitě zahájit proces předběžného posouzení každé stížnosti týkající se protiprávních podpor v souladu s uvedeným ustanovením. |
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesplnila své povinnosti podle článků 107, 108 a 109 SFEU a výše uvedeného nařízení 2015/1589. Žalobkyně mají za to, že Komise je povinna uplatňovat ustanovení SFEU týkající se státních podpor a nemůže být při přezkumu veškerých stížností podaných proti protiprávním podporám nečinná. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/50 |
Žaloba podaná dne 3. prosince 2020 – OL / Rada
(Věc T-714/20)
(2021/C 44/73)
Jednací jazyk: španělština
Účastníci řízení
Žalobce: OL (zástupci: J. Viñals Camallonga, J. Iriarte Ángel a E. Delage González, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v aktuálně účinném znění, a to v celém rozsahu, ve kterém se týká nebo může týkat žalobce; |
— |
zrušil nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v aktuálně účinném znění, a to v celém rozsahu, ve kterém se týká nebo může týkat žalobce. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce sedm žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutečností, na nichž jsou založena napadená omezení, v okamžiku jejich prodloužení, protože prodloužení postrádá ve vztahu k žalobci reálný skutkový a důkazní základ. |
2. |
Druhý žalobní důvod, vycházející z nesplnění povinnosti uvést odůvodnění, neboť napadené akty nejsou ve vztahu k žalobci řádně odůvodněny, což brání vhodnému formulování obhajoby. |
3. |
Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení lidského práva na svobodu projevu, neboť údajné projevy, prohlášení a výzvy, které jsou mu připisovány, jsou chráněny uvedeným lidským právem. |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení práva na účinnou právní ochranu v souvislosti s odůvodňováním aktů, s nepodložením důvodů tvrzených Radou důkazy, jakož i s právem na svobodu projevu, s právem na obhajobu a s právem na vlastnictví, neboť v okamžiku prodloužení předpisů nebyla dodržena nutnost předložit skutečné důkazy ani požadavky na odůvodnění, což má dopad na ostatní práva. |
5. |
Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení práva na vlastnictví ve spojení se zásadou proporcionality, neboť toto právo bylo omezeno, a navíc nepřiměřeně. |
6. |
Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady rovného zacházení, neboť došlo k zásahu do srovnatelného postavení žalobce, aniž k tomu existovaly příčiny. |
7. |
Sedmý žalobní důvod, vycházející ze zneužití pravomoci, neboť existují objektivní, přesné a soudržné indicie, na jejichž základě lze tvrdit, že Rada při přijetí a prodloužení sankčních opatření sledovala jiné cíle, než které uvedla. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/51 |
Žaloba podaná dne 9. prosince 2020 – Perry Street Software v. EUIPO – Toolstream (SCRUFFS)
(Věc T-720/20)
(2021/C 44/74)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Perry Street Software, Inc. (New York, New York, Spojené státy) (zástupci: M. Hawkins, solicitor, a T. Dolde, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Toolstream Ltd (Yeovil, Spojené království)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Majitel sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem
Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie, pokud jde o slovní ochrannou známku „SCRUFFS“ – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 171 590
Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. září 2020, ve věci R 550/2020-4
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil; |
— |
uložil EUIPO a další účastnici řízení před odvolacím senátem (bude-li vedlejší účastnicí řízení) náhradu nákladů řízení. |
Dovolávané žalobní důvody
— |
Neprovedení úplného přezkumu a zkreslení skutečností a důkazů na základě čl. 72 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001; |
— |
Porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001; |
— |
Porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/52 |
Žaloba podaná dne 11. prosince 2020 – Prigozhin v. Rada
(Věc T-723/20)
(2021/C 44/75)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Yevgeniy Viktorovich Prigozhin (Petrohrad, Rusko) (zástupce: M. Lewis, Solicitor)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2020/1481 ze dne 14. října 2020, kterým se provádí čl. 21 odst. 2 nařízení (EU) 2016/44 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi (1) a prováděcí nařízení Rady (SZBP) 2020/1483 ze dne 14. října 2020, kterým se provádí rozhodnutí (SZBP) 2015/1333 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi (2); |
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce sedm žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že kterékoli z kritérií pro zařazení žalobkyně na seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují omezující opatření s ohledem na situaci v Libyi, byla v případě žalobce splněna. Žalobce tvrdí, že Rada neidentifikovala subjekt popsaný jako Wagner Group, prohlašuje, že nemá žádné znalosti o subjektu známém jako Wagner Group, že s žádným takovým subjektem nemá žádné vazby a není s ním propojen ani jej nepodporuje. |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada porušila svou povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí. Žalobce uvádí, že odůvodnění není přiměřené omezujícím opatřením, neuvádí skutkové a právní skutečnosti a konkrétně a specificky neodkazuje na přesné informace obsažené v příslušném spisu, které by znamenaly, že rozhodnutí bylo přijato s ohledem na žalobce. |
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada neposkytla odpovídající a opodstatněné důvody a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, když rozhodla o vydání dotčeného rozhodnutí. |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada zneužila své pravomoci v důsledku zjevně nesprávného posouzení při rozhodování o vydání rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí uložit omezující opatření vůči žalobci bylo přijato s výlučným nebo hlavním účelem dosáhnout politických cílů, a nikoli z uvedených důvodů. |
5. |
Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada porušila právo žalobce na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdí, že účelem rozhodnutí bylo sledovat politické cíle oproti uvedeným důvodům, má za to, že má právo, aby mu byly poskytnuty všechny dokumenty týkající se přijetí rozhodnutí, které mu však bylo upřeno. |
6. |
Šestý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada bez odůvodnění nebo úměrně porušila základní lidská práva žalobce, včetně práva na ochranu majetku, na podnikání a na pohyb. |
7. |
Sedmý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada porušila zásadu předvídatelnosti unijních aktů. Žalobce tvrdí, že neurčitost jeho údajného jednání, jak je uvedeno v odůvodnění, znemožňuje, aby osoba věděla, jakých činů se má zdržet, aby se vyhnula uložení omezujících opatření. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/53 |
Žaloba podaná dne 14. prosince 2020 – Senseon Tech v. EUIPO – Accuride International (SENSEON)
(Věc T-724/20)
(2021/C 44/76)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Senseon Tech Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: P. Andreottola a M. Li Trenta, advokáti)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Accuride International Inc. (Santa Fe Springs, Kalifornie, Spojené státy)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně
Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie SENSEON – Přihláška č. 17 758 831
Řízení před EUIPO: Námitkové řízení
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. září 2020, ve věci R 2736/2019-1
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil; |
— |
v plném rozsahu vyhověl žalobě, kterou žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí; |
— |
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní. |
Dovolávané žalobní důvody
— |
pochybení při posouzení relevantní veřejnosti; |
— |
porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 v souvislosti s určením podobnosti výrobků a služeb; |
— |
porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 v souvislosti s celkovým posouzením. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/54 |
Žaloba podaná dne 14. prosince 2020 – Guangdong Haomei New Materials a Guangdong King Metal Light Alloy Technology v. Komise
(Věc T-725/20)
(2021/C 44/77)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Guangdong Haomei New Materials Co. Ltd (Qingyuan, Čína), Guangdong King Metal Light Alloy Technology Co. Ltd (Yuan Tan Town, Čína) (zástupci: M. Maresca, C. Malinconico, D. Guardamagna, M. Guardamagna, D. Maresca, A. Cerruti, A. Malinconico, G. La Malfa Ribolla, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhují, aby Tribunál zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1428 ze dne 12. října 2020 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz hliníkových výlisků pocházejících z Čínské lidové republiky, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. října 2020, a podpůrně základní nařízení (nařízení 2016/1036), a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobkyně osm žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vycházející z porušení SFEU a právních pravidel týkajících se uplatňování Smlouvy, porušení článků základního nařízení týkajících se povinnosti konkrétního přezkumu podmínek dumpingu, porušení zásad spravedlivého správního řízení a kontradiktornosti a práva na řádnou správu zakotveného v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, zásady použití nejspolehlivějších dostupných informací, porušení podstatných procesních náležitostí, zneužití pravomoci z důvodu obecnosti výtek a skutečného neověření informací poskytnutých v duchu spolupráce.
|
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení SFEU a právních pravidel týkajících se uplatňování Smlouvy, neexistence dumpingu s ohledem na kritéria základního nařízení, porušení článků základního nařízení o zjištění dumpingového rozpětí [článek 2 a konkrétně odst. 6 písm. a)], nesprávného určení „běžné“ ceny výrobku, jehož se týkalo šetření, uplatnění prozatímního cla, a to nikoli z důvodu osobní odpovědnosti vývozců (která ani nebyla konstatována), nýbrž z důvodu averze k celkové struktuře čínské ekonomiky, zneužití pravomoci, nedostatečného šetření a neuvedení odůvodnění.
|
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z neexistence škody, porušení základního nařízení [články 1 a 2 a čl. 7 odst. 1 písm. c)], nedostatečného šetření, zjevného pochybení a zkreslení skutkových okolností ve srovnání s podíly na trhu, neexistence příčinné souvislosti a z nezohlednění neexistence změn v celkovém toku dovozu.
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z neexistence příčinné souvislosti mezi dumpingem a škodou, z porušení článků 1 a 2 a čl. 7 odst. 1 písm. c) základního nařízení, neposouzení dopadu COVID-19 na obchodní toky, účel antidumpingového řízení a přijetí prozatímního cla, z nedostatečného a nesprávného posouzení účinků jiných faktorů a z neposouzení připomínek žalobkyň.
|
5. |
Pátý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti vyplývající z nařízení o celní evidenci.
|
6. |
Šestý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení při stanovení úrovně opatření, z porušení čl. 14 odst. 5 základního nařízení z jiného hlediska, nesprávného a svévolného určení částky cla, nedostatečného šetření, zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci.
|
7. |
Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a podpůrně z protiprávnosti základního nařízení, není-li vykládáno v souladu s mezinárodními dohodami.
|
8. |
Osmý žalobní důvod vycházející z porušení Evropské úmluvy o lidských právech, pokud jde o řízení o uložení sankce rovnocenné trestní sankci, z důvodu účinků na vyvážející podniky.
|
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/56 |
Žaloba podaná dne 15. prosince 2020 – Aurubis v. Komise
(Věc T-729/20)
(2021/C 44/78)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Aurubis AG (Hamburk, Německo) (zástupci: S. Altenschmidt a J. Hoss, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 8. prosince 2020 Ares (2020)7439507 – 08/12/2020) a |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Svojí žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 8. prosince 2020, kterým Komise v souvislosti s řízením o vydání předběžného opatření vedeného u Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo) a v souvislosti s návrhem Umweltbundesamt (Spolkový úřad pro životní prostředí, Německo) odmítla poskytnout součinnost s převodem emisních povolenek, pokud jde o předběžné zajištění nároku žalobkyně na bezplatné přidělení emisních povolenek v rámci zajištění praktického účinku rozsudku Soudního dvora vydaného v řízení o rozhodnutí o předběžné otázce (C-271/20).
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně následující žalobní důvody.
1. |
Rozhodnutím Komise ze dne 8. prosince 2020 je žalobkyně bezprostředně a osobně dotčena. Je proto oprávněna podat žalobu. |
2. |
Komise je v rámci řízení o vydání předběžného opatření ve vnitrostátním soudním řízení povinna na základě zásady zajištění účinné právní ochrany zakotvené v unijním právu poskytnout součinnost při zajištění případných nároků na přidělení emisních povolenek před zánikem nároku. |
3. |
Právní rámec pro takovouto součinnost a pro převod emisních povolenek na vnitrostátní konta tvoří směrnice 2003/87/ES (1) a nařízení (EU) č. 389/2013 (2). |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32).
(2) Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. květnu 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011 (Úř. věst. 2013, L 122, s. 1).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/57 |
Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – ON v. Komise
(Věc T-730/20)
(2021/C 44/79)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: ON (zástupce: N. de Montigny, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí PMO.1 12. ze dne 12. března 2020 o vrácení neoprávněně vyplacených částek v souladu s článkem 85 služebního řádu od 1. ledna 2015; |
— |
v rozsahu, v němž je to nutné, zrušil rozhodnutí o odmítnutí jeho stížnosti ze dne 3. září 2020; |
— |
uložil žalované, aby zaplatila náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobci ohodnocené ex aequo et bono na 10 000 eur; |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vycházející z porušení článku 85 služebního řádu, jelikož podmínky pro uplatnění tohoto článku nebyly splněny. V tomto ohledu má žalobce za to, že administrativa neprokázala, že věděl nebo měl vědět, že nemá nárok na příspěvek za práci v zahraničí od svého jediného předchozího přijetí v roce 2009. |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z nedodržení zásady přiměřené lhůty. Žalobce v tomto ohledu uplatňuje skutečnost, že toto nedodržení přiměřené lhůty mělo také za následek ztrátu příležitosti prokázat, že místo jeho hlavního obvyklého bydliště se v dotčeném období nacházelo mimo Spojené království vzhledem k tomu, že archivační povinnost se obecně nevztahuje na období delší než deset let. |
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného úředního postupu, kterého se dopustila administrativa a který vedl k povinnosti zaplatit náhradu újmy. Tento nesprávný úřední postup spočívá v pochybení, kterého se dopustila administrativa při stanovení jeho peněžitých nároků v době jeho nástupu do funkce. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/58 |
Žaloba podaná dne 17. prosince 2020 – ExxonMobil Production Deutschland v. Komise
(Věc T-731/20)
(2021/C 44/80)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: ExxonMobil Production Deutschland GmbH (Hannover, Německo) (zástupci:: S. Altenschmidt a J. Hoss, Rechtsanwälte)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 8. prosince 2020 (Ref. Ares (2020)7439507 – 08/12/2020) a |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 8. prosince 2020, kterým Komise odmítla v rámci řízení o předběžném opatření u Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo) a příslušného návrhu Umweltbundesamt (Spolkový úřad pro životní prostředí, Německo) poskytnout součinnost pro převod emisních povolenek k předběžnému zajištění nároku žalobkyně na jejich bezplatné přidělení, pro účely zjištění užitečného účinku rozsudku Soudního dvora v řízení o předběžné otázce ve věci C-126/20.
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
1. |
Rozhodnutí Komise ze dne 8. prosince 2020 se žalobkyně bezprostředně a osobně dotýká. Z tohoto důvodu má aktivní legitimaci. |
2. |
Komise má v rámci řízení o předběžných opatřeních u vnitrostátních soudů na základě zásady zaručení účinné právní ochrany zakotvené v unijním právu povinnost poskytnout součinnost při zajištění veškerých nároků na přidělení emisních povolenek před zánikem nároku. |
3. |
Právní rámec pro takovou součinnost a převod emisních povolenek na vnitrostátní účty stanoví směrnice 2003/87/ES (1) a nařízení (EU) č. 389/2013 (2). |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003 L 275, s. 32).
(2) Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. května 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011 (Úř. věst. 2013 L 122, s. 1).
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/59 |
Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – Freundlieb v. EUIPO (CRYSTAL)
(Věc T-732/20)
(2021/C 44/81)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobce: Andreas Freundlieb (Berlín, Německo) (zástupkyně: J. Vogtmeier, advokátka)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „CRYSTAL“ – ochranná známka Evropské unie č. 8 372 591
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 1. října 2020, ve věci R 1056/2020-5
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil, a pokud jde o ochrannou známku Evropské unie č. 8 372 591, aby u ní v souladu s jeho návrhem obnovil přechozí stav; |
— |
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vznikly v rámci řízení před odvolacím senátem. |
Dovolávaný žalobní důvod
— |
Porušení čl. 104 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/59 |
Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – Freundlieb v. EUIPO (BANDIT)
(Věc T-733/20)
(2021/C 44/82)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobce: Andreas Freundlieb (Berlín, Německo) (zástupkyně: J. Vogtmeier, advokátka)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „BANDIT“ – Ochranná známka Evropské unie č. 1 205 061
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 1. října 2020, ve věci R 730/2020-5
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil, a pokud jde o ochrannou známku Evropské unie č. 1 205 061, aby u ní v souladu s jeho návrhem obnovil přechozí stav; |
— |
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vznikly v rámci řízení před odvolacím senátem. |
Dovolávaný žalobní důvod
— |
Porušení čl. 104 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/60 |
Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – Arnautu v. Parlament
(Věc T-740/20)
(2021/C 44/83)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Marie-Christine Arnautu (Paříž, Francie) (zástupce: F. Wagner, advokát)
Žalovaný: Evropský parlament
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
prohlásil námitku neplatnosti za přípustnou a zrušil čl. 33 první a druhý pododstavec MASD; |
— |
v důsledku toho konstatoval nedostatek právního základu pro rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 21. září 2020 a zrušil toto rozhodnutí; v první řadě, |
— |
konstatoval, že Marie-Christine Arnautu předložila důkaz o práci svého asistenta v souladu s čl. 33 prvním a druhým pododstavcem MASD a judikaturou Soudního dvora Evropské unie; v důsledku toho, |
— |
zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 21. září 2020, které bylo doručeno elektronicky dne 23. října 2020 a přijato podle článku 68 rozhodnutí 2009/C 159/01 předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008„které se týká prováděcích opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu“, změněného a kterým se konstatuje pohledávka vůči žalobkyni ve výši 87 203,46 euro z titulu neoprávněně zaplacených částek v souvislosti s parlamentní asistencí a odůvodňuje její vymáhání; |
— |
zrušil výzvu k úhradě č. 7000001577 ze dne 22. října 2020, kterým se konstatuje pohledávka vůči Marii-Christine Arnautu, na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 21. září 2020 o vydání bezdůvodného obohacení, které bylo přijato na základě článku 68 prováděcích opatření ke statutu poslanců (MASD), týkající se nákladů na parlamentní asistenci; |
— |
uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti z důvodu porušení zásad právní jistoty a legitimního očekávání na základě článku 33 prováděcích opatření ke statutu poslanců (dále jen „prováděcí opatření“) přijatých rozhodnutím předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008 z důvodu, že nejsou jasná a přesná. Žalobkyně uvádí, že nepřesnost napadených ustanovení vede k judikaturnímu vymezení právního pravidla v prováděcích ustanovení. Podrobnosti o důkazu o práci parlamentního asistenta byla judikaturou vypracována ve věci Bilde a Montel teprve v listopadu 2017, přičemž judikatura ve věci Gorostiaga z roku 2005 se týká pouze důkazu o zaplacení platů uskutečněného třetími osobami. Napadená ustanovení tak vykazovala od roku 2008 prvky nejistoty a nejasnosti. Žalobkyně dodává, že i přes riziko právní nejistoty Evropský parlament neupravil přesně a jasně řízení o kontrole parlamentní asistence, ani formálně neupravil povinnost poslance vytváření a uchovávání záznamů, ani režim přípustných identifikovatelných a datovaných důkazů. |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a práv na obhajobu. Žalobkyně uvádí, že generální sekretariát upustil od jakéhokoli osobního slyšení v rozporu s článkem 68 prováděcích opatření. Dodává, že generální sekretariát ji tak zbavil základního práva, přímého jednání s orgánem, který zamýšlí přijmout rozhodnutí a kontradiktorní diskuzi o důkazech. |
8.2.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/61 |
Žaloba podaná dne 22. prosince 2020 – Veronese v. EUIPO – Veronese Design Company (VERONESE)
(Věc T-749/20)
(2021/C 44/84)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Veronese (Paříž, Francie) (zástupce: S. Herrburger, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Veronese Design Company Ltd (Kowloon, Hong Kong)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Majitel sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem
Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie VERONESE – Ochranná známka Evropské unie č. 8 831 844
Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. října 2020, ve věci R 1951/2020-4
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
prohlásil tuto žalobu a její přílohy za přípustné; |
— |
zrušil napadené rozhodnutí; |
— |
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení. |
Dovolávané žalobní důvody
— |
Porušení čl. 72 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001; |
— |
Porušení čl. 72 odst. 6 ve spojení s čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 |
— |
Porušení čl. 60 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 1 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001. |