16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/1

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/2

—

zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-366/15 ze dne 22. března 2017;

—

uložil EUIPO a Jerrymu Dammersovi (majiteli ochranné známky Evropské unie) nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené navrhovatelkou

1)

Zaprvé Tribunál zkreslil důkazy a nesprávně posoudil skutkový stav a jeho rozhodnutí obsahuje věcnou nepřesnost ve zjištěních souvisejících s dokumenty, které mu byly předloženy.

2)

Zadruhé Tribunál porušil článek 113 jednacího řádu Tribunálu ze dne 4. března 2015 (Úř. věst. 2015, L 105, s. 1) tím, že odmítl nařídit jednání na základě toho, že majitel ochranné známky Evropské unie po jednání upustil od předložení materiálních důkazů o údajném užívání sporné ochranné známky.

3)

Zatřetí Tribunál nesprávně konstatoval, že navrhovatelka vznesla nový žalobní důvod poprvé na jednání.

4)

Začtvrté Tribunál nezohlednil právní účinek převodu práva k názvu, tj. že v důsledku převodu již nemá převodce (tj. majitel ochranné známky Evropské unie) právo udělit nebo odmítnout udělit souhlas s používáním názvu (sporné ochranné známky Evropské unie), takže po datu převodu se v souladu s unijním právem již od něho takový souhlas nevyžaduje.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/3

—

jako předběžné opatření a bez písemného souhlasu EUIPO pozastavil výkon a uplatňování rozsudku;

—

zrušil rozsudek na základě důvodů uvedených v tomto návrhu […];

—

zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO č. R 1323/2014-1 ze dne 11. srpna 2015;

—

podpůrně zrušil rozsudek a přerušil řízení do ukončení procesu Brexitu nebo do 31. května 2019, což odpovídá lhůtě stanovené podle článku 50 Smlouvy;

—

uložil Lion Laboratories a European Union Intellectual Property Office náhradu vlastních nákladů řízení, jakož i nákladů řízení vynaložených ACS v řízení v prvním stupni ve věci T-638/15 a v řízení ve druhém stupni.

1)

První důvod vychází ze zkreslení prohlášení ACS uvedených v návrhu v bodě 86 rozsudku konstatováním, že 64 zařízení bylo prodáno „v relevantních obdobích“, ačkoli se tento (nesporný) počet týkal pouze prvního období (5. října 2004 až 4. října 2009).

2)

Druhý důvod rovněž vychází ze zkreslení dopisu ze dne 21. března 2013 zaslaného EUIPO právním zástupcem společnosti Lion Laboratories a z porušení nařízení 207/2009 (1), zejména jeho čl. 57 odst. 2, a nařízení 2868/95 (2) (čl. 22 odst. 2 a čl. 40 odst. 5). Uvedený dopis neuváděl číslo přihlášky starší ochranné známky (ochranná známka Spojeného království No. 2040518), ale dva odkazy na ochrannou známku Spojeného království č. 2371210, a naznačoval, že Lion Laboratories i) nesplnila svoji povinnost dokázat používání ochranné známky Spojeného království č. 2040518 či namítané ochranné známky, a/nebo ii) nahradila ochrannou známku, která byla základem řízení.

3)

Třetí důvod vychází z toho, že Tribunál i) porušil pojem „skutečné používání“ podle nařízení č. 207/2009, jak byl vyložen ve věci Ansul (C-40/01, 11. března 2003) a ii) uplatnil nesprávnou metodologii. Tribunál nepřezkoumal pouze první období a nezohlednil odhady prodejů schválené ve smlouvě o výhradní licenci. Mimoto s ohledem na velmi nízké a časově velmi omezené kvantitativní používání nebylo skutečné používání za první období prokázáno odkazem na několik faktorů a přezkoumáno Tribunálem (například i) odhady prodejů v licenční smlouvě, ii) charakteristiky trhu (čítajícího 30 milionů zákazníků), iii) povaha zboží (včetně analyzátorů dechu) a iv) existence ochranné známky Spojeného království č. 2371210 přihlášené v roce 2004). Tribunál přiměřeně nezohlednil některé dokumenty, včetně skutečností týkajících se služeb, když byla namítaná starší ochranná známka pouze pro zboží třídy 9.

4)

Čtvrtý důvod vychází z toho, že Tribunál rovněž porušil pojem „skutečné používání“ tím, že uplatnil nesprávné standardy při určení, zda starší ochranná známka byla používaná jako ochranná známka. Mimoto nelze uplatnit rozsudek vydaný Tribunálem ve věci Céline (C-17/06, 11. září 2007), pokud i) jsou s výrobky spojeny jiné ochranné známky, ii) výrobky měly jiné názvy a iii) ochranná známky byla některými zákazníky vnímána též jako běžný název. Tyto okolnosti dále brání tomu, aby si zákazník spojil starší ochrannou známku a označení používané jako běžný název či obchodní jméno.

5)

Pátý důvod nastoluje otázku veřejného pořádku: starší právo zapsané ve Spojeném království nemůže umožnit prohlášení neplatnosti ochranné známky EU s ohledem na proces Brexitu a oznámení podle článku 50 SFEU zaslané Spojenému království. Umožnit takové prohlášení neplatnosti by zvýšilo výdaje a vedlo ke zbytečným a nepřiměřeným překážkám jednotné ochrany ochranné známky, neboť za 2 roky či méně už Spojené království nebude součástí jednotného systému ochranné známky EU. Tribunál tedy porušil zásadu teritoriality uznanou v Pařížské úmluvě z roku 1883 a v článku 17 Listiny základních práv Evropské unie.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/4

—

zrušil v plném rozsudku rozsudek Tribunálu ze dne 16. května 2017 ve věci T-480/15,

—

vydal ve sporu konečné rozhodnutí, kterým rozhodnutí Komise zruší,

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/5

—

Určit, že Nizozemské království tím, že neposkytuje žádnou náhradu za ztrátu částek vlastních zdrojů, které podle článků 2, 6, 10, 11 a 17 nařízení č. 1552/1989 (1) (nyní články 2, 6, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000 (2)) měly být určeny a zpřístupněny pro rozpočet Unie, protože v rozporu s čl. 101 odst. 1 rozhodnutí Rady 91/482 (3) a čl. 12 odst. 6 přílohy II tohoto rozhodnutí pro dovoz sušeného mléka a rýže z Curaçaa během let 1997 až 2000, resp. v rozporu s článkem 35 odst. 1 rozhodnutí Rady 2001/822 (4) a čl. 15 odst. 4 přílohy III tohoto rozhodnutí nebyla pro dovoz krupice a krupičky z Aruby během let 2002 až 2003 vydána průvodní osvědčení EUR.1, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 5 (později článku 10) Smlouvy o založení Evropského společenství (nyní čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii);

—

uložit Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/6

1.1.

Je třeba unijní právo, zejména články 1, 2 a 6 směrnice 2000/78/ES (1) ve spojení s článkem 21 Listiny základních práv vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která za účelem odstranění diskriminace úředníků ve služebním poměru stanoví právní úpravu převodu, v jejímž rámci dochází na základě „převodní částky“, která je sice vypočtena v penězích, ale přesto odpovídá určitému konkrétnímu klasifikovatelnému zařazení, k začlenění z dosavadního dvouletého systému do nového dvouletého systému (který je sám o sobě a pro nově zaměstnané úředníky nediskriminační), takže diskriminace úředníků ve služebním poměru na základě věku nadále přetrvává ve stejně závažné podobě?

1.2.

Je třeba unijní právo, zejména článek 17 směrnice 2000/78/ES a článek 47 Listiny základních práv vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která zamezuje tomu, aby úředníci ve služebním poměru v souladu s výkladem článku 9 a článku 16 směrnice 2000/78/ES, který byl proveden Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 11. listopadu 2014, Schmitzer (C-530/13, EU:C:2014:2359), mohli nechat určit své postavení z hlediska právních předpisů v oblasti odměňování s odkazem na článek 2 uvedené směrnice v době před převodem do nového systému odměňování tak, že se příslušné právní základy se zpětným účinkem ke dni vstupu historického původního zákona v platnost prohlásí za napříště nepoužitelné, a především se vyloučí možnost započítání předchozích dob služby před dosažením věku 18 let?

1.3.

V případě kladné odpovědi na otázku 1.2:

Zakotvuje zásada aplikační přednosti unijního práva, která vyplývá z rozsudku ze dne 22. listopadu 2005, Mangold (C 144/04, EU:C:2005:709), jakož i z dalších rozsudků, povinnost, aby se v době před převodem nadále použila ustanovení pro úředníky ve služebním poměru, která se zpětným účinkem pozbyla platnosti, takže tito úředníci mohou být se zpětným účinkem nediskriminačně zařazeni do starého systému, a tudíž nediskriminačně převedeni do nového systému odměňování?

1.4.

Je třeba unijní právo, zejména články 1, 2 a 6 směrnice 2000/78/ES ve spojení s článkem 21 a článkem 47 Listiny základních práv vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stávající diskriminaci na základě věku (pokud jde o započtení předchozích dob služby před dosažením věku 18 let) odstraňuje pouze deklarativně určením, že doby, které byly reálně dosaženy za diskriminačních okolností, nelze se zpětným účinkem nadále pokládat za diskriminační, ačkoli diskriminace fakticky přetrvává beze změny?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/7

1)

Představuje změna rezervace na jiný let skutkový stav, na který se vztahuje čl. 4 odst. 3 nařízení (1)?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2)

Použije se toto ustanovení rovněž na změnu rezervace, která nebyla iniciována leteckým dopravcem, nýbrž výhradně provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/8

1)

Má být čl. 2 bod 8 směrnice 2014/40/EU (1) vykládán v tom smyslu, že pod pojmem „výrobky určené ke žvýkání“ je třeba chápat pouze tabákové výrobky určené ke žvýkání v klasickém slova smyslu?

2)

Má být čl. 2 bod 8 směrnice 2014/40/EU vykládán v tom smyslu, že pojem „výrobky určené ke žvýkání“ má stejný význam jako pojem „žvýkací tabák“ ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice?

3)

Je třeba se při zodpovězení otázky, zda je tabákový výrobek ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice 2014/40/EU „určený ke žvýkání“, soustředit na objektivní posouzení týkající se daného produktu, a nikoli na údaje poskytnuté výrobcem nebo na skutečné využití spotřebiteli?

4)

Má být čl. 2 bod 8 směrnice 2014/40/EU vykládán v tom smyslu, že určení ke žvýkání vyžaduje, aby mohl být tabákový výrobek z hlediska své konsistence a pevnosti objektivně žvýkán a aby žvýkání tabákového výrobku vedlo k tomu, že se látky obsažené ve výrobku rozpouští?

5)

Má být čl. 2 bod 8 směrnice 2014/40/EU vykládán v tom smyslu, že pro určení tabákového výrobku „ke žvýkání“ je jako dodatečná podmínka nezbytné – ale současně i dostačující – když se lehkým, opakovaným vyvíjením tlaku zuby nebo jazykem na tabákový výrobek uvolní více látek obsažených ve výrobku, než když se jen drží v ústech?

6)

Anebo je pro „určení ke žvýkání“ nezbytné, aby pouhé držení v ústech či cucání nevedlo k uvolňování obsažených látek?

7)

Může být vhodnost tabákového výrobku „ke žvýkání“ ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice 2014/40/EU dosažena i formou aplikace dosaženou mimo rámec zpracovaného tabáku, jako např. celulózovým sáčkem?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/9

1)

Je při použití čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83/EU (1), pokud jde o otázku, zda určitý prostředek komunikace na dálku (zde reklamní prospekt s objednacím lístkem) poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, rozhodné,

2)

Je slučitelné s čl. 8 odst. 4 a čl. 6. odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83/EU, aby informace o právu odstoupit od smlouvy v případě omezených možností jejich poskytnutí ve smyslu čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83/EU byly omezeny na informaci o tom, že právo odstoupit od smlouvy existuje?

3)

Je podle čl. 8 odst. 4 a čl. 6. odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83/EU před uzavřením smlouvy na dálku i v případě omezených možností uvedení informací nezbytně nutné, aby byl k nosiči sloužícímu jako prostředek komunikace na dálku připojen vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I směrnice 2011/83/EU?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/9

1)

Brání přechodné ustanovení čl. 52 odst. 1 směrnice 2013/32/EU (1) použití takové vnitrostátní právní úpravy, podle které je při provedení oprávnění stanoveného v čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU, které je v porovnání s předchozí právní úpravou širší, nepřípustná žádost o mezinárodní ochranu, pokud byla žadateli přiznána doplňková ochrana v jiném členském státě, jestliže se vnitrostátní právní úprava z důvodu chybějícího vnitrostátního přechodného ustanovení musí použít i na žádosti podané před 20. červencem 2015? Platí to v každém případě tehdy, když žádost o azyl podle článku 49 nařízení (EU) č. 604/2013 spadá ještě v plném rozsahu do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 343/2003?

2)

Umožňuje přechodné ustanovení obsažené v čl. 52 odst. 1 směrnice 2013/32/EU členským státům zejména retroaktivní provedení rozšířeného oprávnění stanoveného v čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU s důsledkem, že nepřípustné jsou i žádosti o azyl podané před vstupem směrnice 2013/32/EU v platnost a před provedením tohoto rozšířeného oprávnění na vnitrostátní úrovni, o kterých však v době provedení ještě nebylo pravomocně rozhodnuto?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/10

1)

Má být čl. 7 odst. 7 první věta směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (1) (dále jen: „směrnice“) vykládán v tom smyslu, že zákaz uvádět na trh tabákové výrobky, které obsahují aromata v některé z jejich složek, se nevztahuje na takové tabákové výrobky, které vykazují na základě aromat obsažených v jejich složkách charakteristickou příchuť ve smyslu definice pojmu v čl. 2 bodu 25 směrnice?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Má být čl. 7 odst. 14 směrnice vykládán v tom smyslu, že přechodné ustanovení zahrnuje pouze zákaz uvádění na trh tabákových výrobků s charakteristickou příchutí podle čl. 7 odst. 1 věty první směrnice, anebo – rovněž – zákaz uvádění na trh tabákových výrobků, které obsahující aromata v některé z jejich složek, podle čl. 7 odst. 7 věty první směrnice?

3)

V případě kladné odpovědi na první otázku, anebo v případě odpovědi na druhou otázku v tom smyslu, že čl. 7 odst. 14 směrnice zahrnuje i zákaz uvádění na trh tabákových výrobků, které obsahující aromata v jakékoli z jejich složek, podle čl. 7 odst. 7 věty první směrnice:

Jak je třeba chápat formulace „tabákový výrobek s charakteristickou příchutí“ a „určité kategorie výrobků“ v čl. 7 odst. 14 směrnice?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/11

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/11

1)

Musí být čl. 1 odst. 2 směrnice Rady č. 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (1) vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby obchodní zástupce vyhledával a navštěvoval zákazníky či dodavatele mimo podnik zmocnitele?

2)

Musí být čl. 1 odst. 2 výše uvedené směrnice 86/653/EHS vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby obchodní zástupce nemohl plnit jiné úkoly než úkoly související se sjednáváním nákupu a prodeje zboží pro zmocnitele a se sjednáváním a uzavíráním těchto transakcí jménem a na účet zmocnitele?

3)

V případě záporné odpovědi na druhou otázku musí být čl. 1 odst. 2 výše uvedené směrnice 86/653/EHS vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby obchodní zástupce mohl plnit jiné úkoly než úkoly související se sjednáváním nákupu a prodeje zboží pro zmocnitele a se sjednáváním a uzavíráním těchto transakcí jménem a na účet zmocnitele pouze jako vedlejší činnost?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/12

1)

Je udělování stipendií, která nabízí registrované sdružení za účelem podpory výzkumných nebo studijních projektů v zahraničí, zahrnuto v pojmu „vzdělání“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) směrnice 2000/43/ES (1)?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Představuje složení první státní zkoušky z práva v Německu jako podmínka účasti při udělování stipendií uvedených v první předběžné otázce nepřímou diskriminaci uchazeče ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43/ES v případě, kdy uchazeč, který je občanem Unie, sice složil srovnatelnou závěrečnou zkoušku ve státě, který není členskou zemí Evropské unie, aniž by volba místa složení závěrečné zkoušky souvisela s etnickým původem uchazeče, ale vzhledem ke svému bydlišti v tuzemsku a plynné znalosti německého jazyka měl jako rezident možnost složit po svém studiu práva v tuzemsku první státní zkoušku z práva v Německu?

Je při tom důležitá okolnost, že cílem, který tento stipendijní program bez uplatňování diskriminačních charakteristik sleduje, je umožnit absolventům právnického studia v Německu podporou výzkumných či studijních projektů v zahraničí seznámit se se zahraničními právními systémy a získat v zahraniční zkušenosti a jazykové znalosti?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/12

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/13

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/14

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/14

1)

Je pro účely uplatnění zásady zákazu diskriminace podle ustanovení 4 rámcové dohody skutečnost spočívající v počátečním objektivním ověření odbornosti prostřednictvím úspěšného absolvování otevřeného výběrového řízení faktorem týkajícím se podmínek odborného vzdělání, který musí vnitrostátní soud vzít v úvahu při posuzování, zda je situace zaměstnance na dobu neurčitou srovnatelná se situací zaměstnance na dobu určitou, jakož i za účelem zjištění, zda je dán objektivní důvod ospravedlňující odlišné zacházení se zaměstnancem na dobu neurčitou a zaměstnancem na dobu určitou?

2)

Brání zásada zákazu diskriminace podle ustanovení 4 rámcové dohody takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 485 odst. 1 legislativního nařízení č. 297 ze dne 16. dubna 1994, které stanoví, že pro účely stanovení odpracovaných let služby v okamžiku přijetí do stálé služby na základě smlouvy na dobu neurčitou se první čtyři roky služby na dobu určitou započítávají v plném rozsahu, zatímco další odpracované roky se v rámci započítávání snižují o jednu třetinu pro právní účely a o dvě třetiny pro ekonomické účely, a to z důvodu, že při výkonu práce na dobu určitou nedošlo k počátečnímu objektivnímu ověření odbornosti prostřednictvím úspěšného absolvování otevřeného výběrového řízení?

3)

Brání zásada zákazu diskriminace podle ustanovení 4 rámcové dohody takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 485 odst. 1 legislativního nařízení č. 297 ze dne 16. dubna 1994, které stanoví, že se pro účely stanovení odpracovaných let služby v okamžiku přijetí do stálé služby na základě smlouvy na dobu neurčitou započítávají první čtyři roky služby na dobu určitou v plném rozsahu, zatímco další odpracované roky se v rámci započítávání snižují o jednu třetinu pro právní účely a o dvě třetiny pro ekonomické účely, a to s cílem zabránit obrácené diskriminaci stálých zaměstnanců přijatých na základě úspěšného absolvování otevřeného výběrového řízení?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/15

1)

Zahrnuje pojem „zaměstnanec s pracovním poměrem na dobu určitou“ podle ustanovení čl. 1 odst. 3 a článku 7 směrnice 2003/88/ES (1), ve spojení s ustanovením 2 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedené směrnicí 1999/70/ES (2), a čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, službu smírčího soudce, který je v této věci navrhovatelem?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, je možno pro účely uplatnění ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedené směrnicí 1999/70, považovat řádného soudce nebo soudce „v taláru“ za srovnatelného zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou ve vztahu k zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou, kterým je smírčí soudce?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, představuje odlišný postup při náboru řádných soudců do stálého poměru, v porovnání se zákonem stanoveným postupem výběru pro účely náboru dočasných smírčích soudců, objektivní důvod ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 nebo 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedené směrnicí 1999/70, pokud jde o opodstatněnost neuplatnění – v rámci vnitrostátní judikatury, tj. rozsudku Corte di Cassazione a Sezioni unite (plénum kasačního soudu, Itálie) č. 13721/2017 a stanoviska Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) č. 464/2017 ze dne 8. dubna 2017 – stejných pracovních podmínek vztahujících se na srovnatelné řádné stálé soudce i na smírčí soudce, jakož i opodstatněnost neuplatnění preventivních a sankčních opatření proti zneužívání smluv na dobu určitou, ve smyslu ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedené směrnicí 1999/70 a čl. 5 odst. 4a legislativního nařízení č. 368/2001, který tato pravidla provádí do vnitrostátního právního řádu, s ohledem na skutečnost, že ve vnitrostátním právu neexistuje žádná základní zásada ani ústavní pravidlo, jež by mohly odůvodnit jednak diskriminaci týkající se pracovních podmínek, jednak úplný zákaz změnit dočasnou službu smírčích soudců na stálý služební poměr, a to i s ohledem na předchozí vnitrostátní právní úpravu (článek 1 zákona č. 217/1974), v níž bylo již stanoveno zrovnoprávnění pracovních podmínek a přeměna pracovního poměru čestných soudců, kteří opakovaně vykonávali své funkce na dobu určitou, na pracovní poměr na dobu neurčitou.

4)

V každém případě v situaci, o jakou jde v projednávané věci, brání čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie a pojem nezávislý a nestranný soud podle práva Evropské unie tomu, aby smírčí soudce, který má zájem na konkrétním rozhodnutí sporu ve prospěch navrhovatele, jenž jako svou jedinou práci vykonává stejnou soudcovskou funkci jako uvedený smírčí soudce, nahradil zákonného soudce z důvodu, že nejvyšší italský justiční orgán – Corte di Cassazione a Sezioni unite (plénum kasačního soudu) odmítl zajistit účinnou ochranu dovolávaných práv, čímž zákonnému soudci uložil povinnost, aby se v případě podaného návrhu k přiznání dovolávaného práva prohlásil nepříslušným, přestože základ předmětného nároku – kterým je v projednávané věci náhrada platu za dovolenou – spočívá v primárním a sekundárním právu Evropské unie, a že „unijní“ právo má vůči státu přímý účinek? V případě, že Soudní dvůr potvrdí rozpor s článkem 47 Listiny, vnitrostátní soud též požaduje, aby Soudní dvůr určil, jaké jsou vnitrostátní prostředky nápravy, kterými lze předejít tomu, aby porušení ustanovení primárního práva Unie vedlo ve vnitrostátním právu k úplnému odepření ochrany základních práv zaručených v projednávané věci unijním právem?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/16

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/16

1)

Dochází k zásahu do výlučného práva výrobce zvukových záznamů podle čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29/ES (1) týkajícího se rozmnožování jeho zvukového záznamu, pokud jsou z jeho zvukového záznamu vyňaty nejmenší tónové útržky, jež jsou následně přeneseny do jiného zvukového záznamu?

2)

Jedná se v případě určitého zvukového záznamu, který obsahuje nejmenší tónové útržky, které byly přeneseny z jiného zvukového záznamu, o rozmnoženinu tohoto jiného zvukového záznamu ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/115/ES (2)?

3)

Mohou členské státy přijmout ustanovení, které, jako je tomu v případě § 24 odst. 1 UrhG, jasně uvádí, že oblast ochrany výlučného práva výrobce zvukového záznamu na rozmnožování (čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29/ES) a šíření (čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice 2001/115/ES) jeho zvukového záznamu je omezena takovým způsobem, že nezávislé dílo vytvořené s využitím jeho zvukového záznamu lze užívat bez souhlasu výrobce zvukového záznamu?

4)

Lze dílo nebo jiný předmět ochrany považovat za využitý pro účely citátů ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice 2001/29/ES, nelze-li rozpoznat, že bylo využito dílo nebo předmět ochrany jiného autora?

5)

Ponechávají ustanovení unijního práva, která se týkají práv výrobce zvukového záznamu na rozmnožování a šíření (čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29/ES a čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/115/ES) a výjimky nebo omezení týkající se těchto práv (čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice 2001/29/ES a čl. 10 odst. 2 první věta směrnice 2006/115/ES), určitý prostor při jejich provedení do vnitrostátního práva?

6)

Jakým způsobem je třeba zohlednit základní práva, která jsou zakotvena v Listině základních práv Evropské unie, při vymezení rozsahu ochrany výlučného práva výrobce zvukového záznamu na rozmnožování (čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29/ES) a šíření (čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice 2001/115/ES) jeho zvukového záznamu a rozsahu výjimek nebo omezení, které se týkají těchto práv (čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice 2001/29/ES a čl. 10 odst. 2 první věta směrnice 2006/115/ES)?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/17

1)

Rozumí se výrazem „soudy členského státu příslušné ve věci“ uvedeným v článku 15 stejně tak soudy příslušné ve věci v prvním stupni, jakož i soudy odvolací?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, jak má příslušný soud, který postupuje věc vhodněji umístěnému soudu, naložit s rozhodnutím vydaným v prvním stupni?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/18

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/18

1)

Je třeba čl. 11 odst. 3 (1) vykládat v tom smyslu, že žaloba podaná poškozenou osobou proti pojistníku/pojištěnému musí zahrnovat věc týkající se pojištění v tom smyslu, že míří na platnost nebo účinnost pojištění?

2)

Je třeba čl. 11 odst. 3 vykládat v tom smyslu, že musí existovat riziko, že budou vydány nejednotné rozsudky, pokud připojení k žalobě nebude povoleno?

3)

Má soud diskreční pravomoc, jde-li o to, zda povolit či nepovolit připojení k žalobě, která spadá do čl. 11 odst. 3?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/19

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/20

—

z článku 13 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

z nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 (1), jehož prováděcí pravidla byla stanovena nařízením Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008 (2),

—

a z nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 (3),

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/20

1)

Je třeba článek 168 směrnice 2006/112/ES (1) vykládat v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, má mateřská společnost nárok na úplný odpočet DPH zaplacené za služby poskytnuté na vstupu v souvislosti s prověrkami due-diligence prováděnými před plánovaným, avšak neuskutečněným, prodejem podílů v dceřiné společnosti, jíž tato mateřská společnost poskytuje služby v oblasti řízení a služby IT, které jsou předmětem DPH?

2)

Má na odpověď na výše uvedenou otázku vliv skutečnost, že cenu za zdanitelné služby v oblasti řízení a služby IT, které mateřská společnost poskytuje v rámci své hospodářské činnosti, představuje pevně stanovená částka, která odpovídá výdajům mateřské společnosti na mzdy zaměstnanců navýšeným o „přirážku“ ve výši 10 %?

3)

Bez ohledu na odpověď na předchozí otázky, může vzniknout nárok na odpočet v případě, že jsou náklady na poradenské služby dotčené v původním řízení považovány za režijní výdaje, a pokud ano, za jakých podmínek?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/21

—

určit, že Spojené království tím, že dovolilo používání značkovaných pohonných hmot k natankování do soukromých rekreačních plavidel, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají ze směrnice 95/60/ES (1);

—

uložit Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu nákladů řízení.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/22

—

určit, že Irsko tím, že nezajistilo uplatňování minimální úroveň zdanění předepsanou pro paliva směrnicí Rady 2003/96/ES (1) ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 4 a 7 této směrnice;

—

určit, že Irsko tím, že povolilo používání značených paliv k pohonu soukromého rekreačního plavidla, ačkoli toto palivo nebylo osvobozeno od daně nebo daň z něj nebyla snížena, nesplnila povinnost, které pro něj vyplývají ze Směrnice 95/60/ES (2) ze dne 27. listopadu 1995 o daňovém značení plynových olejů a petroleje;

—

uložit Irsku náhradu nákladů řízení.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/22

1)

Je třeba „právo na odstranění odkazu“, jak je zakotvil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 13. května 2014 (1) na základě ustanovení čl. 12 písm. b) a čl. 14 písm. a) směrnice ze dne 24. října 1995 (2), vykládat v tom smyslu, že provozovatel vyhledávače je povinen v rámci vyhovění žádosti o odstranění odkazu provést toto odstranění na všech doménových jménech svého vyhledávače tak, aby se sporné odkazy již neobjevovaly bez ohledu na místo, ze kterého je vyhledání spuštěné na základě jména žadatele prováděno, včetně míst, která se nacházejí mimo územní působnost směrnice ze dne 24. října 1995?

2)

V případě záporné odpovědi na tuto první otázku, je třeba „právo na odstranění odkazu“, jak je zakotvil Soudní dvůr Evropské unie ve svém výše citovaném rozsudku, vykládat v tom smyslu, že provozovatel vyhledávače je povinen v rámci vyhovění žádosti o odstranění odkazu odstranit sporné odkazy ze zobrazených výsledků vyhledávání provedeného na základě jména žadatele pouze na doménovém jménu, které odpovídá státu, o kterém se má za to, že v něm byla podána žádost, nebo obecně na doménových jménech vyhledávače, která odpovídají národním mutacím tohoto vyhledávače ve všech členských státech Evropské unie?

3)

Kromě povinnosti uvedené v bodě 2, je třeba „právo na odstranění odkazu“, jak je zakotvil Soudní dvůr Evropské unie ve svém výše citovaném rozsudku, vykládat v tom smyslu, že provozovatel vyhledávače je v rámci vyhovění žádosti o odstranění odkazu povinen odstranit sporné odkazy prostřednictvím techniky zvané „geografická blokace“ z výsledků vyhledávání provedeného na základě jména oprávněného z „práva na odstranění odkazu“ z IP adresy, u níž se předpokládá, že je umístěna ve státě jeho bydliště, nebo dokonce obecně z IP adresy, u níž se předpokládá, že je umístěna v jednom z členských států, v nichž se uplatní směrnice ze dne 24. října 1995, a to bez ohledu na doménové jméno použité internetovým uživatelem, který provádí vyhledávání?

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/23

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/24

—

určil, že Italská republika tím, že prodloužila dobu platnosti koncese na veřejné práce týkající se dálnice A 12 Civitavecchia-Livorno do 31. prosince 2046 bez jakéhokoli zveřejnění oznámení o koncesích, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2 a 58 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2014 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114), ve znění pozdějších předpisů;

—

uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/25

1)

Bod 3 výroku usnesení ze dne 12. července 2016, Janukovyč v. Rada (T-347/14) musí být vykládán v tom smyslu, že se, pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, vztahuje jak na náklady vynaložené Viktorem Viktorovyčem Janukovyčovem, tak na náklady vynaložené Olgou Stanislavivnou Janukovyčov, jakožto dědičkou po Viktoru Viktorovyči Janukovyčovi.

2)

O. Stanislavivna Janukovyčov, jakožto dědička po Viktoru Viktorovyči Janukovyčovi a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení o výkladu.

3)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

4)

Písemné vyhotovení tohoto usnesení se připojuje k písemnému vyhotovení vykládaného rozsudku, na jehož okraji se odkáže na toto usnesení.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/25

—

zrušil rozhodnutí Komise COMP/D3/PB/2017/026659 ze dne 15. března 2017, jímž byl odmítnut přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 ve věci COMP/SA.17006 – C 27/04 (ex CZ 49/03) – Agrobanka Praha a.s. a GE Capital Bank a.s;

—

zrušil rozhodnutí Komise č. C(2017) 3130 final ze dne 4. května 2017, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí č. COMP/D3/PB/2017/026659 ze dne 15. března 2017;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že výjimky podle čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení (ES) č. 1049/2001 byly uplatněny nesprávně.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že na zpřístupnění existuje převažující veřejný zájem.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/26

—

zrušil rozhodnutí Komise COMP/F3/NB/tt*D-2017/025322 ze dne 13. března 2017, jímž byl částečně odepřen přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 v souvislosti s věcí COMP/SA. 25076 (2011/NN) – Privatizace bytového fondu – Karbon Invest;

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2017) 3129 final ze dne 4. května 2017, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Komise COMP/F3/NB/tt*D-2017/025322 ze dne 13. března 2017;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného uplatnění výjimek stanovených v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení (ES) č. 1049/2001

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z existence převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/27

—

určil, že tato žaloba je přípustná a opodstatněná,

—

a v důsledku toho:

1.

První žalobní důvod vychází z porušení zásad publicity, transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, z porušení článku 20.2 jednacího řádu, čl. 8 písm. a) pracovního řádu a čl. 1a.1.1 pravidel pro zaměstnance a dále z porušení článků 2 a 3 SEU a článků 20 a 41 Listiny základních práv Evropské unie. Žalobce se v tomto ohledu domnívá, že neměl možnost předložit žádost o místo poradce prezidenta a koordinátora Rady ve Výkonné radě, zatímco p. [X] tato možnost poskytnuta byla.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 1a.7 pravidel pro zaměstnance, jež má spočívat v tom, že takovýto právní základ umožňuje jmenovat uchazeče pouze na místo poradce člena Výkonné rady, a nikoli na místo poradce prezidenta a koordinátora Rady ve Výkonné radě, s nímž je spojena širší odpovědnost odpovídající též vyšší úrovni než u poradce.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že neproběhla konzultace s radou zaměstnanců o vytvoření nového místa a o změně úrovně místa koordinátora, což se podle žalobce stalo v rozporu s články 48 a 49 pracovního řádu a v rozporu s memorandem o porozumění.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy z důvodu chybějící náplně práce pro místo poradce prezidenta a koordinátora Rady ve Výkonné radě.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/28

—

určil, že jelikož byla rozhodnutím Evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ) ze dne 16. května 2017 o zamítnutí žádosti o anonymizaci rozsudku [důvěrné] (1) a webových stránek obsahujících osobní údaje zamítnuta stížnost z důvodu, že se v jejím případě jedná o návrh na přezkum, a nebyly jím zodpovězeny argumenty stěžovatele, toto rozhodnutí porušuje:

—

určil, že napadené rozhodnutí tím, že vychází z úvahy, že EIOÚ nemá pravomoc rozhodnout o žalobcově stížnosti, porušuje čl. 46 písm. c) nařízení (ES) č. 45/2001 ve spojení s čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie;

—

prohlásil, že napadené rozhodnutí je od počátku neplatné;

—

uložil EIOÚ náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že EIOÚ neodpověděl na stížnost, která mu byla podána žalobcem. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost z důvodu, že se v jejím případě jedná o návrh na přezkum, a nebyly jím zodpovězeny argumenty uplatněné žalobcem na podporu jeho žádosti o anonymizaci, porušuje napadené rozhodnutí čl. 46 písm. a) nařízení (ES) č. 45/2001, který svěřuje EIOÚ úkol posoudit stížnosti a v přiměřené době sdělit subjektu údajů, a dále článek 33 a čl. 34 odst. 1 rozhodnutí Evropského inspektora ochrany údajů 2013/504/EU ze dne 17. prosince 2012 o přijetí jednacího řádu, které byly přijaty na základě shora uvedeného čl. 46 písm. a) a podle kterých EIOÚ vyřizuje stížnosti a informuje stěžovatele o výsledku stížnosti a op přijatých opatřeních. Podle žalobce EIOÚ stížnost nevyřídil, neboť ji mylně kvalifikoval jako návrh na přezkum. Napadené rozhodnutí podle něj rovněž porušuje článek 41 Listiny základních práv Evropské unie, který orgánům a institucím Unie ukládá obecnou povinnost uvádět odůvodnění.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 46 písm. c) nařízení (ES) č. 45/2001 ve spojení s čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie, jež má spočívat v tom, že měl EIOÚ mylně za to, že nemá pravomoc k rozhodnutí o žalobcově stížnosti.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/29

—

prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil rozhodnutí datované dne 19. srpna 2016 o propuštění žalobce na konci jeho zkušební doby, tedy 1. září 2016;

—

zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 11. dubna 2017, kterým se zamítá stížnost žalobce ze dne 4. listopadu 2016;

—

přiznal žalobci částku 20 000 eur za utrpěnou nemajetkovou újmu;

—

uložil žalované náhradu všech nákladů řízení

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se potvrzuje závěr stanoviska Zpravodajského výboru (CORAP), který nahradil vlastní posouzení posouzením hodnotitelů.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a právního posouzení, jež se dotýkají důvodů, na kterých je založena zpráva o průběhu zkušební doby.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z neexistence běžných podmínek zkušební doby.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti náležité péče a zásady řádné správy.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/30

—

zrušil rozhodnutí Rady Evropské unie (EU, Euratom) XT 21016/17 a přílohu ADD 1 REV 2 k tomuto rozhodnutí XT 21016/17, přijaté dne 22. května 2017, kterým se povoluje zahájení vyjednávání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska za účelem uzavření dohody o stanovení pravidel pro vystoupení Spojeného království z Evropské unie;

—

v důsledku toho,

1.

První žalobní důvod vycházející z formální protiprávnosti rozhodnutí Rady Evropské unie (EU, Euratom) XT 21016/17 a přílohy ADD 1 REV 2 k tomuto rozhodnutí XT 21016/17, přijatým dne 22. května 2017, kterým se povoluje zahájení vyjednávání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska za účelem uzavření dohody o stanovení pravidel pro vystoupení Spojeného království z Evropské unie (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tento žalobní důvod má dvě části:

2.

Druhý žalobní důvod vychází z materiální protiprávnosti napadeného rozhodnutí a je tvořen třemi částmi:

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/31

—

zrušil rozhodnutí ENISA ze dne 25. listopadu 2016, jímž byla vzata zpět pracovní nabídka, na jejímž základě měl být žalobce jmenován na pozici vedoucího oddělení pro obchodní služby a vtahy se zúčastněnými stranami;

—

zrušil rozhodnutí ENISA ze dne 20. dubna 2017, kterým byla zamítnuta žalobcova stížnost;

—

přiznal žalobci náhradu vzniklé majetkové a nemajetkové újmy;

—

uložil ENISA náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná porušila smluvní povinnosti vůči žalobci.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že s osobními údaji žalobce nebylo řádně nakládáno a došlo k porušení článku 12 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, zásady řádné péče a zásady řádné správy.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva na to být vyslechnut.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/32

—

zrušil rozhodnutí Evropské agentury pro životní prostředí (AEE) ze dne 22. září 2016, kterým byla ukončena pracovní smlouva žalobce jakožto smluvního zaměstnance;

—

zrušil rozhodnutí AEE ze dne 20. dubna 2017, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce ze dne 21. prosince 2016;

—

uložil AEE, aby žalobci zaplatila odškodnění vypočtené na základě ztráty ve výši čtyři ročních platů s odečtením příspěvku v nezaměstnanosti, který obdržel v tomto období;

—

uložil AEE, aby žalobci zaplatila částku ve výši 3 500,00 eur z titulu náhrady škody za výdaje spojené s předčasným ukončením jeho nájemní smlouvy v Kodani, kterou lze případně navýšit;

—

zrušil výplatní pásku žalobce za září 2016 v rozsahu, v němž nezahrnuje plat za 22. září 2016;

—

uložil AEE, aby žalobci zaplatila částku ve výši 50 000,00 eur z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku rozhodnutí o jeho propuštění ze dne 22. září 2016;

—

uložil AEE, aby žalobci zaplatila částku ve výši 5 000,00 eur z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku toho, že AEE porušila článek 26 služebního řádu úředníků Evropské unie;

—

uložil AEE, aby žalobci zaplatila částku ve výši 10 000,00 eur z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku psychického nátlaku, který na něj AEE vyvíjela v době jeho pracovní neschopnosti;

—

a podpůrně uložil AEE povinnost zaplatit žalobci za jeden měsíc výpovědní lhůty a zaplatit odškodnění ve výši jedné třetiny jeho základního platu za měsíc praxe odsloužený v souladu s ustanoveními článku 84 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie;

—

uložil EEA náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z neaplikovatelnosti článku 48 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 48 písm. b) a čl. 16 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z protiprávnosti na základě diskriminace, co se týče článku 48 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 26 služebního řádu a porušení práva na obhajobu.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1) a článku 8 Listiny základních práv Evropské unie.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení článku 84 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a povinnosti řádné péče.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení.

8.

Osmý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/33

—

zrušil následující rozhodnutí a akty, je-li to nutné k prohlášení protiprávnosti a nepoužitelnosti Oznámení o výběrovém řízení EP/CAST/S/16/2016 (1) ve vztahu k žalobci na základě článku 277 SFEU:

—

uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

1.

Na podporu žaloby předkládá žalobce 4 žalobní důvody, když má za to, že došlo k porušení článku 24 služebního řádu EU a článku 296 SFEU na základě zjevně nesprávného posouzení žalobcových teoretických dovedností a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu spočívající v závěru o neautentičnosti dotazníku údajně odpovídajícímu dokumentu předloženému žalobcem v průběhu výběrového řízení. Zjevná nesprávnost byla výsledkem chybějící kontroly ze strany Parlamentu náležité péče subdodavatele, jemuž bylo svěřeno posouzení uchazečů v rámci výběrového řízení 2016 CAST. To má samo o sobě negativní dopad na povinnost sdělit žalobci dostatečné odůvodnění.

2.

Žalobce se dovolává také porušení zásady účinné soudní ochrany z důvodu porušení svého práva na obhajobu a práva být slyšen, tedy porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a namítá protiprávnost a nepoužitelnost Oznámení o výběrovém řízení EP/CAST/S/16/2016.

3.

Žalobce rovněž tvrdí, že Parlament jednal ultra vires, když výběrovým řízením pověřil Ecole de Maîtrise Automobile (dále subdodavatele), který nebyl vázán služebním řádem EU a interním kodexem chování orgánů EU. Podle žalobce se tak jednalo o porušení oznámení o výběrovém řízení a článku 30 služebního řádu spolu s přílohou III služebního řádu, což přispělo k výše uvedenému porušení povinnosti řádné správy.

4.

Žalobce dále poukazuje na porušení článku 1 služebního řádu, zásady zákazu diskriminace a zásady proporcionality s ohledem na vedení výběrového řízení subdodavatelem Parlamentu a jinými subdodavateli a vzhledem k omezenému výběru druhého jazyka uchazečů účastnících se výzvy k vyjádření zájmu.

5.

Nakonec žalobce uvádí, že došlo k porušení zásady rovných příležitostí, jakož i čl. 296 odst. 2 SFEU a článku 25 služebního řádu s ohledem na skutečnost, že Evropský parlament ani subdodavatelé neuvedli důvody svých rozhodnutí, k čemuž přispěl nedostatek dohledu ze strany Parlamentu. Žalobce tvrdí, že tím došlo k porušení oznámení o výběrovém řízení EP/CAST/S/16/2016, porušení zásady rozumné a řádné správy a porušení legitimního očekávání žalobce a zásady rovnosti.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/34

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/840 ze dne 27. května 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/907 ze dne 29. května 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1245 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/1241 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

a v důsledku toho,

1.

První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, vyplývající z čl. 296 druhého pododstavce SFEU. Žalobce Radě Evropské unie vytýká, že se spokojila s nejednoznačnými a obecnými úvahami, aniž by uvedla specifické a konkrétní důvody, na základě nichž má při výkonu své diskreční posuzovací pravomoci za to, že žalobce má být předmětem dotčených omezujících opatření. Nebyla uvedena žádná konkrétní a objektivní skutečnost, která by mohla být žalobci vytýkána a která by mohla odůvodňovat dotčená opatření.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z požadavku proporcionality v rámci zásahu do základních práv. Žalobce má za to, že sporná opatření mají být neplatná, neboť jsou s ohledem na veřejně oznámený cíl nepřiměřená a představují nepřiměřený zásah do svobody podnikání a vlastnického práva, které jsou zakotveny v článcích 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie. Nepřiměřenost vyplývá z toho, že opatření se vztahují na jakoukoliv hospodářskou činnost bez existence dalšího kritéria.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení a neexistence důkazu, neboť Rada ve svém následném odůvodnění na podporu restriktivních opatření uvedla skutečnosti, které zjevně postrádají skutkový základ, neboť uváděné skutečnosti nejsou nijak podložené.

4.

Čtvrtý žalobní důvod se týče návrhu na náhradu škody, neboť přičítání určitých závažných skutků, které nebyly prokázány, vystavuje žalobce, jakož i jeho rodinu nebezpečí, což dokládá význam způsobené újmy odůvodňující jeho návrh na náhradu škody.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/35

—

určil a rozhodl, že

—

uložil ESVČ náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti, neboť přehled mezd z 10. listopadu 2016 (dále jen „napadené individuální rozhodnutí“), jakož i zprávy ze dne 15. dubna 2016 a ze dne 22. září 2016, na kterých je založen, a Pokyny, jsou v rozporu se služebním řádem úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a jeho přílohou X.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející námitky protiprávnosti, neboť uvedené zprávy, na kterých je založeno napadené individuální rozhodnutí, jsou v rozporu s Pokyny.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z protiprávnosti napadeného individuálního rozhodnutí z následujících důvodů:

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/36

—

konstatoval, že rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí SRB/EES/2017/08 ze dne 7. června 2017 kterým byl schválen krizový plán pro Banco Popular Español SA, porušuje unijní právo;

—

a v důsledku toho zrušil uvedené rozhodnutí, jakož i následné prováděcí akty přijaté SRB, a to s účinky ex tunc.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/36

—

rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí SRB/EES/2017/08 ze dne 7. června 2017 kterým byl schválen krizový plán pro Banco Popular Español SA;

—

rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017 potvrzující krizový plán pro Banco Popular Español SA.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/37

—

rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí SRB/EES/2017/08 ze dne 7. června 2017 kterým byl schválen krizový plán pro Banco Popular Español SA;

—

rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017 potvrzující krizový plán pro Banco Popular Español SA.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/37

—

rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí přijaté výkonném zasedání dne ze 7. června 2017 (SRB/EES/2017/08), kterým se přijímá program řešení krize ve vztahu k Banco Popular Español, S.A.;

—

rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/38

—

určil, že žaloba je přípustná a opodstatněná;

—

zrušil rozhodnutí (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017 a na něj navazující prováděcí akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že napadené akty porušují právo žalobce na obhajobu, a to konkrétně na účinnou soudní ochranu, zakotvené v článku 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), článku 215 SFEU a článcích 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná porušila povinnost uvést odůvodnění, jelikož poskytnuté odůvodnění nesplňuje povinnost, kterou mají orgány Evropské unie podle článku 6 EÚLP, jakož i článku 296 SFEU a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Rada dopustila, co se týče zapojení žalobce do financování syrského režimu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že napadené akty neodůvodněně a nepřiměřeně omezují základní práva žalobce, a to konkrétně jeho právo na vlastnictví zakotvené v článku 1 prvního dodatkového protokolu k EÚLP a článku 17 Listiny základních práv Evropské unie, právo na respektování jeho dobrého jména za podle článku 8 a 10 odst. 2 EÚLP, zásadu presumpce neviny zakotvenou v článku 6 EÚLP a článku 48 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i jeho svobodu pohybu zaručenou v čl. 2 odst. 2 protokolu č. 4 k EÚLP.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení pokynů k provádění a vyhodnocování omezujících opatření (sankcí) v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (dokument Rady 15114/05 ze dne 2. prosince 2005).

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/39

—

rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí přijaté výkonném zasedání dne ze 7. června 2017 (SRB/EES/2017/08), kterým se přijímá program řešení krize ve vztahu k Banco Popular Español, S.A.;

—

rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/39

—

zrušil rozhodnutí (SRB/EES/2017/08), které bylo přijato Jednotným výborem pro řešení krizí na jeho výkonném zasedání dne 7. června 2017 a kterým se stanoví program řešení krize pro instituci Banco Popular Españo S.A.,

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español S.A.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/40

—

rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí přijaté výkonném zasedání dne ze 7. června 2017 (SRB/EES/2017/08), kterým se přijímá program řešení krize ve vztahu k Banco Popular Español, S.A.;

—

rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/40

—

určil a rozhodl, že

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 266 SFEU, jelikož žalovaná přijetím rozhodnutí ze dne 10. října 2016, kterým zamítla žádost o pomoc podanou žalobcem (dále jen „napadené rozhodnutí“), nezohlednila odůvodnění rozsudku Tribunálu veřejné služby ze dne 16. prosince 2015, De Loecker v. ESVČ (F-34/15, EU:F:2015:153). Žalobce má rovněž za to, že žalovaná nezohlednila řízení zahájené Úřadem pro vyšetřování a disciplinární opatření Komise (IDOC) v návaznosti na rozsudek ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise (T 270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74).

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení práv na obhajobu a to konkrétně z porušení práva být slyšen a porušení práva na přístup ke spisu vyplývajícím z článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/41

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil Úřadu náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009

—

Porušení článku 85 nařízení č. 207/2009 a článku 94 nařízení č. 2868/95.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/42

—

rozhodl, že

1.

První žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění, protože podle žalobce mu Rada odmítla poskytnout písemné a čísly doložené odůvodnění jeho neúspěchu v řízení na jmenování vedoucího nizozemskojazyčného překladatelského oddělení.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy a ze zjevně nesprávného posouzení, a to nejen proto, že výběrová komise neprovedla komparativní vyhodnocení uchazečů na základě číselné známky, ale také proto, že ve spise není obsažen žádný jiný podklad, jako například souhrnný komentář, prokazující, že bylo v rámci výběrové komise dosaženo konsensu o jmenování pí [X] namísto žalobce.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení interního oznámení o volném pracovním místě, protože podle žalobce se jeho vyhodnocení týkalo také politické role vedoucího překladatelského oddělení, zatímco v oznámení o volném pracovním tato skutečnost nebyla uvedena, ani ze služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) nevyplývá, že by vedoucí překladatelského oddělení plnil politickou roli.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z nerespektování zájmu služby a ze zjevně nesprávného posouzení, protože nebyla testována znalost nizozemštiny, přestože se jedná o nizozemskojazyčné oddělení. V tomto ohledu vznáší žalobce na základě článku 277 SFEU námitku protiprávnosti interního oznámení o volném pracovním místě z hlediska článku 7 služebního řádu. Vzhledem k tomu, že se v tomto oznámení nepožaduje dokonalá znalost nizozemštiny, je tedy podle žalobce v rozporu s článkem 7 služebního řádu. Proto se žalobce domáhá, aby byla v tomto řízení uznána protiprávnost tohoto oznámení incidenter tantum. Konečně tvrdí, že ačkoli ostatní překladatelské útvary různých orgánů mají tu výhodu, že u nich působí vedoucí oddělení s dokonalou znalostí příslušného jazyka, v případě nizozemštiny tomu tak není. S nizozemštinou je tedy zacházeno odlišně v porovnání s ostatními jazyky, a to v rozporu s článkem 1 nařízení č. 1/1958, podle kterého mají všechny jazyky stejné postavení.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení, zejména z porušení článku 1d služebního řádu z důvodu diskriminace na základě pohlaví a jazyka, a z porušení zásady proporcionality. Skutečnost, že jazyky, v nichž lze vést pohovor, byly zúženy pouze na angličtinu, je podle žalobce zjevným porušením čl. 1d služebního řádu, neboť pí [X] měla angličtinu jako druhý jazyk, zatímco žalobce ji měl až jako třetí jazyk. Navíc jeho praxe v oblasti řízení byla podle něj znatelně vyšší úrovně než u pí [X], takže nelze vyloučit, že došlo k diskriminaci na základě pohlaví, neboť z ostatních skutečností obsažených ve spise vyplývá, že v interním výběru volí Rada spíše ženy, aby kompenzovala jmenování mužů v externím řízení. Žalobce se konečně domnívá, že tak došlo k iracionální volbě, neboť je zvýhodněn a privilegován jediný jazyk, což porušuje zásadu proporcionality.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/43

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 53 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/43

—

zrušil Rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, pokud jde o žalobce;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/907 ze dne 29. května 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, pokud jde o žalobce;

—

uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů řízení vynaložených žalobcem.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení skutkového stavu, kterého se dopustila žalovaná, když měla za to, že žalobce se podílel na podpoře syrského režimu. Následující argumenty jsou tak předkládány proti tomu, co bylo uloženo v napadených aktech:

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení obecné zásady proporcionality, jelikož opatření přijatá napadenými akty mají takové účinky, že by jako taková měla být považována za nepřiměřená.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nepřiměřeného porušení práva vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost, jelikož sporná opatření mají za následek, že brání žalobci pokojně užívat jeho majetek a vykonávat hospodářskou svobodu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci, jelikož napadené akty byly přijaty s cílem dosáhnout jiných než stanovených cílů, a sice vyloučit žalobce z trhu za účelem zvýhodnění dalších vedlejších účastníků na tomto trhu, a jsou tak stižena zneužitím pravomoci.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 296 druhý pododstavec SFEU, jelikož odůvodnění napadených aktů je ve skutečnosti čistě formální a je nepravděpodobné, že by bylo předmětem podrobných úvah ze strany žalované.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/44

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a písm. c) nařízení č. 207/2009.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/45

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO a společnosti Momondo Group Limited, vstoupí-li do tohoto řízení v postavení vedlejší účastnice, náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 64 odst. 6 nařízení č. 207/2009;

—

Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 8 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 216/96;

—

Napadené rozhodnutí je plné vyjádření, jež zpochybňují či přímo popírají platnost ochranných známek žalobkyně. Napadené rozhodnutí poškozuje zájmy žalobkyně jako majitele platně zapsaných ochranných známek, které ani nespadají do pravomoci žalovaného.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/46

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b nařízení č. 207/2009.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/46

—

zrušil závěr Komise v dokumentu Ares (2017) 3010674 ze dne 15. června 2017, že povolením použít režim aktivního zušlechťovacího styku u určitých výrobků z křemíkové elektrotechnické oceli s orientovanou strukturou (GOES) nejsou nepříznivě dotčeny zásadní zájmy výrobců Unie;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 211 odst. 4 písm. b) celního kodexu Unie (UCC) (1) a základního nařízení (2)

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 259 odst. 4 prováděcího aktu k UCC a horizontálních pravidel pro fungování expertních skupin Komise

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/47

—

prohlásil za neplatné rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) o zadání zakázky jinému uchazeči ve formě rozhodnutí o odvolání ze dne 17. srpna 2017, jakož i všech souvisejících budoucích rozhodnutí;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

16.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/48

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

prohlásil zápis pro Benelux č. 894 557 za neopodstatněný a vrátil věc námitkovému oddělení nebo odvolacímu senátu EUIPO;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení pravidla 19 nařízení Komise č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady č. 40/94 o ochranné známce Společenství.