12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/1

1.1

Účelem tohoto průzkumného stanoviska EHSV je objasnit možný specifický přínos veřejných podniků ke konkurenceschopnosti EU. Popisuje konkrétní výzvy, s nimiž se v této oblasti setkávají evropské politiky a instituce.

1.2

Toto stanovisko spadá do rámce smluv, které členským státům ponechávají velkou volnost, co se týče definice, organizace a financování jejich služeb obecného zájmu. Podobně mají členské státy podle smluv pravomoc v oblasti volby a statusu (soukromý subjekt, veřejný subjekt, partnerství veřejného a soukromého sektoru) podniků pověřených výkonem jejich úkolů veřejné služby (1).

1.3

Veřejný orgán se může případ od případu na základě analýzy odvětví, stanovených cílů a úkolů, a dlouhodobých tendencí, které je třeba podpořit, rozhodnout, že jako jeden z prostředků své činnosti využije veřejný podnik.

1.4

Podle směrnice Komise ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (80/723/EHS), se „veřejným podnikem“ rozumí „jakýkoli podnik, nad nímž může veřejná moc přímo nebo nepřímo vykonávat rozhodující vliv vlastnictvím takového podniku, svou finanční účastí v něm nebo pravidly, jimiž je řízen.

Má se za to, že veřejná moc má rozhodující vliv, pokud ve vztahu k určitému podniku přímo či nepřímo

1.5

Všechny evropské země ve své historii někdy zřídily veřejné podniky, ať už přímo, nebo zestátněním soukromých podniků či jejich převedením pod obecní správu. Učinily tak z mnoha důvodů, například aby mohly:

1.6

Míra efektivity, účinnosti a případně potřeby reformovat veřejné podniky se nesmí omezit na tradiční ukazatele rentability ekonomických činností, ale musí zohlednit rovněž soubor cílů a úkolů, které jim veřejné orgány stanovily.

1.7

Podle oficiální evropské definice je konkurenceschopnost schopnost dlouhodobě zlepšovat životní úroveň obyvatel a zajišťovat jim vysokou míru zaměstnanosti a sociální soudržnosti.

1.8

Unie každoročně mírně ztrácí na produktivitě. Toto zpomalování je synonymem snižující se konkurenceschopnosti. Mezi ukazateli, v nichž se tento pokles projevuje, patří nedostatečné inovace a chybějící investice do infrastruktury, technologií a také do lidského kapitálu.

1.9

Konkurenceschopnost a atraktivita Evropské unie tedy záleží na investicích do infrastruktury, vzdělávání a odborné přípravy, výzkumu a vývoje, zdravotnictví a sociální ochrany, ochrany životního prostředí atp. Mj. u těchto oblastí mohou veřejné orgány využít veřejné podniky jako prostředek činnosti.

1.10

Členské státy a regionální či místní veřejné orgány však nejsou ze své povahy ctnostné a veřejné podniky mohou rovněž selhat, což může souviset s:

1.11

Veřejný podnik může být výrazem defensivních či ofensivních strategií příslušného veřejného orgánu:

1.12

To znamená, že veřejný orgán přijme svoji odpovědnost a stanoví strategické směry, ale ponechá vedení podniku velkou autonomii v jeho řízení. Veřejný orgán však musí zajistit provádění skutečné veřejné kontroly a regulace, k čemuž je potřeba zavést řízení veřejných podniků založené na zapojení všech dotyčných zúčastněných stran a rovněž zástupců pracovníků podniků.

1.13

Služby obecného hospodářského zájmu, které členské státy vykonávají prostřednictvím svých veřejných podniků, nabízejí činnosti průmyslové a obchodní povahy, které často přímo konkurují činnostem jiných podniků.

1.14

Mezi veřejnými podniky, které provozují svoji činnost v liberalizovaném a konkurenčním prostředí, je třeba uvést na prvním místě síťová odvětví (elektřina, plyn, elektronické komunikace, doprava, poštovní služby), jejichž dostupnost a nepřetržitost kvalitních dodávek za dobrou cenu jsou nepostradatelné nejen pro občany, ale rovněž pro velkou část soukromých podniků. Hrají proto zásadně důležitou úlohu pro národní ekonomiku a konkurenceschopnost jednotlivých členských států obecně. To platí rovněž pro jiná odvětví, např. audiovizuální, bydlení, zdravotní a sociální péče, kde selhání trhu určitým způsobem brání občanům ve využívání jejich základních práv.

2.1

Budoucí litevské předsednictví ve své žádosti o vypracování průzkumného stanoviska požádalo, aby byl položen důraz především na zvýšení efektivity veřejných podniků a na jejich význam pro národní konkurenceschopnost. Požádalo, aby se provedla analýza současného stavu a osvědčených (či neosvědčených) postupů, která na úrovni EU stále schází stejně jako strukturální reforma, která by vycházela z hodnocení efektivity tohoto typu podniků v kontextu koordinace hospodářské politiky a jejích dopadů na vnitřní trh.

2.2

Ačkoli se právní předpisy EU týkají pouze několika konkrétních oblastí činnosti veřejných podniků (státní podpora a služby obecného hospodářského zájmu), navrhuje budoucí litevské předsednictví, co se týče reformy veřejných podniků, omezit iniciativy na evropské úrovni na nelegislativní opatření a nevytyčovat cíle související s novým legislativním rámcem. Také případná privatizace veřejných podniků by i nadále měla spadat do výlučné pravomoci členských států.

2.3

Budoucí litevské předsednictví dále lituje, že dosavadní plánované či existující iniciativy a dokumenty Evropské komise postrádaly všeobecnou diskusi o reformě veřejných podniků, jejich řízení, zvýšení jejich efektivity a podílu na konkurenceschopnosti a plnění cílů strategie Evropa 2020. Komise a Evropský parlament se doposud zaměřovaly pouze na dva aspekty: dodržování pravidel státní podpory a pravidel pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu.

3.1

EHSV musí podpořit požadavek budoucího litevského předsednictví na provedení analýzy současného stavu a osvědčených (či neosvědčených) postupů a strukturální reformy, která by vycházela z hodnocení efektivity tohoto typu podniků v kontextu koordinace hospodářské politiky a jejích dopadů na vnitřní trh.

3.2

Zesílená povinnost Unie a členských států dbát na správné fungování služeb obecného hospodářského zájmu, a to především vytvořením progresivního způsobu hodnocení fungování těchto služeb, vyplývá ze smluv. Dokud se toho nedosáhne, nebudou hodnocení výkonnosti schopná naplňovat potřeby obyvatel a ekonomiky na vnitrostátní a evropské úrovni.

3.3

Takové hodnocení musí sloužit ke zvýšení efektivity a účinnosti služeb obecného hospodářského zájmu a jejich přizpůsobení vývoji potřeb občanů a podniků. Kromě toho musí veřejným orgánům dodat základní poznatky, na jejichž základě budou moci učinit nejvhodnější volbu. Navíc bude mít zásadní úlohu v úsilí o vyvážený kompromis mezi trhem a obecným zájmem a mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli.

3.4

EHSV ve svém stanovisku k tématu Nezávislé hodnocení služeb obecného zájmu  (2) předložil konkrétní návrhy ohledně stanovení podmínek výměny, konfrontace, srovnávání a koordinace na unijní úrovni. Unii bude nadále příslušet, aby podněcovala toto nezávislé hodnocení v souladu se zásadou subsidiarity a se zásadami uvedenými v protokolu připojeném k pozměněným smlouvám tím, že v rámci dialogu se zástupci zainteresovaných stran vypracuje metodiku pro harmonizované hodnocení na evropské úrovni na základě společných ukazatelů a také způsoby jejího fungování.

3.5

V rámci svých úvah o tom, jak by veřejné podniky mohly co více přispět k hospodářské obnově a oživení konkurenceschopnosti Unie, se EHSV v různých stanoviscích zabýval evropskými službami obecného hospodářského zájmu.

3.6

Od 8. října 2001 existuje statut evropské společnosti. Je použitelný od 8. října 2004 a dává podnikům provádějícím svoji činnost v několika členských státech možnost založit jedinou společnost podléhající právu Unie, a používat tak stejná pravidla – jediný systém řízení a zveřejňování finančních informací. Společnosti, které přijmou tento statut, tedy nemusí dodržovat vnitrostátní právní předpisy každého členského státu, v němž mají pobočku, což snižuje jejich administrativní náklady.

3.7

V této souvislosti by bylo třeba prošetřit zavedení „statutu evropského veřejného podniku“, s jehož myšlenkou Komise přišla v roce 2011 u systému Galileo (3), což je dnes „de facto evropský veřejný podnik“.

3.8

Veřejné evropské podniky by se mohly využívat zejména u rozsáhlých transevropských sítí infrastruktury (energetika nebo doprava) definovaných ve smlouvách jako společná politika. Přitom by se mohla navázat spolupráce s národními nebo místními podniky v těchto odvětvích. Cílem by bylo provádět nová ustanovení a nové pravomoci obsažené v Lisabonské smlouvě, zejména co se týče energetické politiky EU (článek 194 SFEU).

3.9

EHSV ve svém stanovisku k zelené knize Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti  (4) vyjadřuje přání, aby byly provedeny průzkumy vhodnosti a proveditelnosti evropských energetických služeb obecného zájmu pro občany, se společným přístupem k cenám, ke zdaňování, k bezpečnostním předpisům v oblasti financí, ke kontinuitě, k ekonomickému rozvoji a ochraně klimatu.

3.10

V téže zelené knize vyjadřuje Evropská komise podporu myšlence vytvořit provozovatele evropské přepravní soustavy zemního plynu prostřednictvím postupného vybudování nezávislé společnosti, která by spravovala jednotnou síť pro přepravu zemního plynu v celé EU.

3.11

Takové unijní služby by bez ohledu na status jejich poskytovatele (veřejný subjekt, soukromý subjekt, partnerství veřejného a soukromého sektoru) mohly přinést přidanou hodnotu v základních (mnohonárodních či nadnárodních) oblastech, jakými jsou zabezpečení dodávek energie a vody, ochrana biologické rozmanitosti, zachování kvality ovzduší, vnitřní a vnější bezpečnost atp., vzhledem k tomu, že by se tyto služby mohly na evropské úrovni poskytovat efektivněji než na celostátní či místní úrovni.

3.12

EHSV v této souvislosti podporuje veřejná (Unie a členských států) a soukromá partnerství za účelem lepšího zabezpečení dodávek energie a dosažení integrovaného řízení vzájemně propojených sítí pro distribuci energie (plynu, elektřiny, ropy). Doporučuje rovněž vybudovat síť mořských větrných elektráren a propojit do sítě pozemské větrné parky, což by mohlo výrazně snížit náklady na jejich provoz a na investice a více stimulovat investice do nových síťových projektů (5).

3.13

Pokud jde o pravomoci každého členského státu, např. v otázce skladby zdrojů energie, přesahují sociální a společenské otázky, jež vyvstávají v souvislosti s hospodařením s přírodními zdroji a s jejich využíváním, jadernou energií, změnou klimatu, udržitelným řízením a bezpečností, tradiční hranice jednotlivých států a mohou být uspokojivěji vyřešeny pomocí evropské koncepce obecného zájmu a příslušných služeb.

3.14

Je rovněž možné položit otázku ohledně ekonomických činností evropských výkonných agentur.

3.15

V současnosti jich existuje šest (6) a v období 2007–2013 provádí programy s celkovým rozpočtem zhruba 28 mld. EUR. Většina těchto programů se týká oblastí, v nichž má EU pravomoc podporovat členské státy.

3.16

Na jedné straně můžeme tyto výkonné agentury považovat za formu subdodávek určitých funkcí Komise, a klást si tedy otázku, do jaké míry jsou skutečně nezávislé, na druhé straně však mají úkoly a odpovědnosti, díky nimž přímo zasahují do ekonomických činností a společenských aktivit. Jsme opravdu daleko od široké definice koncepce ekonomické činnosti a podniku, již stanovil Evropský soudní dvůr?

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/5

1.1

EHSV vítá úsilí o reformu hospodářství a institucí Srbska, které jeho vlády vyvinuly v průběhu posledních deseti let. Vnímá proces přistoupení Srbska k EU jako příležitost ke konsolidaci a účinnému provádění započatých reforem. Podtrhuje význam zapojení občanské společnosti do procesu harmonizace právních předpisů Srbska s acquis EU. Vyzývá vládu Srbska a instituce EU, aby posílily podporu organizací občanské společnosti a úzce je zapojily do chystaných kroků vedoucích k přistoupení k EU.

1.2

EHSV vítá rozhodnutí Evropské rady zahájit přístupová jednání se Srbskem nejpozději v lednu 2014. EHSV blahopřeje Bělehradu a Prištině k podepsání První dohody o zásadách pro narovnání vztahů (Brusel, 19. dubna 2013) a souvisejícího prováděcího plánu přijatého v květnu. Vyzývá nyní obě strany k provedení dohody za asistence EU. EHSV zdůrazňuje, že do fáze provádění musí být zapojeny organizace občanské společnosti, neboť mohou rozhodujícím způsobem přispět k usmíření.

1.3

EHSV vybízí srbské orgány veřejné moci k tomu, aby uskutečnily více veřejných slyšení a konzultací organizací občanské společnosti jak v počátečních fázích formulace politik, tak i ve fázi jejich provádění. EHSV vyzdvihuje, že je důležité, aby byly zapojeny do klíčových oblastí procesu reformy, které se týkají právního státu, regionální spolupráce a usmíření, společensko ekonomického rozvoje, životního prostředí, zemědělství, práv menšin a boje proti diskriminaci.

1.4

EHSV doporučuje, aby vláda věnovala obzvláštní pozornost boji pro obchodování s lidmi, korupci a organizovanému zločinu. Dále zdůrazňuje, že je nutné, aby vláda uznala potřebnou a zajistila bezpečnost ochránců lidských práv a aktivistů z organizací občanské společnosti.

1.5

EHSV poukazuje na to, že ačkoliv při prosazování společnosti více podporující začlenění došlo k významnému pokroku, je toho třeba udělat ještě mnoho pro vybudování společnosti, v níž si budou všichni rovní nezávisle na jejich pohlaví, sexuální orientaci, původu či náboženství. EHSV žádá vládu, aby neztrácela čas a provedla antidiskriminační strategii přijatou v červnu 2013. EHSV doporučuje, aby Evropská komise v úzké spolupráci s organizacemi občanské společnosti využila své výroční zprávy o pokroku k monitorování provádění strategie.

1.6

EHSV vítá zahrnutí vládního úřadu pro spolupráci s občanskou společností do expertní skupiny předsedy vlády v rámci orgánu pro koordinaci přístupu k EU. EHSV rovněž vítá účast organizací občanské společnosti, včetně zástupců sociálních partnerů, v radě předsedy vlády pro začlenění do EU. Je to dobrý postup, z něhož by se mělo vycházet při zvažování zapojení organizací občanské společnosti, včetně zástupců sociálních partnerů, budoucího týmu Srbska, jenž povede přístupová jednání. Nicméně měly by být zajištěny časté a rozsáhlé konzultace s organizacemi občanské společnosti, díky nimž by se dospělo ke společným názorům a doporučením. Je důležité, aby se odborníci z organizací občanské společnosti stali členy řady expertních podskupin expertní skupiny v rámci koordinačního orgánu.

1.7

EHSV vyzývá EK, aby využívala NPP-II k poskytování intenzivnější pomoci při budování kapacit organizací občanské společnosti (včetně sociálních partnerů) a zaměřila se na posílení podpory partnerství, a to nejen mezi organizacemi občanské společnosti, ale také mezi těmito organizacemi a orgány veřejné moci. Prostředky, jež jsou k dispozici v rámci nástroje sousedství pro občanskou společnost, by měly být navýšeny a zacíleny také na více projektů realizovaných sociálními partnery. Budování kapacit organizací občanské společnosti pro smysluplné zapojení do procesu integrace do EU by mělo být zachováno jako prioritní oblast a mělo by být prosazováno zjednodušení postupů pro výběr a realizaci projektů, využívání institucionálních grantů a přerozdělování grantových prostředků. Žádoucí není pouze finanční podpora, ale také podpora mechanismů určených ke zlepšení dialogu mezi občanskou společností a orgány veřejné moci.

1.8

EHSV naléhavě vyzývá delegaci EU v Srbsku, aby i nadále umožňovala přerozdělování grantových prostředků malým organizacím občanské společnosti prostřednictvím větších organizací, což je krok vpřed, pokud jde o zpřístupňování těchto prostředků širší komunitě organizací občanské společnosti.

1.9

Musí být zachována rostoucí transparentnost veřejných výdajů, neboť je hlavním opatřením strategie pro rozvoj občanské společnosti, zároveň je třeba zlepšit mechanismy pro plánování a vyplácení finančních prostředků v rámci spolufinancování u projektů EU realizovaných ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti a zvýšit prostředky určené na spolufinancování.

1.10

EHSV vyzývá srbskou vládu, aby zvýšila úsilí o provádění institucionálního a legislativního rámce pro rozvoj zaměřeného na rozvoj občanské společnosti a udržitelnost. EHSV doporučuje zvážit zavedení zákona umožňujícího občanům vyčlenit určitý procentuální podíl ze své daně z příjmu pro organizace občanské společnosti, který by podporoval soukromou filantropii (podle vzorů ze zemí střední a východní Evropy), a rovněž daňových pobídek k soukromé i podnikové filantropii.

1.11

EHSV doporučuje, aby byl přezkoumán nedávno přijatý zákon o veřejných zakázkách, který vytvořil překážky organizacím občanské společnosti při soutěži o veřejné zakázky. Zákon zavádí povinné finanční záruky, jež organizace občanské společnosti nemohou poskytnout. To by jim mohlo bránit v soutěžení ve veřejných nabídkových řízeních, a to nejen v oblasti sociálních služeb, ale i v oblastech zdravotních a vzdělávacích služeb.

1.12

EHSV vyzývá srbskou vládu, aby vypracovala komplexní strategii pro boj proti šedé ekonomice a její potírání. To by zlepšilo finanční situaci země, předcházelo by se tak nekalé hospodářské soutěži a vytvořilo by se tak lepší hospodářské prostředí za současného zajištění respektování sociálních práv pracovníků. Pomohlo by to také znovunastolit důvěru v instituce a podpořilo koncept právního státu.

1.13

EHSV podtrhuje význam sociálního dialogu a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby co nejlépe využily existující instituce, zejména hospodářskou a sociální radu (HSR). Vybízí vládu, aby dále podporovala HSR a systematičtěji ji konzultovala v souvislosti se všemi politikami, na nichž mají zaměstnavatelé a pracovníci oprávněný zájem. EHSV má za to, že sociální dialog by měl být pravidelný a strukturovaný, a nikoliv pořádaný ad hoc, a že by měl být rovněž účinnější a orientovaný na výsledky.

1.14

EHSV žádá, aby byla podpora sociálního dialogu zahrnuta mezi hlavní priority institucí EU ve vztahu k Srbsku, a aby se tak promítla do všech programů Komise, jež jsou této zemi k dispozici. To by vyžadovalo intenzivnější zapojení HSR, která by měla být rovněž formálně zapojena do každé fáze jednání o přistoupení a konzultována v této souvislosti a měla by se účastnit monitorování provádění Dohody o stabilizaci a přidružení mezi EU a Srbskem. HSR by měla mít možnost předkládat připomínky a stanoviska institucím EU při posuzování pokroku Srbska v procesu přistoupení k EU ze strany těchto institucí.

1.15

EHSV se domnívá, že sociální dialog by měl být dále podporován na regionální a místní úrovni, přičemž by se vycházelo z regionálních struktur HSR. Měl by být také systematičtěji rozvíjen na odvětvové úrovni, zejména v soukromém sektoru. Podepsání – a prosazování – co největšího počtu kolektivních smluv by stabilizovalo průmyslové vztahy v Srbsku. Výhody a význam sociálního dialogu by měly být místním a celostátním orgánům neustále připomínány.

1.16

EHSV poukazuje na to, že byla zřízena tripartitní pracovní skupina, která má přezkoumat pracovně-právní předpisy, včetně zákonů, jimiž se řídí stávky a registrace odborových svazů, a zákon o zastoupení sociálních partnerů. EHSV vyzývá Mezinárodní organizaci práce (MOP) a EK, aby podpořila toto probíhající úsilí o plnou harmonizaci srbské legislativy a praxe s mezinárodními a evropskými standardy.

1.17

EHSV se domnívá, že posílení kapacity sociálních partnerů pro aktivní účast na sociálním dialogu by mělo být zahrnuto mezi priority programů pomoci EU. Pomoc je zapotřebí k rozvoji jejich schopnosti účinně se zapojit do všech hospodářských, sociálních a právních záležitostí, včetně jednání o vstupu do EU. Musí být posíleny jejich organizační struktury, interní komunikace a schopnost poskytovat služby svým členům.

1.18

EHSV poukazuje na to, že základní práva pracovníků jsou v Srbsku stále pravidelně porušována a že mechanismy pro předcházení takovému porušování a pro uplatňování sankcí nejsou dostatečně účinné. EHSV vyzývá srbskou vládu, aby přezkoumala fungování Agentury pro smírné urovnávání pracovních sporů. EHSV navrhuje zvážit možnost zavedení specializovaných soudů pro pracovně-právní spory. EHSV dále žádá EK, aby do svých výročních zpráv zahrnula kapitolu o právech odborových svazů a základních právech pracovníků, při jejíž přípravě by intenzivně konzultovala národní a evropské odborové svazy a MOP.

1.19

Srbské podnikatelky hrají na Balkáně významnou roli a mají efektivní sítě. V současnosti se utváří ucelený regionální přístup, na jehož základě se bude dále rozvíjet podnikání žen na místní úrovni. EHSV doporučuje, aby byla zvýšena podpora na evropské, regionální i celostátní úrovni, aby se tak významně urychlily hospodářské a sociální přínosy. Dále je zapotřebí, aby bylo uznáno, že podpora podnikání žen v Srbsku je naléhavě nutná z hospodářského i společenského hlediska.

1.20

EHSV doporučuje, aby byl zřízen společný poradní výbor (SPV) občanské společnosti EU-Srbsko mezi EHSV a srbskými organizacemi občanské společnosti. Tento společný orgán občanské společnosti by měl být založen, jakmile budou formálně zahájena jednání o přístupu Srbska k EU. SPV umožní organizacím občanské společnosti obou stran pokračovat v důkladnějším dialogu a poskytovat politickým orgánům vstupní informace týkající se různých kapitol přístupových jednání.

2.1

Za poslední desetiletí vyvinulo Srbsko obrovské úsilí o zreformování institucí, právního rámce a ekonomických regulí, aby je uvedlo do souladu s mezinárodními a evropskými standardy, a na podporu otevřené a efektivní tržní ekonomiky.

2.2

V roce 2008 podpis Dohody o stabilizaci a přidružení mezi Srbskem a EU jasně vyjádřil zájem srbské vlády na přistoupení k EU a dal nový impuls procesu reforem. V roce 2010 vstoupila v platnost prozatímní dohoda o obchodu a obchodních záležitostech (součást Dohody o stabilizaci a přidružení).

2.3

Nová vláda, která se ujala úřadu v roce 2012, potvrdila závazek Srbska vůči přistoupení k EU. Provedla praktické kroky na podporu dosud uskutečněných reforem, zejména v oblasti boje proti korupci, upevnění právního státu, ochrany práv menšin a hospodářské obnovy. Vyvinula také úsilí o zlepšení regionální spolupráce.

2.4

V prosinci 2012 požádala Rada EK, aby do jara 2013 vypracovala zprávu, v níž by posoudila pokrok, jehož dosáhl Bělehrad na poli dialogu s Prištinou a v souvislosti s reformami týkajícími se EU. Na základě této zprávy, která vydala kladná doporučení, rozhodla Evropská rada dne 28. června 2013, že byly splněny podmínky pro zahájení přístupových jednání se Srbskem.

2.5

Dne 19. dubna 2013 se Bělehrad a Priština nakonec v desátém kole jednání řízených EU dohodly v otázce severního Kosova řízeného Srby a podepsaly První dohodu o zásadách pro narovnání vztahů. V květnu obě strany přijaly prováděcí plán. Obě strany za pomoci EU zřídily prováděcí výbor.

3.1

Srbsko je stále zemí v procesu transformace. Došlo k částečné privatizaci, ale významnou část hospodářství stále tvoří státní podniky, z nichž mnohé zoufale potřebují restrukturalizaci. Nezaměstnanost významně vzrostla (v roce 2012 činila 24 % pracovní síly). Mladí lidé usilují o emigraci. Obyvatelstvo stárne. Značná část obyvatel stále pracuje v zemědělství a žije ve venkovských oblastech, kde nedostatek investic brání efektivnímu rozvoji. Neformální ekonomika je široce rozšířená, podkopává ekonomiku jako takovou, oslabuje státní rozpočet a zaměstnanci jsou kvůli ní bez jakéhokoliv sociálního zabezpečení. Korupce, která je někdy navázána na organizovaný zločin, brzdí nejen hospodářský rozvoj, ale i konsolidaci institucí. Justice potřebuje reformu jako sůl, pokud má zajišťovat skutečné respektování práv jedinců a organizací.

3.2

EHSV tyto různé problémy zdůraznil ve svém stanovisku Vztahy mezi EU a Srbskem – úloha občanské společnosti (29. května 2008), ale podtrhl také úsilí o potřebné reformy vyvíjené orgány veřejné moci. Byla zavedena celá řada nových právních předpisů. Byla založeny nové instituce, zejména instituce pro organizaci dialogu se sociálními partnery a dalšími organizacemi občanské společnosti. Oficiálně jsou nyní uznávána práva menšin. Přestože tento proces dosud nebyl dokončen, hlavním problémem je převedení všech těchto institucionálních a právních změn do praxe.

3.3

Srbsko ratifikovalo 77 smluv a úmluv Rady Evropy, včetně těch klíčových, jako je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin, úmluva o zabránění mučení, úmluva o ochraně dětí, o boji proti korupci a Evropská sociální charta. Bylo podepsáno dalších osm úmluv, které však stále čekají na ratifikaci, a to včetně Úmluvy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu. Na mezinárodní úrovni ratifikovalo Srbsko 75 úmluv MOP (z nich 73 vstoupilo v platnost).

3.4

Jak zdůraznil komisař Rady Evropy pro lidská práva (1), mnohé z těchto úmluv stále vyžadují další opatření, aby došlo ke jejich řádnému prosazování. Komisař Rady Evropy zdůraznil problémy pohřešovaných osob a osob násilně vysídlených během války, bezuzdné diskriminace Romů, násilí páchaného na ženách a široce rozšířené homofobie.

3.5

Přestože vláda v říjnu 2011 přijala mediální strategii, žurnalisté jsou stále vystavováni násilí a výhrůžkám. Realitou je i hospodářské a politické vměšování do médií, které ohrožuje nezávislost medií a možnosti novinářů dělat svou práci. Odboráři jsou také stále šikanováni či propouštěni z důvodu své příslušnosti k odborovým organizacím.

3.6

EHSV má za to, že jasnou prioritou je pro Srbsko pokračující konsolidace procesu reforem, reformy justičního systému a prosazování občanských, sociálních a lidských práv. Vztahy EU se Srbskem by se rozhodně měly zaměřit na tyto aspekty. Je to také zásadní otázkou pro organizace občanské společnosti, a jejich aktivní zapojení by se mělo všemi možnými prostředky podporovat.

4.1

Svoboda shromažďování a sdružování je zaručena ústavou a všeobecně respektována. Svoboda sdružování je však ohrožena zvýšenou hrozbou násilných nacionalistických skupin.

4.2

Srbská občanská společnost má základnu především ve městech a v regionech je zastoupena nerovnoměrně. Ve venkovských oblastech je občanská společnost velmi omezená a její schopnosti nejsou příliš rozvinuté. Je zapotřebí další podpora v zájmu stimulace sdružení, budování kapacit a podpory vytváření sítí organizací občanské společnosti sídlících ve venkovských oblastech a/nebo malých městech.

4.3

Zvláštní pozornost by měla být věnována zemědělství, rozvoji zemědělských zájmových skupin a zapojení zemědělského odvětví do sociálního dialogu. Zemědělské odvětví hraje v Srbsku stále klíčovou úlohu – asi čtvrtina pracující populace je zaměstnána v hospodářských podnicích a zemědělství je také hlavním hospodářským sektorem. Zemědělství a zemědělská politika bude mít značný význam i pro budoucí proces přistoupení k EU. Zároveň bude harmonizace s legislativou EU pro srbské zemědělské odvětví velkou výzvou.

4.4

Dobře organizované a strukturované zájmové skupiny by mohly pomoci podpořit zájmy zemědělského odvětví, ale především by také mohly poskytnout užitečnou podporu nastávajícího procesu integrace, mj. pokud jde o utváření a provádění specifických programů určených pro zemědělské odvětví, venkovské oblasti a lidi, kteří v nich žijí.

4.5

Mezi organizacemi občanské společnosti existuje několik aktivních partnerství a koalic, ale jejich zdroje a podpora jsou příliš omezené na to, aby jim umožnily větší aktivitu a vliv. Co se týče partnerství mezi organizacemi občanské společnosti a orgány veřejné moci, zřízené mechanismy SECO (2) a KOCD (3) jsou příklady možných osvědčených postupů, pokud bude zohledněn jejich přínos a budou jim kontinuálně a systematicky poskytovány prostředky a podpora.

4.6

Nejvýznamnějšími překážkami udržitelnosti organizací občanské společnosti jsou: skutečnost, že státní podpora není ani dostatečná ani nevychází z dobře definovaných priorit; špatně rozvinutý systém podnikového sponzorství; nedostatečné individuální dárcovství; odchod mezinárodních dárců; nedostatečná spolupráce s místními orgány a nízká odpovědnost rozhodovacích orgánů obecně. Mělo by být vyvinuto úsilí a poskytnuta podpora pro rozvoj oblastí spadajících pod jednotlivé organizace občanské společnosti. Nepočetná základna členů narušuje image a uznání těchto organizací a veřejné financování stále není řádně regulováno na všech úrovních. Schopnost organizací občanské společnosti ovlivňovat sociální a politickou agendu je obecně slabá, s výjimkou asi tuctu organizací, z nichž většina sídlí v Bělehradě.

4.7

EHSV vítá úsilí o zlepšení právního rámce pro sdružení a nadace, včetně zákona o sdruženích (říjen 2009), zákon o dotacích a nadacích (listopad 2010), zákon o dobrovolnictví (květen 2010), zjednodušené účetní postupy pro malá sdružení a nadace (zatím nebyl přijat). Byly však přijaty další důležité zákony, které zatím nebyly zrealizovány, jako například zákon o sociálním zabezpečení (2011). EHSV podporuje vypracování rámce, který byl dán zákonem a mohl by zajistit spravedlivý přístup organizací občanské společnosti k veřejným prostředkům určeným na podporu poskytování sociálních služeb.

4.8

EHSV vítá změny v článku 41 jednacího řádu vlády týkajícím se veřejných slyšení, stanovujícím kritéria povinných veřejných slyšení – z nichž se spíše než výjimka stává zásada – a poskytujícím rozumné časové rámce jejich trvání. EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit řádnou realizaci tohoto mechanismu. Prioritu by mělo mít zvyšování povědomí o přínosech spolupráce s organizacemi občanské společnosti (jak v raných fázích navrhování veřejných politik, tak i v pozdější fázi jejich provádění) mezi orgány veřejné moci. Dále by měly být projednány postupy pro jmenování zástupců organizací občanské společnosti do různých veřejných subjektů celostátní i místní úrovně, přičemž by měly být zohledněny některé osvědčené postupy v sousedních zemích a návrhy organizací občanské společnosti.

4.9

Úřad pro spolupráci s občanskou společností začal fungovat v roce 2011. Operační plán na období 2013–2014 obsahuje kýžené klíčové cíle:

4.10

EHSV vítá úsilí organizací občanské společnosti učinit transparentnějším své financování ze státního rozpočtu spočívající ve vydání Výroční souhrnné zprávy o finančních prostředcích vyčleňovaných sdružením a dalším organizacím občanské společnosti ze státního rozpočtu Srbské republiky. Organizacím občanské společnosti by však měly být uděleny pravomoci, které by jim umožnily zvýšit míru reakce ze strany veřejných subjektů všech úrovní, s cílem zajistit, že sběr údajů bude kompletní a bude každoročně zveřejňován. EHSV proto vítá podporu, kterou organizacím občanské společnosti poskytuje delegace EU prostřednictvím tříletého programu technické pomoci, jenž byl zahájen v prosinci 2012 (4).

4.11

Údaje z roku 2011 ukazují, že pro účely spolufinancování programů a projektů bylo vyčleněno a skutečně uhrazeno málo finančních prostředků, dokonce i tehdy, kdy byla zajištěna podpora ze strany dárců, navzdory tomu, že organizace občanské společnosti tyto prostředky velmi potřebují.

5.1

Sociální dialog má zásadní význam pro hospodářský rozvoj a pro zajištění sociální soudržnosti, kterou Srbsko potřebuje. V roce 2008 byla podepsána všeobecná kolektivní smlouva. V dubnu 2011 přijala Hospodářská a sociální rada Srbské republiky (HSR) novou sociálně ekonomickou dohodu, kterou podepsali lídři sociálních partnerů a předseda vlády a v níž strany přijaly významné závazky. V dohodě se uvádí, že sociální dialog je nezbytným předpokladem dosažení společných rozvojových cílů, úspěšného překonání problémů spojených s hospodářskou krizí a zajištění hospodářského a sociálního pokroku Srbska. V roce 2012 podepsala HSR dohodu o minimální mzdě. Na odvětvové úrovni byly v letech 2011 a 2012 podepsány čtyři kolektivní smlouvy týkající se odvětví zemědělství, výstavby, chemického průmyslu a kovoprůmyslu. Ministr práce tyto kolektivní smlouvy rozšířil na všechny státní zaměstnance. Kolektivní smlouvy se také týkají velké části veřejného sektoru, konkrétně pracovníků ve zdravotnictví, v místní a státní správě, kultuře, vzdělávání a policii.

5.2

HSR byla ustavena zákonem v roce 2005 a je institucionální platformou pro tripartitní jednání. Dále dnes existuje 18 hospodářských a sociální rad na místní úrovni, ačkoliv především z důvodů nedostatečného zapojení regionálních orgánů jich je v plné míře činných méně než polovina. HSR se stále potýká s řadou problémů, které ztěžují její činnost, z nichž nejvýznamnější je nedostatek finančních a lidských zdrojů. Podařilo se jí však zřídit stálé pracovní skupiny pro ekonomické otázky, legislativu, kolektivní smlouvy a bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Představitelé sociálních partnerů se nyní pravidelně účastní setkání s HSR, na rozdíl od vlády, kterou často zastupují úředníci. Jejich zapojení zintenzivnělo od opětovného zřízení rady v září 2012. Nyní je členem HSR dokonce i předseda vlády, avšak HSR čelí i nadále potížím s organizací svých zasedání.

5.3

Sociální dialog sice úspěšně přináší výsledky, avšak je třeba dále pracovat na jeho konsolidaci a rozšiřování. Sociální partneři jsou slabí, zejména v soukromém sektoru. Někdy jsou sice kolektivní smlouvy podepsány, avšak nejsou nutně prosazovány. A v širokých oblastech sociální dialog prostě neprobíhá. Na celostátní úrovni není HSR systematicky konzultována ve všech otázkách, jež spadají pod její pravomoci, nebo je konzultace čistě formální, přičemž její doporučení vláda příliš často ignoruje. Pozitivní výjimkou je ministerstvo práce, které všechny předlohy zákonů a strategií předkládá radě k připomínkování. Nedávno navíc navrhlo, aby byla zřízena tripartitní pracovní skupina, která by navrhla změny pracovně-právních předpisů. K zlepšením došlo také u právních předpisů v oblasti vzdělávání, u nichž ministerstvo pro vzdělávání a vědu předložilo radě k připomínkování tři předlohy zákonů. I přes tyto pozitivnější známky je HSR i nadále silně opomíjena v oblasti obecných hospodářských politik a opatření s přímým dopadem na činnost podniků i zaměstnanců.

5.4

V roce 2005 byla zřízena Agentura pro smírné urovnávání pracovních sporů, jejímž úkolem se řešit jak individuální, tak kolektivní pracovně-právní spory. Zaměřuje se především na individuální případy, u nichž může rozhodčí vydat závazné rozhodnutí a má k dispozici stejné právní prostředky jako soud. Zdá se však, že v praxi se agentuře příliš nepovedlo etablovat se coby alternativní mechanismus a že většina sporů je stále předkládána soudům, jejichž přetíženost je obecně známa. Při řešení kolektivních sporů se agentura ujímá role mediátora, a tedy nemůže strany sporu k nějakému řešení přimět, ale snaží se dovést obě strany k dobrovolnému přijetí smírného řešení.

5.5

V roce 2013 by měla vláda ve spolupráci s MOP podepsat program „Za důstojnou práci“. Tento program by měl napomoci přezkumu různých aspektů právních předpisů a postupů v sociální oblasti za účelem jejich uvedení v soulad s mezinárodními standardy a vytvoření kapacit sociálních partnerů, aby se mohli účinně podílet na sociálním dialogu, s finanční podporou EU a z programů EU.

5.6

Je zásadní, aby byli sociální partneři lépe začleněni do vládních hospodářských a sociálních politika a politik zaměstnanosti, mimo jiné s ohledem na jednání o přistoupení k EU. Měli by být zapojeni také do přípravy způsobilosti Srbska pro čerpání finančních prostředků z Evropského sociálního fondu a dalších fondů EU. Jen tak bude možné, aby srbští sociální partneři účinně plnili svou budoucí úlohu v rámci fór participativní demokracie na úrovni EU.

6.1

Srbské sdružení zaměstnavatelů je největší zájmovou skupinou zaměstnavatelů. Zastupuje srbské podnikatele v HSR. Nicméně skutečnost, že většina největších podniků operujících v Srbsku ani další organizace, jako je sdružení malých a středních podnikatelů, nejsou jejími členy, oslabuje její legitimitu coby účastníka sociálního dialogu.

6.2

Obchodní a průmyslová komora Srbska, která je největším sdružením podniků, v minulosti do činnosti HSR zapojena nebyla z důvodu systému povinného členství. Nicméně v lednu 2013 byl v Srbsku zaveden systém dobrovolného členství a komora pociťuje silnou odpovědnost vůči sociálnímu dialogu, zejména v oblastech odborné přípravy, podpory zahraničního obchodu a regionálního rozvoje. Podporuje posílení postavení Srbského sdružení zaměstnavatelů v HSR, pokud bude schopno aktivně zastupovat názor co nejširší škály zájmů zaměstnavatelů prostřednictvím efektivního procesu konzultace se zapojením sdružení zaměstnavatelů.

6.3

S ohledem na vysokou míru nezaměstnanosti by měli mít zaměstnavatelé větší vliv na rozvoj příznivého podnikatelského prostředí. To by mělo stimulovat podnikání a rychlejší zakládání nových podniků, především malých a středních podniků, které jsou jedním z největších původců nových pracovních míst v Evropě. Mezi hlavní překážky lepšího podnikatelského prostředí patří: nedostatečná transparentnost a předvídatelnost právního rámce, neatraktivní daňový systém včetně určitých parafiskálních poplatků, přístup k financování, postupy pro registraci podniků, administrativní postupy týkající se zahraničního obchodu atd. Podnikatelská komunita v Srbsku obecně soudí, že není v dostatečné míře zapojena do legislativního procesu a posuzování dopadů, zejména pokud jde o dopady na malé a střední podniky.

6.4

Odborové svazy jsou roztříštěné a slabé. Řada z nich je členem jedné z těchto dvou srbských největších konfederací: Konfederace autonomních odborových svazů Srbska (SSSS) nebo Konfederace odborových svazů Nezávislost (Nezávisnost). Existují také další dvě konfederace, Sdružení svobodných a nezávislých odborových svazů Srbska (ASNS) a Konfederace svobodných odborových svazů (KSSS), které trvají na své reprezentativnosti. Tu je třeba prověřit na základě nového zákona o reprezentativnosti, který se právě projednává. Dále podle ministerstva práce existuje asi 2 000 odborových organizací v podnicích, které nejsou členy celostátních konfederací. Všechny relevantní organizace pracovníků musí být intenzivněji zapojeny do rozhodovacího procesu v rámci sociálního partnerství na straně zaměstnanců. Úloha odborových svazů v Srbsku má zásadní význam pro posílení sociálního dialogu.

6.5

Potíže s transformací a hospodářská krize zostřily fragmentaci a dále oslabily odborové svazy. Složitý postup pro registraci odborových svazů, občasný odpor a šikana ze strany manažerů, kteří nejsou ochotni akceptovat sociální dialog na úrovni podniků, to vše brání normálnímu rozvoji zastoupení pracovníků a podkopává sociální dialog. Nicméně efektivní spolupráce, jež v posledních letech vznikla mezi dvěma reprezentativními konfederacemi, SSSS a Nezavisností, by vzhledem k výše uvedenému měla být vítána.

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/11

1.1

Zaručení odpovídající nabídky dlouhodobého financování s přiměřenými náklady je jedním z nejdůležitějších prvků strategie vrácení Evropy na cestu udržitelného rozvoje. Vítáme proto dokument ke konzultaci o této aktuální otázce, jejž vydala Komise.

1.2

EHSV vítá, že se zelená kniha zaměřuje na produktivní investice a vytváření dlouhodobých hmotných a nehmotných aktiv, žádá však Komisi, aby věnovala větší pozornost potřebě financovat kapitálové investice, které budou více sociálně prospěšné.

1.3

Banky budou v budoucnosti pravděpodobně hrát méně významnou úlohu v poskytování dlouhodobého financování, a mohou se tak otevřít příležitosti pro jiné zprostředkovatelské subjekty, jako jsou národní a mezinárodní rozvojové banky, institucionální investoři, státní fondy a, co je nejdůležitější, dluhopisové trhy. Je však důležité zamezit vytváření překážek, které bankám brání plnit jejich roli hlavních poskytovatelů dlouhodobého financování, a také zajistit, aby fungoval právní rámec zamezující odvádění finančních prostředků a kapitálových toků mimo regulovaný sektor.

1.4

EHSV vítá nedávnou rekapitalizaci EIB, jež posílí její schopnost mobilizovat dodatečné soukromé financování investic a hrát silnější proticyklickou úlohu ve financování investic a poskytování úvěrů malým a středním podnikům. Desetimiliardová kapitálová injekce je sice vysoká, EHSV ji však za současné situace nepovažuje za dostačující.

1.5

Podobně pozitivní je i příchod projektových dluhopisů v rámci strategie Evropa 2020, i když zatím v pilotní fázi. Tyto projektové dluhopisy společně vyvinula Komise a EIB. Uvažovat by se rovněž mělo o podobných společných iniciativách se státními fondy.

1.6

Pokud iniciativy jako projektové dluhopisy uspějí v rozšiřování dluhopisového trhu, měly by být po ukončení a zhodnocení pilotní fáze postupně rozšiřovány.

1.7

Zelená kniha se zabývá úlohou spoření v nabídce dlouhodobého financování investic. Některé členské státy zahájily speciální systémy spoření s cílem zvýšit využívání dlouhodobého spoření zaručeného širšími sociálními investicemi, mohlo by se ale zvážit vytvoření mechanismu spoření společného pro celou EU nebo eurozónu, třeba nabídnutí zvýšené úrokové sazby.

1.8

Některé členské státy zaznamenaly relativní úspěch ve stimulaci penzijního a jiného spoření prostřednictvím rafinovaného využití systému zdanění. Občané mají sklon odmítat perspektivu odvádění daně z příjmu a poté další daně z dlouhodobých úspor vzniklé z těchto zdaněných příjmů. V kontextu sociálně odpovědných investic by mělo by být možné navrhnout a uvést na trh spořící produkty pro soukromé osoby s nízkým zdaněním nebo nezdaňované, které budou mít roční limit, aby se podpořilo větší dlouhodobé finanční plánování.

1.9

Hlavní překážkou poskytování odpovídajících dlouhodobých investic je krátkodobé zaměření, které je velmi úzce spojeno se správou a řízením společností. Změnit tyto pobídky tak, aby stimulovaly dlouhodobé výsledky, nebude snadné. EHSV vítá návrh Komise rozšířit hlasovací práva dlouhodobých investorů, zvýšit jejich dividendy a změnit směrnici o právech akcionářů. Kromě toho by se mohlo zvážit koordinované využití slev na dani z kapitálových zisků, aby se stimulovalo dlouhodobější držení akcií ze strany správců aktiv.

1.10

Zelená kniha obsahuje několik zajímavých návrhů ohledně rizikového kapitálu. EHSV již navrhl, aby úloha EIF přesahovala poskytování půjček a zahrnovala rovněž poskytování rizikového kapitálu. To si původně představovali již jeho tvůrci v roce 1994. Pokud by se EIF podobně jako EIB náležitě rekapitalizoval, mohl by se stát jedním z hlavních poskytovatelů rizikového kapitálu pro malé a střední podniky.

1.11

Vzhledem k tomu, že národní vlády a regionální orgány se již prostřednictvím svých orgánů pro regionální rozvoj angažují v podpoře přežití a dlouhodobého růstu malých a středních podniků, nebylo by od věci, kdyby se tyto orgány ujaly úlohy v provozování těchto obchodních platforem malých a středních podniků. Tato úloha by mohla začínat posuzováním bonity klientských malých a středních podniků a končit poskytováním omezených záruk institucionálním investorům.

1.12

EHSV by si přál, aby se kladl vyšší důraz na sociálně odpovědné investice, a navrhuje zřízení střediska pro sledování podmínek pro dlouhodobé investice.

2.1

Hlavním důvodem, který měla Evropská komise k předložení této zelené knihy, je potřeba vrátit Evropu na cestu inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění. Evropa čelí velkým požadavkům na dlouhodobé rozsáhlé investice jako základ udržitelného růstu. Dosažení toho vážně komplikuje současná neochota domácností a podniků podstoupit riziko a potřeba fiskální konsolidace ze strany mnoha vlád, což společně omezuje příliv financování dlouhodobých investic.

2.2

Problémy v současnosti způsobuje selhání tradičních kanálů finančního zprostředkování. Hlavním zdrojem financování investic byly v EU banky, mnohé z nich však nyní snižují páku, a nemohou tedy svoji tradiční úlohu plnit. Zelená kniha zachází za současnou krizi a hledá řešení, jak zajistit potřebné dlouhodobé financování investic.

2.3

Komise se zaměřuje na produktivní investice a vytváření dlouhodobých hmotných a nehmotných aktiv, která jsou méně procyklická než krátkodobější aktiva. Komise definuje dlouhodobé financování jako způsob, jakým finanční systém hradí investice, které mají dlouhou životnost.

2.4

Evropa zahájila program reformy finančního sektoru, aby se zvýšila stabilita finančních trhů a důvěra v tyto trhy. Stabilita finančního systému je nezbytnou, nikoliv však dostačující podmínkou pro stimulaci dlouhodobých investic. Komise určuje několik dodatečných oblastí,v nichž je třeba zasáhnout, např.:

3.1.1

Obchodní banky. Analýza problémů se zajištěním odpovídajícího dlouhodobého financování v Evropě, již provedla Komise, je v zásadě správná. Banky tradičně vynikaly jakožto hlavní poskytovatelé dlouhodobého financování, což se však se mění a v budoucnosti mohou hrát méně významnou úlohu. Není pochyb o tom, že některé nové bankovní předpisy jsou potenciálně neslučitelné s cíli zelené knihy stimulovat dlouhodobé investice. Zelená kniha pouze konstatuje, že úroveň aktivity bank ve zprostředkovacím řetězci se může v důsledku současných a pravděpodobně i budoucích finančních reforem snížit. Měly by se lépe vyvážit obezřetnostní pravidla uvedená v Basel III se stimulací bank k dalšímu poskytování financování dlouhodobých investic. V každém případě se pravděpodobně otevřou příležitosti pro jiné typy zprostředkovatelských subjektů, jako jsou národní a mezinárodní rozvojové banky, institucionální investoři, vyšší využívání dluhopisových trhů a státních fondů.

3.1.2

Národní a mezinárodní rozvojové banky. Tyto instituce hrají důležitou úlohu, neboť sdílejí rizika se soukromými investory a subjekty při rozvoji důležitých projektů, a předcházejí tak selhání trhu. Prostřednictvím svých dlouhodobých strategických činností hrají rovněž proticyklickou úlohu. Stále důležitější úlohu ve sdílení rizik hrají EIB a EIF a nedávná rekapitalizace EIB, ačkoliv podle názory EHSV nedostatečná, nepochybně posílí její schopnost mobilizovat dodatečné soukromé financování investic. EHSV vyzývá EIB, aby učinila více na podporu hlavních přeshraničních infrastrukturních projektů, které se setkávají s mimořádnými finančními potížemi.

3.1.3

EHSV vítá zavedení projektových dluhopisů v rámci strategie Evropa 2020. Jsou nyní testovány v řadě infrastrukturních investičních projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru na poli energetické a dopravní infrastruktury a infrastruktury IKT (1). Komise zmiňuje potenciální úlohu státních fondů ve financování dlouhodobějších investic. Jako v případě projektových dluhopisů, které společně vyvinula Komise a EIB, by možná stálo za to vyvinout podobnou iniciativu společně se státními fondy, čímž by se zvýšily sdílené prostředky použitelné k dlouhodobějšímu financování investic.

3.1.4

Co se týče institucionálních investorů, poukazuje zelená kniha na potenciální rozpor mezi potřebou efektivně regulovat rizika spojená s aktivy u pojišťoven a potřebou stimulovat je k financování dlouhodobějších investic. Ohledně této záležitosti probíhají diskuse mezi Komisí a evropskými pojišťovnami. Komise hodlá předložit návrhy ohledně fondů dlouhodobého investování s cílem stimulovat vytvoření několika mechanismů sdílení rizik týkajících se různých institucionálních investorů. Tento návrh má řadu plusů. Význačnější úlohu by v dlouhodobých investicích mohly mít penzijní fondy, setkávají se však z řadou institucionálních, regulačních a politických překážek. Nelíbí se jim zejména to, že se političtí činitelé snaží nařídit jim financování určitých typů projektů, které nejsou v zájmu jejich členů. Penzijní fondy by měly být konzultovány ohledně minimalizace či odstranění těchto překážek. Pomoci by v tomto ohledu mohlo vytvoření bankovní unie.

3.1.4.1

V rámci zajišťování vyššího podílu institucionálních investorů na poskytování dlouhodobého financování mohou svoji úlohu sehrát i daňové pobídky v oblasti daně z příjmů právnických osob. K vyššímu podílu institucionálních investorů na investicích do velkých infrastrukturních projektů by mohl vést systém snižování podpor na tyto projekty.

3.2.1

V zelené knize se uvádí, že k rozšíření a zvýšení sdílených prostředků k dlouhodobému financování je zapotřebí, aby se rozvinuly a vyspěly některý kapitálové trhy v Evropě. Dluhopisové trhy jsou v Evropě méně rozvinuté než v USA a většina středně kapitalizovaných podniků a malých a středních podniků je považuje za nepřístupné. Ratingové agentury přijaly opatrně dokonce i příchod projektových dluhopisů, což jen podtrhuje těžkou práci na zvyšování kapacity dluhopisových trhů, která je před námi. Pokud iniciativy jako projektové dluhopisy, které by mohly shromáždit až 4,6 mld. EUR na nové infrastrukturní projekty, uspějí v rozšiřování dluhopisového trhu, měly by být po ukončení a zhodnocení pilotní fáze postupně rozšiřovány.

3.3.1

Důkladně jsou posouzeny faktory ovlivňující dlouhodobé úspory ve financování. Co se týče nabídky, některé členské státy se sice pokusily stimulovat nabídku dlouhodobého spoření, je však nutné učinit mnohem více. V zelené knize se navrhuje případně zřídit celounijní nástroje spoření za účelem dosažení většího využití dlouhodobého spoření zastřešeného širšími společenskými cíli. Tento nápad by mohl přinést určité výhody v kontextu rozšiřování přeshraniční infrastruktury. Mohl by rovněž stimulovat větší mobilitu pracovní síly a plánování odchodu do důchodu na jednotném trhu. Ke stimulaci dlouhodobého spoření by mohlo být potřeba nabídnout nové spořící produkty se zvýšenou nebo odstupňovanou úrokovou sazbou.

3.3.2

Zdanění. Podrobněji se řeší vztah mezi zdaněním, dlouhodobým spořením a dlouhodobými investicemi. Vlivem uplatňování zdanění právnických osob na investice vzniká tendence upřednostňovat dluh před financování vlastním kapitálem. Při hledání vhodných reforem, jimiž by se podpořilo vyšší využívání financování dlouhodobějších investic vlastním kapitálem, by mohlo být vhodné zvážit využití systému postupného snižování úlev. Takové systémy se široce využívají při zdanění kapitálových zisků a mohly by být nastaveny tak, aby vyvážily některé současné fiskální výhody dluhového financování.

3.3.3

Co se týče dlouhodobého spoření a systémů zdanění, poukazuje Komise na důležitost zaručení stabilní, odpovídající nabídky spoření a podnětů nezbytných k vytvoření této nabídky. Některé členské státy zaznamenaly relativní úspěch ve stimulaci penzijního a jiného spoření prostřednictvím rafinovaného využití systému zdanění. Občané mají sklon odmítat perspektivu odvádění daně z příjmu a poté další daně z dlouhodobých úspor vzniklé z těchto zdaněných příjmů. Mělo by být možné navrhnout a uvést na trh spořící produkty pro soukromé osoby s nízkým zdaněním nebo nezdaňované, které budou mít roční limit, aby se podpořilo větší dlouhodobé finanční plánování.

3.3.4

Využití daňových pobídek k dosažení kýžených výsledků v oblasti dlouhodobých investic má samozřejmě svoje nevýhody. Musí se řešit závažné otázky jako mrtvé ztráty a arbitráž. Využití daňových pobídek v rámci důsledného a robustního dlouhodobého plánování je však nutné ke stimulaci a vytvoření žádoucí úrovně investic.

3.3.5

Správa a řízení společností. Ústředním bodem poskytování dlouhodobých investic je otázka krátkodobého zaměření, která je velmi úzce spojena se správou a řízením společností. Mnoho pobídek pro správce aktiv, investiční bankéře a výkonné představitele společností bylo dosud ve své podstatě krátkodobých. Změnit tyto pobídky tak, aby stimulovaly vyšší stupeň dlouhodobých výsledků, nebude snadné. Zelená kniha obsahuje řadu zajímavých návrhů včetně rozšíření hlasovacích práv dlouhodobých investorů, zvýšení jejich dividend a změn směrnice o právech akcionářů. Jedním ze způsobů, jak zvýšit dlouhodobější držení akcií ze strany správců aktiv, by možná mohlo být proaktivnější využití daňových úlev při zdanění kapitálových zisků.

3.4.1

Zelená kniha poukazuje na rostoucí potíže, které mají malé a střední podniky v mnoha členských státech s přístupem k financování potřebnému k přežití a růstu. Zcela mimo důsledky snižování finanční páky bank mají malé a střední podniky k dispozici značně roztříštěný soubor alternativních zdrojů financování. Místní banky do velké míry ztratily nebo oslabily vazby na své regiony. Omezily se vztahy mezi bankami a malými a středními podniky a je nutné je obnovit nebo posílit. Proběhlo několik iniciativ s cílem poskytnout malým a středním podnikům nebankovní zdroje financování včetně přístupu k některým fondům rizikového kapitálu, využití financování na základě aktiv (2), financování v rámci dodavatelských řetězců a hromadného financování. Je ale třeba udělat mnohem víc. Pojišťovnictví a penzijní fondy jsou ochotny sehrát význačnější úlohu, je však nutné je náležitě stimulovat. Komise by se těmito stimuly měla nyní zabývat. V rámci budoucích opatření na usnadnění přístupu malých a středních podniků k dlouhodobému financování je nutné zajistit, aby v případě, že tato opatření mají být prováděna prostřednictvím systémů bankovních půjček, je tyto podniky mohly využívat v jejich původní formě, aniž by si banky kladly přehnané dodatečné podmínky.

3.4.2

Rizikový kapitál. Komise navrhuje přistupovat k vytvoření nezbytného množství rizikového kapitálu pomocí fondů fondů. Trh by kromě toho mohl rozšířit navrhovaný záruční fond pro institucionální investory. EHSV již navrhl, aby úloha EIF přesahovala poskytování půjček a zahrnovala rovněž poskytování rizikového kapitálu (3). To si původně představovali již jeho tvůrci v roce 1994. Pokud by se EIF podobně jako EIB rekapitalizoval, mohl by se stát jedním z hlavních poskytovatelů rizikového kapitálu pro malé a střední podniky.

3.4.2.1

Ruku v ruce s expanzí rizikového kapitálu pro malé a střední podniky jde rozšiřování stávajících nebo vytváření nových platforem pro obchodování s vlastním kapitálem malých a středních podniků. Zelená kniha obsahuje několik užitečných návrhů v tomto směru. Vzhledem k tomu, že národní vlády a regionální orgány se již prostřednictvím svých orgánů pro regionální rozvoj angažují v podpoře přežití a dlouhodobého růstu malých a středních podniků, nebylo by od věci, kdyby se tyto orgány ujaly úlohy v provozování těchto obchodních platforem malých a středních podniků. Tato úloha by mohla začínat posuzováním bonity klientských malých a středních podniků a končit poskytováním omezených záruk institucionálním investorům.

3.4.3

EHSV by býval uvítal, kdyby se v zelené knize více podpořily investice do sociálně odpovědných fondů, a to stanovením náležitých daňových a finančních předpisů a prostřednictvím samotných veřejných zakázek. V této souvislosti by možná nebylo od věci zřídit středisko pro sledování dlouhodobých investic. Tento orgán, do něhož by se aktivně zapojila organizovaná občanská společnost, by mohl sledovat vývoj nabídky dlouhodobých investic a dlouhodobého spoření i poptávky po nich a pomoci zajistit náležité poskytování informací týkajících se řádného rozhodování hospodářských subjektů o dlouhodobém investování.

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/15

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se domnívá, že společný přístup k řízení rizik v oblasti cel a k bezpečnosti dodavatelského řetězce má zásadní význam pro jednotné a nediskriminační uplatňování evropských předpisů ze strany všech zainteresovaných orgánů na celém území celní unie a že spadá do výlučné pravomoci Evropské unie podle článku 3 SFEU.

1.2

EHSV s přesvědčením podporuje návrhy Komise zaměřené na zaručení větší účinnosti a efektivity při řízení rizik a pohybu zboží přes hranice EU prostřednictvím společné strategie a s pomocí vhodných systémů informačních technologií k řízení rizik v EU.

1.3

EHSV je velmi znepokojen skutečností, že celní unie – vytvořená Římskou smlouvou v roce 1957 a uskutečňovaná od roku 1968 jakožto společná politika pro zajištění jednotného obchodního prostoru, v němž se osoby a zboží volně pohybují a který má systém „jednotného kontaktního místa“ pro celní postupy všech obchodních subjektů v EU bez jakékoli diskriminace v zacházení s nimi – má stále ještě nejednotné hlavní směry a aplikace, které brání účinnému a efektivnímu řízení celních rizik, a zpomalují tak obchodní toky a volný pohyb zboží v EU.

1.4

Podle EHSV je mimořádně důležité zlepšit kapacitu celních orgánů všude v Evropě, aby byla zaručena vysoká úroveň řízení rizik v celé celní unii, co se týče jednotného uplatňování předpisů, klasifikace, sběru a předávání údajů do databáze EU, podle společných jednotných kritérií, která budou prověřena jedinečným systémem zaručení kvality a monitorována a za jejichž porušení budou uvalovány sankce.

1.5

EHSV doporučuje vypracovat společné technické normy v zájmu jednotného provádění kvalitního řízení rizik všude na vnějších hranicích Unie. EU by zároveň měla usilovat o kvalitní odbornou přípravu specializovaných pracovníků, v níž by bylo zohledněno i úsilí různých vnitrostátních subjektů.

1.6

EHSV trvá na tom, aby byla zaručena plná interoperabilita mezi různými databázemi, které v evropském systému dohledu nad trhem existují, a to na základě společné strategie a za důrazné podpory programů EU v oblasti technologického rozvoje, aby bylo zaručeno sdílení informací mezi různými orgány na různých úrovních a v reálném čase a byl též podpořen boj proti potenciálnímu riziku dumpingu v oblasti zdravotnictví, životního prostředí a sociálních věcí.

1.7

EHSV požaduje posílit opatření EU zaměřená na rozvoj kvalifikovaných lidských zdrojů a na zvýšení kapacit v oblasti řízení, a to i prostřednictvím opatření na opětovné vyvážení rozdílů v kontrolní zátěži a vytvořením společné celní jednotky, která – na žádost – zaručí podniknutí rychlých kroků k vyřešení problémů.

1.8

Podle EHSV je nezbytné posílit partnerství mezi celními orgány, dopravci a oprávněnými hospodářskými subjekty, upevnit jeho status a zvýšit jeho výhody, aby byla zaručena optimální součinnost při řízení rizik prostřednictvím jednorázového předávání údajů bez zbytečných byrokratických duplicit.

1.9

EHSV požaduje zavedení nového systému řízení, do nějž budou zapojeny všechny orgány na úrovni členských států i EU, agentury, evropské systémy varování a informační systémy, aby byla zajištěna strukturovanější a systematičtější spolupráce mezi celními úřady a dalšími orgány činnými na vnitřním trhu.

1.10

EHSV požaduje, aby bylo zavedení balíčku opatření stanovených ve víceletém plánu dozoru nad trhem provedeno soudržně a koordinovaně, a zamezilo se tak duplicitám kontrol, rozdílům v uplatňovaných kritériích, opakovaným žádostem o poskytnutí týchž údajů, různému postoji různých kontrolních orgánů a orgánů dozoru nad trhem a nedostatkům v interoperabilitě.

2.1

Podle článku 3 SFEU spadá celní unie do výlučné pravomoci Evropské unie.

2.2

EHSV již v roce 2004 zdůraznil nutnost nového zaměření strategického přístupu politiky celních služeb, která právem klade větší důraz na výzvy spojené s uplatňováním společné celní politiky na nových vnějších hranicích Unie vzniklých po rozšíření. Uznává rovněž, že se podmínky změnily poté, co zejména po událostech ve Spojených státech vyvstaly obavy ohledně bezpečnostních postupů na ochranu občanů Unie  (1).

2.3

Vzhledem k vážným problémům, s nimiž se při svém fungování potýká celní unie kvůli rozdílům v uplatňování unijních předpisů, jež by mohly narušit globální účinnost v důsledku neefektivnosti, plýtvání a nedostatečné koordinace mezi potřebou a dostupnými zdroji, EHSV požadoval „uplatňování jednotné celní politiky založené na jednotných, aktualizovaných, transparentních, účinných a zjednodušených postupech, která by mohla přispívat k hospodářské konkurenceschopnosti EU na celosvětové úrovni […]“ (2).

2.4

Celní unie je operativním nástrojem velké části opatření v oblasti obchodní politiky EU a provádí četné mezinárodní dohody týkající se obchodních toků EU, neboť prostřednictvím veřejných orgánů v členských státech rozvíjí důležité horizontální procesy správy dat, správy obchodních subjektů a „řízení rizik, včetně identifikace, posuzování, analýzy a zmírňování nespočetných různých druhů a úrovní rizik spojených s mezinárodním obchodem se zbožím“ (3).

2.5

Účelem zavedení společného přístupu k integrovanému řízení rizik v místech dovozu a vývozu by bylo splnit následující cíle:

3.1

Jak se uvádí ve zprávě Komise o stavu celní unie z konce roku 2012, „celní orgány jsou jediným orgánem veřejné moci, které mají úplný přehled a odpovědnost za kontrolu veškerého zboží překračujícího vnější hranice EU, které se po propuštění do volného oběhu těmito orgány kdekoliv v EU může volně pohybovat po celém celním území EU“ (4).

3.2

Díky tomuto jedinečnému postavení nesou celní orgány EU hlavní odpovědnost za dohled nad mezinárodním obchodem Unie a přispívají k provádění vnějších aspektů vnitřního trhu, společné obchodní politiky a ostatních politik souvisejících s obchodem a bezpečností celého logistického řetězce.

3.3

EHSV zdůraznil, že „účinná celní unie je nezbytnou podmínkou procesu evropské integrace pro zajištění účinného volného, bezpečného a transparentního pohybu zboží s maximální ochranou spotřebitelů a životního prostředí a účinného boje proti podvodům a padělání, a to jednotnou formou na celém území Unie“ (5), a doporučil uplatňování jednotné celní politiky založené na jednotných, aktualizovaných, transparentních, účinných a zjednodušených postupech.

3.4

Operativní činnost celní unie založená na společných předpisech a politikách, nyní zatím prováděných 27 různými správami v EU, je komplexní a využívá se při ní kombinace lidských, technických a finančních faktorů na různých úrovních nejen za účelem uplatňování postupů celního řízení a kontroly, ale i správy a zpracování dat, správy obchodních subjektů a řízení různých úrovní rizik spojených s mezinárodním obchodem se zbožím a s bezpečností dodavatelského řetězce.

3.5

EHSV zdůrazňuje, že je třeba zabránit tomu, aby byly členské státy v souvislosti s prováděním celních předpisů zavírány do „svěrací kazajky“, a mohly i nadále zohledňovat plnou šíři příslušných obchodních toků. V tomto ohledu EHSV konstatuje, že členské státy přijaly další opatření na podporu obchodu: zrušení papírové podoby formalit, zjednodušené postupy, zavedení statutu oprávněného subjektu.

3.6

Každá harmonizace musí vycházet z „osvědčených postupů“ a nestavět na evropském průměru.

3.7

Pokud je cílem racionalizace nákladů, zaměření práce na výsledky (i z hlediska příjmů, co se týče finanční stránky) a dosažení konkrétního pokroku, neměly by se podle EHSV kontroly tolik zaměřovat na jednotlivé transakce, ale spíše na systematický přístup opírající se o posouzení rizik.

4.1

V podmínkách stále rostoucích obchodních toků a stále složitějších nových obchodních modelů se stále vyšším tempem je operativní činnost celní unie pod rostoucím tlakem a rychle roste počet jejích úkolů a očekávání zúčastněných stran. Modernizace operačních funkcí v elektronickém celním prostředí předpokládá:

4.2

K dosažení účinných společných strategií analýzy, kontroly a řízení rizik je nezbytná změna chování všech zainteresovaných správních orgánů směrem ke společným strategickým cílům a společné metodice v rámci řízení rizik společně s jinými agenturami a mezinárodními partnery zejména v oblasti bezpečnosti, zdraví a životního prostředí.

4.3

K účinnému řízení rizik se proto požaduje zejména užší spolupráce mezi celními orgány a orgány dozoru nad trhem na úrovni členských států i EU, bez níž by stanovení společných kritérií rizik a specifických rizikových profilů bylo vážně bržděno.

4.4

Při zavedení společného přístupu k řízení rizik v místech dovozu a vývozu je třeba zohlednit, že na celní orgány je v současnosti přenášena odpovědnost v oblasti kontroly ve více než 60 právních aktech (6), zatímco orgány dohledu přebírají odpovědnost za řetězec vzájemně závislých procesů, jako např. inspekce, odběr vzorků, laboratorní zkoušky, interpretace výsledků, posuzování rizik, nápravná opatření a sankce, jejichž smyslem je zlepšit bezpečnost produktů prodávaných na trhu, jak je stanoveno v Aktu o jednotném trhu I (7) a II (8).

4.5

Pro metody posuzování rizik by měla být vytvořena společná systémová platforma – také prostřednictvím skupin správní spolupráce – mezi celními orgány a orgány dozoru nad trhem na úrovni členských států i EU a mělo by být možné využívat zkušeností s různými databázemi z různých oblastí.

4.6

Celní orgány a orgány dozoru nad trhem by měly sdílet zdroje a odborné znalosti s cílem „uplatňovat metody, jež jsou vstřícné vůči malým a středním podnikům“ (9), a to i tak, že budou provádět Pokyny, a posílit koordinaci a součinnost, výměnu informací a sdílené činnosti, aby bylo možné se cíleně zaměřit na zásilky, které představují značné bezpečnostní riziko.

5.1

Partnerství mezi celními orgány, obchodními subjekty a dopravci má zásadní význam pro zabezpečení integrity dodavatelského řetězce v zájmu občanů, podniků a veřejné správy.

5.2

Toto partnerství by mělo stavět na pevných mechanismech vzájemné důvěry, včetně:

5.3

Již revidovaná Kjótská úmluva o zjednodušení celních kontrol přijatá Světovou celní organizací (WCO) (10) stanoví omezení přílišných kontrol, stejně jako tomu bylo při jednáních WTO o usnadnění obchodu (11), navzdory pokusům zintenzivnit systematické kontroly především po událostech z 11. září 2001.

5.4

Je třeba překonat roztříštěnost informačních toků a těžkosti spojené s rozdílnými kapacitami pro řízení rizik jednotlivých členských států, a zaručit tak jednotný standard pro elektronickou analýzu a řízení rizik. Základem je i nadále rozvoj společné evropské kultury řízení rizik a zabezpečení dodávek.

6.1

Víceleté programy Evropské komise v oblasti výzkumu a vývoje – především sedmý rámcový program, ale i IDABC (12) a ISA (13) pro interoperabilitu veřejných správ – poskytly základ pro rozvoj různých společných projektů v oblasti řízení rizik s pomocí nových nástrojů schopných vyloučit vnitrostátní postupy a oblasti týkající se infrastruktury a informačních technologií, jež se mezi členskými státy značně liší.

6.2

Je nezbytné, aby úsilí v oblasti výzkumu, vývoje a inovací zaměřené na řízení rizik a bezpečnost dodavatelského řetězce bylo koordinováno na úrovni EU za účelem zajištění včasného zavádění a obchodního využití těchto technologií. Zejména demonstrační projekty za účelem potvrzení koncepce a pilotní výrobní linie jsou předpokladem pro zavádění technologií v průmyslovém měřítku. Partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou poskytnout financování těchto iniciativ s využitím strukturálních fondů nebo v rámci iniciativy Horizont 2020 a prostřednictvím dalších programů EU.

7.1

EHSV nedávno zdůraznil, že je nezbytná „užší spolupráce mezi celními orgány, orgány obchodního dohledu, útvary Komise a evropskými agenturami, která umožní větší kontrolu kvality zboží, jež přechází přes hranice“ (14), a trval na tom, že je nezbytné poskytovat odpovídající informace a společné školení.

7.2

Komise má za to, že „na úrovni EU je třeba společně lépe využívat kapacity a prostředky členských států k efektivnějšímu naplnění unijních cílů v oblasti řízení rizik podél celé její vnější hranice“, a to i prostřednictvím okamžitého „rozmístění elektronických systémů pro řízení rizik“, které by posílily kapacity Unie.

7.3

Otázka součinnosti a koordinace v oblasti řízení rizik je podle EHSV jedním z citlivých aspektů návrhu Komise – nejen na úrovni systémové koordinace mezi orgány v členských státech, ale i na úrovni samotné EU mezi různými generálními ředitelstvími a operačními agenturami.

8.1

EHSV vítá iniciativu Komise, která má zaručit účinnost a efektivitu řízení rizik spojených s pohybem zboží přes hranice Evropské unie prostřednictvím společné víceúrovňové strategie a stanovit druh a stupeň rizika a rozsah možných opatření v rámci evropského rámce pro koordinaci mezi různými subjekty a na základě jednotného přístupu a předem určených společných kritérií.

8.2

EHSV je přesvědčen o nutnosti centralizovat proces elektronického celního řízení a vybavit Komisi vhodnými systémy informačních technologií k řízení rizik v EU na základě sítě interoperativních databází a za systematického uplatňování standardizovaných pracovních postupů, které pracovníkům, spotřebitelům a podnikům zaručí ochranu před rizikem dumpingu v oblasti zdravotnictví, životního prostředí a sociálních věcí.

8.3

Podle EHSV je mimořádně důležité zvýšit kapacitu celních orgánů, aby byla všude v Evropě zaručena stejná úroveň řízení rizik podle společných jednotných kritérií, která budou prověřena jedinečným systémem zaručení kvality a monitorována a za jejichž porušení budou uvalovány sankce.

8.4

EHSV se domnívá, že tato otázka by měla správně spadat do rámce víceletého plánu dozoru nad trhem, v němž je určeno 20 konkrétních opatření  (15), jež je třeba přijmout do roku 2015, především co se týče:

8.5

EHSV se domnívá, že k řízení celních kontrol a dozoru nad trhem nelze přistupovat odděleně a že různé zainteresované orgány musejí k definici společného přístupu na evropské úrovni, stejně jako k plné interoperabilitě nástrojů pro analýzu, sběr a zpracování údajů v síti dospět společně.

8.6

EHSV vítá systém na podporu zvyšování kapacit jednotlivých členských států pro řízení rizik s cílem zaručit stejné normy kvality prostřednictvím unijního mechanismu ověřování, kontroly, monitorování a sankcí, ale i na základě většího úsilí EU v oblasti odborné přípravy vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří jsou žádáni zejména tam, kde je jejich uplatnění nejčastější a náklady jsou nejvyšší, jako je tomu na hranicích schengenského prostoru.

8.7

V tomto směru požaduje EHSV posílit opatření EU zaměřená na rozvoj kvalifikovaných lidských zdrojů a na zvýšení kapacit v oblasti řízení, a to i vytvořením společné celní jednotky, která zaručí podniknutí rychlých kroků k vyřešení problémů.

8.8

Z hlediska zajištění jasných a soudržných společných norem pro celý jednotný trh a za účelem stejné úrovně bezpečnosti EHSV důsledně požaduje užší spolupráci a sdílení informací – podle přísných společných norem – mezi celními orgány, orgány dozoru nad trhem, útvary Komise a evropskými agenturami, což umožní větší kontrolu kvality zboží, jež přechází přes hranice.

8.9

EHSV se ztotožňuje se závěry Rady o pokroku dosaženém ve strategii dalšího vývoje celní unie z hlediska lepší správy celní unie  (16), schopnosti celní unie měřit svůj dopad a podporovat jednotné uplatňování předpisů, zlepšit spolupráci mezi agenturami a zejména „přijmout komplexnější přístup ohledně mezinárodního dodavatelského řetězce“ a zároveň umožnit podporu obchodu a „dosahovat skutečných a hmatatelných přínosů pro oprávněné hospodářské subjekty“.

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/20

1.1

Evropský hospodářský výbor (EHSV) podporuje holistický přístup akčního plánu. K mnoha z 11 navržených akcí již vyjádřil svůj postoj. Nicméně tyto akce ke svému provádění vyžadují různé lhůty a různou podporu (i finanční).

1.2

EHSV soudí, že některé akce nemusí být provedeny či mohou být z části neuskutečnitelné, jelikož plán nepočítá s dopady hospodářské krize na toto odvětví, zejména v zemích nejvíce zasažených úspornými opatřeními.

1.3

EHSV doporučuje, aby se při provádění plánu zohledňovala a zúročovala rozmanitost, která se často projevuje různými formami malých a středních podniků a mikropodniků.

1.4

EHSV vítá návrh na zřízení stálé Pracovní skupiny pro konkurenceschopnost obchodu a doufá, že se do ní budou moci zapojit evropští sociální partneři a zástupci organizací spotřebitelů a malých a středních podniků.

1.5

EHSV doporučuje, aby spotřebitele měli k dispozici příslušné a pravdivé informace, které pro ně budou skutečně pochopitelné, tj. aby tyto informace byly poskytovány ilustrační, syntetickou formou, která je snadno srozumitelná (ne technická či právní).

1.6

Výbor doporučuje podněcovat členské státy ke stanovení těch forem maloobchodu, které mohou být začleněny mezi obecné zájmy (sociální a kulturní) uvedené ve směrnici o službách.

1.7

EHSV žádá, aby podniky byly stimulovány k propojení internetového a klasického obchodu, což jsou dnes v mnoha případech stále ještě alternativy. Účelem by mohlo být vyřešit problémy s otvírací dobou a zavíracími dny obchodů.

1.8

Nadměrná koncentrace distribučního obchodu způsobuje řadu problémů, mj. viditelné potíže s dosažením opravdové hospodářské soutěže.

1.9

EHSV navrhuje, jako již v jednom dřívějším stanovisku (1), aby se problém zneužívání tvorby transferových cen, jež umožňuje stanovit ceny transakcí uvnitř skupiny podniků na základě parametrů hodnocení, které souvisejí s požadavky na zdanění dané skupiny, namísto toho, aby se braly v úvahu normální podmínky na trhu, řešil na evropské úrovni.

1.10

EHSV doporučuje usilovat o udržitelnost obchodu a omezení plýtvaní i tím, že se rozšíří systémy prodeje výrobků z dávkovacího zařízení, při němž se snižuje množství znečišťujících obalů.

1.11

Komise se musí pomocí všech svých nástrojů aktivně zasazovat o inovace a změny, neboť konkurence je podmínkou změny, ne jejím spouštěčem.

1.12

Podle EHSV je zásadně důležité, aby dovednosti zaměstnanců odpovídaly požadovaným profesním profilům, a domnívá se, že podniky se ve svém příspěvku nemohou omezovat pouze na obsah odborné přípravy, ale musí rovněž činit cílené investice.

1.13

EHSV vyzývá členské státy, aby podle vzoru evropské rady pro kvalifikace v obchodu zřizovaly mezi sociálními partnery dvoustranné orgány pro rozvoj odborné přípravy (shoda mezi nabídkou a poptávkou, vzdělávací plány, financování, zjišťování vzdělávacích potřeb, realizace vzdělávání a zpětná vazba).

1.14

EHSV podporuje iniciativu Komise v oblasti zahájení dialogu se všemi zúčastněnými stranami s cílem stanovit na úrovni EU účinná opatření pro potírání neformální ekonomiky a nezákonné a nehlášené práce. Očekává, že členské státy projeví velkou politickou vůli, již by Komise mohla koordinovat prostřednictvím posíleného partnerství.

2.1

S cílem realizovat vnitřní trh distribučního obchodu v rámci strategie Evropa 2020 se v akčním plánu navrhuje postup založený na 5 prioritách a 11 akcích, které je třeba provést do roku 2014. Komise ho bude monitorovat a v roce 2015 předloží zprávu o pokroku.

2.2

Distribuční obchod hraje v EU zásadní úlohu při stimulaci růstu a tvorby pracovních míst a inovativních a udržitelnějších modelů spotřeby. Toto odvětví vytváří 11 % HDP a pracuje v něm téměř 15 % zaměstnaných osob, tj. zhruba 36 milionů lidí ve více než 6 milionech podniků (29 % všech podniků), z nichž mají vysoký podíl malé a střední podniky a mikropodniky.

2.3

Plán poukazuje na to, že distribuční obchod je stále více propojen s jinými hospodářskými odvětvími a že hranice mezi nimi se stále více stírají. Uvádí se v něm, že přetrvávají překážky, jež znesnadňují vytvoření účinného, konkurenceschopného a integrovaného vnitřního trhu distribučního obchodu. Je proto třeba zlepšit konkurenceschopnost a produktivitu tohoto odvětví a zlepšit jeho hospodářské, sociální a environmentální výsledky, přičemž je třeba brát na vědomí rozmanitost obecně a konkrétně různou situaci malých a středních podniků a mikropodniků.

2.4

EHSV zdůrazňuje, že i přes modernizaci tohoto odvětví, k níž došlo v posledních 20 letech, mnoho malých a středních podniků zabývajících se obchodem v současnosti upadá, a to nejen z důvodu větší cenové konkurence a snižování marží, ale rovněž vlivem hospodářské krize, v jejímž důsledku značně klesla spotřeba a tendence k nákupu.

2.5

Finanční krize, růst cen surovin, stárnutí obyvatelstva, požadavky na vyšší udržitelnost a technické inovace (např. elektronické platby, samoobslužné skenování výrobků) od základů mění obchodní postupy a modely, a to jak u organizovaných velkých maloobchodních řetězců, tak u malých a středních podniků.

2.6

EHSV vítá návrh na zřízení stálé Pracovní skupiny pro konkurenceschopnost obchodu (členské státy, zúčastněné strany, malé a střední podniky), jejímž cílem je obrátit pozornost evropské politické diskuse k problémům tohoto odvětví, určit možné cesty vývoje, sledovat pokrok a vydávat doporučení. EHSV žádá, aby do této skupiny byli zapojeni evropští sociální partneři z tohoto odvětví (UNI Europa – obchod a Eurocommerce), kteří již na konci 80. let 20. století zahájili konstruktivní sociální dialog, a zástupci občanské společnosti, zejména organizace spotřebitelů a malých a středních podniků.

2.7

EHSV doporučuje Komisi a členským státům, aby stimulovaly a podporovaly všechny poctivé a vyvážené formy obchodní spolupráce a obchodních sdružení mezi nezávislými obchodními činnostmi a velkými obchodními podniky a nezávislými subjekty na základě smluv s jasnými a vyváženými zárukami.

3.1

Práva ve skutečnosti existují, pokud jsou v případě jejich znalosti vykonávána. Informace nejsou to samé jako informovanost, která je prvním právem spotřebitelů, aby mohli činit svobodný výběr v oblasti spotřeby, který bude v zájmu jejich blahobytu a blahobytu celého společenství a bude jim a celému společenství ku prospěchu. U mnoha možností nákupu je dnes fakticky k dispozici rozsáhlé množství informací.

3.2

Jedním z největších současných problémů tohoto odvětví je marketing velkých maloobchodních řetězců, jehož pozornost se zaměřuje téměř výhradně na spotřebitelské ceny a přehlíží vztah mezi kvalitou a cenou. Důsledkem je v mnoha členských státech snižování kvality potravin, a to i protože se přírodní přísady nahrazují umělými. Tento fenomén snižuje výběr pro spotřebitele, kteří by často byli ochotni zaplatit více za kvalitní výrobek, který však v nabídce nenacházejí.

3.3

Pokud občané znají charakteristiky výrobku, mohou nakupovat vědomě, čímž se vyvíjí tlak na kvalitu a rozmanitost nabídky a související služby. Více dostupných informací ovšem ještě neznamená větší informovanost – často je tomu právě naopak. Pokud je informací příliš, spotřebitelé je ani nečtou, neboť na to nemají čas nebo je pro ně příliš odborný jazyk málo srozumitelný.

3.4

Komise by kromě zásad pro osvědčené postupy a kodexů správné praxe (akce 1) (2) měla vytvořit účinné nástroje, které výrobcům a distributorům uloží povinnost poskytovat spotřebitelům snadno přístupné informace o všech charakteristikách jejich výrobků, služeb a cen, které jsou zásadně důležité pro jiné sociální, environmentální, územní a hospodářské účely. Všechny potřebné informace by navíc měly být k dispozici ve stručných a snadno srozumitelných sděleních. Spotřebitelé se tak se budou moci svobodně rozhodnout, zda upřednostnit tu či onu charakteristiku, a nevycházet pouze z marketingových charakteristik.

3.5

Systém nabídky poskytuje spotřebitelům mnoho poznatků užitečných pro jejich volbu, je však především zaměřen na ty aspekty výrobku, které souvisejí s jeho nákupem a počátečním používáním, a upřednostňuje tak úvodní spokojenost a pomíjí pozdější fáze životního cyklu výrobku (stupeň recyklovatelnosti obalu, délka trvání výkonnosti, dostupnost oprav a možnost výměny, hodnota v okamžiku případného prodeje použitého výrobku, poprodejní služby).

3.6

Kromě návrhu evropské metodiky pro měření celkového vlivu výrobků a podniků (akce 2) (3) a pro poskytování informací o tomto vlivu by bylo vhodné, kdyby Komise doplnila poznatky, na jejichž základě se spotřebitelé rozhodují o nákupu (4). Výsledkem této činnosti by tedy měly být jasné informace o:

3.7

EHSV proto navrhuje provést tuto činnost efektivně a realisticky, a to jak za účelem větší ochrany spotřebitelů, tak kvůli podnikům, zejména malým a středním, aby ji uměly uvést do praxe.

4.1

Směrnice o službách zakazuje dodržování určitých požadavků, nicméně „zákaz se nevztahuje na požadavky plánování, které nesledují hospodářské cíle, ale vycházejí z naléhavých důvodů obecného zájmu“ a rovněž „směrnicí není dotčena svoboda členských států stanovit v souladu s právem Společenství, co považují za služby obecného hospodářského zájmu“. Mezi „naléhavými důvody obecného zájmu“ je ve směrnici uvedeno „zachování národního historického a uměleckého dědictví a cíle sociální a kulturní politiky“.

4.2

Existují formy maloobchodu, které jsou charakteristickým vyjádřením kultury a životního stylu určitého území. Pouze tyto formy mohu mít možnost soutěžit v systému podobných podniků, který se snaží neustále zlepšovat kvalitu a efektivitu ve prospěch spotřebitelů. Pokud se tyto obchodní praktiky vystaví riziku útisku ze strany velkých společností, mohly by se sice v krátké době realizovat zásady volného trhu, zničilo by se však kulturní dědictví a životní styly, které jsou těžko obnovitelné, a oslabilo by se tak ekonomicky i společenství a území.

4.3

Konkurence přiměla maloobchodníky ke zlepšení jejich služeb a výkonnosti. Je zásadně důležité, aby Komise odlišovala zdravou konkurenci mezi podobnými podniky, která je nutí neustále zlepšovat kvalitu a efektivitu ve prospěch spotřebitelů, od jiných forem hospodářského a obchodního střetu mezi podniky.

4.4

Je tedy důležité, aby na určitém území existovala zdravá konkurence mezi podniky tohoto odvětví bez ohledu na jejich velikost a nespočívala v útisku, ale ve schopnosti vzájemně se podněcovat, a vytvářet tak účinný cyklus. Ten přináší lepší služby, větší sortiment, pohodlnější struktury, výhodnější ceny a identitu místního společenství.

4.5

Tam, kde velké řetězce díky své hospodářské síle ohrožují životaschopnost tradičního obchodu, je třeba si uvědomit, že to představuje újmu, jelikož se ničí kulturní dědictví, životní styly a místní a regionální hospodářská struktura, které jsou pro dané území a společenství charakteristické. Jeho hodnota je tedy vyšší než pouhá vhodnost sortimentu a cen pro spotřebitele.

4.6

Podle akcí 3 a 4 má Komise v souladu se směrnicí o službách podněcovat členské státy ke stanovení toho, zda a které formy maloobchodu mohou uskutečňovat dané cíle sociální a kulturní politiky. Musí tedy podněcovat zahrnutí tradičního a nezávislého místního maloobchodu do obecných zájmů tam, kde jsou jeho formy projevem území a kde vyjadřuje jeho charakteristiky. Nicméně je třeba vyvarovat se toho, že zájmy subjektů spojených s daným územím budou zastřeny obecnými zájmy společnosti, jakými jsou např. životní prostředí či urbanismus. Komise musí za tímto účelem jasně stanovit, které obecné zájmy jsou přijatelné pro dané území, i kdyby měla každý region či jiný územní celek požádat, aby si stanovil žebříček tří prioritních zájmů, které budou sledovány při posuzování nových obchodních subjektů.

4.7

Internetový maloobchod nemůže nahradit kamenné obchody, ale tyto dvě formy musí najít způsob, jak se propojit, zejména protože maloobchod má základní sociální funkci, jíž není pouhé zásobování zbožím a poskytování služeb za nižší ceny.

4.8

EHSV žádá Komisi, aby po dohodě s členskými státy a ve spolupráci s organizacemi MSP stimulovala v malých a středních podnicích odbornou přípravu týkající se integrace různých forem prodeje, které doplňují tradiční prodej.

4.9

Možnosti rozvoje internetového obchodu nelze odhadovat, jelikož závisejí na tom, jak je budou trhy a instituce regulovat. Komise by měla zahájit a usnadňovat provádění jakýchkoliv opatření, jejichž cílem je zhodnocovat neprodejní služby, tj. služby nepřímo vyplývající z konkrétního nákupu, které poskytuje maloobchod mimo internet.

4.10

Obchody dnes svým zákazníkům zdarma poskytují řadu služeb (např. výlohu – window shopping) a náklady na ně hradí z marže. Výrobci proto často kladou překážky internetovému nákupu a nutí zákazníky nakupovat mimo internet. Stále více spotřebitelů však již využívá obě formy nákupu – na internetu, kde lze srovnávat výrobky a jejich ceny, a mimo internet, kde se lze výrobků dotknout či si je vyzkoušet. EHSV doporučuje, aby se tato konkurence mezi internetovým a neinternetovým prodejem odstranila tím, že se podpoří zapojení a zhodnocení služeb, které poskytují tradiční obchody, neboť fyzický nákup vytváří skutečné společenské vztahy, které nelze proměnit ve vztahy digitální. Je třeba integrace, ne nahrazení.

4.11

EHSV poukazuje na to, že na úrovni členských států existují odlišné právní předpisy týkající se otvírací/zavírací doby obchodů a práce v neděli a v noci. Tyto právní předpisy jsou navíc předmětem sporů uvnitř mnoha států, v nichž se jedná o konkurenci mezi nezávislými subjekty, malými a středními podniky a mikropodniky a o dopad na zaměstnance. EHSV vyzývá Komisi, aby usilovala o odstranění této překážky dosažení jednotného trhu a evropského sociálního modelu, a to i prostřednictvím integrace internetového a neinternetového obchodu.

5.1

EHSV se domnívá, že odvětví distribučního obchodu je jedno z nejkoncentrovanějších. V každém členském státě trh totiž kontroluje 3–5 často nadnárodních podniků. Vzniká tak velký problém, co se týče konkurence, neboť toto odvětví se stalo příliš silným ve vztahu k dodavatelům, kterých je mnohem více.

6.1

EHSV podporuje akci 6, jejímž smyslem je podporovat obchodníky v provádění opatření, jejichž účelem je snížení potravinového odpadu (6), a vítá rozhodnutí přijmout v roce 2013 sdělení o udržitelných potravinách.

6.2

EHSV podporuje akci 7 Komise, která má zvýšit „šetrnost dodavatelských řetězců z hlediska jejich vlivu na životní prostředí, udržitelnost“ prostřednictvím všemožných postupů snižování použité energie a produkce znečišťujících látek. Co se týče znečišťujících látek, navrhuje EHSV mj. propagovat model distribuce výrobků s vysokou spotřebou založený na prodeji výrobků z dávkovacího zařízení jako alternativu k baleným výrobkům. Aby tato činnost, jejímž cílem je omezit množství obalů, které se musí zpracovat, mohla být v praxi prováděna, žádá EHSV Komisi, aby konzultovala všechny zúčastněné strany.

6.3

Tento postup se v současnosti používá omezeně a u velmi malého počtu výrobků, má však velký potenciál k rozšíření, neboť:

6.4

Tento systém se dnes využívá u produktů prodávaných v malém množství, např. čerstvého mléka, ale např. pohonné hmoty se již pomocí tohoto typu prodeje distribuují v rozsáhlém měřítku. Samy o sobě nejsou vůbec ekologickým produktem, ale při jejich distribuci nevzniká ani gram plastu, ani se neplýtvá objemem.

6.5

S tímto systémem je spojena změna struktury prodejních míst, která se budou muset vybavit potrubím mezi skladem a obchodem nebo alespoň systémem pro doplňování dávkovacího zařízení. Sklad by však v každém případě přestal být nedynamickou a nediferencovanou podporou.

6.6

Aby měla změna systému reálnou naději na úspěch, musí se za ni postavit velké maloobchodní řetězce, které distribuují většinu spotřebního zboží, protože na zahájení tohoto procesu rozsáhlé transformace mají jak kapacitu tak prostředky. Klíčovou úlohu by zde měly sehrát i malé a střední podniky.

6.7

Komise by mohla se zahájením této změny pomoci tím, že bude deklarovat její přínosy pro společnost a životní prostředí a že využije všechny dostupné nástroje k propagaci konkrétních iniciativ a projektů a k usnadnění jejich provádění.

7.1

Pro hospodářské oživení jsou důležité rovněž inovace (akce 8), které toto odvětví bude schopné vyvinout, a je proto zásadně důležité, aby malé a střední podniky měly širší a snadnější přístup k úvěrům od bank, aby mohly zahájit inovační projekty a činnosti.

7.2

Na rozdíl od toho, co bylo učiněno v USA, je podstatné, aby investice podniků do inovací provázela ochrana pracovníků a kvalita pracovních míst.

7.3

Komise, zdá se, očekává, že tyto změny přinese vyšší konkurenceschopnost maloobchodu, jejíž podpora je jediným cílem akcí navržených ve sdělení. I když neexistence konkurence je překážkou změn, konkurence sama o sobě změnu nezaručuje.

7.4

Komise oceňuje obchody jako „šiřitele inovací“ a uznává, že malé a střední podniky maloobchodu vzhledem k přímějšímu kontaktu se spotřebiteli lépe vnímají nové požadavky, a lépe se jim tedy daří – také protože jsou flexibilnější než velké podniky – přizpůsobit nabídku stále se měnící mnohotvárné poptávce.

7.5

Některé změny systému či modelu však vyžadují plánovací kapacitu a především vyjednávací sílu, které z velkých podniků činí nepostradatelného aktéra. Komise musí vyvinout veškeré úsilí o zahrnutí všech podniků (malých, středních, velkých) do procesu inovací a změn.

7.6

EHSV vítá zřízení databáze, která by obsahovala veškerá unijní a vnitrostátní pravidla týkající se označování potravin (akce 9) (7).

7.7

EHSV podporuje Komisi při zajištění hlubší integrace trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu (akce 10) (8) a doufá, že se rychle rozšíří.

8.1

Odpovídající dovednosti mají prvořadý význam pro růst kvality zaměstnanosti (9) v tomto odvětví, které je často první příležitostí pro vstup nebo návrat na trh práce a není často nebo všude považováno za atraktivní a zajímavé odvětví, jemuž je vhodné obětovat svůj profesní život.

8.2

Pro zvýšení konkurenceschopnosti a produktivity maloobchodu je zásadně důležité, aby dovednosti zaměstnanců lépe odpovídaly požadovaným profesním profilům (akce 11). Zaměstnanci musí mít možnost zvyšovat svůj pracovní výkon, a to i vzhledem k rostoucí míře využívání automatizace.

8.3

Komise hodlá posílit spolupráci mezi sociálními partnery, aby se zlepšily programy odborné přípravy a rekvalifikace, a to rovněž prostřednictvím rad pro odvětvové dovednosti v EU.

8.4

I přes opatření v oblasti technologických inovací zůstává produktivita tohoto odvětví dosti nízká a pro malé a střední podniky není snadné investovat do nových technologií, inovací a odborné přípravy svých pracovníků.

8.5

Nicméně není možné, aby se v akčním plánu nezohlednilo, že na vnitřním trhu existuje v tomto odvětví sociální dumping a nekalá soutěž mezi obchodními společnostmi bez hledu na jejich velikost, neboť systémy průmyslových vztahů a kolektivního vyjednávání se mezi jednotlivými zeměmi liší, čímž vznikají různé rozvojové modely a investiční politiky.

8.6

Je omezující, aby se v analýze poukazovalo pouze na sladění dovedností zaměstnanců s požadovanými profesními profily a neuvážily se další problémy, které v současnosti brání skutečnému vytvoření integrovaného a konkurenčního evropského vnitřního trhu v tomto odvětví a mezi něž patří: pracovní podmínky, organizace práce, nízké mzdy, flexibilita, nejistá práce a vysoký podíl nepravých samostatně výdělečných osob.

8.7

Ve sdělení se navrhuje investovat do odborné přípravy, přičemž odpovědnost za tyto investice by nesly vlády, jednotlivci a vzdělávací systém. Podniky by měly hrát důležitou roli při vytváření nových studijních programů, programů odborné přípravy a stáží. EHSV se domnívá, že zapojení podniků by nemělo končit určováním potřeb v oblasti odborné přípravy, ale že by se měly zapojit i proaktivně, prostřednictvím cílených investic do získávání požadovaných dovedností (10).

8.8

Tyto vzájemně propojené veřejné a soukromé investice by pomohly vstoupit na trh práce nejen mladým lidem, ale také skupinám, které mají velké potíže s návratem na něj (dlouhodobě nezaměstnaní, starší pracovníci, přistěhovalci a osoby se zdravotním postižením). Zvláštní pozornost bude třeba věnovat zaměstnanosti žen, jelikož ženy jsou více vystaveny riziku propouštění z důvodů reorganizace a mají větší problémy se sladěním soukromého a profesního života.

8.9

Sladění nabídky dovedností s poptávkou po nich a posílení partnerství mezi školami a podniky a odborné přípravy formou učňovských oborů nebude mít očekávané výsledky, co se týče mobility pracovníků a růstu produktivity v tomto odvětví, pokud se současně nezačnou na evropské úrovni uznávat diplomy, stáže, učební obory a osvědčení o získaných dovednostech.

8.10

I přes velké úsilí v jednotlivých státech zůstává nezákonná a nehlášená práce i nadále vážným problémem, který mezi podniky vytváří nekalou soutěž v oblasti nákladů na pracovní sílu. Pracovníci, kteří se stanou součástí neformální ekonomiky, nemají přístup nejen ke zdravotnímu a sociálnímu zabezpečení, ale ani k odborné přípravě a stážím, což jasně negativně ovlivňuje jejich možnosti získat dovednosti a kvalifikace.

8.11

EHSV tedy považuje za pozitivní iniciativu Komise v oblasti zahájení dialogu se všemi zúčastněnými stranami s cílem zhodnotit dopad neformální ekonomiky na pracovní podmínky a stanovit na úrovni EU účinná opatření pro její potírání. EHSV se domnívá, že tato iniciativa bude tím účinnější, čím větší politické úsilí členské státy v tomto směru vyvinou. Komise by toto úsilí mohla koordinovat prostřednictvím posíleného partnerství.

8.12

EHSV považuje za prvořadé, aby opatření týkající se potírání nezákonné a nehlášené práce neustále řešili sociální partneři tohoto odvětví v rámci evropského sociálního dialogu (11).

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/26

1.1

EHSV bere na vědomí zveřejnění této zelené knihy Evropskou komisí a domnívá se, že tento dokument je dokladem pozitivního a výrazného posunu v nahlížení Komise na problematiku nekalých obchodních praktik.

1.2

EHSV považuje používání nekalých obchodních praktik nejen za „neférové“ či „neetické“, ale i za odporující základním právním zásadám a zájmu strany nabídky i strany poptávky. Vzhledem k tomu, že jde ve skutečnosti o zneužívání výrazně silnějšího postavení na trhu, doporučujeme v této souvislosti používat termín „zneužívající obchodní praktiky“, který je běžně používán např. ve francouzštině či angličtině.

1.3

Podle EHSV je současný rozsah a míra používání nekalých obchodních praktik hlavně důsledkem fúzí a akvizic podniků, k nimž došlo v průběhu posledních desetiletí.

1.4

EHSV považuje dosavadní výsledky Fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce za nejasné a navrhnutá řešení za nedostatečná pro vyřešení problému nekalých praktik. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby přišla s dalšími iniciativami.

1.5

EHSV nepochybuje o tom, že k používání nekalých praktik může docházet v rámci všech smluvních vztahů, ale je přesvědčen, že je situace obzvlášť závažná ve vztazích mezi obchodními řetězci na straně jedné a zemědělskými a potravinářskými MSP na straně druhé. Dochází zde k formám a míře zneužívání, jaké se v rámci jiných vztahů nevyskytují.

1.6

EHSV zvláště oceňuje skutečnost, že EK v zelené knize výslovně zpochybňuje existenci skutečné smluvní volnosti ve vztazích, které jsou výrazně nevyvážené, a ztotožňuje se tak s názorem EHSV.

1.7

Podle EHSV vystihuje zelená kniha Evropské komise podstatu a hlavní formy nekalých obchodních praktik. Na druhou stranu je ovšem EHSV přesvědčen, že by Evropská komise měla poskytnout jednotnou definici nekalých obchodních praktik podobnou té, která je již uvedena ve směrnici 2005/29/ES, protože existuje určitá podobnost mezi praktikami, na něž poukazuje zelená kniha a „klamavými marketingovými praktikami“ (1).

1.8

Nekalé obchodní praktiky nabývají na důležitosti v prostředí „atmosféry strachu“, která vyplývá z obav slabší smluvní strany z ukončení obchodní spolupráce se silnější smluvní stranou. Tak je tomu mimo jiné v případech, kdy velké obchodní systémy vyvíjejí na své dodavatele nepřiměřený nátlak a/nebo na maloobchody, a v důsledku toho i na spotřebitele, přesouvají břemeno příliš vysokých cen.

1.9

Podle EHSV překračují negativní důsledky používání nekalých obchodních praktik rámec vztahu B2B a pociťují je nejen slabší smluvní strany. Oběťmi jsou i spotřebitelé a „ekonomický zájem států“, což zelená kniha dostatečně nezdůrazňuje.

1.10

Podle EHSV jsou zákony přijaté v některých členských státech s cílem omezit používání nekalých obchodních praktik důsledkem nepřijatelnosti dnešní situace. Tyto zákony sice z různých důvodů uspokojivé řešení nepřinesly, nelze ovšem ani tvrdit, že by se ničeho nedosáhlo. Za úspěch se dá považovat vyšší transparentnost v rozdělení výnosů a ukončení těch nejskandálnějších vyděračských praktik.

1.11

Přestože EHSV nemá informace, které by nasvědčovaly, že přijetí uvedených zákonů na vnitrostátní úrovni má negativní dopad na volný pohyb zboží v EU, může k určitým omezením docházet. Žádný z těchto zákonů však nemá protekcionistický charakter. Ve stejné míře se týkají místních podnikatelů i podnikatelských subjektů z jiných členských států.

1.12

EHSV doporučuje, aby se skutečnost, že smluvní volnost v některých vztazích neexistuje, stala východiskem pro veškeré další úvahy o řešení problému nekalých obchodních praktik.

1.13

EHSV doporučuje, aby budoucí návrhy regulace nevyvážených obchodních vztahů zohlednily existenci „faktoru strachu“. Musí být nevyhnutelně zajištěna rovnováha vzájemného spravedlivého obchodování mezi smluvními stranami. Z tohoto důvodu nemůže být jediným primárním záměrem regulace nekalých praktik ochrana slabší smluvní strany, ale měla by to být rovněž ochrana „ekonomického zájmu států“ tak, aby např. dotčení dodavatelé potravin nemuseli aktivně vystupovat ve správních a soudních řízeních.

1.14

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla legislativu zakazující používání nekalých obchodních praktik. Jejím základem by měl být jejich rámcový seznam, který by měl obsahovat nejtypičtější formy nekalých praktik používaných silnější smluvní stranou s cílem přenést vlastní přirozené náklady a rizika na slabší smluvní stranu.

1.15

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby ve spolupráci s národními orgány pro ochranu hospodářské soutěže a ve světle skutečných zkušeností získaných v posledním desetiletí vypracovala radikální revizi stávající a zjevně zastaralé regulace hospodářské soutěže tak, aby bylo možné zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž rovněž na základě spravedlivé, relevantní výměny informací v tomto odvětví, a bylo tak možné vést v patrnosti všechny skutečné případy dominantního postavení.

2.1

Zelená kniha rozlišuje dodavatelsko-distribuční řetězce potravinářských a nepotravinářských komodit, což je naprosto opodstatněné, neboť potravinový řetězec má ve srovnání s jinými řetězci vlastní specifika.

2.2

Podniky patřící do dodavatelsko-distribučních řetězců byly v posledních dvou desetiletích předmětem rozsáhlých fúzí a akvizic, které vedly ke vzniku skutečných oligopolů. V potravinovém řetězci poznamenaly fúze a akvizice nejvíce maloobchodní sektor, o něco méně oblast zpracování potravin a nejméně oblast zemědělské prvovýroby. Výsledkem tohoto procesu jsou velké nerovnováhy v potravinovém řetězci, protože oligopoly disponují obrovskou vyjednávací silou vůči svým obchodním partnerům, kteří jsou mnohem roztříštěnější.

2.3

EHSV je přesvědčený, že vzniklé strukturální nerovnováhy v některých případech vedou k používání nekalých obchodních praktik a že tyto praktiky nejsou pouze v rozporu s férovým jednáním, ctí či etikou, ale že se příčí i základním právním zásadám.

2.4

Informace v zelené knize, podle níž se na unijní úrovni o nekalých obchodních praktikách začalo diskutovat až v roce 2009, není přesná. V tomto roce se tato problematika pouze stala součástí úřední agendy Evropské komise. Již v roce 2005 vydal Evropský hospodářský a sociální výbor význačné stanovisko (2), které v době, kdy bylo téma nekalých obchodních praktik ještě tabu, velmi kritickým způsobem poukázalo na mnohé negativní aspekty činnosti obchodních řetězců. Nelze opominout ani významnou úlohu písemného prohlášení poslanců Evropského parlamentu z roku 2007 (3), v němž se Evropská komise přímo vyzývala, aby provedla potřebné kroky k nápravě situace.

2.5

Podle EHSV jsou dosavadní výsledky Fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce dosti rozpačité, poněvadž navrhovaný prováděcí rámec „osvědčených postupů“ nepřinesl dohodu, pokud jde o řešení nekalých obchodních praktik, nad čímž vyjádřili politování i tři evropští komisaři (4).

2.6

Zpráva z Evropské sítě pro hospodářskou soutěž potvrzuje realitu používání nekalých praktik, a to zejména v odvětví potravin. To je v souladu s přesvědčením EHSV, že zneužívání ekonomicky silnějšího postavení ze strany obchodních řetězců vůči výrobcům a zpracovatelům potravin malé a střední velikosti je řádově mnohem závažnější, než v rámci jiných smluvních vztahů. Důkazem je i to, že již mnoho let si stěžují pouze tito dodavatelé potravin do velkých obchodních řetězců a nikdo jiný.

2.7

EHSV zaznamenává potvrzení ze strany EK, že používání nekalých praktik má škodlivý dopad na hospodářství EU jako takové, nikoli jen na smluvní vztahy dvou podnikatelských subjektů.

3.1.1

Existence smluvní volnosti v obchodních vztazích, a to i v relaci obchodní řetězce – výrobci potravin malé a střední velikosti –, dosud nebyla oficiálně zpochybňována. Donedávna patřila mezi hlavní argumenty obchodních řetězců, ale i veřejných orgánů, proti regulaci nekalých obchodních praktik, která by údajně narušovala existenci smluvní volnosti. EHSV považuje za velmi důležité, že zelená kniha už toto paradigma opouští a že explicitně uznává, že v případě výrazné nerovnováhy v ekonomické síle dvou smluvních partnerů skutečná smluvní volnost neexistuje.

3.1.2

Podle Evropského hospodářského a sociálního výboru je uznání absence smluvní volnosti základním předpokladem pro účinné hledání důsledných řešení problémů vyplývajících z existujících nerovnováh v dodavatelsko-distribučním řetězci, zejména v případě potravin.

3.1.3

V této části zelené knihy Evropská komise velmi dobře vystihuje podstatu a hlavní formy nekalých obchodních praktik. Zejména ve vztahu obchodní řetězce – dodavatelé potravin nemá slabší strana skutečnou alternativu, protože významných odběratelů je na trhu velmi málo a hlavně se všichni vůči dodavatelům chovají podobně.

3.1.4

Různé příklady nekalých praktik uvedené v dokumentu prozrazují, že někteří odběratelé neváhají použít jakékoli prostředky, jak dosáhnout dodatečných a nijak neodůvodněných výhod na úkor druhé strany smluvní strany. Zejména jde o platby za fiktivní služby nebo služby, které pro druhou stranu nemají žádnou cenu a jsou nevyžádané.

3.1.5

Pokud jde o otázky kladené v této části zelené knihy, je stanovisko EHSV následující:

3.2.1

EHSV oceňuje, že se EK v této části odvolává na informace získané od některých národních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže. Kromě uvedených orgánů doporučujeme spolupráci zejména s francouzským a českým orgánem, neboť mají přímé zkušenosti s prováděním vnitrostátních zákonů zaměřených na boj proti nekalým obchodním praktikám. Antimonopolní instituce mají při svých kontrolách právo prověřit účetní doklady (smlouvy, faktury, bankovní výpisy, …), z nichž se dá přímo prokázat používání nekalých praktik.

3.2.2

Uvedené příklady poskytnuté britskými, španělskými a irskými úřady pro ochranu hospodářské soutěže ukazují, že mnohé používané praktiky je nepřiměřené označovat za pouze „neetické“, protože jsou zjevně za hranicí legálnosti (zejména pokud se hovoří o „šikanování a zastrašování“).

3.3.1

Negativní dopad používání nekalých obchodních praktik na slabší stranu ze strany té silnější je nezpochybnitelný a utlumení investic a inovací ve výrobě je jejich logickým důsledkem. Podle názoru EHSV je ale dopad na spotřebitele naznačen nedostatečně, protože se zdaleka neprojevuje jen omezením inovací. V této části je ovšem úplně vynechán aspekt ohrožení ekonomických zájmů státu, který se částečně uvádí v předchozích částech zelené knihy. Nejmarkantněji je to vidět v zemích střední a východní Evropy, kde je velkodistribuce potravin plně pod kontrolou podnikatelských subjektů z jiných členských států. Vzhledem k tomu, že místní výrobci, z drtivé většiny malé a střední podniky, nejsou schopni plnit často vyděračské obchodní podmínky, upadá v tomto regionu celé zemědělsko-potravinářské odvětví a země tradičně soběstačné ve výrobě základních potravin do značné míry ztratily svoji potravinovou bezpečnost. Domácí produkci tak nahrazují dovozy často velmi pochybné jakosti.

3.3.2

Na otázky kladené v této části zelené knihy odpovídá EHSV takto:

4.1

Analýza stávajících právních rámců platných na úrovni členských států i na úrovni EU prozrazuje dvě skutečnosti. V první řadě to, že používání nekalých obchodních praktik ze strany ekonomicky silných subjektů je dnes všeobecně známý a nezpochybnitelný fakt, přičemž příslušné orgány ve více členských státech dospěly k závěru, že současná situace vyžaduje regulaci.

4.2

Dnešní míra používání nekalých obchodních praktik, zejména ve vztahu mezi velkými maloobchodními řetězci a výrobci potravin, poukazuje především na zastaralost legislativy zaměřené na ochranu hospodářské soutěže. Některé používané nekalé obchodní praktiky poukazují na silnou deformaci konkurenčního prostředí a na existenci reálných dominantních postavení, které ale současná antimonopolní regulace nepostihuje.

4.3

Při novelizaci legislativy na ochranu hospodářské soutěže považuje EHSV za naprosto legitimní na úrovni EU zakázat používaní definovaných nekalých praktik, a tím provést potřebnou harmonizaci roztříštěného právního prostředí. Mezi regulací nekalých obchodních praktik a novelizovanou antimonopolní legislativou však musí existovat logické propojení tak, aby za podpis smlouvy obsahující nekalé obchodní podmínky byli postihováni pouze jejich logičtí původci, tj. strany v dominantním postavení.

4.4

Pokud má být tato harmonizovaná regulace účinná, musí zohlednit existenci „hrozby vyřazení z prodeje“, a tedy nemožnosti slabších smluvních partnerů, zejména dodavatelů obchodních řetězců z řad MSP, podávat stížnosti, a její koncept musí být širší než pouhé řešení problémů ve vztahu B2B.

4.5

Na otázky kladené v této části zelené knihy (které nebyly zodpovězené v předcházející části) odpovídá EHSV takto:

5.1.1

EHSV se ztotožňuje s názorem Komise, že současné mechanismy zaměřené proti nekalým smluvním praktikám používané na vnitrostátní úrovni jsou obecně nedostatečné. Hlavním důvodem je nezohlednění absence skutečné smluvní volnosti a existence „obavy z vyřazení z prodeje“, tedy určité atmosféry strachu. S tímto problémem se zatím nejlépe dokázali vyrovnat ve Francii, kde kontrolní orgán koná i na základě neformálních informací a z vlastní iniciativy, přičemž je potlačování nekalých praktik postaveno na ochraně ekonomických zájmů státu, nikoli slabší smluvní strany.

5.1.2

V některých členských státech existují předpisy zaměřené proti používání nekalých smluvních praktik, v jiných však chybějí. Kromě toho panují mezi jednotlivými předpisy významnější rozdíly. Tyto skutečnosti jsou nepochybně určitou překážkou pro přeshraniční obchod. (otázka č. 16).

5.1.3

Podle EHSV může být jediným smysluplným společným přístupem k řešení negativního dopadu rozdílnosti dotyčných předpisů přijetí harmonizujícího právního textu zaměřeného proti používání nekalých smluvních praktik (otázka č. 17).

5.2.1

EHSV se ztotožňuje s tvrzením Komise, že v dnešní době na úrovni EU neexistuje žádný konkrétní mechanismus pro boj s nekalými obchodními praktikami. Rovněž je přesvědčený, že k překonání „faktoru strachu“ je nevyhnutelné udělit vnitrostátním orgánům kompetentním v této oblasti pravomoc konat z vlastní iniciativy, přijímat anonymní či neformální stížnosti a ukládat sankce (otázka č. 18).

6.1

EHSV souhlasí s tím, že k nekalým obchodním praktikám dochází v celém zásobovacím řetězci potravinářských i nepotravinářských komodit, ale v souladu s výše uvedeným je přesvědčen, že situace je nejvážnější na úrovni vztahu mezi velkodistribucí potravin a výrobci z řad MSP.

6.2

Pokud jde o zařazení do prodeje, není vůbec jasné, jaká je protihodnota příslušného poplatku, který musí potenciální dodavatel zaplatit. V drtivé většině případů nedává ani zaplacení tohoto poplatku, které je předběžnou a nevyhnutelnou podmínkou jakékoli obchodní spolupráce, dodavateli žádnou záruku, že od něj odběratel příslušné zboží skutečně odebere nebo že ho bezdůvodně „nevyřadí z prodeje“.

6.3

Tzv. zpětné bonusy jsou rutinní součástí praxe velkých obchodních řetězců a podle EHSV je jejich všeobecná prospěšnost přinejmenším pochybná. Na jedné straně jsou zpětné bonusy symbolem zneužívání reálného dominantního postavení, protože se za nimi často skrývají nevyžádané a fiktivní služby, na druhé straně způsobují výraznou netransparentnost na úrovni přerozdělení výnosů. Kvůli existenci zpětných bonusů mají dodavatelé (jakož i vnější pozorovatelé) velké problémy zjistit, kolik dostali skutečně zaplaceno za dodané zboží. Ve skutečnosti je dodávka zboží podmíněná akceptováním služeb nabízených odběratelem. Podle EHSV by se měly poplatky za skutečné a opodstatněné služby poskytované odběratelem započítat do nákupní ceny potravin.

6.4

Na otázky kladené v této části zelené knihy (které nebyly zodpovězené v předcházející části) odpovídá EHSV takto:

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/33

1.1

EHSV podporuje záměr Komise postavit inteligentní regulaci do popředí svého programu. Regulace je nezbytná, avšak musí být dobře navržena, aby se dosáhlo cílů politiky EU s co nejnižšími náklady. EHSV vítá úsilí Komise v průběhu roku o podporu přípravy a uplatňování lepších regulačních nástrojů, včetně posouzení dopadů a zapojení zainteresovaných stran.

1.2

V tomto duchu Výbor:

2.1

Komise v listopadu 2011 zveřejnila zprávu „Snížení regulační zátěže malých a středních podniků na minimum – Přizpůsobení právních předpisů EU potřebám mikropodniků“ (1), která stanovila opatření zaměřená konkrétně na malé a střední podniky. Zpráva se zamýšlela nad zásadou „zelenou malým a středním podnikům“, která byla stanovena ve „Small Business Act“ pro Evropu (2) a která vyžaduje, aby se při přípravě právních předpisů braly v úvahu dopady na malé a střední podniky a aby se stávající právní prostředí zjednodušovalo. Komise rovněž vyjádřila svoji ochotu zabývat se zátěží pro malé a střední podniky v Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) (3), který byl zahájen v prosinci 2012.

2.2

Sdělení Komise pro jarní zasedání Evropské rady na téma „Inteligentní regulace – reakce na potřeby malých a středních podniků“ (4), které bylo přijato 7. března 2013, bilancuje všechna opatření týkající se problematiky zátěže malých a středních podniků, která Komise provedla od roku 2011. Sdělení přezkoumává pokrok v následujících oblastech:

3.1.1

EHSV vždy podporoval a stimuloval iniciativu „zlepšení právní úpravy“, jak je jasně uvedeno v jeho různých stanoviscích (5). Výbor připouští, že ačkoli je inteligentní regulace nezbytná pro všechny podniky, má byrokracie nepoměrně větší dopad na mikropodniky a malé podniky. Uplatňování zásady „zelenou malým a středním podnikům“ proto musí být při vypracovávání nových právních předpisů a v celém rozhodovacím procesu prioritním pravidlem.

3.1.2

Malé a střední podniky se liší co do velikosti, oblasti činnosti, cílů, financování, řízení, zeměpisných podmínek a právního postavení (6). Je proto třeba, aby tvůrci politik vzali při vypracovávání právních předpisů pro malé a střední podniky tyto rozdíly v úvahu. Je třeba, aby měli na paměti, že jednotlivé právní předpisy se nemusejí zdát zvlášť zatěžující, ale obzvláště nahromadění pravidel a právních předpisů odrazuje mikropodniky a malé podniky od rozvíjení nových myšlenek, rozšiřování stávajících trhů nebo zaměstnávání většího počtu lidí.

3.1.3

V důsledku toho považuje mnoho malých a středních podniků, zejména mikropodniků a malých podniků, právní předpisy za způsob, jak namísto usnadnění růstu potlačit rozvoj podnikání. EHSV má za to, že inteligentnější regulace na úrovni EU nepomůže, pokud právní předpisy jasně neurčí, kterým podnikům se snaží pomoci a jaké výjimky (pokud vůbec nějaké) jsou těmto podnikům uděleny nebo tyto podniky mohou nárokovat. EHSV proto důrazně vyzývá Komisi, aby test dopadu na malé a střední podniky prováděla během všech posuzování dopadů uskutečňovaných v různých GŘ v plné míře. Výbor se domnívá, že tento test musí zahrnovat potenciální náklady a přínosy návrhů s ohledem na velikost podniku a jasně rozlišovat mezi mikropodniky, malými podniky a středními podniky. Pokud by test dopadu nebyl řádně proveden, pak by na něj Výbor pro posuzování dopadů připravil záporný posudek.

3.2.1

EHSV proto uznává úlohu posouzení dopadu (7) jako klíčového prvku při tvorbě politiky pro malé a střední podniky na úrovni EU. Výbor naléhá na Komisi, aby připravila důkladná posouzení dopadu, která jsou účelná a logická. EHSV připomíná Komisi, že je nutné dodržet zásady subsidiarity a proporcionality. Posouzení dopadu se musí zaměřit také na analýzu nákladů. Zvýšené náklady, které podnikům vzniknou v důsledku regulace, způsobí, že některé činnosti, které by bez příslušné regulace byly ziskové, jsou nyní nerentabilní. Některé méně významné podniky proto budou kvůli tomu donuceny odejít z trhu, čímž se sníží potenciál pro hospodářskou činnost soukromého sektoru. EHSV vyzývá Komisi, aby vydávala nezávisle ověřené každoroční prohlášení o celkových čistých nákladech regulačních návrhů pro podniky. Toto prohlášení by také mělo informovat o hlavních změnách návrhů politik zavedených v reakci na posouzení dopadu.

3.2.2

EHSV uznává, že posouzení dopadu jsou technické dokumenty, ale jejich délka a styl je mohou učinit nesrozumitelnými, zvlášť pokud chtějí přispět malé podniky. Výbor navrhuje, aby byla posouzení dopadu uživatelsky přívětivější (8) díky využití standardní šablony a jasného shrnutí zdůrazňujícího hlavní otázky, které byly řešeny, a aby se zaměřovala na každou podskupinu malých a středních podniků.

3.2.3

EHSV požaduje nezávislé a transparentní přezkoumání návrhů posouzení dopadu ze strany zúčastněných stran, včetně organizací zastupujících mikropodniky a malé a střední podniky, s cílem zajistit, aby tato posouzení byla náležitě kvalitní a vypracovaná podle pokynů (9).

3.2.4

Je třeba, aby posouzení dopadu podrobně zhodnotila, jak a do jaké míry by měla být využita zvláštní opatření a modely (například výjimky, zjednodušení atd.), aby se snížila regulační zátěž malých a středních podniků. EHSV vítá větší použití testu dopadu na malé a střední podniky, připomíná však, že je zapotřebí důkladně a jednotlivě prověřovat dopad právních předpisů na tři rozdílné podskupiny a poté zvážit rozsah vynětí mikropodniků z nových nařízení nebo přijetí méně přísných režimů.

3.2.5

EHSV konstatuje, že se zdá, že Komise při uzavírání posuzování dopadu opouští svoje plány na plošné výjimky pro mikropodniky z předpisů EU. EHSV tento krok vítá a zdůrazňuje, že inteligentní regulace by měla být přizpůsobena druhu a velikosti podniku a neměla by být příliš komplikovaná. Za předpokladu, že budou tyto parametry splněny, bude pro majitele podniků snadné reagovat vytvořením vhodných interních postupů, které splní cíle inteligentní regulace.

3.2.6

Mikropodniky a malé podniky uznávají, že jsou svým zákazníkům blíž než velké mnohonárodní společnosti. Uznávají také, že zákazníci stále více požadují využívání místních podniků, které jsou etické a starají se o místní prostředí. EHSV připomíná Komisi, že je tedy nezbytné, aby podniky dodržovaly normy a předpisy řídící kvalitu podniků, jejich produktů a služeb, chtějí-li být úspěšné a nadále konkurenceschopné na různých trzích. Například vynětí mikropodniků z ustanovení o ochraně spotřebitele a ochraně životního prostředí může tyto podniky v důsledku poškodit (10).

3.2.7

Výbor se domnívá, že účelem studií dopadu musí být kromě výše řečeného také přesné změření dominového efektu, který by mohlo vyvolat opatření, jehož cílem je snížit administrativní zátěž prostřednictvím změny nařízení určeného malým a středním podnikům. Mohou se totiž objevit případné vedlejší účinky, jež by mohly změnit sociální vyváženost a vztahy se státní správou (nezákonné zaměstnávání, znalosti v oblasti daňových údajů, sociální příspěvky, kvalifikace a povaha pracovní smlouvy atd.).

Inteligentní regulace určená malým a středním podnikům ze své povahy musí fungovat tak, aby způsobené vnější účinky byly buď nulové, nebo alespoň bez negativních důsledků. EHSV proto připomíná Komisi, že inteligentní regulace by neměla ani podkopat práva zaměstnanců (11), ani snížit základní úroveň jejich ochrany, zejména pokud jde o ochranu zdraví a bezpečnosti na pracovišti.

3.3.1

EHSV vítá zavedení každoročního srovnávacího přehledu pro malé a střední podniky, díky němuž je možné sledovat specifická opatření během celého rozhodovacího cyklu. Očekáváme, jaké bude jeho provádění a jaké budou jeho výsledky.

3.3.2

EHSV se domnívá, že Komise by měla neustále sledovat srovnávací přehled pro malé a střední podniky prostřednictvím centralizované koordinační služby v úzké spolupráci s různými institucemi a orgány EU. Zapojit se do tohoto srovnávání mohou i členské státy a organizace malých a středních podniků.

3.4.1

EHSV vítá, že plány, které informují zúčastněné strany o možných iniciativách Komise, jim jsou k dispozici při plánovaných přípravných a konzultačních pracích. Na konzultace se zúčastněnými stranami by se mělo rozsáhle upozorňovat, aby tyto strany mohly včas odpovědět. Konzultace by však měly vycházet nikoli z kvantity, ale z kvality a měly by být podpořeny empirickými důkazy získanými z rozhovorů se skutečnými podnikateli, ale i zaměstnanci, a obchodními organizacemi a z návštěv nebo pozorování mikropodniků a malých podniků. EHSV připomíná Komisi, že plány by měly vždy obsahovat první hrubé posouzení očekávaných nákladů, aby zúčastněné strany mohly poskytnout kvalitní ověření možných dopadů. Výbor upozorňuje Komisi, že pro shromažďování vysoce kvalitních údajů a vypracování návrhů inteligentní regulace je rozhodující komplexní konzultace zúčastněných stran.

3.4.2

Po ukončení konzultací se mnoho profesních sdružení a jejich členů ptá, zda jejich úsilí pomoci určit případné problémy a možná řešení bylo užitečné. EHSV zastává názor, že někteří z nich by se na základě oficiálního postupu měli zapojit do práce nezávislého výboru pro posuzování dopadů jako externí odborníci, kteří by poskytli další přezkoumání návrhů Komise, aby se zajistilo správné pochopení různých koncepcí, o které se jedná.

3.4.3

EHSV zaznamenal relativní nárůst počtu aktů v přenesené pravomoci přijatých v posledních letech legislativními orgány. Mnoho rozhodnutí přijatých prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci má významný dopad na malé a střední podniky. Výbor se proto domnívá, že rozsah konzultací by měl být také rozšířen, aby zahrnul některé hlavní akty v přenesené pravomoci, které mohou mít výrazný hospodářský, environmentální anebo sociální dopad na konkrétní sektor nebo velké zúčastněné strany.

3.4.4

EHSV vyzývá, aby při vypracovávání právních předpisů probíhal s různými stranami skutečný a strukturovaný „dialog s malými a středními podniky“. Toto partnerství by mělo zajistit účast všech malých a středních podniků a jejich organizací, zejména sdružení malých podniků, a chránit uplatňování zásad „zelenou malým a středním podnikům“ a „jen jednou“ obsažených v „Small Business Act“ pro Evropu (12), a povzbudit tak cíle účinnosti.

3.4.5

EHSV v zásadě podporuje síť Enterprise Europe Network (EEN). Lituje, že jejího potenciálu ještě nebylo dosaženo, protože mnoho evropských malých a středních podniků zřejmě o její existenci neví. Služby, jež EEN nabízí, by měly vycházet ze skutečných požadavků a potřeb malých a středních podniků za úzké spolupráce s organizacemi malých a středních podniků.

Výbor se přiklání k názoru, že hostitelské organizace sítě EEN mají být podporovány v tom, aby věnovaly více zdrojů na potřeby malých a středních podniků při jednání s veřejnými orgány. EHSV se domnívá, že tato podpora by se měla zaměřit zejména na nejmenší podniky, které by v případě potřeby řešit otázky regulace měly být konzultovány přímo místním centrem sítě EEN. Všechny útvary Komise by měly vzít v úvahu zjištění vzešlá z osobních setkání a příspěvky organizací malých a středních podniků, aby se v praxi uplatňovala zásada „zelenou malým a středním podnikům“.

3.4.6

EHSV vítá prodloužení mandátu skupiny nezávislých expertů na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže (13) (tzv. Stoiberovy skupiny). EHSV by byl zejména rád, kdyby tato skupina získala novou hlavní úlohu spočívající v tom, že bude Komisi nápomocna při přípravě, sledování a provádění politik týkajících se mikropodniků a malých podniků v úzké spolupráci s organizacemi malých a středních podniků a odborovými svazy.

3.4.7

EHSV bere na vědomí výsledky konzultace TOP 10 o nejhorších příkladech byrokracie mající vliv na malé a střední podniky (14). Výbor vyzývá Komisi, aby na svá zjištění co nejdříve reagovala a zveřejnila konkrétní návrhy na zjednodušení.

3.5.1

EHSV podporuje kontrolu účelnosti právních předpisů pro tvorbu politiky pro malé a střední podniky (15) (tzv. program REFIT). EHSV se těší na výsledky pilotních hodnocení (16) a vybízí Komisi, aby ve svém programu na rok 2014 zahájila další kontroly účelnosti v klíčových oblastech, o nichž se domníváme, že jsou rozhodující pro vytváření růstu a pracovních míst. Vyzýváme Komisi, aby na svých internetových stránkách zveřejnila všechny kontroly účelnosti, které již proběhly nebo které mají proběhnout.

3.5.2

EHSV také navrhuje, aby byla provedena komplexní kontrola účelnosti právních předpisů EU, s nimiž se podniky setkávají při obchodování přes vnější hranice Unie. EHSV se domnívá, že regulační zátěž těchto právních předpisů je vysoká a že tato kontrola by byla významným příspěvkem k agendám inteligentní regulace, růstu a obchodu.

3.5.3

EHSV vybízí Komisi, aby program REFIT využila v rámci svého úsilí o zjednodušování ke zjišťování stávajících právních předpisů a projednávaných návrhů, které již nejsou potřebné, k navrhování jejich co nejdřívějšího stažení a k provádění konsolidace stávajících právních předpisů. Doporučuje se, aby všechny cíle pro snižování zátěže byly měřitelné a zacílené na poskytnutí konkrétních pozitivních změn pro podniky.

3.5.4

EHSV se domnívá, že by se měly lépe vybírat právní nástroje, včetně mechanismů samoregulace a společné regulace (17).

3.6.1

EHSV upozorňuje, že za inteligentní regulaci mají společnou odpovědnost všichni zúčastnění ve vytváření politiky EU jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států.

3.6.2

Na úrovni Evropské unie:

3.6.3

Na úrovni členských států:

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/38

1.1

EHSV uznává, že je důležité, aby Evropa měla k dispozici nezávislý systém pozorování vesmíru na ochranu své vesmírné infrastruktury a vynášení svých objektů do vesmíru, a vítá iniciativu Komise, která vůbec poprvé řeší tuto problematiku a navrhuje řešení, aby byl v této oblasti v EU zahájen proces spolupráce a integrace.

1.2

EHSV podporuje představu Komise, že členské státy vypracují operační návrhy, jež jí předloží ke schválení, bude-li zřejmý zájem EU na kvalitě a kvantitě předpokládaných informací, na sdílení znalostí a metod a na schopnosti analyzovat údaje.

1.3

EHSV si je vědom, že je obtížné najít společná řešení pro všechny členské státy, a domnívá se, že návrh Komise je prvním a významným krokem k ambicióznějším cílům společné práce. Vzhledem k vážnému vojenskému zájmu na tomto programu je vytvoření společné infrastruktury, k němuž snad – jak EHSV doufá – dojde co nejdříve a právě na základě této iniciativy, složité. Je však účelné položit základ pro tuto spolupráci mezi civilní a vojenskou oblastí, na níž by se měla podílet ESA, Evropská obranná agentura a ředitelství pro řízení krizí a plánování.

1.4

EHSV se domnívá, že prioritou je to, aby finanční prostředky vyčleněné na činnost SST na období 7 let od zřízení této služby byly použity na vybudování základu nezávislého evropského systému, do nějž by bylo možné přesunout část nynějších kapacit dostupných v obranných strukturách členských států. K tomu by mělo dojít díky využívání stávajících optických teleskopů používaných v Evropě (Kanárské ostrovy) a zbudování alespoň jednoho evropského radaru srovnatelné třídy s radary používanými v obranných strukturách. Byl by to určitý způsob dlouhodobé investice, při níž by se nové schopnosti a dovednosti přenášely do civilní oblasti s cílem zvýšit životní úroveň evropských občanů.

1.5

EHSV se domnívá, že během 7 let plánovaných na provádění tohoto programu bude nutné, aby byl prostřednictvím konkrétních ustanovení určen rozsah služby, který partneři na národní úrovni očekávají, z hlediska množství poskytovaných údajů, jejich druhu, četnosti poskytování, kvality a dostupnosti, tak aby byly k dispozici nástroje nezbytné na hodnocení služby obdobné s těmi, které již existují pro výzkumné programy v rámci 7. rámcového programu, v nichž jsou tyto parametry jasné a dohodnuté.

1.6

EHSV doporučuje ponechat kritéria přístupu k programu otevřená a přístup více upřesnit v ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. a). Je mimořádně důležité, aby se programu mohly účastnit nejen země, které již nezávislé kapacity mají (např. Francie, Německo, Spojené království), ale všichni, kdo mohou dát k dispozici své schopnosti v oblasti zpracování dat. Navrhované znění by se mělo přepracovat.

1.7

EHSV upozorňuje na to, že soubor činností v oblasti pozorování, známý jako získávání poznatků o situaci ve vesmíru (SSA, Space Situational Awareness), zahrnuje kromě pozorování a sledování vesmíru (SST, Space Surveillance and Tracking) i monitorování kosmického počasí (Space Weather) (v souvislosti s magnetickou aktivitou Slunce) a objektů v blízkosti Země (NEO, Near-Earth Objects).

1.8

Především vzhledem k tomu, že bylo uznáno, že nebezpečí pro vesmírnou infrastrukturu vyplývající ze sluneční aktivity je minimálně stejné nebo dokonce i podstatně vyšší, vezmeme-li v úvahu účinky mimořádně intenzivních jevů, se EHSV domnívá, že by se tyto dva aspekty, jak se původně zamýšlelo v definici SSA, měly sledovat souběžně. Vyzývá proto Komisi, aby spolu s ESA, která je již aktivně zapojena v programu ochrany před slunečním zářením, vypracovala celkový rámec zahrnující nejrůznější aspekty obrany vesmírné infrastruktury. V závěrech z konference o vesmíru a bezpečnosti, která se konala ve dnech 10. a 11. března 2011 v Madridu (zmíněných v Posouzení dopadu), je jasně zdůrazněno, že je třeba posílit spolupráci v této oblasti mezi všemi zainteresovanými stranami, zejména EU, ESA a členskými státy.

1.9

EHSV souhlasí s návrhem Komise posílit spolupráci s USA a s dalšími státy, které mají na společném projektu ochrany vesmírné infrastruktury zájem, neboť umožní předcházet nebezpečným kolizím, jež mají často katastrofální důsledky, a to i s malými zařízeními, jež mohou vyřadit z provozu drahé družice, které jsou pro lidskou činnost neodmyslitelné.

2.1

Předmětné sdělení navrhuje zřídit nový evropský program na pozorování vesmíru a sledování objektů na oběžné dráze Země, nazvaný SST (Space Surveillance and Tracking).

2.2

Program se zřizuje jako reakce na nutnost chránit evropské vesmírné infrastruktury – zejména programy Galileo a Copernicus/GMES, ale i evropské objekty vypouštěné do vesmíru – před rizikem souvisejícím s nebezpečím srážky s vesmírným odpadem.

2.3

Ve sdělení je rovněž určen právní rámec programu a nástin jeho financování na období 2014–2020.

2.4

Sdělení provází zpráva (1), v níž se popisuje zejména pět náčrtů financování a správa programu a jejich charakteristiky, náklady a výhody.

2.5

Zpráva předchází samotnému legislativnímu textu a objasňuje jeho souvislosti.

2.6

Přibližná celková navrhovaná výše příspěvku Unie na provádění SST na období 2014–2020 činí 70 milionů EUR.

2.7

Do těchto nákladů by byl zahrnut příspěvek na provoz snímačů, které již zúčastněné členské státy obvykle mají ve svých vojenských strukturách, a pohotovostní služby využívající údaje od zúčastněných členských států a poskytované Satelitním střediskem Evropské unie (EUSC).

2.8

Účast na programu je nepovinná a zúčastněné členské státy musejí mít vlastní snímače (teleskopy, radary), které jsou již v provozu, a potřebné technické a personální zdroje nebo odpovídající znalosti v oblasti zpracování dat.

2.9

Podle shrnutí hodnocení dopadu přiloženého k návrhu činí minimální náklady na události související se srážkou evropských operačních družic s vesmírným odpadem 140 mil. EUR ročně a odhaduje se, že vzhledem k očekávanému 50 % nárůstu služeb v družicovém sektoru v příštích letech vzrostou až na 210 mil. EUR. Tyto údaje představují velmi konzervativní odhad a není v nich zahrnuta ztráta „na zemi“, tj. hospodářská ztráta způsobená přerušením služeb závislých na družicových údajích.

2.10

Je třeba podotknout, že téměř žádná z těchto ztrát není zapříčiněna fyzickou ztrátou družic, ale spíše zkrácením jejich životnosti z důvodu provádění manévrů, které mají zabránit kolizím.

2.11

Přestože dnes různé členské státy provádějí vlastní pozorování, Komise se domnívá, že zapojení EU je nezbytné z toho důvodu, aby byly shromážděny investice potřebné pro financování projektu, zavedení mechanismů řízení, vymezení politiky nakládání s údaji a dále zajištění toho, aby stávající a budoucí kapacity byly využity koordinovaně.

2.12

Doposud byla pro všechny pohotovostní služby referenčním měřítkem americká síť Space Surveillance Network (SSN) spravovaná ministerstvem obrany USA. V této souvislosti se Výbor domnívá, že spolupráce mezi EU a USA založená na bezplatném poskytování údajů ze strany USA je nedostatečná, neboť tyto údaje nejsou dostatečně přesné a podléhají správě, nad níž EU nemá žádnou kontrolu.

2.13

Zřízení této služby by proto bylo v plném souladu se strategií nezávislosti Evropy v oblastech považovaných za kritické, zejména v oblasti přístupu do vesmíru.

2.14

V současné době se v Evropě odhaduje, že 65 % snímačů družic na nízké oběžné dráze Země (LEO – Low Earth Orbit) je zcela nebo zčásti spravováno institucemi zabývajícími se obranou (2).

2.15

Má se za to, že Evropská kosmická agentura (ESA) není vhodnou agenturou k provádění takovéhoto programu, neboť nemá vybavení na zpracování důvěrných údajů, jako jsou údaje ze snímačů spravovaných vojenskými strukturami.

2.16

Evropským subjektem pověřeným koordinací, který by se měl zabývat řízením funkcí služby, by mělo být Satelitní středisko Evropské unie (dále jen „EUSC“) – agentura Unie zřízená společnou akcí Rady dne 20. července 2001, která civilním a vojenským uživatelům poskytuje informační služby a produkty v oblasti geoprostorových snímků s různými úrovněmi důvěrnosti informací. EUSC by mohlo usnadnit poskytování služeb SST a mohlo by se (ve spolupráci se zúčastněnými členskými státy) podílet na zřizování a provozu servisní funkce SST, jež je jedním z cílů programu na podporu SST. Současné znění statutu tohoto střediska však nestanoví, že by se EUSC mělo v oblasti SST aktivně zapojit.

2.17

Očekává se, že ke správě programu bude zapotřebí 50 pracovníků (včetně lidských zdrojů poskytnutých zúčastněnými členskými státy, CSUE a Komisí).

3.1

Podle EHSV není v návrhu stanoveno, že na evropské úrovni musí být vytvořeny dostatečné nástroje a schopnosti ke sběru a analýze dat, a Evropa by se tudíž na konci 5letého období financování tohoto programu ocitla v téže situaci jako před 5 lety a musela by tedy pravděpodobně tuto dohodu obnovit, aby byla zajištěna kontinuita poskytování dat z obranných struktur zúčastněných členských států.

3.2

Vzhledem k navrženému financování ve výši 70 mil. EUR nejsou stanoveny požadavky na dostupnost a kvalitu údajů, které by vnitrostátní struktury měly poskytovat, ani na jejich včasné poskytování. Proto není snadné určit kritéria hodnocení poskytované služby. To bude možné, teprve až Komise přijme prováděcí akty, jež bude třeba vypracovat.

3.3

Členské státy mají za to, že ESA neposkytuje dostatečné záruky pro nakládání s důvěrnými informacemi, proto by za tento úkol mělo být odpovědné EUSC. Je však třeba podotknout, že na úrovni jednotlivých členských států se s důvěrnými informacemi v zemích, jež mají k dispozici systém pozorování a sledování (např. Spojené království, Francie, Německo), nakládá v rámci spolupráce mezi orgány odpovědnými za vesmír a obranu, což budí dojem, že v praxi je model spolupráce mezi těmito orgány skutečně efektivní. Proto není jasné, proč by ESA měla být z poskytování této služby vyloučena, a to i vzhledem k tomu, že je již zapojena do celosvětové pohotovostní služby a do zvládání katastrof International Charter on Space and Major Disasters.

3.4

Program SST je jednou ze tří součástí přípravného programu SSA (Space Situational Awareness), který od roku 2009 v předoperační podobě řídí ESA. Zbývajícími dvěma součástmi jsou kosmické počasí a objekty v blízkosti Země (Space Weather a Near-Earth Objects).

3.5

Přípravný program SSA agentury ESA byl financován z rozpočtu ve výši 55 mil. EUR. Není jasné, jaký je vztah mezi těmito dvěma programy. Zejména není zřejmé, jak má být služba SST podpořena podobnou službou, jež by vydávala a řídila varování před riziky spojenými se sluneční aktivitou.

3.6

Je vhodné srovnat závažnost škod způsobených srážkami s vesmírným odpadem se závažností škod způsobených geomagnetickou aktivitou Slunce. Podle studie NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) provedené v USA (3) jsou ekonomické ztráty způsobené vlivem magnetických bouří na družicovou infrastrukturu nesmírné. V roce 2003 zničila intenzivní sluneční aktivita japonskou družici ADEOS-2 v ceně 640 mil. USD. V roce 1997 došlo v důsledku magnetické bouře ke ztrátě telekomunikační družice Telstar v hodnotě 270 mil. USD. A v roce 1989 způsobila jiná magnetická bouře devítihodinový výpadek proudu v Kanadě, jehož škody byly vyčísleny na 6 mld. USD.

3.7

Odhaduje se, že mohutná sluneční bouře (solar superstorm), jako byla ta v roce 1859, by dnes jen z hlediska škod na družicích na geostacionární dráze způsobila škody ve výši 30 mld. USD, zatímco škody na rozvodné síti by tuto částku zvýšily na 1 až 2 biliony USD a plná obnova funkčnosti by si vyžádala 4 až 10 let (4).

3.8

Míra rizika spojeného se sluneční aktivitou je minimálně stejná jako u srážek s vesmírným odpadem. Proto se EHSV domnívá, že by řízení obou rizik mělo probíhat společně, jak bylo ostatně stanoveno v březnu 2011 na konferenci v Madridu. Ve sdělení však není upřesněno, kdo bude operační službu varování před sluneční aktivitou provozovat.

3.9

EHSV se domnívá, že by se v návrhu mělo zohlednit, že ochrana evropské vesmírné infrastruktury zahrnuje i doplňkové monitorování kosmického počasí a prováděcí lhůty a lhůty pro integraci obou systémů.

4.1

V čl. 5 odst. 2 se stanoví, že nebudou vytvářeny nové kapacity, nýbrž že se využijí stávající kapacity členských států. V kapitole 2 memoranda se však výslovně uvádí, že jsou stávající kapacity nedostačující. Není zcela jasné, jaký druh systému by tedy měl být konkrétně zaveden, a to i vzhledem k pěti druhům uvedeným v přiloženém Posouzení dopadu.

4.2

Technické parametry tohoto systému nejsou výslovně stanoveny. Je popsán jeho účel, ale odkazuje se na budoucí diskusi mezi členskými státy, při níž má být určeno, co by měl zahrnovat.

4.3

Vztah mezi vojenským a civilním využitím. Systém byl vybudován pro civilní využití, většina informací je však vojenské povahy. Neexistují žádné výslovné požadavky či protokoly, které by vojenskou stranu zavazovaly k poskytování těchto informací civilní straně. I v této souvislosti se v dokumentu odkazuje na vymezení problému v budoucnosti.

4.4

Vztah mezi členskými státy a EU. V návrhu se uvádí, že všechny snímače jsou a musí zůstat v rukou jednotlivých členských států. Nezdá se, že by existovaly výslovné povinnosti zaručující minimální míru datových a informačních toků.

4.5

Definice služby. V návrhu není výslovně uvedena. Není tudíž možné posoudit, zda je pro účely projektů v rámci programu dostačující.

4.6

Ve svém usnesení z 26. září 2008 nazvaném Dosažení pokroku v evropské politice pro oblast vesmíru Rada poukazuje na nutnost „rozvíjet kapacitu pro splnění potřeb evropských uživatelů, pokud jde o komplexní situační orientaci ve vesmírném prostředí“.

4.7

Je důležité, aby se neustále pracovalo na vývoji programu SST i na probíhajících programech SSA.

4.8

„Ukazatele výsledků a dopadů“ zmiňované v odstavci 1.4.4 jsou spíše tautologickým výrazem a v praxi jsou pro následné hodnocení účinnosti programu téměř nevyužitelné.

4.9

Ponecháme-li stranou definici správy, není správně určen provozní model systému.

Účast členských států není povinná. Jaký je minimální základ pro to, aby byla služba funkční?

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/42

1.1

Vzhledem k nezpochybnitelné ekonomické hodnotě ochranných známek a jejich pozitivnímu dopadu na fungování vnitřního trhu je jasné, že platný normativní rámec pro nadnárodní ochranu je nedostatečný. Nicméně návrh směrnice představuje pokrok oproti současné situaci, jež se vyznačuje rozdíly v právní úpravě mezi ochrannou známkou Společenství a ochrannými známkami členských států.

1.2

Z toho důvodu Výbor prosazuje posílení ochrany práv duševního vlastnictví spojených s oprávněným používáním obchodních značek a co největší podporu unijního rejstříku ochranných známek a vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila OHIM v jeho funkci dohledu nad dodržováním těchto práv.

1.3

Právo Unie přiznává majiteli ochranné známky jednak její výhradní používání za účelem zisku („ius utendi“) a jednak možnost zamezit tomu, aby bylo její využívání narušováno jednáním třetích osob tím, že ji budou napodobovat nebo zneužívat její rozlišovací znaky („ius prohibendi“). Výbor žádá, aby byla přijata preventivní a nápravná opatření v souvislosti s pirátstvím, které snižuje konkurenceschopnost evropských podniků.

1.4

Platné právní normy Unie však přesně nevymezují hranice vhodných opatření, která může přijmout majitel ochranné známky za účelem zamezení takovému jednání.

1.5

Celý tento proces harmonizace by měl být v příštích letech dokončen a měl by vyústit ve sjednocení práva ochranných známek a přijetí kodexu ochranných známek Unie, který by měl mimo jiné stanovit flexibilní, jednotný a finančně nenáročný postup pro zápis zájemců do dobrovolného rejstříku obchodních ochranných znánek, čímž by byl učiněn konec rozdílům v právní úpravě existujícím v současné době.

1.6

EHSV by měl zastávat aktivní úlohu v rámci legislativního procesu přijímání všech aktů týkajících se duševního vlastnictví. Proto lituje, že návrh, kterým se mění nařízení o ochranné známce Společenství, mu nebyl předložen ke konzultaci.

1.7

EHSV doufá, že v budoucnosti bude existovat režim, který zajistí jednotnou ochranu ochranných známek pro podniky i spotřebitele.

2.1

Na mezinárodní úrovni se právo ochranných známek řídí Úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví podepsanou v Paříži dne 20. března 1883, naposledy revidovanou ve Stockholmu dne 14. července 1967 a pozměněnou dne 28. září 1979 (1) (dále jen „Pařížská úmluva“).

2.2

Podle článku 19 Pařížské úmluvy si státy, na něž se vztahuje, vyhrazují právo sjednávat odděleně mezi sebou zvláštní dohody na ochranu průmyslového vlastnictví.

2.3

Toto ustanovení posloužilo jako základ pro Niceskou dohodu o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek, která byla přijata na diplomatické konferenci v Nice dne 15. června 1957, naposled revidována v Ženevě dne 13. května 1977 a pozměněna dne 28. září 1979 (2). Niceské třídění je každých pět let revidováno výborem odborníků.

2.4

Podle databáze Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), pokud jde o členské státy Unie, nejsou stranami Niceské dohody pouze Kyperská republika a Maltská republika, oba tyto státy však používají Niceské třídění.

2.5

Ochrana ochranných známek má převážně územní charakter. Je tomu tak, neboť ochranná známka je vlastnické právo, které ochraňuje nějakou značku na vymezeném území.

2.5.1

Co se týče primárního práva Unie, Listina základních práv Evropské unie zahrnuje v čl. 17 odst. 2 ochranu duševního vlastnictví.

2.5.2

Také článek 118 SFEU stanoví: „V rámci vytvoření nebo fungování vnitřního trhu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření o vytvoření evropských práv duševního vlastnictví, která zajistí jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví v Unii, a o zavedení centralizovaného režimu pro vydávání povolení, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie.“

2.6

V Evropské unii existují současně ochrana ochranné známky členského státu a ochranné známky Společenství. Majitel ochranné známky členského státu může vykonávat práva související s touto známkou na území členského státu, jehož vnitrostátní právní úpravou je ochranná známka chráněna. Majitel ochranné známky Společenství může činit totéž na území osmadvaceti členských států, protože ochranná známka má účinek na celém území Unie.

2.7

Právní předpisy členských států o ochranných známkách byly částečně harmonizovány směrnicí Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, později kodifikovanou jako směrnice 2008/95/ES.

2.8

Kromě toho ve spojení s vnitrostátními systémy ochranných známek stanoví nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, kodifikované jako nařízení (ES) č. 207/2009, samostatný systém pro zápis jednotných práv, jež mají stejný účinek v celé EU. V této souvislosti byl zřízen Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM), který je odpovědný za zápis a správu ochranných známek Společenství.

2.9

V posledních letech Komise zahájila veřejné diskuse o duševním vlastnictví, kterých se EHSV zúčastnil, a v roce 2011 oznámila přezkum systému ochranných známek v Evropě za účelem modernizace systému, jeho zefektivnění a zvýšení jeho účinnosti a soudržnosti jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni.

2.10

V usnesení ze dne 25. září 2008 týkajícím se globálního evropského plánu pro boj proti padělatelství a pirátství vyslovila Rada žádost, aby bylo přezkoumáno nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (3). EHSV doufá, že bude vylepšen právní rámec tak, aby bylo posíleno vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a zajištěna rovněž dostatečně jasná právní úprava.

2.11

Evropský systém ochranných známek je založen na zásadě koexistence a doplňkovosti mezi vnitrostátní ochranou ochranných známek a ochranou v celé Unii.

2.12

Zatímco nařízení o evropské ochranné známce stanoví komplexní systém, ve kterém se řeší všechny otázky hmotného a procesního práva, současná úroveň sbližování právních předpisů podle této směrnice je omezena pouze na vybraná ustanovení hmotného práva. Záměrem návrhu je tedy, aby bylo hmotné právo v zásadě podobné a alespoň hlavní procesní ustanovení byla kompatibilní.

2.13

Cílem návrhu je podpořit inovace a hospodářský růst zpřístupněním systémů ochranných známek pro podniky v celé EU a jejich zefektivněním s cílem dosáhnout nižších nákladů, menší složitosti, větší rychlosti a předvídatelnosti a právní jistoty.

2.14

Tato iniciativa týkající se přepracování má následující konkrétní cíle:

2.15

Návrh směrnice jednak aktualizuje a vylepšuje platná ustanovení týkající se:

2.16

Návrh zároveň usiluje o větší sblížení hmotného práva, a to prostřednictvím ochrany zeměpisných označení a tradičních výrazů, ochrany ochranných známek, jež získaly dobré jméno, zdůrazňováním práva ochranných známek jako předmětů vlastnictví, neboť mohou být předmětem převodu věcných práv, a regulací kolektivních ochranných známek.

2.17

Co se týče harmonizace hlavních procesních norem, týká se určování a klasifikace výrobků a služeb, přezkumu způsobilosti, poplatků, řízení o námitce, neužívání známky jako obrany v řízení o námitce, řízení o zrušení a prohlášení neplatnosti, neužívání známky jako obrany v řízení o prohlášení neplatnosti.

2.18

Dalším záměrem návrhu je usnadnit spolupráci mezi úřady jako doplnění právního rámce pro spolupráci – v souvislosti s přezkumem nařízení stanoví článek 52 právní základ pro snazší spolupráci mezi úřadem OHIM a úřady průmyslového vlastnictví členských států.

3.1

EHSV vítá návrh směrnice Evropské komise, jenž je zvláště příhodný v globálním ekonomickém kontextu vyznačujícím se vysokou konkurenceschopností a hospodářským zpomalením Evropy.

3.1.1

V této souvislosti ochranná známka přispívá k vytvoření hodnoty podniků a podpoře věrnosti klientů a zároveň k ochraně spotřebitelů.

3.1.2

Tento aspekt v této souvislosti značně nabývá na relevanci, a to z několika důvodů:

3.2

Návrh směrnice významně zlepší současný právní rámec legislativ členských států, a to ve třech aspektech:

3.3

Vzhledem k hospodářskému, obchodnímu a právnímu vývoji jsou nově zahrnuty také například definice ochranné známky, která umožňuje odlišnou identifikaci, než je grafické ztvárnění, a tedy přesnější identifikaci známky, neboť umožňuje zapsat známky, které mohou být ztvárněny technologickými prostředky, jež poskytují dostatečné záruky.

3.4

Pozitivní je pokus o dosažení většího sblížení hmotného práva, spočívající například v doplnění ochrany zeměpisných označení a tradičních výrazů, ochrany ochranných známek, jež získaly dobré jméno, a v nakládání s ochrannými známkami jako s předměty vlastnictví, například v souvislosti s převodem a s podstatnými aspekty obchodního využití. Velmi významné – jak pro podniky, tak pro spotřebitele – je to, že byly do návrhu směrnice zahrnuty kolektivní ochranné známky a garanční známky.

3.5

V neposlední řadě EHSV vítá harmonizaci hlavních procesních norem, protože se stanovují společná pravidla pro určování a klasifikaci výrobků a služeb, která se řídí zásadami stanovenými Soudním dvorem, a pro řízení o námitce, řízení o zrušení a prohlášení neplatnosti.

3.6

Výbor rovněž hodnotí pozitivně to, že o procesu přípravy návrhu směrnice byla veřejnost široce informována a byly do něj intenzivně zapojeny zainteresované sektory občanské společnosti.

3.7

Nicméně je nutné vyjádřit jisté výhrady k předmětu a obsahu návrhu, jímž se zabýváme, aniž by tím byl dotčen případný obsah návrhu, kterým se mění v současné době platné nařízení (ES) č. 207/2009 – jež stanovilo samostatný systém pro zápis jednotných práv – a který tvoří legislativní balíček s tímto návrhem směrnice.

3.8

V této souvislosti se Výbor podivuje nad tím, že návrh COM(2013) 161 final z 27. března 2013, kterým se mění uvedené nařízení o ochranné známce Společenství, mu nebyl předložen ke konzultaci v podobě stanoviska.

3.9

Vzhledem k tomu, že se jedná o akt s přímým dopadem na fungování vnitřního trhu (článek 118 SFEU) ovlivňující úroveň ochrany spotřebitelů (článek 169 SFEU), koherentní a ze souvislostí vycházející interpretace ustanovení Smluv, které konzultační kompetence v těchto oblastech přiznávají výslovně Výboru, předpokládá nezbytnou účast Výboru na legislativním procesu přijímání tohoto aktu.

3.10

V této souvislosti právo Unie přiznává majiteli ochranné známky jednak její výhradní používání za účelem zisku („ius utendi“) a jednak možnost zamezit tomu, aby bylo její využívání narušováno jednáním třetích osob tím, že ji budou napodobovat nebo zneužívat její rozlišovací znaky („ius prohibendi“) – článek 9 nařízení (ES) č. 207/2009.

3.11

Platné právní normy Unie však přesně nevymezují hranice vhodných opatření, která může přijmout majitel ochranné známky za účelem zamezení takovému jednání.

3.11.1

Návrh směrnice sice výrazně rozšiřuje počet předpokladů, jež majitele ochranné známky opravňují k tomu, aby třetím stranám zakázal její využívání (článek 10) – a dokonce se v této souvislosti zavádějí nová ustanovení: porušení práv majitele vnější úpravou výrobků, balením nebo jinými prostředky (článek 11) – nebo její neoprávněné používání jednatelem či zástupcem (článek 13), ale přesné vymezení rozsahu práva závisí na úsudku příslušného soudce, v případě zahájení soudního řízení na základě podnětu navrhovatele.

3.11.2

Bude tak záviset na tom, jak jednotlivé soudní orgány zhodnotí, zda existuje riziko záměny nebo zneužití ochranné známky třetí osobou, a v případě, že ano, určí také, jaké odškodnění náleží majiteli známky, v závislosti na podané žalobě.

3.11.3

Návrh směrnice tak nenabízí jednotnou ochranu užívacích práv pro všechny majitele ochranných známek ani jednotnou ochranu spotřebitelů v případě, že by byli postiženi neoprávněným či podvodným používáním obchodní známky.

3.12

To, že se nadnárodní systém a vnitrostátní systémy ochrany práv majitelů ochranných známek vzájemně doplňují, proto jednoznačně může ohrozit to, aby byla tato ochrana – v souladu s cíli návrhu směrnice – co nejúčinnější a nejrychlejší.

3.12.1

Není tak například zajištěno, že budou překonány vnitřní rozdíly vyplývající z nesprávného provedení ustanovení směrnice 2004/48/ES (o dodržování práv duševního vlastnictví), týkající se opatření zaměřených na zajištění:

3.12.2

Tato právní nejistota bude ještě závažnější v případech porušení práv majitele ochranné známky, k nimž došlo v několika členských státech.

3.13

O to více, že samotný návrh směrnice stanoví některé okolnosti, jež zvyšují stupeň komplexnosti této ochrany.

3.13.1

Článek 4 (důvody pro zamítnutí či neplatnost) tak v odst. 3 například stanoví, že „ochranná známka může být prohlášena za neplatnou, pokud přihlašovatel nepodal přihlášku ochranné známky v dobré víře“ a že „každý členský stát může rovněž stanovit, že taková ochranná známka se do rejstříku nezapíše“.

3.14

Vzhledem k tomu, že podle OHIM do předpokladu, že přihláška nebyla podána v dobré víře, nespadá okolnost, kdy chybí úmysl značku používat, který úřad stanoví jednotná kritéria podle kterých budou moci příslušní posuzovatelé zvážit, zda existují jiné důvody, které znamenají, že nebylo konáno v dobré víře?

3.15

Tato mezera v předpisech je paradoxem, pokud ji dáme do souvislosti s novým ustanovením čl. 10 odst. 5 návrhu směrnice, jež posiluje oprávnění majitele registrované známky k tomu, aby bránil třetím osobám v dovozu výrobků pocházejících z území mimo celní unii, i když nejde o jejich propuštění do volného oběhu. Návrh tak nedodržuje platnou judikaturu Soudního dvora týkající se zboží v tranzitu (věc C-446/09 a C-495/09, Philips/Nokia), a zneplatňuje jakýkoliv předpoklad nebo důkaz týkající se možného jednání příslušných třetích osob v dobré vůli (4).

3.16

Prevence a represe tohoto typu nekalých obchodních praktik by také byla jednoznačně posílena, pokud by byl v návrhu směrnice stanoven zvláštní právní základ, jenž by Evropské komisi umožnil zintenzivnit její opatření díky spolupráci s orgány třetích zemí, jejichž podniky je běžně a systematicky uplatňují.

3.17

Dostatečné není ani ustanovení čl. 45 odst. 1 návrhu směrnice, jenž obecně stanoví, že členské státy zavedou rychlé a účinné správní řízení u svých úřadů pro podání námitky proti přihlášce ochranné známky z důvodů uvedených v článku 5. Měla by být konkrétněji určena povaha tohoto řízení a rovněž normativně stanovena přiměřená lhůta, v níž musí konat příslušné vnitrostátní orgány, a to v zájmu souladu s ustanovením čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod EU (právo na řádnou správu).

3.18

Zásady účinnosti a předvídatelnosti, jež z podstaty souvisejí s nadnárodní ochranou majitelů práv vyplývajících z ochranné známky, vyžadují přezkum obsahu i dalších ustanovení návrhu směrnice, například článku 44 a článku 52. Co se týče prvního z nich, jenž stanoví (obecný) dodatečný poplatek pro každou další třídu výrobků a služeb mimo první třídu, který je třeba zahrnout do původního poplatku za přihlášku ochranné známky, měla by být stanovena maximální možná výše těchto poplatků.

3.19

Pokud jde o článek 52, jenž zavádí spolupráci s členskými státy a OHIM v zájmu podpory sbližování postupů a nástrojů a k dosažení soudržných výsledků při přezkumu a zápisu ochranných známek, mělo by existovat zvláštní ustanovení, jež by – v souladu s čl. 291 odst. 2 SFEU – Komisi udělilo prováděcí pravomoci pro přijetí závazného „kodexu chování“.

3.20

Na správní spolupráci mezi OHIM a příslušnými vnitrostátními úřady je třeba nahlížet jako na otázku společného zájmu, v souladu s článkem 197 SFEU. Zvláště potřebné je v této oblasti usnadnění výměny informací a úředníků a rovněž podpora odborné přípravy, jež by měly být dotovány z prostředků veřejných rozpočtů.

3.21

Celý tento proces harmonizace by měl být dokončen v příštích letech a vyústit ve sjednocení práva ochranných známek a přijetí kodexu ochranných známek Unie, který by měl mimo jiné stanovit flexibilní, jednotný a finančně nenáročný postup pro zápis zájemců do dobrovolného rejstříku obchodních ochranných známek.

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/47

1.1

Výbor vítá návrhy Komise na změny směrnic o účetnictví, co se týče zveřejňování nefinančních informací i rozmanitosti složení řídících orgánů. Tyto omezené změny přispívají ke zlepšování rámce EU pro správu a řízení společností (1).

1.2

Výbor doporučuje Evropskému parlamentu a Radě, aby zohlednily rovnováhu pramenící z těchto změn, jež zvyšují transparentnost v environmentální, sociální, společenské a správní oblasti. Návrh Komise představuje pružný a přiměřený nástroj pro zlepšení komunikace s akcionáři, investory, zaměstnanci a dalšími zainteresovanými stranami. Návrh se týká výhradně velkých společností, aby nedošlo k uvalení dalších požadavků na podniky menší velikosti.

2.1

Výbor uznává, že vyvážená kombinace následujících prvků umožňuje poskytování nefinančních informací akcionářům na valné hromadě a zajišťuje u velkých podniků informovanost zainteresovaných stran. Uvedený souhrn splňuje vytyčené cíle transparentnosti a soudržnosti.

2.2

Výbor se s ohledem na tuto rovnováhu domnívá, že přijetí návrhu směrnice, kterou se mění směrnice o účetnictví, přichází ve vhodný okamžik:

2.3

Výbor s potěšením konstatuje, že změny směrnic o účetnictví otevírají nové perspektivy, neboť:

2.4

Výbor předkládá Evropskému parlamentu a Radě následující doporučení:

2.5

Výbor schvaluje navrhovanou změnu čtvrté směrnice týkající se povinnosti podniku poskytnout informace o politice rozmanitosti, pokud jde o jeho řídící orgány.

2.6

Zdůrazňuje, že to se netýká pouze řídících a dozorčích orgánů a že by mohlo být užitečné rozšířit politiku rozmanitosti také na poradní výbory, a především pak na výbory pro audit.

2.7

Výbor připomíná, že cíle obsazení pozic v řídících a dozorčích orgánech nejsou ve většině členských států dosud splněny (5).

2.8

Domnívá se, že mezi kritéria rozmanitosti je třeba zařadit účast zaměstnanců z řad pracujících, zejména evropské rady zaměstnanců, kteří budou vysláni odborovými organizacemi.

2.9

Výbor závěrem Komisi doporučuje, aby do tohoto přezkumu zahrnula ustanovení o zachování úrovně ochrany vůči stávajícím vnitrostátním předpisům a provedla posouzení dopadu těchto změn směrnic o účetnictví na praxi podniků, pokud jde o zveřejňování nefinančních informací, a to pět let po vstupu směrnice v platnost.

3.1

Návrh na změnu směrnic o účetnictví je pokračováním úsilí započatého zelenou knihou o sociální odpovědnosti podniků z roku 2001 (6), již doplnilo sdělení z roku 2006 (7), a navazuje na závazky uvedené v plánu činnosti ve sdělení z roku 2011 (8). Potřeba této změny nutně vyplývá ze závěrů posouzení dopadů, v němž byla prokázána omezená efektivita nefinančních informací, které podniky zveřejňují, a jež se opírá o rozsáhlý materiál z veřejné konzultace. Tyto informace vykazují nerovnoměrnou kvalitu a podniků navíc není dostatečný počet.

3.2

Zvýšení transparentnosti společností v sociální a environmentální oblasti bylo oznámeno v dubnu 2011 ve sdělení Komise týkajícím se Aktu o jednotném trhu.

3.3

Výbor se od roku 2005, kdy vypracoval stanovisko k tématu Nástroje pro měření a informovanost (9), zabýval čtvrtou směrnicí o ročních účetních závěrkách, jejíž ustanovení o nefinančních informacích nabízí podnikům možnost zveřejňovat určité informace o sociálních a environmentálních aspektech jejich činnosti. V roce 2012 Výbor podpořil Komisi a její cíl zvýšit rozmanitost řídících a dozorčích orgánů. Ve stanovisku z roku 2012 (10) ke sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků Výbor připomněl svůj postoj ve prospěch povinné nefinanční zprávy.

3.4

Spojené království bylo prvním členským státem, který roku 1992 zavedl do správy podniků soubor pravidel (tzv. Cadburyho kodex) (11) s metodou „dodržuj nebo vysvětli“. S různými obměnami toto ustanovení přijaly i jiné státy, zejména Německo a Dánsko. Pružnost této metody umožňuje uplatnit v určitých citlivých oblastech výjimku, např. u informací o boji proti korupci, jejichž účinnost může být podmíněna jistou diskrétností nebo přímo důvěrností.

3.5

Několik členských států včetně Francie, Nizozemska, Spojeného království, Švédska a Španělska přijalo během posledního desetiletí předpisy s cílem vytvořit vnitrostátní rámec pro podávání zpráv za účelem harmonizace evropských standardů.

3.6

Během irského předsednictví byla uzavřena evropská dohoda v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu, jež reviduje směrnici o účetnictví. Směrnice nově ukládá transparentnost (pro každý stát a pro každý projekt) veškerých finančních toků plynoucích od evropských podniků v těžebním a lesnickém průmyslu ke státům, v nichž působí.

3.7

Evropský parlament ve svém usnesení z února 2013 (12) uznal, že je důležité, aby společnosti zveřejňovaly informace o udržitelnosti, např. o sociálních a environmentálních faktorech, s cílem zjistit rizika udržitelnosti a zvýšit důvěru investorů a spotřebitelů. Evropský parlament vyzval Komisi, aby předložila návrh týkající se zveřejňování nefinančních informací ze strany podniků.

3.8

V době krize, kdy evropské veřejné mínění volá po etičtějším přístupu podniků, jsou postupy sociální odpovědnosti podniků vnímány jako faktory možného povzbuzení obchodní politiky Evropské unie, její rozvojové politiky i provádění strategie Evropa 2020. Sociální odpovědnost podniků podporuje sociální a občanský dialog (společenský dialog). Musí také umožňovat lepší porozumění situace v celém subdodavatelském řetězci. Katastrofy typu zřícení budovy Rana Plaza v Bangladéši připomínají, že je nutné věnovat pozornost odpovědnosti odběratelů.

12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/52

1.1

Jádrem evropské integrace jsou občané. Ve Zprávě o občanství EU za rok 2010 se zdůrazňuje, že občanství EU přináší občanům nová práva a příležitosti. Zpráva též upozorňuje na skutečnost, že osoby žijící v členských státech se nejvíce ztotožňují s právem volně se pohybovat a žít v EU: jde o možnost přejíždět mezi členskými státy EU, na kratší či delší dobu, za účelem práce, studia nebo odborné přípravy, cestovat obchodně či služebně či nakupovat v zahraničí (1).

1.2

Zpráva o občanství EU pro rok 2013 předkládá dvanáct nových opatření v následujících šesti oblastech za účelem dalšího odstraňování překážek, které stojí v cestě tomu, aby občané EU využívali svá práva EU, včetně práva volného pohybu přes hranice EU. Patří sem (2):

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá návrh Evropské komise (EK), jehož předmětem je nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012, COM(2013) 228 final – 2013/0119 (COD).

1.4

Tento návrh je v souladu se zprávou o občanství EU, neboť zavádí opatření, která usnadní možnost občanů EU skutečně využívat podstatu práv, která jim přísluší coby občanům EU.

1.5

Jakkoli Lisabonská smlouva a Listina základních práv EU posílily občanská práva zakotvená v Maastrichtské smlouvě, včetně práva volně se pohybovat a pobývat v EU, nedošlo k odpovídající reformě administrativního procesu, který má využití tohoto práva zajišťovat. Zavedení apostily – formality vycházející z Haagské úmluvy z roku 1961, jejímž cílem bylo usnadnit pohyb přes hranice států ve světě bez technologií - neodpovídá skutečnosti, že EU nemá hranice, a namísto usnadnění spíše ztěžuje uplatňování občanského práva EU na volný pohyb v Evropské unii.

1.6

Zjednodušení následujících některých veřejných listin v EU dle znění návrhu je důležitým opatřením, které přinese soudržnější právní rámec, jenž usnadní právo na volný pohyb v EU:

Zjednodušení těchto veřejných listin nepochybně podpoří volný pohyb občanů a podniků, protože dále posílí obchodování na vnitřním trhu a pro občany všech členských států bude také jednodušší získání těchto listin.

1.7

Zavedení zjednodušeného rámce pro přijímání některých veřejných listin až na místní úroveň správy je třeba považovat za významný politický nástroj, neboť:

1.8

EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že reformy obsažené v návrhu, jehož cílem má být usnadnění výkonu práva na volný pohyb v EU pro občany a podniky, přicházejí 20 let po vzniku občanství EU a 42 let od podpisu Haagské úmluvy. EU nepostupovala souběžně s rozvojem technologií, jež mohly být využity ke snížení nebo odstranění zátěže sužující občany a podniky při uplatňování jejich práva na volný pohyb. EHSV zdůrazňuje, že důležitým nástrojem, který by měl být razantněji nasazen na podporu občanů EU při uplatňování jejich základních práv, je systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI).

1.9

EHSV tudíž dochází k závěru, že politická doporučení EK týkající se:

1.10

EHSV doporučuje:

2.1

Stockholmský program z roku 2009 pod názvem „Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“ (6) zdůraznil význam vytvoření účinného občanství Unie a postavil občany do centra politik EU v oblasti spravedlnosti. Související akční plán (7) tento mandát potvrdil a stanovil, že dobře fungující evropský soudní prostor „by měl sloužit občanům a podnikům k podpoře hospodářské činnosti na jednotném trhu (…)“. Ve své reakci EK ve Zprávě o občanství za rok 2010 potvrdila svůj závazek zjednodušit volný oběh veřejných listin v rámci EU a v prosinci 2010 představila veřejnosti konkrétní vizi v zelené knize „Méně správních úkonů pro občany: Podpora volného pohybu veřejných listin a uznávání účinků dokladů osvědčujících osobní stav“ (8).

2.2

Vedle toho byl přijat Akt o jednotném trhu (9), jehož cílem je posílit důvěru občanů ve vnitřní trh a maximalizovat jeho potenciál hybné síly růstu hospodářství EU. To si mimo jiné vyžádalo odstranění nepřiměřených překážek, které brání občanům a podnikům v požívání svobod vnitřního trhu. Jedním z ústředních principů Aktu o jednotném trhu II (10) je rozvíjení mobility občanů a podniků v EU.

2.3

Akční plán EK pro evropské právo obchodních společností a správu a řízení společností (11) se pak soustřeďuje na podporu evropských podniků, zejména v oblasti posilování právní jistoty přeshraničních operací. Digitální agenda pro Evropu (12) odkazuje na návrhy právních předpisů týkajících se elektronické identifikace a elektronických podpisů (13), včetně zavedení regulačního rámce pro společné správní formality související s elektronickou identifikací občanů a podniků.

2.4

V nedávno přijatém Akčním plánu podnikání 2020 (14) se zdůrazňuje, že snížení nadměrné regulační zátěže se i nadále řadí k nejvyšším prioritám politické agendy EK. Akční plán vyzývá k odstranění nebo snížení byrokracie pro všechny podniky všude tam, kde to bude možné, zvláště pak pro mikropodniky. Omezování byrokracie, zjednodušování postupů přeshraničního používání a přijímání veřejných listin mezi členskými státy, jakož i harmonizace souvisejících pravidel přispívají ke všem opatřením, jejichž cílem je dosáhnout vytvoření Evropy občanů a dobře fungujícího jednotného trhu pro podniky EU.

2.5

Ve Zprávě o občanství EU za rok 2010 se zdůrazňuje, že občanství EU přináší občanům nová práva a příležitosti. Zpráva též upozorňuje na skutečnost, že osoby žijící v členských státech se nejvíce ztotožňují s právem volně se pohybovat a žít v EU: jde o možnost přejíždět mezi členskými státy EU, na kratší či delší dobu, za účelem práce, studia nebo odborné přípravy, cestovat obchodně či služebně či nakupovat v zahraničí. Zpráva o občanství EU pro rok 2013 předkládá dvanáct nových opatření v následujících šesti oblastech za účelem dalšího odstraňování překážek, které stojí v cestě tomu, aby občané EU využívali svá práva EU, včetně práva volného pohybu a podnikání přes hranice EU. Patří sem (15):

2.6

Jakkoli Lisabonská smlouva a Listina základních práv EU posílily občanská práva zakotvená v Maastrichtské smlouvě, včetně práva volně se pohybovat a pobývat v EU, nedošlo k odpovídající reformě administrativního procesu, který má využití tohoto práva zajišťovat. V EU přetrvává roztříštěný právní rámec, kdy členské státy nadále uplatňují správní formality, jako je předložení apostily k ověření pravosti kopií a překladů, přičemž tato formalita byla zakotvena v Haagské úmluvě z roku 1961 za účelem usnadnění pohybu mezi státy. Jedná se o formalitu, která neodpovídá skutečnosti, že EU nemá hranice, a tudíž namísto usnadnění spíše ztěžuje uplatňování občanského práva EU na volný pohyb v Evropské unii.

2.7

Dnes musejí například občané, kteří se stěhují do jiného členského státu, vynaložit mnoho času a peněz na ověření pravosti veřejných listin z členského státu původu. Je zřejmé, že podniky i občané bezpochyby budou mít prospěch z rámce tvořeného konsistentními a transparentními pravidly pro určité veřejné listiny, které jsou nezbytně důležité pro tok zboží, služeb a osob v EU a na jednotném trhu.

2.8

EU nepostupovala souběžně s rozvojem technologií, jež lze využít ke snížení nebo odstranění zátěže sužující občany a podniky při uplatňování jejich práva na volný pohyb. EHSV je si vědom skutečnosti, že systém IMI v podobě internetové aplikace, která vnitrostátním, regionálním a místním orgánům umožňuje pohotovou a snadnou komunikaci s jejich protějšky v zahraničí, je vhodnou informační a telekomunikační platformou, která usnadní správní spolupráci, jakmile bude návrh proveden. Systém IMI se také stane důležitou zásobárnou šablon pro nejčastěji používané vnitrostátní veřejné listiny v EU včetně jejich překladů do všech úředních jazyků Unie na podporu orgánů, které nedisponují dostatečnou jazykovou odborností k posouzení správnosti či kvality překladů veřejných listin, jež jsou jim předkládány (16).

2.9

EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že reformy obsažené v návrhu, jehož cílem má být usnadnění výkonu práva na volný pohyb v EU pro občany a podniky, přicházejí 20 let po vzniku občanství EU a 42 let od podpisu Haagské úmluvy.

3.1.1

EHSV souhlasí, že definice „veřejných listin“ dle čl. 3 odst. 1 pokrývá důležité veřejné listiny týkající se práv občanů a podniků EU.

3.1.2

EHSV však zdůrazňuje, že veřejné listiny vymezené v návrhu by měly být prvními z řady veřejných listin, které by se měly stát předmětem zjednodušení zaměřeného na posílení vnitřní mobility EU, přeshraničních činností a fungování jednotného trhu EU.

3.1.3

EHSV zdůrazňuje, že budoucí snahy o zjednodušení týkající se veřejných listin by se měly zaměřit na důležité veřejné listiny, jako jsou listiny týkající se vnitrounijní mobility pracovníků (jež je zásadní pro rozvoj přeshraničního podnikání a obchodu) či osob s určitým postižením, nespadají-li tyto veřejné listiny do oblasti působnosti jiných směrnic EU. Mezi tyto veřejné listiny mohou patřit například vnitrostátní osvědčení o dosaženém vzdělání nebo veřejné listiny týkající se sociálního zabezpečení.

3.2.1

EHSV zdůrazňuje, že stávající požadavky na předložení apostily vycházejí z mezinárodních postupů, a neodpovídají tedy vývoji v EU coby jednotného trhu. Existuje přibližně 12,5 milionu občanů EU, kteří žijí v jiném členském státě než ve vlastním a přes 380 tisíc mikropodniků a malých a středních podniků EU provozuje podnikání s přesahem za hranice členských států, kde se při pohybu z jednoho členského státu do druhého či při přeshraničním podnikání neustále potýkají s administrativní zátěží a zbytečnou byrokracií. Tento stav věcí není projevem EU bez hranic.

3.2.2

EHSV proto souhlasí s cílem návrhu EK vyjmout veřejné listiny z oblasti působnosti právních a správních požadavků platných v členských státech. EHSV považuje tuto fázi za první krok trvalého programu zjednodušování veřejných listin.

3.2.3

EHSV souhlasí, že by měla být zahrnuta ustanovení zajišťující nutnou míru ověření tam, kde vznikne důvodná pochybnost. EHSV uznává, že se vyskytnou případy, kdy bude nutná správní koordinace členských států k ověření pravosti veřejné listiny nebo její kopie.

3.2.4

EHSV důrazně podporuje zásadu, že občan či podnik by měli být co nejlépe informováni o rozsahu osvobození předložených veřejných listin od všech forem legalizace či podobné formality. Tato jistota by občanům či podnikům umožnila aktivně plánovat činnost, a dosáhnout tak zvýšení hmotného i nehmotného prospěchu a zisku, o němž se hovoří v posouzení dopadu EK (17).

3.2.5

EHSV konstatuje, že ve stávajícím systému 99 % přibližného ročního počtu 1,4 milionu apostil předložených pro vnitřní potřeby EU nečiní potíže. EHSV se proto domnívá, že politická možnost správní spolupráce, kterou EK nabízí (opírající se o systém IMI v případech důvodné pochybnosti o pravosti veřejných listin, s podporou vícejazyčných formulářů), by měla přinést lepší výsledky.

3.2.6

EHSV doporučuje jednoznačnou definici „důvodné pochybnosti“ uvedené v návrhu EK a odstranění nejistoty. EHSV navrhuje následující změnu:

3.2.7

V případě, že členský stát s ohledem na důvodnou pochybnost dle této nové definice oficiálně požádá o informace příslušné orgány členského státu, kde byla listina vydána, výslovně informuje příslušnou osobu o důvodech podání této žádosti.