3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/1

1.1

EHSV schvaluje obsah návrhu nařízení KOM(2007) 593 v konečném znění a hodnotí kladně vydání norem o schvalování typu vodíkových vozidel harmonizovaných na úrovni Společenství. Souhlasí s volbou jediného postupu na evropské úrovni, který bude platný ve všech členských státech, neboť se zdá být nejjednodušším a mnohem méně nákladným, než 27 různých schvalování, která by navíc způsobila jasné narušení hospodářské soutěže a roztříštění vnitřního trhu.

1.2

Význam tohoto opatření je zřejmý: předpokládá se, že v oblasti uvádění vodíkových vozidel na trh dojde ke značnému vývoji, avšak ani na vnitrostátní, ani na evropské úrovni neexistuje pro tato vozidla jednotný postup schvalování typu. Prozatímní předpisy, které jednotlivé členské státy vydaly, se navzájem výrazně liší.

1.3

EHSV se domnívá, že je nezbytné urychleně schválit nařízení, které by mohlo poskytnout jasný referenční rámec pro podniky v daném odvětví, a mohlo by tedy podpořit mohutné investice potřebné pro vývoj technologií spojených s využitím vodíku. Ke strategické volbě tohoto využití se již EHSV kladně vyjádřil v nedávných stanoviscích k tomuto tématu, v nichž podpořil „využití vodíku (…), i když v současnosti s očividnými omezeními, představuje výzvu pro budoucnost“.

1.4

Vydání těchto norem Společenství usilujících o harmonizaci navíc významně přispěje k zaručení bezpečnosti pro uživatele. Vzhledem k předvídatelnému vývoji těchto motorových vozidel, jejichž počet by měl podle odhadů Komise do roku 2020 dosáhnout cíle 1 milionu vozidel na vodíkový pohon, je upevnění důvěry uživatelů zásadním předpokladem.

1.5

Významným příkladem, který potvrzuje opodstatněnost a konkrétní možnost dosažení tohoto cíle, je trvalý a nepřetržitý růst počtu taxíků na hybridní pohon, které jezdí v New Yorku. Tamní příznivá městská politika umožňuje spojit respektování a ochranu životního prostředí s pravidly trhu a konkrétním způsobem ukazuje, že se za pokusy vytvořit umělé překážky rozvoje této technologie často pouze skrývá ochrana společných zájmů.

1.6

Dosažení tohoto cíle se zdá nutné, neboť zřejmě pouze odhodlanými kroky směrem k nahrazení fosilních paliv lze splnit úkol, který je v souladu s unijními politikami trvale udržitelného rozvoje a boje proti změně klimatu. Tento cíl lze uskutečnit prostřednictvím postupného využívání vodíku, biopaliv druhé generace a dalších obnovitelných pohonných hmot.

1.7

Hlavní podpoření této dlouhodobé strategie spočívá v konkrétním úsilí v oblasti výzkumu technologií. EHSV proto vybízí k provádění cílených výzkumných programů, počínaje rychlým schválením návrhu nařízení KOM(2007) 571, které stanoví zahájení společné technologické iniciativy založením „společného podniku pro palivové články a vodík“ (1). Podporuje a přeje si výzkumné programy zaměřené na nové způsoby výroby a využití vodíku a připojuje se k požadavku vznesenému subjekty z řad podniků a výzkumu činných v oblasti využití vodíku, aby Rada a Parlament urychlily proces schválení nezbytných návrhů.

1.8

EHSV vyzývá Komisi, aby již nyní začala zkoumat problematiku rozšíření distribuční sítě, neboť dostupnost bezpečných a účinných technologií skladování a dostatečná distribuce jsou nezbytnou podmínkou šíření vozidel poháněných plynnými směsmi.

1.9

V první fázi by tato opatření měla podporovat šíření zkapalněného ropného plynu a metanu na celém území Společenství, což představuje nejbližší a nejreálnější cíl alespoň částečné dekarbonizace pohonných hmot. Tato paliva jsou však v současnosti v mnohých členských státech Unie rozšířena velmi málo nebo vůbec. Od této první fáze výzkumu nových, stále bezpečnějších a účinnějších technologií skladování a distribuce by se pak v blízké budoucnosti mělo přejít k fázi distribuce směsí plynu a vodíku, až po konečnou fázi distribuce vodíku.

1.10

EHSV považuje za nezbytné zabývat se konkrétně tématem získávání důvěry budoucích uživatelů, aby se zamezilo nejasnostem, které dosud v souvislosti s využitím vodíku přetrvávají. Proto je nutné vypracovat detailní informační programy obsahující jasnou a zdůvodněnou informaci potvrzující, že tyto technologie dosahují již v současné době stejnou úroveň bezpečnosti jako u tradičních vozidel.

1.11

EHSV souhlasí s volbou nařízení jako navrhovaného právního nástroje, protože díky současnému uplatňování obsažených norem ve všech členských státech zaručuje výrobcům automobilů rovné podmínky.

1.12

Mimoto schvaluje návrh vypracovat a provádět základní normy prostřednictvím projednávání ve výborech a souhlasí s určením přechodného období pro uplatňování veškerých norem, neboť toto uplatňování bude pro příslušné podniky v tomto odvětví složité.

1.13

EHSV podporuje účast Evropy v koordinační skupině pro otázky plynu (GCG – Gas Coordination Group) v zájmu stanovení norem pro schvalování na celosvětové úrovni (GTR – Global Technological regulation) a považuje ji na důležitou, avšak zdůrazňuje také, že hledání takovéto dohody nesmí být překážkou tohoto legislativního postupu. Existence vlastního právního nástroje a zkušeností s uplatňováním předpisů Společenství musí posílit účast Evropy ve všech orgánech na celosvětové úrovni i proto, aby se zamezilo tomu, že by celosvětové předpisy o vozidlech na vodíkový pohon měly na zřeteli pouze zkušenosti, které jsou k dispozici v současné době (Japonsko).

1.14

Existence zkušeností čerpajících z právní úpravy na úrovni Společenství a významné výsledky, které mohou vyplynout z trvalého a nepřetržitého úsilí v oblasti výzkumu technologií, mohou být velmi důležité pro podporu konkurenceschopnosti podniků, které jsou již dnes činné v automobilovém průmyslu, neboť se v případě nových technologií a nových pohonných hmot jedná o vysoké podíly na trhu budoucnosti.

1.15

To vše podle mínění EHSV vyžaduje odvážná a včasná rozhodnutí a zároveň prozíravou strategickou vizi, která bude součástí budoucího scénáře, v němž bude vodík jednou hrát důležitou a rozhodující roli.

1.16

EHSV vyzývá Komisi, aby přehodnotila návrh na označování (labelling) vozidel na vodíkový pohon, neboť by mohlo být považováno za určitý druh kriminalizace, jelikož by tato vozidla byla označena za „nebezpečná“, přestože testy prokázaly, že jsou stejně bezpečná jako vozidla na jiný pohon. Namísto tohoto označení EHSV považuje za vhodnější označovat paliva u všech vozidel, což umožní jejich jasné rozpoznání.

1.17

V zájmu snazšího šíření vozidel na vodíkový pohon za situace, kdy neexistuje distribuční síť, EHSV Komisi doporučuje, aby schválila rovněž malé konvertory pro samovýrobu vodíku z metanu (např. home energy station či jiné). To by mohlo být prvním konkrétním krokem k počátečnímu uspokojení nové poptávky po vodíku, s tím, že cílem bude i nadále výroba vodíku z obnovitelných zdrojů, počínaje bioplynem, přes fotolýzu, až po elektrolýzu, s využitím elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů.

2.1

Zkoumaný návrh nařízení (KOM(2007) 593 v konečném znění) vychází z konstatování, že přestože se očekává, že v oblasti uvádění vodíkových vozidel na trh dojde ke značnému vývoji, neexistuje v Evropě žádná norma, která by upravovala systém schvalování typu motorových vozidel na vodíkový pohon.

2.2

Ani v jednotlivých členských státech EU se v současnosti na oblast upravovanou tímto návrhem nevztahují žádné platné předpisy.

V platných předpisech o schvalování typu vozidel jako celku totiž nejsou stanoveny obecné normy týkající se vozidel na vodíkový pohon, a to i z důvodu jejich vlastností, které jsou odlišné od tradičních paliv užívaných k pohonu vozidel.

2.3

V některých členských státech byly vydány prozatímní předpisy, které se navzájem výrazně liší. Prodlužování tohoto stavu způsobí, že se postupy schvalování v jednotlivých členských státech budou lišit, což bude mít za následek roztříštěnost vnitřního trhu, narušení norem o hospodářské soutěži a oddálení konkrétní možnosti, že by tato technologie mohla rozhodujícím způsobem přispět ke zlepšení životního prostředí.

2.4

Toto nařízení je tedy navrhováno proto, aby zaručilo řádné fungování vnitřního trhu a zamezilo tomu, že budou v jednotlivých členských státech jezdit vozidla schválená na základě různých norem, což by způsobilo nerovnováhu mezi jednotlivými výrobci a podpořilo možnost vzniku umělých překážek obchodu v Evropě.

2.5

Takováto perspektiva by byla spíše překážkou rozvoje technologií spojených s využitím vodíku v Evropě, než aby urychlila nezbytná opatření a konkrétní pokrok této technologie, která je jednou z nejvýznamnějších alternativ k využívání fosilních paliv. Fosilní paliva stále ještě zajišťují 98 % soukromé a veřejné dopravy a 50 % primárních zdrojů energie, avšak bez pevného rozhodnutí o diversifikaci zdrojů tento podíl vystoupá až na 73 %.

2.6

Toto nařízení je spolu s významnými výzkumnými programy pro toto odvětví, které jsou součástí sedmého rámcového programu, důležitým krokem k využívání vodíku na stejné úrovni bezpečnosti jako tradiční technologie a navíc může přispět k získání souhlasu potenciálních uživatelů.

2.7

Vydání norem o schvalování typu vodíkových vozidel harmonizovaných na úrovni Společenství je bezpochyby rozhodujícím krokem k získání nezbytného souhlasu uživatelů. Zvýšení důvěry uživatelů ve využívání vodíku je nepostradatelným faktorem, který urychlí uvádění vozidel využívajících alternativní paliva s velmi nízkými emisemi skleníkových plynů na trh, což je nezbytné pro řádnou a skutečnou ochranu životního prostředí.

3.1

Cílem zkoumaného návrhu nařízení o vozidlech na vodíkový pohon je stanovit účinná pravidla schvalování vozidel na vodíkový pohon pro celou EU.

3.2

Návrh předpokládá změnu rámcové směrnice 2007/46/ES spočívající v zahrnutí vodíkových vozidel kategorií M1, M2, M3 a N1, N2, N3 (2) do celkového rámce schvalování typů vozidel EU a zahrnutí vozidel na vodíkový pohon do všech směrnic a nařízení upravujících tematiku schvalování.

3.3

Právním základem návrhu je odstavec 95 Smlouvy.

Návrh je v naprostém souladu se zásadou subsidiarity, neboť cílů politiky nelze dosáhnout na úrovni jednotlivých členských států a lze jich lépe dosáhnout na úrovni Společenství a stejným postupem se zabrání vzniku překážek na jednotném trhu.

Návrh je kromě toho i v souladu se zásadou proporcionality, jelikož si klade za cíl pouze řádné fungování vnitřního trhu spolu s vysokou úrovní bezpečnosti obyvatel a ochrany životního prostředí.

3.4

Komise navrhuje zvolit formu nařízení, neboť je vzhledem k současnému dodržení ustanovení tohoto návrhu důležité nečekat na jejich provedení do právních předpisů členských států, které by vyžadovalo přizpůsobení norem o schvalování v nejednotných lhůtách a často i významné změny v právních předpisech o převádění.

3.5

Tento návrh byl přezkoumán v rámci rozsáhlých konzultací, do nichž byly zapojeny všechny zainteresované strany. V rámci „pracovní skupiny pro vodík“ se průzkumu zúčastnily vnitrostátní orgány, výrobci automobilů, dodavatelé součástí a průmyslové svazy.

3.6

Mezi čtyřmi zkoumanými možnostmi byly následující:

3.7

Následně byl určen konzultant, který systematizoval odpovědi týkající se bezpečnosti, technologie a souvisejících nákladů jednotlivých možností. Výsledky byly zhodnoceny hlavními automobilovými společnostmi, které se zabývají vodíkovou technologií.

3.8

Z tohoto zevrubného procesu konzultací jasně vyplynulo, že nejvhodnější cestou jsou právní předpisy na úrovni Společenství, které by stanovily schvalování typu pro všechna vozidla na vozíkový pohon.

3.9

Na podporu této volby Komise předložila studii (3), která prokazuje, že zavedení povinného evropského schvalování typu je nejsnazším a nejméně nákladným způsobem, porovná-li se s teoretickými náklady na 27 různých schvalování na úrovni jednotlivých členských států.

3.10

Hodnocení konzultanta bylo tedy předáno Komisi, která na základě předchozích konzultací vypracovala tento návrh, jenž otevřel institucionální proces.

3.11

Podle Komise mohou normy stanovené v tomto nařízení dát uživatelům dopravních prostředků na vodíkový pohon nezbytnou záruku bezpečnosti a rozhodujícím způsobem přispět k ochraně životního prostředí.

3.12

Konečným cílem je, že 36 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost budou muset vodíkové systémy, konstrukční části a příslušné užité materiály plně splňovat normy stanovené tímto nařízením.

4.1

V průběhu slyšení, kterého se zúčastnila Komise, zástupci akademické obce, výrobců automobilů podílejících se na vývoji vodíkových vozidel, evropských sdružení, spotřebitelů a výrobců palivových článků, byly předloženy důležité podněty k úvahám a informacím šíření poznatků o nejnovějším technologickém vývoji.

4.2

Byl vyzdvihnut význam informování široké veřejnosti a iniciativ jako H2 Roma, která již několik let probíhá v Římě, neboť tyto iniciativy podporují setkávání výrobců s občany, představují nejnovější technologie a šíří kulturu bližšího poznávání technologie, která je zatím stále považována za nebezpečnou. Účastníci slyšení označili úlohu EHSV jakožto možného kulturního zprostředkovatele za velmi zajímavou.

4.3

Podniky a spotřebitelé zdůraznili potřebu možnosti spolehnout se na bezpečnost vozidel a systémy distribuce a skladování, ale i na dostupnost vodíku. Výzkum musí pokračovat a musí být dále podporován. Byly oceněny nedávné evropské iniciativy zaměřené na palivové články a bylo přijato rozhodnutí financovat společnou technologickou iniciativu.

4.4

Testy spotřeby ukázaly, že již dnes může vozidlo na vodíkový pohon ujet až 600 km. Připravují se i další zkoušky.

4.5

Ze slyšení vyplynulo, že vozidla na vodíkový pohon jsou již dnes technologickou skutečností, avšak chybí nezbytné ekonomické a společenské předpoklady pro jejich uvedení na trh. První překážka bude překonána přijetím nařízení o schválení typu.

5.1

EHSV schvaluje obsah tohoto návrhu nařízení a hodnotí kladně vydání harmonizovaných norem o schvalování typu vodíkových vozidel, neboť je krokem vpřed oproti stávající situaci, za níž by neexistence jakéhokoliv právního nástroje způsobila jasné narušení hospodářské soutěže a roztříštění vnitřního trhu. Je nezbytné nařízení urychleně schválit, i ze zřejmých důvodů bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

5.2

Podle mínění EHSV by neexistence jasného referenčního rámce nevyhnutelně odradila od potřebných a rozsáhlých investic nezbytných pro vývoj technologií spojených s využitím vodíku jakožto zdroje energie pro vozidla budoucnosti.

5.3

Zkoumané nařízení se zdá být v souladu s unijními politikami trvale udržitelného rozvoje a boje proti změně klimatu, které jsou základem iniciativ Společenství a nezadatelným přínosem k uskutečnění celkových cílů Lisabonské strategie.

5.4

EHSV je pevně přesvědčen, že bez rychlého a intenzivního rozvoje vozidel na vodíkový pohon a bez postupného nahrazování fosilních paliv by pozitiva pro životní prostředí byla dosti omezená a z kvantitativního hlediska v každém případě nepatrná. Naopak se domnívá, že je třeba podporovat udržitelnost životního prostředí a odhodlaně bojovat proti změně klimatu, a toho lze potenciálně dosáhnout využíváním vodíku, biopaliv druhé generace a dalších obnovitelných pohonných hmot.

5.5

Fascinující cesta ke zvrácení stávající tendence spočívající v pokrývání poptávky po energii převážně z fosilních zdrojů, které dnes představují 85 % až 90 % celosvětové nabídky energií, začíná podle EHSV u využívání vodíku a výzkumu v oblasti palivových článků a vodíkových technologií. Při hodnocení budoucího vývoje se musí zohlednit, že využívání fosilních paliv bude spojené s nedostatkem zdrojů a s pravděpodobně neustále rostoucími cenami.

5.6

V nedávno přijatém stanovisku EHSV (4) plně podporuje iniciativu Komise (KOM(2007) 571 v konečném znění), na jejímž základě bylo rozhodnuto o vyčlenění téměř 470 milionů eur na společnou technologickou iniciativu prostřednictvím „společného podniku pro palivové články a vodík“, což průmyslu, členským státům a Komisi umožní spojit díky obsáhlým výzkumným programům své zdroje na podporu programů diversifikace a budoucí dostupnosti energie zaměřených na strategické sektory.

5.7

V následném stanovisku k tématu Skladba zdrojů energie v dopravě (5) EHSV „považuje za nezbytné zásadním způsobem urychlit financování výzkumu výroby a využití vodíku“ a „připojuje se k požadavku vznesenému subjekty z řad podniků a výzkumu činných v oblasti rozvoje využití vodíku, aby Rada a Parlament urychlily proces schválení návrhu“.

5.8

Palivové články jsou měniče energie, jejichž pomocí je možné dosáhnout podstatného snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek. V souvislosti se zpracováním biomasy EHSV v témže výše zmíněném stanovisku uvádí, že pozorně sleduje nejnovější pokroky v oblasti nových katalyzátorů pro palivové články, které představují velmi slibnou technologii dodávek čisté energie pro vozidla.

5.9

EHSV znovu potvrzuje, že využití vodíku pro postupné nahrazování fosilních paliv je povinný a žádoucí postup, a zdůrazňuje, že cíl uvedení vodíkových vozidel do provozu lze uskutečnit pouze s pomocí rozsáhlých investic do všech oblastí výzkumu spojených s tímto procesem. Z tohoto důvodu EHSV doufá, že výzkumné programy budou zaměřeny na upevnění této strategie, a podporuje to.

5.10

Domnívá se, že se ani tato podstatná obtíž, tedy značné náklady na tento proces, nesmějí stát brzdou rozvoje této technologie, a velmi pozorně sleduje všechny programy zaměřené na výzkum nových způsobů ekologické výroby vodíku, jelikož současný postup, který spočívá ve výrobě vodíku z více než 90 % z metanu, je založen na zdroji energie, který je sice vydatný, ale není nevyčerpatelný.

5.11

EHSV zdůrazňuje, že při posuzování nákladů spojených s technologickým vývojem se aspekt nesmírných potřebných zdrojů nesmí hodnotit pouze ve vztahu k oblasti osobních automobilů, ačkoli je z hlediska kvantitativního významná. Z hlediska strategie a perspektivy musí toto posouzení zohledňovat budoucí přínosy, které mohou vyplynout z rozšíření využití vodíku na vyšší cíle, počínaje veřejnou a soukromou dopravou přes přepravu nákladů a pohon vlaků a lodních motorů, až po možné využívání vodíku (i když ve vzdálenější budoucnosti) v elektrárnách.

5.12

EHSV je pevně přesvědčen, že pokud se významné výzkumné programy budou vyvíjet žádoucím směrem a dostane se jim nezbytné politické a hospodářské podpory od všech zainteresovaných stran, možnost dočkat se toho, že budou jezdit auta částečně nebo plně využívající vodík, se v relativně krátké době může stát skutečností.

5.13

Konkrétním příkladem tohoto pozitivního trendu je trvalý a nepřetržitý růst počtu taxíků na hybridní pohon v New Yorku. Tamní příznivá městská politika umožňuje spojit respektování a ochranu životního prostředí s pravidly trhu a konkrétním způsobem ukazuje, že se za pokusy vytvořit překážky rozvoje této technologie často pouze skrývá ochrana společných zájmů.

5.14

EHSV ve všech stanoviscích k tomuto tématu podporoval rozhodnutí pro využívání vodíku, které – i když v současnosti s očividnými omezeními – představuje výzvu pro budoucnost. Pozorně sleduje nedávné návrhy iniciativ, jež s pomocí různých technologií výroby a zásobování připravují pole pro budoucí využívání vodíku k pohonu tradičních motorových vozidlech.

5.15

Za těchto vyhlídek vývoje EHSV opět vybízí Komisi, aby přezkoumala problematiku rozšíření distribuční sítě v oblasti alternativních pohonných hmot, počínaje distribucí CNG (stlačeného zemního plynu), jenž je v některých členských státech rozšířen jen poskrovnu a v jiných dokonce není vůbec, kromě několika kladných výjimek, jako je Polsko.

5.16

Oblast uchovávání a distribuce je konkrétním příkladem zaměření výzkumného úsilí v tomto sektoru. Potřeba dostupnosti inovačních technologií v oblasti distribuce plynu je hlavním a rozhodujícím problémem šíření nových vozidel, a to jak v mezifázi možných plynných směsí, tak při uskutečňování konečné fáze, tedy vodíkového pohonu.

5.17

V této oblasti je třeba pro určitý okamžik připravit stále účinnější a bezpečnější distribuční soustavy, na základě zkušeností získaných ve dvou v současnosti fungujících infrastrukturách – v Mantově (Itálie) a v Mnichově (Německo), a soustředit vývoj na technologicky stále pokročilejší systémy, jež by se řídily vysokými standardy v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

5.18

EHSV se proto domnívá, že dosažení vysokých standardů bezpečnosti a účinnosti v oblasti uchovávání a distribuce plynných paliv je rozhodující ve stávající fázi, která vyžaduje pevný program rozšíření infrastruktur na LPG a metan po celém území Evropy, což je bezprostředním a realistickým krokem k alespoň částečné dekarbonizaci pohonných hmot a krokem směrem ke konečné fázi, distribuci vodíku. Technologie nezbytné pro skladování a distribuci plynu a vodíku jsou si velmi podobné, a proto rozvoj technologií pro plyn podpoří i rozvoj vodíku.

5.19

EHSV si je vědom, že využití vodíku je zatím ještě spojeno s určitými problémy nákladů a bezpečnostními otázkami souvisejícími s překážkami vytvořenými v minulosti, které musí být nyní na základě důkladných testů provedených v různých zemích zcela odstraněny, aby se využívání vodíku přiblížilo úrovni bezpečnosti dosahované u tradičních technologií. Dosažení tohoto cíle bude podpořeno důslednými specifickými informačními programy a umožní získat důvěru budoucích uživatelů, což je nezbytné k tomu, aby se tato technologie konečně mohla začít využívat.

5.20

EHSV proto považuje za nezbytné podpořit tuto strategii využívání vodíku pevným informačním programem, jenž bude zaměřen na řešení a překonání stávající nedůvěry budoucích spotřebitelů, kteří vodík považují za mimořádně nebezpečný produkt.

5.21

Tento velmi podrobný informační program musí obsahovat jasnou informaci: ve využívání vodíku byla již dnes dosažena stejná vysoká úroveň bezpečnosti jako u tradičních vozidel, a to i v případě eventuálních havárií. To má zásadní význam pro to, aby se odhad Komise, že do roku 2020 bude dosaženo cíle alespoň 1 milionu vozidel na vodíkový pohon na území Společenství, stal hodnověrným (str. 34 Posouzení dopadu).

5.22

Toto nařízení o vydání norem o schvalování typu vodíkových vozidel harmonizovaných na úrovni Společenství je prvním krokem k získání a udržení tohoto souhlasu a je třeba ho podporovat, opíraje se o základní úvahu, že toto využití rozhodujícím způsobem přispěje k ochraně životního prostředí, neboť – jak známo – tato forma pohonu neprodukuje emise skleníkových plynů a neuvolňuje uhlíkaté znečišťující látky.

5.23

EHSV souhlasí s volbou nařízení jako navrhovaného právního nástroje, protože díky okamžitému uplatňování obsažených norem ve všech členských státech zaručuje výrobcům automobilů rovné podmínky.

5.24

Mimoto schvaluje návrh vypracovat a provádět základní normy prostřednictvím projednávání ve výborech a souhlasí s určením přechodného období, které se vůči výrobcům zdá být nezbytné, neboť se toto rozhodnutí jeví přiměřené ke složitosti této technologie vyžadující dlouhé lhůty pro její uplatňování.

5.25

EHSV podporuje účast Evropy spolu s Japonskem a Spojenými státy v koordinační skupině pro otázky plynu (GCG – Gas Coordination Group) a považuje ji za důležitou, jelikož tato struktura usiluje o docílení celosvětového postupu pro schvalování typů vozidel na vodíkový pohon.

5.26

Hledání dohody nicméně nesmí být překážkou zlepšování legislativního postupu Společenství, neboť lhůty pro dosažení celosvětové dohody jsou delší, než u tohoto nařízení. Existence takového subjektu v Evropě, který má k dispozici konkrétní právní nástroj a vlastní zkušenosti s uplatňováním, naopak kromě posílení svojí účasti zamezí pokusům o schválení nařízení spočívajícího pouze na jediném zdroji dnešních zkušeností, tj. Japonska.

5.27

Silné zastoupení Evropy v orgánech s rozhodovací pravomocí na celosvětové úrovni je také směrodatné pro ochranu konkurenceschopnosti významných podniků činných v automobilovém průmyslu v celé Evropě, které nesměji ztratit kontakt s vývojem na trhu, kde má silná, včasná a technologicky pokročilá účast zásadní význam pro získání vysokých podílů na trhu budoucnosti.

5.28

Přestože je téma schvalování pouze jedním aspektem celého procesu, představuje významný krok k dostupnosti alternativních pohonných hmot, který může uchránit Evropu před pastí fosilních paliv a přinést environmentální výhody, což nás připraví na (více či méně vzdálené) časy, kdy tyto zdroje začnou postupně docházet.

5.29

To vše vyžaduje odvážná rozhodnutí a prozíravou strategickou vizi, která bude mít na zřeteli současnost a bude součástí budoucího scénáře, v němž bude využívání vodíku zřejmě hrát hlavní roli.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/7

1.1

EHSV soudí, že akt o drobném podnikání pro Evropu, jehož přijetí sám opakovaně požadoval, musí umožnit oživení Evropské charty pro malé podniky a představuje nejen skvělou příležitost k rozvoji potenciálu malých podniků, ale rovněž test skutečné vůle institucí a členských států zahájit dobrovolnou a trvalou politiku podpory malých a středních podniků (MSP) a rovněž mikropodniků.

1.2

Uplatňování této politiky nesmí být omezeno na období hospodářských potíží, kdy politické kruhy znovu objevují půvab MSP i mikropodniků, jejichž prostřednictvím chtějí řešit otázku nedostatečné nabídky pracovních míst a snížit nezaměstnanost; tato uvážená politika musí dlouhodobě podporovat konkurenceschopnost těchto podniků.

1.3

EHSV doporučuje přijmout 10 základních opatření zaměřených jak na podporu a obnovení rozvoje MSP vytvořením prostředí, které pro ně bude skutečně příznivé, tak na zvýšení efektivity aktu o drobném podnikání pro Evropu, který bude více než pouhým politickým prohlášením:

1.4

EHSV žádá, aby akt o drobném podnikání pro Evropu byl uplatňován na všech úrovních jako právně závazný nástroj.

1.5

Výbor dále žádá, aby akt o drobném podnikání pro Evropu umožnil podpořit sociální dialog mezi sociálními partnery z prostředí MSP s cílem vytvořit co nejlepší pracovní prostředí k podpoře kreativity a inovací i v oblasti pracovních podmínek, se zvláštním zřetelem na zlepšení bezpečnosti a analýzu rizik na pracovišti.

2.1

Význam malých a středních podniků (MSP) pro hospodářství Evropské unie je všemi uznáván a tyto podniky jsou považovány za klíčový prvek, pokud jde o růst a zaměstnanost na úrovni EU a řešení nových úkolů, jež s sebou přináší globalizace. Z vyhodnocení výsledků politiky týkající se MSP, která byla prováděna v období 2005–2007, vyplynulo, že jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní úrovni byl učiněn výrazný pokrok díky uplatňování zásady „mysli nejdříve v malém“.

2.2

Evropská komise zdůraznila, že je nezbytné zcela uvolnit potenciál MSP spočívající v růstu a vytváření pracovních míst a plně využívat jejich inovačních schopností. Tento přístup se odrážel ve zprávě o obnovené Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost přijaté dne 11. prosince 2007. V této souvislosti byl zaveden akt o drobném podnikání pro Evropu, jehož hlavním cílem je stanovení konkrétních zásad a opatření ke zlepšení prostředí evropských MSP, přičemž bude plně zohledněna jejich rozmanitost. Tato iniciativa byla uvítána na zasedání Evropské rady v prosinci 2007 a Komise si v této době stanovila za cíl předložit návrh v červnu 2008.

2.3

Připomeňme v tomto ohledu, že EHSV před nedávnem vydal či v současné době připravuje několik dalších stanovisek, která se týkají politiky MSP, a mezi něž patří:

2.4

Slovinské předsednictví Rady žádá EHSV o předložení návrhů politické povahy pro podporu růstu MSP. Nejedná se tedy o to, aby EHSV vyhotovil nový seznam technických opatření určených k podpoře individuálního růstu MSP, ale aby navrhl strukturovanější politický rámec a prováděl inovace ve prospěch MSP.

2.5

Slovinské předsednictví v rámci svých priorit zdůrazňuje především tyto dvě:

2.6

Kromě toho slovinské předsednictví požaduje, aby EHSV vydal stanovisko v souvislosti s přípravou aktu o drobném podnikání pro Evropu.

3.1

EHSV se ve svých předchozích stanoviscích zmiňuje o významném pokroku, jehož bylo dosaženo v oblasti podpory MSP, zejména pokud jde o přístup k financím a zjednodušení administrativních postupů. S uspokojením konstatuje výrazný vývoj postoje evropských institucí ve prospěch malých podniků a doufá, že tento postoj není pouze reakcí na stávající nepříznivou hospodářskou a sociální situaci. Nicméně přes tento nesporný pokrok se politiky zahájené během posledních několika let vyznačují mnoha nedostatky.

3.2

EHSV se zejména domnívá, že strategických cílů uvedených v Evropské chartě pro malé podniky nebylo dosaženo z důvodu neexistence právní závaznosti a že tato charta ve velké většině případů zůstala na úrovni pouhého politického prohlášení. Je třeba posílit její provádění v členských státech a na regionální úrovni a znovu uvést do chodu každoroční hodnocení a doporučení určená členským státům.

3.3

Kromě toho bylo často zmiňováno, že lze ještě výrazně zlepšit spolupráci s různými kategoriemi MSP; EHSV se domnívá, že je nezbytné vytvořit na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni novou kulturu dialogu, která umožní posílit a institucionalizovat spolupráci mezi institucemi a zprostředkovatelskými organizacemi zastupujícími různé kategorie MSP.

4.2.1

Znát situaci různých kategorií MSP a informovat o ní. Každá politika Společenství se musí opírat o jasné údaje umožňující znalost jednotlivých situací. Pojem MSP zahrnuje velmi různorodé skutečnosti, kategorie či druhy podniků (podniky jednotlivců či celé společnosti, firmy bez jediného zaměstnance až po 250 pracovníků, podniky v oblasti řemeslné výroby, obchodu, sociální ekonomiky nebo svobodná povolání) fungující v jednotlivých odvětvích činnosti, jejichž stav a potřeby se velmi liší. Údaje o těchto různých kategoriích MSP jsou často neúplné či neexistují. Základní údaje byly často poskytnuty v rámci analýz prováděných bývalým Evropským střediskem pro sledování MSP. EHSV je potěšen obnovením činnosti tohoto orgánu GŘ pro podniky a žádá:

4.2.2

Zahrnutí dimenze MSP do všech politik Společenství: EHSV dospěl ke konstatování, že kromě politických prohlášení ve prospěch malých podniků existuje mezi zákonodárci na všech úrovních nadále silná tendence systematizovat model velkého podniku (ať už způsobená neznalostí reality či snahou o jednoduchost) a uplatňovat „zásadu bonsaje“, podle níž vše, co je dobré pro velký podnik, je dobré i pro malý podnik. Tento teoretický přístup založený na jediném hospodářském modelu je v rozporu se skutečností, pro kterou je typická různorodost forem společností a kultury podnikání, a má v praxi za následek, že více než 90 % evropských podniků pociťuje nepochopení a přehlížení ze strany politik Společenství. EHSV upozorňuje instituce Společenství a členských států především na to, že pro hospodářství a zaměstnanost ve Společenství jsou malé podniky a mikropodniky zásadní silou, že se však mohou stát slabinou, a to nikoli vlastní vinou, ale kvůli nedostatku pozornosti, kterou jim věnují správní orgány na všech úrovních. Výbor žádá, aby akt o drobném podnikání pro Evropu byl konečně příležitostí pro přechod od teorie k praxi, a očekává, že potřeby a zvláštnosti různých kategorií MSP budou povinně zohledněny v rámci všech politik, programů a jednání, včetně sociálního dialogu a mezinárodních vztahů, a to jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní a regionální úrovni.

4.2.3

Uplatňování politiky administrativního zjednodušování: EHSV naléhavě žádá Komisi, aby vynaložila větší úsilí za účelem zjednodušení legislativy Společenství; především však žádá instituce Společenství a členské státy, aby zahájily účinnější politiku zjednodušování založenou na pěti opatřeních:

4.2.4

Podpora doplňující a poradní činnosti zprostředkovatelských organizací. Zprostředkovatelské organizace zastupující různé kategorie MSP jsou pro úspěch politik Společenství klíčovým prvkem, neboť poskytují služby technické pomoci všem MSP požadujícím specifické schopnosti, což nová síť podpory podniků Enterprise Europe Network (EEN) nemůže vykonávat. Plní nenahraditelnou úlohu v přenosu informací a v oblasti pomoci podnikům zejména tím, že případ od případu pomáhají přizpůsobit předpisy specifické situaci každého podniku a že aplikují předpisy na mikroekonomickou a místní úroveň, tedy rovněž co nejblíže co nejmenším podnikům. EHSV na jedné straně považuje za zásadní, aby se veřejné orgány na všech úrovních aktivně zapojily do politiky na podporu jejich činnosti a aby v programech Společenství, které mají význam pro MSP, byla výslovně stanovena opatření na podporu těchto organizací. Dále žádá Komisi, členské státy a regiony, aby uplatnily závěry, které k této otázce vzešly ze 4. evropské konference řemeslné výroby a malých podniků, konané ve Štutgartu.

4.2.5

Zahájení programů spolupráce mezi podniky a výměnných programů mezi organizacemi. EHSV žádá Komisi, aby znovu zahájila programy meziregionální spolupráce podniků, které v minulosti prokázaly, že jsou účinné. Kromě toho je nutné podpořit činnost vedenou zprostředkovatelskými organizacemi nebo umožnit vytvoření orgánů zaměřených na usnadnění této spolupráce.

4.3.1

V této souvislosti EHSV vítá stanoviska Rady a Komise podporující vytvoření aktu o drobném podnikání pro Evropu, a to tím spíše, že EHSV sám přijetí tohoto aktu opakovaně požadoval (1). Domnívá se, že má-li být akt o drobném podnikání pro Evropu účinný, musí splňovat několik podmínek:

4.3.1.1

jeho cílem musí být vytvoření co nejlepšího prostředí pro MSP a mikropodniky na všech úrovních a specifikace konkrétních řešení různých úkolů, s nimiž se MSP setkávají v průběhu svého životního cyklu a mezi něž zejména patří převod vlastnictví podniků; za těchto okolností nesmí akt o drobném podnikání pro Evropu vést ke zhoršení pracovních podmínek zaměstnanců MSP, ale zahájené iniciativy by naopak měly umožnit lépe zohlednit jejich situaci;

4.3.1.2

musí přinášet skutečnou přidanou hodnotu a neomezovat se pouze na shrnutí stávajících programů, ani pouze na koordinaci různých stávajících opatření;

4.3.1.3

nesmí představovat pouze další vyjádření zájmu, jak tomu bohužel bylo v případě Evropské charty pro malé podniky, a nesmí se omezit na pouhý politický závazek institucí Společenství a členských států; MSP a mikropodniky si zaslouží lepší zacházení a EHSV se domnívá, že rozhodnutí o právní závaznosti aktu o drobném podnikání pro Evropu znamená potvrzení a důkaz, že v EU existuje vůle více podporovat MSP a mikropodniky;

4.3.1.4

musí být závazný jako celek a uplatňován na všech rozhodovacích úrovních, tj. evropské, vnitrostátní a regionální, a obracet se na veřejné orgány na všech úrovních; provádění tohoto aktu je však ponecháno samotným členským státům (2);

4.3.1.5

musí se vztahovat na všechny politiky Společenství zahrnutím MSP do souboru těchto politik a rozvojem komplexního přístupu, jenž bude náležitě zohledňovat všechny aspekty politik a dopad nových předpisů na různé kategorie MSP.

4.3.2

EHSV žádá, aby akt o drobném podnikání pro Evropu zahrnoval pět klíčových politických opatření, která umožní zajistit, aby právní předpisy neomezovaly rozvoj a konkurenceschopnost různých kategorií MSP:

4.3.2.1

Zajistit, aby právní předpisy na všech úrovních byly koncipovány s ohledem na specifické situace a konkrétní potřeby různých kategorií MSP. Za tímto účelem je třeba zavést základní pravidlo, které bude uplatňováno na všech úrovních rozhodování: legislativní návrhy musí být vypracovávány se znalostí potřeb a očekávání MSP a zejména mikropodniků, přičemž se musí uplatňovat zásada „mysli nejdříve v malém“ se zvláštním důrazem na osoby samostatně výdělečně činné, které představují více než polovinu evropských podniků. To předpokládá zejména systematické konzultace s organizacemi, které zastupují MSP, a účast expertů z těchto organizací ve všech poradních výborech na regionální, vnitrostátní či evropské úrovni, které se zabývají problematikou, jež může mít dopad na MSP, jak to požadovala zejména Rada ve složení pro konkurenceschopnost na svém zasedání dne 13. března 2006.

V tomto duchu EHSV požaduje, aby byl v každém generálním ředitelství Komise jmenován jeden zástupce pro MSP, jehož úkolem bude dbát na to, aby legislativní opatření a programy řízené GŘ zohledňovaly priority a očekávání MSP a mikropodniků.

4.3.2.2

Zajistit soulad právních předpisů se základními zásadami. Podle EHSV účinnost právních předpisů na všech úrovních, stejně jako účinnost programů nebo kolektivních či individuálních opatření na podporu MSP, závisí na čtyřech zásadách, jež by měly být zahrnuty do aktu o drobném podnikání pro Evropu a důsledně uplatňovány na všech úrovních – evropské, vnitrostátní i regionální:

EHSV kromě toho zdůrazňuje nutnost zavést a zaručit úplnou transparentnost administrativních postupů a umožnit MSP přístup ke všem administrativním údajům, které se jich týkají, a podle svých potřeb je opravit.

4.3.2.3

Zavést rozšířené a soudržné inovační politiky. EHSV požaduje, aby se Komise, členské státy a politické orgány na místní a regionální úrovni neomezovaly na podporu inovací v oblasti vysokých technologií, zaujaly aktivnější přístup a zahrnuly do svých programů opatření výslovně umožňující podpořit inovaci technologií nízké a střední úrovně a inovaci jiné než technologické povahy, která je běžná v MSP a zejména v mikropodnicích.

Nová poradní síť EBN nebude nikdy schopna sama efektivně podporovat všechny podniky, které mají inovační potenciál; EHSV tedy požaduje, aby v aktu o drobném podnikání pro Evropu byly stanoveny tyto priority:

4.3.2.4

Rozšířit přístup k programům Společenství. EHSV se domnívá, že administrativní složitost a různé požadavky činí zapojení malých podniků do programů Společenství stále nesnadnějším, či téměř nemožným. Paradoxně způsobují, že se zprostředkovatelské organizace o programy zajímají stále méně. Současná právní omezení např. neumožňují inovační činnost ani podporu experimentálních pilotních projektů, čímž EU přichází o mnoho inovačních návrhů. EHSV se domnívá, že je třeba přezkoumat zásady a opatření. Vzhledem k závažnosti práce nemohou být v tomto stanovisku uvedeny potřebné změny; EHSV však žádá Komisi, aby v rámci aktu o drobném podnikání pro Evropu zahájila funkční konzultace s organizacemi zastupujícími MSP za účelem stanovení nových podmínek pro vypracování programů a účasti na nich na různých územních úrovních.

Za těchto okolností je nutné, aby strukturální fondy umožňovaly usnadnit přístup MSP k veřejným zakázkám, zejména v nejvíce znevýhodněných regionech (3).

4.3.2.5

Zjednodušit a podpořit převod vlastnictví podniků. EHSV zdůrazňuje zejména důležitost převodu vlastnictví podniků, především malých výrobních podniků a podniků poskytujících služby ve městech a na venkově; jejich předpokládaný, nikoli však nevyhnutelný zánik bude mít výrazně negativní dopad na zachování činností a pracovních míst v těchto oblastech. Je třeba na jedné straně usnadnit zavedení systémů sbližování mezi kupujícími a prodejci a finančních či daňových pobídek, na druhé straně povzbudit podnikatele k lepšímu využití a zachování hodnoty svých aktiv.

Zvláštní situace, kterou zažívají podnikatelé v některých oblastech, např. v prostředí venkova, vyžaduje rozvoj inovačních řešení, jejichž příkladem jsou partnerství veřejného a soukromého sektoru.

4.4.1

EHSV v zájmu zajištění skutečné účinnosti aktu o drobném podnikání pro Evropu žádá, aby tato opatření byla přijata Radou a Parlamentem ve formě právně závazného aktu, který bude uplatňován na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni rozhodování.

4.4.2

V této souvislosti EHSV žádá každoroční hodnocení provádění aktu o drobném podnikání pro Evropu a všech politik pro MSP na úrovni Společenství a členských států a aby byla každoročně předkládána zpráva o pokroku; tato výroční zpráva musí být předmětem zvláštní samostatné kapitoly zahrnuté do rámce provádění Lisabonské strategie.

4.4.3

Na základě těchto zpráv musí být Komise schopna vydávat doporučení k provádění určená jak členským státům, tak regionům, k nimž Výbor hodlá zaujímat stanoviska.

4.4.4

EHSV žádá, aby každoroční hodnocení případně vedla k přizpůsobení či revizi aktu o drobném podnikání pro Evropu a politik pro MSP.

4.4.5

EHSV vřele doporučuje Komisi a Radě, aby úzce zapojily organizace zastupující různé kategorie MSP do přípravy a provádění aktu o drobném podnikání pro Evropu.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/12

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vítá a schvaluje sdělení Komise „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“ a podporuje závazek Komise jasně konsolidovat prostřednictvím agendy politiku a strategii cestovního ruchu na příští léta; tato agenda má zavést strategii a politiku do každodenní praxe. Tato nová politika již byla stanovena v předchozím sdělení Komise „Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch“.

1.2

Výbor si váží úsilí Komise stručně shrnout značné množství významných dokumentů, názorů a diskusí. Výsledkem je vyhovující a jasné předložení souhrnu práce Skupiny pro udržitelnost v oblasti cestovního ruchu veřejnosti, jakož i práce odborníků, kteří vypracovali zprávu a výsledků veřejné konzultace, která se poté uskutečnila.

1.3

Je správné, že Komise tuto novou politiku cestovního ruchu zakládá na obnovené Lisabonské strategii a jako obecné cíle stanovuje zlepšení konkurenceschopnosti a udržitelnosti a jako konkrétní cíle ekonomickou prosperitu, sociální spravedlnost a soudržnost a ochranu přírody a kultury.

1.4

Také výzvy uvedené ve sdělení Komise i navržené způsoby, jak k nim přistupovat, považuje Výbor za správné. Navrhuje se, aby se všichni aktéři účastnili prostřednictvím různých druhů spolupráce a „konkurenční spolupráce“, a tato účast je považována za základní kámen nové politiky cestovního ruchu a její prováděcí agendy. Význam výzev uvedených ve sdělení Komise je zřejmý a soustavná studie vlivu skleníkových plynů na udržitelnost musí být v budoucnu klíčovým prvkem agendy.

1.5

Výbor považuje za vhodné, že se Komise zavazuje vykonávat tuto novou politiku prostřednictvím dialogu, spolupráce, nových specifických podpůrných opatření a koordinace mezi zúčastněnými stranami. Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch je rozvojem konkrétní metodologie a navrhovaných nástrojů činnosti pro všechny zúčastněné strany v evropském cestovním ruchu. Výbor se však domnívá, že Generální ředitelství pro podniky a průmysl může a musí být aktivnější a musí udávat tón při zavádění značného počtu celoevropských iniciativ, k nimž patří např. sociální cestovní ruch, cestovní ruch pro všechny, vzdělávání v oblasti cestovního ruchu. Komise i ostatní instituce by především měly vyvinout větší úsilí při zapojení malých a středních podniků a mikropodniků do udržitelnosti cestovního ruchu a do agendy za účelem jejího uplatňování a dosažení. Výbor vítá iniciativu Komise týkající se evropských destinací nejvyšší kvality jako osvědčený postup a vzor.

1.6

EHSV opět navrhuje a doporučuje, aby bylo podporováno Evropské fórum cestovního ruchu a pokročilo se v úvahách a analýzách týkajících se zřízení Evropské poradní rady pro cestovní ruch, která by také sloužila pro sledování uplatňování agendy, a aby se zvážily možnosti založit Evropskou agenturu pro cestovní ruch. Obě instituce by možná mohly být platformami pro setkávání subjektů cestovního ruchu a různých aktérů v tomto odvětví za účelem zkvalitňování a šíření informací o udržitelném a konkurenceschopném cestovním ruchu, za účelem sledování naplňování politiky a agendy pro evropský cestovní ruch a zejména za účelem zachycení tendencí v odvětví cestovního ruchu a navržení potřebných opatření. Především vize změny klimatu, její dopady na cestovní ruch a navržení potřebných kroků by mohly být cílem obou institucí.

1.7

Výbor kladně hodnotí záměr Komise zlepšit využití dostupných finančních nástrojů. Konkrétně v oblasti sociálního cestovního ruchu již existuje dostatečný prostor pro zahájení přeshraničního shromažďování zkušeností v podobě pilotního projektu. Některými příklady mohou být sociální cestovní ruch a cestovní ruch pro všechny, rozvoj lidských zdrojů, rozvoj výrobku a pronikání na trh. Výbor se domnívá, že již existuje dostatečný prostor pro shromáždění přeshraničních zkušeností ve formě experimentálních projektů v těchto oblastech.

1.8

EHSV vítá vyvrcholení práce na Agendě 21 pro cestovní ruch, jejíž výsledek, obsažený ve sdělení Komise „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“, doplňuje a konsoliduje obecnou politiku udržitelnosti evropského cestovního ruchu. Technický dokument komise vytvořený za tímto účelem je základem a doplňkem sdělení Komise, a proto je třeba oba dokumenty považovat za jeden celek.

1.9

Pokud jde o statistiky, EHSV vítá výzvu k vyjádření zájmu, kterou zahájila Komise a kterou svého času požadoval EHSV, s cílem vytvořit síť středisek pro sledování cestovního ruchu, která by poskytovala nejen údaje o tomto odvětví, ale také strategické a výhledové představy a odhadovala a navrhovala budoucí opatření.

1.10

EHSV je připraven pokračovat v práci na cestovním ruchu v souladu se sdělením Komise a vyzývá ostatní evropské instituce, členské státy, místní a regionální samosprávy, strany zainteresované v odvětví – podniky a odbory – a širokou veřejnost, aby také chápaly a podporovaly cestovní ruch jako všeobecné právo a jako hospodářské činnosti se strategickým významem pro budoucnost Evropy. Stejně tak je nutné, aby všichni aktéři a spotřebitelé jednali odpovědně s cílem dosáhnout udržitelného a konkurenceschopného cestovního ruchu.

1.11

I když sdělení Komise zohledňuje při navrhování cestovního ruchu kritéria a prvky sociálního charakteru, EHSV postrádá odkaz na koncepci a realitu evropského občanství, cestovní ruch ve skutečnosti je a může být ještě více slučujícím prvkem sociálních kultur a realit vyskytujících se kolem pojmu evropského občanství, které má každý z nás povinnost podporovat a rozvíjet. Pestrost a rozmanitost kultur, jazyků, kulturního a přírodního dědictví různých evropských států představuje velké bohatství, které může a musí být využíváno jako vzájemného poznání a uznání našich práv jako evropských občanů. Dalším aspektem, kterému je třeba věnovat velkou pozornost při debatách a v dokumentech o cestovním ruchu na evropské úrovni, je kultura, neboť se mohou vyskytovat synergie mezi cestovním ruchem a kulturou, jak je zřejmé z předchozího stanoviska Výboru.

1.12

V rámci zlepšování konkurenceschopnosti a udržitelnosti cestovního ruchu je nutné zohlednit specifika destinací. Výbor doporučuje, aby byla zohledněna specifika členských států, které z velké části závisejí na cestovním ruchu. Při vypracování politik a návrhů v oblasti cestovního ruchu je třeba vhodným způsobem zohlednit potřeby různých území. Výbor doporučuje, aby zprávy o posouzení dopadu, které vypracovává Komise, zohlednily možný nepřiměřený dopad na různé regiony a odvětví, např. u destinací, které závisejí z velké části na letecké dopravě a nemají jiný druh dopravy nebo na něm závisejí téměř stoprocentně, jak je tomu v případě ostrovů.

1.13

EHSV se domnívá, že zásady a hodnoty uvedené ve sdělení Komise – udržitelnost, sociální blahobyt, konkurenceschopnost, spolupráce, partnerství, výnosnost, bezpečnost, kvalita zaměstnání atd. vytvářejí dohromady evropský model cestovního ruchu ne jako souhrn norem, nýbrž jako výsledek uplatňování těchto zásad a hodnot obecně na celém území Evropské unie.

1.14

EHSV povzbuzuje Komisi k dalšímu společnému postupu v certifikaci znalostí a schopností v oblasti cestovního ruchu na evropské úrovni za účelem zlepšení kvantity a kvality pracovních míst v tomto odvětví. Je třeba podporovat Europass, který je způsobem jednoduché a srozumitelné prezentace osobních schopností a kvalifikace v celé Evropě (v Evropské unii, v EFTA/EHP a v kandidátských zemích) pracujících, kteří hledají místo v jedné z evropských zemí.

2.1.1

Problém rovnováhy mezi udržitelností a konkurenceschopností. Komise uznává v prvním odstavci úvodu sdělení klíčový a strategický význam cestovního ruchu pro ekonomiku EU, který se zakládá nejen na kvantitativních údajích, ale i na schopnosti cestovního ruchu vytvářet pracovní místa, a přispívat tak k dosahování cíle obnovené Lisabonské strategie. Za zmínku stojí předpokládaný růst, který má přesahovat 3 % a je bezpochyby dobrým příspěvkem k cílům zaměstnanosti, tento růst však může vést v určitých případech a v dlouhodobém měřítku k riziku překročení limitů, které stanovuje udržitelnost.

2.1.2

Konkurenceschopnost a udržitelnost: dvě slučitelné podmínky. Sdělení Komise vyjadřuje jasně, že konkurenceschopnost závisí na udržitelnosti, na kvalitě turistických zážitků a výslovně poukazuje na požadavky, které změna klimatu klade na průmysl cestovního ruchu. Sociální odpovědnost podniků může poskytnout významný příspěvek tím, že se přijmou opatření pro přizpůsobení se změnám klimatu a pro boj s těmito změnami, přičemž se bude současně podporovat inovace a hodnota produktů cestovního ruchu pro svět, který stojí tváří v tvář velkým globálním výzvám.

2.2

Obsah agendy. Komise navrhuje ve svém sdělení vytvořit novou rovnováhu mezi příznivými podmínkami pro turisty, prostředím a konkurenceschopností podniků a turistických destinací, na této rovnováze se musejí podílet všechny zúčastněné strany.

2.2.1

Cíle a výzvy. Sdělení Komise navrhuje jako vodítko pro činnost všech zúčastněných stran tři základní cíle agendy: ekonomickou prosperitu, sociální spravedlnost a soudržnost a ochranu životního prostředí.

Sdělení Komise navrhuje velmi důležité výzvy pro dosažení těchto cílů, kterými jsou:

Tento seznam výzev je otevřený a „živý“ a různí aktéři v odvětví cestovního ruchu jej mají kdykoli aktualizovat, vytvářet priority a řídit jej v duchu spolupráce.

2.2.2

Rámec pro činnosti. Komise ve sdělení navrhuje, aby koherentní opatření zaměřená na dosažení cílů a výzev zahrnovala spolupráci a zodpovědný management turistických cílů podniků a turistů, a stanovuje podmínky, za kterých má být této koherence dosaženo.

2.2.3

Zásady. Sdělení uvádí celkem devět zásad, které musejí být respektovány za účelem dosažení udržitelného a konkurenceschopného cestovního ruchu. Zdůrazněme z nich tři následující:

2.3

Společný postup vpřed. Komise v této části zdůrazňuje nutnost, aby všechny zúčastněné strany odvětví sloučily úsilí a pracovaly dobrovolně a kontinuálně. Navrhovaný model se zakládá na dodržování zásady subsidiarity, přičemž by činnosti měly probíhat spíše na úrovni turistických destinací, avšak v rámci vnitrostátní a evropské podpory. Ve sdělení se tedy zdůrazňuje role různých zúčastněných stran odvětví a Evropské komise s ohledem na Smlouvu.

2.3.1

Úloha zúčastněných stran. Sdělení v souladu se závěry Skupiny pro udržitelnost cestovního ruchu přiřazuje rozsáhlé povinnosti a konkrétní úlohu třem oblastem činnosti: turistickým destinacím, podnikům a turistům. Výslovně se odkazuje na nutnost zprostředkovat a rozšířit mezi mikropodniky poselství o nutné rovnováze mezi udržitelností a konkurenceschopností.

2.3.2

Úloha Evropské komise. Komise uznává svoji odpovědnost jednat v souladu se Smlouvou a zavazuje se, že zahájí a podpoří různé iniciativy na úrovni Společenství, v rámci agendy a jejího rozvoje. Z těchto iniciativ si zaslouží zvláštní pozornost čtyři skupiny činností:

3.1

Cestovní ruch a jeho strategický význam pro evropskou ekonomiku byl uznán všemi evropskými institucemi v rámci formálních a neformálních prohlášení, která posilují jeho roli, informují o ní všechny zúčastněné strany a představují silnou podporu tohoto odvětví. Cestovní ruch je významný nejen pro ekonomiku, ale i pro svůj sociální význam při budování Evropy občanů. I když je tento podnět významný, je třeba ještě hodně udělat pro to, aby měl cestovní ruch nyní a v budoucnosti klíčovou úlohu v evropské politice.

3.2

Je obzvláště významné zdůraznit, že nová Lisabonská smlouva uznává význam cestovního ruchu pro Evropu a dává Evropské unii více možností přispět k jeho rozvoji. Smlouva dává EU pravomoc a odpovědnost podporovat, koordinovat nebo doplňovat činnost členských států a stanovuje cíle zaměřené na podporu vhodného prostředí pro rozvoj podniků a na podporu výměny osvědčených postupů.

3.3

Cestovnímu ruchu se evropské instituce věnovaly následujícím způsobem:

3.4

Toto stanovisko EHSV má kriticky zhodnotit sdělení Komise s ohledem na jeho příspěvky jak k politice, tak i k návrhu formy řízení, a učinit návrhy, které by obohatily ne-li text, tak alespoň s ním související diskuzi.

3.5

Toto stanovisko chce podobně jako stanovisko EHSV INT/317 týkající se sdělení Komise na téma obnovené politiky EU v oblasti cestovního ruchu vyjádřit a upřesnit následující myšlenky:

4.1

Sdělení Komise jasně definuje návrh týkající se nutné rovnováhy mezi udržitelností a konkurenceschopností a způsob, jak toho v praxi dosáhnout. To vše je obsaženo ve sdělení menšího rozsahu, což vyžadovalo bezpochyby značné úsilí při shrnutí materiálu a při analýze řady dokumentů, stanovisek a debat. Je třeba zdůraznit, že cíle spočívajícího v jasném informování společnosti o základním názoru Komise týkajícím se budoucnosti odvětví a činností, které je třeba v tomto komplexním průmyslu provést, bylo dosaženo.

4.2

Argumenty týkající se agendy předložené ve sdělení se zdají být správné tím, že hodnotí ekonomický dopad cestovního ruchu a jeho schopnost vytvářet pracovní místa pro mladé lidi, a zároveň potřebnou vyváženost mezi udržitelností a konkurenceschopností, které si dlouhodobě vzájemně prospívají. Studie dopadu, jako např. uhlíkové stopy různých činností a oblastí, nebo omezení zátěže a kapacity jsou základními prvky pro skloubení a rovnováhu těchto proměnných. Základem rovnováhy mezi udržitelností a konkurenceschopností je to, že bude globálně respektován fakt, že aktivity v oblasti cestovního ruchu mají svá omezení a limitovanou míru tempa růstu.

4.3

Pravděpodobně by bylo bývalo vhodné ve sdělení podrobněji analyzovat novou Lisabonskou smlouvu, aby bylo zřejmé, jak se v něm agenda odráží a jaký pokrok znamená při uplatňování nové evropské politiky v oblasti cestovního ruchu. Nesmíme zapomínat, že členské státy a regiony opakovaně vyjádřily své přání zachovat si pravomoci v oblasti cestovního ruchu, nicméně si přejí, aby Evropská unie poskytovala podněty a koordinovala určité společné aspekty s cílem zlepšit konkurenceschopnost odvětví evropského cestovního ruchu. Příkladem je vytvoření a správa evropského portálu na podporu Evropy jako turistické destinace, což je hodnotným a obohacujícím příspěvkem pro zviditelnění celku států EU jako pestré a speciální turistické destinace.

4.4

Výzvy a cíle navržené ve sdělení Komise jsou zajisté hlavní výzvy a cíle, se kterými se bude cestovní ruch potýkat v příštích desetiletích. Hlavní výzvy spočívající v udržitelnosti a zlepšení konkurenceschopnosti jsou zajisté natolik obšírné, aby obsáhly všechny další důležité výzvy, k nimž patří zlepšení kvality, boj proti sezónnosti či větší profesionalita osob pracujících v cestovním ruchu, tedy výzvy, které jsou uvedeny i v agendě.

4.5

Ve sdělení je opakovaně vyzýváno ke spolupráci, neboť v souladu s novou politikou v oblasti cestovního ruchu se navrhuje, aby posílená spolupráce byla hlavní osou a charakterizujícím prvkem. Obzvláště důležité je zdůraznit roli odborů a zaměstnavatelských organizací, které musí být zapojeny do spolupráce a vyzvány k účasti na všech debatách a fórech a na provádění obecných opatření zaměřených na zlepšení situace v oblasti cestovního ruchu. Stejně tak by bylo vhodné podporovat stálé sítě turistických destinací a měst, které mají společný cíl týkající se zlepšení konkurenceschopnosti a udržitelnosti. Výbor vítá podporu evropských destinací nejvyšší kvality a zdůrazňuje, že tento koncept musí zahrnovat řádnou úpravu pracovních a sociálních vztahů a účast odborů a zaměstnavatelských organizací v rámci dané destinace jako způsob zlepšení konkurenceschopnosti a udržitelnosti turistických destinací.

Významnou roli mají v oblasti svých pravomocí organizace spotřebitelů.

4.6

Komise se zavazuje provádět tuto novou politiku prostřednictvím spolupráce, nových specifických podpůrných opatření a koordinací mezi zúčastněnými stranami. Jasným cílem agendy je bezpochyby větší zodpovědnost všech zúčastněných stran odvětví. Generální ředitelství pro podniky a průmysl má dle názoru EHSV velmi důležitou roli při koordinaci všech evropských politik, které se přímo či nepřímo týkají cestovního ruchu a různých druhů destinací, které mají také specifické profily.

4.7

Výbor se také domnívá, že Komise by měla být aktivnější při spouštění iniciativ na území EU, jako např. přeshraniční sociální cestovní ruch v EU. EHSV konkrétně při několika příležitostech navrhoval, a činí tak i nyní, zřídit a podporovat Evropské fórum cestovního ruchu a pokročit v úvahách a analýze ke zřízení evropské poradní rady pro cestovní ruch a evropské agentury pro cestovní ruch, které by poskytovaly informace a sledovaly politiky a opatření v oblasti evropského cestovního ruchu. Také Komisi navrhujeme, aby podporovala výzkum týkající se zavádění technologických platforem v odvětví cestovního ruchu s cílem zlepšit marketing cestovního ruchu, zejména u možností nárůstu cestovního ruchu v rámci Evropy, a u oblastí, ze kterých případný cestovní ruch pochází (Čína, Indie, Rusko atd.).

4.8

Výbor se domnívá, že sdělení Komise se nevěnuje dostatečně roli informačních a komunikačních technologií (IKT) pro novou koncepci cestovního ruchu, a to jak z hlediska uživatelů, tak z hlediska podniků a zúčastněných stran odvětví. Prioritou pro příští léta musí být výzkum a rozvoj v oblasti cestovního ruchu za účelem lepšího využití těchto technologií. Výsledkem takto zaměřené práce bude lepší řízení destinací, podniků a turistů zaměřené na dosažení žádané rovnováhy.

4.9

Projevená vůle přijmout vhodná opatření, zejména opatření na lepší využití dostupných evropských finančních nástrojů, je důležitá, chybí však návrh programu specificky zaměřeného na zavádění významných cílů evropského cestovního ruchu v souladu s tím, jak jsou ve sdělení přesně uváděny. Je třeba zajistit, aby všechny fondy zaměřené přímo či nepřímo na cestovní ruch účinně a efektivně naplňovaly cíle.

4.10

Není možné porozumět tomuto sdělení, aniž bychom zohlednili významný příspěvek zprávy skupiny pro udržitelnost cestovního ruchu; tento dokument byl důležitým zdrojem kriterií pro vypracování agendy, zejména pro přiřazení úkolů všem zúčastněným stranám odvětví. Několikaměsíční práce uznávaných odborníků byla bezpochyby plodná a poskytla doplňující a praktické pohledy na nejrůznější otázky týkající se udržitelnosti a konkurenceschopnosti.

4.11

Sdělení Komise v tomto případě neuvádí jasně, jaký význam přisuzuje statistikám v cestovním ruchu. Je zapotřebí, aby statistiky v cestovním ruchu byly jasně zapojeny do sledování provádění agendy a zejména, aby se v jejich rámci věnovalo více významu proměnným udržitelnosti, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti.

4.12

Sdělení Komise jasně konstatuje nutnost integrovat politiky cestovního ruchu týkající se udržitelnosti a konkurenceschopnosti do ostatních politik Komise a celé EU, a tím zajistit naplňování cílů stanovených v agendě.

4.13

Jak již bylo uvedeno ve stanovisku EHSV s názvem Katovické prohlášení, dále ve stanovisku k tématu Cestovní ruch a kultura: dvě síly pro růst, ve stanovisku o obnovené politice EU v oblasti cestovního ruchu i v dalších dokumentech EHSV, bude nutné uskutečnit komunikační kampaně s cílem informovat a motivovat evropské občany, zejména mladé lidi.

4.14

Výbor se domnívá, že je zásadní, aby vzdělávání, jak formální, tak i při zaměstnání, pokrývalo potřeby podniků a aby zlepšovalo zaměstnatelnost osob. Certifikace a uznávání znalostí a dovedností na evropské úrovni má být nástrojem vedoucím k vytváření více pracovních míst lepší kvality v oblasti cestovního ruchu.

4.15

Za účelem zlepšení konkurenceschopnosti a udržitelnosti cestovního ruchu je třeba zohlednit specifika destinací. Výbor doporučuje, aby byly vypracovány politiky a návrhy, které by zohlednily specifika členských států, které z velké části závisejí na cestovním ruchu a aby byly zohledněny potřeby různých území. Zároveň je třeba připomenout, že vzhledem k emisím a působení dálkové přepravy na životní prostředí může mít cestování do vzdálených destinací velmi nepříznivý dopad na klimatickou změnu. V budoucnosti je třeba klást větší důraz na výhody cestování do destinací, které jsou blíže východisku cesty a je možné se do nich přepravit za nižších emisí uhlíku.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/18

1.1

Komise opět žádá náš Výbor o vypracování stanoviska k otázce integrace trhu s hypotečními úvěry na koupi obytných i jiných nemovitostí. Jedná se o bílou knihu o integraci trhů EU s hypotečními úvěry.

1.2

Bílá kniha bývá obvykle téměř rozhodným politickým posudkem obsahujícím návod k tomu „co dělat“. Tentokrát tomu tak není. Komise bude muset ve skutečnosti prošetřit mnoho stále nejistých otázek, např. společné investiční fondy, poskytovatelé kapitálu, vázání produktů (tying) atd. V úvahu bylo vzato celkem 14 aspektů.

1.3

Bílá kniha tedy není završením procesu, ale proces naopak zůstává otevřený vzhledem ke své skutečné a odhalené složitosti. Proč tedy žádat o vypracování dalšího stanoviska, když bílá kniha nedodává nic nového k zelené knize, k níž již EHSV stanovisko vypracoval?

1.4

Daný problém se již po několik let znovu a znovu projednává v různých diskusích, aniž by Komise nalezla nějaké řešení nebo přijala skutečné rozhodnutí, jímž by se odstranily kulturní, právní a administrativní překážky, které podle EHSV představují opravdové překážky v dosažení cílů Komise.

1.5

Stanovisko EHSV k zelené knize (1), které bylo přijato na plenárním zasedání v prosinci 2005 (pouze jeden člen se zdržel hlasování), je dosud platné v plném rozsahu.

1.6

Bílá kniha zachycuje značnou rozdrobenost stále ještě existující v tomto sektoru a plynoucí z kulturních, právních, legislativních a sociálně-etických zvláštností, které v jednotlivých státech Unie charakterizují nákup nemovitostí, zejména za účelem bydlení.

1.7

EHSV nicméně v zásadě považuje pokus Komise o stanovení „pravidel“ (ať již pouhých návrhů jednání (tzv. osvědčené postupy) nebo závazných) za vhodný, přestože si není úplně jistý konkrétními možnostmi integrace a sjednocení trhu s hypotečními úvěry v EU, kde se vyskytují silná specifika a velmi odlišné charakteristiky (viz stanovisko ze dne 15.12.2005, zpravodaj: pan Burani (2)).

1.8

Zásah by však mohl být považován za přehnaný, pokud by bylo cílem diskutovat o stejně pozitivních možnostech, které již tvoří součást mechanismů regulace trhu s hypotečními úvěry.

1.9

EHSV navrhuje, aby Komise mezitím provedla hlubší analýzu těch okruhů (např. úvěrových registrů, exekuce nemovitostí, šíření finanční kultury), u nichž se nevyskytují nadměrné obtíže, samozřejmě za podmínky, že to bude mít smysl.

1.10

Výbor se domnívá, že návod Komise se příliš zaměřuje na možné krátkodobé výhody vyplývající z případného zavedení nových pravidel, která jsou založena na do jisté míry neúplných výkladových schématech trhu s hypotečními úvěry. Cílem přístupu zaměřeného na krátkodobé výsledky je snížit náklady spojené s hypotečními úvěry, aniž by se pozornost věnovala skutečnému prospěchu, který by občané Společenství mohli vytěžit ze současné nabídky finančních produktů a jejích inovací.

1.11

EHSV se domnívá (jak je ostatně připomenuto ve stanovisku pana Buraniho), že systém navrhovaný Komisí je málo přizpůsobený stálému vývoji trhu, a obává se následků, které by z dlouhodobého hlediska měl pro nejzranitelnější smluvní strany, tj. spotřebitele, kteří nejvíce potřebují ochranu.

1.12

EHSV oceňuje to, že jsou propojena stávající pravidla týkající se hypotečního úvěru s potřebou chránit spotřebitele. Tyto záměry je třeba ocenit a podporovat, pokud budou zaměřeny na šíření větší finanční kultury v oblasti hypotečních úvěrů. Vůle Komise přikročit ke zpřísnění pravidel transparentnosti za účelem lepší ochrany spotřebitele si tedy zaslouží pochvalu.

1.13

Zároveň se však jeví jako obtížné a riskantní zavést za každou cenu zevšeobecňující nařízení určená k posouzení rizika, které vzniká v souvislosti se subjektem žádajícím o úvěr.

1.14

Podle EHSV je třeba na jedné straně chránit spotřebitele ve fázi vyjednávání hypotečního úvěru, na druhé straně však musí mít dlužník na paměti své povinnosti vůči instituci poskytující půjčku.

2.1

Dne 18. prosince 2007 byl vydán dokument s názvem Posouzení dopadu {SEK(2007) 1683}, průvodní dokument k bílé knize o integraci trhů EU s hypotečními úvěry. K dokumentu jsou přiloženy tři přílohy týkající se: i) charakteristik trhu s hypotečními úvěry, ii) postupů (procesu), iii) posouzení dopadu specifických aspektů.

2.2

Shrnutí dokumentů lze nalézt v dokumentu SEK(2007) 1684, stojí však za to ve stručnosti zdůraznit některé základní body dokumentu, ke kterému byl EHSV požádán o vypracování stanoviska:

2.3

Dokument Komise tedy opakuje body, které již analyzovala dříve vydaná zelená kniha o hypotečním úvěru. Nemohlo tomu ani být jinak, vzhledem k tomu, že nový dokument se zabývá integrací trhů s hypotečními úvěry a již zmiňovanými posouzeními dopadu.

2.4

EHSV již nicméně předložil své stanovisko k zelené knize dne 15. prosince 2005 (zpravodaj: pan Burani). Obsah tohoto dokumentu vyjadřuje ve všech směrech postoj EHSV ohledně této záležitosti. Toto stanovisko se hodlá zaměřit na dva body, které Komise doplnila:

3.1

Bílá kniha vytyčuje celou řadu problémů, které je třeba řešit. EHSV byl vyzván, aby k nim vyjádřil své stanovisko. Jedná se o 11 tematických oblastí:

3.2.1

Předsmluvní informace. Pro snížení nerovnováhy v poskytování informací v předsmluvní fázi považuje EHSV za důležité oběh a šíření informací a konkrétní znalosti problematiky hypotečních úvěrů. Pro občana to nesmí představovat zvýšení nákladů.

3.2.1.1

Vyšší informovanost a šíření finanční kultury jsou podmínkou pro účinné posouzení vztahu mezi náklady a přínosy rizikové situace. Nejlepším nástrojem prevence případných nadměrných rizik je totiž skutečně seznámit smluvní strany s tím, že jsou těmto rizikům vystaveny.

3.2.1.2

EHSV považuje za důležité zdůraznit, že předpisy a normy by se měly týkat způsobů oběhu informací a měly by stanovit případné postihy za jejich nedodržování. Výbor se nicméně domnívá, že takové jednoduché stanovení povinnosti pouze pro jednu smluvní stranu by mělo jediný důsledek, a to snahu o přenesení zátěže na druhou stranu.

3.2.2

Kodexy chování. EHSV se domnívá, že by měly být vytvořeny pobídky k dodržování dobrovolného kodexu chování.

3.2.2.1

Dlužníkovi by to umožnilo získat větší povědomí o riziku, kterému by se mohl vystavit, a o možnosti získat výhodné podmínky půjčky.

3.2.2.2

Navrhovaný nástroj by mohl po dlužníkovi žádat, aby odpověděl na standardní seznam otázek, kterými posoudí svoji schopnost nést středně – až dlouhodobý finanční závazek.

3.2.3

Míra nákladů. EHSV považuje za vhodné, aby měly finanční instituce povinnost uvést celkové náklady transakce a rozdělit je na jednotlivé části, včetně zdanění.

3.2.4

Poradenství. Co se týče poradenství je EHSV toho názoru, že poradenské služby úzce spojené s úkony financování hypoték by měly být zlepšeny pomocí mechanismů nezávislého stanovení cen, přestože jsou jasně vyjádřeny ve výpočtu nákladů úkonu.

3.2.5.1

Použitelnost. Při řešení otázky předčasného splacení by se mělo rozlišovat mezi: (i) předčasným splacením celého hypotečního úvěru nebo jeho části a (ii) zánikem úvěru souvisejícím s možností vyjednat výhodnější úvěrové podmínky u jiných finančních institucí.

3.2.5.2

Náklady. Co se týče nákladů spojených s předčasným splacením se Výbor domnívá, že by měly být vypočítány podle matematických vzorců a povinně uvedeny ve smluvních podmínkách. K odúčtování nákladů klienta by mělo dojít pouze v případě dobrovolného splacení úvěru. V případě ukončení smlouvy by zátěž měla dopadnout na nástupnickou finanční instituci.

3.2.6

Vázání produktů. Aby bylo vázání produktů platné, musí být založeno především na schopnosti prokázat, že takové vázání je skutečně užitečné. EHSV se domnívá, že je možné vyřešit tento problém tím, že poskytovatelé úvěrů budou mít povinnost dodat výpočet nákladů a výnosů a dlužník bude mít patřičnou dobu na rozhodnutí, zda je návrh přijatelný, a to případně i po uzavření úvěrové smlouvy.

3.2.7

Úvěrové registry. EHSV souhlasí s tím, že je potřeba mít k dispozici celoevropský registr, k němuž bude přístup upraven specifickými právními předpisy o ochraně soukromí. Výbor se totiž domnívá, že vytvoření celoevropského úvěrového registru by mohlo být užitečným prvkem pro zvýšení celoevropské konkurence mezi různými subjekty poskytujícími hypoteční úvěry. V každém případě je třeba usnadnit přeshraniční přístup k registrům každého členského státu za účelem usnadnění informačních procedur.

3.2.8

Oceňování nemovitostí. Východiskem je teze, že oceňování nemovitostí je složitější než běžný finanční odhad. Specifické charakteristiky statku (především nemožnost jeho přesunu) totiž podmiňují jeho užitkovost a jeho oceňování ovlivňují mimo jiné vnější faktory související s územím, jako

Myslet si tedy, že je možné všechny činitele určující hodnotu spojit do jednoho konkrétního vzorce pro ocenění nemovitosti, je čistou utopií.

3.2.8.1

Kritéria oceňování nemovitostí. Výbor tedy zdůrazňuje složitost oceňování nemovitostí a z výše uvedených důvodů nepovažuje za vhodné používat konkrétní vzorec, který by byl univerzální. Na místo toho navrhuje rozvíjet tzv. osvědčené postupy na místním základě a posilovat povinnost, aby ocenění provedly subjekty s prokázanou odborností, které budou certifikovány sdruženími působícími v tomto odvětví a které rovněž převezmou odpovědnost za spravedlivé ocenění.

3.2.8.2

Posouzení majetkových rizik. EHSV je tedy názoru, že kromě ocenění nemovitosti by bylo vhodné, aby byla stanovena volatilita zjištěné hodnoty, což by umožnilo získat lepší odhad zajištění, které poskytuje nemovitost. V tomto směru navrhuje zvolit nástroje, které již používají subjekty finančního trhu a které jsou uznány v jiných právních předpisech Společenství, např. value-at-risk (5).

3.2.9

Exekuce nemovitostí. Pokud se rozloží financování hypoték na úvěr poskytovaný na nemovitý majetek a na úvěr poskytovaný dlužníkovi, bylo by také třeba rozlišit mezi ekonomickým uživatelem nemovitosti a majitelem poskytujícím formální zajištění.

3.2.10

Rozhodné právo. EHSV se domnívá, že možnost provádět ziskové arbitráže mezi různými možnostmi, které nabízí občanské a finanční právo členských států Unie, je hybnou silou jinak neuskutečnitelné integrace trhu.

3.2.10.1

Výbor je tedy v zásadě příznivě nakloněn zachování stávajících různých předpisů v členských státech, jelikož kontrahent tak má možnost vybrat si ten, který přispěje ke snížení celkových nákladů finanční transakce, jak již bylo stanoveno v Římské smlouvě (6).

3.2.11

Lichvářské úroky. EHSV potvrzuje svůj postoj, který ohledně této otázky vyjádřil v minulosti, především co se týče velké obtížnosti správně definovat lichvářskou úroveň úroku podle normativních schémat přijatých pro spotřebitelský úvěr. Zdůrazňuje však, že nejlepší obranou proti lichvě je informovanost. EHSV proto navrhuje vytvořit nástroje pro širokou informovanost o kategoriích rizikových přirážek uplatňovaných pro různé rizikové třídy dlužníků.

3.2.12

Refinancování hypotečního úvěru. EHSV se domnívá, že přístup bílé knihy zaměřený na diferenciaci pravidel pro refinancování na základě povahy zprostředkovávajícího subjektu (rozlišující mezi bankami a nebankovními subjekty) lze příliš snadno obejít.

3.2.12.1

Nebankovní instituce a služby. Hypoteční financování by vždy měla poskytnout regulovaná finanční instituce, která podléhá kontrole. Propagace a asistence ze strany zprostředkovávajícího subjektu (např. poradenského) se připouští pod podmínkou, že tyto činnosti budou provádět kvalifikované instituce, i když to nebudou úvěrové instituce.

4.1

Nedávná americká krize sub-prime hypoték jasně ukázala, jak volatilita cen nemovitostí spojená s nedokonalými postupy posouzení rizika toho, že klient nebude moci platit splátky neúměrné hodnotě nemovitosti, kterou ručí, může vyústit ve finanční krizi takových rozměrů, že dojde k destabilizaci celého systému. Je tedy třeba, aby mělo ústředí Společenství při jakémkoliv zásahu velmi dobře na paměti tuto zkušenost, stejně tak jako poznámky uvedené v předchozím odstavci.

4.2

Případné zavedení 28. režimu předpisů upravujících hypoteční úvěr, který by doplnil stávající režimy členských států tak, jak navrhuje bílá kniha, by mohlo napomoci větší integraci trhu s hypotečními úvěry ve Společenství, a zvýšila by se tak možnost volby pro kontrahenta, aniž by však došlo k vytvoření předpokladů nestability finančního systému, které vyšly najevo v krizi sub-prime hypoték.

4.3

Stává se, že je výběr koupě nemovitosti (především za účelem bydlení) částečně ovlivněn emočními faktory (subjektivními), které žádným způsobem nesouvisejí se správným a rozumným posouzením (objektivním) statku. Jakékoliv opatření Komise upravující hypoteční úvěr by tedy mělo zohlednit prostředí (objektivní či subjektivní), jehož se týká, aby mohlo být účinné.

4.4

Bylo by tedy zajímavé zabývat se návrhem, který by EHSV mohl hlouběji analyzovat a který spočívá v přijetí výkladového schématu hypotečního úvěru, podle něhož bude každá finanční transakce dále rozdělena na portfolio skládající se ze dvou pasivních složek:

4.5

Použití schématu se dvěma složkami (twin mortgage) by mohlo mít jisté výhody, které by se ověřily při hlubší analýze, např.

4.6

EHSV doufá, že Komise prokáže větší odhodlání a dospěje co nejdříve k závěru v této otázce, jímž je vytvoření podmínek pro to, aby se oddělení institucionálních aspektů mohlo stát základem pro případné zavedení 28. režimu.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/22

1.1

Narozdíl od toho, co by si někteří lidé mohli myslet, bude budoucnost stavebnictví spíše než na přidělovaných finančních prostředcích záviset na schopnosti příslušných orgánů zajistit vývoj regulačního rámce závazného na evropské úrovni (ačkoli výraznější kontinuita v programování by představovala jistou výhodu), díky němuž bude hospodářská soutěž transparentnější a zlepší se využívání potenciálu a know-how podniků všech velikostí.

1.2

V tomto smyslu doporučuje stanovisko tyto základní kroky:

1.3

Pravděpodobný příchod mimoevropských konkurentů na evropský trh v blízké budoucnosti bude možné zvládnout pouze za těchto podmínek.

2.1

V dopise ze dne 6. prosince 2007 požádali evropští komisaři Margot Wallströmová a Günter Verheugen v souvislosti s lisabonskou agendou EHSV, aby vypracoval průzkumné stanovisko za účelem zjištění, zda legislativní texty týkající se stavebnictví a služeb poskytovaných podnikům „představují soudržný soubor právních předpisů, zda jsou v souladu s probíhajícími a budoucími změnami, a konečně v jaké míře bude nutné zjednodušit, racionalizovat a modernizovat právní předpisy v těchto oblastech. Je třeba upřesnit, že toto stanovisko by nemělo být omezeno na předpisy týkající se těchto konkrétních odvětví, ale mělo by se vztahovat i na veškeré další právní předpisy, které mají na rozvoj těchto odvětví vliv (zdravotnictví, bezpečnost při práci, ochrana životního prostředí atd.) a obsáhnout oprávněné zájmy, jež s nimi souvisejí“.

2.2

Je tedy nezbytné co nejpřísněji a nejmetodičtěji posoudit všechny body uvedené v žádosti o vypracování stanoviska, neboť zkoumaná oblast, která byla v minulosti předmětem několika souhrnných studií, jejichž vypracováním pověřila Komise řadu externích konzultantů, je velmi rozsáhlá.

2.3

Nicméně toto stanovisko se bude zabývat pouze aspekty relevantními pro svého příjemce, tedy legislativními nebo regulačními změnami či zjednodušeními ve stavebnictví, které mohou za předpokladu strategické a objektivní vize v rámci odvětví přinést zlepšení, která budou mít za důsledek lepší fungování a rozvoj.

2.4

Z tohoto důvodu obsahuje toto stanovisko několik užitečných poznámek ke stavebnictví, jejichž cílem je dát do náležité souvislosti povolání ve stavebnictví a jejich pracovní prostředí s omezeními, která jsou pro ně příznačná.

3.1

Odvětví stavebnictví v Evropské unii o 27 zemích, v němž působí 2,7 milionů podniků, vykazuje za rok 2006 tyto hodnoty:

3.2.1

Stavebnictví je činnost, kterou nelze přemístit jinam, a která je proto klíčová pro budoucí tendence evropského růstu a pro evropskou průmyslovou síť.

3.2.2

Odvětví stavebnictví, vzhledem k samotné struktuře své produkce a nezbytnosti disponovat pevnými geografickými body rozmístěnými na územích všech států, které jsou hluboko zakořeněné v místním životě, hraje důležitou sociální a občanskou úlohu, jež by neměla být opomíjena, ale podporována.

3.2.3

Stavebnictví musí hrát také důležitou úlohu v rámci činností spojených s udržitelným rozvojem:

3.2.4

Celkový popis prostředí tohoto odvětví by nebyl úplný, kdyby nebyla zmíněna skutečnost, že navzdory značnému úsilí, které zástupci tohoto odvětví vyvinuli za posledních třicet let, jsou představy panující o povolání ve stavebnictví stále zčásti negativní. Toto konstatování je z hlediska předmětu tohoto stanoviska důležité, neboť má vliv na:

3.2.5

Se samotnou povahou těchto zaměstnání jak z hlediska potřeb zákazníků, tak z hlediska různých technických údajů souvisí, že trh je a bude v následujících letech značně diverzifikovaný, takže na něm vždy budou společně působit řemeslníci a malé, střední i velké podniky.

V této souvislosti musí být pojem „velký podnik“, který provádí pouze významné operace, relativizován na základě konstatování, že v rámci evropského trhu představuje objem operací, jejichž jednotková cena činí více než 20 milionů eur, pouze 2 až 5 % celkového trhu stavebnictví.

3.2.6

Velké evropské skupiny, které často aktivně působí na světové úrovni, jsou tedy většinou „federacemi“ malých a středních struktur, které působí zcela lokálně a ve stejném kontextu hospodářské soutěže jako místní síť nezávislých malých a středních podniků.

3.2.7

Velké evropské subjekty působící v tomto odvětví se většinou konstituovaly podle odlišného modelu, než je model, jejž je možné označit za „americký“, totiž na základě shromáždění prostředků za účelem zachování a rozvoje svého know-how vlastními silami, přičemž požadují právo duševního vlastnictví.

3.2.8

Právě díky tomuto přístupu zaujaly evropské podniky na světových trzích takové místo, jaké zaujaly. Tento model, zaměřený na propojení koncepce a realizace, není výhradně výsadou velkých skupin, ale může a musí být uplatňován v podnicích všech velikostí.

4.1

Úkolem tohoto průzkumného stanoviska, požadovaného Evropskou komisí, je kromě zjednodušení právních předpisů také navrhnout, aby byl uplatňován přístup umožňující:

4.2

Tyto různé skutečnosti, které je třeba zohlednit v právních předpisech, by měly umožnit, s výjimkou výkyvů objemu zakázek, kterými se toto stanovisko nezabývá, normální vývoj subjektů působících ve stavebnictví, a zajistit tak dodržování soudržné sociální politiky (zaměstnanost – bezpečnost – odměňování) a zvýšení přitažlivosti oboru pro různé zúčastněné strany (mladí lidé, rodiče, vyučující atd.).

5.1

Navrhujeme, aby příslušné orgány zaměřily své úsilí především na následující klíčové aspekty:

5.2.1

Příklady okruhů činností:

K tomuto seznamu činností je nutné vysvětlit, že žádá určité regulativní úpravy, nejedná se však o zavedení hotových řešení; jejím smyslem je nabídnout zadavatelům celou „nástrojovou sadu“, ze které si budou moci vybírat podle svých potřeb.

5.2.2

Cílem těchto změn či úprav by mělo být zajištění transparentnosti a rovnosti příležitostí mezi soukromými, veřejnými a poloveřejnými subjekty a jasné stanovení zásady, že všechny hospodářské služby musí být předmětem výběrového řízení a musí být poskytovány na základě formální smlouvy.

5.3.1

Ze zvláštní povahy stavebnictví vyplývá, že realizovaná díla jsou vždy „prototypy“. S tím souvisí snahy o zavedení evropských právních předpisů na ochranu duševního vlastnictví, které by zohledňovaly zvláštní obsah nápadů, jež je třeba chránit: ty vznikají převážně při příležitosti konkrétních nabídkových řízení a ne vždy se v budoucnosti systematicky opakují. Na evropské úrovni by měla být zavedena zvláštní legislativa, jejímž prostřednictvím se v rámci výběrových řízení zajistí ochrana nápadů technické povahy a která by účastníkům nabídkových řízení přiznala jejich práva.

5.4.1

Stavební odborníci ve větší části členských států obecně vyjadřují mínění, že národní vzdělávací systémy na všech stupních pouze velmi omezeně odpovídají potřebám tohoto oboru. Je proto potřebné posílit vztahy mezi stavební praxí a vzdělávacími systémy jednotlivých států; rovněž jsou potřebné podněty na evropské úrovni, například:

5.5.1

Současné právní předpisy měly velmi pozitivní a výrazný dopad na způsoby práce ve stavebnictví. Nicméně je třeba:

5.6.1

Jak je uvedeno výše, odborníci ve stavebnictví se mohou významným způsobem podílet na řešení problému změny klimatu a globálních problémů; tito odborníci jsou dnes připraveni zhostit se tohoto úkolu za předpokladu, že jim právní úprava a pobídky umožní zúročit na evropském trhu přidanou hodnotu, kterou vytvářejí, a šířit své know-how v příslušném oboru i v dalších částech světa, v nichž je třeba vyvinout ohromné úsilí, které je však nezbytné k tomu, aby všichni zaznamenali přínos vykonané činnosti.

5.6.2

K tomu je nezbytné:

5.6.3

Stavební firmy mohou ve výstavbě i dopravě přispět rozhodujícím způsobem, dostanou-li možnost zasahovat v celém řetězci „návrh-realizace-údržba“, zejména při zajištění financování nezbytných operací, protože jsou schopny řídit celkové náklady a investice financovat z budoucích úspor energie.

5.7.1

Malé a střední podniky v odvětví stavebnictví se prakticky nesetkávají s problémem v podobě nemožnosti přístupu na určité typy trhů, jak tomu může být v případě jiných odvětví činností (viz bod 3.2.5).

5.7.2

Z tohoto důvodu jsou úvahy o zavedení „kvót“ rozvíjené některými subjekty a zavrhované evropskými orgány právem považovány zástupci tohoto odvětví za neodůvodněné, tím více, že zmiňované hodnoty kvót navrhovaných různými stranami jsou v praxi ve všech evropských zemích výrazně vyšší.

5.7.3

Problém malých a středních podniků je tedy kromě záležitostí upravených aktem o malých podnicích spíše vhodné řešit prostřednictvím:

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/26

1.1

Paní Margot Wallströmová, místopředsedkyně Evropské komise a komisařka pro institucionální vztahy a komunikační strategii, a pan Günter Verheugen, místopředseda Evropské komise a komisař pro podnikání a průmysl, požádali EHSV o vypracování průzkumného stanoviska o podnikatelských službách provedením monitorování a další analýzy dřívějšího stanoviska (1), které se zabývalo podnikatelskými službami a průmyslem.

1.1.1

Tato studie by měla mít na paměti velký význam, který Evropská komise připisuje lisabonské agendě pro zachování a zvyšování konkurenceschopnosti evropského průmyslu řízením procesu změn v souladu s Evropskou strategií pro udržitelný rozvoj a na sociální úrovni podporováním vystupování reprezentativních sociálních partnerů při jednáních na příslušné úrovni.

1.1.2

Dosažení těchto cílů musí jít ruku v ruce se zjednodušením regulačního rámce pro průmysl, což je politická priorita, která tvoří jeden z hlavních bodů průmyslové politiky Komise.

1.1.3

Tato průmyslová politika je navíc charakterizována integrovaným přístupem, který zohledňuje potřeby různých odvětví.

—

Činnost v oblasti politik podnikatelských služeb a skupina na vysoké úrovni. Doporučuje se zřídit skupinu na vysoké úrovni pro podnikatelské služby, která by provedla podrobnější analýzu daného odvětví, prověřila stávající politiky s cílem určit a posoudit, které z nich účinněji a úspěšněji ovlivňují podnikatelské služby, a navrhnout konkrétní politické kroky k řešení nejvýznamnějších rozdílů a potřeb. Zvláštní pozornost je třeba věnovat velké rozmanitosti různých pododvětví podnikatelských služeb s cílem zjistit, která z nich si zaslouží největší pozornost ze strany politiky a na jaké úrovni (regionální, národní, EU) jsou tyto politické kroky odůvodněné.

—

Politiky trhu práce v oblasti podnikatelských služeb. Ze sociálního hlediska je nutná hloubková analýza problémů na úrovni odvětví, jež vznikly v důsledku nových typů zaměstnání, k nimž vedly interakce mezi podnikatelskými službami a výrobním odvětvím. Tato analýza musí zahrnovat vzdělávání, odbornou přípravu, celoživotní učení i podmínky zaměstnávání pracovníků, včetně osob zapojených do procesů outsourcingu. Pro dosažení tohoto cíle je třeba podporovat sociální dialog na úrovni odvětví. V této souvislosti je třeba vypracovat agendu, která by se věnovala specifickým změnám v pracovních podmínkách a v pracovních příležitostech, které jsou důsledkem strukturálních změn ovlivňujících odvětví podnikatelských služeb.

—

Podnikatelské služby v inovačních politikách. Měl by se intenzivně podporovat výzkum a vývoj a inovační programy a činnosti pro inovace služeb. Více pozornosti si zaslouží takové oblasti jako organizační inovace, podnikatelské služby náročné na znalosti a řízení inovací.

—

Tvorba norem pro oblast podnikatelských služeb. Podniky by měly být vybízeny k tomu, aby po podrobných konzultacích s uživateli podnikatelských služeb pomohly prostřednictvím samoregulace vytvořit normy. Pro šíření výsledků úspěšných inovací je důležitá podpora Evropského výboru pro normalizaci (CEN) a jeho partnerů (otevřená platforma), zejména prostřednictvím rychlého dosažení neformálního konsenzu.

—

Podpora vědy o službách jako nové disciplíny ve vzdělávání a odborné přípravě.

—

Vnitřní trh a regulace ovlivňující podnikatelské služby. EHSV stanovil řadu oblastí, jimiž je třeba se zabývat s cílem dospět ke zjednodušení, objasnění a snížení regulační zátěže samozřejmě bez toho, že by se snížily existující závazky v oblasti hygieny, bezpečnosti při práci a zastoupení pracovníků. Mimo jiné je zdůrazňováno, že neproběhlo posouzení dopadu směrnice o službách věnované podnikatelským službám a že tato oblast si zaslouží značné úsilí zejména poté, co směrnice bude provedena do vnitrostátních právních předpisů. Součástí by mělo být i stanovení možných dalších kroků týkajících se otevřenějšího obchodu a hospodářské soutěže na rozšířeném vnitřním trhu EU.

—

Další zlepšení ve statistice podnikatelských služeb. Doporučuje se intenzivnější spolupráce ze strany členských států, která by zajistila lepší statistiku podnikatelských služeb a zejména lepší informace o jejich výkonnosti a vlivu na hospodářství členských států – jedná se o nástroj nezbytný pro příslušné vlády, pokud tomuto odvětví mají pomoci rozvinout jeho potenciál. Nedávné úpravy kapitoly 74 NACE stále nejsou dostatečné, aby poskytly nezbytné podrobné údaje nutné pro získání spolehlivých dat o podnikatelských službách.

3.1

Souvislosti. Ve stanovisku EHSV z vlastní iniciativy (CCMI/035) přijatém v září 2006 bylo navrženo, aby se podnikatelským službám věnovala větší pozornost, neboť přispívají k výkonnosti evropských výrobních odvětví. Uvedené stanovisko objasnilo interakce mezi službami a výrobou a dopad na sociální a hospodářskou výkonnost z hlediska zaměstnanosti, produktivity a konkurenceschopnosti. Tyto aspekty byly výchozím bodem pro tuto následnou činnost a další analýzu podnikatelských služeb. Bylo by vhodné začít toto stanovisko definováním podnikatelských služeb jako souboru činností v oblasti služeb, které tím, že jsou používány jako vstupy na úrovni meziproduktů, ovlivňují kvalitu a účinnost výrobních činností doplněním či nahrazením interních funkcí v oblasti služeb (Rubalcaba a Kox, 2007). Tato definice do jisté míry odpovídá NACE rev. 1 (kódy 72–74) a nové verzi NACE (kódy 69–74, 77–78, 80–82) a sloučení různých kategorií služeb. Podnikatelské služby se dělí na dvě hlavní kategorie:

Cílem tohoto stanoviska je pomoci tomuto odvětví získat větší uznání, umožnit mu vývoj bez překážek a pomoci evropským ekonomikám v jejich úsilí stát se konkurenceschopnějšími na celosvětovém trhu.

3.2

Význam služeb a podnikatelských služeb. Služby zaujímají stále větší místo v myslích občanů, odborníků, společností, regionů a zemí. Služby do značné míry dominují nové poptávce a nabídce hospodářských a sociálních systémů. Ačkoli jsou služby součástí většiny aspektů hospodářského a sociálního života, mnohé činnosti nejsou ve statistikách zachyceny. Tradiční rozdělení podle výrobních odvětví, ačkoli je neúplné a skrývá silné vzájemné vztahy v rámci hospodářských odvětví, nám umožňuje odhadnout význam hlavních hospodářských činností. Význam služeb jako hospodářského odvětví v Evropě stále roste, jeho podíl na celkové zaměstnanosti (ve výši 70 %) je menší než ve Spojených státech (80 %) a větší než v Japonsku (67 %). Ve všech těchto třech oblastech konkrétně pododvětví podnikatelských služeb roste velmi dynamickým tempem, což vede k podobnému nárůstu podílu na celkové zaměstnanosti. Podniky, pro něž je poskytování podnikatelských služeb hlavní činností, představují 10–12 % celkové zaměstnanosti a přidané hodnoty. Pokud bychom uvažovali také podnikatelské služby poskytované jako sekundární činnost, odpovídající procento zaměstnanosti by bylo mnohem větší. V Evropě patřily v roce 2004 k zemím zaujímajícím nejvyšší příčky v oblasti podnikatelských služeb země Beneluxu, Spojené království, Francie a Německo. V období let 1995–2004 některé země jako mj. Maďarsko, Polsko, Rakousko, Lotyšsko a Malta poměrně významně rozšířily svá odvětví podnikatelských služeb. Z toho lze usuzovat na určitý proces sbližování mezi některými zeměmi EU. V těchto zemích byla zkoumána pouze zaměstnanost ve společnostech, jejichž hlavní činností jsou podnikatelské služby. Většinu těchto společností tvoří malé a střední podniky.

3.3

Posouzení vývoje. EHSV nyní znovu posoudil situaci s ohledem na vývoj od dřívějšího stanoviska – CCMI/035 – ze září 2006 a s uspokojením konstatoval, jak vzrostl význam podnikatelských služeb ve výrobě v souvislosti s rozhodnutími Komise.

3.4

Podpůrné činnosti ve prospěch podnikatelských služeb. Kromě nejdůležitějších probíhajících činností EU na podporu podnikatelských služeb v průmyslových a inovačních politikách a potenciálních vedlejších efektů směrnice o vnitřním trhu existují jiné činnosti Komise, které nepřímo podporují úlohu podnikatelských služeb ve výrobě:

3.5

Nejdůležitější potřeby odvětví podnikatelských služeb. Navzdory pokroku, kterého bylo v činnostech souvisejících se službami v současné době dosaženo, je třeba zvážit nejvýznamnější rozdíly a potřeby. Stávající evropský politický rámec silně straní výrobnímu odvětví, ačkoli služby jsou zdaleka největším segmentem hospodářství a přispívají k růstu ve všech aspektech hospodářského a sociálního života.

3.5.1

Většina horizontálních a odvětvových iniciativ v rámci průmyslové politiky EU na národní úrovni i na úrovni EU se zaměřuje na výrobní odvětví bez ohledu na podstatnou podpůrnou úlohu, kterou v něm hrají podnikatelské služby. Proto je naléhavě nutné vytvořit vyváženou politiku EU, která nepodceňuje význam podnikatelských služeb pro celosvětovou konkurenceschopnost samotné evropské výroby a pro hospodářství jako celek. Horizontální politiky zabývající se jakýmkoli hospodářským odvětvím musejí být skutečně horizontální a reagovat na potřeby firem a pracovníků v novém hospodářství založeném na službách, kde jsou průmyslová odvětví a odvětví služeb neoddělitelně spjata, vytvářením nových příležitostí pro evropské hospodářství na celosvětovém trhu v přímém důsledku jejich vzájemné součinnosti. Mnohé politické iniciativy EU tvořící průmyslovou politiku se musí přizpůsobit službám a vztahovat se na ně. K těmto iniciativám patří např.: plně účinný vnitřní trh služeb, mezinárodní obchod, pravidla pro státní podporu, trh práce, sociální opatření, odborná příprava a regionální politika, výzkum a vývoj, inovace, normalizace, podnikání a lepší statistika a informace, přičemž v případě potřeby musejí brát v úvahu specifické potřeby služeb. To by nemělo vytvářet dojem, že všechny politiky by se měly vertikálně zaměřit na služby. Mělo by to znamenat spíše to, že by se měl prověřit dopad všech těchto politik na služby a v případě potřeby by se měla učinit konkrétní opatření.

3.5.2

Některé významné potřeby existují v následujících oblastech:

3.6

Vzájemné působení mezi činnostmi v oblasti podnikatelských služeb a cílenými politikami. Ze zkušeností vyplývá, jaké vzájemné působení by mohly vyvolat první komplexní činnosti a jak intenzivní rozvoj by mohly umožnit s cílem čelit budoucím výzvám. Měla by se zohlednit součinnost a vzájemné působení mezi různými typy politik.

3.7

Při tvorbě konkrétních politik EU na podporu fungování podnikatelských služeb je zapotřebí ekonomické odůvodnění, jak nedávno ukázali pánové Kox a Rubalcaba (Business services in European Economic Growth – Podnikatelské služby v evropském hospodářském růstu, 2007). Na podporu svých argumentů většinou zdůrazňovali tržní a systémová selhání jako informační asymetrii a externality.

3.8

Lisabonská agenda 2008–2010. Politiky související s podnikatelskými službami by mohly být užitečné v kontextu Návrhu lisabonského programu Společenství 2008–2010 (KOM(2007) 804 v konečném znění). Většina z 10 klíčových cílů, jež by měly být splněny do roku 2010, přímo či nepřímo ovlivňuje služby.

3.8.1

Komise do poloviny roku 2008 navrhne obnovenou sociální agendu a pomůže řešit rozdíly v dovednostech. U většiny podnikatelských služeb, které jsou velmi náročné na pracovní síly, existují významné nedostatky a potřeby. Ve svém stanovisku k tématu Pracovní příležitosti pro prioritní skupiny (Lisabonská strategie) (9) EHSV konstatoval, že ambiciózních lisabonských cílů v oblasti zaměstnanosti bylo dosaženo pouze v omezené míře a že mnohé nové pracovní příležitosti, které byly v uplynulých letech vytvořeny, jsou částečné úvazky, a to zejména v případě žen. Starší pracovníci nadále čelí značnému nedostatku odpovídajících volných pracovních míst a především mladí lidé většinou nacházejí atypické (nestandardní) pracovní poměry, v některých případech bez řádných právních a sociálních záruk. Stanovisko EHSV zdůraznilo, že v kontextu flexikurity by měla existovat vysoká míra sociální jistoty, aktivní politiky trhu práce, vzdělávání, doplňkové vzdělávání a odborná příprava.

3.8.2

Komise v průběhu tohoto roku předložila návrhy na společnou přistěhovaleckou politiku. Ta může ovlivnit příliv zahraničních pracovníků s vysokou kvalifikací do odvětví, jako jsou podnikatelské služby náročné na znalosti, a méně kvalifikovaných lidí na práci např. v úklidových či bezpečnostních službách.

3.8.3

Společenství se chystá přijmout akt o drobném podnikání, který by rozvinul růstový potenciál malých a středních podniků v průběhu celého jejich životního cyklu. Podnikatelské služby jsou odvětvím s nejvyšší měrou zahajování a ukončování činnosti, takže se zdá být na místě věnovat zvláštní pozornost novým malým a středním podnikům. Ve svém stanovisku k tématu Potenciál podniků, zejména malých a středních podniků (10) EHSV podpořil lépe zaměřené a modernější integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost na období let 2008–2010 týkající se malých a středních podniků. Malé a střední podniky budou mít nejpozději do roku 2012 také prospěch ze snížení administrativní zátěže EU o 25 %.

3.8.4

Společenství posílí jednotný trh a hospodářskou soutěž v oblasti služeb. Totéž výše uvedené stanovisko EHSV – INT/324 – vyjadřuje znepokojení nad nedokončeným jednotným trhem, zejména nad pomalým prováděním směrnic členskými státy, administrativní zátěží a nad nedostatečnou mobilitou pracovních sil. Pro malé a střední podniky jsou to obrovské překážky, které musí překonávat.

3.8.5

Společenství dá vzniknout páté svobodě (volný pohyb znalostí) a vytvoří skutečný evropský výzkumný prostor. V této lisabonské prioritě mohou podnikatelské služby náročné na znalosti sehrát určitou úlohu.

3.8.6

Společenství zlepší rámcové podmínky pro inovace. EHSV rovněž vypracoval stanovisko k tématu Investice do znalostí a inovace (11). To se zaměřilo zejména na to, že je nutné, aby si Evropa udržela náskok ve výzkumu, technologickém rozvoji a inovacích; že je nutná větší míra financování z rozpočtu EU, zlepšení vzdělávacích zařízení a obecné zvýšení standardů; zároveň je zapotřebí: společenské prostředí otevřené pokroku a inovacím; vytvoření nezbytných podmínek a přijetí rozhodnutí, která v investorech vzbudí dostatečnou důvěru a optimismus pro to, aby svůj kapitál vložili do nového podnikání v Evropě; zvyšování povědomí o zásadním významu základního výzkumu a vštěpování podnikatelského ducha těm, kteří jsou vstřícní vůči inovacím a ochotni riskovat; a přijetí určité míry neúspěchu a ztrát, které riskování nevyhnutelně přináší. EHSV se zabýval také právním a společenským prostředím pro inovační podnikání a trh vstřícný vůči inovacím.

3.8.7

Společenství bude podporovat průmyslovou politiku zaměřenou na udržitelnější výrobu a spotřebu. Úloha environmentálních podnikatelských služeb v průmyslové politice může být součástí této priority.

3.8.8

Společenství povede bilaterální jednání s klíčovými obchodními partnery s cílem najít nové příležitosti pro mezinárodní obchod a investice a vytvořit společný prostor regulačních opatření a norem.

4.1

Priorita 1: Evropská komise by měla v souvislosti s politikou podnikání a průmyslovou politikou zřídit skupinu na vysoké úrovni pro podnikatelské služby s cílem zajistit, aby politické kroky ve větší míře zohledňovaly provázanost služeb s průmyslem a hospodářskou činností jako celkem. Mezi hlavní cíle této skupiny na vysoké úrovni by mohlo patřit:

4.2

Priorita 2: Je zapotřebí podpořit sociální dialog věnovaný specificky odvětví podnikatelských služeb s cílem projednat a formulovat doporučení ohledně:

Proveditelnost a účinnost sociálního dialogu zaměřeného na odvětví (mj. uznání dohod, organizační podpora) bude záviset na určení a uznání reprezentativních evropských svazů zaměstnanců a zaměstnavatelů.

4.3

Priorita 3: Výzkum, vývoj a inovace v oblasti služeb:

4.4

Priorita 4: Tvorba norem. Normy v oblasti služeb se rozvíjejí pomalu. Obecně jsou závislé na poptávce. Na straně poskytovatelů podnikatelských služeb existují strukturální problémy. Ve většině případů jde o malé podniky, které v jejich zemi nezastřešuje žádná zastupitelská organizace, a to se odráží také na evropské úrovni, kde tato kategorie není dostatečně zastoupená v žádné z evropských organizací. Jediným způsobem, jak tuto situaci zlepšit, je tedy podnítit uživatele, aby vyjádřili své požadavky. Trh s podnikatelskými službami může jasnými normami v této oblasti mnoho získat. Vypracování norem může být užitečné také pro:

4.5

Priorita 5: Další zlepšení statistiky podnikatelských služeb. Politická opatření závisí na analýze aktuálních trendů, které je možné vyvodit pouze z jasných a smysluplných statistik. Zjevně nedostatečně uspokojivý růst produktivity ve srovnání s USA může být částečně způsoben nespolehlivými statistikami vypracovanými na základě metodiky používané k měření výkonnosti výroby. K tomu, aby statistiky o podnikatelských službách měly ještě větší vypovídající hodnotu, je zapotřebí nejen rozhodnutí Eurostatu, ale také spolupráce ze strany vlád jednotlivých států, aby změnily své metody sběru statistických údajů. Zvláštní pozornost by měla být věnována posouzení úlohy podnikatelských služeb v rámci ostatních odvětví průmyslu a služeb.

4.6

Priorita 6: Věda o službách.

Věda o službách (neboli Service Science, Management and Engineering, SSME) je nově vznikající disciplína, která pokrývá rozmanité a nejednotné přístupy ke službám: ekonomiku služeb, řízení služeb, marketing služeb, inženýrství služeb aj. Výzkumní pracovníci a podnikatelé v oblasti služeb uznávají, že je zapotřebí podpořit a lépe provázat všechny tyto oblasti. Inženýrství služeb je dobrým příkladem v rámci vědy o službách. Je to zvláštní technická disciplína, která se zabývá systematickým rozvojem a navrhováním produktů služeb pomocí vhodných modelů, metod a nástrojů. Ačkoli inženýrství služeb zahrnuje i aspekty řízení provozu služeb, je zaměřeno především na vývoj nových produktů služeb. Inženýrství služeb se současně zabývá i navrhováním vývojových systémů, jinými slovy otázkami spojenými se službami v oblasti obecného řízení výzkumu, vývoje a inovací. Integrované přístupy k inženýrství, zahrnující komplexní inženýrství fyzického zboží, programového vybavení a služeb, se stanou běžným jevem.

Základní výzkum nových modelů, metod a nástrojů podnikání vědu o službách významně podpoří. Rostoucí harmonizace norem v oblasti služeb pak stimuluje specializaci a efektivní vývoj nových služeb (12).

Inženýrství služeb je jednou z mála oblastí v sektoru služeb, která je podstatně utvářena evropským výzkumem. Pro zachování vedoucí úlohy v této oblasti v budoucnosti je zásadní užší začleňování do mezinárodních sítí a systematický rozvoj nezávislé komunity inženýrství služeb (13).

4.7

Priorita 7: Vnitřní trh a regulace podnikatelských služeb

Snížení a zjednodušení regulační zátěže. Existuje několik omezujících faktorů, které ztěžují činnost podniků v oblasti podnikatelských služeb a hatí jejich úsilí zvýšit svou produktivitu a hledat podnikatelské příležitosti v ostatních členských státech. K nim patří problémy související s pracovní mobilitou a uznáváním kvalifikací. Objem a složitost předpisů se v posledních letech zvýšily, a tím se zvýšila také zátěž malých poskytovatelů služeb. Nejdůležitější body, na něž je zapotřebí se zaměřit, jsou:

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/34

1.1

Výbor schvaluje cíle navrhovaného nařízení stejně jako přepracování směrnice 76/768/EHS na nařízení.

1.2

Výbor upozorňuje na skutečnost, že zejména malým a středním podnikům (MSP) mohou snadno vzniknout značné náklady při plnění nových požadavků na správnou výrobní praxi, posouzení bezpečnosti a vypracování informační dokumentace k výrobku, nemluvě o všech příslušných testech.

1.3

Výbor považuje za vhodné minimalizovat tento negativní finanční dopad na MSP například tím, že by se specifikovalo, že informační dokumentace k výrobku a posouzení bezpečnosti se musí vypracovávat v souladu s novými požadavky pro výrobky uváděné na trh úplně poprvé.

1.3.1

Výbor schvaluje 36 měsíční období pro vstup nařízení v platnost. S ohledem na aktualizaci dokumentace k výrobkům a posouzení bezpečnosti v případě výrobků, které již na trhu jsou, však Výbor doporučuje další přechodné období v délce 24 měsíců po vstupu v platnost.

1.4

Výbor vítá zavedení diferencovaného režimu založeného na posouzení rizik u látek klasifikovaných jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci („CMR“). Zákaz používání těchto látek by měl být zachován.

2.1

Hlavním cílem směrnice (směrnice 76/768/EHS) je ochrana zdraví spotřebitele a zároveň harmonizace právních ustanovení o kosmetických přípravcích na společném trhu. Posouzení současné situace na trhu ukazuje, že změny směrnice 76/768/EHS a jejich nekonzistentní transpozice členskými státy doposud vedly k četným právním nejasnostem a rozporům. Z tohoto důvodu způsobuje administrativní zátěž a zbytečné náklady odpovědným orgánům i průmyslu, aniž by však přispívala k bezpečnosti kosmetických přípravků.

2.2

Zjednodušení směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků (dále jen „směrnice o kosmetických prostředcích“) bylo ohlášeno ve sdělení Komise „Provádění lisabonského programu Společenství: Strategie pro zjednodušení právního prostředí“, v Roční strategii politiky Komise pro rok 2007 a v legislativním a pracovním programu Komise na rok 2007. Komise navrhla zjednodušit směrnici o kosmetických prostředcích formou přepracování, tj. legislativní techniky, která umožňuje kodifikovat legislativní dokument a jeho změny a zanést podstatná zlepšení.

2.3

Komise na základě zpětné vazby k veřejné konzultaci, která byla zahájena v roce 2006, a na základě několika svých studií připravila před vypracováním navrhovaného nařízení (přepracovaného znění) (1) rozsáhlé posouzení dopadů.

2.4

Pro odvětví kosmetiky v EU jsou typické MSP. 97 % kosmetických společností v EU jsou MSP, z nichž 80 % má méně než 19 zaměstnanců. V MSP jsou zaměstnány přibližně dvě třetiny lidí, kteří jsou přímo zaměstnáni v odvětví kosmetiky v EU.

2.5

Co se týká zaměstnanosti, je v Evropě v odvětví kosmetiky zaměstnáno přibližně 150 000 lidí. Počet pracovních míst v evropském odvětví kosmetiky od roku 1999 stabilně roste (nárůst o 1,2 % za rok).

2.6

Kromě přímého zaměstnávání má odvětví kosmetiky velký nepřímý dopad na zaměstnanost v maloobchodě, distribuci a dopravě. Lze odhadovat, že odvětví kosmetiky nepřímo poskytuje přibližně 350 000 pracovních míst.

2.7

Proto by se měly při analýze dopadů tohoto návrhu zohlednit i zájmy a názory MSP v odvětví kosmetiky v EU.

2.8

Vývoz kosmetických přípravků ve Společenství od roku 1999 rok co rok stoupá v průměru o 5 % ročně, co se týká objemu, a o 6,5 %, co se týká hodnoty.

2.9

Kosmetický průmysl je průmysl mezinárodní a Evropa v něm hraje velmi důležitou roli. Globální povaha tohoto odvětví je obzvláště významná pro EU jako čistého vývozce. V roce 2005 činila hodnota vývozu kosmetických přípravků mimo EU 16 miliard EUR a hodnota dovozu dosahovala 4,4 miliardy EUR.

2.10

Situace se v jednotlivých členských státech liší. Příkladem takové situace je Polsko. Významná část polského odvětví kosmetiky je stále nezávislá a funguje v něm více než 400 podniků, a to především MSP. Polský trh s kosmetickými přípravky, na němž došlo k nárůstu o 8,2 % v roce 2006 a o 7,2 % v roce 2007 a který má stále silný potenciál růstu, je dobrým příkladem stabilního růstu, který v pěti největších rozvinutých ekonomikách EU (Spojené království, Německo, Francie, Itálie a Španělsko) již nevidíme.

3.1

Navrhované přepracování směrnice Rady 76/768/EHS má následující hlavní cíle:

3.2

Návrh Komise zachovává oblast působnosti směrnice 76/768/EHS a definice „kosmetického prostředku“ zůstává nezměněna. Během veřejné konzultace, kterou Evropská komise provedla, byla většina zúčastněných stran pro přepracování směrnice 76/768/EHS na nařízení.

3.3

Byla navržena řada nových definic pro pojmy, jako například výrobce, dovozce, dodání na trh, uvedení na trh, harmonizované normy, stopová množství, konzervační přísady, barviva, filtry ultrafialového záření, nežádoucí účinky, závažné nežádoucí účinky, stažení a odvolání. Nebyla však navržena žádná definice „kosmetického výrobku“.

3.4

Byl zaveden pojem odpovědné osoby usazené ve Společenství. Byla popsána otázka odpovědnosti v případě výrobků dodávaných spotřebitelům ze zemí mimo EU, např. přes internet.

3.5

Byly zavedeny zásady „nového přístupu“, tzn. odkazu na harmonizované normy v právních předpisech v oblasti správné výrobní praxe, odběru vzorků kosmetických přípravků a jejich analýzy stejně jako údajů týkajících se kosmetických přípravků.

3.6

Byly stanoveny minimální požadavky pro posuzování bezpečnosti kosmetických přípravků a informační dokumentaci k výrobku. Jako příloha I k navrhovanému nařízení se navrhuje zpráva o bezpečnosti kosmetického přípravku. Posuzování bezpečnosti kosmetických přípravků je založeno na toxikologickém profilu jeho přísad.

3.7

Místo současného režimu založeného na nebezpečnosti se zavádí diferencovaný režim založený na posouzení rizik u látek klasifikovaných jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci („CMR“). V zásadě zůstává zachován zákaz kategorií CMR 1 a 2. Nový přístup však za přísných podmínek povoluje použití látek CMR kategorie 1 a 2, pokud byly shledány jako bezpečné pro použití v kosmetických přípravcích.

3.8

Byla zachována celková strategie směřující k zákazu zkoušení konečných výrobků na zvířatech, stejně jako harmonogramy lhůt pro zákaz prodeje kosmetických přípravků, které obsahují přísady či kombinaci přísad, které byly zkoušeny na zvířatech.

3.9

Byl zaveden jednotný přístup k řízení nežádoucích účinků a závažných nežádoucích účinků. Údaje o nežádoucích účincích a závažných nežádoucích účincích se mají stát součástí zprávy o bezpečnosti kosmetického přípravku a mají být sděleny veřejnosti. Kromě toho má kosmetický průmysl povinnost aktivně informovat příslušné orgány o závažných nežádoucích účincích.

3.10

Navrhuje se zjednodušené, centralizované a elektronické oznamování příslušných údajů všem příslušným orgánům na jediném místě (tzv. „one stop shop“). Dosud bylo nutné provést před uvedením kosmetického přípravku na trh samostatné oznámení v každém členském státě. Rozsah informací se v jednotlivých členských státech liší. V několika členských státech se navíc požaduje samostatné oznámení toxikologickým střediskům.

3.11

Posiluje se správní spolupráce mezi příslušnými orgány a uplatňování řádné správní praxe.

4.1

Výbor schvaluje cíle navrhovaného nařízení – zjednodušit a sjednotit určité administrativní postupy – a zajištění vysoké úrovně bezpečnosti spotřebitele. Navrhované nařízení je bezpochyby transparentní. Právní ustanovení, která obsahuje, odstraňují předešlé právní nejasnosti, které vedly k odlišným výkladům a uplatňování.

4.2

Přepracování směrnice 76/768/EHS na nařízení zajistí jednotné používání právních ustanovení, čímž se podpoří volný pohyb výrobků na společném trhu a zjednoduší správní postupy na trzích EU.

4.3

Třebaže zjednodušení správních postupů by mohlo určité náklady omezit (tj. na oznamování produktů a oznamování toxikologickým střediskům), malým a středním podnikům mohou naopak snadno vzniknout značné náklady při plnění požadavků na obsah informační dokumentace k výrobku a dodržet harmonizované normy EN ISO 22716 (pro správnou výrobní praxi). Je třeba zdůraznit, že současná právní ustanovení nevyžadují tak vysoce podrobné toxikologické údaje jako navrhované nařízení.

4.4

Lze očekávat, že dodatečné náklady vzniklé z důvodu požadavků stanovených v nařízení budou silně záviset na velikosti podniku. Náklady na vypracování informační dokumentace k výrobku a posouzení bezpečnosti ponesou na prvním místě malé a střední podniky, které dříve připravovaly základní údaje specifikované ve stávajících právních ustanoveních.

U velkých nadnárodních společností se nedá očekávat výrazné navýšení nákladů z důvodu jejich dlouhodobých zkušeností, odborných znalostí, lidských zdrojů, technického zázemí a přístupu k know-how třetích subjektů. V případě velkých podniků, které vyrábějí přípravky na několika trzích EU, centralizovaný evropský systém oznamování jistě zjednoduší předešlé správní postupy. Tím se částečně sníží náklady na oznamování. Nadnárodní společnosti již navíc zavedly systémy oznamování pro svá rámcová složení (vzorce).

4.5

V případě MSP lze očekávat značný nárůst nákladů týkajících se správné výrobní praxe, posouzení bezpečnosti a vypracování informační dokumentace k výrobku, nemluvě o všech příslušných testech.

Už jen u výzkumu, dokumentace a posouzení bezpečnosti by se mohly náklady zvýšit i o 100 % u každého nového výrobku uvedeného na trh. Tím se značně zvýší výrobní náklady MSP a ovlivní to maloobchodní cenu výrobků, a bude to mít dopad i na zájmy spotřebitele.

Je třeba mít na paměti, že v případě MSP se série výrobků vyrábějí v podstatně menším objemu, než je tomu u velkých nadnárodních koncernů, které prodávají obrovská množství výrobků. V důsledku toho jsou náklady na výzkum, dokumentaci a posouzení bezpečnosti přípravku u MSP mnohem vyšší.

Podle posouzení dopadu připraveného Komisí by to mohlo být nepřiměřené v případě členských států s velkým počtem malých a středních podniků; jedná se např. o Španělsko, Itálii, Polsko a Bulharsko.

4.6

Výbor považuje za vhodné minimalizovat negativní finanční dopad na MSP například tím, že by se specifikovalo, že informační dokumentace k výrobku a posouzení bezpečnosti se musí vypracovávat v souladu s novými požadavky pro výrobky uváděné na trh úplně poprvé. Bude asi nezbytné prodloužit přechodné období k aktualizaci informační dokumentace k výrobkům a posouzení bezpečnosti výrobků, které jsou již na trhu.

4.6.1

Výbor schvaluje 36 měsíční období pro vstup nařízení v platnost. S ohledem na aktualizaci dokumentace k výrobkům a posouzení bezpečnosti v případě výrobků, které již na trhu jsou, však Výbor doporučuje další přechodné období v délce 24 měsíců po vstupu v platnost.

4.7

Výbor vítá zavedení souboru definic. Usnadní to výklad ustanovení nařízení a napomůže odstranit právní nejasnosti a nesrovnalosti. Nebyla však navržena nová definice kosmetických výrobků. Odvětví kosmetiky je vysoce inovační, jsou zde na trh každý rok uváděny nové kategorie výrobků s novými účinky. To může způsobit problémy ohledně kvalifikace výrobku (kosmetické přípravky, farmaceutické přípravky atd.) a přinést „hraniční výrobky“. Je tudíž nezbytné pracovat na osvětě a informovanosti a posílit dozor nad trhem v této oblasti.

4.8

Výbor vítá zavedení pojmu „odpovědné osoby“. Určení odpovědné osoby – která může být podnikatelem jiným než je výrobce – je užitečná změna, jež je v souladu se stávající tržní praxí, jako je outsourcing a označování v soukromém sektoru. Ustanovení o odpovědné osobě zakládají odpovědnost této osoby v případech, kdy jsou výrobky dodávány na trh ze zemí mimo EU, např. přes internet.

4.9

Výbor se dále domnívá, že by měly být rovněž definovány i další pojmy, aby byla zajištěna právní jistota, především vzhledem k tomu, že nástroj má podobu nařízení. Jedná se především o pojmy „parfém“ a „aktivní přísada“.

4.10

Výbor vítá zavedení elektronického oznamování kosmetických přípravků a rámcových složení toxikologickým střediskům. To jistě sjednotí správní postupy na trhu EU.

4.11

Výbor schvaluje zavedení zásad nového přístupu do právních předpisů o kosmetických přípravcích. Používání harmonizovaných norem, které mohou výrobci a příslušné orgány dobrovolně uplatňovat, umožňuje sjednocení používaných metod. Harmonizované normy jsou dobrým příkladem nástrojů samoregulace, které jsou užitečné a kosmetický průmysl je ochotně využívá. Výbor má však výhrady ohledně nekritického použití zásad nového přístupu. Otázky zdraví a bezpečnosti spotřebitele se musí řídit příslušnými předpisy.

4.12

Výbor vítá odkaz na harmonizované normy údajů o výrobcích. Harmonizované normy by se však měly vztahovat na metody posouzení účinnosti využívané k prokázání údajů, ne na údaje samotné. Připisované účinky lze měřit spolehlivými a reprodukovatelnými metodami. Harmonizované normy by měly navíc brát v úvahu vědecký a technologický vývoj a šíři tématu.

4.13

Výbor vítá zavedení diferencovaného režimu založeného na posouzení rizik u látek klasifikovaných jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci („CMR“) podle směrnice 67/548/EHS (čl. 12 odst. 2). Zákaz používání těchto látek by měl být zachován. Současný systém je však založen na nebezpečnosti (tj. charakteristických vlastnostech látky) a nezohledňuje dávku a způsob expozice. Mohl by vést k automatickému zákazu ethanolu (tj. alkoholu) v případě jeho opětovného zařazení mezi látky CMR kategorie 1 nebo 2 navzdory skutečnosti, že je použití této látky v kosmetických přípravcích bezpečné. Navrhované nařízení stanoví, že látky v CMR kategorii 1 a 2 lze v kosmetických přípravcích používat jako sloučeniny pouze za současného splnění tří podmínek (čl. 12 odst. 2). Jedna z těchto podmínek však předpokládá, že je použití této látky povoleno v potravinářských výrobcích. Stejně tak dobře však mohou nastat případy, kdy jsou látky CMR kategorie 1 nebo 2 považované za bezpečné pro použití v kosmetických přípravcích, avšak jejich použití není povoleno v potravinách (tj. formaldehyd, kyselina boritá atd.). Navrhovaná ustanovení vylučují jakékoli použití takových látek v kosmetickém průmyslu.

4.14

Výbor bere na vědomí přechodná období pro přizpůsobení dokumentace k výrobkům a posouzení bezpečnosti u přípravků, které již na trhu jsou (článek 34). Návrh nespecifikuje, zda se přechodné období vztahuje pouze na výrobky, které jsou uváděny na trh, nebo i na výrobky, které již na trhu jsou. Stanovení stejného přechodného období (36 měsíců) pro všechny výrobky – včetně těch, které již na trhu jsou – může vést k situaci, kdy budou muset být staženy z trhu výrobky, které již na něm jsou, protože jejich označení či jejich informační dokumentace nebyly aktualizovány. Výbor schvaluje 36 měsíční období pro vstup nařízení v platnost. S ohledem na aktualizaci dokumentace k výrobkům a posouzení bezpečnosti v případě výrobků, které již na trhu jsou, však Výbor doporučuje další přechodné období v délce 24 měsíců po vstupu v platnost.

V dokumentu SEC(2008)117, ve zprávě o posouzení dopadu, Evropská komise uvádí, že podle všech dostupných statistik jsou nežádoucí účinky kosmetických přípravků velmi malé. Od vstupu směrnice o kosmetických prostředcích navíc nedošlo v kosmetickém průmyslu k žádné větší bezpečnostní krizi, například na rozdíl od potravinářství.

5.1

Výbor si uvědomuje, že některá ustanovení návrhu Komise bude možná obtížné splnit. K těm nejdůležitějším patří rozsah údajů, které se vyžadují pro informační dokumentaci k výrobku a posouzení bezpečnosti (článek 7 a příloha I).

5.2

Posouzení bezpečnosti stanovené v článku 7 musí provést nezávislá třetí strana, tj. nepocházející z daného podniku.

5.3

Pojem „neklinické studie bezpečnosti“ v čl. 7 odst. 3 je nejasný. Podle dostupných informací je tento termín vykládán různými členskými státy EU odlišně. Podle výkladu příslušných orgánů v Polsku jsou klinickými testy testy léčivých přípravků. Klinickými testy tudíž nelze rozumět výzkumné studie provedené na dobrovolnících, které se při posuzování kosmetických přípravků využívají (dermatologické testy, zkoušky slučitelnosti, instrumentální testy). Nelze je však ani považovat za neklinické studie ve smyslu čl. 7 odst. 3 navrhovaného nařízení. Podle směrnice 2004/10/ES se ustanovení o správné laboratorní praxi nevztahují na testy, které zahrnují účast lidí.

5.4

Kromě toho požadavek, aby byly všechny toxikologické testy a analýzy nutné k posouzení bezpečnosti prováděny v souladu se zásadami správné laboratorní praxe, brání využití většiny údajů včetně toxikologických databází a vědeckých publikací, které jsou hodnotnými zdroji informací. I ve vědeckých publikacích z nedávné doby uvádějí laboratoře, které provádějí příslušné testy, prohlášení o dodržení (či nedodržení) správné laboratorní praxe pouze zřídka.

5.5

Ustanovení článku 2 a článku 4 přílohy I o posouzení čistoty a stability obalového materiálu, hodnocení interakcí mezi sloučeninami, hodnocení vlivu stability přípravku na jeho bezpečnost a specifikaci doby trvanlivosti po otevření může být obtížné dodržet, protože neexistuje žádná všeobecně dostupná a uznávaná metoda, například v podobě mezinárodních či evropských standardů, ani vědecké publikace. Tyto údaje tak nejsou snadno dostupné.

5.5.1

Výbor vítá obsah přílohy I (zpráva o bezpečnosti kosmetického přípravku) s ohledem na minimální požadavky na údaje a testy, které je třeba provést při přípravě informační dokumentace k výrobku. Díky ní se zlepší kvalita této dokumentace, usnadní dozor nad trhem a přispěje tak k bezpečnosti spotřebitele.

5.6

Hodnota dávky bez pozorovaného nepříznivého účinku (NOAEL), která je nezbytná pro vypočtení hranice bezpečnosti, není pro mnoho látek k dispozici. Povinnost určit hodnotu NOAEL vyústí ve zkoušky na zvířatech, které porušují politiku EU na podporu alternativních metod. Zároveň porušuje ustanovení článku 14.

5.6.1

Proto by bylo určeno, aby se v nových ustanoveních jasně vymezilo, jaké testy látek použitých v kosmetických výrobcích musí výrobce poskytnout za účelem určení případných rizik pro spotřebitele.

5.7

Výbor neschvaluje to, že seznam přísad může být uveden pouze na vnějším obalu (čl. 15 písm. g)). Tento seznam by měl být pokud možno uveden na výrobku (obalu, do kterého je výrobek plněn).

5.8

Výbor se domnívá, že na kosmetických přípravcích musí být uvedeno zvláštní varování týkající se jejich používání dětmi, které jasným a viditelným způsobem uvede minimální věk a zda je nutné je uchovávat mimo dosah dětí.

5.9

Výbor se dále domnívá, že v nařízení by mělo být jednoznačně stanoveno, že v nabídkách zásilkového prodeje kosmetických přípravků musí být jasně uveden tentýž druh informací, jenž musí být uveden na etiketách a vnějším obalu při prodeji v obchodě.

5.10

Výbor schvaluje zvýšený tlak na správní spolupráci mezi příslušnými orgány a používání řádné správní praxe.

5.11

Výbor schvaluje opravu předcházejících příloh, které obsahují seznamy zakázaných látek a látek, jejichž použití v kosmetických přípravcích je povoleno s omezeními, a to doplněním čísel CAS a EINECS a názvy podle INCI i vytvoření elektronického soupisu kosmetických přísad.

5.12

Výbor považuje za vhodné stažení předešlé přílohy I směrnice 76/768/EHS. Dělení předešlého seznamu do kategorií bylo spíše nahodilé a mnoho položek se v jednotlivých kategoriích opakovalo – například „pudry pro líčení“ a „přípravky pro líčení a odličování“. Předešlý seznam je navíc již zastaralý – na trhu jsou dostupné nové kategorie výrobků, jako například náplasti proti celulitidě a odličovací ubrousky s aktivními látkami.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/39

1.1

EHSV souhlasí s návrhem směrnice KOM(2008) 123 v konečném znění, kterou se mění směrnice 2001/82/ES a 2001/83/ES, neboť se domnívá, že těmito změnami je zaručena harmonizace předpisů pro všechny léčivé přípravky bez ohledu na postup použitý pro udělení registrace.

1.2

Použití stejných kritérií pro všechny léčivé přípravky umožňuje zaručit kromě stejných kritérií kvality, bezpečnosti a účinnosti také stálou vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví a účinnější fungování vnitřního trhu. Zároveň se odstraní zbytečná administrativní a finanční zátěž podniků.

1.3

EHSV vždy podporoval a podporuje úsilí Komise o zvýšení bezpečnosti léčivých přípravků, jež je faktorem a prvkem, které mají zásadní význam pro ochranu zdraví lidí a zvířat.

1.4

EHSV tedy souhlasí s tím, aby Komise byla oprávněna rozšířit nařízení (ES) č. 1084/2003 na změny učiněné po udělení registrace bez ohledu na postup tohoto udělení, aby se vyloučily možné překážky volného pohybu léčivých přípravků, aniž by však byl dotčen význam budoucího opatření, které Komise přijme.

1.5

EHSV i při této příležitosti důrazně potvrzuje své přesvědčení, že je třeba co nejrychleji vytvořit jednotný trh také v těch sektorech, ve kterých k tomu ještě nedošlo nebo došlo jen částečně.

2.1

Evropská komise provedla v listopadu 2001 širokou reformu právní úpravy v oblasti léčivých přípravků, a to vydáním dvou konkrétních předpisů: směrnice 2001/82/ES o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků a směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (1).

2.2

Tyto právní předpisy navázaly na hlubokou reformu provedenou v roce 1993, kdy byla na základě nařízení (EHS) č. 2309/93 zřízena Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMEA) a vytvořeny nové postupy pro registraci hromadně vyráběných léčivých přípravků (2).

2.3

Tímto nařízením se podle zásady volného pohybu zboží stanoví počínaje 1. lednem 1995 dva postupy registrace všech léčivých přípravků:

2.4

Cílem těchto postupů registrace bylo zaručit správné posouzení vztahu rizik a přínosů a definovat přísnější kritéria kvality, bezpečnosti a účinnosti, jejichž konkrétním cílem bylo zaručit zdraví evropských občanů a zvířat.

2.5

Tyto nezbytné záruky jsou posíleny směrnicemi 2001/82/ES a 2001/83/ES, ve kterých jsou uvedena přesná ustanovení ohledně farmakovigilance, jejímž cílem je prostřednictvím častějších kontrol a důslednějšího a včasnějšího zpřesnění kritérií pro oznámení nežádoucích účinků dosáhnout vyšší ochrany veřejného zdraví.

2.6

Komise během periodického prověřování fungování systému registrace léčivých přípravků odhalila problémy související se změnami, ke kterým může dojít po udělení registrace na vnitrostátní úrovni; tyto registrace představují více než 80 % všech registrací léčivých přípravků.

2.7

Změny, ke kterým dojde po udělení vnitrostátní registrace, jsou upraveny nařízeními (ES) č. 1084/2003 a (ES) č. 1085/2003, která se však týkají výhradně aspektů jako výrobní postup, balení léčivých přípravků či vlastnictví registrace, ale nedotýkají se zásadních aspektů jako např. zavedení nové léčebné indikace nebo změn ve způsobech podání.

2.8

Z toho vyplývá, že postupy používané po registraci jsou v některých případech v jednotlivých členských státech odlišné, což znamená, že pro stejný produkt existují různé normy a klasifikace. To může, následkem rozdílné léčebné klasifikace hromadně vyráběného přípravku nebo jeho rozdílného použití, vést k různé úrovni ochrany zdraví a být překážkou (často umělou) předpokládaného volného pohybu léčivých přípravků v EU.

3.1

S cílem zabránit vzniku různých podmínek pro stejný léčivý přípravek se Komise rozhodla předložit návrh opatření, kterým se mění směrnice 2001/82/ES a 2001/83/ES, ve kterém požaduje rozšířit působnost nařízení (ES) č. 1084/2003, v současnosti platného pouze pro léčivé přípravky registrované centralizovaným postupem, na všechny léčivé přípravky bez ohledu na to, jakým postupem jim byla udělena registrace.

3.2

Tento návrh je součástí legislativního a pracovního programu Komise na rok 2008 podle přílohy 2 (zjednodušující iniciativy) a představuje cílené legislativní opatření, kterým se některé články směrnic 2001/82/ES a 2001/83/ES přizpůsobují nařízení (ES) č. 1084/2003, které se tak stává platným pro všechny léčivé přípravky.

3.3

Pokud by stávající situace pokračovala, podléhaly by podniky, které hodlají uvádět své výrobky na trh ve více členských státech EU, zbytečné administrativní a finanční zátěži. Podniky čelí v jednotlivých státech různým předpisům, které vyžadují různé administrativní postupy, což může mimo jiné skutečně představovat uměle vytvořenou překážku pro zásadu volného pohybu zboží.

3.4

Návrh je výhradně právní povahy a mění právní základ nařízení (ES) č. 1084/2003 tak, že zmocňuje Komisi změnit rozsah působnosti uvedeného nařízení, čímž dojde ke skutečné harmonizaci norem pro registraci.

3.5

Komise zdůrazňuje, že ohledně tohoto legislativního opatření proběhla rozsáhlá konzultace všech zúčastněných stran, a změna právního základu, která byla zvolena z různých možností, se ukázala jako nejvhodnější způsob dosažení harmonizace pravidel poregistrační fáze, která je v zájmu vysoké úrovně veřejného zdraví a právní jednotnosti.

3.6

Základem navržených změn několika článků je článek 95 Smlouvy o ES, který stanoví použití postupu spolurozhodování a je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality.

4.1

EHSV schvaluje návrh, kterým se mění směrnice 2001/82/ES a 2001/83/ES, neboť se domnívá, že tyto změny, které zajistí harmonizaci pravidel registrace pro všechny léčivé přípravky, zaručují stálou vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví, umožňují účinnější fungování vnitřního trhu a odstraní se jimi zbytečná administrativní a finanční zátěž podniků.

4.2

EHSV, tak jako v předchozích stanoviscích, podporuje veškeré úsilí Komise o zvýšení bezpečnosti léčivých přípravků, jež je faktorem, který má zásadní význam pro ochranu zdraví lidí a zvířat, a dokonce k tomuto úsilí Komisi vybízí.

4.3

Souhlasí tedy s tím, aby prostřednictvím prosté legislativní změny došlo k harmonizaci pravidel pro všechny léčivé přípravky bez ohledu na postup jejich registrace a zároveň se tak odstranily další případné překážky volného pohybu těchto přípravků.

4.4

EHSV se staví kladně ke změně právního základu, očekává však předložení právě vypracovávaného legislativního návrhu, který považuje za důležitější pro budoucnost farmaceutického sektoru.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/41

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/41

1.1

EHSV souhlasí s analýzou Komise, pokud jde o situaci v oblasti železniční dopravy v Evropské unii, a domnívá se, že návrhy Komise jdou správným směrem, nicméně by vzhledem k velikosti úkolů, které mají řešit, mohly být ambicióznější.

1.2

Domnívá se, že ke zlepšení situace je zapotřebí:

1.4.1

Pro dosažení tohoto cíle je vhodné v Evropě dále rozvíjet technickou interoperabiliu a harmonizaci. Za dobu své existence si každá síť vytvořila svá vlastní pravidla a své vlastní regulační a bezpečnostní systémy. Je zapotřebí všechny tyto systémy postupně sladit, přičemž prioritou musí být co nejrychlejší zavedení Evropského systému řízení železničního provozu (ERTMS).

1.4.2

Všude tam, kde je to rozumně možné, by měly být pomocí odpovídajících investic postupně upraveny vlastnosti železniční infrastruktury z hlediska průjezdného průřezu, délky vlaků, klesání a stoupání tratě a hmotnosti na nápravu tak, aby odpovídaly potřebám nákladní dopravy, jak je tomu například ve Spojených státech.

1.4.3

Skutečný rozvoj obchodní soutěže a otevření trhu by vedly k větší efektivitě a vyšší produktivitě. S tím souvisí otázka školení vlakových čet. Noví provozovatelé vstupující na trh se totiž mohou ocitnout v situaci, kdy budou muset čelit nedostatku kvalifikovaných pracovních sil. Je tedy zapotřebí dbát na to, aby byla k dispozici vhodná školení, jejichž pomocí by bylo možno tuto poptávku uspokojit a která by umožnila vytvořit nová vysoce kvalifikovaná pracovní místa.

1.4.4

Rozvržení nákladů správci infrastruktur mezi jednotlivé provozovatele by mělo být upraveno a stejně tak by bylo vhodné mezi konkurenční druhy dopravy lépe rozvrhnout jejich externí náklady, a vytvořit tak podmínky pro volnou a ničím nenarušovanou hospodářskou soutěž.

1.4.5

Iniciativy, jako jsou trať Betuwe, projekt New Opera či FERRMED, by měly být zkoumány a podporovány, aby z nich mohlo být v zájmu výměny zkušeností a osvědčených postupů vyvozeno poučení.

1.5.1

Měla by být stanovena závazná smluvní pravidla pro odškodnění zákazníků, jimž byly poskytnuty nekvalitní služby, která by byla podnětem ke zlepšení kvality poskytovaných služeb.

1.5.2

Je zapotřebí soustředit se na kvalitu a vlastní spolehlivost různých složek, které umožňují službu poskytovat. To se týká stejně tak kolejových vozidel, jako signalizace, železnic či informačních systémů.

1.5.3

Lepší spolehlivost služeb obnáší také jak přidělení vhodných tras pro nákladní dopravu, tak stanovení pravidel přednosti nákladní dopravy v případě narušení dopravy na těchto trasách, což je nesporně v zájmu všech uživatelů. Především by bylo vhodné zvážit možnost úpravy období provozu a jízdních řádů.

1.6.1

Jedna z námitek, které jsou obvykle na adresu železniční nákladní dopravy vznášeny, se týká délky a omezené rychlosti přepravy. K jejímu řešení by bylo zapotřebí, aby byly pro nákladní dopravu vytyčeny trasy s omezeným počtem zastávek (či spíše žádnou) a byly stanoveny tak, aby bylo nebezpečí kolize s jinými vlaky sníženo na minimum; pokud jde o operační řízení, bylo by rovněž zapotřebí, aby nákladní vlaky měly v případě narušení dopravy co nejčastěji přednost. Rovněž by mělo být rozpracováno využití vysokorychlostních nočních nákladních vlaků.

1.6.2

Dále by bylo zapotřebí schválit investiční prostředky na úpravu infrastruktur, aby umožňovaly provoz při vyšších rychlostech, přičemž je však zapotřebí si uvědomit, že zvýšení rychlosti na určité železniční trati znamená snížení povolené hmotnosti na nápravu. Je sice zapotřebí zvýšit v současné době nízkou rychlost železniční nákladní dopravy, nicméně je třeba zdůraznit, že nejdůležitějším aspektem je přitom konstantní rychlost železničních souprav. Nižší, ale konstantní rychlost je lepší než zastavování/opětovné rozjíždění, které vede k prodloužení zpoždění.

1.7.1

Tradičně využívané zásady a způsoby řízení provozu, jež dávají na předem určených teoretických trasách systematicky přednost osobním vlakům, mají fakticky, i když nechtěně, za následek, že malé zpoždění nákladního vlaku při výjezdu (například asi deset minut) vede skoro vždy k velkému zpoždění při příjezdu (od několika hodin až po celý den).

1.7.2

Rozvoj technologií ve středně až dlouhodobém horizontu umožní zlepšit plynulost provozu nákladních vlaků v reálném čase a nabídne více možností, než jen využívání předem určené teoretické trasy. Systém pohyblivého bloku, který je součástí poslední fáze ERTMS, by umožnil provozovat více vlaků v rámci jedné infrastruktury a lépe reagovat v případě nestandardní situace. K tomu je zapotřebí, aby do systému ERTMS investovaly všechny členské státy, a bylo tak co nejdříve dosaženo interoperability a návaznosti provozu různých vnitrostátních sítí.

1.7.3

Stále platí, že je nezbytné investovat do zvýšení kapacity úzkých profilů a překladišť, která umožňují interoperabiliu dopravních systémů.

1.7.4

Otázka seřaďovacích nádraží a nakládky a vykládky je důležitá, ale zároveň neoddělitelná od otázky vedlejších sítí, které zajišťují dopravní obslužnost celého území. Má-li být totiž železniční přeprava zboží skutečně konkurenceschopná, musí umožnit dopravit náklad co nejblíže k zákazníkovi.

1.8.1

Přestože doporučovat vytvoření transevropské sítě věnované nákladní dopravě není v současné době moc reálné, pravdou zůstává, že nejlepším způsobem, jak podpořit nákladní železniční přepravu zboží, by bylo vytvořit samostatnou síť, díky níž by byl tento druh dopravy spolehlivější a dochvilnější, méně nákladný a rychlejší. Reálnější je v nejbližší době možnost koridorů určených pro nákladní dopravu, nicméně neexistují-li velké mezikontinentální sítě pro nákladní dopravu, do koridorů určených pro nákladní dopravu by mohly být začleňovány stále další úseky tratí, které jsou vyhrazeny pro nákladní dopravu a kterými by se propojila zvláště aktivní hospodářská centra, jak to dokazuje úspěch trati Betuwe, která spojuje rotterdamský přístav a Německo. Je nezbytné, aby se do provádění politik a právních předpisů umožňujících zvýšit konkurenceschopnost železniční dopravy zapojily všechny členské státy.

2.1.1

Jestliže přeprava zboží zaznamenala mezi lety 1995 a 2005 roční nárůst ve výši 2,8 %, tržní podíl nákladní železniční dopravy se stále zmenšoval, až se od roku 2005 ustálil na přibližně 10 %, což je nejnižší údaj od roku 1945.

2.1.2

Důvodem této špatné výkonnosti jsou podle Komise malá spolehlivost, nedostatek kapacit, špatné řízení informací, pomalost a nedostatečná pružnost. Navzdory těmto nedostatkům by se však v rámci stávající hospodářské situace, která se vyznačuje nárůstem obchodu se zbožím, přetížením silniční dopravy, nárůstem cen pohonných hmot a rostoucími požadavky na ochranu životního prostředí, mohly objevit nové příležitosti.

2.1.3

Za účelem rozvoje železniční dopravy stanovilo Společenství v minulosti tři politické směry:

2.1.4

Je třeba říci, že výsledky, jichž bylo dosaženo, nejsou dostačující, zejména pokud jde o mezinárodní dopravu.

2.2.1

Cílem bílé knihy o evropské dopravní politice do roku 2010 bylo dosáhnout přechodu ze silniční dopravy na železniční a již se v ní počítalo s vytvořením „multimodálních koridorů zaměřených na nákladní dopravu“. Při přezkumu bílé knihy z roku 2006 byly, jak známo, v zájmu reálnosti částečně sníženy ambice v oblasti přechodu ze silniční na železniční dopravu a byla rozpracována myšlenka součinnosti více druhů dopravy, přičemž bylo připomenuto, že je zapotřebí podporovat vytvoření železniční sítě zaměřené na nákladní dopravu.

2.2.2

A právě tuto myšlenku rozvíjí Komise ve svém sdělení, když stanovuje trojí cíl v podobě zvýšení rychlosti, spolehlivosti a kapacity dopravy na síti vybudované na základě stávajících transevropských sítí.

3.1

Komise připomíná iniciativy, které byly v minulosti přijaty s cílem podpořit, zlepšit či prosazovat nákladní železniční dopravu: rozvoj interoperability a informovanosti (Europtirails), výstavba infrastruktur (trať Betuwe), vytvoření struktur koridorů. Ukázalo se však, že tyto iniciativy nestačí.

3.2

Pokud jde o formu, nabízejí se tři možnosti: stávající stav, nová opatření s cílem vytvořit síť zaměřenou na nákladní dopravu a konkrétní program na vytvoření evropské železniční sítě věnované nákladní dopravě.

3.3

Komise, věrna zásadám starověké filozofie, se domnívá, že in medio stat virtus, a odmítá první a třetí možnost – jednu jako příliš málo ambiciózní a druhou jako velmi málo reálnou.

3.4.1

Komise by ráda rozšířila nadnárodní koridory, a vytvořila tak síť zaměřenou na nákladní dopravu. To by znamenalo stanovit koridory vybavené příslušnou infrastrukturou a zavést účinný systém řízení a provozu. K tomu, aby tento projekt spařil světlo světa, je však zapotřebí, aby se do něj zapojily jak členské státy, tak provozovatelé infrastruktur.

3.4.2

Za tímto účelem Komise plánuje stanovit při přepracování prvního železničního balíčku, k němuž by mělo dojít v roce 2008, sérii právních opatření, pobídky a finanční prostředky, které by měly být uvolněny v rámci dostupných prostředků.

3.4.3

Navrhuje tak stanovit právní definici koridorů zaměřených na nákladní dopravu, povzbudit členské státy a provozovatele infrastruktur k vytvoření nadnárodních koridorů zaměřených na nákladní dopravu a hledat finanční prostředky pro tyto struktury, avšak v rámci stávajících finančních limitů.

3.4.4

Jedna z výtek adresovaných nákladní železniční dopravě se týká špatné kvality služeb a nedostatku informací poskytovaných zákazníkům. Z tohoto důvodu by Komise ráda zavedla skutečnou politiku kvality a transparentnosti a navrhuje přijmout právní opatření týkající se zveřejnění ukazatelů kvality. Rovněž má v plánu zveřejnit zprávu o opatřeních přijatých provozovateli za účelem zlepšení služeb železniční dopravy.

3.4.5

Některé úseky sítě, zejména ve střední části Evropské unie, jsou plně vytíženy a hrozí nebezpečí, že v následujících letech se tato situace ještě dále zhorší. V důsledku toho je tedy zapotřebí investovat do přijímacích kapacit, zejména pokud jde o délku vlaků, průjezdný průřez, hmotnost na nápravu a maximální rychlost. To vše předpokládá cílené a koordinované investice. Komise doporučuje, aby provozní struktury koridorů vypracovaly investiční programy, s čímž souvisí otázka financování, jež by mělo být zajištěno v rámci stávajících programů.

3.4.6

Otázka plynulosti dopravy a efektivity nákladní železniční dopravy souvisí s otázkou přidělování železničních tras nákladní dopravě. O přidělení tras v současnosti rozhodují jednotliví provozovatelé infrastruktur, ale na základě pravidel, která se v jednotlivých členských státech liší. Bylo by tedy vhodné sladit pravidla pro přidělení tras, a vytvořit tak spolehlivé a výkonné trasy.

3.4.7

Za tímto účelem Komise zamýšlí navrhnout právní opatření upravující mezinárodní přidělování tras a přednost poskytovanou nákladní dopravě, zejména v případě narušení sítě.

3.4.8

Přeprava nákladů vyžaduje ale také terminály a seřaďovací nádraží. Tlak poptávky po pozemcích však v minulých letech vedl spíše ke snižování počtu těchto nádraží a terminálů v městských oblastech.

3.4.9

Při čtení návrhů Komise je zcela zřejmé, že úspěch navrhovaných opatření bude záviset na iniciativách a úsilí členských států a subjektů v železničním odvětví.

3.5.1

Stav situace v oblasti nákladní železniční dopravy, jak jej popisuje Komise, nevyžaduje zvláštních připomínek a v podstatě jen potvrzuje to, co již bylo o slabých stránkách tohoto odvětví známo. Náprava této situace vyžaduje zapojení zástupců veřejného i podnikatelského sektoru, a to nejen po stránce politické vůle a obchodní dynamiky, ale také v oblasti financování.

3.5.2

A právě v tom spočívá problém. Komise navrhuje několik právních opatření, ale nezmiňuje přidělování žádných nových zdrojů. Právní postup je bezpochyby užitečný, ale určitě nestačí. Prostředky potřebné k realizaci tohoto plánu bude zapotřebí nalézt v rámci stávajících programů. To povede k obtížným volbám, kdy jedno rozhodnutí bude mít nevyhnutelně vliv na druhé.

3.5.3

Úspěch tohoto plánu bude zkrátka záviset na míře úsilí členských států a provozovatelských společností; jenže státy nemají často dostatek finančních prostředků a mohou mít v oblasti železnic jiné priority a provozovatelé, kteří však měli prospěch z oddělení provozu od sítí nákladných na údržbu, nejsou vždy v nejlepší finanční kondici.

3.6.1

Vytvoření nadnárodních koridorů zaměřených na nákladní dopravu je bezpochyby základní podmínkou rozvoje nákladní dopravy, nicméně víme, do jaké míry je nákladní doprava dodnes obětována dopravě osobní. Jde zde tedy o určitou kulturní revoluci, která bezpochyby vyžaduje, aby členské státy přijaly za své závazné cíle a aby byly vyhrazeny odpovídající finanční zdroje, a to vše s vědomím, že pro veřejnost je priorita osobních vlaků samozřejmostí, kterou není na místě obecně zpochybňovat. Jde tedy spíše o optimální řízení sítí a stanovení sítí určených pro nákladní dopravu, aniž by však byla snížena kvalita a dochvilnost osobní dopravy. Při budování přeshraničních koridorů by se měl zohlednit rozchod kolejí a stávající kolejová vozidla železničních společností nových a starých členských států EU, tok nákladní dopravy z kandidátských a třetích zemí i ruská enkláva Kaliningrad.

3.6.2

Otázky informací a průhlednosti jsou dozajista důležité, nicméně je jasné, že zákazník se rozhoduje především podle ceny, spolehlivosti, rychlosti přepravy, dostupnosti terminálů a nakládky a vykládky. Klíčovým prvkem je tedy kvalita služeb a ta závisí na jedné straně na mechanismech organizace železniční dopravy a na straně druhé na vynaložení značných investic.

3.6.3

Jak se zdá, pokud jde o konkurenceschopnost nákladní železniční dopravy, má se všeobecně za to, že tento typ dopravy je určen pro určitý druh zboží, zejména pro těžké a velkotonážní náklady. Bylo by zapotřebí zvážit větší diverzifikaci zákazníků, která je možná zejména díky využívání kontejnerů a jež by umožnila rozšířit trh a zvýšit jeho konkurenceschopnost v situaci, kdy rostou ceny pohonných hmot a zvyšují se obavy o udržitelnost rozvoje.

3.6.4

Slabou stránkou sdělení Komise je otázka financování, neboť nepočítá s žádným zvláštním způsobem financování a navržené řešení je založeno na obtížných volbách v rámci stávajících finančních limitů.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/45

1.1

EHSV vítá sdělení Evropské komise o nové přístavní politice, která navrhuje hlavně opatření mající povahu právně nevynutitelných předpisů (soft law). EHSV dále podporuje celkové zaměření na vytvoření stabilního investičního klimatu, udržitelný rozvoj přístavů, příznivé sociální klima v přístavech a důsledné uplatňování pravidel zakotvených ve Smlouvě.

1.2

Situace v oblasti evropských přístavů se stále více diverzifikuje, pokud jde o počet přístavů, způsob fungování a rozsah jejich služeb. EHSV doporučuje, aby přístavní politika EU tento tržně podmíněný proces podpořila tím, že zajistí, aby bylo u všech evropských přístavů možné udržitelným způsobem využít jejich celkový potenciál.

1.3

EHSV vítá iniciativu Komise rozvíjet dopravní síť založenou na železniční dopravě a žádá členské státy, aby se přednostně zaměřily na realizaci velkých projektů přeshraniční železniční infrastruktury napojené na přístavy, aniž by to bylo na újmu osobní železniční dopravě.

1.4

EHSV vítá iniciativu Komise vydat pokyny k řešení nejasností spojených s uplatňováním právních předpisů Společenství na ochranu životního prostředí při rozvoji přístavů a doporučuje, aby tyto pokyny byly zveřejněny ještě v roce 2008.

1.5

Evropská komise by měla urychleně přijmout opatření ke zjednodušení administrativy v přístavech. EHSV proto vítá, že Komise hodlá v roce 2008 představit evropský prostor námořní dopravy bez překážek. Komise, a zejména členské státy by měly udělat pokrok v modernizaci celnictví a této otázce by měly věnovat větší pozornost.

1.6

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že vydání pokynů pro státní pomoc a transparentnost financování mohou posílit rovné podmínky pro přístavy. Za všeobecně prospěšné a jasné se považují i pokyny, jež sdělení dává k otázkám používání koncesí, technicko-plavebních služeb a pracovních agentur (tzv. pools). Komise by měla přijmout také další iniciativy k zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi přístavy EU a blízkými přístavy mimo EU.

1.7

EHSV vítá záměr Komise podporovat a posilovat spolupráci mezi městy a jejich přístavy. Navrhuje zejména, aby Komise nechala provést řádný výzkum sociálního a ekonomického vlivu přístavů.

1.8

EHSV vítá rozhodnutí Komise vyzvat evropské sociální partnery k vytvoření evropského výboru pro odvětvový sociální dialog v přístavech.

2.1

EHSV se v průběhu uplynulých deseti let aktivně zapojil do diskuse o společné přístavní politice EU. Vzhledem k tomu, že námořní přístavy mají klíčový význam pro sociální a hospodářský rozvoj, blahobyt a soudržnost Evropské unie, je taková společná politika velmi důležitá.

2.2

EHSV přijal stanovisko k Zelené knize o námořních přístavech a námořní infrastruktuře KOM(1997)678 (1) a ke dvěma legislativním návrhům Evropské komise, které otevřely trh přístavním službám v evropských přístavech (2). Dne 26. dubna 2007 EHSV navíc přijal stanovisko z vlastní iniciativy ke společné přístavní politice EU (3). Jelikož diskuse ke směrnici o přístavních službách probíhala v konfrontačním ovzduší, zaměřil se EHSV ve svém stanovisku na aspekty evropské přístavní politiky, ve kterých by zúčastněné strany v přístavním sektoru měly být schopny dosáhnout shody.

3.1

Dne 18. října 2007 zveřejnila Evropská komise své sdělení o evropské přístavní politice. Toto sdělení je výsledkem ročních konzultací se zainteresovanými stranami, které proběhly na dvou konferencích a šesti tematických seminářích. Sdělení zapadá do celkové strategie námořní politiky Komise a je součástí jejího nového programu rozvoje nákladní dopravy.

3.2

Cílem nové evropské přístavní politiky je podporovat výkonný systém přístavů EU, v rámci něhož bude možné se vyrovnat s budoucími problémy, jež představují potřeby dopravy v EU. Podle Komise jde o takové problémy, jako je poptávka po mezinárodní dopravě, technologické změny, emise a klimatické změny, dialog mezi přístavy, městy a zainteresovanými stranami a konečně jejich uvedení do souladu s požadavky transparentnosti, hospodářské soutěže a obecně souborem předpisů Společenství.

3.3

Konkrétní politické návrhy v tomto sdělení jsou v obecné rovině spojením výkladu pravidel Smlouvy a akčního plánu s dalšími opatřeními, která mají většinou povahu právně nevynutitelných předpisů (soft law).

3.4

Jsou to:

4.1

EHSV sdělení Komise vítá, neboť si uvědomuje strategický význam námořních přístavů pro vnější i vnitřní obchod Evropy a jejich přínos pro hospodářský rozvoj a zaměstnanost.

4.2

EHSV zvláště vítá, že Komise nenavrhuje intervenční opatření, ale zaměřuje se – v rámci ustanovení Smlouvy o EU – na vytvoření stabilního investičního klimatu, udržitelný rozvoj přístavů a dobré sociální klima v přístavech.

4.3

EHSV také oceňuje, že Komise používá právně nevynutitelné předpisy (soft law) jako alternativu legislativy na jedné straně a individuální přístup ke každému případu na straně druhé.

4.4

Nicméně k jednotlivým kapitolám sdělení Komise má EHSV řadu konkrétních připomínek a doporučení.

5.1.1

EHSV bere na vědomí závěr Komise o tom, že přeprava kontejnerových nákladů je v současnosti soustředěna do několika málo přístavů na severozápadě Evropy. Je však také třeba poukázat na to, že se prosazuje spíše tendence k zapojení rostoucího počtu přístavů do evropského trhu kontejnerové přepravy než směřování přepravy pouze přes několik přístavů. Nejrychleji rostoucími kontejnerovými přístavy v roce 2006 byly většinou malé a středně velké přístavy ležící v různých přístavních pásmech Evropy. Navzájem si tak stále více konkurují přístavní pásma, jež od sebe dělí značné vzdálenosti (4). Přístavní politika EU může tento proces podpořit tím, že zajistí, aby všechny evropské přístavy byly schopny udržitelným způsobem využít svůj celkový potenciál.

5.1.2

EHSV zdůrazňuje dále výčet problémů zmiňovaných Komisí, jako je globalizace a konsolidace, které jsou charakteristické pro evropský sektor přístavů a námořní dopravy. Tento jev je zvlášť patrný v kontejnerové dopravě, ale projevuje se i v jiných segmentech trhu, jako je přeprava typu ro-ro, doprava běžných nákladů i volně ložených produktů. Evropské námořní přístavy jednají s mezinárodními přepravními společnostmi a vytvořila se velká seskupení provozovatelů terminálů, která nyní poskytují služby v některých evropských přístavech. Důležitým úkolem přístavních orgánů je zajistit si u těchto globálních provozovatelů podporu a plnění cílů rozvoje přístavů z hlediska příslušných evropských politik.

5.2.1

EHSV se shoduje s Komisí v tom, že prvním opatřením pro zvládnutí rostoucí poptávky po přístavech a přístavních kapacitách by měla být optimalizace využití stávajících přístavních zařízení a přístupových tras. EHSV dále souhlasí s tím, že dokud nebude rozhodnuto o dalším rozvoji infrastruktury, měla by být provedena úplná analýza nákladů a přínosů pro společnost. Ta by měla vzít v úvahu hospodářské, sociální a ekologické aspekty, jelikož to jsou pilíře Lisabonské agendy EU.

5.2.2

Jak bylo vysvětleno výše, tržní procesy již směřují k větší diverzifikaci evropských přístavů. Měl by být posílen princip zdola nahoru tím, že návrhy projektů budou stanovovány řídícím subjektem přístavu ve spojení s regionálními a vnitrostátními orgány. To by ovšem nemělo změnit skutečnost, že EU by měla dále formulovat cíle a vydávat pokyny.

5.2.3

Komise však může využít střednědobého přezkumu transevropské dopravní sítě v roce 2010, aby pomohla řešit problémy v oblasti spojení přístavů s vnitrozemím. Při tom by se však mělo postupovat podle objektivních kritérií.

5.2.4

EHSV dále znovu žádá, aby Komise zvýšila úsilí k vyřešení přetrvávajících překážek ve vnitrozemí pomocí nástrojů své všeobecné dopravní politiky, zejména v oblasti vnitrozemské lodní dopravy a nákladní železniční dopravy. Zvláště železnice zůstává vážnou překážkou pro optimální fungování přístavů a jejich integraci v logistických řetězcích. V této souvislosti EHSV vítá iniciativu Komise rozvíjet dopravní síť založenou v první řadě na železniční dopravě a žádá členské státy, aby se přednostně zaměřily na uskutečňování velkých projektů přeshraniční železniční infrastruktury napojené na přístavy, aniž by to bylo na újmu osobní železniční dopravě.

5.3.1

EHSV velmi vítá iniciativu Komise poskytnout vodítko k uplatňování právních předpisů Společenství na ochranu životního prostředí při rozvoji přístavů. Bude to znamenat důležitý krok kupředu při řešení jistých nejasností plynoucích z právních předpisů EU, jako je směrnice o ochraně volně žijících ptáků, o ochraně přírodních stanovišť a rámcová směrnice o vodě. Vzhledem k naléhavosti této otázky EHSV doporučuje, aby tyto pokyny byly zveřejněny ještě v roce 2008.

5.3.2

EHSV dále navrhuje, aby Komise zvážila přijetí dalších opatření k posílení právního statusu projektů rozvoje přístavů a zjednodušení stávajících předpisů, jak bylo podrobněji popsáno ve stanovisku EHSV z vlastní iniciativy (5).

5.3.3

EHSV jasně prohlašuje, že kontaminovaný sediment musí být příslušně upraven a dále doporučuje, že návrhy právních předpisů, jež ovlivní hospodaření s vodními útvary a sedimenty, jako je směrnice o odpadech a „dceřiná směrnice“ k rámcové směrnici o vodě (6), musí vycházet z toho, že nekontaminovaný sediment nelze považovat za odpad a že nemusí projít úpravou jako kontaminovaný sediment, protože při bagrovacích pracích s nekontaminovaným sedimentem se do vodního útvaru nevnášejí ani nepřidávají žádné znečišťující látky.

5.3.4

EHSV konečně souhlasí s návrhy Komise ohledně poskytnutí zařízení na příjem lodního odpadu v přístavech a na zlepšování v případě emisí do ovzduší. EHSV doporučuje, aby hospodářské pobídky ve formě poplatků přístavu byly raději ponechány na zvážení jednotlivých řídících subjektů přístavu, protože tato opatření by ovlivnila finanční strukturu přístavů, která se v Evropě velmi liší.

5.4.1

EHSV vítá úmysl předložit v roce 2008 návrh právního předpisu o vytvoření evropského prostoru námořní dopravy bez překážek a odkazuje na specifické připomínky, které již vyjádřil v několika dřívějších stanoviscích (7).

5.4.2

EHSV znovu opakuje své doporučení, aby EU udělala pokrok v modernizaci celnictví a zajistila, aby její politiky v oblasti cel, námořní bezpečnosti, zabezpečení, veřejného zdraví a kvality životního prostředí byly řádně koordinovány a harmonizovány a aby odpovědnosti vlády nebyly neoprávněně převáděny na přístavy.

5.4.3

EHSV podporuje iniciativu zaměřenou na rozvoj jediných přepážek a rozšiřování iniciativ „e-maritime“, „e-customs“ a „e-freight“. Zároveň je přesvědčen, že řešení založená na informačních a komunikačních technologiích (IKT) by měla být cenově dostupná, a to i pro malé a středně velké přístavy.

5.4.4

Pokud jde o zlepšení účinnosti, EHSV podporuje návrh Komise, aby byl do konce roku 2009 vypracován soubor všeobecných evropských ukazatelů, avšak pod podmínkou, že budou respektovat komerčně citlivé údaje. Tyto ukazatele, založené na ukazatelích v oblasti letecké, pobřežní a kombinované železniční dopravy, se musí obdobně vyvíjet pro jevy relevantní pro přístavy, například výkon přístavních zařízení, spolupráce mezi přístavy a propojení činností ve vnitrozemí.

5.5.1

EHSV podporuje názor Komise na úlohu přístavních orgánů a různé systémy správy přístavů v Evropě. EHSV se zejména ztotožňuje s přesvědčením, že přístavní orgány mohou své významné úkoly nejlépe plnit tehdy, když je jim přiznána dostatečná míra nezávislosti, a zejména plná finanční nezávislost.

5.5.2

EHSV stejně tak vítá oznámení Komise, že v roce 2008 vydá pokyny pro státní pomoc přístavům. V souvislosti s tím EHSV připomíná hlavní zásady použití veřejných financí v přístavech, které rozpracoval ve svém stanovisku z vlastní iniciativy ze dne 26. dubna 2007.

5.5.3

EHSV také oceňuje, že Komise přijala jeho doporučení, aby se ustanovení o transparentnosti ve směrnici 2006/111/ES vztahovala na všechny obchodní přístavy bez ohledu na jejich roční obrat.

5.5.4

Ve svém stanovisku z vlastní iniciativy EHSV doporučil vydat pokyny o používání výběrových postupů, jako jsou výběrová řízení nebo jiné přijatelné nástroje, podmínky pro koncese a smlouvy o pronájmu pozemků, a také pokyny o právním statusu těch přístavních služeb, které jsou veřejnou službou, například pro celkovou bezpečnost v přístavech.

5.5.5

Komise na tuto žádost reagovala pozitivně a ve svém sdělení o přístavní politice vydala pokyny o používání koncesí a o technicko-plavebních službách. EHSV shledává, že výklad Komise k pravidlům Smlouvy a soudním precedentům je všeobecně prospěšný a jasný. EHSV nicméně zdůrazňuje, že obecným rysem technicko-plavebních služeb je jejich spojitost s bezpečností lodní dopravy, což by mělo být důvodem zařazení těchto služeb do služeb obecného hospodářského zájmu.

5.5.6

Rozumnou politikou v oblasti koncesí by se měla zajistit hospodářská soutěž v rámci přístavů, optimální výkonnost a zapojení provozovatelů terminálů. EHSV doporučuje, aby Komise vydané pokyny o koncesích pravidelně přezkoumávala, čímž se zajistí, že budou účinně napomáhat dosažení výše uvedených cílů a budou obsahovat dostatek společných prvků, jež zaručí rovnost podmínek stanovených přístavními orgány. Posledně zmíněný moment je zvláště důležitý s ohledem na probíhající konsolidační proces v oblasti manipulace s nákladem, jak bylo popsáno výše.

5.5.7

EHSV vítá návrh Komise přispět k šíření osvědčených postupů v oblasti transparentnosti přístavních poplatků. EHSV je pevně přesvědčen, že přístavní poplatky by měly přístavy stanovovat na místní úrovni tak, aby mohly optimálně reagovat na požadavky uživatelů přístavu a na celkové zájmy přístavu.

5.5.8

EHSV konečně oceňuje, že Komise přijala jeho doporučení, aby se zabývala případy nekalé soutěže ze strany blízkých přístavů mimo EU. Komise by také měla pomocí své politiky přistoupení a vnějších vztahů aktivně vystupovat proti politicky motivovanému porušování hospodářské soutěže, jako je turecké embargo namířené vůči lodím pod kyperskou vlajkou a lodím vyplouvajícím z kyperských přístavů, turecko-řecké problémy v Egejském moři i problémy spojené s překračováním hranic mezi baltskými státy a Ruskem.

5.6.1

EHSV vítá záměr Komise podporovat a posilovat spolupráci mezi městy a jejich přístavy. Pro udržitelný rozvoj přístavů je životně důležitá integrace do měst a do jejich života spolu s vědomím pevné sounáležitosti, zájmem a dokonce hrdostí obyvatel měst na činnost přístavů. V tomto ohledu podporuje EHSV zvláště synergie s cestovním ruchem, rekreací, kulturním dědictvím a kulturou obecně.

5.6.2

EHSV také poukazuje na nedostatek spolehlivých údajů o přímé a nepřímé zaměstnanosti a o přínosu evropských přístavů. EHSV má například dojem, že údaje o zaměstnanosti uvedené ve sdělení jsou v porovnání se skutečnou situací výrazně podhodnocené. EHSV proto navrhuje, aby Komise nechala tuto problematiku řádně prozkoumat.

5.6.3

EHSV konečně podporuje záměr Komise posoudit vliv bezpečnostních opatření z hlediska zajištění přístupnosti přístavů a poskytnout vodítko k tomu, jak oba tyto požadavky sladit.

5.7.1

EHSV zdůraznil, že je zapotřebí podporovat vhodné a bezpečné pracovní podmínky a konstruktivní pracovní vztahy v přístavech. EHSV oceňuje, že Komise ve svém sdělení o přístavní politice věnuje tomuto tématu velkou pozornost.

5.7.2

EHSV znovu vyjadřuje názor, že účinnost provozu přístavů závisí jak na spolehlivosti, tak na složce bezpečnosti, které jsou přes technologický pokrok do velké míry určovány lidským faktorem. To vysvětluje potřebu kvalifikovaných a dobře vyškolených pracovníků v přístavech jak na pevnině, tak na palubách plavidel. EHSV doporučil, aby sociální partneři sehráli klíčovou úlohu při vytváření a zachování těchto podmínek a že je vhodné, aby Komise podpořila jejich přínos na evropské úrovni tím, že usnadní sociální dialog.

5.7.3

EHSV proto oceňuje, že se Komise rozhodla vyzvat evropské sociální partnery k vytvoření evropského výboru pro odvětvový sociální dialog v přístavech ve smyslu rozhodnutí Komise 98/500/ES.

5.7.4

EHSV podporuje záměr Komise vytvořit vzájemně uznatelný rámec pro odbornou přípravu přístavních dělníků, ale navrhuje, aby nejprve bylo provedeno porovnání různých stávajících systémů odborné kvalifikace přístavních dělníků. To by mohlo být účelně provedeno v rámci evropského sociálního dialogu.

5.7.5

EHSV se konečně shoduje s Komisí v tom, že je třeba důkladně sledovat, jak jsou uplatňovány předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví přístavních dělníků, ať jsou to předpisy Společenství nebo předpisy stanovené Mezinárodní organizací práce, a že statistiky o nehodách je třeba zlepšit. EHSV však také vyzývá k tomu, aby byly přijaty iniciativy na všech úrovních v rámci odpovídajících fór, a tak bylo zajištěno další zlepšení bezpečnosti a zdraví.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/49

1.1

EHSV je toho názoru, že samostatně výdělečně činní řidiči musejí být rovněž zahrnuti do rozsahu působnosti směrnice 2002/15/ES podle znění článku 2 této směrnice (od 23. března 2009).

1.2

Toto zahrnutí předpokládá správné provedení směrnice do vnitrostátního práva členských států a zejména pak definice samostatně výdělečně činného řidiče.

1.3

EHSV se domnívá, že zahrnutí této skupiny řidičů je nutným předpokladem podpory bezpečnosti silničního provozu, posílení spravedlivé hospodářské soutěže a zlepšení pracovních podmínek mobilních a samostatně výdělečně činných pracovníků – především pak jejich tělesného a duševního zdraví. Rozumí se, že všeobecné administrativní činnosti, jak je definuje směrnice (čl. 3, písm. a, odst. 2), nejsou zahrnuty v definici pracovní doby.

1.4

Pro EHSV předpokládá evropský vnitřní trh silniční dopravy zajištění spravedlivé hospodářské soutěže, která vychází z účinného a skutečného používání sociálních právních předpisů vztahujících se k tomuto sektoru. Rozlišením použití předpisu o pracovní době na mobilní a samostatně výdělečně činné pracovníky dojde pouze k dalšímu prohloubení nerovných podmínek hospodářské soutěže. EHSV tudíž nemůže přijmout možnost zahrnutí pouze „nepravých“ samostatně výdělečně činných řidičů do rozsahu působnosti uvedené směrnice.

1.5

Možné potíže s prováděním tohoto zařazení skupiny řidičů do rozsahu působnosti navrhuje EHSV řešit společnou odpovědností různých subjektů v dopravním řetězci, jako je tomu v případě nařízení o době řízení a době odpočinku.

1.6

EHSV upozorňuje, že základním předpokladem účinného provádění směrnice je podpora spolupráce mezi jednotlivými členskými státy na evropské úrovni.

1.7