ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 295E
European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 49
5. prosince 2006

Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

I   Informace

 

Rada

2006/C 295E/1

Společný postoj (ES) č. 23/2006 ze dne 18. září 2006 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o řidičských průkazech (přepracované znění) ( 1 )

1

2006/C 295E/2

Společný postoj (ES) č. 24/2006 ze dne 18. září 2006 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí doporučení Evropského parlamentu a Rady o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb

48

2006/C 295E/3

Společný postoj (ES) č. 25/2006 ze dne 18. září 2006 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů

57

2006/C 295E/4

Společný postoj (ES) č. 26/2006 ze dne 25. září 2006 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Evropa pro občany na podporu aktivního evropského občanství na období 2007 – 2013

69

 

 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

 

I Informace

Rada

5.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/1

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 23/2006

přijatý Radou dne 18. září 2006

s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/…/ES ze dne … o řidičských průkazech (přepracované znění)

(2006/C 295 E/01)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (3) byla několikrát podstatným způsobem změněna. Při zavádění nových změn je nyní vhodné směrnici v zájmu přehlednosti přepracovat.

(2)

Pravidla pro řidičské průkazy jsou základními prvky společné dopravní politiky, přispívají ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu a usnadňují volný pohyb osob, které se usazují v jiném členském státě, než ve kterém byl řidičský průkaz vydán. Vzhledem k významu individuálních dopravních prostředků podporuje vlastnictví řidičského průkazu, který je řádně uznán hostitelským členským státem, volný pohyb a svobodu usazování osob. Navzdory pokroku dosaženému při harmonizaci pravidel pro řidičské průkazy přetrvávají mezi členskými státy výrazné rozdíly, pokud jde o pravidla týkající se periodicity prodlužování platnosti průkazů a podskupin vozidel, jež je potřeba více harmonizovat s cílem přispět k provádění politik Společenství.

(3)

Možnost stanovit vnitrostátní ustanovení o době platnosti podle směrnice 91/439/EHS vede k tomu, že v jednotlivých členských státech existují různá pravidla a platí více než 110 různých vzorů řidičských průkazů. To způsobuje občanům, policii i orgánům odpovědným za správu řidičských průkazů problémy z hlediska průhlednosti a vede k padělání dokladů, které jsou někdy staré i několik desetiletí.

(4)

Za účelem zabránění tomu, že jednotný evropský vzor řidičského průkazu se stane dalším vzorem z oněch sto deseti, které jsou již v oběhu, by členské státy měly přijmout veškerá nezbytná opatření, aby tento jednotný vzor byl vydán všem držitelům řidičských průkazů.

(5)

Touto směrnicí by neměla být dotčena stávající řidičská oprávnění udělená nebo získaná přede dnem její použitelnosti.

(6)

Řidičské průkazy jsou vzájemně uznávány. Členské státy by měly mít možnost uplatnit na průkaz s neomezenou správní platností, jenž byl vydán jiným členským státem a jehož držitel pobývá na jejich území po dobu delší než dva roky, dobu platnosti stanovenou touto směrnicí.

(7)

Zavedení doby správní platnosti pro nové řidičské průkazy by mělo umožnit použít v okamžiku periodického prodlužování platnosti nejnovější opatření proti padělání a provádět lékařská vyšetření či jiná opatření stanovená členskými státy.

(8)

Z důvodu bezpečnosti silničního provozu je třeba stanovit minimální požadavky pro vydávání řidičských průkazů. Je zapotřebí sblížit normy pro řidičské zkoušky a pro vydávání řidičských průkazů. Za tímto účelem je třeba vymezit znalosti, dovednosti a chování související s řízením motorových vozidel, vypracovat řidičské zkoušky na základě těchto kritérií a nově stanovit minimální normy pro tělesnou a duševní způsobilost k řízení těchto vozidel.

(9)

Doklad o tom, že řidiči vozidel používaných k přepravě osob nebo zboží splňují minimální normy pro tělesnou a duševní způsobilost k řízení, je třeba předložit v době vystavení řidičského průkazu a poté v pravidelných intervalech. Tato pravidelná kontrola podle vnitrostátních právních předpisů, ověřující plnění minimálních norem, bude přispívat k volnému pohybu osob, předcházet narušování hospodářské soutěže a lépe zohledňovat konkrétní odpovědnost řidičů těchto vozidel. Členské státy by měly mít možnost stanovit povinná lékařská vyšetření jako záruku splnění minimálních požadavků na tělesnou a duševní způsobilost k řízení jiných motorových vozidel. Z důvodu průhlednosti by se tato vyšetření měla časově krýt s prodlužováním platnosti řidičských průkazů a měla by tedy být určována dobou platnosti průkazu.

(10)

Je nezbytné dále posílit zásadu postupného přístupu ke skupinám dvoukolových vozidel a ke skupinám vozidel používaných pro přepravu osob a zboží.

(11)

Členské státy by však měly mít možnost stanovit pro řízení určitých skupin vozidel vyšší věkovou hranici s cílem dále podpořit bezpečnost silničního provozu; ve výjimečných případech by členské státy měl mít možnost stanovit nižší věkovou hranici, aby zohlednil vnitrostátní poměry.

(12)

Definice skupin by měly ve větší míře odrážet technické charakteristiky dotyčných vozidel a dovednosti nezbytné k řízení vozidla.

(13)

Zejména zavedení skupiny řidičských průkazů pro mopedy zvýší bezpečnost silničního provozu, pokud jde o nejmladší řidiče, kteří jsou podle statistik nejčastějšími oběťmi dopravních nehod.

(14)

Je třeba přijmout zvláštní ustanovení, která usnadní tělesně postiženým osobám řízení vozidel.

(15)

Z důvodů bezpečnosti silničního provozu by členské státy měly mít možnost uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy týkající se odebírání, pozastavování, prodlužování a rušení řidičských průkazů na všechny držitele řidičských průkazů, kteří získali obvyklé bydliště na jejich území.

(16)

Vzor řidičského průkazu stanovený ve směrnici 91/439/EHS je třeba nahradit jednotným vzorem v podobě plastové karty. Zároveň je třeba tento vzor řidičského průkazu upravit z důvodu zavedení nové skupiny řidičských průkazů pro mopedy a nové skupiny řidičských průkazů pro motocykly.

(17)

Zavedení nepovinného mikročipu do nového vzoru řidičského průkazu v podobě plastové karty by mělo členským státům umožnit dále zvýšit úroveň ochrany proti padělání. Členské státy by měly mít možnost ukládat na čip vnitrostátní údaje, pokud nebudou zasahovat do společně přístupných údajů. Technické požadavky na mikročipy by měla stanovit Komise, které je nápomocen výbor pro řidičské průkazy.

(18)

Je třeba stanovit minimální normy týkající se přístupu k povolání zkušebních komisařů a požadavků na odbornou přípravu zkušebních komisařů s cílem zlepšit znalosti a dovednosti zkušebních komisařů, a tím zajistit objektivnější hodnocení žadatelů o řidičské oprávnění a dosáhnout tak větší harmonizace řidičských zkoušek.

(19)

Komise by měla mít možnost přizpůsobovat přílohy I až VI vědeckému a technickému pokroku.

(20)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(21)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jich být proto z důvodu jejich rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(22)

Touto směrnicí nejsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu a pro jejich uplatňování, uvedených v příloze VII části B,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Vzor řidičského průkazu

1.   Členské státy zavedou vnitrostátní řidičský průkaz podle vzoru Společenství uvedeného v příloze I v souladu s ustanoveními této směrnice. Znak na první straně řidičských průkazů podle vzoru Společenství obsahuje rozlišovací značku členského státu, který průkaz vydává.

2.   Aniž jsou dotčeny předpisy upravující ochranu údajů, mohou členské státy jako součást řidičského průkazu zavést datový čip (mikročip), jakmile Komise stanoví postupem podle čl. 9 odst. 2 požadavky na mikročip uvedené v příloze I. Tyto požadavky stanoví schválení typu ES, které lze udělit pouze tehdy, je-li prokázána odolnost proti pokusům manipulovat s údaji nebo je pozměňovat.

3.   Mikročip obsahuje harmonizované údaje řidičského průkazu uvedené v příloze I.

Po konzultaci s Komisí mohou členské státy uchovávat doplňkové údaje, pokud to není žádným způsobem v rozporu s prováděním této směrnice.

Komise může postupem podle čl. 9 odst. 2 upravovat přílohu I s cílem zajistit budoucí interoperabilitu.

4.   Se souhlasem Komise mohou členské státy provést na vzoru vyobrazeném v příloze I úpravy nezbytné pro počítačové zpracování řidičských průkazů.

Článek 2

Vzájemné uznávání

1.   Řidičské průkazy vydané členskými státy jsou vzájemně uznávány.

2.   Pokud držitel platného vnitrostátního řidičského průkazu bez doby správní platnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 převede své obvyklé bydliště do jiného členského státu než je stát, který řidičský průkaz vydal, může hostitelský členský stát prodloužením platnosti řidičského průkazu uplatnit na tento průkaz doby správní platnosti podle uvedeného článku, a to po 2 letech ode dne, kdy držitel převedl své obvyklé bydliště na jeho území.

Článek 3

Opatření proti padělání

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zamezení padělání řidičských průkazů, včetně vzorů řidičských průkazů vydaných před vstupem této směrnice v platnost. O těchto opatřeních uvědomí Komisi.

2.   Materiál používaný pro řidičské průkazy uvedené v příloze I se zabezpečí proti padělání použitím specifikací, které stanoví Komise postupem podle čl. 9 odst. 2. Členské státy mají možnost zavést doplňkové ochranné prvky.

3.   Členský stát zajistí, aby do … (5) všechny vydávané řidičské průkazy nebo řidičské průkazy, které jsou v oběhu, splňovaly veškeré požadavky této směrnice.

Článek 4

Skupiny, definice a minimální věkové hranice

1.   Řidičský průkaz podle článku 1 opravňuje k řízení vozidel s vlastním pohonem v níže definovaných skupinách. Může být vydán od dosažení minimálního věku uvedeného u jednotlivých skupin. „Vozidlem s vlastním pohonem“ se rozumí jakékoli samohybné vozidlo pohybující se po komunikaci vlastní silou, jiné než kolejové vozidlo.

2.   Mopedy:

 

Skupina AM

—

Dvoukolová vozidla nebo tříkolová vozidla s maximální konstrukční rychlostí nepřekračující 45 km/h definovaná v čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES ze dne 18. března 2002 o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel a se zrušuje směrnice Rady 92/61/EHS (6) (s výjimkou vozidel s maximální konstrukční rychlostí nejvýše 25 km/h), a lehké čtyřkolky definované v čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2002/24/ES,

—

minimální věk pro skupinu AM se stanoví na 16 let.

3.   Motocykly s postranním vozíkem nebo bez něj a motorové tříkolky:

—

„motocyklem“ se rozumí dvoukolová vozidla s postranním vozíkem nebo bez něj, definovaná v čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 2002/24/ES,

—

„motorovou tříkolkou“ se rozumí vozidla se třemi symetricky uspořádanými koly, definovaná v čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 2002/24/ES.

a)

Skupina A1:

—

motocykly s objemem válců do 125 cm3, s výkonem do 11 kW a poměrem výkonu ke hmotnosti do 0,1 kW/kg,

—

motorové tříkolky s výkonem do 15 kW,

—

minimální věk pro skupinu A1 se stanoví na 16 let.

b)

Skupina A2:

—

motocykly s výkonem motoru do 35 kW a s poměrem výkonu ke hmotnosti do 0,2 kW/kg a nikoli upravené z vozidla s více než dvounásobným výkonem;

—

minimální věk pro skupinu A2 se stanoví na 18 let;

c)

Skupina A:

i)

motocykly

—

Minimální věk pro skupinu A se stanoví na 20 let. Avšak řídit motocykly této skupiny je možné pouze po nejméně dvouleté praxi řízení motocyklů, na něž se vztahuje řidičské oprávnění skupiny A2. Od tohoto požadavku na předchozí praxi může být upuštěno, pokud je žadateli alespoň 24 let.

ii)

motorové tříkolky s výkonem přesahujícím 15 kW

—

Minimální věk pro motorové tříkolky s výkonem přesahujícím 15 kW se stanoví na 21 let.

4.   Motorová vozidla:

—

„motorovým vozidlem“ se rozumí jakékoli vozidlo s vlastním pohonem běžně používané pro přepravu osob nebo zboží po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo zboží po silnici. Tento pojem zahrnuje trolejbusy, tj. vozidla připojená k elektrickému vodiči, ale nejezdící po kolejích. Nezahrnuje zemědělské nebo lesnické traktory;

—

„zemědělským nebo lesnickým traktorem“ se rozumí jakékoliv kolové nebo pásové vozidlo s vlastním pohonem s nejméně dvěma nápravami, jehož hlavní funkce spočívá v tažné síle, a které je zvláště navrženo, aby tahalo, tlačilo, vozilo nebo pracovalo s určitým nářadím, stroji nebo přívěsy používanými při zemědělských nebo lesních pracích, a jehož použití pro přepravu osob nebo zboží po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo zboží po silnici je pouze jeho vedlejší funkcí.

a)

Skupina B1:

—

čtyřkolky definované v čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice 2002/24/ES.

—

minimální věk pro skupinu B1 se stanoví na 16 let,

—

skupina B1 je nepovinná; v členských státech, které nezavedou tuto skupinu řidičských průkazů, bude k řízení těchto vozidel vyžadován řidičský průkaz skupiny B.

b)

Skupina B:

motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností do 3 500 kg a navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

Aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu platné pro dotyčná vozidla, je možné motorová vozidla v této skupině doplnit o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této soupravy nepřesahuje 4 250 kg. V případě, že hmotnost této soupravy přesáhne 3 500 kg, vyžadují členské státy v souladu s ustanoveními přílohy V, aby tato souprava byla řízena pouze po

—

dokončení výcviku nebo

—

po složení zkoušky dovedností a chování.

Členské státy mohou též požadovat jak tento výcvik tak složení zkoušky dovedností a chování.

Členské státy uvedou na řidičském průkazu oprávnění k řízení takovéto soupravy prostřednictvím příslušného kódu Společenství.

Minimální věk pro skupinu B se stanoví na 18 let.

c)

Skupina BE:

—

aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu platné pro dotyčná vozidla, souprava vozidel sestávající z tažného vozidla skupiny B a přívěsu nebo návěsu, pokud maximální přípustná hmotnost přívěsu nebo návěsu nepřesahuje 3 500 kg,

—

minimální věk pro skupinu BE se stanoví na 18 let.

d)

Skupina C1:

motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost je vyšší než 3 500 kg, avšak nejvýše 7 500 kg, a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

e)

Skupina C1E:

—

aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu platné pro dotyčná vozidla, soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C1 a jeho přívěs nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg, pokud přípustná hmotnost této soupravy nepřesahuje 12 000 kg.

—

aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu platné pro dotyčná vozidla, soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny B a jeho přívěs nebo návěs má přípustnou hmotnost vyšší než 3 500 kg, pokud přípustná hmotnost této soupravy nepřesahuje 12 000 kg.

—

minimální věk pro skupiny C1 a C1E se stanoví na 18 let, aniž jsou dotčena ustanovení o řízení těchto vozidel uvedená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu xxxx kterou se mění nařízením Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a se zrušuje směrnice Rady 76/914/EHS (7),

f)

Skupina C:

motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost je vyšší než 3 500 kg a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg,

g)

Skupina CE:

—

aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu platné pro dotyčná vozidla, soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C a jeho přívěs nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg,

—

minimální věk pro skupiny C a CE se stanoví na 21 let, aniž jsou dotčena ustanovení o řízení těchto vozidel uvedená ve směrnici 2003/59/ES,

h)

Skupina D1:

motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše 16 cestujících kromě řidiče a o maximální délce nejvýše 8 m; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

i)

Skupina D1E:

—

aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu platné pro dotyčná vozidla, soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D1 a jeho přívěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg,

—

minimální věk pro skupiny D1 a D1E se stanoví na 21 let, aniž jsou dotčena ustanovení o řízení těchto vozidel uvedená ve směrnici 2003/59/ES,

j)

Skupina D:

motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než osm cestujících kromě řidiče; motorová vozidla, která je možné řídit s průkazem skupiny D, mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

k)

Skupina DE:

—

aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu pro dotyčná vozidla, soupravy vozidel, kde tažné vozidlo je ve skupině D a jeho přívěs má maximální přípustnou hmotnost přesahující 750 kg,

—

minimální věk pro skupiny D a DE se stanoví na 24 let, aniž jsou dotčena ustanovení o řízení těchto vozidel uvedená ve směrnici 2003/59/ES.

5.   Se souhlasem Komise mohou členské státy z uplatňování tohoto článku vyjmout některé zvláštní typy vozidel s vlastním pohonem, jako například speciální vozidla pro osoby se zdravotním postižením.

Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyjmout vozidla používaná ozbrojenými silami a civilní obranou nebo vozidla pod jejich kontrolou.

6.   Členské státy mohou zvýšit nebo snížit minimální věkovou hranici pro vydání řidičského průkazu:

a)

u skupiny AM snížit až na 14 let nebo zvýšit až na 18 let;

b)

u skupiny B1 zvýšit až na 18 let;

c)

u skupiny A1 zvýšit až na 17 nebo 18 let,

—

pokud mezi minimální věkovou hranicí pro skupinu A1 a minimální věkovou hranicí pro skupinu A2 existuje rozdíl dvou let, a

—

řízení motocyklů skupiny A je možné pouze po nejméně dvouleté praxi řízení motocyklů skupiny A2, podle čl. 4 odst. 3 písm. c) bodu i);

d)

u skupin B a BE snížit až na 17 let.

Členské státy mohou snížit minimální věkovou hranici u skupiny C na 18 let a u skupiny D na 21 let, pokud jde o:

a)

vozidla používaná hasičským sborem a vozidla používaná pro udržování veřejného pořádku,

b)

vozidla procházející zkušební jízdou v souvislosti s jejich opravou nebo údržbou.

Řidičské průkazy vydané osobám nižšího věku, než je uvedeno v odstavcích 2 až 4, jsou v souladu s tímto odstavcem platné pouze na území vydávajícího členského státu, dokud držitel průkazu nedosáhne minimální věkové hranice stanovené v odstavcích 2 až 4.

Členské státy mohou uznat na svém území platnost řidičských průkazů vydaných řidičům mladším než jsou minimální věkové hranice uvedené v odstavcích 2 až 4.

Článek 5

Podmínky a omezení

1.   V řidičském průkazu je uvedeno, za jakých podmínek je řidič oprávněn řídit.

2.   Pokud je z důvodu tělesného postižení řidič oprávněn řídit pouze určité typy vozidel nebo vozidla upravená, skládají se zkoušky dovedností a chování podle článku 7 v takovém vozidle.

Článek 6

Odstupňování a rovnocennost skupin

1.   Vydávání řidičských průkazů se řídí těmito podmínkami:

a)

průkazy pro skupiny C1, C, D1 a D lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupiny B,

b)

průkazy pro skupiny BE, C1E, CE, D1E a DE lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupin B, C1, C, D1 a D.

2.   Platnost řidičských průkazů je stanovena takto:

a)

průkazy vydané pro skupiny C1E, CE, D1E nebo DE platí pro soupravy vozidel skupiny BE,

b)

průkazy vydané pro skupinu CE platí pro skupinu DE, pokud jsou jejich držitelé oprávněni řídit vozidla skupiny D,

c)

průkazy vydané pro skupiny CE a DE platí pro soupravy vozidel skupin C1E a D1E,

d)

průkazy vydané pro jakoukoliv skupinu platí pro vozidla skupiny AM. Členský stát však může u řidičských průkazů vydaných na svém území omezit rovnocennost u skupiny AM na skupiny A1, A2 a A, pokud tento členský stát uloží jako podmínku pro získání skupiny AM praktickou zkoušku,

e)

průkazy vydané pro skupinu A2 platí také pro skupinu A1,

f)

průkazy vydané pro skupiny A, B, C nebo D platí pro skupiny A1, A2, B1, C1 nebo D1.

3.   Pro řízení na svém území mohou členské země stanovit tuto rovnocennost:

a)

motorových tříkolek v rámci průkazu skupiny B, pro motorové tříkolky s výkonem vyšším než 15 kW, pokud je držiteli průkazu skupiny B alespoň 21 let,

b)

motocyklů skupiny A1 v rámci průkazu skupiny B.

Jelikož tento odstavec platí pouze na jejich území, členské státy na řidičském průkazu neuvádějí, že držitel je oprávněn řídit tato vozidla.

4.   Po konzultaci s Komisí mohou členské státy na svém území povolit řízení:

a)

vozidel skupiny D1 (s maximální přípustnou hmotností do 3 500 kg, do které není zahrnuto případné zvláštní zařízení určené pro přepravu osob se zdravotním postižením) řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, jejž získali nejméně před dvěma lety, pokud jsou vozidla používána neziskovými organizacemi k sociálním účelům a pokud řidič poskytuje své služby jako dobrovolník;

b)

vozidel s maximální přípustnou hmotností nad 3 500 kg řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, jejž získali nejméně před dvěma lety, pokud jsou tato vozidla určena zejména k používání v zaparkovaném stavu k výuce nebo rekreaci, pokud jsou používána neziskovými organizacemi pro sociální účely a pokud jsou upravena tak, že nemohou být použita pro přepravu více než devíti osob ani pro přepravu nákladu jiného než který je naprosto nezbytný pro tyto účely.

Článek 7

Vydávání, platnost a prodlužování platnosti

1.   Řidičské průkazy se vydávají pouze žadatelům, kteří:

a)

složili zkoušku dovedností a chování a teoretickou zkoušku a splňují zdravotní požadavky, v souladu s ustanoveními příloh II a III,

b)

složili teoretickou zkoušku, pouze pokud jde o skupinu AM; členské státy mohou u této skupiny požadovat, aby žadatelé složili zkoušku dovedností a chování a aby se podrobili lékařskému vyšetření.

Pro tříkolky a čtyřkolky v rámci této skupiny mohou členské státy uložit zvláštní zkoušku dovedností a chování. Pro odlišení vozidel skupiny AM je možné na řidičském průkazu uvádět vnitrostátní kód,

c)

pokud jde o skupinu A2 nebo skupinu A a za podmínky získání nejméně dvouleté praxe řízení motocyklů skupiny A1 nebo skupiny A2, složili pouze zkoušku dovedností a chování nebo dokončili výcvik podle přílohy VI,

d)

dokončili výcvik nebo složili zkoušku dovedností a chování, nebo dokončili výcvik a složili zkoušku dovedností a chování podle přílohy V, pokud jde o skupinu B pro řízení soupravy vozidel podle definice v čl. 4 odst. 4 písm. b) druhém pododstavci,

e)

mají obvyklé bydliště na území členského státu vydávajícího průkaz nebo mohou doložit, že už tam alespoň šest měsíců studují.

2.

a)

Od … (8) mají průkazy vydané členskými státy pro skupiny AM, A1, A2, A, B, B1 a BE správní platnost 10 let.

Členské státy si mohou zvolit takové průkazy vydávat se správní platností až do 15 let.

b)

Od … (8) mají průkazy vydané členskými státy pro skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1, D1E správní platnost 5 let.

c)

Prodloužením platnosti řidičského průkazu může započít nová doba správní platnosti pro jinou skupinu nebo skupiny vozidel, které je držitel průkazu oprávněn řídit, pokud je to v souladu s podmínkami stanovenými v této směrnici.

d)

Přítomnost mikročipu podle článku 1 není nezbytným předpokladem pro platnost řidičského průkazu. Ztráta nebo nečitelnost mikročipu nebo jeho jakékoliv jiné poškození nemá vliv na platnost dokladu.

3.   Prodloužení platnosti řidičských průkazů po skončení jejich správní platnosti je podmíněno:

a)

trvalým splňováním minimálních požadavků na tělesnou a duševní způsobilost k řízení podle přílohy III pro řidičské průkazy skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1, D1E; a

b)

obvyklým bydlištěm na území členského státu vydávajícího průkaz nebo doložením, že tam žadatelé už alespoň šest měsíců studují.

Při prodloužení platnosti řidičských průkazů skupin AM, A, A1, A2, B, B1 a BE mohou členské státy vyžadovat vyšetření s uplatněním minimálních požadavků na tělesnou a duševní způsobilost k řízení podle přílohy III.

Členské státy mohou omezit dobu správní platnosti uvedenou v odstavci 2 u řidičských průkazů jakékoli skupiny vydaných začínajícím řidičům s cílem použít pro tyto řidiče zvláštní opatření, zaměřená na zvýšení bezpečnosti silničního provozu.

Členské státy mohou omezit dobu správní platnosti prvního řidičského průkazu vydaného začínajícím řidičům u skupin C a D na 3 roky, aby mohly na tyto řidiče uplatnit zvláštní opatření s cílem zvýšit bezpečnost silničního provozu na svém území.

Členské státy mohou omezit dobu správní platnosti uvedenou v odstavci 2 u jednotlivých řidičských průkazů jakékoli skupiny, pokud se zjistí, že je nezbytné uplatnit častější lékařské prohlídky nebo jiná zvláštní opatření, jako jsou například omezení pro řidiče dopouštějící se dopravních přestupků.

Členské státy mohou zkrátit dobu správní platnosti uvedenou v odstavci 2 u řidičských průkazů držitelů pobývajících na jejich území, kteří dosáhli věku 50 let, za účelem uplatnění častějších lékařských prohlídek nebo jiných zvláštních opatření, jako jsou například opakovací kurzy. Tuto zkrácenou dobu správní platnosti je možné použít pouze při prodloužení platnosti řidičského průkazu.

4.   Aniž jsou dotčeny vnitrostátní trestní a policejní právní předpisy, mohou členské státy po konzultaci s Komisí uplatňovat na vydávání řidičských průkazů své vnitrostátní předpisy týkající se jiných podmínek než těch, které byly stanoveny v této směrnici.

5.

a)

Nikdo nesmí být držitelem více než jednoho řidičského průkazu,

b)

členský stát odmítne vydat řidičský průkaz, jestliže zjistí, že žadatel již je držitelem řidičského průkazu,

c)

členské státy přijmou k písmeni b) nezbytná opatření. Nezbytná opatření, pokud jde o vydání, náhradu, prodloužení platnosti nebo výměnu řidičského průkazu, zahrnují ověření skutečností u ostatních členských států, pokud existují přiměřené důvody se domnívat, že daný žadatel již je držitelem jiného řidičského průkazu,

d)

za účelem usnadnění kontrol podle písmene b) využívají členské státy síť řidičských průkazů EU, a to od okamžiku jejího zprovoznění.

Aniž je dotčen článek 2, členský stát vydávající průkaz s náležitou péčí zajistí, aby osoba splňovala požadavky stanovené v odstavci 1 tohoto článku, a pokud je zjištěno, že průkaz byl vydán, aniž by byly tyto požadavky splněny, použijí své vnitrostátní právní předpisy týkající se zrušení nebo odebrání oprávnění k řízení.

Článek 8

Přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku

Změny nezbytné k přizpůsobení příloh I až VI vědeckému a technickému pokroku se přijímají postupem podle čl. 9 odst. 2.

Článek 9

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro řidičské průkazy (dále jen „výbor“).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 10

Zkušební komisaři

Od vstupu této směrnice v platnost musí zkušební komisaři splňovat minimální požadavky stanovené v příloze IV.

Na zkušební komisaře, kteří v této funkci pracují již před … (8), se vztahují pouze požadavky týkající se opatření v oblasti zabezpečování kvality a pravidelných školení.

Článek 11

Různá ustanovení o výměně, odebírání, nahrazování a uznávání řidičských průkazů

1.   Pokud držitel platného řidičského průkazu vydaného jedním členským státem převede obvyklé bydliště do jiného členského státu, může požádat o výměnu svého řidičského průkazu za rovnocenný průkaz. Úkolem členského státu provádějícího tuto výměnu je zkontrolovat, pro kterou skupinu je předkládaný řidičský průkaz ve skutečnosti stále platný.

2.   S výhradou zachování zásady teritoriality trestních a policejních právních předpisů mohou členské státy, v nichž mají držitelé řidičských průkazů obvyklé bydliště, uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy týkající se omezení, pozastavení, odejmutí nebo zrušení řidičského oprávnění na držitele řidičského průkazu vydaného jiným členským státem a v případě potřeby řidičský průkaz za tímto účelem vyměnit.

3.   Členský stát provádějící výměnu vrátí starý průkaz orgánům členského státu, který jej vydal, a uvede důvody výměny.

4.   Členský stát odmítne vydat řidičský průkaz žadateli, jehož řidičský průkaz byl v jiném členském státě omezen, pozastaven nebo odejmut.

Členský stát odmítne uznat platnost každého řidičského průkazu, který jiný členský stát vydal osobě, jejíž řidičský průkaz je na území prvního státu omezen, pozastaven nebo odejmut.

Členský stát může rovněž odmítnout vydat řidičský průkaz žadateli, jehož řidičský průkaz byl v jiném členském státě zrušen.

5.   Náhradu za řidičský průkaz, který byl například ztracen nebo odcizen, je možné získat pouze od příslušných orgánů členského státu, ve kterém má držitel obvyklé bydliště; tyto orgány vydají náhradní průkaz na základě údajů, které mají k dispozici, nebo případně na základě dokladů poskytnutých příslušnými orgány členského státu, který vydal původní průkaz.

6.   Pokud členský stát vymění řidičský průkaz vydaný třetí zemí za řidičský průkaz podle vzoru Společenství, je tato výměna v průkazu odpovídajícímu vzoru Společenství zaznamenána, stejně jako jakékoliv následné prodloužení platnosti nebo náhrada průkazu.

Tato výměna může být provedena pouze tehdy, jestliže byl řidičský průkaz vydaný třetí zemí vrácen příslušným orgánům členského státu, který výměnu provádí. Pokud držitel tohoto průkazu převede své obvyklé bydliště do jiného členského státu, nemusí tento stát použít zásadu vzájemného uznávání stanovenou v článku 2.

Článek 12

Obvyklé bydliště

Pro účely této směrnice se „obvyklým bydlištěm“ rozumí místo, kde se určitá osoba obvykle zdržuje, tj. nejméně 185 dní v kalendářním roce, z důvodů osobních a profesních vazeb nebo v případě osob bez profesních vazeb z důvodu osobních vazeb vyplývajících z úzkých vztahů mezi touto osobou a místem, kde bydlí.

Za obvyklé bydliště osoby, jejíž profesní vazby jsou jinde než osobní vazby a která tedy střídavě pobývá na různých místech ve dvou nebo více členských státech, se však považuje místo jejích osobních vazeb, pokud se tam pravidelně vrací. Tato poslední podmínka se nepožaduje, pokud osoba pobývá v některém členském státě, aby zde vykonávala časově omezený úkol. Navštěvování vysoké školy nebo školy neznamená přesun obvyklého bydliště.

Článek 13

Rovnocennost řidičských průkazů, které neodpovídají vzoru Společenství

1.   Se souhlasem Komise stanoví členské státy, kterým skupinám vymezeným v článku 4 odpovídají oprávnění získaná před provedením této směrnice.

Po konzultaci s Komisí mohou členské státy provést úpravy svých vnitrostátních právních předpisů, které jsou nezbytné pro účely provádění ustanovení čl. 11 odst. 4, 5 a 6.

2.   Žádné řidičské oprávnění udělené před … (8) nebude odebráno nebo jakýmkoliv způsobem podmiňováno ustanoveními této směrnice.

Článek 14

Přezkum

Komise podá zprávu o provádění této směrnice, včetně jejího dopadu na bezpečnost silničního provozu, nejdříve … (9).

Článek 15

Vzájemná pomoc

Členské státy si vzájemně pomáhají při provádění této směrnice a vyměňují si informace o řidičských průkazech, které vydaly, vyměnily, nahradily, prodloužily nebo zrušily. Využívají sítě řidičských průkazů EU vytvořené pro tyto účely, a to od okamžiku jejího zprovoznění.

Článek 16

Transpozice

1.   Členské státy do … (10) přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 1 odst. 1, článkem 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3 a odst. 4 písm. b) až k), čl. 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a), c), d) a e), čl. 7 odst. 1 písm. b), c) a d), odst. 2, 3 a 5, článkem 8, článkem 10, článkem 13, článkem 14, článkem 15 a přílohou I bodu 2, přílohou II bodu 5.2 týkajícího se skupin A1, A2 a A a přílohou IV, V a VI. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

2.   Budou tyto předpisy používat od … (8).

3.   Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat informaci, že odkazy na zrušenou směrnici uvedené v platných právních a správních předpisech se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a jeho znění si stanoví členské státy.

4.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 17

Zrušení

Směrnice 91/439/EHS se zrušuje s účinkem od … (8), aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt uvedených v příloze VII části B pro provedení směrnice do vnitrostátního práva.

Ustanovení čl. 2 odst. 4 směrnice 91/439/EHS se zrušuje k … (11)

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze VIII.

Článek 18

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Ustanovení čl. 2 odst. 1, článku 5, čl. 6 odst. 2 písm. b), čl. 7 odst. 1 písm. a), článku 9, čl. 11 odst. 1, 3, 4, 5 a 6, článku 12 a příloh I, II a III se použijí od … (12).

Článek 19

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V … dne …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1)  Úř. věst. C 112, 30.4.2004, s. 34.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2005 (Úř. věst. C 304 E, 1.12.2005, s. 202), společný postoj Rady ze dne 18. září 2006 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 237, 24.8.1991, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/EC (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

(5)  26 let ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(6)  Úř. věst. L 124, 9.5.2002, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2005/30/ES (Úř. věst. L 106, 27.4.2005, s. 17).

(7)  Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4. Směrnice ve znění směrnice Rady 2004/66/ES (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 35).

(8)  Šest let od vstupu této směrnice v platnost.

(9)  Jedenáct let ode dne vstrupu této směrnice v platnost.

(10)  Čtyři roky od vstupu této směrnice v platnost.

(11)  Den vstupu této směrnice v platnost.

(12)  Dva roky od vstupu této směrnice v platnost.

PŘÍLOHA I

USTANOVENÍ O VZORU ŘIDIČSKÉHO PRŮKAZU SPOLEČENSTVÍ

1.

Fyzické charakteristiky karty řidičského průkazu Společenství musí odpovídat normám ISO 7810 a ISO 7816-1.

Karta je vyrobena z polykarbonátu.

Metody posuzování vlastností řidičských průkazů pro účely potvrzení jejich souladu s mezinárodními normami musí odpovídat normě ISO 10373.

2.

Fyzická ochrana řidičských průkazů

Fyzickou ochranu řidičských průkazů může ohrozit:

—

výroba falešných karet: vytvoření nového předmětu, který se danému dokladu velmi podobá, a to buď zhotovením úplně nového dokladu nebo okopírováním původního dokladu,

—

věcná změna: změna vlastnosti původního dokladu, např. pozměněním některých údajů vytištěných na dokladu.

Celková ochrana se týká systému jako celku, který sestává z podávání žádostí, přenosu údajů, materiálu samotné karty, techniky tisku a minimálního množství různých ochranných prvků a procesu personalizace.

a)

Materiál používaný na řidičské průkazy je třeba proti padělání zabezpečit použitím těchto technik (povinné ochranné prvky):

—

materiál karty musí být bez optických zjasňovačů,

—

pozadí s ochranným vzorem navrženým tak, aby byl odolný proti padělání skenováním, tiskem nebo kopírováním, s použitím vícebarevného ochranného tisku s duhovým přechodem a pozitivního a negativního gilošového tisku. Vzor nesmí být tvořen základními barvami (CMYK), musí obsahovat složitý kresebný motiv v minimálně dvou speciálních barvách a musí zahrnovat mikropísmo,

—

opticky proměnlivé prvky poskytující přiměřenou ochranu před kopírováním a manipulací s fotografií,

—

laserové rytí,

—

v oblasti fotografie by se pozadí s ochranným vzorem a fotografie měly překrývat alespoň na jejím okraji (vytrácení vzoru).

b)

Materiál používaný na řidičské průkazy je navíc třeba zabezpečit proti padělání použitím nejméně tří z těchto technik (doplňkové ochranné prvky):

—

tiskové barvy závisející na úhlu pohledu*,

—

termochromní tisková barva*,

—

zakázkové hologramy*,

—

proměnlivé laserové obrázky*,

—

tisková barva fluoreskující v ultrafialovém osvětlení, viditelná a transparentní,

—

tisk s duhovým přechodem,

—

digitální vodoznak na pozadí,

—

infračervená nebo fosforeskující barviva,

—

hmatové znaky, symboly nebo vzory*.

c)

Členské státy mají možnost zavést doplňkové ochranné prvky. V zásadě mají být upřednostňovány techniky označené hvězdičkou, neboť umožňují příslušníkům bezpečnostních složek zkontrolovat platnost karty bez použití jakýchkoliv speciálních prostředků.

3.

Průkaz má dvě strany.

Strana 1 obsahuje:

a)

slova „řidičský průkaz“ vytištěná velkými písmeny v jazyce nebo jazycích členského státu, který průkaz vydává,

b)

název členského státu, který průkaz vydává (nepovinné),

c)

rozlišovací značku členského státu vydávajícího průkaz, vytištěnou inverzně v modrém pravoúhlém čtyřúhelníku a obkrouženou 12 žlutými hvězdami; rozlišovací značky jsou tyto:

B

:

Belgie

CZ

:

Česká republika

DK

:

Dánsko

D

:

Německo

EST

:

Estonsko

GR

:

Řecko

E

:

Španělsko

F

:

Francie

IRL

:

Irsko

I

:

Itálie

CY

:

Kypr

LV

:

Lotyšsko

LT

:

Litva

L

:

Lucembursko

H

:

Maďarsko

M

:

Malta

NL

:

Nizozemsko

A

:

Rakousko

PL

:

Polsko

P

:

Portugalsko

SLO

:

Slovinsko

SK

:

Slovensko

FIN

:

Finsko

S

:

Švédsko

UK

:

Spojené království;

d)

údaje týkající se vydávaného průkazu, očíslované takto:

1.

příjmení držitele,

2.

jméno (jména) držitele,

3.

datum a místo narození,

4.

a)

datum vydání průkazu,

b)

datum skončení platnosti průkazu nebo pomlčka, pokud průkaz platí na dobu neurčitou podle čl. 7 odst. 2 písm. c),

c)

název vydávajícího orgánu (může být vytištěn na straně 2),

d)

číslo odlišné od čísla v bodě 5, určené pro správní účely (nepovinné),

5.

číslo průkazu,

6.

fotografie držitele,

7.

podpis držitele,

8.

trvalé bydliště nebo poštovní adresa (nepovinné),

9.

skupinu vozidel, které je držitel oprávněn řídit (skupiny podle vnitrostátních předpisů jsou vytištěny jiným písmem než harmonizované skupiny),

e)

slova „Vzor Evropských společenství“ v jazyce nebo jazycích členského státu, který průkaz vydává, a slova „řidičský průkaz“ v ostatních jazycích Společenství vytištěná růžově a tvořící pozadí řidičského průkazu:

 

Permiso de Conducción

 

Řidičský průkaz

 

Kørekort

 

Führerschein

 

Juhiluba

 

Άδεια Οδήγησης

 

Driving Licence

 

Permis de conduire

 

Ceadúas Tiomána

 

Patente di guida

 

Vadītāja apliecība

 

Vairuotojo pažymėjimas

 

Vezetői engedély

 

Liċenzja tas-Sewqan

 

Rijbewijs

 

Prawo Jazdy

 

Carta de Condução

 

Vodičský preukaz

 

Vozniško dovoljenje

 

Ajokortti

 

Körkort;

f)

Použité barvy:

—

modrá: Pantone Reflex Blue,

—

žlutá: Pantone Yellow.

Strana 2 obsahuje:

a)

9.

skupinu vozidel, které je držitel oprávněn řídit (skupiny podle vnitrostátních předpisů jsou vytištěny jiným písmem než harmonizované skupiny),

10.

datum prvního vydání u jednotlivých skupin (toto datum je třeba zopakovat na novém průkazu v případě následného nahrazení nebo výměny),

11.

datum skončení platnosti pro jednotlivé skupiny,

12.

další informace nebo omezení v podobě kódu u dané (pod)skupiny.

Kódy jsou tyto:

—

kódy 01 až 99

:

harmonizované kódy Společenství

ŘIDIČ (zdravotní důvody)

01.

Korekce nebo ochrana zraku

01.01

Brýle

01.02

Kontaktní čočky

01.03

Ochranné brýle

01.04

Neprůsvitná čočka

01.05

Oční kryt

01.06

Brýle nebo kontaktní čočky

02.

Sluchové pomůcky/komunikační pomůcky

02.01

Sluchové pomůcky pro jedno ucho

02.02

Sluchové pomůcky pro obě uši

03.

Protézy/ortézy pro končetiny

03.01

Protéza/ortéza horní končetiny

03.02

Protéza/ortéza dolní končetiny

05.

Omezené použití (povinné uvedení podkódu, řízení podléhá omezením ze zdravotních důvodů)

05.01

Omezení jízdy podle denní doby (například jedna hodina po východu slunce a jedna hodina před západem slunce)

05.02

Omezení jízdy v okruhu … km od místa bydliště držitele průkazu nebo pouze ve městě/regionu

05.03

Řízení bez cestujících

05.04

Jízda rychlostí nepřesahující … km/h

05.05

Řízení povoleno výhradně v doprovodu jiného držitele řidičského oprávnění

05.06

Bez přívěsu

05.07

Zákaz jízdy na dálnici

05.08

Zákaz jízdy pod vlivem alkoholu

PŘIZPŮSOBENÍ VOZIDLA

10.

Upravená převodovka

10.01

Manuální převodovka

10.02

Automatická převodovka

10.03

Elektronicky ovládaná převodovka

10.04

Nastavení řadicí páky

10.05

Bez pomocné převodovky

15.

Upravená spojka

15.01

Nastavení řadicí páky

15.02

Ruční spojka

15.03

Automatická spojka

15.04

Přepážka před sklopeným/sejmutým pedálem spojky

20.

Upravené brzdové systémy

20.01

Nastavení brzdového pedálu

20.02

Zvětšený brzdový pedál

20.03

Brzdový pedál upravený na levou nohu

20.04

Brzdový pedál s podložkou pro chodidlo

20.05

Sklopený brzdový pedál

20.06

Ruční ovládání provozní brzdy

20.07

Maximální využití posilovací brzdy

20.08

Maximální využití nouzové brzdy zabudované v provozní brzdě

20.09

Nastavení parkovací brzdy

20.10

Elektricky ovládaná parkovací brzda

20.11

(Nastavená) nožní parkovací brzda

20.12

Přepážka před sklopeným/sejmutým pedálem brzdy

20.13

Ovládání brzdy kolenem

20.14

Elektricky ovládaná provozní brzda

25.

Upravené systémy akcelerátoru

25.01

Nastavení plynového pedálu

25.02

Plynový pedál s podložkou pro chodidlo

25.03

Sklopený plynový pedál

25.04

Ruční ovládání plynu

25.05

Ovládání plynu u kolene

25.06

Servoakcelerátor (elektronický, pneumatický apod.)

25.07

Plynový pedál nalevo od brzdového pedálu

25.08

Plynový pedál nalevo

25.09

Přepážka před sklopeným/sejmutým plynovým pedálem

30.

Upravený společný systém ovládání brzdové soustavy a akcelerátoru

30.01

Souběžné pedály

30.02

Pedály (téměř) ve stejné úrovni

30.03

Posuvný plynový pedál a brzda

30.04

Posuvný plynový pedál a brzda s ortézou

30.05

Sklopený/sejmutý plynový pedál a pedál brzdy

30.06

Zvýšená podlaha

30.07

Přepážka na straně brzdového pedálu

30.08

Přepážka pro protézu na straně brzdového pedálu

30.09

Přepážka před plynovým pedálem a brzdovým pedálem

30.10

Podpěrka paty/nohy

30.11

Elektrické ovládání plynového a brzdového pedálu

35.

Upravené uspořádání ovladačů

(přepínače světel, stěrač/ostřikovač čelního skla, ovladač výstražného zvukového znamení, směrová světla apod.)

35.01

Ovladače ovladatelné bez negativního vlivu na řízení a obsluhu

35.02

Ovladače ovladatelné bez puštění volantu a příslušenství (otočný knoflík, vidlice apod.)

35.03

Ovladače ovladatelné levou rukou bez puštění volantu a příslušenství (otočný knoflík, vidlice apod.)

35.04

Ovladače ovladatelné pravou rukou bez puštění volantu a příslušenství (otočný knoflík, vidlice apod.)

35.05

Ovladače ovladatelné bez puštění volantu a příslušenství (otočný knoflík, vidlice apod.) a kombinace mechanismu plynu a brzdy

40.

Upravené řízení

40.01

Standardní pomocné řízení

40.02

Posílené pomocné řízení

40.03

Řízení pomocí podpůrného systému

40.04

Prodloužený sloupek řízení

40.05

Nastavitelný volant (větší nebo silnější volant, zmenšený průměr volantu, apod.)

40.06

Sklopený volant

40.07

Vertikální poloha volantu

40.08

Horizontální poloha volantu

40.09

Nožní ovládání řízení

40.10

Jiná úprava řízení (pákový ovladač apod.)

40.11

Otočný knoflík na volantu

40.12

Ruční ortéza na volantu

40.13

S ortézou-tenodézou

42.

Upravená zpětná zrcátka

42.01

Venkovní (levé nebo) pravé zpětné zrcátko

42.02

Venkovní zpětné zrcátko na blatník

42.03

Přídavné vnitřní zpětné zrcátko umožňující sledování provozu

42.04

Panoramatické vnitřní zpětné zrcátko

42.05

Zpětné zrcátko k eliminaci mrtvého úhlu

42.06

Vnější zpětné zrcátko(a) ovládané elektricky

43.

Upravené sedadlo řidiče

43.01

Sedadlo řidiče ve výšce umožňující dobrý výhled a v normální vzdálenosti od volantu a pedálů

43.02

Nastavení sedadla řidiče uzpůsobené anatomicky

43.03

Sedadlo řidiče s postranní podpěrou pro dobrou stabilitu při sezení

43.04

Sedadlo řidiče s opěrkou ruky

43.05

Prodloužení posouvání sedadla řidiče

43.06

Nastavení bezpečnostního pásu

43.07

Postrojový bezpečnostní pás

44.

Úpravy motocyklů (povinnost uvedení podkódu)

44.01

Samostatně ovládaná brzda

44.02

(Upravená) ručně ovládaná brzda (přední kolo)

44.03

(Upravená) brzda ovládaná nohou (zadní kolo)

44.04

(Upravená) rukojeť plynu

44.05

(Upravené) ruční ovládání převodovky a spojky

44.06

(Upravené) zpětné zrcátko

44.07

(Upravené) ovladače (směrová světla, brzdové světlo, …)

44.08

Výška sedadla umožňující řidiči v poloze vsedě mít současně obě nohy na zemi

45.

Motocykl pouze s postranním vozíkem

50.

Omezení na určité vozidlo/číslo podvozku (identifikační číslo vozidla, VIN)

51.

Omezení na určité vozidlo/registrační značku (registrační číslo vozidla, VRN)

SPRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI

70.

Výměna řidičského průkazu č … vydaného … (kým) (v případě třetí země rozlišovací značka EU/OSN; např.: 70.0123456789.NL)

71.

Duplikát řidičského průkazu č … (v případě třetí země rozlišovací značka EU/OSN; např.: 71.987654321.HR)

72.

Pouze pro vozidla skupiny A s objemem válců nejvýše 125 cm3 a výkonem nejvýše 11 kW (A1)

73.

Pouze pro motorová tříkolová a čtyřkolová vozidla skupiny B (B1)

74.

Pouze pro vozidla skupiny C s maximální přípustnou hmotností do 7 500 kg (C1)

75.

Pouze pro vozidla skupiny D s nejvýše 16 sedadly, kromě sedadla řidiče (D1)

76.

Pouze pro vozidla skupiny C s maximální přípustnou hmotností do 7 500 kg (C1), s přívěsem s maximální přípustnou hmotností vyšší než 750 kg, pokud maximální přípustná hmotnost takto vzniklé jízdní soupravy nepřesahuje 12 000 kg a maximální přípustná hmotnost přívěsu nepřevyšuje hmotnost nenaloženého tažného vozidla (C1E)

77.

Pouze pro vozidla skupiny D s nejvýše 16 sedadly kromě sedadla řidiče (D1), s přívěsem s maximální přípustnou hmotností vyšší než 750 kg, pokud a) maximální přípustná hmotnost takto vzniklé jízdní soupravy nepřesahuje 12 000 kg a maximální přípustná hmotnost přívěsu nepřevyšuje hmotnost nenaloženého tažného vozidla a b) přívěs není používán pro přepravu cestujících (D1E)

78.

Pouze pro vozidla s automatickou převodovkou

79.

Pouze pro vozidla, která vyhovují specifikacím uvedeným v závorkách v souvislosti s použitím čl. 10 odst. 1 směrnice 91/439/EHS

90.01

:

nalevo

90.02

:

napravo

90.03

:

levá

90.04

:

pravá

90.05

:

ruční

90.06

:

nožní

90.07

:

použitelná

95.

Řidič je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti (CPC) podle směrnice 2003/59/ES do … [např.: 95.01.01.2012]

96.

Řidič dokončil výcvik nebo složil zkoušku dovedností a chování v souladu s ustanoveními přílohy V.

—

kódy 100 a výše

:

vnitrostátní kódy platné jen pro řízení na území členského státu, který vydal řidičský průkaz.

Pokud se kód vztahuje na všechny skupiny, pro které byl průkaz vydán, lze jej vytisknout v polích 9, 10 a 11;

13.

k provedení oddílu 4 písm. a) této přílohy prostor vyhrazený pro případný zápis informací nezbytně nutných pro správu řidičského průkazu provedený hostitelským členským státem;

14.

prostor vyhrazený pro případný zápis informací nezbytně nutných pro správu řidičského průkazu nebo týkajících se bezpečnosti silničního provozu (nepovinné), provedený členským státem, který vydává průkaz. Pokud se informace týká jedné z položek definovaných v této příloze, měla by být vedena pod číslem uvedené položky.

Se zvláštním písemným souhlasem držitele lze do tohoto prostoru rovněž zapsat informace, které se netýkají správy řidičských průkazů nebo bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích; tyto doplněné informace nijak nemění použití tohoto vzoru řidičského průkazu;

b)

vysvětlení číslovaných položek uvedených na straně 1 a 2 průkazu (alespoň položek 1, 2, 3, 4a), 4b), 4c), 5, 10, 11 a 12);

Pokud si členský stát přeje záznamy provést v národním jazyce jiném než v jednom z těchto jazyků: anglickém, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském nebo švédském, vypracuje dvojjazyčné znění průkazu s použitím jednoho z výše uvedených jazyků, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této přílohy.

c)

na vzoru řidičského průkazu Společenství je vyhrazen prostor pro případné použití mikročipu nebo podobného počítačového zařízení.

4.   Zvláštní ustanovení

a)

Má-li držitel řidičského průkazu vydaného členským státem v souladu s touto přílohou obvyklé bydliště v jiném členském státě, může tento členský stát do průkazu zapsat informace, které jsou nezbytně nutné pro jeho správu, pokud tento druh informací zapisuje i do průkazů, které vydává, a pokud je tam pro tento účel dostatek místa.

b)

Po konzultaci s Komisí mohou členské státy použít další barvy nebo označení, jako například čárové kódy a státní symboly, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této přílohy.

V souvislosti se vzájemným uznáváním průkazů nesmí čárový kód obsahovat jiné informace než ty, které již lze přečíst na řidičském průkazu, nebo ty, které jsou nezbytně nutné pro postup vydávání průkazu.

ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ PODLE VZORU SPOLEČENSTVÍ

Strana 1   ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ [ČLENSKÝ STÁT]

Image

Strana 2

1. Příjmení 2. Jméno 3. Datum a místo narození 4a. Datum vydání řidičského průkazu 4b. Úřední platnost do 4c. Vydal 5. Pořadové číslo průkazu 8. Bydliště 9. Skupina (1) 10. Datum vydání, pro jednotlivé skupiny 11. Platnost do, pro jednotlivé skupiny 12. Omezení

Image

VZOR ŘIDIČSKÉHO PRŮKAZU

BELGICKÝ ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ (pro informaci)

Image

Image

(1)  

Poznámka: bude doplněn piktogram a řádek pro skupinu AM.

Poznámka: do oddílu pro skupiny motocyklů bude doplněna položka „A2“.

PŘÍLOHA II

I.   MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ŘIDIČSKÉ ZKOUŠKY

Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby žadatelé o řidičská oprávnění měli znalosti a dovednosti nezbytné pro řízení motorového vozidla a aby vykazovali chování nezbytné pro řízení motorového vozidla. Zkoušky zavedené k tomuto účelu se musí skládat z:

—

teoretické zkoušky, a poté

—

zkoušky dovedností a chování.

Podmínky, za kterých jsou tyto zkoušky prováděny, jsou stanoveny níže.

A.   TEORETICKÁ ZKOUŠKA

1.   Forma

Je třeba zvolit takovou formu, aby bylo možné zajistit, že žadatel má potřebné znalosti ve všech oblastech uvedených v bodech 2, 3 a 4.

Žadatelé o řidičský průkaz jedné skupiny, kteří již složili teoretickou zkoušku pro řidičský průkaz jiné skupiny, mohou být vyňati z působnosti společných ustanovení bodů 2, 3 a 4.

2.   Obsah teoretické zkoušky platné pro všechny skupiny vozidel

2.1

Musí být položeny otázky ke každému z následujících bodů, přičemž obsah a forma otázek se ponechává na uvážení každého členského státu:

2.1.1

Pravidla silničního provozu:

—

zejména pokud jde o svislé a vodorovné dopravní značky, značení a signály, přednost v jízdě a omezení rychlosti.

2.1.2

Řidič:

—

význam bdělosti a postoje k ostatním účastníkům silničního provozu,

—

vnímání, úsudek a rozhodování, zejména reakční doba, stejně jako změny v chování řidiče vlivem alkoholu, drog a léčiv, stavu mysli a únavy.

2.1.3

Silniční provoz:

—

nejdůležitější zásady týkající se dodržování bezpečné vzdálenosti mezi vozidly, brzdných drah a držení vozidla na silnici při jízdě za různých povětrnostních podmínek a při různém stavu vozovky,

—

rizikové faktory řízení týkající se různého stavu vozovky, zejména jeho změny související s počasím a denní a noční dobou,

—

vlastnosti různých druhů pozemních komunikací a příslušné právní předpisy.

2.1.4

Ostatní účastníci silničního provozu:

—

zvláštní rizikové faktory související s nedostatkem zkušeností ostatních účastníků silničního provozu a s nejvíce ohroženými skupinami účastníků, jako jsou děti, chodci, cyklisté a lidé se sníženou pohyblivostí,

—

rizika spočívající ve způsobu jízdy a řízení různých druhů vozidel a v různém zorném poli jejich řidičů.

2.1.5

Obecná pravidla a předpisy a ostatní záležitosti:

—

pravidla týkající se správních dokladů požadovaných k používání vozidla,

—

obecná pravidla určující, jak se musí řidič chovat v případě dopravní nehody (umístění výstražného zařízení a zapnutí varovné signalizace), a opatření, která může učinit, aby v případě potřeby pomohl obětem dopravní nehody,

—

bezpečnostní opatření týkající se vozidla, přepravovaného nákladu a přepravovaných osob.

2.1.6

Nezbytná bezpečnostní opatření při opouštění vozidla.

2.1.7

Technická hlediska spojená s bezpečností silničního provozu; žadatel musí být schopen zjistit nejběžnější závady, zejména na systému řízení, odpružení a brzdném systému, pneumatikách, světlech a ukazatelích směru, světlometech, zpětných zrcátkách, čelním skle a stěračích, výfukovém systému, bezpečnostních pásech a zvukovém výstražném zařízení.

2.1.8

Bezpečnostní vybavení vozidla, a zejména užívání bezpečnostních pásů, opěrek hlav a dětských zádržných systémů.

2.1.9

Pravidla týkající se užívání vozidla ve vztahu k životnímu prostředí (přiměřené používání zvukových výstražných zařízení, přiměřená spotřeba pohonných hmot, omezení znečišťujících emisí, atd.).

3.   Zvláštní ustanovení pro skupiny A1, A2 a A

3.1

Povinné ověření obecných znalostí o:

3.1.1

používání ochranné výstroje, například rukavic, bot, oblečení a ochranné přílby,

3.1.2

viditelnosti motocyklistů pro jiné účastníky silničního provozu,

3.1.3

rizikových faktorech týkajících se různých stavů vozovky, jak je uvedeno výše, se zvláštním zřetelem na kluzké části, například kryty kanalizace, vodorovné dopravní značení, jako jsou čáry a šipky, tramvajové koleje,

3.1.4

technických hlediscích spojených s bezpečností silničního provozu, jak je uvedeno výše, se zvláštním zřetelem na spínač výstražných světel, hladinu oleje a stav řetězu.

4.   Zvláštní ustanovení pro skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E

4.1

Povinné ověření obecných znalostí o:

4.1.1

pravidlech pro dobu řízení a dobu odpočinku podle nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě (1); užití záznamového zařízení podle nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (2);

4.1.2

pravidlech týkajících se dotyčného druhu přepravy: osob nebo zboží,

4.1.3

dokladech vozidla a přepravních dokladech požadovaných pro vnitrostátní a mezinárodní přepravu zboží a cestujících;

4.1.4

chování v případě nehody; znalost opatření, která mají být učiněna po nehodě nebo podobné události, včetně záchranných akcí, například evakuace cestujících, a základní znalost první pomoci,

4.1.5

opatřeních, která je třeba učinit při demontáži a výměně kol,

4.1.6

pravidlech pro hmotnost a rozměry vozidel; pravidlech pro omezovače rychlosti,

4.1.7

překážkách v zorném poli daných vlastnostmi jejich vozidel,

4.1.8

orientaci v silniční mapě, plánování cesty, včetně užití elektronických navigačních systémů (nepovinné),

4.1.9

bezpečnostních faktorech týkajících se nakládání vozidla: kontrola nákladu (uspořádání a upevnění), obtíže s různými druhy nákladu (například kapaliny, zavěšené náklady…), nakládka a vykládka zboží a užití nakládacího zařízení (pouze pro skupiny C, CE, C1, C1E),

4.1.10

odpovědnosti řidiče při přepravě cestujících; pohodlí a bezpečnost cestujících; přeprava dětí; nezbytná kontrola před odjezdem; součástí teoretické zkoušky by měly být všechny druhy autobusů (autobusy veřejné linkové dopravy a autobusy dálkové dopravy, autobusy zvláštních rozměrů…) (pouze pro skupiny D, DE, D1, D1E).

4.2

Povinné ověření obecných znalostí o těchto dalších ustanoveních týkajících se skupin C, CE, D a DE:

4.2.1

zásadách konstrukce a funkce: spalovacích motorů, kapalin (například motorového oleje, chladící směsi, kapaliny do ostřikovače), palivového systému, elektrického systému, zapalovacího systému, převodového ústrojí (spojky, převodovky, atd.),

4.2.2

mazání a ochraně před mrazem,

4.2.3

zásadách konstrukce, montáže a správného používání pneumatik a péče o ně,

4.2.4

zásadách typů, funkce, hlavních části, zapojení, používání a denní údržby brzdného zařízení a regulátorů rychlosti a používání brzd s protiblokovacím systémem,

4.2.5

zásadách typů, funkce, hlavních částí, zapojení, užívání a denní údržby spojovacích systémů (pouze pro skupiny CE, DE),

4.2.6

způsobech lokalizace příčin poruch,

4.2.7

preventivní údržbě vozidel a nezbytných běžných opravách,

4.2.8

odpovědnosti řidiče při přebírání, přepravě a dodávání zboží v souladu s dohodnutými podmínkami (pouze pro skupiny C, CE).

B.   ZKOUŠKA DOVEDNOSTÍ A CHOVÁNÍ

5.   Vozidlo a jeho vybavení

5.1

Řízení vozidla s manuální převodovkou podléhá složení zkoušky dovedností a chování vykonané ve vozidle s manuální převodovkou.

Pokud žadatel složí praktickou zkoušku na vozidle s automatickou převodovkou, tato skutečnost se uvede v každém řidičském průkazu vydaném na základě složení této zkoušky. Řidičské průkazy s tímto označením lze použít pouze k řízení vozidel s automatickou převodovkou.

„Vozidlem s automatickou převodovkou“ se rozumí vozidlo, u kterého je možno měnit převodový poměr mezi motorem a koly pouze pomocí akcelerátoru nebo brzd.

5.2

Vozidla používaná při zkouškách dovedností a chování musí splňovat následující minimální kritéria. Členské státy mohou stanovit přísnější kritéria nebo přidat další.

Skupina A1:

Motocykl skupiny A1 bez postranního vozíku s objemem válců nejméně 120 cm3, schopný vyvinout rychlost nejméně 90 km/h

Skupina A2:

Motocykl bez postranního vozíku s objemem válců nejméně 400 cm3 a výkonem motoru nejméně 25 kW

Skupina A

Motocykl bez postranního vozíku s objemem válců nejméně 600 cm3 a výkonem motoru nejméně 40 kW

Skupina B:

Čtyřkolové vozidlo skupiny B schopné vyvinout rychlost nejméně 100 km/h,

Skupina BE:

Souprava sestávající ze zkušebního vozidla skupiny B a přívěsu s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 000 kg, schopná vyvinout rychlost nejméně 100 km/h, nespadající do skupiny B; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa o šířce a výšce odpovídající alespoň šířce a výšce motorového vozidla; uzavřené skříňové těleso může být také o něco užší než motorové vozidlo, pokud je výhled dozadu možný pouze za použití vnějších zpětných zrcátek motorového vozidla; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Skupina B1:

Čtyřkolové vozidlo s vlastním pohonem schopné vyvinout rychlost nejméně 60 km/h,

Skupina C:

Vozidlo skupiny C s maximální přípustnou hmotností nejméně 12 000 kg, délkou nejméně 8 m a šířkou nejméně 2,40 m a schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem, převodovkou, která má alespoň osm převodových stupňů vpřed a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je nejméně tak široká a vysoká jako kabina; skutečná celková hmotnost přistaveného vozidla musí být nejméně 10 000 kg.

Skupina CE:

buď kloubové vozidlo nebo souprava zkušebního vozidla skupiny C a přívěsu o délce nejméně 7,5 m; jak kloubové vozidlo, tak jízdní souprava musí mít maximální přípustnou hmotnost nejméně 20 000 kg, délku nejméně 14 m a šířku nejméně 2,40 m, musí být schopny vyvinout rychlost nejméně 80 km/h, být vybaveny brzdami s protiblokovacím systémem, převodovkou, která má alespoň osm převodových stupňů vpřed, a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je nejméně tak široká a vysoká jako kabina; skutečná celková hmotnost přistaveného kloubového vozidla i jízdní soupravy musí být nejméně 15 000 kg.

Skupina C1:

Vozidlo podskupiny C1 s maximální přípustnou hmotností nejméně 4 000 kg, délkou nejméně 5 m a schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je nejméně tak široká a vysoká jako kabina;

Skupina C1E:

Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem podskupiny C1 a přívěsem s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 250 kg; tato souprava musí mít délku nejméně 8 m a být schopná vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je nejméně tak široké a vysoké jako kabina; uzavřené skříňové těleso může také být o něco užší než kabina, pokud je výhled dozadu možný pouze za použití vnějších zpětných zrcátek motorového vozidla; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Skupina D:

Vozidlo skupiny D o délce nejméně 10 m a šířce nejméně 2,40 m, schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85;

Skupina DE:

Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem skupiny D a přívěsem s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 250 kg, šířkou nejméně 2,40 m, schopná vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je nejméně 2 m široké a 2 m vysoké; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Skupina D1:

Vozidlo podskupiny D1 s maximální přípustnou hmotností nejméně 4 000 kg, délkou nejméně 5 m a schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85;

Skupina D1E:

Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem podskupiny D1 a přívěsem s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 250 kg, schopná vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je nejméně 2 m široké a 2m vysoké; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Zkušební vozidla u skupin BE, C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E, která nejsou v souladu s výše uvedenými minimálními kritérií, která se však užívala v okamžiku vstupu této směrnice v platnost nebo před jejím vstupem v platnost, mohou být používána ještě po dobu nejvýše deseti let od tohoto dne. Požadavky týkající se nákladu přepravovaného těmito vozidly mohou členské státy provést nejpozději do deseti let od vstupu směrnice Komise 2000/56/ES (3) v platnost.

6.   Dovednosti a chování, které se zkoušejí ve skupinách A1, A2 a A

6.1   Příprava a technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost silničního provozu

Žadatel musí prokázat, že je schopen připravit vozidlo pro bezpečnou jízdu splněním následujících požadavků:

6.1.1

Upravit si ochrannou výstroj, například rukavice, boty, oblečení a ochrannou přílbu;

6.1.2

Provést namátkovou kontrolu stavu pneumatik, brzd, řízení, spínače výstražných světel (je-li k dispozici), řetězu, hladiny oleje, světel, světlometů, směrových světel a výstražných zvukových zařízení.

6.2   Zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost silničního provozu

6.2.1

Dát motocykl na stojan, sejmout motocykl se stojanu a vést jej bez použití motoru;

6.2.2

Zaparkovat motocykl na stojan;

6.2.3

Alespoň dva jízdní úkony, včetně slalomu, provedené při nízké rychlosti; to by mělo umožnit posouzení schopnosti současně ovládat spojku a brzdu, udržovat rovnováhu a směr pohledu, polohu na motocyklu a polohu chodidla na opěrkách pro nohy;

6.2.4

Alespoň dva jízdní úkony provedené při vyšší rychlosti, z nichž jeden při zařazeném druhém nebo třetím rychlostním stupni a rychlosti nejméně 30 km/h, a jeden spočívající ve vyhýbání se překážce při minimální rychlosti 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopností udržovat polohu na motocyklu, směr pohledu, rovnováhu a ovládat techniku řízení a techniku řazení;

6.2.5

Brzdění: předvést alespoň dva úkony brzdění, včetně použití nouzové brzdy, při minimální rychlostí 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopnosti ovládat přední a zadní brzdy, udržovat směr pohledu a polohu na motocyklu.

Zvláštní jízdní úkony uvedené v bodech 6.2.3 až 6.2.5 musí být provedeny nejpozději pět let od vstupu směrnice 2000/56/ES v platnost.

6.3   Chování v provozu

Žadatelé musí v situacích běžného silničního provozu, při dodržení všech zásad bezpečnosti a všech nezbytných bezpečnostních opatření provést tyto úkony:

6.3.1

rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; při opouštění příjezdové cesty;

6.3.2

jízdu na přímých komunikacích; míjení protijedoucích vozidel, včetně úseků s omezeným prostorem;

6.3.3

jízdu v zatáčkách;

6.3.4

křižovatky: příjezd do křižovatky a průjezd křižovatkami a dálničními uzly;

6.3.5

změnu směru: odbočování doleva a doprava; přejíždění mezi jízdními pruhy;

6.3.6

příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo podobné komunikace (je-li k dispozici): příjezd ze zrychlovacího pruhu; výjezd přes zpomalovací pruh;

6.3.7

předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné); jízdu kolem překážek, např. zaparkovaných aut; (popřípadě) předjíždění jinými vozidly;

6.3.8

zvláštní silniční prvky (jsou-li k dispozici): kruhové objezdy; železniční úrovňové přejezdy; tramvajové a autobusové zastávky; přechody pro chodce; jízdu do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu;

6.3.9

Provedení nezbytných bezpečnostních opatření při opouštění vozidla.

7.   Dovednosti a chování, které se zkoušejí ve skupinách B, B1 a BE

7.1   Příprava a technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost silničního provozu

Žadatelé musí prokázat, že jsou schopni přípravy pro bezpečnou jízdu splněním následujících požadavků:

7.1.1

úprava sedadla podle potřeby k zajištění správné polohy při sezení;

7.1.2

nastavení zpětných zrcátek, bezpečnostních pásů a opěrek hlavy, jsou-li k dispozici;

7.1.3

kontrola zavření dveří;

7.1.4

provedení namátkové kontroly stavu pneumatik, řízení, brzd, kapalin (například motorového oleje, chladicí směsi, kapaliny do ostřikovače), světel, světlometů, ukazatelů směru a výstražného zvukového zařízení;

7.1.5

kontrola bezpečnostních opatření týkajících se nakládání vozidla: karoserie, plachty, dveře od nákladního prostoru, zamykání kabiny, způsob nakládky, zabezpečení nákladu (pouze pro skupinu BE);

7.1.6

kontrola spojovacího zařízení, brzd a elektrických spojení (pouze pro skupinu BE);

7.2   Skupiny B a B1: zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost silničního provozu

Zkouší se některé z těchto jízdních úkonů (alespoň dva jízdní úkony ze čtyř bodů, z nichž jedním úkonem je couvání):

7.2.1

couvání na přímé silnici nebo couvání doprava nebo doleva za roh, při udržení správného jízdního pruhu;

7.2.2

otočení vozidla do opačného směru jízdou vpřed a couváním;

7.2.3

zaparkování vozidla a opuštění parkovacího místa (podélné, šikmé nebo kolmé parkování, a to jízdou vpřed a couváním, na rovině, do kopce nebo z kopce);

7.2.4

zabrzdění za účelem zastavení přesně na určeném místě; provedení nouzového zastavení však není povinné.

7.3   Skupina BE: zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost silničního provozu

7.3.1

připojení přívěsu k motorovému vozidlu a odpojení přívěsu od motorového vozidla nebo odpojení přívěsu od motorového vozidla a opětné připojení přívěsu k motorovému vozidlu; tento jízdní úkon musí začínat s tažným vozidlem zaparkovaným vedle přívěsu (tj. nikoliv za sebou);

7.3.2

couvání v zatáčce, jejíž zakřivení je ponecháno na rozhodnutí členských států;

7.3.3

bezpečné zaparkování pro nakládku a vykládku.

7.4   Chování v provozu

Žadatelé musí v situacích běžného silničního provozu, při dodržení všech zásad bezpečnosti a všech nezbytných bezpečnostních opatření provést tyto úkony:

7.4.1

rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; při opouštění příjezdové cesty;

7.4.2

jízdu na přímých komunikacích; míjení protijedoucích vozidel, včetně úseků s omezeným prostorem;

7.4.3

jízdu v zatáčkách;

7.4.4

křižovatky: příjezd do křižovatky a průjezd křižovatkami a dálničními uzly;

7.4.5

změnu směru: odbočování doleva a doprava; přejíždění mezi jízdními pruhy;

7.4.6

příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo podobné komunikace (je-li k dispozici): příjezd ze zrychlovacího pruhu; výjezd přes zpomalovací pruh;

7.4.7

předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné); jízdu kolem překážek, např. zaparkovaných aut; (popřípadě) předjíždění jinými vozidly;

7.4.8

zvláštní silniční prvky (jsou-li k dispozici): kruhové objezdy; železniční úrovňové přejezdy; tramvajové a autobusové zastávky; přechody pro chodce; jízdu do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu;

7.4.9

provedení nezbytných bezpečnostních opatření při opouštění vozidla.

8.   Dovednosti a chování, které se zkoušejí ve skupinách C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E

8.1   Příprava a technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost silničního provozu

Žadatelé musí prokázat, že jsou schopni přípravy pro bezpečnou jízdu splněním následujících požadavků:

8.1.1

úprava sedadla podle potřeby k zajištění správné polohy při sezení;

8.1.2

nastavení zpětných zrcátek, bezpečnostních pásů a opěrek hlavy, jsou-li k dispozici;

8.1.3

namátkové kontroly stavu pneumatik, řízení, brzd, světel, světlometů, ukazatelů směru a výstražného zvukového zařízení;

8.1.4

kontrola posilovačů brzd a systémů řízení; kontrola stavu kol, matic kol, blatníků, čelního skla, oken a stěračů, kapalin (například motorového oleje, chladicí směsi, kapaliny do ostřikovače); kontrola a používání přístrojové desky včetně záznamového zařízení podle nařízení (EHS) č. 3821/85;

8.1.5

kontrola tlaku vzduchu, vzduchových nádrží a odpružení;

8.1.6

kontrola bezpečnostních opatření týkajících se nakládání vozidla: karoserie, plachty, dveře od nákladního prostoru, nakládací mechanismus (je-li k dispozici), zamykání kabiny (je-li k dispozici), způsob nakládky, zabezpečení nákladu (pouze pro skupiny C, CE, C1, C1E);

8.1.7

kontrola spojovacího zařízení, brzd a elektrických spojení (pouze pro skupiny CE, C1E, DE, D1E);

8.1.8

schopnost přijmout zvláštní bezpečnostní opatření týkající se vozidla; kontrola karoserie, dveří pro cestující, nouzových východů, výbavy pro první pomoc, hasicích přístrojů a dalšího bezpečnostního vybavení (pouze pro skupiny D, DE, D1, D1E);

8.1.9

orientace v silniční mapě, plánování cesty včetně použití elektronických navigačních systémů (nepovinné).

8.2   Zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost silničního provozu

8.2.1

připojení přívěsu k motorovému vozidlu a odpojení přívěsu od motorového vozidla nebo odpojení přívěsu od motorového vozidla a opětné připojení přívěsu k motorovému vozidlu; tento jízdní úkon musí začínat s tažným vozidlem zaparkovaným vedle přívěsu (tj. nikoliv za sebou) (pouze pro skupiny CE, C1E, DE, D1E);

8.2.2

couvání v zatáčce, jejíž zakřivení je ponecháno na rozhodnutí členských států;

8.2.3

bezpečné zaparkování pro nakládku/vykládku na nakládací rampě/plošině nebo podobném zařízení (pouze pro skupiny C, CE, C1, C1E);

8.2.4

parkování s ohledem na bezpečné vystupování cestujících z autobusu a nastupování cestujících do autobusu (pouze pro skupiny D, DE, D1, D1E).

8.3   Chování v provozu

Žadatelé musí v situacích běžného silničního provozu, při dodržení všech zásad bezpečnosti a všech nezbytných bezpečnostních opatření provést tyto úkony:

8.3.1

rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; při opouštění příjezdové cesty;

8.3.2

jízdu na přímých komunikacích; míjení protijedoucích vozidel, včetně úseků s omezeným prostorem;

8.3.3

jízdu v zatáčkách;

8.3.4

křižovatky: příjezd do křižovatky a průjezd křižovatkami a dálničními uzly;

8.3.5

změnu směru: odbočování doleva a doprava; přejíždění mezi jízdními pruhy;

8.3.6

příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo podobné komunikace (je-li k dispozici): příjezd ze zrychlovacího pruhu; výjezd přes zpomalovací pruh;

8.3.7

předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné); jízdu kolem překážek, např. zaparkovaných aut; (popřípadě) předjíždění jinými vozidly;

8.3.8

zvláštní silniční prvky (jsou-li k dispozici): kruhové objezdy; železniční úrovňové přejezdy; tramvajové a autobusové zastávky; přechody pro chodce; jízda do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu;

8.3.9

provedení nezbytných bezpečnostních opatření při opouštění vozidla.

9.   Vyhodnocení zkoušky dovedností a chování

9.1

Pro každou z uvedených řidičských situací musí hodnocení odrážet dovednost, s jakou žadatel zvládá řízení vozidla, a předvedenou schopnost naprosto bezpečně řídit v provozu na pozemních komunikacích. Zkoušející se během zkoušky musí cítit bezpečně. Chyby v řízení nebo nebezpečné chování bezprostředně ohrožující bezpečnost zkušebního vozidla, jeho cestujících nebo dalších účastníků silničního provozu mají za následek nesložení zkoušky bez ohledu na to, zda musí zkoušející nebo doprovázející osoba zasáhnout. Avšak je na zkoušejícím, aby rozhodl, zda má být praktická zkouška dokončena.

Zkoušející musí být vyškoleni tak, aby byli schopni správně vyhodnotit schopnost žadatelů bezpečně řídit. Práci zkoušejících musí sledovat a dozorovat orgán pověřený členským státem, aby bylo zajištěno správné a důsledné provádění hodnocení chyb v souladu s normami stanovenými v této příloze.

9.2

Během hodnocení věnuje zkoušející zvláštní pozornost tomu, zda žadatelé vykazují defenzivní a sociální řidičské chování. To by se mělo odrážet v celkovém způsobu řízení a zkoušející by toto měl brát v úvahu při celkovém hodnocení žadatele. Celkové hodnocení zahrnuje přizpůsobivé a rozhodné (bezpečné) řízení, zohlednění stavu vozovky a povětrnostních podmínek, respektování okolního dopravního provozu, respektování zájmů ostatních účastníků silničního provozu (zejména zranitelnějších) a předvídání.

9.3

Zkoušející dále hodnotí, zda žadatel:

9.3.1

ovládá vozidlo; přičemž bere v úvahu: správné používání bezpečnostních pásů, zpětných zrcátek, opěrek hlavy; sedadel; správné používání světel a ostatního vybavení; správné používání spojky, převodovky, plynového pedálu, brzdového systému (včetně třetího brzdového systému, je-li k dispozici) a řízení; ovládání vozidla za různých podmínek, při různých rychlostech; stabilitu na silnici; hmotnost, rozměry a vlastnosti vozu; hmotnost a druh nákladu (pouze pro skupiny BE, C, CE, C1, C1E, DE, D1E); pohodlí cestujících (pouze pro skupiny D, DE, D1, D1E) (bez příliš rychlého přidávání plynu, s plynulým řízením a bez prudkého brzdění);

9.3.2

řídí hospodárně a šetrně k životnímu prostředí, s přihlédnutím k otáčkám motoru za minutu, přeřazování, brzdění a akceleraci (pouze pro skupiny BE, C, CE, C1, C1E, D, DE, D1, D1E);

9.3.3

pozorovací schopnost: panoramatické vidění; správné používání zrcátek; vidění na dlouhé, střední a krátké vzdálenosti;

9.3.4

dodržování přednosti v jízdě: přednost v jízdě na křižovatkách a dálničních uzlech; dávání přednosti v jízdě za jiných okolností (například při změně směru, přejíždění mezi jízdními pruhy, zvláštních jízdních úkonech);

9.3.5

správná pozice na silnici: správné řazení na silnici, do jízdních pruhů, na kruhových objezdech, v zatáčkách, přiměřeně podle typu a vlastností vozidla; předvídání změny zařazení;

9.3.6

udržování odstupu: dodržování dostatečné vzdálenosti před sebou a po straně; dodržování dostatečné vzdálenosti od ostatních účastníků silničního provozu;

9.3.7

rychlost: nepřekračování nejvyšší povolené rychlosti; přizpůsobování rychlosti povětrnostním podmínkám a silničnímu provozu a případně vnitrostátním rychlostním limitům; jízda takovou rychlostí, aby bylo možno zastavit na viditelném a volném úseku silnice; přizpůsobování rychlosti jízdy obecné rychlosti stejných účastníků silničního provozu;

9.3.8

světelná signalizace, dopravní značky a ostatní značení: správné chování na světelné signalizaci; dodržování pokynů osob řídících dopravní provoz; správné chování podle dopravních značek (zákazových nebo příkazových); přiměřené jednání podle vodorovného značení na vozovce;

9.3.9

signalizace; dávání znamení podle potřeby, správně a včas; správná signalizace změny směru jízdy; přiměřené reagování na všechna znamení dávaná ostatními účastníky silničního provozu;

9.3.10

brzdění a zastavování: včasné zpomalování, brzdění a zastavování podle okolností; předvídavost; používání různých brzdových systémů (pouze pro skupiny C, CE, D, DE); používání jiných postupů zpomalování jízdy než brzdění (pouze pro skupiny C, CE, D, DE).

10.   Délka zkoušky

Délka zkoušky a ujetá vzdálenost musí být dostatečná pro posouzení dovedností a chování podle písmene B této přílohy. V žádném případě nesmí být doba strávená řízením na silnici kratší než 25 minut pro skupiny A, A1, A2, B, B1 a BE a 45 minut pro ostatní skupiny. V tomto čase není zahrnuto přijetí žadatele, příprava vozidla, technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost silničního provozu, zvláštní jízdní úkony a oznámení výsledku praktické zkoušky.

11.   Místo zkoušky

Část zkoušky, kterou se ověřuje zvládnutí jízdních úkonů, může být prováděna na zvláštním zkušebním pozemku. Pokud je to proveditelné, měla by být část zkoušky, při které se hodnotí chování žadatele v provozu, prováděna na silnicích mimo zastavěné oblasti, na rychlostních silnicích (silnicích pro motorová vozidla) a dálnicích (nebo podobných komunikacích), a dále na všech druzích městských ulic (v obytných oblastech s povolenou rychlostí 30 a 50 km/h, na městských rychlostních komunikacích), čímž by byly zastoupeny různé druhy obtížných situací, se kterými se řidiči budou pravděpodobně setkávat. Je také žádoucí, aby se zkouška konala při různé intenzitě dopravního provozu. Čas strávený řízením na pozemní komunikaci by měl být optimálně využit k posouzení chování žadatele v různých oblastech provozu, se kterými se může setkat, se zvláštním důrazem na střídání těchto oblastí.

II.   ZNALOSTI, DOVEDNOSTI A CHOVÁNÍ PŘI ŘÍZENÍ MOTOROVÉHO VOZIDLA

Řidiči všech motorových vozidel musí mít vždy znalosti, dovednosti a chování popsané v bodech 1 až 9, a to s ohledem na jejich schopnost:

—

rozpoznat nebezpečné situace v dopravním provozu a zhodnotit jejich závažnost;

—

dostatečně ovládat své vozidlo tak, aby se nevytvářely nebezpečné situace, a reagovat přiměřeně, pokud se takové situace vyskytnou;

—

dodržovat pravidla silničního provozu, zejména ta, která jsou určena k zabránění dopravním nehodám a zachování plynulosti provozu;

—

odhalit každou závažnější technickou závadu na svých vozidlech, zejména ty závady, které představují riziko pro bezpečnost, a odpovídajícím způsobem zajistit jejich odstranění;

—

brát v úvahu všechny faktory, které ovlivňují chování řidiče (například alkohol, únavu, slabý zrak, atd.) s cílem zachovat plné využití schopností potřebných pro bezpečnou jízdu;

—

projevováním patřičného respektu vůči ostatním pomáhat zajišťovat bezpečnost všech účastníků silničního provozu, zvláště těch nejslabších a nejohroženějších.

Členské státy mohou provádět vhodná opatření k zajištění toho, aby řidiči, kteří pozbyli znalosti, dovednosti a chování popsané v bodech 1 až 9, mohli znovu těchto znalostí a dovedností nabýt a nadále vykazovat chování, které je požadováno pro řízení motorového vozidla.

(1)  Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 1. Nařízení zrušené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1).

(2)  Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 561/2006.

(3)  Směrnice Komise 2000/56/ES ze dne 14. září 2000, kterou se mění směrnice Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech (Úř. věst. L 237, 21.9.2000, s. 45).

PŘÍLOHA III

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA TĚLESNÝ A DUŠEVNÍ STAV PŘI ŘÍZENÍ VOZIDLA S VLASTNÍM POHONEM

DEFINICE

1.

Pro účely této přílohy se řidiči dělí do dvou tříd:

1.1

Třída 1:

řidiči vozidel skupiny A, A1, A2, AM, B, B1 a BE.

1.2

Třída 2:

řidiči vozidel skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E.

1.3

Vnitrostátní právní předpisy mohou stanovit, že ustanovení této přílohy určená pro řidiče třídy 2 se budou vztahovat i na řidiče vozidel skupiny B, kteří svůj řidičský průkaz používají k profesním účelům (taxi, sanitky apod.).

2.

Žadatelé o vydání prvního řidičského průkazu nebo o prodloužení platnosti řidičského průkazu se obdobně řadí do třídy, do které budou patřit, jakmile jim bude průkaz vydán nebo jeho platnost prodloužena.

LÉKAŘSKÉ PROHLÍDKY

3.

Třída 1:

Žadatelé jsou povinni podrobit se lékařskému vyšetření, pokud se během vyplňování nezbytných formalit nebo během zkoušek, které musí před vydáním řidičského průkazu složit, ukáže, že trpí jedním nebo více zdravotními postiženími uvedenými v této příloze.

4.

Třída 2:

Žadatelé jsou povinni podrobit se lékařskému vyšetření před vydáním prvního řidičského průkazu a poté jsou řidiči kontrolováni při každém prodlužování platnosti řidičského průkazu v souladu s vnitrostátním systémem platným v členském státě obvyklého bydliště.

5.

Pravidla stanovená členskými státy pro vydání nebo každé další prodloužení platnosti řidičského průkazu mohou být přísnější než pravidla stanovená v této příloze.

ZRAK

6.

Všichni žadatelé o řidičský průkaz se podrobí odpovídající prohlídce, aby se zajistilo, že mají dostatečnou zrakovou ostrost pro řízení motorového vozidla. Pokud existují důvodné pochybnosti o zrakové ostrosti žadatele, vyšetří žadatele příslušný zdravotnický orgán. Při tomto vyšetření je věnována pozornost zejména: zrakové ostrosti, zornému poli, vidění za šera a postupujícím očním onemocněním.

Pro účely této přílohy se nitrooční čočky nepovažují za korektivní čočky.

Třída 1:

6.1

Žadatelé o vydání řidičského průkazu nebo o prodloužení jeho platnosti musí mít, v případě potřeby s použitím korekčních čoček, binokulární zrakovou ostrost nejméně 0,5 při použití obou očí. Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit jejich platnost, pokud se během lékařského vyšetření ukáže, že horizontální zorné pole je menší než 120o, kromě výjimečných případů náležitě odůvodněných příznivým lékařským posudkem a pozitivní praktickou zkouškou, nebo že dotyčná osoba trpí jakoukoliv jinou oční vadou, která by ohrožovala bezpečnost jízdy. V případě odhalení nebo oznámení postupujícího očního onemocnění může být řidičský průkaz vydán nebo jeho platnost prodloužena pod podmínkou, že se žadatel bude pravidelně podrobovat vyšetření příslušným zdravotnickým orgánem.

6.2

Žadatelé o vydání nebo prodloužení řidičského průkazu, kteří mají úplnou funkční ztrátu zraku na jednom oku nebo kteří používají pouze jedno oko (např.v případě diplopie), musí mít zrakovou ostrost nejméně 0,6, v případě potřeby s použitím korekčních čoček. Příslušný zdravotnický orgán musí osvědčit, že toto monokulární vidění existuje dostatečně dlouho, aby došlo k adaptaci, a že zorné pole tohoto oka je normální.

Třída 2:

6.3

Žadatelé o vydání nebo prodloužení řidičského průkazu musí mít zrakovou ostrost, v případě potřeby s použitím korekčních čoček, nejméně 0,8 v lepším oku a nejméně 0,5 v horším oku. Pokud jsou k dosažení hodnot 0,8 a 0,5 použity korekční čočky, musí nekorigovaná ostrost každého oka dosáhnout hodnoty 0,05, nebo musí být hodnot minimální ostrosti (0,8 a 0,5) dosaženo buď korekcí pomocí brýlí o síle nepřesahující plus nebo minus 8 dioptrií nebo pomocí kontaktních čoček (nekorigované vidění = 0,05). Žadatel musí korekci dobře snášet. Řidičské průkazy nebudou vydány nebo obnoveny žadatelům, kteří nemají normální binokulární zorné pole nebo kteří trpí diplopií.

SLUCH

7.

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům ve třídě 2 pouze na základě posudku příslušných zdravotnických orgánů; během lékařské prohlídky je věnována zvláštní pozornost možnosti kompenzace.

OSOBY SE SNÍŽENOU POHYBLIVOSTÍ

8.

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí obtížemi nebo vadami pohybového ústrojí, které jsou nebezpečné při řízení motorového vozidla.

Třída 1:

8.1

Řidičské průkazy podléhající určitým omezením lze v případě nutnosti vydat tělesně postiženým žadatelům nebo řidičům na základě vydání posudku příslušného zdravotnického orgánu. Tento posudek musí vycházet z lékařském posouzení zmíněných obtíží nebo vad a v nezbytných případech z praktické zkoušky. V posudku musí být také uvedeno, jaké úpravy vozidla jsou nezbytné a zda musí být řidič vybaven ortopedickou pomůckou, pokud zkouška dovedností a chování prokáže, že by s takovou pomůckou nebylo řízení nebezpečné.

8.2

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům, kteří trpí postupujícími onemocněními, pokud je postižená osoba pravidelně vyšetřována, aby se zjistilo, zda je i nadále schopna řídit vozidlo naprosto bezpečně.

Je-li postižení neměnné, může být řidičský průkaz vydán nebo jeho platnost prodloužena, aniž by žadatel musel podstupovat pravidelná lékařská vyšetření.

Třída 2:

8.3

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

KARDIOVASKULÁRNÍ NEMOCI

9.

Jakákoli choroba, která může žadatele o vydání řidičského průkazu nebo řidiče žádajícího o prodloužení platnosti řidičského průkazu vystavit náhlému selhání kardiovaskulárního systému tak, že nastane náhlé zhoršení mozkových funkcí, představuje nebezpečí pro silniční provoz.

Třída 1:

9.1

Řidičské průkazy nebudou vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážnou arytmií.

9.2

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří mají srdeční stimulátor, na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol.

9.3

Otázka, zda vydat nebo prodloužit řidičský průkaz žadatelům nebo řidičům, kteří trpí anomáliemi krevního tlaku, se posuzuje s přihlédnutím k ostatním výsledkům vyšetření, možným přidruženým komplikacím a nebezpečí, které by tyto komplikace mohly představovat pro bezpečnost silničního provozu.

9.4

Obecně nelze řidičský průkaz vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí stenokardií během klidu či vzrušení. Vydání nebo prodloužení řidičského průkazu žadateli nebo řidiči, který prodělal infarkt myokardu, podléhá posudku příslušného zdravotnického zařízení, a v případě nutnosti pravidelným lékařským kontrolám.

Třída 2:

9.5

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

DIABETES MELLITUS

10.

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří trpí diabetes mellitus, na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol odpovídajících jednotlivým případům.

Třída 2:

10.1

Pouze ve velmi výjimečných případech mohou být řidičské průkazy vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům této třídy, kteří trpí diabetes mellitus vyžadující léčbu inzulínem, a to pouze tehdy, je-li to řádně odůvodněno posudkem příslušného zdravotnického orgánu, a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol.

NEUROLOGICKÁ ONEMOCNĚNÍ

11.

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážným neurologickým onemocněním, není-li žádost podložena posudkem příslušného zdravotnického orgánu.

Neurologické poruchy spojené s chorobami nebo chirurgickými zákroky, které ovlivňují centrální nebo periferní nervový systém, vedoucí ke smyslovým nebo motorickým poruchám a ovlivňující rovnováhu a koordinaci, musí být náležitě zohledňovány vzhledem k jejich funkčním účinkům a rizikům postupu. V takových případech může být vydání nebo prodloužení řidičského průkazu podmíněno pravidelnými posudky pro případ rizika zhoršení stavu.

12.

Epileptické záchvaty nebo jiné náhlé poruchy vědomí představují vážné nebezpečí pro bezpečnost silničního provozu, pokud se přihodí osobě řídící motorové vozidlo.

Třída 1:

12.1

Řidičský průkaz může být vydán nebo prodloužen na základě vyšetření příslušným zdravotnickým orgánem a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol. Zdravotnický orgán zhodnotí stav epilepsie nebo jiných náhlých poruch vědomí, její klinickou formu a postup choroby (například žádný záchvat v posledních dvou letech), dosavadní léčbu a její výsledky.

Třída 2:

12.2

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí epileptickými záchvaty nebo jinými náhlými poruchami vědomí, nebo se u nich předpokládá možnost jejich výskytu.

DUŠEVNÍ PORUCHY

Třída 1:

13.1

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí:

—

vážnými duševními poruchami, ať vrozenými či způsobenými nemocí, úrazem nebo neurochirurgickými operacemi,

—

těžkou mentální retardací,

—

vážnými poruchami chování způsobenými stárnutím, nebo poruchami osobnosti vedoucími k vážným poruchám úsudku, chování nebo přizpůsobivosti,

není-li žádost podložena posudkem příslušného zdravotnického orgánu, a v případě potřeby podmíněna pravidelnými lékařskými kontrolami.

Třída 2:

13.2

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

ALKOHOL

14.

Požívání alkoholu představuje závažné nebezpečí pro bezpečnost silničního provozu. Vzhledem k rozsahu tohoto problému musí být lékařská obec velmi ostražitá.

Třída 1:

14.1

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří jsou závislí na alkoholu nebo nejsou schopni zdržet se řízení pod vlivem alkoholu.

Po prokázaném období abstinence, na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol, může být řidičský průkaz vydán nebo prodloužen žadatelům nebo řidičům, kteří byli v minulosti závislí na alkoholu.

Třída 2:

14.2

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

DROGY A LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY

15.

Zneužívání:

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří jsou závislí na psychotropních látkách, nebo kteří nejsou na těchto látkách závislí, ale pravidelně je zneužívají, bez ohledu na skupinu požadovaného řidičského oprávnění.

Pravidelné užívání:

Třída 1:

15.1

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří pravidelně užívají psychotropní látky v jakékoli podobě, které mohou omezit schopnost bezpečného řízení, je-li konzumované množství takové, že má negativní vliv na řízení. Toto ustanovení platí i pro všechny další léčivé přípravky nebo jejich kombinace, které ovlivňují schopnost řídit.

Třída 2:

15.2

Příslušný zdravotnický orgán řádně posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

PORUCHY LEDVIN

Třída 1:

16.1

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážným selháním ledvin, pouze na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol.

Třída 2:

16.2

Kromě výjimečných případů řádně odůvodněných posudkem příslušného zdravotnického orgánu a podmíněných pravidelnými lékařskými kontrolami nelze řidičské průkazy vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážnou a nevyléčitelnou renální nedostatečností.

RŮZNÁ USTANOVENÍ

Třída 1:

17.1

Na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu, a v případě potřeby pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol může být řidičský průkaz vydán nebo prodloužen žadatelům nebo řidičům, kterým byl transplantován některý orgán nebo mají umělý implantát, který ovlivňuje schopnost řídit.

Třída 2:

17.2

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

18.

Všeobecně platí, že pokud žadatelé nebo řidiči trpí jakoukoliv poruchou, která není uvedena v předchozích bodech, ale u které se předpokládá, že představuje nebo způsobí funkční neschopnost ovlivňující bezpečnost řízení, nelze řidičské průkazy vydat nebo prodloužit, není-li žádost podložena posudkem příslušného zdravotnického orgánu a v případě nutnosti podmíněna pravidelnými lékařskými kontrolami.

PŘÍLOHA IV

MINIMÁLNÍ POžADAVKY PRO OSOBY, KTERÉ PROVÁDĚJÍ PRAKTICKÉ ZKOUŠKY ŘÍZENÍ

1.   Schopnosti požadované od zkušebního komisaře

1.1

Osoba oprávněná k provádění praktického hodnocení výkonu kandidáta při řízení v motorovém vozidle musí mít znalosti, dovednosti a vědomosti související s tématy uvedenými v bodech 1.2. až1.6.

1.2

Schopnosti zkušebního komisaře musí být relevantní pro hodnocení výkonu kandidáta usilujícího o oprávnění k řízení vozidel skupiny, pro kterou probíhá řidičská zkouška.

1.3

Znalosti a vědomosti o řízení a hodnocení:

—

teorie chování při řízení,

—

vnímání rizika a předcházení nehodám,

—

osnova zaměřená na normy pro řidičskou zkoušku,

—

požadavky řidičské zkoušky,

—

příslušné právní předpisy pro silniční provoz a dopravu, včetně příslušných právních předpisů EU a vnitrostátních právních předpisů a výkladových směrnic,

—

teorie a techniky hodnocení,

—

defenzivní řízení.

1.4

Dovednosti pro hodnocení:

—

schopnost přesně pozorovat, sledovat a vyhodnocovat celkový výkon kandidáta, zejména:

—

správné a souhrnné rozpoznávání nebezpečných situací,

—

přesné stanovení příčiny a pravděpodobného dopadu takových situací,

—

dosažení způsobilosti a rozpoznávání chyb,

—

vyrovnanost a zásadovost hodnocení,

—

rychle vstřebávat informace a vybírat hlavní problémy,

—

předvídat, rozpoznávat možné problémy a vytvářet strategie pro jejich řešení,

—

poskytovat včasnou a konstruktivní zpětnou vazbu.

1.5

Osobní řidičské dovednosti:

—

Osoba oprávněná k provádění praktické zkoušky pro kteroukoliv skupinu řidičského průkazu musí být schopna vykazovat trvale vysokou úroveň při řízení daného typu motorového vozidla.

1.6

Kvalita služeb:

—

stanovit, co může kandidát během zkoušky očekávat, a informovat jej o tom,

—

sdělovat informace jasně a volit přitom obsah, styl a jazyk přizpůsobený adresátovi a situaci, a zodpovídat otázky kandidáta,

—

zajistit zpětnou vazbu ohledně výsledku zkoušky,

—

s kandidáty jednat s respektem a nedělat mezi nimi rozdíl.

1.7

Znalosti o technické a fyzikální stránce vozidel

—

znalosti o technické stránce vozidel, jako je řízení, pneumatiky, brzdy, světla, zvláště pro motocykly a těžká vozidla,

—

bezpečnost při nakládání,

—

znalosti o fyzikální stránce vozidel, jako je rychlost, tření, dynamika, energie.

1.8

Hospodárné řízení z hlediska spotřeby pohonných hmot a šetrně k životnímu prostředí

2.   Všeobecné podmínky

2.1

Zkušební komisař pro řidičská oprávnění skupiny B:

a)

musí být držitelem řidičského průkazu skupiny B po dobu nejméně 3 let,

b)

musí mu být nejméně 23 let,

c)

musí mít úspěšně dokončenou výchozí kvalifikaci podle bodu 3 této přílohy a následně musí procházet systémem zabezpečování kvality a pravidelnými školeními podle bodu 4 této přílohy,

d)

musí mít dokončeno odborné vzdělání vedoucí nejméně k dokončení úrovně 3 podle rozhodnutí Rady 85/368/EHS ze dne 16. července 1985 o srovnatelnosti kvalifikací získaných odborným vzděláváním mezi členskými státy Evropského společenství (1),

e)

nesmí současně působit jako komerční instruktor řízení v autoškole.

2.2

Zkušební komisař pro řidičská oprávnění ostatních skupin:

a)

musí být držitelem řidičského průkazu dané skupiny nebo mít rovnocenné znalosti získané prostřednictvím odpovídající odborné kvalifikace,

b)

musí mít úspěšně dokončenou výchozí kvalifikaci podle bodu 3 této přílohy a následně musí procházet systémem zabezpečování kvality a pravidelnými školeními podle bodu 4 této přílohy,

c)

musí být kvalifikovaným zkušebním komisařem pro řidičská oprávnění skupiny B po dobu nejméně 3 let; od tohoto období může být upuštěno, pokud může dotyčný zkušební komisař předložit důkaz o:

—

nejméně pětileté řidičské praxi v dané skupině, nebo

—

teoretickém a praktickém posouzení způsobilosti k řízení na úrovni vyšší, než je požadována pro získání řidičského průkazu, čímž by se tento požadavek stal zbytečným.

d)

musí mít dokončeno odborné vzdělání vedoucí nejméně k dokončení úrovně 3 podle rozhodnutí 85/368/EHS,

e)

nesmí současně působit jako komerční instruktor řízení v autoškole.

2.3   Rovnocennost

2.3.1

Členské státy mohou zmocnit zkušebního komisaře k provádění řidičských zkoušek skupiny AM, A1, A2 a A po získání výchozí kvalifikace stanovené v bodě 3 pro jednu z těchto skupin.

2.3.2

Členské státy mohou zmocnit zkušebního komisaře k provádění řidičských zkoušek skupiny C1, C, D1 a D po získání výchozí kvalifikace stanovené v bodě 3 pro jednu z těchto skupin.

2.3.3

Členské státy mohou zmocnit zkušebního komisaře k provádění řidičských zkoušek skupiny BE, C1E, CE, D1E a DE po získání výchozí kvalifikace stanovené v bodě 3 pro jednu z těchto skupin.

3.   Výchozí kvalifikace

3.1   Počáteční školení

3.1.1

Dříve než může být osoba zmocněna k provádění řidičských zkoušek, musí uspokojivě dokončit školicí program, který členský stát případně určí, aby měla schopnosti stanovené v bodě 1.

3.1.2

Členské státy musí stanovit, zda se obsah konkrétního školicího programu bude vztahovat na zmocnění k provádění řidičských zkoušek pro jednu nebo pro více než jednu skupinu řidičských průkazů.

3.2   Zkoušky

3.2.1

Dříve než může být osoba zmocněna k provádění řidičských zkoušek, musí prokázat dostatečnou úroveň znalostí, vědomostí, dovedností a způsobilosti v oblasti témat uvedených v bodě 1.

3.2.2

Členské státy použijí postup zkoušení, který pedagogicky správným způsobem hodnotí schopnosti osoby podle bodu 1, zejména bodu 1.4. Postup zkoušení musí zahrnovat teoretickou část a praktickou část. Pokud je to vhodné, je možno použít hodnocení prováděné počítačem. Podrobnosti týkající se povahy a trvání zkoušek nebo hodnocení v rámci zkoušení je na uvážení jednotlivých členských států.

3.2.3

Členské státy musí stanovit, zda se obsah konkrétního zkoušení bude vztahovat na zmocnění k provádění řidičských zkoušek pro jednu nebo pro více než jednu skupinu řidičských průkazů.

4.   Zabezpečování kvality a pravidelná školení

4.1   Zabezpečování kvality

4.1.1

Členské státy přijmou opatření pro zabezpečení kvality, aby bylo zaručeno udržování úrovně zkušebních komisařů.

4.1.2

Opatření pro zabezpečení kvality by měla zahrnovat dohled nad zkušebními komisaři při práci, jejich další školení a opětovné akreditace, jejich nepřetržitý profesní rozvoj a pravidelné přezkoumání výsledků řidičských zkoušek, které provedli.

4.1.3

Členské státy musí stanovit, že každý zkušební komisař podléhá ročnímu dohledu s využitím opatření pro zabezpečení kvality uvedených v bodě 4.1.2. Členské státy musí navíc stanovit, že každý zkušební komisař je jednou za pět let sledován při provádění zkoušek, po minimální dobu představující v souhrnu alespoň půl dne, umožňující sledování několika zkoušek. Pokud jsou zjištěny problémy, je třeba přijmout nápravná opatření. Osoba provádějící dohled musí být osoba k tomuto účelu zmocněná členským státem.

4.1.4

Členské státy mohou stanovit, že pokud je zkušební komisař zmocněn k provádění řidičských zkoušek pro více než jednu skupinu, znamená splnění požadavku na dohled v souvislosti se zkouškami pro jednu skupinu splnění tohoto požadavku pro více než jednu skupinu.

4.1.5

Práci zkoušejícího musí sledovat a dozorovat orgán pověřený členským státem, aby bylo zajištěno správné a důsledné provádění hodnocení.

4.2   Pravidelné školení.

4.2.1

Členské státy stanoví, že pro zachování platnosti svého zmocnění se zkušební komisaři musí, bez ohledu na počet skupin, pro které jsou akreditováni, zúčastnit:

—

minimálního řádného pravidelného školení v celkové délce čtyř dnů za období dvou let, s cílem:

—

udržet a osvěžit si nezbytné znalosti a dovednosti pro zkoušení,

—

rozvíjet nové schopnosti, které se staly nezbytným předpokladem pro výkon jejich povolání,

—

zajistit, že zkušební komisař i nadále provádí zkoušky spravedlivým a jednotným způsobem,

—

minimálního pravidelného školení v celkové délce alespoň pěti dnů za období pěti let:

—

s cílem rozvíjet a zachovat si nezbytné praktické dovednosti řízení.

4.2.2

Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, aby zkušebním komisařům, u nichž platný systém zabezpečování kvality zjistil, ze vykazují výrazně špatné výsledky, bylo neprodleně poskytnuto zvláštní školení.

4.2.3

Pravidelné školení může mít svým charakterem podobu instruktáže, školení v učebně, tradiční nebo elektronicky vedené výuky a může probíhat jednotlivě nebo ve skupinách. Může zahrnovat opětovné akreditace podle norem, pokud to členské státy považují za vhodné.

4.2.4

Členské státy mohou stanovit, že pokud je zkušební komisař zmocněn k provádění řidičských zkoušek pro více než jednu skupinu, znamená splnění požadavku pravidelného školení v souvislosti se zkouškami pro jednu skupinu splnění tohoto požadavku pro více než jednu skupinu, pokud je splněna podmínka uvedená v bodě 4.2.5.

4.2.5

Pokud zkušební komisař neprováděl zkoušky pro některou skupinu po dobu 24 měsíců, je u tohoto zkoušejícího provedeno vhodné nové posouzení, než bude moci provádět řidičské zkoušky pro tuto skupinu. Toto nové posouzení může proběhnout jako součást požadavku podle bodu 4.2.1.

5.   Získaná práva

5.1

Členské státy mohou osobám zmocněným k provádění řidičských zkoušek bezprostředně před vstupem těchto ustanovení v platnost povolit, aby řidičské zkoušky prováděly i nadále, bez ohledu na to, že nebyly zmocněny v souladu se všeobecnými podmínkami podle bodu 2 či postupem výchozí kvalifikace podle bodu 3.

5.2

Tito zkušební komisaři však podléhají opatřením pro pravidelný dohled a zabezpečení kvality stanoveným v bodě 4.

(1)  Úř. věst. L 199, 31.7.1985, s. 56.

PŘÍLOHA V

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA VÝCVIK A ZKOUŠENÍ ŘIDIČŮ PRO JÍZDNÍ SOUPRAVY UVEDENÉ V ČL. 4 ODST. 4 PÍSM. b) DRUHÉM PODODSTAVCI

1.

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby:

—

schválily a dozorovaly výcvik podle čl. 7 odst. 1 písm. d) nebo

—

organizovaly zkoušky dovedností a chování podle čl. 7 odst. 1 písm. d).

2.1

Délka řidičského výcviku

—

nejméně 7 hodin.

3.

Obsah řidičského výcviku

Řidičský výcvik je zaměřen na znalosti, dovednosti a chování popsané v bodech 2 a 7 přílohy II. Zvláštní pozornost je věnována:

—

dynamice pohybu vozidla, bezpečnostním kritériím, tažným vozidlům a přívěsům (spojovacímu zařízení), správnému nakládání a bezpečnostním prvkům;

Praktická část zahrnuje tyto úkony: zrychlování, zpomalování, couvání, brzdění, brzdná dráha do zastavení, přejíždění mezi pruhy, brzdění/vyhýbání, vybočování přívěsu, odpojení přívěsu od motorového vozidla a jeho opětovné připojení, parkování;

—

Každý účastník výcviku musí provést praktickou část a prokáže své dovednosti a chování na veřejných komunikacích;

—

Jízdní soupravy používané pro výcvik spadají do skupiny řidičských průkazů, o kterou účastníci zažádali.

4.

Délka a obsah zkoušky dovedností a chování

Délka zkoušky a ujetá vzdálenost musí být dostatečná pro posouzení dovedností a chování podle bodu 3.

PŘÍLOHA VI

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY PRO ŘIDIČSKÝ VÝCVIK A ZKOUŠKY PRO MOTOCYKLY SKUPINY A (POSTUPNÝ PŘÍSTUP)

1.

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby:

—

schválily a dozorovaly výcvik podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nebo

—

organizovaly zkoušky dovedností a chování podle čl. 7 odst. 1 písm. c).

2.

Délka řidičského výcviku

—

nejméně 7 hodin.

3.

Obsah řidičského výcviku

—

Řidičský výcvik zahrnuje všechny aspekty uvedené v bodě 6 přílohy II:

—

Každý účastník musí provést praktickou část a prokáže své dovednosti a chování na veřejných komunikacích.

—

Motocykly používané pro výcvik spadají do skupiny řidičských průkazů, o kterou účastníci zažádali.

4.

Délka a obsah zkoušky dovedností a chování

Délka zkoušky a ujetá vzdálenost musí být dostatečná pro posouzení dovedností a chování podle bodu 3 této přílohy.

PŘÍLOHA VII

Část A

ZRUŠENÁ SMĚRNICE S NÁSLEDNÝMI ZMĚNAMI

(podle článku 17)

Směrnice Rady 91/439/EHS (1)

(Úř. věst. L 237, 24. 8. 1991, s. 1)

Směrnice Rady 94/72/ES

(Úř. věst. L 337, 24. 12. 1994, s. 86)

Směrnice Rady 96/47/ES

(Úř. věst. L 235, 17. 9. 1996, s. 1)

Směrnice Rady 97/26/ES

(Úř. věst. L 150, 7. 6.1997, s. 41)

Směrnice Komise 2000/56/ES

(Úř. věst. L 237, 21. 9. 2000, s. 45)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES, pouze čl. 10 odst. 2

(Úř. věst. L 226, 10. 9. 2003, s. 4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1882/2003, pouze příloha II, bod 24

(Úř. věst. L 284, 31. 10. 2003, s. 1)

Část B

LHŮTY PRO PROVEDENÍ DO VNITROSTÁTNÍHO PRÁVA A PRO UPLATŇOVÁNÍ

(podle článku 17)

Směrnice

Lhůta pro provedení

Datum použitelnosti

Směrnice 91/439/EHS

1. červenec 1994

1. červenec 1996

Směrnice 94/72/ES

-

1. leden 1995

Rozhodnutí 96/427/ES

-

16. červenec 1996

Směrnice 96/47/ES

1. červenec 1996

1. červenec 1996

Směrnice 97/26/ES

1. leden 1998

1. leden 1998

Směrnice 2000/56/ES

30. září 2003

30. září 2003, 30. září 2008 (příloha II bod 6.2.5) a 30. září 2013 (příloha II bod 5.2)

Směrnice 2003/59/ES

10. září 2006

10. září 2008 (osobní doprava) a 10. září 2009 (nákladní doprava)

(1)  Směrnice 91/439/EHS byla rovněž změněna tímto aktem, který nebyl zrušen: akt o přistoupení z roku 1994.

PŘÍLOHA VIII

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 91/439/EHS

Tato směrnice

Čl. 1 odst. 1 první věta

Čl. 1 odst. 1 první věta

Čl. 1 odst. 1 druhá věta

-

-

Čl. 1 odst. 2

Čl. 1 odst. 2

Čl. 2 odst. 1

—

Čl. 2 odst. 2

Čl. 1 odst. 3

-

Čl. 2 odst. 1

Čl. 1 odst. 1 druhá věta

Čl. 2 odst. 2

Čl. 3 odst. 1

 

Čl. 3 odst. 2

 

Čl. 3 odst. 2

Čl. 2 odst. 3

-

Čl. 2 odst. 4

-

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec návětí

Čl. 4 odst. 1 první věta

-

Čl. 4 odst. 2 první odrážka

-

Čl. 4 odst. 2 třetí odrážka

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec první odrážka

Čl. 4 odst. 3 první odrážka

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec druhá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. b) první pododstavec

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec třetí odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. b) druhý pododstavec

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec čtvrtá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. c)

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec pátá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. f)

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec šestá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. g)

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec sedmá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. j)

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec osmá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. k)

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec návětí

-

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec první odrážka

Čl. 4 odst. 3 písm. a)

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec druhá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. a)

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec třetí odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. d)

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec čtvrtá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. e)

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec pátá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. h)

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec šestá odrážka, návětí

Čl. 4 odst. 4 písm. i)

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec šestá odrážka první pododrážka

-

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec šestá odrážka druhá pododrážka

-

Čl. 3 odst. 3 návětí

-

Čl. 3 odst. 3 první odrážka

Čl. 4 odst. 1 třetí věta

Čl. 3 odst. 3 druhá odrážka první pododstavec

Čl. 4 odst. 3 druhá odrážka

Čl. 3 odst. 3 druhá odrážka druhý pododstavec

-

Čl. 3 odst. 3 třetí odrážka

Čl. 4 odst. 3 první odrážka

Čl. 3 odst. 3 čtvrtá odrážka

Čl. 4 odst. 4 první odrážka

Čl. 3 odst. 3 pátá odrážka

Čl. 4 odst. 4 druhá odrážka

-

Čl. 4 odst. 3

Čl. 3 odst. 4

-

Čl. 3 odst. 5

-

Čl. 3 odst. 6

Čl. 4 odst. 5 první věta

—

Čl. 4 odst. 5 druhá věta

Článek 4

Článek 5

Čl. 5 odst. 1

Čl. 6 odst. 1

Čl. 5 odst. 1 písm. a)

Čl. 6 odst. 1 písm. a)

Čl. 5 odst. 1 písm. b)

Čl. 6 odst. 1 písm. b)

Čl. 5 odst. 2 návětí

Čl. 6 odst. 2 návětí

Čl. 5 odst. 2 písm. a)

Čl. 6 odst. 2 písm. a)

Čl. 5 odst. 2 písm. b)

Čl. 6 odst. 2 písm. b)

—

Čl. 6 odst. 2 písm. c)

—

Čl. 6 odst. 2 písm. d)

—

Čl. 6 odst. 2 písm. e)

—

Čl. 6 odst. 2 písm. f)

Čl. 5 odst. 3

—

Čl. 5 odst. 4

Čl. 6 odst. 4

Čl. 6 odst. 1 návětí

Čl. 4 odst. 1 druhá věta

Čl. 6 odst. 1 písm. a) první odrážka

Čl. 4 odst. 3 písm. a) třetí odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. a) druhá odrážka

Čl. 4 odst. 4 písm. a) druhá odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. b) první odrážka

Čl. 4 odst. 3 písm. b) druhá odrážka

 

Čl. 4 odst. 3 písm. c) druhá odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. b) druhá odrážka první alternativa

Čl. 4 odst. 4 písm. b) pátý pododstavec

Čl. 6 odst. 1 písm. b) druhá odrážka druhá alternativa

Čl. 4 odst. 4 písm. c) druhá odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. b) třetí odrážka první a druhá alternativa

Čl. 4 odst. 4 písm. g) druhá odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. b) třetí odrážka třetí a čtvrtá alternativa

Čl. 4 odst. 4 písm. e) třetí odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. c) první odrážka první a druhá alternativa

Čl. 4 odst. 4 písm. k) druhá odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. c) první odrážka třetí a čtvrtá alternativa

Čl. 4 odst. 4 písm. i) druhá odrážka

Čl. 6 odst. 2

Čl. 4 odst. 6 první pododstavec

-

Čl. 4 odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 6 odst. 3

Čl. 4 odst. 6 třetí a čtvrtý pododstavec

Čl. 7 odst. 1 návětí

Čl. 7 odst. 1 návětí

Čl. 7 odst. 1 písm. a)

Čl. 7 odst. 1 písm. a)

-

Čl. 7 odst. 1 písm. b)

-

Čl. 7 odst. 1 písm. c)

-

Čl. 7 odst. 1 písm. d)

Čl. 7 odst. 1 písm. b)

Čl. 7 odst. 1 písm. e)

Čl. 7 odst. 2

-

Čl. 7 odst. 3

-

-

Čl. 7 odst. 2

-

Čl. 7 odst. 3

Čl. 7 odst. 4

Čl. 7 odst. 4

Čl. 7 odst. 5

Čl. 7 odst. 5 písm. a)

-

Čl. 7 odst. 5 písm. b)

-

Čl. 7 odst. 5 písm. c)

-

Čl. 7 odst. 5 písm. d)

Čl. 7a odst. 1

-

Čl. 7a odst. 2

Článek 8

Článek 7b

Článek 9

-

Článek 10

Článek 8

Článek 11

Článek 9

Článek 12

Článek 10

Čl. 13 odst. 1

-

Čl. 13 odst. 2

Článek 11

Článek 14

Čl. 12 odst. 1

-

Čl. 12 odst. 2

-

Čl. 12 odst. 3

Článek 15

-

Článek 16

Článek 13

Čl. 17 první pododstavec

-

Čl. 17 druhý pododstavec

-

Článek 18

Článek 14

Článek 19

Příloha I

-

Příloha Ia

Příloha I

Příloha II

Příloha II

Příloha III

Příloha III

-

Příloha IV

-

Příloha V

-

Příloha VI

ODŮVODNĚNÍ RADY

I.   ÚVOD

Komise přijala svůj návrh dne 21. října 2006.

Evropský parlament přijal své stanovisko v prvním čtení dne 23. února 2005.

V souladu s článkem 251 Smlouvy přijala Rada dne 18. září 2006 společný postoj.

Při své práci Rada rovněž vzala v úvahu stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1).

II.   ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

Společný postoj odráží výsledek neformálních kontaktů mezi Evropským parlamentem, Komisí a Radou. I když byl návrh přepracován, aby byl logičtější a lépe srozumitelný, znění společného postoje v zásadě zachovává všechny hlavní prvky navržené Komisí.

Byly však dohodnuty určité úpravy, které buď odrážejí obavy vyjádřené Parlamentem během prvního čtení (tj. otázku povinné výměny všech současných řidičských průkazů), nebo otázky předložené Radou.

Společný postoj v současném znění sleduje cíl těchto tří orgánů přepracovat znění současné směrnice a doplnit nezbytná ustanovení v zájmu splnění požadavků extrémně mobilní společnosti v rozšířené Evropské unii (tj. jeden vzor dokladu v rámci Společenství) a současně posílit opatření proti podvodům a zvýšit bezpečnost silničního provozu. Společný postoj se proto zabývá těmito klíčovými otázkami:

—

novou klasifikací souprav vozidel s přívěsy (čl. 4 odst. 4 písm. b) aj.);

—

pravidly získání řidičského oprávnění pro motocykly (čl. 4 odst. 3 aj.);

—

zásadou jedné osoby a jednoho řidičského průkazu (čl. 7 odst. 5 a čl. 11 odst. 4);

—

otázkou povinné výměny všech současných dokladů sloužících jako řidičské průkazy (čl. 3 odst. 3 aj.).

i)   Nová klasifikace souprav vozidel s přívěsy

Pokud jde o soupravy s přívěsy v rámci skupiny B, Komise navrhla přesunout všechny soupravy s přívěsy s hmotností nad 750 kg do skupiny BE. Parlament a Rada pokládaly takové ustanovení za příliš přísné s ohledem na značné množství „lehkých“ kempinkových přívěsů, které překračují takový hmotnostní limit již vzhledem ke svému vnitřnímu vybavení. V zájmu rozptýlení obav, pokud jde o bezpečnost silničního provozu, a současně v zájmu vyhnutí se dalšímu zatížení občanů se však oba společní zákonodárci rozhodli navrhnout ustanovení umožňující maximální přípustnou hmotnost 4 250 kg pro soupravy vozidla a přívěsu ve skupině B. Pokud taková souprava přesahuje hmotnost 3 500 kg, vnitrostátní orgány musí požadovat dodatečný výcvik, nebo složení zkoušky dovedností a chování, nebo obojí. Požadavky na výcvik a praktickou zkoušku jsou stanoveny v nové příloze směrnice (příloha V).

Prostřednictvím tohoto ustanovení a za současného respektování pravidel schvalování typu vozidel Parlament a Rada zajistí, aby:

—

hmotnost tažného vozidla nepřesáhla hranici 3 500 kg,

—

nebyla překročena současná maximální přípustná hmotnost 4 250 kg (3 500 kg + 750 kg),

přičemž pravidla pro soupravy jsou tak pro občana flexibilnější a transparentnější.

Pokud jde o skupinu BE, dva společní zákonodárci se dohodli, že pro přívěs povolí maximální přípustnou hmotnost 3 500 kg. Soupravy s tažným vozidlem ve skupině B a přívěsem přesahujícím hmotnost 3 500 kg mohou být řízeny pouze s oprávněním skupiny C1E.

ii)   Pravidla získání řidičského oprávnění pro motocykly

S ohledem na zlepšující se bezpečnost silničního provozu a v zájmu vyrovnání vztahu mezi mobilitou a bezpečností dosáhly tyto tři orgány dohody o zásadě postupného přístupu k motocyklům a o věku potřebnému ke vzájemnému uznávání řidičských průkazů. Tyto tři orgány rovněž rozhodly, že zavedou zvláštní skupinu pro mopedy (skupina AM), na něž je možné získat oprávnění ve věku 16 let po složení teoretické zkoušky. Členské státy mohou uložit další požadavky a mohou se rozhodnout pro případné začlenění skupiny AM do koncepce postupného přístupu.

Pokud jde o další zvyšování bezpečnosti silničního provozu a snižování vysokého počtu nehod u mladých nebo začínajících řidičů, Parlament a Rada se řídily zásadou Komise, spočívající v odstupňovaném (nebo postupném) přístupu k motocyklům s vyššími technickými parametry. Proto stanovily pro motocykly skupiny A1 (malé motocykly) minimální věk 16 let a 18 let pro skupinu A2 (středně velké/středně těžké motocykly). Věkový rozdíl 2 let se musí dodržet rovněž v případě, že se některý členský stát rozhodne umožnit přímý přístup ke skupině A1 až ve věku 17 nebo 18 let. Pokud žadatel získal dvouletou praxi řízení motocyklů skupiny A1, musí složit zkoušku dovedností a chování nebo si doplnit výcvik, aby mohl řídit motocykly skupiny A2.

Pro skupinu A (těžké motocykly) je stanoven minimální věk na 20 let za podmínky, že žadatel získal dvouletou praxi řízení motocyklů skupiny A2 a složil zkoušku dovedností a chování nebo dokončil výcvik.

Pokud jde o přímý přístup k nejsilnějším motocyklům, rozhodly se tyto tři orgány neuplatňovat koncepci postupného přístupu a stanovit v rámci celého Společenství jednotnou minimální věkovou hranici 24 let, čímž se zohlední nedostatek zkušeností příslušného žadatele.

iii)   Zásada „jedné osoby a jednoho řidičského průkazu“

Pro policejní orgány v členských státech se stalo dobře známým jevem padělání řidičských průkazů. Rozmanité druhy padělání sahají od obchodování se samotným dokladem až po protiprávní získávání duplikátů a získávání nových řidičských průkazů v jiném členském státě, když je jim v „domovském“ členském státě řízení vozidel zakázáno.

Parlament a Rada proto plně podporují zásadu Komise spočívající v tom, že „jedna osoba má jeden řidičský průkaz“, aby tak uvedeným druhům podvodů v budoucnosti předešly. Společný postoj tak znovu potvrzuje zásadu, že jedna osoba může mít pouze jeden řidičský průkaz. Vedle povinného periodického správního prodlužování platnosti daného dokladu zavádí společný postoj rovněž nová ustanovení, podle kterých má členský stát povinnost:

—

odmítnout vydat řidičský průkaz, jestliže zjistí, že žadatel již je držitelem řidičského průkazu;

—

a, pokud jde o vydání, náhradu, obnovení nebo výměnu řidičského průkazu, ověřit skutečností u ostatních členských států, pokud existují přiměřené důvody se domnívat, že daný žadatel již je držitelem jiného řidičského průkazu.

Členský stát bude rovněž povinen odmítnout vydat řidičský průkaz nebo uznat jeho platnost žadateli, jehož řidičský průkaz byl v jiném členském státě omezen, pozastaven nebo odebrán.

V zájmu zlepšení spolupráce mezi orgány členských států a v zájmu podpory kontrol se tyto tři orgány dohodly na vytvoření komunikační sítě pro řidičské průkazy.

Společný postoj v současném znění rovněž obsahuje minimální normy zajišťující vysokou úroveň ochrany řidičského průkazu a ustanovení umožňující členským státům vložit do řidičského průkazu mikročip.

iv)   Povinná výměna všech současných dokladů sloužících jako řidičské průkazy

Komise ve svém návrhu představila nový vzor řidičského průkazu, který by měl být výhledově jediným vzorem, který by byl v rámci Společenství v oběhu. Komise rovněž předložila ustanovení zavádějící omezenou správní splatnost pro všechny nové řidičské průkazy vydané po vstupu této směrnice v platnost. Tato omezená správní platnost by se týkala všech skupin vozidel. Návrh Komise nestanovil povinnou výměnu současných řidičských průkazů.

Parlament a Rada sice souhlasily s novým vzorem řidičského průkazu Společenství a s povinným prodlužováním tohoto dokladu, avšak rozhodly se jít ještě o krok dále a dohodly se na ustanovení nařizujícím, aby všechny řidičské průkazy, které byly vydány před dnem provádění současné směrnice a jsou dosud platné a v oběhu, musely být nahrazeny novým vzorem řidičského průkazu nejpozději do 26 let po vstupu této směrnice v platnost. Tímto dva společní zákonodárci zajistí, aby se od určitého časového bodu v rámci Společenství používal jediný společný vzor řidičského průkazu.

v)   Jiné otázky

Zavedení kritéria poměru výkonu ke hmotnosti u malých motocyklů

V souladu s ustanovením navrženým Komisí dva společní zákonodárci souhlasili s tím, že se pro malé motocykly (skupina A1) zavede poměr výkonu ke hmotnosti nepřesahující hodnotu 0,1 kW/kg. Toto opatření zabrání výrobě extrémně lehkých vozidel s vysokým zrychlením a s možností dosažení maximální rychlosti, a bude tak mít podstatný vliv na bezpečnost mladých nebo začínajících motocyklistů.

Nové technické charakteristiky středně těžkých motocyklů

Aby se předešlo upravování těžkých motocyklů na středně těžké (tzv. „downtuning“) a aby se tak snížilo nebezpečí nehod, Parlament a Rada rozhodly, že se budou řídit návrhem Komise spočívajícím v zavedení doplňujícího ustanovení pro motocykly skupiny A2, podle něhož vozidla v této skupině nesmí být odvozena z vozidla o více než dvojnásobném výkonu.

Zavedení nového vzoru řidičského průkazu

V zájmu zvýšení úrovně ochrany proti padělání a snížení počtu vzorů průkazů, které jsou v oběhu, Parlament a Rada rozhodly, že se postupně odstraní vzor papírového řidičského průkazu Společenství. Dnem vstupu příslušných nových právních předpisů v platnost bude jediným vydávaným vzorem řidičského průkazu Společenství vzor v podobě plastové karty, tvarem a velikostí podobný kreditním kartám, což umožní zvýšenou bezpečnost dokladů a lepší ochranu proti všem pokusům o padělání.

Minimální požadavky na zkušební komisaře

Stávající právní předpisy Společenství nestanovuje normy odborné přípravy a vzdělávání zkušebních komisařů, které se v rámci Unie velmi liší. Komise proto rozhodla, že navrhne harmonizované minimální požadavky na zkušební komisaře, aby se tak dospělo ke srovnatelným výsledkům zkušebních jízd v rámci Společenství. Parlament a Rada rozhodly, že budou jednat v souladu s Komisí, a souhlasily se zavedením základních podmínek pro přístup k povolání zkušebního komisaře a se stanovením minimálních norem týkajících se jejich výchozí kvalifikace a pravidelné odborné přípravy. Taková harmonizovaná ustanovení by rovněž měla vést ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, protože budou pomáhat udržovat dovednosti a zkušenosti zkušebních komisařů v rychle se měnícím technickém prostředí.

III.   ZÁVĚR

Společný postoj k této směrnici zachovává všechny hlavní prvky návrhu Komise, který byl vyváženým a vhodným způsobem upraven tak, aby odrážel přání Rady a Parlamentu. Je výsledkem kontaktů mezi těmito třemi orgány v rámci společného prohlášení o praktických opatřeních pro nový postup spolurozhodování (2).

Rada vzala na vědomí závazek učiněný v rámci těchto kontaktů předsedou parlamentního Výboru pro dopravu a cestovní ruch, že doporučí Parlamentu, aby toto znění schválil beze změny v druhém čtení, načež bude směrnice v souladu se společným postojem považována za přijatou.

(1)  Úř. věst. C 112, 30.4.2004, s. 34. Výbor regionů se rozhodl nezaujmout stanovisko k návrhu Komise.

(2)  Úř. věst. C 148, 28.5.1999, s. 1.

5.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/48

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 24/2006

přijatý Radou dne 18. září 2006

s ohledem na přijetí doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/…/ES ze dne … o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb

(2006/C 295 E/02)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 157 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci Výboru regionů,

v souladu s postupem podle článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Listina základních práv Evropské unie (3) (dále jen „Listina“) zakotvuje v článku 1 nedotknutelnost lidské důstojnosti a uvádí, že musí být respektována a chráněna. Článek 24 Listiny stanoví, že děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro své blaho a že při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte.

(2)

Evropská unie by měla svou politickou činnost zaměřit na ochranu zásady respektování lidské důstojnosti před všemi formami jejího porušování.

(3)

Na úrovni Unie je třeba přijmout legislativní opatření na ochranu tělesného, duševního i mravního vývoje nezletilých osob v souvislosti s obsahem všech audiovizuálních a informačních služeb a opatření zabraňující mladistvým v přístupu k nevhodným programům či službám určeným pro dospělé.

(4)

S ohledem na neustálý rozvoj nových informačních a komunikačních technologií je nutné, aby Společenství zajistilo úplnou a přiměřenou ochranu zájmů občanů v této oblasti, a to tím, že na jedné straně zaručí volné šíření a volné poskytování informačních služeb a na straně druhé zajistí, že jejich obsah bude legální, bude respektovat zásadu lidské důstojnosti a nebude narušovat celkový vývoj nezletilých osob.

(5)

Společenství již přijalo opatření v oblasti audiovizuálních a informačních služeb za účelem vytvoření podmínek nezbytných k tomu, aby zajistilo volný pohyb televizního vysílání a dalších informačních služeb v souladu se zásadami volné hospodářské soutěže a svobody projevu a informací, avšak mělo by v té oblasti jednat rozhodněji s cílem přijmout opatření na ochranu spotřebitelů před podněcováním k diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace a bojovat proti takové diskriminaci. Tato opatření by měla usilovat o rovnováhu mezi ochranou osobnostních práv na jedné straně a svobodou projevu na straně druhé, zejména pokud jde o odpovědnost členských států za vymezení pojmu podněcování k nenávisti nebo k diskriminaci v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a mravními hodnotami.

(6)

Doporučení Rady 98/560/ES ze dne 24. září 1998 o rozvoji konkurenceschopnosti evropského průmyslu audiovizuálních a informačních služeb podporou vnitrostátních rámců zaměřených na dosažení srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti (4) je prvním právním nástrojem na úrovni Společenství, který ve svém 5. bodě odůvodnění řeší otázky ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti v audiovizuálních a informačních službách zpřístupněných veřejnosti, a to bez ohledu na způsob šíření. Článek 22 směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (5) (dále jen „směrnice o televizi bez hranic“) již konkrétně řešil otázku ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti v souvislosti s televizním vysíláním.

(7)

Navrhuje se, aby Rada a Komise věnovaly zvláštní pozornost provádění tohoto doporučení při revizi, sjednávání a uzavírání nových dohod o partnerství nebo nových programů spolupráce s třetími zeměmi, přičemž je třeba brát v úvahu celosvětový charakter tvůrců, distributorů či poskytovatelů audiovizuálního obsahu a přístupu k internetu.

(8)

Rozhodnutím č. 276/1999/ES (6) přijaly Evropský parlament a Rada víceletý akční plán Společenství na podporu bezpečnějšího používání internetu prostřednictvím boje s nedovolenými a škodlivými materiály v globálních sítích (dále jen „akční plán pro bezpečnější internet“).

(9)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1151/2003/ES (7) prodloužilo akční plán pro bezpečnější internet o dva roky a změnilo jeho oblast působnosti tak, že do ní zahrnulo opatření na podporu výměny informací a koordinace s příslušnými subjekty na vnitrostátní úrovni, jakož i zvláštní ustanovení pro přistupující země.

(10)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (8) objasňuje některé právní pojmy a harmonizuje určité aspekty tak, aby služby informační společnosti mohly plně využívat zásad vnitřního trhu. Mnohá ustanovení směrnice 2000/31/ES jsou rovněž významná pro ochranu nezletilých osob a lidské důstojnosti, zejména čl. 16 odst. 1 písm. e), podle něhož členské státy a Komise mají podporovat vypracovávání kodexů chování pro účely ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti.

(11)

Z důvodu měnícího se mediálního prostředí v důsledku zavádění nových technologií a inovací médií je nezbytné učit děti i rodiče, učitele a školitele efektivně využívat audiovizuální a on-line informační služby.

(12)

Samoregulace audiovizuálního odvětví se celkově jeví jako účinné doplňující opatření, které však není dostatečné k ochraně nezletilých osob před sděleními se závadným obsahem. Rozvoj evropského audiovizuálního prostoru, založený na svobodě projevu a respektování občanských práv, by měl vycházet z trvalého dialogu mezi vnitrostátními a evropskými zákonodárci, regulačními orgány, průmyslovými subjekty, sdruženími, občany a občanskou společností.

(13)

V rámci veřejné konzultace ohledně směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (9), bylo navrženo, aby jedním z témat zahrnutých v doporučení 98/560/ES byla nezbytnost přijmout opatření pro mediální gramotnost.

(14)

Komise podporuje spolupráci a sdílení zkušeností a osvědčených postupů mezi stávajícími samoregulačními a spoluregulačními orgány, které se zabývají hodnocením nebo klasifikací audiovizuálního obsahu bez ohledu na to, jakým způsobem je přenášen, s cílem umožnit všem uživatelům, zejména však rodičům, učitelům a školitelům, upozorňovat na nedovolený obsah a posuzovat obsah audiovizuálních a on-line informačních služeb, stejně jako dovolený obsah, který by mohl škodit tělesnému, duševnímu či mravnímu vývoji nezletilých osob.

(15)

Jak bylo navrženo v průběhu veřejné konzultace ohledně směrnice 97/36/ES, je vhodné, aby se právo na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenné prostředky nápravy týkaly on-line médií a aby byla zohledněna zvláštní povaha dotyčného média a služby.

(16)

Usnesení Rady ze dne 5. října 1995 o obraze žen a mužů v reklamách a sdělovacích prostředcích (10) vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly odpovídající opatření na podporu diverzifikovaného a realistického zobrazení schopností a potenciálu žen a mužů ve společnosti.

(17)

Při předkládání návrhu směrnice Rady, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, Komise poznamenala, že vytváření obrazu obou pohlaví v médiích a v reklamě vyvolává závažné otázky týkající se ochrany důstojnosti mužů a žen, dospěla však k závěru, že vzhledem k jiným základním právům, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, by nebylo vhodné se těmito otázkami zabývat v uvedeném návrhu, nicméně že by tyto otázky měla brát v úvahu.

(18)

Průmysl audiovizuálních a on-line informačních služeb by měl být podporován na úrovni členských států v tom, aby s cílem bránit v těchto médiích a v reklamě, včetně nových reklamních technik, jakékoli diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace a proti této diskriminaci bojovat, aniž by byla omezena svoboda projevu nebo svoboda tisku.

(19)

Toto doporučení se týká nového technologického rozvoje a doplňuje doporučení 98/560/ES. Vzhledem k technologickému pokroku spadají do jeho oblasti působnosti audiovizuální a on-line informační služby, které jsou veřejnosti poskytovány prostřednictvím pevných či mobilních elektronických sítí.

(20)

Toto doporučení žádným způsobem nebrání členským státům, aby v oblasti svobody projevu uplatňovaly svá ústavní ustanovení či jiné právní předpisy a svou právní praxi,

DOPORUČUJÍ:

I.   aby členské státy v zájmu podpory rozvoje průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb přijaly opatření nezbytná pro zajištění ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti ve všech audiovizuálních a on-line informačních službách tím, že:

1.

zváží zavedení opatření v rámci svého vnitrostátního práva nebo právní praxe, pokud jde o právo na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenné prostředky nápravy v souvislosti s on-line médii, při dodržení vnitrostátních a ústavních právních předpisů, a aniž by byla dotčena možnost upravit způsob jeho výkonu, aby se zohlednily zvláštnosti každého typu média;

2.

s cílem podpořit využití výsledků technologického rozvoje a jako doplněk platných právních a jiných opatření týkajících se služeb vysílání způsobem slučitelným s těmito opatřeními a v úzké spolupráci s dotčenými stranami pomohou prosadit:

a)

opatření, která umožní nezletilým osobám odpovědně užívat audiovizuální a on-line informační služby, a to zejména zvyšováním úrovně povědomí rodičů, učitelů a školitelů o potenciálu nových služeb a o prostředcích umožňujících zajištění jejich bezpečnosti pro nezletilé osoby, zejména pomocí programů mediální gramotnosti nebo mediálního vzdělávání, a například průběžnou odbornou přípravou v rámci školního vzdělávání,

b)

pokud je to vhodné a nutné, opatření usnadňující identifikaci kvalitního obsahu a služeb pro nezletilé osoby a přístup k nim, mimo jiné poskytováním prostředků pro přístup k nim ve vzdělávacích zařízeních a na veřejných místech,

c)

opatření pro větší informovanost občanů o možnostech, které nabízí internet.

Příklady možných opatření týkajících se mediální gramotnosti jsou uvedeny v příloze II;

3.

budou podporovat odpovědný přístup odborníků, zprostředkovatelů a uživatelů nových sdělovacích prostředků, jako je internet, prostřednictvím:

a)

doporučení pro průmysl audiovizuálních a on-line informačních služeb, aby při zachování svobody projevu a svobody tisku bránil veškeré diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace ve všech audiovizuálních a on-line informačních službách a aby proti takové diskriminaci bojoval,

b)

vyzývání k ostražitosti a oznamování stránek považovaných za protiprávní, aniž by byla dotčena směrnice 2000/31/ES,

c)

vypracování kodexu chování ve spolupráci s odborníky a regulačními orgány na vnitrostátní úrovni i na úrovni Společenství;

4.

budou podporovat opatření určená k potírání všech protiprávních činností ohrožujících nezletilé osoby na internetu a ke zvýšení jeho bezpečnosti; v úvahu by se měla vzít mimo jiné tato opatření:

a)

zavedení značky kvality pro poskytovatele služeb, která umožní uživatelům snadné ověření skutečnosti, zda se daný poskytovatel přihlásil k dodržování kodexu chování,

b)

zavedení vhodných prostředků pro oznamování protiprávní nebo podezřelé činnosti na internetu;

II.   aby průmysl audiovizuálních a on-line informačních služeb a další dotčené strany:

1.

vypracovávaly pozitivní opatření ve prospěch nezletilých osob, včetně iniciativ, které jim usnadní širší přístup k audiovizuálním a on-line informačním službám, při současném vyloučení potenciálně závadného obsahu, například pomocí filtračních systémů. Tato opatření mohou zahrnovat harmonizaci prostřednictvím spolupráce mezi regulačními, samoregulačními a spoluregulačními orgány členských států a prostřednictvím výměny osvědčených postupů týkajících se otázek, jako je systém společných popisných symbolů nebo výstražných zpráv označujících věkovou kategorii nebo aspekty obsahu, jež vedly k určitému doporučení ohledně věku, což by uživatelům pomohlo při hodnocení obsahu audiovizuálních a on-line informačních služeb. To lze uskutečnit například prostřednictvím opatření uvedených v příloze III;

2.

posoudily možnost vytvořit filtry, které by zabránily přenosu informací znevažujících lidskou důstojnost po internetu;

3.

vyvinuly opatření pro větší využívání systémů označování obsahu u materiálů šířených po internetu;

4.

posoudily účinné prostředky k bránění diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v audiovizuálních a on-line informačních službách a k boji proti této diskriminaci a k podpoře diverzifikovaného a realistického zobrazení schopností a potenciálu mužů a žen ve společnosti.

KONSTATUJÍ, ŽE KOMISE:

1.

hodlá v souvislosti s víceletým programem Společenství pro období let 2005–2008 na podporu bezpečnějšího používání internetu a nových on-line technologií podporovat informační kampaně zaměřené na občany v celé Evropě s použitím všech sdělovacích prostředků, s cílem informovat veřejnost o výhodách a možných rizicích spojených s internetem a o tom, jak internet používat odpovědně a bezpečně, jak podávat stížnosti a jak aktivovat rodičovskou kontrolu. Zvláštní kampaně by mohly být zaměřeny na cílové skupiny, jako jsou školy, rodičovská sdružení a uživatelé;

2.

hodlá posoudit možnost zřízení bezplatné evropské telefonní linky nebo rozšíření stávající služby s cílem pomáhat uživatelům internetu prostřednictvím informování o dostupných mechanismech podávání stížností a informačních zdrojích, jakož i poskytováním informací rodičům o účinnosti programového vybavení pro filtrování;

3.

hodlá posoudit možnost podpory zavedení obecného názvu domény druhé úrovně vyhrazeného pro kontrolované stránky, které se zavázaly respektovat nezletilé osoby a jejich práva, jako je .KID.eu;

4.

nadále vede konstruktivní a trvalý dialog s organizacemi poskytovatelů obsahů, organizacemi spotřebitelů a všemi dotčenými stranami;

5.

hodlá usnadňovat a podporovat sdružování samoregulačních orgánů do sítí a jejich vzájemnou výměnu zkušeností za účelem posouzení účinnosti kodexů chování a přístupů založených na samoregulaci, aby se zajistily nejpřísnější normy ochrany nezletilých osob;

6.

hodlá na základě informací členských států předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a účinnosti opatření uvedených v tomto doporučení a přezkoumat toto doporučení, pokud to bude třeba.

V … dne …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1)  Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 87.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 7. září 2005 (Úř. věst. C 193 E, 17.8.2006, s. 217), společný postoj Rady ze dne 18. září 2006 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 270, 7.10.1998, s. 48.

(5)  Úř. věst. L 298, 17.10.1989. Směrnice ve znění směrnice 97/36/ES Evropského parlamentu a Rady (Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60) .

(6)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 276/1999/ES ze dne 25. ledna 1999, kterým se přijímá víceletý akční plán Společenství na podporu bezpečného používání internetu prostřednictvím boje s nedovolenými a škodlivými materiály v globálních sítích (Úř. věst. L 33, 6.2.1999, s. 1). Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím č. 787/2004/ES (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 12).

(7)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1151/2003/ES ze dne 16. června 2003, kterým se mění rozhodnutí č. 276/1999/ES, kterým se přijímá víceletý akční plán Společenství na podporu bezpečného používání internetu prostřednictvím boje s nedovolenými a škodlivými materiály v globálních sít (Úř. věst. L 162, 1.7.2003, s. 1).

(8)  Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 202, 30.7. 1997, s. 60.

(10)  Úř. věst. C 296, 10.11.1995, s. 15.

PŘÍLOHA I

INFORMATIVNÍ OBECNÉ ZÁSADY PRO PROVÁDĚNÍ OPATŘENÍ VE VNITROSTÁTNÍM PRÁVU NEBO PRÁVNÍ PRAXI NA VNITROSTÁTNÍ ÚROVNI ZA ÚČELEM ZAJIŠTĚNÍ PRÁVA NA UVEŘEJNĚNÍ ODPOVĚDI NEBO ROVNOCENNÝCH PROSTŘEDKŮ NÁPRAVY V SOUVISLOSTI S ON-LINE MÉDII

Cíl: zavést v rámci vnitrostátního práva nebo právní praxe členských států opatření k zajištění práva na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenných prostředků nápravy v souvislosti s on-line médii, při dodržování vnitrostátních a ústavních právních předpisů členských států a aniž by byla dotčena možnost upravit jeho výkon, aby se zohlednily zvláštnosti každého typu média.

Výrazem „médium“ se rozumí jakýkoli sdělovací prostředek pro veřejné šíření upravených on-line informací, například noviny, časopisy, rozhlas, televize a internetové zpravodajství.

Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy občanského, správního nebo trestního práva přijaté členskými státy, měla by mít každá fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na státní příslušnost, jejíž oprávněné zájmy, k nimž mimo jiné patří zejména čest a dobrá pověst, byly poškozeny uvedením skutečností v publikaci nebo přenosu, právo na uveřejnění odpovědi nebo na rovnocenné prostředky nápravy. Členské státy by měly zajistit, aby skutečný výkon práva na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenných prostředků nápravy nebyl narušen uložením nepřiměřených podmínek.

Právo na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenné prostředky nápravy by měly existovat ve vztahu ke všem on-line médiím, která spadají do pravomoci členského státu.

Členské státy by měly přijmout opatření nezbytná pro zavedení práva na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenných prostředků nápravy a měly by určit postup jejich výkonu. Zejména by měly zajistit, aby lhůta stanovená pro výkon práva na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenných prostředků nápravy byla dostatečná a aby postupy umožňovaly jejich patřičné uplatňování fyzickými nebo právnickými osobami, které mají bydliště nebo jsou usazeny v jiných členských státech.

Právo na uveřejnění odpovědi lze zajistit nejen prostřednictvím právních předpisů, ale rovněž prostřednictvím spoluregulačních nebo samoregulačních opatření.

Právo na uveřejnění odpovědi je prostředek nápravy zvláště vhodný pro on-line prostředí vzhledem k možnosti okamžité reakce na sporné informace a k technické jednoduchosti, s jakou lze připojit odpovědi dotčených osob. Odpověď by však měla následovat v přiměřené lhůtě po doložení oprávněnosti požadavku a ve vhodné chvíli a vhodným způsobem v závislosti na publikaci nebo přenosu, kterých se požadavek týká.

Měly by se stanovit postupy, které by umožňovaly přezkum soudem nebo obdobným nezávislým orgánem v případě sporu o výkon práva na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenných prostředků nápravy.

Žádost o výkon práva na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenných prostředků nápravy může být zamítnuta, pokud stěžovatel nemá oprávněný zájem na uveřejnění takové odpovědi nebo pokud by odpověď představovala trestné jednání, vyvolala by občanskoprávní odpovědnost poskytovatele obsahu nebo by odporovala dobrým mravům.

Právem na uveřejnění odpovědi nejsou dotčeny jiné prostředky nápravy, které jsou k dispozici osobám, jejichž právo na důstojnost, čest, pověst či soukromí bylo porušeno v médiích.

PŘÍLOHA II

Příklady možných opatření týkajících se mediální gramotnosti:

a)

soustavné vzdělávání učitelů a školitelů ve spojení se sdruženími na ochranu dětí v oblasti používání internetu v rámci školní výuky, aby se zvýšilo povědomí o možných rizicích spojených s internetem, se zvláštním ohledem na diskusní místnosti (chatrooms) a fóra;

b)

zavedení zvláštní odborné přípravy v oblasti internetu zaměřené na děti od útlého věku, včetně lekcí, kterých se mohou účastnit rodiče;

c)

integrovaný vzdělávací přístup tvořící pevnou součást školních osnov a programy v oblasti mediální gramotnosti, s cílem poskytovat informace o odpovědném používání internetu;

d)

organizace vnitrostátních kampaní zaměřených na občany, které zohlední všechna komunikační média, s cílem poskytovat informace o odpovědném používání internetu;

e)

šíření informačních balíčků o možných rizicích spojených s internetem („jak bezpečně surfovat po internetu“, „jak filtrovat nevyžádané zprávy“) a zřízení přímých telefonních linek („horkých linek“) určených pro přijímání oznámení nebo stížností týkajících se závadného či nedovoleného obsahu;

f)

vhodná opatření ke zřízení nebo zlepšení účinnosti přímých telefonních linek s cílem zjednodušit podávání stížností a umožnit oznamování závadného nebo nedovoleného obsahu.

PŘÍLOHA III

Příklady možných opatření ze strany průmyslu a zúčastněných stran ve prospěch nezletilých osob:

a)

při předplacení služeb poskytovatele připojení systematicky poskytovat uživatelům účinný, aktualizovatelný a uživatelsky jednoduchý filtrační systém;

b)

nabízet přístup k službám zvláště určeným pro děti, jejichž součástí by byl automatický filtrační systém provozovaný poskytovateli připojení a mobilními telefonními operátory;

c)

zavedení pobídek zaměřených na poskytování pravidelně aktualizovaného popisu dostupných stránek s cílem usnadnit klasifikaci stránek a hodnocení jejich obsahu;

d)

umísťování bannerů ve vyhledávačích, které by upozorňovaly na dostupnost informací o odpovědném používání internetu a na dostupnost přímých telefonních linek („horké linky“).

ODŮVODNĚNÍ RADY

I.   ÚVOD

1.

Dne 30. dubna 2004 předložila Komise Evropskému parlamentu a Radě na základě článku 157 Smlouvy o ES návrh doporučení o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb.

2.

Evropský hospodářský a sociální výbor zaujal stanovisko dne 9. února 2005.

3.

Evropský parlament zaujal stanovisko v prvním čtení dne 7. září 2005.

4.

Komise předložila pozměněný návrh dne 20. ledna 2006.

5.

Dne 18. září 2006 přijala Rada společný postoj v souladu s čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES.

II.   CÍL

Návrh navazuje na doporučení Rady 98/560/ES ze dne 24. září 1998 (1), první právní nástroj na úrovni EU, který se zabývá otázkami ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti v souvislosti s audiovizuálními a informačními službami.

Navrhované doporučení vyzývá členské státy, dotyčné odvětví a zainteresované strany, jakož i Komisi, aby posílily ochranu nezletilých osob a respektovaly lidskou důstojnost jak v sektoru vysílání, tak i na internetu. Navrhuje, aby členské státy zvážily zavedení opatření týkajících se práva na odpověď v souvislosti s on-line sdělovacími prostředky. Návrh doporučení se zabývá těmito otázkami:

—

mediální gramotnost;

—

hodnocení nebo klasifikace audiovizuálního obsahu;

—

zobrazení obou pohlaví v médiích a v reklamě;

—

právo na odpověď.

III.   ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

1.   Obecné poznámky

Společný postoj Rady zachovává hlavní prvky původního návrhu Komise. Cílem hlavních změn provedených Radou je dále upřesnit oblast působnosti doporučení. Rada proto upřesnila, že doporučení upravuje „audiovizuální a on-line informační služby“, nikoliv „audiovizuální a informační služby“, a odlišila oblast působnosti práva na odpověď, která se týká on-line sdělovacích prostředků, od širší oblasti působnosti části doporučení, která se zabývá ochranou nezletilých osob.

2.   Změny ze strany Evropského parlamentu

Rada se ve svém společném postoji snažila zohlednit obavy a priority Evropského parlamentu a většinu změn Evropského parlamentu mohla přijmout.

Stejně jako Komise ve svém pozměněném návrhu přijala Rada zcela, zčásti nebo v zásadě změny 1, 2, 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 33, 35, 36, 37 a 38.

K těm změnám, u nichž se postoj Rady mírně odchyluje od pozměněného návrhu Komise, si Rada přeje uvést níže uvedené poznámky.

Pokud jde o změny 23 a 29, Rada postupovala stejným způsobem jako Komise, tj. některé části těchto změn byly – ve formě příkladů možných opatření, která by měla být přijata pro dosažení uvedených cílů doporučení – přeneseny do příloh. Některé prvky, které Evropský parlament považuje za důležité, však Rada vložila zpět do textu doporučení, a to za účelem dalšího sblížení postojů s Parlamentem.

Podobně mohla Rada, snažíce se vyhnout zavedení zátěže v podobě ohlašovací povinnosti, přijmout podstatu změn 35 a 36 a vyjít tak vstříc obavám Parlamentu ohledně zajištění navazujících činností.

Rada nemohla přijmout část změny 37 nahrazující výraz „orientační pokyny“ výrazem „minimální zásady“ v oddíle, který se týká práva na odpověď, neboť tento výraz v kontextu doporučení považovala za nadbytečný.

Pokud jde o změnu 26 poslední odrážku, Rada zaujala názor, že je lepší nezaměřovat se v rámci předpokládaných možných způsobů pro ohlašování nezákonných nebo podezřelých činností na internetu výlučně na zřízení jednotné horké telefonní linky, a ponechala otevřenější znění.

Rada zaujala stejný postoj jako Komise ve svém pozměněném návrhu a do svého společného postoje nezahrnula změny 3, 5, 13, 27, 32 a 34.

IV.   SHRNUTÍ

Rada je toho názoru, že její společný postoj jako celek je plně v souladu s cíli pozměněného návrhu Komise. Rada se rovněž domnívá, že patřičně zohlednila cíle Evropského parlamentu v jeho změnách návrhu Komise, a očekává, že v zájmu včasného přijetí doporučení bude dohody s Parlamentem dosaženo v blízké budoucnosti.

(1)  Úř. věst. L 270, 7.10.1998, s. 48.

5.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/57

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 25/2006

přijatý Radou dne 18. září 2006

s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2006 ze dne …o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů

(2006/C 295 E/03)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 13 odst. 2 a čl. 141 odst. 3 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rovnost mužů a žen je základní zásadou Evropské unie. Články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie stanoví zákaz jakékoliv diskriminace na základě pohlaví a stanoví, že ve všech oblastech musí být zajištěna rovnost mužů a žen.

(2)

Článek 2 Smlouvy stanoví, že rovné zacházení pro muže a ženy je součástí poslání Společenství. Rovněž čl. 3 odst. 2 Smlouvy požaduje, aby Společenství usilovalo o odstranění nerovností a podporovalo rovné zacházení pro muže a ženy při všech svých činnostech, a aby tak zajistilo začlenění rozměru rovnosti mužů a žen do všech politik Společenství.

(3)

Článek 13 Smlouvy zmocňuje Radu, aby v rámci všech oblastí působnosti Společenství přijímala vhodná opatření k boji proti diskriminaci mimo jiné na základě pohlaví.

(4)

V článku 141 Smlouvy je zakotvena zásada rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti a již existuje ucelený soubor právních předpisů o rovném zacházení pro muže a ženy ohledně přístupu k zaměstnání a pracovních podmínek, včetně stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci.

(5)

Z první výroční zprávy Komise o rovnosti mužů a žen pro jarní zasedání Evropské rady z roku 2004 vyplynulo, že ve většině oblastí politik se projevuje výrazné rozlišování mezi muži a ženami, že nerovnost žen a mužů představuje mnohostranný jev, který je nutné řešit prostřednictvím uceleného souboru politických opatření, a že pro splnění cílů stanovených v Lisabonské strategii je zapotřebí zvýšeného úsilí.

(6)

Evropská rada na svém zasedání v Nice ve dnech 7. až 9. prosince 2000 požadovala „zvýšení informovanosti, slučování zdrojů a výměnu zkušeností, zejména zřízením Evropského institutu pro otázky rovnosti žen a mužů“.

(7)

Studie proveditelnosti (3) vypracovaná pro Komisi dospěla k závěru, že Evropskému institutu pro rovnost žen a mužů náleží jasná úloha provádět úkoly, jimiž se stávající orgány v současnosti nezabývají, zejména v oblastech koordinace, centralizace a šíření údajů a informací získaných na základě výzkumu, budování sítí, zvyšování viditelnosti rovnosti mužů a žen, zdůrazňování hlediska rovnosti mužů a žen a vytváření nástrojů pro lepší začlenění rovnosti žen a mužů do všech politik Společenství.

(8)

Evropský parlament vyzval Komisi v usnesení ze dne 10. března 2004 o politikách Evropské unie týkajících se rovnosti mezi muži a ženami (4) k urychlení úsilí vedoucího k založení institutu.

(9)

Zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů podpořila Rada ve složení pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitele na svém zasedání ve dnech 1. a 2. června 2004 a rovněž Evropská rada na svém zasedání ve dnech 17. a 18. června 2004. Evropská rada požádala Komisi, aby předložila konkrétní návrh.

(10)

Aby Společenství mohlo účinně prosazovat a provádět politiku rovnosti mužů a žen, zejména v rozšířené Unii, je zapotřebí shromažďovat, analyzovat a šířit objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace a údaje o rovnosti mužů a žen, vytvářet vhodné nástroje pro odstranění všech forem diskriminace na základě pohlaví a pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech oblastí politik, podporovat dialog mezi zúčastněnými stranami a zvyšovat informovanost mezi občany EU. Proto je vhodné zřídit Evropský institut pro rovnost žen a mužů, který by orgánům Společenství a členským státům napomáhal plnit tyto úkoly.

(11)

Rovnosti žen a mužů nelze dosáhnout pouze antidiskriminační politikou, ale je třeba také opatření prosazujících harmonické soužití a vyváženou účast mužů a žen ve společnosti; institut by měl k dosažení tohoto cíle přispět.

(12)

Vzhledem k významu odstraňování zažitých představ úlohy žen a mužů ve všech oblastech života evropské společnosti a poskytování pozitivních vzorů jednání pro muže a ženy by měla být mezi úkoly institutu zařazena i činnost směřující k tomuto cíli.

(13)

Pro podporu shromažďování srovnatelných a spolehlivých údajů na evropské úrovni je zapotřebí spolupráce s příslušnými orgány členských států a příslušnými statistickými úřady, zejména s Eurostatem. S ohledem na to, že informace o rovnosti mužů a žen jsou důležité na všech úrovních v rámci Společenství – místní, regionální, celostátní i na úrovni Společenství –, bylo by užitečné, aby tyto informace byly dostupné orgánům členských států, a pomáhaly jim tak při tvorbě politik a opatření na místní, regionální a celostátní úrovni v jejich oblastech působnosti.

(14)

Institut by měl co nejúžeji spolupracovat se všemi programy a subjekty Společenství, aby se zamezilo zdvojení úsilí a aby bylo zajištěno co nejlepší využití zdrojů, především s Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek (5), s Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (6), s Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (7) a s Agenturou Evropské unie pro základní práva (8).

(15)

Institut by měl rozvíjet spolupráci a dialog s nevládními organizacemi a s organizacemi zabývajícími se rovností příležitostí, výzkumnými středisky, sociálními partnery a s dalšími podobnými subjekty, které se aktivně snaží dosáhnout rovnosti na vnitrostátní a evropské úrovni a ve třetích zemích. V zájmu účinnosti je vhodné, aby institut zřídil a koordinoval elektronickou evropskou síť pro rovnost žen a mužů, která by spojovala zmíněné subjekty a odborníky v členských státech.

(16)

V souladu s čl. 3 odst. 2 Smlouvy je vhodné podporovat vyváženou účast mužů a žen ve složení správní rady.

(17)

Institut by měl mít při plnění svých úkolů co nejvyšší nezávislost.

(18)

Institut by měl používat příslušné právní předpisy Společenství týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům stanovené nařízením (ES) č. 1049/2001 (9) a ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů stanovené nařízením (ES) č. 45/2001 (10).

(19)

Na institut se vztahuje nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (11).

(20)

Pokud jde o smluvní odpovědnost institutu, jež se řídí právem rozhodným pro smlouvy uzavřené institutem, měl by mít Soudní dvůr pravomoc rozhodovat na základě jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě. Soudní dvůr by také měl mít pravomoc rozhodovat ve sporech týkajících se náhrady škody za újmu vzniklou na základě mimosmluvní odpovědnosti institutu.

(21)

Za účelem posouzení vlivu institutu, případné potřeby změnit či rozšířit jeho úkoly a harmonogramu dalších takových přezkumů by mělo být provedeno nezávislé externí hodnocení.

(22)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž přispívat k prosazování rovnosti žen a mužů a posilovat je, včetně začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech politik Společenství a do vnitrostátních politik, jež z nich vycházejí, bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví a zvyšovat informovanost občanů EU o těchto otázkách prostřednictvím zajištění technické pomoci orgánům Společenství a členských států, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich z důvodu rozsahu nebo účinků činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(23)

Ustanovení čl. 13 odst. 2 Smlouvy umožňuje přijímat opatření Společenství za účelem podpory a prosazování cíle boje proti diskriminaci na základě pohlaví mimo oblast zaměstnání. Ustanovení čl. 141 odst. 3 Smlouvy je konkrétní právní základ pro opatření, jejichž cílem je zajistit uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti. Proto čl. 13 odst. 2 a čl. 141 odst. 3 Smlouvy společně tvoří vhodný právní základ pro přijetí tohoto nařízení,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Zřízení institutu

Zřizuje se Evropský institut pro rovnost žen a mužů (dále jen „institut“).

Článek 2

Cíle

Celkovými cíli institutu je přispívat k prosazování rovnosti žen a mužů a posilovat je, včetně začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech politik Společenství a do vnitrostátních politik, jež z nich vycházejí, bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví a zvyšovat informovanost občanů EU o těchto otázkách prostřednictvím zajištění technické pomoci orgánům Společenství, zejména Komisi, a orgánům členských států, jak je uvedeno v článku 3.

Článek 3

Úkoly

1.   Za účelem plnění cílů stanovených v článku 2 institut:

a)

shromažďuje, analyzuje a šíří příslušné objektivní, srovnatelné a spolehlivé informace týkající se rovnosti žen a mužů, včetně výsledků výzkumu a osvědčených postupů sdělených institutu členskými státy, orgány Společenství, výzkumnými středisky, vnitrostátními subjekty, jež se zabývají rovností, nevládními organizacemi, sociálními partnery, příslušnými třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, a navrhuje oblasti dalšího výzkumu;

b)

vyvíjí metody pro zlepšování objektivity, srovnatelnosti a spolehlivosti údajů na evropské úrovni vytvářením kritérií, která zlepší konzistentnost informací, a zohledňuje otázky rovnosti žen a mužů při shromažďování údajů;

c)

vyvíjí, analyzuje, hodnotí a šíří metodické nástroje za účelem podpory začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do všech politik Společenství a do vnitrostátních politik, jež z nich vycházejí, a podporuje začleňování hlediska rovnosti žen a mužů ve všech orgánech a jiných subjektech Společenství;

d)

provádí průzkumy situace v Evropě týkající se rovnosti žen a mužů;

e)

zřizuje a koordinuje Evropskou síť pro rovnost žen a mužů, která zahrnuje střediska, subjekty, organizace a odborníky zabývající se otázkami rovnosti žen a mužů a začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů, s cílem podporovat a podněcovat výzkum, optimalizovat využití dostupných zdrojů a prosazovat výměnu a šíření informací;

f)

organizuje výroční zasedání odborníků z příslušných subjektů, jež se zaměřují na otázky rovnosti žen a mužů v členských státech;

g)

organizuje zasedání odborníků ad hoc pro podporu výzkumné práce institutu, podporuje výměnu informací mezi výzkumnými pracovníky a zajišťuje, aby bylo v jejich výzkumu zahrnuto hledisko rovnosti žen a mužů;

h)

za účelem zvýšení informovanosti občanů EU o rovnosti žen a mužů spolu s příslušnými zúčastněnými stranami organizuje konference, kampaně a setkání na evropské úrovni a předkládá jejich zjištění a závěry Komisi;

i)

šíří informace o pozitivních vzorech úloh žen a mužů ve všech oblastech života, jež se vymykají zažitým představám, zveřejňuje svá zjištění a předkládá iniciativy s cílem seznámit veřejnost s těmito příklady úspěchu a vycházet z nich při další činnosti;

j)

rozvíjí dialog a spolupráci s nevládními organizacemi a s organizacemi zabývajícími se rovností příležitostí, s vysokými školami a odborníky, výzkumnými středisky, sociálními partnery a s podobnými subjekty, které se aktivně snaží dosáhnout rovnosti na vnitrostátní a evropské úrovni;

k)

vytváří dokumentační zdroje přístupné veřejnosti;

l)

poskytuje veřejnoprávním a soukromým organizacím informace o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

m)

poskytuje orgánům Společenství informace o rovnosti žen a mužů a jejím zohledňování v přistupujících a kandidátských zemích.

2.   Institut zveřejňuje výroční zprávu o své činnosti.

Článek 4

Oblasti činnosti a pracovní metody

1.   Institut své úkoly provádí v rámci působnosti Společenství a podle přijatých cílů a oblastí priorit stanovených ve svém ročním programu a s patřičným zohledněním dostupných rozpočtových prostředků.

2.   Pracovní program institutu je v souladu s prioritami Společenství v oblasti rovnosti žen a mužů a s pracovním programem Komise včetně její statistické a výzkumné činnosti.

3.   Institut, aby zamezil zdvojení úsilí a zajistil co nejlepší využití zdrojů, zohledňuje při výkonu své činnosti stávající informace z jakéhokoli zdroje, a zejména činnosti, které již vykonaly orgány Společenství a další instituce, subjekty a příslušné vnitrostátní a mezinárodní organizace, a úzce spolupracuje s příslušnými útvary Komise včetně Eurostatu. Institut zajistí odpovídající koordinaci se všemi příslušnými agenturami Společenství a subjekty Unie, která bude případně stanovena v memorandu o porozumění.

4.   Institut zajistí, aby byly šířené informace pro konečné uživatele srozumitelné.

5.   Institut může uzavírat smluvní vztahy, zejména subdodavatelské dohody, s jinými organizacemi za účelem plnění jakýchkoliv úkolů, jimiž je může pověřit.

Článek 5

Právní subjektivita a způsobilost k právním úkonům

Institut má právní subjektivitu. V každém z členských států má nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou jejich vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám. Může zejména nabývat a zcizovat movitý či nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

Článek 6

Nezávislost institutu

Institut provádí svou činnost nezávisle ve veřejném zájmu.

Článek 7

Přístup k dokumentům

1.   Na dokumenty, jež má institut v držení, se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001.

2.   Správní rada přijme do šesti měsíců od zřízení institutu prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1049/2001.

3.   Proti rozhodnutím přijatým institutem podle článku 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 může být podána stížnost veřejnému ochránci práv nebo žaloba k Soudnímu dvoru podle podmínek stanovených v článcích 195 a 230 Smlouvy.

4.   Na zpracování údajů institutem se použije nařízení (ES) č. 45/2001.

Článek 8

Spolupráce s organizacemi na vnitrostátní a evropské úrovni, s mezinárodními organizacemi a s třetími zeměmi

1.   Aby mohl institut snáze plnit své úkoly, spolupracuje s organizacemi a odborníky v členských státech, například se subjekty zabývajícími se rovností, výzkumnými středisky, vysokými školami, nevládními organizacemi, sociálními partnery i s příslušnými organizacemi na evropské či mezinárodní úrovni a se třetími zeměmi.

2.   Pokud by se ukázalo, že je k tomu, aby institut mohl účinně plnit své úkoly, zapotřebí dohod s mezinárodními organizacemi nebo se třetími zeměmi, uzavře Společenství takové dohody s mezinárodními organizacemi nebo se třetími zeměmi v zájmu institutu a postupem podle článku 300 Smlouvy. Toto ustanovení nevylučuje spolupráci ad hoc s těmito organizacemi nebo se třetími zeměmi.

Článek 9

Složení institutu

Institut zahrnuje tyto složky:

a)

správní radu;

b)

předsednictvo;

c)

ředitele a zaměstnance.

Článek 10

Správní rada

1.   Správní rada se skládá z

a)

jednoho člena zastupujícího vládu každého z členských států jmenovaného Radou na návrh členských států;

b)

tří členů zastupujících Komisi jmenovaných Komisí;

c)

tří členů bez hlasovacího práva jmenovaných Radou na návrh Komise, z nichž každý zastupuje jednu z těchto skupin:

i)

vhodnou nevládní organizaci na úrovni Společenství, která má oprávněný zájem přispívat k boji proti diskriminaci na základě pohlaví a k prosazování rovnosti žen a mužů;

ii)

organizace zaměstnavatelů na úrovni Společenství; a

iii)

organizace zaměstnanců na úrovni Společenství.

2.   Členové správní rady jsou jmenováni tak, aby byla zajištěna nejvyšší úroveň odbornosti a široké spektrum příslušných a mezioborových odborných znalostí v oblasti rovnosti žen a mužů.

Komise a Rada usilují o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě.

Stejným postupem jsou jmenováni náhradníci, kteří členy zastupují v době jejich nepřítomnosti.

Seznam členů a náhradníků správní rady zveřejní Rada v Úředním věstníku Evropské unie a rovněž se zveřejní na internetových stránkách institutu a na dalších příslušných internetových stránkách.

3.   Funkční období je pětileté a členové a náhradníci mohou být jmenováni jednou opětovně.

4.   Správní rada volí svého předsedu a místopředsedu na dobu dvou a půl roku s možností opakovaného zvolení.

5.   Každý z členů správní rady uvedený v odst. 1 písm. a) nebo b), nebo v jeho nepřítomnosti jeho náhradník, má jeden hlas.

6.   Správní rada přijímá rozhodnutí nezbytná pro činnost institutu. Plní zejména tyto úkoly:

a)

přijímá roční pracovní program a střednědobý pracovní program pro tříleté období, a to na základě návrhu vypracovaného ředitelem podle článku 12, po konzultaci s Komisí a v souladu s rozpočtem a dostupnými zdroji; programy lze v případě potřeby kdykoli přezkoumat; první roční pracovní program se přijme nejpozději devět měsíců po jmenování ředitele;

b)

přijímá výroční zprávu uvedenou v čl. 3 odst. 2, která porovnává zejména dosažené výsledky s cíli ročního pracovního programu; tato zpráva se nejpozději do 15. června předá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů a zveřejní se na internetových stránkách institutu;

c)

vykonává disciplinární pravomoc nad ředitelem a jmenuje jej nebo odvolává podle článku 12;

d)

přijímá návrh ročního rozpočtu a konečný rozpočet institutu.

7.   Správní rada přijme na základě návrhu vypracovaného ředitelem a po konzultaci s Komisí vnitřní řád institutu.

8.   Rozhodnutí správní rady se přijímají většinou hlasů členů. Při stejném poměru hlasů má rozhodující hlas předseda. V případech uvedených v odstavci 6 a v čl. 12 odst. 1 se rozhodnutí přijímají dvoutřetinovou většinou hlasů členů.

9.   Správní rada přijme na základě návrhu vypracovaného ředitelem a po konzultaci s Komisí svůj jednací řád.

10.   Správní rada ustaví předsednictvo o šesti členech podle článku 11.

11.   Předseda svolává správní radu nejméně jednou ročně. Další zasedání svolává předseda z vlastního podnětu nebo na žádost jedné třetiny členů správní rady.

12.   Institut každoročně předává Evropskému parlamentu a Radě (dále jen „rozpočtový orgán“) všechny informace důležité pro výsledek hodnotících postupů.

13.   Ředitelé Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci, Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání a Agentury Evropské unie pro základní práva mohou být případně pozváni, aby se zúčastnili zasedání správní rady jako pozorovatelé a koordinovali tak své příslušné pracovní programy, pokud jde o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů.

Článek 11

Předsednictvo

1.   Předsednictvo tvoří předseda a místopředseda správní rady, tři členové správní rady zastupující členské státy a zástupce Komise.

Funkční období je dva a půl roku a členové předsednictva mohou být jmenováni opakovaně.

Členy předsednictva jmenuje správní rada tak, aby bylo zajištěno nezbytné spektrum odborných znalostí důležitých pro činnost předsednictva.

2.   Aniž jsou dotčeny povinnosti ředitele podle článku 12, sleduje předsednictvo provádění rozhodnutí správní rady a přijímá všechna nezbytná správní opatření pro řádné řízení institutu mezi zasedáními správní rady.

3.   Předsednictvo přijímá rozhodnutí na základě shody. Nelze-li shody dosáhnout, předsednictvo předloží věc k rozhodnutí správní radě.

4.   Předsednictvo správní radu plně a pravidelně informuje o své činnosti a všech přijatých rozhodnutích.

Článek 12

Ředitel

1.   Institut řídí ředitel jmenovaný správní radou na návrh Komise. Před svým jmenováním může být kandidát vybraný správní radou požádán, aby učinil prohlášení před příslušným výborem či příslušnými výbory Evropského parlamentu a aby odpověděl na otázky jeho či jejich členů.

2.   Funkční období ředitele je pětileté. Na návrh Komise a po vyhodnocení může být jednou prodlouženo, a to nejdéle na dobu pěti let. Při hodnocení Komise posuzuje zejména:

a)

výsledky dosažené během prvního funkčního období a způsob jejich dosažení;

b)

úkoly a potřeby institutu v následujících letech.

3.   Ředitel pod dohledem správní rady odpovídá za:

a)

plnění úkolů uvedených v článku 3;

b)

přípravu a provádění ročních a střednědobých programů činnosti institutu;

c)

přípravu zasedání správní rady a předsednictva;

d)

přípravu a zveřejnění výroční zprávy uvedené v čl. 3 odst. 2;

e)

veškeré personální záležitosti, a zejména za výkon pravomocí uvedených v čl. 13 odst. 3;

f)

záležitosti spojené s běžným řízením; a

g)

účinné sledování a hodnocení činnosti institutu ve vztahu k jeho cílům, a to podle odborníky uznávaných norem. Ředitel každoročně podává správní radě zprávu o výsledcích sledování.

4.   Ředitel je za řízení svých činností odpovědný správní radě a účastní se jejích zasedání, avšak bez hlasovacího práva. Může být také Evropským parlamentem vyzván, aby v rámci slyšení podal zprávu o významných otázkách souvisejících s činností institutu.

5.   Ředitel je právním zástupcem institutu.

Článek 13

Zaměstnanci

1.   Na zaměstnance institutu se vztahuje služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství stanovený nařízením Rady (EHS, ESUO, Euratom) č. 259/68 (12) a pravidla přijatá společně orgány Evropského společenství za účelem uplatňování tohoto služebního a pracovního řádu.

2.   Správní rada přijme po dohodě s Komisí nezbytná prováděcí opatření v souladu s článkem 110 služebního řádu. Správní rada může přijmout ustanovení, na jejichž základě by mohli být zaměstnáváni národní odborníci z členských států dočasně přidělení do institutu.

3.   Ve vztahu ke svým zaměstnancům vykonává institut pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování.

Článek 14

Příprava rozpočtu

1.   Pro každý rozpočtový rok, který odpovídá kalendářnímu roku, se připraví odhad příjmů a výdajů institutu a uvede se v rozpočtu institutu.

2.   Rozpočet institutu musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů.

3.   Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, mezi příjmy institutu patří

a)

dotace od Společenství uvedené v souhrnném rozpočtu Evropské unie (oddíl Komise);

b)

platby obdržené za poskytnuté služby;

c)

jakékoli finanční příspěvky od organizací nebo třetích zemí uvedených v článku 8;

d)

jakékoli dobrovolné příspěvky od členských států.

4.   Výdaje institutu zahrnují mzdy zaměstnanců, správní náklady a náklady na infrastrukturu a provozní výdaje.

5.   Správní rada každý rok na základě návrhu vypracovaného ředitelem připravuje odhad příjmů a výdajů institutu na následující rozpočtový rok. Tento odhad, který obsahuje návrh plánu pracovních míst, předává správní rada Komisi nejpozději do 31. března.

6.   Komise předloží tento odhad společně s předběžným návrhem souhrnného rozpočtu Evropské unie rozpočtovému orgánu.

7.   Na základě tohoto odhadu zařadí Komise odhady, jež považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši dotace ze souhrnného rozpočtu do předběžného návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie, který předkládá rozpočtovému orgánu v souladu s článkem 272 Smlouvy.

8.   Rozpočtový orgán schvaluje položky dotací pro institut a přijímá plán pracovních míst institutu.

9.   Rozpočet institutu přijímá správní rada. Rozpočet se stává konečným po konečném schválení souhrnného rozpočtu Evropské unie. V případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.

10.   Správní rada co nejdříve oznámí rozpočtovému orgánu svůj záměr provést jakýkoli projekt, jenž by mohl mít významné finanční důsledky pro financování rozpočtu, zejména jakékoli projekty související s nemovitostmi, jako je pronájem či koupě budov. Uvědomí o tom Komisi.

Pokud některá složka rozpočtového orgánu oznámí svůj záměr vydat stanovisko, předá toto stanovisko správní radě do šesti týdnů ode dne oznámení projektu.

Článek 15

Plnění rozpočtu

1.   Rozpočet institutu plní ředitel.

2.   Nejpozději do 1. března po skončení každého rozpočtového roku předá účetní institutu prozatímní účty účetnímu Komise společně se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový rok. Účetní Komise konsoliduje prozatímní účty orgánů a decentralizovaných subjektů v souladu s článkem 128 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (13) (dále jen „finanční nařízení“).

3.   Nejpozději do 31. března po skončení každého rozpočtového roku předá účetní Komise prozatímní účty institutu Účetnímu dvoru spolu se zprávou uvedenou v odstavci 2. Zpráva se rovněž předává Evropskému parlamentu a Radě.

4.   Po obdržení zjištění Účetního dvora k prozatímním účtům institutu podle článku 129 finančního nařízení vypracuje ředitel na vlastní odpovědnost konečnou účetní závěrku institutu a předá ji správní radě k vydání stanoviska.

5.   Správní rada vydá ke konečné účetní závěrce institutu stanovisko.

6.   Nejpozději do 1. července po skončení každého rozpočtového roku předá ředitel konečnou účetní závěrku spolu se stanoviskem správní rady Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

7.   Konečná účetní závěrka se zveřejní.

8.   Ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na jeho vyjádření nejpozději do 30. září. Tuto odpověď zašle rovněž správní radě.

9.   Ředitel Evropskému parlamentu na jeho žádost předkládá veškeré informace nezbytné pro řádný průběh udělení absolutoria za daný rozpočtový rok v souladu s čl. 146 odst. 3 finančního nařízení.

10.   Do 30. dubna roku n + 2 udělí Evropský parlament na základě doporučení Rady přijatého kvalifikovanou většinou řediteli absolutorium za plnění rozpočtu rozpočtového roku n.

11.   Po konzultaci s Komisí přijme správní rada finanční předpisy použitelné pro institut. Tyto předpisy se nesmějí odchýlit od nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002, s výjimkou případů, kdy to zvláště vyžaduje chod institutu a kdy Komise udělí předem souhlas.

Článek 16

Jazyky

1.   Na institut se vztahují ustanovení nařízení č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (14).

2.   Překladatelské služby potřebné pro činnost institutu v zásadě poskytuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, zřízené nařízením Rady (ES) č. 2965/94 (15).

Článek 17

Výsady a imunity

Na institut se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

Článek 18

Odpovědnost

1.   Smluvní odpovědnost institutu se řídí právem rozhodným pro danou smlouvu.

Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat na základě rozhodčí doložky obsažené v jakékoli smlouvě uzavřené institutem.

2.   V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí institut v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené institutem nebo jeho zaměstnanci při plnění jejich povinností.

Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory týkající se náhrady těchto škod.

Článek 19

Účast třetích zemí

1.   Institut je otevřen účasti zemí, jež s Evropským společenstvím uzavřely dohody, na jejichž základě přijaly a uplatňují právní předpisy Společenství v oblasti působnosti tohoto nařízení.

2.   V rámci příslušných ustanovení těchto dohod se přijmou ujednání upřesňující zejména povahu, rozsah a způsob účasti těchto zemí na práci institutu, a to včetně ustanovení týkajících se účasti na iniciativách institutu, finančních příspěvků a zaměstnanců. V oblasti personálních záležitostí musí být tyto dohody v každém případě v souladu se služebním řádem úředníků a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropských společenství.

Článek 20

Hodnocení

1.   Do … (16) nechá institut na základě mandátu vydaného správní radou a po dohodě s Komisí provést nezávislé externí hodnocení své činnosti. Hodnocení posoudí vliv institutu na prosazování rovnosti žen a mužů a zahrne analýzu synergických účinků. Zejména se bude zabývat případnou potřebou upravit nebo rozšířit úkoly institutu, včetně finančních dopadů jakékoli takové úpravy nebo rozšíření. Hodnocení zohlední názory zúčastněných stran jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní úrovni.

2.   Správní rada po dohodě s Komisí rozhodne o časovém harmonogramu příštích hodnocení, přičemž vezme v úvahu výsledky hodnotící zprávy uvedené v odstavci 1.

Článek 21

Přezkum

Správní rada přezkoumá závěry hodnocení uvedeného v článku 20 a v případě potřeby podá Komisi doporučení týkající se případných nezbytných změn institutu, jeho pracovních metod a jeho působnosti. Komise předá hodnotící zprávu a doporučení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů a zveřejní je. Po přezkoumání hodnotící zprávy a doporučení může Komise předložit jakékoli návrhy na změnu tohoto nařízení, jež považuje za nezbytné.

Článek 22

Správní kontrola

Činnost institutu podléhá dohledu veřejného ochránce práv podle článku 195 Smlouvy.

Článek 23

Zahájení činnosti institutu

Institut zahájí svou činnost co nejdříve a v každém případě do … (17).

Článek 24

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1)  Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 29.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 14. března 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 18. září 2006 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Studie proveditelnosti Evropské komise pro Evropský institut pro rovnost žen a mužů (provedená PLS Ramboll Management, DK, 2002).

(4)  Úř. věst. C 102 E, 28.4.2004, s. 638.

(5)  Nařízení Rady (EHS) č. 1365/75 ze dne 26. května 1975 o založení Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Úř. věst. L 139, 30.5.1975, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1111/2005 (Úř. věst. L 184, 15.7.2005, s. 1).

(6)  Nařízení Rady (ES) č. 2062/94 ze dne 18. července 1994 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci (Úř. věst. L 216, 20.8.1994, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1112/2005 (Úř. věst. L 184, 15.7.2005, s. 5).

(7)  Nařízení Rady (EHS) č. 337/75 ze dne 10. února 1975 o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Úř. věst. L 39, 13.2.1975, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2051/2004 (Úř. věst. L 355, 1.12.2004, s. 1).

(8)  Členské státy na zasedání Evropské rady v prosinci 2003 požádaly Komisi, aby připravila návrh agentury pro lidská práva rozšířením mandátu Evropského střediska pro sledování rasismu a xenofobie.

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(11)  Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES, Euratom) č. 1248/2006 (Úř. věst. L 227, 19.8.2006, s. 3).

(12)  Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES, Euratom) č. 2104/2005 (Úř. věst. L 337, 22.11.2005, s. 7).

(13)  Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení pro souhrnný rozpočet Evropských společenství (Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1).

(14)  Úř. věst. L 17, 6.10.1958, s. 385/58. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Rady č. 920/2005 (Úř. věst. L 156, 18.6.2005, s. 3).

(15)  Nařízení Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 o zřízení Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie (Úř. věst. L 314, 7.12.1994, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1645/2003 (Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 13).

(16)  Poslední den třetího roku po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(17)  Dvanáct měsíců po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

ODŮVODNĚNÍ RADY

I.   ÚVOD

Dne 8. března 2005 předložila Komise Radě návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, a to na základě čl. 13 odst. 2 a čl. 141 odst. 3 Smlouvy.

Evropský parlament vydal své stanovisko v prvním čtení dne 14. března 2006.

Hospodářský a sociální výbor vydal své stanovisko dne 27. září 2005.

Komise přijala pozměněný návrh dne 8. května 2006.

Rada přijala společný postoj dne 18. září 2006 postupem podle článku 251 Smlouvy.

II.   CÍL

Nařízením bude zřízen Evropský institut pro rovnost žen a mužů, který by měl sloužit jako špičkové středisko na úrovni Evropské unie poskytující technickou podporu orgánům Společenství a členským státům, zejména v oblasti shromaždování a analýzy porovnatelných údajů a statistik, jakož i v oblasti vytváření metodických nástrojů napomáhajících při prosazování rovnosti žen a mužů. Celkovými cíli institutu bude přispívat k prosazování rovnosti žen a mužů a posilovat je, napomáhat orgánům Společenství v boji proti diskriminaci na základě pohlaví a zvyšovat informovanost občanů EU o otázkách rovnosti žen a mužů.

III.   ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

1.   Obecné poznámky

Společný postoj Rady byl stanoven v souladu s cíli čl. 13 odst. 2 a čl. 141 odst. 3 Smlouvy, které se týkají boje proti diskriminaci a uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci.

S výjimkou otázek týkajících se složení správní rady a poradního sboru se Rada ve svém společném postoji shodla do značné míry s přístupem Komise obsaženým v jejím pozměněném návrhu.

2.   Změny Evropského parlamentu

Při prvním čtení dne 14. března 2006 přijal Evropský parlament 52 změn.

2.1.   Změny Evropského parlamentu přijaté Radou

Ve svém společném postoji vzala Rada na vědomí 35 změn. Z tohoto počtu Rada:

—

přijala 17 změn v plném rozsahu (čísla 2, 6, 9, společně čísla 59 a 74, dále čísla 13, 18, společně čísla 64 a 80, 65 a 81, dále čísla 29, 35, 36, 38, 41, 42, 45, 53 a 55);

—

přijala 4 změny ve znění, které Komise nově zformulovala (čísla 7, 8, 10 a 40);

—

přijala podstatu dalších 14 změn (čísla 3, 4, 5, 17, společně čísla 60 a 76, 61 rev. a 77, 62 a 78, dále čísla 20, 25, společně čísla 63 a 79, dále čísla 24, 28 a 48).

2.2.   Změny Evropského parlamentu nepřijaté Radou

Rada nepřijala 11 změn z důvodů, které vysvětlila Komise ve svém pozměněném návrhu (čísla 1, 23, 30, 31, 32, 33, 34, 46, 47, 52 a 54).

Rada také nemohla přijmout dalších 6 změn, u nichž hlavním důvodem rozdílného názoru orgánů je otázka složení správní rady.

—   Dialog na mezinárodní úrovni (změna 26, čl. 3 odst.1))

Rada nepovažuje tuto změnu za nezbytnou, neboť článek 8 výslovně pojednává o „spolupráci s organizacemi na vnitrostátní a evropské úrovni a s mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi“ a stanoví postup pro tuto spolupráci. Článek 4, který vymezuje oblasti činnosti a pracovní metody institutu, také poukazuje na potřebu „zohledňovat stávající informace z jakéhokoli zdroje, a zejména činnosti, které již vykonaly orgány Společenství a další instituce, subjekty a příslušné vnitrostátní a mezinárodní organizace…“. Kromě toho se Rada domnívá, že by doplněním tohoto aspektu do již tak dlouhého výčtu úkolů v článku 3 mohla být ohrožena právní jasnost.

—   Složení správní rady (společně změny 66 a 82, čl. 10 odst.1))

Ve svém obecném přístupu dosaženém v červnu roku 2005 nepřijala Rada původní návrh Komise na omezenou správní radu a vyslovila se pro plně reprezentativní radu tvořenou 25 členy, jíž bude nápomocno malé šestičlenné předsednictvo (článek 11). Podle tohoto uspořádání by Komise měla v radě tři zástupce a byly by v ní tři členové bez hlasovacího práva zastupující příslušnou nevládní organizaci na úrovni Společenství a sociální partnery.

Po obdržení stanoviska Evropského parlamentu v březnu roku 2006 posoudila Rada podstatu změn 66 a 82, které navrhly méně početnou správní radu složenou z devíti členů jmenovaných Radou a jednoho zástupce Komise. Tyto změny byly sice považovány za zlepšení původního návrhu Komise, byly však pro Radu nepřijatelné z řady důvodů:

—

vzhledem k povaze dané záležitosti považovala Rada za důležité, aby byl v radě zastoupen každý členský stát a vyjádřila názor, že by se tím mohlo také usnadnit shromažďování odborných znalostí a zkušeností jednotlivých členských států v oblasti rovnosti žen a mužů, což je důležité zejména v kontextu rozšiřující se Unie.

—

je důležité, aby institut pracoval efektivně, a proto by měl být raději stanoven jednoduchý postup pro jmenování členů rady. Kromě toho by málo početné předsednictvo dle názoru Rady účinně zajistilo hladké fungování správní rady.

—

vzhledem k tomu, že politika prosazující rovnost žen a mužů se dotýká celé řady oblastí, vyjádřila Rada názor, že by Komise ve správní radě měla mít více než jednoho zástupce, aby tak mohla výrazným způsobem přispět k fungování institutu. Podle názoru Rady by zástupce Komise měl být rovněž členem výkonného předsednictva.

—

Rada souhlasila s Komisí, že by zde měli být tři členové bez hlasovacího práva zastupující sociální partnery a příslušnou nevládní organizaci na úrovni Společenství.

Rovněž je třeba konstatovat, že postoj Rady v otázce složení správní rady je odrazem obecného horizontálního postoje, který Rada přijala v minulosti v souvislosti s jinými agenturami nebo institucemi Společenství. Ačkoliv některé delegace byly vzhledem k relativně malé velikosti a skromnému rozpočtu institutu ochotny přehodnotit svůj postoj k němu, současně uznaly, že v této fázi není možné říci, zda menší správní rada a velký poradní sbor by byly ve skutečnosti účinnější než reprezentativní rada, jíž by bylo nápomocno malé předsednictvo. Navíc vytvoření malého předsednictva, které by se mohlo scházet častěji než správní rada, je důležitým faktorem při zajišťování nákladové efektivity institutu.

—   Zastoupení mužů a žen: kvóta ve výši 40 % (změna 39, čl. 10 odst. 2))

Jak je uvedeno ve společném postoji, Rada podporuje myšlenku vyváženého zastoupení mužů a žen ve správní radě. Nechce však zbytečně bránit fungování institutu stanovením povinné kvóty, již by mohlo být obtížné v praxi dodržet vzhledem k tomu, že v současné době se v politice zabývající se rovností žen a mužů angažuje obvykle více žen než mužů. Ačkoli dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů je důležité a jsou snahy zapojit do této oblasti více mužů, Rada se domnívá, že důležitým hlediskem, jež je také třeba vzít v úvahu, jsou zkušenosti a schopnosti členů správní rady v oblasti rovnosti žen a mužů.

—   Poradní sbor (společně změny 67 a 83, 68 a 84 a změna 51, článek 2 původního návrhu Komise)

V koncepci upřednostňované Radou, podle níž by existovala velká správní rada, které by bylo nápomocno malé předsednictvo, by dle názoru Rady již nebyl třeba poradní sbor, jehož existenci předpokládá Komise a Parlament. Aby bylo navíc zajištěno, že institut bude těžit z cenných odborných znalostí, jež jsou v jednotlivých členských státech k dispozici, zřizuje článek 3 společného postoje Evropskou síť pro rovnost žen a mužů, dle požadavku Parlamentu, a stanoví také organizaci „výročních zasedání odborníků z příslušných subjektů, jež se zaměřují na otázky rovnosti žen a mužů v členských státech.“

3.   Další změny provedené Radou

V rámci postupu stanoveného pro spolupráci právníků-lingvistů Evropského parlamentu a Rady bylo dosaženo dohody ohledně řady dalších, menších technických změn právního nebo jazykového rázu.

IV.   ZÁVĚR

Rada se domnívá, že i přes odlišná stanoviska ohledně složení správní rady je společný postoj v souladu se základními cíli pozměněného návrhu Komise.

5.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/69

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 26/2006

přijatý Radou dne 25. září 2006

s ohledem na přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. …/2006/ES ze dne …, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“ na podporu aktivního evropského občanství na období 2007 – 2013

(2006/C 295 E/04)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 151 a 308 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Smlouva zavádí občanství Unie, které doplňuje občanství jednotlivých členských států. Je důležitým prvkem při posilování a zabezpečování procesu evropské integrace.

(2)

Společenství by mělo zajistit, aby si občané byli plně vědomi svého evropského občanství, jeho výhod a práv a povinností, které je třeba prosazovat s řádným ohledem na subsidiaritu a v zájmu soudržnosti.

(3)

Je zvláště nutné, aby si evropští občané byli vědomi svého občanství v Evropské unii v souvislosti se širšími úvahami o budoucnosti Evropy zahájenými na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. června 2005. Program „Evropa pro občany“ by proto měl doplňovat, nikoli překrývat, jiné kroky učiněné v této souvislosti.

(4)

Aby občané mohli evropskou integraci plně podporovat, měl by být kladen větší důraz na jejich společné hodnoty, historii a kulturu jako na klíčové prvky jejich členství ve společnosti založené na zásadách svobody, demokracie a dodržování lidských práv, na kulturní rozmanitosti, toleranci a solidaritě, v souladu s Listinou základních práv Evropské unie (4), která byla vyhlášena dne 7. prosince 2000.

(5)

Podpora aktivního občanství je klíčovým prvkem nejen při posilování boje proti rasismu, xenofobii a nesnášenlivosti, ale také při posilování soudržnosti a rozvoje demokracie.

(6)

V souvislosti s informační a komunikační strategií Evropské unie by mělo být zajištěno rozsáhlé šíření a značný dopad činnosti podporované prostřednictvím programu.

(7)

S cílem přiblížit Evropu občanům a umožnit jim plně se podílet na budování stále užšího svazku v Evropě je třeba oslovit všechny státní příslušníky a osoby s povolením k pobytu ve zúčastněných zemích, zapojit je do mezinárodních výměn a spolupráce a přispět tak k rozvíjení pocitu sounáležitosti ke společným evropským ideálům.

(8)

Evropský parlament v usnesení z roku 1988 označil za žádoucí vyvinout velké úsilí k posílení kontaktů mezi občany různých členských států a konstatoval, že zvláštní podpora rozvoje partnerství obcí nebo měst různých členských států ze strany Evropské unie je odůvodněná a žádoucí.

(9)

Evropská rada při několika příležitostech uznala, že je třeba Evropskou unii a její orgány a instituce více přiblížit občanům členských států. Vyzvala orgány Unie, aby i nadále udržovaly a podporovaly otevřený, průhledný a pravidelný dialog s organizovanou občanskou společností, a tím podporovaly zapojení občanů do veřejného života a rozhodovacího procesu, a aby přitom zdůrazňovaly základní hodnoty, které občané Evropy sdílejí.

(10)

Rozhodnutím 2004/100/ES ze dne 26. ledna 2004 (5) Rada zavedla akční program Společenství na podporu aktivního evropského občanství (účast občanů), jenž potvrdil potřebu prosazovat udržitelný dialog s organizacemi občanské společnosti a městy či obcemi a potřebu podporovat aktivní zapojení občanů.

(11)

Občanské projekty s nadnárodním rozměrem a neomezené hranicemi jednotlivých odvětví jsou významným nástrojem pro oslovení občanů a pro podporu evropského povědomí, evropské politické integrace, sociálního začlenění a vzájemného porozumění.

(12)

Organizace občanské společnosti na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni jsou významným prvkem aktivní účasti občanů na životě společnosti a pomáhají oživit všechny aspekty veřejného života. Jsou také zprostředkovateli mezi Evropou a jejími občany. Proto by měla být jejich nadnárodní spolupráce podporována a posilována.

(13)

Evropské organizace zabývající se výzkumem veřejné politiky mohou svými myšlenkami a úvahami přispět do diskuse na evropské úrovni. Je proto také žádoucí podporovat prostřednictvím stanovení postupů s průhlednými kritérii, které podporují sítě na výměnu informací, jejich činnosti odrážející závazek vytvořit evropskou identitu a občanství jako vazbu mezi evropskými orgány a občany.

(14)

Je rovněž vhodné pokračovat v činnosti započaté Evropskou unií v rámci rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 792/2004/ES ze dne 21. dubna 2004 o zavedení akčního programu Společenství na podporu subjektů působících v oblasti kultury na evropské úrovni (6) na ochranu a připomínání památky hlavních míst a archivů spojených s deportacemi. Udržování povědomí o konečných rozměrech a tragických dopadech druhé světové války a podpora všeobecné paměti tak mohou sloužit jako prostředky vypořádání se s minulostí a vytváření budoucnosti.

(15)

Prohlášení o sportu přijaté Evropskou radou na zasedání v Nice ve dnech 7. až 9. prosince 2000 uvádí, že i když v této oblasti nemá Společenství žádné přímé pravomoci, musí ve své činnosti podle různých ustanovení Smlouvy přihlížet ke společenské, vzdělávací a kulturní funkci, která je sportu vlastní.

(16)

Zvláštní pozornost je třeba věnovat vyváženému začleňování občanů a organizací občanské společnosti ze všech členských států do nadnárodních projektů a činností.

(17)

Kandidátské země a země ESVO, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, jsou v souladu s dohodami, jež s nimi byly uzavřeny, uznávány za potenciální účastníky programů Společenství.

(18)

Na zasedání Evropské rady v Soluni konaném ve dnech 19. a 20. června 2003 byla přijata „Soluňská agenda pro země západního Balkánu: směřování k evropské integraci“, která vyzvala země západního Balkánu k účasti na programech a v agenturách Společenství; země západního Balkánu by tudíž měly být považovány za potenciální účastníky programů Společenství.

(19)

Program by měl být pravidelně sledován a nezávisle hodnocen ve spolupráci mezi Komisí a členskými státy tak, aby bylo možné provádět úpravy nezbytné pro řádné plnění opatření.

(20)

Postupy pro sledování a hodnocení programu by měly využívat cíle a ukazatele, které jsou konkrétní, měřitelné, dosažitelné, důležité a časově vymezené.

(21)

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (7), (dále jen „finanční nařízení“) a nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (8), která chrání finanční zájmy Společenství, musí být uplatňována s ohledem na zásady jednoduchosti a důslednosti při volbě rozpočtových prostředků, omezování počtu případů, kdy si Komise ponechává přímou odpovědnost za jejich provádění a řízení, a vyžadovanou úměrnost mezi zdroji a administrativním zatížením plynoucím z jejich využívání.

(22)

Rovněž je třeba přijmout vhodná opatření k zamezení nesrovnalostí a podvodů a ke zpětnému získání prostředků, které byly ztraceny, chybně vyplaceny nebo nesprávně použity.

(23)

V souladu se zásadou řádného finančního řízení je možné provádění programu zjednodušit využitím financování paušálními částkami buď na podporu poskytovanou účastníkům programu, nebo na podporu Společenství poskytovanou strukturám vzniklým na vnitrostátní úrovni pro správu programu.

(24)

Toto rozhodnutí stanoví pro celou dobu trvání programu finanční krytí, které je pro rozpočtový orgán hlavní referenční hodnotou při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finačním řízení (9).

(25)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu nadnárodní a vícestranné povahy činností a opatření v rámci daného programu lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(26)

Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (10).

(27)

V souladu s rozhodnutím 2004/100/ES by měla být přijata přechodná opatření ke sledování činností zahájených před 31. prosincem 2006,

ROZHODLY TAKTO:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti programu

1.   Tímto rozhodnutím se pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 zřizuje program „Evropa pro občany“ (dále jen „program“).

2.   Program přispívá k těmto obecným cílům:

a)

poskytovat občanům příležitost spolupracovat a podílet se na budování demokratické a do světa otevřené Evropy, která bude stále užším svazkem, sjednoceným a obohaceným díky své kulturní rozmanitosti, a rozvíjet tak občanství Evropské unie;

b)

rozvíjet vědomí evropské identity, vycházející ze společných hodnot, historie a kultury;

c)

podporovat pocit přináležitosti k Evropské unii mezi jejími občany;

d)

posilovat vzájemné porozumění mezi evropskými občany, respektovat a propagovat kulturní a jazykovou rozmanitost a zároveň i přispívat k interkulturnímu dialogu.

Článek 2

Konkrétní cíle programu

Program má v souladu se základními cíli Smlouvy tyto konkrétní cíle uskutečňované na nadnárodní úrovni:

a)

setkávání občanů z různých místních komunit po celé Evropě, aby mohli sdílet a vyměňovat si zkušenosti, názory a hodnoty, poučit se z historie a utvářet budoucnost;

b)

podpora činnosti, diskusí a úvah souvisejících s evropským občanstvím, demokracií, společnými hodnotami, historií a kulturou prostřednictvím spolupráce organizací občanské společnosti na evropské úrovni;

c)

přiblížení Evropy jejím občanům tak, že budou propagovány evropské hodnoty a úspěchy, jichž Evropa dosáhla, a zároveň bude uchovávána vzpomínka na její minulost;

d)

podpora spolupráce mezi občany a organizacemi občanské společnosti ze všech zúčastněných států, příspěvek k interkulturnímu dialogu a zdůrazňování rozmanitost i jednotu Evropy, přičemž by se zvláštní pozornost měla věnovat činnostem, které se zaměřují na vytváření užších vazeb mezi občany členských států Evropské unie ve složení k 30. dubnu 2004 a občanů členských států, které přistoupily od tohoto dne.

Článek 3

Akce

1.   Cílů programu se dosahuje prostřednictvím podpory činností v rámci následujících akcí, jejichž podrobnosti jsou obsaženy v části I přílohy:

a)

Aktivní občané pro Evropu:

—

partnerství měst,

—

projekty občanů a podpůrná opatření.

b)

Aktivní občanská společnost v Evropě:

—

strukturální podpora evropských organizací zabývajících se výzkumem v oblasti veřejné politiky (skupiny expertů),

—

strukturální podpora organizací občanské společnosti na evropské úrovni,

—

podpora projektů uskutečňovaných z podnětu organizací občanské společnosti.

c)

Společně pro Evropu:

—

velmi významné události, jako jsou vzpomínkové oslavy, udělování cen, umělecké projekty, celoevropské konference,

—

studie, průzkumy a výzkumy veřejného mínění,

—

nástroje pro šíření informací.

d)

Aktivní evropská paměť:

—

ochrana hlavních míst a archivů spojených s deportacemi a připomínání památky obětí.

2.   V rámci každé činnosti lze upřednostnit vyvážené začleňování občanů a organizací občanské společnosti ze všech členských států, jak stanoví konkrétní cíl uvedený v čl. 2 písm. d).

Článek 4

Formy opatření Společenství

1.   Opatření Společenství mohou mít podobu například grantů nebo veřejných zakázek.

2.   Přidělené granty Společenství mohou mít zvláštní podobu, například provozních grantů, grantů na činnost, stipendií nebo cen.

3.   Veřejné zakázky se vztahují na pořízení služeb, jako je organizování akcí, studie a výzkum, nástroje pro šíření informací, sledování a hodnocení.

4.   Grant Společenství lze příjemcům udělit, pokud splňují požadavky uvedené v části II přílohy.

Článek 5

Účast na programu

Programu se mohou účastnit tyto země (dále jen „zúčastněné země“):

a)

členské státy;

b)

země ESVO, které jsou stranami Dohody o EHP, v souladu s ustanoveními uvedené dohody;

c)

kandidátské země, které využívají předvstupní strategii v souladu s obecnými zásadami, podmínkami a postupy pro účast těchto zemí na programech Společenství, stanovenými v rámcových dohodách uzavřenými s těmito zeměmi;

d)

země západního Balkánu v souladu s pravidly, která budou stanovena společně s těmito zeměmi po uzavření rámcových dohod o jejich účasti na programech Společenství.

Článek 6

Přístup k programu

Program je otevřen všem zúčastněným subjektům podporujícím aktivní evropské občanství, zejména místním orgánům a organizacím, organizacím zabývajícím se výzkumem v oblasti evropské veřejné politiky (nezávislým skupinám odborníků), skupinám občanů a jiným organizacím občanské společnosti.

Článek 7

Spolupráce s mezinárodními organizacemi

Program může zahrnovat společné a inovační činnosti v oblasti aktivního evropského občanství s příslušnými mezinárodními organizacemi, jako je Rada Evropy a UNESCO, na základě společných příspěvků a v souladu s finančním nařízením a různými pravidly dané instituce nebo organizace.

Článek 8

Prováděcí opatření

1.   Komise přijme opatření nezbytná k provádění programu v souladu s přílohou.

2.   Postupem podle čl. 9 odst. 2 se přijímají tato opatření:

a)

způsoby provádění programu, včetně ročního pracovního plánu, kritéria výběru a postupy výběru;

b)

všeobecná rovnováha mezi jednotlivými činnostmi programu;

c)

postupy pro sledování a hodnocení programu;

d)

finanční podpora (částka, doba trvání, rozdělení a příjemci) poskytovaná Společenstvím v souvislosti se všemi provozními granty, víceletými dohodami o partnerství v rámci akce 1 a velmi významnými událostmi v rámci akce 3.

3.   Veškerá ostatní opatření nezbytná k provádění programu se přijímají postupem podle čl. 9 odst. 3.

4.   Postupem uvedeným v odstavci 2 může Komise pro každou z akcí uvedenou v příloze vypracovat pokyny s cílem přizpůsobit program jakýmkoli změnám priorit v oblasti aktivního evropského občanství.

Článek 9

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 10

Soudržnost s ostatními nástroji Společenství a Evropské unie

1.   Komise zajistí soudržnost a doplňkovost programu s nástroji v ostatních oblastech činnosti Společenství, zejména v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, kultury, mládeže, sportu, životního prostředí, audiovizuálního odvětví a sdělovacích prostředků, základních práv a svobod, sociálního začlenění, rovného postavení mužů a žen, boje proti všem formám diskriminace, rasismu a xenofobie, vědeckého výzkumu, informační společnosti a vnější činnosti Společenství, obzvláště na úrovni evropské politiky sousedství.

2.   S cílem uskutečnit činnosti, jež splňují cíle programu a jiných nástrojů Společenství a Evropské unie, může program sdílet zdroje s těmito ostatními nástroji.

Článek 11

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění programu na období uvedené v článku 1 se stanoví na 190 milionů EUR (11).

2.   Roční rozpočtové položky schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního rámce.

Článek 12

Finanční ustanovení

1.   Finanční podpora má formu grantů udělovaných právnickým osobám. V závislosti na povaze činnosti a sledovaném cíli mohou být granty rovněž uděleny fyzickým osobám.

2.   Za činnosti či projekty prováděné v rámci programu může Komise fyzickým nebo právnickým osobám udělit ceny.

3.   V souladu s článkem 181 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002 a v závislosti na povaze dané činnosti může být povoleno paušální financování nebo uplatnění sazeb jednotkových nákladů.

4.   Lze povolit spolufinancování ve formě věcného plnění.

5.   Komise může s ohledem na charakter příjemců a povahu činností rozhodnout o osvobození příjemců od povinnosti prokazovat své odborné schopnosti a kvalifikace požadované k provedení navrhované činnosti nebo pracovního programu.

6.   Množství informací, které má příjemce poskytnout, může být v případě nízkých grantů omezeno.

7.   Ve zvláštních případech, jako je udělení nízkého grantu, nemusí příjemce dokazovat svou finanční způsobilost k provedení plánovaného projektu nebo pracovního programu.

8.   Provozní granty udělené v rámci programu subjektům, které sledují cíl obecného evropského zájmu, jak je vymezeno v článku 162 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002, se v případě opětovného poskytnutí automaticky nesnižují.

Článek 13

Ochrana finančních zájmů Společenství

1.   Komise zajistí, aby v případech, kdy jsou prováděna opatření financovaná podle tohoto rozhodnutí, byly finanční zájmy Společenství chráněny uplatněním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoliv jiným protiprávním činnostem, a to pomocí účinných kontrol a vymáháním neoprávněně vyplacených částek, a v případě, že budou zjištěny nesrovnalosti, prostřednictvím účinných, přiměřených a odrazujících sankcí v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (12), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (13) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (14).

2.   U činností Společenství financovaných v rámci programu se nesrovnalostí uvedenou v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 rozumí jakékoliv porušení práva Společenství nebo smluvního závazku vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet Společenství nebo rozpočty Společenstvím spravované, a to formou neoprávněného výdaje.

3.   Komise může snížit, pozastavit nebo vymáhat nazpět částku finanční pomoci poskytnutou pro určitou činnost, pokud shledá nesrovnalosti, včetně nesouladu s tímto rozhodnutím nebo individuálním rozhodnutím nebo smlouvou či dohodou, na základě kterých byla daná finanční pomoc přidělena, nebo pokud vyjde najevo, že činnost doznala bez souhlasu Komise změny, která je v rozporu s podstatou nebo prováděcími podmínkami daného projektu.

4.   Pokud nebyly dodrženy termíny nebo je vývojem provádění činnosti odůvodněna pouze část přidělené finanční pomoci, požádá Komise příjemce této pomoci, aby do určité doby předložil vysvětlení. Neposkytne-li příjemce uspokojivou odpověď, může Komise zrušit zbývající finanční podporu a žádat navrácení částek, které již byly vyplaceny.

5.   Neoprávněně vyplacené částky se navrátí Komisi. K částkám, které nebyly vráceny v přiměřené době, se připočte úrok podle podmínek stanovených ve finančním nařízení.

Článek 14

Sledování a hodnocení

1.   Komise zajistí pravidelné sledování programu. Výsledky sledování a hodnocení se využijí při provádění programu. Sledování zahrnuje zejména vypracování zpráv uvedených v odst. 3 písm. a) a c).

Konkrétní cíle mohou být revidovány v souladu s článkem 251 Smlouvy.

2.   Komise zajistí pravidelné vnější a nezávislé hodnocení programu a pravidelně předkládá zprávu Evropskému parlamentu.

3.   Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů:

a)

nejpozději 31. prosince 2010 průběžnou hodnotící zprávu o dosažených výsledcích a o kvalitativních a kvantitativních ukazatelích provádění programu;

b)

nejpozději 31. prosince 2011 sdělení o pokračování programu;

c)

nejpozději 31. prosince 2015 zprávu o následném hodnocení.

Článek 15

Přechodné ustanovení

Činnosti zahájené podle rozhodnutí 2004/100/ES před 31. prosincem 2006 se i nadále až do svého dokončení řídí uvedeným rozhodnutím.

Podle článku 18 finančního nařízení mohou být rozpočtové položky odpovídající účelově vázaným příjmům ze zpětné úhrady částek, které byly vyplaceny neoprávněně podle rozhodnutí 2004/100/ES, poskytnuty pro účely programu.

Článek 16

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2007.

V … dne …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1)  Úř. věst. C 28, 3.2.2006, s. 29.

(2)  Úř. věst. C 115, 16.5.2006, s. 81.

(3)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 5. dubna 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 25. září 2006 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(4)  Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 30, 4.2.2004, s. 6.

(6)  Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 40.

(7)  Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komisí (ES, Euratom) č. 1248/2006 (Úř. věst. L 227, 19.8.2006, s. 3).

(9)  Úř. věst. C 139, 14.6.2006. s. 1.

(10)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

(11)  Tato částka vychází z čísel za rok 2004 a bude podléhat dalším technickým úpravám tak, aby byla vzata v úvahu inflace.

(12)  Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2.

(14)  Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.

PŘÍLOHA

I.   POPIS AKCÍ

Doplňující informace o přístupu k programu

Organizace občanské společnosti uvedené v článku 6 zahrnují mezi jiným odbory, vzdělávací instituce a organizace činné v oblasti dobrovolnické práce a amatérského sportu.

AKCE 1:   Aktivní občané pro Evropu

Tato akce tvoří součást programu přímo zaměřenou na činnosti zapojující občany. Tyto činnosti spadají do následujících dvou kategorií opatření:

Partnerství měst

Cílem tohoto opatření jsou činnosti, které zahrnují nebo prosazují přímou výměnu mezi evropskými občany prostřednictvím jejich účasti v činnostech v rámci partnerství měst. Může se jednat o jednorázové či pilotní činnosti nebo tyto činnosti mohou mít podobu strukturovaných, víceletých a vícestranných dohod, které zaujímají více programovaný přístup a zahrnují řadu činností od setkávání občanů až po zvláštní konference nebo semináře věnované oblastem společného zájmu, spolu se souvisejícími publikacemi, jež jsou pořádány v souvislosti s činnostmi v rámci partnerství měst. Toto opatření aktivně přispěje k posílení znalostí a porozumění občanů a jednotlivých kultur o sobě a mezi sebou navzájem.

Na roky 2007, 2008 a 2009 lze poskytnout strukturální podporu přímo Radě evropských obcí a regionů (CEMR), což je subjekt, jenž sleduje cíl obecného evropského zájmu a aktivně působí v oblasti partnerství měst.

Projekty občanů a podpůrná opatření

V rámci tohoto opatření jsou podporovány různé projekty, které nejsou omezeny hranicemi států ani jednotlivých odvětví a jsou do nich přímo zapojeni občané. Přednost se dává projektům, jejichž cílem je podpora účasti na místní úrovni. Rozsah a působnost těchto projektů bude záležet na vývoji ve společnosti a bude se za použití inovačních přístupů zabývat možnostmi, jak reagovat na zjištěné potřeby. Mělo by být podporováno využívání nových technologií, zejména technologií informační společnosti. Tyto projekty podpoří setkávání občanů z různých oborů a oblastí, kteří budou spolupracovat nebo diskutovat o společných evropských otázkách, a rozvíjet tak vzájemné porozumění a zvyšovat povědomí o procesu evropské integrace.

Aby bylo možné zlepšit partnerství měst a projekty zaměřené na občany, je nutné vypracovat podpůrná opatření, která by zajistila správné postupy, výměnu zkušeností mezi zástupci zúčastněných stran na místní i regionální úrovni, včetně orgánů veřejné moci, a rozvoj nových kvalifikací, například prostřednictvím školení.

Orientačně bude z celkového rozpočtu programu na činnost v rámci této akce přiděleno přinejmenším 47 %.

AKCE 2:   Aktivní občanská společnost v Evropě

Strukturální podpora evropských organizací zabývajících se výzkumem v oblasti veřejné politiky (nezávislé skupiny odborníků)

Subjekty, které jsou zdrojem nových myšlenek a úvah týkajících se evropských záležitostí, jsou důležitými institucionálními partnery, kteří jsou schopni orgánům a institucím EU poskytnout nezávislá strategická doporučení přesahující hranice jednotlivých odvětví. Mohou provádět činnosti, kterými přispívají do diskuse o občanství Evropské unie a o evropských hodnotách a kulturách. Toto opatření se zaměřuje na posilování institucionální kapacity těchto organizací, které jsou reprezentativní, poskytují skutečnou evropskou přidanou hodnotu, mohou mít výrazný multiplikační efekt a jsou schopny spolupracovat s ostatními příjemci tohoto programu. Důležitým prvkem v této oblasti je posilování transevropských sítí. Granty lze udělit na základě víceletého pracovního plánu, který v sobě spojuje řadu témat či činností.

Na roky 2007, 2008 a 2009 lze poskytnout strukturální podporu přímo sdružení „Groupement d'études et de recherches Notre Europe“ a „Institut für Europäische Politik“, což jsou subjekty, jež sledují cíl obecného evropského zájmu.

Strukturální podpora organizací občanské společnosti na evropské úrovni

Organizace občanské společnosti jsou důležitou součástí občanské, vzdělávací, kulturní a politické činnosti, jež přispívá k účasti na životě společnosti. Musí existovat a být schopny fungovat a spolupracovat na evropské úrovni. Měly by rovněž být schopné podílet se na vymezování politik prostřednictvím konzultací. Toto opatření jim poskytne kapacitu a stabilitu k tomu, aby napříč jednotlivými odvětvími a v horizontálním rozměru působily na své členy a občanskou společnost na evropské úrovni jako nadnárodní katalyzátory, a přispívaly tak k dosažení cílů programu. Důležitým prvkem v této oblasti činnosti je posilování transevropských sítí a evropských sdružení. Granty lze udělit na základě víceletého pracovního plánu, který v sobě spojuje řadu témat či činností.

Na roky 2007, 2008 a 2009 lze poskytnout strukturální podporu přímo třem subjektům, které sledují cíl obecného evropského zájmu: Platformě evropských sociálních nevládních organizací, Evropskému hnutí a Evropské radě pro uprchlíky a exulanty.

Podpora projektů uskutečňovaných z podnětu organizací občanské společnosti

Organizace občanské společnosti na místní, regionální a celostátní úrovni nebo na evropské úrovni zapojují občany nebo zastupují jejich zájmy prostřednictvím diskusí, publikací, obhajoby a prostřednictvím jiných konkrétních nadnárodních projektů. Zavádění evropského rozměru do činností organizací občanské společnosti či pokračování v jejím zohledňování umožní těmto organizacím posílit své kapacity a získat širší cílové skupiny. Přímá spolupráce organizací občanské společnosti z různých členských států přispěje ke vzájemnému porozumění, pokud jde o různé kultury a názory, a ke ztotožnění se se sdílenými zájmy a hodnotami. Ačkoli může probíhat formou jednotlivých projektů, zajistí dlouhodobější přístup rovněž udržitelnější dopad a rozvoj sítí a součinností.

Orientačně bude z celkového rozpočtu programu na činnost v rámci této akce přiděleno přibližně 29 % prostředků.

AKCE 3:   Společně pro Evropu

Velmi významné události

Toto opatření podpoří akce organizované Komisí, případně ve spolupráci s členskými státy nebo jinými příslušnými partnery, které jsou významné svým rozsahem a oblastí působnosti, zaměřují se na národy Evropy, pomáhají zvýšit jejich vnímání sounáležitosti ke stejnému společenství a jejich povědomí o historii, dosažených úspěších a hodnotách Evropské unie, zapojují je do interkulturního dialogu a přispívají k rozvoji jejich evropské identity.

Mezi tyto akce mohou patřit oslavy historických událostí, připomínání evropských úspěchů, umělecké projekty, zvyšování povědomí o konkrétních problematikách, celoevropské konference a udělování cen pořádané s cílem zdůraznit významné úspěchy. Mělo by být podporováno využívání nových technologií, zejména technologií informační společnosti.

Studie

S cílem lépe porozumět aktivnímu občanství na evropské úrovni Komise vypracuje studie a přehledy a provede výzkumy veřejného mínění.

Nástroje pro šíření informací

Jelikož je toto opatření zaměřeno na občany a na různorodost iniciativ v oblasti aktivního občanství, je třeba poskytovat komplexní informace o jednotlivých činnostech programu, o ostatních evropských činnostech týkajících se problematiky občanství a o dalších souvisejících iniciativách, a to prostřednictvím internetového portálu a jiných nástrojů.

Na roky 2007, 2008 a 2009 lze poskytnout strukturální podporu přímo těmto subjektům, které sledují cíl obecného evropského zájmu: „Association Jean Monet“, „Centre européen Robert Schuman“ a „Maisons de l'Europe“, které jsou sdruženy na vnitrostátní a na evropské úrovni.

Orientačně bude z celkového rozpočtu programu na činnost v rámci této akce přiděleno přibližně 10 % prostředků.

AKCE 4:   Aktivní evropská paměť

V rámci této akce se mohou podporovat tyto druhy projektů:

—

za účelem ochrany hlavních míst a památníků spojených s masovými deportacemi, bývalými koncentračními tábory a jinými dějišti nacistického masového mučení a vyhlazování, jakož i archivů dokumentujících tyto události, a za účelem udržování památky obětí i těch, kteří v extrémních podmínkách zachraňovali lidi před holocaustem;

—

za účelem připomínání památky obětí masového vyhlazování a masových deportací spojených se stalinismem, jakož i ochrany památníků a archivů dokumentujících tyto události.

Orientačně budou z celkového rozpočtu programu na činnost v rámci této akce přidělena přibližně 4 % prostředků.

II.   ŘÍZENÍ PROGRAMU

Provádění programu se řídí zásadami transparentnosti a otevřenosti vůči různorodým organizacím a projektům. V důsledku toho jsou projekty a činnosti obecně vybírány na základě veřejných výzev k předkládání návrhů. Odchýlit se je možné pouze za velmi specifických okolností a v plném souladu s čl. 168 odst. 1 písm. c) a d) nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002.

Program rozvíjí zásadu víceletých partnerství, přičemž vychází ze schválených cílů a z analýzy výsledků, aby se zajistily vzájemné výhody plynoucí jak pro občanskou společnost, tak i pro Evropskou unii. Maximální délka financování v rámci jedné grantové dohody podle programu je omezena na tři roky.

Pro některé činnosti může být nutné schválit nepřímé centralizované řízení prostřednictvím výkonné agentury nebo, zejména pokud jde o akci 1, prostřednictvím vnitrostátních agentur.

Veškeré činnosti jsou prováděny na nadnárodním základě. Podporují mobilitu občanů a myšlenek v rámci Evropské unie.

Důležité jsou prvky vytváření sítí a zaměřování se na multiplikační účinky, včetně využívání informačních a komunikačních technologií, a tyto prvky se promítnou do druhu činností i do rozmanitosti organizací, které do nich budou zapojeny. Je podporován rozvoj vzájemných vztahů a součinnosti mezi různými typy zúčastněných subjektů zapojených do programu.

Rozpočet programu může rovněž zahrnovat výdaje spojené s přípravou, sledováním, kontrolou, auditem a hodnocením, jež jsou přímo nezbytné pro řízení programu a pro splnění jeho cílů, zejména studie, setkávání, informační a publikační činnost, výdaje spojené s počítačovými sítěmi pro výměnu informací a veškeré jiné výdaje na administrativní a technickou pomoc, o nichž může Komise rozhodnout k zajištění řízení programu.

Celkové administrativní výdaje na program by měly být přiměřené úkolům stanoveným v příslušném programu a měly by orientačně představovat přibližně 10 % celkového rozpočtu programu.

Komise může případně uskutečňovat informační, publikační a propagační činnost, a tím zajistit širokou znalost a značný dopad činností podporovaných prostřednictvím programu.

III.   KONTROLY A AUDITY

Pro projekty, které byly vybrány v souladu s tímto rozhodnutím, bude zaveden systém náhodného auditu.

Příjemce grantu musí Komisi po dobu pěti let následujících po poslední platbě poskytnout všechny podklady týkající se výdajů. Příjemce grantu zajistí, aby byly Komisi případně zpřístupněny podklady, jež jsou v držení partnerů nebo členů subjektu.

Komise může provádět kontrolu použití grantu přímo prostřednictvím svých vlastních pracovníků nebo jiného kvalifikovaného externího subjektu podle své volby. Tyto audity mohou být prováděny po celou dobu trvání smlouvy a po dobu pěti let ode dne vyplacení zůstatku grantu. Nálezy auditu mohou vést k případnému rozhodnutí Komise o vymáhání částky.

Zaměstnanci Komise a externí osoby schválené Komisí musí mít dostatečné právo na přístup do kanceláří příjemce a ke všem informacím, včetně informací v elektronické podobě, nezbytným k provedení těchto auditů.

Účetní dvůr a Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) mají stejná práva jako Komise, zejména pokud jde o přístup.

ODŮVODNĚNÍ RADY

I.   ÚVOD

1.

Dne 6. dubna 2005 Komise přijala a poté předložila Evropskému parlamentu a Radě na základě článků 151 a 308 Smlouvy o ES návrh rozhodnutí, kterým se zavádí program na podporu aktivního evropského občanství.

2.

Evropský hospodářský a sociální výbor zaujal stanovisko dne 26. října 2005.

3.

Výbor regionů zaujal stanovisko dne 17. listopadu 2005.

4.

Evropský parlament zaujal stanovisko při prvním čtení dne 5. dubna 2006.

5.

Dne 25. září 2006 přijala Rada společný postoj v souladu s čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES.

II.   CÍL

1.

Program, navržený Komisí, má přispívat k plnění těchto obecných cílů:

—

poskytovat občanům příležitost spolupracovat a podílet se na budování Evropy, která bude stále užším svazkem, sjednoceným a obohaceným díky své kulturní rozmanitosti;

—

utvářet evropskou identitu, vycházející z uznávaných společných hodnot, historie a kultury;

—

posilovat vzájemné porozumění mezi evropskými občany, respektovat a propagovat kulturní rozmanitost a zároveň i přispívat k interkulturnímu dialogu.

2.

Tyto navrhované konkrétní cíle se mají uskutečňovat na nadnárodní úrovni:

—

zajišťovat setkávání občanů z různých místních komunit po celé Evropě, aby mohli sdílet a vyměňovat si zkušenosti, názory a hodnoty, poučit se z historie a utvářet budoucnost;

—

podporovat činnosti, diskuse a úvahy související s evropským občanstvím prostřednictvím spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti na evropské úrovni;

—

učinit myšlenku Evropy pro občany jasnější tím, že budou propagovány a hlásány evropské hodnoty a úspěchy, jichž Evropa dosáhla, a zároveň bude uchovávána vzpomínka na její minulost;

—

podporovat vyváženou integraci občanů a organizací občanské společnosti ze všech členských států, přispívat k interkulturnímu dialogu a zdůrazňovat rozmanitost i jednotu Evropy, přičemž by se zvláštní pozornost měla věnovat činnostem se členskými státy, které přistoupily k Evropské unii v poslední době.

III.   ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

1.   Obecné poznámky

Ve společném postoji Rady jsou zachovány hlavní prvky původního návrhu Komise. Rada, Evropský parlament i Komise mají všeobecně na toto rozhodnutí podobné názory.

Rozpočet ve výši 190 milionů EUR (v cenách roku 2004 a s výhradou úprav k zohlednění inflace) byl schválen všemi třemi orgány v rámci interinstitucionální dohody o finančním rámci na období let 2007-2013.

Rada převzala do svého společného postoje myšlenku Evropského parlamentu, aby byla doplněna nová čtvrtá akce, týkající se aktivní evropské paměti. Rada rovněž kladně reagovala na návrh parlamentu doplnit tři další „určené subjekty“ (čímž jich bude celkem devět) jako příjemce grantů v rámci programu. K zajištění dostatečné rovnováhy se však zvláštní postavení těchto devíti subjektů po třech letech postupně ukončí.

Pokud jde o orientační rozdělení rozpočtu, Rada se snažila dále zdůraznit význam akce 1 (partnerství měst a projekty zaměřené na občany) a podobně jako parlament usilovala o snížení výdajů na řízení programu.

Pokud jde o provádění programu a projednávání ve výborech, Rada rozšířila používání řídícího postupu, aby se vztahoval i na některé případy finanční podpory.

2.   Změny přijaté Evropským parlamentem

Ve svém společném postoji se Rada usilovala o zohlednění obav a priorit Evropského parlamentu a většinu změn navržených Parlamentem přijala.

Změny 1 až 7, 10, 12, 14 až 20, 22, 24, 25, 28 až 32, 34, 37, 39, 42 až 44, 46, 48 až 52, 60 a 61 byly přijaty v plném rozsahu, zčásti anebo v zásadě.

U změn 8, 9, 11, 13, 23, 26, 33, 35, 38, 40, 47 a 53 se Rada rozhodla jít směrem, který zaujala Komise, a tyto změny nepřijímat.

Doplnění ke změně 21 týkající se legitimity orgánů bylo považováno za zbytečné. U změny 27 nebyla Rada ochotna poskytnout strukturální podporu právnicky vágně formulovaným „sdružením nebo sítím“. Změna 36 se týkala rozpočtu programu, který všechny tři orgány projednaly a schválily v rámci dohody o finančním výhledu. U změny 41 nepovažovala Rada za vhodné vyzvedávat akce pořádané sportovními kluby partnerských měst vzhledem k tomu, že v této části textu nebyly konkrétně uváděny i jiné oblasti; do přílohy však byla zmínka o sportovních organizacích doplněna. Změna 45 se týká rozdělení rozpočtu, kdy Rada dala přednost podpoře pro akci 1, přičemž procento určené na akci 2 zachovala na úrovni, původně navržené Komisí.

IV.   SHRNUTÍ

Rada je toho názoru, že její společný postoj představuje vyvážený text, v němž se v plném rozsahu zohledňují cíle sledované Evropským parlamentem v jeho změnách k návrhu Komise. Rada očekává, že v brzké době dospěje k dohodě s Evropským parlamentem za účelem přijetí tohoto rozhodnutí.