5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/1

1)

Řízení povodňových rizik je důležitou záležitostí pro evropské regiony a obce. Mnohé regionální a místní orgány se musí zabývat rizikem záplav z rozvodněných řek nebo moře, aby ochránily a zachovaly kvalitu života svých občanů.

2)

Podle různých regionálních rysů je možno určit různé typy záplav. Ke snížení pravděpodobnosti vzniku a zmírnění dopadu záplav je třeba přijmout různá opatření. Z tohoto důvodu je třeba zaujmout regionální přístup k řízení povodňových rizik.

3)

Řeky a moře nerespektují hranice. Z tohoto důvodu je nutné usilovat o přeshraniční spolupráci obyvatel a správních činitelů v pobřežních oblastech a povodí řek. Je nezbytně nutné vytvořit solidaritu mezi lidmi, kteří nejsou přímo ohroženi záplavami, a těmi, kteří žijí na březích nebo pobřeží ohrožovaných záplavami.

1.1

vítá základní rysy sdělení Komise, zvláště společný akční program protipovodňové ochrany a zdůrazňuje, že moře a řeky jsou dynamické systémy, které nelze kontrolovat pomocí jednoduchého nebo odvětvového opatření;

1.2

je si vědom, že protipovodňová opatření v jednom regionu mohou ovlivnit záplavy v jiných regionech ležících proti nebo po proudu řeky. Z toho důvodu je důležité, aby byly určeny účinky opatření pro celé povodí řeky. Tento přístup by nicméně neměl vést k předepsaným modelům, standardizovaným plánům nebo dalšímu administrativnímu zatížení, neboť regionální a místní orgány vědí, že jsou vázáni rozmanitostí, nikoli jednotností;

1.3

uvědomuje si však, že určení účinků opatření pro celé povodí řeky vyžaduje minimální počet standardních ukazatelů. Tyto ukazatele dávají možnost vylepšovat a koordinovat činnosti na mezinárodní, národní, regionální a místní úrovni. K zajištění flexibility by mělo být možné měnit počet standardních ukazatelů podle okolností;

1.4

zdůrazňuje, že by občané měli být informováni o tom, jak je důležité přijmout preventivní opatření, i když neexistuje žádné zřejmé ohrožení. Zainteresování občanů je velmi důležité, neboť občané jsou skutečnými hlasateli principu solidarity. To je zvláště důležité v případě občanů, kteří žijí v povodí řek, kde neexistuje akutní nebo potenciální nebezpečí záplav, ale jejichž části by mohly být zvláště citlivé na vytváření přívalů;

1.5

je si vědom, že Rada došla dne 14. října 2004 k závěru, že v rámci pravidelných setkání ředitelů správ povodí EU by měl být vypracován akční program protipovodňové ochrany ve spolupráci s jinými zainteresovanými činiteli a příslušnými stranami a zdůrazňuje, že by se tohoto vypracování měly účastnit evropské regionální a místní orgány;

1.6

podporuje a rád by hrál aktivní úlohu při podpoře regionálních a místních orgánů, aby do roku 2007 vypracovaly plány, které se budou dopředu slučovat s novými možnostmi financování v EU, vzhledem k tomu, že využití finanční podpory EU vyžaduje národní, regionální a místní finanční účast.

2.1

má za to, že hrozba záplav je obecný problém a že je třeba se jím zabývat na úrovni celého povodí. Celkovým cílem je vytvořit společnou odpovědnost a solidaritu v celém povodí, aby v případě hledání účinných opatření proti ohrožení záplavami v části povodí byla brána v úvahu celá oblast povodí;

2.2

má za to, že je nutné zvýšit informovanost všech zainteresovaných činitelů v povodí, zvláště v oblastech ležících proti proudu řeky, které nejsou tolik vystaveny záplavám, ale které přispívají díky využívání své půdy k vytvoření přívalových vln a doporučuje, aby všechny regionální a místní orgány v daném povodí byly povinny se aktivně účastnit procesu plánování preventivních opatření;

2.3

podporuje přístup založený na celém povodí jako integrovaný způsob práce bez jakýchkoli odvětvových výjimek. Tato metoda se bude muset uplatňovat i při použití principu solidarity, který rovněž podporuje;

2.4

domnívá se, že Monitorovací a informační středisko civilní ochrany při Evropské komisi by mohlo hrát rovněž důležitou úlohu při rozšiřování informací národním, regionálním a místním orgánům a doporučuje, aby středisko zavedlo činnosti směřující rovněž ke zvýšení informovanosti zainteresovaných osob z řad veřejnosti i průmyslových odvětví;k posílení solidarity v celém povodí doporučuje, aby středisko založilo partnerské protipovodňové iniciativy;

2.5

domnívá se, že pouze široce integrovaný přístup zahrnující několik odvětví povede dlouhodobě k požadovanému výsledku a z tohoto důvodu navrhuje, aby akční program protipovodňové ochrany aktivně oslovoval více oborovou škálu politik souvisejících s půdou;

2.6

podtrhuje význam provádění principu solidarity v rámci strategie tří kroků, a to zadržování, uchovávání a vypouštění vody. Správné využívání půdy a systém hospodaření s vodou mohou zmírnit povodně na velkých řekách a zvláště na malých řekách. Příkladem je využití schopnosti půdy uchovávat vodu, využití malých vodních systémů a malých nádrží, neboť uchovávání dešťové vody v těchto prvcích může snížit maximální průtočné množství vody v řekách;

2.7

radí Komisi, aby stanovila činnosti nutné ke snížení dopadu nebo pravděpodobnosti výskytu záplav v akčním programu zahrnujícím spolupráci na všech dotčených administrativních úrovních. Vypracování plánů řízení povodňových rizik by nemělo být znemožněno díky vyhýbavému postoji některého členského státu;

2.8

navrhuje, aby při vývoji a doladění opatření protipovodňové ochrany byly použity pracovní metody a zásady rámcové směrnice pro vodní politiku, aniž by bylo nutno usilovat o změnu směrnice;

2.9

domnívá se, že z dlouhodobého hlediska by měl být akční program protipovodňové ochrany sladěn se všemi opatřeními, které jsou výsledkem rámcové směrnice pro vodní politiku;

2.10

zastává pozitivní postoj k akčnímu programu protipovodňové ochrany s krátkodobými a dlouhodobými cíli. Z krátkodobého hlediska je naprosto nezbytné, aby se pokračovalo v současných iniciativách, zvláště iniciativách zaměřených na realizaci strukturálních opatření. Regionální a místní orgány by měly vyvinout veškeré úsilí k realizaci konkrétních činností v oblasti protipovodňové ochrany v očekávání akčního programu;

2.11

zastává názor, že úspěch akčního programu protipovodňové ochrany úzce souvisí s dostatečným financováním. Tento názor se odráží v navrhovaných finančních perspektivách pro období 2007-2013 a v návrzích na Fond pro regionální rozvoj, Sociální fond EU a Kohezní fond EU;

2.12

důrazně podporuje metodu, kterou Komise navrhuje ke stanovení, rozšíření a podpoře osvědčené praxe. K tomu účelu je kromě členských států nutné zapojit i regionální a místní orgány a všechny subjekty, které mohou být v různých územích zainteresované.

5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/4

1.1.1

podporuje návrhy Komise, které odpovídají potřebám a úkolům, kterým čelí rozšířená Unie s 27 členskými státy, včetně Bulharska a Rumunska, v souladu s doplňkovými cíli Lisabonské a Göteborgské strategie udržitelného růstu a trvale udržitelného rozvoje životního prostředí, se kterými se shodují vlády členských států, aby tak reagovaly na současné a budoucí požadavky jednotného trhu;

1.1.2

zdůrazňuje, že Evropská unie se od roku 1995 opožďuje za svými hlavními ekonomickými konkurenty (5);

1.1.3

poznamenává, že od rozšíření v květnu 2004 je EU největším světovým ekonomickým a obchodním blokem, na jehož území se nachází mnoho světově inovačních a nejzámožnějších měst a regionů, ale zároveň je EU ekonomickým prostorem s mírou růstu výrazně pod celosvětovým průměrem;

1.1.4

podtrhuje, že pokud se všechny složky evropské ekonomiky neadaptují na strukturální změny vynucené globalizací, bude evropská ekonomika v letech 2007 – 2013 dále upadat, což bude ohrožovat prosperitu, stabilitu a bezpečnost našich měst a regionů;

1.1.5

uznává, že čelíme jak úloze bránit a udržovat evropský sociální model založený na růstu, konkurenci a solidaritě v kontextu vzrůstajících veřejných pochybností o jeho účinnosti, tak situaci celosvětové nestability, a potřebujeme podniknout koordinovanou akci ve všech oblastech správy;

1.1.6

rovněž zdůrazňuje, že znovusjednocení Evropy prostřednictvím rozšíření musí pokračovat a vést k obnovené solidaritě a k různorodosti, která obohacuje potenciál Evropské unie. Nicméně toto rozšíření zároveň zapříčinilo novou a zvýšenou ekonomickou a sociální nerovnost v městech a regionech. Pokud nebude zastavena, ohrozí kohezi a úspěch jednotného trhu a našich společných cílů vyplývajících ze Smlouvy. Bezpečnost a posilování ducha evropské solidarity je tudíž nezbytnou předběžnou podmínkou úspěšné politiky soudržnosti a postupu evropského sociálního modelu;

1.1.7

bere na vědomí názor Komise, že intenzifikace a finanční výkony jsou nutné pro nápravu asymetrického dopadu rozšíření na rozpočet Společenství a přemostí mezeru mezi politickými ambicemi a zmíněnou současnou neschopností splnit cíle;

1.1.8

podporuje návrhy Komise na finanční výhled, který odpovídá modernímu řízení a zahrnuje místní a regionální orgány;

1.1.9

je toho názoru, že tato situace vyžaduje uznání potřeby nastolit víceúrovňové vlastnictví, koordinovanou společnou činnost a odpovědnost napříč členskými státy s cílem maximalizovat výkonnost, viditelnost EU a přidanou hodnotu z hlediska občanů a znásobit možnou návratnost každého vydaného eura z veřejných prostředků

1.2.1

vítá návrhy Komise počítat se stávajícími politickými závazky a přizpůsobit omezené finanční zdroje realistickému vyhodnocení toho, co je potřeba a co je přijatelné, aby byly splněny cíle EU;

1.2.2

podtrhuje, že s rozšířením došlo k 5 % nárůstu HDP Společenství v porovnání s 20 % nárůstem počtu obyvatel;

1.2.3

zdůrazňuje, že HDP na hlavu zemí evropské pětadvacítky se snížil o 12,5 %, což odráží skutečnost, že nerovnosti v příjmech se rozšířením zdvojnásobily a úroveň chudoby se značně zhoršila;

1.2.4

poznamenává, že ačkoli Komise navrhuje zvýšit platební dotace na průměrných 1,14 % HND, budou během tohoto období činit přidělené prostředky průměrně 1,22 %. Strop vlastních zdrojů ve výši 1,24 HND zůstává pro období 2007 – 2013 stejný – tedy na stejné úrovni jako v období 2000 – 2006 (6);

1.2.5

rovněž zdůrazňuje, že tato skutečnost kontrastuje se zvýšením stropu vlastních zdrojů EU v období prvních dvou finančních plánů, nikoli však v současném výhledu.

1.2.6

zdůrazňuje, že rozšíření diktovalo Komisi reakci v oblasti politik, která (společně s jinými vnějšími vlivy) ovlivňuje přidělení prostředků. Došlo ke zvýšení prostředků pro soudržnost a konkurenceschopnost (udržitelný růst), k redukci prostředků pro rozvoj „na farmě“ (obdržitelné zemědělství) a zvýšení prostředků pro rozvoj „mimo farmu“ (rozvoj venkova);

1.2.7

zdůrazňuje však, že takto se nevyhnutelné náklady na rozšíření odrazí snížením marže mezi dotacemi na platby a mezi stropem vlastních zdrojů, které existovaly u předchozích finančních plánů pro nepředvídané výdaje;

1.2.8

poznamenává, že prostředky ve výši 1,14 % HND na finanční výhled na období 2007 – 2013 zahrnují Evropský fond rozvoje a Fond solidarity. 1,14 % HND je proto ekvivalentní přibližně prostředkům ve výši 1,10 % HND v období 2000 – 2006;

1.2.9

uznává, že návrhy Komise jsou předmětem určitého nesouhlasu, a že část čistě přispěvatelských států volá po přísnější hranici výdajů nepřekračující u přidělených prostředků 1 % HND (včetně předem kvantifikovaných závazků jako jsou výdaje na zemědělství) (7);

1.2.10

znepokojuje se skutečností, že tento postoj by vedl k platbám ve výši 0,9 % HND a průměrná roční částka by byla tudíž významně nižší než dohodnutá výše plateb pro rok 2006, která činí 1,09 % HND;

1.2.11

zdůrazňuje, že to by představovalo restriktivní rozpočtová opatření, která by mohla předjímat politiku se specifickým statutem podle Smlouvy a politiku s výraznými násobícími efekty a efekty, které by rovněž měly dopad na očekávání nových členských států;

1.2.12

věří, že návrhy Komise jsou logickou odpovědí na takové rozpočtové záležitosti v členských státech, jejichž vlastní zdroje jsou v současné době zasaženy nízkou úrovní ekonomického růstu v Evropě a proto tento Výbor zastává podobné stanovisko jako Evropská investiční banka při podpoře přesouvání zdrojů na úkoly zítřka;

1.2.13

poznamenává, že při HND 1,24 % dosahuje rozpočet EU pouze 2,5 % procent celkových veřejných výdajů v Unii;

1.2.14

souhlasí s Evropskou komisí, že je nerealistické očekávat od Evropy více za méně peněz – nové oblasti politiky v EU předpokládají nové finanční požadavky;

1.2.15

poznamenává, že jelikož nemůže být žádný finanční plán bez dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, protože stávající Smlouva nepředvídá žádnou povinnost mít finanční plán a stanoví pouze roční rozpočty, neshody mezi členskými státy v oblasti finančních plánů musí být vyřešeny rychle. Nebylo by moudré dostat se opět do zpoždění, která nastala při přijímání Agendy 2000. Prodlužovaná jednání by vedla k rozpadu budoucích programů Strukturálních fondů;

1.2.16

věří, že v časovém rámci pro finanční výhled na období 2007 – 2013 je sedmileté období logické díky největším souvisejícím strukturálním úkolům. Navíc nabízí možnost zavést přijatelné mechanismy a nástroje na další fáze. Zaručené evropské financování na sedm let ve srovnání s krátkodobějším financováním, které je často charakteristické pro 4 – 5leté národní mandáty, nabízí městům a regionům čas nezbytný k uskutečnění dlouhodobých strategických kroků k udržitelnému ekonomickému a sociálnímu rozvoji;

1.2.17

připouští, že návrhy na budoucí pětiletá období by se mohla shodovat s funkčním obdobím Evropského parlamentu a Komise a dodalo by tak vyšší demokratickou legitimitu celému návrhu finančních výhledů;

1.3.1

je toho názoru, že tři hlavní priority stanovené Komisí v tomto sdělení týkající se finančního výhledu na období 2007 – 2013 jsou odpovídající. Jsou to konkrétně:

1.3.2

domnívá se, že finanční výhled na období 2007 – 2013 by měl uznávat potřebu rozšířit celoevropský konsensus na společné politické úkoly, které udává, tím, že jasně stanoví evropské dimenze těchto záležitostí a zároveň zdůrazní přidanou hodnotu postupu EU, ale rovněž v souladu s principem subsidiarity i rozdílnou míru přispění jednotlivých oblastí správy – místní, regionální a národní;

1.3.3

vítá myšlenku Komise o přidané hodnotě postupu na úrovni EU a záležitosti týkající se lepší kontroly při realizaci politiky EU napříč všemi kapitolami rozpočtu finančního výhledu na období 2007-2013, jak je uvedena v jejím pozdějším sdělení;

1.3.4

souhlasí s cílem Komise v tomto ohledu, že samotným cílem finančního výhledu na období 2007-2013 by neměl být převod financí na úroveň EU;

1.3.5

podporuje názory Komise, že výdaje v příštích finančních obdobích by měly zajistit, aby postup na úrovni EU byl:

1.3.6

věří, že model EU je rovnováhou mezi individuální a společenskou, státní a decentralizovanou mocí, tržním ziskem, pravidly a předpisy. Jako takové dokazuje pořadí priorit stanovené Komisí mezi jednotlivými kapitolami v oblasti finančního výhledu, že v budoucnosti je možné udržitelné rozrůstání modelu, který přinesl stabilitu a růst v Evropě za uplynulých 50 let;

1.3.7

cítí, že komise přijala vyváženou strategii kohezní politiky pro jednotlivé kapitoly své politiky a klade mimořádný důraz na potřeby nových členských států tím, že nastoluje pečlivou rovnováhu mezi ekonomickými, sociálními a územními rozdíly napříč celou EU;

1.3.8

je toho názoru, že napříč těmito politickými kapitolami vedou klíčové příklady modelu EU, který dodává přidanou hodnotu. Investice EU v oblasti výzkumu a vývoje, přeshraniční výměny a projekty infrastruktury spojuje cíle Lisabonu a Göteborgu s partnerským přístupem, který může být pákou v růstu, konkurenceschopnosti a dlouhodobé udržitelnosti. Dalším rysem přístupu partnerství v aktivitách výzkumu a vývoje v Evropě je široce rozvinout vzdělávací a výzkumnou infrastrukturu, což umožní mít celkový prospěch z vysoké úrovně vzdělanosti evropské populace a z růstového potenciálu. Řešení založená pouze na tržním přístupu nenabízejí udržitelnou budoucnost, kterou Evropa hledá;

1.3.9

uznává, že přijatelnost a rozpočtová disciplína jsou motivujícími faktory v pozadí procesu vyjednávání, v němž existují dva přístupy k metodologii stanovení finančního výhledu:

1.3.10

uznává, že Komise obhájila první přístup z vzestupné perspektivy zkonstruované na vyhodnocení vzrůstajících požadavků;

1.3.11

odmítá logiku, že druhý přístup může poskytnout obhajitelnou odpověď na ekonomické, sociální a demokratické úkoly EU.

—

(1a)

Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost;

—

(1b)

Koheze pro růst a zaměstnanost;

—

(2)

Udržitelné řízení a ochrana přírodních zdrojů;

—

(3)

Občanská svoboda, zabezpečení svobody a spravedlnost;

—

(4)

Evropská unie jako globální partner.

—

uznává ekonomickou soudržnost a politickou logiku využití trvale udržitelného rozvoje jako rozpočtového nástroje pro tři vzájemně se doplňující pilíře: konvergence, konkurenceschopnost a zaměstnanost;

—

vítá návrh rozpočtu strukturální a kohezní politiky ve výši 336,2 mld EUR pro léta 2007-2013 ve srovnání s fondy strukturálními a fondem soudržnosti ve výši 213 mld EUR v letech 2000-2006 a bere na vědomí, že 78 % (262,3 mld EUR) se přiřazuje cíli konvergence regionů, jejichž vývoj pokulhává, 18 % (68,5 mld EUR) regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti a 4 % (13,5 mld EUR) se přiřazuje cíli územní spolupráce pro příhraniční a interregionální rozvoj (8);

—

poznamenává, že jediná rozpočtová linie 262,3 mld EUR určená pro cíl konvergence pro regiony s HND na hlavu nižším než 75 % průměru evropské pětadvacítky, 22 mld EUR je dostupných pro kohezní země evropské patnáctky nyní oprávněné, které však již nebudou tomuto kritériu vyhovovat z čistě statistických důvodů (regiony útlumu). To dosahuje 66 % částky, kterou by obdržely v období 2007-2013 jako plně konvergenční regiony;

—

poznamenává, že jediná rozpočtová linie 336,2 mld EUR odpovídá 0,41 % HND (nebo 344,9 mld EUR odpovídá 0,46 % HND při zahrnutí administrativních nákladů Fondu solidarity a dalších akcí).

—

zdůrazňuje, že ke splnění spolehlivé makroekonomie vedoucí k udržitelnému růstu musí být programy v rámci těchto pilířů namířeny výslovně k dosažení cílů z Lisabonu a Göteborgu.

—

poznamenává, že Lisabonská strategie byla navržena k podpoře udržitelného hospodářského růstu a k posílení sociální soudržnosti s následujícími cíli:

—

poznamenává, že dodatečné sdělení Komise potvrzuje, že jsme neuspěli při plnění cílů růstu a omezování disproporcí, což podporuje strategii z Lisabonu a Göteborgu. Částečně je to důsledek tlaků jak reagovat na globální konkurenci, na záležitosti trhu, stárnutí obyvatelstva a vzrůstající očekávání v oblasti péče o zdraví s odpovídajícím tlakem na veřejné výdaje;

—

věří, že je třeba identifikovat a měřit kritické faktory, aby bylo možno sledovat a plnit cíle z Lisabonu a Göteborgu: inovaci a zároveň mobilizovat občanskou společnost, regionální a místní orgány a představitele obchodu, všechny v zájmu úspěchu Lisabonu – tak, aby bylo možno přinést strategii z Lisabonu a Göteborgu všem.

—

seznává, že když úrovně nákladů ve finanční perspektivě budou sníženy na méně než 1,14 % HND přidělení plateb navrhovaných Komisí, ztracené programy se budou vztahovat k podkapitole „podpora regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti mimo méně prosperující regiony“ v kapitole 1b) Soudržnost pro růst a zaměstnanost. Problém regionální nerovnosti by se prohloubil. Nebylo by pak možné, aby se všechny regiony rovnoprávně účastnily zvyšování konkurence-schopnosti, růstu a zaměstnanosti v EU jako celku.

—

soustavně podporoval realizaci opatření v oblasti konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, aby bylo zajištěno, že celé regionální území EU může reagovat na strategii z Lisabonu a Göteborgu, ale táže se, do jaké míry plní programy v rámci pilíře cíle Lisabonu a Göteborgu, pokud jediným ukazatelem pro financování zůstává nízká prosperita regionu;

—

chápe, jak uznává třetí zpráva o kohezi, ze HDP jako hlavní ukazatel má řadu slabin, a že bylo opakovaně dokázáno, že disproporce uvnitř regionů, například nejlépe viditelná ve velkých a středně velkých městech (9), jsou často mnohem ostřejší, než disproporce mezi regiony;

—

lituje proto, že tento problém v rámci regionů a mezi nimi působí i omezení rozpočtového rámce přiřazeného tomuto novému „cíli 2“ ve srovnání s předchozími programovými obdobími, 18 % rozpočtového rámce na regionální politiku v letech 2007-2013 ve srovnání s 23,8 % v období let 2000-2006 (10);

—

vítá vyšší uznání potenciálu velkých městských území jako hybatelů ekonomického růstu, ale věří, že navrhované předpisy pro každý národní rámec by měla zahrnovat výslovné odvolávky na trvale udržitelný rozvoj měst, aby tak odrážela roli městských center jako ekonomických hybatelů evropského hospodářství;

—

lituje, že zatímco existuje řádné uznání dopadu stárnutí populací (v Lisabonské strategii) na snižování míry růstu a snižování HDP – a opatření potřebná k boji proti těmto vlivům – neexistuje podobné uznání potenciálu mladých lidí při zajišťování konkurenceschopnosti a agendy růstu;

—

uznává potřebu nového prosazování průmyslové politiky v Evropě vytvořením podnikatelsky přátelského prostředí;

—

naléhá na potřebu využívat a podporovat potenciál rozvoje sektoru MSP jako stavebních kamenů pro růst na jednotném trhu, při uznání, že malé a střední podniky představují možná největší neomezený potenciál jednotného trhu;

—

poznamenává, že při aplikaci pravidel jednotného trhu na kohezní politiku s cílem povzbudit drobné podnikání lze identifikovat měřitelnou přidanou hodnotu prostřednictvím růstu vnitřního obchodu ve společenství mezi méně rozvinutými regiony a zbytkem EU, neboť přibližně jedna čtvrtina nákladů na konkurenceschopnost v rámci kohezní politiky se vrací zbytku Unie ve formě zvýšeného exportu;

—

věří, že při reformě pravidel státní pomoci jsou potřeba nová nařízení pro úpravu paušálních výjimek podporujících oblast výzkumu a technologického rozvoje a pro MSP;

—

věří, že zavedení vyhodnocování dopadu pro lépe cílenou státní pomoc umožňující větší flexibilitu národních, regionálních a místních orgánů při přijímání opatření, která mají omezený účinek na konkurenci a na obchod na úrovni EU, ale řeší skutečné nedostatky trhu, přispívají k rozvoji zaostávajících oblastí a podporují podnikání.

—

Je toho názoru, že pokud se EU má stát dynamickou ekonomikou založenou na vědomostech, potom se vyžaduje řada ustanovení a opatření v oblasti finanční podpory – zejména vytvoření pólů vynikající kvality z velmi rozšířené vzdělávací a výzkumné infrastruktury Evropy, což by dále rozhýbalo regionální ekonomiky, šířilo kvalitní metody a zvýšilo konkurenceschopnost v celé EU.

—

souhlasí s Komisí v tom, že posílení úsilí Evropské unie ve výzkumu a technologickém rozvoji představuje významný cíl rozšířené Evropské unie, je však nezbytná rovnováha veřejného a soukromého financování (11);

—

podporuje proto rozhodnutí barcelonské Evropské rady zvýšit do roku 2010 výdaje na výzkum a vývoj na 3 % HNP Evropské unie;

—

Souhlasí s návrhem Evropské komise na zvýšení míry finančních zdrojů spojených s rozvojem transevropských sítí. Prioritu dává zejména přeshraničním projektům, které podporují vzájemnou modalitu a použití udržitelných forem přepravy, zejména námořních komunikací za předpokladu, že zapadají do udržitelného schématu dopravy;

—

klade důraz na úlohu, kterou mohou plnit transevropské dopravní sítě, zejména „dálnice vedoucí k moři“, aby geograficky a demograficky znevýhodněné regiony mohly překonat překážky, které jim znemožňují přístup na vnitřní trh za rovných podmínek;

—

uznává omezenou kapacitu členských států získat požadované částky na investice do infrastruktur v době, kdy se pokoušejí snížit veřejné výdaje s představou, že vyhoví pravidlům Paktu stability a růstu;

—

podtrhuje, že financování TEN-T ze strany místních a regionálních orgánů může být nadále pouze okrajové, pokud bereme v úvahu velké závazky v oblasti investic do jiných infrastruktur, které jsou často rozhodující pro hladké fungování TEN-Ts a fungování místní ekonomiky a sociálních infrastruktur;

—

všímá si, že napomáhání konkurenceschopnosti podporuje rozpoznání klíčových vzájemných závislostí mezi městy a regiony, což může na oplátku vytvořit obrovské masy, které nejsou schopna přitáhnout města nebo regiony samy, a které jsou schopné způsobit extenzivní rozvoj na těchto územích. Strategické evropské městské sítě jako URBACT jsou toho dobrými příklady a měly by být na evropské úrovni podporovány, aby zajistily výměnu nejlepších praktik a zkušeností mezi jednotlivými teritorii a potřebné investice pro plnění cíle z Lisabonu a Göteborgu.

—

podtrhuje, že výchova a vzdělávání místního a regionálního lidského kapitálu je mimořádně důležité pro rozvoj jednotného evropského trhu a pro realizaci strategie z Lisabonu. Aktivity v celé EU na podporu mobility budou mít reálný ekonomický dopad. Individuálně i celkově představují tato opatření mimořádně kvalitní hodnotu za peníze. Jejich dodatečné rozpočtové náklady musí být uznány jako podstatné pro hladké fungování a rozvoj integrovaného trhu práce a společného evropského vzdělávacího prostoru.

—

podporuje názor Komise, že musí existovat odpovídající regulatorní rámec pro podnikání a pro pracující, aby bylo možno nastolit sociální standardy a základní práva.

—

uznává, že přidaná hodnota Společenství se neomezuje pouze na samotné financování, ale je to také metoda Společenství, která navrhuje programy s přihlédnutím k regionálním strategiím a jejich plnění. Pouze evropský institucionální rámec může zaručit komplementaritu sektorových politik a finančních nástrojů, které slouží k plnění cílů Společenství týkajících se hospodářské, sociální a územní soudržnosti.

—

uznává, že konvergence cílů musí být při rozšiřování prioritou jako akt solidarity s novými členskými státy a s nejslabšími regiony „starých“ členských států, aby bylo zajištěno, že finance jsou usměrněny do nejzaostalejších regionů a měst;

—

upozorňuje, že návrh komise k finančnímu rozpočtu Evropských strukturálních fondů v příštím období podpory představuje i pro regiony dosavadních 15 členských států přiměřený kompromis, jestliže mají být ve „starých členských státech“ k dispozici pro nový cíl 1 109,8 mld. EUR a pro nový cíl 2 56,6 mld. EUR (oproti 154 mld. EUR resp. 46,6 mld. EUR v aktuálním období podpory);

—

varuje před podrýváním principů partnerství a solidarity ve vztahu k těm členským státům, které již nebudou oprávněné čerpat z fondu soudržnosti v důsledku statistických důsledků rozšíření.

—

připouští důvody pro zavedení absorpční strop 4 % národního HDP pro všechny členské státy pro přidělování z EFRR, ESF a fondu soudržnosti včetně převodu zdrojů jako součásti restrukturalizace rozvoje venkova a rybolovu (12); Snížení ekonomické a společenské nerovnosti musí zůstat hlavní prioritou Evropské unie tyto fondy musí tedy napomoci vyrovnání úrovně regionů a členských států, které v hospodářském a společenském vývoji pokulhávají;

—

akceptuje, že princip Berlínského vzorce – čím méně vyvinutý je region, tím větší podporu má dostávat – je správně založený a v budoucnu by se měl používat. To znamená, že anomálie, které pramení z aplikace čtyřprocentního absorpčního stropu HDP daného členského státu musí být přezkoumány;

—

varuje nicméně, že pokud jakákoli úprava celkových platebních dotací bude směřovat mimo tento 4 % limit a tedy zatímco financování koheze bude zaručeno v nových členských státech, podlomí tento dopad princip agendy z Lisabonu a z Göteborgu pro všechny;

—

uznává význam zlepšování budování kapacity decentralizovaných orgánů členských států a nových států s nimi sousedících. Značný pokrok může nastat u přeshraniční a interregionální spolupráce formou výměny znalostí a zkušeností mezi odborníky z místních a regionálních orgánů.

—

zvyšování konkurenceschopnosti zemědělského sektoru prostřednictvím podpory restrukturalizace,

—

zlepšování životního prostředí a krajiny prostřednictvím podpory řízení půdy,

—

zlepšování kvality života v oblastech venkova,

—

podpora různorodosti hospodářských aktivit;

—

trvale udržitelný rozvoj pobřežních oblastí,

—

uzpůsobení loďstva pro rybolov, akvakultury a průmyslu zpracování ryb;

2.1.1

požaduje, aby princip partnerství spojujícího místní, regionální, národní a nadnárodní sféry byl horizontálním vláknem prostupujícím všechny návrhy Komise. Tento princip musí být uznán a bez velkého prodlení realizován jak Evropskou komisí, tak Radou ministrů, a musí také být konzistentně sdělen jak prostřednictvím členských států, tak prostřednictvím médií, aby ukázal přidanou hodnotu EU;

2.1.2

vyzývá ke konzistentní aplikaci principu partnerství v podrobných předpisech, které Komise předkládá ke každé položce své politiky uvedené ve finančním výhledu na období 2007-2013;

2.1.3

naléhavě požaduje, aby princip partnerství byl zabudován do nových nařízení zabývajících se programy, zejména do transevropské spolupráce, a aby v těchto programech byly respektovány znalosti a zkušenosti příslušných místních a regionálních orgánů.

2.2.1

trvá na mimořádné důležitosti zvyšování koherence mezi kohezní politikou a specifickou sektorovou evropskou politikou, konkrétně politikou v oblasti zemědělství, výzkumu, soutěže, životního prostředí a dopravy umožňující přístup k těmto oblastem. Zároveň s aplikací partnerského principu musí nové programy demonstrovat závazek jak Komise tak Rady ministrů společné vládě napříč všemi sférami vládnutí – místní, regionální, národní a EU.

2.3.1

doporučuje, aby byla aplikace tripartitních paktů a smluv rozšířena, aby naplnila řízení finančních výhledů na období 2007-2013 a aby reprezentovala závazek zvolených členů místních a regionálních orgánů k navrhovanému procesu spojenému s mapou, zejména územní složení rámcových programů potřebných k realizaci cílů soudržnosti mezi členskými státy i v jejich rámci;

2.3.2

navrhuje, aby místní a regionální závazek k procesu spojenému s mapou, k regionálním strategiím, které jsou součástí národní strategie, zajistil nejen větší koherenci při plnění agendy udržitelného růstu, ale i větší viditelnost evropské kohezní politiky a stanovení priorit zdrojů tam, kde je jich potřeba nejvíce;

2.3.3

zdůrazňuje, že tyto dohody mohou být zavedeny bez ohrožení naléhavé potřeby zjednodušit a uzpůsobit podobu a uskutečňování programů konkurenceschopnosti a soudržnosti;

2.3.4

doporučuje meziinstitucionální, kritické zhodnocení dopadu, aby bylo možno stanovit, co bylo učiněno a co se osvědčilo napříč různorodou veřejnou politikou v členských státech. Jediné auditní opatření by pomohlo stanovit, zda se dosahují strategické cíle – v souladu se strategií z Lisabonu a Göteborgu – při stanovování priorit zdrojů tam, kde je jich nejvíce potřeba;

2.4.1

znovu zdůrazňuje neoddělitelné propojení mezi efektivní celoevropskou regionální politikou a realizací agendy z Lisabonu a Göteborgu. Budoucí růst EU a konkurenceschopnost ve všech částech Evropy bude podporována pokračující kohezí politiky EU cestou renacionalizace této politiky – potvrzující dnešní pozitivní dopad regionální politiky EU na posilování sociální, hospodářské a územní soudržnosti;

2.4.2

trvá na tom, aby národní akční programy růstu a zaměstnanosti vypracované členskými státy a Komisí odrážely konzultace a zapojení místních a regionálních úřadů. Městské a regionální strategické plány musí vytvářet směry a cíle stanovené národními akčními programy;

2.4.3

doporučuje rovněž vytvořit mechanismus, kterým se usnadní vypracování programů, jichž by se mohlo účastnit dva či více regionů v oblasti akcí, které efektivním způsobem přispějí k růstu místní konkurenceschopnosti.

2.4.4

trvá na tom, že pilíř konkurenceschopnosti pro růst a zaměstnanost z finančního výhledu na období 2007-2013 nemůže být nastavitelnou proměnnou pro jednání o dotacích na platby pro následující rámcové období; akceptuje přitom, že v rámci kapitol soudržnosti musí dostat přednost cíl konvergence, je však toho názoru, že EU by měla podpořit cíl konkurenceschopnosti aby předjímala a prosazovala změnu k dosažení „nové“ Lisabonské strategie.

2.4.5

naléhavě žádá, aby kohezní politika byla financována nejméně 0,41 % HND EU, aby bylo zajištěno, že cíle kohezní politiky budou kompletně splněny v EU-25;

2.4.6

podporuje potřebu koherence aplikace čtyřprocentního absorpčního stropu HDP na úrovni členského státu a důsledky Berlínské formule pro méně rozvinuté regiony;

2.4.7

požaduje, aby programy udržitelného rozvoje venkova byly úzce propojeny s programy kohezní politiky a nestaly se náhradními zemědělskými programy jako výsledek tlaků na vlastní zdroje;

2.4.8

naléhá na to, aby regionální kritéria rozdělování pro pilíř konkurenceschopnosti a zaměstnanosti byla založena na různých ukazatelích, které odrážejí regionální a místní potřeby, dostupnost a příležitosti, a která jsou schopna změřit disproporce uvnitř regionů;

2.4.9

požaduje, aby příležitosti nabízené městy na sociální a ekonomický rozvoj celé EU byly uznány a zapracovány do strategického plánování na národní úrovni;

2.4.10

naléhá na to, aby byl Výbor regionů aktivně konzultován prostřednictvím účasti na jarní výroční kontrole Evropské rady týkající se agend konkurenceschopnosti a soudržnosti. To by zajistilo místním a regionálním úřadům příležitosti k předložení problémů a dobrých praktik, což je požadováno pro zlepšení fungování otevřené metody koordinace při uskutečňování Lisabonské a Göteborské agendy;

2.5.1

naléhá, aby byl uplatněn koherentnější přístup k zavádění makroekonomických opatření, zaměstnanosti a sociálních záležitostí a iniciativ v oblasti životního prostředí a výzkumu jakožto prostředků pro oživení strategie a řízení národních akčních programů členských států;

2.5.2

volá po radikálním zlepšení správy Lisabonsko-göteborgské strategie, která se musí stát účinnější a pochopitelnější;

2.5.3

vyzývá proto, aby střednědobé hodnocení Lisabonské strategie zahrnovalo kritické hodnocení uplatňování vládnutí a rovněž analýzu dopadu administrativní decentralizace, pokud jde o účinnost uskutečňování této strategie;

2.5.4

zdůrazňuje, že ačkoli je celkový obrázek pojící se s implementací Lisabonské strategie chmurný a pesimistický, některým členským státům se podařilo dosáhnout cílů v mnoha politických oblastech. Výbor regionů se domnívá, že faktory, které jsou toho příčinou, by měly být podrobně analyzovány a zohledněny při používání otevřené metody koordinace;

2.5.5

požaduje výslovně, aby důležité faktory úspěchu na místní a regionální úrovni byly stanoveny a změřeny v celé EU a vstoupily do rámce čtrnácti indikátorů a cílů navržených ve zprávě Wim Koka (14), které mají být použity na určení dobrého a špatného výkonu na úrovni členského státu;

2.5.6

zdůrazňuje, že ekonomická konkurenceschopnost má zásadní význam pro dosažení sociální soudržnosti a trvale udržitelného životního prostředí;

2.5.7

naléhá, aby byla dána větší úloha místní a regionální vládě za účelem rozšíření znalostí a zavedením inovací a podnikání, což je požadováno pro úspěšné splnění lisabonských a göteborských cílů a strategii by to dodalo větší politické vlastnictví;

2.5.8

také doporučuje, aby byl v průběžné zprávě o lisabonských a göteborgských cílech vypracován Evropský pakt mládeže, který se zaměří na problémy nezaměstnanosti, sociální a profesní integrace a který doplní opatření Lisabonské a Göteborgské agendy o stárnoucích populacích;

2.5.9

naléhavě žádá, aby postup dosahování cílů Lisabonu a Göteborgu byl předmětem souhrnných výročních zpráv na úrovních národních i úrovni EU, které by byly s Výborem regionů konzultovány a umožnily jarnímu setkání Evropské rady soustředit se na klíčové politické záležitosti nutné k postupu k cílům Lisabonu a Göteborgu;

2.5.10

naléhá na to, aby po rozšíření, jednotné měně a jednotném trhu byla dalším velkým projektem EU maximalizace růstu a zaměstnanosti – prostřednictvím obnoveného soustředění se na Lisabonskou a göteborgskou agendu.

2.6.1

požaduje, aby v opatřeních vztahujících se k výzkumu a technologickému rozvoji, tedy k oblasti se slibovaným podstatným zvýšením přídělu finančních zdrojů, bylo povinně jasné rozpoznání teritoriálních složek rámcového programu pro výzkum;

2.6.2

požaduje, aby národní a regionální programy a politika výzkumu byly koordinovány tak, aby vytvořily skutečný evropský výzkumný prostor schopný udržitelné konkurence a cílů růstu;

2.6.3

požaduje rozvoj vzájemných vzdělávacích platforem a inovačních bodů, který pomůže vytvořit a udržet model regionálních výzkumných strategií a regionálního rozvoje znalostí a bude podporovat zapojení univerzit do místních ekonomik. Tyto platformy a sítě by měly být navrženy tak, aby usnadnily rychlou aplikaci nových myšlenek a výrobků; aby podpořily výstupy ze základního a aplikovaného výzkumu; a aby zkrátily čas mezi inovací a aplikací;

2.6.4

žádá, aby členské státy musely navrhnout ve svých národních akčních programech opatření, která podniknou k dosažení cílových investic do výzkumu a vývoje ve výši 3 % HDP;

2.7.1

vítá návrhy ztrojnásobit počet studentů v programu Erasmus a zvýšit počet akcí v rámci školní studentské mobility a učňovských výměn.

2.8.1

vítá návrhy na posílení opatření v oblasti partnerství a na zavedení zjednodušených rozhodovacích nástrojů – od místních přes regionální, národní a na úrovni EU – napříč a mezi všemi sférami správy, ale naléhá na to, aby byla tato opatření zavedena s určitou naléhavostí;

2.8.2

doporučuje, aby v rámci sledování lisabonských a göteborgských cílů Evropská komise každoročně hodnotila národní akční plány a z prostorového hlediska do těchto hodnocení zařadila místní a regionální úřady;

2.8.3

také doporučuje, aby Evropská komise každoročně vydávala prohlášení o pokroku, jakého bylo dosaženo směrem k politickým výzvám stanoveným ve finančních perspektivách pro období 2007-2013, a o podílu každé úrovně vlády – místní, regionální a národní – na poskytování impulsu, pokud je zapotřebí, hospodářské reformě a většímu zapojení a odpovědnosti všech ústředních orgánů, místních, regionálních a národních vlád;

2.9.1

podtrhuje, že kromě zvýšení zdrojů navrhovaného Komisí pro činnost spojenou s občanstvím, zabezpečením svobody a spravedlnosti musí existovat i plné uznání, že práce v oblasti spravedlnosti a domácích záležitostí není pouze věcí jednání mezi Bruselem a členskými státy pokud se týče subsidiarity v místních a regionálních sférách správy. Zvláštní pozornost je v tomto ohledu třeba věnovat uznání místních a regionálních orgánů z nových členských států;

2.9.2

požaduje, aby viditelnost mechanismů, které určují přidanou hodnotu programů EU, byla vystupňována přes místní a regionální správu s cílem zvýšit veřejné povědomí a podporovat evropskou politiku přicházející na místní úroveň;

2.10.1

opakuje svůj souhlas s 1,24 % HND rozpočtového stropu vlastních zdrojů pro finanční výhled 2007-2013, jelikož tento strop odráží nezbytnost rozpočtové disciplíny a přidané hodnoty společenství a jelikož číslo reprezentující tento zdroj je jediným prostředkem jak plnit závazky ze soudržnosti a konkurenceschopnosti, jednotného trhu a naší společné smlouvy;

2.10.2

varuje před možným nebezpečím, které může vzejít z kompromisního rozpočtu;

2.10.3

podporuje Evropský parlament, který je názoru, že stávající finanční výhledy jsou částí celkové interinstitucionální dohody, kterou lze obnovit pouze v atmosféře vzájemné důvěry mezi institucemi a na základě společné shody se dvěma větvemi rozpočtového orgánu.

2.10.4

trvá na tom, že tato hledaná omezení závazných dotací se nejspíše zaměří na programy strukturálního fondu, zejména na ty, které se vztahují k regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti a jsou pod záhlavím (1b) Soudržnost pro růst a zaměstnanost. Nevyvážená omezení rozpočtu v této oblasti by u většiny zemí bývalé EU-15 opět účinně renacionalizovala regionální politiku;

2.10.5

trvá na tom, že jakémukoliv tlaku na podkapitolu Povinné dotace v rámci pilíře Konkurenceschopnosti pro růst a zaměstnanost je třeba se výslovně bránit s ohledem na iniciativy v oblasti výzkumu a technologického rozvoje tak, aby byl respektován a dodržen závazek členských států v oblasti cílů z Barcelony a růst výdajů na výzkum a vývoj do roku 2010 na 3 % HDP;

2.10.6

varuje, že opožděné zahájení období zpracovávání programu, které by bylo důsledkem prodlužovaných jednání, povede k finančnímu rozkolu a nestabilitě v regionálních orgánech EU;

2.10.7

naléhá na to, aby výstup z jednání zaručoval zachování principu solidarity, kterým se řídí politika EU od vytvoření strukturální politiky v letech 1973-1975, zejména aby EU podporovala všechny regiony, které podporu potřebují, bez ohledu na to, zda se nacházejí v bohatších nebo chudších zemích.

2.10.8

vyzývá členské státy ke spolupráci s jejich městy a regiony při hledání politického řešení pro ty členské státy, které již v budoucnosti nebudou mít nárok na prostředky z Fondu soudržnosti v důsledku statistického účinku rozšíření.

2.11.1

vítá krok směrem ke vždy jedinému fondu pro různé oblasti politiky včetně kohezní politiky, rozvoje venkova, programů v oblasti životního prostředí a restrukturalizace rybářského průmyslu, jelikož tento přístup zharmonizuje administrativní požadavky na zavádění těchto opatření a zjednoduší realizaci.

2.12.1

vyzývá Evropskou komisi, aby připravila podpůrný rámec pro teritoriální diferenciaci v pravidlech a předpisech pro státní pomoc a vytvořila tak prostor pro cílené veřejné investice, které mohou napravit skutečný propad trhu bez narušení podmínek hospodářské soutěže nebo poskytnout širší rozsah podpoře výzkumu a inovace zejména v malých a středních podnicích, aby bylo možné splnit cíle v oblasti teritoriální soudržnosti;

2.12.2

naléhá na vytvoření nového nařízení o státní pomoci, které bude odpovídat novým nařízením pro kohezní a regionální politiku, a umožní, aby státní pomoc byla přípustná v oblastech, které již nemají nárok na kohezní financování – v závislosti na úrovni problémů, kterým čelí;

2.12.3

požaduje, aby Komise objasnila budoucnost regionální pomoci podle článku 87 odst. 3c pokud jde o rozlišení mezi regiony majícími nárok podle hlavy „podpora regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti“ ležící mimo méně prosperující oblasti pod hlavou „konvevergence“;

2.12.4

je toho názoru, že udržitelnost je rovněž významným důvodem a veřejné investice prostřednictvím státní pomoci by měly být co nejvíce v souladu s principy udržitelnosti.

2.13.1

obhajuje návrh Komise otevřít diskusi o nedostatcích stávajícího systému financování EU;

2.13.2

podporuje návrh Komise na vytvoření nového, spravedlivějšího opravného mechanismu.

2.14.1

naléhá, že jelikož při zavádění Paktu stability a růstu chybí konzistence a důvěryhodnost, je výrazně zapotřebí, aby Pakt bral ohled na stávající ekonomickou realitu EU tím, že zlepší ekonomické principy pravidel stability a růstu. Konzistence národních postupů a postupu EU musí být posílena a národní instituce musí být lépe zapojeny v mnohostranném dohledu nad hospodářskou politikou. Musí se zlepšit zajišťování koherence fiskální a měnové politiky;

2.14.2

navrhuje, protože se v rozpočtech členských států objevují vlivem stávajícího nízkého růstu evropských ekonomik podstatné problémy, což zahrnuje vysokou nezaměstnanost a přetrvávající sociální problémy v mnoha regionech a místech, jako nejdůležitější způsob, kterým může Komise řešit tento problém, možnou revizi implementace Paktu stability a růstu pro zajištění trvalé udržitelnosti hospodářské politiky. Konec konců, Evropská unie nedosáhne potřebné úrovně růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti, pokud nebude rovněž evropský makroekonomický kontext držet krok s Lisabonskou strategií a nezlepší se koordinace nástrojů Společenství;

5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/18

1.1

Rozmanitost venkova je rysem Evropské unie. Nová politika rozvoje venkova musí zohlednit a chránit tuto rozmanitost – ta zahrnuje i sociální strukturu a životní prostředí venkovských oblastí. Živoucí krajina přináší prospěch nejen venkovskému obyvatelstvu, ale celé společnosti.

1.2

V Evropské unii se pomalu tvoří politika rozvoje venkova, která je obsažnější než pouhé rozšíření politiky zemědělské. Při klesajícím ekonomickém významu zemědělství v mnoha venkovských oblastech se musí venkovská ekonomika kromě výroby potravin rozšířit i do jiných oborů. To je jediný způsob, jak udržet evropské venkovské oblasti z hlediska životního prostředí a z hospodářského a sociálního hlediska při životě. Je nutné sledovat dosažení tří cílů: a) venkovské obyvatelstvo musí mít dlouhodobé vyhlídky zvyšování počtu pracovních příležitostí, rozvoje infrastruktury a širší nabídky zaměstnání; b) zemědělská výroba musí být více orientovaná na spotřebitele spíše než na výrobce, jak tomu bylo v minulosti; c) kvalita potravin se musí zlepšit a je třeba lépe chránit přírodu, krajinu, prostředí a vodu.

1.3

Důležitý je i realistický přístup. To předpokládá uvědomit si roli evropského zemědělství v ochraně životního prostředí včetně závažných dopadů na oblasti, jež by ohrožení této role v důsledku případného uplatnění těchto kritérií na zemědělské a lesnické činnosti způsobilo. Politika rozvoje venkova nemůže sama o sobě vyřešit všechny obtíže, před kterými stojí venkovské oblasti EU. V některých místech problémy přesahují rámec nařízení a budou vyžadovat společnou snahu řady různých fondů. Proto je nezbytná koordinace mezi politikou rozvoje venkova a regionální politikou na oblastní úrovni. (2) VR nicméně požaduje další návrhy na přezkoušení politik EU a národních politik, aby byla zajištěna lepší komplementarita s politikami EU a národními politikami pro rozvoj venkova. EAFRD by měl být také přezkoušen ve vztahu s ostatními politikami, aby byly zaručeny vzájemně prospěšné cíle.

1.4

Konference v Solnohradu (Salzburg) v roce 2003 dodala politice rozvoje venkova nový silný impuls. VR vítá skutečnost, že závěry ze Solnohradu byly z podstatné části zahrnuty do tohoto nařízení. Klíčovými prvky úspěchu je aplikace této politiky ve všech regionech EU společně se zjednodušením jejího zavádění i její finanční úpravy. Výbor regionů také vyslovuje podporu partnerství, tak jak je definuje článek 6 tohoto nařízení. Je velmi důležité, aby se místní a regionální orgány zapojovaly ve všech fázích politiky rozvoje venkova. Je to nejlepší způsob, jak zajistit v regionech, kterých se to týká, zavedení opatření, která přinesou zvýšení sociální a ekonomické soudržnosti, a to jak v rámci samotných regionů, tak i mezi regiony navzájem a v sousedních oblastech.

1.5

Následující poznámky k nařízení je třeba vnímat v tomto kontextu. Hlavní prioritou je vytvořit politiku skutečného rozvoje venkova.

2.1

Výbor regionů přijímá s potěšením skutečnost, že Komise v souladu s ustanoveními čl. 159 smlouvy vyhrazuje významnou část Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) pro regiony spadající do rámce nového cíle „Konvergence“.

2.2

Výbor regionů vítá nová navrhovaná legislativní opatření k politice rozvoje venkova, lituje však, že preambule nařízení chápe tuto politiku jako doplňující a průvodní ve vztahu k politice tržní a politice podpory příjmů, nikoli jako politiku nezávislou. Oprávněnou otázkou však zůstává, zda bude k dispozici dostatek zdrojů pro naplňování velkorysé politiky rozvoje venkova.

2.3

Výbor regionů podporuje prospěšný strategický přístup k rozvoji venkova. Je důležité zabránit jakémukoli tříštění zdrojů. Otázkou však zůstává přidaná hodnota pro evropskou strategii. Lisabonská a göteborgská strategie a závěry ze Solnohradu již poskytují odpovídající rámec na úrovni Evropské unie. Záleží na členských státech, regionech a místních orgánech, jak uskuteční směry tohoto rámce ve venkovských oblastech a politice rozvoje venkova. Je to jediný způsob, jak se vypořádat s rozpornými cíli: na jedné straně zajištěním strategického přístupu k politice rozvoje venkova na úrovni EU, na straně druhé udržením přiměřené pružnosti na národní, místní a regionální úrovni.

2.4

Výbor regionů vítá návrh, jenž zajišťuje, že členské státy musí konzultovat své regionální a místní orgány. Výbor regionů však vyjadřuje znepokojení ohledně doby, kterou dostanou členské státy na zpracování národních strategických plánů a programů rozvoje venkova. Výbor regionů také lituje skutečnosti, že tyto národní strategické plány musí být nejprve předloženy a teprve poté je možné Evropské komisi zaslat programy pro rozvoj venkova, protože se jedná o těsně související opatření. Z tohoto hlediska Výbor regionů navrhuje, aby se použil stejný postup jako v případě regionální politiky, kdy mohou členské státy předložit strategický rámec současně s operačními programy (doporučení 1).

2.5

Z dlouhodobé perspektivy je cílem zavedení jediného regionálního fondu, což by odstranilo rozdílnosti mezi financováním politiky regionálního rozvoje a regionální politiky. V jednotlivých regionech by mělo být záměrem řešení možností a nesnází celého regionu na základě jediné strategie soudržnosti, zaměřené na celé území regionu.

2.6

Politika rozvoje venkova je formulovaná na základě jednoho nebo více programů rozvoje venkova. Na základě vyhodnocení předností a slabin daného regionu a členského státu programy rozvoje venkova zavádějí opatření podle potřeb regionu a členského státu. Tato akce může být v rozporu s ustanoveními článku 16 nařízení, která stanoví minimální finanční příspěvek Společenství ohledně každého prioritního cíle (15 % v případě os I a III a 25 % v případě osy II). Výbor regionů podporuje požadavek vyváženosti výdajů na politiku regionálního rozvoje. Z tohoto pohledu je možné doporučit především v případě třetího prioritního cíle – jmenovitě podpoře diversifikace hospodářství venkovských oblastí – přidělování minimálního příspěvku. Hodnocení různých regionálních rozvojových programů pokrývajících období 2000-2006 skutečně ukázalo, že právě tato součást politiky regionálního rozvoje byla málo vyvinutá. Hodnocení předností a slabin prováděné ve spojení s výše uvedenými programy nicméně musí být faktorem, který bude určovat, jak mají být zdroje různým prioritním cílům přidělovány. VR tedy žádá, aby bylo možné odchýlit se od procentních podílů stanovených ve článku 16 v případech, kdy je takový postup odpovídajícím způsobem zdůvodněný podle výše zmíněné analýzy (Doporučení 3).

2.7

Je také nezbytné rozdělovat zdroje tak, aby nebránily těm projektům, které celkově vzato spadají do působnosti nařízení, ale zacházejí mimo rozsah působnosti některého jednotlivého prioritního cíle. Podmínka článku 71, odst. 6, že určitá akce může být financovaná pouze pod jednou prioritní osou, však zřejmě vylučuje dosažení výše uvedeného cíle. Výbor regionů tedy navrhuje odpovídající úpravu tohoto článku (Doporučení 19).

2.8

Nařízení se vyznačuje pozoruhodnou podrobností, zejména ve srovnání s nařízeními zabývajícími se regionální politikou. Možná by bylo lepší svěřit zodpovědnost za zpracování některých jednotlivých záležitostí osobám, které zodpovídají za přípravu programu rozvoje venkova. Názorným příkladem jsou opatření, podle kterých pouze malé a velmi malé podniky mají možnost získat podporu ke zlepšení zpracování a marketingu. Článek 50 stanoví, že pouze jedno z dětí rolníka může získat podporu pro diverzifikaci a maximální úrovně podpory EU jsou vyčísleny v Příloze I.

2.9

Jedním ze závěrů solnohradské konference bylo konstatování, že život na venkově je nepostradatelný pro zemědělství, stejně jako je zemědělství nepostradatelnou součástí života na venkově. Je velmi důležité, aby programy regionálního rozvoje věnovaly odpovídající pozornost zahájení hospodaření mladými rolníky. V současné době neexistuje integrovaná politika zabývající se mladými rolníky. Jedním z případů takové integrované politiky by bylo zavedení startovacího balíčku, který by soustředil v jediném nástroji všechny záležitosti vztahující se k převzetí podniku a zahájení hospodaření mladými rolníky.

2.10

Výbor regionů bere na vědomí návrh přestat používat socioekonomická kritéria pro označení „jiných znevýhodněných oblastí kromě oblastí horských“ a sladění základu pro výpočet příspěvků s platbami pro zemědělství a životní prostředí. Důvody Komise pro tento krok jsou zřejmé, Výbor regionů však vyjadřuje znepokojení nad možným dopadem takových změn kritérií na zemědělské podnikání v oblastech, kterých se to týká. V případě, že by navrhované změny měly významnější socioekonomické dopady, je nezbytné vytvořit podmínky zavádění ostatních politických opatření, které by takové účinky zmírnily. Přinejmenším by se mělo také zvážit stanovení přechodného období pro postupný útlum pomoci rolníkům v oblastech, které v blízké budoucnosti pozbudou možnost podpory.

2.11

Výbor regionů vítá skutečnost, že kromě rolníků mají nyní možnost zemědělsko-ekologických opatření i jiní vlastníci půdy. Tyto subjekty mohou představovat chybějící propojení v oblasti řízení půdy, jehož záměrem je pokrýt veškerou půdu v oblasti, tedy nejen půdu zemědělskou. V této souvislosti Výbor regionů výslovně navrhuje přijetí ustanovení, která by odměňovala zemědělsko-ekonomická opatření, s ohledem na skutečnost, že stávající schéma odměn – založené na dodatečných nákladech a ušlém příjmu z důvodu plnění závazku – není vždy možné použít. Jednou z možností je úprava náhrad, založená na skutečném výstupu a s ním spojenými přínosy (Doporučení 84).

2.12

Toto nařízení již neobsahuje přijímající iniciativu pro zemědělsko-ekologická opatření, tj. možnost 20 % navýšení příspěvku. Je to nevhodné, uvážíme-li užitečnost takových opatření a jejich význam pro hospodaření s půdou. Výbor regionů navrhuje opětovné zavedení této iniciativy (Doporučení 84).

2.13

Existují dosti výrazné rozdíly mezi zeměmi s dobře rozvinutým a méně rozvinutým sektorem lesnictví. Návrhy Komise nejsou dostatečně flexibilní, aby podporovaly zalesňování v zemích, kde je nedostatek lesů. Rozvoj lesnického průmyslu bude v těchto zemích ohrožen a environmentální výhody ztraceny, nebudou-li vyčleněny prostředky na překlenutí rozdílů.

2.14

Každý rok hledá mnoho zemědělců práci mimo zemědělský sektor. V některých regionech to může prohlubovat problém vylidňování. Kromě vytváření pracovních míst je třeba věnovat pozornost i přeškolování zemědělských pracovníků a možnostem zemědělských profesí na částečný pracovní úvazek. Programy rozvoje venkova musí poskytnout prostor pro toto přeškolování a/nebo výkon několika činností, a to včetně nezemědělských, v nemalé míře v regionech, které budou mít menší prospěch ze strukturálního financování (zejména z Evropského sociálního fondu). V regionech, kam se více soustředí financování z ESF, by měly příslušné programy ESF výslovně umožňovat přeškolování zemědělských pracovníků a výkon několika činností.

2.15

Venkovské oblasti Unie uchovávají vzácné přírodní a kulturní dědictví, jež může hrát klíčovou roli v diverzifikaci ekonomiky venkova. Nicméně schopnost místního turistického průmyslu využívat těchto zajímavostí trvale udržitelným způsobem a poskytovat turistovi vysoce kvalitní zkušenosti je často omezena špatným poskytováním služeb nebo nevhodným rozvojem produktů. Proto je důležité zmínit výslovně vytváření dle článku 52 nařízení, jež se týká turistiky (Doporučení 6).

2.16

Ženy hrají podstatnou úlohu v diverzifikaci hospodářství venkovských oblastí, ale často také čelí specifickým problémům, jako je omezenější přístup ke kapitálu potřebnému k zahájení hospodaření. Výbor regionů je toho názoru, že nařízení by mělo pomoci zajistit větší účast žen na venkovském hospodaření (Doporučení 11). Nezastupitelnou úlohu v diversifikaci venkovského hospodaření má také internet. Mnohé venkovské oblasti však mají přístup k internetu omezený nebo žádný. Výbor vítá návrh Komise, využít Evropský fond pro rozvoj venkova (EFRV) na dostatečné vybavení venkovských oblastí infrastrukturami IKT. Významně se tím přispěje k překlenutí tohoto „digitálního rozdělení“.; vyřešení tohoto problému by také napomohlo zvýšit přitažlivost dotčených oblastí pro nové podnikatelské subjekty a mohlo by umožnit stávajícím podnikům vstup na nové trhy. Doplňující opatření by byla možná v rámci priority diversifikace venkovského hospodářství Evropského fondu regionálního rozvoje.

3.1

Výbor regionů přičítá podstatný význam zahrnutí místních a regionálních orgánů do přípravy a uskutečňování programů rozvoje venkova a má za to, že tato úloha by se měla výrazněji odrazit v nařízení (Doporučení 13). Výbor regionů vybízí k tomu, aby národní strategie nabízely odpovídající rozsah opatření přizpůsobených potřebám regionů a místních oblastí (viz též výše, bod 2.2). VR přičítá význam tomu, aby strategie braly v úvahu potřeby vyváženého prostorového rozvoje v každém regionu. Příliš mnoho evropských nebo národních pravidel pro strategii může zbrzdit zavádění regionálních iniciativ přizpůsobených místním příležitostem a obtížím.

3.2

Tvorba programů, financování a monitorování musejí být přizpůsobeny skutečným potřebám. Proto je podivné, že by nařízení mělo stanovit, že členské státy musí připravovat program rozvoje venkova buď na celostátní nebo regionální úrovni. Bylo by lepší poskytnout v tomto bodu členským státům více volnosti, včetně možnosti kombinovat regionální a národní programy. Nadto se právě v členských státech s federální správou v právě probíhajícím období podpory osvědčila možnost povolení národních rámcových řešení, která pak mohla být realizována v regionálních programech. (Doporučení 2).

3.3

Výbor regionů vítá návrh Komise, aby se třetí priorita prováděla především prostředky strategií místního rozvoje. Nelze pochybovat o tom, že nové ekonomické činnosti jsou pro venkovské oblasti životně důležité. Tyto činnosti doplňují zemědělskou činnost. Nové činnosti je však nutné zavádět s rozmyslem a tyto činnosti nesmí snižovat kvalitu venkovských oblastí. V tomto kontextu Výbor sdílí názor vyjádřený ve stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru, (3) že je nutné se vyhnout „venkovské urbanizaci“, tj. uplatňování stejných opatření ve venkovských i městských oblastech. To určitě platí pro venkovské oblasti pod městským tlakem, kde zachování povahy a charakteristických rysů těchto oblastí je životně důležité pro kvalitu městského života. Problémy, se kterými se tyto oblasti potýkají, včetně problémů spojených s městským zemědělstvím, vyžadují zcela odlišný přístup, než kterým je možné čelit nesnázím v okrajovějších venkovských oblastech. Nařízení musí nabídnout odpovídající rozsah, který by tyto požadavky pokryl.

4.1

Výbor regionů přičítá velkou důležitost programu LEADER a lituje proto nejasné formulace nařízení, pokud se týká úlohy programu LEADER. Na jedné straně je přístup LEADER ve článku 4.2 označený jako čtvrtý prioritní cíl, na straně druhé je popisovaný také jako metodologie zavádění opatření pro první tři prioritní cíle. Výbor regionů vyzývá, aby se přístupu LEADER dostalo oprávněného postavení, jmenovitě postavení samostatné priority, srovnatelné s úlohou, kterou v regionální politice sehrává Interreg. Podřazování přístupu LEADER hlavnímu proudu ohrožuje jeho jedinečný charakter a přidanou hodnotu. Výbor regionů vyzývá Evropskou komisi k upřesnění nařízení v otázce budoucí úlohy programu LEADER a jasné stanovení programu LEADER jako samostatné priority.

4.2

Pokud se týká zavádění místních strategií, zdá se, že článek 63 odst. 1 říká, že tyto strategie musí plnit všechny cíle čtyř prioritních os. To je v rozporu s ustanovením článku 62, písm. a), které stanoví, že uskutečňování iniciativy LEADER se děje „s ohledem na dosažení cílů jedné nebo několika ze tří prioritních os…“; Výbor regionů navrhuje odstranění této nekonzistence ze znění nařízení (Doporučení 14).

4.3

Výbor regionů podporuje návrh Komise vyhradit pro LEADER nejméně podstatnou část prostředků EU, kterými disponují členské státy, podle potřeb oblastí, kterých se to týká. Výbor regionů též vítá návrh zřídit evropskou síť pro vývoj venkova. V procesu vytváření by bylo možné čerpat ze zkušeností z vytváření národních sítí v rámci programu LEADER. Výbor regionů nicméně varuje před opakováním nepřípustných průtahů, které nastaly při zřizování Observatoře venkovských oblastí EU (LEADER+), Evropské observatoře LEADER (LEADER II) a mnoha národních sítí LEADER. Pro Evropskou komisi a členské státy by mělo být zřízení těchto orgánů od samého počátku programovacího období prioritou. Místní orgány mají velké zkušenosti s prací podle programu LEADER, které by měly být využity členskými státy při vypracovávání koncepce LEADER.

4.4

Výbor regionů odmítá ponechávat významnou část dostupného rozpočtu jako rezervu pro ty členské státy, jejichž programy LEADER dosahují nejlepších výsledků. To pravděpodobně povede k tomu, že se bude dávat přednost krátkodobým, „snadným“ projektům před střednědobými a dlouhodobými projekty. Z důvodů spolehlivého plánování musí být určeno, jaké prostředky jsou ve kterém členském státu k dispozici. (Doporučení 15 a 18).

5.1

Výbor regionů je toho názoru, že důležité je neohrozit kontinuitu akcí a opatření během přechodu mezi programovým obdobím 2000 – 2006 a programovým obdobím 2007 – 2013. Musí se proto zajistit, aby se opatření, které byly povoleny na několik let ještě ve starém období, např. v oblasti zemědělství a životního prostředí, financovala až do ukončení příslušného období a aby byl ponechán přislíbený příspěvek Společenství (podíl spolufinancování). Výbor regionů podporuje návrh Komise na vyčlenění částky 88,75 miliard euro z rozpočtu (vyjma modulace) na financování politiky rozvoje venkova v EU, aby se dostala efektivní politika rozvoje venkova do nové fáze. Opětovnou nacionalizaci politiky nebo její části VR výrazně odmítá.

5.2

Výbor regionů bere na vědomí, že podle návrhu nařízení se musí mimo ex-ante, ex-post a střednědobého hodnocení předložit i průběžné roční hodnocení, zajímá ho ale, jaká je přidaná hodnota průběžného ročního hodnocení.

5.3

Jedním z cílů nařízení je zjednodušení legislativy, která tuto oblast upravuje. Aby bylo možné posoudit, je-li tohoto cíle dosaženo, je nezbytné prozkoumat prováděcí nařízení. Výbor regionů by přivítal žádost o stanovisko k těmto prováděcím nařízením, vzhledem ke zkušenostem, které mají členové Výboru regionů s implementační politikou v této oblasti.

5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/31

1)

společná rybářská politika by měla zajistit udržitelné využívání živých vodních zdrojů a akvakultury v rámci trvale udržitelného rozvoje při vyváženém zohlednění environmentálních, hospodářských a sociálních aspektů, zejména s přihlédnutím k podmínkám jednotlivých regionů Evropské unie;

2)

prvek trvale udržitelného rozvoje společné rybářské politiky je do pravidel pro strukturální fondy začleněn od roku 1993. Jeho provedení by se v rámci trvale udržitelného rozvoje mělo sledovat prostřednictvím Evropského rybářského fondu;

3)

oblast působnosti společné rybářské politiky se rozšiřuje na zachování živých vodních zdrojů a akvakultury, na hospodaření s nimi a jejich využívání a na zpracování a uvádění na trh produktů rybolovu a akvakultury, pokud jsou tyto činnosti vykonávány na území členských států, ve vodách Společenství, rybářskými plavidly Společenství nebo státními příslušníky členských států;

4)

Evropský rybářský fond bude mít na regiony značný účinek, a proto je nezbytné, aby se na provedení opatření navrhovaných v nařízení o Evropském rybářském fondu podílely regionální a místní samosprávy;

1.1

vítá návrhy Evropské komise na nařízení o Evropském rybářském fondu (ERF) na podporu udržitelného odvětví rybolovu. Tento fond je nezbytný, jelikož je důležité, aby místní rybářské komunity mohly v současném procesu radikálních změn maximalizovat objem podpory na pomoc rybolovu, alternativnímu hospodářskému rozvoji a environmentálním iniciativám;

1.2

je názoru, že rozpočet ERF ve výši přibližně 700 milionů eur ročně je víceméně v souladu s rozpočtem na finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FNOR) v rámci současného finančního výhledu EU. Výbor regionů se domnívá, že tento rozpočet představuje minimum nezbytné k dosažení cílů stanovených v návrhu a neměl by se při jednáních s ostatními institucemi EU v žádném případě snížit. Panuje shoda, že existuje konečný balík peněz rozdělený pro více hráčů a že kvůli soudržnosti dostanou nové členské státy z financování konvergence více. Výzvou pro „staré“ členské státy ve finanční oblasti v budoucnu bude vynaložit co nejlépe menší částky;

1.3

doporučuje, aby regiony měly jasně definovanou roli v každé oblasti Evropského rybářského fondu, která má přímý dopad na regionální a místní úroveň. Měla by existovat ustanovení, která umožní regionálně spravované programy; např. restrukturalizace je regionální záležitostí a místní struktury by měly umožnit flexibilitu při výkladu podle místních podmínek. Rovněž regionální struktura by měla umožnit pružný výklad diverzifikace podle místních podmínek;

1.4

vítá úsilí zavést selektivnější rybářské techniky šetrnější k životnímu prostředí. V posledních letech jsou ve všech částech Evropské unie stále vážnějším problémem problémy spojené se zpětným vypouštěním a neúmyslným lovem, zejména kytovců. Při úsilí o vyřešení těchto problémů však musíme vzít v úvahu místní poměry;

1.5

pokud jde o strukturální pomoc, souhlasí, že ERF by se měl více zaměřit na iniciativy v oblasti ochrany a životního prostředí, na bezpečnost, zvyšování jakosti produktů a diverzifikaci, a méně na opatření kapitálových investic určených na zvýšení kapacity;

1.6

požaduje, aby byla rozšířena definice „drobného pobřežního rybolovu“, protože se v současnosti omezuje pouze na plavidla o celkové délce menší než 12 metrů, jež nepoužívají tažná zařízení, takže mohou zahrnovat drobné, selektivnější techniky šetrné k životnímu prostředí, které nutně nesouvisí s rozměry plavidla.

1.7

navrhuje objasnit, zda bude možno projekty financovat z více než jedné prioritní oblasti, aby bylo možno integrovat činnost na úrovni projektu;

1.8

požaduje přehodnocení mechanismů společných podniků a rozšíření zamýšleného používání plavidel, která mají být vyřazena z provozu, aby mohla být přeměněna na nástroje hospodářského pokroku v rozvojových zemích.

1.9

má za to, že by během provádění měla existovat slučitelnost mezi ERF a strukturálním financováním, aby mohly členské státy a partneři podle místních podmínek stanovit nejvhodnější finanční nástroje. Tato vazba je důležitá, jelikož mnoho budoucích programů Evropského fondu pro regionální rozvoj v oblasti konkurenceschopnosti nebude mít standardní rezervu pro oblasti závislé na rybolovu jako v minulosti, takže bez možnosti využít ERF nebo strukturální fondy by se některé činnosti na podporu komunit v pobřežních oblastech mohly dostat do problémů při financování;

1.10

požaduje objasnění postoje, pokud jde o rozhodnutí, kterým se v rámci společné rybářské politiky (SRP) zřizují regionální poradní rady, a vztah regionálních poradních rad k řízení ERF. Reforma SRP přijatá v prosinci 2002 stanovila zřízení regionálních poradních rad, aby se zlepšila správa v rámci SRP, a uvedla, že o zřízení regionálních poradních rad by měla rozhodnout Rada. Regionální poradní rady nabízejí dotčeným osobám příležitost, aby se více zapojily do rozvoje SRP;

1.11

navrhuje objasnit, zda budou regionální poradní rady přímo zapojeny do procesu ERF. Jelikož se očekává, že regionální poradní rady zvýší účast dotčených osob při stanovování a provádění rybářské politiky EU v nadcházejících letech, je zapotřebí více informací o tomto aspektu;

1.12

schvaluje důraz kladený na prosazování rovnosti mužů a žen v odvětví rybolovu a úsilí zapojit mladé lidi a zlepšit pracovní postupy a podmínky v tomto odvětví; navrhuje, že by řada případových studií s využitím příkladů z různých členských států mohla být pro Komisi užitečným nástrojem, který by pomohl šířit dosavadní zkušenosti a osvědčené postupy;

1.13

uznává, že přidáním nových výjimek při uplatnění pravidla N+2 dojde ke zvýšení flexibility a napomůže to regionům obzvláště v nových členských státech řádně a včas absorbovat strukturální fondy; souhlasí s návrhy na zálohové platby na jeden roční nárok (článek 78); navrhuje, že by bylo prospěšné, kdyby se včas dokončily audity procesů současného systému, aby se zajistily užitečné informace a případové studie, které pomohou vytvořit další program;

1.14

má za to, že by se mělo zjednodušit a minimalizovat monitorování, mělo by však být dostatečné, aby se prokázalo, že programy byly provedeny v rámci pravidel, a aby se zjistilo, která činnost byla efektivní. Společně s tím by se měly zjednodušit a objasnit požadavky na audit a Výbor regionů doporučuje, aby návrhy zachovaly definici úředně uznaných organizací jako v nařízení 3759/92;

1.15

doporučuje, aby fond upřednostňoval projekty, které mají zajistit více peněz na jednotku vyloděných ryb, např. programy jakosti, zlepšení vazeb zásobovacího řetězce a zlepšení znalostí trhu a porozumění plavidlům a zpracovatelům. Měly by být zahrnuty projekty k nalezení alternativního a doplňkového využití infrastruktury odvětví rybolovu, tak aby snížení počtu plavidel neznamenalo konec infrastruktury, pokud má také dodatečnou základnu zákazníků/uživatelů;

1.16

vítá úsilí stanovit pro ERF jasnější rámec a „strategičtější“ přístup k rybářské politice obecně. Výbor regionů zejména vítá partnerství (článek 8), které se má vytvořit mezi Komisí, členskými státy a příslušnými místními a regionálními samosprávami. To zajistí, aby bylo k dispozici odpovídající financování k poskytnutí finanční podpory ERF na restrukturalizaci a hospodářský rozvoj oblastí závislých na rybolovu;

1.17

požaduje, aby Komise konzultovala Výbor regionů, pokud jde o jeho názory na obsah hlavních směrů strategie (článek 14), jelikož to by zajistilo informace z úrovně vlády, která má nejblíže k těm, jichž se to týká;

1.18

důrazně doporučuje, aby zpráva o strategii každého členského státu (článek 17) zahrnovala odkaz na partnery členského státu a to, jak členský stát se svými partnery spolupracoval;

1.19

vyzývá Komisi, aby objasnila rozsah pomoci zaměřené na „hospodářskou a sociální prosperitu“ rybolovných oblastí v rámci prioritní oblasti 4 – „trvale udržitelný rozvoj“ (článek 42);

1.20

navrhuje objasnit a dále prozkoumat určení oblastí uvedených v čl. 42 odst. 3. Řízení delegované v tomto kontextu by mělo být podle stejných zásad jako u Leader, což by umožnilo koordinaci s iniciativami Společenství v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a ponaučení z těchto iniciativ;

1.21

požaduje, aby v článku 44 byly v rámci oblasti 4 k dispozici praktičtější informace o navržených akčních skupinách pro pobřežní oblasti. To by mělo zahrnovat vyjasnění postavení těchto akčních skupin v rámci regionálních a místních struktur vlády a rovněž údaje o jejich velikosti a složení, správní a finanční kapacitě. Je nutné rovněž objasnit, jak má být definována odpovědnost soukromého sektoru podle čl. 44 odst. 2;

1.22

požaduje objasnění, na které partnery se vztahuje čl. 45 písm. c);

1.23

navrhuje, že by bylo prospěšné, kdyby Komise v této rané fázi definovala lépe to, co se bude v rámci ERF považovat za „vyšší moc“, aby bylo možno lépe pochopit článek 90; navrhuje, aby Komise v první řadě zahrnula ztráty způsobené politickými nepokoji, nepřátelskými akcemi, hrozbou války, teroristickou činností, a nezahrnovala ztráty způsobené stávkami, spory v odvětví, uzavřením přístavů, povětrnostními podmínkami;

1.24

domnívá se, že může být vhodnější zahrnout problémy týkající se akvakultury uvedené v článku 32 jako jeden z aspektů článku 90;

5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/48

—

návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu a k

—

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – PROGRESS

1.1

zdůrazňuje, že toto nařízení tvoří součást souboru nařízení o strukturálních fondech, které předložila Evropská komise společně s jinými legislativními návrhy dne 14. července 2004. Nařízení obsahuje obecná ustanovení o Evropském sociálním fondu (dále jen „fond“ nebo „ESF“) jako celku a stanoví charakter činností, které fond může financovat v rámci cílů konvergence a regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Obsahuje rovněž jiná ustanovení mezioborového charakteru, která ovlivní opatření iniciovaná fondem;

1.2

zdůrazňuje, že fond doposud hrál významnou finanční roli v politice zaměstnanosti a nastartoval proces trvale udržitelného růstu, pokud jde o pracovní příležitosti. Fond dále umožnil, aby se na národní, regionální i místní úrovni vytvořil významný počet aktivních politik v oblasti zaměstnanosti. Jeho vztah s Evropskou strategií zaměstnanosti (ESZ) v současném programovém období přinesl v této oblasti mimořádně cenné výsledky. Výbor regionů věří, že jeho vztah s lisabonskou strategií bude stejně pozitivní;

1.3

zdůrazňuje, že hlavním úkolem Evropského sociálního fondu je posílit hospodářskou a sociální soudržnost podporou politik členských států s cílem dosáhnout plné zaměstnanosti, zvýšit kvalitu a produktivitu, podporovat sociální začlenění a snížit nerovnosti v zaměstnanosti na regionální úrovni v souladu se zásadami a doporučeními stanovenými v Evropské strategii zaměstnanosti. Tato strategie byla v roce 2003 revidována s cílem přizpůsobit ji lisabonské strategii a ještě více ji sladit s politikami hospodářské a sociální soudržnosti;

1.4

zaznamenává nedostatečnou podrobnost a přesnost v současném znění návrhu nařízeni. Občas by nařízení – k pochopení jeho skutečné oblasti působnosti – potřebovalo srovnání s jinými právními nástroji v tomto stanovisku nezvažovanými, např. finanční prostředky vyčleněné na opatření, na která se vztahuje, nebo aspekty týkající se formy partnerství, což by zvýšilo dopad nařízení;

1.5

zdůrazňuje zejména své obavy, pokud jde o roli členských států a řídících orgánů při zajišťování dosažení cílů fondu, protože v partnerstvích se ani jednou neodkazuje na regionální a místní samosprávy; chce poukázat na potřebu většího a lepšího zapojení regionů a místních samospráv do stanovení, programování a provádění opatření fondu v souladu se zásadou subsidiarity při současném respektování institucionální struktury každého členského státu;

1.6

bere v úvahu tvrzení uvedená ve třetí zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti, která se zabývá problémem stárnutí obyvatelstva v Evropě, a vlivy, které to má na svět práce. Jak se v tomto dokumentu uvádí a jak se podle posledních předpokladů očekává, počet osob ve věku mezi 15 a 64 lety v EU do roku 2025 poklesne o 10 %. Tato situace bude mít za následek větší počet lidí ve věku nad 65 let. Stárnutí obyvatelstva zkrátka zapříčiní postupné snižování počtu ekonomicky činného obyvatelstva v EU. Tyto vyhlídky ukazují potřebu udržet hospodářský růst EU a zvýšit míru zaměstnanosti a současně omezovat předčasné odchody do důchodu. Výbor by chtěl odkázat na své stanovisko (přijaté v průběhu plenárního zasedání dne 29. září 2004) ke sdělení Komise týkající se Zvyšování zaměstnanosti starších pracovníků a prodlužování odchodu z trhu práce;

1.7

domnívá se, že budoucí nařízení o fondu musí umožnit provedení politiky pro zachování celoživotní zaměstnatelnosti a rekvalifikace u mužů i žen starších 40 let a pro podněcování mladých lidí, aby vstoupili na trh práce, což je myšlenka, která se v návrhu nařízení neobjevuje. Aktivní stárnutí a postupný odchod do důchodu je nutno podporovat způsobem, který splňuje kritéria udržitelnosti;

1.8

domnívá se, že je vhodné, aby nařízení vzalo v úvahu specifické hospodářské a sociální problémy, kterým v současné době čelí městské oblasti v nejvzdálenějších regionech ve srovnání s ostatními, více rozvinutými oblastmi v Evropě. Tato situace by mohla zachovat natrvalo problémy, kterým čelí všichni občané, pokud jde o přístup k službám zaměstnanosti; domnívá se, že sociální problémy je třeba zvažovat v celé jejich rozmanitosti, aby se zohlednila různost potřeb v evropských městech;

1.9

vítá zveřejnění programu PROGRESS, programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu, zejména vzhledem k tomu, že návrh nařízení neobsahuje žádný odkaz na iniciativu Společenství. Výbor regionů doporučuje prosazovat začlenění odkazu na tento program do textu návrhu nařízení o Evropském sociálním fondu;

1.10

s radostí zaznamenává ustanovení o soudržnosti a doplňkovosti v navrženém rozhodnutí o programu PROGRESS. Veškerá opatření podporovaná strukturálními fondy, zejména Evropským sociálním fondem, se musí řídit zásadou soudržnosti, doplňkovosti a koncentrace;

1.11

bere na vědomí přijetí Bílé knihy o evropském vládnutí Komisí v červenci 2001, která se zaměřila na otevření procesu tvorby politiky v EU a připomíná rovněž, že tento proces má do formování a provádění politiky EU zapojit více lidí a organizací, což povede k větší otevřenosti a odpovědnosti všech dotčených osob. Větší zapojení regionálních a místních samospráv do vypracovávání politik EU v některých členských státech ukazuje významnou roli, kterou tito aktéři při tvorbě politiky mají, a odráží jejich rostoucí odpovědnost i větší angažovanost občanů a organizací na základní úrovni v procesech místní demokracie. Domnívá se, že toto by se mělo vzít v úvahu při provádění nařízení o strukturálních fondech, zejména nařízení o Evropském sociálním fondu;

1.12

s potěšením zaznamenává v návrhu nařízení výslovný odkaz na inovace, jelikož to přesně zapadá do filozofie lisabonské strategie, která doporučuje vytvořit Evropský prostor výzkumu a inovací;

1.13

věří, že vztah mezi návrhem nařízení, ESZ a lisabonskou strategií je chvályhodný a zajistí větší účinnost právních a finančních nástrojů Evropské unie; chce vyjádřit svou obavu kvůli nedostatečné srozumitelnosti, kterou zaznamenal v některých článcích návrhu, pokud jde o otázky obsahu a rovněž financování, které byly vzneseny v tomto stanovisku; domnívá se, že přesnější ustanovení by budoucímu nařízení pouze prospěly.

2.1

doufá, že pokud jde o definici poslání ESF, konkrétní odkaz zahrnutý v čl. 2 odst. 1 na podporu politik členských států zahrnuje, v souladu s principem rovnosti pohlaví a vzhledem k významu danému tomuto principu článkem 2 Smlouvy o založení ES a články I-2 a I-3 Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, také politiky v oblasti nediskriminace, jak je stanoveno v článku 21 Charty základních práv Evropské unie, protože žádný takovýto odkaz se v textu navrženého nařízení neobjevuje. Výbor regionů připomíná, že jedním ze specifických úkolů budoucího programu PROGRESS je provádění zásady nediskriminace, a proto doporučuje, aby toto bylo v nařízení zahrnuto;

2.2

doporučuje, aby návrh nařízení v hlavní části textu společně s odkazem na Evropskou strategii zaměstnanosti zahrnoval rovněž odkaz na lisabonskou strategii, protože na základě tohoto dokumentu si Evropská unie stanovila strategický cíl stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou založenou na znalostech na světě, schopnou trvale udržitelného hospodářského růstu, s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. Výbor regionů se domnívá, že činnosti podporované fondem musí pomoci tohoto cíle dosáhnout;

2.3

domnívá se, že místní a regionální samosprávy musí být zapojeny do rozvíjení a provádění ročních směrů zaměstnanosti. Jelikož tyto směry poskytují ideální rámec pro použití fondu stanovením priorit, pokud jde o způsob jeho využití, místní a regionální samosprávy musí být konzultovány a plně zapojeny do stanovování těchto priorit. Tento aspekt, který je projednán ve stanovisku Výboru regionů k návrhu nařízení Rady o Evropském sociálním fondu přijatém na 26. plenárním zasedání dne 18. a 19. listopadu 1998, je cílem, od něhož Výbor regionů nemůže v novém programovém období 2007-2013 upustit;

2.4

doporučuje rozšířit činnosti v oblasti odborné přípravy a vzdělávání, které se objevují hlavně v rámci cíle konvergence, aby spadaly pod cíl regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, a projednat tuto záležitost s větší srozumitelností; dále doporučuje, aby se celoživotní učení zahrnulo jako zvláštní aktivita do oblasti odborné přípravy;

2.5

doporučuje, aby se k článku 3 připojil zvláštní odkaz, stanovující, že všechna opatření přijatá v rámci tohoto článku by měla být mířena k nabízení rovných příležitostí pro ženy, muže a mladé lidi vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých lidí v eurozóně je téměř dvojnásobná oproti obecné míře nezaměstnanosti, a to společně s odkazem na skupinu zahrnující nezaměstnané muže a ženy starší 40 let věku, kterým vzhledem k jejich specifickým charakteristikám hrozí, že budou vyloučeni ze zaměstnání, vedle ostatních skupin uvedených v návrhu: starší pracovníci a pracovníci s nízkou kvalifikací; uchazeči o zaměstnání a ekonomicky neaktivní lidé; přistěhovalci a lidé se zdravotním postižením; vítá preventivní pojetí v oblasti přístupu k zaměstnání, aby se předešlo výskytu nezaměstnanosti;

2.6

pokud jde o priority pro obdržení podpory stanovené v článku 3, chce zdůraznit opatření týkající se trvalého odborného vzdělávání, celoživotního učení a odborného vzdělávání v oblasti nových informačních a komunikačních technologií; vítá skutečnost, že zvýšení a podpora investic do lidských zdrojů je považována za prioritu vzhledem k účinkům, které toto opatření má na trh práce. To všechno je náležitě v souladu s lisabonskou strategií; vyzdvihuje rovněž opatření týkající se modernizace služeb zaměstnanosti, jazykové přípravy a odkaz na sociální hospodářství. Co se týče služeb zaměstnanosti, doporučuje, aby se do článku zahrnula koordinace s místními samosprávami. Výbor regionů rovněž navrhuje, aby byla přijata zvláštní opatření k podněcování žen, aby během svého pracovního života přijímaly odpovědná místa;

2.7

doporučuje, aby zvýšení horní hranice financování opatření sociální inkluze (priorita c) z prostředků ESF na 10 % prioritních os, jak je uvedeno v článku 3 odst. 4 návrhu nařízení o ESF, se rovněž vztahovalo na opatření priority b) – zvyšování přístupu k zaměstnání.

2.8

obecně navrhuje, aby se zlepšila terminologie a znění článku 3 navrženého nařízení, jelikož by mohlo dojít k problémům při jazykovém výkladu, zejména v současné době, kdy k Unii přistoupilo deset nových států a součástí acquis Společenství se stanou i nové jazyky. Toto by se mohlo rozšířit na všechny články navrženého nařízení;

2.9

zaznamenává, že navržené nařízení o fondu zdůrazňuje, že je úlohou členských států a řídících orgánů, aby se zajistilo, že opatření podporovaná fondem jsou v souladu s prováděním Evropské strategie zaměstnanosti, a proto se domnívá, že by bylo užitečné objasnit blíže roli místních a regionálních samospráv, které by měly rovněž zajistit soudržnost činností financovaných fondem, zejména jsou-li tyto činnosti prováděny na regionální a místní úrovni vlády; domnívá se, že tato potřeba konzistence a koncentrace, která se uznává v článku 4 navrženého nařízení, musí vzít v úvahu důsledky pro sociální soudržnost;

2.10

vítá výčet oblastí, na které se musí opatření fondu soustředit, a odkazuje na nejvážnější problémy, kterým čelí regiony a jednotlivé lokality, včetně zanedbaných městských oblastí a upadajících venkovských oblasti a oblastí závislých na rybolovu; navrhuje, aby se v článku 4 uvedl rovněž specifický odkaz na „průmyslové oblasti nacházející se v krizi“, protože v této oblasti mohou opatření financovaná fondem pomoci dosáhnout větší sociální soudržnosti ve zvlášť těžkých dobách pro obyvatelstvo, zejména pro ženy;

2.11

vítá odkaz na regionální a místní samosprávy v aspektech týkajících se řízení a spolupráce; nicméně se domnívá, že pokud se plánují opatření, která mají být financována v rámci fondu, měly by se vzít v úvahu regionální a místní samosprávy v souladu se specifickými institucionálními charakteristikami jednotlivých členských států, protože jak Výbor regionů uvedl na svém 36. plenárním zasedání, které se konalo dne 14. prosince 2000 k iniciativě Nové formy vládnutí: Evropa – rámec pro občany, některé záležitosti (např. tvorbu pracovních příležitostí nebo začlenění a sociální soudržnost) nelze úspěšně řešit na jedné jediné úrovni, nýbrž je nutná pomoc ze všech stran v souladu se zásadou blízkosti a proporcionality. Domnívá se, že by bylo vhodné, aby některá opatření přijatá v rámci fondu řídili regionální a místní aktéři, což by pomohlo dosáhnout cílů tohoto článku;

2.12

vítá odkaz na nutnost zajistit při programování, provádění a monitorování podpory ESF zapojení sociálních partnerů a přiměřené konzultace nevládních účastníků na příslušné územní úrovni; zaznamenává však, že navržené nařízení postrádá dostatečnou podrobnost, a proto požaduje, aby se tento odstavec článku 5 zlepšil; doporučuje upřesnit typ sdružení, který se má v této oblasti zvážit, například sdružení zaměstnanců a zaměstnavatelů, a ideální úroveň a rozsah těchto konzultací. V praxi by mohlo dojít k tomu, že by nedostatečná podrobnost tohoto článku způsobila jeho nefunkčnost, a Výbor regionů chce vyjádřit své obavy v tomto ohledu. Výbor regionů chce připomenout zveřejnění sdělení Komise: Dialog se sdruženími regionálních a místních samospráv při utváření politiky Evropské unie ze dne 19. prosince 2003, jehož hlavním cílem bylo informovat územní partnery prostřednictvím jejich sdružení o možnosti vyjádřit své názory a pomoci provádět evropské politiky;

2.13

vítá začlenění mezioborových hledisek do článků, zejména v navrženém nařízení, pokud jde o rovnost pohlaví. Členské státy a řídící orgány musí zajistit, aby operační programy zahrnovaly popis toho, jak bude při programování, provádění, monitorování a vyhodnocování podporována rovnost pohlaví. Výbor regionů se domnívá, že by regionální a místní samosprávy mohly uplatnit své zkušenosti na základě ponaučení získaného v programovém období 2000-2006, a proto doporučuje, aby se v článku 6 uvedl odkaz na samosprávy;

2.14

domnívá se, že opatření financovaná ESF by měla hrát aktivní roli při provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73 ze dne 23. září 2002 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky; vítá skutečnost, že rovnost pohlaví je jednou z oblastí, které mají být zahrnuty do budoucího programu PROGRESS;

2.15

doporučuje, aby se objasnil význam slova popis v článku 6 navrženého nařízení, protože výbor se domnívá, že by bylo vhodné, aby nařízení obsahovalo nejen popis toho, jak se bude rovnost pohlaví podporovat, ale rovněž pokyny pro správné provádění této zásady. Ze všech těchto důvodů Výbor regionů doporučuje, aby se obsah tohoto ustanovení podrobně přepracoval;

2.16

chce vyjádřit své obavy, pokud jde o naprostou absenci odkazu na regionální a místní dimenzi, jelikož to je úroveň, na které lze nejsnáze stanovit potřeby v oblasti inovací uvedené v článku 7. Znalost situace na samém počátku napomáhá aktivitám v oblasti výzkumu a inovací. Kvůli své blízkosti se místní samosprávy setkávají s inovativními činnostmi a mohou je podporovat všemi dostupnými prostředky, a tudíž umožňují rozvíjet účinnější výzkumné a inovativní činnosti na regionální i národní úrovni;

2.17

se znepokojením zaznamenává vyškrtnutí „inovativních opatření“, jelikož tyto pomáhaly provést mimořádně cenné pilotní projekty se značnými účinky na trh práce a trh odborného vzdělávání; považuje za vhodné, aby existoval nástroj pro inovace, který není zahrnut do obecné oblasti činností podporovaných fondem, a aby se zachoval určitý soulad opatření s podporou a podněcováním Společenství, což umožní dále experimentovat v oblasti zaměstnanosti, rovnosti mužů a žen v práci, sociálního začlenění a územních nerovností;

2.18

vítá skutečnost, že navržené nařízení o fondu obsahuje zvláštní odstavec, který se věnuje nadnárodní spolupráci – článek 8 – což ukazuje větší uznání role regionů; doporučuje, aby různé nástroje územní spolupráce podporovaly vytváření a posílení sítí měst a rozšíření iniciativ vytvořením decentralizované spolupráce mezi místními samosprávami, jak se uvádí ve stanovisku Výboru regionů k třetí zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti, které bylo přijato na 55. plenárním zasedání dne 16. června 2004;

2.19

chce vyjádřit své obavy, pokud jde o absenci odkazu na regionální dimenzi v článku 8, který se věnuje nadnárodní spolupráci, maje na paměti zejména zkušenosti získané v průběhu současného programového období v rámci iniciativy Společenství INTERREG, kterou v regionech řídily nezávislé řídící orgány, jiné než vnitrostátní orgány; doporučuje, aby se tento článek více upřesnil a aby v něm byly uvedeny mechanismy akce, její financování a zvláštní role regionů a místních samospráv;

2.20

s potěšením zaznamenává, že do navrženého nařízení bylo zahrnuto ustanovení, které uvádí, že Komise musí podporovat výměnu zkušeností, činnosti ke zvyšování povědomí – semináře, vytváření sítí ke stanovení a šíření správných postupů a podněcovat vzájemné učení, aby se zlepšil příspěvek fondu k cílům Společenství v oblasti zaměstnanosti a sociálního začlenění; lituje skutečnosti, že navržené nařízení není přesnější, pokud jde o financování technické pomoci a koordinaci mezi tímto programem a všemi programy, které mají být provedeny v příštím programovém období; a proto požaduje v tomto článku větší podrobnost;

2.21

vítá začlenění článku, který se věnuje výročním zprávám a závěrečné zprávě, která shrne obsah těchto zpráv; domnívá se, že tyto zprávy by měly obsahovat také formy účasti a konzultací pro sociální partnery, nevládní zástupce veřejného zájmu a nevládní organizace;

2.22

chce vyjádřit své obavy, pokud jde o nedostatečnou podrobnost některých odrážek v článku o způsobilosti výdajů; tento článek zavádí pojem „nepřímých nákladů“ projektu na paušálním základě, a to až do výše 20 % přímých nákladů stanovených pro tento projekt podle faktorů, které nejsou vysvětleny; doporučuje větší podrobnost v konečném znění tohoto ustanovení jako celku, protože nedostatečná podrobnost v těchto věcech komplikuje řízení a způsobuje, že výdaje jsou méně účinné, což je v rozporu s se zásadou řádné finanční správy – požadavkem, který Evropská komise neustále zdůrazňuje.

5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/53

1.1

Bílá kniha vytyčuje aktivity Komise až do roku 2006. Výbor regionů, úzce spolupracující s regionálními a místními orgány, podstatnou měrou přispěl do široké veřejné diskuse, která vedla k jejímu vytvoření.

1.2

Má za to, že Bílá kniha poskytuje příležitost k tomu, aby se pokračovalo v debatě o strategiích, návrzích a závazcích, které v ní jsou zmíněny. Veřejné orgány a zvláště regionální a místní orgány a sociální partneři by měli přispět k dosažení cílů v těchto oblastech:

1.3

vítá uvedené aspekty Bílé knihy:

1.4

zdůrazňuje, že SOZ jsou součástí hodnotového systému, na němž je založen život v EU a jejích členských státech, kde těsná interakce mezi hospodářským a sociálním pokrokem vytváří model sociálního tržního hospodářství a přispívá k optimalizaci účasti občanů na evropské ekonomice a společnosti.;

1.5

upozorňuje, že zajišťování SOZ přispívá k rozvoji hospodářské, sociální a teritoriální soudržnosti, k solidaritě, ke vzniku pocitu sounáležitosti jednotlivce se společenstvím, k šíření obecného zájmu občanů a k dlouhodobě udržitelnému rozvoji i v zájmu budoucích generací;

1.6

je potěšen, že Komise zaujímá stanovisko ke statutu služeb obecného zájmu v evropském měřítku. To přispívá k vybudování mostu mezi stávajícím stavem, který je založený na smlouvách a judikatuře Evropského soudního dvora a středem jehož zájmu je soutěžní politika, a novou situací, kterou uvádí Ústavní smlouva;

1.7

je spokojen, že princip subsidiarity byl potvrzen vyjádřením, že „je v prvé řadě na příslušných národních, regionálních a místních orgánech, aby definovaly, organizovaly, financovaly a monitorovaly služby obecného zájmu“. Výbor regionů si zároveň přeje zmínit možnost, kterou mají národní orgány stejně jako místní a regionální samosprávy, rozvíjet a vytvářet systémy, které mají občanům zajistit libovolnou volbu vlastních dodavatelů individuálních služeb;

1.8

vítá, že Komise ocenila dodatek stávajícího článku 16 (nyní III-122) nové Ústavní smlouvy, který umožňuje kodecisním postupem „v rámci pravomocí Unie“ vytvořit evropský zákon, a tak vybudovat jasnou právní základnu SOZ. Neodbytnost argumentů proti vytvoření obecného právního rámce nás neopravňuje k prodlužování stávající situace, kdy neexistence legislativy nutí Evropský soudní dvůr k tomu, aby právo spíše vytvářel, než aplikoval. Bílá kniha předpokládá, že po ratifikaci Ústavní smlouvy bude dále zvažována možnost vypracování rámcového zákona. S ohledem na tuto skutečnost se Komise zavázala zveřejnit hodnotící zprávu k případným návrhům;

1.9

zdůrazňuje, že existuje široký konsensus ohledně potřeby vymezit roli EU jasněji a transparentněji, aniž by přitom EU byly dány další pravomoci. Zdá se, že Bílá kniha tuto skutečnost akceptuje, neboť uznává pravomoci členských států a místních orgánů v oblasti služeb obecného zájmu, a to včetně práva na výběr právního rámce nebo výběru toho, zda plnění povinností plynoucích z obecného zájmu bude svěřeno soukromým či veřejným subjektům.

1.10

je přesvědčen, že univerzální přístup k cenově dostupným a vysoce kvalitním službám obecného zájmu, poskytovaným za cenu vypočtenou na základě nákladů na výrobu a dodání, představuje základní prvek hospodářské, sociální a teritoriální soudržnosti v celé EU a že místní orgány jsou nejlépe schopny posoudit potřeby občanů a nalézt nejvhodnější formu a struktury pro zajišťování SOZ ve své spádové oblasti;