–

za Agrenergy Srl a Fusignano Due Srl V. Cerulli Irellim a M. A. Lorizio, avvocati,

–

za Gestore dei servizi energetici (GSE) SpA A. Segatem a A. Pugliesem, avvocati,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Aiellem, avvocato dello Stato,

–

za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

–

za řeckou vládu M. Tassopoulou, A. Magrippi a E. Tsaousi, jako zmocněnkyněmi,

–

za španělskou vládu A. Rubio Gonzálezem, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi G. Gattinarem, T. Maxian Ruschem a K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. 2009, L 140, s. 16).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi Agrenergy Srl (věci C‑180/18 a C‑286/18) a Fusignano Due Srl (věc C‑287/18) na jedné straně a Ministero dello Sviluppo Economico (Ministerstvo pro hospodářský rozvoj, Itálie) na straně druhé ve věci legality ministerského nařízení a práva těchto podniků na pobídkové sazby stanovené předchozím ministerským nařízením.

3

Bod 25 odůvodnění směrnice 2009/28 uvádí:

„Členské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a na vnitrostátní úrovni používají odlišné režimy podpory pro energii z obnovitelných zdrojů. Většina členských států uplatňuje režimy podpory, které poskytují výhody výhradně v případě energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na jejich území. K tomu, aby vnitrostátní režimy podpory náležitě fungovaly, je nezbytné, aby členské státy mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory na základě svých odlišných potenciálů. Důležitým prostředkem k dosažení cíle této směrnice je zajistit řádné fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2001/77/ES [ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2001, L 283, s. 33; Zvl. vyd. 12/02, s. 121)] tak, aby byla zachována důvěra investorů a aby členské státy mohly přijmout účinná vnitrostátní opatření v zájmu splnění cíle. […]“

4

Článek 1 směrnice 2009/28, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. Stanoví závazné národní cíle, pokud jde o celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. […]“

5

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Závazné [Závazné celkové] národní cíle a opatření pro využívání energie z obnovitelných zdrojů“, stanoví:

„1.   Každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie vypočítaný v souladu s články 5 až 11 rovnal alespoň jeho celkovému národnímu cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v uvedeném roce, jak stanoví třetí sloupec tabulky v příloze I části A. Tyto závazné [celkové] národní cíle jsou v souladu s cílem nejméně 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie [v Unii] v roce 2020. Aby se usnadnilo splnění cílů stanovených v tomto článku, každý členský stát prosazuje a podporuje energetickou účinnost a úspory energie.

2.   Členské státy zavedou opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném v příloze I části B nebo ho překračoval.

3.   Za účelem dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy použít mimo jiné tato opatření:

[…]“

6

Článek 23 decreto legislativo n. 28 – Attuazione della direttiva 2009/28/CE sulla promozione dell’uso dell’energia da fonti rinnovabili, recante modifica e successiva abrogazione delle direttive 2001/77/CE e 2003/30/CE (legislativní nařízení č. 28, kterým se provádí směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES), ze dne 3. března 2011 (běžný dodatek ke GURI č. 71 ze dne 28. března 2011, dále jen „legislativní nařízení č. 28/2011“), stanoví, jak vyplývá ze spisu, která má Soudní dvůr k dispozici, že za účelem zohlednění tržních mechanismů a vývoje technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti jsou uplatňovány zásada postupného zásahu k zajištění ochrany uskutečněných investic, zásada proporcionality vzhledem k cílům a zásada flexibility struktury režimů podpory.

7

Článek 25 tohoto legislativního nařízení uvádí:

„1.   Výroba elektřiny v zařízeních, která využívají obnovitelné zdroje a která byla uvedena do provozu nejpozději k 31. prosinci 2012, je podporována mechanismy existujícími ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost […]

[…]

10.   […] [P]obídka k výrobě elektřiny v solárních fotovoltaických zařízeních, která jsou uvedena do provozu po [31. květnu 2011], je upravena v nařízení [ministra pro hospodářský rozvoj], které má být ve spolupráci s Ministro dell’ambiente e della tutela del [territorio e del] mare [ministr životního prostředí a ochrany přírodních zdrojů a moří, Itálie] a po konzultaci Conferenza unificata [Jednotná konference, Itálie], uvedené v článku 8 decreto legislativo n. 281 (legislativní nařízení č. 281) ze dne 28. srpna 1997, přijato k 30. dubnu 2011 na základě následujících zásad:

8

Článek 1 odst. 2 decreto ministeriale – Incentivazione della produzione di energia elettrica da impianti solari fotovoltaici (ministerské nařízení o podpoře výroby elektřiny v solárních fotovoltaických zařízeních), ze dne 5. května 2011 (GURI č. 109 ze dne 12. května 2011, dále jen „čtvrtý energetický účet“), se vztahoval na fotovoltaická zařízení uvedená do provozu v období od 31. května 2011 do 31. prosince 2016 pro orientační cíl instalovaného výkonu na vnitrostátní úrovni ve výši přibližně 23000 megawattů (MW), který odpovídal orientačním kumulovaným ročním nákladům na pobídky v řádu 6 až 7 miliard eur.

9

Článek 2 čtvrtého energetického účtu stanovil:

„Obecná kritéria režimu podpory:

1.   Režim podpory se uplatňuje podle orientačních cílů vývoje výkonu zařízení v průběhu času, tedy cílů, které musí být slučitelné s ročními prognózami výdajů.

2.   Aniž jsou dotčena přechodná ustanovení pro přístup k pobídkám stanoveným pro roky 2011 a 2012, překročení orientačních ročních nákladů stanovených pro každý rok nebo část roku neomezuje přístup k pobídkovým sazbám, ale znamená dodatečné snížení těchto sazeb v následujícím období s ohledem na orientační kumulované roční náklady podle čl. 1 odst. 2.

3.   Pokud je z hodnot orientačních kumulovaných ročních nákladů uvedených v čl. 1 odst. 2 dosaženo té nejnižší, mohou být způsoby pobídek uvedené v tomto nařízení přezkoumány v nařízení ministra pro hospodářský rozvoj, přijatého ve spolupráci s ministrem životního prostředí a ochrany přírodních zdrojů a moří po konzultaci [Jednotné konference], a to každopádně ve prospěch dalšího rozvoje odvětví.“

10

Článek 6 tohoto energetického účtu uváděl:

„Obecné podmínky přístupu k pobídkovým sazbám:

1.   Pobídkové sazby jsou zařízením poskytovány způsoby uvedenými v tomto nařízení a za podmínek v něm stanovených.

2.   Velkým zařízením uvedeným do provozu nejpozději 31. srpna 2011 jsou přímo poskytovány pobídkové sazby, aniž je tím dotčena povinnost oznámit Gestore dei servizi energetici (GSE) SpA uvedení do provozu do 15 kalendářních dnů od tohoto uvedení do provozu.

3.   Co se týče let 2011 a 2012, velkým zařízením, která nepatří mezi zařízení uvedená v odstavci 2, jsou pobídkové sazby poskytovány při splnění následujících dvou podmínek:

[…]“

11

Preambule decreto ministeriale – Attuazione dell’art. 25 del decreto legislativo del 3 marzo 2011, n. 28, recante incentivazione della produzione di energia elettrica da impianti solari fotovoltaici (ministerské nařízení týkající se provedení článku 25 legislativního nařízení č. 28 ze dne 3. března 2011 o pobídkách pro výrobu elektrické energie v solárních fotovoltaických zařízeních), ze dne 5. července 2012 (běžný dodatek ke GURI č. 159 ze dne 10. července 2012, dále jen „pátý energetický účet“), zní takto:

„S ohledem na to, že pokud jde o solární fotovoltaickou energii, rychlé snížení nákladů zařízení vedlo ke zrychlení nárůstu objemu zařízení, což kromě toho, že byla zabrána i zemědělská půda, mělo mimo jiné za následek zvýšení nákladů spojených s podporou;

s ohledem na to, že vzhledem k vysoké úrovni nákladů spojených s podporou a snižováním nákladů nařízení přijalo několik dalších evropských zemí opatření k omezení pobídek pro fotovoltaiku a že je rovněž za účelem ochrany hospodářské soutěže a konečných uživatelů nezbytné uplatnit evropské normy v oblasti pobídek;

s přihlédnutím k tomu, že z hlediska dalšího rozvoje odvětví přetrvávají značné rezervy pro snížení pobídek ve vztahu k pobídkám vyplaceným v posledních letech, a to s ohledem na úroveň pobídek v jiných evropských zemích a obvyklou rentabilitu investic;

s přihlédnutím k tomu, že další rozvoj solární fotovoltaické energie musí být zaměřen na použití, která umožňují snížit zabírání půdy, podporovat technologické inovace a energetickou účinnost a vytvářet další pozitivní účinky, pokud jde o ochranu životního prostředí a hospodářské následky […]“

12

Článek 1 pátého energetického účtu stanoví:

„1.   Toto nařízení v souladu s čl. 25 odst. 10 legislativního nařízení [č. 28/2011] a s ohledem na ustanovení čl. 2 odst. 3 ministerského nařízení ze dne 5. května 2011 stanoví způsoby pobídek pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, které je třeba uplatnit, jakmile je pro pobídky dosaženo orientačních kumulovaných ročních nákladů ve výši 6 miliard eur. […]

5.   Toto nařízení každopádně pozbývá platnosti po uplynutí lhůty třiceti kalendářních dnů ode dne, kdy bylo dosaženo orientačních kumulovaných ročních nákladů ve výši 6,7 miliard eur. Úřad pro elektrickou energii a plyn sdělí na základě skutečností poskytnutých GSE a za podmínek stanovených v odstavci 2 datum, ke kterému je dosaženo výše uvedené roční hodnoty 6,7 miliardy eur.“

13

Agrenergy a Fusignano Due jsou podniky působící v oblasti výstavby, provozu a údržby zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Zařízení dotčená v původním řízení byla dokončena v průběhu roku 2011 a uvedena do provozu dne 29. února 2012. Věci C‑180/18 a C‑286/18 se týkají pozemních fotovoltaických zařízení, které Agrenergy zapojil v zemědělských oblastech obce Fusignano (Itálie) a obce Massa Lombarda (Itálie). Věc C‑287/18 se týká zařízení, které Fusignano Due zapojil na území obce Fusignano.

14

Podle režimu zavedeného legislativním nařízením č. 28/2011 udělí GSE vlastníkovi fotovoltaického zařízení, které je připojeno k národní elektrické síti a má nominální výkon nejméně 1 kilowatt (kW), zvýhodněnou sazbu za vyrobenou energii. Možnost využívat těchto sazeb závisí na pořadí dotyčných hospodářských subjektů v elektronickém rejstříku, ve kterém jsou zapsáni, a může být omezena v důsledku překročení limitů nákladů na pobídky poskytnuté během předchozího období.

15

Žalobci v původním řízení napadli u Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio, Itálie) pátý energetický účet, který značně omezil pobídky pro výrobu elektřiny v solárních fotovoltaických zařízeních. Domáhali se výhodnější pobídkové sazby stanovené ve čtvrtém energetickém účtu a tvrdili, že dotyčná zařízení splňují podmínky pro využití režimu pobídek stanoveného v posledně uvedeném energetickém účtu.

16

Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio) zamítl žaloby, které k němu byly podány, z důvodu, že neotevření rejstříku pro druhé pololetí roku 2012 bylo s ohledem na ustanovení článku 6 čtvrtého energetického účtu legální v rozsahu, v němž veškeré náklady spojené s režimem pobídek pro velká zařízení, která byla uvedena do provozu do 31. srpna 2011, a počet příjemců zapsaných do tohoto rejstříku vedly k překročení limitu nákladů stanoveného pro totéž období. Jak totiž podle uvedeného soudu oznámila GSE, náklady na pobídky ve prospěch takových zařízení a zařízení, která byla zapsána v předchozím rejstříku, měly za následek snížení dotace týkající se druhého pololetí roku 2012 na nulu, což odůvodnilo neotevření uvedeného rejstříku.

17

Mimoto zavedení režimu podpory určeného pro zařízení vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů není povinností, ale pouze jedním z možných způsobů, jak mohou členské státy dosáhnout cílů v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů stanovených ve směrnici 2009/28. Pátý energetický účet změnil režim pobídek při soudržném a racionálním použití zásad postupnosti, flexibility, účelnosti a účinnosti, jež jsou stanovené v této směrnici.

18

Žalobci v původním řízení podali proti rozhodnutím Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio) odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie). Na podporu svých odvolání v podstatě uvádí, že nemohli využívat výhodnějších sazeb stanovených ve čtvrtém energetickém účtu z důvodu, že GSE neotevřela rejstřík týkající se druhé poloviny roku 2012, a tvrdí, že pátý energetický účet je v rozporu s italskými právními předpisy a se směrnicí 2009/28 a porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání.

19

Předkládající soud uvádí, že přechodný režim uvedený v článku 1 pátého energetického účtu se vztahuje na zařízení „zapsaná na odpovídající pozici v rejstřících“, které se týkají režimu stanoveného čtvrtým energetickým účtem, a nikoli na zařízení, která by v případě otevření těchto rejstříků pouze splňovala podmínky pro zapsání do uvedených rejstříků. V důsledku toho zařízení žalobců v původním řízení nejsou způsobilá pro sazbu stanovenou posledně uvedeným energetickým účtem, neboť by v příslušném rejstříku nebyla zařazena na odpovídající pozici.

20

Kromě toho má předkládající soud za to, že dosažení stropu nákladů, který byl předem stanoven dotyčnou vnitrostátní právní úpravou, odůvodnilo skutečnost, že rejstřík nebyl pro druhé pololetí roku 2012 otevřen, neboť stanovená finanční dotace již byla vyčerpána. GSE o těchto okolnostech dostatečně informovala, takže žalobci v původním řízení se nemohou dovolávat legitimního očekávání stran možnosti získat pobídkovou sazbu stanovenou ve čtvrtém energetickém účtu.

21

Předkládající soud je toho názoru, že italská právní úprava je slučitelná se směrnicí 2009/28, jelikož posledně uvedená směrnice neukládá členským státům povinnost stanovit neměnný režim podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů. Podle uvedeného soudu má totiž tato směrnice za cíl podpořit výrobu energie z obnovitelných zdrojů a definuje cíle týkající se podílu energie vyrobené z takových zdrojů na celkové národní produkci. Zavedení režimů podpory této výroby je jedním z opatření, která mohou být členskými státy v tomto ohledu přijata, a v důsledku toho mají tyto režimy volitelnou a fakultativní povahu. Mimoto bod 25 odůvodnění směrnice 2009/28 zdůrazňuje strukturální flexibilitu režimů podpory, které se musí přizpůsobit okolnostem a rozpočtovým omezením členských států. Vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví režimy podpory použitelné v závislosti na momentálních potřebách, podle něj tento přístup respektuje.

22

Kromě toho z preambule pátého energetického účtu podle předkládajícího soudu vyplývá, že omezení pobídek je způsobeno tím, že Italská republika plní cíle výroby energie z obnovitelných zdrojů v předstihu, že zařízení mají nižší náklady než dříve, že náklady hrazené z veřejných financí se stále zvyšují, že ostatní členské státy rovněž omezují své režimy pobídek, že je třeba omezit využívání půdy a že prioritou jsou investice do energetické účinnosti, tepla a dopravy, přičemž na tato opatření je nahlíženo tak, že jsou v průměru ekonomicky účinnější.

23

Za těchto podmínek se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru v každé ze spojených věci následující předběžnou otázku:

„Má být čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice [2009/28] vykládán – rovněž ve světle obecné zásady ochrany legitimního očekávání a celkové systematiky právní úpravy stanovené [touto] směrnicí v souvislosti s podporou výroby energie z obnovitelných zdrojů – v tom smyslu, že je s unijním právem neslučitelná taková vnitrostátní právní úprava, která italské vládě umožňuje, aby prostřednictvím následných prováděcích nařízení snížila, nebo dokonce zrušila dříve stanovené pobídkové sazby?“

24

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/28 musí být s ohledem na zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je dotčena v původním řízení, která členskému státu umožňuje, aby snížil, či dokonce zrušil dříve stanovené pobídkové sazby pro energii vyrobenou v solárních fotovoltaických zařízeních.

25

Je třeba připomenout, že cílem směrnice 2009/28, jak vyplývá z jejího článku 1, je stanovit společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů tím, že stanoví mimo jiné závazné národní cíle, pokud jde o celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie.

26

Článek 3 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/28 stanoví, že členské státy mohou použít režimy podpory za účelem dosažení cílů stanovených v čl. 3 odst. 1 a 2 této směrnice, podle kterých jednak každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie rovnal alespoň jeho celkovému národnímu cíli, jak stanoví příloha I část A, a jednak členské státy zavedou opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se podíl energie z takových zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném v příloze I části B této směrnice nebo ho překračoval.

27

Soudní dvůr rozhodl, že jak vyplývá ze samotného znění čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/28, a zejména z výrazu „mohou“, členské státy nejsou v žádném případě povinny přijmout za účelem podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů režimy podpory. Členské státy tedy disponují prostorem pro uvážení, pokud jde o opatření, která považují za vhodná k dosažení závazných celkových národních cílů stanovených v čl. 3 odst. 1 a 2 této směrnice ve spojení s její přílohou I (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2017, Elecdey Carcelen a další, C‑215/16, C‑216/16, C‑220/16 a C‑221/16, EU:C:2017:705, body 31 a 32). Takový prostor pro uvážení znamená, že členské státy mohou přijmout, změnit nebo zrušit režimy podpory, zejména pokud jsou splněny tyto cíle.

28

Kromě toho je třeba zdůraznit, že jak vyplývá z ustálené judikatury, členské státy, které přijímají opatření, jimiž provádí unijní právo, musí dodržovat obecné zásady tohoto práva včetně zásady právní jistoty (rozsudek ze dne 1. července 2014, Ålands Vindkraft, C‑573/12, EU:C:2014:2037, bod 125 a citovaná judikatura).

29

Podle rovněž ustálené judikatury Soudního dvora platí, že zásada právní jistoty, jejímž logickým důsledkem je zásada ochrany legitimního očekávání, vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a aby jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2015, Berlington Hungary a další, C‑98/14, EU:C:2015:386, bod 77).

30

Uvedená zásada konkrétně vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (viz zejména rozsudek ze dne 1. července 2014, Ålands Vindkraft, C‑573/12, EU:C:2014:2037, bod 128 a citovaná judikatura).

31

Pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že této zásady se může dovolávat jakýkoli hospodářský subjekt, u něhož vnitrostátní orgán vyvolal podložené naděje. Jestliže je však opatrný a obezřetný hospodářský subjekt s to předvídat přijetí opatření, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se takové zásady dovolávat, je-li toto opatření přijato. Navíc hospodářské subjekty nejsou oprávněny legitimně očekávat, že bude zachován existující stav, který může být změněn v rámci posuzovací pravomoci vnitrostátních orgánů (rozsudek ze dne 10. září 2009, Plantanol, C‑201/08, EU:C:2009:539, bod 53 a citovaná judikatura).

32

Mimoto pokud jde o režim stanovený vnitrostátní právní úpravou, předkládající soud musí celkově a konkrétně posoudit, zda bylo náležitě respektováno legitimní očekávání hospodářských subjektů, na něž se vztahuje tato právní úprava, a to s přihlédnutím ke způsobům poskytování informací běžně používaným členským státem, který tuto právní úpravu přijal, a k okolnostem projednávané věci (rozsudek ze dne 10. září 2009, Plantanol, C‑201/08, EU:C:2009:539, bod 57).

33

Je věcí pouze předkládajícího soudu, aby posoudil, zda je taková vnitrostátní právní úprava, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, v souladu s uvedenými zásadami, neboť Soudní dvůr, kterému byla předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, je příslušný pouze k tomu, aby poskytl uvedenému soudu veškeré informace k výkladu v rámci unijního práva, které mohou předkládajícímu soudu umožnit posoudit tento soulad (rozsudek ze dne 1. července 2014, Ålands Vindkraft, C‑573/12, EU:C:2014:2037, bod 126 a citovaná judikatura).

34

Předkládající soud může pro tento účel zohlednit veškeré relevantní skutečnosti vyplývající ze znění, účelu nebo systematiky dotčených právních předpisů (rozsudek ze dne 11. června 2015, Berlington Hungary a další, C‑98/14, EU:C:2015:386, bod 81 a citovaná judikatura).

35

Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba poukázat obzvláště na následující skutečnosti, které vyplývají ze spisu předloženého Soudnímu dvoru.

36

Zaprvé legislativní nařízení č. 28/2011, které provedlo směrnici 2009/28 do italského práva, již v čl. 25 odst. 10 stanovilo, že ministerské nařízení musí upravovat pobídku pro výrobu elektřiny v solárních fotovoltaických zařízeních a že takové nařízení vychází ze zásad určení ročního limitu pro kumulovaný elektrický výkon fotovoltaických zařízení, která mohou získat pobídkové sazby, jakož i určení takových sazeb, které zohledňují snížení nákladů na technologie a zařízení, pobídky uplatňované v jiných členských státech a povahu místa instalace zařízení.

37

Zadruhé čtvrtý energetický účet, který byl přijat na základě tohoto ustanovení, v čl. 6 odst. 2 stanovil, že velkým zařízením uvedeným do provozu nejpozději 31. srpna 2011 jsou přímo poskytovány pobídkové sazby. Je však nesporné, že zařízení dotčená v původním řízení tuto podmínku nesplňovala, jelikož byla uvedena do provozu po tomto datu.

38

Dále čl. 6 odst. 3 písm. a) čtvrtého energetického účtu pro zařízení, která nepatřila mezi ta, jež byla uvedena do provozu nejpozději k tomuto datu, stanovil podmínku způsobilosti pro získání pobídky, a sice zápis v jednom z rejstříků otevřených GSE na odpovídající pozici. Tyto rejstříky byly v zásadě otevřeny každé pololetí a zařízení do nich byla zapisována v pořadí, ve kterém měla získávat pobídky. GSE uvádí, že na své internetové stránce zveřejnila jednak „fotovoltaický měřič“, který uváděl počet zařízení využívajících pobídky a roční náklady vynaložené na jejich pobídky, a jednak upozornění, že při dosažení stropu nákladů nebudou rejstříky otevřeny.

39

V tomto ohledu čtvrtý energetický účet omezil kumulované orientační náklady na pobídky na 6 miliard eur, přičemž tato částka odpovídá orientačnímu cíli výkonu na vnitrostátní úrovni ve výši přibližně 23000 MW, a jakmile je jí dosaženo, brání otevření nových rejstříků. Tento energetický účet rovněž stanovil, že je-li dosaženo uvedené částky, režim pobídek může být změněn. V projednávaném případě bylo částky 6 miliard eur dosaženo v březnu 2012, a rejstřík „velká zařízení“ proto nebyl v druhém pololetí roku 2012 otevřen. Pátý energetický účet byl přijat na základě článku 25 legislativního nařízení č. 28/2011.

40

Italská vláda tvrdí, že tyto okolnosti musely být žalobcům v původním řízení známy. Posledně uvedení v písemných vyjádřeních uznávají, že se seznámili se sdělením GSE, jež se týká vyčerpání výše pobídek stanovených ve čtvrtém energetickém účtu a neotevření nového rejstříku.

41

Z toho plyne, že – s výhradou ověření předkládajícím soudem – možnost získat pobídkové sazby stanovené ve čtvrtém energetickém účtu závisela jednak na zápisu solárního fotovoltaického zařízení na odpovídající pozici v rejstříku otevřeném GSE a jednak na nepřekročení uvedeného limitu orientačních nákladů na pobídky během předchozího období. Taková pobídka tedy nebyla nabídnuta všem provozovatelům solárních fotovoltaických zařízení ani nebyla garantována během určitého období, nýbrž závisela na výše uvedených podmínkách a okolnostech.

42

Jeví se, že všechny tyto podmínky jasně vyplývají z vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení, takže jejich použití mělo být v zásadě předvídatelné pro dotyčné hospodářské subjekty, což rovněž přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

43

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, totiž vyplývá, že právní předpisy dotčené v původním řízení byly náležitě zveřejněny, že byly dostatečně přesné a žalobci v původním řízení se seznámili s jejich obsahem.

44

Mimoto tyto předpisy opatrným a obezřetným hospodářským subjektům bez dalšího ukazovaly, že režim pobídek použitelný na solární fotovoltaická zařízení může být vnitrostátními orgány změněn, nebo dokonce zrušen s cílem zohlednit změny určitých okolností, takže z ustanovení uvedené právní úpravy nemohla vyplynout žádná jistota ohledně zachování takového režimu po určité období.

45

Zdá se, že přijetím pátého energetického účtu italský zákonodárce s ohledem na změnu určitých okolností právě provedl úpravu tohoto režimu pobídek za podmínek stanovených v tomto pátém energetickém účtu.

46

Vzhledem k výše uvedenému a s výhradou posouzení, které přísluší provést pouze předkládajícímu soudu, není právní úprava dotčená v původním řízení podle všeho v rozporu se zásadou právní jistoty a zásadou ochrany legitimního očekávání ani není neslučitelná se směrnicí 2009/28.

47

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že s výhradou ověření, která přísluší provést předkládajícímu soudu při zohlednění všech relevantních skutečností, musí být čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/28 s ohledem na zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která členskému státu umožňuje snížit, či dokonce zrušit dříve stanovené pobídkové sazby pro energii vyrobenou v solárních fotovoltaických zařízeních.

48

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

S výhradou ověření, která přísluší provést předkládajícímu soudu při zohlednění všech relevantních skutečností, musí být čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES s ohledem na zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která členskému státu umožňuje snížit, či dokonce zrušit dříve stanovené pobídkové sazby pro energii vyrobenou v solárních fotovoltaických zařízeních.