ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)

30. června 2016 ( *1 )

„Nesplnění povinnosti státem — Životní prostředí — Činnost Evropské unie v oblasti vodní politiky — Směrnice 2000/60/ES — Monitorování ekologického a chemického stavu povrchových vod — Plány povodí“

Ve věci C‑648/13,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, podaná dne 6. prosince 2013,

Evropská komise, zastoupená K. Herrmann a E. Manhaevem, jako zmocněnci,

žalobkyně,

proti

Polské republice, zastoupené B. Majczynou, K. Majcher a M. Drwięckim, jako zmocněnci,

žalované,

SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),

ve složení F. Biltgen, předseda desátého senátu vykonávající funkci předsedy šestého senátu, M. Berger (zpravodajka) a S. Rodin, soudci,

generální advokát: M. Wathelet,

vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. ledna 2015,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1

Svou žalobou se Evropská komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Polská republika tím, že neprovedla úplně nebo správně čl. 2 body 19, 20, 26 a 27, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 2, čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/005, s. 275), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/32/ES ze dne 11. března 2008 (Úř. věst. 2008, L 81, s. 60, dále jen „směrnice 2000/60“), jakož i body 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V uvedené směrnice a část A body 7.2 až 7.10 přílohy VII téže směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení a z článku 24 téže směrnice.

Právní rámec

Unijní právo

2

Článek 2 směrnice 2000/60, nadepsaný „Definice“, v bodech 19, 20, 26 a 27 stanoví:

„[...]

19)

,stavem podzemních vod‘ [se] rozumí obecné vyjádření stavu útvaru podzemní vody určené buď ekologickým, nebo chemickým stavem, podle toho, který je horší;

20)

,dobrým stavem podzemních vod‘ [se] rozumí takový stav útvaru podzemní vody, kdy je jeho jak kvantitativní, tak chemický stav přinejmenším ‚dobrý‘;

[...]

26)

‚kvantitativním stavem‘ [se] rozumí vyjádření stupně ovlivnění útvaru podzemní vody přímými nebo nepřímými odběry;

27)

‚dosažitelným zdrojem podzemní vody‘ rozumí dlouhodobé roční průměrné množství celkového doplňování útvaru podzemní vody snížené o dlouhodobé průměrné roční množství odtoku nutného pro dosažení cílů ekologické kvality u souvisejících povrchových vod určených podle článku 4, aby nedošlo k jakémukoli významnému zhoršení ekologického stavu těchto vod a vyloučilo se jakékoli významné poškození souvisejících suchozemských ekosystémů;

[...]“

3

Článek 4 směrnice 2000/60, nadepsaný „Environmentální cíle“, stanoví:

„1.   Při uskutečňování programů opatření uvedených v plánech povodí:

a)

pro povrchové vody

i)

členské státy provedou potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod s výhradou uplatnění odstavců 6 a 7 a aniž je dotčen odstavec 8;

ii)

členské státy zajistí ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod, s ohledem na ustanovení bodu iii) pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary, s cílem dosáhnout dobrého stavu povrchových vod nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, v souladu s ustanoveními podle přílohy V, s výhradou prodloužení lhůty podle odstavce 4 a uplatnění odstavců 5, 6 a 7 a aniž je dotčen odstavec 8;

iii)

členské státy zajistí ochranu a zlepšení stavu všech umělých a silně ovlivněných vodních útvarů s cílem dosáhnout dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu povrchových vod nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, v souladu s ustanoveními podle přílohy V, s výhradou prodloužení lhůty podle odstavce 4 a uplatnění odstavců 5, 6 a 7 a aniž je dotčen odstavec 8;

iv)

členské státy provedou nezbytná opatření v souladu s čl. 16 odst. 1 a 8 s cílem postupně snížit znečišťování prioritními látkami a zastavit nebo postupně odstranit emise, vypouštění a úniky prioritních nebezpečných látek,

aniž jsou dotčeny příslušné mezinárodní dohody zúčastněných stran uvedené v článku 1;

b)

pro podzemní vody

i)

členské státy provedou nezbytná opatření k zamezení nebo omezení vstupů znečišťujících látek do podzemních vod a k zamezení zhoršení stavu všech útvarů podzemních vod s výhradou uplatnění odstavců 6 a 7 a aniž je dotčen odstavec 8 tohoto článku a s výhradou uplatnění čl. 11 odst. 3 písm. j);

ii)

členské státy zajistí ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů podzemních vod a zajišťují vyvážený stav mezi odběrem podzemních vod a jejich doplňováním s cílem dosáhnout dobrého stavu podzemních vod nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, v souladu s přílohou V, s výhradou prodloužení lhůty podle odstavce 4 a uplatnění odstavců 5, 6 a 7, aniž je dotčen odstavec 8 tohoto článku a s výhradou čl. 11 odst. 3 písm. j);

iii)

členské státy provedou za účelem účinného snížení znečišťování podzemních vod nezbytná opatření k tomu, aby zvrátily jakýkoli významný a trvající vzestupný trend koncentrace jakékoli znečišťující látky jako důsledku dopadů lidské činnosti.

Opatření ke zvrácení trendů musí být provedena v souladu s odstavci 2, 4 a 5 článku 17, přičemž se vezmou v úvahu příslušné normy stanovené v odpovídajících právních předpisech Společenství, s výhradou uplatnění odstavců 6 a 7 a aniž je dotčen odstavec 8;

c)

pro chráněné oblasti

členské státy dosáhnou souladu se všemi normami a cíli nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, pokud právní předpisy Společenství, podle kterých byly jednotlivé chráněné oblasti zřízeny, nestanoví jinak.

2.   Pokud se na příslušný vodní útvar vztahuje více než jeden cíl uvedený v odstavci 1, uplatní se vždy nejpřísnější z nich.

3.   Členské státy mohou vymezit útvar povrchových vod jako umělý nebo silně ovlivněný, pokud by:

a)

změny hydromorfologických vlastností, které by byly nutné k dosažení dobrého ekologického stavu tohoto útvaru, měly výrazně nepříznivé účinky na:

i)

širší okolí;

ii)

plavbu, včetně přístavních zařízení, nebo rekreaci;

iii)

činnosti, pro něž je voda jímána, jako je zásobování pitnou vodou, výroba elektrické energie nebo závlahy;

iv)

úpravu vodních poměrů, ochranu před povodněmi, odvodňování, nebo

v)

jiné stejně důležité udržitelné rozvojové činnosti člověka;

b)

užitečných funkcí poskytovaných umělými nebo ovlivněnými charakteristikami vodního útvaru nemohlo být, z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady, rozumně dosaženo jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.

Takové vymezení vodních útvarů a jeho důvody se výslovně uvedou v plánech povodí požadovaných podle článku 13 a přezkoumávaných každých šest let.

4.   Lhůty stanovené v odstavci 1 mohou být prodlouženy za účelem postupného dosahování cílů pro vodní útvary za předpokladu, že se neprojeví další zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru, a to při splnění všech následujících podmínek:

a)

členské státy dojdou k závěru, že všech potřebných zlepšení stavu vodních útvarů nelze rozumně dosáhnout ve lhůtách uvedených ve zmíněném odstavci, a to nejméně z jednoho z těchto uvedených důvodů:

i)

míra požadovaného zlepšení může být z důvodů technické proveditelnosti dosažena pouze postupnými kroky, které lhůty přesahují;

ii)

dosažení odpovídajícího zlepšení v rámci dané lhůty by bylo neúměrně nákladné;

iii)

přírodní podmínky nedovolují včasné zlepšení stavu daného vodního útvaru;

b)

prodloužení lhůty a jeho důvody se jmenovitě uvedou a vysvětlí v plánu povodí požadovaném podle článku 13;

c)

prodloužení lhůty se omezí na období maximálně dvou následných aktualizací plánu povodí s výjimkou případů, kdy přírodní podmínky jsou takové, že stanovených cílů nemůže být v těchto obdobích dosaženo;

d)

souhrn opatření požadovaných podle článku 11, která jsou považována za nezbytná k postupnému dosažení požadovaného stavu vodního útvaru v prodloužené lhůtě, důvody jakéhokoli významného zpoždění funkčnosti těchto opatření a očekávaný časový plán jejich provedení jsou uvedeny v plánu povodí. Přehled provádění těchto opatření a souhrn všech dodatečných opatření tvoří součást aktualizovaného plánu povodí.

5.   Členské státy mohou připustit pro specifické vodní útvary dosažení méně přísných environmentálních cílů než těch, které jsou uvedeny v odstavci 1, pokud jsou tyto ovlivněny lidskou činností do míry určené v souladu s čl. 5 odst. 1 nebo pokud jsou jejich přírodní podmínky takové, že by dosažení těchto cílů bylo neproveditelné nebo neúměrně nákladné, a pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)

environmentálních a sociálně-ekonomických potřeb zajišťovaných takovou lidskou činností nemůže být dosaženo jinými prostředky, které by z hlediska životního prostředí byly významně lepší a nevyžadovaly by neúměrné náklady;

b)

členské státy zajistí, aby:

—

povrchové vody dosáhly nejvyššího možného ekologického a chemického stavu, při daných vlivech, kterým nebylo možné se rozumně vyhnout v důsledku povahy lidské činnosti nebo znečištění;

—

podzemní vody dosáhly nejmenších možných změn oproti dobrému stavu podzemních vod, při daných vlivech, kterým nebylo možné se rozumně vyhnout v důsledku povahy lidské činnosti nebo znečištění;

c)

nedojde k dalšímu zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru;

d)

stanovení méně přísných environmentálních cílů a příslušné důvody se jmenovitě uvedou v plánu povodí podle článku 13 a tyto cíle budou každých šest let přezkoumány.

6.   Dočasné zhoršení stavu vodních útvarů není porušením požadavků této směrnice, pokud je výsledkem okolností přírodní povahy nebo vyšší moci, které jsou výjimečné nebo nemohly být rozumně předpokládány, zejména extrémních povodní a déletrvajících suchých období, nebo důsledkem okolností způsobených haváriemi, které nebylo možné rozumně předvídat, a budou-li splněny všechny následující podmínky:

a)

přijmou se všechny schůdné kroky s cílem předejít dalšímu zhoršování stavu a za účelem neustoupit od dosažení cílů této směrnice u ostatních vodních útvarů neovlivněných uvedenými mimořádnými okolnostmi;

b)

podmínky, za kterých mohou být okolnosti označeny za mimořádné nebo rozumně nepředvídatelné, jsou uvedeny, včetně zavedení příslušných ukazatelů, v plánu povodí;

c)

opatření, která mají být přijata za takovýchto mimořádných okolností, jsou zahrnuta do programů opatření a neoslabí obnovu kvality daného vodního útvaru po skončení mimořádných okolností;

d)

důsledky mimořádných nebo rozumně nepředvídatelných okolností se každoročně přezkoumají a s ohledem na důvody stanovené v odst. 4 písm. a) se přijmou všechna proveditelná opatření s cílem obnovit v co možná nejkratším čase ve vodním útvaru stav, který byl před mimořádnou událostí, a

e)

souhrn důsledků mimořádných okolností a opatření, která byla nebo mají být přijata v souladu s písmeny a) a d), se uvede v nejbližší aktualizaci plánu povodí.

7.   Členské státy neporuší tuto směrnici, pokud:

—

nedosažení dobrého stavu podzemních vod, dobrého ekologického stavu nebo případně dobrého ekologického potenciálu nebo neúspěch při předcházení zhoršování stavu útvaru povrchové nebo podzemní vody jsou důsledkem nových změn fyzikálních poměrů v útvaru povrchové vody nebo změn hladin útvarů podzemních vod, nebo

—

neúspěch při zamezení zhoršování stavu útvaru povrchové vody z velmi dobrého na dobrý je důsledkem nových trvalých činností, které souvisejí s lidským rozvojem, a

jsou-li splněny všechny následující podmínky:

a)

jsou učiněny všechny schůdné kroky k omezení nepříznivých vlivů na stav vodního útvaru;

b)

důvody těchto změn nebo úprav jsou výslovně uvedeny a vysvětleny v plánu povodí požadovaném podle článku 13 a dané cíle se každých šest let přezkoumávají;

c)

důvody těchto změn nebo úprav vyplývají z nadřazeného veřejného zájmu nebo pokud jsou přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů stanovených v odstavci 1 převáženy přínosy nových změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj, a

d)

prospěšné cíle, které z těchto změn nebo úprav vodního útvaru vyplývají, nelze z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosáhnout jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.

8.   Při uplatňování odstavců 3, 4, 5, 6 a 7 členské státy zabezpečí, že nedojde k trvalému vyloučení nebo ústupkům při dosahování cílů požadovaných touto směrnicí v jiných vodních útvarech ležících v téže oblasti povodí a že uplatňování je v souladu se zaváděním jiných předpisů Společenství v oblasti životního prostředí.

9.   Je třeba učinit kroky k zajištění toho, aby uplatňování nových ustanovení, včetně uplatňování odstavců 3, 4, 5, 6 a 7, zaručilo přinejmenším stejnou úroveň ochrany jako stávající právní předpisy Společenství.“

4

Článek 8 směrnice 2000/60, nadepsaný „Monitorování stavu povrchových vod, podzemních vod a chráněných oblastí“, v odstavci 1 uvádí:

„Členské státy zajistí zřízení programů pro monitorování stavu vod za účelem zajištění provázaného a úplného přehledu o stavu vod v každé oblasti povodí:

—

pro povrchové vody tyto programy zahrnou:

i)

objem a hladinu nebo průtok vody v rozsahu, který je relevantní pro ekologický a chemický stav a ekologický potenciál, a

ii)

ekologický a chemický stav a ekologický potenciál;

—

pro podzemní vody zahrnou tyto programy monitorování chemického a kvantitativního stavu,

—

pro chráněné oblasti se tyto programy doplní o požadavky právních předpisů Společenství, podle nichž byly jednotlivé chráněné oblasti zřízeny.“

5

Článek 9 odst. 1 a 2 směrnice 2000/60 uvádí:

„1.   Členské státy vezmou v úvahu zásadu návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, včetně environmentálních nákladů a nákladů na využívané zdroje, s ohledem na ekonomickou analýzu provedenou podle přílohy III, a zejména v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí.

Do roku 2010 členské státy zajistí,

—

aby politika poplatků v oblasti vody vytvořila uživatelům dostatečné podněty k tomu, aby užívali vodní zdroje efektivně, a tím přispěli k dosažení environmentálních cílů této směrnice,

—

aby různá hospodářská odvětví, rozčleněná přinejmenším na průmysl, domácnosti a zemědělství, přiměřeně přispívala k úhradě nákladů na vodohospodářské služby, a to na základě ekonomické analýzy provedené v souladu s přílohou III a v duchu zásady, že znečišťovatel platí.

Členské státy přitom mohou přihlédnout k sociálním, environmentálním a ekonomickým důsledkům úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám dotčené oblasti či oblastí.

2.   Členské státy podají v plánech povodí informaci o plánovaných krocích směřujících k provedení odstavce 1, které přispějí k dosažení environmentálních cílů této směrnice, a o výnosech z různých způsobů využívání vody k uhrazení nákladů na vodohospodářské služby.“

6

Článek 10 směrnice 2000/60, nadepsaný „Sdružený přístup k bodovým a difúzním zdrojům znečišťování“, stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby všechna vypouštění do povrchových vod podle odstavce 2 byla omezována podle sdruženého přístupu uvedeného v tomto článku.

2.   Členské státy zabezpečí zavedení nebo provedení:

a)

omezování emisí na základě nejlepších dostupných technologií nebo

b)

odpovídajících mezních hodnot emisí nebo

c)

v případě difúzních vlivů, omezování znečištění, popřípadě zahrnující nejlepší environmentální postupy

podle:

—

směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění [Úř. věst. 1996, L 257, s. 26; Zvl. vyd. 15/003, s. 80],

—

směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod [Úř. věst. 1991, L 135, s. 40; Zvl. vyd. 15/002, s. 26],

—

směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů [Úř. věst. 1991, L 375, s. 1; Zvl. vyd. 15/002, s. 68],

—

směrnic přijatých podle článku 16 této směrnice,

—

směrnic uvedených v příloze IX,

—

jakýchkoli dalších příslušných právních předpisů Společenství

nejpozději do 12 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, pokud příslušné právní předpisy nestanoví jinak.

3.   Pokud jakostní cíl nebo norma kvality, ať už jsou stanoveny na základě této směrnice, na základě směrnic uvedených v příloze IX, nebo na základě jakéhokoli jiného právního předpisu Společenství, vyžadují přísnější podmínky, než které by vyplývaly z uplatnění odstavce 2, bude v souladu s tím stanoveno přísnější omezování emisí.“

7

Článek 11 směrnice 2000/60, nadepsaný „Program opatření“, v odstavci 5 stanoví:

„Pokud monitorování nebo jiné údaje naznačují, že cílů stanovených pro příslušný vodní útvar podle článku 4 nebude pravděpodobně dosaženo, zajistí členský stát, aby:

—

byly vyšetřeny příčiny možného nesplnění,

—

byla příslušně ověřena a přezkoumána odpovídající povolení a oprávnění,

—

byly příslušně přezkoumány a upraveny monitorovací programy a

—

byla přijata dodatečná opatření, která mohou být potřebná pro dosažení těchto cílů, popřípadě včetně stanovení přísnějších environmentálních kvalitativních cílů podle postupů stanovených v příloze V.

Jsou-li tyto příčiny důsledkem okolností přírodní povahy nebo vyšší moci, které jsou výjimečné a nemohly být rozumně předvídány, zejména extrémní povodně a období déletrvajícího sucha, může členský stát označit doplňující opatření za prakticky neuskutečnitelná, s výhradou čl. 4 odst. 6.“

8

Body 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60 stanoví:

„1.3. Monitorování ekologického stavu a chemického stavu povrchových vod

Monitorovací síť povrchových vod musí být zřízena v souladu s požadavky článku 8. Monitorovací síť musí být navržena tak, aby poskytla souvislý a souhrnný přehled o ekologickém a chemickém stavu v rámci každého povodí a aby umožnila klasifikaci vodních útvarů do pěti tříd odpovídajících normativním definicím v části 1.2. Členské státy zařadí do plánu povodí mapu nebo mapy znázorňující monitorovací síť povrchových vod.

Na základě charakteristik a zhodnocení dopadů zpracovaných v souladu s článkem 5 a přílohou II zřídí členské státy pro každé období platnosti plánu povodí situační monitorovací program a provozní monitorovací program. Pro členské státy může být v některých případech též potřebné zřídit programy situačního monitorování.

Členské státy monitorují ukazatele, které jsou indikativní pro stav každé příslušné kvalitativní složky. Při výběru ukazatelů pro složky biologické kvality určí členské státy přiměřenou taxonomickou úroveň požadovanou pro dosažení přiměřené spolehlivosti a přesnosti klasifikace kvalitativních složek. Odhady úrovně spolehlivosti a přesnosti výsledků získaných monitorovacími programy budou uvedeny v plánu.

[...]

1.3.4. Četnost monitorování

Pro období situačního monitorování mají být uplatněny níže uvedené hodnoty četností monitorování ukazatelů indikativních pro fyzikálně-chemické kvalitativní složky, pokud nebudou na základě odborných znalostí nebo expertního posudku zdůvodněny delší intervaly. Pro biologické nebo hydromorfologické kvalitativní složky by se monitorování mělo provádět alespoň jednou v průběhu období průzkumného monitorování.

Pro provozní monitorování stanoví členské státy potřebnou četnost monitorování pro každý ukazatel tak, aby zabezpečila dostatečné údaje pro spolehlivé vyhodnocení stavu příslušné kvalitativní složky. Vodítkem je, že se monitorování má uskutečňovat v intervalech, které nepřesahují intervaly uvedené v následující tabulce, pokud nebudou na základě odborných znalostí nebo expertního posudku zdůvodněny delší intervaly.

Četnost musí být zvolena tak, aby se dosáhla přijatelná úroveň spolehlivosti a přesnosti. Odhady spolehlivosti a přesnosti dosažené provozovaným monitorovacím systémem se uvedou v plánu povodí.

Četnost monitorování musí být zvolena se zřetelem k proměnlivosti ukazatelů vyplývající jak z přírodních, tak z antropogenních podmínek. Období, ve kterých se bude monitorování provádět, musí být vybrána tak, aby se minimalizoval vliv sezónní proměnlivosti na výsledky a tím se zajistilo, že výsledky odrážejí změny ve vodním útvaru v důsledku změn antropogenních vlivů. Bude-li to nezbytné pro dosažení tohoto cíle, musí být prováděno dodatečné monitorování v průběhu různých ročních období téhož roku.

Složky kvalityŘekyJezeraBrakické vodyPobřežní vodyBiologickéFytoplankton6 měsíců6 měsíců6 měsíců6 měsícůJiná akvatická flóra3 roky3 roky3 roky3 rokyMakrobezobratlí3 roky3 roky3 roky3 rokyRyby3 roky3 roky3 rokyHydromorfologickéKontinuita6 letHydrologienepřetržitě1 měsícMorfologie6 let6 let6 let6 letFyzikálně-chemickéTeplotní poměry3 měsíce3 měsíce3 měsíce3 měsíceKyslíkové poměry3 měsíce3 měsíce3 měsíce3 měsíceSlanost3 měsíce3 měsíce3 měsíceStav živin3 měsíce3 měsíce3 měsíce3 měsíceStav acidifikace3 měsíce3 měsíceOstatní znečišťující látky3 měsíce3 měsíce3 měsíce3 měsícePrioritní látky1 měsíc1 měsíc1 měsíc1 měsíc

1.3.5. Dodatečné monitorovací požadavky pro chráněné oblasti

Výše požadované monitorovací programy musí být doplněny s cílem splnit následující požadavky:

Místa odběru pitné vody

Útvary povrchové vody určené podle článku 7, které poskytují v průměru více než 100 m3 za den, se určí jako monitorovací místa a stanou se předmětem doplňkového monitorování, které může být nezbytné pro splnění požadavků tohoto článku. Na těchto útvarech se monitorují všechny vypouštěné prioritní látky a všechny ostatní látky vypouštěné ve významných množstvích, které by mohly ovlivnit stav vodního útvaru a které jsou omezovány podle ustanovení směrnice o pitné vodě. Monitorování se provádí v souladu s následujícími četnostmi:

Počet zásobovaných obyvatelČetnost< 100004 x ročně10000 až 300008 x ročně> 3000012 x ročně

Stanoviště a chráněné oblasti výskytu druhů

Vodní útvary vytvářející tyto oblasti se začlení do výše uvedených programů provozního monitorování, pokud budou na základě posouzení dopadů a situačního monitorování určeny jako rizikové z hlediska dosažení environmentálních cílů podle článku 4. Monitorování se provádí k vyhodnocení velikosti a dopadu všech příslušných významných vlivů na tyto útvary a tam, kde je to nutné k vyhodnocení změn stavu těchto útvarů vyplývajících z programů opatření. Monitorování bude pokračovat, dokud tyto oblasti nesplní požadavky na vodu v právních předpisech, kterými byly vyhlášeny, a dokud nebudou splněny cíle podle článku 4.

[...]

1.4. Klasifikace a znázornění ekologického stavu

1.4.1. Porovnatelnost výsledků biologického monitorování

i)

Členské státy zřídí monitorovací systémy pro účely odhadování hodnot složek biologické kvality specifikovaných pro každou kategorii povrchových vod nebo pro silně ovlivněné a umělé útvary povrchových vod. Při uplatnění dále stanoveného postupu na silně ovlivněné nebo umělé vodní útvary mají být odkazy na ekologický stav chápány jako odkazy na ekologický potenciál. Takové systémy mohou využívat specifické živočišné druhy nebo skupiny druhů, které jsou reprezentativní pro kvalitativní složku jako celek.

ii)

Pro zabezpečení srovnatelnosti těchto monitorovacích systémů musí být výsledky systémů provozovaných jednotlivými členskými státy pro účely klasifikace ekologického stavu vyjádřeny jako ekologické kvalitativní poměry. Tyto poměry představují vztah mezi hodnotami biologických ukazatelů pozorovaných pro daný útvar povrchové vody a hodnotami těchto ukazatelů za referenčních podmínek uplatněných na tento útvar. Každý poměr se vyjádří ve formě číselné hodnoty od nuly do jedné, přičemž velmi dobrý ekologický stav představují hodnoty blízké jedné a zničený ekologický stav hodnoty blízké nule.

iii)

Každý členský stát rozdělí rozpětí ekologického kvalitativního poměru pro svůj monitorovací systém a každou kategorii povrchových vod do pěti tříd v rozmezí od velmi dobrého do zničeného ekologického stavu, jak je definováno v oddílu 1.2, tím, že přiřadí každé hranici mezi třídami číselnou hodnotu. Číselná hodnota pro hranici mezi velmi dobrým a dobrým stavem a hodnota pro hranici mezi dobrým a středním stavem se stanoví dále popsaným mezikalibračním porovnáním.

iv)

Komise usnadní toto mezikalibrační porovnání s cílem zajistit, aby byly hranice tříd stanoveny v souladu s normativními definicemi v oddílu 1.2 a aby byly srovnatelné mezi jednotlivými členskými státy.

v)

Jako součást tohoto porovnání Komise napomůže výměně informací mezi členskými státy, což povede k identifikaci rozmezí míst v každém ekoregionu ve Společenství; tato místa vytvoří mezikalibrační síť. Tato síť se skládá z míst vybraných z rozmezí typů útvarů povrchových vod vyskytujících se v každém ekoregionu. Pro každý vybraný typ útvaru povrchové vody obsahuje síť nejméně dvě místa odpovídající hranici mezi normativními definicemi velmi dobrého a dobrého stavu a nejméně dvě místa odpovídající hranici mezi normativními definicemi dobrého a středního stavu. Tato místa se vyberou expertním posudkem založeným na společných průzkumech a veškerých dalších dostupných informacích.

vi)

Každý monitorovací systém členského státu se uplatní na ta místa na mezikalibrační síti, která jsou jak v ekoregionu, tak typu útvaru povrchové vody, na který má být systém uplatněn ve shodě s požadavky této směrnice. Výsledky tohoto uplatnění se použijí ke stanovení číselných hodnot hranic příslušných tříd v každém monitorovacím systému členského státu.

vii)

Komise připraví návrh registru míst, která mají tvořit mezikalibrační síť. Konečný registr míst se zřizuje regulativním postupem podle čl. 21 odst. 2.

viii)

Komise a členské státy dokončí mezikalibrační porovnání do 18 měsíců ode dne zveřejnění výsledného registru.

ix)

Výsledky mezikalibračního porovnání a hodnoty stanovené pro klasifikace monitorovacích systémů členských států v souladu s body i) až viii), jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 21 odst. 3 a zveřejní se do šesti měsíců od dokončení mezikalibračního porovnání.

1.4.2. Znázornění výsledků monitorování a klasifikace ekologického stavu a ekologického potenciálu

i)

Pro kategorie povrchových vod se klasifikace ekologického stavu vodního útvaru vyjádří použitím nižší z hodnot výsledků biologického a fyzikálně-chemického monitorování odpovídajících kvalitativních složek klasifikovaných podle prvního sloupce níže uvedené tabulky. Členské státy zpracují pro každou oblast povodí mapu zobrazující klasifikaci ekologického stavu každého vodního útvaru, který bude barevně označen podle druhého sloupce následující tabulky vyjadřující klasifikaci ekologického stavu vodního útvaru:

Klasifikace ekologického stavuBarevné označenívelmi dobrýmodrádobrýzelenástřednížlutápoškozenýoranžovázničenýčervená

ii)

Pro silně ovlivněné a umělé vodní útvary bude klasifikace ekologického stavu vodního útvaru vyjádřena použitím nižší z hodnot výsledků biologického a fyzikálně-chemického monitorování odpovídajících kvalitativních složek klasifikovaných podle prvního sloupce níže uvedené tabulky. Členské státy zpracují pro každou oblast povodí mapu zobrazující klasifikaci ekologického potenciálu každého vodního útvaru, který bude v případě umělých vodních útvarů barevně označen podle druhého sloupce a v případě silně ovlivněných vodních útvarů třetího sloupce následující tabulky:

Klasifikace ekologického potenciálu

Barevné označení

Umělé vodní útvary

Silně ovlivněné

dobrý a lepší

stejné zelené a světlešedé pruhy

stejné zelené a tmavošedé pruhy

střední

stejné žluté a světlešedé pruhy

stejné žluté a tmavošedé

poškozený

stejné oranžové a světlešedé pruhy

stejné oranžové a tmavošedé pruhy

zničený

stejné červené a světlešedé pruhy

stejné červené a tmavošedé pruhy

iii)

Členské státy rovněž označí černou tečkou na mapě ty vodní útvary, které nedosahují dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu v důsledku nesplnění jednoho nebo více norem environmentální kvality stanovených pro tento vodní útvar pro specifické syntetické a nesyntetické znečišťující látky (v souladu s harmonogramem plnění stanoveným členským státem).

1.4.3. Znázornění výsledků monitorování a klasifikace chemického stavu

Pokud vodní útvar vyhoví všem normám environmentální kvality stanoveným v příloze IX článku 16 a jiným příslušným právním předpisům Společenství, které stanoví normy environmentální kvality, bude označen jako dosahující dobrého chemického stavu. V opačném případě bude zaznamenáno, že nedosáhl dobrého chemického stavu.

[...]

2.4. Monitorování chemického stavu podzemních vod

2.4.1. Monitorovací síť podzemních vod

Monitorovací síť podzemních vod musí být zřízena v souladu s požadavky článků 7 a 8. Monitorovací síť se navrhne tak, aby poskytla souvislý a vyčerpávající přehled o chemickém stavu podzemních vod v každém povodí a aby odhalila dlouhodobé antropogenně vyvolané vzestupné trendy koncentrace znečišťujících látek.

Na základě charakteristik a posouzení dopadů zpracovaných v souladu s článkem 5 a přílohou II zřídí členské státy pro každé období platnosti plánu povodí situační monitorovací program. Výsledky tohoto programu se využijí ke zřízení provozního monitorovacího programu, který se uplatní ve zbylém období platnosti plánu.

Odhady spolehlivosti a přesnosti výsledků monitorovacích programů se uvedou v plánu.

[...]“

9

Příloha VII směrnice 2000/60, nadepsaná „Plány povodí“ v části A bodech 7.2 až 7.10 stanoví:

„A.

Plány povodí zahrnují následující části:

[...]

7.2.

zprávu o praktických krocích a opatřeních provedených k uplatnění zásady návratnosti nákladů na využívání vody podle článku 9;

7.3.

souhrn opatření provedených ke splnění požadavků článku 7;

7.4.

souhrn opatření pro omezování odběrů a vzdouvání vod, včetně odkazů na registry a identifikaci případů, ve kterých byly učiněny výjimky podle čl. 11 odst. 3 písm. e);

7.5.

souhrn omezení přijatých ve vztahu k vypouštění znečištění z bodových zdrojů a jiných činností majících vliv na stav vod v souladu s ustanoveními čl. 11 odst. 3 písm. g) a i);

7.6.

identifikace případů, ve kterých bylo povoleno přímé vypouštění do podzemních vod podle ustanovení čl. 11 odst. 3 písm. j);

7.7.

souhrn opatření provedených v souladu s článkem 16 o prioritních látkách;

7.8.

souhrn opatření provedených k přecházení nebo snížení dopadu případů havarijního znečištění;

7.9.

souhrn opatření provedených podle čl. 11 odst. 5 pro vodní útvary, u kterých je nepravděpodobné dosažení cílů stanovených podle článku 4;

7.10.

podrobnosti o doplňujících opatřeních určených jako nezbytných pro splnění přijatých environmentálních cílů;

[...]“

Polské právo

Zákon o vodách

10

Článek 113 zákona o vodách ze dne 18. července 2001 (Dz. U. z roku 2001, č. 115, položka 1229), ve znění použitelném ke dni 28. srpna 2010 (dále jen „zákon o vodách“), stanoví:

„[...]

4.   Registr chráněných oblastí obsahuje seznamy:

1)

oblastí vymezených pro odběr vody k zásobování obyvatelstva pitnou vodou,

2)

oblastí vymezených pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí,

3)

vodních útvarů určených jako vody k rekreaci, včetně oblastí určených jako vody ke koupání,

4)

citlivých oblastí podléhajících eutrofizaci způsobené znečištěním z komunálních zdrojů,

5)

oblastí ohrožených znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů,

6)

oblastí vymezených pro ochranu stanovišť nebo druhů podle zákona o ochraně přírody, kde je udržení nebo zlepšení stavu vody důležitým faktorem jejich ochrany.

[...]“

11

Článek 113a zákona o vodách stanoví:

„[...]

2.   Základní opatření uvedená v odstavci 1 jsou zaměřena na splnění minimálních požadavků a zahrnují:

[...]

2)

opatření k uplatňování zásady návratnosti nákladů na vodohospodářské služby,

[...]

4.   Při vypracovávání národního hydroenvironmentálního programu se provedou ekonomické analýzy využívání vody s přihlédnutím k zásadě návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, jakož i dlouhodobé prognózy možnosti uspokojování potřeb při využívání vodních zdrojů v oblastech povodí.

[...]“

12

Článek 114 zákona o vodách stanoví:

„1.   Plány povodí zahrnují:

1)

obecný popis charakteristik povodí, zahrnující zejména:

a)

seznam útvarů povrchových vod včetně jejich druhu a referenčních podmínek,

b)

seznam útvarů podzemních vod,

2)

souhrn popisu významných vlivů lidské činnosti a posouzení jejich vlivu na stav povrchových a podzemních vod,

3)

seznam chráněných oblastí uvedených v čl. 113 odst. 2 bodu 5 včetně grafického znázornění,

4)

mapu monitorovacích sítí s prezentací monitorovacích programů,

5)

seznam environmentálních cílů stanovených pro vodní útvary a chráněné oblasti,

6)

shrnutí výsledků ekonomické analýzy využívání vody,

7)

soubor opatření stanovených v národním programu týkajícím se vody a životního prostředí, se zaměřením na způsoby dosažení stanovených environmentálních cílů,

8)

seznam dalších podrobnějších programů a plánů pro danou oblast povodí, týkajících se zejména dílčích povodí, odvětví, problémů nebo vodních typů, a to zároveň se shrnutím jejich obsahu.

9)

souhrn uskutečněných opatření pro informování veřejnosti a konzultací, jejich výsledků a změn, které byly v jejich důsledku provedeny v plánu,

10)

seznam orgánů příslušných ve věcech hospodaření s vodou pro oblast povodí,

11)

informace o způsobech a postupech umožňujících získat příslušné údaje a dokumenty použité k vypracování plánu a informace o očekávaných výsledcích jeho provedení.

[...]

4.   Aktualizace plánu povodí kromě informací uvedených v odstavci 1 obsahuje:

1)

shrnutí všech změn nebo aktualizací provedených od zveřejnění předchozího plánu povodí,

2)

vyhodnocení pokroku při dosahování environmentálních cílů, včetně prezentace výsledků monitorování v období platnosti předchozího plánu, a vysvětlení důvodů pro nesplnění kterýchkoli environmentálních cílů,

3)

odůvodněné shrnutí a vysvětlení všech opatření předpokládaných v předchozí verzi plánu, která nebyla provedena,

4)

popis doplňujících opatření nezbytných pro účely provedení plánu.

[...]“

13

Článek 155a zákona o vodách stanoví:

„1.   Účelem monitorování stavu vod je získat informace o stavu povrchových a podzemních vod pro potřebu plánování hospodaření s vodou a posuzování plnění environmentálních cílů.

2.   Analýza a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod se provádí v rámci národního monitoringu životního prostředí.

3.   Regionální inspektor pro oblast ochrany životního prostředí provádí analýzy povrchové vody v oblasti fyzikálně-chemických, chemických a biologických ukazatelů.

4.   Státní hydrologicko-meteorologická služba provádí analýzy povrchových vod v oblasti hydrologických a morfologických ukazatelů.

5.   Státní hydrogeologická služba analyzuje a hodnotí stav podzemních vod v oblasti kvantitativních fyzikálně-chemických ukazatelů.

6.   V odůvodněných případech provede regionální inspektor pro oblast ochrany životního prostředí se souhlasem státní hydrogeologické služby doplňující analýzy týkající se fyzikálně-chemických ukazatelů podzemních vod a jejich výsledky poskytne prostřednictvím hlavního inspektora ochrany životního prostředí státní hydrogeologické službě.

7.   V odůvodněných případech provede hlavní inspektor ochrany životního prostředí se souhlasem předsedy státního vodohospodářského orgánu a na základě výsledků analýz stanovených v odstavcích 3 až 6 komplexní posouzení stavu vod v oblastech povodí při zohlednění rozdělení na hydrozóny, a pokud to odůvodňují zvláštnosti analýz, provede analýzy uvedené v odstavci 2.“

Zákon o ochraně životního prostředí

14

Článek 25 odst. 2 zákona o ochraně životního prostředí ze dne 27. dubna 2001 (Dz. U. č. 62, položka 627, dále jen „zákon o ochraně životního prostředí“) stanoví, že monitorování životního prostředí prováděné státem spočívá v systému měření, hodnocení a prognózy ekologického stavu a ve shromažďování, zpracování a šíření informací o životním prostředí.

15

Podle čl. 25 odst. 3 tohoto zákona přispívá monitorování životního prostředí státem k opatřením ochrany životního prostředí systematickým informováním správních orgánů a veřejnosti o:

„[...]

1)

kvalitě přírodních prvků, plnění kvalitativních cílů životního prostředí, definovaných příslušnými ustanoveními, a úrovní stanovených v čl. 3 bodu 28 písm. b) a c), jakož i o oblastech překročení těchto cílů a úrovní;

2)

změnách kvality přírodních prvků a příčinách těchto změn, včetně příčinného vztahu mezi emisemi a stavem přírodních prvků.“

Zákon o ochraně přírody

16

Podle článku 112 zákona o ochraně přírody ze dne 14. května 2013 (konsolidované znění zákona ze dne 16. dubna 2004, Dz. U. z roku 2013, položka 627, dále jen „zákon o ochraně přírody“) monitorování životního prostředí státem zahrnuje monitorování stavu životního prostředí, pokud jde o biologickou a krajinnou rozmanitost.

17

Odstavec 2 tohoto článku stanoví, že monitorování stavu životního prostředí spočívá v pozorování a zkoumání stavu a změn složek biologické a krajinné rozmanitosti, včetně typů přírodních stanovišť a druhů v zájmu Evropské unie, a zejména typů přírodních stanovišť a prioritních druhů, jakož i zkoumání účinnosti metod ochrany přírody.

Nařízení ze dne 3. října 2005

18

Nařízení ministra životního prostředí ze dne 3. října 2005 o zvláštních podmínkách, které má splňovat hydrologická a geoinženýrská dokumentace (Dz. U. č. 201, dále jen „nařízení ze dne 3. října 2005“), uvádí v čl. 2 odst. 1 bodu 13 a v odst. 2:

„1.   Pro účely tohoto aktu se rozumí:

[...]

13)

dosažitelnými zdroji: množství podzemní vody, kterou je možno odebrat v oblasti v rovnováze za daných environmentálních a hydrologických podmínek, bez uvedení konkrétní lokality a technických nebo ekonomických podmínek v oblasti odběru vody;

[...]

2.   Dosažitelné zdroje podzemní vody v hodnocené oblasti určené v hydrogeologické dokumentaci umožňují:

1)

posoudit stupeň využití zdrojů podzemní vody a množství využitelných rezerv nebo deficit vodních zdrojů v hodnocené oblasti včetně hydrozóny nebo dílčího povodí;

2)

určit možné lokality pro vybudování míst odběru podzemní vody;

3)

provést bilanci zdrojů v oblastech intenzívního využívání zaměřeného na podzemní vody a prověřit tyto zdroje;

4)

provést hydroekonomickou bilanci za účelem definování podmínek využívání vod v hydrozóně nebo v dílčím povodí.

[...]“

Nařízení ze dne 23. července 2008

19

Článek 2 odst. 1 nařízení ministra životního prostředí ze dne 23. července 2008 o kritériích a podmínkách hodnocení stavu podzemních vod (Dz. U. č. 143, položka 896, dále jen „nařízení ze dne 23. července 2008“) uvádí:

„Klasifikace stavu podzemních vod podle fyzikálně-chemických ukazatelů vychází z následujících pěti kvalitativních tříd:

[...]

2)

Třída II – vody dobré kvality, ve kterých:

a)

hodnoty určitých fyzikálně-chemických ukazatelů jsou zvýšené z důvodu přírodních procesů probíhajících v podzemních vodách,

b)

hodnoty některých fyzikálně-chemických ukazatelů neukazují na dopady lidské činnosti nebo ukazují jen na velmi slabé dopady této činnosti,

[...]“

20

Článek 8 odst. 2 až 4 uvedeného nařízení stanoví:

„2.   Hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod se uskutečňuje na daných jednotných útvarech podzemních vod.

[...]

3.   Hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod se uskutečňuje stanovením významu zásob jednotných útvarů podzemních vod a interpretací výsledků monitorování situace hladiny podzemních vod.

[...]

4.   Význam zásob zdrojů podzemní vody se určuje porovnáním skutečného průměrného odběru podzemní vody během několika let z míst odběru podzemní vody, vyjádřený v m3/den, objemem zásob podzemní vody dostupné pro využití, vyjádřený v m3/den, stanovených na základě dosažitelných zdrojů stanovených pro oblast v rovnováze, zahrnující daný jednotný útvar podzemních vod; pokud daný útvar podzemní vody není plně pokrytý hodnocenou oblastí, pro kterou byly stanoveny dosažitelné zdroje, lze provést porovnání na základě výpočtu využívání předpokládaných zdrojů podzemní vody až do stanovení dosažitelných zdrojů pro tento vodní útvar.“

Nařízení ze dne 20. srpna 2008

21

Nařízení ministra životního prostředí ze dne 20. srpna 2008 o pravidlech klasifikace stavu jednotných útvarů povrchových vod (Dz. U. č. 162, položka 1008, dále jen „nařízení ze dne 20. srpna 2008“) v části B bodu XIV přílohy 6 uvádí:

„Klasifikace ekologického stavu povrchové vody a interpretace výsledků analýzy ukazatelů kvality vody na základě fyzikálně-chemických, biologických a hydromorfologických ukazatelů

[...]

B.

Interpretace výsledků analýzy ukazatelů kvality vody na základě fyzikálně-chemických, biologických a hydromorfologických ukazatelů

[...]

XIV.

Až do vypracování metod posuzování ekologického stavu na základě hydromorfologických ukazatelů může být klasifikace ekologického stavu vod provedena bez ohledu na tyto ukazatele. V tomto případě se vynechá krok 4 a útvar povrchových vod splňující kritéria stanovená v pro krok 3 bod 1 se zařadí to třídy 1 ekologického stavu.“

22

Část B bod XV přílohy 7 nařízení ze dne 20. srpna 2008 stanoví:

„Klasifikace ekologického potenciálu umělých a silně ovlivněných povrchových vod a interpretace výsledků analýzy ukazatelů kvality vody na základě fyzikálně-chemických, biologických a hydromorfologických ukazatelů

[...]

B.

Interpretace výsledků analýzy ukazatelů kvality vody na základě fyzikálně-chemických, biologických a hydromorfologických ukazatelů

[...]

XV.

Až do vypracování metod posuzování ekologického potenciálu na základě hydromorfologických ukazatelů může být klasifikace ekologického potenciálu vod provedena bez ohledu na tyto ukazatele. V tomto případě se vynechá krok 2.“

Nařízení ze dne 13. května 2009

23

Článek 5 odst. 2 bod 3 nařízení ministra životního prostředí ze dne 13. května 2009 o podmínkách řízení monitorování jednotných útvarů povrchové a podzemní vody (Dz. U. č. 81, položka 685, dále jen „nařízení ze dne 13. května 2009“) uvádí:

„Provozní monitorování povrchových vod se provádí s cílem:

[...]

3)

zjistit stav povrchových vod v oblastech uvedených na seznamech stanovených v čl. 113 odst. 4 zákona o vodách [...]

[...]“

24

Příloha 1 nařízení ze dne 13. května 2009 stanoví:

„[...]

2.

Kritéria výběru povrchových vod, které mají být podrobeny provoznímu monitorování:

[...]

6)

klasifikace útvaru povrchových vod mezi vodami představujícími stanoviště ryb, korýšů a měkkýšů nebo vztah vzájemné závislosti mezi vodním útvarem a chráněnými oblastmi uvedenými v čl. 113 odst. 4 zákona o vodách [...]

[...]“

25

V „poznámkách k tabulce č. 2“, uvedených v nařízení ze dne 13. května 2009 se uvádí:

„[...]

2)

Rozsah a četnost analýz různých ukazatelů klasifikace prováděných na měřících místech cílených kontrol, které se nenacházejí na útvarech povrchových vod vymezených jakožto vody k rekreaci, včetně vod ke koupání, odpovídají výlučně ukazatelům a četnosti definovaným v mezinárodních smlouvách, kterými je Polská republika vázána a ve zvláštních účinných ustanoveních, zejména těch, která byla přijata na základě čl. 50 odst. 1 a 2 zákona o vodách [...]; jinak odpovídají prvkům definovaným pro měřící místa provozního monitorování.

[...]

4)

Jestliže v útvaru povrchových vod je nebo byl zjištěn zdroj znečištění způsobilý uvolňovat látky, které jsou obzvláště škodlivé pro vodní prostředí, zejména prioritní látky stanovené v tabulce 1, a to ve skupině chemických ukazatelů charakteristických přítomností látek, které jsou pro vodní prostředí obzvláště škodlivé, nebo jestliže výsledky situačního monitorování naznačují, že jedna z těchto látek je přítomna v množství přesahujícím limity koncentrace, na měřící stanici provozního monitorování umístěném na tomto vodním útvaru se provede analýza zahrnující látky, jejichž přítomnost ve vodě byla konstatována nebo je pravděpodobná. V takovém případě se provozní monitorování dotyčného vodního útvaru provádí každoročně, a to na každé měřící stanici. Četnost ověřování biologických ukazatelů se nemění. Četnost, s jakou se na konkrétním vodním útvaru provádí zjišťování každé z látek uvedených v tabulce 1 ve skupině prioritních látek v oblasti vodní politiky a ukazatelů jiných znečišťujících látek [...], může být snížena, pokud výsledky získané během prvního úplného každoročního cyklu plánování během šesti let potvrzují, že koncentrace takové látky nepřekračuje přípustné mezní hodnoty. Analýza přítomnosti konkrétní nebezpečné látky na měřící stanici provozního monitorování nemusí být provedena, pokud všechny výsledky získané na tomto místě během předcházejícího roku v kontextu provozního monitorování ukazují, že tato látka není ve vodě přítomná či že nebyly provedeny činnosti směřující ke zlepšení stavu vody.“

Nařízení ze dne 18. června 2009

26

Článek 3 odst. 1 nařízení Rady ministrů ze dne 18. června 2009 o přesném rozsahu vypracování plánů řízení v oblasti povodí (Dz. U. č. l06, položka 882, dále jen „nařízení ze dne 18. června 2009“) uvádí:

„Podrobný rámec informací nezbytných k vypracování plánů povodí zahrnuje:

[...]

2)

seznamy vodních útvarů vypracované podle čl. 113 odst. 2 bodu 1 zákona o vodách [...]

[...]

7)

informace o zásobárnách vnitrozemských povrchových a podzemních vod s předběžným posouzením provedeným s ohledem na jejich využití k zásobování obyvatelstva pitnou vodou;

[...]

9)

výsledky studie dopadu změn úrovně hladiny vodních útvarů podzemních vod;

[...]“

27

Článek 3 odst. 1 bod 11 nařízení ze dne 18. června 2009 stanoví, že zvláštní informace vyžadované k vypracování plánu povodí zahrnují souhrn opatření obsažených v národním programu zaměřeném na vodu a životní prostředí stanovených v současné době v článku 113b zákona o vodách.

28

Článek 5 tohoto nařízení stanoví:

„Při definování environmentálních cílů pro vodní útvary a chráněné oblasti je třeba splnit následující požadavky:

[...]

3)

odůvodnit prodloužení lhůty pro dosažení environmentálních cílů pokud jde o útvary povrchových a podzemních vod pro budoucí plánovací cykly při zohlednění ekonomických, sociálních a přírodních aspektů;

[...]“

Nařízení ze dne 15. listopadu 2011

29

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení ministra životního prostředí ze dne 15. listopadu 2011 o pravidlech řízení monitorování jednotných útvarů povrchových a podzemních vod (Dz. U. č. 258, položka 1550, dále jen „nařízení ze dne 15. listopadu 2011“), je jedním ze způsobů monitorování jednotných útvarů povrchových vod monitorování chráněných oblastí.

30

Článek 5 odst. 4 nařízení ze dne 15. listopadu 2011 uvádí:

„Monitorování chráněných oblastí se zavádí s cílem:

1)

zjistit stav jednotných útvarů povrchových vod v chráněných oblastech;

2)

stanovit úroveň dodržování dodatečných požadavků stanovených pro tyto oblasti ve zvláštních ustanoveních;

[...]

4)

vyhodnotit změny stavu jednotné útvary povrchových vod v chráněných oblastech [...];

[...]“

31

Podle oddílu 1 bodu 7 přílohy 1 uvedeného nařízení se jedno z kritérií výběru jednotných útvarů povrchových vod, které má být sledováno v rámci situačního monitorování, týká existence jednotných vodních útvarů v chráněných oblastech určených k ochraně stanovišť nebo druhů, pro které je udržení nebo zlepšení stavu vod důležitým faktorem jejich ochrany, jak je stanoveno v čl. 113 odst. 4 bodu 6 zákona o vodách.

32

Podle oddílu 2 bodu 9 přílohy 1 nařízení ze dne 15. listopadu 2011 se jedno z kritérií výběru pro monitorování v rámci provozního monitorování týká určení, a to na základě vyhodnocení dopadu závažných vlivů lidské činnosti na stav povrchových vod a na základě situačního monitorování jednotných útvarů povrchových vod nacházejících se v chráněných oblastech podle čl. 113 odst. 4 bodu 6 zákona o vodách, u nichž existuje riziko neplnění jejich environmentálních cílů.

33

Podle části V bodě 25 přílohy 2 uvedeného nařízení se monitorování chráněných oblastí provádí do té doby, dokud tyto oblasti nebudou odpovídat požadavkům zvláštních předpisů, podle kterých byly zavedeny, a dokud nesplní environmentální cíle stanovené v čl. 38d odst. 1 a 2 a článku 38f zákona o vodách.

34

Příloha 3 téhož nařízení definuje rozsah a četnost studií zaměřených na různé ukazatele klasifikace ekologického a chemického stavu jednotných útvarů povrchových vod, jakož i rozsah studií týkajících se různých ukazatelů klasifikace ekologického potenciálu a chemického stavu umělých a silně ovlivněných jednotných útvarů povrchových vod, jejichž jednotné vodní útvary spadají do chráněných oblastí. Tabulka č. 1 uvedené přílohy 3 stanoví seznam ukazatelů a parametrů studií situačního monitorování, který zahrnuje:

„a)

22 ukazatelů studií biologických složek: fytoplankton (hojnost nebo množství, složení druhů, četnost výkvětu a intenzita, biomasa, chlorofyl a), fytobentos (hojnost nebo množství, složení druhů), fauna bentických makrobezobratlích (hojnost, složení druhů, přítomnost citlivých druhů, rozmanitost), makrořasy a krytosemenné rostliny (množství, složení druhů, rozmanitost, přítomnost citlivých druhů), makrofyty (hojnost nebo množství, složení druhů), fauna ryb (hojnost nebo množství, složení druhů, životní cyklus nebo věková struktura, přítomnost citlivých druhů),

b)

3 ukazatele studií hydromorfologických složek, jako je hydrologický režim (přílivu a odlivu), kontinuita potoků, bystřin, řek nebo kanálů a morfologické podmínky,

c)

52 ukazatelů studií fyzikálně-chemických složek: charakterističtí ukazatelé fyzikálního stavu, mezi kterými jsou tepelné podmínky (teplota vody, barva, průhlednost, celkové množství nerozpustných látek), kyslíkové poměry [rozpuštěný kyslík, pětidenní biochemická spotřeba kyslíku (BSK5), chemická spotřeba kyslíku (CHSK) – Mn (indikátor manganistanu), celkový organický uhlík, % nasycení vody kyslíkem, chemická spotřeba kyslíku (CHSK)], salinita (salinita, vodivost při 20 °C, rozpuštěné látky, sírany, chloridy, vápník, hořčík, celková tvrdost), acidobazický stav (pH), celková zásaditost, koncentrace živin [amonium, dusík (Kjeldahlova metoda), dusičnanový dusík, dusitanový dusík, celkový dusík, fosforečnany PO4, celkový fosfor, křemík] a specifické syntetické a nesyntetické znečišťující látky [formaldehyd, arzén, baryum, bor, šestimocný chrom, celkový chrom (součet Cr3 a Cr6), zinek, měď, těkavé fenoly – fenolový index, ropné uhlovodíky – index minerálních olejů, hliník, uvolnitelné kyanidy, vázané kyanidy, molybden, selen, stříbro, thallium, titan, vanad, antimon, fluoridy, berylium, kobalt a cín],

d)

33 prioritních látek v oblasti vodní politiky jako alachlor, anthracen, atrazin, benzen, bromovaný difenylether (pentabromdifenylether; kongenery čísel 28, 47, 99, 100, 153 a 154), kadmium a jeho sloučeniny, chloralkany C10-13, chlorfenvinfos, chlorpyrifos (chlorpyrifos-ethyl), 1,2-dichlorethan (EDC), dichlormethan, bis(2-ethylhexyl)-ftalát (DEHP), diuron, endosulfan, fluoranthen, hexachlorbenzen (HCB), hexachlorbutadien (HCBD), hexachlorcyklohexan (HCH), isoproturon, olovo a jeho sloučeniny, rtuť a její sloučeniny, naftalen, nikl a jeho sloučeniny, nonylfenol (p-nonylfenol), oktylfenol 4-(1,1’,3,3’-tetrametylbutyl)-fenol, pentachlorbenzen, pentachlorfenol (PCP), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), benzo(a)pyren, benzo(b)fluoranthen, benzo(k)fluoranthen, benzo(g,h,i)perylen, indeno(1,2,3-cd)pyren, simazin, tributylcíničité sloučeniny (kationt tributylcínu), trichlorbenzen (TCB), trichlormetan (chloroform), trifluralin, a

e)

8 dalších znečišťujících látek (tetrachlormethan, aldrin, dieldrin endrin, isodrin, izomer para-para-DDT, DDT celkem, trichlorethylen (TRI), tetrachlorethylen (PER).“

Postup před zahájením soudního řízení

35

Dne 27. června 2008 zaslala Komise Polské republice výzvu, v níž upozornila na mezery ve vnitrostátních opatřeních přijatých k provedení směrnice 2000/60, které jí byly oznámeny, a tvrdila, že tento členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 2 až 11, 13, 14 a 24, jakož i z příloh II až V, VII a VIII této směrnice.

36

Polská republika odpověděla na tuto výzvu dopisem ze dne 22. srpna 2008.

37

Dne 7. května 2009 oznámila Polská republika Komisi nařízení ze dne 23. července 2008 jako opatření přijaté k provedení směrnice 2000/60.

38

Dne 10. července téhož roku Polská republika oznámila Komisi nařízení ze dne 18. června 2009.

39

Dne 6. října 2009 Polská republika oznámila Komisi další tři nařízení, a to nařízení ze dne 20. srpna 2008, 13. května 2009 a 22. července 2009.

40

Dne 28. června 2010 zaslala Komise Polské republice odůvodněné stanovisko, kterým tento členský stát vyzvala k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhověl tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení. Tato lhůta uplynula dne 28. srpna 2010.

41

V tomto odůvodněném stanovisku Komise uvedla, že polské právo nezaručuje úplné a náležité provedení ustanovení směrnice 2000/60 uvedených ve výzvě.

42

Dopisem ze dne 24. srpna 2010 Polská republika odpověděla na toto odůvodněné stanovisko.

43

Provedení směrnice 2000/60 bylo dne 28. září 2010 předmětem debat mezi službami Komise a polskými orgány. Pracovní schůzky na toto téma se uskutečnily dne 12. října 2010 a 22. března 2011.

44

Dne 23. února 2011, tedy po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, Polská republika oznámila Komisi zákon ze dne 5. ledna 2011, kterým se mění zákon o vodách a některé jiné zákony (Dz. U. č. 32, položka 159, dále jen „zákon ze dne 5. ledna 2011“), který nabyl účinnosti dne 18. března 2011.

45

Dne 30. listopadu a 7. prosince 2011 kromě toho Polská republika oznámila Komisi jakožto opatření přijatá k provedení směrnice 2000/60 následující nařízení:

—

nařízení ministra životního prostředí ze dne 9. listopadu 2011 o klasifikaci ekologického stavu, ekologického potenciálu a chemického stavu jednotných útvarů povrchových a podzemních vod (Dz. U. č. 258, položka 1549);

—

nařízení ministra životního prostředí ze dne 9. listopadu 2011 o pravidlech klasifikace stavu jednotných útvarů povrchových vod a o environmentálních pravidlech kvality pro prioritní látky (Dz. U. č. 257, položka 1545, dále jen „nařízení ze dne 9. listopadu 2011 o pravidlech klasifikace stavu jednotných útvarů povrchových vod“), a

—

nařízení ze dne 15. listopadu 2011.

46

Ačkoli byly tato nařízení a zákon ze dne 5. ledna 2011 přijaty po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, tedy dne 28. srpna 2010, Komise je zohlednila s výhradou, že nová ustanovení odstraní dříve konstatovaná nesplnění povinností.

47

Dne 29. března 2013 Polská republika oznámila Komisi nařízení Rady ministrů ze dne 29. března 2013 o přesném rozsahu vypracování plánů povodí (Dz. U. položka 578, dále jen „nařízení ze dne 29. března 2013“), které vstoupilo v platnost dne 20. května 2013. Komise přihlédla k tomuto nařízení v rozsahu, v němž odstranilo dříve konstatované porušení povinnosti.

48

Komise s ohledem na odpovědi a oznámené legislativní akty upustila od části vytýkaných skutečností a dospěla k závěru, že pokud jde o provedení směrnice 2000/60, je situace i nadále neuspokojivá, a rozhodla se tudíž podat tuto žalobu.

49

Dne 20. listopadu 2014 zaslala kancelář Soudního dvora účastníkům řízení předvolání k jednání dne 15. ledna 2015, v němž byla mimo jiné Komise vyzvána, aby nejpozději do 8. prosince předložila v jazyce řízení a ve francouzštině úplné znění relevantních ustanovení vnitrostátního práva prokazujících nesprávné nebo neúplné provedení ustanovení směrnice 2000/60, jež byla účinná ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.

50

Komise zaslala dopisem ze dne 3. prosince 2014 požadované dokumenty a kromě toho informovala Soudní dvůr, že návrh na zahájení řízení v této věci nezohlednil existenci doplňujícího odůvodněného stanoviska, které zaslala Polské republice dne 28. února 2012 (dále jen „doplňující odůvodněné stanovisko“). V doplňujícím odůvodněném stanovisku byla Polská republika vyzvána k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby tomuto odůvodněnému stanovisku vyhověla ve lhůtě jednoho měsíce ode dne obdržení uvedeného stanoviska, k němuž došlo rovněž dne 28. února 2012.

51

Komise v doplňujícím odůvodněném stanovisku po posouzení nařízení ze dne 15. listopadu 2011 konstatovala kromě vytýkaných skutečností uvedených v jejím odůvodněném stanovisku ze dne 28. června 2010 i nesprávné provedení čl. 8 odst. 1 první odrážky bodu i) a odst. 2 směrnice 2000/60, jakož i bodů 1.1 a 1.3 přílohy V této směrnice.

52

V návaznosti na vysvětlení podaná Polskou republikou dne 28. března 2012 v odpovědi na doplňující odůvodněné stanovisko se Komise rozhodla neuplatňovat před Soudním dvorem vytýkanou skutečnost uvedenou v tomto stanovisku.

K žalobě

Ke lhůtě stanovené v doplňujícím odůvodněném stanovisku

53

Je třeba podotknout, že Polská republika na jednání tvrdila, že Soudní dvůr je povinen zkoumat v této věci existenci údajného nesplnění povinnosti ke dni uplynutí lhůty stanovené v doplňujícím odůvodněném stanovisku, tedy ke dni 28. března 2012, a nikoli ke dni uplynutí lhůty stanovené v původním odůvodněném stanovisku, a to pokud jde o všechny vytýkané skutečnosti, a nikoli pouze o vytýkanou skutečnost uvedenou v doplňujícím odůvodněném stanovisku.

54

Komise tvrdí, že se v návaznosti na vysvětlení podané Polskou republikou v odpovědi na doplňující odůvodněné stanovisko rozhodla neuplatňovat před Soudním dvorem odlišnou vytýkanou skutečnost uvedenou v tomto stanovisku a že tato vytýkaná skutečnost z tohoto důvodu nebyla uvedena v jejím návrhu na zahájení řízení.

55

V tomto ohledu je nutno konstatovat, že Komise sice zaslala Polské republice doplňující odůvodněné stanovisko, v němž stanovila jiné datum, než bylo datum stanovené pro splnění povinností tohoto členského státu vyplývajících ze směrnice 2000/60 v odůvodněném stanovisku ze dne 28. června 2010.

56

Ze znění doplňujícího odůvodněného stanoviska nicméně vyplývá, že se týkalo jediné, přesně vymezené vytýkané skutečnosti, odlišné od vytýkaných skutečností uvedených v odůvodněném stanovisku ze dne 28. června 2010, a že lhůta stanovená Komisí v doplňujícím odůvodněném stanovisku byla neoddělitelně a výlučně spjata s touto vytýkanou skutečností, aniž byla zpochybněna lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku ze dne 28. června 2010.

57

Z toho vyplývá, že jelikož vytýkaná skutečnost uvedená v projednávaném případě v doplňujícím odůvodněném stanovisku není předmětem této žaloby, je nesplnění povinnosti třeba posuzovat podle situace v členském státě ke dni uplynutí lhůty stanovené v původním odůvodněném stanovisku, tedy ke dni 28. srpna 2010.

K první vytýkané skutečnosti, vycházející z neúplného a nesprávného provedení definic uvedených v čl. 2 bodech 19, 20, 26 a 27 směrnice 2000/60

Argumentace účastníků řízení

58

Ve své první vytýkané skutečnosti Komise tvrdí, že některé definice uvedené v článku 2 směrnice 2000/60 nebyly provedeny do vnitrostátního práva. V tomto ohledu má za to, že ve vnitrostátních aktech provádějících tuto směrnici je třeba doslovně reprodukovat definice uvedené v čl. 2 bodech 19, 20, 26 a 27 této směrnice za účelem zajištění řádného uplatňování uvedené směrnice v dotčeném členském státě.

59

Pokud jde o definice pojmů „stav podzemních vod“, „dobrý stav podzemních vod“ a „kvantitativní stav“, uvedené v čl. 2 bodech 19, 20 a 26 směrnice 2000/60, Komise připomíná, že Polská republika během postupu před zahájením soudního řízení nezpochybnila vytýkanou skutečnost týkající se neexistence samostatného provedení těchto definic a že uvedla, že „učinila vše pro to, aby odstranila tyto nedostatky vložením vhodných definic do textů zákonů nebo jejich prováděcích ustanovení“.

60

Pokud jde konkrétně o definici pojmu „stav podzemních vod“, Komise tvrdí, že ačkoli je pravda, že nařízení ze dne 23. července 2008 zavedlo definici pojmů „dobrý chemický stav podzemních vod“ a „dobrý kvantitativní stav“, chybí nicméně definice pojmu „stav podzemních vod“, která je nezbytná ke správnému provedení a k uplatnění článku 8 směrnice 2000/60 spolu s bodem 2.5 přílohy V této směrnice. Provedení této definice je zvláště důležité pokud jde o požadavek, podle kterého je stav podzemních vod určen jeho kvalitativním a chemickým stavem podle toho, který je horší.

61

Pokud jde o definici pojmu „dobrý stav podzemních vod“, Komise zastává stanovisko, že čl. 2 odst. 1 nařízení ze dne 23. července 2008 provedl uvedenou definici nesprávně, neboť stanoví, že do třídy II spadají vody, v nichž jsou zaprvé hodnoty určitých fyzikálně-chemických ukazatelů zvýšené z důvodu přírodních procesů probíhajících v podzemních vodách a zadruhé hodnoty fyzikálně-chemických ukazatelů neukazují na dopady lidské činnosti nebo ukazují jen na velmi slabé dopady lidské činnosti.

62

Podle Komise přitom čl. 2 bod 20 směrnice 2000/60 naprosto jasně stanoví, že „dobrý stav podzemních vod“ je takový stav útvaru podzemní vody, kdy je jeho jak kvantitativní, tak chemický stav přinejmenším „dobrý“. V důsledku toho definice uvedená v nařízení ze dne 23. července 2008, která se týká pouze fyzikálně-chemických ukazatelů, a nikoli kvantitativního stavu vod, neodpovídá širšímu rozsahu definice uvedené v této směrnici.

63

Definice „dobrého stavu podzemních vod“ je přitom zásadní pro zaručení správného provedení a uplatnění povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) bodu ii) směrnice 2000/60, který stanoví, že členské státy jsou povinny dosáhnout dobrého stavu podzemních vod. Podle Komise je provedení uvedené definice zásadní i pro uplatňování výjimek z této povinnosti, tedy výjimky umožňující připustit dosažení méně přísných environmentálních cílů, uvedené v čl. 4 odst. 5 směrnice 2000/60, nebo výjimky umožňující zavést nové změny úrovně vodních útvarů podzemních vod, která je uvedena v čl. 4 odst. 7 uvedené směrnice. Neexistuje-li definice pojmu „dobrý stav podzemních vod“, není možné zavést výjimky z uvedené povinnosti bez rizika nedosažení environmentálních cílů.

64

Pokud jde o definici pojmu „kvantitativní stav“, který je podle čl. 2 bodu 26 směrnice 2000/60 „vyjádření[m] stupně ovlivnění útvaru podzemní vody přímými nebo nepřímými odběry“, Komise namítá nesprávné provedení článkem 8 nařízení ze dne 23. července 2008. Tento čl. 8 odst. 2 stanoví, že „hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod se uskutečňuje na daných jednotných útvarech podzemních vod“, kdežto uvedený čl. 8 odst. 3 stanoví, že „hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod se uskutečňuje stanovením významu zásob jednotných útvarů podzemních vod a interpretací výsledků monitorování situace hladiny podzemních vod“.

65

Podle Komise neodkazují uvedená ustanovení polského práva na přímé a nepřímé odběry ani na jejich vliv na útvary podzemních vod. Definice „kvantitativního stavu“ je přitom zásadní pro správné provedení a uplatnění požadavků uvedených v ustanoveních článku 8 ve spojení s přílohou V směrnice 2000/60, a to jak v oblasti klasifikace kvantitativního stavu vod, tak i při monitorování tohoto stavu podle bodů 2.1. a 2.2 uvedené přílohy.

66

Pokud jde o definici pojmu „dosažitelný zdroj podzemní vody“, uvedeného v čl. 2 bodu 27 směrnice 2000/60, Komise připomíná, že Polská republika ve své odpovědi na odůvodněné stanovisko potvrdila, že tento pojem se jako takový v polské právní úpravě nevyskytuje. Článek 2 odst. 1 bod 13 nařízení ze dne 3. října 2005 obsahuje pojem „dosažitelný zdroj“, definovaný jako „množství podzemní vody, kterou je možno odebrat v oblasti v rovnováze za daných environmentálních a hydrologických podmínek, bez uvedení konkrétní lokality a technických nebo ekonomických podmínek v oblasti odběru vody“.

67

Podle Komise přitom z analýzy polského právního řádu jasně vyplývá, že žádný z prvků definice uvedený v čl. 2 bodu 27 směrnice 2000/60 se v polském právu nenachází.

68

Kromě toho mezi pojmem „dosažitelný zdroj podzemní vody“, uvedeným ve směrnici 2000/60, a pojmy uvedenými v nařízení ze dne 3. října 2005, tedy „odběr vody“, neexistuje žádný vztah. První pojem ve skutečnosti odpovídá přírodním procesům bez lidského zásahu. Na takový zásah, který charakterizuje odběr vody, se vztahuje čl. 2 bod 28 této směrnice. Komise tvrdí, že je třeba doplnit, že definice pojmu „dosažitelný zdroj podzemní vody“, uvedená v čl. 2 bodu 27 této směrnice, odkazuje na povinnost monitorování uvedenou v bodě 2.2.1 přílohy V této směrnice, která se týká jak přírodních procesů, tak procesů, které jsou důsledkem lidské činnosti. Pokud by se mezi těmito kategoriemi nerozlišovalo, existovalo by riziko nezahrnutí důsledků lidského zásahu. V důsledku toho by bylo obtížné stanovit vhodným způsobem opatření, která je třeba přijmout k zajištění dobrého stavu vod podle článku 4 směrnice 2000/60.

69

Podle Komise jsou uvedené pojmy směrnice 2000/60 nicméně zásadní pro správné provedení a uplatnění povinnosti uložené ustanovením článku 8 ve spojení s přílohou V této směrnice, zejména pro provedení správné klasifikace stavu vod, jak je definována v bodě 1.4 přílohy V uvedené směrnice, jakož i správného monitorování kvantitativního stavu podzemních vod, jak je stanoveno v bodě 2.2 přílohy V této směrnice.

70

Pokud jde o první vytýkanou skutečnost, Polská republika nejprve připomíná ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle které provedení směrnice do vnitrostátního práva nezbytně nevyžaduje formální a doslovné převzetí jejích ustanovení do výslovné a specifické právní normy, ale může postačovat i obecný právní rámec, jestliže tento účinně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem.

71

Komise podle Polské republiky neuvedla žádný důvod, který je s to prokázat, že členské státy mají povinnost provést pojmy uvedené v čl. 2 bodech 19, 20, 26 a 27 směrnice 2000/60 doslovně a neupřesnila, jak by nedostatečné provedení mohlo ohrozit dosažení cílů uvedené směrnice. Ačkoli Komise připomíná vztah existující mezi uvedenými definicemi a hmotněprávními ustanoveními směrnice 2000/60, nikterak nezpochybňuje relevantnost provedení těchto hmotněprávních ustanovení.

72

Kromě toho Polská republika zdůrazňuje, že definice, jejichž provedení Komise napadá, jsou uvedeny v návrhu novely zákona o vodách a některých dalších zákonů.

Závěry Soudního dvora

73

Pokud jde o argument Polské republiky, že členský stát není povinen provést definice stanovené ve směrnici 2000/60 doslovně, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury provedení směrnice do vnitrostátního práva nezbytně nevyžaduje formální a doslovné převzetí jejích ustanovení do výslovné a specifické právní normy, ale může postačovat i obecný právní rámec, jestliže tento účinně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem (viz rozsudek Komise v. Polsko, C‑281/11, EU:C:2013:855, bod 60 a citovaná judikatura).

74

V projednávaném případě je nicméně nutno konstatovat, že Polská republika nebyla schopna přesněji uvést konkrétní ustanovení vnitrostátního práva, která by umožňovala dospět k závěru, že meritorní ustanovení směrnice 2000/60, která se zakládají na sporných právních definicích, byla provedena správně. Z polské legislativy tak nevyplývá, že je dostatečně jasným a přesným způsobem zajištěno úplné uplatnění směrnice 2000/60.

75

Vzhledem k tomu, že uvedené definice slouží k zaručení správného provedení povinností, které pro členské státy vyplývají z meritorních ustanovení směrnice 2000/60, je přitom nezbytné, aby byly správně zohledněny v rámci provedení meritorních ustanovení, která využívají definované pojmy, jestliže se členský stát rozhodne, že je zvlášť do svého práva neprovede.

76

Pokud jde totiž o pojem „stav podzemních vod“, uvedený v čl. 2 bodu 19 směrnice 2000/60, je třeba konstatovat, že nařízení ze dne 23. července 2008 zavedlo definici pojmu „dobrý chemický stav podzemních vod“, uvedeného v čl. 2 bodě 25 této směrnice, a „dobrý kvantitativní stav“, uvedeného v čl. 2 bodě 28, jakož i v bodě 2.1.2 přílohy V této směrnice, avšak nikoli definici pojmu „stav podzemních vod“, který je nicméně zásadní pro správné provedení a uplatnění ustanovení článku 8 směrnice 2000/60 ve spojení s bodem 2.5 přílohy V této směrnice vzhledem k tomu, že stav podzemních vod je určen jeho kvantitativním nebo chemickým stavem, podle toho, který je horší.

77

Kromě toho ani ze žádného jiného polského právního aktu nevyplývá, že uvedená definice byla provedena do polského práva, což Polská republika nezpochybnila ve svých písemnostech ani na jednání, během kterého se tento členský stát omezil na tvrzení, že v praxi neexistují pochybnosti ohledně oblasti působnosti dotčených definic a že všechna hmotněprávní ustanovení byla správně provedena.

78

V tomto ohledu postačí připomenout, že z ustálené judikatury plyne, že k tomu, aby bylo vyhověno požadavku právní jistoty, musí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem a s požadovanou specifičností, přesností a jasností (viz zejména rozsudek Komise v. Polsko, C‑281/11, EU:C:2013:855, bod 101 a citovaná judikatura).

79

Pouhá správní praxe, svou povahou proměnlivá na základě správního uvážení, která není dostatečně známá, nemůže být považována za platné splnění povinností provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu. Stejně tak výklad vnitrostátních právních předpisů podaný vnitrostátními soudy, konformní s požadavky směrnice, nemůže být sám o sobě charakterizován takovou přesností a jasností, které jsou vyžadovány za účelem splnění požadavku právní jistoty (viz zejména rozsudek Komise v. Polsko, C‑281/11, EU:C:2013:855, bod 105 a citovaná judikatura).

80

Pokud jde o definici pojmů „dobrý stav podzemních vod“, uvedenou v čl. 2 bodu 20 směrnice 2000/60, je třeba konstatovat, že čl. 2 odst. 1 nařízení ze dne 23. července 2008 stanoví, že v rámci třídy II jsou vody dobré kvality definovány jako vody, v nichž jsou zaprvé hodnoty určitých fyzikálně-chemických ukazatelů zvýšené z důvodu přírodních procesů probíhajících v podzemních vodách, a zadruhé, v nichž hodnoty fyzikálně-chemických ukazatelů neukazují na dopady lidské činnosti nebo ukazují jen na velmi slabé dopady této činnosti.

81

Článek 2 bod 20 směrnice 2000/60 však výslovně uvádí, že dobrý stav podzemních vod je stavem, kterého dosahuje útvar podzemní vody, jestliže je jeho jak kvantitativní, tak chemický stav přinejmenším „dobrý“. Definice uvedená v nařízení ze dne 23. července 2008 nicméně uvádí pouze fyzikálně-chemické ukazatele, a neodpovídá tedy mnohem širšímu rozsahu definice stanovené uvedenou směrnicí.

82

Kromě toho je definice „dobrého stavu podzemních vod“ zásadní pro zaručení správného provedení a uplatňování základní povinnosti uložené v čl. 4 odst. 1 písm. b) bodu ii) směrnice 2000/60, podle které jsou členské státy povinny dosáhnout dobrého stavu podzemních vod. Proto je provedení definice uvedené v čl. 2 bodu 20 této směrnice rovněž zásadní pro uplatnění výjimek z této povinnosti dosáhnout dobrého stavu podzemních vod, tedy výjimky umožňující připustit dosažení méně přísných environmentálních cílů, stanovené v čl. 4 odst. 5 směrnice 2000/60, nebo výjimky umožňující zavést nové změny úrovně hladiny vodních útvarů podzemních vod, stanovené v čl. 4 odst. 7 téže směrnice. Bez vymezení dobrého stavu podzemních vod není možné zavést v tomto ohledu výjimky bez rizika nedosažení environmentálních cílů.

83

Pokud jde o pojem „kvantitativní stav“ stanovený v čl. 2 bodu 26 směrnice 2000/60, je třeba podotknout, že čl. 8 odst. 2 nařízení ze dne 23. července 2008 stanoví, že „hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod se uskutečňuje na daných jednotných útvarech podzemních vod“, kdežto uvedený čl. 8 odst. 3 stanoví, že „hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod se uskutečňuje stanovením významu zásob jednotných útvarů podzemních vod a interpretací výsledků monitorování situace hladiny podzemních vod“.

84

Tato ustanovení vnitrostátního práva přitom neprovádějí správně definici „kvantitativního stavu“, uvedenou ve směrnici 2000/60, neboť její čl. 2 bod 26 uvádí, že kvantitativní stav je vyjádřením stupně ovlivnění útvaru podzemní vody přímými nebo nepřímými odběry. Ustanovení polského práva však neodkazují ani na přímé a nepřímé odběry, ani na jejich vliv na vodní útvary podzemních vod. Vzhledem k tomu, že definice „kvantitativního stavu“ je nicméně zásadní pro zajištění správného provedení a uplatňování požadavků uvedených v ustanovení článku 8 ve spojení s přílohou V směrnice 2000/60, a to jak v oblasti klasifikace kvantitativního stavu vod uvedené v bodě 2.1 této přílohy, tak v oblasti monitorování tohoto stavu podle bodu 2.2 uvedené přílohy, nebyla uvedená směrnice správně provedena do polského práva.

85

Pokud jde o pojem „dosažitelný zdroj podzemní vody“, uvedený v čl. 2 bodu 27 směrnice 2000/60, jehož definice se vyznačuje určitou komplexitou, je třeba připomenout, že Polská republika tvrdí, že podle ustálené praxe a správné terminologie polského práva používá čl. 2 odst. 1 bod 13 nařízení ze dne 3. října 2005 ekvivalentní pojem „dosažitelný zdroj“ („zasoby dyspozycyjne wód“). Tento členský stát upřesňuje, že tento výraz označuje množství podzemní vody, kterou je možné odebrat v oblasti v rovnováze za daných environmentálních a hydrologických podmínek odběru vody, bez uvedení konkrétní lokality a bez technických nebo ekonomických podmínek odběru vody.

86

Kromě toho Polská republika tvrdí, že definice uvedená v čl. 8 odst. 4 nařízení ze dne 23. července 2008, stanovící, že „[v]ýznam zásob zdrojů podzemní vody se určuje porovnáním skutečného průměrného odběru podzemní vody během několika let odběrů podzemní vody, vyjádřený v m3/den, objemem zásob podzemní vody dostupné pro využití, vyjádřený v m3/den, stanovených na základě dosažitelných zdrojů stanovených pro oblast v rovnováze, zahrnující daný jednotný útvar podzemních vod“, musí být vykládána v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem 13 nařízení ze dne 3. října 2005. Konečně je třeba zohlednit i čl. 38 odst. 3 zákona o vodách, jakož i čl. 97 odst. 1 a 2 zákona o ochraně životního prostředí.

87

V tomto ohledu je nutno podotknout, jak již bylo konstatováno v bodě 78 tohoto rozsudku, že podle ustálené judikatury musí být ustanovení směrnice za účelem vyhovění požadavku právní jistoty provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem, s požadovanou specifičností, přesností a jasností (viz zejména rozsudek Komise v. Polsko, C‑281/11, EU:C:2013:855, bod 101 a citovaná judikatura).

88

Je přitom třeba zdůraznit, že výklad ustanovení vnitrostátního práva týkajícího se ochrany vod v souladu s několika jinými ustanoveními rozptýlenými v několika různých zákonech, která se navíc na první pohled netýkají ochrany vod, neodpovídá těmto požadavkům.

89

Z analýzy relevantních ustanovení polského právního řádu kromě toho vyplývá, že se v polském právu nevyskytuje žádný z prvků definice uvedené v čl. 2 bodu 27 směrnice 2000/60, jelikož neexistuje odkaz ani na požadované dlouhodobé roční průměrné množství celkového doplňování útvaru podzemní vody snížené o dlouhodobé průměrné roční množství odtoku ani na požadavek dosažení cílů ekologické kvality souvisejících povrchových vod stanovené v článku 4 uvedené směrnice ani na požadavek, podle kterého je nutno vyhnout se jakémukoli významnému zhoršení ekologického stavu těchto vod a jakémukoli významnému poškození souvisejících suchozemských ekosystémů.

90

Jak konečně uvádí Komise, neexistuje žádný vztah mezi pojmy „dosažitelný zdroj podzemní vody“ a „odběr vody“. První z nich totiž odpovídá přírodním procesům, přičemž definice uvedená ve směrnici 2000/60 se týká stavu přirozené rovnováhy, tedy rozdílu mezi celkovým doplňováním útvaru podzemní vody a dlouhodobým průměrným ročním množstvím odtoku bez lidského zásahu. Na uvedený zásah, kterým se vyznačuje odběr vody, se vztahuje čl. 2 bod 28 této směrnice. Je třeba doplnit, že definice uvedená v čl. 2 bodu 27 uvedené směrnice implicitně odkazuje na povinnost monitorování stanovenou v bodě 2.2.1 přílohy V téže směrnice, která se týká jak přírodních procesů, tak i procesů, které jsou důsledkem lidské činnosti. Pokud by se mezi těmito dvěma kategoriemi nerozlišovalo, existovalo by riziko, že by nebyly zahrnuty důsledky lidských zásahů. Proto by bylo obtížné stanovit vhodným způsobem opatření, která je třeba přijmout k zajištění dobrého stavu vod podle článku 4 směrnice 2000/60.

91

Z výše uvedeného vyplývá, že definice uvedené v čl. 2 bodech 19, 20, 26 a 27 směrnice 2000/60 nejsou uvedeny v relevantní legislativě účinné ke dni uplynutí lhůty stanovené v doplňujícím odůvodněném stanovisku a že toto nesprávné provedení může ohrozit dosažení cílů sledovaných touto směrnicí.

92

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise ve svých písemnostech upřesnila důsledky neprovedení nebo nesprávného provedení definic uvedených v čl. 2 bodech 19, 20, 26 a 27 směrnice 2000/60 pro správné provedení meritorních ustanovení této směrnice a zejména jeho dopad na dosažení cílů této směrnice.

93

Na rozdíl od tvrzení Polské republiky tedy není tedy nezbytné, aby Komise nad rámec vytýkané skutečnosti týkající se nesprávného provedení uvedených definic stanovených v článku 2 této směrnice uvedla výhrady k nesprávnému provedení každého meritorního ustanovení směrnice 2000/60, které obsahuje sporné definice nebo na ně odkazuje.

94

Konečně je třeba připomenout, že pokud jde o definice pojmů „stav podzemních vod“, „dobrý stav podzemních vod“ a „kvantitativní stav“, uvedených v čl. 2 bodech 19, 20 a 26 směrnice 2000/60, nezpochybnila Polská republika během postupu před zahájením soudního řízení neprovedení těchto definic a tvrdila, že učinila vše pro odstranění těchto nedostatků vložením vhodných definic do znění zákonů nebo jejich pozdějších prováděcích předpisů.

95

Vzhledem k výše uvedenému musí být první vytýkaná skutečnost vycházející z neúplného nebo nesprávného provedení definic uvedených v článku 2 bodech 19, 20, 26 a 27 směrnice 2000/60 považována za opodstatněnou.

Ke druhé vytýkané skutečnosti, vycházející z nesprávného provedení čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/60 pokud jde o monitorování chráněných oblastí

Argumentace účastníků řízení

96

Komise připomíná, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/60 ukládá členským státům povinnost monitorovat stav povrchových vod, podzemních vod a chráněných oblastí zřízením a používáním monitorovacích programů.

97

Pokud jde o chráněné oblasti, třetí odrážka tohoto ustanovení stanoví, že pro chráněné oblasti se monitorovací programy doplní o požadavky právních předpisů Unie, podle nichž byly jednotlivé chráněné oblasti zřízeny. Komise tvrdí, že ačkoli se takové prvky nacházejí v relevantních ustanoveních polského práva týkajících se vod využívaných ke koupání nebo k odběru vody určené ke spotřebě, konstatuje nedostatek přiměřených požadavků odpovídajících požadavkům na oblasti vytvořené podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/002, s. 102) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7), tedy oblastí nazvaných „Natura 2000“. Navíc, pokud jde o chráněné oblasti, nebyly do polského právního řádu provedeny ani dodatečné monitorovací požadavky stanovené v bodě 1.3.5 přílohy V směrnice 2000/60.

98

Komise tvrdí, že Polská republika ve své odpovědi na odůvodněné stanovisko připustila, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/60 nebyl správně proveden, a uvedla, že správné provedení tohoto ustanovení zajistí novelizace nařízení ze dne 13. května 2009.

99

Analýza ustanovení polské právní úpravy zavádějící programy pro monitorování chráněných oblastí Natura 2000 ukazuje, že i když provozní monitorování předpokládá monitorování určitých chemických látek, mezi kterými je například železo nebo měď, monitorování těchto látek nicméně neumožňuje konstatovat vliv na monitorování vod v těchto chráněných oblastech. Polská legislativa nestanovila faktory umožňující určit status ochrany druhů a stanovišť ve vztahu k vodě. Nelze dospět k závěru, že ustanovení polského práva správně provedla nutnost doplnit monitorovací programy o požadavky právních předpisů Unie, podle nichž byly uvedené oblasti zřízeny, pokud jde o oblasti zřízené podle směrnic 92/43 a 2009/147.

100

Komise zdůrazňuje skutečnost, že uvedené programy pro monitorování stavu vod, stanovené v článku 8 směrnice 2000/60, musejí umožnit shromažďování dat za účelem dosažení dobrého stavu vod v chráněných oblastech při zohlednění požadavků vyplývajících z právních předpisů, na jejichž základě byly uvedené oblasti zřízeny. Program pro monitorování stanovený v čl. 8 odst. 1 třetí odrážce směrnice 2000/60 tedy musí zajistit monitorování ukazatelů stavu vod, které jsou strukturálními a funkčními ukazateli, nebo které mají vliv na vyhodnocení perspektiv ochrany druhů a přírodního prostředí, na jejichž ochranu byly tyto oblasti zřízeny.

101

Polská republika v podstatě uplatňuje argument, že čl. 8 odst. 1 třetí odrážka směrnice 2000/60 byl proveden prostřednictvím státního monitorování životního prostředí, stanoveného zejména v čl. 25 odst. 2 zákona o ochraně životního prostředí a v článku 112 zákona o ochraně přírody, prostřednictvím monitorování prováděného v oblastech Natura 2000 v rámci plánů úkolů ochrany a prostřednictvím čl. 5 odst. 4 bodu 2 nařízení ze dne 15. listopadu 2011.

102

Rozsah monitorování definovaný v rámci plánů činnosti ochrany a plánů úkolů ochrany se týká stanovišť a druhů, které se nacházejí v těchto oblastech a které jsou chráněny na základě sítě Natura 2000 a především stanovišť a druhů, pro které byla zřízena oblast Natura 2000. Toto monitorování se přitom zakládá na ustanoveních s širší působností, než jsou směrnice 92/43 a 2009/147. V tomto ohledu je nutno rovněž zohlednit jiné závazky Polské republiky vyplývající z ratifikovaných mezinárodních úmluv v oblasti ochrany přírody, přičemž je třeba mít na paměti povinnosti vyplývající ze směrnice 2000/60.

103

Podle čl. 5 odst. 4 bodu 2 nařízení ze dne 15. listopadu 2011 se monitorování chráněných oblastí zavádí s cílem stanovit úroveň dodržování dodatečných požadavků stanovených pro tyto oblasti ve zvláštních ustanoveních. Tato zvláštní ustanovení zahrnují mimo jiné ustanovení zákona o ochraně přírody, podle kterých byly chráněné oblasti zřízeny. Monitorování stavu vod musí tudíž zohlednit výsledky monitorování provedeného podle článku 112 zákona o ochraně přírody a plánů činnosti ochrany nebo plánů úkolů ochrany.

104

Na základě monitorování jednotných útvarů povrchových a podzemních vod je tudíž třeba zohlednit jiné požadavky stanovené pro oblasti Natura 2000 týkající se vod. Naproti tomu je úroveň dodržování požadavků týkajících se oblastí Natura 2000 definována v rámci monitorování prováděného podle článku 112 zákona o ochraně přírody a podle plánů činnosti ochrany. V důsledku toho polské právo podle Polské republiky vyhovuje požadavkům v oblasti monitorovacích programů stanovených v čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/60.

Závěry Soudního dvora

105

Je třeba konstatovat, že provedení čl. 8 odst. 1 třetí odrážky směrnice 2000/60 do vnitrostátního práva spočívá v zohlednění požadavku, podle kterého musejí být programy monitorování stavu vod v chráněných oblastech doplněny o požadavky obsažené v unijní právní úpravě, na základě které byly chráněné oblasti zřízeny.

106

Článek 25 odst. 2 zákona o ochraně životního prostředí, který Polská republika považuje za ustanovení provádějící směrnici, nedefinuje pojem „monitorování životního prostředí“. Článek 112 zákona o ochraně přírody naproti tomu uvádí, že monitorování přírody spočívá v pozorování a zkoumání stavu a změn složek biologické a krajinné rozmanitosti, včetně typů přírodních stanovišť a prioritních druhů. Cílem posledně uvedeného druhu monitorování je tedy spíše pozorování změn přírodních prvků, na rozdíl od obecného monitorování životního prostředí prováděného na základě článku 25 zákona o ochraně životního prostředí. Tato dvě ustanovení tedy neumožňují učinit závěr, že příslušné vnitrostátní orgány jsou povinny využívat výsledky získané v rámci tohoto monitorování pro monitorování a vymezení stavu dotčených vod podle článku 8 ve spojení s přílohou V směrnice 2000/60.

107

Ani další ustanovení namítaná Polskou republikou nesplňují požadavek vyplývající z provedení čl. 8 odst. 1 třetí odrážky směrnice 2000/60 spočívající ve využívání výsledků monitorování provedeného na úrovni různých oblastí Natura 2000 v rámci monitorování stanoveného na základě této směrnice a při klasifikaci stavu vod, jelikož se omezují na stanovení takového monitorování, aniž by ukládala povinnost využít údajů, které z něho vyplynuly.

108

Kromě toho je třeba uvést, že první lhůta stanovená pro zřízení zvláštních oblastí ochrany, ve kterých se vyžaduje příprava plánů ochrany podle směrnice 92/43, uplynula v průběhu roku 2013. Pokud by mělo tudíž být monitorování prováděné v rámci plánů úkolů ochrany a ochranných plánů považováno za formu provedení čl. 8 odst. 1 třetí odrážky směrnice 2000/60, záviselo by takové provedení na vypracování uvedených plánů.

109

Pouhé případné disponování údaji týkajícími se přírodních stanovišť a druhů nebo dokonce i stavu vod, jehož se dovolává Polská republika, nicméně nezaručuje, že monitorovací programy zavedené v souladu s ustanoveními, kterými se provádí směrnice 2000/60, budou doplněny o požadavky obsažené v právní úpravě Unie.

110

Konečně je nesporné, že i za předpokladu, že by bylo třeba zohlednit čl. 5 odst. 4 bod 2 nařízení ze dne 15. listopadu 2011, přijatý na základě článku 155b zákona o vodách po uplynutí lhůty stanovené v doplňujícím odůvodněném stanovisku, který vyžaduje, aby bylo zavedeno monitorování chráněných oblastí za účelem určení úrovně dodržování dodatečných požadavků stanovených pro tyto oblasti ve zvláštních ustanoveních, nebyl čl. 8 odst. 1 třetí odrážka směrnice 2000/60 správně proveden do polského práva, neboť uvedené ustanovení vnitrostátního práva nevyžaduje, aby bylo monitorování chráněných oblastí zavedeno tak, aby doplnilo rozsah ukazatelů monitorování tím, že k nim budou přidány ukazatele uvedené v unijní právní úpravě, na jejímž základě byly zřízeny oblasti Natura 2000, ale stanoví pouze cíl tohoto monitorování, tedy posouzení úrovně dodržování požadavků stanovených ve zvláštních ustanoveních.

111

Je tudíž třeba dospět k závěru, že druhá vytýkaná skutečnost, vycházející z nesprávného provedení čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/60, je opodstatněná, pokud jde o monitorování chráněných oblastí.

Ke třetí vytýkané skutečnosti, vycházející z nesprávného provedení čl. 9 odst. 2 směrnice 2000/60

Argumentace účastníků řízení

112

Komise má za to, že čl. 9 odst. 2 směrnice 2000/60, který ukládá členským státům podat v plánech povodí informaci o plánovaných krocích směřujících k provedení zásady návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, které přispějí k dosažení environmentálních cílů uvedené směrnice, a o výnosech různých způsobů využívání vody k uhrazení nákladů vodohospodářských služeb, nebyl proveden do polského práva.

113

Komise v tomto ohledu tvrdí, že k této otázce neexistují vhodná ustanovení vnitrostátního práva a že čl. 113a odst. 2 zákona o vodách pouze stanoví, že základní opatření, jejichž cílem je splnění minimálních požadavků, zahrnují opatření k provedení zásady návratnosti nákladů na vodohospodářské služby. V této souvislosti je podle Komise rovněž třeba zohlednit ekonomickou analýzu provedenou podle přílohy III směrnice 2000/60.

114

V odpovědi na odůvodněné stanovisko Polská republika tvrdila, že k provedení čl. 9 odst. 2 směrnice 2000/60 došlo prostřednictvím čl. 113a odst. 2 bodu 2 a čl. 114 odst. 1 bodu 6 zákona o vodách a že tato ustanovení byla doplněna čl. 113b odst. 2 bodu 2 uvedeného zákona ve znění zákona ze dne 5. ledna 2011 (dále jen „novelizovaný zákon o vodách“), který tak nahrazuje čl. 113a odst. 2 bod 2 zákona o vodách.

115

Tato změna byla provedena dne 5. ledna 2011, tedy po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, a byla zohledněna Komisí. Tento orgán má nicméně za to, že uvedená změna neodstranila vytýkané nesplnění povinnosti.

116

Stejně tak lze podle Komise čl. 114 odst. 1 bod 6 zákona o vodách, který pouze stanoví, že plány povodí zahrnují shrnutí výsledků ekonomické analýzy využívání vody, považovat za provedení části A bodu 6 přílohy VII směrnice 2000/60, která představuje jednu z povinných součástí plánu povodí, a sice souhrn ekonomické analýzy, avšak nikoli za provedení čl. 9 odst. 2 této směrnice.

117

Pokud jde o třetí vytýkanou skutečnost, tvrdí Polská republika, že ačkoli v relevantních vnitrostátních ustanoveních nebyla přímo zakotvena povinnost zohlednit informace, které uvádí toto ustanovení, vyplývá nicméně tato povinnost nesporně z celého souhrnu ustanovení polského práva s ohledem na jeho strukturu a cíle.

118

Kromě toho tento členský stát tvrdí, že provedl čl. 9 odst. 2 směrnice 2000/60 zejména prostřednictvím nařízení ze dne 29. března 2013 v rozsahu, v němž polské právo provádí články 9 a 11 této směrnice ve vzájemném spojení vzhledem k tomu, že opatření přijatá na základě článku 9 uvedené směrnice v oblasti úhrady nákladů za vodohospodářské služby představují jeden ze základních prvků programu opatření podle uvedeného článku 11.

Závěry Soudního dvora

119

Pokud jde o třetí vytýkanou skutečnost, je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle které k tomu, aby bylo vyhověno požadavku právní jistoty, musí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem, s požadovanou specifičností, přesností a jasností (viz zejména rozsudek Komise v. Polsko, C‑281/11, EU:C:2013:855, bod 101 a citovaná judikatura).

120

V tomto ohledu je nutno konstatovat, že pouhé tvrzení, že povinnost stanovená ve směrnici vyplývá z celého souhrnu ustanovení právního řádu dotčeného členského státu, nesplňuje uvedený požadavek.

121

Kromě toho Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že nesplnění povinnosti musí být posuzováno vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (viz zejména rozsudek Komise v. Polsko, C‑313/11, EU:C:2013:481, bod 45 a citovaná judikatura).

122

Pokud Polská republika uvádí ve své žalobní odpovědi, že provedla čl. 9 odst. 2 směrnice 2000/60 nařízením ze dne 29. března 2013, postačí konstatovat, že toto nařízení bylo přijato po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, takže Soudní dvůr nemůže vzít v úvahu změny zavedené ve vnitrostátní právní úpravě.

123

Třetí vytýkanou skutečnost, vycházející z nesprávného provedení čl. 9 odst. 2 směrnice 2000/60, je tedy třeba považovat za opodstatněnou.

Ke čtvrté a páté vytýkané skutečnosti, vycházejícím z neprovedení čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 směrnice 2000/60

Argumentace účastníků řízení

124

Pokud jde o čtvrtou vytýkanou skutečnost, vycházející z neprovedení čl. 10 odst. 3 směrnice 2000/60, Komise připomíná, že toto ustanovení ukládá členským státům povinnost stanovit přísnější omezování emisí, pokud jakostní cíl nebo norma kvality stanovené na základě této směrnice vyžadují přísnější podmínky, než které vyplývají ze směrnic Unie citovaných v čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice.

125

Komise má za to, že sporné provedení je zásadní pro dosažení cílů směrnice 2000/60. Pokud by se tedy omezování emisí nebo stanovení mezní hodnoty emisí na základě takových směrnic Unie, jako je směrnice 91/676, ukázalo být vzhledem ke zvýšení hladiny zelených řas ve vodě způsobenému zemědělskými vlivy nedostatečným k dosažení environmentálních cílů směrnice 2000/60, má členský stát povinnost stanovit přísnější omezování emisí a přísnější kritéria než ta, která vyplývají ze směrnice 91/676.

126

Pokud jde o pátou vytýkanou skutečnost, vycházející z nesprávného provedení čl. 11 odst. 5 směrnice 2000/60, Komise uplatňuje argument, že ačkoli čl. 113b odst. 8 novelizovaného zákona o vodách obsahuje opatření uvedená v tomto ustanovení směrnice, je oblast působnosti čl. 11 odst. 5 směrnice 2000/60 širší než oblast působnosti posledně uvedeného ustanovení polského práva.

127

Formulací „během vypracování návrhu národního programu zaměřeného na vodu a životní prostředí“, uvedenou v uvedeném čl. 113b odst. 8, se totiž zužuje působnost ustanovení polského práva na pouhé vypracování národního programu zaměřeného na vodu a životní prostředí. Proto lze přijmout opatření uvedená v čl. 113b odst. 8 novelizovaného zákona o vodách nad rámec vypracování návrhu programu pouze v rámci přezkoumávání programů opatření stanovených v čl. 11 odst. 8 směrnice 2000/60, tedy v rámci pravidelného přezkoumávání vyžadovaného touto směrnicí.

128

Povinnost vyplývající z uvedeného čl. 113b odst. 8 přitom nelze zaměňovat s povinností stanovenou v čl. 11 odst. 5 směrnice 2000/60, jejímž cílem je doplnit povinné pravidelné přezkumy stanovené v čl. 11 odst. 8 této směrnice, a to povinností přijmout dodatečná opatření, pokud stanovených environmentálních cílů pravděpodobně nebude dosaženo.

129

Pokud jde o čtvrtou a pátou vytýkanou skutečnost, Polská republika tvrdí, že čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 směrnice 2000/60 mají být provedeny v rámci návrhu novely zákona o vodách a některých dalších zákonů, který je v pokročilém stadiu legislativních prací.

Závěry Soudního dvora

130

Pokud jde o čtvrtou a pátou vytýkanou skutečnost, postačí připomenout ustálenou judikaturu Soudního dvora, uvedenou v bodě 121 tohoto rozsudku, podle které musí být nesplnění povinnosti posuzováno vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku a že změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (viz zejména v rozsudek Komise v. Polsko, C‑313/11, EU:C:2013:481, bod 45 a citovaná judikatura).

131

Vzhledem k tomu, že z argumentace Polské republiky vyplývá, že čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 směrnice 2000/60 mají být provedeny v rámci návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o vodách a některé další zákony, je třeba konstatovat, že uvedená opatření k provedení nebyla přijata v rámci lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.

132

Čtvrtou a pátou vytýkanou skutečnost je tedy třeba považovat za opodstatněné.

K šesté vytýkané skutečnosti, vycházející z nesprávného provedení bodů 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60

Argumentace účastníků řízení

133

Pokud jde o šestou vytýkanou skutečnost, vycházející z nesprávného provedení bodů 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60, Komise zdůrazňuje, že body 1.3, 1.4 a 2.4.1 této přílohy se týkají základních požadavků uvedené směrnice, neboť stanoví metodu monitorování ekologického a chemického stavu povrchových vod, klasifikaci a znázornění ekologického stavu vod, jakož i monitorovací síť podzemních vod. Jedná se tedy o zásadní prvky provádění monitorování požadovaného ustanovením čl. 7 odst. 1 ve spojení s článkem 8 směrnice 2000/60.

134

Pokud jde o body 1.3, 1.3.4 a 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60, Komise uvádí, že problém provedení těchto bodů do polského práva se týká povinnosti připojit k plánům povodí posouzení týkající se úrovně spolehlivosti a přesnosti výsledků monitorování.

135

Třebaže čl. 114 odst. l zákona o vodách stanoví určitý počet prvků, které mají být uvedeny v plánech povodí, tento plán nicméně neobsahuje mapu monitorovacích sítí ani prezentaci monitorovacích programů. V rozporu s tím, co vyžadují body 1.3 a 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60, nevyžadují ustanovení vnitrostátních právních předpisů, aby uvedený plán obsahoval posouzení týkající se úrovně spolehlivosti a přesnosti výsledků monitorovacích programů. Ani jiná ustanovení polského práva tento požadavek neobsahují.

136

Pokud jde o bod 1.3.5 přílohy V směrnice 2000/60, Komise upřesňuje, že vyžaduje, aby se vodní útvary vytvářející stanoviště a chráněné oblasti výskytu druhů začlenily do programů provozního monitorování, pokud budou na základě posouzení dopadu a situačního monitorování určeny jako rizikové z hlediska dosažení environmentálních cílů podle článku 4 této směrnice. Tato směrnice tedy výslovně spojuje povinnost provádět provozní monitorování s rizikem nedosažení environmentálních cílů podle čl. 4 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice.

137

Z provedení, k němuž došlo na základě čl. 5 odst. 2 bodu 3 nařízení ze dne 13. května 2009, přitom vyplývá, že provozní monitorování povrchových vod je zavedeno s cílem zjistit stav povrchových vod v oblastech uvedených v seznamech stanovených v čl. 113 odst. 4 zákona o vodách, tedy zejména v oblastech stanovišť a chráněných oblastí výskytu druhů. Kritéria stanovící uvedené provozní monitorování jsou následně uvedena v části 2 bodu 6 přílohy l tohoto nařízení. Podle Komise toto ustanovení nicméně nezaručuje, že bude posouzen rozsah a dopad vlivů působících na tyto vodní útvary v chráněných oblastech.

138

Navíc v polské právní úpravě neexistuje žádné ustanovení, které by odkazovalo na cíl zaručit náležitou ochranu, jakož i na povinnost provádět monitorování až do doby, kdy budou chráněné oblasti splňovat požadavky týkající se vod stanovené právními předpisy, kterými byly zřízeny jako chráněné oblasti, a dokud nebudou splňovat stanovené environmentální cíle.

139

Komise zastává názor, že nařízení ze dne 15. listopadu 2011 neodstranilo výše uvedené nesplnění povinnosti, neboť se konkrétně nevztahuje na monitorování stanovišť a druhů v chráněných oblastech.

140

Kromě toho polské právní předpisy neuvádějí nutnost provádět monitorování až do doby, kdy budou chráněné oblasti splňovat požadavky týkající se vod stanovené ustanoveními, kterými byly zřízeny jako chráněné oblasti a dokud nebudou splňovat environmentální cíle stanovené v článku 4 směrnice 2000/60.

141

Pokud jde o bod 1.4. přílohy V směrnice 2000/60, má Komise za to, že klasifikace a prezentace ekologického stavu a ekologického potenciálu vod vyžadují, aby byly zohledněny hydromorfologické složky, které představují nepominutelné ukazatele ekologického stavu. Bod 1.4.2 body i) a ii) přílohy V uvedené směrnice totiž vyžaduje, aby byly v rámci klasifikace ekologického stavu zohledněny všechny složky.

142

Nařízení ze dne 20. srpna 2008 přitom stanovilo v části B bodu XIV své přílohy 6 a v části B bodu XV své přílohy 7, že „až do vypracování metod posuzování ekologického potenciálu na základě hydromorfologických ukazatelů může být klasifikace ekologického stavu vod provedena bez ohledu na tyto ukazatele“. Ani nařízení ze dne 9. listopadu 2011 o pravidlech klasifikace stavu jednotných útvarů povrchových vod nezohledňuje hydromorfologické ukazatele v klasifikaci ekologického stavu vodních útvarů.

143

Podle Komise má vyloučení hydromorfologických ukazatelů z klasifikace stavu vod nevyhnutelně za následek, že hodnocení ekologického stavu bude neúplné a že toto neúplné hodnocení bude mít následně dopad na plnění základních environmentálních cílů stanovených v článku 4 směrnice 2000/60.

144

Komise v tomto ohledu tvrdí, že bod 1.4.2 body i) a ii) přílohy V směrnice 2000/60 zmiňuje „kvalitativní složky“. Tyto složky jsou uvedeny v bodě 1.1 této přílohy, nadepsané „Složky kvality pro klasifikaci ekologického stavu“. Z bodů 1.1.1 až 1.1.5 uvedené přílohy vyplývá, že hydromorfologické složky podporují biologické složky a že složky kvality jsou skutečně nezbytné pro posouzení stavu vod. Tato směrnice v bodech 1.1.1 a 1.1.2 své přílohy V uvádí jakožto „hydromorfologické složky řek a jezer „množství a dynamiku proudění vody, dobu zdržení, propojení na útvar podzemní vody, proměnlivost hloubky, velikost, strukturu a substráty dna.

145

Polská republika zaprvé tvrdí, že provedla body 1.3, 1.3.4 a 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60 prostřednictvím čl. 2 odst. 1 bodu 5 nařízení ze dne 29. března 2013.

146

Pokud jde zadruhé o bod 1.3.5 přílohy V uvedené směrnice, Polská republika namítá, že tento bod byl proveden zejména prostřednictvím čl. 5 odst. 4 bodem 4 nařízení ze dne 15. listopadu 2011, který definuje cíl sledovaný řízením monitorování chráněných oblastí, tedy „vyhodnotit změny stavu jednotných útvarů povrchových vod v chráněných oblastech“.

147

Podle Polské republiky z toho vyplývá, že ustanovení polského práva umožňují posoudit velikost dopadu vlivů působících na vodní útvary v chráněných oblastech, což má zaručit odpovídající úroveň ochrany těchto oblastí.

148

Polská republika rovněž odkazuje na přílohu 2 nařízení ze dne 15. listopadu 2011, jejíž část V bod 25 provádí požadavek vyplývající z bodu 1.3.5 poslední věty přílohy V směrnice 2000/60.

149

Zatřetí, pokud jde o bod 1.4 přílohy V směrnice 2000/60, Polská republika tvrdí, že zohlednění hydromorfologických ukazatelů v klasifikaci a prezentaci ekologického stavu je předmětem novely nařízení ze dne 9. listopadu 2011 o pravidlech klasifikace stavu jednotných útvarů povrchových vod a o environmentálních pravidlech kvality pro prioritní látky.

Závěry Soudního dvora

150

Pokud jde o nesprávné provedení bodů 1.3, 1.3.4, 1.4 et 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60, je třeba podotknout, že k údajnému provedení nařízením ze dne 29. března 2013 došlo po uplynutí lhůty uvedené v doplňujícím odůvodněném stanovisku.

151

Toto konstatování se použije i na provedení bodu 1.3.5 přílohy V směrnice 2000/60, třebaže Komise tvrdí, že uznává, že nařízení ze dne 15. listopadu 2011 odstranilo některé prvky nesprávného provedení uvedeného bodu, obsažené v nařízení ze dne 13. května 2009.

152

V tomto ohledu postačí připomenout ustálenou judikaturu Soudního dvora, která byla již uvedena v bodech 121 a 130 tohoto rozsudku, podle které musí být nesplnění povinnosti posuzováno vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku a změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (viz zejména rozsudek Komise v. Polsko, C‑313/11, EU:C:2013:481, bod 45 a citovaná judikatura).

153

Tudíž je třeba šestou vytýkanou skutečnost, vycházející z nesprávného provedení bodů 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V směrnice 2000/60, považovat za opodstatněnou.

K sedmé vytýkané skutečnosti, vycházející z nesprávného provedení části A bodů 7.2 až 7.10 přílohy VII směrnice 2000/60

Argumentace účastníků řízení

154

Pokud jde o sedmou vytýkanou skutečnost, vycházející z nesprávného provedení části A bodů 7.2 až 7.10 přílohy VII směrnice 2000/60, Komise tvrdí, že Polská republika ji ve své odpovědi na odůvodněné stanovisko informovala, že uvedené body byly provedeny články 113, 113a a 114 zákona o vodách, jakož i článkem 113b novelizovaného zákona o vodách, a že kromě toho odkázala na návrh zákona, kterým se mění zákon o vodách a některé další zákony.

155

Podle Komise se však oznámená ustanovení vnitrostátního práva týkají národního programu zaměřeného na vodu a životní prostředí, který představuje provedení článku 11 směrnice 2000/60, týkajícího se programu opatření. Tento program je třeba odlišovat od plánu povodí ve smyslu přílohy VII směrnice 2000/60, který vyžaduje, aby v plánu povodí bylo uvedeno shrnutí programů opatření přijatých podle článku 11 této směrnice. Samotné provedení uvedeného článku tedy nestačí k provedení požadavků uvedených v bodech 7.2 až 7.10 přílohy VII směrnice 2000/60. Komise má za to, že čl. 114 odst. 1 bod 7 zákona o vodách ukládá povinnost uvést v plánech povodí souhrn opatření obsažených v národním programu zaměřeném na vodu a životní prostředí. Toto ustanovení je však pro zaručení provedení požadavků stanovených v bodech body 7.2 až 7.10 přílohy VII směrnice 2000/60 příliš obecné. Navíc ze znění různých dílčích bodů bodu 7 přílohy VII této směrnice jasně vyplývá, že unijní normotvůrce chtěl, aby plány povodí obsahovaly nejen souhrn opatření ke splnění požadavků článku 11 uvedené směrnice, ale i souhrn opatření přijatých v této oblasti.

156

Pokud jde o sedmou vytýkanou skutečnost, Polská republika uplatňuje argument, že ke správnému provedení dotčených ustanovení směrnice 2000/60 došlo prostřednictvím článku 113b novelizovaného zákona o vodách, který provádí článek 11 uvedené směrnice. Nařízení ze dne 29. března 2013 proto obsahuje odkaz na tento článek v rozsahu, v němž čl. 2 odst. 1 bod 10 tohoto nařízení stanoví, že zvláštní informace požadované k vypracování plánu povodí zahrnují souhrn opatření obsažených v národním programu zaměřeném na vodu a životní prostředí, upravený v tomto článku 113b.

157

Podle Polské republiky z toho vyplývá, že plán povodí musí zahrnovat souhrn opatření obsažených v národním programu zaměřeném na vodu a životní prostředí, tedy programu opatření přijatých podle článku 11 směrnice 2000/60, což umožňuje zajistit správné provedení části A bodu 7 přílohy VII této směrnice, podle které plán povodí obsahuje právě informace o opatřeních přijatých podle článku 11 uvedené směrnice.

Závěry Soudního dvora

158

Je třeba konstatovat, že argument Polské republiky v rámci sedmé vytýkané skutečnosti odpovídá argumentu namítanému tímto členským státem v rámci třetí vytýkané skutečnosti. Polská republika totiž v podstatě tvrdí, že k zajištění správného provedení bodů 7.2 až 7.10 přílohy VII směrnice 2000/60 postačí, aby členské státy stanovily povinnost uvést v plánech povodí shrnutí programu opatření přijatých na základě článku 11 uvedené směrnice. V projednávaném případě je přitom dodržení této povinnost zaručeno odkazem na článek 113b novelizovaného zákona o vodách a prostřednictvím čl. 2 odst. 1 bodu 10 nařízení ze dne 29. března 2013.

159

V tomto ohledu postačí konstatovat, že toto ustanovení vnitrostátního práva bylo přijato po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, takže nemůže být podle ustálené judikatury Soudním dvorem bráno v úvahu (viz zejména rozsudek Komise v. Polsko, C‑313/11, EU:C:2013:481, bod 45 a citovaná judikatura).

160

Sedmá vytýkaná skutečnost, vycházející z nesprávného provedení části A bodů 7.2 až 7.10, přílohy VII směrnice 2000/60 do polského právního řádu, je tudíž opodstatněná.

161

Ze všech uvedených úvah vyplývá, žalobu je třeba považovat za opodstatněnou.

162

V důsledku toho je třeba konstatovat, že Polská republika tím, že neprovedla úplně nebo správně čl. 2 body 19, 20, 26 a 27, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 2, čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 směrnice 2000/60, jakož i body 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V uvedené směrnice a část A body 7.2 až 7.10, přílohy VII téže směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení a z článku 24 téže směrnice.

K nákladům řízení

163

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala uložení náhrady nákladů řízení Polské republice a Polská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.
 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
 

1)

Polská republika tím, že neprovedla úplně nebo správně čl. 2 body 19, 20, 26 a 27, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 2, čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/32/ES ze dne 11. března 2008, jakož i body 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V uvedené směrnice a část A body 7.2 až 7.10, přílohy VII téže směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení a z článku 24 téže směrnice.

 

2)

Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

 

Podpisy.

( *1 ) – Jednací jazyk: polština.