12.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — Iaszlo Hadadi (Hadady) v. Csilla Marta Mesko, rozená Hadadi (Hadady)

(Věc C-168/08) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Článek 64 - Přechodná ustanovení - Použitelnost nařízení č. 2201/2003 na rozhodnutí členského státu, který přistoupil v roce 2004 k Evropské unii - Článek 3 odst. 1 - Příslušnost v rozvodových věcech - Relevantní pouta - Obvyklé bydliště - Státní příslušnost - Manželé bydlící ve Francii, kteří jsou oba jak francouzskými, tak maďarskými státními příslušníky“)

2009/C 220/17

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobce: Iaszlo Hadadi (Hadady)

Žalovaná: Csilla Marta Mesko, rozená Hadadi (Hadady)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de cassation (Francie) — Výklad článku 2 nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem (Úř. věst. L 160, s. 19) a článků 3 a 64 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, s. 1) — Podmínky uznávaní rozsudku o rozvodu — Rozhodné určující hledisko: bydliště nebo státní příslušnost účastníků řízení

Výrok

1)

V případě, kdy soud dožádaného členského státu musí na základě čl. 64 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 zkoumat, zda by byl soud členského státu původu soudního rozhodnutí příslušný podle čl. 3 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, brání posledně uvedené ustanovení tomu, aby soud dožádaného členského státu považoval manžele, kteří jsou oba státními příslušníky jak tohoto členského státu, tak i členského státu původu, výlučně za státní příslušníky dožádaného členského státu. Tento soud musí naopak přihlédnout k tomu, že manželé jsou rovněž státními příslušníky členského státu původu, a že tamní soudy by proto mohly být příslušné k projednání věci.

2)

Jsou-li oba manželé státními příslušníky dvou stejných členských států, brání čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2201/2003 tomu, aby byla příslušnost soudů jednoho z těchto členských států vyloučena z důvodu, že navrhovatele k tomuto členskému státu neváže žádné další pouto. Soudy členských států, s nimiž manžele pojí státní příslušnost, jsou naopak na základě tohoto ustanovení příslušné k projednání věci, takže si manželé mohou podle svého uvážení zvolit soud členského státu, jemuž bude spor předložen.

(1)  Úř. věst. C 158, 21.6.2008.