Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES /* KOM/2011/0658 v konečném znění - 2011/0300 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Odůvodnění a cíle návrhu Modernizace a rozšíření evropské
energetické infrastruktury a přeshraniční propojení sítí za účelem splnění
hlavních cílů energetické politiky Unie, kterými je konkurenceschopnost,
udržitelnost a bezpečnost dodávek, si vyžádá vynaložení značného úsilí. Sdělení Komise o prioritách energetických
infrastruktur do roku 2020 a na další období[1], přijaté dne 17. listopadu 2010, proto
vyzvalo k vytvoření nové evropské politiky v oblasti energetické infrastruktury
pro koordinaci a optimalizaci vývoje sítě v celoevropském měřítku.
Potvrdilo zejména nezbytnost úpravy politiky a finančního rámce
stávajících transevropských energetických sítí (TEN-E). Tato nová politika má zásadní význam
z hlediska zajištění operativnosti solidarity mezi členskými státy,
dotvoření vnitřního trhu s energií a propojení izolovaných regionů,
realizace alternativních dodávek nebo přenosových tras a zdrojů energie
a rozvoje obnovitelných zdrojů a jejich konkurence tradičním zdrojům,
jak zdůraznila Evropská rada na svém zasedání dne 4. února 2011. Dne 29. června 2011 přijala Komise sdělení
Rozpočet – Evropa 2020 týkající se příštího víceletého finančního rámce
(2014–2020)[2],
které navrhuje vytvořit nástroj pro propojení Evropy s cílem podpořit
dokončení prioritní energetické, dopravní a digitální infrastruktury
s jediným fondem ve výši 40 miliard EUR, z nichž 9,1 miliardy EUR
budou věnovány na energetiku[3]. Tento návrh stanoví pravidla pro včasný rozvoj
a interoperabilitu transevropských energetických sítí, aby se dosáhlo cílů
v oblasti energetické politiky uvedených ve Smlouvě o fungování Evropské
unie, kterými je zajistit fungování vnitřního trhu s energií, zajistit
bezpečnost dodávek energie v Unii a podporovat energetickou účinnost,
rozvoj nových a obnovitelných forem energie a propojení energetických
sítí. Konkrétněji řečeno, toto nařízení je zaměřeno
na úplnou integraci vnitřního trhu s energií, mj. zajištěním toho, aby
žádný členský stát nebyl izolován od evropské sítě, přispívá k udržitelnému
rozvoji a ochraně životního prostředí tím, že umožní Unii splnit do roku
2020 její cíle 20% snížení emisí skleníkových plynů[4], 20% zvýšení energetické účinnosti a 20 %
obnovitelné energie v konečné spotřebě energie, a zároveň zajišťuje
bezpečnost dodávek energie a solidaritu mezi členskými státy. Sledováním těchto cílů tento návrh přispívá
k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění a přináší
celé Evropské unii výhody v podobě konkurenceschopnosti a hospodářské,
sociální a územní soudržnosti. Za tímto účelem tato iniciativa určuje na
období do roku 2020 i na další období omezený počet transevropských prioritních
koridorů a oblastí, které zahrnují elektrické a plynárenské sítě i
infrastrukturu pro přepravu ropy a oxidu uhličitého, kde jsou opatření Evropské
unie nejvíc zapotřebí. Jejím cílem je naplnit tyto priority prostřednictvím: –
zjednodušení postupů při udělování povolení
u projektů společného zájmu s cílem výrazně tyto postupy zkrátit a
zvýšit účast veřejnosti na realizaci a přijímání těchto projektů a zlepšit
přijímání těchto projektů ze strany veřejnosti, –
usnadnění regulačního ošetření projektů společného
zájmu v oblasti elektřiny a plynu přidělováním nákladů
v závislosti na jejich přínosech a zajištěním souladu povolených
výnosů a podstupovaných rizik, –
zajištění provádění projektů společného zájmu
poskytnutím nezbytné tržní podpory a přímé finanční podpory EU.
V tomto druhém ohledu návrh stanoví základ pro způsobilost projektů společného
zájmu z hlediska poskytnutí finanční pomoci EU v rámci nástroje pro
propojení Evropy, který je předmětem samostatného legislativního návrhu. Tento návrh je
strategickou prioritou pracovního programu Komise pro rok 2011. Obecné souvislosti Náročný úkol, kterým je propojení naší
energetické infrastruktury a její přizpůsobení novým potřebám, je
významný, naléhavý a týká se všech odvětví energetiky. Inovace a modernizace elektrických sítí
je nezbytným předpokladem pokrytí rostoucí poptávky po elektřině, vzniklé
v důsledku významného posunu v celkové struktuře a složení
energetického řetězce. Je rovněž bezpodmínečně nutné rozšiřovat a modernizovat
rozvodné sítě mimo jiné i pomocí elektrických dálnic, s cílem podpořit
integraci trhu a zachovat stávající úroveň zabezpečení systému, ale
především s cílem přepravovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, jejíž
objem by se měl v období 2007–2020 dle očekávání více než zdvojnásobit,
a dosáhnout vyváženosti jejích dodávek. Zároveň není možné dosáhnout cílů
EU pro rok 2020 v oblasti energetické účinnosti a obnovitelné energie
bez zavedení dalších inovací a inteligentních technologií do sítí na
úrovni přenosu a distribuce, zejména prostřednictvím informačních a komunikačních
technologií. Zemní plyn bude i nadále hrát klíčovou roli ve
skladbě zdrojů energie EU v příštích desetiletích, pokud bude zajištěna
bezpečnost jeho dodávek, a nabude na významu jako záložní palivo pro
výrobu elektřiny při proměnlivé zátěži. Vyčerpávání původních tradičních
vlastních zdrojů zemního plynu ve střednědobém horizontu pak vyžaduje další
diverzifikovaný dovoz. Plynárenské sítě vyžadují zajištění dalších požadavků na
flexibilitu, dále je nezbytné zajistit obousměrná potrubí, zvýšení skladovací
kapacity a pružné dodávky včetně zkapalněného zemního plynu (LNG) a stlačeného
zemního plynu (CNG). Strategický význam má vzhledem k úloze
ropy ve skladbě zdrojů energie v příštích desetiletích i zachování
nepřetržitých dodávek ropy do vnitrozemských zemí EU ve střední a východní
Evropě, které jsou v současné době závislé na omezeném množství zásobovacích
tras. A konečně využívání technologií pro
zachycování a ukládání uhlíku (CCS) by vedlo k rozsáhlému snižování
emisí oxidu uhličitého a zároveň by umožňovalo využívání fosilních paliv,
která zůstanou v příštích desetiletích i nadále důležitým zdrojem pro
výrobu elektřiny. Budoucí rozvoj přeshraniční sítě pro přepravu oxidu
uhličitého vyžaduje, aby byly již nyní učiněny kroky v oblasti plánování
a rozvoje infrastruktury na evropské úrovni. Ve své zprávě pro zasedání Rady pro energetiku
v červnu 2011[5]
odhadla Komise celkovou potřebu investic do energetických infrastruktur
evropského významu do roku 2020 zhruba na 200 miliard EUR: –
asi 140 miliard EUR na přenosové soustavy elektřiny
vysokého napětí, a to jak na souši, tak i na moři, na skladování energie
a využívání inteligentních sítí na přenosové a distribuční úrovni, –
asi 70 miliard EUR na vysokotlaké plynovody
pro přepravu zemního plynu (přenos do EU a mezi členskými státy EU),
skladování, terminály zkapalněného/stlačeného zemního plynu (LNG/CNG) a infrastrukturu
zpětných toků, –
asi 2,5 miliardy EUR na infrastrukturu pro přepravu
oxidu uhličitého. Objemy investic na období od roku 2011 do roku
2020 se oproti současné úrovni zvýší o 30 % u zemního plynu
a až o 100 % u elektřiny. Náročnost a naléhavost této
investice zřetelně odlišuje energetické infrastruktury od infrastruktur
v jiných odvětvích vzhledem k tomu, že energetické sítě jsou
nezbytným předpokladem pro dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu
do roku 2020 a dlouhodobějších cílů v oblasti klimatu. Hlavní zjištěné překážky, které za
předpokladu, že by nebyla přijata žádná opatření, těmto investicím zabrání nebo
pozdrží jejich přijetí na mnohem pozdější termín, než je rok 2020, představují
problémy spojené s udělováním povolení (zdlouhavé a neefektivní
postupy při udělování povolení v kombinaci s nesouhlasem veřejnosti),
regulace (rámec není zaměřen na zajištění priorit evropské infrastruktury)
a financování (omezená finanční kapacita provozovatelů, nedostatek
upravených nástrojů financování a dostatečné podpory). Platné předpisy Rámec TEN-E se rozvíjel a formoval v
devadesátých letech 20. století prostřednictvím postupně přijatých hlavních
směrů TEN-E a odpovídajícího finančního nařízení. Hlavní směry pro
transevropské energetické sítě z roku 2006[6]
uváděly seznam přibližně 550 projektů způsobilých pro podporu Společenství,
které byly rozděleny do těchto tří kategorií: projekty evropského zájmu (celkem
42), prioritní projekty a projekty společného zájmu. Tyto projekty se
týkají pouze elektrizační a plynárenské infrastruktury. Zpráva o provádění
programu transevropských energetických sítí v období 2007–2009[7] zveřejněná v dubnu 2010 dospěla
k závěru, že i když politika měla značný přínos pro vybrané projekty,
neboť je politicky zviditelnila, postrádá zaměření, flexibilitu a přístup
shora dolů, které jsou nezbytné pro nápravu zjištěných nedostatků
v infrastruktuře. Nařízení o financování TEN[8], přijaté dne 20. června 2007, stanoví
podmínky pro spolufinancování projektů TEN-E, přičemž rozpočet pro období
2007–2013 stanoví na 155 milionů EUR. Finanční prostředky a nastavení
programu TEN-E se však ukázaly jako nevyhovující ve světle změny přístupu ve
prospěch dekarbonizace energetiky, a tím i významného vývoje a potřeby
nezbytných investic do energetických infrastruktur v příštích letech
(omezený rozpočet, neexistence nástrojů na zmírňování rizik, žádné finanční
prostředky mimo EU, nedostatečná součinnost s ostatními fondy EU). Evropský program
v oblasti energetiky na podporu oživení[9]
zavedený v souvislosti
s hospodářskou a finanční krizí poprvé přidělil významné jednorázové
částky (cca 3,85 miliardy EUR) na omezený počet způsobilých projektů
v oblasti elektrizačních a plynárenských infrastruktur, projektů
zaměřených na větrnou energii na moři a demonstračních projektů CCS. Soulad s ostatními politikami
a cíli EU Tato iniciativa je zakotvena ve strategii
Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění[10], která
postavila energetické infrastruktury do popředí jako součást stěžejní
iniciativy „Evropa účinněji využívající zdroje“.
Zdůraznila naléhavou potřebu modernizace evropských sítí do podoby evropské
„inteligentní supersítě“ a jejich propojení na úrovni kontinentu, zejména
začlenění obnovitelných zdrojů energie. Zjištěné priority a opatření
navržená v rámci této iniciativy v oblasti udělování povolení,
regulace a financování jsou plně v souladu s těmito cíli. Návrh je zaměřen na
nahrazení stávajících hlavních směrů TEN-E a tvoří logický balíček
s nástrojem pro propojení Evropy vyvinutým s ohledem na nahrazení
stávajícího nařízení o financování TEN. Tato iniciativa také zásadním způsobem
přispívá k nákladově efektivnímu dosažení dvou
závazných cílů 20 % energie z obnovitelných zdrojů a 20%[11] snížení emisí
skleníkových plynů do roku 2020 – a jejím účelem je dosažení souladu
s cestou stanovenou ve sdělení Komise o plánu přechodu na
konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 a s dlouhodobým
cílem EU, kterým je 80-95% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 oproti
roku 1990[12]. V souladu
s článkem 11 Smlouvy o fungování EU návrh zahrnuje stávající
požadavky na ochranu životního prostředí do kontextu energetické
infrastruktury. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI
STRANAMI A HODNOCENÍ DOPADU Konzultace, sběr dat a využití
výsledků odborných konzultací Tento návrh byl vypracován na základě celé
řady příspěvků poskytnutých členskými státy a zúčastněnými stranami při
různých příležitostech (konference na vysoké úrovni, semináře, průzkumy),
včetně dvou veřejných konzultací o udělování povolení a o využívání
projektových dluhopisů pro projekty infrastruktury[13]. Dopady různých navrhovaných možností
politiky byly analyzovány ve dvou posouzeních dopadů provedených v letech
2010 a 2011 s využitím výsledků různých modelů a četných studií,
z nichž tři byly zadány výslovně s cílem řešit investiční potřeby,
udělování povolení a problematiku financování. Obě posouzení dopadů se
týkala ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů daných možností
s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality. Posouzení dopadů První posouzení dopadů z roku 2010 se
zaměřilo na oblast působnosti této nové iniciativy z hlediska zahrnutých
energetických odvětví, nastavení z hlediska stanovování priorit a výběru
projektů společného zájmu, formy regionální koordinace a spolupráce
a obecných zásad týkajících se udělování povolení. Posouzení dopadů z roku 2011 analyzuje na
základě této první analýzy mnohem podrobněji možnosti politiky v oblasti
udělování povolení a veřejných konzultací, regulace a financování,
které by měly platit pro projekty společného zájmu vybrané k realizaci
předem určených priorit infrastruktury. Pro každou z jednotlivých
zjištěných překážek hodnotí dostupná, účinná a nákladově efektivní řešení. Udělování povolení a veřejné
konzultace Analýza srovnává tři možnosti: zavedení režimu
společného zájmu, stanovení pravidel organizace a trvání procesu udělování
povolení, zejména zřízení „plně jednotného kontaktního místa“ a určení
časového limitu, a kombinaci obou předchozích možností. Pokud jde o opatření týkající se směrnice
o ochraně přírodních stanovišť, předpokládá se, že dopad režimu společného
evropského zájmu na místní flóru a faunu by měl být relevantní pouze pro
velmi malou část projektů společného zájmu, u nichž byl identifikován
potenciální rozpor s oblastmi Natura 2000, které jsou však rozhodující pro
dosažení cílů energetické a klimatické politiky. Celkový dopad poslední možnosti politiky je
považován za nejpozitivnější ze všech, neboť by vedl k včasnému dokončení
téměř všech potřebných projektů společného zájmu do roku 2020 za předpokladu,
že by byla přijata vhodná opatření v oblasti regulace a financování.
Očekávané dopady na životní prostředí, sociální dopady na zaměstnanost a hospodářské
dopady na HDP by v rámci této možnosti politiky měly být výraznější
vzhledem k tomu, že by došlo k dokončení všech projektů společného
zájmu, a tudíž i ke značným administrativním úsporám. Regulační záležitosti Analýza srovnává tři možnosti: přeshraniční
rozdělování nákladů, investiční pobídky a kombinaci obou předchozích
možností. Z analýzy vyplývá, že jak mechanismus
přeshraničního rozdělování nákladů ex ante, tak pobídky odpovídající
rizikům pro provozovatele jsou nezbytným předpokladem umožňujícím zajistit
provádění projektů společného zájmu, které čelí problémům s ohledem na
svou životaschopnost. Jejich celkový hospodářský, sociální a environmentální
dopad je velký a pozitivní. Financování Pro účely posouzení celého spektra možných
opatření s ohledem na rozvoj infrastruktury se analýza zabývá rovněž čtyřmi
možnostmi financování, a to i v případě, že jejich převod na
politická opatření bude probíhat v rámci nástroje pro propojení Evropy:
využití nástrojů pro sdílení rizik (včetně projektových dluhopisů a záruk),
využití rizikových kapitálových nástrojů (včetně majetkových účastí), využití
grantové podpory pro projektové studie a výstavbu a kombinace grantů,
nástrojů pro sdílení rizik a rizikových kapitálových nástrojů. Celkový dopad poslední možnosti politiky je
nejpříznivější vzhledem k tomu, že v sobě kumuluje pozitivní dopady
jednotlivých možností a poskytuje flexibilní balíček tržních nástrojů
a přímé finanční podpory; tato varianta vede k součinnosti a k úsporám
z důvodu vyšší efektivity vzhledem k tomu, že nabízí nákladově
nejefektivnější způsob řešení rizik konkrétních projektů. Tato možnost politiky
odráží také opatření navržená v rámci nástroje pro propojení Evropy. 3. PRÁVNÍ PRVKY NÁVRHU Shrnutí navrhovaných opatření Navrhované nařízení uděluje prioritu 12
strategickým transevropským koridorům a oblastem energetické
infrastruktury. Stanoví pravidla pro určování projektů společného zájmu
v rámci souboru definovaných kategorií energetické infrastruktury, což je
nezbytným předpokladem provádění těchto priorit. Za tímto účelem zavádí proces
výběru založený na regionálních skupinách odborníků a na poradní úloze
Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů v oblasti
elektrárenství a plynárenství; Komise pak přijme konečné rozhodnutí, které
bude každé dva roky aktualizováno, o celounijním seznamu projektů
společného zájmu. Sledováním a hodnocením provádění projektů společného
zájmu jsou pověřeny regionální skupiny odborníků a Agentura pro spolupráci
energetických regulačních orgánů. Komise může jmenovat evropské koordinátory
projektů společného zájmu, které se ocitnou v nesnázích. Návrh zavádí režim společného zájmu
u projektů společného zájmu, který stanoví zvláštní odpovědnost jednoho
příslušného vnitrostátního orgánu v každém členském státě za koordinaci
procesu udělování povolení projektům společného zájmu a dohled nad ním,
dále stanoví minimální normy transparentnosti a účasti veřejnosti a určuje
maximální povolené trvání procesu udělování povolení. Návrh rovněž objasňuje,
že projekty společného zájmu lze za určitých podmínek uskutečnit z důvodů
„převažujícího veřejného zájmu“ definovaného ve směrnicích 92/43/ES a 2000/60/ES.
Tato opatření jsou přiměřená, jelikož jejich cílem je minimální sladění
vnitrostátních správních řízení potřebné k usnadnění realizace většinou
přeshraničních projektů společného zájmu. Členské státy mohou navrhnout své
zvláštní vnitřní postupy v souladu se svými vnitrostátními právními
systémy a v souladu s požadavky tohoto nařízení. Navrhované nařízení stanoví metodiku a postup
vypracování harmonizované analýzy nákladů a přínosů energetického systému
v celé šíři pro projekty společného zájmu v oblasti elektrárenství
a plynárenství. Na základě této metodiky stanoví povinnost vnitrostátních
regulačních orgánů a Agentury pro spolupráci energetických regulačních
orgánů přidělovat náklady na přeshraniční projekty společného zájmu v těchto
odvětvích podle přínosů pro členské státy, které budou těmito projekty společného
zájmu přímo nebo nepřímo dotčeny. Vnitrostátní regulační orgány se rovněž
vyzývají k tomu, aby udělovaly vhodné pobídky prostřednictvím sazeb
u provádění projektů společného zájmu, které z oprávněných důvodů
čelí vyššímu riziku. Nařízení konečně stanoví také podmínky pro
způsobilost projektů společného zájmu pro přidělení finanční pomoci Unie
v rámci nástroje pro propojení Evropy, a to jak v případě studií
(platí pro všechny projekty společného zájmu s výjimkou projektů
v ropném průmyslu), tak prací (platí pro všechny projekty společného zájmu
v oblasti inteligentních sítí a odvětví oxidu uhličitého a pro
elektrárenské a plynárenské projekty společného zájmu splňující určité
podmínky, zejména ty, které získaly rozhodnutí o přeshraničním rozdělení
nákladů). Právní základ Návrh vychází z článku 172 Smlouvy
o fungování Evropské unie. Podle čl. 171 odst. 1 „Unie vymezí soubor
hlavních směrů zahrnující cíle, priority a hlavní rysy opatření
předpokládaných v oblasti transevropských sítí; tyto hlavní směry určí
projekty společného zájmu“. Článek 172 specifikuje, že hlavní směry a další
opatření uvedená v čl. 171 odst. 1 jsou přijímány postupem
spolurozhodování. Zásada subsidiarity Zásada subsidiarity se vztahuje na tento návrh
vzhledem k tomu, že energetická politika nespadá do výlučné pravomoci
Unie. Energetická rozvodná infrastruktura má transevropskou nebo alespoň přeshraniční
povahu či dopady. Regulace na úrovni členských států není vhodná a vlády
jednotlivých zemí nemají pravomoc zabývat se těmito infrastrukturami jako
celkem. Z ekonomického hlediska lze rozvoje energetické sítě nejlépe
dosáhnout na základě plánování z evropské perspektivy, která zahrnuje
aktivitu jak EU, tak členských států při současném respektování jejich
příslušných pravomocí. Navrhované nařízení je tedy v souladu se zásadou
subsidiarity. Zásada proporcionality a volba
právního nástroje Tento návrh nepřekračuje rámec opatření
nezbytných k dosažení sledovaných cílů s ohledem na cíle energetické
a klimatické politiky dohodnuté na úrovni EU a na překážky rozvoje
odpovídajících energetických infrastruktur. Zvoleným nástrojem je nařízení,
které je přímo použitelné a závazné v celém rozsahu. Takové opatření
je nezbytné k zajištění včasného provedení priorit energetické
infrastruktury do roku 2020. Zejména vytvoření rámce udělování povolení
s příslušnými orgány na vnitrostátní úrovni a stanovení jednoznačných
lhůt, v nichž lze proces udělování povolení provést v souladu
s národními specifiky, je úměrné cíli, kterým je urychlení procesu
udělování povolení. 4. DOPAD NA ROZPOČET Veškerými rozpočtovými důsledky tohoto návrhu
se zabývá legislativní finanční výkaz návrhu nařízení o vytvoření nástroje
pro propojení Evropy. 5. NEPOVINNÉ PRVKY Zrušení platných právních předpisů Přijetí tohoto návrhu povede ke zrušení
rozhodnutí 1364/2006/ES od 1. ledna 2014. Tato skutečnost však nebude mít vliv
na udělení, pokračování nebo změnu finanční podpory poskytnuté Komisí na
základě výzev pro podávání návrhů zahájených v rámci stávajícího nařízení
o financování TEN pro projekty, na které je toto rozhodnutí zaměřeno, nebo
pro projekty TEN-E využívající podporu prostřednictvím strukturálních fondů. Evropský hospodářský prostor (EHP) Návrh se týká záležitosti EHP, a proto by
měl být rozšířen na Evropský hospodářský prostor. 2011/0300 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o hlavních směrech transevropské energetické
infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ
PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování
Evropské unie, a zejména na článek 172 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[14],
s ohledem na stanovisko Výboru regionů[15], v souladu s řádným legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1)
Dne 26. března 2010 odsouhlasila Evropská rada
návrh Komise zahájit novou strategii Evropa 2020. Jednou z priorit
strategie Evropa 2020[16] je udržitelný růst,
kterého má být dosaženo podporou konkurenceschopnější a ekologičtější
ekonomiky méně náročné na zdroje. Strategie postavila energetické
infrastruktury do popředí jako součást stěžejní iniciativy „Evropa účinněji
využívající zdroje“ a zdůrazňuje naléhavou potřebu modernizace evropských
sítí a jejich propojení na úrovni kontinentu zejména s cílem
začlenění obnovitelných zdrojů energie. (2)
Sdělení Komise nazvané Priority energetických
infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou
evropskou energetickou síť[17], po němž následují
závěry Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku ze dne 28. února 2011
a usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2011, požaduje novou
politiku v oblasti energetické infrastruktury pro optimalizaci vývoje sítě
v celoevropském měřítku do roku 2020 i v dalším období, která by
umožnila EU splnit hlavní cíle své energetické politiky, tj.
konkurenceschopnost, udržitelnost a bezpečnost dodávek energie. (3)
Evropská rada na svém zasedání dne 4. února 2011
zdůraznila potřebu modernizace a rozšíření evropské energetické
infrastruktury a přeshraničního propojení sítí s cílem zajistit funkční
solidaritu mezi členskými státy, alternativní dodávky nebo tranzitní trasy
a zdroje energie a rozvíjet obnovitelné zdroje energie v soutěži
s tradičními zdroji. Trvala na tom, že po roce 2015 by žádný členský stát
EU neměl být izolován od evropských plynárenských a elektrických sítí
a jeho energetická bezpečnost by neměla být ohrožena nedostatkem vhodného
propojení. (4)
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č.
1364/2006/ES ze dne 6. září 2006 stanoví hlavní směry pro transevropské
energetické sítě[18]. Cílem hlavních směrů
(TEN-E) je podporovat dotvoření vnitřního trhu Unie s energií při současné
podpoře racionální výroby, přepravy, distribuce a využívání zdrojů
energie, zmírnit izolovanost znevýhodněných a ostrovních regionů,
zabezpečit a diverzifikovat dodávky energie v Unii také
prostřednictvím spolupráce se třetími zeměmi a přispět k udržitelnému
rozvoji a ochraně životního prostředí. (5)
Z hodnocení současného rámce TEN-E jednoznačně
vyplynulo, že tato politika, jakkoli má značný přínos pro vybrané projekty, neboť
je politicky zviditelňuje, postrádá vizi, zaměření a flexibilitu pro
nápravu zjištěných nedostatků v infrastruktuře. (6)
Urychlení rekonstrukce stávající a zavedení
nové energetické infrastruktury je zásadním předpokladem dosažení cílů politik
Unie v oblasti energetiky a klimatu, kterými je dotvoření vnitřního
trhu s energií, zaručení bezpečnosti dodávek energie, zejména pokud jde
o plyn a ropu, snížení emisí skleníkových plynů o 20 %[19],
zvýšení podílu obnovitelné energie v konečné spotřebě energie na 20 %[20]
a dosažení 20% zvýšení energetické účinnosti do roku 2020. Současně musí
Unie v delším časovém horizontu do roku 2050 připravit svou infrastrukturu
na pokračování přechodu na bezuhlíkové energetické systémy. (7)
Navzdory své právní existenci vymezené ve směrnici
Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009
o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou[21]
a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne
13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním
plynem[22] zůstává vnitřní trh
s energií roztříštěný kvůli nedostatečnému propojení vnitrostátních
energetických sítí. Sítě integrované v rámci
celé Unie však mají zásadní význam pro zajištění konkurenceschopného a dobře
fungujícího integrovaného trhu pro podporu růstu a udržitelného rozvoje. (8)
Energetická infrastruktura Unie by měla být
modernizována, aby se předešlo a aby se zvýšila její odolnost vůči
přírodním nebo člověkem způsobeným katastrofám, nepříznivým účinkům změny
klimatu a hrozbám pro její bezpečnost, zejména pokud jde o evropské
kritické infrastruktury stanovené ve směrnici Rady 2008/114/ES ze dne 8.
prosince 2008 o určování a označování evropských kritických
infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu[23]. (9)
Význam inteligentních sítí při dosahování cílů
energetické politiky Unie byl uznán ve sdělení Komise Evropskému parlamentu,
Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů
Inteligentní sítě: od inovací k zavádění[24]. (10)
Sdělení Komise Energetická politika EU: jednání
s partnery za našimi hranicemi[25] zdůraznilo, že je
zapotřebí, aby Unie zahrnula prosazování rozvoje energetické infrastruktury do
svých vnějších vztahů s cílem podporovat sociálně-ekonomický rozvoj za
hranicemi Unie. Unie by měla usnadňovat infrastrukturní projekty týkající se
propojení energetických sítí Unie se sítěmi třetích zemí, zejména
v sousedních zemích a v zemích, s nimiž Unie navázala
zvláštní spolupráci v oblasti energetiky. (11)
Investiční potřeby až do roku
2020 v oblasti infrastruktur pro přenos elektřiny a plynu
v evropském měřítku jsou odhadovány přibližně na 200 miliard EUR. Výrazný nárůst objemu investic v porovnání s minulými trendy
a naléhavost provádění priorit energetické infrastruktury vyžaduje nový
přístup k regulaci a financování energetických infrastruktur, zejména
infrastruktur přeshraničního charakteru. (12)
Pracovní dokument útvarů Komise
pro Radu pro dopravu, telekomunikace a energetiku ze dne 10. června 2011
Investiční potřeby a požadavky na financování energetické infrastruktury[26]
zdůraznil riziko, že zhruba polovina celkových investic potřebných na
desetiletí končící rokem 2020 nebude buď vynaložena vůbec nebo nebude
vynaložena v termínu z důvodu překážek spojených s udělováním
povolení, regulací a financováním. (13)
Toto nařízení stanoví pravidla pro včasný rozvoj
a interoperabilitu transevropských energetických sítí, aby se dosáhlo cílů
v oblasti energetické politiky uvedených ve Smlouvě, kterými je zajistit
fungování vnitřního trhu s energií a bezpečnost dodávek energie
v Unii a podporovat energetickou účinnost, úsporu energie, rozvoj
nových a obnovitelných forem energie a propojení energetických sítí.
Sledováním těchto cílů tento návrh přispívá k inteligentnímu a udržitelnému
růstu podporujícímu začlenění a přináší celé Evropské unii výhody
v podobě konkurenceschopnosti a hospodářské, sociální a územní
soudržnosti. (14)
Komise po důkladných
konzultacích se všemi členskými státy a zainteresovanými subjekty určila
12 strategických priorit transevropské energetické infrastruktury, jejichž
naplnění do roku 2020 je zásadní pro dosažení cílů politik Unie v oblasti
energetiky a klimatu. Tyto priority pokrývají různé zeměpisné regiony nebo
tematické oblasti týkající se infrastruktury pro přenos a skladování
elektřiny, pro přepravu a skladování plynu a pro zkapalněný či
stlačený zemní plyn, přepravy oxidu uhličitého a ropné infrastruktury. (15)
Určování projektů společného
zájmu by mělo být založeno na společných, transparentních a objektivních
kritériích s ohledem na jejich přínos pro cíle energetické politiky.
U elektřiny a plynu by navrhované projekty měly být součástí
nejnovějšího dostupného desetiletého plánu rozvoje sítě. Tento plán by měl vzít
v úvahu zejména závěry ze zasedání Evropské rady ze dne 4. února, pokud
jde o nutnost integrovat okrajové trhy s energií. (16)
S cílem dodržet článek 172
Smlouvy o fungování Evropské unie by měly být zřízeny regionální skupiny
za účelem navrhování projektů společného zájmu, které budou schvalovány
členskými státy. V zájmu zajištění široké shody by tyto regionální skupiny
měly zajišťovat úzkou spolupráci mezi členskými státy, vnitrostátními
regulačními orgány, předkladateli projektů a příslušnými zúčastněnými
stranami. Spolupráce by se měla co nejvíce opírat
o stávající struktury regionální spolupráce vnitrostátních regulačních
orgánů a provozovatelů přepravních a přenosových soustav a o jiné
struktury vytvořené členskými státy a Komisí. (17)
Celounijní seznam projektů
společného zájmu by měl být omezen na projekty, které nejvíce přispívají
k zavádění strategických prioritních koridorů a oblastí energetické
infrastruktury. To vyžaduje, aby rozhodnutí o seznamu přijímala Komise při
současném respektování práva členských států schvalovat projekty společného
zájmu týkající se jejich území. Podle analýzy provedené v průvodním posouzení
dopadu se počet těchto projektů odhaduje v oblasti elektřiny přibližně na
100 a v oblasti plynu na 50. (18)
Projekty společného zájmu by
měly být uskutečněny co nejrychleji a měly by být pečlivě sledovány
a vyhodnocovány a zároveň by měla být minimalizována administrativní
zátěž pro předkladatele projektů. Komise by měla jmenovat evropské koordinátory
projektů, které se ocitnou v obzvláštních nesnázích. (19)
Povolovací postupy by neměly vést
k administrativní zátěži neúměrné rozsahu nebo složitosti projektu ani by
neměly vytvářet překážky rozvoje transevropských sítí a přístupu na trh.
Evropská rada na svém zasedání dne 19. února 2009 zdůraznila nutnost určit
a odstranit investiční překážky, mj. zjednodušením plánovacích a konzultačních
postupů. Tyto závěry byly podpořeny Evropskou radou na jejím zasedání dne 4.
února 2011, kde opět zdůraznila význam zefektivnění a zlepšení
povolovacích postupů při současném respektování pravomocí členských států. (20)
Projektům společného zájmu by měl být přidělen
„prioritní status“ na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit jejich rychlé
administrativní zpracování. Vnitrostátní orgány považují projekty společného
zájmu za projekty ve veřejném zájmu. Projekty, které mají nepříznivý dopad na
životní prostředí, by měly být povoleny z důvodů převažujícího veřejného
zájmu, budou-li splněny všechny podmínky stanovené podle směrnic 92/43/ES
a 2000/60/ES. (21)
Zřízení jednoho příslušného orgánu na vnitrostátní
úrovni, který by integroval nebo koordinoval všechny postupy při udělování
povolení (tzv. „jednotného kontaktního místa“), by mělo snížit složitost,
zvýšit účinnost a transparentnost a pomoci zlepšit spolupráci mezi
členskými státy. (22)
Navzdory existenci zavedených norem pro účast
veřejnosti při rozhodovacích postupech týkajících se životního prostředí jsou
zapotřebí další opatření, která zajistí co nejvyšší standardy průhlednosti
a účasti veřejnosti u všech příslušných otázek v rámci postupu
udělování povolení projektům společného zájmu. (23)
Správné a koordinované provádění směrnice Rady
85/337/ES v pozměněném znění, Aarhuské úmluvy a úmluvy z Espoo
by mělo zajistit harmonizaci hlavních zásad posuzování vlivů na životní
prostředí včetně přeshraničních souvislostí. Členské státy by měly koordinovat
svoje posuzování projektů společného zájmu, a je-li to možné, měly by poskytovat
společná hodnocení. (24)
Vzhledem k naléhavosti rozvoje energetických
infrastruktur musí zjednodušení postupů udělování povolení doprovázet jasná
lhůta pro vydání rozhodnutí relevantních příslušných orgánů o výstavbě
projektu. Tato lhůta by měla stimulovat účinnější definici a vyřizování
postupů a za žádných okolností by neměla ohrozit vysoké standardy ochrany
životního prostředí a účasti veřejnosti. (25)
Toto nařízení, zejména ustanovení o udělování
povolení, účasti veřejnosti a uskutečňování projektů společného zájmu, by
mělo platit, aniž jsou dotčeny mezinárodní a unijní právní předpisy,
včetně ustanovení o ochraně životního prostředí a lidského zdraví
a ustanovení přijatých v rámci společné rybářské a námořní
politiky. (26)
Východiskem pro diskusi o vhodném rozdělení
nákladů by mělo být posouzení nákladů a přínosů projektu infrastruktury na
základě harmonizované metodiky pro analýzu energetického systému v celé
šíři v rámci desetiletých plánů rozvoje sítě připravených evropskými
sítěmi provozovatelů přenosových a přepravních soustav podle nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009
o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou[27]
a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13.
července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním
soustavám[28] a přezkoumaných
Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů podle nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009,
kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů[29]. (27)
Na čím dál tím integrovanějším
vnitřním trhu s energií jsou zapotřebí jasná a transparentní pravidla
přeshraničního přidělování nákladů, která urychlí investice do přeshraniční
infrastruktury. Evropská rada na svém zasedání dne 4.
února 2011 připomněla význam podpory regulačního rámce, který by byl atraktivní
pro investice do sítí a jehož sazby by byly stanoveny na úrovni
odpovídající potřeby financování, a vhodného přidělování nákladů
u přeshraničních investic při současném zvýšení hospodářské soutěže
a konkurenceschopnosti, zejména evropského průmyslu, a zohlednění
dopadu na spotřebitele. (28)
Stávající právní předpisy o vnitřním trhu
s energií vyžadují, aby sazby za přístup k elektrickým a plynárenským
sítím poskytovaly vhodné investiční pobídky. Při uplatňování právních předpisů
o vnitřním trhu s energií by vnitrostátní regulační orgány měly
zajistit, aby pobídky pro projekty společného zájmu včetně dlouhodobých pobídek
byly přiměřené úrovni zvláštních rizik daného projektu. To platí zejména
u elektřiny pro inovační přenosové technologie za účelem rozsáhlé
integrace energie z obnovitelných zdrojů, distribuovaných zdrojů energie
a reakcí na poptávku do propojených sítí a u infrastruktury pro
přepravu plynu, která trhu nabízí kapacitu předem nebo další pružnost za účelem
krátkodobého obchodování či záložních dodávek v případě jejich narušení. (29)
Evropský energetický program pro hospodářské
oživení (EEPR)[30] prokázal přidanou
hodnotu využití soukromého financování prostřednictvím rozsáhlé finanční
podpory EU při realizaci projektů evropského významu. Evropská
rada na svém zasedání dne 4. února 2011 uznala, že některé projekty energetické
infrastruktury mohou vyžadovat omezené množství veřejných financí za účelem
dosažení rovnováhy se soukromými zdroji. S ohledem na hospodářskou a finanční
krizi a rozpočtová omezení by v rámci příštího víceletého finančního
rámce měla být vypracována cílená podpora prostřednictvím grantů a finančních
nástrojů, která přiláká nové investory do prioritních koridorů a oblastí
energetické infrastruktury s minimálním příspěvkem z rozpočtu
Evropské unie. (30)
Projekty společného zájmu v oblasti elektrické
energie, plynu a oxidu uhličitého by měly být způsobilé pro přidělení
finanční pomoci Unie v případě studií a za určitých podmínek i
v případě prací v rámci navrhovaného nařízení o nástroji pro
propojení Evropy, a to buď ve formě grantů nebo v podobě inovativních
finančních nástrojů. Tento postup zajistí cílenou podporu projektů společného
zájmu, které nejsou životaschopné v rámci stávajícího regulačního rámce
a tržních podmínek. Tato finanční pomoc by měla zajistit potřebnou
součinnost s financováním z nástrojů v rámci jiných unijních
politik. Energetickou infrastrukturu evropského významu bude financovat zejména
nástroj pro propojení Evropy, zatímco strukturální fondy budou financovat
inteligentní energetické rozvodné sítě místního nebo regionálního významu. Tyto
dva zdroje financování se tedy budou vzájemně doplňovat. (31)
Rozhodnutí č. 1364/2006/ES by proto mělo být
zrušeno. (32)
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž rozvoje a interoperability
transevropských energetických sítí a připojení k nim, nemůže být
dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na
úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se
zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto
nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle, PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: KAPITOLA I –
OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1
Předmět a oblast působnosti 1. Toto nařízení stanoví hlavní
směry pro včasný rozvoj a interoperabilitu prioritních koridorů a oblastí
transevropské energetické infrastruktury stanovených v příloze I. 2. Toto nařízení zejména: (a)
stanoví pravidla pro určení projektů společného
zájmu nezbytných pro zavedení těchto prioritních koridorů a oblastí, které
spadají do kategorií energetické infrastruktury v oblasti elektřiny,
plynu, ropy a oxidu uhličitého stanovených v příloze II; (b)
usnadňuje včasné provádění projektů společného
zájmu urychlením procesu udělování povolení a zvyšováním účasti
veřejnosti; (c)
stanoví pravidla přeshraničního přidělování nákladů
a pobídek spojených s riziky u projektů společného zájmu; (d)
určuje podmínky pro způsobilost projektů společného
zájmu z hlediska finanční pomoci Unie podle [nařízení Evropského
parlamentu a Rady o vytvoření nástroje pro propojení Evropy]. Článek 2
Definice Pro účely tohoto nařízení se kromě definic
uvedených ve směrnicích 2009/28/ES, 2009/72/ES a 2009/73/ES a v nařízeních
(ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 použijí tyto
definice: 1. „energetickou
infrastrukturou“ se rozumí každé fyzické zařízení navržené tak, aby umožňovalo
přenos a distribuci elektřiny nebo plynu, přepravu ropy nebo oxidu
uhličitého nebo skladování elektřiny nebo zemního plynu, nacházející se v rámci
Evropské unie nebo propojující EU a jednu nebo více třetích zemí; 2. „komplexním rozhodnutím“ se
rozumí rozhodnutí příslušného orgánu udělit nebo zamítnout povolení pro
výstavbu energetické infrastruktury v souvislosti s projektem, aniž
jsou dotčena pozdější rozhodnutí přijatá v souvislosti s poskytnutím
přístupu k majetku či s následným správním nebo soudním odvolacím
řízením; 3. „projektem“ se rozumí jedno
nebo více vedení, potrubí, zařízení, vybavení, instalací a souvisejících
kategorií infrastruktury stanovených v příloze II, jejichž cílem je
vybudovat novou energetickou infrastrukturu nebo posílit či upravit stávající
energetickou infrastrukturu; 4. „projektem společného zájmu“
se rozumí projekt, který je nezbytný pro realizaci prioritních koridorů a oblastí
energetické infrastruktury stanovených v příloze I; 5. „předkladatelem
projektu“ se rozumí: (a)
provozovatel přenosové či přepravní soustavy nebo
distribuční soustavy či jiný provozovatel nebo investor rozvíjející projekt
společného zájmu; nebo (b)
existuje-li několik provozovatelů přenosové či
přepravní soustavy nebo distribuční soustavy či jiných provozovatelů nebo
investorů či jejich skupiny, osoba s právní subjektivitou podle platného
vnitrostátního práva, která byla určena na základě smluvního ujednání mezi nimi
a která je způsobilá převzít zákonné povinnosti a finanční
odpovědnost za strany smluvního ujednání. KAPITOLA II –
PROJEKTY SPOLEČNÉHO ZÁJMU Článek 3
Určení projektů společného zájmu 1. Celounijní seznam projektů
společného zájmu stanoví Komise. Tento seznam je přezkoumáván a podle
potřeby aktualizován každé dva roky. První seznam je přijat nejpozději do 31.
července 2013. 2. S cílem určit projekty
společného zájmu Komise zřídí regionální skupinu (dále jen „skupina“) vymezenou
v příloze III bodě 1 na základě každého prioritního koridoru a oblasti
a jejich příslušného zeměpisného pokrytí stanoveného v příloze I. 3. Každá skupina vypracuje
vlastní seznam navrhovaných projektů společného zájmu postupem stanoveným
v příloze III oddíle 2 podle přínosu každého projektu k zavádění
prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury stanovených
v příloze I a podle toho, jak splňují kritéria stanovená v článku
4. Každý jednotlivý návrh projektu vyžaduje souhlas členského státu (států), na
jejichž území se projekt vztahuje. 4. U projektů
v oblasti elektřiny a plynu spadajících do kategorií stanovených
v příloze II bodech 1 a 2 předloží každá skupina nejpozději šest
měsíců před datem přijetí celounijního seznamu uvedeného v odstavci 1 svůj
seznam navrhovaných projektů společného zájmu Agentuře pro spolupráci
energetických regulačních orgánů (dále jen „agentura“). U projektů přepravy ropy a oxidu
uhličitého spadajících do kategorií stanovených v příloze II bodech 3
a 4 předloží každá skupina nejpozději šest měsíců před datem přijetí
celounijního seznamu uvedeného v odstavci 1 svůj seznam navrhovaných
projektů společného zájmu Komisi. 5. U projektů
v oblasti elektřiny a plynu spadajících do kategorií stanovených
v příloze II bodech 1 a 2 poskytne agentura Komisi do dvou měsíců ode
dne obdržení seznamů navrhovaných projektů společného zájmu stanovených
v odst. 4 prvním pododstavci stanovisko k seznamům navrhovaných
projektů společného zájmu, zejména s ohledem na důsledné uplatňování
kritérií stanovených v článku 4 v rámci skupin, a výsledky
analýzy provedené Evropskými sítěmi provozovatelů přenosových soustav elektřiny
a přepravních soustav plynu (dále jen „ENTSO“) v souladu
s přílohou III bodem 2.6. 6. U projektů přepravy ropy
a oxidu uhličitého spadajících do kategorií stanovených v příloze II
bodech 3 a 4 Komise vyhodnotí uplatňování kritérií stanovených v článku
4. U projektů oxidu uhličitého spadajících do kategorie stanovené
v příloze II bodě 4 vezme Komise také v úvahu možnost budoucího
rozšíření o další členské státy. 7. V návaznosti na
rozhodnutí Komise o přijetí uvedené v odstavci 1 se projekty
společného zájmu stanou nedílnou součástí příslušných regionálních investičních
plánů podle článku 12 nařízení (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 a příslušných
národních desetiletých plánů rozvoje sítě podle článku 22 směrnic 72/2009/ES
a 73/2009/ES a podle potřeby i dalších relevantních národních plánů
infrastruktury. Těmto projektům je udělena nejvyšší možná priorita v rámci
každého z těchto plánů. Článek 4
Kritéria pro projekty společného zájmu 1. Projekty společného zájmu
splňují tato obecná kritéria: (a)
projekt je nezbytný pro zavedení prioritních
koridorů a oblastí energetické infrastruktury stanovených v příloze I
a dále (b)
projekt vykazuje ekonomickou, sociální a environmentální
životaschopnost a dále (c)
projekt se týká alespoň dvou členských států,
a to buď tak, že přímo překračuje hranice jednoho nebo více členských
států, nebo tak, že se nachází na území jednoho členského státu a má
výrazný přeshraniční dopad, jak je stanoveno v příloze IV bodě 1. 2. Kromě toho se na projekty
společného zájmu spadající do zvláštních kategorií energetické infrastruktury
vztahují tato zvláštní kritéria: (a)
u projektů přenosu a skladování elektřiny
spadajících do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 písm. a) až d)
projekt významně přispívá alespoň k jednomu z těchto zvláštních kritérií: –
integrace trhu, hospodářská soutěž a pružnost
systému, –
udržitelnost, mj. prostřednictvím přenosu energie
z obnovitelných zdrojů do hlavních míst spotřeby a úložišť, –
interoperabilita a bezpečný provoz systému; (b)
u projektů v oblasti plynu spadajících do
kategorií stanovených v příloze II bodě 2 projekt významně přispívá
alespoň k jednomu z těchto zvláštních kritérií: –
integrace trhu, interoperabilita a pružnost
systému, –
bezpečnost dodávek energie, mj. prostřednictvím
diverzifikace zdrojů dodávek, partnerů a tras, –
hospodářská soutěž, mj. prostřednictvím
diverzifikace zdrojů dodávek, partnerů a tras, –
udržitelnost; (c)
pokud jde o projekty inteligentních
elektrických sítí spadající do kategorie stanovené v příloze II bodě 1
písm. e), projekt významně přispívá k těmto specifickým funkcím: –
integrace a zapojení uživatelů sítě
s novými požadavky s ohledem na jejich nabídku elektřiny a poptávku
po ní, –
účinnost a interoperabilita přenosu a distribuce
elektřiny v každodenním provozu sítě, –
zabezpečení sítě, řízení systému a kvalita
dodávek, –
optimální plánování budoucích nákladově efektivních
investic do sítí, –
fungování trhu a služby zákazníkům, –
zapojení uživatelů do řízení jejich spotřeby
energie; (d)
pokud jde o projekty přepravy ropy spadající
do kategorií stanovených v příloze II bodě 3, projekt významně přispívá
k těmto třem zvláštním kritériím: –
zabezpečení dodávek energie snižující závislost na
jednom zásobovacím zdroji nebo trase, –
efektivní a udržitelné využívání zdrojů
prostřednictvím snižování environmentálních rizik, –
interoperabilita; (e)
pokud jde o projekty přepravy oxidu uhličitého
spadající do kategorií stanovených v příloze II bodě 4, projekt významně
přispívá k těmto třem zvláštním kritériím: –
zamezení emisím oxidu uhličitého s nízkými
náklady při zachování bezpečnosti dodávek energie, –
zvýšení odolnosti a bezpečnosti přepravy oxidu
uhličitého, –
efektivní využívání zdrojů na základě připojení
více zdrojů a úložišť CO2 přes společnou infrastrukturu a minimalizace
environmentální zátěže a rizik. 3. Pokud jde o projekty
spadající do kategorií stanovených v příloze II bodech 1 až 3, jsou
kritéria uvedená v tomto článku posuzována v souladu s ukazateli
stanovenými v příloze IV bodech 2 až 5. 4. Při seřazování projektů,
které přispívají k naplnění téže priority, je nutno věnovat patřičnou
pozornost naléhavosti každého navrhovaného projektu z hlediska plnění cílů
energetické politiky, jimiž je integrace trhu a hospodářská soutěž, dále
udržitelnosti a bezpečnosti dodávek energie, počtu členských států,
kterých se každý projekt dotkne, a jejich komplementaritě s ohledem
na ostatní navrhované projekty. U projektů, které spadají do kategorie
stanovené v příloze II bodě 1 písm. e), je třeba věnovat náležitou
pozornost také počtu uživatelů, jež projekt ovlivní, roční spotřebě energie
a podílu energie z jiných než nastavitelných zdrojů v oblasti
pokryté těmito uživateli. Článek 5
Provádění a sledování 1. Předkladatelé projektů
uskutečňují projekty společného zájmu podle prováděcího plánu včetně časového
harmonogramu pro studie udržitelnosti, přípravné studie, schválení regulačními
orgány, výstavbu a uvedení do provozu a harmonogramu udělení povolení
uvedeného v čl. 11 odst. 3. Provozovatelé přepravních nebo přenosových
soustav, distribučních soustav či jiní provozovatelé provozují projekty
společného zájmu ve své oblasti. 2. Agentura a skupiny
sledují pokrok dosažený při uskutečňování projektů společného zájmu. Skupiny si
mohou vyžádat další informace poskytované v souladu s odstavci 3, 4
a 5, ověřovat si poskytnuté informace na místě a svolávat jednání
s příslušnými stranami. Skupiny mohou také požádat agenturu o přijetí
opatření, která by usnadnila uskutečňování projektů společného zájmu. 3. Do 31. března každého roku
následujícího po roce výběru projektu jako projektu společného zájmu podle
článku 4 předloží předkladatelé projektů výroční zprávu, a to
u projektů spadajících do kategorií stanovených v příloze II bodech 1
a 2 agentuře a u projektů spadajících do kategorií uvedených
v příloze II bodech 3 a 4 příslušné skupině. Tato zpráva podrobně
pojedná o: (a)
pokroku dosaženém v oblasti rozvoje a výstavby
projektu a jeho uvedení do provozu, zejména s ohledem na postupy při
udělování povolení a konzultacích; (b)
případných zpožděních oproti prováděcímu plánu
a dalších obtížích. 4. Do tří měsíců od obdržení
výroční zprávy předloží agentura skupinám souhrnnou zprávu o projektech
společného zájmu spadajících do kategorií stanovených v příloze II bodech
1 a 2, ve které zhodnotí dosažený pokrok a navrhne opatření vedoucí
k nápravě případných zpoždění a obtíží. Toto hodnocení v souladu
s ustanoveními čl. 6 odst. 8 a 9 nařízení (ES) č. 713/2009 rovněž
zahrnuje důsledné uplatňování celounijních plánů rozvoje sítě s ohledem na
prioritní koridory a oblasti energetické infrastruktury stanovené
v příloze I. 5. Dotčené příslušné orgány
uvedené v článku 9 každoročně na zasedání následujícím po obdržení
výročních zpráv uvedených v odstavci 3 předloží příslušné skupině zprávu
o stavu a případném zpoždění provádění projektů společného zájmu
nacházejících se na jejich území. 6. Pokud se uvedení projektu
společného zájmu do provozu bez dostatečného zdůvodnění opozdí o více než
dva roky oproti prováděcímu plánu, pak: (a)
předkladatel tohoto projektu přijme investice
jednoho nebo několika dalších provozovatelů či investorů s cílem daný
projekt provést. Provozovatel soustavy, v jehož oblasti se investice
nachází, poskytne provozovatelům nebo investorům uskutečňujícím investici
veškeré informace nutné pro uskutečnění investice, připojí nová aktiva
k přepravní či přenosové síti a obecně vyvine co největší úsilí na
podporu uskutečnění investice a bezpečného, spolehlivého a účinného
provozu a údržby projektu společného zájmu; (b)
Komise může vyhlásit výzvu k předkládání
návrhů na výstavbu projektu podle dohodnuté časové osy otevřenou pro všechny
předkladatele projektů. 7. Projekt společného zájmu může
být odstraněn z celounijního seznamu projektů společného zájmu
v souladu s postupem stanoveným v čl. 3 odst. 1 druhé větě,
pokud: (a)
analýza nákladů a přínosů energetického
systému v celé šíři předložená evropskými sítěmi provozovatelů přenosových
a přepravních soustav v souladu s přílohou III bodem 6 nepřinese
z hlediska projektu pozitivní výsledek; (b)
projekt již není zahrnut do desetiletého plánu
rozvoje sítě; (c)
zařazení na seznam uvedený v čl. 3 odst. 1
bylo založeno na nesprávných informacích, které byly rozhodujícím faktorem pro
rozhodnutí; (d)
projekt nevyhovuje stávajícím unijním právním
předpisům. Projekty, které jsou vyloučeny z celounijního
seznamu, ztrácejí veškerá práva a povinnosti vyplývající z tohoto
nařízení pro projekty společného zájmu. Tímto článkem není dotčeno jakékoli
financování Unie uhrazené v rámci daného projektu před rozhodnutím
o jeho vyloučení. Článek 6
Evropští koordinátoři 1. Když při realizaci projektu
společného zájmu nastanou závažné obtíže, může Komise jmenovat evropského
koordinátora na dobu až jednoho roku; toto období lze dvakrát prodloužit. 2. Evropský koordinátor plní
tyto úkoly: (a)
podporuje projekt(y), pro které byl jmenován
evropským koordinátorem, a přeshraniční dialog mezi předkladateli projektů
a všemi dotčenými zúčastněnými stranami; (b)
pomáhá všem stranám podle potřeby při konzultacích
s dotčenými zúčastněnými stranami a při získávání nezbytných povolení
pro projekt(y); (c)
zajistí odpovídající podporu a strategické
řízení ze strany dotčených členských států při přípravě a provádění
projektu (projektů); (d)
předkládá každoročně Komisi zprávu o pokroku
projektu (projektů) a o jakýchkoli obtížích a překážkách, které
by mohly významně oddálit datum uvedení projektu (projektů) do provozu. Komise
tuto zprávu předá dotčeným skupinám a Evropskému parlamentu. 3. Evropský
koordinátor je vybírán na základě svých zkušeností se specifickými úkoly, které
mu budou v rámci daného projektu (projektů) přiděleny. 4. Rozhodnutí o jmenování
evropského koordinátora stanoví podmínky s podrobným vymezením doby trvání
mandátu, specifických úkolů a termínů a příslušné metodiky, kterou je
třeba dodržovat. Úsilí vynaložené na koordinaci je přiměřené složitosti
projektu (projektů) a odhadovaným nákladům na projekt(y). 5. Dotyčné členské státy
spolupracují s evropským koordinátorem a poskytují mu informace
potřebné pro plnění úkolů uvedených v odstavcích 2 a 4. KAPITOLA III –
Udělování povolení a účast veřejnosti Článek 7
Režim společného zájmu 1. Za účelem urychlení postupů
při udělování povolení a zvýšení účasti veřejnosti se ustanovení této
kapitoly použijí na všechny projekty společného zájmu. Článek 8
„Prioritní status“ projektů společného zájmu 1. Projektům společného zájmu je
přiděleno postavení nejvyššího možného národního významu a při postupech
při udělování povolení je s nimi jako s takovými nakládáno, a to
v takovém případě a do takové míry, do níž je toto nakládání určeno
vnitrostátními právními předpisy platnými pro příslušný typ energetické
infrastruktury. 2. Přijetí celounijního seznamu
projektů společného zájmu určuje veřejný zájem a nezbytnost těchto
projektů v rámci dotčených členských států a všechny zúčastněné
strany je jako takové uznávají. 3. Za účelem zajištění účinného
administrativního zpracování spisů týkajících se projektů společného zájmu
zajistí předkladatelé projektů a všechny dotčené orgány maximální
preferenční zacházení s těmito spisy s ohledem na přidělené
prostředky. 4. S cílem dodržet časové
lhůty stanovené v článku 11 a snížit administrativní zátěž
v souvislosti s uskutečněním projektů společného zájmu členské státy
do devíti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost přijmou opatření
vedoucí k racionalizaci postupů posuzování vlivů na životní prostředí.
Těmito opatřeními nejsou dotčeny povinnosti vyplývající z unijních
právních předpisů. Do tří měsíců od vstupu tohoto nařízení
v platnost vydá Komise pokyny na podporu členských států při vymezování
adekvátních opatření a na zajištění soudržného uplatňování postupů
posuzování vlivů na životní prostředí vyžadovaných pro projekty společného
zájmu podle právních předpisů EU. 5. V souvislosti
s důsledky pro životní prostředí, kterými se zabývá čl. 6 odst. 4 směrnice
92/43/ES a čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES, jsou projekty společného
zájmu považovány za projekty ve veřejném zájmu a lze je považovat za
projekty v „převažujícím veřejném zájmu“ za předpokladu, že jsou splněny
všechny podmínky uvedené v těchto směrnicích. Pokud by bylo v souladu se směrnicí 92/43/ES
požadováno stanovisko Komise, Komise a příslušný orgán podle článku 9
zajistí, aby rozhodnutí týkající se „převažujícího veřejného zájmu“ projektu
bylo přijato v časové lhůtě podle článku 11 odst. 1. Článek 9
Organizace procesu udělování povolení 1. Do šesti měsíců od vstupu
tohoto nařízení v platnost určí každý členský stát jeden vnitrostátní
příslušný orgán, který odpovídá za usnadňování a koordinaci procesu
udělování povolení pro projekty společného zájmu a za provádění
příslušných úkolů procesu udělování povolení ve smyslu této kapitoly. 2. Aniž jsou dotčeny příslušné
požadavky podle unijních a mezinárodních právních předpisů, příslušný
orgán vydá komplexní rozhodnutí ve lhůtě uvedené v článku 11 odst. 1 podle
jednoho z těchto systémů: (a)
integrovaný systém: komplexní rozhodnutí, které
vydal příslušný orgán, je jediným právně závazným rozhodnutím vyplývajícím ze
zákonného postupu udělování povolení. Jsou-li projektem dotčeny další orgány,
mohou v souladu s vnitrostátními právními předpisy vyjádřit svůj
názor ve formě vstupu do daného řízení a příslušný orgán ho vezme
v úvahu; (b)
koordinovaný systém: komplexní rozhodnutí může
zahrnovat více jednotlivých právně závazných rozhodnutí vydaných příslušným
orgánem a jinými dotčenými orgány. Příslušný orgán stanoví případ od
případu přiměřenou lhůtu, během níž musí být jednotlivá rozhodnutí vydána.
Příslušný orgán může přijmout jednotlivé rozhodnutí v zastoupení jiného
dotčeného vnitrostátního orgánu, pokud tento orgán nevydá toto rozhodnutí ve
stanovené lhůtě a pokud není toto zpoždění dostatečně odůvodněno.
Příslušný orgán může jednotlivé rozhodnutí jiného vnitrostátního orgánu změnit,
domnívá-li se, že rozhodnutí není dostatečně podloženo základními podklady
předloženými dotčeným orgánem. Příslušný orgán zajistí dodržování příslušných
požadavků podle mezinárodních a unijních právních předpisů a musí své
rozhodnutí řádně odůvodnit. 3. Pokud projekt společného
zájmu vyžaduje, aby bylo rozhodnutí přijato ve dvou nebo více členských
státech, přijmou relevantní příslušné orgány veškerá nezbytná opatření
umožňující jejich vzájemnou účinnou a efektivní spolupráci a koordinaci
včetně souladu s úmluvou z Espoo a s ustanoveními uvedenými
v čl. 11 odst. 3. Členské státy usilují o zajištění společných
postupů, zejména pokud jde o posouzení dopadů na životní prostředí. 4. Členské státy se snaží
zajistit, aby odvolání napadající hmotněprávní nebo procesní zákonnost
komplexního rozhodnutí byla řešena co nejefektivnějším možným způsobem. Článek 10
Průhlednost a účast veřejnosti 1. Pro zvýšení transparentnosti
pro všechny dotčené zúčastněné strany je příslušný orgán povinen do devíti
měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost zveřejnit příručku postupů
upravujících proces udělování povolení, který se vztahuje na projekty
společného zájmu. Tato příručka je podle potřeby aktualizována a zpřístupněna
veřejnosti. Příručka obsahuje alespoň informace specifikované v příloze VI
bodě 1. 2. Aniž jsou dotčeny jakékoli
požadavky podle Aarhuské úmluvy, úmluvy z Espoo a příslušných
unijních právních předpisů, dodržují všechny strany, které se podílejí na
procesu udělování povolení, zásady pro účast veřejnosti stanovené
v příloze VI bodě 2. 3. Předkladatel projektu do tří
měsíců od zahájení procesu udělování povolení podle článku 11 odst. 1 písm. a)
vypracuje a předloží příslušnému orgánu koncepci účasti veřejnosti.
Příslušný orgán požaduje úpravy, nebo koncepci účasti veřejnosti schválí do
jednoho měsíce. Koncepce obsahuje alespoň informace specifikované
v příloze VI bodě 3. 4. Předkladatel projektu,
případně příslušný orgán, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, uskuteční
před podáním dokumentace žádosti příslušnému orgánu podle článku 11 odst. 1
písm. a) alespoň jednu veřejnou konzultaci. Veřejná konzultace informuje
zúčastněné strany uvedené v příloze VI bodě 2 písm. a) o daném
projektu v rané fázi a určí nejvhodnější umístění nebo dráhu a příslušné
otázky, které bude třeba v dokumentaci žádosti řešit. Minimální předepsané
postupy této veřejné konzultace jsou specifikovány v příloze VI bodě 4.
Předkladatel projektu vypracuje před podáním dokumentace žádosti zprávu
shrnující výsledky činností souvisejících s účastí veřejnosti a předloží
ji společně s dokumentací žádosti příslušnému orgánu, který tyto výsledky
při komplexním rozhodování řádně zohlední. 5. U projektů přesahujících
hranice dvou nebo více členských států se veřejné konzultace podle odstavce 4
v každém z dotčených členských států uskuteční nejpozději dva měsíce
od data zahájení první veřejné konzultace v jednom z těchto členských
států. 6. U projektů
s pravděpodobnými významnými nepříznivými přeshraničními dopady
v jednom nebo více sousedících členských státech, kde je použitelný článek
7 směrnice 85/337/EHS a úmluva z Espoo, jsou příslušné informace
poskytnuty příslušnému orgánu sousedícího členského státu (sousedících
členských států). Příslušný orgán sousedícího členského státu (sousedících
členských států) uvede, zda si přeje podílet se na příslušných postupech
veřejné konzultace. 7. Předkladatel projektu nebo
příslušný orgán, pokud to stanoví vnitrostátní právní předpisy, vytvoří a pravidelně
aktualizuje internetové stránky projektu s cílem zveřejňovat relevantní
informace o projektu; na tyto stránky odkazují internetové stránky Komise
a vyhovují požadavkům specifikovaným v příloze VI bodě 5. Obchodně
citlivé informace jsou považovány za důvěrné. Předkladatelé projektů navíc příslušné informace
zveřejní prostřednictvím dalších vhodných informačních prostředků, k nimž
má veřejnost volný přístup. Článek 11
Délka a realizace
procesu udělování povolení 1. Proces udělování povolení se
skládá ze dvou fází a jeho délka nepřesáhne dobu tří let: (a)
Postup před podáním žádosti, který zahrnuje období
mezi zahájením procesu udělování povolení a přijetím předložené
dokumentace žádosti příslušným orgánem, nepřekročí dva roky. Pro účely stanovení začátku procesu udělování
povolení zašle předkladatel (předkladatelé) projektu příslušnému orgánu
dotčeného členského státu (členských států) písemné oznámení o projektu,
které obsahuje dostatečně podrobný popis projektu. Nejpozději do dvou týdnů od
přijetí tohoto oznámení je příslušný orgán povinen toto oznámení písemně uznat,
nebo domnívá-li se, že projekt není pro zahájení procesu udělování povolení
dostatečně zralý, zamítnout. V případě zamítnutí příslušný orgán své
rozhodnutí odůvodní. Datum podpisu potvrzení o přijetí tohoto oznámení
příslušným orgánem slouží jako zahájení procesu udělování povolení. Pokud se
jedná o dva nebo více členských států, slouží jako datum zahájení procesu
udělování povolení datum potvrzení o přijetí tohoto oznámení vydaného posledním
dotčeným příslušným orgánem. (b)
Zákonný postup udělování povolení, který zahrnuje
dobu uplynulou mezi přijetím podané dokumentace žádosti a vydáním
komplexního rozhodnutí příslušného orgánu, nepřekročí jeden rok. Pokud to
členské státy budou považovat za vhodné, mohou stanovit kratší časový limit. 2. Do jednoho měsíce od zahájení
procesu udělování povolení podle odst. 1 písm. a) je příslušný orgán povinen
v úzké spolupráci s ostatními dotčenými orgány určit rozsah materiálů
a úroveň podrobnosti informací, které má předkladatel projektu předložit
v rámci dokumentace žádosti o komplexní rozhodnutí. Jako podklad
pro toto určení slouží kontrolní seznam uvedený v příloze VI bodě 1
písm. e). Za tímto účelem proběhne alespoň jedno setkání mezi příslušným orgánem
a předkladatelem projektu, a pokud to bude příslušný orgán považovat
za vhodné, i mezi dalšími dotčenými orgány a zúčastněnými stranami.
Podrobný přehled žádosti, který zahrnuje výsledky tohoto jednání, je předán
předkladateli projektu a zveřejněn nejpozději jeden měsíc po takovéto
schůzce. 3. Do
tří měsíců od zahájení procesu udělování povolení podle odst. 1 písm. a)
vypracuje příslušný orgán v úzké spolupráci s předkladatelem projektu
a s dalšími dotčenými orgány a s ohledem na výsledky
činností provedených podle odstavce 2 podrobný harmonogram procesu udělování
povolení, který uvede nejméně: (a)
rozhodnutí a stanoviska, která je nutno
získat; (b)
pravděpodobně dotčené orgány, zúčastněné strany
a veřejnost; (c)
jednotlivé etapy tohoto postupu a jejich
trvání; (d)
hlavní cíle, jichž má být dosaženo, a příslušné
termíny z hlediska komplexního rozhodnutí, které má být přijato; (e)
zdroje plánované orgány a případně další
potřebné zdroje. U projektů, které překročí hranice mezi dvěma
nebo více členskými státy, příslušné orgány dotčených členských států sladí své
harmonogramy a vypracují společný rozpis. 4. Předkladatel projektu zajistí
úplnost a adekvátní kvalitu dokumentace žádosti a v rámci
postupu před podáním žádosti co nejdříve požádá o stanovisko k této
dokumentaci příslušný orgán. Předkladatel projektu spolupracuje
s příslušným orgánem na dodržení lhůt a podrobného harmonogramu
vymezeného v odstavci 3. 5. Příslušný orgán je do jednoho
měsíce od obdržení dokumentace žádosti povinen vyžádat si od předkladatele
projektu v případě potřeby doplnění chybějících informací, které se mohou
týkat pouze otázek uvedených v podrobném návrhu žádosti. Příslušný orgán
písemně potvrdí přijetí žádosti do jednoho měsíce od obdržení úplné dokumentace
žádosti. Později může příslušný orgán požádat o doplňující informace pouze
tehdy, je-li taková žádost odůvodněna novými okolnostmi a pokud ji řádně
objasní. 6. V případě uplynutí lhůty
pro komplexní rozhodnutí je příslušný orgán povinen předložit příslušné skupině
opatření, která byla či mají být přijata s cílem proces udělování povolení
co nejdříve dokončit. Skupina může požádat příslušný orgán, aby jí pravidelně
podával zprávy o pokroku dosaženém v tomto směru. 7. Časovými lhůtami ve výše
uvedených ustanoveních nejsou dotčeny povinnosti vyplývající
z mezinárodních a unijních právních předpisů. KAPITOLA IV – Regulace Článek 12
Analýza nákladů a přínosů energetického systému v celé šíři 1. Do jednoho měsíce od vstupu
tohoto nařízení v platnost předloží evropská síť provozovatelů
elektrických přenosových soustav a evropská síť provozovatelů
plynárenských přepravních soustav agentuře a Komisi metodiku harmonizované
analýzy nákladů a přínosů energetického systému v celé šíři, včetně
modelování sítě a trhu, na úrovni EU u projektů společného zájmu,
které spadají do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 písm. a) až d)
a v příloze II bodě 2. Tato metodika je zpracována v souladu se
zásadami stanovenými v příloze V. 2. Do tří měsíců ode dne
obdržení této metodiky agentura po formální konzultaci s organizacemi
zastupujícími všechny příslušné zúčastněné strany poskytne Komisi stanovisko
týkající se této metodiky. 3. Komise vydá své stanovisko
k této metodice do tří měsíců od obdržení stanoviska od agentury. 4. Do tří měsíců ode dne obdržení
stanoviska Komise upraví evropská síť provozovatelů elektrických přenosových
soustav a evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav svou
metodiku v souladu s tímto stanoviskem a předloží ji Komisi ke
schválení. 5. Do dvou týdnů od schválení
Komisí zveřejní evropská síť provozovatelů elektrických přenosových soustav
a evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav tuto
metodiku na svých internetových stránkách. Na vyžádání jsou povinni poskytnout
Komisi a agentuře příslušné soubory vstupních dat uvedené v příloze V
bodě 1 a další příslušné údaje o síti, zatížení toku a trhu
v dostatečně přesné podobě podle vnitrostátních právních předpisů a příslušných
dohod o mlčenlivosti. Údaje jsou platné k datu žádosti. Komise
a agentura zajistí zachování důvěrnosti obdržených údajů v řadách
vlastních i v řadách osob, které pro ně na základě těchto údajů provádějí
analýzy. 6. Tato metodika je pravidelně
aktualizována a zdokonalována na základě postupu stanoveného
v odstavcích 1 až 5. Agentura může po formální konzultaci
s organizacemi zastupujícími všechny příslušné zúčastněné strany a s Komisí
o tyto aktualizace a zdokonalení požádat na základě řádného
odůvodnění a v řádné lhůtě. 7. Metodika se použije na
analýzu nákladů a přínosů v rámci všech následujících desetiletých
plánů rozvoje sítě pro elektřinu nebo plyn zpracovaných sítí ENTSO pro
elektřinu či zemní plyn podle článku 8 nařízení (ES) 714/2009 a nařízení
(ES) 715/2009. 8. Do 31. prosince 2016 předloží
evropská síť provozovatelů elektrických přenosových soustav společně
s evropskou sítí provozovatelů plynárenských přepravních soustav Komisi
a agentuře model společného trhu s elektřinou a plynem a společné
elektrické a plynárenské sítě, který zahrnuje přenos i skladování
elektřiny a plynu a řeší prioritní koridory a oblasti stanovené
v příloze I a zpracované v souladu se zásadami stanovenými
v příloze V. Po schválení tohoto modelu Komisí v souladu
s postupem stanoveným v odstavcích 2 až 4 je tento model zahrnut do
metodiky. Článek 13
Umožnění investic s přeshraničními dopady 1. Investiční náklady spojené
s projektem společného zájmu spadajícím do kategorií stanovených
v příloze II bodě 1 písm. a) až d) a v příloze II bodě 2 ponese
provozovatel (provozovatelé) přenosové soustavy členského státu (členských
států), na něž bude mít projekt čistý pozitivní dopad, a uhradí je
uživatelé sítě prostřednictvím sazeb za přístup k síti. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na projekty
společného zájmu, které získaly výjimku podle článku 36 směrnice 2009/73/ES
nebo článku 17 nařízení (ES) 714/2009. 2. Vnitrostátní regulační orgány
při stanovování nebo schvalování sazeb v souladu s čl. 37 odst. 1
písm. a) směrnice 2009/72/ES a čl. 41 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/73/ES
zohlední skutečné náklady vynaložené provozovatelem přenosové soustavy či jiným
předkladatelem projektu v důsledku investic a přeshraničního
přidělení odpovídajících nákladů uvedených v odstavci 3, pokud tyto
náklady odpovídají nákladům efektivního a strukturálně srovnatelného
provozovatele. 3. Aniž jsou dotčeny investice
do projektů společného zájmu na základě vzájemné dohody mezi dotčenými
provozovateli přenosových soustav, vnitrostátní regulační orgány společně
schválí investice a rozhodnou o přeshraničním přidělování
odpovídajících nákladů na projekty společného zájmu nebo jejich balíčky i o začlenění
investičních nákladů do sazeb za přenos a přepravu. 4. Předkladatel(é)
projektů společného zájmu spadajících do kategorií stanovených v příloze
II bodě 1 písm. a) až d) a v příloze II bodě 2 všechny dotčené
vnitrostátní regulační orgány pravidelně průběžně informují o průběhu
projektu a o nákladech a dopadech, které jsou s ním
spojeny. Jakmile projekt společného zájmu vybraný na základě článku 3 a spadající
do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 písm. a) až d) a v příloze
II bodě 2 dosáhne dostatečné zralosti, předloží předkladatel projektu
příslušným vnitrostátním regulačním orgánům žádost o investici do projektu
včetně přeshraničního přidělení nákladů společně s: (a)
analýzou nákladů a přínosů na základě metodiky
vypracované v souladu s článkem 12 a (b)
obchodním plánem hodnotícím finanční
životaschopnost projektu včetně zvoleného řešení financování a u projektů
společného zájmu, které spadají do kategorie uvedené v příloze I bodě 2,
výsledky tržních testů. Pokud projekt předkládá více provozovatelů nebo
investorů, předloží své žádosti společně. U projektů uvedených na prvním celounijním
seznamu projektů společného zájmu předkladatelé projektů předloží žádosti do
30. září 2013. Při převzetí každé žádosti o investice
vnitrostátní regulační orgány neprodleně předloží její kopii agentuře pro
informaci. Vnitrostátní regulační orgány a agentura
zachovávají důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou
povahu. 5. Do šesti měsíců od data
obdržení poslední žádosti posledním dotčeným vnitrostátním regulačním orgánem
přijmou vnitrostátní regulační orgány po konzultaci s dotčeným
předkladatelem (předkladateli) projektů společné rozhodnutí o přidělení
investičních nákladů, které ponese každý provozovatel soustavy v rámci
uvedeného projektu, i o jejich začlenění do síťových sazeb.
Vnitrostátní regulační orgány mohou rozhodnout, že přidělí pouze část nákladů,
nebo rozdělí náklady v rámci balíčku několika projektů společného zájmu. Při rozhodování o přeshraničním rozdělení
nákladů jsou zohledněny hospodářské, sociální a environmentální náklady
a přínosy projektu (projektů) v dotčených členských státech a potenciální
potřeba finanční podpory. Vnitrostátní regulační orgány agentuře neprodleně
oznámí rozhodnutí společně se všemi důležitými informacemi, které se k němu
vztahují. Tyto informace zahrnují zejména podrobné důvody, na jejichž základě
byly náklady rozděleny mezi členské státy, například: (a)
vyhodnocení zjištěných dopadů, včetně dopadů
týkajících se síťových sazeb, na každý dotčený členský stát; (b)
hodnocení obchodního plánu uvedeného v odst. 4
písm. b); (c)
pozitivní regionální nebo celounijní externality,
které by projekt přinesl; (d)
výsledek konzultací s dotčeným předkladatelem
(předkladateli) projektů. Rozhodnutí o přidělení se zveřejní. 6. V případě, že příslušné
vnitrostátní regulační orgány nedosáhnou dohody o dané žádosti
o investice do šesti měsíců ode dne, kdy žádost obdržel poslední dotčený
vnitrostátní regulační orgán, uvědomí o tom neprodleně agenturu. V takovém případě nebo na základě společné
žádosti dotčených vnitrostátních regulačních orgánů přijme agentura do tří
měsíců ode dne, kdy jí byla záležitost předložena, rozhodnutí o žádosti
o investice včetně přeshraničního rozdělení nákladů uvedeného
v odstavci 4, jakož i o způsobu, kterým se náklady na investice
promítnou do sazeb. Agentura před přijetím tohoto rozhodnutí
konzultuje s příslušnými vnitrostátními regulačními orgány a předkladateli
projektů. Tříměsíční lhůta uvedená v druhém pododstavci může být
v případě, že si agentura vyžádá doplňující informace, prodloužena
o další dva měsíce. Tato dodatečná lhůta začíná běžet prvním dnem po
obdržení úplných informací. Rozhodnutí o přidělení se zveřejní. 7. Kopie všech rozhodnutí
předloží agentura neprodleně Komisi společně se všemi důležitými informacemi
týkajícími se jednotlivých rozhodnutí. Tyto informace mohou být předloženy
v souhrnné podobě. Komise zachovává důvěrnost informací, které mají z
obchodního hlediska citlivou povahu. 8. Toto rozdělení nákladů
neovlivní právo provozovatelů přenosových soustav žádat o poplatky za
přístup k sítím a právo vnitrostátních regulačních orgánů tyto
poplatky schvalovat v souladu s článkem 32 směrnice 2009/72/ES
a směrnice 2009/73/ES, článkem 14 nařízení (ES) č. 714/2009 a článkem
13 nařízení (ES) č. 715/2009. Článek 14
Pobídky 1. Pokud předkladateli projektu
vzniknou vyšší rizika z hlediska rozvoje, výstavby, provozu či údržby
projektu společného zájmu, který spadá do kategorií stanovených v příloze
II bodech 1 a 2, s výjimkou projektů skladování elektřiny
z vodních elektráren, v porovnání s obvyklými riziky
srovnatelného infrastrukturního projektu a pokud tato rizika nejsou
zahrnuta do výjimky podle článku 36 směrnice 2009/73/ES nebo článku 17 nařízení
(ES) č. 714/2009, zajistí vnitrostátní regulační orgány poskytnutí příslušných
pobídek uvedenému projektu za současného uplatnění čl. 37 odst. 8 směrnice
2009/72/ES, čl. 41 odst. 8 směrnice 2009/73/ES, článku 14 nařízení (ES) č.
714/2009 a článku 13 nařízení (ES) č. 715/2009. 2. Rozhodování vnitrostátních
regulačních orgánů udělovat takové pobídky zohledňuje výsledky analýzy nákladů
a přínosů na základě metodiky vypracované v souladu s článkem 12
a zejména pozitivní regionální nebo celounijní externality, které projekt
přináší. Vnitrostátní regulační orgány dále analyzují konkrétní rizika vzniklá
předkladateli (předkladatelům) projektů, opatření přijatá ke zmírnění rizik
a zdůvodnění tohoto rizikového profilu s ohledem na čistý pozitivní
dopad projektu ve srovnání s alternativním řešením představujícím nižší
riziko. Způsobilá rizika zahrnují zejména rizika spojená s novými
přenosovými a přepravními technologiemi, jak na souši, tak na moři, rizika
spojená s nedostatečným krytím nákladů a rozvojová rizika. 3. Pobídka udělená rozhodnutím
zohlední specifickou povahu vzniklého rizika a zahrnuje: (a)
předpisy upravující preventivní investice nebo (b)
pravidla uznávání účelně vynaložených nákladů před
uvedením projektu do provozu nebo (c)
pravidla zajištění další návratnosti kapitálu
investovaného v rámci daného projektu nebo (d)
jakákoli jiná opatření, která budou považována za
nutná a vhodná. 4. Do 31. prosince 2013 vydá
agentura pokyny v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (ES) č.
713/2009: (a)
ohledně pobídek uvedených v odstavci 1 na
základě porovnání s osvědčenými postupy vnitrostátních regulačních orgánů; (b)
ohledně společné metodiky hodnocení vzniklých
vyšších rizik investic do projektů přenosu elektřiny a přepravy plynu. 5. Do 31. července 2013 zveřejní
jednotlivé vnitrostátní regulační orgány svou metodiku a kritéria, která
užívají při hodnocení investic do projektů přenosu elektřiny a přepravy
plynu a vyšších rizik uvedených projektů. 6. Komise může vydat pokyny
týkající se pobídek stanovených v tomto článku v souladu s čl.
18 odst. 1 až 3 nařízení (ES) č. 714/2009 a čl. 23 odst. 1 nařízení (ES)
č. 715/2009. KAPITOLA V –
Financování Článek 15
Způsobilost projektů k finanční pomoci Unie 1. Projekty společného zájmu
spadající do kategorií stanovených v příloze II bodech 1, 2 a 4, jsou
způsobilé pro finanční podporu Unie ve formě grantů na studie a finančních
nástrojů v souladu s ustanoveními [nařízení Evropského parlamentu
a Rady o vytvoření nástroje pro propojení Evropy]. 2. Projekty společného zájmu
spadající do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 písm. a) až d)
a v příloze II bodě 2, kromě projektů skladování elektřiny
z vodních elektráren, jsou také způsobilé pro finanční podporu Unie ve
formě grantů na práce v souladu s ustanoveními [nařízení Evropského
parlamentu a Rady o nástroji pro propojení Evropy], pokud jsou
prováděny v souladu s postupem uvedeným v čl. 5 odst. 6 písm. b)
nebo pokud splňují následující kritéria: (a)
analýza nákladů a přínosů konkrétního projektu
podle článku 5 odst. 4 písm. a) poskytuje důkaz o existenci významných
pozitivních externalit, jako je zabezpečení dodávek, solidarita nebo inovace; a (b)
projekt není obchodně životaschopný podle
obchodního plánu a dalších provedených hodnocení, zejména těch, která
provedli potenciální investoři nebo věřitelé. Při posuzování obchodní
životaschopnosti projektu je zohledněno rozhodnutí o pobídkách a jeho
odůvodnění uvedené v čl. 14 odst. 3 a (c)
projekt získal rozhodnutí o přeshraničním
rozdělení nákladů na základě článku 13, případně stanovisko příslušných
vnitrostátních regulačních orgánů a agentury ohledně komerční životaschopnosti
projektu v případě projektů, kterým byla udělena výjimka podle článku 36
směrnice 2009/73/ES nebo podle článku 17 nařízení (ES) č. 714/2009. 3. Projekty společného zájmu
spadající do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 písm. e) a v příloze
II bodě 4 jsou také způsobilé pro finanční podporu Unie ve formě grantů na
práce v souladu s ustanoveními [nařízení Evropského parlamentu
a Rady o nástroji pro propojení Evropy], mohou-li dotčení
předkladatelé projektů jednoznačně prokázat významné pozitivní externality,
které projekty přinesou, a jejich nedostatečnou obchodní životaschopnost. KAPITOLA VI –
Závěrečná ustanovení Článek 16
Předkládání zpráv a hodnocení Nejpozději v roce 2017 zveřejní Komise
zprávu o provádění projektů společného zájmu. Tato zpráva obsahuje
hodnocení: (a)
pokroku dosaženého v oblasti rozvoje a výstavby
projektů společného zájmu vybraných podle článku 3 a jejich uvádění do
provozu, případně zpoždění v provádění a dalších obtíží; (b)
finančních prostředků, které Unie vyčlení a uhradí
na projekty společného zájmu v souladu s ustanoveními [nařízení
Evropského parlamentu a Rady o nástroji pro propojení Evropy]
v porovnání s celkovou hodnotou financovaných projektů společného
zájmu; (c)
v případě odvětví elektřiny a plynu
vývoje úrovně propojení mezi členskými státy, odpovídajícího vývoje cen energií
a počtu případů výpadků síťové soustavy, jejich příčin a souvisejících
ekonomických nákladů; (d)
v případě udělování povolení a účasti
veřejnosti: –
celkové průměrné a maximální doby trvání
povolovacích postupů u projektů společného zájmu včetně doby trvání
jednotlivých kroků v rámci povolovacího postupu v porovnání
s načasováním stanoveným v rámci původních milníků uvedených v čl.
11 odst. 3; –
míry nesouhlasu s projekty společného zájmu
(zejména počet písemných námitek vznesených v průběhu procesu veřejných
konzultací, počet napadení soudní cestou); (e)
v případě regulace: –
počtu projektů společného zájmu, u kterých
bylo vydáno rozhodnutí o přeshraničním rozdělení nákladů na základě článku
13; –
počtu a typu projektů společného zájmu, které
obdržely zvláštní pobídky podle článku 14; Článek 17
Informace a publicita Komise stanoví platformu transparentnosti
infrastruktury, která bude snadno přístupná široké veřejnosti. Platforma
obsahuje následující informace: (a)
obecné, pravidelně aktualizované informace
o každém projektu společného zájmu včetně informací zeměpisných; (b)
prováděcí plán každého projektu společného zájmu; (c)
hlavní výsledky analýzy nákladů a přínosů
dotčených projektů společného zájmu na základě metodiky vypracované
v souladu s článkem 12 s výjimkou jakýchkoli obchodně citlivých
informací. Článek 18
Přechodná ustanovení Tímto nařízením není dotčeno udělování,
pokračování nebo změna finanční podpory poskytnuté Komisí na základě výzev
k předkládání návrhů zveřejněných podle nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 680/2007[31]
projektům uvedeným v přílohách I a III rozhodnutí 1364/2006/ES nebo
s ohledem na cíle založené na příslušných kategoriích výdajů pro TEN-E,
které jsou stanoveny v nařízení Rady (ES) č. 1083/2006[32]. Článek 19
Zrušení Od 1. ledna 2014 se zrušuje rozhodnutí
1364/2006/ES. Dle tohoto nařízení nevznikají žádná práva ve vztahu
k projektům uvedeným v přílohách I a III rozhodnutí
1364/2006/ES. Článek 20
Vstup v platnost Toto nařízení vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne 1. ledna 2013. Toto
nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech
členských státech. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda předseda PŘÍLOHA I PRIORITNÍ KORIDORY A OBLASTI ENERGETICKÉ INFRASTRUKTURY Toto nařízení se vztahuje na tyto prioritní
koridory a oblasti transevropské energetické infrastruktury:
1.
Prioritní koridory pro přenos elektřiny
(1)
Mořská síť v oblasti Severního moře (dále
jen „NSOG”): integrovaná soustava pro výrobu elektřiny
na otevřeném moři v oblasti Severního moře, Irského moře, kanálu La
Manche, Baltského moře a sousedních vod za účelem přenosu elektřiny
z obnovitelných zdrojů energie na moři do míst spotřeby a úložišť
a zvyšování přeshraniční výměny elektrické energie. Dotčené členské státy: Belgie, Dánsko, Francie,
Německo, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Švédsko, Spojené království; (2)
Severojižní propojení elektrických sítí
v západní Evropě: propojení mezi členskými státy
v regionu a se třetími zeměmi Středomoří, a to zejména za účelem
integrace elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Dotčené členské státy: Belgie, Francie, Německo,
Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Malta, Portugalsko, Španělsko, Spojené
království; (3)
Severojižní propojení elektrických sítí ve
střední, východní a jihovýchodní Evropě: propojení
a vnitřní linky v severojižním a východozápadním směru
s cílem dotvořit vnitřní trh a integrovat tvorbu energie
z obnovitelných zdrojů. Dotčené členské státy: Rakousko, Bulharsko, Česká
republika, Kypr, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Polsko, Rumunsko, Slovensko,
Slovinsko; (4)
Plán propojení pobaltského trhu
s elektrickou energií (dále jen „BEMIP elektřina“): propojení mezi členskými státy v oblasti Baltského moře a posílení
vnitřních infrastruktur distribuční soustavy s cílem ukončit izolaci
pobaltských států a podpořit integraci trhu v tomto regionu; Dotčené členské státy: Dánsko, Estonsko, Finsko,
Německo, Lotyšsko, Litva, Polsko, Švédsko.
2.
Prioritní koridory pro přepravu plynu
(5)
Severojižní propojení plynárenských sítí
v západní Evropě: propojovací kapacity pro
severojižní toky plynu v západní Evropě s cílem dále diverzifikovat
trasy dodávek a zvýšit krátkodobou dosažitelnost plynu. Dotčené členské státy: Belgie, Francie, Německo,
Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Malta, Portugalsko, Španělsko, Spojené
království; (6)
Severojižní propojení plynárenských sítí ve
střední, východní a jihovýchodní Evropě: regionální
plynárenské propojení oblasti Baltského moře, Jadranu, Egejského moře a Černého
moře, s cílem zejména posílit diverzifikaci a bezpečnost dodávek
zemního plynu. Dotčené členské státy: Rakousko, Bulharsko, Česká
republika, Kypr, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Polsko, Rumunsko, Slovensko,
Slovinsko; (7)
Jižní koridor pro přepravu plynu: přeprava plynu od Kaspického moře, ze Střední Asie, Blízkého východu
a východního Středomoří do Unie s cílem zvýšit diverzifikaci dodávek
plynu. Dotčené členské státy: Rakousko, Bulharsko, Česká
republika, Kypr, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Polsko, Rumunsko,
Slovensko, Slovinsko; (8)
Plán propojení pobaltského trhu s energií
ze zemního plynu (dále jen „BEMIP plyn“): infrastruktura,
jejímž cílem je ukončit izolaci tří pobaltských států a Finska a jejich
závislost na jediném dodavateli a zvýšit diverzifikaci dodávek
v oblasti Baltského moře. Dotčené členské státy: Dánsko, Estonsko, Finsko,
Německo, Lotyšsko, Litva, Polsko, Švédsko.
3.
Prioritní koridory pro přepravu ropy
(9)
Propojení dodávek ropy ve střední a východní
Evropě: interoperabilita ropovodných sítí ve střední
a východní Evropě s cílem zvýšit bezpečnost dodávek a snížit
rizika pro životní prostředí. Dotčené členské státy: Rakousko, Česká republika,
Německo, Maďarsko, Polsko, Slovensko.
4.
Prioritní tematické oblasti
(10)
Zavádění inteligentních sítí: zavedení technologií inteligentních sítí v celé Unii s cílem
efektivně začlenit chování a akce všech uživatelů připojených
k elektrické síti, a to zejména výrobu velkého množství elektřiny
z obnovitelných nebo distribuovaných zdrojů energie a reakci
spotřebitelů z hlediska poptávky; Dotčené členské státy: všechny; (11)
Elektrické dálnice: první
elektrické dálnice do roku 2020 s cílem vytvořit systém elektrických
dálnic v celé Unii; Dotčené členské státy: všechny; (12)
Přeshraniční síť pro přepravu oxidu uhličitého: rozvoj přepravní infrastruktury oxidu uhličitého mezi členskými státy
a sousedními třetími zeměmi s ohledem na rozvoj zachycování a ukládání
oxidu uhličitého. Dotčené členské státy: všechny. PŘÍLOHA II KATEGORIE ENERGETICKÉ INFRASTRUKTURY Za účelem provádění priorit energetické
infrastruktury uvedených v příloze I je nutno vytvořit následující
kategorie energetické infrastruktury: (1)
v oblasti elektrické energie: (a)
nadzemní přenosové vedení vysokého napětí, pokud je
zkonstruováno pro napětí 220 kV nebo více, a podzemní a podmořské
přenosové kabely, pokud byly zkonstruovány pro napětí 150 kV nebo více; (b)
zejména v případě elektrických dálnic jakékoli
fyzické zařízení zkonstruované tak, aby umožňovalo přenos elektřiny vysokého
a velmi vysokého napětí s cílem propojit velké množství zařízení na
výrobu a skladování elektřiny nacházejících se v jednom nebo ve více
členských státech nebo ve třetích zemích s velkou spotřebou elektřiny
v jednom nebo více jiných členských státech; (c)
zařízení na skladování elektřiny pro trvalé nebo
dočasné skladování elektřiny v nadzemní či podzemní infrastruktuře nebo
v geologických úložištích za předpokladu, že jsou přímo připojena
k přenosovému vedení vysokého napětí zkonstruovanému pro napětí 110 kV či
více; (d)
veškeré vybavení nebo zařízení nezbytné pro
bezpečný a efektivní provoz systémů uvedených pod písmeny a) až c) včetně
ochranných, monitorovacích a kontrolních systémů na všech napěťových
úrovních; (e)
veškeré vybavení nebo zařízení jak na přenosové,
tak na distribuční úrovni středně vysokého napětí, jehož cílem je obousměrná
digitální komunikace v reálném čase nebo téměř v reálném čase,
interaktivní a inteligentní sledování a řízení výroby, přenosu,
distribuce a spotřeby elektřiny v rámci elektrické sítě s cílem
vyvinout síť, která efektivně začlení chování a akce všech uživatelů na ni
napojených – výrobců, spotřebitelů a těch, kteří představují obě skupiny –
k zajištění ekonomicky efektivní, udržitelné elektrické soustavy
s malými ztrátami a vysokou úrovní jakosti a bezpečnosti dodávek
a zabezpečení; (2)
v oblasti plynu: (a)
přepravní plynovody pro přepravu zemního plynu
a bioplynu, které jsou součástí sítě tvořené zejména vysokotlakými
plynovody s výjimkou vysokotlakých plynovodů používaných pro přívod nebo
místní distribuci zemního plynu; (b)
podzemní zásobníky napojené na výše uvedené
vysokotlaké a velmi vysokotlaké plynovody; (c)
přijímací, skladovací a znovuzplynovací nebo
dekompresní zařízení pro zkapalněný zemní plyn (LNG) či stlačený zemní plyn
(CNG); (d)
veškeré vybavení nebo zařízení nezbytné pro
bezpečný, spolehlivý a efektivní provoz systému, případně zajištění
obousměrné kapacity; (3)
v oblasti ropy: (a)
ropovody sloužící k přepravě ropy; (b)
čerpací stanice a skladovací prostory nutné
pro provoz ropovodů; (c)
veškeré vybavení nebo zařízení nezbytné pro řádné,
bezpečné a efektivní fungování daného systému včetně ochranných,
monitorovacích a kontrolních systémů a zařízení umožňujících zpětný
tok; (4)
v oblasti oxidu uhličitého: (a)
vyhrazené potrubí jiné než těžební plynovodní síť
sloužící k přepravě antropogenního oxidu uhličitého z více než
jednoho zdroje, např. průmyslová zařízení (včetně elektráren), která produkují
oxid uhličitý na základě spalování nebo jiných chemických reakcí sloučenin
obsahujících fosilní či nefosilní uhlík za účelem trvalého geologického uložení
oxidu uhličitého podle směrnice 2009/31/ES; (b)
zařízení pro zkapalňování a vyrovnávací
skladování oxidu uhličitého s cílem jeho další přepravy. Nespadají sem
infrastruktury v rámci geologických formací užívané k trvalému
geologickému uložení oxidu uhličitého podle směrnice 2009/31/ES a související
povrchová a injektážní zařízení; (c)
veškeré vybavení nebo zařízení nezbytné pro řádné,
bezpečné a efektivní fungování daného systému včetně ochranných,
monitorovacích a kontrolních systémů. PŘÍLOHA III REGIONÁLNÍ URČOVÁNÍ PROJEKTŮ SPOLEČNÉHO ZÁJMU
1.
Pravidla pro regionální skupiny
(1)
U projektů v oblasti elektřiny
spadajících do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 se každá skupina
skládá ze zástupců členských států, vnitrostátních regulačních orgánů,
provozovatelů přenosových soustav v souvislosti s jejich povinností
spolupracovat na regionální úrovni v souladu s článkem 6 směrnice
2009/72/ES a článkem 12 nařízení (ES) č. 714/2009 a z předkladatelů
projektů, kterých se týkají jednotlivé priority uvedené v příloze I,
stejně jako ze zástupců Komise, agentury a evropské sítě provozovatelů
elektrických přenosových soustav. U projektů v oblasti zemního plynu
spadajících do kategorií stanovených v příloze II bodě 2 se každá skupina
skládá ze zástupců členských států, vnitrostátních regulačních orgánů,
provozovatelů přepravních soustav v souvislosti s jejich povinností
spolupracovat na regionální úrovni v souladu s článkem 7 směrnice 2009/73//ES
a článkem 12 nařízení (ES) č. 715/2009 a z předkladatelů
projektů, kterých se týkají jednotlivé priority uvedené v příloze 1,
stejně jako ze zástupců Komise, agentury a evropské sítě provozovatelů
plynárenských přepravních soustav. U projektů přepravy ropy a oxidu
uhličitého spadajících do kategorií uvedených v příloze II bodech 3 a 4
se každá skupina skládá ze zástupců členských států, předkladatelů
projektů, kterých se týkají jednotlivé priority uvedené v příloze 1,
a Komise. (2)
Každá skupina si organizuje práci v souladu
s úsilím o regionální spolupráci podle článku 6 směrnice 2009/72/ES,
článku 7 směrnice 2009/73//ES, článku 12 nařízení (ES) č. 714/2009 a článku
12 nařízení (ES) č. 715/2009 a s jinými stávajícími strukturami
regionální spolupráce. (3)
Každá skupina si přizve podle toho, jak to bude
vhodné s ohledem na provádění příslušných priorit určených v příloze
I, zástupce vnitrostátních správ a regulačních orgánů, předkladatele
projektů a provozovatele přenosových a přepravních soustav
z kandidátských zemí EU, potenciálních kandidátských zemí, členských států
Evropského hospodářského prostoru a Evropského sdružení volného obchodu,
zástupců institucí a orgánů Energetického společenství, zemí
zahrnutých do evropské politiky sousedství a zemí, s nimiž Unie
navázala konkrétní spolupráci v oblasti energetiky. (4)
Každá skupina konzultuje s organizacemi
zastupujícími příslušné zúčastněné strany včetně výrobců, provozovatelů
distribučních soustav, dodavatelů a spotřebitelů a u úkolů
stanovených v čl. 5 odst. 2 včetně organizací na ochranu životního
prostředí. Pokud to bude relevantní pro plnění jejích úkolů, může skupina
organizovat slyšení nebo konzultace.
2.
Proces regionálního určování
(1)
Každý předkladatel projektu předloží členům
příslušné skupiny žádost o zařazení svého projektu (projektů) jako
projektu společného zájmu včetně posouzení tohoto projektu (projektů)
s ohledem na jeho přispění k provádění priorit stanovených
v příloze I, splnění příslušných kritérií podle článku 6 a jakékoli
další informace relevantní pro hodnocení tohoto projektu. (2)
Všichni příjemci zachovávají důvěrnost informací,
které mají z obchodního hlediska citlivou povahu. (3)
Navrhované projekty přenosu a skladování
elektřiny spadající do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 písm. a)
až d) jsou součástí nejnovějšího dostupného desetiletého plánu rozvoje
elektrické sítě, vyvinutého evropskou sítí provozovatelů přenosových soustav
pro elektřinu podle článku 8 nařízení (ES) 714/2009. (4)
U všech celounijních seznamů projektů
společného zájmu přijatých po 1. srpnu 2013 jsou navrhované projekty přepravy
a skladování plynu spadající do kategorií stanovených v příloze II
bodě 2 součástí nejnovějšího dostupného desetiletého plánu rozvoje plynárenské
sítě, vyvinutého evropskou sítí provozovatelů přepravních soustav pro zemní
plyn podle článku 8 nařízení (ES) 715/2009. (5)
Navrhované projekty přepravy oxidu uhličitého
spadající do kategorie stanovené v příloze II bodě 4 jsou předkládány jako
součást plánu rozvoje infrastruktury přeshraniční přepravy a ukládání
oxidu uhličitého vypracovaného více než dvěma členskými státy, který má být
předložen Komisi předmětnými členskými státy nebo subjekty určenými těmito
členskými státy. (6)
Při hodnocení navržených projektů v oblasti
elektřiny a zemního plynu spadajících do kategorií stanovených
v příloze II bodě 1 písm. a) až d) a v příloze II bodě 2 každá
skupina, aniž jsou dotčena ustanovení bodu 4, vezme v úvahu analýzu
navrhovaných projektů v oblasti elektřiny a zemního plynu spadajících
do kategorií stanovených v příloze II bodě 1 písm. a) až d) a v příloze
II bodě 2 provedenou v souladu s ustanovením čl. 12 odst. 7
v rámci nejnovějšího dostupného desetiletého plánu rozvoje elektrické
a plynárenské sítě, vyvinutého evropskými sítěmi provozovatelů přenosových
a přepravních soustav pro elektřinu a zemní plyn podle článku 8
nařízení (ES) 714/2009 a (ES) 715/2009. PŘÍLOHA IV PRAVIDLA A UKAZATELE TÝKAJÍCÍ SE KRITÉRIÍ PRO PROJEKTY SPOLEČNÉHO ZÁJMU (1)
Projekt s významným přeshraničním dopadem je
projekt na území členského státu, který splňuje následující podmínky: (a)
u přenosu elektřiny projekt mění přenosovou
kapacitu sítě na hranici daného členského státu s jedním nebo více jinými
členskými státy či v jakémkoli jiném příslušném
křížení téhož přenosového koridoru nejméně o 500 MW oproti situaci,
kdy by nedošlo k uvedení projektu do provozu; (b)
u skladování elektrické energie projekt
poskytuje skladovací kapacitu umožňující čistou roční výrobu elektrické energie
ve výši nejméně 500 gigawatthodin; (c)
u přepravy plynu se projekt týká investic do
kapacit zpětného toku nebo mění schopnost přenosu zemního plynu přes hranici
(hranice) příslušného členského státu nejméně o 10 % oproti situaci
před uvedením projektu do provozu; (d)
u skladování zemního plynu nebo
zkapalněného/stlačeného zemního plynu je cílem projektu přímo či nepřímo
zásobovat nejméně dva členské státy nebo splnit standard pro infrastrukturu
(pravidlo N-1) na regionální úrovni v souladu s čl. 6 odst. 3
nařízení (EU) č. 994/2010; (e)
u inteligentních sítí je projekt určen pro
zařízení a vybavení vysokého a středně vysokého napětí zkonstruovaná
pro napětí 10 kV nebo více. Zahrnuje provozovatele přenosových a distribučních
soustav minimálně ze dvou členských států, kteří pokrývají nejméně 100 000
uživatelů vytvářejících nebo spotřebovávajících elektřinu, případně obojí
v oblasti spotřeby alespoň 300 gigawatthodin ročně, z nichž nejméně
20 % pochází z jiných než nastavitelných zdrojů energie; (2)
Pokud jde o projekty spadající do kategorií
uvedených v příloze II bodě 1 písm. a) až d), jsou kritéria uvedená
v článku 4 posuzována takto: (a)
Integrace trhu, hospodářská soutěž a pružnost
systému se posuzují v souladu s analýzou provedenou v rámci
nejnovějšího dostupného desetiletého plánu rozvoje elektrické sítě, zejména: –
u přeshraničních projektů podle výpočtu dopadu
na schopnost sítě přenášet toky energií v obou směrech měřeného na základě
množství energie (v megawattech), případně u projektů
s významným přeshraničním dopadem podle výpočtu dopadu na schopnost sítě
přenášet toky energií na hranicích mezi příslušnými členskými státy, mezi
příslušnými členskými státy a třetími zeměmi nebo v rámci jednotlivých
členských států a na vyrovnávání nabídky a poptávky a provoz
sítě v příslušných členských státech, –
u oblasti analýzy definované v příloze V
bodě 10 podle hodnocení dopadu z hlediska nákladů na výrobu a přenos
energie v rámci celého systému a vývoje tržních cen u daného
projektu podle různých scénářů plánování, a to zejména s ohledem na
změny v důsledku odlišného ekonomického přínosu. (b)
Přenos energie z obnovitelných zdrojů do
hlavních míst spotřeby a úložišť se posuzuje v souladu
s analýzou provedenou v rámci nejnovějšího dostupného desetiletého
plánu rozvoje elektrické sítě, zejména: –
u přenosu elektřiny na základě odhadu rozsahu
kapacity na výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie (na základě
technologií a v megawattech), které jsou na základě projektu
propojeny a přenášeny, v porovnání s rozsahem plánované celkové
výrobní kapacity elektřiny z těchto typů obnovitelných zdrojů energie
v dotčeném členském státě v roce 2020 v souladu s národními
akčními plány pro energii z obnovitelných zdrojů dle definice uvedené
v článku 4 směrnice 2009/28/ES, –
u skladování elektrické energie na základě
porovnání nové kapacity poskytované v rámci projektu se stávající celkovou
kapacitou stejné skladovací technologie v analyzované oblasti definované
v příloze V bodě 10. (c)
Interoperabilita a bezpečný provoz systému se
posuzují v souladu s analýzou provedenou v rámci nejnovějšího
dostupného desetiletého plánu rozvoje elektrické sítě, zejména pomocí hodnocení
dopadu projektu na předpokládanou ztrátu zatížení v analyzované oblasti
definované v příloze V bodě 10 z hlediska přiměřenosti výroby a přenosu
u souboru období s charakteristickým zatížením s ohledem na
očekávané změny extrémních povětrnostních klimatických jevů a jejich dopad
na odolnost infrastruktury. Při výpočtu těchto ukazatelů jsou zohledněny
celkové výdaje na projekt po dobu jeho technické životnosti. (3)
Pokud jde o projekty spadající do kategorií
uvedených v příloze II bodě 2, jsou kritéria uvedená v článku 4
posuzována takto: (a)
integrace a interoperabilita trhu se měří na
základě výpočtu přidané hodnoty projektu z hlediska integrace oblastí trhu
a cenové konvergence a z hlediska celkové pružnosti systému
včetně úrovně kapacity zpětného toku dle různých scénářů; (b)
hospodářská soutěž se měří na základě diverzifikace
včetně usnadnění přístupu k domácím zdrojům dodávek, přičemž se postupně
zohlední diverzifikace zdrojů, protistran a tras a dopad nové
kapacity na ukazatel HHI vypočtený na úrovni kapacity pro analyzovanou oblast
vymezenou v příloze V bodě 10; (c)
zabezpečení dodávek zemního plynu se měří na
základě výpočtu přidané hodnoty projektu z hlediska krátkodobé a dlouhodobé
odolnosti systému a zvýšení zbývající flexibility systému umožňující
vyrovnat se s narušením dodávek podle různých scénářů a další
kapacity získané v rámci projektu stanovené ve vztahu ke standardu pro
infrastrukturu (pravidlo N-1) na regionální úrovni v souladu s čl. 6
odst. 3 nařízení (EU) č. 994/2010; (d)
udržitelnost se měří na základě přispění projektu
ke snížení emisí, k podpoře zálohování elektřiny z obnovitelných
zdrojů energie nebo konceptu power-to-gas a přepravy bioplynu
s ohledem na očekávané změny klimatických podmínek; (4)
Pokud jde o projekty spadající do kategorie
uvedené v příloze II bodě 1 písm. e), hodnotí se každá funkce uvedená
v článku 4 podle těchto kritérií: (a)
úroveň udržitelnosti: Toto kritérium se měří na
základě hodnocení snížení emisí skleníkových plynů a dopadu infrastruktury
elektrické sítě na životní prostředí; (b)
kapacita přenosových a distribučních sítí pro
připojení a přenos elektřiny směrem od uživatelů a k uživatelům:
Toto kritérium se měří pomocí odhadu instalované kapacity distribuovaných
zdrojů energie v distribučních sítích, povolené maximální injekce
elektřiny bez nebezpečí přetížení přenosové sítě a energie, která nebyla
čerpána z obnovitelných zdrojů v důsledku přetížení sítě nebo
bezpečnostních rizik; (c)
připojení sítě a přístup ke všem kategoriím
uživatelů sítě: Toto kritérium se hodnotí na základě posouzení metod užívaných
pro výpočet poplatků a sazeb a jejich struktury pro výrobce,
spotřebitele a ty, kteří představují obě skupiny, a provozní
pružnosti dynamického vyvažování elektřiny v síti; (d)
bezpečnost a kvalita dodávek: Toto kritérium
se hodnotí na základě posouzení poměru spolehlivě dostupné výrobní kapacity
a poptávky v době špičky, podílu elektřiny získané
z obnovitelných zdrojů, stability elektrické soustavy, doby trvání a četnosti
přerušení na odběratele, včetně výpadků souvisejících s klimatem, a kvality
dodávaného napětí; (e)
účinnost a kvalita služeb při dodávkách elektřiny
a provozu sítí: Toto kritérium se odhaduje na základě posouzení výše ztrát
v přenosové a distribuční síti, poměru mezi minimální a maximální
spotřebou elektrické energie ve stanoveném časovém období, poptávky na trzích
s elektřinou a u opatření energetické účinnosti na základě
procentuálního využití (tj. průměrného zatížení) komponentů elektrické sítě,
dostupnosti síťových prvků (týkající se plánované i neplánované údržby) a jejího
dopadu na výkon sítě a skutečné dostupnosti kapacity sítě vzhledem
k její standardní hodnotě; (f)
podíl na přeshraničních trzích s elektřinou na
základě kontroly toků zatížení s cílem zmírnit kruhové toky a zvýšit
propojovací kapacitu: Toto kritérium se odhaduje na základě hodnocení poměru
mezi propojovací kapacitou členského státu a jeho poptávkou po elektrické
energii, využívání propojovacích kapacit a poplatků za přetížení
v rámci všech těchto propojení; (5)
Pokud jde o projekty přepravy ropy spadající
do kategorií uvedených v příloze II bodě 3, jsou kritéria uvedená v článku
4 posuzována takto: (a)
bezpečnost dodávek ropy se měří na základě
posouzení dodatečného přínosu nové kapacity vzniklé na základě daného projektu
z hlediska krátkodobé a dlouhodobé odolnosti systému a zbývající
flexibility systému umožňující vyrovnat se s přerušením dodávek podle
různých scénářů; (b)
interoperabilita se měří na základě posouzení, do
jaké míry projekt zlepšuje provoz sítě ropovodů, a to zejména tím, že
poskytuje možnost zpětného toku; (c)
efektivní a udržitelné využívání zdrojů se
hodnotí na základě posouzení, do jaké míry projekt využívá již existující
infrastrukturu a přispívá k minimalizaci zátěže a rizik
z hlediska životního prostředí a změny klimatu. PŘÍLOHA V ANALÝZA NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ ENERGETICKÉHO SYSTÉMU V CELÉ ŠÍŘI Metodika harmonizované analýzy nákladů a přínosů
energetického systému v celé šíři z hlediska projektů společného
zájmu splňuje následující zásady stanovené v této příloze. (1)
Tato metodika je založena na společném vstupním
souboru dat představujících elektrické a plynárenské soustavy Unie v letech
n+5, n+10, n+15 a n+20, kde n je rok, ve kterém se analýza provádí. Tento
datový soubor obsahuje nejméně: (a)
v elektrárenském odvětví: scénáře poptávky,
výrobní kapacity podle druhu paliva (biomasa, geotermální energie, vodní
energie, plyn, jaderná energie, ropa, pevná paliva, větrná energie, sluneční
fotovoltaické systémy, koncentrovaná sluneční energie, jiné obnovitelné
technologie) a jejich zeměpisnou polohu, ceny paliva (včetně biomasy,
uhlí, zemního plynu a ropy), ceny oxidu uhličitého, složení přenosové
a případně i distribuční sítě a její vývoj s ohledem na všechny
významné nové zdroje (včetně zařízení vybavených pro zachycování oxidu
uhličitého), projekty ukládání a přenosu, u nichž bylo přijato
konečné rozhodnutí o investici a které mají být uvedeny do provozu do
konce roku n +5; (b)
v plynárenství: scénáře poptávky, dovoz, ceny
paliva (včetně uhlí, zemního plynu a ropy), ceny oxidu uhličitého, složení
přepravní sítě a její vývoj s ohledem na všechny nové projekty, pro
něž bylo přijato konečné rozhodnutí o investici a které mají být
uvedeny do provozu do konce roku n+5. (2)
Tento datový soubor odráží unijní a vnitrostátní
právní předpisy platné ke dni analýzy. Datové soubory použité pro elektřinu
a zemní plyn jsou slučitelné zejména s ohledem na předpoklady
týkající se cen a objemů na jednotlivých trzích. Datové soubory jsou
zpracovány po formální konzultaci s členskými státy a s organizacemi
zastupujícími všechny zúčastněné strany. Komise a agentura
v příslušných případech zajistí přístup k požadovaným obchodním
údajům třetích stran. (3)
Metodika určí pokyny pro modelování rozvoje a využívání
sítě a trhu nezbytné pro provedení analýzy nákladů a přínosů. (4)
Analýza nákladů a přínosů vychází
z harmonizovaného hodnocení nákladů a přínosů různých kategorií
analyzovaných projektů a zahrnuje minimálně období uvedené v bodě 1. (5)
Analýza nákladů a přínosů bere v úvahu
alespoň tyto náklady: investiční výdaje, výdaje na provoz a údržbu
v průběhu technického životního cyklu projektu a v případě
potřeby i náklady na vyřazení z provozu a na nakládání s odpady.
Tato metodika poskytne vodítko v oblasti diskontních sazeb, které mají být
při výpočtech použity. (6)
U přenosu a skladování elektřiny zohlední
analýza nákladů a přínosů minimálně dopady na ukazatele uvedené
v příloze III. V souladu s metodami uplatněnými při zpracování
nejnovějšího dostupného desetiletého plánu rozvoje elektrické sítě dále
zohlední zejména dopady projektu na: (a)
hospodářskou soutěž z hlediska tržní síly
jednotlivých provozovatelů a sbližování cen mezi různými členskými státy; (b)
náklady na výrobu, přenos a distribuci
elektřiny včetně nákladů na vlastní spotřebu elektrárny a nákladů
souvisejících s emisemi skleníkových plynů a přenosovými ztrátami po
dobu technické životnosti projektu; (c)
budoucí náklady na investice do nové výroby a přenosových
soustav po celou dobu technické životnosti projektu; (d)
flexibilitu provozu včetně optimalizace regulace
výkonu a doplňkových služeb; (e)
odolnost systému včetně odolnosti vůči katastrofám
a klimatu a zabezpečení systému, a to zejména pro evropské
kritické infrastruktury ve smyslu směrnice 2008/114/ES. (7)
U zemního plynu zohlední analýza nákladů
a přínosů minimálně výsledky tržních testů, jako jsou ostře sledovaná
období („open season“), dopady na ukazatele vymezené v příloze III
a tyto dopady: (a)
hospodářskou soutěž z hlediska tržní síly
jednotlivých provozovatelů a sbližování cen mezi různými členskými státy; (b)
odolnost systému včetně odolnosti vůči katastrofám
a klimatu a zabezpečení systému, a to zejména pro evropské
kritické infrastruktury ve smyslu směrnice 2008/114/ES; (c)
pravděpodobnost a množství nedodané energie
a zvýšení bezpečnosti a kvality dodávek; (d)
přispění k integraci různých oblastí trhu
s plynem; (e)
flexibilitu a přetížení plynárenské sítě. (8)
U inteligentních sítí zohlední analýza nákladů
a přínosů dopady na ukazatele uvedené v příloze III. (9)
Podrobná metoda užitá pro zohlednění ukazatelů
uvedených v bodech 6 až 8 je vypracována po formální konzultaci
s organizacemi zastupujícími všechny zúčastněné strany. (10)
Tato metodika vymezí oblast analyzovanou
v rámci analýzy nákladů a přínosů jednotlivých projektů a analýzy
na regionální nebo celounijní úrovni. Tato oblast analýzy jednotlivých projektů
zahrnuje všechny členské státy a třetí země, na jejichž území má být
projekt vybudován, všechny přímo sousedící členské státy a všechny ostatní
členské státy, které projekt významně ovlivní. (11)
Tato metodika určí analýzu, která má být provedena,
na základě souboru relevantních vstupních dat výpočtem výsledků objektivní
funkce v situaci, kdy bude realizován jednotlivý projekt, a v situaci,
kdy realizován nebude. Tato analýza určí členské státy, na které má projekt
čistý pozitivní dopad (příjemci), a členské státy, na které má projekt
čistý negativní dopad (státy, jež ponesou náklady). Každá analýza nákladů
a přínosů obsahuje citlivostní analýzy souboru vstupních dat, datum
uvedení jednotlivých projektů v téže analyzované oblasti do provozu
a další důležité parametry. (12)
Provozovatelé přenosových, přepravních a distribučních
soustav si vyměňují informace nezbytné pro vypracování této metodiky včetně
odpovídajícího modelování sítí a trhu. Každý provozovatel přenosové,
přepravní nebo distribuční soustavy shromažďující informace jménem jiných
provozovatelů přenosových, přepravních nebo distribučních soustav předá těmto
zúčastněným provozovatelům přenosových, přepravních a distribučních
soustav výsledky uvedeného sběru dat. U modelu společného trhu
s elektřinou a plynem a sítě stanoveného v čl. 12 odst. 8
se vstupní údaje uvedené v bodě 1 týkají let n+10, n+20 a n+30
a model umožňuje plné posouzení hospodářských, sociálních a ekologických
dopadů, zejména včetně vnějších nákladů, jako jsou náklady spojené
s emisemi skleníkových plynů a běžných látek znečišťujících ovzduší
nebo se zabezpečením dodávek energie. PŘÍLOHA VI OBECNÉ ZÁSADY TRANSPARENTNOSTI A ÚČASTI VEŘEJNOSTI (1)
Příručka postupů
specifikuje minimálně: (a)
příslušné právní předpisy,
z nichž vycházejí rozhodnutí a stanoviska týkající se jednotlivých
typů relevantních projektů společného zájmu, včetně právních předpisů
v oblasti životního prostředí; (b)
příslušná rozhodnutí a stanoviska, která je
nutno získat; (c)
název a kontaktní údaje příslušného orgánu,
dalších orgánů a hlavních dotčených zúčastněných stran; (d)
pracovní postupy popisující jednotlivé fáze procesu
včetně orientačního časového rámce; (e)
informace
o rozsahu, struktuře a úrovni podrobnosti dokumentů, které mají být
předloženy spolu s žádostí o rozhodnutí, včetně kontrolního seznamu; (f)
fáze a prostředky
umožňující účast široké veřejnosti na tomto procesu. (2)
Pro zvýšení účasti veřejnosti v procesu
udělování povolení je nutno uplatnit tyto zásady: (a)
Zúčastněné strany ovlivněné projektem společného
zájmu včetně příslušných orgánů, vlastníků půdy a občanů žijících
v blízkosti tohoto projektu, široké veřejnosti a jejích sdružení,
organizací nebo skupin jsou v rané fázi rozsáhlým způsobem informovány
a konzultovány otevřeným a transparentním způsobem. Pokud je to vhodné, příslušný orgán aktivně podporuje
aktivity prováděné předkladatelem projektu. (b)
Příslušné orgány zajistí v případech, kdy to
bude možné, soustředění postupů veřejných konzultací pro projekty společného
zájmu. Každá veřejná konzultace se týká všech předmětů vztahujících se
k příslušné fázi řízení a jeden předmět vztahující se
k příslušné fázi řízení nelze řešit v rámci více než jedné veřejné
konzultace. Předměty veřejné konzultace jsou jasně uvedeny v oznámení
o veřejné konzultaci. (c)
Vznášet připomínky a námitky je přípustné
pouze v období od zahájení veřejných konzultací do uplynutí termínu
uzávěrky. (3)
Koncepce účasti veřejnosti obsahuje minimálně
informace o: (a)
dotčených oslovených zúčastněných stranách; (b)
plánovaných opatřeních; (c)
časové ose; (d)
lidských zdrojích přidělených na jednotlivé úkoly. (4)
V rámci veřejné
konzultace, která má být provedena před podáním dokumentace žádosti, příslušné strany
minimálně: (a)
zveřejní informační leták
v rozsahu maximálně 15 stran, který bude obsahovat jasný a výstižný
nástin účelu a předběžný časový harmonogram projektu, alespoň tři
zvažované alternativní možnosti, očekávané dopady včetně dopadů přeshraniční povahy
a možná opatření ke zmírnění rizik; (b)
informují všechny dotčené
zúčastněné strany o projektu prostřednictvím internetových stránek
uvedených v čl. 10 odst.
7 a jiných vhodných informačních prostředků; (c)
písemnou formou pozvou
dotčené zúčastněné strany na zvláštní schůze, při nichž budou projednány
problémy. (5)
Internetové stránky projektu obsahují minimálně: (a)
netechnický a pravidelně aktualizovaný souhrn
v rozsahu maximálně 50 stran, který bude odrážet aktuální stav projektu
a v případě aktualizace jasně vyznačí změny v předchozích
verzích; (b)
plánování projektu a veřejných konzultací
s jasným uvedením dat a míst veřejných konzultací a jednání; (c)
kontaktní údaje s cílem získat úplný soubor
dokumentace žádostí; (d)
kontaktní údaje za účelem předávání připomínek
a námitek v průběhu veřejných konzultací. (e)
příručku postupů podle článku 10 odst. 1. [1] KOM(2010) 677. [2] KOM(2011) 500/I
v konečném znění a KOM(2011) 500/II v konečném znění (politické
informační listy). [3] Všechny částky v cenách pro rok 2011. [4] Za příznivých podmínek 30 %. [5] SEK(2011)755. [6] Rozhodnutí č.
1364/2006/ES. [7] KOM(2010)203
a SEK(2010)505. [8] Nařízení (ES)
č. 680/2007. [9] Nařízení (ES)
č. 663/2009. [10] KOM(2010) 2020. [11] Za příznivých podmínek 30 %. [12] KOM(2011) 112
spolu se SEK(2011)288. [13] Viz oddíl 1.2.1
průvodního posouzení dopadů. [14] Úř. věst. C, s. [15] Úř. věst. C, s. [16] KOM(2010) 2020. [17] KOM(2010) 677. [18] Úř. věst. L 262, 22.9.2006, s. 1. [19] Za příznivých podmínek 30 %. [20] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze
dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných
zdrojů, Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16. [21] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55. [22] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94. [23] Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75. [24] KOM(2011) 202 v konečném znění. [25] KOM(2011) 539. [26] SEK(2011)755. [27] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 15. [28] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 36. [29] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 1. [30] Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 31. [31] Úř. věst. L 162, 22.6.2007, s. 1. [32] Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.