[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 10.11.2005

KOM(2005)548 v konecném znení

2005/0221(COD)

.

Návrh

DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání

..

(předložený Komisí)

ODŮVODNĚNÍ

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU

- Odůvodnění a cíle návrhu

Evropská rada v Lisabonu v březnu 2000 uznala, že před Evropou stojí problém, jak se vyrovnat s globalizací a s přechodem k hospodářstvím založeným na znalostem. Zdůraznila, že „každý občan musí být vybaven dovednostmi, jež jsou pro život a práci v této nové informační společnosti nezbytné“, a že „evropský rámec by měl definovat nové základní dovednosti[1], jejichž osvojení by mělo umožnit celoživotní vzdělávání: dovednosti v oblasti IT, znalost cizích jazyků, technologická kultura, podnikatelské schopnosti a sociální dovednosti“. Skutečnost, že nejvýznamnějším aktivem pro růst a zaměstnanost v Evropě jsou lidé, byla uznána v roce 2000 a od té doby se toto konstatování pravidelně opakuje, naposledy v rámci obnovené lisabonské strategie a na zasedání Evropské rady v březnu 2005, která požadovala vyšší investice do vzdělávání a dovedností.

Tento cíl byl znovu zdůrazněn a rozvinut v pracovním programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ (VOP2010), který přijala Evropská Rada v Barceloně v březnu 2002, jež rovněž vyzvala k dalším akcím „podporujícím lepší osvojení základních dovedností“ a k posílení evropského rozměru vzdělávání. Cílem těchto prací bylo definovat základní dovednosti a způsob, jak mohou být spolu s tradičními dovednostmi lépe zahrnuty do učebních osnov, jak si je lépe osvojit a po celý život zachovat. Základní dovednosti by měly být přístupné skutečně všem, a to i osobám se zvláštními potřebami, neúspěšným studentům a studujícím dospělým. Validaci základních dovedností je třeba prosazovat za účelem podpory dalšího vzdělávání a zaměstnatelnosti. Potřebu umožnit celoživotní vzdělávání všem, zejména pokud jde o získávání základních dovedností a jejich aktualizaci, dále zdůraznilo sdělení Komise o celoživotním vzdělávání (2001) a následně usnesení Rady (červen 2002).

Na základě tohoto politického mandátu pracovní skupina pro základní dovednosti, která byla zřízena v roce 2001 v rámci pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, vypracovala rámec klíčových schopností[2] potřebných ve společnosti založené na znalostech a připravila řadu doporučení, jak zajistit, aby je mohli získat všichni občané[3].

Společná průběžná zpráva Rady a Komise z roku 2004 zabývající se pokrokem v pracovním programu Vzdělávání a odborná příprava[4] obsahovala výzvu k vytvoření společných evropských referencí a zásad, které by podporovaly národní politiky, usnadňovaly a podporovaly reformy, a rámec pro klíčové schopnosti zařadila mezi priority.

Zde navrhované doporučení tedy představuje evropský referenční nástroj pro klíčové schopnosti a navrhuje, jak tyto schopnosti všem lidem zpřístupnit prostřednictvím celoživotního vzdělávání.

Mezi jeho konkrétní cíle patří:

1) určit a definovat klíčové schopnosti nezbytné pro osobní naplnění, sociální soudržnost a zaměstnatelnost ve společnosti založené na znalostech,

2) podporovat snahy členských států, jejichž cílem je zajistit, aby si mladí lidé do konce počátečního vzdělávání a odborné přípravy rozvinuli klíčové schopnosti na takové úrovni, aby byli připraveni na dospělost, a dospělí je byli schopni po celý život rozvíjet a aktualizovat,

3) poskytnout politickým činitelům, poskytovatelům vzdělání, zaměstnavatelům a samotným žákům v příloze uvedený evropský referenční nástroj Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec[5] , jenž by napomáhal úsilí vyvíjenému na vnitrostátní a evropské úrovni k dosažení společně dohodnutých cílů,

4) poskytnout rámec pro další akci na úrovni Společenství jak v rámci pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, tak v rámci programů Společenství v oblasti vzdělávání a odborné přípravy.

- Poptávka po schopnostech ve společnosti založené na znalostech

V souladu s mezinárodními studiemi je „schopnost“ v tomto návrhu definována jako kombinace znalostí, dovedností a postojů odpovídajících určité situaci. „Klíčovými schopnostmi“ jsou schopnosti, jež podporují osobní naplnění, sociální začlenění, aktivní občanství a zaměstnanost.

S rozvojem znalostní společnosti se zvyšuje poptávka po klíčových schopnostech ve sféře osobní, veřejné i profesní. Mění se způsob, jakým lidé získávají přístup k informacím a službám, i struktura a složení společností. Sociální soudržnost a rozvoj demokratického občanství vzbuzují stále větší znepokojení, proto je třeba, aby byli lidé informováni, aby se o problematiku zajímali a byli aktivní. V důsledku toho se mění znalosti, dovednosti a postoje, jež všichni potřebují.

Rostoucí internacionalizace ekonomik ovlivňuje svět práce, dochází k rychlým a častým změnám, zavádějí se nové technologie a nové přístupy organizace společností. Zaměstnanci si musejí aktualizovat specifické dovednosti související s jejich prací i získávat obecné schopnosti, jež jim umožní přizpůsobit se změnám. Znalosti, dovednosti a postoje pracovní síly jsou hlavním faktorem inovací, produktivity a konkurenceschopnosti a přispívají k motivaci, profesnímu uspokojení a kvalitě práce.

Skupina na vysoké úrovni pro lisabonskou strategii však v listopadu 2004 jasně potvrdila, že „lidé v Evropě jsou nedostatečně vybaveni prostředky, které potřebují, aby se mohli přizpůsobit vyvíjejícímu se trhu práce, a to se vztahuje na vysoce i málo kvalifikovaná pracovní místa.“ Odhaduje se, že téměř třetina evropské pracovní síly (80 milionů lidí) má nízkou kvalifikaci. Kromě toho se ve zprávě, kterou v roce 2004 vypracoval Cedefop, uvádělo, že do roku 2010 bude pouze 15 % nově vytvořených pracovních míst pro osoby se základním vzděláním, zatímco 50 % těchto míst bude vyžadovat vysoce kvalifikované pracovníky.

Mezinárodní průzkumy, jakými je IALS (International Adult Literacy Survey, mezinárodní průzkum gramotnosti dospělých), ukazují, že v řadě evropských zemí značný podíl dospělé populace neovládá čtení a psaní na úrovni nezbytné pro fungování ve společnosti a že obzvláště ohroženi jsou zejména žáci předčasně ukončující školní docházku. Ačkoli se míra negramotnosti v Evropě jeví jako poměrně nízká, není vůči tomuto fenoménu imunní žádná společnost a u řady menšin představuje negramotnost vážný problém. Z údajů o evropských referenčních úrovních („referenčních kritériích“) za rok 2005, které přijala Rada v květnu 2003[6], je patrné, že od roku 2000 nebyl zaznamenán žádný pokrok ve snižování procentního podílu patnáctiletých žáků, kteří mají problémy s porozuměním psanému textu, ani ve zvyšování podílu ukončeného vyššího středoškolského vzdělání. Pokrok při dosahování ostatních referenčních úrovní je rovněž malý: za současného tempa by poměr žáků předčasně ukončujících školní docházku dosáhl v roce 2010 14 %, přičemž referenční úroveň je 10 %. Účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě se zvyšuje pouze o 0,1 až 0,2 procentního bodu za rok, což neumožní dosažení referenční úrovně 12,5 % do roku 2010. Z údajů dále vyplývá, že u osob s nízkou kvalifikací je méně pravděpodobné, že se budou účastnit další odborné přípravy, což znamená, že je složitější pomáhat těm, kteří to potřebují nejvíce.

- Stávající předpisy týkající se klíčových schopností

Projekty zaměřující se na chybějící základní dovednosti jsou na evropské úrovni podporovány z programů Společenství jako Leonardo da Vinci a akcemi Grundtvig v rámci programu Sokrates.

Od přijetí pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ se několik pracovních skupin zaměřuje na specifické problematické oblasti, jakými jsou informační a komunikační technologie, nebo na témata většího rozsahu (např. sociální začlenění a aktivní občanství), která práce týkající se klíčových schopností zařadily do souvislostí, neboť spojily všechny základní schopnosti do jednoho rámce. Součástí těchto prací bylo i shromažďování a šíření osvědčených strategických postupů týkajících se mimo jiné rozvoje transversálních schopností v rámci povinné školní docházky, zpřístupňování klíčových schopností znevýhodněným studujícím a vytváření logického systému předávání klíčových schopností dospělým.

Práce na klíčových schopnostech jsou úzce spjaty s ostatním vývojem dosaženým při zlepšování evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy, např. v rámci právě probíhajících prací na vývoji evropského rámce kvalifikací a iniciativ, jejichž cílem je posílit transparentnost kvalifikací a schopností a jejich uznávání (např. zásady pro uznávání neformálního a informálního učení a systémy převoditelnosti kreditů). Rovněž s tím souvisí práce na společných evropských zásadách týkajících se schopností a kvalifikace učitelů, neboť se zaměřuje na měnící se úlohu škol při rozvíjení schopností mladých lidí.

Na úrovni členských států je vyvíjena značná aktivita v oblasti reforem učebních osnov počátečního vzdělávání, které odrážejí posun priorit od předávání znalostí k rozvíjení postupitelných schopností, jež mladé lidi připraví na dospělost a další vzdělávání. To vyžaduje nové přístupy k organizaci vzdělávání a od učitelů jsou vyžadovány nové schopnosti. Od toho se odvíjí diskuse o tom, jaké schopnosti by mladí lidé měli rozvíjet, a jak co nejvíce podporovat školy, např. rozvojem jejich správy a hodnocení. rovněž sociálním aspektům vzdělávání: vzdělávací znevýhodnění je často kombinací osobních, sociálních kulturních a ekonomických okolností a je třeba jej řešit ve spolupráci s ostatními odvětvími. Školy hledají způsoby, jak zapojit rodiny a místní komunity nejenom v otázce podpory vzdělávání u mladých lidí, ale také pokud jde o celoživotní vzdělávání celé komunity.

Mnoho zemí zahájilo, často prostřednictvím nevládních organizací, programy rozvoje základních dovedností dospělých, např. gramotnosti, znalosti základních početních úkolů a gramotnosti v oblasti informačních a komunikačních technologií. Řada zemí však ještě není schopna umožnit vzdělávání a aktualizaci základních dovedností všem občanům, a ačkoli mnohé z těchto zemí uznávají, že je třeba, aby měli studující dospělí možnost rozšiřovat si své schopnosti, na povaze těchto dovedností se neshodují a jejich výuka není konzistentní.

Z příkladů osvědčených strategických postupů členských států je zřejmé, že by se vzdělávání dospělých mělo zaměřit na jasně definované národní, regionální a/nebo místní priority. Výsledkem by měly být infrastruktury, které uznávají odlišné potřeby dospělých a odpovídají jim a jsou vybaveny kvalitními učiteli/školiteli, a opatření k jejich zpřístupnění prostřednictvím podněcování, vedení a poradenství. Měla by být uznána zvláštní situace studujících: měly by být zohledněny jak jejich předchozí zkušenosti, vzdělávací potřeby a cíle, tak i obecnější problémy spojené se sociální politikou a politikou zaměstnanosti, které vyžadují účast všech partnerů.

I přes řadu dobrých příkladů osvědčených postupů je výuka klíčových schopností zřídka přizpůsobena vzdělávacím potřebám občanů všech věkových kategorií. V této souvislosti přináší tento návrh značnou přidanou hodnotu, neboť poskytuje referenční nástroj, který určuje, které klíčové schopnosti jsou pro všechny nezbytné, a podporuje členské státy v jejich snaze zajistit, aby byla výuka klíčových schopností plně integrována do strategií celoživotního vzdělávání a infrastruktur.

- Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Návrh přispívá k dosažení lisabonských cílů týkajících se růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti:

- Integrované hlavní směry politik zaměstnanosti členských států[7] uznávají důležitost schopností pro zaměstnanost (zejména v případě ohrožených skupin) a pro účely přizpůsobení se změnám. To by mělo být důležitým prvkem vnitrostátních reformních programů členských států při provádění integrovaných hlavních směrů.

- Sociální politika zdůrazňuje úlohu vzdělávání a odborné přípravy jako cestu z chudoby a/nebo jako klíčový faktor sociální soudržnosti.

- Pakt mládeže[8] vyzývá, že je třeba zajistit, aby znalosti odpovídaly potřebám hospodářství založeného na znalostech, a za tímto účelem podporovat vytváření společného souboru základních schopností.

- Akční plán pro podnikání[9] uznává základní úlohu vzdělávání; podnikatelské schopnosti jsou jednou z klíčových schopností.

- „Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec“ zahrnuje znalosti, dovednosti a postoje, prostřednictvím kterých dochází k většímu zapojení lidí do udržitelného rozvoje i do demokratického občanství.

2. KONZULTACE ZÚčASTNěNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADů

Základem tohoto návrhu je „Evropský rámec klíčových schopností“, který vypracovala pracovní skupina složená z odborníků z členských států, zemí ESVO/EHP, kandidátských zemí (od ledna 2003) a evropských sdružení. Odbornost skupiny zajišťovali političtí činitelé, odborníci a vědečtí pracovníci zabývající se jak vzděláváním dospělých, tak i povinnou školní docházkou a zúčastněné strany na evropské úrovni.

O práci se diskutovalo na řadě konferencí a seminářů organizovaných zúčastněnými stranami nebo mezinárodními organizacemi. Ministři školství jednali o „evropském rozměru“ klíčových schopností na neformální schůzce v Rotterdamu v červenci 2004 a podpořili Komisi, aby v práci na této iniciativě pokračovala.

Na jaře roku 2005 se sešla skupina složená z 5 odborníků (z univerzit a vládních organizací zabývajících se rozvojem škol), aby rámec zdokonalila na základě svých odborných znalostí a informací získaných v diskusích na konferencích a z jiných zdrojů a aby prodiskutovala jeho provádění.

V září / říjnu 2005 byl konzultován Poradní výbor pro odbornou přípravu.

- Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Sledováním souvisejících prací na mezinárodní úrovni byl pověřen konzultant. Zvláštní témata, jako je evropský rozměr rámce, vzdělávání nejvíce znevýhodněných studujících a smysl pro podnikání, byla připravována v malých skupinách a poté schvalována větší pracovní skupinou[10].

Poskytnuté porady a odborné konzultace potvrdily potřebu iniciativy na evropské úrovni a naznačily, že navrhovaný přístup je v souladu se stávajícími trendy a bude vítán.

- Posouzení dopadů

Tento návrh podpoří rozvoj strategií členských států pro celoživotní vzdělávání a jejich systémy vzdělávání a odborné přípravy. Usnadní reformy učebních osnov a diskuse o těchto reformách a bude podnětem pro vytvoření komplexní nabídky vzdělávání a odborné přípravy pro dospělé. To bude mít pozitivní dopad na osobní, sociální a profesní život daných osob a v obecnější rovině na dosažení lisabonských cílů týkajících se sociální soudržnosti a hospodářské konkurenceschopnosti a růstu. Nejznatelnější dopad by měl mít pro ohrožené skupiny, kterým se v současné době klíčových schopností často nedostává.

3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

- Shrnutí navrhovaných opatření

Navrhované doporučení definuje klíčové schopnosti, které potřebují v hospodářstvích a společnostech založených na znalostech všichni občané. Uznává, že provádění rozhodnutí lze nejlépe zajistit na vnitrostátní, regionální a/nebo místní úrovni. Vyzývá členské státy, aby zajistily, aby klíčové schopnosti získali všichni studující do konce počáteční fáze vzdělávání a odborné přípravy, a ve světle evropských referenčních úrovní je podněcuje k řešení problematiky vzdělávacího znevýhodnění. V případě dospělých doporučení vyzývá, aby byly vytvořeny ve spolupráci se všemi relevantními partnery komplexní infrastruktury.

Návrh vyzývá Komisi, aby podpořila reformy na vnitrostátní úrovni prostřednictvím:

- společného vzájemného učení ve skupinách (tzv. peer learning), výměnou osvědčených postupů a každé dva roky poskytováním zpráv o pokroku dosaženém v rámci programu VOP2010;

- podpory relevantních projektů prostřednictvím programů Společenství pro vzdělávání a odbornou přípravu;

- podpory společného pojetí otázky klíčových schopností a jejich vazeb na politiku zaměstnanosti a sociální politiku;

- podpory partnerství se sociálními partnery a jinými relevantními organizacemi.

- Právní základ

Podle článku 149 Smlouvy přispívá Společenství k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a za jejich kulturní a jazykovou rozmanitost. Cílem navrhovaného doporučení je podpořit členské státy v jejich snaze o rozvoj systémů počátečního vzdělávání a odborné přípravy, jakož i nabídky vzdělávání a odborné přípravy pro dospělé poskytnutím referenčního nástroje pro klíčové schopnosti, a povzbudit je, aby nadále spolupracovaly v rámci pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“. V souladu s odstavcem 2 daného článku usiluje navrhované doporučení o rozvoj výměn informací a zkušeností o společných otázkách týkajících se předávání klíčových schopností v rámci celoživotního vzdělávání.

Článek 150 Smlouvy stanoví, že činnost Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států a zlepšuje, jak je stanoveno v odstavci 2 tohoto článku, zejména počáteční odborné vzdělávání, usnadňuje profesní začlenění a znovuzačlenění a rozvíjí výměny informací a zkušeností týkající se společných otázek. Cílem navrhovaného doporučení je zlepšit všechny tyto aspekty odborného vzdělávání a přípravy, a proto poskytuje referenční nástroj pro klíčové schopnosti, který podpoří snahy členských států přizpůsobit systémy odborného vzdělávání a přípravy změnám na trhu práce a ve společnosti obecně.

- Zásada subsidiarity a zásada proporcionality

Navrhované doporučení přispívá ke zkvalitnění vzdělávání a odborné přípravy podporou prací, k nimž se členské státy zavázaly v rámci pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ a přijetím evropských referenčních úrovní na zasedání Rady v květnu 2003. Podněcuje a podporuje vnitrostátní reformy a nabývání zkušeností z postupů, jež se osvědčily jiným zemím, ve snaze pomoci členským státům vytvořit propracovaný a komplexní systém předávání klíčových schopností v rámci strategií celoživotního vzdělávání. Návrh je tudíž v souladu se zásadou subsidiarity. Doporučení vymezuje evropský referenční rámec pro klíčové schopnosti, jež mají získat všichni občané, a vytváří a posiluje politický závazek ve prospěch reforem, jichž není možné dosáhnout pouze prostřednictvím např. programů Společenství pro vzdělávání a odbornou přípravu. Provádění tohoto rámce je však ponecháno zcela na členských státech, a je tudíž v souladu se zásadou proporcionality.

4. ROZPOčTOVÉ DůSLEDKY

Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Společenství.

2005/0221(COD)

Návrh

DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 149 odst. 4 a čl. 150 odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[11],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[12],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[13],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[14],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Evropská rada v Lisabonu v roce 2000 dospěla k závěru, že klíčovým opatřením reakce Evropy na globalizaci a přechod k hospodářstvím založeným na znalostech by měl být evropský rámec, jenž by definoval nové základní dovednosti, a zdůraznila, že hlavním aktivem Evropy jsou lidské zdroje. Tyto závěry byly od té doby pravidelně nově formulovány, např. na zasedání Evropské rady v březnu 2003 a v březnu 2005 a v obnovené lisabonské strategii, která byla schválena v roce 2005.

2. Evropská rada ve Stockholmu v roce 2001 a v Barceloně v roce 2002 schválila konkrétní budoucí cíle evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy a pracovního programu (pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“), jež mají být dosaženy do roku 2010. Tyto cíle zahrnují rozvoj schopností potřebných ve společnosti založené na znalostech, a to konkrétně podporu jazykového vzdělávání, rozvoj podnikatelských schopností a obecnou potřebu posílit ve vzdělávání evropský rozměr.

3. Na základě sdělení Komise o celoživotním vzdělávání[15] a následného usnesení Rady ze dne 27. června 2002 o celoživotním vzdělávání[16] se z „nových základních dovedností“ stala priorita a bylo zdůrazněno, že celoživotní vzdělávání musí probíhat od předškolního věku po důchodový věk. Pakt mládeže, který je připojen k závěrům Evropské rady ze zasedání v Bruselu v březnu 2005, zdůraznil potřebu podpořit vytvoření společného souboru základních schopností.

4. V souvislosti se zlepšováním výsledků Společenství v oblasti zaměstnanosti zdůraznila Evropská rada v březnu 2003 a v prosinci 2003 potřebu rozvíjet celoživotní vzdělávání se zvláštním důrazem na aktivní a preventivní opatření zaměřená na nezaměstnané nebo neaktivní osoby. Základem pro tyto závěry byla zpráva pracovní skupiny pro zaměstnanost, jež zdůraznila, že je nutné, aby byli lidé schopni přizpůsobovat se změnám, aby byli začleňováni do trhu práce a aby by v této souvislosti hrálo klíčovou úlohu celoživotní vzdělávání.

5. Podle zprávy Rady o větší úloze vzdělávání přijaté v listopadu 2004 přispívá vzdělávání k zachování a obnově společného kulturního zázemí ve společnosti a je obzvláště důležité v době, kdy všechny členské státy stojí před otázkou, jak se vypořádat se zvyšující se sociální a kulturní rozmanitostí. Důležitou součástí úlohy, jež vzdělávání hraje při posilování sociální soudržnosti, je umožnit lidem zařadit se do pracovního života a rovněž zde setrvat.

6. V květnu 2003 Rada přijala pět evropských referenčních úrovní („referenčních kritérií“) a dala tak najevo, že je odhodlána dosáhnout u evropských průměrných výsledků znatelného zlepšení. Referenční úrovně týkající se porozumění psanému textu, předčasného ukončování školní docházky, ukončování vyššího středoškolského vzdělání a zapojení dospělých do celoživotního vzdělávání jsou úzce spjaty s rozvojem klíčových schopností.

7. Ze zprávy o pokroku v dosahování lisabonských cílů ve vzdělávání a odborné přípravě[17], kterou Komise přijala v roce 2005, je patrné, že nedošlo k pokroku při snižování procentního podílu patnáctiletých žáků, kteří mají problémy s porozuměním psanému textu, ani ve zvyšování podílu ukončeného vyššího středoškolského vzdělání. Určitý pokrok byl zaznamenán při snižování případů předčasného ukončování školní docházky, ale při zachování současného tempa nebudou evropské referenční úrovně, které pro rok 2010 v květnu 2003 stanovila Rada, dosaženy. Účast dospělých na vzdělávání se nezvyšuje dostatečně rychle, aby se dosáhlo referenční úrovně pro rok 2010, a z údajů vyplývá, že lidé s nízkou kvalifikací se pravděpodobně budou účastnit další odborné přípravy méně.

8. Rámec akcí pro celoživotní rozvoj schopností a kvalifikací, jenž přijali evropští sociální partneři v březnu 2002, zdůrazňuje, že chtějí-li si podniky zachovat konkurenceschopnost, musejí své struktury přizpůsobovat stále rychleji. Týmová práce, vyrovnání hierarchií, decentralizace pravomocí a větší potřeba schopností vykonávat více úkolů najednou přispívají k rozvoji „učících se organizací“. Schopnost organizací definovat schopnosti, mobilizovat je a uznat je a podpora jejich rozvoje u všech zaměstnanců je v této souvislosti základem nových strategií konkurenceschopnosti.

9. Maastrichtská studie o odborném vzdělávání a přípravě naznačuje značné rozdíly mezi úrovní vzdělání, kterou požadují nová zaměstnání, a úrovní vzdělání pracovní síly v Evropě. Více než jedna třetina evropské pracovní síly (80 milionů osob) má nízkou kvalifikaci, ačkoli podle odhadů bude do roku 2010 téměř 50 % nových pracovních míst vyžadovat kvalifikaci na terciární úrovni, skoro 40 % vyšší středoškolské vzdělání a pouze přibližně 15 % pracovních míst bude vhodných pro osoby se základním vzděláním.

10. Potřeba vybavit mladé lidi nezbytnými klíčovými schopnostmi a zlepšit úroveň jejich dosaženého vzdělání je nedílnou součástí Integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost 2005–2008, které schválila Evropská rada v červnu 2005. Hlavní směry zaměstnanosti vyzývají zejména k tomu, aby se systémy vzdělávání a odborné přípravy přizpůsobily novým požadavkům kladeným na schopnosti prostřednictvím lepší identifikace profesních potřeb a klíčových schopností v rámci reformních programů jednotlivých členských států.

11. Zpráva skupiny na vysoké úrovni pro lisabonskou strategii v roce 2004 potvrdila, že lidé v Evropě jsou nedostatečně vybaveni prostředky, které potřebují, aby se mohli přizpůsobit vyvíjejícímu se trhu práce, a to se vztahuje na vysoce i málo kvalifikovaná pracovní místa, na výrobu i služby.

12. Společná zpráva Rady a Komise o pracovním programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, která byla přijata v roce 2004, podpořila myšlenku, že v rámci strategií celoživotního vzdělávání je třeba zajistit, aby byly všichni občané vybaveni schopnostmi, jež potřebují. Za účelem podpory a usnadnění reforem navrhuje zpráva vytvoření společných evropských referencí a zásad a rámec pro klíčové schopnosti označuje za prioritní.

13. Cílem tohoto doporučení je přispět k rozvoji kvalitního vzdělávání podporováním a doplňováním akcí členských států, jež mají zajistit, aby systémy počátečního vzdělávání a odborné přípravy nabízely všem mladým lidem způsoby, jak rozvíjet klíčové schopnosti na úroveň, která je připraví na další vzdělávání a dospělost, a aby byli dospělí schopni své klíčové schopnosti rozvíjet a aktualizovat prostřednictvím komplexního a všeobecného celoživotního vzdělávání. Politickým činitelům, poskytovatelům vzdělávání a odborné přípravy, zaměstnavatelům a samotným studujícím poskytuje společný evropský referenční nástroj pro klíčové schopnosti, který usnadní reformy na vnitrostátní úrovni a výměny informací mezi členskými státy a Komisí v rámci pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ s cílem dosáhnout dohodnutých evropských referenčních úrovní. Doporučení rovněž podporuje i další související politiky, jakými je politika zaměstnanosti a sociální politika a další politiky týkající se mládeže.

14. Toto doporučení je v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy, protože jeho cílem je podporovat a doplňovat akce členských států vytvořením společného referenčního bodu, který podněcuje a usnadňuje vnitrostátní reformy a další spolupráci s členskými státy. Toto doporučení je v souladu se zásadou proporcionality podle daného článku, protože jeho provádění je ponecháno na členských státech, a doporučení tak nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení cílů nezbytné.

DOPORUČUJE ČLENSKÝM STÁTŮM:

1. zajistit, aby počáteční vzdělávání a odborná příprava poskytovaly všem mladým lidem prostředek, jak rozvíjet klíčové schopnosti na úroveň, která je připraví na dospělost a která bude základem pro další vzdělávání a pracovní život;

2. zajistit, aby byla učiněna příslušná opatření pro mladé lidi, kteří z důvodu vzdělávacích znevýhodnění způsobených osobními, sociálními, kulturními nebo ekonomickými okolnostmi vyžadují při využívání svého vzdělávacího potenciálu zvláštní podporu;

3. zajistit, aby byli dospělí schopni rozvíjet a aktualizovat klíčové schopnosti po celý život a aby byla zvláštní pozornost věnována cílovým skupinám, jež byly ve vnitrostátním, regionálním a/nebo místním kontextu stanoveny jako prioritní;

4. zajistit odpovídající infrastrukturu pro další vzdělávání a odbornou přípravu dospělých, včetně učitelů a školitelů, opatření k zajištění jejich přístupnosti a na podporu studujících zohledňující rozdílné potřeby dospělých;

5. zajistit, aby bylo vzdělávání dospělých a jejich odborná příprava jednotlivým občanům poskytováno logicky prostřednictvím úzkého propojení s politikou zaměstnanosti, sociální politikou a jinými politikami týkajícími se mladých lidí a prostřednictvím spolupráce se sociálními partnery a ostatními zúčastněnými stranami;

6. využívat dokument „Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec“ uvedený v příloze jako referenční nástroj pro rozvoj výuky klíčových schopností u všech osob v rámci strategií celoživotního vzdělávání;

BEROU NA VĚDOMÍ ZÁMĚR KOMISE:

1. podporovat snahy členských států týkající se rozvoje jejich systémů vzdělávání a odborné přípravy a provádění tohoto doporučení, rovněž za použití dokumentu „Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec“ jako referenčního dokumentu pro usnadnění společného učení ve skupinách (tzv. peer learning) a výměnu osvědčených postupů, sledování vývoje a zpráv o dosaženém pokroku prostřednictvím dvouletých zpráv o pokroku při pracovním programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“;

2. používat při provádění programů Společenství pro vzdělávání a odbornou přípravu dokument „Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec“ jako referenční dokument a zajistit, aby tyto programy podporovaly osvojování klíčových schopností;

3. podporovat větší využívání dokumentu „Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec“ v souvisejících politikách Společenství, zejména při provádění politiky zaměstnanosti, mládeže a sociální politiky, a rozvíjet další vztahy se sociálními partnery a jinými organizacemi pracujícími v těchto oblastech;

4. přezkoumat dopad dokumentu „Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec“ v souvislosti s pracovním programem „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ a za čtyři roky po přijetí tohoto doporučení podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o získaných zkušenosti a důsledcích pro budoucnost.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

PŘÍLOHA

Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání

– evropský referenční rámec

Úvod

Tento rámec zahrnuje osm klíčových schopností:

1. komunikace v mateřském jazyce

2. komunikace v cizích jazycích

3. matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií

4. schopnost práce s digitálními technologiemi

5. schopnost učit se

6. smysl pro mezilidské a mezikulturní vztahy, sociální a občanské schopnosti

7. podnikatelské schopnosti a

8. kulturní povědomí

Schopnosti jsou zde definovány jako kombinace znalostí, dovedností a postojů odpovídajících určitému kontextu. Klíčovými schopnostmi jsou schopnosti, jež všichni potřebují ke svému osobnímu naplnění a rozvoji, aktivnímu občanství, sociálnímu začlenění a pro pracovní život. Během počátečního vzdělávání a odborné přípravy by si měli mladí lidé osvojit klíčové schopnosti na takové úrovni, aby byli připraveni na dospělost, a tyto schopnosti by si měli dále rozvíjet, zachovávat a aktualizovat v rámci celoživotního vzdělávání.

Řada schopností se překrývá a je vzájemně propojena: základní aspekty jedné oblasti budou podporovat schopnosti jiné oblasti. Nezbytným základem vzdělání jsou elementární základní jazykové dovednosti, čtení, psaní, ovládání početních úkonů, informační a komunikační technologie a pro všechny vzdělávací aktivity je nezbytná schopnost umět se učit. Rámec se zabývá řadou témat, která hrají svou úlohu ve všech osmi klíčových schopnostech: kritické myšlení, tvořivost, iniciativa, řešení problémů, hodnocení rizik, rozhodování a ovládání pocitů.

Klíčové schopnosti

1. Komunikace v mateřském jazyce[18]

Definice: Komunikace v mateřském jazyce je schopnost vyjadřovat a tlumočit myšlenky, pocity a skutečnosti v písemné i ústní formě (poslouchat, mluvit, číst a psát) a vhodným způsobem lingvisticky reagovat ve všech situacích sociálního a kulturního života — při vzdělávání a odborné přípravě, v práci, doma a ve volném čase.

… Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

Pro komunikaci v mateřském jazyce je nezbytné, aby jedinec znal základní slovní zásobu, funkční gramatiku a mechanismy jazyka. Zahrnuje to též znalost hlavních typů verbálních interakcí, různých druhů literárních a neliterárních textů, hlavních rysů různých stylů a jazykových registrů a proměnlivosti jazyka a komunikace v různých situacích.

Pokud jde o dovednosti , měli by jedinci umět komunikovat v ústní a psané formě v různých situacích a sledovat a přizpůsobovat své vlastní vyjadřování požadavkům situace. Součástí je rovněž schopnost psát a číst různé typy textů, vyhledávat a zpracovávat informace, používat pomůcky, formulovat a přesvědčivým způsobem odpovídajícím dané situaci vyjadřovat své vlastní argumenty.

Kladný postoj ke komunikaci v mateřském jazyce vyžaduje schopnost vést kritický a konstruktivní dialog, smysl pro estetické kvality a ochotu o ně usilovat a zájem komunikovat s ostatními.

2. Komunikace v cizích jazycích

Definice: Komunikace v cizích jazycích obecně vyžaduje stejné základní dovednosti jako komunikace v mateřském jazyce: je založena na schopnosti porozumět, vyjádřit a tlumočit myšlenky, pocity a skutečnosti v ústní i psané formě (poslouchat, mluvit, číst a psát) v příslušných společenských situacích — v práci, doma, ve volném čase a při vzdělávání a odborné přípravě – podle přání či potřeb daného jedince. Komunikace v cizích jazycích rovněž vyžaduje takové dovednosti, jako je pochopení jiných kultur a jejich zprostředkování. Úroveň osvojení se bude lišit podle těchto čtyř dimenzí, podle jednotlivých jazyků a zázemí, prostředí a podle potřeb a zájmů.

Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

Pro komunikaci v dalším nebo cizím jazyce je nezbytná znalost slovní zásoby a funkční gramatiky a povědomí o hlavních typech verbální interakce a jazykových registrů. Důležitá je znalost společenských zvyklostí a kulturních aspektů a jazykové rozmanitosti.

Základními dovednostmi je schopnost porozumět mluveným sdělením, zahajovat, vést a ukončovat rozhovory a číst a porozumět textům odpovídajícím individuálním potřebám. Osoby musejí být rovněž schopny náležitě využívat příručky a učit se jazyky též informálně v rámci celoživotního vzdělávání.

Kladný postoj zahrnuje smysl pro kulturní rozdíly a rozmanitost a zájem o jazyky a mezikulturní komunikaci a zvídavost.

3. Matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií

Definice:

A. Matematická schopnost je schopnost využívat sčítání, odečítání, násobení, dělení a procenta při výpočtech prováděných zpaměti nebo v psané podobě k řešení problémů v různých každodenních situacích. Důraz je kladen na proces a činnost, jakož i na znalosti. Matematická schopnost zahrnuje schopnost a ochotu používat na různých úrovních matematické způsoby myšlení (logické a prostorové myšlení) a prezentace (vzorce, modely, obrazce, grafy/diagramy).

B. Vědeckou schopností se rozumí schopnost a ochota používat soubor znalostí a metod používaných k objasnění přírodních zákonů ke kladení otázek a k formulaci závěrů založených na důkazech. Schopnost v oblasti technologií je pojímána jako uplatňování těchto znalostí a metod v reakci na přání a potřeby lidí. Obě oblasti této schopnosti vyžadují pochopení změn způsobených lidskou činností a občanskou odpovědnost každého jedince.

Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

A. Znalostmi nezbytnými pro matematiku jsou velmi dobrá znalost čísel, mír a struktur, základních operací a základních matematických prezentací a pochopení matematických termínů a definic a otázek, na něž může dát matematika odpověď.

K dovednostem jedince patří používání základních matematických principů a postupů v každodenních situacích doma a v práci a schopnost sledovat a hodnotit sled argumentů. Měl by být schopen matematicky uvažovat, rozumět matematickým důkazům, komunikovat v jazyce matematiky a používat příslušné pomůcky.

Kladný postoj je v matematice založen na respektování pravdy a na ochotě hledat odůvodnění a hodnotit jejich platnost.

B. Nejdůležitějšími znalostmi pro vědu a technologii jsou hlavní principy přírody, základní vědecké pojmy, zásady a metody, technologie a technologické výrobky a procesy. Jedinci by měli chápat pokrok, omezení a rizika vědeckých teorií a technologií ve společnosti obecně (v souvislosti s rozhodováním, hodnotami, morálními otázkami, kulturou atd.) i ve specifických oblastech vědy, jakým je např. lékařství, a též rozumět dopadu, jež má věda a technologie na přírodu.

Mezi dovednosti patří schopnost používat a ovládat technologické nástroje a stroje a vědecké údaje k dosažení určitého cíle nebo rozhodnutí či závěru na základě důkazu. Jedinci by měli rovněž být schopni rozpoznat základní rysy vědeckého bádání a formulovat závěry a důvody, jež je k těmto závěrům vedly.

V případě postoje je nezbytný smysl pro kritiku a zvídavost, zájem o etické otázky a respektování bezpečnosti i udržitelnosti, zejména v případě vědeckého a technologického pokroku ve vztahu ke své vlastní osobě, rodině, komunitě a celosvětovým problémům.

4. Schopnost práce s digitálními technologiemi

Definice: Schopností práce s digitálními technologiemi se rozumí jisté a kritické používání technologií informační společnosti (TIS) při práci, ve volném čase a v komunikaci. Předpokladem je základní znalost informačních a komunikačních technologií, tj. používání počítačů k získávání, hodnocení, ukládání, vytváření a výměně informací a ke komunikaci a spolupráci v rámci sítí prostřednictvím internetu.

Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

Pro práci s digitálními technologiemi jsou nezbytné důkladné pochopení přírody, úlohy TIS a jejích možností v každodenních situacích a důkladné znalosti z těchto oblastí v osobním a společenském životě i v práci. Jedná se o základní počítačové aplikace, např. textové editory, tabulkové procesory, databáze, systémy ukládání a správy informací, pochopení možností, jež internet a komunikace prostřednictvím elektronických médií (e-mailu, síťových nástrojů) poskytují ve volném čase, sdílení informací a spolupráci, učení a výzkum v rámci sítí. Jedinci by rovněž měli chápat, jak mohou TIS podporovat kreativitu a inovace, a měli by si uvědomovat problémy spojené s platností a důvěryhodností dostupných informací a etické zásady při interaktivním využívání TIS.

Požadované dovednosti zahrnují: schopnost vyhledávat, shromaždovat a zpracovávat informace a používat je kritickým a systematickým způsobem, hodnotit jejich důležitost a rozlišovat mezi reálnými a virtuálními informacemi a zároveň chápat vztahy. Jedinci by měli umět používat nástroje k vytváření, prezentaci a pochopení komplexních informací a měli by být schopni internetové služby získávat, vyhledávat a používat; rovněž by měli umět používat TIS k podpoře kritického myšlení, kreativity a inovací.

Pro využívání TIS je nezbytný kritický a reflexívní postoj k dostupným informacím a odpovědné používání interaktivních médií; schopnost je rovněž rozvíjena zájmem o zapojení se do kolektivů a sítí pro kulturní, sociální a/nebo profesní účely.

5. Schopnost učit se

Definice: „Schopností učit se“ se rozumí schopnost provádět tuto činnost a v procesu učení vytrvávat. Jedinci by měli být schopni zorganizovat si učení a efektivně hospodařit se svým časem a s informacemi, a to jak samostatně, tak v rámci skupin. Měli by rozumět vlastním postupům učení a potřebám a za účelem úspěšnosti procesu učení rozpoznávat dostupné možnosti a být schopni překonávat překážky. To znamená získávat, zpracovávat a osvojovat si nové znalosti a dovednosti, vyhledávat rady a využívat je. V rámci procesu učení se, jak se učit, je nutné, aby studující vycházeli ze zkušeností z dřívějšího učení a ze životních zkušeností a znalosti a dovednosti používali v různých souvislostech – doma, v práci, při vzdělávání a odborné přípravě. Rozhodujícími aspekty schopnosti je motivace a sebedůvěra jedince.

Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

Je-li učení zaměřeno na určitou práci nebo kariérní cíl, měl by jedinec znát požadované schopnosti, znalosti, dovednosti a kvalifikace. Ve všech případech však schopnost učit se vyžaduje, aby daná osoba znala a chápala své oblíbené strategie učení, silné a slabé stránky svých dovedností a kvalifikace a aby byla schopna vyhledávat možnosti vzdělávání a odborné přípravy a dostupnou pomoc a podporu.

Schopnost učit se znamená umět si osvojit elementární základní dovednosti, jako je čtení, psaní, počítání a TIS, jež jsou nezbytné pro další učení. Na základě těchto dovedností by jedinec měl být schopen získávat nové znalosti a dovednosti, osvojovat si je, zpracovávat je a vstřebávat je. K tomu je nezbytná efektivní organizace vlastního učení, profesního postupu a práce, a zejména schopnost v učení vytrvat, soustředit se v prodloužených časových úsecích a kriticky uvažovat o účelech a cílech učení. Jedinci by si měli sami dokázat vyhradit čas na učení a být disciplinovaní, ale též by při procesu učení měli umět spolupracovat s ostatními, využívat heterogenní skupiny a dělit se s ostatními o to, co se naučili. Svou vlastní práci by měli být schopni zhodnotit a případně vyhledávat rady, informace a podporu.

Kladný postoj vyžaduje motivaci a důvěru v pokračování a úspěch celoživotního vzdělávání. Kladný postoj k řešení problémů podporuje jak schopnost jedince učit se, tak překonávat překážky a vyrovnávat se se změnami. Hlavními prvky kladného postoje je přání uplatnit zkušenosti již získané při učení a v životě a hledat příležitosti k učení a uplatňování poznatků v různých životních situacích. …..

6. Mezilidské a mezikulturní sociální schopnosti, občanské schopnosti

Definice: Tyto schopnosti zahrnují všechny formy chování, které jedince připravují na jeho efektivní a konstruktivní účast na společenském a pracovním životě, a to ve stále více rozmanitějších společnostech, a na řešení případných konfliktů. Občanské schopnosti jedince připravují na plné zapojení do občanského života na základě znalostí sociálních a politických koncepcí a struktur a k aktivní a demokratické účasti.

Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

A. Pro dosažení osobní a společenské pohody je nezbytné pochopit, jak mohou jedinci dosáhnout optimálního fyzického a psychického zdravotního stavu, který též může být zdrojem jejich vlastního bohatství či bohatství jejich rodiny, a vědět, jak k tomu lze přispět prostřednictvím zdravého životního stylu. Pro úspěšné zapojení do mezilidských vztahů a do společnosti je třeba rozumět pravidlům chování a zvykům, které jsou obecně uznávány v různých společnostech a prostředích (např. v práci), znát základní pojmy v souvislosti s jedincem, skupinami, pracovními organizacemi, rovným postavením žen a mužů, společností a kulturou. Zásadní je pochopení multikulturních a socio-ekonomických rozměrů evropských společností a jak se národní kulturní identita vzájemně ovlivňuje s evropskou identitou.

Základem této schopnosti jsou dovednosti konstruktivně komunikovat v různých prostředích, vyjadřovat a chápat různá stanoviska, jednat tak, aby došlo k navození důvěry, a projevovat empatii. Jedinci by se měli umět vyrovnat se stresem a frustrací a konstruktivně se vyjadřovat a rovněž by měli rozlišovat mezi osobní a pracovní sférou

V případě postojů je schopnost založena na spolupráci, sebevědomí a čestnosti. Jedinci by se měli zajímat o socio-ekonomický rozvoj, komunikaci s jinými kulturami, hodnotovou rozmanitost a úctu k druhým a měli by být připraveni překonávat předsudky a dělat kompromisy.

B. Základem občanských schopností je znalost pojmů demokracie, občanství a občanská práva, včetně způsobu jejich vyjádření v Listině základních práv Evropské unie a mezinárodních deklaracích a jejich uplatňování ze strany různých institucí na místní, regionální, vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni. Důležitá je znalost hlavních událostí, tendencí a faktorů změn v národní, evropské a světové historii a současnosti se zvláštním ohledem na evropskou rozmanitost, jakož i znalost cílů, hodnot a strategií sociálních a politických hnutí.

Dovednosti souvisejí se schopností efektivně se spolu s ostatními zapojit do veřejného života, projevovat solidaritu a zájem o řešení problémů dotýkajících se místního nebo šíře pojatého společenství. Vyžadují kritické a tvůrčí myšlení a konstruktivní účast na místních aktivitách či aktivitách v blízkém okolí, jakož i rozhodování na všech úrovních od místní po vnitrostátní a evropskou, a to zejména účastí ve volbách.

Kladný postoj spočívá v plném dodržování lidských práv, včetně zásady rovnosti, jako základu demokracie, v uznání a pochopení rozdílů mezi hodnotovými systémy různých náboženských nebo etnických skupin. Zahrnuje též projev sounáležitosti s určitým místem, zemí, EU a obecně Evropou či světem (nebo jeho částí) a ochotu podílet se na demokratickém rozhodování na všech úrovních. Konstruktivní účastí se rovněž rozumějí občanské aktivity, podporu sociální rozmanitosti a soudržnosti a udržitelného rozvoje a připravenost respektovat hodnoty a soukromí druhých.

7. Podnikatelské schopnosti

Definice: Podnikatelskými schopnostmi se rozumí schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, která předpokládá tvořivost, schopnost zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. Tato schopnost je přínosná pro všechny v každodenním životě doma a ve společnosti, zaměstnancům pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umožňuje jim chopit se příležitostí a je základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují podnikatelé zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi.

Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

Mezi nezbytné znalosti patří rozpoznávání příležitostí k osobním, profesním a/nebo obchodním činnostem, včetně znalosti obecnějších aspektů, jež vytvářejí kontext, ve kterém lidé žijí a pracují, např. obecného porozumění ekonomickým mechanismům a možnostem a problémům, jimž čelí zaměstnavatel nebo organizace. Jedinci by si rovněž měli být vědomi etického postavení podniků a jak tyto podniky mohou být dobrým příkladem, např. poctivým obchodováním nebo tím, že budou fungovat jako sociální podnik.

Dovednosti souvisejí s aktivním řízením projektů (které vyžaduje takové dovednosti, jakými jsou plánování, organizace, řízení, vedení a pověřování, analýza, komunikace, projednávání a hodnocení a podávání zpráv) a schopností pracovat jak samostatně, tak i v týmech. Důležitá je schopnost rozeznat něčí silné a slabé stránky a zhodnotit rizika a případně, je-li to vhodné, tato rizika nést.

Z hlediska postojů je pro smysl pro podnikání charakteristická iniciativa, aktivita, nezávislost a inovace v osobním a společenském životě i v práci. Rovněž je nutná motivace a odhodlání plnit cíle, a to jak osobní cíle, tak i cíle sdílené s ostatními a/nebo pracovní cíle.

8. Kulturní povědomí

Definice: Uznání důležitosti kreativního vyjadřování myšlenek, zážitků a emocí různými formami, včetně hudby, divadelního umění, literatury a vizuálního umění.

Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností

Kulturní znalostí se rozumí základní znalost významných kulturních děl, včetně současné populární kultury jakožto součásti lidské historie v rámci národního a evropského kulturního dědictví a jejich místa ve světě. Je důležité pochopit kulturní a jazykovou rozmanitost Evropy (a evropských zemí) a potřebu jejího zachování a porozumět vývoji obecného vkusu a důležitosti estetických faktorů v každodenním životě.

Dovednosti se týkají jak porozumění, tak i vyjadřování: vlastního vyjadřování různými výrazovými formami díky vrozeným schopnostem jedince a jeho smyslu pro umělecká díla a představení. Rovněž je nutná schopnost dávat vlastní tvůrčí a expresivní názory do souvislostí s názory jiných a objevit v kulturní činnosti ekonomické možnosti a realizovat je.

Základem úcty a otevřeného postoje k rozmanitosti kulturního vyjadřování je hluboký smysl pro identitu. Kladný postoj zahrnuje též kreativitu, ochotu rozvíjet schopnost estetického projevu osobním uměleckým rozvojem a zájmem o kulturní život.

[1] „Základními dovednostmi“ se obvykle rozumí gramotnost a znalost základních početních úkonů; lisabonská rada požadovala, aby byly rozšířeny o nové dovednosti nezbytné pro společnost založenou na znalostech, jakými jsou dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií a podnikatelské schopnosti.

[2] Pracovní skupina upřednostňovala termín „schopnost“, kterým se myslí kombinace znalostí, dovedností a postojů, a „klíčové schopnosti“ definovala jako schopnosti, jež jsou nezbytné pro všechny. Zahrnují tedy základní dovednosti, ale překračují jejich rámec.

[3] Pracovní skupina pro základní dovednosti, zprávy o pokroku za rok 2003, 2004: http://europa.eu.int/comm/education/policies/2010/objectives_en.html#basic

[4] Společná průběžná zpráva, dokument Rady 6905/04 z března 2004.

[5] Příloha doporučení nazvaná „Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání – evropský referenční rámec“ je revidovanou verzí rámce pro klíčové schopnosti, který vypracovala pracovní skupina pro základní dovednosti.

[6] Pokrok dosažený při plnění lisabonských cílů ve vzdělávání a odborné přípravě, pracovní dokument útvarů Komise, zpráva za rok 2005, s. 20. http://europa.eu.int/comm/education/policies/2010/doc/progressreport05.pdf

[7] Rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států,Úř. věst. L 205, 6.8.2005, s. 21.

[8] Evropský pakt mládeže, http://ue.eu.int/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/ec/84335.pdf

[9] http://europa.eu.int/comm/enterprise/entrepreneurship/promoting_entrepreneurship/doc/com_70_en.pdf

[10] Pracovní skupina pro klíčové schopnosti, zpráva o pokroku 2004.

[11] Úř. věst. C […], […], s. […].

[12] Úř. věst. C […], […], s. […].

[13] Úř. věst. C […], […], s. […].

[14] Úř. věst. C […], […], s. […].

[15] KOM(2001) 678 v konečném znění.

[16] Úř. věst. C 163, 9.7.2002, s. 1.

[17] SEK(2005) 419.

[18] Je známo, že mateřský jazyk nemusí být ve všech případech úředním jazykem členského státu a že schopnost komunikace v úředním jazyce je předpokladem pro plné zapojení jedince do společnosti. Opatření k řešení takových případů spadají do působnosti jednotlivých členských států podle jejich specifických potřeb a okolností.