ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)

18. dubna 2024 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Státní příslušník Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, který pobývá v členském státě – Články 20 a 22 SFEU – Právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě bydliště – Článek 50 SEU – Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii – Důsledky vystoupení členského státu z Unie – Vyškrtnutí ze seznamu voličů v členském státě bydliště – Článek 39 Listiny základních práv Evropské unie – Platnost rozhodnutí (EU) 2020/135“

Ve věci C‑716/22,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím tribunal judiciaire d’Auch (Soud prvního stupně v Auch, Francie) ze dne 15. listopadu 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 23. listopadu 2022, v řízení

EP

proti

Préfet du Gers,

Institut national de la statistique et des études économiques (INSEE),

za účasti:

Commune de Thoux, zastoupená starostou obce Thoux,

SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),

ve složení: N. Piçarra, předseda senátu, N. Jääskinen (zpravodaj) a M. Gavalec, soudci,

generální advokát: A. M. Collins,

za soudní kancelář: N. Mundhenke, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. listopadu 2023,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

za EP: J.-N. Caubet-Hilloutou a J. Fouchet, avocats,

za francouzskou vládu: B. Fodda, J. Illouz, E. Leclerc a S. Royon, jako zmocněnci,

za rumunskou vládu: E. Gane, O.-C. Ichim a A. Wellman, jako zmocněnkyně,

za Radu Evropské unie: M. Bauer, J. Ciantar a R. Meyer, jako zmocněnci,

za Evropskou komisi: H. Krämer, E. Montaguti a A. Spina, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 1), jakož i výkladu tohoto rozhodnutí, Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7), která byla přijata dne 17. října 2019 a vstoupila v platnost dne 1. února 2020 (dále jen „dohoda o vystoupení“), čl. 6 odst. 3 SEU, článku 1 Aktu o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. 1976, L 278, s. 1), ve znění rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom ze dne 25. června 2002 a ze dne 23. září 2002 (Úř. věst. 2002, L 283, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 137) (dále jen „akt o volbách“), článků 1, 7, 11, 21, 39, 41 a 52 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i rozsudků ze dne 12. září 2006, Španělsko v. Spojené království (C‑145/04EU:C:2006:543), a ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers a Institut national de la statistiques et des études économiques (C‑673/20, dále jen „rozsudek Préfet du Gers I, EU:C:2022:449).

2

Tato žádost byla podána ve sporu mezi EP, státní příslušnicí Spojeného království, která má od roku 1984 bydliště ve Francii, a préfet du Gers (Francie) a Institut national de la statistique et des études économiques (INSEE, Francie), jehož předmětem je vyškrtnutí EP ze seznamu voličů ve Francii a odmítnutí jejího opětovného zápisu do dotčeného zvláštního seznamu voličů.

Právní rámec

Unijní právo

Smlouva o EU a Smlouva o FEU

3

Článek 6 odst. 3 SEU zní následovně:

„Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod [podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“)] a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.“

4

Článek 9 SEU stanoví:

„[…] Občanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.“

5

Článek 50 SEU stanoví:

„1.   Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.

2.   Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 [SFEU]. Jménem Unie ji uzavře Rada [Evropské unie], která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

3.   Smlouvy přestávají být pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty.

[…]“

6

Článek 18 první pododstavec SFEU stanoví:

„V rámci použití Smluv, aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.“

7

Článek 20 SFEU stanoví:

„1.   Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.

2.   Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené Smlouvami. Mají mimo jiné:

[…]

b)

právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;

[…]“

8

Článek 22 SFEU stanoví:

„1.   Každý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. […]

2.   […] [M]á každý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož není státním příslušníkem, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. […]“

Listina

9

Článek 39 Listiny, nadepsaný „Právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu“, v odstavci 1 stanoví:

„Každý občan Unie má právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.“

Dohoda o vystoupení

10

Dohoda o vystoupení byla schválena jménem Unie a Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE) rozhodnutím 2020/135.

11

Část první této dohody, nadepsaná „Společná ustanovení“, obsahuje články 1 až 8 této dohody. Článek 2 písm. c) a e) uvedené dohody stanoví:

„Pro účely této dohody se rozumí:

[…]

c)

‚občanem Unie‘ každá osoba, která má státní příslušnost členského státu;

[…]

e)

‚přechodným obdobím‘ období stanovené v článku 126“.

12

Část druhá dohody o vystoupení, nadepsaná „Práva občanů“, se skládá z článků 9 až 39 této dohody. Článek 9 písm. c) a d) této dohody stanoví:

„Pro účely této části, a aniž je dotčena hlava III se rozumí:

[…]

c)

‚hostitelským státem‘:

i)

pokud jde o občany Unie a jejich rodinné příslušníky, Spojené království, pokud využívali své právo na pobyt ve Spojeném království v souladu s právem Unie před koncem přechodného období a dále v něm pobývají i po jeho skončení;

ii)

pokud jde o státní příslušníky Spojeného království a jejich rodinné příslušníky, členský stát, v němž využívali své právo na pobyt v souladu s právem Unie před koncem přechodného období a dále v něm pobývají i po jeho skončení;

d)

‚státem výkonu práce‘:

i)

pokud jde o občany Unie, Spojené království, pokud vykonávali ve Spojeném království hospodářskou činnost jako přeshraniční pracovníci před koncem přechodného období a pokračují v této činnosti i po jeho skončení;

ii)

pokud jde o státní příslušníky Spojeného království, členský stát, v němž vykonávali hospodářskou činnost jako přeshraniční pracovníci před koncem přechodného období a pokračují v této činnosti i po jeho skončení“.

13

Článek 10 uvedené dohody, nadepsaný „Osobní působnost“, stanoví:

„1.   Aniž je dotčena hlava III, vztahuje se tato část na tyto osoby:

a)

občany Unie, kteří využívali své právo na pobyt ve Spojeném království v souladu s právem Unie před koncem přechodného období a dále ve Spojeném království pobývají i po skončení přechodného období;

b)

státní příslušníky Spojeného království, kteří využívali své právo na pobyt v některém členském státě v souladu s právem Unie před koncem přechodného období a dále v tomto členském státě pobývají i po skončení přechodného období;

[…]“

14

Článek 12 dohody o vystoupení, nadepsaný „Zákaz diskriminace“, zní:

„V rámci působnosti této části, a aniž jsou dotčena jakákoli zvláštní ustanovení v ní obsažená, je v hostitelském státě a státě výkonu práce zakázána diskriminace na základě státní příslušnosti ve smyslu čl. 18 prvního pododstavce [SFEU], pokud jde o osoby uvedené v článku 10 této dohody.“

15

Články 13 až 39 této dohody obsahují ustanovení, která upřesňují obsah práv, která požívají osoby uvedené v části druhé uvedené dohody.

16

Článek 126 téže dohody, nadepsaný „Přechodné období“, uvádí:

„Stanoví se přechodné období nebo období provádění, které začíná dnem vstupu této dohody v platnost a končí dnem 31. prosince 2020.“

17

Článek 127 dohody o vystoupení, nadepsaný „Rozsah působnosti přechodného období“, stanoví:

„1.   Není-li v této dohodě stanoveno jinak, v přechodném období se na Spojené království a ve Spojeném království použije právo Unie.

V průběhu přechodného období se však na Spojené království a ve Spojeném království nepoužijí tato ustanovení Smluv a aktů přijatých orgány, institucemi a jinými subjekty Unie:

[…]

b)

ustanovení čl. 11 odst. 4 [SEU], čl. 20 odst. 2 písm. b), článku 22 a čl. 24 prvního pododstavce [SFEU], článků 39 a 40 [Listiny] a akty přijaté na základě těchto ustanovení.

[…]

6.   Není-li v této dohodě stanoveno jinak, během přechodného období se má za to, že jakýkoli odkaz na členské státy obsažený v právu Unie použitelném podle odstavce 1, včetně práva Unie prováděného a používaného členskými státy, zahrnuje i Spojené království.“

18

Podle článku 185 této dohody tato dohoda vstoupila v platnost dne 1. února 2020. Ze čtvrtého pododstavce tohoto článku mimoto vyplývá, že část druhá uvedené dohody se použije od konce přechodného období.

Akt o volbách

19

Podle článku 1 aktu o volbách:

„1.   V každém členském státu jsou členové Evropského parlamentu voleni podle zásad poměrného zastoupení na základě kandidátních listin nebo jednotlivých převoditelných hlasů.

2.   Členské státy mohou umožnit hlasování na základě kandidátní listiny s přednostními hlasy postupem, který stanoví.

3.   Volby probíhají všeobecným a přímým hlasováním a musí být svobodné a tajné.“

20

V souladu s čl. 7 prvním pododstavcem tohoto aktu se s výhradou ustanovení tohoto aktu volební postup v každém členském státě řídí vnitrostátními předpisy.

Francouzské právo

21

Článek 2 zákona č. 77-729 ze dne 7. července 1977 o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu (JORF ze dne 8. července 1977, s. 3579), ve znění zákona č. 2018-509 ze dne 25. června 2018 (JORF ze dne 26. června 2018, text č. 1) (dále jen „zákon č. 77-729“), stanoví:

„Na volby zastupitelů v Evropském parlamentu se podle [aktu o volbách], který se stal použitelným na základě zákona č. 77-680 ze dne 30. června 1977 [který povoluje schválení ustanovení připojených k rozhodnutí Rady Evropských společenství ze dne 20. září 1976 a týkajících se volby zastupitelů v Evropském parlamentu (JORF ze dne 1. července 1977, s. 3479)], vztahuje hlava I knihy I volebního zákoníku a ustanovení následujících kapitol. Lhůta dvou měsíců stanovená v prvním pododstavci článku L. 118-2 téhož zákoníku se prodlužuje na čtyři měsíce.

Francouzští voliči s bydlištěm v jiném státě Evropské unie se však neúčastní hlasování ve Francii ani hlasování konaného za podmínek stanovených v článku 23 tohoto zákona, pokud byli připuštěni k výkonu svého práva volit ve volbách do Evropského parlamentu ve státě, v němž mají bydliště.“

22

Článek 2-1 zákona č. 77‑729 stanoví:

„Státní příslušníci jiného členského státu Evropské unie než Francie, kteří mají bydliště na francouzském území, se mohou účastnit volby zastupitelů Francie do Evropského parlamentu za stejných podmínek jako francouzští voliči, s výhradou zvláštních pravidel stanovených pro ně tímto zákonem.

Osoby uvedené v prvním pododstavci se považují za osoby s bydlištěm ve Francii, pokud mají ve Francii skutečné bydliště nebo pokud je jejich pobyt nepřetržitý.“

23

Článek 2-2 zákona č. 77-729 stanoví:

„Aby mohly osoby uvedené v článku 2-1 vykonávat volební právo, musí být na základě své žádosti zapsány do zvláštního seznamu voličů. O zápis do seznamu voličů mohou požádat, pokud mají ve státě původu volební právo a pokud splňují zákonné podmínky, s výjimkou státní příslušnosti, pro to, aby mohli být voliči a mohli být zapsáni do seznamu voličů ve Francii.“

24

Na základě čl. L 16 odst. III bodu 2 volebního zákoníku, ve znění zákona č. 2016-1048 ze dne 1. srpna 2016, kterým se obnovují podmínky zápisu na seznam voličů (JORF ze dne 2. srpna 2016, text č. 3), INSEE odpovídá za vyškrtnutí jmen voličů, kteří zemřeli, a voličů, kteří již nejsou oprávněni volit, ze seznamu voličů.

Spor v původním řízení a předběžné otázky

25

EP, státní příslušnice Spojeného království, pobývá ve Francii od roku 1984 a je provdána za francouzského občana. Nepožádala o francouzské státní občanství ani jej nezískala.

26

Po vstupu dohody o vystoupení v platnost dne 1. února 2020 byla EP s účinností k tomuto datu vyškrtnuta ze seznamu voličů ve Francii. Nemohla se tak účastnit obecních voleb, které proběhly dne 15. března 2020.

27

Dne 6. října 2020 podala EP žádost s cílem dosáhnout jejího opětovného zápisu do zvláštního seznamu voličů pro občany Unie, kteří nejsou francouzskými státními příslušníky.

28

Rozhodnutím ze dne 7. října 2020 starosta obce Thoux (Francie) tuto žádost zamítl.

29

Dne 9. listopadu 2020 podala EP žalobu proti tomuto rozhodnutí k tribunal judiciaire d’Auch (Soud prvního stupně v Auch, Francie), který je předkládajícím soudem. Tento soud předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se práva státních příslušníků Spojeného království volit a být volen v obecních a evropských volbách konaných ve Francii, na kterou Soudní dvůr odpověděl rozsudkem ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I (C‑673/20EU:C:2022:449).

30

V návaznosti na tento rozsudek požádala EP předkládající soud, aby znovu předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, aby rozhodl o otázce platnosti dohody o vystoupení ve zvláštním rámci voleb do Evropského parlamentu.

31

EP připouští, že z rozsudku ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I (C‑673/20EU:C:2022:449), vyplývá, že státní příslušníci Spojeného království ztratili evropské občanství, jakož i právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště.

32

EP před předkládajícím soudem tvrdí, že Soudní dvůr dosud nerozhodl o otázce práva státních příslušníků Spojeného království volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště, a že je třeba v této souvislosti zohlednit rozsudek ESLP ze dne 18. února 1999, Matthews v. Spojené království (CE:ECHR:1999:0218JUD002483394), jakož i rozsudek ze dne 12. září 2006, Španělsko v. Spojené království (C‑145/04EU:C:2006:543).

33

Podle předkládajícího soudu z těchto rozsudků vyplývá, že osoba, která má stálé bydliště na území Unie, může být považována za osobu náležející k „zákonodárnému společenství“, v daném případě evropskému. V této souvislosti by opatření, která mohou státy přijmout za účelem omezení práva volit, měla být přiměřená sledovanému cíli, aniž by byla dosažena samotná podstata tohoto práva a zbavena jeho účinnosti. Použití ustanovení dohody o vystoupení na projednávaný případ by přitom nepřiměřeně zasáhlo do základního volebního práva EP.

34

Za těchto podmínek se tribunal judiciaire d’Auch (Soud prvního stupně v Auch) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Není rozhodnutí [2020/135] částečně neplatné, jelikož [dohoda o vystoupení] porušuje články 1, 7, 11, 21, 39 a 41 [Listiny], čl. 6 odst. 3 [SEU] a zásadu proporcionality podle článku 52 této Listiny potud, pokud neobsahuje žádné ustanovení umožňující zachovat právo volit v evropských volbách [státním příslušníkům Spojeného království], kteří vykonávali svobodu pohybu a svobodu usazování na území jiného členského státu, ať povolujícího, nebo nepovolujícího dvojí státní příslušnost, a to zejména těm, kteří pobývají na území jiného členského státu déle než patnáct let a podléhají [zákonu Spojeného království] označovanému jako ‚15 year rule‘, což umocňuje pozbytí veškerého práva volit ve vztahu k osobám, které neměly právo bránit se hlasováním pozbytí evropského občanství, a rovněž ve vztahu k těm, kteří přísahali věrnost koruně [Spojeného království]?

2)

Musí být rozhodnutí [2020/135], [dohoda o vystoupení], článek 1 [aktu o volbách], rozsudek [ze dne 12. září 2006, Španělsko v. Spojené království (C‑145/04EU:C:2006:543)], články 1, 7, 11, 21, 39 a 41 [Listiny], čl. 6 odst. 3 [SEU] a rozsudek [ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I (C‑673/20EU:C:2022:449)] vykládány v tom smyslu, že bývalé občany Unie, kteří vykonávali právo na volný pohyb a na volné usazování na území Unie, zbavují práva volit a být volen v evropských volbách v členském státě, jakož i konkrétně bývalé občany Evropské unie, kteří již nemají sebemenší právo volit z důvodu vedení svého soukromého a rodinného života na území Unie po více než patnáct let a kteří se nemohli hlasováním postavit proti vystoupení jejich členského státu z Evropské unie majícího za následek pozbytí jejich evropského občanství?“

K předběžným otázkám

K druhé otázce

35

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, je, zda musí být dohoda o vystoupení ve spojení s Listinou vykládána v tom smyslu, že od vystoupení Spojeného království z Evropské unie dne 1. února 2020 nemají státní příslušníci tohoto státu, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště.

36

Úvodem je třeba upřesnit, že v projednávaném případě EP není státní příslušnicí žádného členského státu, a tudíž není občanem Unie ve smyslu článku 9 SEU ani čl. 2 písm. c) dohody o vystoupení. Naproti tomu vykonala své právo na pobyt v členském státě před koncem přechodného období, které v souladu s čl. 2 písm. e) této dohody ve spojení s jejím článkem 126 trvalo od 1. února do 31. prosince 2020.

37

Soudní dvůr již v bodě 83 rozsudku ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I (C‑673/20EU:C:2022:449), rozhodl, že články 9 a 50 SEU, jakož i články 20 až 22 SFEU ve spojení s dohodou o vystoupení musí být vykládány v tom smyslu, že od vystoupení Spojeného království z Unie dne 1. února 2020 státní příslušníci tohoto státu, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě před koncem tohoto přechodného období, již nemají status občana Unie, ani – konkrétně na základě čl. 20 odst. 2 písm. b) SFEU a článku 22 SFEU – právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, a to i v případě, že byli rovněž zbaveni podle práva státu, jehož jsou státními příslušníky, práva volit ve volbách pořádaných tímto posledně uvedeným státem.

38

Je tedy třeba určit, zda tento výklad platí rovněž pro právo státních příslušníků Spojeného království, jako je EP, volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště.

39

V tomto ohledu je třeba v první řadě uvést, že podle článku 9 SEU a článku 20 SFEU je podmínkou občanství Unie být státním příslušníkem členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, body 4648).

40

Článek 20 odst. 2, jakož i články 21 a 22 SFEU spojují řadu práv se statusem občana Unie, který je podle ustálené judikatury předurčen být základním statusem státních příslušníků členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 4950, jakož i citovaná judikatura).

41

Občané Unie mající bydliště v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, mají zejména na základě čl. 20 odst. 2 písm. b) a čl. 22 odst. 2 SFEU právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště. Článek 39 Listiny rovněž toto právo uznává. Naproti tomu žádné z těchto ustanovení nezakotvuje uvedené právo ve prospěch státních příslušníků třetích států.

42

Jak již přitom Soudní dvůr rozhodl, okolnost, že jednotlivec využil práva volně se pohybovat a pobývat na území jiného členského státu, pokud byl stát, jehož je státním příslušníkem, členským státem, mu tudíž nemůže umožnit zachovat si status občana Unie a soubor práv, která jsou s tímto statusem spojena na základě Smlouvy o FEU, pokud v návaznosti na vystoupení jeho státu původu z Unie nadále nemá státní příslušnost členského státu (rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 52).

43

Vzhledem k tomu, že podle čl. 50 odst. 3 SEU přestaly být unijní smlouvy použitelné na Spojené království dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, tedy 1. února 2020, ztratili státní příslušníci tohoto státu od tohoto data status občana Unie. V důsledku toho již nepožívají na základě čl. 20 odst. 2 písm. b) a článku 22 SFEU práva volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, body 5558), ani právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v tomto členském státě.

44

S ohledem na otázky předkládajícího soudu je třeba upřesnit, že tento závěr není zpochybněn okolností, že státní příslušník Spojeného království, jako je EP, je zbaven práva volit ve Spojeném království na základě právního pravidla tohoto státu, podle kterého tento státní příslušník, který pobývá v zahraničí více než patnáct let, již není oprávněn účastnit se voleb v uvedeném státě.

45

Toto pravidlo totiž vyplývá z rozhodnutí ohledně volebního práva učiněného tímto bývalým členským státem, nyní třetím státem. Kromě toho ztráta statusu občana Unie státními příslušníky tohoto státu, a v důsledku toho i ztráta práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště, je automatickým důsledkem výhradně svrchovaného rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Evropské unie na základě čl. 50 odst. 1 SEU, a stát se tak vůči ní třetím státem. Příslušné orgány členských států ani soudy členských států tedy nemohou být povinny provést individuální posouzení důsledků ztráty statusu občana Unie pro dotčenou osobu s ohledem na zásadu proporcionality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, body 5962).

46

Dále článek 1 aktu o volbách ve spojení s jeho článkem 7 pouze potvrzuje v odstavci 1, že členové Evropského parlamentu jsou voleni způsobem stanoveným v tomto článku 1. Státní příslušník Spojeného království, jako je EP, tedy nemůže mít po vystoupení tohoto státu z Unie právo volit ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, na základě uvedeného článku 1.

47

V druhé řadě je třeba uvést, že stejně jako právo volit a být volen v obecních volbách dotčené ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I (C‑673/20EU:C:2022:449), dohoda o vystoupení neobsahuje žádné ustanovení přiznávající státním příslušníkům Spojeného království, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě v souladu s unijním právem před koncem přechodného období, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště.

48

Členské státy proto již nejsou od 1. února 2020 povinny pokládat státní příslušníky Spojeného království za státní příslušníky členského státu pro účely použití čl. 20 odst. 2 písm. b) SFEU a článku 22 SFEU, jakož i článků 39 a 40 Listiny, a tudíž ani poskytnout státním příslušníkům Spojeného království s bydlištěm na jejich území právo, přiznané těmito ustanoveními osobám, které měly jakožto státní příslušníci členského státu status občana Unie, volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu, jakož i v obecních volbách (rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 71).

49

Tento výklad dohody o vystoupení nemůže být zpochybněn ani ustanoveními primárního unijního práva, ani judikaturou zmiňovanou předkládajícím soudem.

50

V tomto ohledu je třeba nejprve upřesnit, že i když jsou základní práva, která jsou zakotvena v EÚLP – jak potvrzuje čl. 6 odst. 3 SEU – součástí unijního práva jakožto obecné zásady, a i když čl. 52 odst. 3 Listiny stanoví, že v ní obsažená práva odpovídající právům zaručeným EÚLP mají stejný smysl a stejný rozsah, jaký jim přikládá uvedená úmluva, nepředstavuje tato úmluva právní nástroj formálně začleněný do unijního právního řádu, dokud k ní Unie nepřistoupí (rozsudek ze dne 16. července 2020, Facebook Ireland a Schrems, C‑311/18EU:C:2020:559, bod 98, jakož i citovaná judikatura).

51

Za těchto podmínek Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo musí být vykládáno a platnost unijních aktů zkoumána vzhledem k základním právům zaručeným Listinou (rozsudek ze dne 16. července 2020, Facebook Ireland a Schrems, C‑311/18EU:C:2020:559, bod 99 a citovaná judikatura).

52

Po tomto upřesnění, pokud jde zaprvé o článek 21 Listiny zakotvující zásadu zákazu diskriminace, která je rovněž stanovena v čl. 18 prvním pododstavci SFEU, je třeba připomenout, že zákaz, uvedený v článku 12 dohody o vystoupení, diskriminace na základě státní příslušnosti ve smyslu tohoto čl. 18 prvního pododstavce, v hostitelském státě ve smyslu čl. 9 písm. c) této dohody a ve státě výkonu práce, jak je definován v čl. 9 písm. d) této dohody, pokud jde o osoby uvedené v článku 10 uvedené dohody, se na základě samotného znění tohoto článku 12 vztahuje na část druhou téže dohody (rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 76).

53

Je přitom nutné konstatovat, že stejně jako právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě bydliště státních příslušníků Spojeného království uvedených v čl. 10 písm. b) dohody o vystoupení, právo těchto státních příslušníků volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu nespadá do oblasti působnosti části druhé této dohody.

54

Státní příslušník Spojeného království, jako je EP, který využil práva na pobyt v některém členském státě v souladu s právem Unie před koncem přechodného období a dále v tomto členském státě pobývá i po skončení přechodného období, se tak nemůže užitečně dovolávat zákazu diskriminace uvedeného v bodě 52 tohoto rozsudku nebo článku 21 Listiny s cílem domoci se práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v tomto státě bydliště, jehož pozbyl v důsledku svrchovaného rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 77).

55

Kromě toho je třeba ještě upřesnit, že čl. 18 první pododstavec SFEU se nemá použít v případě eventuálního rozdílného zacházení mezi státními příslušníky členských států a státními příslušníky třetích států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 78 a citovaná judikatura).

56

Zadruhé, pokud jde o článek 39 Listiny, je třeba poznamenat, že tento článek patří mezi ustanovení unijního práva, která se nevztahují na státní příslušníky Spojeného království, ať již během přechodného období, nebo později (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, body 7075). Tito státní příslušníci se tedy nemohou dovolávat práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště, na základě výkladu dohody o vystoupení ve spojení s uvedeným článkem 39.

57

Zatřetí, pokud jde o články 1, 7, 11 a 41 Listiny zmíněné předkládajícím soudem, stačí konstatovat, že pod hrozbou porušení samotného čl. 20 odst. 2 písm. b) a čl. 22 odst. 2 SFEU, článku 39 Listiny, jakož i ustanovení dohody o vystoupení, se státní příslušník Spojeného království, jako je EP, nemůže na základě výkladu této dohody ve spojení s články 1, 7, 11 a 41 SFEU domáhat práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu konaných v členském státě, v němž má bydliště.

58

Začtvrté a konečně, pokud jde o rozsudek ze dne 12. září 2006, Španělsko v. Spojené království (C‑145/04EU:C:2006:543), na který odkazuje předkládající soud, je třeba uvést, že judikatura vycházející z tohoto rozsudku není použitelná na situaci, která je předmětem věci v původním řízení.

59

Ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, byl totiž Soudní dvůr dotázán, zda členský stát může s ohledem na stav práva Společenství v rozhodné době přiznat právo volit ve volbách do Evropského parlamentu osobám, které nebyly občany Unie, ale měly bydliště na jeho území.

60

V tomto kontextu Soudní dvůr v bodě 78 uvedeného rozsudku rozhodl, že „za současného stavu práva Společenství spadá určení osob, které mají právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu, do pravomoci každého členského státu při respektování práva Společenství a že články 189 ES, 190 ES, 17 ES a 19 ES nebrání tomu, aby členské státy přiznaly toto právo volit a být volen určitým osobám majícím s těmito státy úzké vztahy, jiným, než jsou jejich vlastní státní příslušníci nebo občané Unie mající bydliště nebo pobyt na jejich území“.

61

Na rozdíl od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 12. září 2006, Španělsko v. Spojené království (C‑145/04EU:C:2006:543), se projednávaná věc netýká otázky, zda členské státy mohou přiznat právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu osobám, které nejsou občany Unie, ale otázky, zda jsou tyto členské státy povinny přiznat toto právo osobám, které již nejsou občany Unie, a sice státním příslušníkům Spojeného království s bydlištěm na jejich území, po vystoupení tohoto státu z Unie dne 1. února 2020.

62

S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že dohoda o vystoupení ve spojení s Listinou musí být vykládána v tom smyslu, že od vystoupení Spojeného království z Evropské unie dne 1. února 2020 nemají státní příslušníci tohoto státu, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště.

K první otázce

63

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda s ohledem na čl. 6 odst. 3 SEU, články 1, 7, 11, 21, 39 a 41 Listiny, jakož i zásadu proporcionality je rozhodnutí 2020/135 neplatné v rozsahu, v němž dohoda o vystoupení nepřiznává státním příslušníkům Spojeného království, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště.

64

V tomto ohledu, pokud jde zaprvé o přezkum platnosti rozhodnutí 2020/135 s ohledem na čl. 6 odst. 3 SEU a článků 1, 7, 11, 21, 39 a 41 Listiny, bylo v bodech 50 až 57 tohoto rozsudku uvedeno, že se státní příslušník Spojeného království, který před koncem přechodného období využil práva pobytu v některém členském státě v souladu s unijním právem a nadále v něm pobývá, nemůže na základě dohody o vystoupení a těchto článků Listiny domáhat práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště.

65

Za těchto podmínek nelze mít za to, že rozhodnutí 2020/135 je v rozporu s uvedenými články Listiny v rozsahu, v němž dohoda o vystoupení, která byla tímto rozhodnutím schválena, nepřiznává státním příslušníkům tohoto bývalého členského státu, nyní třetího státu, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště.

66

Pokud jde zadruhé o přezkum platnosti rozhodnutí 2020/135 s ohledem na zásadu proporcionality, je třeba zdůraznit, že žádná informace ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, neumožňuje se domnívat, že Unie jakožto smluvní strana dohody o vystoupení překročila meze svého prostoru pro uvážení při řízení vnějších vztahů tím, že nepožadovala, aby v této dohodě bylo stanoveno právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě bydliště ve prospěch státních příslušníků Spojeného království, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období.

67

V tomto ohledu mají orgány Unie k dispozici široký prostor pro politické rozhodování při řízení vnějších vztahů. Při výkonu svých pravomocí v této oblasti mohou tyto orgány uzavřít mezinárodní dohody založené zejména na zásadě vzájemnosti a vzájemných výhod (rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 99 a citovaná judikatura).

68

Tyto orgány tedy nejsou povinny jednostranně přiznat státním příslušníkům třetích zemí taková práva, jako je právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě bydliště, které je ostatně vyhrazeno pouze občanům Unie na základě čl. 20 odst. 2 písm. b) SFEU a článku 22 SFEU, jakož i článku 39 Listiny (obdobně viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 99).

69

Za těchto podmínek nelze Radě Evropské unie vytýkat, že rozhodnutím 2020/135 schválila dohodu o vystoupení, třebaže tato dohoda nepřiznává státním příslušníkům Spojeného království právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště, ať již během přechodného období nebo po jeho skončení.

70

Zatřetí, pokud jde o okolnost, uvedenou předkládajícím soudem, že někteří státní příslušníci Spojeného království, jako je EP, byli zbaveni práva volit ve Spojeném království na základě pravidla uvedeného v bodě 44 tohoto rozsudku, podle něhož státní příslušník tohoto státu, který pobývá v zahraničí déle než 15 let, nemá právo účastnit se voleb v uvedeném státě, je třeba uvést, že tato okolnost vychází výhradně z ustanovení práva třetího státu, a nikoliv z unijního práva. Tato otázka tedy není relevantní pro účely posouzení platnosti rozhodnutí 2020/135 (rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers I,C‑673/20EU:C:2022:449, bod 101).

71

Z toho vyplývá, že při zkoumání první otázky nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by mohla mít dopad na platnost rozhodnutí 2020/135.

K nákladům řízení

72

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

 

1)

Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, která byla přijata dne 17. října 2019 a vstoupila v platnost dne 1. února 2020 ve spojení s Listinou základních práv Evropské unie musí být vykládána v tom smyslu, že od vystoupení Spojeného království z Evropské unie dne 1. února 2020 nemají státní příslušníci tohoto státu, kteří využili práva na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště.

 

2)

Při zkoumání první předběžné otázky nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by mohla mít dopad na platnost rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii.

 

Podpisy


( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.