–

za Orange România SA D.-D. Dascălu, A.-M. Iordache a I. Buga, avocaţi,

–

za Autoritatea Naţională de Supraveghere a Prelucrării Datelor cu Caracter Personal (ANSPDCP) A. G. Opre a I. Ilie, jako zmocněnkyněmi,

–

za rumunskou vládu původně E. Gane, O.-C. Ichim a L. Liţu, jakož i C.-R. Canţărem, poté E. Gane, O.-C. Ichim a L. Liţu, jako zmocněnci,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Russem, avvocato dello Stato,

–

za rakouskou vládu původně J. Schmoll a G. Hessem, poté J. Schmoll, jako zmocněnci,

–

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, jakož i P. Barros da Costa, L. Medeiros a I. Oliveira, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi H. Kranenborgem a D. Nardim, jakož i L. Nicolae, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. h) směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355), jakož i čl. 4 bodu 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Orange România SA a Autoritatea Naţională de Supraveghere a Prelucrării Datelor cu Caracter Personal (státní orgán dohledu nad zpracováním osobních údajů, Rumunsko), jehož předmětem je žaloba znějící na zrušení rozhodnutí, kterým posledně uvedený orgán uložil společnosti Orange România pokutu za to, že shromažďovala a uchovávala kopie osobních dokladů svých zákazníků bez jejich platného souhlasu, a nařídil jí tyto kopie zničit.

3

Bod 38 odůvodnění směrnice 95/46 stanoví, že „korektní zpracování údajů předpokládá, že subjekty údajů jsou informovány o probíhajícím zpracování a že mají nárok, pokud jsou údaje získávány od nich, na přesné a úplné informace o okolnostech tohoto shromažďování“.

4

Článek 2 písm. h) této směrnice stanoví, že se pro účely této směrnice rozumí:

„ ‚souhlasem subjektu údajů‘ jakýkoli svobodný, výslovný a vědomý projev vůle, kterým subjekt údajů dává své svolení k tomu, aby osobní údaje, které se jej týkají, byly předmětem zpracování.“

5

Článek 6 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Členské státy stanoví, že osobní údaje musejí být:

[…]

2.   Dodržování odstavce 1 zajistí správce.“

6

Článek 7 písm. a) téže směrnice stanoví:

„Členské státy stanoví, že zpracování osobních údajů může být provedeno pouze pokud:

7

Článek 10 této směrnice tedy zní takto:

„Členské státy stanoví, že správce nebo jeho zástupce musí poskytnout osobě, od které získává údaje, které se jí týkají, alespoň dále uvedené informace, ledaže s nimi subjekt údajů již byl seznámen:

v míře, v jaké jsou tyto doplňující informace nezbytné pro zajištění řádného zpracování údajů vůči subjektu údajů, s ohledem na zvláštní okolnosti, za jakých jsou údaje shromažďovány.“

8

Body 32 a 42 odůvodnění nařízení 2016/679 znějí:

[…]

9

Článek 4 bod 11 uvedeného nařízení stanoví, že pro účely tohoto nařízení se rozumí:

„ ‚souhlasem‘ subjektu údajů jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým subjekt údajů dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů“.

10

Článek 5 téhož nařízení stanoví:

„1.   Osobní údaje musí být:

[…]

2.   Správce odpovídá za dodržení odstavce 1 a musí být schopen toto dodržení souladu doložit (‚odpovědnost‘).“

11

Podle článku 6 odst. 1 písm. a) nařízení 2016/679 platí, že:

„1.   Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:

[…]“

12

Článek 7 odst. 1, 2 a 4 nařízení 2016/679 zní takto:

„1.   Pokud je zpracování založeno na souhlasu, musí být správce schopen doložit, že subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů.

2.   Pokud je souhlas subjektu údajů vyjádřen písemným prohlášením, které se týká rovněž jiných skutečností, musí být žádost o vyjádření souhlasu předložena způsobem, který je od těchto jiných skutečností jasně odlišitelný, a je srozumitelný a snadno přístupný za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků. Jakákoli část tohoto prohlášení, která představuje porušení tohoto nařízení, není závazná.

[…]

4.   Při posuzování toho, zda je souhlas svobodný, musí být důsledně zohledněna skutečnost, zda je mimo jiné plnění smlouvy, včetně poskytnutí služby, podmíněno souhlasem se zpracováním osobních údajů, které není pro plnění dané smlouvy nutné.“

13

Článek 13 tohoto nařízení v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Pokud se osobní údaje týkající se subjektu údajů získávají od subjektu údajů, poskytne správce v okamžiku získání osobních údajů subjektu údajů tyto informace:

[…]

[…]

2.   Vedle informací uvedených v odstavci 1 poskytne správce subjektu údajů v okamžiku získání osobních údajů tyto další informace, jsou-li nezbytné pro zajištění spravedlivého a transparentního zpracování:

14

Článek 94 odst. 1 nařízení 2016/679 stanoví:

„Směrnice 95/46/ES se zrušuje s účinkem ode dne 25. května 2018.“

15

Nařízení 2016/679 se podle svého čl. 99 odst. 2 použije ode dne 25. května 2018.

16

Účelem legea nr. 677/2001 pentru protecția persoanelor cu privire la prelucrarea datelor cu caracter personal și libera circulație a acestor date (zákon č. 677/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů) (Monitorul Oficial al României, část I, č. 790 ze dne 12. prosince 2001), je provést ustanovení směrnice 95/46 do vnitrostátního práva.

17

Článek 5 odst. 1 tohoto zákona stanoví:

„(1)   Veškeré zpracování osobních údajů, s výjimkou údajů spadajících do kategorií uvedených v čl. 7 odst. 1 a v článcích 8 a 10, může být provedeno pouze tehdy, pokud subjekt údajů výslovně a nezpochybnitelně udělil souhlas s tímto zpracováním.

[…]“

18

Podle článku 8 uvedeného zákona platí, že:

„(1)   Zpracování osobního identifikačního čísla nebo jiných osobních údajů, jež mají obecnou identifikační funkci, může být provedeno pouze tehdy, pokud:

(2)   Orgán dozoru může rovněž stanovit další případy, ve kterých je možné zpracovávat údaje uvedené v odstavci 1, a to v případě, že jsou poskytnuty přiměřené záruky k zajištění dodržování práv subjektů údajů.“

19

Článek 32 zákona č. 677/2001 zní takto:

„Zpracování osobních údajů správcem nebo jím pověřenou osobou v rozporu s články 4 až 10 nebo bez náležitého zohlednění práv stanovených v článcích 12 až 15 nebo v článku 17 se považuje za správní delikt, pokud ke zpracování nedošlo za okolností, jež mohou naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, přičemž se trestá pokutou ve výši od [1000] do [25000] rumunských lei (RON).“

20

Společnost Orange România poskytuje mobilní telekomunikační služby na rumunském trhu.

21

Rozhodnutím ze dne 28. března 2018 uložil ANSPDCP společnosti Orange România pokutu za to, že uchovávala kopie dokladů totožnosti svých zákazníků, aniž prokázala, že tito zákazníci dali svůj platný souhlas, a této společnosti uložil povinnost tyto kopie zničit.

22

V tomto rozhodnutí ANSPDCP uvedl, že v období od 1. do 26. března 2018 společnost Orange România písemně uzavřela smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb s fyzickými osobami a že k těmto smlouvám byly připojeny kopie dokladů totožnosti těchto osob. Podle ANSPDCP nepředložila tato společnost důkaz o tom, že její zákazníci, k jejichž smlouvám byly připojeny kopie jejich dokladů totožnosti, dali platný souhlas se shromažďováním a uchováváním těchto kopií.

23

Relevantní části dotčených smluv zněly následovně:

„– Zákazník prohlašuje, že:

24

Společnost Orange România podala proti rozhodnutí ze dne 28. března 2018 žalobu k Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko).

25

Podle zjištění předkládajícího soudu existují smlouvy, ve kterých bylo zaškrtnuto políčko týkající se ujednání o uchovávání kopií dokumentů obsahujících osobní údaje za účelem identifikace, a dále smlouvy, v nichž toto políčko zaškrtnuto není. Tento soud upřesňuje, že bez ohledu na to, co bylo uvedeno ve všeobecných obchodních podmínkách společnosti Orange România, tato společnost neodmítla uzavřít účastnické smlouvy se zákazníky, kteří odmítli udělit souhlas s uchováním kopie jednoho z jejich dokladů totožnosti. Uvedený soud dále uvádí, že „interní prodejní instrukce“ společnosti Orange România stanovily, že toto odmítnutí musí být doloženo ve zvláštním formuláři, jenž musí být těmito zákazníky podepsán před uzavřením smlouvy.

26

Předkládající soud si klade otázku, zda za těchto okolností mohou být dotčení zákazníci považováni za osoby, které platně udělily souhlas se získáním jejich dokladu totožnosti a s tím, aby byly ke smlouvám připojeny kopie tohoto dokladu. Kromě toho se zamýšlí nad tím, zda podpis smlouvy, v němž je obsaženo ujednání o uchovávání kopií dokumentů obsahujících osobní údaje za účelem identifikace, umožňuje prokázat existenci takového souhlasu.

27

Za těchto okolností se Tribunalul București (soud prvního stupně v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28

Úvodem je třeba posoudit použitelnost směrnice 95/46 a nařízení 2016/679 na skutkové okolnosti věci v původním řízení.

29

S účinností od 25. května 2018 byla směrnice 95/46 zrušena a nahrazena nařízením 2016/679 na základě čl. 94 odst. 1 a čl. 99 odst. 2 tohoto nařízení.

30

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ANSPDCP dotčené ve věci v původním řízení bylo přijato dne 28. března 2018, a tudíž před 25. květnem 2018, má předkládající soud právem za to, že se na spor v původním řízení použije ratione temporis směrnice 95/46.

31

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však rovněž vyplývá, že ANSPDCP svým rozhodnutím nejen uložil společnosti Orange România pokutu, ale rovněž jí přikázal zničit dotčené kopie dokladů totožnosti, a že se spor ve věci v původním řízení týká rovněž posledně uvedeného soudního příkazu. Vzhledem k tomu, že z tohoto spisu nevyplývá, že by bylo uvedenému příkazu vyhověno před 25. květnem 2018, není přitom vyloučeno, že v projednávaném případě je ratione temporis použitelné nařízení 2016/679 v rozsahu, v němž se týká tohoto příkazu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, bod 41).

32

Za účelem poskytnutí užitečných odpovědí na otázky položené předkládajícím soudem je za těchto podmínek třeba, aby Soudní dvůr na tyto otázky odpověděl na základě jak směrnice 95/46, tak nařízení 2016/679 (obdobně viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, bod 43).

33

Podstatou obou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být čl. 2 písm. h) a čl. 7 písm. a) směrnice 95/46, jakož i čl. 4 bod 11 a čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení 2016/679 vykládány v tom smyslu, že smlouvou o poskytování telekomunikačních služeb, jež obsahuje ujednání, podle kterého byl subjekt údajů informován a souhlasil se získáním a uchováním kopie svého dokladu totožnosti za účelem identifikace, lze prokázat, že tato osoba platně udělila svůj souhlas ve smyslu těchto ustanovení s výše uvedeným získáním a uchováním.

34

V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 7 směrnice 95/46 a článek 6 nařízení č. 2016/679 stanoví taxativní výčet případů, v nichž lze zpracování osobních údajů považovat za zákonné (pokud jde o článek 7 směrnice 95/46, viz rozsudek ze dne 19. října 2016, Breyer, C‑582/14, EU:C:2016:779, bod 57 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, bod 53). Konkrétně čl. 7 písm. a) této směrnice a čl. 6 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení stanoví, že souhlas subjektu údajů může učinit takové zpracování zákonným.

35

Pokud jde o požadavky, kterým takový souhlas podléhá, čl. 7 písm. a) uvedené směrnice stanoví, že subjekt údajů musí „nezpochybnitelně uděli[t] souhlas“, zatímco čl. 2 písm. h) směrnice 95/46 definuje pojem „souhlas“ jako „jakýkoli svobodný, výslovný a vědomý projev vůle, kterým subjekt údajů dává své svolení k tomu, aby osobní údaje, které se jej týkají, byly předmětem zpracování“. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení stanoví, že subjekt údajů „projevuje vůli“, aby udělil „nezpochybnitelný“ souhlas, lze zohlednit pouze aktivní jednání této osoby za účelem vyjádření souhlasu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, body 52 a 54).

36

Tentýž požadavek platí i v rámci nařízení 2016/679. Znění čl. 4 bodu 11 tohoto nařízení, který definuje „souhlas subjektu údajů“ zejména pro účely čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, se totiž jeví ještě přísnější než znění čl. 2 písm. h) směrnice 95/46, jelikož vyžaduje „svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný“ projev vůle, kterým subjekt dává prohlášením či „jiným zjevným potvrzením“ svolení ke zpracování svých osobních údajů. Aktivní souhlas je tedy nyní výslovně stanoven nařízením 2016/679 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, body 61 až 63).

37

V tomto ohledu platí, že i když bod 32 odůvodnění tohoto nařízení upřesňuje, že souhlas může být vyjádřen zejména zaškrtnutím políčka při návštěvě internetové stránky, naopak výslovně vylučuje, aby „mlčení, předem zaškrtnutá políčka nebo nečinnost“ bylo možné považovat za souhlas. Jak již Soudní dvůr rozhodl, v takovém případě se zdá téměř nemožné objektivně určit, zda uživatel internetových stránek skutečně udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů tím, že nezrušil zaškrtnutí předem zaškrtnutého políčka, a v každém případě zda byl tento souhlas udělen vědomě. Nelze totiž vyloučit, že uvedený uživatel před pokračováním v činnosti na internetových stránkách, které navštívil, nečetl informace u předem zaškrtnutého políčka, nebo dokonce, že si tohoto políčka vůbec nevšiml (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, body 55 a 57).

38

Mimoto projev vůle uvedený v čl. 2 písm. h) směrnice 95/46 a čl. 4 bodě 11 nařízení 2016/679 musí být „výslovný“ v tom smyslu, že se musí konkrétně týkat zpracování dotčených údajů a nelze jej vyvodit z projevu vůle mající jiný účel (co se týče čl. 2 písm. h) směrnice 95/46, viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, bod 58).

39

V tomto ohledu čl. 7 odst. 2 první věta tohoto nařízení upřesňuje, že pokud je souhlas subjektu údajů vyjádřen písemným prohlášením, které se týká rovněž jiných skutečností, musí být žádost o vyjádření souhlasu předložena způsobem, který je od těchto jiných skutečností jasně odlišitelný. Z posledně uvedeného ustanovení ve spojení s bodem 42 odůvodnění uvedeného nařízení zejména vyplývá, že takové prohlášení musí být předloženo ve srozumitelném a snadno přístupném znění za použití jasného a jednoduchého jazyka, zejména pokud se jedná prohlášení o souhlasu, které má předem vypracovat správce.

40

Pokud jde o požadavek vyplývající z čl. 2 písm. h) směrnice 95/46 a z čl. 4 bodu 11 nařízení 2016/679, podle kterého musí být souhlas podle prvně uvedeného ustanovení „vědomý“ a podle druhého „informovaný“, tento požadavek v souladu s článkem 10 této směrnice, vykládaným ve spojení s bodem 38 odůvodnění této směrnice, jakož i s článkem 13 tohoto nařízení, vykládaným ve spojení s bodem 42 odůvodnění tohoto nařízení, předpokládá, že správce poskytne subjektu údajů informace o všech okolnostech, jež souvisí se zpracováním údajů, ve srozumitelné a snadno přístupné formě za použití jasného a jednoduchého jazyka, přičemž tato osoba musí zejména znát typ údajů, které mají být zpracovány, totožnost správce, dobu trvání a metody tohoto zpracování, jakož i účely, které se tímto zpracováním sledují. Tyto informace musí uvedené osobě umožnit jednoduše rozpoznat důsledky souhlasu, který případně udělí, a zajistit, aby byl takový souhlas udělen s plnou znalostí věci (obdobně viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, bod 74).

41

Kromě toho, jak uvedla Komise ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru, z čl. 10 písm. c) druhé odrážky směrnice 95/46, jakož i z čl. 13 odst. 2 písm. b) a c) nařízení 2016/679, ve spojení s bodem 42 odůvodnění tohoto nařízení, vyplývá, že k tomu, aby byla subjektu údajů zajištěna skutečná svoboda volby, nesmí smluvní ujednání uvádět subjekt údajů v omyl, pokud jde o možnost uzavření smlouvy, i když odmítá souhlasit se zpracováním jeho údajů. Chybí-li takové informace, nelze mít za to, že souhlas tohoto subjektu se zpracováním jeho osobních údajů byl udělen svobodně ani že byl tento souhlas udělen informovaným a vědomým způsobem.

42

Je třeba dodat, že podle čl. 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 směrnice 95/46, jakož i čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení 2016/679 je správce povinen zajistit zejména zákonnost zpracování těchto údajů, a jak upřesňuje odstavec 2 tohoto čl. 5, musí být schopen tuto zákonnost doložit. Pokud jde konkrétně o případný souhlas subjektu údajů, čl. 7 písm. a) této směrnice stanoví, že subjekt údajů musí udělit svůj souhlas „nezpochybnitelně“, což znamená, jak uvedl generální advokát v bodě 56 svého stanoviska, že důkazní břemeno ohledně existence platného souhlasu nese správce. Článek 7 odst. 1 téhož nařízení nyní stanoví, že pokud je zpracování založeno na souhlasu, musí být tento správce schopen doložit, že subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů.

43

V projednávané věci společnost Orange România ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru tvrdí, že při uzavírání smluv dotčených ve věci v původním řízení její prodejní zástupci před uzavřením smluv dotčené zákazníky informovali zejména o účelu shromažďování a uchovávání kopií dokladů totožnosti, jakož i o volbě, kterou mají zákazníci ohledně tohoto shromažďování a uchovávání, a to před získáním ústního souhlasu těchto zákazníků s tímto shromažďováním a uchováváním. Podle společnosti Orange România tak bylo políčko týkající se uchovávání kopií dokladů totožnosti zaškrtnuto pouze na základě souhlasu svobodně vyjádřeného v tomto smyslu dotčenými osobami při uzavření smlouvy.

44

Za těchto podmínek je cílem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce především objasnit, zda takto tvrzený souhlas s takovým zpracováním osobních údajů může být prokázán na základě smluvních ujednání obsažených v těchto smlouvách.

45

V tomto ohledu z údajů uvedených v této žádosti vyplývá, že i když uvedené smlouvy obsahují ujednání, podle kterého byli dotyční zákazníci informováni a souhlasili s uchováním kopie jejich dokladu totožnosti za účelem identifikace, políčko týkající se tohoto ujednání již bylo zaškrtnuto prodejními zástupci společnosti Orange România před tím, než tito zákazníci svým podpisem odsouhlasili všechna smluvní ujednání, a sice jak uvedené ujednání, tak další ujednání nesouvisející s ochranou údajů. V uvedené žádosti je dále uvedeno, že přestože to smlouvy dotčené ve věci v původním řízení neupřesňovaly, společnost Orange România souhlasila s uzavřením těchto smluv se zákazníky, kteří odmítli udělit svůj souhlas s uchováním kopie jejich dokladu totožnosti, přičemž vyžadovala, aby tito zákazníci v takovém případě podepsali zvláštní formulář deklarující jejich odmítnutí.

46

Přitom vzhledem k tomu, že podle těchto informací dotčení zákazníci patrně sami nezaškrtli políčko týkající se uvedeného ujednání, pouhá skutečnost, že toto políčko bylo zaškrtnuto, nemůže prokázat zjevný projev souhlasu těchto zákazníků s tím, aby kopie jejich dokladu totožnosti byla získána a uchována. Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, okolnost, že uvedení zákazníci podepsali smlouvy obsahující zaškrtnuté políčko, sama o sobě neumožňuje prokázat takový souhlas, neexistují-li informace potvrzující, že toto ujednání bylo skutečně přečteno a pochopeno. Je na předkládajícím soudu, aby provedl ověření, která jsou v tomto ohledu nezbytná.

47

Dále vzhledem k tomu, že zaškrtnuté ujednání týkající se zpracování těchto údajů patrně nebylo předloženo ve formě, která ho jasně odlišuje od ostatních smluvních ujednání, přísluší předkládajícímu soudu posoudit, zda s ohledem na úvahy uvedené v bodě 34 tohoto rozsudku může být podpis těchto smluv týkající se vícero smluvních ujednání považován za projev výslovného souhlasu se shromažďováním a uchováváním osobních údajů ve smyslu čl. 2 písm. h) směrnice 95/46 a čl. 4 bodu 11 nařízení 2016/679.

48

Navíc vzhledem k tomu, že smluvní ujednání dotčené ve věci v původním řízení se bez dalšího omezuje na to, že uvádí, že účelem uchovávání kopií dokladů totožnosti je identifikace, přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda informování subjektů údajů splňuje požadavky článku 10 směrnice 95/46 a článku 13 nařízení č. 2016/679, které uvádějí informace, které musí správce poskytnout osobě, od které získává údaje, které se jí týkají, aby bylo zajištěno řádné zpracování jejích údajů.

49

Tomuto soudu rovněž přísluší zejména posoudit, zda smluvní ujednání dotčená ve věci v původním řízení mohla uvést subjekt údajů v omyl, pokud jde o možnost uzavřít smlouvu bez ohledu na to, zda odmítla udělit souhlas se zpracováním svých údajů, či nikoli, když v tomto ohledu chybí upřesnění; tímto by byla zpochybněna informovaná a vědomá povaha souhlasu vyjádřeného uvedeným podpisem.

50

Kromě toho, jak uvedl generální advokát v bodě 60 svého stanoviska, svobodná povaha tohoto souhlasu se zdá být zpochybněna okolností, že v případě odmítnutí tohoto souhlasu společnost Orange România vyžadovala, aby dotčený zákazník písemně prohlásil, že nesouhlasí se získáním ani s uchováním kopie svého průkazu totožnosti, čímž se tato společnost odchýlila od běžného postupu vedoucího k uzavření smlouvy. Jak totiž uvedla Komise na jednání, takový další požadavek může nežádoucím způsobem ovlivnit svobodnou volbu odmítnout toto shromažďování a uchovávání, což rovněž přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

51

V každém případě, jak vyplývá z úvah uvedených v bodech 35, 36 a 42 tohoto rozsudku, společnosti Orange România jakožto správci přísluší prokázat, že její zákazníci aktivním jednáním projevili svůj souhlas se zpracováním svých osobních údajů, takže tato společnost nemůže požadovat, aby aktivně vyjádřili své odmítnutí.

52

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 2 písm. h) a čl. 7 písm. a) směrnice 95/46, jakož i čl. 4 bod 11 a čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení 2016/679 musí být vykládány v tom smyslu, že je na správci, aby prokázal, že subjekt údajů aktivním jednáním projevil souhlas se zpracováním svých osobních údajů a předem získal informace o všech okolnostech souvisejících s tímto zpracováním ve srozumitelné a snadno přístupné formě za použití jasného a jednoduchého jazyka, které mu umožňují jednoduše rozpoznat důsledky tohoto souhlasu, aby bylo zajištěno, že bude udělen s plnou znalostí věci. Smlouvou o poskytování telekomunikačních služeb, která obsahuje ujednání, podle něhož byl subjekt údajů informován a souhlasil se získáním a uchováním kopie svého dokladu totožnosti za účelem identifikace, nelze prokázat, že tato osoba k tomuto získání a uchování platně udělila souhlas ve smyslu těchto ustanovení, pokud

53

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 2 písm. h) a čl. 7 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, jakož i čl. 4 bod 11 a čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), musí být vykládány v tom smyslu, že je na správci, aby prokázal, že subjekt údajů aktivním jednáním projevil souhlas se zpracováním svých osobních údajů a předem získal informace o všech okolnostech souvisejících s tímto zpracováním ve srozumitelné a snadno přístupné formě za použití jasného a jednoduchého jazyka, které mu umožňují jednoduše rozpoznat důsledky tohoto souhlasu, aby bylo zajištěno, že bude udělen s plnou znalostí věci. Smlouvou o poskytování telekomunikačních služeb, která obsahuje ujednání, podle něhož byl subjekt údajů informován a souhlasil se získáním a uchováním kopie jeho dokladu totožnosti za účelem identifikace, nelze prokázat, že tato osoba k tomuto získání a uchování platně udělila souhlas ve smyslu těchto ustanovení, pokud