Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 16. června 2010 – RANI Slovakia v. Hankook Tire Magyarország

(Věc C‑298/09)

„Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu – Přistoupení k Evropské unii – Volný pohyb služeb – Směrnice 96/71/ES – Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb – Podnik pro dočasnou práci – Požadavek sídla na území členského státu, kde je služba poskytnuta“

1.                     Volný pohyb služeb – Ustanovení Smlouvy – Použitelnost ve vztahu k novým členským státům – Maďarsko (Články 49 ES až 54 ES; Akt o přistoupení z roku 2003, články 2, 53 a 54) (viz body 37–39, výrok 1)

2.                     Volný pohyb služeb – Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb – Směrnice 96/71 (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71, devatenáctý bod odůvodnění a čl. 1 odst. 4) (viz body 47–51, výrok 2)

3.                     Volný pohyb služeb – Omezení – Podniky pro dočasnou práci (Články 49 ES až 54 ES) (viz body 56–58, výrok 3)

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Fővárosi Bíróság – Výklad čl. 3 písm. c) ES, článků 49 ES, 52 ES a 54 ES, jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. 1997, L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431) – Vnitrostátní právní úprava omezující výkon činnosti podniků pro dočasnou práci pouze na společnosti se sídlem v tuzemsku

Výrok

1)

Články 49 ES až 54 ES nelze vykládat v tom smyslu, že by právní úprava členského státu týkající se výkonu činnosti podniku pro dočasnou práci platná k datu přistoupení daného státu k Evropské unii zůstala v platnosti, dokud Rada Evropské unie nepřijme program či směrnice pro účely provedení uvedených ustanovení s cílem stanovit podmínky liberalizace dané kategorie poskytování služeb.

2)

Ani devatenáctý bod odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, ani čl. 1 odst. 4 uvedené směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že by členský stát mohl vyhradit výkon činnosti podniku pro dočasnou práci pouze společnostem se sídlem na území daného členského státu, nebo s takovými podniky zacházet příznivěji, pokud jde o povolování dotčené činnosti, než s podniky se sídlem v jiném členském státě.

3)

Články 49 ES až 54 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež vyhrazuje výkon činnosti podniku pro dočasnou práci pouze podnikům se sídlem na území daného členského státu.