—

za R. Kqikua A. Heideggerem, Rechtsanwalt,

—

za Komisi Evropských společenství M. Wilderspinem a S. Grünheid, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 896/2006/ES ze dne 14. června 2006, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých povolení k pobytu vydaných Švýcarskem a Lichtenštejnskem členskými státy za účelem průjezdu přes jejich území (Úř. věst. L 167, s. 8).

2

Tato žádost byla podána v rámci trestního řízení zahájeného v Německu proti R. Kqikuovi, státnímu příslušníkovi Srbska a Černé Hory, kterému je vytýkáno, že dne 4. srpna 2006 vstoupil na území Spolkové republiky Německo a pobýval na něm až do 6. srpna 2006, aniž by byl držitelem nezbytného povolení k pobytu ve formě víza.

3

Podle článků 10 a 11 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. 2000, L 239, s. 19), podepsané v Schengenu (Lucembursko) dne 19. června 1990, se pro všechny osoby jiné, než státní příslušníky členských států Evropských společenství zavádí jednotné krátkodobé vízum, které může být uděleno pro pobyt nejvýše na dobu tří měsíců. Tato úmluva nicméně zavádí rozdíl mezi vízy a průjezdními vízy. Posledně uvedená jsou vydávána na dobu průjezdu nepřekračující pět dní.

4

Podle čl. 1 odst. 1 a přílohy I nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 65), jsou státní příslušníci Svazové republiky Jugoslávie (Srbska a Černé Hory) povinni mít při překračování vnějších hranic členských států vízum.

5

Článek 2 uvedeného nařízení zní následovně:

„Pro účely tohoto nařízení se ‚vízem‘ rozumí oprávnění udělené členským státem nebo rozhodnutí přijaté členským státem, jež je vyžadováno pro vstup na jeho území za účelem

6

Druhý, třetí, šestý a sedmý bod odůvodnění rozhodnutí č. 896/2006 znějí následovně:

[…]

7

Článek 1 rozhodnutí č. 896/2006 stanoví:

„Tímto rozhodnutím se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých povolení k pobytu vydaných Švýcarskem a Lichtenštejnskem státním příslušníkům třetích zemí podléhajícím vízové povinnosti podle nařízení […] č. 539/2001 členskými státy za rovnocenná jejich jednotným nebo národním vízům za účelem průjezdu přes jejich území.

[…]“

8

Článek 2 tohoto rozhodnutí upřesňuje:

„Členské státy plně uplatňující schengenské acquis jednostranně uznávají povolení k pobytu vydaná Švýcarskem a Lichtenštejnskem, která jsou uvedena v příloze.

[…]“

9

Článek 3 první pododstavec uvedeného rozhodnutí uvádí:

„Doba trvání průjezdu státního příslušníka třetí země přes území členského státu či států nepřekročí pět dní.“

10

Mezi povolení k pobytu vydávaná Švýcarskou konfederací, uvedená v článku 2 rozhodnutí č. 896/2006 a vyjmenovaná na seznamu uvedeném v jeho příloze, patří zejména průkaz cizince C, vážící se k povolení k trvalému pobytu typu C.

11

Použitelná ustanovení německého zákona o pobytu, práci a začlenění cizinců (dále jen „zákon o cizincích“) (Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet, BGBl. 2004 I, s. 1950) stanoví pro cizí státní příslušníky povinnost mít povolení k pobytu, ledaže by právo Evropské unie nebo vládní nařízení stanovilo odlišně. Povolení k pobytu jsou udělována, mimo jiné, ve formě víz a oprávnění k pobytu.

12

Podle předkládajícího soudu je vstup cizího státního příslušníka na německé území nezákonný, nemá-li některé z povolení k pobytu požadovaných podle tohoto zákona. Podle § 95 uvedeného zákona bude kdokoliv, kdo pobývá na německém území bez požadovaného povolení k pobytu, potrestán odnětím svobody až na dobu jednoho roku nebo uložením pokuty. Tentýž trest je stanoven pro případy, kdy cizinec vstoupí na německé území bez cestovního pasu nebo bez platného povolení k pobytu.

13

Oberlandesgericht Karlsruhe v předkládacím rozhodnutí vysvětluje, že podle německého vnitrostátního práva je třeba při přezkumu protiprávního jednání ve smyslu uvedeného § 95 zohlednit pouze existenci z formálního hlediska platného oprávnění ke vstupu a pobytu.

14

Rafet Kqiku, který je dle svého cestovního pasu státním příslušníkem Srbska a Černé Hory, žije od června 1993 trvale ve Švýcarsku. Od 27. března 2006 je držitelem průkazu cizince C, vydávaného Švýcarskou konfederací a vážícího se k povolení k trvalému pobytu typu C, jehož „Kontrollfrist“ uplyne dne 19. června 2009. Všichni jeho rodinní příslušníci jsou rovněž držiteli platných průkazů cizince, resp. odpovídajících osvědčení pro děti.

15

Rafet Kqiku vycestoval dne 4. srpna 2006 se svou manželkou a třemi dětmi ze Švýcarska do Německa. Dotyční během svého pobytu na německém území navštívili své rodinné příslušníky v Kolíně a ve Stuttgartu.

16

Při této příležitost, a až do svého návratu do Švýcarska dne 6. srpna 2006, měl R. Kqiku s sebou svůj platný cestovní pas, průkaz cizince C, jakož i rovněž platný řidičský průkaz vydaný švýcarskými orgány. Všichni rodinní příslušníci, kteří ho doprovázeli, měli s sebou rovněž platné cestovní pasy a průkazy cizince, resp. odpovídající osvědčení pro děti.

17

Na rozdíl od svých předchozích krátkodobých návštěv Německa nepožádal R. Kqiku za účelem tohoto pobytu na německém území pro sebe nebo pro své rodinné příslušníky o vízum.

18

Rafet Kqiku byl za svůj vstup na německé území a pobyt na něm mezi 4. a 6. srpnem 2006 bez povolení k pobytu ve formě pro něho, jako státního příslušníka Srbska a Černé Hory, nezbytného víza trestně stíhán.

19

Amtsgericht Singen (Německo) zprostil R. Kqikua rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2006 obžaloby z nezákonného vstupu a nedovoleného pobytu ve smyslu zákona o cizincích, jelikož jeho jednání nepředstavuje s ohledem na rozhodnutí č. 896/2006 trestný čin. Státní zastupitelství podalo proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek „Revision“. O tomto opravném prostředku má rozhodnout, jako soud rozhodující v poslední instanci, Oberlandesgericht Karlsruhe.

20

Jelikož se Oberlandesgericht Karlsruhe domníval, že k určení, zda může být R. Kqiku potrestán za nezákonný vstup na německé území a nedovolený pobyt na něm ve smyslu § 95 odst. 1 bodu 3 a § 95 odst. 2 zákona o cizincích, je třeba provést výklad pravidel týkajících se jednostranného uznávání povolení k pobytu stanovených rozhodnutím č. 896/2006, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba články 1 a 2 rozhodnutí č. 896/2006 […] vykládat v tom smyslu, že povolení k pobytu vydaná Švýcarskem a Lichtenštejnskem, která jsou uvedena v příloze k uvedenému rozhodnutí, mají v důsledku jejich jednostranného uznávání ze strany členských států plně uplatňujících schengenské acquis za rovnocenná jejich jednotným nebo národním vízům bezprostřední účinek jako povolení k pobytu, které umožňuje průjezd přes společný prostor,

nebo

je třeba články 1 a 2 rozhodnutí č. 896/2006 […] vykládat v tom smyslu, že státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli některého z povolení k pobytu vydaných Švýcarskem nebo Lichtenštejnskem, která jsou uvedena v příloze k uvedenému rozhodnutí a která byla jednostranně uznána ze strany členských států plně uplatňujících schengenské acquis, jsou pro účely průjezdu přes společný prostor osvobozeni od vízové povinnosti stanovené čl. 1 odst. 1 nařízení […] č. 539/2001?“

21

Podstatou otázky předkládajícího soudu je dosah uznávání povolení k pobytu uvedených v rozhodnutí č. 896/2006 ve světle vízové povinnosti stanovené nařízením č. 539/2001.

22

Rafet Kqiku tvrdí, že účelem rozhodnutí č. 896/2006 je uznávání povolení k pobytu vydávaných Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím pro účely průjezdu přes schengenský prostor nebo krátkodobých pobytů v něm. Tvrdí, že jeho průkaz cizince C je jedním z povolení k pobytu vydávaných Švýcarskou konfederací a uvedených v příloze k uvedenému rozhodnutí, že účinkem tohoto průkazu není osvobození od vízové povinnosti stanovené nařízením č. 539/2001 a že uvedený průkaz představuje platné oprávnění ke vstupu a pobytu.

23

Komise Evropských společenství zdůrazňuje, že dosah rovnocennosti stanovené rozhodnutím č. 896/2006 se omezuje na účely průjezdu přes schengenský prostor. Má za to, že takové povolení k pobytu, jaké je dotčeno v původním řízení, může být rovnocenné „schengenskému vízu“ pouze pro průjezd a že uznávání povolení k pobytu vydávaných Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím se týká osvobození od vízové povinnosti, stanoveného v čl. 1 odst. 1 nařízení č. 539/2001, pouze pro účely průjezdu.

24

Nejprve je třeba připomenout, že režim zavedený rozhodnutím č. 896/2006 vychází podle jeho článku 1 z jednostranného uznávání povolení k pobytu vydaných Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím státním příslušníkům třetích zemí podléhajícím vízové povinnosti podle nařízení č. 539/2001 členskými státy za rovnocenná jejich jednotným nebo národním vízům za účelem průjezdu.

25

Jak vyplývá zejména z článku 2 nařízení č. 539/2001, schengenské acquis zavádí rozlišování mezi dvěma hlavními kategoriemi víz, a to krátkodobými vízy a průjezdními vízy. Prvně uvedená se týkají pobytů, jejichž celková délka nepřesahuje tři měsíce, zatímco uvedená jako druhá se týkají průjezdu přes společný prostor, jehož doba trvání nemůže přesáhnout pět dní.

26

Přitom účelem rozhodnutí č. 896/2006 je, jak vyplývá z jeho názvu a článků 1 a 2, zavedení zjednodušeného režimu kontrol osob na vnějších hranicích omezeného na účely jejich průjezdu přes území členských států. V důsledku toho uvedené články stanoví pouze to, že povolení k pobytu vydaná Švýcarskou konfederací nebo Lichtenštejnským knížectvím státním příslušníkům třetích zemí jsou rovnocenná jednotným nebo národním vízům za účelem průjezdu. Podle článku 3 uvedeného rozhodnutí je doba trvání průjezdu omezená a nemůže přesáhnout pět dní.

27

Jelikož je jednostranné uznávání některých povolení k pobytu vydávaných Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím v rámci zjednodušeného režimu kontrol zavedeného rozhodnutím č. 896/2006 omezeno na vstup do schengenského prostoru za účelem průjezdu, je nutno konstatovat, že povolení k pobytu vydávaná těmito státy a uvedená v příloze tohoto rozhodnutí jsou uznávána za rovnocenná jednotnému nebo národnímu vízu pouze pro účely průjezdu.

28

Tento výklad je podepřen třetím a sedmým bodem odůvodnění rozhodnutí č. 896/2006, které uvádějí jeho cíl, kterým je nabídnout státním příslušníkům třetích zemí, zejména Srbska a Černé Hory, kteří jsou držiteli povolení k pobytu vydaného Švýcarskou konfederací nebo Lichtenštejnským knížectvím, možnost průjezdu přes společný prostor do země svého původu, aniž by museli žádat o průjezdní vízum. Sedmý bod odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvádí, že uznávání uvedených povolení k pobytu by mělo být omezeno na účely průjezdu, aniž by tím byla dotčena možnost členských států udělovat krátkodobá víza.

29

Krom toho nemá zjednodušený režim zavedený rozhodnutím č. 896/2006 rozšířit ani omezit okruh státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti podle nařízení č. 539/2001.

30

Tento výklad je podepřen právními základy nařízení č. 539/2001 a právními základy rozhodnutí č. 896/2006. Nařízení č. 539/2001 vychází z čl. 62 bodu 2 písm. b) podbodu i) ES, který se týká opatření o překračování vnějších hranic členských států, která stanoví vízové předpisy a zejména seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít vízum, a třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od vízové povinnosti osvobozeni, zatímco rozhodnutí č. 896/2006 vychází z čl. 62 bodu 2 písm. a) ES, který upravuje pravidla a postupy, které musí členské státy dodržovat při provádění kontrol osob na vnějších hranicích.

31

V důsledku toho z výše uvedeného plyne, že povolení k pobytu vydané Švýcarskou konfederací nebo Lichtenštejnským knížectvím státním příslušníkům třetích zemí podléhajícím vízové povinnosti, je dokumentem, který musí být považován za rovnocenný vízu pro průjezd přes území členských států. V rámci zjednodušeného postupu zavedeného rozhodnutím č. 896/2006 tedy nemají jím dotčené osoby povinnost být při překročení vnějších hranic za účelem průjezdu přes území členských států držiteli víza, nepřekročí-li doba trvání průjezdu pět dní.

32

S ohledem na výše uvedené úvahy a v souladu s rozlišováním mezi průjezdními vízy a krátkodobými vízy zavedeným nařízením č. 539/2001 je třeba na položenou otázku odpovědět, že rozhodnutí č. 896/2006 je třeba vykládat v tom smyslu, že povolení k pobytu uvedená v příloze tohoto rozhodnutí, vydávaná Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím státním příslušníkům třetích zemí podléhajícím vízové povinnosti, jsou považována za rovnocenná pouze průjezdním vízům. Ke vstupu na území členských států za účelem průjezdu stačí ke splnění požadavků uvedených v čl. 1 odst. 1 a článku 2 nařízení č. 539/2001, aby osoba, jíž se uvedené rozhodnutí týká, byla držitelem povolení k pobytu vydaného Švýcarskou konfederací nebo Lichtenštejnským knížectvím a uvedeného v příloze téhož rozhodnutí.

33

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 896/2006/ES ze dne 14. června 2006, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých povolení k pobytu vydaných Švýcarskem a Lichtenštejnskem členskými státy za účelem průjezdu přes jejich území, je třeba vykládat v tom smyslu, že povolení k pobytu uvedená v příloze tohoto rozhodnutí, vydávaná Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím státním příslušníkům třetích zemí podléhajícím vízové povinnosti, jsou považována za rovnocenná pouze průjezdním vízům. Ke vstupu na území členských států za účelem průjezdu stačí ke splnění požadavků uvedených v čl. 1 odst. 1 a článku 2 nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, aby osoba, jíž se uvedené rozhodnutí týká, byla držitelem povolení k pobytu vydaného Švýcarskou konfederací nebo Lichtenštejnským knížectvím a uvedeného v příloze téhož rozhodnutí.