1. Daňové předpisy – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu
(Směrnice Rady 77/388, čl. 20 odst. 2 a 5)
2. Daňové předpisy – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu
(Směrnice Rady 77/388, čl. 13 část C, čl. 17 a 20)
3. Daňové předpisy – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Osvobození od daně stanovená šestou směrnicí
(Směrnice Rady 77/388, čl. 13 část C a čl. 17 odst. 6)
1. Článek 20 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu musí být vykládán v tom smyslu, že s výhradou ustanovení jeho odstavce 5, ukládá členským státům, aby stanovily opravu odpočtů daně z přidané hodnoty, pokud jde o investiční majetek.
(viz bod 35, bod 1 výroku)
2. Článek 20 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu musí být vykládán v tom smyslu, že oprava, kterou stanoví, je rovněž použitelná v situaci, kdy byl investiční majetek nejprve použit pro činnost osvobozenou od daně, která nevedla ke vzniku nároku na odpočet daně, a poté, v průběhu opravného období, byl použit pro účely činnosti podléhající dani z přidané hodnoty.
Použití mechanismu opravy totiž závisí na otázce, zda vznikl nárok na odpočet daně založený na článku 17 šesté směrnice. Použití investičního majetku přitom určuje pouze rozsah počátečního odpočtu daně a rozsah případných oprav v průběhu následujících období, ale neovlivňuje vznik nároku na odpočet daně. V důsledku toho bezprostřední použití majetku pro zdanitelná plnění samo o sobě nepředstavuje podmínku pro použití systému opravy odpočtů. Mimoto se oprava odpočtu použije nezbytně též tehdy, pokud změna nároku na odpočet daně závisí na dobrovolné volbě osoby povinné k dani, jako je uplatnění možnosti stanovené v čl. 13 části C šesté směrnice.
(viz body 37, 39–40, 42, bod 2 výroku)
3. Články 13 část C druhý pododstavec a 17 odst. 6 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu musí být vykládány v tom smyslu, že členský stát, který přiznává svým osobám povinným k dani možnost volby zdanění nájmu nemovitosti daní z přidané hodnoty, není podle těchto ustanovení oprávněn vyloučit odpočet daně z přidané hodnoty z investic do nemovitostí uskutečněných před tím, než byla uplatněna tato možnost volby, pokud nebyla přihláška k DPH za účelem výkonu této možnosti podána do šesti měsíců od uvedení této nemovitosti do provozu.
V rozsahu, v němž mají osoby povinné k dani podle čl. 13 části C prvního pododstavce šesté směrnice možnost volby zdanění nájmu nemovitosti daní z přidané hodnoty, totiž uplatnění této volby musí zahrnovat nejen zdanění nájmu, nýbrž rovněž odpočet relevantních daní, které zatížily uvedenou nemovitost na vstupu. Omezení odpočtů daně souvisejících se zdanitelnými plněními po uplatnění možnosti volby se krom toho týká nikoliv „rozsahu“ možnosti volby, kterou členské státy mohou omezit podle čl. 13 části C druhého pododstavce šesté směrnice, ale důsledků uplatnění této možnosti. Toto ustanovení v důsledku toho neumožňuje členským státům, aby omezily nárok na provedení odpočtů daně stanovený v článku 17 šesté směrnice, ani nezbytnost oprav těchto odpočtů podle článku 20 téže směrnice.
Pokud jde o možnost poskytnutou členským státům v čl. 17 odst. 6 druhém pododstavci šesté směrnice, tato možnost se použije pouze na zachování vynětí odpočtu daně, pokud jde o kategorie výdajů definovaných odkazem na povahu nabytého zboží nebo služby, a nikoliv odkazem na použití, ke kterému je určeno nebo na podmínky tohoto použití.
(viz body 44, 46–47, 49, 51, body 3–4 výroku)