C_2022275CS.01001101.xml

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Dopad pandemie COVID-19 na základní práva a právní stát napříč EU a budoucnost demokracie

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2022/C 275/02)

Zpravodaj:	José Antonio MORENO DÍAZ
Zpravodaj:	Cristian PÎRVULESCU

Rozhodnutí plenárního shromáždění	25. 3. 2021
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	10. 2. 2022
Přijato na plenárním zasedání	23. 2. 2022
Plenární zasedání č.	567
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	205/7/5

1. Závěry a doporučení

1.1.

EHSV je hluboce znepokojen tím, jaký má pandemie COVID-19 dopad na život, bezpečnost, kvalitu života a důstojnost všech obyvatel EU. Dále ho velmi znepokojuje dopad pandemie COVID-19 na jednotlivce a komunity po celém světě, zejména v zemích, v nichž chybí řádná zdravotní, sociální a vzdělávací infrastruktura, která by jim umožnila vypořádat se s pandemií.

1.2.

Reakce EU a členských států se musí zaměřovat na systémová slabá místa evropské zdravotnické infrastruktury vzhledem ke zvýšené mobilitě a větší pravděpodobnosti výskytu nebezpečných zoonotických onemocnění. Úsilí vynakládané na boj proti pandemii by navíc mělo být doprovázeno vytvořením vhodného systému sociální a hospodářské podpory, jehož účelem by bylo zmírňovat negativní dopady pandemie.

1.3.

Jak EHSV uvedl již dříve, Evropská unie je založena na společných evropských hodnotách, které nelze za žádných okolností zpochybňovat. Jsou to úcta k lidské důstojnosti, dodržování lidských práv, svoboda, demokracie, rovnost a právní stát (1). Na tyto hodnoty nelze zapomínat ani v situaci, kdy EU a její členské státy čelí mimořádné situaci a z ní plynoucím hospodářským a sociálním problémům a výzvám v oblasti vzdělávání. Přestože reakce na současnou krizi musí být rychlá a opravňuje k určitým výjimečným a časově omezeným opatřením, není možné, aby tato opatření narušovala zásady právního státu a ohrožovala demokracii, dělbu moci a základní práva obyvatel Evropy (2).

1.4.

EU by měla sjednotit své politiky, strategie a programy, aby bylo možné usilovat o spravedlivé a komplexní oživení po krizi s cílem dosáhnout vzestupné konvergence v rámci zdravotních, sociálních, hospodářských a demokratických standardů. V souvislosti s úsilím vynakládaným prostřednictvím nástroje NextGenerationEU, jehož účelem je náprava bezprostředních hospodářských a sociálních škod způsobených pandemií COVID-19, EHSV znovu vyjadřuje svoji podporu návrhu nařízení, který vypracovala Komise a jímž se zřizuje nový nástroj, díky němuž bude možné přijímat nápravná opatření ekonomického charakteru vůči členským státům dopouštějícím se závažného a soustavného porušování hodnot uvedených v článku 2 (3). Kromě toho je zapotřebí širší pojetí právního státu, které bude zahrnovat ochranu základních práv a zaručí ochranu pluralitní demokracie. Právní stát je jedním vrcholem vzájemně provázaného a nerozpojitelného trojúhelníku vztahů, jehož dalšími vrcholy jsou základní práva a demokracie.

1.5.

Orgány EU a vlády členských států by měly využít stávající instituce působící v oblasti sociálního a občanského dialogu k tomu, aby organizace občanské společnosti a sociální partnery plně zapojily do utváření prostoru pluralitní demokracie, v němž jsou vítány rozmanité vize a kritické postoje a kde existují záruky omezující šíření falešných zpráv, jakož i neodůvodněné a neobhajitelné extremistické projevy namířené proti lidským právům a založené na konspiračních teoriích.

1.6.

Vlády by měly jasně vymezit právní základ opatření, která přijímají. V případě jakékoli reformy stávajících právních předpisů týkajících se mimořádných zdravotních událostí nebo zavedení nových právních předpisů v této oblasti, včetně přípravy na budoucí pandemie, by měly být určeny jednoznačné meze a podmínky a mělo by být jasně stanoveno, že přiměřenost opatření a jejich soulad s vnitrostátními a mezinárodními normami v oblasti lidských práv podléhají parlamentní kontrole a soudnímu přezkumu.

1.7.

Pravidla a politiky související s pandemií COVID-19 by měly být pokud možno jednoznačné, soudržné a jednotné; informace o nich by měly být poskytovány včas, v rámci jejich přípravy by měla být zapojována a konzultována občanská společnost včetně sociálních partnerů a měly by zahrnovat odůvodnění vycházející ze zjištěných faktů. Touto zásadou jednoznačnosti by se mělo řídit též zavádění předvídatelných mechanismů, které by zahrnovaly všechny nezbytné demokratické hmotněprávní a procesní záruky, aby bylo možné řádně reagovat na případné budoucí pandemie, zdravotní krize či přírodní katastrofy. Pravidla, politiky a veškeré příslušné informace, které se jich týkají, by měly být dostupné pro všechny skupiny společnosti i pro skupiny hovořící menšinovými jazyky. Je-li potřeba provést v politice změny, měly by být oznámeny v dostatečném předstihu a prostřednictvím řady oficiálních a veřejných kanálů, aby měli obyvatelé čas odpovídajícím způsobem se na ně připravit a přizpůsobit své chování.

1.8.

Mělo by být vyžadováno, aby vládní ministři pověření zaváděním pandemických opatření pravidelně podávali zprávy parlamentu. Parlamenty členských států by měly zřídit výbory, komise nebo skupiny zabývající se kontrolou opatření přijatých v souvislosti s pandemií COVID-19, které budou parlamentům a místním a regionálním zastupitelským sborům pravidelně podávat zprávy. V parlamentu by rovněž měly být vedeny diskuse týkající se těchto zpráv a reakcí ze strany vlády, aby tak byl zajištěn dohled nad její činností. Státy by měly zajistit přístup ke spravedlnosti tím, že zaručí nezávislé soudnictví a kromě zajištění podpory pro zranitelné strany sporu, svědky nebo osoby, které jsou předmětem trestního či občanskoprávního řízení, umožní soudům, aby pracovaly online a na dálku.

1.9.

Základní práva, zásady právního státu a povinnost dodržovat demokratické zásady jsou stanoveny ve Smlouvě o EU, Listině základních práv Evropské unie a v rámci závazků v oblasti mezinárodního práva, které přijaly všechny členské státy EU na základě své svrchovanosti. Podle mezinárodního práva má každý stát povinnost dodržovat, chránit a prosazovat lidská práva. Tyto hodnoty jsou základními pilíři, jsou na sobě vzájemně závislé a navzájem se posilují. Jedná se o mezinárodní závazky, nikoli ideologii. Zatímco pro diskuse ohledně postupů nejlepšího prosazování lidských práv tedy lze nalézt racionální důvody, princip jejich dodržování by neměl být předmětem politické diskuse. Stejně tak reakce na krize v oblasti veřejného zdraví je pro orgány povinností. Orgány musí zajistit, aby byly reakce, které nabízejí, řádně demokraticky prodiskutovány, veřejně konzultovány a vztahoval se na ně parlamentní dohled, což rovněž zahrnuje nutnost vypořádat se s falešnými zprávami, a to i v situacích, kde tyto zprávy vycházejí ze záměru oslabit politického oponenta, což může snížit účinnost mimořádných opatření v reakci na pandemii.

1.10.

EHSV zdůrazňuje, že navzdory nejlepším úmyslům, z nichž vychází nástroj NextGenerationEU a národní plány pro oživení a odolnost, a otevřenosti Evropské komise vůči tomu, aby došlo k zapojení organizací občanské společnosti, sociálních partnerů a zúčastněných stran, je úroveň jejich skutečného zapojení stále velmi nedostatečná a procesy neumožňují, aby měly názory organizací občanské společnosti dostatečný dopad (4). Riziko spočívá v tom, že i když bude plán úspěšně prováděn, urychlí zelenou a digitální transformaci a podpoří růst ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, nemusí zlepšit složitou situaci, v níž se obyvatelé v současné době nacházejí, jelikož čelí nezaměstnanosti, ztrátě příjmu a zhoršujícím se zdravotním, životním a pracovním podmínkám a rostoucím nerovnostem. Plány pro oživení by měly být bezodkladně podrobeny posouzení distribučního dopadu a výsledky by měly být prodiskutovány s organizacemi občanské společnosti, sociálními partnery a zúčastněnými stranami na vnitrostátní i unijní úrovni.

1.11.

EHSV vyzdvihuje spojitost mezi ochranou demokracie, právního státu a základních práv a utvářením a prováděním evropského pilíře sociálních práv. Jak bylo zmíněno dříve, dobré životní podmínky a základní práva občanů by měly být založeny na společném a soudržném sociálním modelu, který by měl být dostatečně pružný, aby v souladu s hodnotami, zásadami a cíli Smlouvy, pilíře a jeho obnoveným a do budoucna zaměřeným konsensem obsáhl různé zvyklosti a zkušenosti jednotlivých států (5). Při monitorování provádění akčního plánu pro evropský pilíř sociálních práv by měly být zohledněny rozsáhlé negativní dopady pandemie.

1.12.

Pandemie je celosvětovou krizí, která rozhodně bude mít trvalé, ale nestejnoměrné důsledky pro různé skupiny obyvatelstva. Prioritou by měla být podpora zranitelných skupin obyvatelstva, a to v souladu se zásadou „nikoho neopomíjet“, a zvláštní pozornost by se měla věnovat zranitelným pracovníkům a dodržování zásady 14 evropského pilíře sociálních práv, která se týká minimálního příjmu. Měla by být také posílena podpora pro podniky zasažené pandemií, zejména pak pro ty, na něž má pandemie nepřiměřený dopad a jejichž další fungování je ohroženo, např. malé a střední podniky. Měly by být rovněž řešeny dopady na sociální podniky, které krize vážně postihla (6).

1.13.

EHSV se domnívá, že Akční plán pro evropskou demokracii by měl zahrnovat rozsáhlou iniciativu na podporu výchovy k demokracii a základním právům, která pomáhá chránit demokratické hodnoty a aktivní občanství. Tato iniciativa by měla mít inkluzivní charakter a měla by být určena všem občanům, se zvláštním zaměřením na mladé lidi.

2. Právní stát

2.1.

Existují jasná kritéria pro posuzování toho, zda je jakékoli opatření státu v souladu se zásadami právního státu, a je podstatné, aby byly tyto zásady dodržovány nejen běžně, ale ještě důsledněji během mimořádných situací. Mezi tato kritéria patří legalita, právní jistota, zákaz svévolného použití výkonných pravomocí a odpovědnost vlád vůči právním předpisům, které jsou zaručeny soudní a parlamentní kontrolou (7). Použití mimořádných pravomocí musí být nezbytné, přiměřené a dočasné a vždy musí být nejen v mezích ústavního zákona dané země, ale také v souladu s normami, které stanoví evropské a mezinárodní právo.

2.2.

Pandemie COVID-19 představuje komplexní výzvu pro právní, politické, sociální, zdravotní a vzdělávací systémy všech členských států. V takové náročné situaci se může zachování vysoké míry dodržování zásady právního státu jevit jako nedosažitelné. V Evropě i mimo ni se však objevují důkazy, které naznačují, že v těch státech, kde byly zachovány politika a legislativní proces respektující právní stát, bylo možné pozorovat pozitivnější zvládání mimořádné zdravotní události s nižší mírou úmrtnosti a nákazy, ale také vyšší úrovně důvěry veřejnosti ve vládu, což je zásadní, aby bylo možné dosáhnout co nejúčinnější reakce na krizi (8). Všechny demokratické vlády by se měly řídit zásadou právního státu, pokud mají legitimně a účinně reagovat na současnou zdravotní krizi a případně i na podobné krize v budoucnu.

2.3.

Pokud jde o reakce členských států na pandemii, vyvstaly zde obavy související se třemi hlavními principy právního státu. Jedná se o: 1) zásadu legality, 2) zásadu právní jistoty a 3) zásadu odpovědnosti vůči právním předpisům (9).

2.4.

Z hlediska legality byla zjištěna řada problémů s reakcemi vlád na vnitrostátní a nižší než celostátní úrovni, včetně: opatření přijatých bez právního základu nebo legislativního zmocnění, vyhlášení a/nebo prodloužení „nouzového stavu“ ve zjevném rozporu s vnitrostátním ústavním rámcem, využití právních základů výkonnou mocí způsobem, který takovému účelu neodpovídá, a omezení základních práv přijatá ve zjevném rozporu s ústavními nebo mezinárodními ustanoveními o lidských právech.

2.5.

Z hlediska právní jistoty patří mezi vnitrostátní opatření, která jsou v tomto ohledu problematická, zavedení restriktivních opatření, jejichž výklad je nejasný, rozpory mezi vládní politikou a příslušnými právními předpisy a tak častými změnami právních předpisů, že je pro běžné občany mimořádně obtížné pochopit, co je dovoleno a co nikoli. V mimořádných situacích se riziko a nejistota stupňují a veřejnost očekává od vlády – a obecněji od veřejných orgánů – jasné pokyny ohledně toho, co lze a co nelze legálně dělat.

2.6.

Co se týče odpovědnosti vůči právním předpisům, problémy s parlamentním a soudním dohledem nad činností vlády ve spojitosti s pandemií COVID-19 lze spatřovat v marginalizaci parlamentů. Před únorem 2021 zavedla specializované parlamentní výbory, zveřejnila zprávy nebo naplánovala pravidelné diskuse ohledně opatření souvisejících s pandemií COVID-19 méně než polovina členských států EU a v méně než třetině případů parlamenty vládní opatření kontrolovaly (např. prostřednictvím diskuse či hlasování v parlamentu) nebo změnily (10). Soudní přezkum je proces, kterým soudy zajišťují, aby vlády jednaly v souladu s právními předpisy, a je obzvláště důležitý v době krize, kdy mohou být základní práva vážně omezena. V celé EU vyvstala řada obav, pokud jde o účinnost soudního přezkumu a přístupu ke spravedlnosti v souvislosti s opatřeními přijatými s ohledem na pandemii COVID-19 (11). Uzavření soudů nebo omezení přístupu k soudům pouze na některé druhy řízení mělo negativní dopad na schopnost občanů řešit své spory a oslabilo přístup ke spravedlnosti zejména v situacích, kdy měla opatření zavedená v reakci na pandemii nepřiměřený dopad na nejzranitelnější členy společnosti. Soudní systémy ve většině členských států nebyly na krizi dostatečně připraveny z důvodu nízké úrovně jejich digitalizace a kvůli tomu, že některé části společnosti, zejména zranitelné skupiny, neměly dostatečné informace o tom, jak soudnictví funguje, a proto k němu neměly přístup.

2.7.

Lze tedy vyvodit závěr, že zásada právního státu může usměrňovat nejúčinnější opatření v reakci na případy ohrožení veřejného zdraví (12) a je zásadní hodnotou nejen v běžných časech, ale také – a možná ještě více – během krizí. V souvislosti s úsilím vynakládaným prostřednictvím nástroje NextGenerationEU, jehož účelem je náprava bezprostředních hospodářských a sociálních škod způsobených pandemií COVID-19, EHSV znovu vyjadřuje svoji podporu návrhu nařízení, který vypracovala Komise a jímž se zřizuje nový nástroj, díky němuž bude možné přijímat nápravná opatření ekonomického charakteru vůči členským státům dopouštějícím se závažného a soustavného porušování hodnot uvedených v článku 2 (13).

3. Základní práva

3.1.

Pandemie COVID-19 vyvíjí obrovský tlak na všechny instituce a infrastruktury, které podporují a chrání základní práva v EU. Rychle se zhoršující kvalita zdravotních služeb a rozsáhlá socioekonomická krize ohrozily život, zdraví a dobré životní podmínky většiny lidí žijících v Evropě a zvýšily riziko chudoby. To postihlo zejména specifické skupiny zasažené konkrétním a přetrvávajícím narušením sociálních služeb, a to v důsledku jejich dlouhodobého nedostatečného financování a nedostatečné připravenosti systému čelit krizím. V tomto ohledu EHSV znovu vyzývá k tomu, aby byl zaveden závazný evropský rámec pro důstojný minimální příjem v Evropě (14).

3.2.

EU a její členské státy by se měly zapojit do důkladné společenské reflexe týkající se původu krize a důvodů, proč se většina evropských zdravotních systémů kvůli pandemii dostala na pokraj kolapsu. Roky úsporných politik vedly k obecnému trendu snižování investic do zdravotnictví a dalších zásadních sociálních služeb (pomoc pro osoby ve stavu odkázanosti a pro zranitelné osoby, pečovatelské domy atd.), což utvářelo časovanou bombu, která vybuchla v konfrontaci se zásadní zdravotní výzvou. Konference o budoucnosti Evropy pokračuje a všichni zúčastnění by měli být vedeni k tomu, aby si z této krize vzali ponaučení s cílem připravit podmínky pro rekonstrukci sociálního státu. Odolnost je pouze prázdným slovem, pokud veškeré úsilí nesoustředí na budování obnoveného evropského sociálního modelu, jehož středobodem budou občané. EU musí být připravena na budoucí krize, pokud jde o rozhodování, transparentní postupy, politiky a finanční zdroje.

3.3.

Vývoj krize a politická opatření přijatá v reakci na ni ohrožují ochranu práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie, zejména pak v oblastech poskytování zdravotní péče, zákazu diskriminace, genderové rovnosti, práv dítěte, práv starších osob a práv osob se zdravotním postižením a také spravedlivých pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a sociální pomoci. Pokud jde o otázku genderové rovnosti, ženy bohužel nebyly dostatečně zastoupeny v rozhodovacích strukturách ad hoc zřízených s cílem bojovat proti pandemii COVID-19 a mnohá posouzení dopadu se hlediskem rovnosti žen a mužů nezabývala. Je také zapotřebí otevřeně uznat nepřiměřený dopad pandemie a s ní souvisejících opatření z hlediska genderové příslušnosti.

3.4.

Práva dětí, zejména právo na přístup ke vzdělání a k sociální podpoře, jsou pro Výbor velmi významným tématem. Jak EHSV již navrhoval, zvláštní pozornost je třeba věnovat dopadu onemocnění COVID-19 na práva, dobré životní podmínky a intelektuální a emoční vývoj dětí (15).

3.5.

EHSV opakuje své doporučení, které učinil ve svém stanovisku Nová strategie uplatňování Listiny základních práv, aby Komise zprávu v roce 2022 zaměřila na to, jak pandemie COVID-19 ovlivnila základní práva, zvláště práva související se socioekonomickými podmínkami (16).

3.6.

EU nese velkou odpovědnost za prosazování a ochranu lidských práv v celosvětovém měřítku. V souvislosti s pandemií COVID-19 se EHSV se rovněž domnívá, že EU by mohla vynaložit větší úsilí, aby světu pomohla zvládnout pandemii COVID-19. EHSV vítá a podporuje úsilí EU vyvíjené v rámci mimořádné reakce na humanitární potřeby, zaměřené na posilnění zdravotnických, vodohospodářských a hygienických systémů a zmírnění sociálních a hospodářských důsledků pandemie.

3.7.

V krátkodobém horizontu by mělo být investováno více prostředků za účelem zajištění širokého a spravedlivého přístupu k očkovacím látkám. EU přislíbila 100 milionů dávek očkovacích látek, což ovšem zdaleka nestačí na pokrytí naléhavých potřeb většiny obyvatel světa (17). Jakožto největší vývozce očkovacích látek na světě musí být EU připravena změnit svůj přístup. Očkovací látky je třeba vyrábět ve větším měřítku a ve větším množství s cílem umožnit zemím mimo EU dosáhnout bezpečné úrovně proočkovanosti. V rámci výše zmíněné potřeby vybudovat nový evropský hospodářský a sociální model by se všichni evropští aktéři měli zapojit do důkladné reflexe zaměřené na hlavní cíle jednotného trhu a souvisejících politik. Středobodem této reflexe by měl být člověk a měla by se zabývat pojmy jako veřejné statky či kolektivní zdraví a alternativními způsoby měření blahobytu, a to i na základě návrhů předložených sociálními partnery (18).

3.8.

Mělo by se intenzivněji pracovat na podpoře a ochraně základních sociálních práv, neboť je to přímý a účinný způsob, jak se vypořádat s negativními zdravotními, sociálními, hospodářskými a vzdělávacími dopady pandemie. Evropský pilíř sociálních práv by měl být považován za přirozený vývoj v oblasti politiky ochrany základních sociálních práv.

3.9.

Mandát Agentury Evropské unie pro základní práva a rámec působnosti zpráv Evropské komise o právním státu by měly být rozšířeny tak, aby plně pokrývaly dodržování těchto základních sociálních práv a umožňovaly jeho náležité monitorování.

3.10.

EHSV zdůrazňuje souvislost mezi ochranou demokracie, právního státu a základních práv a rozvojem a prováděním evropského pilíře sociálních práv. Jak bylo uvedeno v dřívějším stanovisku, dobré životní podmínky a základní práva občanů by měly být založeny na společném a soudržném sociálním modelu, který by měl být dostatečně pružný, aby v souladu s hodnotami, zásadami a cíli Smlouvy, pilíře a jeho obnoveným a do budoucna zaměřeným konsensem obsáhl různé zvyklosti a zkušenosti jednotlivých států (19). Při monitorování provádění akčního plánu evropského pilíře sociálních práv by měla být zohledněna skutečnost, že pandemie měla významné nepříznivé účinky.

4. Budoucnost demokracie

4.1.

Pandemie má globální charakter, což platí i pro její politické důsledky a dopady z hlediska demokracie. Podle jedné nedávné studie jsou její dopady na stav demokracie velmi závažné a zahrnují mimo jiné následující: počet zemí nabírajících autoritářský směr přesahuje počet zemí směřujících k demokracii; v některých z největších zemích světa dochází k odklonu od demokracie; v několika zemích byla zpochybněna integrita voleb; odklon od demokracie má často podporu veřejnosti; v nedemokratických režimech dochází k prohlubování autoritářství; dlouhotrvající zdravotní krize může vést k tomu, že se omezení základních svobod stanou normou (20). EU by tyto globální trendy, které mají dopad na její vlastní globální a regionální politiky, měla vzít v potaz a jít celému světu v otázkách demokracie příkladem.

4.2.

Budoucnost demokracie a budoucnost EU jsou vzájemně propojeny. EU byla ve všech fázích svého vývoje budována jako nástroj míru a spolupráce, a co je velmi důležité, jako nástroj demokracie. Musíme zajistit, aby veškeré problémy a napětí vyplývající z pandemie neovlivnily kvalitu a fungování našich demokratických systémů ani stejně důležitý závazek vybudovat integrovanou, demokratickou, sociální a prosperující Unii. To mimo jiné znamená, že evropské právní předpisy by – v souladu se Smlouvami – měly mít přednost před vnitrostátními právními předpisy.

4.3.

Od počátku roku 2020, kdy se onemocnění COVID-19 se svými ničivými následky objevilo v Evropě, byla na boj proti pandemii použita celá řada politických nástrojů. Ve většině případů byla zdravotnická, mimořádná a správní opatření zavedena v rámci různých nouzových režimů, které se liší obsahem a dobou trvání.

4.4.

V několika zemích vyvstaly závažné obavy ohledně důvodů a účinků těchto nouzových režimů. Patřilo mezi ně odsunutí parlamentů a místních/regionálních zastupitelských sborů na vedlejší kolej, nedostatečný dohled nad činností výkonné moci, omezené zveřejňování informací, nedostatečná transparentnost, omezený sociální dialog a zapojení společnosti, nekontrolované výdaje a nedostatečná podpora nejvíce zasažených osob, včetně zdravotnického personálu. V zemích, kde je demokracie již tak významně ohrožena, nouzové režimy urychlily předchozí trendy (21). V zemích se stabilními demokratickými systémy vyvolaly otázky ohledně přizpůsobivosti na nové okolnosti a účinnosti přijatých opatření.

4.5.

Přijatá opatření přinesla také nebývale vysokou míru dezinformací a odporu vůči zdravotním opatřením, a to počínaje omezením volného pohybu po způsoby léčby a očkovací látky. Ačkoli byla EU ve svém úsilí o podporu výzkumu, nákupu a distribuce očkovacích látek obecně úspěšná, nedokázala o tom jasně informovat celou evropskou populaci, což napomohlo šíření falešných zpráv, zejména ze strany skupin bojujících proti očkování. Tyto narativy dosáhly v sociálních médiích takového vlivu, že narušily důvěru veřejnosti v systém zdravotní péče a jeho odborníky a podpořily nespokojenost vůči vědcům, politikům, akademickým pracovníkům a představitelům občanské společnosti, kteří obhajovali strategii reakce schválenou Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Většinou se jednalo o kombinaci přesvědčení založených na konspiračních teoriích a silné nedůvěry v lékařskou vědu a technologie, zejména v otázce očkovacích látek. Obecně došla OECD ke zjištění, že krize COVID-19 urychlila obecný trend poklesu důvěry veřejnosti v instituce, což vedlo k dezinformacím, polarizaci a neochotě dodržovat veřejné politiky.

4.6.

V několika zemích tyto postoje přispěly k tomu, že krajně pravicové a euroskeptické strany a organizace posílily své voličské základny. S pokračující zdravotní a socioekonomickou krizí bude jejich mobilizace a vliv stále posilovat (22).

4.7.

Ve všech zemích má napětí zapříčiněné zdravotní a hospodářskou krizí výrazný potenciál rozdělovat různé skupiny a sociální kategorie. Podle nedávné studie ovlivnila pandemie a její důsledky nerovnoměrně: mladou a starší generaci; lidi, kteří uvádějí, že na ně má pandemie hospodářský dopad, a ty, kteří COVID-19 považují hlavně za krizi v oblasti veřejného zdraví; a lidi, kteří se domnívají, že stát má funkci ochránce, a ty, kteří ho považují za utlačovatele (23).

4.8.

EU a členské státy by si měly uvědomovat rizika, která vyvolá dlouhotrvající krize. Hlavní výzvou, které čelí orgány EU a vlády členských států, je schopnost posilovat demokracii, právní stát a základní práva během pandemie i navzdory pochybnostem a kritice. Cílem demokratické strategie není zajištění legitimity politických a vládních elit, ale zachování účinnosti reakcí a zároveň prosazování demokratického pluralismu, řádného systému brzd a protivah a racionální, konstruktivní a občanské kritiky.

4.9.

Orgány EU a vlády členských států by v tomto ohledu měly využívat stávající instituce působící v oblasti sociálního a občanského dialogu k tomu, aby organizace občanské společnosti, sociální partnery a zúčastněné strany plně a transparentně zapojily do utváření pluralitního demokratického prostoru, v němž jsou vítány rozmanité vize a kritické postoje. EHSV zdůrazňuje, že navzdory nejlepším úmyslům, z nichž vychází nástroj NextGenerationEU a národní plány pro oživení a odolnost, a ochotě Evropské komise zapojit organizace občanské společnosti, sociální partnery a zúčastněné strany, je úroveň jejich skutečného zapojení stále velmi nedostatečná a zavedené procesy neumožňují, aby měly jejich názory dostatečný dopad.

4.10.

Jak doporučuje ve svém stanovisku k Akčnímu plánu pro evropskou demokracii, vedle oblastí, které jsou již do plánu zahrnuty, by podpora evropské demokracie měla zahrnovat prosazování demokratické účasti na úrovni EU a na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, měla by zahrnovat zapojení občanské společnosti a měla by se týkat všech stránek a oblastí demokracie, včetně demokracie v oblasti práce a dalších. EHSV má rovněž za to, že je zapotřebí zaměřit se více na občanský dialog, který je v jakékoli demokracii hlavním předpokladem pro přijímání nejkvalitnějších rozhodnutí a převzetí spoluodpovědnosti, v souladu s čl. 11 SEU (24).

4.11.

V Bruselu dne 23. února 2022.

Předsedkyně Evropského hospodářského a sociálního výboru

Christa SCHWENG

(1) Článek 2 Smlouvy o Evropské unii; prohlášení, které učinili předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru Luca Jahier a předseda skupiny Základní práva a právní stát José Antonio Moreno, 15. dubna 2020.

(2) Prohlášení Evropského hospodářského a sociálního výboru, Reakce EU na šíření onemocnění COVID-19 a potřeba bezpříkladné solidarity mezi členskými státy, 6. dubna 2020.

(3) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 173.

(4) Usnesení EHSV k tématu Zapojení organizované občanské společnosti do národních plánů pro oživení a odolnost – co se osvědčilo a co nikoliv?, 25. února 2021 (Úř. věst. C 155, 30.4.2021, s. 1).

(5) Úř. věst. C 374, 16.9.2021, s. 38.

(6) Social Economy Europe, The Impact of COVID-19 on Social Economy Enterprises (Dopad pandemie COVID-19 na sociální podniky), červen 2020.

(7) Rada Evropy, Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise), Respect for Democracy, Human Rights and the Rule of Law during States of Emergency: Reflections (Dodržování demokracie, lidských práv a právního státu během nouzových stavů: úvahy), Štrasburk, 19. června 2020, CDL-AD(2020)014.

(8) Viz například globální srovnávací studie a databáze: CompCoRe, shrnuto v Jasanoff, Sheila, Hilgartner, Stephen, A Stress Test for Politics: Insights from the Comparative Covid Response Project (CompCoRe) 2020 (Zátěžový test pro politiku: Postřehy ze srovnávacího projektu ohledně reakce na pandemii COVID-19 (CompCoRe) 2020) (Verfassungsblog, 11. května 2021) a v J. Grogan, Power, Law and the COVID-19 Pandemic: Part I (Moc, právo a pandemie COVID-19: část první) a Part II (část druhá), které přinášejí závěry ze sympozia diskusního fóra Verfassungsblog Power and the COVID-19 Pandemic (2021).

(9) J. Grogan, Extraordinary or extralegal responses? The rule of law and the COVID-19 crisis (Jsou reakce mimořádné, nebo již přesahují rámec zákona? Zásada právního státu a krize COVID-19) (Democracy Reporting International, květen 2021).

(10) J. Grogan, Extraordinary or extralegal responses? The rule of law and the COVID-19 crisis (Jsou reakce mimořádné, nebo již přesahují rámec zákona? Zásada právního státu a krize COVID-19) (Democracy Reporting International, květen 2021).

(11) J. Grogan, Extraordinary or extralegal responses? The rule of law and the COVID-19 crisis (Jsou reakce mimořádné, nebo již přesahují rámec zákona? Zásada právního státu a krize COVID-19) (Democracy Reporting International, květen 2021).

(12) J. Grogan a N. Weinberg, Principles to Uphold the Rule of Law and Good Governance in Public Health Emergencies (Principy dodržování zásad právního státu a řádné správy věcí veřejných v situacích ohrožení veřejného zdraví) (RECONNECT Policy Brief, říjen 2020): https://reconnect-europe.eu/wp-content/uploads/2020/08/RECONNECTPB_082020B.pdf.

(13) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 173.

(14) Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1. K tomuto stanovisku EHSV bylo vypracováno protistanovisko, které bylo zamítnuto, avšak obdrželo alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů.

(15) Úř. věst. C 341, 24.8.2021, s. 50.

(16) Úř. věst. C 341, 24.8.2021, s. 50.

(17) Závěry Evropské rady o COVID-19, 25. května 2021.

(18) Supplementing GDP as a welfare measure: proposed joint list by the European social partners (Doplnění HDP jakožto měřítka blahobytu: navrhovaný společný seznam vypracovaný evropskými sociálními partnery), 3. března 2021.

(19) Úř. věst. C 374, 16.9.2021, s. 38.

(20) International Institute for Democracy and Electoral Assistance (International IDEA, Mezinárodní institut pro demokracii a volební podporu), The Global State of Democracy Report 2021 (Zpráva o stavu demokracie ve světě za rok 2021).

(21) Viz Petra Guasti, The Impact of the COVID-19 Pandemic in Central and Eastern Europe. The Rise of Autocracy and Democratic Resilience (Dopad pandemie COVID-19 ve střední a východní Evropě. Vzestup autokracie a demokratická odolnost), Democratic Theory, ročník 7, číslo 2, zima 2020, s 47.

(22) Viz např. José Javier Olivas Osuna a José Rama, COVID-19: A Political Virus? VOX‘s Populist Discourse in Times of Crisis (COVID-19: Politický virus? Populistický diskurz politické strany VOX v době krize), Frontiers in Political Science, 18. června 2021.

(23) Ivan Krastev a Mark Leonard, Europe‘s Invisible Divides: How COVID-19 is Polarizing European Politics (Neviditelné rozdělení Evropy: Jak COVID-19 polarizuje evropskou politiku), ECFR Policy Brief, září 2021.

(24) Úř. věst. C 341, 24.8.2021, s. 56.