Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta ke komplexní dohodě o změně klimatu v Kodani

(KOM(2009) 39 v konečném znění)

(2010/C 128/22)

Zpravodaj: pan Thomas DONOGH

Dne 28. ledna 2009 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Cesta ke komplexní dohodě o změně klimatu v Kodani

KOM(2009) 39 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2009.

Na 457. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 4. a 5. listopadu 2009 (jednání dne 5. listopadu 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 168 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vyjadřuje lítost nad tím, že se hlavám států EU dosud nepodařilo nalézt shodu o klíčových rozhodnutích ohledně financování v souvislosti se změnou klimatu.

1.2   V souladu s vědeckými poznatky EHSV doporučuje dlouhodobý cíl (do roku 2050) v objemu přibližně 2 tun CO2e na obyvatele ročně, aby bylo možné udržet míru globálního oteplování do 2 °C.

1.3   EHSV prohlašuje, že by si EU měla stanovit pevný prozatímní cíl do roku 2020 alespoň o 30 % snížit celosvětové emise skleníkových plynů v porovnání s rokem 1990, a to za předpokladu, že dojde k podobnému snížení i u jiných rozvinutých zemí a u hospodářsky vyspělejších rozvojových zemí.

1.4   Rozvinuté země by se měly zavázat ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 alespoň o 80 % oproti hodnotám z roku 1990.

1.5   EHSV souhlasí s Komisí, že rozvojové země by se měly jako celek (s výjimkou těch nejméně rozvinutých zemí Afriky) zavázat k omezení růstu svých emisí na 15 % až 30 % pod úrovní obvyklého stavu do roku 2020.

1.6   Emise skleníkových plynů z letecké a námořní dopravy by se měly dostat na pořad jednání v Kodani.

1.7   EHSV opakuje, že je nutné snížit hrubý úbytek tropických lesů do roku 2020 o nejméně 50 % v porovnání se současnou úrovní a zároveň zajistit udržitelné řízení lesů, pastvin, mokřadů a rašelinišť v rozvinutých zemích a do budoucna i v rozvojových zemích.

1.8   EHSV kladně hodnotí, že Komise podporuje mezinárodní dohodu o začlenění nových fluorovaných plynů do Kjótského protokolu.

1.9   Musí být zajištěno dostatečné financování celosvětového (a regionálního) výzkumu klimatických změn, technologického rozvoje a demonstrací.

1.10   EHSV souhlasí s proaktivní politikou vzdělávání a styku s veřejností, aby bylo možné v Evropě i za jejími hranicemi občany seznamovat s komplexnějším chápáním změny klimatu a jejích dopadů.

1.11   Současného globálního hospodářského poklesu by se při provádění rozhodných a akutních opatření v souvislosti se změnou klimatu nemělo využívat jako odstrašujícího prostředku.

2.   Úvod

2.1   V souvislosti s novými vědeckými poznatky získanými od vydání Čtvrté hodnotící zprávy IPCC je EHSV přesvědčen, že nyní je více než kdy jindy zapotřebí okamžitých činů.

2.2   Cíl oteplení o 2 °C nad hodnoty před industrializací stanovily v roce 1996 vlády EU, poté potvrdila Evropská rada a Rada EU ve složení pro životní prostředí a nedávno i expertní skupina EU pro otázky změny klimatu jako maximální přijatelnou hodnotu, jejíž překročení by pravděpodobně přineslo značný společenský rozklad svými dopady na lidské zdraví, nedostatkem vody, nedostatkem potravin a nucenou migrací. Ani 2 °C však v žádném případě nejsou bezpečné – k překotnému ubývání ledu v Severním ledovém oceánu již dochází i za současné globální průměrné teploty ve výši 0,8 °C nad hodnotami před industrializací.

2.3   Nové vědecké poznatky jsou ještě více znepokojující než ty, které uvádí 4. hodnotící zpráva IPCC. Global Carbon Project potvrdil, že dochází k intenzifikaci růstu emisí uhlíku, přičemž míra růstu (v průměru 3,5 % v letech 2000–2007, téměř čtyřnásobný nárůst oproti 0,9 % ročně v letech 1990–1999) překonává i ty nejhorší scénáře dle Zvláštní zprávy o emisních scénářích (SRES), kterou připravil IPCC.

3.   Emisní cíle

3.1   Podklady

Rozvinuté industrializované země, v nichž žila v roce 2008 1 miliarda z přibližně 6,7 miliard lidí, jsou zdrojem cca 70 % všech emisí od roku 1950. V budoucnu budou země, které jsou nyní považované za rozvojové, zdrojem největšího podílu emisí.

Celosvětové emise činily v roce 1990 i 2000 kolem 40 gigatun (Gt) ekvivalentu CO2 (e) ročně, v roce 2008 asi 50 Gt CO2e. Celosvětové emise na obyvatele ročně činily v roce 1990 a 2000 7–7,5 tun na obyvatele a téměř 8 tun na obyvatele v roce 2008. Nedávná studie vedená skupinou pro výzkum vlivu změny klimatu z německé Postupimi ukazuje, že celosvětové emise skleníkových plynů se do roku 2050 budou muset snížit o více než 50 % oproti hodnotám z roku 1990, má-li se riziko překročení hranice 2 °C omezit na 25 % (což je stále značné riziko).

3.2   V souladu s vědeckými poznatky a v rámci všeobecného vědeckého konsenzu EHSV doporučuje dlouhodobý cíl (do roku 2050) v objemu přibližně 2 tun CO2e na obyvatele ročně, což se rovná cíli stabilizace emisí skleníkových plynů v úrovni kolem 500 ppm CO2e. Cíl ve výši 2 tun na obyvatele ročně by se měl propagovat na národní úrovni.

3.3   EHSV souhlasí s cíli pro snížení emisí, které Komise stanovuje, totiž že celosvětové emise se do roku 2050 musejí snížit na méně než 50 % úrovně z roku 1990.

3.4   EHSV souhlasí se 4. hodnotící zprávou IPCC a nálezy z nedávných studií v tom, že rozvinuté země by se měly zavázat ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 alespoň o 80 % oproti hodnotám z roku 1990.

EU jde příkladem tím, že se zavázala k samostatnému snížení svých emisí o 20 % do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990.

3.5   EHSV dále souhlasí s Komisí, že EU by se dle navrhovaných opatření měla zavázat k vyššímu cíli – 30 % – do roku 2020 za předpokladu, že dojde k podobnému snížení i u jiných rozvinutých zemí a k příslušným závazkům ke snížení emisí u hospodářsky vyspělejších rozvojových zemí. K tomuto cíli by se měly zavázat nejen země uvedené v příloze I Kjótského protokolu, ale i všechny země OECD a všechny členské státy EU, kandidátské země a potenciální kandidátské země pro členství v EU. Tento závazek na straně rozvinutých zemí je zásadní nutností, ne-li podmínkou pro to, aby se rozvojové země přidaly a přijaly tyto cíle za své. Tyto cíle by měly být průběžně revidovány včetně předpokládaného desetiletého plánu cílů na léta 2030 a 2040, a to s přihlédnutím k nejnovějším dostupným výsledkům vědeckého výzkumu.

3.6   EHSV je velmi znepokojen malými ambicemi v návrzích dalších klíčových rozvinutých zemí, jako jsou Spojené státy a Japonsko, které velice zaostávají za navrženými cíly do roku 2020, jež jsou uvedeny výše. Výbor pro energetiku a obchod dolní komory amerického Kongresu schválil 21. května 2009 právní předpis v oblasti energetiky a globálního oteplování, který do roku 2020 vyžaduje 17 % snížení emisí oproti hodnotám z roku 2005 (nikoliv oproti podstatně nižším hodnotám z roku 1990!) a do roku 2050 snížení o 83 %. Toto opatření čítající 930 stránek však vyžaduje přijetí vládou USA, k čemuž pravděpodobně v požadovaném časovém rámci do zahájení kodaňské konference v prosinci nedojde. EHSV se obává následného negativního vlivu této skutečnosti na úspěšnost kodaňských jednání.

3.7   Kritizuje také nedostatek konkrétních finančních závazků ze strany G8, osmi dalších zemí a EU na Fóru největších světových ekonomik věnovaném energetice a klimatu, které se dne 9. července 2009 konalo v italské Aquile. Přestože došlo k dohodě o globálním dlouhodobém cíli snížení celosvětových emisí o alespoň 50 % do roku 2050 a v rámci toho i na 80procentním či vyšším cíli snížení emisí u rozvinutých zemí do roku 2050, nebyl pro snižování emisí stanoven žádný referenční rok ani nedošlo k dohodě o střednědobých cílech (2020).

3.8   EHSV souhlasí s Komisí, že rozvojové země by se zároveň měly jako celek (s výjimkou těch nejméně rozvinutých zemí Afriky) zavázat k omezení růstu svých emisí na 15 % až 30 % pod úrovní obvyklého stavu do roku 2020.

EHSV je toho názoru, že dosažení těchto cílů bude vyžadovat včasný a koordinovaný postup.

3.9   EHSV je toho názoru, že množství emisí na obyvatele je spravedlivým indikátorem cílů snížení emisí u rozvinutých i rozvojových zemí, protože každý obyvatel této planety by měl mít stejná práva, co se týče znečištění či naopak jeho absence.

3.10   Ukazatelů jako je uhlíková náročnost (emise uhlíku na jednotku HDP) by bylo možné využít coby indexu cíle snížení, avšak EHSV při jejich využívání nabádá k opatrnosti, jelikož snížení tohoto parametru lze dosáhnout i zvýšením HDP dané země spíše než snížením jejích celkových emisí.

4.   Emise z letecké a námořní dopravy

4.1   Emise

4.1.1   Emise z mezinárodní (a vnitrostátní) letecké dopravy, ale i z námořní dopravy jsou rostoucím zdrojem celosvětových emisí – emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy rostly v letech 1990–2004 meziročně o 4,5 %, zatímco emise z mezinárodní námořní dopravy ve stejném období rostly meziročně o 2,75 %. Tyto emise však přesto nespadají pod kontrolu UNFCCC a jejího Kjótského protokolu. Letecká doprava odpovídá za 2 % celosvětových emisí na základě údajů o emisích CO2 z letectví v roce 2007 – toto číslo se pravděpodobně bude v dohledné době dále zvyšovat. Mezinárodní sdružení leteckých dopravců (IATA) přijalo v červnu 2009 řadu cílů pro snížení emisí skleníkových plynů z letecké dopravy. IATA dále navrhuje, aby emise byly vyúčtovávány (placeny) spíše na globální, než na regionální či místní úrovni. Poslední zprávy Mezinárodní námořní organizace (IMO)uvádějí, že mezinárodní námořní doprava vypouští přibližně 843 mil. tun CO2 za rok (asi 3,5 % všech světových emisí skleníkových plynů), což odpovídá objemu emisí velké rozvinuté země jako Německo.

4.2   Cíle

4.2.1   EHSV se s Komisí shoduje v názoru, že by se emise z mezinárodní letecké a námořní dopravy měly začlenit do Kodaňské dohody: „pod úrovně roku 2005 do roku 2020 a výrazně pod úrovně roku 1990 do roku 2050“. EHSV dále souhlasí s Komisí, že pokud do konce roku 2010 nebude existovat žádná dohoda ohledně emisních cílů ze strany Mezinárodní organizace pro civilní letectví a IMO, budou se emise z mezinárodní letecké a námořní dopravy započítávat do celkových národních souhrnů v rámci Kodaňské dohody. EHSV opakuje, že uplatňování systémů pro obchodování s emisemi je daleko komplikovanější u námořní než letecké dopravy a že alternativní globální systém by mohl nakonec být mnohem účinnější než systém EU či jiný regionální systém (viz také stanovisko EHSV k tématu Námořní a vnitrozemská vodní doprava šetrnější k životnímu prostředí).

5.   Emise způsobené využitím půdy a změnami ve využití půdy

5.1   Změny ve využití půdy – hlavně odlesňování, spalování rašeliny a podobně – jsou odpovědné za přibližně 17,4 % současných celosvětových emisí.

5.2   Vzhledem k velkému podílu emisí způsobených změnami ve využití půdy EHSV opakuje, že je nutné snížit hrubý úbytek tropických lesů do roku 2020 o nejméně 50 % v porovnání se současnou úrovní (viz stanovisko EHSV k tématu Řešení problémů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů jako součást boje proti změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti).

5.3   Zároveň je nutné nejprve v rozvinutých zemích (a později i v rozvojových zemích) k udržení míry zachycování CO2 i v těchto zemích zajistit udržitelné řízení lesů, pastvin, mokřadů a rašelinišť. Všechny státy by měly přistoupit k takovým opatřením, aby udržely míru odlesňování pod kontrolou.

5.4   Evropa by měla jít příkladem tím, že bude podporovat ochranu lesů například vyžadováním certifikátů udržitelného řízení u produktů ze dřeva.

5.5   O zemědělství a jeho vztahu ke změně klimatu pojednává samostatné stanovisko EHSV (1), a proto toto téma nebudeme v tomto stanovisku dále rozpracovávat.

6.   Odvětvové přístupy v kontextu jednání o změnách klimatu

6.1   EHSV navrhuje, aby se přihlédlo k roli odvětvového přístupu jako doplňku k jednáním o klimatu. Navíc k národním emisním cílům by mohla například vzniknout dohoda o dobrovolných/závazných, kvantifikovaných/kvalifikovaných cílech v konkrétních odvětvích (např. v odvětví elektrické energie, průmyslu hutnictví železa a oceli, cementářství), která by měla podobný obsah jako zpráva pracovní skupiny pro Kjótský protokol. Odvětvový přístup je dále popsán ve vztahu k možnostem zmírnění dopadů v rámci globální dohody o změně klimatu.

7.   Fluorované plyny

7.1   EHSV souhlasí s navrhovaným začleněním několika nových průmyslových chemických látek mezi cíle budoucí dohody o klimatu. Jedna z těchto sloučenin – fluorid dusitý (NF3)– je běžně používanou složkou při výrobě počítačů a plochých televizorů LCD a je zhruba 17 000krát účinnější než CO2. Fluorované uhlovodíky (HFC) se například neřídí Montrealskou úmluvou a používají se jako náhrada za hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC). Mezi další uvažované nové chemikálie patří nové druhy perfluorovaných uhlovodíků (PFC) a HFC, trifluoromethyl-sulfopentafluorid (SF5CF3), fluorované ethery, perfluorované polyethery (PFPEs) a uhlovodíky (HC). Chemický průmysl je podněcován k vývoji alternativních látek k těmto novým průmyslovým plynům, jež mají vysoký potenciál přispívat ke globálnímu oteplování.

7.2   Cíle

7.2.1   EHSV kladně hodnotí, že Komise podporuje mezinárodní dohodu o začlenění následujících fluorovaných plynů do Kjótského protokolu. Jsou jimi: nové druhy HFC a PFC; trifluoromethyl-sulfopentafluorid, fluorované ethery, PFPE a HC, což povede ke stanovení stropů a následné postupné redukci.

7.2.2   EHSV doporučuje, aby sledování a kontrola hodnot koncentrací nových fluorovaných plynů tvořila významnou součást mezinárodních dohod.

8.   Zmírňující opatření

8.1   EHSV zastává pevný názor, že národní vlády by měly výrazně podporovat nízkonákladové metody snižování spotřeby energie, např. opatření energetické účinnosti v budovách, prostřednictvím regulace a zavádění norem. Lze zavést právní předpisy na podporu snižování objemu odpadů a recyklace. Lidem lze nabídnout dotace na modernizaci jejich domů montáží solárních panelů, zateplením a podobně.

8.2   Měly by být podporovány obnovitelné zdroje energie. Například by se měly poskytovat dotace na stavbu větrných elektráren a umožnit jim dodávat proud do sítě; využívat generátory bioplynu ze směsi trávy, vegetace, žita atd., z nichž pak fermentací vzniká metan, který je dodáván do sítě. Tento způsob funguje v Německu v rámci zákona o obnovitelných zdrojích energie, kde je díky němu 14 % elektrické energie vyráběno z obnovitelných zdrojů.

8.3   Je nutné podporovat nízkouhlíkové a ekologické technologie. Rozvinuté a rozvojové země se vybízejí k tomu, aby se vydaly cestou inovací a přešly na nové energeticky účinné technologie všude tam, kde to bude možné.

8.4   Je zapotřebí zlepšit stávající i nové elektrárny, a to skrze celou řadu opatření – např. přechodem na nízkouhlíková paliva, zvýšením podílu obnovitelné či jaderné energie, využitím účinnějších elektrárenských technologií.

8.5   EHSV se zastává toho, aby se počáteční investice v méně rozvinutých zemích směřovaly k nákupu nejlepších dosažitelných technologií, které budou místně dostupné či přizpůsobené místním podmínkám.

9.   Adaptační opatření

9.1   Akční plán z Bali uznává, že problematika přizpůsobení bude muset být výslovně začleněna do nějaké dohody o změně klimatu po roce 2012. Problematiku přizpůsobení se změně klimatu, jímž společnost zvyšuje svoji schopnost vyrovnat se s dopady změny klimatu, nedávno zdůraznil Mezinárodní vědecký kongres ke změnám klimatu. Dne 1. dubna 2009 byla představena bílá kniha EK (KOM(2009) 147 v konečném znění) Přizpůsobení se změně klimatu, pomocí níž se budou moci EU a její členské státy lépe připravit na dopady změny klimatu.

9.2   EHSV podporuje Komisi v souvislosti se zřízením rámce pro přizpůsobení se v rámci Kodaňské dohody, jenž by měl obsahovat tyto prvky:

9.3   Pro úspěch politiky přizpůsobení se je naprosto zásadní spravedlivé rozložení zátěže a zohlednění dopadů na pracovní místa a kvalitu života nízkopříjmových skupin. Je třeba také sledovat sociální rozměr politiky přizpůsobení a je nutné zapojit všechny sociální partnery.

10.   Celosvětový výzkum, technologický rozvoj a demonstrace

EHSV zastává pevný názor, že je naléhavě zapotřebí a musí být zajištěno financování celosvětového (a regionálního) výzkumu, technologického rozvoje a demonstrací (RD&D). Co se týče zdrojů obnovitelné energie a kombinované výroby tepla a elektrické energie v elektrárnách, jsou pro jejich urychlený rozvoj, technické zlepšování a uvádění na trh doporučovány právě plány RD&D.

10.1.1   EHSV podporuje postoj Komise (SEK(2008) 3104 v konečném znění) k provádění integrovaného výzkumu změny klimatu v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum (7.RP). EHSV doporučuje užší partnerství mezi EK a IPCC na 7.RP a souvisejících a budoucích výzkumných programech.

10.1.2   EHSV podporuje zásadní stimul pro výzkum, vývoj a demonstrace nízkouhlíkových technologií a technologií energetické účinnosti, které identifikovala Mezinárodní energetická agentura, jakož i technologií identifikovaných ve strategickém plánu pro energetické technologie (plán SET), a to za účelem nastartování a zrychlení šíření strategicky důležitých nízkouhlíkových technologií a technologií energetické účinnosti.

10.1.3   Celá oblast ochrany duševního vlastnictví a rozvojových zemí se výrazně změnila od roku 1995, kdy vstoupila v platnost Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví. V rámci této dohody se rozvojové země zavazují k uznávání zahraničních patentů. Od jejího zavedení se pro podniky stále více vyplácí podávat patentové žádosti v rozvojových zemích.

10.2   EHSV podporuje Komisi v souvislosti s těmito cíly:

11.   Finanční zdroje

11.1   Komplexní Kodaňská dohoda musí být podložena odpovídajícími finančními zdroji. Ze strany rozvinutých zemí by mělo velmi brzy dojít k předložení finančních návrhů, jejichž cílem by bylo motivovat rozvojové země a přimět je k činům. Klíčovým faktorem úspěchu či neúspěchu Kodaňské dohody je vedle cílů, na kterých se musí shodnout rozvojové i rozvinuté země, také financování.

11.2   Závazek EU na kodaňské konferenci se zdá přinejmenším pouze vlažný, což dokazuje skutečnost, že hlavy států EU na svém jednání ve dnech 18. a 19. června 2009 odložily klíčová rozhodnutí o financování opatření proti změně klimatu, nehledě na konstatování, že zásady platební schopnosti a odpovědnosti za emise by měly sloužit jako základ pro financování v oblasti klimatu.

11.3   Jelikož Evropská rada dosud neučinila žádné rozhodnutí ohledně financování, EHSV se v této souvislosti velmi obává nedostatečné naléhavosti. Je velmi znepokojivé, že rozvinuté země, včetně EU, dosud nepřistoupily k uspokojivým finančním příslibům a závazkům.

11.4   Investice do oblastí, jako jsou technologie v oblasti energetické účinnosti, a široké spektrum nízkouhlíkových technologií povzbudí hospodářský růst a zvýší úspory energie.

11.5   Finance na zmírňující opatření rozvojových zemí by měly pocházet z domácích i vnějších zdrojů, z celosvětového trhu s uhlíkem a příspěvků rozvinutých zemí:

11.6   Evropská rada podtrhla nutnost podrobně prozkoumat mezinárodní finanční mechanismy. Toto téma bude na pořadu jednání opět na říjnovém zasedání Evropské rady. EHSV zastává pevný názor, že se jedná o zdržování důležitých věcí, neboť kodaňská konference se bude konat již v prosinci.

EHSV podporuje názor Komise, že rozvinuté země by měly přispět prostřednictvím veřejných fondů a mezinárodních mechanismů plateb za CO2. Veřejné finanční příspěvky by měly být srovnatelné a měly by být založené na principu „znečišťovatel platí“ a na hospodářském potenciálů dané země. Měl by se vyjednat i rozsah příspěvků, který by se měl stát nedílnou součástí dohody:

11.7.1   EHSV obzvláště vítá návrh Mexika, že by každá země světa přispívala do jednoho ústředního fondu – výše příspěvku by se odvozovala od modelu, který by zohledňoval počet obyvatel každé země, HDP a míru emisí skleníkových plynů. Tento ústřední fond by se poté rozdělil mezi všechny země podle jejich potřeb snižovat emise, budovat zelené technologie a přizpůsobovat se dopadům změny klimatu.

11.8   EHSV

11.9   Plánované výdaje na splnění dlouhodobých cílů do roku 2050 nejsou malé – řádově 2 % současného HDP –, ovšem pokud se nepřistoupí k rozhodným opatřením, budou náklady podstatně vyšší.

12.   Osvěta a styk s veřejností

12.1   Je důležité snažit se o to, aby si veřejnost více uvědomovala závažnost nynější situace v globálním oteplování a jejích důsledků, pokud se rychle nepřistoupí k řešení změny klimatu.

12.2   Je nutné občany vybízet a podporovat v tom, aby se také zapojili například používáním ekologičtějších druhů energie, nákupem energeticky účinnějších výrobků a služeb a snižováním své uhlíkové stopy.

12.3   EHSV je toho názoru, že státy by měly prostřednictvím médií své občany informovat o naléhavé nutnosti akce a potřeby šetřit energií a poskytovat alternativní (nefosilní) zdroje energie, a tím pomáhat při snižování ničivých skleníkových plynů. Otázky změny klimatu by také měly být zařazeny do výuky na základních a středních školách, prostřednictvím fór o výukových osnovách, i když se jedná spíše o dlouhodobější strategii.

EHSV souhlasí s potřebou proaktivní politiky vzdělávání, aby bylo možné občany seznamovat s komplexnějším chápáním dopadů změny klimatu, jak ji navrhuje Komise.

12.4   EHSV pevně věří, že Evropská rada by měla vyzvat členské státy, aby v rámci své vnitrostátní působnosti podporovaly a umožňovaly zapojení místních a regionálních samospráv, podnikatelské sféry, odborů a dalších zástupců organizované občanské společnosti do propagace strategií a iniciativ v oblasti změny klimatu.

12.5   EHSV se také domnívá, že by místní, regionální a vnitrostátní orgány měly blíže spolupracovat na vybudování pevné vědomostní základny o problematice dopadů a následků změny klimatu, a to mobilizováním občanů a soukromého sektoru. Příkladem může být závazek asi 500 obcí ke snižování vlastních emisí CO2 o více než 20 % do roku 2020 v rámci iniciativy EU s názvem Pakt primátorů.

13.   Ustanovení o přezkumu

13.1   EHSV podtrhuje nutnost do dohody začlenit pravidelné přezkumy celkového pokroku a přiměřenosti závazků a opatření jakožto její nedílnou součást, včetně komplexního přezkumu v roce 2015.

(1)  Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 59–65.